ODDÍLOVÝ VEDOUCÍ POŽADAVKY NA OSOBU ODDÍLOVÉHO VEDOUCÍHO

ODDÍLOVÝ VEDOUCÍ POŽADAVKY NA OSOBU ODDÍLOVÉHO VEDOUCÍHO  Musí být starší 18 let.  Musí mít osobní a odborné předpoklady pro práci s dětmi  Musí projít požadovaným proškolením PRÁVA ODDÍLOVÉHO VEDOUCÍHO  Podílet se na plánu činnosti na táboře.  Pracovat samostatně se svěřenou skupinou dětí za přiměřených pracovních podmínek.  Organizovat program činnosti svého oddílu při oddílové činnosti.  Vést přiděleného instruktora (praktikanta)  Účastnit se porad vedení tábora, vznášet náměty a připomínky k chodu tábora.  Mít vytvořené materiální podmínky nutné k výkonu své práce na táboře.  Být seznámen se zdravotním stavem dětí v oddíle.  Žádat o pomoc hlavního vedoucího i ostatních pracovníků při řešení otázek, které jsou nad rámec jeho vlastních pracovních úkolů. POVINNOSTI ODDÍLOVÉHO VEDOUCÍHO  Při jakémkoliv přesunu kontrolovat počet a bezpečnost dětí.  Osobním příkladem a dodržováním všech zásad být vzorem pro účastníky tábora.  Být vzorem, vychovatelem, ale i kamarádem přidělenému instruktorovi, aby z něj vyrostl kvalitní oddílový vedoucí  Na začátku tábora seznámit všechny svěřené děti se základními požadavky řádu tábora, způsobem oslovování, právy a povinnostmi účastníků tábora.  Hlídat a usměrňovat vztahy v oddíle.  Pečovat o přátelské vztahy, kázeň a pořádek mezi dětmi.  Řádně připravit přidělenou část výchovného programu.  Připravit si co nejvíce her pro oddílovou činnost.  Osvojit si základní abecedu táboření – šifry, morseovku, uzly, práce s mapou, se sekyrou, se dřevem, s lanem, stavbu ohňů, základy přírodovědy, zdravovědy atd.  Řídit se pokyny vedení tábora.  Pravidelně se účastnit denních i mimořádných porad.  Nenechat svěřené děti bez dohledu, dbát soustavně o jejich bezpečnost a zdraví, zejména mimo tábor a při koupání.  Nehody, úrazy nebo onemocnění ihned hlásit zdravotníkovi tábora, mít přehled o zdravotním stavu dětí.  Dbát na citlivý a individuální přístup k dětem, vzbudit jejich zájem a pomáhat jim v nesnázích.  Prostudovat charakteristiku věkových a individuálních zvláštností dětí a mít je neustále na paměti.  Podporovat dětskou iniciativu a dle možností jim umožnit uplatnění jejich vlastních nápadů v činnosti oddílu.  Dodržovat maximální zatížení dětí a nezapomínat na aktivní odpočinek.  Zajistit osobní hygienu dětí i čistotu místa pobytu, šetření majetku a péči o svěřený inventář.  Dodržovat všechna interní pravidla tábora (táborový řád, režim dne…)



Nevzdalovat se z tábora sám ani s oddílem bez vědomí a povolení hlavního vedoucího.  Nevydat dítě zákonným zástupcům bez souhlasu hlavního vedoucího. Práva a povinnosti vycházejí z všeobecných pedagogických a výchovných požadavků, z požadavků provozovatele tábora, ze zákonů a vyhlášek, které se týkají práce s dětmi. Každý oddílový vedoucí musí být před nástupem na tábor seznámen s interními nařízeními provozovatele, hlavního vedoucího i s novinkami v zákonech. Další povinnosti oddílového vedoucího vyplývají z jeho pozice výchovného pracovníka. ODPOVĚDNOST – všichni pracovníci tábora jsou na táboře kvůli dětem a to po celou dobu trvání tábora a 24 hodin denně! Neexistuje žádné „dospávání“ nesoustředěnost ani jiné podobné potíže, které by díky „ponocování“ či požití omamných látek mohly ovlivnit práci oddílového vedoucího!!!

ZÁKLADY, KTERÉ BY MĚLODDÍLOVÝ VEDOUCÍ ZNÁT: ZÁKLADY VÝVOJOVÉ PSYCHOLOGIE A SPECIFIKA PRÁCE S JEDNOTLIVÝMI VĚKOVÝMI KATEGORIEMI. 

