TRESTNÉ ČINY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor: Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

Bakalářská práce

TRESTNÉ ČINY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH CRIMES IN TRAFFIC ON SURFACE COMMUNICATIONS

Michal Kunčar 2012

Čestné prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Trestné činy v provozu na pozemních komunikacích zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

Michal Kunčar

2

OBSAH 1. ÚVOD ............................................................................................................................ 4 2. ZVLÁŠTNOSTI KRIMINALITY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH A SOUVISEJÍCÍ ZÁKLADNÍ POJMY ......................................... 6 3. STATISTIKA KRIMINALITY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH V ČR …………………………………………………………….10 4. K VÝVOJI LEGISLATIVY V OBLASTI PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH ....................................................................................................... 12 4.1 Pravidla provozu na pozemních komunikacích ..................................................... 12 4.2 K vývoji trestněprávní úpravy týkající se provozu na pozemních komunikacích od pol. 20. stol. ........................................................................................................ 13 5. TRESTNÉ ČINY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH PODLE ZÁKONA Č. 40/2009 SB. ............................................................................. 15 5.1 Obecně k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník .................................................. 15 5.2 Trestné činy proti ţivotu a zdraví ........................................................................... 17 5.2.1 Usmrcení z nedbalosti - § 143 ........................................................................ 17 5.2.2 Těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti – 147 .................................................. 19 5.2.3 Ublíţení na zdraví z nedbalosti - § 148 .......................................................... 20 5.2.4 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku - § 151 ..................... 22 5.3 Trestné činy obecně nebezpečné ............................................................................ 24 5.3.1 Obecné ohroţení z nedbalosti - § 273 ........................................................... 24 5.3.2 Ohroţení pod vlivem návykové látky - § 274 ............................................... 26 5.4 Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných .................................................... 32 5.4.1 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání - § 337 .............................. 32 6. PRÁVNÍ ÚPRAVA PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH V OKOLNÍCH ZEMÍCH .............................................................................................. 34 6.1 Slovensko ................................................................................................................ 34 6.2 Polsko ...................................................................................................................... 36 6.3 Německo.................................................................................................................. 37 6.4 Rakousko ................................................................................................................. 37 7. ZÁVĚR ......................................................................................................................... 39 RESUMÉ ........................................................................................................................... 41 PŘÍLOHY.......................................................................................................................... 42 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ................................................................................. 45

3

1. ÚVOD Téma bakalářské práce zabývající se trestnými činy v provozu na pozemních komunikacích jsem si zvolil zcela záměrně neboť fenomén dopravy a dopravování se z místa na místo nás provází dnes a denně při různých příleţitostech, ať uţ při cestě do zaměstnání, do školy, za zábavou nebo v jiných souvislostech, a proto je kaţdý z nás potencionální obětí protiprávních činů vyskytujících se v dopravě nebo v určitých případech dokonce i moţným pachatelem těchto činů. V práci se soustřeďuji na problémy související s dopravou na pozemních komunikacích, zvláště tedy na silniční provoz, kde především v České republice nastal ohromný rozvoj po roce 1989. Jestliţe před rokem 1989 připadalo na jednu čtyřčlennou rodinu jedno osobní motorové vozidlo, dnes je zcela běţné, ţe v průměrné rodině jsou takováto vozidla dvě. Ovšem samostatnou kapitolou je nákladní silniční doprava, kde je nárůst několikanásobný. Přispěla k tomu zajisté otevřenost ekonomiky České republiky a postupující globalizace. Menší obchody prodávající zboţí vyprodukované v místním regionu byly bohuţel vytlačeny velkými řetězci, které dováţejí potraviny denní spotřeby dokonce aţ z Francie, navíc lidé mají i díky internetu povědomí o zboţí, které se produkuje daleko za hranicemi a takovéto zboţí poptávají. Pokud k tomu vezmeme v úvahu, ţe k těmto změnám došlo i v sousedních zemích a Česká republika je tranzitní zemí, je jasné, ţe při zachování téměř stejné hustoty sítě pozemních komunikací je na nich frekvence provozu vozidel výrazně vyšší neţ tomu bývalo. Z toho samozřejmě plynou i mnohem častější interakce mezi řidiči vozidel, coţ vyţaduje velké nároky na jejich soustředění a pozornost. Jestliţe před několika desetiletími se nesoustředění častokrát obešlo „jen výletem mimo vozovku“, dnes podstatně častěji dochází ke střetu s protijedoucím vozidlem, který mívá váţné následky pro ţivot a zdraví účastníků dopravní nehody. Potřebu výborné psychické i fyzické kondice při řízení potvrzuje i statistika dopravních nehod z hlediska jejich příčiny, kdy více jak 96 % všech nehod se přičítá lidskému faktoru a jen jednotky procent připadají na technické závady u vozidel a špatné komunikace.1 Jelikoţ dopravní nehody jsou vnější příčinou2, na kterou u nás umírá třetí největší počet osob (po pádech a sebevraţdách) a představují vůbec nejčastější

1

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi: podle stavu k 1.7.2006. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006. s. 81 2 Mezi vnější příčiny úmrtí patří pády, sebevraţdy, dopravní nehody, otravy, zadušení apod. Mezi vnitřní příčiny úmrtí patří úmrtí na následky nemoci či tělesné vady.

4

příčinu úmrtí mezi lidmi do 35 let3 je zapotřebí, aby stát danou oblast vhodně reguloval, ať uţ prostředky správního práva nebo dokonce trestním zákonodárstvím, a reagoval tak na tento alarmující a dlouhodobě společensky nepřijatelný stav na českých silnicích. Přestoţe v posledních letech dochází kaţdoročně k poklesu takto usmrcených osob (za rok 2011 usmrceno 773 osob, tzn. do 30 dnů po dopr. nehodě)4, přesto nebyl splněn plán Národní strategie bezpečnosti silničního provozu z roku 2004, který si vytkl za hlavní cíl dosáhnout do roku 2010 sníţení počtu usmrcených v silničním provozu na 650 usmrcených osob ročně. Z výše uvedeného vyplývá pro zákonodárce nutnost reagovat na tyto skutečnosti, tak aby došlo v příštích letech v této oblasti ke zlepšení a Česká republika následovala pozitivní vývoj bezpečnosti silniční dopravy, ke kterému dochází u našich sousedů a nenacházela se v počtu usmrcených na 100 000 obyvatel v rámci evropských zemí na 7. nejhorším místě s výsledkem 7,63 usmrcených osob na 100 000 obyvatel (výsledky za rok 2010), kdy za námi z bývalých postkomunistických zemí zůstává jen Polsko.5 V této kvalifikační práci nejprve uvádím specifika této skupiny trestných činů, kterými se trestné činy v provozu na pozemních komunikacích odlišují od jiných skupin trestných činů a při té příleţitosti zde vykládám základní pojmy důleţité pro tuto oblast. V navazující části předkládám statistické údaje z posledního období, které v přílohách dokládám přehlednými grafy. V další kapitole popisuji historický vývoj našeho trestního práva vztahujícího se k oblasti silničního provozu, kde neopomínám ani správněprávní úpravu provozu na pozemních komunikacích. Na tuto část navazuji kapitolou o současném právním stavu, který analyzuji a dopodrobna rozebírám především pro mne velmi zajímavou oblast týkající se alkoholu vyskytujícího se v provozu na pozemních komunikacích. V další kapitole následuje krátký rozbor slovenské úpravy trestního práva hmotného se zaměřením na silniční provoz a v neposlední řadě i zmínka o úpravách provozu na pozemních komunikacích u dalších našich sousedů Polska, Německa a Rakouska, která můţe poslouţit ke komparaci s naší, nám všem jistě dobře známou, nejen trestněprávní úpravou především v oblasti týkající se alkoholu v silniční dopravě. V závěrečné části práce se zamýšlím nad vhodnou úpravou tuzemského trestního práva de lege ferenda. Práce je zpracována k právnímu stavu k 1.1.2012. 3

Vnější příčiny úmrtí v ČR v letech 1994 až 2006 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2007 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: 4 Nehody v dopravě – časové řady [online]. Praha: Český statistický úřad, 2012 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: 5 TESAŘÍK, J., SOBOTKA, P. Přehled o nehodovosti na pozemních. komunikacích v ČR za rok 2011. Praha: Ředitelství sluţby dopravní policie policejního prezidenta ČR, 2012. s. 72

5

2. ZVLÁŠTNOSTI KRIMINALITY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH A SOUVISEJÍCÍ ZÁKLADNÍ POJMY Kriminalita související s provozem na pozemních komunikacích vykazuje oproti jiným druhům kriminality jisté zvláštnosti, které jsou pro ni typické, a které ji od jiných druhů kriminality odlišují. Trestné činy vyskytující se v provozu na pozemních komunikacích vznikají v zásadě porušením povinností uloţených právními předpisy upravujícími provoz na pozemních komunikacích. Nejprve si proto musíme říci, co se oněmi pozemními komunikacemi rozumí. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, pod tento pojem zahrnuje: a) dálnice b) silnice (podle § 5 odst. 2 tohoto zákona se dále dělí do tříd na sil. I., II. a III. třídy) c)

místní

komunikace

(=

veřejně

přístupná pozemní komunikace, která slouţí převáţně místní dopravě na území obce) d) účelová pozemní komunikace (= komunikace slouţící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Toto vymezení představuje jednu ze zvláštností těchto trestných činů oproti jiným druhům kriminality, a to tím, ţe bytostně souvisí s jednáním, ke kterému dochází pouze na výše vyjmenovaných pozemních komunikacích. Tímto se samozřejmě vyčleňují od ostatních deliktních jednání i z hlediska osoby pachatele. Moţnými pachateli trestných činů souvisejících se silniční dopravou jsou totiţ především řidiči, a to nejen motorových vozidel, ale i řidiči nemotorových vozidel (např. cyklisté, vozkové), tramvají a jezdci na zvířatech, ale i další účastníci provozu na pozemních komunikacích jako jsou chodci, průvodci hnaných zvířat a provozovatelé vozidel. Tedy kaţdý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích.6 Pouze u 6

Srov. § 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikací, ve znění pozdějších předpisů

