Trestněprávní postih trestného činu útoku na úřední osobu, příčiny a prevence

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra trestního práva

Diplomová práce

Trestněprávní postih trestného činu útoku na úřední osobu, příčiny a prevence Bc. Vladimír Vitásek

2014/2015

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Trestněprávní postih trestného činu útoku na úřední osobu, příčiny a prevence, zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ Bc. Vladimír Vitásek …………………….....

2

„Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu své diplomové práce doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, Csc. za odborné vedení při tvorbě této práce. Poděkování také patří mé manželce Pavlíně, která mi byla cennou psychickou podporou, korektorem a pravopisným rádcem.“

3

Abstrakt Diplomová práce se věnuje současné trestně právní ochraně úředních osob, kdy v teoretické části je proveden rozbor skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě, která je porovnána i s právními úpravami okolních států. V praktické části práce jsou poté tyto trestné činy analyzovány za období let 2010 – 2014, a to na území hl. m. Prahy, kdy provedená analýza poskytuje detailní informace k příčinám páchání trestného činu Násilí proti úřední osobě, které jsou v práci dále rozebrány, stejně jako prevence těchto činů. Závěrem je kriticky zhodnocen současný stav a nabídnuto možné zlepšení právní úpravy de lege ferenda. Klíčová slova: Úřední osoba, násilí proti úřední osobě, prevence, trestný čin, trest, ochrana Abstract This diploma thesis deals with present state of criminal-legal protection of public officials, the theoretical part is an analysis of merit of “The crime of violence against a public official” and comparing with the legal conditions in the neighboring states. In the practical part of the thesis are these crimes then analyze based on data taken in the period from 2010 to 2014, in area of the capital city of Prague. Performed analysis provides detailed information on the causes of committing “a crime of violence against a public official”. These causes are further discussed in the work as well as the prevention of such crimes. Finally, the current situation is critically evaluated and improvement of legal regulation de lege ferenda is offered as a solution. Keywords: Public official, violence against a public official, prevention, crime, punishment, protection,

4

Obsah Obsah ...................................................................................................................... 5 Seznam grafů........................................................................................................... 7 Seznam použitých zkratek....................................................................................... 8 Úvod ........................................................................................................................ 9 1

2

Základní vymezení pojmů ............................................................................. 12 1.1

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných ......................... 12

1.2

Úřední osoba ve smyslu ustanovení § 127 tr. zákoníku .............. 13

Podrobný rozbor znaků skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě a rozdílů od dalších trestných činů dílu prvého, Hlavy X. tr. zákoníku ....................................................................................................................... 24 2.1

Podrobný rozbor skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku ...................................... 26

2.2

Základní skutková podstata trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku ................................................. 27

2.3

Kvalifikovaná část skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku ...................................... 31

2.4

Krátký historický exkurz ............................................................. 34

2.5

Rozdíly mezi trestnými činy dílu prvého Hlavy X. tr. zákoníku a trestného činu Násilí proti úřední osobě ...................................... 36

2.6 3

Ustanovení § 327 tr. zákoníku ..................................................... 40

Porovnání právní úpravy ochrany úředních osob v České republice s úpravami zahraničních trestních zákonodárství ......................................... 42

4

3.1

Slovenská republika .................................................................... 42

3.2

Polsko .......................................................................................... 43

3.3

Rakousko ..................................................................................... 44

3.4

Německo ...................................................................................... 45

Základní kriminologická problematika – statistika, příčiny, prevence trestné činnosti násilí proti úředním osobám ............................................................ 46

5

4.1

Analýza trestných činů útoků na úřední osobu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy ....................... 46

4.2 5

6

Praktický příklad ......................................................................... 59

Prevence násilí spáchaného na úředních osobách ......................................... 62 5.1

Prevence směřovaná na potenciální pachatele ............................ 62

5.2

Prevence útoku ze strany samotné úřední osoby ......................... 63

Kritické zhodnocení současného stavu a návrhy de lege ferenda ................. 65 6.1

Kritické zhodnocení současného stavu ........................................ 65

6.2

Návrhy de lege ferenda ............................................................... 67

Závěr ..................................................................................................................... 75 Seznam zdrojů a použité literatury ........................................................................ 78

6

Seznam grafů Graf č. 5.1 Rozložení pachatelů útoku na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle pohlaví .................................................... 48 Graf č. 5.2 Rozložení pachatelů útoku na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle národnosti ............................................... 48 Graf č. 5.3 Rozdělení pachatelů útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle věku ........................................................ 49 Graf č. 5.4 Rozložení útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle jednotlivých úředních osob .................... 50 Graf č. 5.5 Rozložení útoků na úřední osoby za období 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle jednotlivých městských obvodů .................................. 53 Graf č. 5.6 Rozložení útoků na úřední osoby dle dnů v týdnu za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy................................................. 54 Graf č. 5.7 Počty útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy - rozdělení dle příčiny útoku ............................................. 56

7

Seznam použitých zkratek ČR

Česká republika

ETŘ

Elektronické trestní řízení

Hl. m. Praha

Hlavní město Praha

KSU

Kriminalisticky sledovaná událost

MČ

Městská část

PČR

Policie České republiky

Sb.

Sbírka zákonů

Tr. řád

Zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád, ve znění pozdějších předpisů

Tr. zákon

Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

Tr. zákoník

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Ústava

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Z.č.

Zákon číslo

8

Úvod Tématem této diplomové práce je „Trestněprávní postih trestného činu útoku na úřední osobu, příčiny a prevence“. Obecně lze říci, že se jedná o problematiku, která je upravena ve všech evropských zemích, a to z pochopitelných důvodů – účelem je zajistit efektivní a nerušený výkon státní moci. Cílem a podstatou diplomové práce bude tedy čtenáře seznámit s tím, jakým způsobem jsou v České republice (dále jen „ČR“) chráněny úřední osoby při plnění jim svěřených oprávnění, a to na úrovni trestního práva, a navrhnout možné změny de lege ferenda. Práce má také v úmyslu porovnat právní úpravy ochrany úředních osob se sousedními státy naší republiky a zjistit vzájemné odchylky či shody. Posledním důležitým úkolem bude provést analýzu trestných činů útoků na úřední osobu za období 1. 1. 2010 – 31. 12. 2014 na území Hlavního města Prahy (dále jen „hl. m. Prahy“). Dané téma jsem si zvolil proto, neboť se mě velmi blízce dotýká, jelikož od roku 2006 pracuji jako policista u Policie České republiky (dále jen „PČR“), tedy jako úřední osoba. Zároveň mi tento status a zkušenosti umožňují, tzv. z první ruky, poskytnout čtenáři vnitřní pohled na problematiku ochrany úředních osob. Téma je aktuální z toho pohledu, že byrokratický aparát v České republice čítá několik set tisíc osob a každý z nás se denně s „úředníky“ může setkávat nebo setkává, a proto by bylo dobré, aby se čtenář mohl důkladně seznámit s jejich statutem a ochranou. V první a druhé kapitole je proveden důkladný rozbor právních aspektů, které se k tomuto tématu váží. Nejprve je provedeno vysvětlení ochrany zájmu státu v rámci skupiny trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných, následně jsou vymezeny pojmy úřední osoby, skutkové podstaty trestného činu, subsidiarity trestní represe a samozřejmě samotné skutkové podstaty trestného

9

činu Násilí proti úřední osobě. Zároveň zde navazuje komparace této skutkové podstaty trestného činu s dalšími trestnými činy uvedenými v oddílu prvém, Hlavy X. zákona č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoníku“). Aby čtenář obdržel komplexní pohled na danou problematiku, provedu zde taktéž krátký historický exkurz. Ve třetí kapitole bude probrána trestněprávní úprava v sousedních státech, se zaměřením na právní odchylky a možnost převzetí pozitivních příkladů. Jelikož zkoumání trestné činnosti nelze zaměřit pouze na otázky právní, bude čtvrtá kapitola této práce pojednávat o kriminologicky relevantních skutečnostech. Zde bude práce vycházet z analytického zpracování 479 skutků trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku, ke kterým došlo v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy. Informace pro analýzu budou čerpány z policejních evidencí zvaných „Elektronické trestní řízení“ (dále jen „ETŘ“) a „Kriminalisticky sledovaná událost“ (dále jen „KSU“). Výstupy z této analýzy by měly poskytnout relevantní informace o tom, kdo je pachatelem tohoto trestného činu, jaké jsou jeho příčiny, které úřední osoby jsou nejčastěji napadány, kdy a kde k takovému protiprávnímu jednání dochází nejčastěji. Veškeré takto analyticky získané materiály budou v textu dále okomentovány. Kapitola bude doplněna praktickým příkladem útoku na úřední osobu vzatým z vlastní zkušenosti policisty. Poznatky získané z analýzy trestné činnosti páchané na úředních osobách budou dále zohledněny v páté kapitole zabývající se prevencí, a to zejména z pohledu toho, čím mohou úřední osoby předejít útoku. Poslední – šestá kapitola se bude snažit kriticky zamyslet nad současnou situací na úseku ochrany úředních osob a zároveň přispět případnými změnami de lege ferenda k možnému zlepšení právní úpravy trestněprávní ochrany úředních osob, kdy dojde rovněž k celkovému zamyšlení nad všeobecným zlepšením

10

současných zákonů. Zde budu vycházet zejména z předchozích kapitol a bude reflektován i názor státního zastupitelství na danou problematiku. Při zpracování práce jsem využil dostupnou literaturu uvedenou v závěrečném seznamu zdrojů, odbornou literaturu, relevantní české právní předpisy a zákony okolních zemí. Čerpal jsem rovněž z policejních evidencí a vlastních dlouholetých zkušeností policisty při výkonu svého povolání. Diplomová práce je pro názornost doplněna řadou vlastních grafů a příkladů. V praktické části jsou využity metody analýzy statistických dat, k dalším nejčastěji aplikovaným metodám patří komparace, generalizace a syntéza.

11

1

Základní vymezení pojmů

1.1 Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných Česká republika je demokratickým právním státem. Článek 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“) říká, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“1. Pokud tedy lid výkon svých práv delegoval na orgány veřejné správy, zcela jistě bude požadovat, aby tato delegovaná pravomoc byla vykonávána a aby její výkon byl zajištěn a chráněn. Pojem orgánu veřejné moci bude rozveden v kapitole 1.2., ale již zde si můžeme říci, že orgány veřejné moci jsou tvořeny personálním základem – úředními osobami, jejichž právní ochranou se bude zabývat tato práce. Protože „každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“,2 bylo třeba ochranu výkonu veřejné moci upravit zákonem. Vzhledem k tomu, že se jedná o ochranu hodnot nezbytných pro demokratické fungování státu, byla právní úprava výkonu veřejné moci implementována do z.č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, a to konkrétně do Hlavy X. zvláštní části tr. zákoníku, která je pojmenována – Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných. Odborný komentář popisuje Hlavu X. tr. zákoníku takto: „Hlava desátá zvláštní části trestního zákoníku chrání široké spektrum společenských vztahů, zájmů a hodnot, které jsou nezbytné k tomu, aby stát budovaný na principech demokracie a zákonnosti mohl bezchybně vykonávat

1

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 12. 2014], článek 2 odst. 1 2

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 12. 2014], článek 2 odst. 4

12

svoje funkce. Jde o trestné činy, které přímo nebo nepřímo ohrožují řádnou činnost orgánů státu, územní samosprávy a dalších orgánů veřejné moci nebo jinak ohrožují pořádek ve věcech veřejných, zejména nerušené fungování těchto orgánů, důsledné uplatňování zákonnosti, výkon pravomoci úředních osob, čistotu veřejného života, včetně nerušeného soužití lidí, jakož i ochranu obecných zájmů i práv a svobod jednotlivců“.3 Jak vidíme, Hlava X. tr. zákoníku se snaží v rámci svých paragrafů o ochranu fungování státu, a tím udržení funkčnosti státu. V předchozí právní úpravě, tedy v z.č. 140/1961 Sb., Trestním zákoně (dále jen „tr. zákon“), účinném do 1. 1. 2010, byly trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných zakotveny v Hlavě III. tohoto zákona. Přesun trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných z Hlavy III. tr. zákona do Hlavy X. tr. zákoníku odráží celospolečenské změny po roce 1989. Trestní zákon, který nabyl účinnosti v roce 1961, při trestně právní ochraně postupoval směrem od ochrany celospolečenských vztahů k ochraně jednotlivce. Trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 potom v mnohem větší míře reflektuje posun demokratické společnosti od celospolečenské ochrany k ochraně jednotlivce jako základní stavební jednotky společnosti. Proto v současné době začíná zvláštní část tr. zákoníku v Hlavě I. trestným činem vraždy v ust. § 140 tr. zákoníku, a až v Hlavě X. se dostává k ochraně pořádku ve věcech veřejných.

1.2 Úřední osoba ve smyslu ustanovení § 127 tr. zákoníku Úřední osoba, úředník, byrokrat. Každý z nás zcela jistě někdy v životě byl v kontaktu s úřední osobou - úředníkem, když řešil nejrůznější životní situace. Myslím, že ve společnosti je podvědomě dobře zakořeněná schopnost odlišit

3

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 2837

13

úřední osobu od jiné profese. Typická představa úřední osoby pro většinu občanů je: Zaměstnanec státu, který sedí za svým pracovním stolem, a snaží se obyčejného člověka zavalit mořem dokumentů. Pokud obyčejný člověk není zároveň i zaměstnancem státu – úředníkem, panuje dle mého názoru ve společnosti také pocit, že úředník je čímsi zbytečným, tedy takovým příživníkem. Z druhé strany ve společnosti jsou některá povolání, která za tzv. „úředníky“ považovány lidmi nejsou, ale legální definice je do této kategorie zařazuje, např. policista, hasič, soudce. Trestní právo se však nemůže spokojit s obecnou znalostí úředních osob a potřebuje jasně vymezit, které osoby to jsou, což činí v ust. § 127 tr. zákoníku. Jedná se o taxativní výčet úředních osob, ale jak bude ukázáno níže, i taxativní výčet může být velmi extenzivní a je otázkou, zda by neměla být provedena revize tohoto ustanovení směrem k jeho zjednodušení, čemuž se budu věnovat v kapitole zabývající se návrhy de lege ferenda. Úředními osobami, tedy dle ust. § 127 odst. 1 tr. zákoníku a jeho jednotlivých písmen, jsou: 1. Soudce - § 127 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Soudce je představitelem moci soudní, kdy do funkce jej jmenuje prezident České republiky. Předpokladem pro jmenování je ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, složení justiční zkoušky, věk nejméně 30 let a bezúhonnost.4 Podstatou činnosti soudce je rozhodovat soudní procesy, a tak

4

Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12. 2014]

14

obnovovat „mír ve společnosti“5. Status soudce je upraven v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a dále v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Za úřední osoby jsou tedy považováni všichni soudci Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu a soustavy krajských a okresních soudů.6 2. Státní zástupce - § 127 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku Postavení státního zastupitelství je upraveno v zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o státním zastupitelství“). Hlavní činností státního zastupitelství, resp. státních zástupců zařazených na jednotlivých stupních státního zastupitelství, je zastupování veřejné žaloby. V přípravné fázi trestního řízení potom státní zastupitelství dozoruje činnost policejního orgánu. Další působnost státního zastupitelství je upraveno v ust. § 4 a § 5 zákona o státním zastupitelství. Do této působnosti patří například „dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda.“7 Ačkoliv hlavní místo státního zástupce je při hlavním líčení před soudem, kde zastupuje veřejnou žalobu, v soustavě dělby moci patří k moci výkonné, což obsáhle zdůvodnil Ústavní soud ČR ve svém nálezu Pl. ÚS 17/10 ze dne 28. 6. 2011.