    

   

VĚK 6 – 9 LET Dítě se fyzicky vyvíjí poměrně klidně a stejnoměrně. Kosterní soustava je ve stadiu formování, kostnatění (osifikace) ještě není ukončeno, v kostní soustavě přetrvává ještě mnoho chrupavčité tkáně. Pečujeme o správné držení těla a správný postoj a chůzi. Pozor hlavně na prsty – osifikace rukou není zdaleka dokončena a přesné pohyby prstů a ruky vůbec jsou obtížné a namáhavé. Nastává teprve rozvoj jemné motoriky prstů. Nezařazujeme příliš často zaměstnání, kde potřebujeme jemné pohyby ruky (kreslení, vystřihovánky…) Je to období vysoké pohyblivosti dítěte a touhy po využití pohybových schopností. Umožníme dostatek pohybu. V táborovém programu zařazujeme dostatečně velkou náplň pohybového charakteru. Pozor na děti, které jsou pomalejší, pohybově méně nadané, které nestačí v rychlosti a obratnosti ostatním dětem. Pro ně musíme hledat jiné možnosti uplatnění v jiných druzích činnosti, aby se také mohly seberealizovat. Pozor na neznalost vlastních možností, přepínání sil, špatné odhadování a přeceňování sebe sama. Je třeba počítat s velkým vlivem emoce při jakékoli činnosti. Pečlivě volíme délku každé činnosti, míru opakování, hrací dobu apod. V tomto období převládá značná vyhraněnost zájmů, těkavost, dítě se rychle nadchne pro nějakou činnost, ale po chvíli ji opouští a žádá něco jiného. Pozornost dítěte dokážeme upoutat maximálně na 10 – 15 minut. Je třeba v programu neustále vymýšlet nové a krátkodobé činnosti a stejně tak střídat

    



  

   





 

různé činnosti, jako například pohybové hry a hry klidné a vedle krátkodobých her i hry opakované, aby se na ně děti mohly těšit. Neustálá improvizace je nutností. Paměť převažuje spíše mechanická, myšlení konkrétní, vztah k autoritám bývá kladný, ale mezi dětmi je častá svárlivost, hašteřivost a žárlivost na děti stejného věku. Při věkově stejnorodém oddíle zachováváme naprosto stejný přístup ke všem dětem podle jednotného hlediska a neděláme si mazlíčky a chudáčky. U chlapců je velká snaha o vyniknutí – z toho plyne časté porušování pravidel hry a především očekávání, že ostatní švindlují také. Nezbytné je taktní a důsledné dohlížení na pravidla hry. Děti mají živelné jednání. Chápání uvědomělé kázně je nulové – zbytečná je tedy motivace. V jednání je mnoho emocionálnosti a děti mají náklonnost k intimitě a důvěřivosti. K zamezení živelnosti využíváme vhodnou motivaci (pochodujeme jako vojáci, držíme se lana jako horolezci, jdeme tiše jako indiáni nebo lovci atd.) Jakékoli rozkazy a ponaučení ve formě hesel a náznaků jsou zcela neúčinné. Je nutno předvídat a improvizovat. Práci je třeba předkládat jako hru (neseme dříví z lesa – kdo víc, elegantněji atd.) Velmi časté je střídání nálad. Ti, kteří jsou poprvé na táboře, se jen pomalu sžívají s kolektivem a mají stesk po domově, mnohdy se nedokážou sami o sebe postarat. Celkový nedostatek vůle při nezdarech. Dítě často ztrácí důvěru ve své síly a možnosti je rozmarné a tvrdohlavě klade odpor pomoci. Děti je nutno brát zcela vážně, nikdy se jim neposmíváme a nezlehčujeme je. Volíme individuální přístup. Taktně a nenápadně pomáháme. Nenutíme násilnou formou k pochopení problému, že je nutno na táboře obětovat to, co dítě chce, tomu, co musí. Napodobování starších. Pozor – dítě nepřijímá jen rysy pozitivní, ale i negativní. Zdůrazňovat dobře provedené činnosti a dávat pozor, aby každé dítě bylo pochváleno. Zpravidla velký zájem o hudbu, zpěv, kreslení, modelování apod. Správným organizováním krátkodobých činností pomáháme rozvíjet estetické cítění. VĚK 9 – 12 LET Krátké období před pohlavním vyzráním. Nesouměrný růst částí těla vede k narušení koordinace pohybů. Dítě si uvědomuje svou neobratnost, stydí se za ni, maskuje ji zaujímáním strojené pózy nezájmu o činnost. Raději nebude nic dělat, než by se zesměšnilo! Mírná ironie s narážkou na postavu dítěte vyvolává bouřlivou reakci či ztrátu náklonnosti k vedoucímu. Nevhodná poznámka dokáže nesmazatelně změnit kladný postoj k dospělému až v nenávist. Přetrvává neznalost vlastních možností a sil. Nastává snížení intervalu mezi subjektivní a objektivní únavou – to znamená mezi okamžikem, kdy organismus začíná únavu vnímat a mezi okamžikem, kdy se dostavuje vyčerpání. Nutno předvídat emoce a řídit délku a míru jakékoli fyzické námahy. Na druhou stranu dítě velmi rychle únavu odbourává (po ukončení

       

 

 

    