6

některých skutkových podstat se vyţaduje pachatel mající určité vlastnosti. Například podle § 151 tr. zákoníku se můţe dopustit přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního přestupku pouze řidič a to ten, který měl účast na dopravní nehodě. S tímto se pojí i další zvláštnost pachatelů těchto trestných činů oproti jiným skupinám trestných činů. Ve velké většině případů jsou jimi zcela sociálně integrovaní a bezúhonní občané, kteří nemají problémy s dodrţováním zákona, a uţ vůbec ne trestněprávního charakteru. Vyšší procento recidivy se objevuje jen u přečinu ohroţení pod vlivem návykové látky (§ 274 tr. zákoníku) a u přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.7 Z hlediska subjektivní stránky mohou být trestné činy v silniční dopravě spáchány jak ve formě úmyslu, tak i nedbalosti. Protoţe velká většina trestných činů páchaných v provozu na pozemních komunikacích má spojitost s událostí, při které dochází k usmrcení nebo ke zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla, tedy s dopravní nehodou8, bude se otázka zavinění v případě trestného činu spáchaného v souvislosti s dopravní nehodou posuzovat podle moţnosti předvídatelnosti dopravní nehody (výrazné překročení dovolené rychlosti). V případě utajovaných dopravních nehod se můţeme setkat s oběma formami zavinění, kdy viník dopravní nehody z místa nehody ujede. Po svém nedbalostním jednání jehoţ následkem je dopravní nehoda páchá úmyslný trestný čin (např. neposkytnutí pomoci). I kdyţ má velká část trestných činů v provozu na pozemních komunikacích spojitost s dopravní nehodou, přesto jen asi čtvrtina z viníků všech dopravních nehod naplňuje svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu, tedy ne kaţdá nehoda má takový význam z hlediska chráněných zájmů, aby bylo nutné vyuţít prostředků trestního práva hmotného jako ultima ratio. V souvislosti s dopravní nehodou je proto důleţité říci, ţe následky dopravní nehody, které mají vliv na právní kvalifikaci protiprávního jednání buď jako přestupkového jednání nebo jako jednání postihovaného trestním právem, jsou z velké většiny dílem náhody a to vedle nezbytného zavinění těchto následků. Občas se stane, ţe na první pohled nijak závaţná dopravní nehoda mívá nakonec fatální následky, nebo naopak se z na první pohled těţké dopravní nehody stane jen nehoda s hmotnou škodou na vozidlech a bez zranění účastníků, která je pro trestní právo nezajímavá. Velký vliv na tento výsledek mají aktivní a pasivní prvky bezpečnosti. Dá se tedy říci, ţe mají pozitivní vliv na vývoj kriminality v této oblasti, a 7

KUCHTA, J. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2005. s. 452

8

PORADA, V. et al. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000. 378 s.

7

proto de facto patří k jednomu z moţných způsobů prevence trestné činnosti v silniční dopravě. Vliv na zdánlivě pozitivní či negativní vývoj statistiky v oblasti trestných činů v provozu na pozemních komunikacích má samozřejmě i vývoj legislativy. Míním tím, zejména zrušení skutkové podstaty trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (§ 180d trestního zákona), o kterém se zmíním v další části práce, ale i změna v zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to v ohlašovací povinnosti , kdy od 1. ledna 2009 jiţ účastníci dopravní nehody nemusí hlásit tuto událost Policii ČR v případě, ţe: 1) na zúčastněném vozidle nevznikla zjevná (laicky odhadnutelná) škoda vyšší jak 100 tisíc Kč 2) nedošlo ke zranění nebo usmrcení osoby 3) nevznikla hmotná škoda na majetku další osoby – na komunikaci, na budově, dopravní značce apod. Tím tak dochází k moţné latenci např. trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky, který není díky nepřítomnosti policie odhalen. Ke společné charakteristice velké části skutkových podstat trestných činů v provozu na pozemních komunikacích patří dále pojem „porušení důleţité povinnosti“ a „hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy“, jakoţto znaku kvalifikované skutkové podstaty, který podmiňuje pouţití vyšší trestní sazby, o kterém se blíţe zmíním v kapitole věnované platné trestněprávní úpravě. Přesto, ţe jsem zde uvedl specifika dané oblasti trestných činů, které trestné činy v provozu na pozemních komunikacích odlišují od ostatních trestných činů, současný zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (ani dříve platný trestní zákon č. 140/1961 Sb.) se takto k věci z hlediska systematiky zvláštní části nestaví a skutkové podstaty trestných činů v provozu na pozemních komunikacích ponechává rozptýlené v jednotlivých hlavách a preferuje rozdělení podle jiných kritérií chráněného zájmu, coţ je dle mého názoru v pořádku. V tomto ohledu se tedy trestněprávní úprava liší od koncentrované úpravy přestupků na úseku dopravy, která je po novele provedené zákonem č. 133/2011 Sb. (vstoupil v účinnost 1. srpna 2011) uvedena v § 125c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

8

Do skupiny trestných činů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích pro účely této práce zahrnuji trestné činy proti ţivotu a zdraví uvedené v hlavě I. zvláštní části trestního zákoníku: usmrcení z nedbalosti podle § 143 TZ těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti podle § 147 TZ ublíţení na zdraví z nedbalosti podle § 148 TZ neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 TZ dále trestné činy obecně nebezpečné uvedené v hlavě VII. zvláštní části trestního zákoníku, a to konkrétně: obecné ohroţení z nedbalosti podle § 273 TZ ohroţení pod vlivem návykové látky podle § 274 TZ a konečně trestný čin proti pořádku ve věcech veřejných (hlava X. zvláštní části trestního zákoníku) : maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 TZ. Lato sensu by se daly do kategorie trestných činů v provozu na pozemních komunikacích zahrnout i další skutkové podstaty trestných činů, které mají souvislost s provozem na těchto komunikacích jako je např. trestný čin neoprávněného uţívání cizí věci (§ 207 tr. zákoníku), trestný čin poškození a ohroţení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti (§ 277 tr. zákoníku), trestný čin opilství (§ 360 tr. zákoníku), trestný čin pojistného podvodu (§ 210 tr. zákoníku), a nebo tr. čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek (§ 346 tr. zákoníku) a další, ovšem ať uţ pro svou majetkovou povahu nebo jejich okrajovou spojitost s dopravou na pozemních komunikacích nebo jejich nepočetný výskyt se jimi nebudu zabývat, pouze se o některých z nich zmíním například v souvislosti s historickým vývojem. Naopak se v práci zaměřím na ty skutkové podstaty trestných činů, které s dopravou na pozemních komunikacích nejvíce souvisí, jsou pro tento druh kriminality typické a nejvíce specifické a setkával jsem se s nimi donedávna jako příslušník Policie ČR při dohledu na provoz na pozemních komunikacích nebo nyní čerstvě u skupiny dopravních nehod při dopravním inspektorátu v Rychnově nad Kněţnou. Na úvod mohu jen říci, ţe se jedná jak o trestné činy poruchové, tak ohroţovací a velkou část představují přečiny ve smyslu § 14 odst. 2 tr. zákoníku.

9

3. STATISTIKA KRIMINALITY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH V ČR Co se týče počtu trestných činů spáchaných v provozu na pozemních komunikacích v ČR není zjišťování statistických údajů nijak jednoduché. Pro policii je základním zdrojem pro analýzu kriminality a vypracování kriminalitu omezujících opatření tzv. Evidenčně statistický systém kriminality (ESSK), který obsahuje údaje o všech evidovaných trestných činech (přečinech a zločinech) a jejich pachatelích, ke kterým prováděly policejní orgány trestní řízení. Tento systém rozděluje jednotlivé trestné činy popř. skupiny trestných činů pod jednotlivá čísla podle takticko-statistické klasifikace (TSK), ze kterých je moţné jen stěţí vyčíst celkové počty trestných činů spáchaných v provozu na pozemních komunikacích. K dopravě silniční speciálně se vztahuje podle této systemizace jen skupina trestných činů, která nese název: „Dopravní nehody silniční – z nedbalosti“ označená číslem 731 podle TSK, která v sobě zahrnuje trestné činy podle § 143, § 147, § 148, § 273 a § 274 aj., ke kterým došlo v souvislosti s dopravní nehodou silniční spáchanou v nedbalosti. V roce 2011 do této skupiny bylo zařazeno celkem 6 625 tr. činů, coţ bylo oproti roku 2010 o 0,2 % méně.9 Z hlediska celkové kriminality za rok 2011, kdy bylo zaznamenáno spáchání 317 177 trestných činů, tak trestné činy v souvislosti s dopravní nehodou silniční spáchanou v nedbalosti představují asi 2,09 %. Ostatní skutkové podstaty trestných činů, kterými se v práci zabývám, a které nesouvisí s dopravní nehodou, nejsou ve statistikách ESSK odděleny od těch, které s provozem na pozemních komunikacích nesouvisí, a proto je z hlediska statistiky dopravní kriminality nemohu připočíst k výše uvedeným trestným činům souvisejícím s dopravní nehodou. Zaloţením centrálního registru řidičů dne 1.7.2006 naštěstí došlo ke změně a od té doby jsou jiţ zaznamenávána všechna závaţnější porušení pravidel silničního provozu, která jsou přestupkem nebo trestným činem. Nemělo by proto být v zásadě sloţité trestnou činnost v silničním provozu vysledovat. S ohledem na změny v trestním právu hmotném je v současné době problém tato data porovnávat. Kontinuální porovnávání statistik kriminality v celém jejich rozsahu by nebylo korektní, jelikoţ by byly porovnávány dvě veličiny, jejichţ

9

Statistické přehledy kriminality za rok 2011 [online]. Praha: Policie ČR, 2012 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z:

10

znaky nejsou totoţné. Proto musíme počkat aţ budeme moci porovnat data za delší časové období. Nyní lze říci jen následující. Za rok 2010, tj. od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, bylo evidováno celkem 673 508 přestupků a trestných činů, za které jsou udělovány body. Z toho představují trestné činy ať uţ podle z. č. 140/1961 Sb. nebo z. č. 40/2009 Sb. dohromady 26 906 případů, tj. asi 4 %. Vývoj počtu přestupků a trestných činů v roce 2010 představuje příloha č. 6. Ţeny – řidičky se v tomto období dopustily 106 931 přestupků či trestných činů. Souhrnnou zprávu za rok 2011 dosud ministerstvo dopravy nevydalo, takţe lze pouze zmínit data za 2. kvartál tj. za období 1. 4. 2011 aţ 30. 6. 2011, která můţeme s údaji o 2. kvartálu roku 2010 (uvedenými v příloze) porovnat. Ve 2. kvartále bylo spácháno celkem 200 754 bodovaných přestupků nebo trestných činů. Z toho bylo 6879 trestných činů, tj. asi 3,4 %. Oproti předchozímu 1. kvartálu roku 2011 došlo u trestných činů k mírnému poklesu o 3,3 %. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe zodpovědět otázku, zda dochází z dlouhodobého hlediska k poklesu či nárůstu trestné činnosti v provozu na našich pozemních komunikacích a vyslovit tak tvrzení, ţe učiněná opatření v oblasti prevence byla úspěšná, budeme moci s jistotou aţ po uplynutí nějaké doby od počátku fungování evidence řidičů, kde jsou vedeny body řidičům, a kdy uplyne nějaký čas od ustálení se legislativy. I bez nynějších znalostí statistik mi bylo z vlastních zkušeností jasné jak moc ovlivnila statistiky nová trestněprávní úprava, která jiţ neupravuje řízení bez řidičského oprávnění jako trestný čin, se kterým jsem se v dohledu na provoz poměrně často setkával. Změny v obsahu skutkových podstat trestných činů a i další změny např. v oné výše zmíněné ohlašovací povinnosti samozřejmě k relevanci statistických údajů a jejich dalšímu vyuţití nepřispívají. Z dlouhodobého hlediska tak prozatím nelze dostatečně spolehlivě zjistit, ţe se v oblasti kriminality v provozu na pozemních komunikacích jedná o vzestupnou či sestupnou tendenci nebo stagnaci.

11

4. K VÝVOJI LEGISLATIVY V OBLASTI PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH 4.1 Pravidla provozu na pozemních komunikacích Aţ do poloviny 19. století nepotřeboval řídký provoz na našich silnicích ţádné úpravy. Teprve od té doby se začínají objevovat dokumenty, které obsahovaly nařízení a opatření k organizaci a řízení dopravy, které se dále vyvíjely a postupně dospěly aţ do dnešní podoby. Jedním z prvních legislativních opatření v silničním provozu byla vyhláška č. 77 českého místodrţitelství, která v roce 1875 připustila silniční parovůz k jízdě po silnicích a stanovila podmínky jeho provozu. Velký přínos pro další rozvoj předpisů v oblasti provozu na veřejných cestách a především pro jejich sjednocení v rámci Evropy představovala mezinárodní konference v Paříţi v roce 1909, která reagovala na prudký rozvoj automobilové dopravy a stanovila např. okolnosti připuštění automobilů k provozu na veřejných cestách, nařízení o zkouškách vozů, o řízení vozidel a v neposlední řadě téţ stanovila formu silničních značek, se kterou se v mírně pozměněné podobě setkáváme dodnes.10 Československá republika se k této smlouvě připojila v roce 1921, a od té doby pravidelně akceptuje mezinárodní úmluvy vztahující se k bezpečnosti silničního provozu, tím ţe je přenáší do svých zákonů, nařízení a vyhlášek. K dalšímu prudkému rozvoji dopravy na pozemních komunikacích došlo po druhé světové válce na coţ zareagoval zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, který zrušil jiţ nevyhovující právní předpisy z období první republiky a protektorátu. V návaznosti na tento zákon vydalo ministerstvo národní bezpečnosti vyhlášku č. 327/1951 Ú.l., o pravidlech silničního provozu. Zákon z roku 1950 byl nahrazen vládním nařízením č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích, který ve znění pozdějších předpisů a prováděcími předpisy vydanými na jeho základě (vyhl. č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích; vyhláška ministerstva vnitra č. 141/1960 Sb., o pravidlech silničního provozu; vyhl. min. vnitra č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu, vyhláška federálního min. vnitra č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu; vyhl. federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb.) upravoval bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikací aţ do roku 1997. 10

KOPECKÝ, Z., HOŘÍN, J., PAVLÍČEK, K. Kapitoly z mezinárodního a evropského dopravního práva. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2007. s. 9

12

V současnosti jsou pravidla pro silniční provoz stanovena v zákonu č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, coţ je určitě vhodná forma s ohledem na Listinu základních práv a svobod a její čl. 2 odst. 2 a 3, který stanoví, ţe státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích a způsobem, který stanoví zákon, a kaţdý můţe činit co není zákonem zakázáno a nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

4.2 K vývoji trestněprávní úpravy týkající se provozu na pozemních komunikacích od pol. 20. stol. Prvním poválečným československým trestním zákonem byl zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon, platný od 18. 7. 1950 a účinný od 1. 8. 1950, který u systematiky řazení jednotlivých skutkových podstat odráţel poválečnou dobu a prioritní zájem na zachování samostatnosti republiky. Z hlediska trestných činů páchaných v provozu na pozemních komunikacích je tak zajímavým aţ § 187 odst. týkající se opilství, podle kterého bude potrestán odnětím svobody aţ na šest měsíců ten, kdo poţije alkoholické nápoje za takových okolností, ţe by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Jak je vidět ze statistiky z následujícího roku 1951, kdy došlo k 20 501 nehodám, z čehoţ bylo 2028 dopravních nehod zaviněno řidiči pod vlivem alkoholu, bylo takovéto úpravy jistě zapotřebí.11 Vedle běţných trestných činů souvisejících s dopravní nehodou jako je ublíţení na zdraví z nedbalosti uvádí tento zákon i skutkovou podstatu trestného činu neposkytnutí pomoci, kde se v § 228 přímo zmiňuje o řidiči dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níţ měl účast, úmyslně neposkytne potřebnou pomoc osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, ač tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo pro někoho jiného. Hrozilo mu tak odnětí svobody na tři měsíce aţ dvě léta. S účinností od 1. 1. 1962 byl zákon č. 86/1950 Sb. nahrazen novým trestním zákonem č. 140/1961 Sb., který byl mnohokrát novelizován a upravoval trestní právo hmotné aţ do 1. 1. 2010, kdy nabyl účinnosti stávající zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Co se týče systemiky byl zákon č. 140/1961 Sb. z dnešního hlediska nevyhovující, protoţe odráţel prioritu chráněných hodnot, na kterých spočíval tehdejší totalitní stát. V souvislosti s níţe uvedenými novelami zákona č. 140/1961 Sb. došlo u jednotlivých skutkových podstat trestných činů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích k těmto změnám: 11

Řidiči a alkohol: Fakta a příklady pro potřebu učitelů autoškol, motoristických kateder a propagandistů Svazarmu. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1964. 29 s.

13



zákonem č. 175/1990 došlo u trestného činu opilství ke změně názvu i skutkové podstaty – nově se tento trestný čin nazýval ohroţení pod vlivem návykové látky a trestní odpovědnost byla omezena na čtyři nejzávaţnější případy uvedené pod písmeny a) aţ d) a navíc byla odpovědnost rozšířena na všechny návykové látky (ne jen alkohol)



zákonem č. 457/1990 Sb. zaveden trestný čin poškozování a ohroţování provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti (§ 184), který tak přibyl k jednání úmyslnému



zákonem č. 457/1990 Sb. došlo ke změně ve skutkové podstatě tr. činů ublíţení na zdraví z nedbalosti podle § 223, kdyţ z něj byl vypuštěn první odstavec, podle kterého bylo trestné kaţdé způsobení ublíţení na zdraví z nedbalosti, od této doby muselo mít souvislost s porušením důleţité povinnosti



zákonem č. 411/2005 Sb. byla trestní odpovědnost u trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky rozšířena, kdyţ výše uvedená ustanovení písmen a) aţ d) byla začleněna do kvalifikované skutkové podstaty a byla změněna i forma zavinění při uvedení se do stavu vylučujícího způsobilost (nově postačovala nedbalost) – po této novele je tedy trestná jiţ samotná jízda motorovým vozidlem ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti.



zákonem č. 411/2005 Sb. byla zavedena nová skutková podstata trestného činu řízení bez řidičského oprávnění (§ 180d), která jak jsem jiţ výše uvedl velmi ovlivnila statistiky co do celkového počtu trestných činů v dopravě – tato skutková podstata měla „jepičí ţivot“ a v novém trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. se jiţ neobjevuje (viz dále)

Trestné činy obecného ohroţení (§ 180) a neposkytnutí pomoci (§ 208) nedoznaly v průběhu platnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. ţádných změn.

14

5. TRESTNÉ ČINY V PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH PODLE ZÁKONA Č. 40/2009 SB. Tuto kapitolu věnuji rozboru zásadních skutkových podstat trestných činů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích, ale aţ poté co se zmíním o novém trestněprávní kodexu obecně.