5

JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D.: přednáška k předmětu Záruky zákonnosti ve veřejné správě ze dne 14. 11. 2014, Masarykova univerzita Brno, Právnická fakulta 6

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1208 7

Zákon č. 273/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12. 2014]

15

3. Prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu České republiky, člen vlády České republiky nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci - § 127 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Pokud se podíváme na ustanovení § 127 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, můžeme se zamyslet nad tím, proč zákonodárce umístil do tohoto písmene, prezidenta, člena vlády a jiné osoby zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci, což jsou typičtí představitelé moci výkonné, kdežto poslanec a senátor Parlamentu České republiky jsou představiteli moci zákonodárné. Jednotlivé úřední osoby dle ust. § 127 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jsou: Prezident republiky, který je hlavou státu a je volen v přímých volbách.8 Volební období trvá 5 let a táž osoba může být zvolena dvakrát po sobě. S výkonem prezidentské funkce v souladu s článkem 65 z.č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů je spojena imunita, což znamená, že prezident není odpovědný z výkonu své funkce a je možné jej stíhat pouze pro velezradu. Velezrada však není popsána jako skutková podstata trestného činu v tr. zákoníku, ale v čl. 65 odst. 2 Ústavy, a jedná se tak o trestný čin sui generis. Poslancem nebo senátorem Parlamentu České republiky může být občan České republiky zvolen ve volbách a zároveň splňuje požadavky kladené zákonem na výkon této funkce. Poslanecký mandát trvá 4 roky, oproti tomu senátorský trvá 6 let. K výkonu funkce poslance nebo senátora se váže imunita na projevy učiněné v komorách Parlamentu ČR a zároveň mají poslanci a senátoři imunitu při hlasování.

8

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12. 2014]

16

Vláda České republiky dle čl. 67 Ústavy je vrcholným orgánem moci výkonné a skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Nejkomplikovanější částí tohoto ustanovení je vymezení úředních osob, které spadají pod pojem jiné osoby zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci. Nejprve je potřeba pracovat s pojmem „orgán veřejné moci“, neboť se jedná o pojem, který bude používán i v dalších částech této práce. Dovolím si tedy citovat z komentáře tr. zákoníku, kdy orgány veřejné moci se rozumí: „Orgány autoritativně rozhodující o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně, přičemž veřejnou moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek ji může vykonávat i prostřednictvím dalších subjektů.“9 Typickým příkladem takových orgánů mohou být ministerstva nebo nezávislé správní úřady. Úřední osobou je tedy v tomto případě odpovědný úředník, který má z povahy své funkce v tomto orgánu rozhodovací pravomoc. 4. Člen

zastupitelstva

nebo

odpovědný

úředník

územní

samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci – ust. § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku Členy zastupitelstva můžeme rozdělit na členy zastupitelstev obcí nebo krajů, kdy příslušná právní úprava je uvedena buď v zákoně č. 128/200 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů nebo v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.

9

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1209

17

Další kategorií je tzv. odpovědný úředník, a to buď územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci. „Jedná se o úředníka, který působí v rámci příslušného orgánu veřejné moci a vykonává svěřenou pravomoc samostatně nebo v návaznosti na výkon pravomoci příslušného funkcionáře orgánu veřejné moci, kterému je podřízen.“10 Vzhledem k tomu, že pojem orgánu veřejné moci je značně obsáhlý, kdy v sobě pojímá jak orgány státní moci, tak i územní samosprávy, je dle mého na místě se zamyslet nad tím, zda například strážník obecní policie a další úřední osoby by nemohly být zakomponovány v tomto bodě místo samostatného písmene v ust. § 127 tr. zákoníku. Tomu to tématu se v práci budu věnovat později, a to v kapitole 6.2. 5. Příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie – ust. § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku Ustanovení § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku upravuje tři okruhy úředních osob, kdy každý z těchto okruhů se dále člení. Jedná se o ozbrojené síly, bezpečnostní sbory nebo strážníky obecní policie. Ozbrojenými silami České republiky jsou dle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů armáda, Vojenská kancelář prezidenta republiky a hradní stráž. Podstatou ozbrojených sil je ochrana územní celistvosti a svrchovanosti České republiky. Příslušníkem ozbrojených sil, a tedy úřední osobou, je pouze voják v činné službě. Pokud ozbrojené síly zajišťují ochranu České republiky před vnějšími hrozbami, úkolem bezpečnostních sborů je ochrana vnitřního pořádku. Mezi bezpečnostní sbory České republiky patří:

10


18

-

Policie České republiky (zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů),

-

Hasičský záchranný sbor České republiky (zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, ve znění pozdějších předpisů),

-

Celní správa České republiky (zákon č.17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů),

-

Vězeňská služba a justiční stráž České republiky (zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů),

-

Bezpečnostní informační služba (zákon č. 154/1999 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů),

-

Úřad pro zahraniční styky a informace (zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Jak je z povahy bezpečnostních sborů jako preventivních a represivních

článků státu patrné, jejich příslušníci budou nejčastější skupinou napadených úředních osob, a to společně se strážníky obecní policie. Strážník obecní policie je v pracovně právním poměru k obci, která na základě zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, obecní policii zřizuje. Pracovněprávní poměr strážníka je zcela odlišný od služebního poměru příslušníka bezpečnostních sborů. Náplní činnosti obecní policie je zajišťování veřejného pořádku na území zřizující obce. Z mého osobního pohledu zřízení obecní policie po roce 1989 nemělo dlouhodobější tradici, z čehož plynou i nejasnosti v kompetencích při zajišťování veřejného pořádku mezi Policií České republiky a obecní policií, což musí být následně řešeno koordinačními smlouvami.

19

6. Soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce – ust. § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku Právní úprava činnosti soudních exekutorů je upravena v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti ve znění pozdějších předpisů, kdy tento zákon také upravuje požadavky, které jsou kladeny na osobu soudního exekutora. Samotnou „exekuční činností je pak podle ustanovení § 1 odst. 2 exekuční řádu pouze činnost při nuceném výkonu exekučních titulů, a nikoli další činnost podle exekučního řádu.“11 S výkonem exekuční činnosti se můžeme poslední dobou setkat čím dále častěji, kdy o jejích zvyšujících se počtech informují sdělovací prostředky. Vyšší počet exekucí souvisí se současným životním stylem, který člověka vybízí k životu na dluh. V návaznosti na téma této práce je třeba konstatovat, že je ochrana statutem úřední osoby poskytována pouze soudnímu exekutorovi a nikoliv i zaměstnancům

exekutorského

úřadu,

tedy

exekutorskému

koncipientovi,

exekutorskému kandidátovi a zejména exekutorskému vykonavateli, čímž se budu blíže zabývat v kapitole návrhů de lege ferenda. 7. Notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař – ust. § 127 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku Notářem se stává osoba, která splnila veškeré podmínky stanovené zákonem č. 358/1992 Sb., Notářský řád, ve znění pozdějších předpisů. Za normálních okolností je výkon funkce notáře činností osoby samostatně výdělečně činné bez ochrany statutem úřední osoby. V případě řízení o dědictví má však notář jako soudní komisař statut úřední osoby z důvodu, že zde dochází

11


20

k přenesení pravomoci z civilního soudu právě na notáře v souvislosti s řešením dědictví. 8. Finanční arbitr a jeho zástupce – ust. § 127 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku „Posláním vládou jmenovaného finančního arbitra je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů mezi občany a vybranými finančními institucemi.“12 Činnost finančního arbitra a jeho zástupce je upravena v zákoně č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů. 9. Fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží – ust. § 127 odst. 1 písm. i) tr. zákoníku „Trestní zákoník považuje za úřední osobu také fyzickou osobu, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží, a to při výkonu oprávnění a pravomoci podle zvláštních právních předpisů.“13 Jednotlivé druhy stráží mají v Českých zemích dlouhou historickou tradici, která sahá až do 19. století. 10. Úřední osoby dle ust. § 127 odst. 3 tr. zákoníku Trestní zákoník poskytuje na území České republiky ochranu i úředním osobám cizích států, které zde vykonávají činnost v rámci své působnosti. Konkrétně je v ust. § 127 odst. 3 tr. zákoníku uvedeno, že „úřední osoba cizího státu nebo mezinárodní organizace se za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 12

Kancelář finančního arbitra, Organizační složka státu. [online]. Úvod. [cit. 6. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/ 13


21

považuje za úřední osobu podle trestního zákona, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva“.14 Zde se bude jednat zejména o příslušníky bezpečnostních sborů cizích států, kteří na základě uzavřených mezinárodních smluv mohou působit na území České republiky, což odpovídá trendům při odhalování trestné činnosti s mezinárodním prvkem (může se jednat např. o mezinárodní policejní vyšetřovací týmy nebo situace pronásledování do vnitrozemí České republiky). 11. Úřední osoby nevyjmenované v ust. § 127 tr. zákoníku Trestní zákoník v ust. § 334 odst. 2 popisuje další úřední osoby, kdy se jedná o osoby cizích státních příslušníků vykonávajících činnost na území České republiky. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení pouze rozšiřuje okruh osob, které se mohou dopustit trestných činů úplatkářství dle dílu 3 Hlavy X. tr. zákoníku, nebudu se v této práci těmito osobami dále zaobírat. 12. Odpovědnost a ochrana úředních osob dle trestního práva Aby mohla být problematika úředních osob uzavřena, je třeba seznámit se s okolností, za níž je úřední osobě poskytnuta zvýšená ochrana a zároveň vyžadována zvýšená odpovědnost, tedy ust. § 127 odst. 2 tr. zákoníku. Podstatou zvýšené ochrany a odpovědnosti úřední osoby je, že mezi protiprávním jednáním úřední osoby nebo protiprávním jednáním, které je proti úřední osobě vedeno, musí být kauzální nexus vlastní činností úřední osoby v rámci její pravomoci nebo odpovědnosti.15 Zde se okruh uzavírá s poslední větou ust. § 127 odst. 1 tr.

14

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 1. 2015], § 127 odst. 3 15

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 1. 2015], § 127 odst. 2

22

zákoníku, tedy tím, že aby se jednalo o úřední osobu, musí plnit úkoly státu nebo společnosti a používat při tom svěřené pravomoci k plnění těchto úkolů.16 „Plněním úkolů státu nebo společnosti je výkon takových činností, které mají celospolečenský význam, svou povahou odpovídají činnosti okruhu osob, jímž jsou uloženy a které jsou specifikovány s ohledem na postavení každé takové osoby zejména na základě zákona. Za plnění úkolů státu nebo společnosti nelze pokládat výkon pomocných, manuálních nebo méně důležitých technickoadministrativních a zabezpečovacích prací (technici, písařky, tiskový mluvčí, vrátní, příslušníci ochranné bezpečnostní služby, pomocný personál aj.).“17

16

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.1.2015], § 127 odst. 1 17

Nejvyšší státní zastupitelství: Metodický návod k postupu státních zástupců ve věcech trestných činů souvisejících s korupcí [online], Brno 9. září 2010, SL 52/2006, str. 35 [cit. 7. 1. 2015]. Dostupné z: portal.justice.cz/nsz/soubor.aspx?id=85487

23

2

Podrobný rozbor znaků skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě a rozdílů od dalších trestných činů dílu prvého, Hlavy X. tr. zákoníku Než se pustíme do detailního rozboru trestného činu Násilí proti úřední

osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku a jeho porovnání s ostatními trestnými činy dílu prvého Hlavy X.tr. zákoníku, je třeba si ve stručnosti uvést, co od sebe jednotlivé trestné činy obecně odlišuje. Ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku nám říká, že „trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“18 Pojem „vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně“ nás odkazuje na katalog trestných činů, které jsou uvedeny ve zvláštní části tr. zákoníku. Aby však bylo možné protiprávní jednání „katalogizovat“, je potřeba jeho jednotlivé varianty ohraničit zákonnými mantinely, k čemuž slouží tzv. skutková podstata trestného činu. „Skutková podstata trestného činu je formálním znakem trestného činu, kdy jí rozumíme souhrn znaků trestného činu určitého druhu, kterými se od sebe jednotlivé trestné činy či skupiny trestných činů odlišují.“19 Znaky skutkové podstaty jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka trestného činu. Jednotlivé znaky budou popsány níže. K skutkové podstatě trestného činu se velmi úzce váže ustanovení § 12 tr. zákoníku pojednávající o subsidiaritě trestní represe, tedy, že „trestní

18

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2015] 19

NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef at al.: Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010, str. 116

24

odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“20 Nejvyšší soud České republiky se k subsidiaritě trestní represe vyjádřil ve svém Usnesení vydaném pod spis. zn. 8 Tdo 197/2013 ze dne20.3.2013 následovně: „Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.“21 Při posuzování jednotlivých trestně právních jednání je tedy nezbytné zaobírat se nejen naplnění formálních náležitostí daného trestného činu, ale zároveň poměřovat míru společenské škodlivosti, tedy toho, jak bylo protiprávní jednání pachatele nebezpečné pro společnost. Subsidiarita trestní represe je velmi významná při posuzování, zda jednání pachatele dosahuje míry pro postih instituty trestního práva. Blíže se této problematice budu věnovat v kapitole 6.1., kde bude problematika konzultována i s obvodním státním zastupitelství pro Prahu 3.

20

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2015], § 12 21

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2013, spis. zn. 8 Tdo 197/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 9. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/$$WebSearch1?SearchView&Query=%5Bsp zn1%5D%20%3D%208%20AND%20%5Bspzn2%5D%3DTDO%20AND%20%5Bspzn3%5D%3 D197%20AND%20%5Bspzn4%5D%3D2013&SearchMax=1000&Start=1&Count=15&pohled=1

25

2.1 Podrobný rozbor skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku Proto, abychom mohli analyzovat zákonodárcem danou ochranu úředních osob před násilným jednáním, je třeba nejprve si představit skutkovou podstatu trestného činu, která toto jednání popisuje. Jedná se o ustanovení § 325 tr. zákoníku: „(1) Kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až šest let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedení v odstavci 1 se zbraní, b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo c) způsobí-li takovým činem větší škodu. (3) Odnětím svobody na tři léta až na dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těžkou újmu na zdraví, nebo b) škodu velkého rozsahu. (4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

26

(5) Příprava je trestná.“22 Nejprve bude proveden rozbor základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, a následně se budu věnovat její kvalifikované části.