činnosti se rychle odreaguje a vyžaduje další činnost, zatímco fyzicky umrtvený vedoucí hledá místo, kde by se zřítil k zemi a „vydechl naposled“), poučení – nenech se vtáhnout do fyzické námahy, děti vydrží víc než ty! První kritičtější postoje k okolí a autoritám. Dítě touží po uplatnění vlastní aktivity. Od tohoto období lze zařadit do programu hry konkrétního charakteru. Zostřuje se vztah mezi dívkami a chlapci – někdy až vzájemné pohrdání. Je zbytečné nutit násilím ke společné činnosti. I dobře míněné pobízení k tanečkům nemusí být chápáno jako legrace. Vznikají kamarádská spojení. Zintenzivňuje se život uvnitř skupiny vrstevníků, někdy se vytvářejí separované skupinky chlapců a dívek. Ideální věk pro kolektivní hry a sporty. Kolektivní činnost je uspokojením. Zájmy se stávají vyhraněnějšími a trvalejšími. Převládá zájem o dobrodružství. Nutná zvýšená pozornost. Dobrodružství musí být řízené. Pozor také na „dobrodružství“ při nočních hrách (stezka apod.), kdy emoce nemusí být vždy pomocníkem pro činnost vedoucího. VĚK 12 – 15 LET Dítě tělesně i pohlavně dozrává. Dochází k prudkému růstu a k proporcionálním nerovnostem. Pozor na přepínání sil. Nadměrné nároky nebudou, především u nesportovců, uspokojeny. Dospělým na táboře může náročnost přerůst až v šikanu. Dítě v tomto věku dokáže klást inteligentní odpor a vedoucí musí zůstat vždy nad věcí. Nejedeme na tábor děti předělat, ale starat se o ně. Válkou a drezůrou ničeho nedosáhneš. Dochází k rozvoji sekundárních pohlavních znaků a ještě větší pohybové disharmonii. Snižuje se výkonnost dítěte. Pozor na zesměšňování (velká, malá prsa u dívek, svaly a rašící vousy u chlapců). Nenápadná kontrola při hygieně nutná. Vzhledem k výkonnosti dítěte omezit činnost na kolektivní sporty. Pozornost už má trvalejší charakter. Začíná zájmová diferenciace. Nutno připustit náročnost programu na mnohostrannost zájmů. Možno i dělit oddíl na skupiny – podle zájmů. Větší orientace na skupinky a táborová přátelství, dvojice a lásky, ale i samotářství a zklamání. Citové problémy se začínají odklánět od vedoucího a přenášet na kamaráda či kamarádku, je to období tajných sdělení a plánů, období zrady jednoho pro druhého. Počítej s citovým prožitkem ze hry. Pozor na posměšky. Při dobré motivaci se objevuje dobrá přizpůsobivost potřebám skupiny. Střídání nálady způsobují mnohdy interpersonální vztahy mezi dětmi. Je zbytečné do nich zasahovat, ale nezbytné je sledovat. Pozor na šikanu a to mezi dětmi, či na dětech mladších! Začátek chápání morálně volních vlastností a mravních kategorií. Nejistota z objevování sebe a okolního světa. Velká kritičnost k dospělým, vzrůstající touha po vyrovnání se a napodobování dospělých. Vyhrocuje se smysl pro spravedlnost.

 Sledovat činnost a postoje členů kolektivu mezi sebou a k mladším – opět pozor na šikanu. Projevuje-li dítě zájem o práci – pak jenom proto, aby upozornilo na své schopnosti. Nutno sledovat a využít. Vztah k dospělým a spravedlnosti vztahuje dítě vždy ke svému já – pocit nespravedlnosti pak převládá.  Nekritičnost k sobě samému. Podléhání vlivu starších. Převládá logická paměť a výkon paměti roste. Chyby v úsudku jsou způsobeny nedostatkem životních zkušeností. Touha po osamostatnění, hledání svého vlastního místa ve světě. Prožívání křivdy, neúspěchu, nedůvěry ve vlastní síly – často ukryté pod maskou lhostejnosti a nezájmu. Citový svět je nevyrovnaný, dítě se stále hodnotí a srovnává se sterilními a vylepšenými idoly z médií a idolů z okolí, sebepozorování a z toho vznikající pocit sebe obdivování či sebe zklamání, což může mít za následek přemíru upozorňování na sebe či vyhýbání se společnosti.  Puberta je tu naplno! Nutno jednat s dětmi jako se sebou rovnými a rovnocennými partnery, samozřejmě s potřebnou autoritou vedoucího. Trpělivost a takt je podmínkou úspěchu.  Novým druhem citů jsou city erotické a probouzející se pohlavní pud. Je to období počátku činnosti pohlavních žláz. Mozek dítěte není na tyto látky připraven.  Rozumné a taktní poučení a pomoc při otázkách, které dítě znepokojují.  Dospívající často nedovede hodnotit, ovládat a správně usměrňovat instinkty a tužby, které jsou pro něj nové, nezřídka nedovede kontrolovat city a chování správně vytvářet vzájemné vztahy k druhému pohlaví.  Nedostatek užitečného zaměstnání koncentruje pozornost buď na agresivitu či na pohlavní prožitky. Vhodné jsou kolektivní a konstrukční hry. Dobré je využívat pochopení dospívajících a jejich smyslu pro humor a legraci. Pozor na sklony k recesi.