5.1 Obecně k zákonu č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník nabyl účinnosti 1. 1. 2010 a přinesl následující změny. Předně dle důvodové zprávy12 je zaloţen na subsidiární povaze trestního práva v právním řádu (princip „ultima ratio“), je tedy krajním prostředkem, kdyţ uţ ostatní mimotrestní prostředky selhaly. Na tento princip ostatně odkazuje i § 12 odst. 2 tr. zákoníku, který říká, ţe trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Velmi významnou změnou oproti předchozí úpravě trestního práva hmotného je upuštění od materiálně-formálního pojetí trestného činu a přechod k pojetí formálněmateriálnímu, který vyjadřuje § 13, kdyţ říká, ţe trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, ve spojení s výše uvedeným § 12 odst. 2. Podle z. č. 140/1961 Sb. bylo k trestnosti činu zapotřebí, aby byl čin navíc pro společnost nebezpečný. Nyní tak došlo k faktickému omezení moţnosti soudů posuzovat zda jde o trestný čin podle toho zda je nebezpečný pro společnost či ne, coţ s sebou často přinášelo problémy. Existující korektiv (hmotněprávní), který je uveden jiţ ve výše zmiňovaném ustanovení § 12 odst. 2, hovoří o podmínce společenské škodlivosti pro to, aby mohla být zaloţena trestní odpovědnost pachatele. Kritéria společenské škodlivosti trestní zákoník ale neuvádí. Podle literatury bude společenská škodlivost činu v konkrétním případě dána zejména významem chráněného zájmu, který byl trestným činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl trestný čin 12

Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 2007 [cit. 2012-0606]. Dostupné z: < http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=4176&d=160515>

15

spáchán, osobou pachatele, mírou zavinění pachatele a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.13 Podle názoru některých odborníků je však pojem společenské škodlivosti velmi blízký pojmu společenská nebezpečnost.14 Další korektiv tvrdosti je stanoven v trestním řádu, kdy podle § 159a odst. 4 tr. řádu můţe státní zástupce odloţit věc před zahájením trestního stíhání z důvodu neúčelnosti trestního stíhání (§ 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu). Po zahájení trestního stíhání je můţe zastavit rovněţ na základě § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu. Jedná se o tzv. princip oportunity (opak zásady legality, podle které je státní zástupce povinen stíhat všechny trestné činy, o nichţ se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak – viz § 2 odst. 3 trestního řádu). Nově se ustanovením § 14 zavádí bipartice trestných činů na přečiny, mezi které řadí všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do 5-ti let, a zločiny, kam patří všechny trestné činy, které nejsou přečiny. Většina trestných činů souvisejících s provozem na pozemních komunikacích spadá s ohledem na svůj nedbalostní charakter do kategorie přečinů. Systematika zvláštní části trestního zákoníku konečně odpovídá poţadavkům demokratické společnosti 21. století a upřednostňuje při řazení jednotlivých hlav zvláštní části takové chráněné zájmy jako jsou ţivot a zdraví, proto v první hlavě trestního zákoníku nacházím z mého pohledu důleţité trestné činy související s dopravní nehodou - usmrcení z nedbalosti (§ 143 TZ), těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti (147 TZ), ublíţení na zdraví z nedbalosti (§ 148 TZ), neposkytnutí pomoci (§ 150 TZ) a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151 TZ). Oddělila se tak nová skutková podstata trestného činu usmrcení z nedbalosti, kterou se zdůrazňuje zájem na ochraně ţivota (viz dále).Pro provoz na pozemních komunikacích je důleţitá dále hlava VII. zvláštní části trestního zákoníku nazvaná trestné činy obecně nebezpečné, kde jsou uvedeny skutkové podstaty tr. činů obecné ohroţení z nedbalosti (§ 273 TZ) a ohroţení pod vlivem návykové látky (§ 274 TZ). Skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 TZ) nalezneme v hlavě X. pojednávající o trestných činech proti pořádku ve věcech veřejných.

13

JELÍNEK, J. et al. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou.1.vyd.Praha: Leges, 2009.1216 s.

14

FENYK, J. et al. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou, 1. díl Trestní zákoník, Praha: Linde, 2010. s. 39

16

5.2 Trestné činy proti ţivotu a zdraví 5.2.1 Usmrcení z nedbalosti - § 143 Jedná se o novou skutkovou podstatu, která upravuje nedbalostní způsobení smrti. Dříve platný zákon č. 140/1961 Sb. upravoval způsobení smrti nebo těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti v jednom ustanovení § 224. Současná právní úprava, tímto zdůrazňuje zájem na ochraně toho nejcennějšího, ţivota. Na rozdíl od dřívější úpravy za tento následek zvyšuje trestní sazby a nově téţ více diferencuje mezi kvalifikovanými skutkovými podstatami (viz odst. 3 a 4). Celkově však mohu říci, ţe oproti minulé úpravě nejde o významný rozdíl, protoţe ustanovení obsahuje velké mnoţství vágních pojmů, které jsou ponechány k výkladu judikatuře, a které níţe vysvětluji. Jde o poruchový trestný čin (smrt jiného), který lze spáchat jak konáním tak opomenutím. Ustanovení § 112 trestního zákoníku totiţ jednáním rozumí i opomenutí takového konání, k němuţ byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu. V tomto případě tedy např. podle zákona o provozu na pozemních komunikacích nebo jiných právních předpisů týkající se oblasti silniční dopravy. Z hlediska subjektivní stránky se vyţaduje nedbalost. Rozhodujícím faktorem je, zda pachatel věděl nebo vědět mohl a měl, ţe porušením některého předpisu bude jednat za takových okolností, ţe tím můţe způsobit následek uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku. V provozu na pozemních komunikacích proto bude např. řidič motorového vozidla odpovídat za škodlivý smrtelný následek nehody, který předvídal nebo předvídat měl a mohl, i kdyţ sám neřídil a řízení svěřil podnapilému nebo osobě, která řízení neovládá. V souvislosti s dopravní nehodou je zapotřebí, aby porušení dopravního předpisu bylo v příčinné souvislosti s nehodou se smrtelnými následky. U dopravních nehod bude při objasňování skutečného stavu věci povinností orgánů činných v trestním řízení zjišťovat, zda osoby, které při dopravní nehodě utrpěly újmu na zdraví byly v době nárazu připoutány bezpečnostními pásy, a v případě, ţe ne, jaký vliv měla tato skutečnost na závaţnost jejich zranění. Tím by totiţ mohlo dojít ke sníţení míry zavinění obviněného řidiče.15 Dopustit se tohoto trestného činu v odst. 1 můţe kdokoliv, v souvislosti s dopravou na pozemních komunikacích je

15

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 12. 9. 1978, sp. zn. 6 Tz 37/78

17

potencionálním pachatelem nejen řidič, ale třeba i spolujezdec, který zasáhl do řízení a nebo i opravář vozidla.16 Pojem „smrti“ Za smrt je povaţována podle poznatků lékařské vědy jen biologická smrt mozku (cerebrální smrt), tzn. stav, kdy je obnovení všech ţivotních funkcí jiţ vyloučeno.17 Takzvanou klinickou smrt nelze povaţovat za smrt ve smyslu § 141.18 Porušení důležité povinnosti Je znakem kvalifikované skutkové podstaty (odst. 2), který podmiňuje pouţití vyšší trestní sazby. Za porušení důleţité povinnosti lze podle judikatury povaţovat jen porušení takové povinnosti, jejíţ porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský ţivot nebo zdraví nebo majetek, kdy tedy jejím porušením můţe snadno dojít k takovému následku.19 V souvislosti s trestnými činy v provozu na pozemních komunikacích se jedná o porušení povinnosti stanovené především zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a dále zákony s provozem na těchto komunikacích souvisejícími, tedy např. zákonem č. 56/2001 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a jejich prováděcími právními předpisy. Vypočítat zde všechny důleţité povinnosti řidiče motorového vozidla nemohu, protoţe význam porušení jakékoliv řidičské povinnosti je přímo závislý na konkrétní dopravní situaci. Podle konstatní judikatury je moţné za porušení důleţité povinnosti povaţovat např. řízení motorového vozidla pod vlivem poţitého alkoholu, nepřiměřeně rychlá jízda v zatáčce, předjíţdění v místech, kde je to zakázáno apod.20 Je samozřejmé, ţe aby byla naplněna skutková podstata těchto trestných činů, musí nastat příčinná souvislost mezi porušením oněch výše zmiňovaných důleţitých povinností a následkem. Rád bych se v této souvislosti zmínil o výjimce z dodrţování taxativně uvedených pravidel silničního provozu pro jízdu vozidel s právem přednosti jízdy podle § 41 odst. 1 16

VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem: komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů: informace z judikatury: k 1.8.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011. s. 471 17 stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 10. 1985, sp. zn. Tpjf 24/85 18 stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 19 stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.6.1975, sp. zn. Tpjf 20/1975 20 DRAŠTÍK, A. et al. Přehled judikatury.Trestné činy proti životu a zdraví / Nutná obrana. Praha: ASPI,a.s., 2007. str. 168-181.

18

zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterou občas při plnění zvláštních sluţebních úkolů vyuţívám. Vyuţití této výjimky je podmíněno uţitím zvláštního výstraţného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstraţné znamení. I při této jízdě jsem však povinen dbát potřebné opatrnosti, tzn. sledovat, zda ostatní řidiči mé výstraţné znamení zaznamenali a mohu se tedy spoléhat na to, ţe mi umoţní bezpečný průjezd, popř. zastaví vozidlo, tak aby mi nepřekáţelo.21 Zanedbání těchto podmínek můţe být bráno jako porušení důleţité povinnosti podle § 143 tr. zákoníku. Při tom by nebylo pro trestní odpovědnost rozhodné, zda jsem při této tzv. přednostní jízdě plnil zvláštní úkoly.22 Hrubé porušení zákonů o bezpečnosti dopravy Hrubým porušením zákonů jakoţto znaku kvalifikované skutkové podstaty uvedené v odst. 3 se rozumí podstatně závaţnější porušení povinností, neţ je porušení výše uvedené důleţité povinnosti . Jde o takové porušení, které má zpravidla za následek způsobení smrti člověka. V případě dopravy na pozemních komunikacích sem tedy patří především případy, kdy pachatel poruší více norem zákona o provozu na pozemních komunikacích např. tím, ţe řidič jede v podnapilém stavu a navíc nepřiměřenou rychlosti s vozidlem, u kterého nefungují brzdy nebo řízení motocyklu o němţ řidič ví, ţe má neúčinné brzy, řidič je pod silným vlivem alkoholu a navíc jede nepřiměřenou rychlostí.23 Trestný čin usmrcení z nedbalosti je jedním z nejzávaţnějších trestných činů vyskytujícím se v provozu na pozemních komunikacích.