2.2 Základní skutková podstata trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku Subjekt skutkové podstaty je uveden slovem „kdo“, čímž se rozumí, že se jedná o subjekt obecný. Pachatelem tohoto trestného činu tedy může být kdokoliv. Po subjektivní stránce se v základní skutkové podstatě po pachateli vyžaduje jednání úmyslné (komisivní chování), a to ve variantě úmyslu přímého (dolus directus)23, a to zcela v návaznosti na ust. § 13 odst. 2 tr. zákoníku. Nedbalostní jednání přichází v úvahu v kvalifikované části skutkové podstaty, avšak s výjimkou činu kvalifikovaného dle ust. 325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy činu spáchaného se zbraní, jelikož toto jednání zcela jistě nelze provést v nedbalostní formě. „Objektem trestného činu násilí proti úřední osobě je zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti. Předmětem ochrany je jednotlivec, nositel pravomoci úřední osoby“24 Zde se jedná o rozdíl oproti skutkové podstatě dle ust. § 323 tr. zákoníku – Násilí

22


Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, str. 2010 24

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, str. 2854

27

proti orgánu veřejné moci, a § 324 tr. zákoníku – Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci, neboť v těchto skutkových podstatách je chráněn „úřad“ jako takový. Posledním formálním znakem skutkové podstaty Násilí proti úřední osobě je její objektivní stránka, tedy samotné jednání pachatele. Pokud si základní skutkovou podstatu trestného činu Násilí proti úřední osobě rozebereme, zjistíme, že jsou zde čtyři pojmy, které je třeba vysvětlit: a) úřední osoba b) násilí c) působit na výkon pravomoci úřední osoby (ust. § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku) d) pro výkon pravomoci úřední osoby (ust. § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku) ad a) Pojmu úřední osoba byl věnován dostatečný prostor v předcházející kapitole, a proto jej zde již nebudu rozebírat. ad b) Pojem násilí je uveden ve výkladových ustanoveních tr. zákoníku v ust. § 119, kde je uvedeno, že „trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným obdobným způsobem“25. Jak je patrné, tak samotné výkladové ustanovení nám neřekne mnoho o tom, co je násilí, a proto je třeba se obrátit na komentáře k tomuto pojmu. Dle komentáře k trestnímu zákoníku je násilím„použití fyzické síly k překonání nebo zamezení odporu, kdy násilí může směřovat přímo proti osobě, která je k něčemu nucena, nebo proti jiné osobě, kdy násilí např. na dítěti

25

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2015], § 119

28

nebo jiné osobě blízké je prostředkem na vůli bezprostřední oběti“26. Teorie potom rozlišuje dvě formy násilí, a to násilí „vis absoluta, tedy „násilí, které zcela vylučuje jiné než požadované chování oběti, kdy složka vůle u oběti zcela chybí (např. oběť je svázána takovým způsobem, který zcela vylučuje vlastní jednání) a násilí vis compulsiva, které nemá za cíl zcela vyřadit vůli oběti, ale působí na její psychiku s cílem přinutit ji, aby se podrobila nátlaku, který však není neodolatelný, a proto se složka vůle u oběti projevuje, ale je ovlivněna prováděným násilím (např. bitím s pohrůžkou, že toto bude pokračovat až do té doby, dokud oběť nepodlehne a nesplní požadavek pachatele)“27. Zajímavým případem je dle mého soudu uvedení do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným podobným způsobem v souvislosti s násilím proti úřední osobě, neboť zcela jistě nezapadá do obvyklé představy útoků na úředníky. Je třeba říci, že i k takovýmto útokům dochází, kdy např. v roce 2013 se pokusil policista společně se dvěma spolupachateli zdrogovat pervitinem úředníka finančního úřadu, z důvodu jím prováděné finanční kontroly u obchodní společnosti pachatelů, tak aby došlo k diskreditaci

tohoto

úředníka

a

následnému

propuštění

z pracovního

poměru.28K pojmu násilí je ještě třeba doplnit, že samotným násilným jednáním nemusí být způsobena újma na zdraví. Většina komentářů ještě v případě trestného činu násilí proti úřední osobě uvádí, že „k naplnění pojmu násilí nestačí jen uchopení poškozeného za oděv a zacloumání jím samo o sobě. Proto musí

26

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1162 27

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1163 - 1164 28

Policista s dvojicí parťáků zdrogovali úředníka, aby se ho zbavili. iDnes.cz. [online]. [cit.

9. 1. 2015]

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/inspekce-zadrzela-policistu-ktery-zdrogoval-

financniho-urednika-p9o-/krimi.aspx?c=A130408_125933_budejovice-zpravy_cen

29

soud v každém konkrétním případě posoudit veškeré okolnosti případu a dovodit, zda jde o užití násilí směřujícího proti tělu napadeného“29. Pokud máme rozebrat jednotlivé formy násilného chování pachatele, tak ad c) Dle ust. § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se pachatel takového jednání dopouští v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Násilí tedy může předcházet samotnému výkonu pravomoci úřední osoby nebo k němu může dojít při výkonu pravomoci. Smyslem je působit na úřední osobu tak, aby k výkonu pravomoci nedošlo, nebo došlo jinak, než měla úřední osoba v úmyslu. (Příklad násilí proti úřední osobě dle ust. § 325: Obžalovaný, předváděný z vazební věznice k hlavnímu líčení, při eskortě údery do obličeje napadne příslušníka vězeňské služby a snaží se zmocnit jeho zbraně, aby mohl uprchnout a vyhnout se tak vynesení rozsudku soudem.) ad d) Dle ust. § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se pachatel svého protiprávního jednání dopustí pro výkon pravomoci úřední osoby. Jednoslovný výstižný popis této části skutkové podstaty by bylo „odplata“. K útoku na úřední osobu může tedy dojít ve chvíli výkonu pravomoci nebo po něm. Zde již nezáleží na tom, že napadený přestal být úřední osobou.30 Ke správnému provedení právní kvalifikace bude v případě řešení násilí proti úřední osobě ze strany orgánů činných v trestním řízení třeba posuzovat dobu spáchání trestného činu v návaznosti na samotný výkon pravomoci úřední osoby. Jednání spáchaná před výkonem pravomoci úřední osoby nebo při jeho

29

Kuchta, J. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydán. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 448 30

Kuchta, J. a kol.: Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydán. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 448

30

výkonu naplňují skutkovou podstatu dle ust. § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Oproti tomu jednání, ke kterým došlo na časové ose po výkonu pravomoci úřední osoby, naplňují ust. § 325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K řádné právní kvalifikaci však bude vždy nutné zjišťovat motiv pachatele. Poslední částí rozboru základní skutkové podstaty je zamyšlení se nad výší základního trestu. Trest odnětí svobody je v tomto případě „až čtyři léta“, přičemž spodní hranice není stanovena. Tím, že není stanovena spodní hranice trestu odnětí svobody, je dle mého názoru snaha poskytnut soudci a jeho rozhodnutí dostatečný prostor, aby mohl zhodnotit veškeré okolnosti daného případu, zejména polehčující okolnosti dle ust. § 41 tr. zákoníku, neboť se domnívám, z pohledu policisty, že v některých případech může být jednání pachatele, ačkoliv úmyslné, způsobeno komplikovanou životní situací, se kterou se do současné doby nesetkal, a reakce nemusí být adekvátní, i když daný člověk (pachatel) jinak zákony České republiky respektuje. Horní hranice trestu odnětí svobody ve výši čtyř let je srovnatelná s trestními sazbami okolních států pro základní skutkové podstaty trestný činů chránících obdobně úřední osoby.

2.3 Kvalifikovaná část skutkové podstaty trestného činu Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku Kvalifikované skutkové podstaty trestných činů vyjadřují závažnější škodlivost činu pro společnost a zákonodárcem jsou štědřeji honorované, co do výše trestu. Závažnost protiprávního jednání je zvýšena zejména způsobem provedení nebo následkem, který činem vznikl. K naplnění kvalifikované skutkové podstaty již není třeba úmyslné zavinění, postačí nedbalost. Pachatel v tomto případě musí naplnit úmyslné jednání základní skutkové podstaty, ale pokud tímto jednáním způsobí následek uvedený v kvalifikované skutkové podstatě, postačí pro toto jednání pouze nedbalostní zavinění.

31

Trestný čin násilí proti úřední má 3 odstavce popisující kvalifikované protiprávní jednání. Pro skutky, které jsou podřaditelné pod kvalifikovanou skutkovou podstatu dle ust. § 325 odst. 2 tr. zákoníku, stanovuje zákonodárce trest odnětí svobody v délce šesti měsíců až šesti let. Dle ust. § 325 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se takového jednání dopustí ten, kdo čin spáchá se zbraní. Zbraní je v obecné rovině vše, čím je možné učinit útok proti tělu důraznější. Oproti zaběhlé představě střelných zbraní, nožů apod. se za zbraň považuje i osobní automobil, se kterým se můžeme jako se zbraní setkat zejména u trestných činů spáchaných proti policistům při výkonu služby. Ustanovení § 325 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku poskytuje kromě ochrany výkonu pravomoci úřední osoby zvýšenou ochranu zdraví úřední osoby, a to tím, že podle této skutkové podstaty bude potrestán ten, kdo ublíží takovým činem jinému na zdraví. Ublížení na zdraví je rozebráno ve výkladovém ustanovení § 122 tr. zákoníku jako „stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření“31. To, zda jednáním došlo k újmě na zdraví, se při prověřování resp. vyšetřování trestného činu zjišťuje ze znaleckých posudků. Jako přibližnou poučku, můžeme brát to, že za újmu na zdraví je považován stav, který vyžaduje déle než sedm dní pracovní neschopnosti. Stav, kdy je pracovní neschopnost delší než tři týdny, potom bývá považován za těžkou újmu na zdraví.

31


32

Pachatel, který svým protiprávním jednáním způsobí značnou škodu, tedy škodu přesahující 500.000,- Kč, naplní kvalifikovanou skutkovou podstatu dle ust. § 325 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dle ust. § 325 odst. 3 tr. zákoníku bude potrestán trestem odnětí svobody na tři léta až dvanáct let pachatel, který podle písm. a) způsobí při trestném činu násilí proti úřední osobě těžkou újmu na zdraví nebo podle písm. b) způsobí škodu velkého rozsahu, tedy škodu přesahující hranici 5.000.000,- Kč Nejpřísnější kvalifikovanou skutkovou podstatou je ust. § 325 odst. 4 tr. zákoníku, která kromě nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby chrání i její život. Kdo tedy způsobí dle ust. § 325 odst. 1 tr. zákoníku smrt, bude dle ust. § 325 odst. 4 tr. zákoníku potrestán trestem odnětí svobody v délce trvání osm až šestnáct let. Zde je ovšem nutné podrobně zkoumat skutkový stav, a to zejména subjektivní stránku věci, neboť by se ze strany pachatele mohlo jednat o zvlášť závažný zločin vraždy dle ust. § 140 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Poslední ustanovení trestného činu Násilí proti úřední osobě hovoří o tom, že příprava je trestná. Zde musíme vycházet z ust. § 20 tr. zákoníku, který říká, že přípravou je „jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu“32. Jako zvlášť závažný zločin je označován úmyslný trestný čin, jehož horní hranice trestu odnětí svobody je nejméně deset let.33 Z daných premis vyplývá, že trestnost přípravy je u tohoto trestného činu možná pouze v případě ust. § 325 odst. 3 tr. zákoníku, tedy kdyby se pachatel připravoval k tomu, že úřední osobě úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého rozsahu. Dle mého názoru není možná příprava k jednání dle ust. § 325 32



33

odst. 4 tr. zákoníku, neboť pokud by se pachatel připravoval na to, že úřední osobu kvůli výkonu pravomoci nebo pro její výkon usmrtí, dopustil by se přípravy k zvlášť závažnému zločinu vraždy dle ust. § 140 odst. 2, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. V případě kvalifikovaných skutkových podstat dle ust. § 325 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a ust. § 325 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tedy těch skutkových podstat, které kromě nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby ochraňují i zdraví a tělesnou integritu úřední osoby, vidíme, že obsahují i vyšší sazbu trestu odnětí svobody než skutkové podstaty týkající ublížení na zdraví nebo těžkého ublížení na zdraví, jehož cílem je jedinec, který není úřední osobou. Vyšší trestní sazbu v těchto případech je tedy možné považovat za jakýsi součet za porušení více zájmů chráněných trestním zákoníkem.

2.4 Krátký historický exkurz Abych čtenáři poskytl kompletní náhled na situaci ochrany úředních osob, je na místě v krátkosti projít i historický vývoj na území ČR. Vzhledem k tomu, že trestní právo je relativně stálé a rekodifikace probíhají ve velmi dlouhých časových odstupech, budou nás od roku 1852 zajímat pouze tři trestní kodexy. Již říšský zákon č. 117/1852 ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích v Hlavě deváté – o veřejném násilí, v ust. § 81 pojmenovaném „Násilné vztažení ruky na osoby vrchnostenské nebo nebezpečné jim vyhrožováním ve věcech úředních“ popisoval následující skutkovou podstatu: „Když někdo sám o sobě, nebo když i více lidí, avšak nesrotivše se, některé z osob v § 68 jmenovaných u vykonávání rozkazu vrchnostenského nebo při konání jejího úřadu nebo služby v tom obmyslu, aby výkon ten byl zmařen, nebezpečnou pohrůžkou nebo skutečným násilným vztažením ruky, byť i beze

34

zbraně a bez poranění, se zprotiví; anebo některého z činů těchto se dopustí, aby vynutil nějaké úřední jednání nebo konání služby.“34 Trestem pro tohoto pachatele měl být těžký žalář35 v délce trvání od šesti měsíců do jednoho roku. Pokud se však útok stal se zbraní, nebo byl-li někdo poškozen či poraněn, nebo byl-li útok vykonán proto, aby se jím nějaké jednání úřední nebo výkon služby vynutil, byl trest zvýšen na trvání od jednoho až do pěti let.36 Trestní zákon č. 86/1950 Sb. již popisoval v ust. § 177 skutkovou podstatu násilí proti úřední osobě, resp. veřejnému činiteli, tak, jak ji známe z dnešní doby, kdy chránil úřední osobu jak při výkonu pravomoci, tak proti napadení pro výkon pravomoci, zároveň měl však pouze jednu kvalifikovanou skutkovou podstatu pro činy spáchané se zbraní a pro případy, kdy byla způsobena újma na zdraví. Tento trestní zákon však byl pro pachatele přísnější co do možnosti uložených trestů, neboť základní skutková podstata mohla být potrestána trestem až pět let výkonu trestu odnětí svobody (v současné době až čtyři léta) a kvalifikovaná skutková podstata byla v rozmezí trestu odnětí svobody od tří do deseti let (v současné době šest měsíců až šest let). Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009, oproti z.č. 86/1950 Sb., rozšířil katalog kvalifikovaných skutkových podstat o spáchání těžké újmy na zdraví případně smrti, avšak výrazně snížil horní hranice trestu odnětí

34

Říšský zákon č. 117/1852 ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2015] 35

Výkon trestu odnětí svobody byl prováděn ve dvou typech věznic, zákon je pojmenovával dle „tuhosti“, na lehčí formu, kterou byl žalář, a přísnější formu, kterou byl „těžký žalář“ 36

Říšský zákon č. 117/1852 ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2015]

35

svobody z až pěti let u základní skutkové podstaty až na 3 léta a na rozmezí jednoho roku až pěti let u kvalifikované skutkové podstaty, oproti třem až deseti letům. Současný tr. zákoník tedy přebral znění skutkových podstat ze zákona č. 140/1961 Sb., Trestního zákona, avšak došlo u něj u základní skutkové podstaty i u kvalifikované části ke zvýšení horních hranic trestu odnětí svobody o jeden rok. Současný trestní zákoník je tedy pro pachatele přísnější, čímž by měla být poskytnuta úřední osobě vyšší právní ochrana před útoky souvisejícími s výkonem její pravomoci.