PRÁCE S INSTRUKTOREM (PRAKTIKANTEM) Vždy je třeba mít na paměti, že instruktor je dospělejší dítě! Nemá ukončený fyzický vývoj a nesmí být proto přetěžován, jeho psychický vývoj je v období vrcholu puberty. Jeho chování je specifické jeho věku, nemá právní odpovědnost, a přestože už má možnost vést oddíl pod dohledem oddílového vedoucího, může oddílovému vedoucímu přichystat mnohem horší situace než samotné dítě. „Pocit moci“ nad dětmi, který především začínající instruktor na táboře získává, může sehrát své! Najednou může mít praktikant pocit, že pro něho žádná pravidla neplatí nebo, že si může dovolit kdeco! Je jednoznačné, že nemůže a vhodně nastavená a vyžadovaná pravidla a mantinely chování, která nastaví oddílový vedoucí a vedoucí tábora jsou nezbytná!!! Oddílový vedoucí má instruktora přímo na starosti – přebírá tedy i zodpovědnost za to, že vzhledem k jeho věku není možné požívat alkohol a jiné návykové látky! Se zodpovědností za to musí každý oddílový vedoucí počítat!!! POŽADAVKY NA OSOBU INSTRUKTORA (PRAKTIKANTA) ODDÍLU  Musí být starší 15 let.  Musí mít osobní a odborné předpoklady pro práci s dětmi  Musí projít požadovaným proškolením

PRÁVA PRAKTIKANTA ODDÍLU  jako člen výchovného kolektivu podílet se na organizování denního programu na táboře  připravovat hry, vést část oddílu při hře, rozhodovat o něm, pomáhat při dozoru a koupání, vypomáhat při veškeré činnosti na táboře  při putování mimo tábor může v krajním případě doprovázet člena oddílu k ošetření  být seznámen vedoucím tábora se svým právním postavením na táboře  být seznámen s povinnostmi ve vztahu k táborovému řádu a režimu dne  být zařazen k oddílovému vedoucímu a oddílu POVINNOSTI INSTRUKTORA (PRAKTIKANTA) ODÍÍLU  dodržovat pokyny vedoucího tábora, jeho zástupce a vedoucího oddílu, k němuž je přidělen  dodržovat denní režim, budíček a večerku – určenou vedoucím tábora  dodržovat táborový řád a neopouštět tábor bez vědomí vedoucího tábora  dbát na dodržování pořádku  striktně dodržovat zákaz alkoholu a kouření  zúčastňovat se pravidelně porad vedoucích  Po dobu tábora 1. nemá žádnou právní odpovědnost a proto mu nelze bezezbytku ukládat práce oddílového vedoucího 2. jeho práce a chování je na táboře neustále kontrolováno 3. před každým úkolem je mu práce oddílovým vedoucím řádně vysvětlena 4. po celou dobu tábora za něj odpovídá pověřený oddílový vedoucí  Nesmí bez oddílového vedoucího 1. vést samostatně oddíl 2. chodit s oddílem na vycházky a výlety 3. koupat se s oddílem 4. vykonávat sám táborovou ostrahu 5. ručit za peníze účastníků tábora, sklady apod.

OSOBNOST VEDOUCÍHO ODDÍLU Osobností vedoucího oddílu se nemyslí to, že se bude povyšovat nad ostatní členy oddílu nebo je zastrašovat. Musí to být ale člověk zdravě sebevědomý, musí mít alespoň základní všeobecný přehled, měl by ovládat základy táborových dovedností, být dětem příkladem, ale také by měl umět přiznat chybu nebo to, že něco neví… Je neustále nutné si uvědomovat, že děti si pamatují kdo jim a co říká, nepřijímají lež a podvod, velice se jich dotýká posměšné a shazovačné chování dospělých a odpovědi typu „na to jsi ještě malý“ a „na to máš ještě čas, to ještě vědět nepotřebuješ“. Správný oddílový vedoucí nikdy neslibuje, pokud slib nechce nebo nemůže dodržet. Nejdůležitější pocit vedoucího oddílu je asi po táboře, když si s čistým svědomím v duchu může říct, že jeho účast na táboře byla pro děti i ostatní pracovníky tábora přínosem a má krásný a hrdý pocit, že všem účastníkům něco ze svého nitra přidal a oni jsou s tím moc spokojeni…

ZÁKLADNÍ TÁBOROVÉ ZNALOSTI 

Vývojová psychologie a práce s dětmi různého věku. (viz výše…)





Zdravověda a základy první pomoci – na každém táboře je přítomen zdravotník. Nemůže být ale všude. Zdravotník je jeden, dětí je 100 a oddílů deset! Oddílový vedoucí je zpravidla ten, kdo je u zdravotního problému dítěte jako první! Musí dokázat reagovat správně za všech okolností a zajistit dítěti okamžitou a správnou pomoc. Musí zabezpečit činnost oddílu, oblečení dětí i jejich poučení tak, aby chránil zdraví svěřených dětí při každé oddílové i táborové činnosti. Bezpečnost práce – oddílový vedoucí musí vědět, co nesmí, co s dětmi může, jaká jsou nová pravidla a zákony. Hlavně musí nad každou činností dětí přemýšlet o její vhodnosti, bezpečnosti a uvědomit si svou zodpovědnost za svěřené děti. Obzvláště nepominutelná je oblast práce a manipulace s nástroji. Od nože a sekerky, přes sportovní nářadí až po nůžky a nářadí k úklidu chatky. Platí nejdříve řádně vysvětlit, ukázat správné používání a potom je při manipulaci nenechávat nikdy bez dozoru!