5.2.2 Těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti - § 147 Jedná se o staronovou skutkovou podstatu trestného činu, která vznikla tak, ţe se z dříve platného § 224 zákona č. 140/1961 Sb. nedbalostní jednání s nejtěţším následkem (smrtí) vydělilo do samostatné výše uvedené skutkové podstaty usmrcení z nedbalosti a nedbalostní jednání jehoţ následkem je „pouze“ těţká újma má nově své vlastní ustanovení § 147. 21

KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vyd. Praha: Leges, 2011, s. 263-268

22

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 1991, sp. zn. 7 Tz 37/91

23

ŠÁMAL, P. et al. Trestní zákoník II: Zvláštní část (§140-421): komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. s.1508

19

Zajímavostí určitě je, ţe oproti trestnému činu usmrcení z nedbalosti jiţ ustanovení § 147 nerozlišuje mezi počtem osob, které utrpěly újmu hrubým porušením zákonů. Opět se jedná o poruchový trestný, čin, který lze spáchat konáním, tak i opomenutím (pachatel nekonal ačkoliv měl povinnost konat na základě jiného právního předpisu – blíţe viz § 112 trestního zákoníku). Objekt a předmět útoku a subjektivní stránka jsou shodné s § 143. Jediný rozdíl je v následku způsobeném jednáním, a to těţké újmě na zdraví Těžká újma na zdraví Tento pojem je interpretován § 122 odst. 2, kde je vymezen dvěma podmínkami: 1) jde o váţnou poruchu zdraví nebo jiné váţné onemocnění, a zároveň 2) některý z těchto taxativních případů stanovených v § 122 odst. 2 písm. a) aţ i): - zmrzačení - ztráta nebo podstatné sníţení pracovní způsobilosti - ochromení údu - ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí - poškození důleţitého orgánu - zohyzdění - vyvolání potratu nebo usmrcení plodu - mučivé útrapy - delší dobu trvající porucha zdraví – podle soudní praxe je jí váţná porucha zdraví nebo váţné onemocnění, které omezovaly způsob ţivota poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů24.Tuto hranici šesti týdnů, tak lze povaţovat za hranici mezi těţkou újmou na zdraví a ublíţením na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 tr. zákoníku, o které se zmiňuji níţe. Jde tedy o stejné vymezení tohoto pojmu, tak jak jej vykládal i § 89 odst. 7 z. č. 140/1961 Sb., trestní zákon. K porušení důleţité povinnosti a hrubému porušení zákonů viz výše.

5.2.3 Ublíţení na zdraví z nedbalosti - § 148

Odstavec první je de facto totoţný s dřívějším § 223 zák. č. 140/1961 Sb. K němu pouze nově přibyl odstavec druhý, který je kvalifikovanou skutkovou podstatou související 24

Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 10. 1985, sp. zn. Tpjf 24/85

20

s hrubým porušením zde uvedených zákonů a vyšším počtem osob, kterým byla způsobena újma na zdraví. I zde se jedná o poruchový trestný čin a o objektu, subjektu a subjektivní stránce lze říci u této skutkové podstaty to samé co u výše uvedené skutkové podstaty trestného činu těţké ublíţení na zdraví z nedbalosti. Podstatný rozdíl je jen v následku způsobeném jednáním – ublíţení na zdraví. Ublížení na zdraví Dříve účinný trestní zákon č. 140/1961 Sb. pojem ublíţení na zdraví nedefinoval. Současný zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jej vymezuje v § 122 odst. 1 podle kterého se jím rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. Soudní praxe vychází z toho, ţe znesnadnění obvyklého způsobu ţivota postiţeného, popř. pracovní neschopnosti, musí trvat nejméně 7 dní. Při posuzování charakteru poranění se ovšem nevychází jen z pracovní neschopnosti a jejího trvání, ale i z dalších okolností, zejména toho, jakými příznaky, bolestmi nebo obtíţemi, v jaké intenzitě a po jakou dobu se poranění poškozeného projevovalo a dále jaké lékařské ošetřování si vyţádalo apod.25 Posuzování kaţdého případu tak musí být komplexní a individuální. Shrnutí Nová právní úprava v této oblasti doznala oproti předcházejícímu znění zákona č. 140/1961 Sb. pozitivních změn, přestoţe je z velké části na první pohled shodná. Došlo hlavně k zákonné interpretaci určitých nejasných pojmů jako je např. pojem ublíţení na zdraví, byl stanoven místo nejasného pojmu „více osob“ zcela jasný počet nejméně dvou osob (viz. § 143 odst. 4 TZ) a došlo především k oddělení skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti do samostatného paragrafu a větší diferenciaci mezi kvalifikovanými skutkovými podstatami. Všechny tyto změny, tak pomáhají více naplňovat jednu z hlavních zásad trestního práva – zásadu zákonnosti vyjádřenou v čl. 39 Listiny základních práv a svobod, která stanoví: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakoţ i jaké újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uloţit“. Tuto zásadu je totiţ třeba vykládat tak, ţe je třeba u výčtu trestných činů pokud moţno odstranit určité nejasné a vágní pojmy, které by znesnadňovaly adresátovi normy určit jaké jednání je povaţováno za trestné a

25

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 2. 9. 1965, sp. zn. 5 Tz 38/65

21

jaký přesný trest mu za něj hrozí. V provozu na pozemních komunikacích v České republice v dnešní době, kdy je veřejností bráno nebezpečné chování např. typu předjíţdění na nebezpečných místech jako nic neobvyklého, a kdy si lidé neuvědomují následků, které jejich jednáním hrozí, a které kolikrát mají stejný následek v podobě usmrcení jako je tomu u vraţdy, je totiţ více neţ kdekoliv jinde zapotřebí, aby si lidé uvědomili trestnost svého protiprávního jednání a také jaké jednání je za takovéto povaţováno, k čemuţ samozřejmě vágní pojmy nepomáhají. Proto téţ souhlasím se zpřísněním postihu za takováto jednání a především se separací skutkové podstaty usmrcení z nedbalosti do samostatného ustanovení od „pouhého“ těţkého ublíţení na zdraví z nedbalosti, kdy všechna tato opatření by měla působit účinněji v oblasti prevence trestných činů v dopravě na pozemních komunikacích v České republice.

5.2.4 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku - § 151 V této podkapitole se zaměřím pouze na trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku. Skutkovou podstatou neposkytnutí pomoci podle § 150 trestního zákoníku se nezabývám, protoţe má obecnější charakter a častěji se lze při dopravních nehodách setkat s přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku v souběhu s § 143, 147 nebo 148, kdy viník dopravní nehody, při které došlo k újmě na zdraví nebo ţivotě z nedbalosti z místa nehody ujíţdí a snaţí se tak vyhnout své trestněprávní odpovědnosti. Tímto se však vedle nedbalostního trestného jednání dopouští tohoto úmyslného trestného činu. Jak jsem jiţ výše uvedl, jedná se o úmyslný trestný čin, který je ve vztahu k § 150 speciálním. Oproti předchozí úpravě (§ 208 z.č. 140/1961 Sb., trestní zákon) došlo jen k přesunutí z hlavy V. trestných činů hrubě narušujících občanské souţití do hlavy I. týkající se trestných činů proti ţivotu a zdraví. Zároveň došlo ke zvýšení trestní sazby. Tento přečin lze spáchat pouze opomenutím, proto můţeme hovořit o tzv. pravém omisivním trestném činu. Od § 150 TZ se liší tím, ţe: a) nebezpečí pro zdraví/ţivot vzniká při dopravní nehodě (pojem dopravní nehody viz výše), b) osoba utrpěla jakoukoliv újmu

22

c) pachatelem můţe být jen řidič dopravního prostředku, který měl účast na nehodě. Řidičem dopravního prostředku se rozumí řidič jakéhokoliv dopravního prostředku, nejen řidič motorového vozidla, ale i řidič nemotorového vozidla (např. kola, povozu taţeného koňmi), ale i dráţního dopravního prostředku (např. lokomotivy). Účastníkem dopravní nehody je kaţdý, jehoţ jednání se podílelo na vzniku nebo průběhu dopravní nehody, bez ohledu na zavinění dopravní nehody z jeho strany. Účast na dopravní nehodě má i řidič, který tuto nehodu nezavinil, stačí, ţe k dopravní nehodě objektivně přispěl.26 To znamená, ţe pouhá přítomnost na místě nehody účastí na nehodě není! Poskytnutím potřebné pomoci se rozumí taková pomoc, která je potřebná k ochraně ţivota a zdraví poškozené osoby. Není-li poskytnutí takové pomoci řidičem, který měl účast na dopravní nehodě, potřebné, např. proto, ţe pomoc je zajištěna jinými kvalifikovanými osobami, nedopouští se řidič tohoto trestného činu, ani kdyţ z místa dopravní nehody ujede27. Tento jeho čin je však přestupkem, jelikoţ tímto jednáním porušuje § 47 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Tento trestný čin je dokonán jiţ tím, ţe řidič dopravního prostředku, který měl na nehodě účast, neposkytne úmyslně potřebnou pomoc osobě, která utrpěla při nehodě újmu na zdraví, pokud tak můţe učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Není totiţ rozhodné, jaké důsledky mělo neposkytnutí této pomoci pro postiţenou osobu. Shrnutí Neposkytnutí pomoci osobě, která při dopravní nehodě utrpěla újmu patří podle mého názoru mezi jedno z nejhorších protispolečenských jednání. Dopravní nehoda, ta se v dnešním provozu prostě stát můţe, té se nedá bohuţel občas vyhnout ani při vynaloţení toho největšího úsilí, ale ujetí z místa dopravní nehody navíc, kdyţ zde můţe být zraněna osoba a ohroţen její ţivot, povaţuji za nerespektování základních hodnot. Vím, ţe k této situaci občas můţe dojít pod vlivem silného rozrušení, ale podle vlastní zkušenosti vím, ţe je téměř vţdy vedena 26 27

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1969, sp. zn. 3 To 102/69 PROUZA, D. Trestní zákoník s judikaturou. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010. s. 437

23

snahou vyhnout se odpovědnosti za své jednání, coţ velmi odsuzuji a z tohoto důvodu bych byl pro ještě přísnější postih nejen za toto trestněprávní jednání, ale pro větší postih při jakémkoliv ujetí z místa dopravní nehody, které má jen přestupkově právní charakter. Na základě poznatků, které mám od kolegů ze skupiny dopravních nehod, ale i z médií (viz kauza Janoušek a další) se ujetí z místa dopravní nehody začíná poměrně rozmáhat, coţ vidím jako velký problém do budoucnosti, na který by měl zákonodárce zareagovat a razantně naznačit, ţe je nebude tolerovat. Kaţdý případ, kdy řidič viník ujede z místa dopravní nehody a nepodaří se jej následně pohnat k odpovědnosti dává totiţ velmi špatný příklad pro ostatní řidiče, kteří se v obdobné situaci mohou zachovat stejně negativně. V České republice v roce 2011 bylo zaznamenáno 11 416 případů, kdy viník nehody z místa ujel. Z celkového počtu nehod zaviněných řidiči vozidel, to představuje ohromně vysoké číslo 17,3 %. Přitom bylo 8 osob usmrceno a dalších 811 zraněno.28 Podle informací od kolegů ze skupiny dopravních nehod při dopravním inspektorátu v Rychnově nad Kněţnou došlo v posledních několika letech na území okresu Rychnov nad Kněţnou pouze k jedinému případu ujetí od nehody se smrtelným zraněním. Tento řidič byl však velmi brzy odhalen. Jednou věcí při dopravní nehodě se zraněním je zastavení řidiče, který měl účast na dopravní nehodě a je ochoten pomoci, ale otázkou zůstává jakými znalostmi v oblasti první pomoci naši řidiči oplývají. Nejdůleţitější je podle mne ihned zavolat rychlou lékařskou pomoc (coţ je v souladu s termínem „poskytnutí potřebné pomoci“), jelikoţ dojezdové časy zdravotníků jsou poměrně malé, navíc neodbornou pomocí bychom mohli poraněnému ještě více uškodit.