2.5 Rozdíly mezi trestnými činy dílu prvého Hlavy X. tr. zákoníku a trestného činu Násilí proti úřední osobě Schopnost správného posouzení protiprávního jednání z pohledu právní kvalifikace by měla být základní schopností všech orgánů činných v trestním řízení. Pro správné posouzení je nejprve třeba zkoumat naplnění formálních znaků jednotlivých skutkových podstat trestných činů. To, co jednotlivé skutkové podstaty od sebe odlišuje je zejména objekt trestného činu. Na druhou stranu skutkové podstaty trestných činů, které mají společný objekt ochrany, jsou spojovány do hlav tr. zákoníku a v rámci těchto hlav jsou seskupovány do oddílů. Objektem ochrany oddílu prvního Hlavy X. tr. zákoníku je zájem na řádném fungování orgánů státu, územní samosprávy a dalších orgánů veřejné moci37, a to zejména z pohledu ochrany před vnějšími zásahy. Trestný čin Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku je subsidiárním trestným činem k trestnému činu Násilí proti orgánu veřejné moci dle ust. § 323 tr. zákoníku. Stejně tak je trestný čin Vyhrožování s cílem působit 37

Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2837 s

36

na úřední osobu dle ust. § 326 tr. zákoníku subsidiární ke skutkové podstatě trestného činu Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci dle ust. § 324 tr. zákoníku. Po rozboru ust. § 325 tr. zákoníku, který byl proveden v kapitole 2., zde v krátkosti provedu komparaci dalších skutkových podstat, které jsou uvedeny v oddílu prvním Hlavy X. tr. zákoníku, kdy se zejména zaměřím na rozdíly s ust. § 325 tr. zákoníku. 2.5.1

Násilí proti orgánu veřejné moci dle ust. § 323tr. zákoníku Skutkové podstatě Násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku,

která, jak jsme si uvedli výše, poskytuje individuální ochranu jednotlivci úřední osobě, je nadřazen trestný čin Násilí proti orgánu veřejné moci dle ust. § 323 tr. zákoníku, který poskytuje právní ochranu před napadením kolektivu úředních osob jako instituci. Orgány veřejné moci jsou ty, „které autoritativně rozhodují o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně.“38 Na základě dělby moci se bude jednat o orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní. Blíže byly orgány veřejné moci popsány v kapitole 1.2. Trestní zákoník poskytuje úřední osobě ochranu při výkonu pravomoci, avšak zároveň počítá i se stavem tzv. odplaty, kdy může dojít k tomu, že pachatel zaútočí pro výkon pravomoci. V případě ust. § 323 tr. zákoníku však zákonodárce počítá pouze se situací, kdy pachatel na orgán veřejné moci útočí „před výkonem pravomoci chráněným orgánem nebo při výkonu této pravomoci“39. V případě, že

38

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 2842 39

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 2842

37

by pachatel na orgán veřejné moci zaútočil poté, co tento rozhodl, byla by na místě, v případě poškození majetku, právní kvalifikace dle ust. § 228 tr. zákoníku – poškození cizí věci. V případě útoků na členy orgánu veřejné moci by mohla být škála trestních kvalifikací tohoto jednání mnohem širší, a to od trestného činu výtržnictví (§ 358 tr. zákoníku), přes vydírání (§175 tr. zákoníku), až například k trestnému činu ublížení na zdraví (§ 146 tr. zákoníku). Zároveň nesmíme zapomenout ani na trestný čin Násilí proti úřední osobě, neboť tento trestný čin je, jak jsme zmiňovali výše, subsidiárním k trestnému činu Násilí proti orgánu veřejné moci. Je třeba uvést, že se jedná o trestný čin výjimečný, kdy například v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 byl v Praze evidován pouze 1 skutek. Já osobně jsem se ve své policejní praxi s tímto trestným činem nesetkal. 2.5.2

Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci dle ust. § 324tr. zákoníku Abychom mohli analyzovat tuto skutkovou podstatu a skutkovou podstatu

dle ust. § 326 tr. zákoníku, je nejprve potřeba si rozvést termín vyhrožování. Vyhrožování je psychické působení na vůli člověka40, kdy tr. zákoník uvádí katalog „výhružek“ naplňujících tuto skutkovou podstatu. Musí být tedy vyhrožováno usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody (škoda přesahující 500.000,- Kč).41 Zároveň musí být splněna podmínka, že výhružka musí být učiněna tak, aby mohla vyvolat obavu, že pachatel může vykonat to, čím vyhrožuje.

40

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 2850 41

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 4. 2015]

38

Lze říci, že vyhrožování je zcela jistě méně závažnou formou trestného působení na orgány veřejné moci, čemuž odpovídá i nižší horní hranice trestu odnětí svobody, která je v základní skutkové podstatě tři léta. U kvalifikované skutkové podstaty, když pachatel výhružku podpoří hrozbou zbraně, je horní hranice trestu odnětí svobody až pět let. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že zejména konstrukce ust. § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku téměř zcela odpovídá konstrukci trestného činu vydírání dle ust. § 175 tr. zákoníku, pro nějž je stanovena téměř dvojnásobně vyšší sazba trestu odnětí svobody. Zde se dá dovodit, že se zřejmě jedná o situaci, kdy individuální ochraně fyzické osoby je udělena větší společenská důležitost než ochraně orgánu veřejné moci. Typickým příkladem pro trestné činy vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci, případně na úřední osobu jsou výhružné dopisy adresované těmto orgánům. Koncem roku 2014 se s těmito dopisy doslova „roztrhl pytel“, kdy takovýto dopis obdržel prezident ČR (§ 326 tr. zákoníku), Úřad Vlády a několik ministerstev (§ 324 tr. zákoníku).42 2.5.3

Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu dle ust. § 326tr. zákoníku Pokud ustanovení § 324 tr. zákoníku poskytuje ochranu orgánům veřejné

moci jako kolektivu, ust. § 326 tr. zákoníku se vztahuje na jednotlivce, který je úřední osobou a vykonává pravomoc vyplývající z tohoto statutu. V ostatních částech jsou obě skutkové podstaty totožné, což je logické, avšak z mého pohledu by v případě vyhrožování úřední osobě měla být horní hranice trestu odnětí svobody nepatrně vyšší, neboť jednotlivec bude takové protiprávní jednání snášet zcela jistě hůře než kolektivní orgán.

42

Na úřad vlády dorazil výhružný dopis, podobný jako Zemanovi. Deník.cz [online]. [cit. 18. 1. 2015] Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/na-urad-vlady-dorazil-vyhruzny-dopis20140925.html

39

2.5.4

Přisvojení pravomoci úřadu dle ust. § 328 tr. zákoníku Poslední skutkovou podstatou uvedenou v Hlavě X. dílu prvém tr.

zákoníku je skutková podstata ust. § 328, tedy přisvojení si pravomoci úřadu. Objektem ochrany je v tomto případě výkon státní správy, a to z pohledu, aby jej vykonávaly pouze osoby k tomu oprávněné. Pokud odhlédneme od veškerých dalších možných skutkových okolností, mohlo by se tato skutková podstata vztahovat např. na falešné policisty, exekutory apod. Zajímavá právní situace by nastala ve chvíli, kdy by pachatel napadl osobu, která by se dopouštěla tohoto trestného činu, a to pro výkon této činnosti. Zde by potom útočník jednal v skutkovém omylu pozitivním.

2.6 Ustanovení § 327 tr. zákoníku Ustanovení § 327 tr. zákoníku, ačkoliv k jeho naplnění nedochází v praxi často, je relativně důležité, neboť poskytuje právní ochranu dle ust. § 323 až 326 tr. zákoníku všem osobám, které vystoupily na podporu nebo na ochranu orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci anebo úřední osoby.43„Na podporu orgánu veřejné moci nebo úřední osoby vystupuje ten, kdo jim pomáhá plnit jejich úkoly i přes útok pachatele nebo se orgánu veřejné moci anebo úřední osoby vůči jednání pachatele zastane.“44 Zároveň úřední osoba nemusí pomáhající osobu před pachatelem například výslovně jmenovat tím, že je to též úřední osoba.

43

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 1. 2015], § 327 odst. 1 44

Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2865 s

40

K takto poskytnuté pomoci jsem slyšel od kolegů téměř absurdní příběh, který se odehrál počátkem devadesátých let v Praze, kdy zde měl probíhat rizikový mezinárodní fotbalový zápas mezi AC Sparta Praha a klubem z Polska. Oba kluby měly v té době velmi rizikové fanoušky, kteří si domluvili vzájemnou „bitku“ asi dvě tramvajové zastávky od stadionu, o čemž policie v danou dobu neměla nejmenší ponětí. Polští rváči na místo dorazili jako první, a když zpozorovali opodál stojící pěší hlídku PČR, tak se do ní pustili. Když to zpozorovali členové „tvrdého jádra“ fanoušků AC Sparta proběhl domluvený střet s pod titulem „naše policajty můžeme mlátit jenom my“. Na místo potom dorazily pořádkové jednotky PČR a všechny účastníky souboje zadržely. Konečné zúčtování u soudu potom proběhlo tak, že polští fanoušci dostali tresty za útok na tehdy veřejného činitele, kdežto fanoušci „tvrdého jádra“ AC Sparta byli dle ust. § 157 tr. zákona prohlášeni za veřejné činitele. Jak vidíme, rozhodně se jednalo o kuriózní situace, ale i takové život přináší.

41

3

Porovnání právní úpravy ochrany úředních osob v České republice s úpravami zahraničních trestních zákonodárství Pokud máme porovnat právní úpravu ochrany úředních osob v České

republice se zahraničními právními úpravami, je třeba si nejprve říci, že proto, abychom mohli srovnávat alespoň částečně porovnatelné, musíme se zaměřit na státy kontinentálního práva. Pokud budeme porovnávat naši právní úpravu se sousedními státy, zjistíme, že přes nesrovnatelný historický vývoj vztahu společnosti k úředním osobám, a to zejména v Německu a Rakousku, neboť tyto státy neprožily 40 let trvající diktaturu, která zdeformovala jak mezilidské vztahy, tak vztah občanů k veřejné moci, jsou právní úpravy ochrany úředních osob relativně podobné a česká právní úprava nijak nevybočuje. Zde poskytuji exkurz po právních úpravách okolních států, kdy zejména upozorňuji na, dle mého názoru, pozitivní odchylky.

3.1 Slovenská republika Slovenská republika stejně jako Česká republika provedla po přechodu k demokratickému právnímu zřízení rekodifikaci trestního zákona do zákona č. 300/2005 Z.z., Trestného zákona, ve znění pozdějších předpisů, kdy struktura trestních zákonů obou republik je velmi podobná. Ochrana před násilím páchaným na úředních osobách v z.č. 300/2005 Z.z., Trestného zákona je začleněna v ust. § 323, kdy tento paragraf je pojmenován „Útok na verejného činiteľa“. Základní skutková podstata je téměř totožná s ochranou v České republice, až na skutečnost, že slovenský zákonodárce nastavil horní hranici trestu odnětí svobody o rok výš.

42

V kvalifikovaných skutkových podstatách ust. § 323 z.č. 300/2005 Z.z., Trestného zákona, můžeme najít několik zajímavých položek: -

dle ust. § 323 odst 2) písm. d) – je potrestán trestem odnětí svobody na tři až osm let ten, kdo se dopustí násilí proti orgánu činném v trestním řízení nebo soudu,

-

dle ust. § 323 odst. 4) písm. b) – bude potrestán trestem odnětí svobody na dvanáct až dvacet pět roků, případně trestem doživotním, ten, kdo se dopustí násilí proti úřední osobě za krizové situace. Domnívám se, že zvýšená ochrana úředním osobám v rámci orgánů

činných v trestním řízení a při krizových situacích, kdy jsou na úřední osoby kladeny vyšší nároky v rámci zajištění chodu společnosti, není od věci.

3.2 Polsko Polské trestní právo upravuje právní ochranu úřední osoby před násilným jednáním v trestním zákoníku, tzv. Kodeks karny – Dz. U. 1997.88.553 – Ustawa z dni 6. czervca 1997 r., a to v ust. § 222 – Útok na veřejného činitele (Naruszenie nietykalności cielesnej funcjonariusza publicznego), v ust. § 223 – Aktivní útok na veřejného činitele (Czynna napaść na funkcjonariusza publicznego). Ustanovení § 222 odst. 1 polského trestního zákoníku – Útok na veřejného činitele - objektem ochrany odpovídá ustanovení § 325 odst. 1 tr. zákoníku, kdy výměra trestu odnětí svobody za tento skutek je až 3 léta. Za zajímavé považuji ust. § 222 odst. 2 polského trestního zákoníku, kdy může dojít ke snížení trestu či případně k upuštění od potrestání v případě, že útok dle ust. § 222 odst. 1 polského trestního zákoníku byl proveden z důvodu nevhodného chování veřejného činitele.

43

Druhá skutková podstata chránící úřední osoby v polském trestním zákoníku je ust. § 223 – Aktivní útok na úřední osobu. Zde jsou popsány společensky závažnější útoky, které jsou spáchány společně s jinou osobou, se zbraní nebo paralyzujícím prostředkem. Rozmezí pro udělení trestu výkonu odnětí svobody je zde od 1 roku do 10 let. Je tedy patrné, že zde je polská právní úprava výrazně přísnější než český tr. zákoník. V případě, že by pachatel svým jednání způsobil těžkou újmu na zdraví veřejného činitele, dochází dle ust. § 223 odst. 2 polského trestního zákoníku ke zvýšení rozpětí možnosti trestu odnětí svobody na 2 roky až 12 let.