ZÁKLADNÍ TÁBOROVÉ DOVEDNOSTI       

Ochrana a poznáván přírody. Orientace, mapa, buzola. Uzlování. Šifrování. Ohně, vaření v přírodě. Zásady táboření mimo tábor. Základy sportovních her.

HRA Hra je zdrojem neopakovatelné radosti. Uplatňují se v ní všechny složky duševního života: rozum, city, fantazie. Hra rozvíjí princip volby. Tím, že u ní můžeme volit a rozhodovat, rozvíjí se lidská osobnost. Při hře každý poznává sám sebe a objevuje druhé…  ZÁKLADY VEDENÍ HRY Hra má nejen svá pravidla, ale musí mít někoho, kdo ji řídí. Osobnost vedoucího je tady rozhodující. Vedoucí musí hru dokonale uvést, vyzkoušet, pozorovat a hodnotit. Vedoucí musí nejen povzbuzovat slabší jedince, ale i otupovat nezdravou ctižádostivost, vypozorovat nevhodné projevy dětí a vše citlivě ovlivňovat a posuzovat. Dobrý vedoucí umožní dětem hru za všech okolností. Musí proto znát maximum her a vědět o jejích zdrojích. Hra a její příprava je pro vedoucího mnohem náročnější než pro hráče.  HERNÍ PRAXE Úspěch hry závisí na jejím výběru. Pro úspěch hry je důležité odpovědět kladně na otázky: o Je ta hra vůbec vhodná pro náš kolektiv? o Jsou pro ni děti věkově zralé? o Jsou vůbec děti fyzicky zvládnout tuto hru? o Má kolektiv vůbec rozumové předpoklady pro uskutečnění této hry? o Odpovídá hra místním, časovým a příčinným podmínkám a okolnostem? o Chápou všechny děti pravidla nové hry a dovedou je uplatnit? o Jsou síly skupin pro hru rozumně rozmístěny a rozděleny, uznávají jednotliví členové skupin své kapitány? o Má kolektiv dostatečné hráčské zkušenosti nutné k úspěchu?  o o o

DESATERO VEDOUCÍHO HRY Vzbuď náladu a zájem o hru (motivace, četba, přitažlivé libreto…) Objasni smysl a cíl hry. Jasně vylož nebo sepiš pravidla (dotazem si prověř, že je pochopily)

o Vymez jasně časové a prostorové hranice. o Oznam signály hry (zahájení, přerušení, konec atd). o Zřetelně rozděl a označ hráče. o Urči způsoby a meze „boje“ o Stanov způsob řešení sporů. o Vyhlas spravedlivý způsob hodnocení. o Nenech se vtáhnout do hry. Musíš za každou cenu zůstat „nad věcí“. Citlivý a individuální přístup k potřebám dětí je nezbytný pro úspěšnost hry. Při hodnocení hry není nikdy možné shazovat ty děti, které nevyhrály, nebo se jim něco nepovedlo. Hra musí zaujmout. Nesmí ubližovat a přístup ke všem dětem musí být stejný. Dětská duše je velmi křehká a zranitelná a povinností vedoucího je, aby jí dopřával zrát a z dětí vychovával sebevědomé, ale i ohleduplné a přátelské osobnosti!  KARTOTÉKA HER Není ostudou vzít si tužku a papír a sepsat si pár her, které vás napadnou jako vhodné pro tábor. Sami na sobě si tak zjistíme, jak na tom se znalostí her vhodných pro jednotlivá táborová období jsme. To je potom jenom krůček ke kartotéce her. Existuje obrovské množství encyklopedií, které hry sepisují podle jednotlivých kritérií a dělí je do různých kategorií. Každý autor si dělení vytváří po svém. Takže i pro každého je nejdůležitější vlastní orientace. Připomeňme si několik zásad, na které není možno zapomenout: o Měj u sebe po ruce zásobu her pro každou příležitost (louka, místnost, déšť, noc…) o Vyber správnou hru pro správný čas a vhodné prostředí. o Vylož jasně a srozumitelně pravidla. o Rozděl úlohy tak, aby každý jasně věděl, co bude dělat. o Soupeřící strany musí mít stejnou naději na vítězství. o Zajisti spravedlivé rozhodování. o Ukonči hru v nejlepším. o Po hře proveď její hodnocení. o Nedej se odradit neúspěchem. o Neboj se opakovat osvědčené hry. Chce-li oddílový vedoucí být skutečně dobrým vychovatelem, nemůže považovat dobu hry za svůj oddechový čas. Hra je hrou jen pro děti, pro odpovědného vedoucího je to vážná a odpovědná práce… Na táboře nebude nikdy a v žádném případě čas přemýšlet o tom, jako hru teď najednou s dětmi a právě v této chvíli hrát. Opravdu zkušený vedoucí se pozná podle toho, že je na všechny možnosti skutečně připraven. Není potom nikdy problém podívat se do „kartotéky“ her a okamžitě a bez přemýšlení hru vybrat.