5.3 Trestné činy obecně nebezpečné 5.3.1 Obecné ohroţení z nedbalosti - § 273 Jedná se o nedbalostní trestný čin. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně ţivota nebo zdraví anebo zájem na ochraně cizího majetku. Ve vztahu k trestnému činu usmrcení z nedbalosti a těţkému ublíţení na zdraví z nedbalosti je ustanovení § 273 speciálním. Vedle společného následku v podobě nedbalostního způsobení těţké újmy na zdraví nebo smrti přistupuje u trestného činu obecného ohroţení navíc způsobení nebo 28

TESAŘÍK, J., SOBOTKA, P. Přehled o nehodovosti na pozemních. komunikacích v ČR za rok 2011. Praha: Ředitelství sluţby dopravní policie policejního prezidenta ČR, 2012. s. 9.

24

zvýšení obecného nebezpečí nebo ztíţení jeho odvrácení nebo zmírnění. Oproti předchozí úpravě v § 180 zákona č. 140/1961 Sb. se zvýšila trestní sazba. Obecné nebezpečí definuje sám § 273, který tím chápe vydání lidí v nebezpečí smrti nebo těţké újmy na zdraví nebo cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu (nejméně 5 milionů Kč). Jde o trestný čin ohroţovací, proto ke způsobení poruchového následku dojít nemusí, ale vyţaduje se, aby obecné nebezpečí z jednání pachatele jiţ hrozilo, coţ je rozdíl oproti níţe uvedenému trestnému činu ohroţení pod vlivem návykové látky, kde pouze stačí, aby vznikla moţnost ohroţení.29 Obecné nebezpečí tak nastane jen tehdy, vznikne-li situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohroţení se rovná nebezpečí poţáru, povodně, výbuchu apod., a hrozí-li nebezpečí smrti nebo těţké újmy na zdraví lidem nebo škody velkého rozsahu na cizím majetku bezprostředně30. V souladu s rozhodnutím č. 39/1982 Sb. rozh. tr. musí nebezpečí hrozit nejméně sedmi osobám a není rozhodující o jaký typ vozidla šlo a zda byl určen pro přepravu více osob či nikoliv. Rozhodující je počet osob jednáním pachatele ohroţených.31 Mohu-li uvést příklady takového jednání, tak podle judikatury mezi obecné ohroţení z nedbalosti patří případ přejíţdění autobusu přes ţelezniční přejezd v takové vzdálenosti, kdy je sráţce zabráněno jen tím, ţe strojvedoucí vlaku pouţije včas rychlobrzdu32 a nebo jednání řidiče motorového vozidla, který neudělá opatření k odstranění většího mnoţství oleje vyteklého na vozovku ze svého vozidla ani neupozorní vhodným způsobem na nebezpečí ostatní účastníky silničního provozu, v důsledku čehoţ několik motorových vozidel dostane smyk a bezprostředně je ohroţen ţivot a zdraví více lidí, stejně jako majetek33. Kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto trestného činu podle odst. 2 naplní ten, kdo činem uvedeným v odst. 1 způsobí těţkou újmu na zdraví nebo značnou škodu (škoda dosahující částky nejméně 500 tis. Kč) a nebo spáchá takový čin proto, ţe porušil důleţitou povinnost (viz. výše § 143). Další přísněji kvalifikované skutkové podstaty podle odst. 3 se dopustí ti, kteří tímto způsobili smrt nebo při porušení důleţité povinnosti došlo k těţké újmě na zdraví nebo škodě velkého rozsahu. 29

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 1965, sp. zn. 1 To 320/66

30

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 1. 12. 1964, sp. zn. 7 Tz 77/64

31

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 Tdo 427/2004

32

Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 11. 1982, sp. zn. 7 Tz 96/82

33

Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 17. 8. 1978, sp. zn. 7 Tz 56/78

25

Nejpřísnější postiţitelnou kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu obecného ohroţení pro porušení důleţité povinnosti podle odst. 4 naplnil například řidič Krbec, který havaroval s patrovým autobusem Neoplan u vrchu Naţidla dne 8. března 2003, kde došlo k usmrcení 20 lidí a tato nehoda se stala nejtragičtější silniční dopravní nehodou v novodobé historii ČR.

5.3.2 Ohroţení pod vlivem návykové látky - § 274 Jiţ v úvodu bakalářské práce jsem se zmínil o tom jaké klade nároky dnešní provoz na pozornost u řidiče,

která nesmí být pokud moţno ţádným způsobem narušována. Je

nepochybné, ţe nejde všechny negativní vlivy, které působí na soustředění řidiče nějakým jednoduchým způsobem eliminovat. Mezi tyto vlivy musíme zařadit i únavu řidiče, ale v dnešní době firem, které jsou v nepřetrţitém provozu a jejich zaměstnanci - řidiči dojíţdějí na noční směny, je její vyloučení nemoţné a navíc jak bychom míru únavy měřili, abychom ji mohli následně redukovat. Přesto však jeden velmi negativní prvek působící na pozornost řidiče, který je moţné spolehlivě odhalit, existuje a tím je všemi diskutovaný, všudypřítomný a kaţdodenně se nejen v médiích objevující fenomén alkohol! V dnešní době k němu přistupují i další návykové látky! V této kapitole se právě alkoholu a jiným návykovým látkám v dopravě ve vztahu k trestnímu právu věnuji velmi dopodrobna. Snahou bude podrobně zanalyzovat tuto problematiku a ujasnit si jednotlivé skutečnosti, které se s alkoholem a návykovými látkami v dopravě pojí. Tím je zajisté určení hranice ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou, od které je porušení povinnosti stanovené v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, povaţováno ne jiţ za přestupek, ale toto jednání naplňuje jiţ skutkovou podstatu trestného činu. Dále jde o určení subjektů, které se tohoto trestného činu mohou dopustit, metody zjištění ovlivnění atd.

Právní základ tzv. „nulové tolerance“ Základní pravidla pro účastníky silničního provozu v České republice vyplývají ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPPK). Ve vztahu k alkoholu je pro řidiče nejdůleţitější § 5 odst. 2 písm. a) a b) ZPPK, který jim ukládá povinnost, ţe řidič nesmí požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku během jízdy a dále že nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití

26

alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. V případě porušení některého z těchto ustanovení se řidič v závislosti na mnoţství poţitého alkoholu či uţité návykové látky můţe dopustit přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. b), c) zákona o provozu na pozemních komunikacích (nově od 1. 8. 2011, kdy nabyl účinnosti z. č. 133/2011; dříve byla tato materie upravena v zákoně č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon), nebo se můţe dopustit trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky podle § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Návyková látka Tento termín je vyloţen v ustanovení § 130 trestního zákoníku, podle kterého se jí rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Alkohol Výklad pojmu alkohol najdeme v zákonu č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se jím rozumí: lihovina, víno, pivo, ale i další nápoje, které obsahují více neţ 0,5 objemového mnoţství alkoholu.34 Seznam omamných a psychotropních látek najdeme v přílohách 1 aţ 3 a 4 aţ 7 zákona o návykových látkách č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stav vylučující způsobilost Při posuzování, zda se jedná o takový stav, musíme přihlíţet k tomu, jaké činnosti nebo zaměstnání pachatel vykonává pod vlivem návykové látky a o jakou návykovou látku jde.35 V mnou sledovaném případě řízení motorového vozidla po poţití alkoholických nápojů je stav vylučující způsobilost dán u řidiče vţdy, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi 34

Srov. § 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 35

NOVOTNÝ, F. et al. Trestní zákoník 2010: stav k 1.4.2010: komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: Eurounion, 2010. s. 542

27

nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Toto vychází z poznatků lékařské vědy. Neznamená to však, ţe měl-li řidič v době řízení vozidla v krvi menší mnoţství alkoholu neţ 1 promile, byl způsobilý k řízení vozidla. Kaţdé ovlivnění alkoholem sniţuje schopnosti správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situace v provozu, a proto v konkrétním případě můţe být řidič nezpůsobilý i při niţší hladině alkoholu neţ 1 promile, jestliţe je prokázáno, ţe jeho schopnosti řídit motorové vozidlo byly sníţeny v rozsahu, jaký předpokládá toto ustanovení trestního zákona.36 Hodnotí se přitom způsob jízdy, jakým způsobem ohroţoval ostatní účastníky silničního provozu atd. Stav vylučující způsobilost je nutno v kaţdém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, jelikoţ je nutný pro posouzení moţnosti ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.37 Proto je nutné dokazovat nejen skutečnost, ţe obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, ale i časové rozpětí, v němţ poţíval alkoholické nápoje, v jaké době před započetím jízdy se tak stalo, mnoţství a druh těchto nápojů. Metody zjišťování stavu vylučujícího způsobilost v případě alkoholu Způsobů jak zjistit přítomnost alkoholu u řidiče je hned několik a vychází především z § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Předně to jsou detekční trubičky Altest, které jsou postupně nahrazovány u Policie České republiky mnohem přesnějšími digitálními přístroji zn. Dräger řady 7410 a vyšší. Tyto přístroje zjišťují koncentraci alkoholu v dechu pomocí elektrochemického senzoru, který analyzuje přesně definovaný vzorek vydechnutého vzduchu. Při přeměně alkoholu na acetaldehyd se v prostoru senzoru uvolňují elektrony, jejichţ proud je měřen a následně vyhodnocován mikroprocesorem.38 Výsledky měření pomocí tohoto přístroje jsou velmi přesné na coţ reagovala i legislativa, která uznává výstup z měření podpořený výsledkem opakované dechové zkoušky za důkazní prostředek. V praxi PČR to znamená, ţe v případě, ţe řidič nadýchal přes 2 promile alkoholu a opakovaná dechová zkouška provedená cca po 5-ti minutách vykázala hodnotu opět přes 2 promile alkoholu v dechu, a nelišila se od první 36

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1982, sp. zn. 11 Tz 24/82

37

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99

38

MACHUTOVÁ, M. et al. Historie dopravní policie. Praha: MILPO MEDIA s.r.o., 2009. 160 s.