3.3 Rakousko Rakouské trestní právo kodifikuje ochranu úředních osob v trestním zákoníku (z.č. 60/1974 BGBI, Strafgesetzbuch), a to zejména v ust. § 269 – trestný čin Odpor proti státní moci (Widerstand gegen die Staatsgewalt) a ust. § 270 – trestný čin Násilného útoku na úředníka (Tätlicher Angriff auf einen Beamten). Obě výše uvedená ustanovení doprovází pojem „úřední jednání“, během kterého je úřední osobě poskytována trestně právní ochrana, kdy tento pojem je specifikován v ust. § 269 odst. 3 Strafgesetzbuch jako „takové jednání, kterým úředník jako orgán výsostné správy nebo soudnictví vykonává nařizovací, nebo donucovací pravomoc.“45 Takto provedená specifikace úředního jednání je dle mého názoru jasnější než vágní „úmysl působit na výkon pravomoci“ nebo „pro výkon pravomoci“, jak užívá český tr. zákoník, neboť poté musíme složitě hledat,

45

RAKOUSKO, RIS [Rechtsinformationssystem online], Strafgesetzbuch, Bundesgesetzblatt für die Republik Österreich, Nr. 60/1974, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 269 odst. 3. Bundeskanzleramt Österreich, 2015 [cit. 18. 1. 2015]. Dostupné z: https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage=Bundesnormen&Gesetzesnummer=100 02296

44

co se tímto výkonem pravomoci exaktně myslí. Rakouská právní úprava se tedy zdá být srozumitelnější.

3.4 Německo Ochrana úředních osob před násilným jednáním je v německé trestním právu zakotvena v ust. § 113 - Widerstand gegen Vollstreckungsbeamte německého trestního zákoníku (Strafgesetzbuch), kdy základní skutková podstata poskytuje úředním osobám stejnou ochranu jako ust. § 325 tr. zákoníku v České republice, a to jak do protiprávního jednání před kterými je chrání, tak do výše trestu. U kvalifikované skutkové podstaty zvyšuje německý trestní zákoníku sazbu výkonu trestu odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let v případě, že se pachatel dopustí činu se zbraní nebo vystaví úřední osobu nebezpečí smrti, případně pokud jí způsobí těžkou újmu na zdraví. Ustanovení § 113 německého trestního zákoníku však chrání i osoby před nezákonným jednáním úředních osob, a to v ust. § 113 odst. 2, kde uvádí, že čin není trestný, pokud výkon služby úřední osobou je nezákonný46.

46

NĚMECKO, Strafgesetzbuch, Ausfertigungsdatum: 15.05.1871, Strafgesetzbuch in der Fassung der Bekanntmachung vom 13. November 1998 (BGBl. I S. 3322), das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 21. Januar 2015 (BGBl. I S. 10) geändert worden ist, In: JURIS [online]. [cit. 19.1.2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/stgb/index.html#BJNR001270871BJNE026304360

45

4

Základní kriminologická problematika – statistika, příčiny, prevence trestné činnosti násilí proti úředním osobám Pokud se máme věnovat trestným činům proti úředním osobám z pohledu

kriminologie, je nejprve na místě definovat samotný pojem „kriminologie“. Jedná se o vědní obor, jehož předmětem je empirické studium kriminality, a to z komplexního multioborového pohledu. Kriminologie v sobě spojuje vědní obory trestní vědy, kriminalistiky, viktimologie a prevence trestné činnosti. Z kriminologického hlediska je trestný čin Násilí proti úřední osobě možné zařadit do kategorie násilné kriminality, kam se dále řadí trestné činy vraždy, loupeže, sexuální trestné činy atd..„Pojem násilná kriminalita vychází ze způsobu provedení trestného činu a zahrnuje ty trestné činy, jejichž významnou charakteristikou je poškození, destrukce cílového objektu jednání.“47 Zároveň však platí, že v případě násilí proti úřední osobě k poškození či destrukci nemusí dojít, neboť zde zcela postačí to, že pachatel je srozuměn s tím, že k takovému jednání může dojít. Z níže uvedených statistik vyplývá, že ke zranění úřední osoby dochází v 34,65 % útoků.

4.1 Analýza trestných činů útoků na úřední osobu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy Již při výběru zadání diplomové práce jsem se rozhodl, že teoretické informace doplním o praktickou část, ve které se pokusím zodpovědět otázky, které čtenáře budou zcela jistě zajímat nejvíce – tedy, kdo je typickým pachatelem útoku na úřední osobu, jakou roli při páchání této trestné činnosti hraje alkohol, jaké jsou příčiny, v které dny dochází k nejvyššímu počtu útoků na úřední osoby,

47

Kuchta, J, Válková, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, 379 s

46

v kolika případech dochází ke zranění atd.. Abych mohl čtenáři poskytnout kvalifikované informace, analyzoval jsem veškeré trestné činy útoku na úřední osobu kvalifikované dle ust. § 325 tr. zákoníku na území hl. m. Prahy za období od 1. 1. 2010do 31. 12. 2014. Pokud se čtenář dotazuje, proč byla dělána analýza na území hl. m. Prahy, tak je to z důvodu, že se jedná o oblast s nejvyšším nápadem trestné činnosti v České republice, a tudíž předpokladem je, že bude získán dostatek relevantních dat pro provedení analýzy. K analýze byla použita data z policejních evidencí Elektronického trestního řízení a Kriminalisticky sledované události. Data byla zpracována se souhlasem zástupce ředitele pro trestní řízení Obvodního ředitelství Policie České republiky pro Prahu III, plk. JUDr. Mgr. Radky Drexlerové. Použitá data byla zcela anonymizována. V období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 bylo na území hl. m. Prahy spácháno celkem 479 skutků trestného činu násilí proti úřední osobě dle ust. § 325 tr. zákoníku. 4.1.1

Osoba pachatele Pokud se detailně podíváme na to, kdo je nejčastějším subjektem trestného

činu neboli typickou osobou pachatele trestné činu Násilí proti úřední osobě, zjistíme, že se jedná o muže, neboť z celkového počtu 479 skutků byl pachatelem muž v celkem 413 případech, tedy v cca 86 %. Z těchto 413 případů, kde pachatelem byl muž, se v 80 % jednalo osobu české národnosti (celkem 334 případů). Z počtu 479 skutků se čeští občané dopustili celkem 390 skutků, tedy procentuelně 81 %. Dalšími nejčastějšími pachateli útoků na úřední osoby jsou občané Ukrajiny s 17 případy (3,54 %), Slovenska - 10 případů (2%) a Ruska - 6 případů (1,25%). Z exotických pachatelů je možné zmínit po jednom skutku od státního příslušníka Mali, Izraele, Azerbajdžánu nebo Kuvajtu. Výše uvedené názorně představují grafy č. 5.1 a 5.2.

47

Graf č. 4.1 Rozložení pachatelů útoku na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle pohlaví

Rozložení pachatelů útoku na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle pohlaví

64 muži ženy 413

Zdroj: Graf vlastní zpracovaný na základě dat získaných z evidencí Police České republiky: Elektronické trestní řízení, verze 4.25 a Kriminalisticky sledovaná událost, ke dni 16. 1. 2015 Graf č. 4.2 Rozložení pachatelů útoku na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle národnosti

Rozložení pachatelů útoku na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle národnosti 0%

1%

2%

0%

0%

ČR 11%

Ukrajina

4%

Slovensko Rusko Mali 82%

Izrael Kuvajt

Zdroj: Graf vlastní zpracovaný na základě dat získaných z evidencí Police České republiky: Elektronické trestní řízení, verze 4.25 a Kriminalisticky sledovaná událost, ke dni 16. 1. 2015

48

Pokud nás bude dále zajímat průměrný věk pachatele, zjistíme, že v případě mužů se bude jednat o osobu ve věku cca 32,5 roku. V případě žen je průměrný věk cca 33 let. Pokud bychom se podívali na „limitní hodnoty“, tak nejstarším pachatelem byl muž ve věku 87 let. Nejstarší útočnici bylo v době útoku na úřední osobu 70 let. Oproti tomu nejmladšímu pachateli bylo 16 let a nejmladší pachatelce 19 let. Rozdělení pachatelů útoků na úřední osoby dle věku demonstruje graf č. 5.3 níže. Graf č. 4.3 Rozdělení pachatelů útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle věku

Rozdělení pachatelů útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle věku Počet pachatelů

250 200 150 100 50 19

197

181

48

21

5

16 - 20

21 - 30

31 - 40

41 - 50

51 - 60

61 +

0 Věková kategorie pachatelů


Zároveň

jsem

při

analyzování

jednotlivých

skutků

zjistil,

že

v analyzovaném pětiletém období se pouze jeden pachatel dopustil recidivy, tedy opakovaného násilí proti úřední osobě.

49

4.1.2

Poškozený O úředních osobách, které mohou být předmětem útoku, pojednávala

kapitola č. 1.2. Při analyzování těchto trestných činů spáchaných za 5 let na území hl. m. Prahy jsem došel k zajímavému závěru. V 99 % všech případů byl předmětem útoku příslušník bezpečnostního sboru, a to v poměru 0,5 % příslušník celní správy, 1 % příslušník vězeňské služby, 32 % strážník městské policie a v 65 % případů byl útok veden proti policistovi Policie České republiky. V období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 došlo k útoku na tři exekutory (resp. exekutorské vykonavatele), v jednom případě k útoku na úředníka městské části, a to ve chvíli, kdy jednal s demonstranty v rámci pořádání protestního pochodu. V daném období nedošlo k jedinému napadení soudce nebo státního zástupce ani žádného z představitelů moci zákonodárné. Výše popsané zachycuje graf č. 5.4. Graf č. 4.4 Rozložení útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle jednotlivých úředních osob

Rozložení útoků na úřední osoby za období od 1.1.2010 do 31.12.2014 na území hl. m. Prahy dle jednotlivých úředních osob 5

3

2

1

1

policista strážník

155

vězeňská služba exekutor

312

celník úředník obce


K předmětu tohoto trestného činu, tedy k úřední osobě, se váže ještě jeden statistický údaj, a to v kolika případech dojde k újmě na zdraví. V pětiletém

50

období došlo ke zranění úřední osoby v166 případech ze 479 skutků, tedy v 34,65 %. Při této analýze jsem za zranění úřední osoby považoval každý stav, který si vyžádal lékařské ošetření. Typickým zraněním je pohmožděnina po úderu, případně zlomenina, kdy se jedná o méně závažné zlomeniny, zejména prstů. K nejzávažnějším případům, které mohou končit i smrtí, však dochází, pokud pachatel při útoku použije zbraň. Zde bych uvedl dva příklady nejtěžších následků, které ve sledované době proběhly: Prvním byl zákrok strážníků Městské policie Praha v areálu letiště Václava Havla proti psychicky nemocné ženě (56 let) z roku 2012. Útočnice se v letištní budově dopouštěla přestupku proti veřejnému pořádku, kdy zde vulgárně křičela na cestující. Hlídka strážníků ji proto vyzvala ke kontrole totožnosti, kdy žena na to zareagovala tak, že z kabelky vytáhla kuchyňský nůž, který bodla zakročujícímu strážníkovi do břicha. Trestní stíhání obviněné bylo následně státním zástupcem zastaveno dle ust. § 172 odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť obviněná byla v době spáchání nepříčetná. Druhým případem byla běžná silniční kontrola prováděná Stálou pořádkovou jednotkou Policie ČR, kdy řidič nereagoval na pokyn k zastavení vozidla dávaný policistou, a přestože jej viděl, tak do něj najel, kdy mu způsobil komplikované zlomeniny nohou a žeber, které si vyžádaly několika měsíční pracovní neschopnost. Ze strany policejního orgánu byl spisový materiál ukončen dle ust. § 166 tr. řádu s návrhem na podání obžaloby na obviněného pro zvlášť závažný zločin útoku na úřední osobu dle ust. § 325 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 nedošlo na území hl. m. Prahy při útocích na úřední osobu k žádnému smrtelnému zranění. To, že ke smrti ve službě však může dojít, demonstruje nedávný případ z roku 2014, kdy zdrogovaný 22 letý řidič usmrtil policistku při dopravní kontrole.

51

4.1.3

Alkohol O vlivu alkoholu a jiných návykových látek jako významného

kriminogenního faktoru, jistě není sporu. V případech útoků na úřední osobu tomu je stejně, neboť ve sledovaném období byl pachatel pod vlivem alkoholu ve 177 z 479 skutků, tedy v 36,95 %. Domnívám se, že by se zhruba 60 % pachatelů, kteří byli pod vlivem alkoholu, napadení úřední osoby nedopustila, kdyby byli ve střízlivém stavu. Vliv jiných návykových omamných a psychotropních látek (drog) není v policejních databázích evidován. 4.1.4

Zbraň Jak jsem již popsal výše, použití zbraně ze strany pachatele významnou

měrou zvyšuje rizika ohrožení zdraví nebo života úřední osoby. Definice zbraně byla rozebrána v kapitole 2. jako vše, čím je možné učinit útok proti tělu důraznější. Ve sledovaném období v celkem 89 případech z 479 skutků použil pachatel proti úřední osobě zbraň, což znamená, že pachatel útočil se zbraní v každém pátém případu. Nejčastějšími zbraněmi jsou osobní motorová vozidla, a to v celkem 52 případech (50x automobil, 2x motocykl), následováno nožem v osmi případech. Pachatelé také používají jako zbraň láhve od vína nebo piva, a to v celkem pěti případech. Z kuriózních zbraní je možné uvést vycházkovou hůl nebo zahradní pilku. Za zajímavou považuji skutečnost, že v případech, kdy pachatel použije zbraň, dochází ke zranění úřední osoby méně často, a to v cca 27 % případů oproti 37 % v případě útoku beze zbraně. Domnívám se, že tato situace bude způsobena tím, kdy v případě, že má pachatel zbraň, si úřední osoba uvědomuje, že „teď již o něco jde“, a že následky by mohly být fatální, proto je tedy při jednání obezřetnější.