ODDÍLOVÁ ČINNOST V oddíle je vždy nejdůležitější vytvořit přátelské vztahy plné důvěry. Nezbytné je udržovat aktivní náladu bez pocitu nudy a pokud možno bez úrazů po celou dobu tábora. Je třeba se velmi pozorně zabývat zmiňovanou vývojovou psychologií, aby každý vedoucí pochopil, „kde“ jeho svěřenci „stojí“. Oddílová činnost musí zaměstnávat všechny, nesmí nikoho přetěžovat, ale také se žádné dítě nesmí nudit. Do přípravy na tábor se samozřejmě počítá i příprava na oddílovou činnost v případě deště! Počasí se nedá nikdy naplánovat a v případě mokré varianty programu zabavit děti, když se nemohou aktivně v prostoru pohybovat a navíc mají ještě spoustu věcí mokrých, není jednoduché. Mokrá varianta se z „vody uvařit“ nedá. BÝT PŘIPRAVEN JE DALEKO LEPŠÍ, NEŽ BÝT ZASKOČEN!!! Stejně důležitá je příprava programů pro první den tábora. Opravdu dobrý a předem na situaci připravený vedoucí tady může získat neocenitelné množství výhod. Jak dokáže děti

podchytit během několika málo prvních hodin, tak bude vypadat pravděpodobně i jeho práce po celý tábor. Činnost v oddíle má základní vliv na to, jak se bude dítěti na táboře líbit a zcela jistě si dítě bude pamatovat celé dlouhé roky svého vedoucího více než většinu svých oddílových kamarádů. Pro oddílového vedoucího je to velice zodpovědná pozice nejen vzhledem k ostatním kolegům, celému táboru, ale také vůči sobě samému! NIKOMU NENÍ JEDNO, CO SI O NĚM BUDOU LIDÉ MYSLET A JAK NA NĚJ BUDOU VZPOMÍNAT! Jsou věci a činnosti, které v oddíle musíme, můžeme a nesmíme.  CO VEDOUCÍ MÚŽE o Připravit pro děti jakoukoliv činnost, která je podle všech pravidel pro ně vhodná. o Podporovat starší nebo silnější v pomoci těm mladším nebo slabším. o Pomáhat mladším nebo slabším, aby se naučili zařadit mezi starší nebo silnější.  CO VEDOUCÍ MUSÍ o Při jakékoliv činnosti zabezpečit bezpečnost a ochranu zdraví svěřených dětí. o Správně motivovat děti k celotáborové i oddílové činnosti. o Všímat si změn v chování jednotlivých dětí a hledat příčinu této změny. o Být stále ve střehu, vědět vždy kde které dítě je. o Nebrat na lehkou váhu náznaky šikany, ponižování apod., ale co nejdříve zjednat nápravu. o Být nestranným pedagogem, ale i kamarádem dětí. o Chovat se tak, aby byl kladným příkladem pro všechny děti a to nejenom tehdy, kdy ví, že jej děti vidí, ale i tehdy, když si myslí, že jej nevidí.  CO VEDOUCÍ NESMÍ o Používat tělesné tresty. o Psychicky děti ponižovat, shazovat a jakkoliv vydírat. o Chovat se ke každému dítěti jinak, mít takzvaně „dvojí metr“. o Před dětmi kouřit a pít alkoholické nápoje. o Být vulgární, používat sprostá slova jak vůči dětem, tak jako součást běžné mluvy. o Za žádných okolností porušovat základní pravidla slušného chování.

KRIZOVÉ SITUACE  ÚRAZY A ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY Každý oddílový vedoucí musí umět poskytnout první pomoc. Veškeré zdravotní problémy i jejich náznaky u dětí i u sebe řeší se zdravotníkem tábora.  REŽIM TÁBORA Je závazná dokumentace tábora. Platí pro všechny bez výjimky.  NUDA A STESK Dva strašáci, kteří by se na táboře vůbec neměli objevit. Nudu by neměl připustit dobře připravený program jak celotáborový i oddílový. Stesk doprovází nudu! Pokud budou děti přiměřeně vytížené, není potřeba mít z těchto věcí strach.  STRACH Z FOBIE Je třeba s ní počítat. Tma, pavouci, nezvyklé zvuky z lesa atd. mohou být příčinou strachu dětí. Především není možné děti do těchto situací vědomě tlačit. Pokud se fobie objeví, nenutíme děti do činností, které fobie vyvolávají a vyvolávají panický strach! Jsou věci, které se zlomit nedají, a není možné dětem ubližovat!!!  KORESPONDENCE Především je problémem ta, která na tábor nedorazí. Reakce rodičů, že nevěděli, že mají dítěti napsat je všeobecná. Je potřeba jim to při přebírání dětí na tábor přiměřeným způsobem