28

zkoušky o více jak 10 %, není jiţ zapotřebí lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, jelikoţ vypovídací hodnota měření je velmi vysoká a řidič se nachází zcela jistě ve stavu vylučujícím způsobilost. Tento názor potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 202/99, který se zabýval trestním stíháním řidiče, kdy se nepodařilo objektivně (tj. odběrem a vyšetřením krve) zjistit přesné mnoţství alkoholu v krvi řidiče v době jízdy. Podle tohoto rozsudku je trestní stíhání moţné, pokud lze stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, např. z druhu a mnoţství alkoholických nápojů poţitých před jízdou, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče atd. Vedle těchto svědeckých výpovědí, lékařských zpráv či znaleckého posudku můţe být jedním ze souhrnu důkazů (byť nikoli jediným), jimiţ lze prokázat stav vylučující způsobilost pachatele, téţ výsledek dechové zkoušky, zejména pokud byla tato zkouška provedena přístrojem, který umoţňuje kvantifikovat mnoţství poţitého alkoholu39, a tím právě přístroj Dräger 7410 a jeho vyšší řady jsou. Při dokazování poţití alkoholu při řízení musíme zjistit hladinu alkoholu v krvi v době činu. Ta se provádí tak, ţe k naměřené hodnotě zjištěné plynovou chromatografií při rozboru odebrané krve se připočítává obecná absorpční hodnota 0,14 g za hodinu. Tzn. eliminuje se tak časová prodleva mezi tím, kdy řidič řídil pod vlivem a kdy byl proveden odběr krve. Metody zjišťování stavu vylučujícího způsobilost v případě jiných návykových látek U jiných návykových látek je určení stavu vylučujícího způsobilost podstatně obtíţnější. Je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele takovou látkou (např. podle jejího druhu, koncentrace v krvi, moči nebo jiných biologických materiálech pachatele, podle účinků a způsobu uţití látky).40 Orientační vyšetření na přítomnost drogy v organismu se provádí pomocí odběru slin. V praxi Policie ČR pouţívá jednorázové testry Drugwipe, které jsou schopny z bukálního stěru (stěr ze sliznice dutiny ústní v oblasti tváří) určit přítomnost omamných a psychotropních látek. Nejnověji se objevují i digitální přístroje Dräger DrugTest 5000, které zjišťují přítomnost těchto látek automaticky, hygienicky, spolehlivě a hlavně rychle, ale bohuţel jsem se s nimi doposud u PČR nesetkal. Při pozitivním výsledku je vţdy

39

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1215/2007

40

NOVOTNÝ, F. et al. Trestní zákoník 2010: stav k 1.4.2010: komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: Eurounion, 2010. s. 542. ISBN 978-80-7317-084-4.

29

zapotřebí lékařské vyšetření. Konkrétní stav ovlivnění je nutný porovnávat s ustáleným posuzováním stavu vylučujícího způsobilost, který byl vyvolán poţitím alkoholu. Činnost, při které mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku Podle usnesení Nejvyššího soudu je řízení motorového vozidla nepochybně činností, při které hrozí nebezpečí ţivotu a zdraví lidí i značné poškození majetku, poněvadţ jiţ ze samotné povahy vozidla je jasné, ţe svou hmotností a motorickou silou můţe způsobit váţné destrukční následky41. Naproti tomu ohroţení naznačené intenzity nevyplývá z jízdy podnapilého cyklisty, protoţe kinetická energie kola (= nemotorové vozidlo) je malá a proto se podnapilý cyklista dopouští pouze přestupku. Rovněţ tak osoba na druhém sedadle motocyklu (tandemista), který jel v podnapilém stavu se nemůţe dopustit tohoto trestného činu, i kdyţ můţe svým chováním řízení motocyklu ovlivnit. Z dikce „by mohl ohrozit“ dále vyplývá,ţe ohroţení zájmů chráněných zákonem nemusí být konkrétní a bezprostřední, ale stačí pouze vzdálená moţnost poruchy, daná jiţ tím, ţe pachatel vykonal určitou zakázanou činnost, v mém případě řízení vozidla pod vlivem návykové látky. Potom nezáleţí na tom, zda vozidlo bylo řízeno v souladu s poţadavky pravidel silničního provozu nebo v rozporu s nimi. Způsob jízdy má pouze význam jen jako přitěţující okolnost.42 Tím se trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky liší od obecného ohroţení podle § 272 nebo § 273. Kromě řízení motorového vozidla patří mezi činnosti, při kterých by mohlo dojít k ohroţení ţivota nebo zdraví lidí nebo značné škodě na majetku i např. povolání lékaře, průvodčího vlaku, posunovače na dráze, obsluha velínu jaderné elektrárny a další povolání např. v chemickém, elektrotechnickém zařízení, některé výzkumné činnosti atd. Vţdy se jedná o činnosti při kterých se vyţaduje pozornost, pohotovost, maximální soustředěnost a rychlá reakce.43

41

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007

42

ŠÁMAL, P. et al. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 2548. ISBN 978-80-7400-109-3. 43

VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem: komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů: informace z judikatury: k 1.8.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011. 1367 s. ISBN 978-80-7263-677-8.

30

Subjektivní stránka u základní a kvalifikované skutkové podstaty Po subjektivní stránce se u základní skutkové podstaty poţaduje úmysl. Postačí, ţe pachatel věděl, ţe vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost zaměstnání nebo činnost, při které by mohl ohrozit ţivot nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a byl s tím srozuměn. Srozuměním § 15 odst. 2 trestního zákoníku rozumí i smíření pachatele s tím, ţe způsobem uvedeným v trestním zákoně můţe porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Není rozhodné, jestli pachatel věděl o tom, ţe bude vykonávat určitou činnost jiţ v době poţívání alkoholu nebo jiné návykové látky. Naproti tomu u kvalifikované skutkové podstaty (viz § 274 odst. 2 TZ) postačuje pouze nedbalost. Ještě je třeba se zmínit o stádiích trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky a pomoci k tomuto trestnému činu, které mají velký praktický dosah zvláště pro laiky. Pomoci k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 274 se dopustí ten, kdo prodá jinému alkoholický nápoj, přestoţe ví, ţe ten bude následně řídit motorové vozidlo. Pomoci k tomuto trestnému činu se téţ dopustí ten, který předá řízení motorového vozidla, ačkoliv ví ţe poţil alkoholický nápoj, dále ten, který roztlačuje motocykl, a ví, ţe jeho řidič je pod vlivem (R 20/1987). Nedopustí se však pomoci k trestnému činu ten, kdo jen vrací vozidlo jeho majiteli, i kdyţ ví, ţe taková osoba poţila alkoholický nápoj (R 44/1968). Dále je důleţité vědět, ţe judikatura potvrdila, ţe k dokonání trestného činu je zapotřebí výkon zaměstnání nebo jiné činnosti ve stavu vylučujícím způsobilost a např. jen nastartování vozidla je jen pokusem podle § 21 odst. 1.44 Fyziologická hladina alkoholu Dnem 1. srpna 2011 nabyl účinnost zákon č. 133/2011 Sb., který novelizuje zákon o provozu na pozemních komunikací i v oblasti týkající se bodového hodnocení ve vztahu k alkoholu. Nově se jiţ řidičům s naměřenou hladinou alkoholu do 0,24 promile nepřipisují body do karty řidiče, i kdyţ je moţné stále toto jednání sankcionovat pokutou. Tímto byla zohledněna odchylka měřících přístrojů, ale hlavně přirozená fyziologická hladina alkoholu, která se můţe v těle kaţdého člověka v souvislosti s kvasnými procesy nacházet, i kdyţ

44

ŠÁMAL, P. et al. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 2551. ISBN 978-80-7400-109-3.

31

nepoţil alkohol. Průměrná normální fyziologická hladina alkoholu v krvi u kaţdého člověka se pohybuje v rozmezí 0,03 - 0,05 g.kg-1.

45

I kdyţ se tedy mluví o tzv. „nulové toleranci“

k alkoholu, která v provozu na pozemních komunikacích v České republice panuje, je to v podstatě jediná korekce tohoto tvrzení. V kapitole šesté o právní úpravě provozu na pozemních komunikacích v okolních zemích je uvedena pro srovnání s naší nulovou tolerancí vůči alkoholu právní úprava našich čtyř sousedních zemí Polska, Slovenska, Rakouska a Německa. Nehody zaviněné pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek Jako doplnění k výše uvedenému pojednání uvádím statistiku dopravní nehodovosti v České republice v roce 2011, která má souvislost s alkoholem a jinými návykovými látkami. Policie ČR v roce 2011 eviduje 5 242 nehod zaviněných pod vlivem alkoholu (tj. 7,5 % z celkového počtu), při kterých bylo 89 lidí usmrceno a dalších 2 701 zraněno. V případě dopravní nehody a následné kontroly na přítomnost drog u řidičů motorových vozidel eviduje PČR 149 pozitivních případů. Při těchto nehodách bylo usmrceno 8 osob a dalších 88 bylo zraněno. V této části práce jsem vycházel ze své seminární práce věnované zde rozebírané skutkové podstatě.