52

4.1.5

Místo a den nejčastějšího útoku na úřední osobu Pokud se pomocí grafu č. 5.5 podíváme na rozložení útoků na úřední

osobu v hl. m. Praze za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014, je třeba si nejprve uvést, že Praha je rozdělena na deset městských částí (dále jen „MČ“). Centrum města pokrývá městská část Praha 1, kde došlo k největšímu počtu útoků, a to celkem k 23,6 %. Důvodem je to, že kriminálně závadové osoby se často stýkají v centru měst, a také z důvodu, že je zde největší koncentrace rizikových objektů jako jsou bary a herny. Následují městské části 2, 4, 5, 6 a 7, které každá ve statistice zabírají přibližně 10 %. Tyto městské části bezprostředně navazují na centrum města (MČ 2 a 6) nebo je v nich nakumulováno větší množství obyvatel (MČ 4, 5 a 7). Periferní městské části Praha 8, 9 a 10 ukrajují cca po 6 – 7 %. Z tohoto územního rozčlenění kriminality se vymyká městská část Praha 3, kde, ačkoliv přímo sousedí s obvodem Prahy 1, dochází pouze k 7 % útoků na úřední osoby. Graf č. 4.5 Rozložení útoků na úřední osoby za období 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle jednotlivých městských obvodů

Počet útoků

Rozložení útoků na úřední osoby za období 1.1.2010 do 31.12.2014 na území hl. m. Prahy dle jednotlivých městských obvodů 120 100 80 60 40 20 0 Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha Praha 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Městské části


53

Čtenáře by mohlo také zajímat, jaké je rozložení útoků na dny v týdnu. Zde nám opět pomůže statistika z let 2010 – 2014 z území hl. m. Prahy, kdy dle grafu č. 5.6 zjistíme, že nejrizikovějším dnem je sobota, kdy došlo k celkem 106 ti útokům ze 479 sledovaných, a dále pátek s 79ti útoky. Následuje neděle s 63 skutky. Naopak nejméně rizikové je pondělí - 51 skutků. Od pondělí poté statistika stoupá směrem k pátku. Takže v úterý se stalo 56 skutků, ve středu 59 a ve čtvrtek 65. Útoky na úřední osoby tedy směřují ke dnům pracovního volna a kl1idu. Graf č. 4.6 Rozložení útoků na úřední osoby dle dnů v týdnu za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy

Rozložení útoků na úřední osoby dle dnů v týdnu za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy 120

106

Počet útoků

100 79

80 60

65

51

56

59

pondělí

úterý

středa

63

40 20 0 čtvrtek

pátek

sobota

neděle

Dny v týdnu


4.1.6

Objasněnost a příčiny útoku na úřední osobu Z vlastní praxe policisty, který hovořil a vyslýchal bezpočet pachatelů

trestné činnosti, mohu říct, že téměř každý pachatel počítá více či méně s tím, že se na jeho trestnou činnost nepřijde. Zároveň pokud je to v jeho možnostech, tak

54

si vybírá pro něj příznivé místo pro útok (např. odlehlý park, noční dobu atd.) a většinou také vhodnou oběť (např. žena, senior atp.). Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že v 99 % případů je objektem útoku příslušník bezpečnostního sboru, který dohlíží na veřejný pořádek a bezpečnost občanů, nedává pro mě z pohledu pachatele tento útok smysl, neboť pachatel nemá v podstatě žádnou „výhodu“, jelikož represivní složky jsou na místě již při páchání činu, a je i jistou otázkou cti ve chvíli, kdy je příslušník bezpečnostního sboru napaden, pachatele zadržet. O tom, že útok na úřední osobu se prakticky nevyhne potrestání, svědčí i statistika, která hovoří o tom, že k objasnění trestné činnosti došlo od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 v 471 případech z 479 skutků, tedy v téměř 99 % všech trestných činů. Zde čtenář zajisté uzná, že tento statistický údaj vysoce převyšuje celorepublikovou objasněnost trestných činů. Zároveň je jasné, že toto jednání nemá žádnou logiku, neboť pachatel téměř nikdy neunikne trestu. Pokud chceme rozebrat příčiny útoků na úřední osoby, je třeba se na věc podívat ze dvou stran, a to z pohledu útočníka, tedy v jaké situaci, při jakém jednání došlo k útoku, a zároveň z pohledu poškozeného, zejména při zamyšlení se nad tím, zda špatný výkon pravomoci úřední osoby nebyl příčinou napadení. Nejprve se tedy budeme věnovat důvodům napadení, které pramení z odporu útočníka podrobit se státní moci. Při provádění analýzy jsem vypozoroval pět převažujících příčin napadení úřední osoby (viz také graf č. 5.7): a) odpor při zabránění páchání trestné činnosti (24,6%) b) odpor při projednání přestupku (25,7 %) c) odpor při dopravní kontrole (6,7 %) d) odpor při kontrole totožnosti (23,2 %) e) bez důvodu (18,8 %).

55

Graf č. 4.7 Počty útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy - rozdělení dle příčiny útoku

Počty útoků na úřední osoby za období od 1.1.2010 do 31.12.2014 na území hl. m. Prahy - rozdělení dle příčiny útoku 32 90

5 123

při projednání přestupku odpor při zadržení kontrola totožnosti bez důvodu dopravní kontrola

111

118

neobjasněné případy


Příčiny pod body a) – d) jsou spojeny s interakcí mezi úřední osobou a pachatelem, která předchází útoku na úřední osobu. Níže se pokusím jednotlivé příčiny podrobněji popsat: a) Odpor při zabránění páchání trestné činnosti Je logické, že každý pachatel trestné činnosti se snaží, aby jeho protiprávní jednání nevyšlo najevo, neboť tato situace je spojena s následným trestem. V případě, že policista nebo jiný příslušník bezpečnostního sboru přistihne pachatele při činu, nastane ve většině případů situace popsaná pojmem správního práva jako bezprostřední zásah. „Bezprostřední zásah (služební zákrok) je jednostranným úkonem orgánu veřejné správy, zpravidla prováděný jednotlivcem (většinou příslušníkem bezpečnostního sboru), který směřuje k odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí ohrožení či porušení právem chráněného

56

statku (života, zdraví, majetku apod.). V poněkud širším pojetí lze za bezprostřední zásah považovat i jednání směřující k přímému vynucování splnění povinnosti (exekuční úkony). Bezprostřední zákrok znamená tedy zásah do práv za účelem ochrany práv jiných, dochází k určité kolizi práv. Bezprostřední zásah je úkonem orgánu veřejné správy, který se svou povahou blíží správním aktům. Uvádí se však, že od správních aktů se liší tím, že mu nepředchází správní řízení, resp. že okamžik „vydání“ aktu a jeho výkonu spadá v jeden okamžik.“48 Ve chvíli, kdy nastává služební zákrok ze strany příslušníka ozbrojeného sboru, dochází u pachatele ke zvážení situace, zda následek - zadržení při páchání trestného činu bude natolik zásadní, aby se mu vyplatilo utéct, a to i za cenu násilí proti úřední osobě. Vzhledem k uvedeným statistikám, kdy je chyceno 99 % útočníků, lze takovému pachateli doporučit, aby neutíkal a nechal se zadržet, jelikož v opačném případě si navíc „vyslouží“ ještě trestní stíhání za útok na úřední osobu. b) Odpor při projednání přestupku Při studiu toho, proč dochází k napadení úřední osoby nejčastěji při řešení přestupkových situací, jsem dospěl k závěru, že ve většině případů je to způsobeno tím, že přestupce nepovažuje míru svého protiprávního jednání za tak závažné, aby bylo řešeno ze strany úřední osoby. Následně dochází ke konfliktní situaci, která typicky při řešení přestupků v dopravě ústí v to, že přestupce se snaží z místa odjet, kdy přitom najíždí do policisty nebo strážníka. c) - d) Dopravní kontrola a kontrola totožnosti

48

SLÁDEČEK, V.: Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2009, 174 – 176 s.

57

Z pohledu příslušníka bezpečnostního sboru je bezpochyby zajímavé, že jedno z největších rizik, že bude napaden, mu hrozí ve chvíli, kdy provádí tak rutinní činnost jako je kontrola totožnosti nebo dopravní kontrola. Zde je však nutné uvést, že v případě útoku při dopravní kontrole může být situace spojena s bodem a), neboť např. řidič tím, že při dopravní kontrole nezastaví a najede na policistu, nemusí tak jednat z důvodu odporu k dopravní kontroly jako takové, ale může se tím třeba bránit zadržení z důvodu, že jede v kradeném vozidle nebo pod vlivem alkoholu. Při samotné dopravní kontrole potom může dojít k napadení např. z důvodu, že má řidič pocit, že je zdržován. Je překvapivé, že kontrola totožnosti je jednou z nejčastějších příčin napadení úřední osoby vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejběžnějších činností. Ustanovení § 63 z.č. 273/2008 Sb., o PČR, uvádí ke dni 10. 3. 2015 celkem 12 zákonných důvodů, při kterých může policista požadovat prokázání totožnosti. Nejvýznamnějším oprávněními je požadovat prokázání totožnosti od osoby podezřelé ze spáchání trestného činu nebo přestupku, oznamovatele nebo osoby, která odpovídá popisu hledané nebo pohřešované osoby. Důvodem napadení úřední osoby při žádosti o prokázání totožnosti je ve většině případů neznalost zákona a svých zákonných povinností. Dalším důvodem je neochota spolupracovat s veřejnou mocí, kdy o tomto tématu se budu zmiňovat dále v této práci. e) Bezdůvodné napadení úřední osoby Bezdůvodným napadením je takové napadení, kdy před samotným útokem není mezi úřední osobou a budoucím pachatelem žádná předchozí interakce, avšak útok proběhne z důvodu výkonu činnosti úřední osoby. Příkladem může být násilí proti pořádkovým jednotkám policie, tzv. těžkooděncům, které doprovází fotbalové fanoušky z důvodu zajištění veřejného pořádku, kdy následně jsou těmito fanoušky napadeni. Dalším příkladem by mohla být situace, kdy policista

58

provádí služební zákrok proti nějaké osobě, kdy přihlížející osoba bez znalosti důvodu tohoto zákroku napadne policistu, aby jeho zákroku zabránila, ačkoliv původně proti této osobě vůbec nesměřoval. Bezdůvodná napadení jsou pro úřední osoby značně nebezpečná, neboť ve většině případů přichází útok nenadále, kdy není možné se na něj připravit. V předcházejícím textu jsem tedy rozvedl a popsal jednotlivé příčiny, které vedou k napadení úřední osoby ze strany pachatele. Nyní se budu ještě krátce věnovat otázce, která nikde není statisticky vedena, ale dle mého názoru je potřeba se jí také zaobírat. Otázka tedy zní, v kolika procentech případů je příčina napadení ve špatně zvládnuté interakci mezi pachatelem a úřední osobou na straně úřední osoby? Dle mé osobní zkušenosti se uniformovaný policista dostane do konfliktní situace, která může skončit napadením, nejméně jedenkrát za dvanáctihodinovou službu. Na čem tedy závisí, zda k útoku dojde či nikoliv? Jednou z velmi podstatných okolností jsou komunikační schopnosti policisty, neboť z autoritativního postavení úřední osoby není problém v řadě případů například přestupce svým jednáním „dotlačit“ až do stadia, kdy se dopustí násilí proti úřední osobě. Zároveň je policista s dobrými komunikačními dovednostmi schopný řadu rizikových situací tzv. vykomunikovat, kdy osoba, se kterou protiprávní jednání řeší, pochopí, že policista jedná sice autoritativně, avšak korektně, kdy tím dojde i k pochopení celé situace a podrobení se autoritě.

4.2 Praktický příklad Při výběru tématu diplomové práce jsem se snažil vybrat si téma, které by bylo blízké mému povolání policisty. U Policie České republiky pracuji od roku 2006, kdy jsem prošel cestou základního útvaru uniformované policie přes oddělení Odhalování hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování až po mé současné působiště odboru Obecné kriminality služby kriminální policie a vyšetřování odhalování zvlášť závažných zločinů loupeží. Za

59

svou osmiletou praxi můžu říci, že při každém jednání policisty, které naplňuje znak ochrany z hesla „Pomáhat a chránit“, hrozí, že dojde k jeho napadení. Policie ochraňuje lidské životy, zdraví, majetek, ale zároveň také veřejný pořádek. Při snaze ochránit společnost před škodlivými jevy se policista dostává do řady konfliktních situací s osobami, které se protiprávního jednání dopouštějí. Sám níže popíši jeden z vlastních zážitků, s nímž bych chtěl čtenáře seznámit a ukázat jim tak, že napadení policisty se skutečně děje a není pouze jevem teoretickým. Je třeba říci, že statut úřední osoby policistovi, resp. úřední osobě, poskytuje pouze jakousi základní ochranu. Rozhodně tedy nezabrání případnému útoku, avšak symbolizuje to, že pachatel neútočí na jednotlivce, ale na veřejnou moc, tedy na lid, kterému veřejná moc dle Ústavy patří. Zároveň zastávám názor, že nadstavbou základní právní ochrany úřední osoby by mělo být její jednání, které by mělo být objektivní, předvídatelné, odůvodněné a mělo by naplňovat znak spravedlivosti. Toto je dle mého názoru základní interakce mezi úřední osobou a subjektem, se kterým jedná. Nyní tedy k praktické ukázce. V březnu roku 2014 jsme v odpoledních hodinách s kolegou operativně pátrali po pachateli zvlášť závažného zločinu loupeže, ke kterému došlo na konci roku 2013. Toho dne jsme nejprve v ranních hodinách dle ust. § 76 odst. 1 tr. řádu na základě předchozího souhlasu se zadržením vydaným státním zastupitelstvím zadrželi spolupachatele loupeže, kterým byl nechvalně známý vrah z Kmetiněvsi. Druhého spolupachatele, na kterého byl vydán taktéž předchozí souhlas se zadržením dle ust. § 76 odst. 1 tr. řádu, jsme s kolegou vypátrali na Praze 4, když seděl ve vozidle. Služebním vozidlem jsme tedy zablokovali vozidlo pachatele, vystoupili jsme a směřovali k zvlášť nebezpečnému pachateli s tím, že provedeme jeho zadržení. Pachatele jsme vyzvali zákonnou výzvou „Policie, jménem zákona, vystupte z vozidla“, kdy jsme se mu zároveň prokazovali služebními odznaky. Pachatel na tuto výzvu nereagoval a naopak nastartoval vozidlo a rozjel se proti nám s úmyslem projet

60

zátarasem, kdy mě zároveň asi 2 metry „svezl“ na kapotě vozidla. Na to kolega zareagoval tak, že teleskopickým obuškem rozbil okno řidiče, zároveň padlo několik varovných výstřelů. Pachatel sice zátarasem projel, nicméně asi po 20 minutách byl zadržen jinou hlídkou, a to na základě popisu jeho vozidla a markantu rozbitého okna řidiče. Pachatel byl následně policejním orgánem obviněn ze spáchání útoku na úřední osobu dle ust. § 325 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Závěr této kauzy byl však překvapivý: soud při hlavním líčení uvěřil tvrzení pachatele, že nevěřil tomu, že jsme s kolegou policisté, a proto z místa odjel, kdy na základě tohoto tvrzení došlo k úplnému zproštění obžaloby.