zdůraznit. Tento problém je potřeba sledovat – a to nejen mezi těmi nejmenšími a třeba i pomocí telefonu pak rodiče upozornit! Další problém může být, pokud děti píší nepravdivé zprávy o dění na táboře,,,  MOBILNÍ TELEFON Fenomén dnešní doby. Ztráta je rizikem rodičů, ale i zde osobní příklad s přístupem k používání mobilů je k nezaplacení. Co si myslet o vedoucím oddílu, který má mobil stále v ruce a opakovaně s někým píše SMS, poslouchá staženou hudbu při rozhodování her a opakovaně vyhledává místa, kde jsou vlny, aby mohl telefonovat! Oddílový vedoucí je vždy příkladem pro své svěřené děti!!!  CIGARETY, ALKOHOL, VANDALISMUS, DROBNÉ KRÁDEŽE Zákon nepřipouští možnost, aby se osoba mladší 18 let k alkoholu a cigaretám dostala. Jsou ale obchodníci, kteří toho dbát nemusí. Pokud najdeme toto zboží u svěřených dětí, okamžitě a jednoznačně podle táborového řádu celou situaci vyřešíme i ve spolupráci s vedením tábora. U vandalismu a drobných krádeží je třeba nejen odhalit viníka, ale prokázat mu ještě úmysl jeho konání! Nejdůležitější je asi prevence. Je těžké něco zjišťovat, pokud jsme dítě při činu nepřestihli! Vrcholem trestu je vyloučení z tábora a při vyšších škodách povinnost nahlásit vše rodinnému příslušníku a Policii ČR.  ŠIKANA Různé odchylky od požadovaného konání si chce vyzkoušet asi každé dítě. Pokud mu projdou první pokusy, začne si „dovolovat“ víc a víc. A z dětské hlouposti a „klukoviny“ se velmi lehce může stát i trestný čin!!! Průvodní znaky šikany o Dítěti se v průběhu pobytu velmi mění nálada. o Ráno mu bývá „zle“ a odmítá chodit do kolektivu. o Zapomíná a nesmyslně ztrácí věci. o Bývá samo, nevyhledává kamarády, ostatní o něj nejeví zájem, vyhledává přítomnost vedoucího. o Má-li mluvit před kolektivem je ustrašené, nejisté. o Působí smutně až depresivně. o Má znečištěné a poškození věci a oděv. o Má odřeniny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit. o Ostatní se mu vysmívají, mívá pokořující přezdívku. o Mimo přímý dohled do dítěte ostatní strkají, kopou a ono se nebrání. Jak reagovat v případě podezření Zvýšit pozornost a nejlépe agresory chytit při činu. Případ řádně vyřešit. Během prošetřování dávat pozor, abychom postiženému dítěti ještě víc neublížili! o Ohlásit hlavnímu vedoucímu co je a není zatím známo. Situaci řešit po společné poradě a podle jeho doporučení. o Je nutné chránit oběť před dalšími hrubými ataky na jeho osobu. o Chránit zdroj informací a v žádném případě jej neprozradit. o Prokázaná šikana a agrese musí být adekvátně potrestaná, v méně závažných případech může stačit domluva s hrozbou dalšího postihu. Prevence šikany V každé lidské skupině existuje boj o prosazení vlastních zájmů. Vedoucí se zde musí prosadit jako ten, který má poslední a rozhodující slovo, kdo je soudcem. Jeho úkolem je prosazení spravedlnosti mezi dětmi, ochrana slabších proti silnějším. Oddílový vedoucí by měl využít každé příležitosti k tomu, aby je povzbudil, dodal jim odvahy, posílil jejich sebevědomí a ujistil je, že jsou stejně hodnotné jako ostatní. Musí hlavně „naslouchat“, aby měly děti pocit bezpečí mezi ostatními vrstevníky. Dobrou prevencí je také zapojení outsiderů do skupinových aktivit, kde pak mohou při úspěchu získávat respekt skupiny i vyšší sebeúctu.