61

5

Prevence násilí spáchaného na úředních osobách K prevenci trestné činnosti lze obecně přistupovat z několika různých

směrů. Prevenci můžeme například rozčlenit na a) primární – prevence ve společnosti obecně, např. zákonná úprava objektů ochrany, b) sekundární – zaměřená zejména na místa, kde dochází k páchání trestné činnosti, a na oběť, a za c) terciální – která se zaměřuje na práci s pachateli trestné činnosti a preventivnímu konání, aby svoji trestnou činnost neopakovali. Pro účely této práce jsem prevenci na poli násilí proti úřední osobě rozdělil na skupinu činností, které mohou být provedeny směrem k potencionálním pachatelům, aby nedošlo ke spáchání trestného činu, a dále na množinu činností, kterými může úřední osoba předejít svému napadení.

5.1 Prevence směřovaná na potenciální pachatele Zaměření prevence na potencionální pachatele násilí vedeného proti úředním osobám je prakticky nemožné. Jak vyplývá z analýzy, která je provedena v kapitole 4., je primárním cílem pachatele úřední osoba pouze v 18,8 % případů (zde se jedná o případy bezdůvodného napadení). Ve všech ostatních případech napadení předchází jiná situace, která je následně příčinou útoku. Zacílení přímo na pachatele dále není možné z důvodu, že množina pachatelů zahrnuje prakticky všechny sociální vrstvy, kdy rozhodující není ani věk. Setkáváme se s pachateli, kterým je 16 let, stejně tak s pachateli, kterým je 87 let (viz Graf č. 5.3Rozdělení pachatelů útoků na úřední osoby za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014 na území hl. m. Prahy dle věku). Pachatelem může být zkušený recidivista, stejně jako do té doby bezúhonná osoba, která „pouze“ neunesla situaci jednání s úředníkem. Z pohledu zacílení prevence na konkrétního pachatele je situace tedy „zcela ztracená“. Možnost preventivního působení spatřuji v tom, že sama veřejná správa přesvědčí občany o tom, že je vykonávána v souladu se zásadami tzv.

62

„dobré správy“. Autoritativní výkon pravomoci by tedy měl být ze strany úředních osob vykonáván v rámci zákonných mezí, korektně, přesvědčivě a empaticky. V případě možnosti správního uvážení by úřední osoby měly zachovávat zásadu rovnosti před zákonem a svá rozhodnutí řádně odůvodňovat. Tato situace následně povede k tomu, že úkony veřejné správy budou občany akceptovány, čímž se sníží počet příčin k útokům na úřední osoby. Jako příklad je možné uvést Policii České republiky, jež zavedením svého etického kodexu a vyšší efektivitou dosáhla vzrůstající důvěry společnosti, což na konci uzavřeného kruhu vedlo zcela jistě částečně také k poklesu útoků na policisty.

5.2 Prevence útoku ze strany samotné úřední osoby Jak jsem uvedl v předchozí kapitole, úřední osoby se musí naučit zvládat plnění své agendy nejen ze své vrchnostenské pozice, ale zejména v souladu se zásadami dobré správy. Myslím, že vysoký preventivní efekt vedoucí ke snížení násilí na úředních osobách by mělo jejich pravidelné vzdělávání v oblasti zvládání rizikových sociálních situací. Policisté například v rámci odborné přípravy na službu prochází kurzem transakční analýzy ke zlepšení komunikačních dovedností, avšak později v průběhu služby již na zlepšování komunikačních dovedností důraz kladen není na rozdíl od zdokonalování se ve střeleckých dovednostech nebo v sebeobraně. Dalším přínosným prostředkem z hlediska prevence jsou osobní kamery, kterými jsou vybavování policisté a strážníci (nutno poznamenat, že někteří si tyto pomůcky pořizují „ze svého“). Kamera dokumentující úřední jednání působí preventivně jak na úředníka, který musí dodržovat úřední postup, neboť je možné ho z kamerového záznamu přezkoumat, tak i na osobu, se kterou je jednáno,

63

jelikož ví, že ponese případné následky svého protiprávního jednání, které bude detailně zadokumentované. Zároveň kamerový záznam odstraňuje případné spory o to, zda šlo o útok na úřední osobu či nikoliv. Poslední oblastí prevence, která však patří přímo úředním osobám, spatřuji v zajištění ochranných pomůcek (například balistických vest), které zajistí kvalitní ochranu pro případ napadení, a tím minimalizují možné následky na zdraví nebo životech.

64

6

Kritické zhodnocení současného stavu a návrhy de lege ferenda

6.1 Kritické zhodnocení současného stavu Mám-li kriticky zhodnotit současný stav na úseku násilí páchaného na úředních osobách, musím konstatovat, že není špatný, avšak dle mého názoru zlepšující se tendence jsou velmi pomalé. Právní ochrana úředních osob v ČR je na srovnatelné úrovni s okolními státy a plně odpovídá historickému vývoji země. Zároveň povolání úřední osoby není v České republice rizikovou činností. V roce 2014 bylo spácháno 288.660 trestných činů, kdy útoků na úřední osobu bylo celkem 791. Což je v procentuálním vyjádření 0,27 % z veškeré trestné činnosti. Veškerá fyzická napadení tvořila 1,8 % z celkové kriminality. Prakticky to znamená, že běžný občan má 6x vyšší šanci na to, že bude napaden, než úřední osoba při výkonu své činnosti.49 Bezpečnostním sborům, jejichž příslušníci jsou nejčastějším terčem útoků na úřední osoby, se kontinuálně daří zvyšovat důvěru občanů v tyto sbory. Zajisté je to i tím, že se od roku 2011 jejich efektivnější činností snižuje celková kriminalita, kdy se zároveň daří zvyšovat míru objasněnosti. Důsledkem toho je, že i útoků na úřední osoby ubývá, kdy například v roce 2013 bylo evidováno 957 skutků a v roce 2014 „jen“ 777, což znamená meziroční pokles o 18,8 %.

49

www.mapakriminality.cz [online databáze]. ProPolice/Otevřená společnost, o.p.s. ve spolupráci s Geographics.cz, za podpory programu Think Tank Fund nadace Open Society Foundations a společnosti Webtica Software, [cit. 14.3.2015]. Dostupné z: www.mapakriminality.cz

65

Domnívám se, že teprve nyní, více než 25 let po roce 1989, si začíná veřejná správa dobývat u občanů místo „partnera“, který je vnímán tak, že jim slouží, a zároveň přestává být vnímán jako „sok“. V rámci bezpečnostních sborů došlo k personální stabilizaci a pochopení, jaké je jejich místo a úloha v moderní společnosti. Po 40 letech, kdy jim autorita byla dávána vládnoucí mocí, se musely vyrovnat s její ztrátou v 90. letech minulého století a prokázat své schopnosti. O tom, že se jim to daří, svědčí vzrůstající důvěra společnosti. Zároveň však musím zmínit, že společnost je nadále nadmíru kritická k veřejné správě, kdy zejména média nevynechají jedinou příležitost k vytknutí chyb, což je zcela jistě správné, avšak často se setkáváme s kritikou, která překračuje hranice konstruktivity a sklouzává k prosté dehonestaci veřejné správy. Právní názor státního zastupitelství na problematiku Násilí proti úřední osobě a subsidiaritu trestní represe Při posuzování trestného činu je důležité zaměřit se nejenom na jeho formální znaky, ale zároveň je třeba hodnotit společenskou škodlivost. Společenskou škodlivost by v souladu s ust. § 12 odst. 2 tr. řádu měly posuzovat všechny orgány činné v trestním řízení, avšak ve většině případů je to státní zastupitelství, jehož právní názor je stěžejní pro to, zda jednání dosahuje míry trestného činu, nebo pouze přestupku. Proto jsem konzultoval se státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, JUDr. Ivou Brücklerovou, Ph.D., jaký je právní názor na míru společenské škodlivosti, kdy už se jedná v případě násilí proti úřední osobě o trestný čin. Státní zastupitelství posuzuje protiprávní jednání vždy v celém kontextu, kdy na situace, které dle policejního orgánu formálně naplňují znaky trestného činu, může mít po zvážení zcela opačný názor. Zásadní při posuzování

66

společenské škodlivosti je to, o jakou úřední osobu se jedná. V případě policistů a strážníků, kteří se již z povahy své funkce denně setkávají s protiprávním jednáním a jsou školeni na zvládání krizových situací, by měla být totiž míra snášení „hrubého“ chování větší než např. u soudců, a z toho důvodu i míra násilí v případě útoku na úřední osobu bude jiná, tak aby došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Státní zastupitelství se v poslední době často setkává se situací, kdy jsou ze strany policejního orgánu prověřovány trestné činy Násilí proti úřední osobě, kdy je napaden např. dva metry vysoký strážník městské policie nepoměrně menším útočníkem, a to ještě za stavu, kdy útočník je značně podnapilý. Napadení v tomto případě spočívalo v tzv. „facce“. Názor JUDr. Ivy Brücklerové, Ph.D. je v těchto případech takový, že „by nemělo být zájmem úředních osob kriminalizovat jednání, které je jim sice nepříjemné, ale není natolik společensky nebezpečné, aby bylo nutné jej postihovat instituty trestního práva.“50 Zároveň by si policista nebo strážník měl být vědom, že se může stát předmětem násilí proti své osobě, měl by s tím počítat a v rámci svých možností těmto situacím předcházet. 6.2

Návrhy de lege ferenda Po kritickém zhodnocení současného stavu, které jsem provedl v kapitole

5., zcela logicky přichází na řadu pokusit se vlastními názory přispět ke zlepšení právní úpravy na úseku ochrany úředních osob. V obecné rovině se domnívám, že současná právní úprava je funkční, odpovídá historické tradici a plně dostačuje k trestněprávnímu postihu osob, které útočí na úřední osoby, o čemž svědčí i statistické údaje o počtu stíhaných osob. Současně platná právní úprava má dle mého názoru i dostatečný „odrazující“ 50

Osobní konzultace se státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, JUDr. Ivou Brücklerovou, Ph.D., dne 26. 3. 2015

67

potenciál, což dokazují klesající počty útoků na úřední osoby. Výše trestněprávního postihu plně odpovídá vývoji v České republice a zároveň ničím nevybočuje ve srovnání s trestně právní úpravou okolních států. I přes výše uvedené však existuje několik věcí, které by si dle mého názoru zasloužily změnu právní úpravy. Tyto jsou blíže popsány v následujících kapitolách. 6.2.1

Úřední osoba Vzhledem k tomu, že celou tuto práci provází pojem úřední osoby, je na

místě začít u ní. Osobně považuji výkladové ust. § 127 tr. zákoníku za zcela přebujelé. Je pro mě absolutně nepochopitelné, že se zákonodárce pustil cestou exaktního výčtu úředních osob (ust. § 127 odst. 1 písm. a) b) h) tr. zákoníku – soudce, státní zástupce, finanční arbitr a jeho zástupce) a následně sklouzl k tomu, že v ust. § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku popíše prakticky všechny úředníky – „člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci“.51 Domnívám se, že ust. § 127 tr. zákoníku by mělo být revidováno, kdy by mělo dojít k odhlédnutí od historické právní úpravy pojmu úřední osoby v českém trestním právu a měla by vzniknout obecná definice. Navrhoval bych například změnit § 127 odst. 1 tr. zákoníku následovně:

51

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.3.2015], § 127 odst. 1 písm. d)

68

Úřední osobou je osoba moci zákonodárné, výkonné nebo soudní, pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů.52 Z pohledu trestného činu Násilí proti úřední osobě by tato definice odpovídala i právnímu vědomí ve společnosti, neboť každý ví, že soudce, státní zástupce, poslanec nebo policista jsou úřední osoby i bez toho, že jsou výslovně uvedeny v ust. § 127 tr. zákoníku. Avšak to, kdo je odpovědný úředník jiného orgánu veřejné moci, bude na složitější právní rozbor, i když se jedná o úřední osobu v zákoně přímo uvedenou. Pokud se však zákonodárce rozhodne zůstat u současné právní úpravy, měl by mezi úřední osoby zahrnout i subjekty, které v současné době úředními osobami nejsou, a to: a) vyšší soudní úředníky a vyšší úředníky státních zastupitelství, b) exekutorské zaměstnance při výkonu pravomoci exekutora. ad a) V rámci snahy o to, aby justice fungovala efektivněji a bylo ulehčeno soudcům, kteří jsou napříč organizační strukturou soudů zavaleni prací, byl přijat zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství. Pro výkon funkce vyššího soudního úředníka, resp. vyššího úředníka státního zastupitelství, jsou v tomto zákoně stanoveny příslušné požadavky a také je zde dáno, které úkony smí vyšší soudní resp. vyšší úředník státního zastupitelství činit. Kompetence jsou uvedeny v Hlavě II. a III.z.č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících.

52

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.3.2015], § 127 odst. 1

69

Pokud funkce vyššího úředníka soudu nebo státního zastupitelství má skutečně vést k „odbřemenění“ práce soudců nebo státních zástupců, je nezbytné, aby některé úkony vyšších úředníků měly autoritativní povahu, tedy aby rozhodovaly o cizích právech a povinnostech. Z tohoto pohledu dle mého názoru vyšší soudní úředníci a vyšší úředníci státních zastupitelství naplňují obecnou podstatu pojmu úřední osoby. Při pohledu do tr. zákoníku nebo případně do komentářů k tomuto zákonu, však zjistíme, že z pohledu legální definice nejsou vyšší soudní úředníci ani vyšší úředníci státního zastupitelství považování za úřední osoby. Zde si myslím, že by tedy bylo na místě, se do budoucna zamyslet nad trestně právní ochranou a samozřejmě i odpovědností těchto osob. ad b) Jestliže má stát zájem na řádném výkonu exekucí, bylo by na místě, aby poskytl i dostatečnou ochranu exekutorskému vykonavateli, který je dle § 27 z.č. 120/2001 Sb., Exekučního řádu, zaměstnancem exekutora tím, že jej uvede jako úřední osobu. V současné době exekutorský vykonavatel pracuje při výkonu exekuce na základě pověření. Domnívám se, že v případě, že exekuovaný napadne exekutorského vykonavatele, nemělo by být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin Násilí proti úřední osobě, neboť dle mého názoru exekutorský vykonavatel není úřední osobou. 6.2.2

Přestupky Na základě subsidiarity trestní represe dochází v některých případech

násilí proti úřední osobě k odložení věci dle ust. § 159a odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy s tím, že se ve věci nejedná o trestný čin, ale o přestupek. Přestupkové komise potom musí protiprávní jednání pachatele správně kvalifikovat, kdy k tomu mají prakticky pouze dvě možnosti: 1) Přestupek proti veřejnému pořádku dle ust. § 47 odst. 1 písm. a) z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů – „Přestupku se

70

dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.“ 2) Přestupek proti občanskému soužití dle ust. § 49 odst. 1 písm. c) z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů – „Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.“ Jak je vidět, žádný z těchto přestupků přesně neodpovídá jednání pachatele. V prvním případě neodpovídá tím, že pachatel kromě neuposlechnutí výzvy se dopouští i nějaké formy násilí, i když v míře nižší než by odpovídalo trestně právní rovině. V druhém případě skutkovému stavu neodpovídá situace, kdy pachatel narušuje „občanské soužití“, neboť v případě násilí proti úřední osobě nestojí na obou stranách osoby soukromého práva, ale poškozeným je představitel veřejného práva. Myslím, že v rámci přestupků proti veřejnému pořádku dle ust. § 47 z.č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, by bylo možné přidat písmeno ve znění: „Přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně naruší výkon pravomoci úřední osoby nebo orgánu veřejné moci vyhrožováním, újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním.“ Zároveň bych navrhoval, aby pokuta za tento přestupek byla nepatrně vyšší než v případě přestupků proti občanskému soužití, neboť se domnívám, že společenská škodlivost napadení úředníka při výkonu pravomoci je zcela jistě větší, než pokud dojde k narušení pouze vztahů mezi soukromými osobami.

71

6.2.3

Technická úprava ustanovení § 324 a § 326 tr. zákoníku Při komparaci skutkových podstat trestných činů uvedených v Hlavě X.,

dílu prvém tr. zákoníku vedle sebe máme ustanovení § 324 – Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci a § 326 – Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu. Jedná se o zcela totožné skutkové podstaty se stejným zněním, stejnými trestními sazbami, stejné jsou zde i kvalifikované podstaty. Rozdílem je pouze to, že v jednom případě vyhrožuje pachatel orgánu veřejné moci a v druhém úřední osobě. Domnívám se, že by pro oba případy postačovala jedna skutková podstata se spojkou „nebo“. Tedy „Kdo vyhrožuje orgánu veřejné moci nebo úřední osobě...“. Zcela jistě se nejedná o zásadní návrh de lege ferenda, ale dle mého názoru by právní předpisy neměly být zbytečně „zapleveleny“. 6.2.4

Trestný čin neuposlechnutí výzvy úřední osoby spáchaný se zbraní V poslední době jsou ve sdělovacích prostředcích často zmiňovány

případy, kdy řidič nereagoval na výzvu policistů k zastavení vozidla, následně začal ujíždět a při pronásledování byly ohroženy nevinné osoby. Ve chvíli, kdy pachatel neuposlechne výzvu zcela vědomě, roztáčí loterii protiprávního jednání, kdy předem neví, jaký postih za toto chování nastane, a proto se dle mého názoru nyní řidičům vyplácí si „zalosovat“, zda budou mít štěstí či nikoliv, a před policií ujíždět. Když na znamení policisty vozidlo nezastavím, tak se dopouštím přestupku dle ust. § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů – hrozící pokuta až 5.000,- Kč. V případě, že se však rozhodnu, že policistu neobjedu, ale počkám si, až uskočí, bude má právní kvalifikace rázem dle ust. § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Pokud policista nebude mít dost štěstí a včas neuskočí, rázem může dojít k těžké újmě na zdraví, s čímž souvisí další zpřísnění právní kvalifikace. Jelikož v tuto chvíli již vím, že to, co bylo na začátku pouhým přestupkem, je po sražení policisty „pořádný

72

průšvih“, rozhodnu se, že se pokusím ujet. Zcela úmyslně potom nerespektuji dopravní značení, semafory a „kupím“ jeden přestupek na druhý. Naplnit skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení dle ust. § 272 tr. zákoníku je poté otázkou okamžiku. Když budu mít já i nevinné osoby, které mě za volantem vozidla potkaly štěstí, nenaplním předtím, než mě zadrží, skutkovou podstatu trestného činu těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 146 tr. zákoníku. Zároveň ale existují situace, kdy policistům ujíždím a porušuji jeden dopravní předpis za druhým, nic méně mám štěstí a nikoho neohrozím. V tomto případě jsem se dopustil pouze přestupků, které se sečtou, a já budu potrestán za nejpřísnější z nich. Výše uvedený příklad rozhodně nepatří do kategorie fikce, neboť obdobný případ řešilo v roce 2013 naše oddělení kriminální policie a vyšetřování, zde však došlo ještě ke sražení chodce. Další by mohl být již jednou zmiňovaný příklad z loňského roku, kdy zdrogovaný 22letý řidič při pokusu vyhnout se dopravní kontrole vozidlem usmrtil dopravní policistku, matku dvou dětí. Obecně se domnívám, že z ujíždění policistům při dopravních kontrolách se v České republice stalo něco jako dobrá zábava, protože se jedná pouze o přestupkové jednání. Vzhledem k tomu, že následky takového chování mohou být fatální, a to jak pro příslušníky bezpečnostních sborů, tak pro běžné občany, kteří mohou být ve špatnou dobu na špatném místě, je dle mého soudu čas na přesunutí tohoto jednání z přestupkového do trestně právní roviny. Skutková podstata by mohla mít následující znění: „Kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci užívaje při tom zbraně, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Zařazení této skutkové podstaty v katalogu trestných činů by mohlo být v Hlavě X., dílu čtvrtém, tedy k trestným činům jinak rušících činnosti orgánu

73

veřejné moci, a dále za ustanovení § 337 tr. zákoníku – Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Domnívám se, že kriminalizace výše popsaného jednání by jako generální prevence vedla ke snížení počtu řidičů, kteří policistům ujíždějí, a tím i ke snížení navazující trestné činnosti.

74

Závěr Násilí proti úředním osobám provází civilizaci od vzniku úřednické vrstvy. Vzhledem k tomu, že „úředníci“ udržují společnost funkční, je nezbytné je při výkonu této činnosti ochraňovat. Prvním cílem mé práce bylo seznámit čtenáře s problematikou úředních osob, trestně právní politiky České republiky, kterou naše země provádí za účelem ochrany těchto osob před násilným protiprávním jednáním, a to z komplexního pohledu, a dále navrhnout možné změny de lege ferenda. Zjistili jsme tedy, že pojem úřední osoby je v tr. zákoníku upraven v ust. § 127, který zahrnuje velmi rozsáhlou oblast úředních osob od prezidenta republiky, přes starostu obce až po jednotlivého policistu, kdy všem těmto úředním osobám poskytuje tr. zákoník ochranu při výkonu jejich pravomocí. Tato právní ochrana je upravena v Hlavě X. tr. zákoníku, kdy individuální ochrana je v ust. § 325, který vymezuje hranici, po jejímž překročení je již jednání pachatele proti úřední osobě trestným činem. Výše trestu dle tohoto ust. může v krajním případě dosáhnout až 16ti let odnětí svobody, jedná se o případy, kdy takovým činem pachatel způsobí smrt. Dále rozborem kvalifikované skutkové podstaty byl čtenář seznámen se skutečnostmi, které zvyšují společenskou nebezpečnost útoku na úřední osobu, tedy např., když je čin spáchán se zbraní. Dalším úkolem této práce bylo porovnat právní úpravy ochrany úředních osob se sousedními státy naší republiky a zjistit vzájemné odchylky či shody. Zde jsme dopěli k závěru, že právní úprava okolních zemí se až na detaily, způsobené odlišnou historickou tradicí, shoduje. Ze srovnání zároveň vyplynulo, že v oblasti právní ochrany úředních osob nemusíme právní řád výrazně inovovat, protože právní úprava středoevropských zemí nenabízí lepší řešení, než má v současně době ČR.

75

Stěžejní cílem bylo analyzovat trestné činy Násilí proti úřední osobě na území hl.m. Prahy, za období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2014, kdy bylo analyzováno téměř 500 případů útoků. Smyslem analýzy bylo vytvořit představu o typickém profilu útočníka a rizikové situaci. Výstupy analýzy se dále odrazily i v myšlenkách o prevenci této trestné činnosti. Útoky byly tedy analyzovány z hlediska pachatele, jeho věku, pohlaví, národnosti, dále z hlediska místa a času spáchání, situace, při které k činu došlo, zda byly úřední osoby zraněny, zda byl čin se zbraní nebo bez či pod vlivem alkoholu. Výsledkem analýzy je zjištění, že typickým pachatelem je muž české národnosti, středních let, který v sobotu v centru města při snaze uniknout zadržení napadne policistu. Zajímavé je, že většina útoků není vedena pod vlivem alkoholu (pod vlivem alkoholu je spácháno cca 37 % případů), jak by se většina z nás mohla domnívat, a pouze jeden z pěti činů je spáchán se zbraní. Co se zranění týče, k újmám na zdraví úředních osob dochází přibližně ve 40 % případů, což není zanedbatelná hodnota, proto by prevenci těchto útoků měla být věnována zvláštní pozornost. Jako možné zlepšení v oblasti prevence bych navrhoval zaměřit se na úřední osoby, aby lépe zvládaly rizikové situace, tzn., zlepšovat jejich komunikační a vyjednávací dovednosti případnými školeními, kdy správným zacházením s potenciálním pachatelem by mohlo být možné předem zamezit útoku. Dalším závěrem analýzy bylo shledání, že se jedná o jeden z trestných činů s nejvyšší objasněností (99 %), neboť represivní orgány jsou v 99 % všech případů na místě činu již v době jeho páchání, z čehož logicky vyplývá, že spáchání trestného činu Násilí proti úřední osobě nemá žádný smysl, neboť pachatel je téměř vždy dopaden. Posledním důležitým cílem a hlavním přínosem této práce bylo podat návrhy na změny de lege ferenda. Při těchto návrzích jsem vycházel ze závěrů analýzy provedené ve čtvrté kapitole a zároveň jsem využil poznatků kapitoly druhé, zaměřené na vymezení pojmu úřední osoby. Za užitečné bych tedy považoval zpřehlednění definice úřední osoby, a to tím způsobem, že bych provedl obecné vymezení. V případě, že by nedošlo k zobecnění pojmu úřední

76

osoby, bylo by nutné mezi úřední osoby nově definovat i osobu exekutorského vykonavatele, dále vyšší soudní úředníky a úředníky státních zastupitelství, protože dle mého názoru i tito splňují statut úřední osoby, nicméně v současné době nepožívají výhod z toho plynoucích. Druhým mým návrhem bylo upravit v přestupkovém zákoně násilná jednání proti úředním osobám, které nedosahují společenské škodlivosti potřebné pro trestně právní kvalifikaci. V současné době není dostatečně přiléhavá skutková podstata přestupku. Posledním mým podnětem bylo kriminalizovat jednání pachatele, který neuposlechne výzvy policisty k zastavení při dopravní kontrole. V současné době se totiž takové chování kvalifikuje pouze jako přestupek, ačkoliv následky mohou být fatální. Nízký postih za takovéto chování neodrazuje případné pachatele od jeho konání, nýbrž je k protiprávnímu jednání přímo vybízí. Výše uvedené návrhy nejspíš nebudou důvodem vedoucím k legislativním změnám v tr. zákoníku, avšak v případě jeho novelizací by mohly být inspirací k případnému vylepšení trestně právní ochrany úředních osob.

77

Seznam zdrojů a použité literatury Říšský zákon č. 117/1852 ze dne 27. května 1852, o zločinech, přečinech a přestupcích, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2015] Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 12. 2014] Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 12. 2014] Zákon

č.

141/1961

Sb.,

Trestní

řád, ve

znění

pozdějších

předpisů,

In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 12. 2014] Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12. 2014] Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2015] Zákon č. 273/2008 Sb., o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12. 2014] Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12. 2014] Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 12. 2014] Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 12.2014]

78

Zákon č. 86/1950 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2015] -----------------------------------------------------KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vydání. Praha : C.H. Beck, 2005, ISBN: 80-7179-813-4 NOVOTNÝ, František, SOUČEK, Josef at al.: Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-90-7380-291-2. SLÁDEČEK, V.: Obecné správní právo. 2. vydání, Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2009, ISBN 987-80-7357-382-9 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-178-9 ŠÁMAL, P. a kol: Trestní zákoník II. § 1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, ISBN 978-80-7400-109-3 -----------------------------------------------------Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2013, spis. zn. 8 Tdo 197/2013. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 9. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/$$WebSearch1?SearchView &Query=%5Bspzn1%5D%20%3D%208%20AND%20%5Bspzn2%5D%3DTDO %20AND%20%5Bspzn3%5D%3D197%20AND%20%5Bspzn4%5D%3D2013& SearchMax=1000&Start=1&Count=15&pohled=1 ------------------------------------------------------

79

SLOVENSKÁ REPUBLIKA, Zákon č. 300/2005 Z.z., Trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů, In: Elektronická zbierka zákonov [online]. Wolters Kluwer s. r. o., 2015 [cit. 19. 1. 2015]. Dostupné z: www.zbierka.sk, RAKOUSKO, Strafgesetzbuch, Bundesgesetzblatt für die Republik Österreich, Nr. 60/1974, ve znění pozdějších předpisů, ust. § 269 odst. 3, In: RIS [Rechtsinformationssystem online]. Bundeskanzleramt Österreich, 2015 [cit. 18. 1.

2015].

Dostupné

z:

https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe?Abfrage=Bundesnormen&Gesetz esnummer=10002296 NĚMECKO, Strafgesetzbuch, Ausfertigungsdatum: 15.05.1871, Strafgesetzbuch in der Fassung der Bekanntmachung vom 13. November 1998 (BGBl. I S. 3322), das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 21. Januar 2015 (BGBl. I S. 10) geändert worden ist, In: JURIS [online]. [cit. 19.1.2015]. Dostupné z: http://www.gesetze-iminternet.de/stgb/index.html#BJNR001270871BJNE026304360 POLSKO, Kodeks karny – Dz. U. 1997.88.553 – Ustawa z dni 6 czervca 1997 r., ve znění pozdějších předpisů, In: LEX [online]. [cit. 19.1.2015]. Dostupné z: www.lex.pl FA: Kancelář finančního arbitra, organizační složka státu. [online]. Úvod. [cit. 6.1.2015]. Dostupné z: http://www.finarbitr.cz/cs/ Nejvyšší státní zastupitelství: Metodický návod k postupu státních zástupců ve věcech trestných činů souvisejících s korupcí [online], Brno 9. září 2010, SL 52/2006,

str.

35,

[cit.

7.

1.

portal.justice.cz/nsz/soubor.aspx?id=85487

80

2015].

Dostupné

z:

Policista s dvojicí parťáků zdrogovali úředníka, aby se ho zbavili. iDnes.cz. [online].[cit. 9.1.2015] Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/inspekce-zadrzelapolicistu-ktery-zdrogoval-financniho-urednika-p9o/krimi.aspx?c=A130408_125933_budejovice-zpravy_cen Na úřad vlády dorazil výhružný dopis, podobný jako Zemanovi. Deník.cz. [online]. [cit. 18.1.2015]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/na-uradvlady-dorazil-vyhruzny-dopis-20140925.html -----------------------------------------------------JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D., dne 14.11.2014 – přednáška předmětu Záruky zákonnosti ve veřejné správě. Masarykova univerzita Brno, Právnická fakulta, 2014 Osobní konzultace se státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, JUDr. Ivou Brücklerovou, Ph.D., Praha, 26.3.2015

81

Trestněprávní postih trestného činu útoku na úřední osobu, příčiny a prevence

Recommend Documents