 VNĚJŠÍ VLIVY Jedná se o problémy, které se na táboře neodehrávají, ale ovlivňují děti, kterých se to týká a mnohdy u nich vyvolávají naprostou zmatenost, smutek i paniku. Může jít třeba o živelné katastrofy v místě bydliště dítěte (povodně …), nebo o špatné zprávy z domova (nemoc, úraz, úmrtí v rodině…). V těchto případech je třeba snažit se dítě uklidnit podle možností mu umožnit telefonní rozhovor s rodinnými příslušníky a spolu s nimi a po dohodě s nimi reagovat na daný problém.  PSYCHICKÉ ÚJMY Patří mezi ně dlouhodobé vlivy zvenčí, které dítě ovlivňují delší dobu. Některé mohou vést až k depresím. Sem patří například rozvodová situace rodičů, vážné zdravotní problémy blízké osoby (i zvířecího miláčka!) a v dnešní době nastupuje i další fenomén společnosti – dlouhodobé finanční problémy rodiny, závislost dítěte na PC, zneužívání, týrání, nedávná smrt rodiče či někoho blízkého. Tady neexistuje jednoznačné řešení! Je nutný individuální přístup. Snažíme se dítě přirozeně zapojit do táborové činnosti tak, aby nemělo čas se uzavírat do sebe před svým okolím, nebo přemýšlet o svých velkých i malých problémech. Je vhodné takové dítě zpovzdálí pozorovat a hlídat! ODDÍLOVÝ VEDOUCÍ MUSÍ O KAŽDÉM PROBLÉMU, KTERÝ SE VYMYKÁ BĚŽNÉMU CHOVÁNÍ DĚTÍ, INFORMOVAT HLAVNÍHO VEDOUCÍHO, ten totiž zodpovídá za všechny a za všechno. Měl by to být natolik zkušený pracovník táborů, že by měl oddílovému vedoucímu dokázat pomoct situaci řešit!!! Krizovým situacím na táboře se nedá zcela vyhnout. A také to nejsou jenom ty, které jsem zde jmenoval. Může nás překvapit mnoho dalších problémů, které budeme považovat za krizové. Abychom nemuseli řešit až následky je třeba nabízet neustále dětem možnost promluvit si o bolístkách malých i velkých s kýmkoli na táboře. Významnou úlohu zde mohou sehrát především starší a zkušenější účastníci tábora, především z jeho vedení. Zdravotnice – matka bude určitě zkušenější než studentka prvního ročníku pedagogické fakulty… PRO DOBRÉ ZVLÁDNUTÍ KRIZOVÝCH SITUACÍ JE PŘEDEVŠÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ZACHOVÁNÍ CHLADNÉ HLAVY. Nepanikařit a snažit se dítě nebo děti uklidnit. Udělat všechno pro to, aby malé problémy nepřerostly ve velké!!!

HLAVU VZHŮRU A DO „DŽUNGLE“!

Několik rad vedoucím tábora              

Nemáte-li rádi děti, nejezděte na tábor. Jděte od toho. Jsou i jiné práce, kde můžete zbohatnout. Máte-li rádi děti, jeďte a tábor si užijte! Jinde sice zbohatnete daleko dřív a pohodlněji, ale určitě nezažijete tolik radosti. Chvalte, chvalte, chvalte! Uchvalte se třeba k smrti. Říkejte svým svěřencům, jak jsou skvělí, hodní a slušní. A oni budou… Buďte nekonečně trpěliví. Co nechápe dítě dnes, pochopí třeba zítra. Nebo pozítří. Nebo vůbec ne. No a co? Odpouštějte. Odpustit se dá všechno. Nebo skoro všechno. Vše se dá časem odpustit a vše se dá časem napravit!!! Zkuste se svěřenými dětmi pracovat jinak, než kdysi pracovali s vámi. Nemusíte stále jen mluvit a poučovat. Nechejte mluvit děti. Bojujte proti nudě v oddíle. Ať se děti těší na každou činnost, ať je to s vámi baví. Važte si svých svěřených dětí a respektujte je. Berte je jako své partnery a přátele, s kterými se dobře cítíte a se kterými se vzájemně obohacujete. Hodnoťte jen to, co děti zvládají, a ne to co nemohou zvládnout. Vyhýbejte se negativnímu hodnocení. Každý má právo dělat chyby a chyba je příležitost naučit se danou věc dobře. Ani vy se nebojte přiznat svůj omyl. Vždyť chybovat je lidské. Neironizujte svěřené děti. Pokud si musíte dělat z někoho legraci, zkuste ji dělat sami ze sebe. Dopřejte každému ze svěřených dětí radost z úspěchu. Každému a alespoň jednou za den. Nebojte se. Jste-li o něčem přesvědčeni, stůjte si za tím. Jenom imbecilové nemění svůj názor (řekl Alain Delon). Nebuďte imbecily. Buďte optimisty. Nikdy není přece tak zle, aby nemohlo být ještě hůř…

…každý pedagogický pracovník jednou zjistí, že jeho bývalí svěřenci to dotáhli v něčem dál, že mají více peněz, že jsou spokojenější, mají vlivnější známé, dražší auto, nebo prostě že mají auto. Měl by však vědět, že jeho autorita nespočívá v životních výhrách, nýbrž v tom, jak se dovede vyrovnat s životními neúspěchy. Naše svěřence nezajímá náš blahobyt, pečlivě však sledují, zda nás různé krizové situace nepřipravují o morálku, o jistotu a o víru v lepší výsledek. Dobrý pedagog pak stejně ví, že největším životním úspěchem je být dobrým pedagogem. Nikdo jiný nestojí tak blízko lidské důvěře a nikdo se tak těsně při své práci nesetká s láskou. Nikdo nemůže udělat víc pro ony fenomenální reakce mozkové kůry, které nazýváme lidskou duší. Dobrý pedagog totiž stojí na počátku všeho. Svět v jeho rukou je věčným poupětem s miliardami možností. Jemnými zásahy dechu a špiček prstů může učitel vtisknout budoucnosti svou vůli, dokud je hlína osudu ještě měkká… Dejme na táboře osudu možnost. Dobře zvažujme každou činnost, v sázce je hodně! Nebuďme nervózní a nečiňme se malými svými problémy. Nesmí se nám třást ruka, rozechvělé plátky na našich dlaních se právě otevírají… Mgr. Jiří Janda