5.4 Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných 5.4.1 Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání - § 337 Kdyţ dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, který byl vyhlášen pod č. 40/2009 Sb., přinesl jak jsem jiţ výše uvedl, změnu v postihování řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, protoţe jiţ neobsahuje samostatnou skutkovou podstatu trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, přesto však bude nový trestní zákoník alespoň některé z případů řízení bez řidičského oprávnění postihovat, a to tím, ţe je moţné je posoudit jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, a to proto, 45

Obecné poznatky o alkoholu [online]. zajimavosti-pivo.estranky.cz [cit. 2012-06-01]. Dostupné z:

32

ţe se změnila skutková podstata oproti předchozí úpravě. Nově tedy § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku zní takto: (1) Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Za takovéto jednání bude moţné uloţit trest odnětí svobody aţ na tři léta. Jiţ v důvodové zprávě se uvádí, ţe nyní dovoluje toto ustanovení postihnout jako trestný čin i vykonávání činností, ke které bylo pachateli podle zvláštního právního předpisu odňato příslušné oprávnění. Sama důvodová zpráva uvádí, ţe je toto ustanovení v praxi vyuţitelné zejména k postihu toho, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoli mu bylo odňato řidičské oprávnění.46 Takto navrhovaná úprava proto umoţňuje postihnout jiţ kaţdý druhý případ řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, následující buď po uloţení zákazu činnosti tohoto druhu a v rámci jeho výkonu, anebo po odnětí řidičského oprávnění příslušným orgánem, pokud tento právní stav v době řízení trval. Problém nastává, ţe zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, pouţívá v otázce ztráty jiţ existujícího řidičského oprávnění různé pojmosloví např. 1) odnětí, podmínění a omezení řidičského oprávnění 2) pozbytí řidičského oprávnění 3) pozastavení řidičského oprávnění a zadrţení řidičského průkazu 4) vzdání se řidičského oprávnění Tímto problémem se zabývá JUDr. Jan Kněţíček, který pod pojem odnětí řidičského oprávnění ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku řadí pouze situaci, kdy došlo k odnětí řidičského oprávnění podle

§ 94 ZPPK, respektive k omezení či podmínění

řidičského oprávnění ve smyslu § 93 ZPPK.47 Objektem tohoto trestného činu je samozřejmě zájem na řádném výkonu rozhodnutí orgánů veřejné moci. V otázce subjektivní stránky se vyţaduje úmysl.

46

FENYK, J. et al. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou, 1. díl Trestní zákoník, Praha: Linde, 2010. s. 1154 47

KNĚŢÍNEK, J. K maření výkonu úředního rozhodnutí řízením bez řidičského oprávnění podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2009, roč. 8, č. 7, s. 197-201

33

6. PRÁVNÍ ÚPRAVA PROVOZU NA POZEMNÍCH KOMUNIKACÍCH V OKOLNÍCH ZEMÍCH V následující části pro porovnání nastiňuji úpravu v oblasti provozu na pozemních komunikacích v okolních státech. Nejvíce se v této části věnuji pro naši příbuznost a společnou, nejen trestněprávní, minulost Slovenské úpravě. Úpravu v dalších státech uvádím spíše pro zajímavost a pro porovnání přístupu v otázce alkoholu v dopravě. 6.1 Slovensko Základem slovenského trestního práva hmotného je poměrně nový kodex, zákon č. 300/2005 Z.z., který platí od 1. 1. 2006 a nahradil dřívější zákon č. 140/1961 Zb. Podobně jako náš trestního zákoník je slovenský trestní zákon zaloţen na formálním pojetí. Přesto, ţe byl odstraněn stupeň nebezpečnosti pro společnost, u přečinů se stále zkoumá jeho závaţnost, kdy bagatelní trestné činy jsou řešeny pomoci odklonů. Výše uvedeným jsem jiţ naznačil, ţe i na Slovensku došlo k bipartici trestných činů na přečiny a zločiny, a to podle shodných kritérií. Podle tohoto kodexu musí být všechny trestné činy uvedeny v tomto zákoně, jinde se nepřipouští. Co se týče trestných činů v dopravě z pohledu systematiky, tak v hlavě I. týkající se trestných činů proti ţivotu a zdraví, je uveden trestný čin usmrcení - § 149. Jde o nedbalostní trestný čin. Pro případ, ţe pachatel spáchá tento čin na více osobách, proto, ţe porušil hrubě dopravní předpisy, je vloţena kvalifikovaná skutková podstata. Stejný trest hrozí i tomu, kdo v souvislosti se svým zaměstnáním, povoláním…nebo jako řidič dopravního prostředku způsobí ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil návykovou látkou, smrt jinému z nedbalosti. Pro případ způsobení smrti více lidem tímto jednáním je stanovena vyšší sazba. Ustanovení § 157 upravuje těţkou újmu na zdraví z nedbalosti a § 158 se vztahuje na jednání, kdy dojde k ublíţení na zdraví z nedbalosti pro porušení důleţité povinnosti. Trestný čin neposkytnutí pomoci řidičem je uveden v § 178. Hlava VI. v § 285 upravuje trestný čin obecného ohroţení z nedbalosti a v § 289 trestný čin ohroţení pod vlivem návykové látky. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání anebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit ţivot nebo lidské zdraví anebo

34

způsobit značnou škodu na majetku. Odst. 3 uvádí kvalifikovanou skutkovou podstatu týkající se recidivy. Předpokladem pro její uplatnění jsou následující 3 alternativní podmínky: a) ačkoliv byl za takový čin v posledních dvaceti čtyřech měsících odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloţeného za takový čin propuštěn, b) ačkoliv byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvaceti čtyřech měsících postiţen, nebo c) způsobil, byť i z nedbalosti, jinému ublíţení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku. Pro nás je ovšem nejzajímavější odst. 2. § 289, který zde musím přeloţený ocitovat: „(2) Rovněž jako v odstavci 1 se potrestá ten, kdo se při výkonu zaměstnání anebo jiné činnosti uvedené v odstavci 1 odmítne podrobit vyšetření na zjištění návykové látky, které se vykonává dechovou zkouškou anebo orientačním testovacím přístrojem, anebo se odmítne podrobit lékařskému vyšetření odběrem a vyšetřením krve anebo jiného biologického materiálu, zda není ovlivněný návykovou látkou, ač by to při vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.“ Na případ, ţe by v takovémto stavu řídil prostředek hromadné dopravy se vztahuje odst. 4. Dle mého názoru by bylo určitě dobré a velmi potřebné, kdyby se náš zákonodárce tímto ustanovením nechal inspirovat a alespoň v pozměněné podobě jej do naší trestněprávní úpravy přenesl. Informace o přestupcích: Za přestupky v dopravě hrozí pokuty na místě aţ do 650 €, v administrativním řízení do 1330 € a odebrání řidičského průkazu aţ na 10 let. Ten můţe být odebrán pokud řidič nemá na zaplacení pokuty. Za odmítnutí testu na alkohol je stanovena sankce ve správním řízení od 332 do 1330 € a zákaz řízení na max. 10 let. Za nezastavení po nehodě hrozí ve správním řízení sankce od 332 do 1330 € a zákaz řízení aţ na 5 let.

35

Alkohol v krvi Před jízdou či během jízdy je zakázáno poţívat alkohol. Ten není tolerován v ţádném mnoţství. Při hodnotě do 1 promile ve správním řízení hrozí pokuta aţ do výše 1 tis. € a zákaz řízení aţ na 5 let. Při hodnotě nad 1 promile hrozí 1 rok vězení a odebrání ŘP od 1 aţ do 10 let. Při opakování bude odebrán ŘP na minimálně 5 let a při třetím zjištění bude ŘP odebrán trvale (zásada „třikrát a dost“). Nehody Policii musí být hlášeny nehody, při kterých došlo ke zranění nebo vznikla hmotná škoda přesahující 4 tis. €. V případě, ţe řidič zaviní nehodu, při které dojde k úmrtí, je mu odebrán ŘP doţivotně (po deseti letech si můţe zaţádat o podmíněné vrácení ŘP). Pokud řidič zaviní během 5 let více neţ 3 dopravní nehody, je mu odebrán ŘP na 1-5 let a musí znovu absolvovat autoškolu.48 6.2 Polsko Informace o přestupcích: Policie je oprávněna uloţit a vybrat pokutu na místě od motoristy, který porušil dopravní předpisy. Výše pokut se pohybuje od 50 do 500 zlotých, podle typu přestupku. Policie je oprávněna poţadovat od zahraničních motoristů platbu pokuty hotově. V Polsku se pouţívá bodový systém. Alkohol Kaţdý řidič, v jehoţ krvi bude hladina alkoholu vyšší neţ 0,2 ‰ je povaţován za nezpůsobilého k řízení vozidla. V rozmezí 0,2 ‰ aţ 0,5 ‰ následuje správní řízení, pokuta aţ do 5 000 zlotých, odebrání řidičského průkazu na dobu od 6 měsíců aţ do 3 let. V případě alkoholu v krvi nad 0,5 ‰ je pokuta stanovena tribunálem, hrozí vězení aţ do 2 let, odebrání řidičského průkazu od 1 do 10 let. Dopravní nehody V případě dopravní nehody musí řidič zavolat policii. Pokud je následkem zranění osob, je povinen zavolat téţ lékařskou pomoc. V souladu se zněním polského trestního zákona

48

Dopravní předpisy [online]. Praha: UAMK, 2012 [cit. 2012-06-18]. Dostupné z:

36

se povaţuje za trestný čin neposkytnutí první pomoci obětem nehody a případné ujetí z místa nehody. Hrozí trest odnětí svobody od 3 měsíců do 3 let a pokuta aţ 1 mil. zlotých. Bodový systém V Polsku má bodový systém 24 bodů. Jízda pod vlivem alkoholu nebo omamných látek je „oceněna“ 10 body a za opuštění místa dopravní nehody se přičítá 8 bodů.49 6.3 Německo Alkohol v krvi V Německu je povoleno max. 0,5 ‰ alkoholu v krvi, jinak hrozí pokuta od 500 do 1500 €. Ovšem u řidičů mladších 21 let nebo těch, kteří nedisponují řidičským průkazem déle neţ 4 roky, platí nulová tolerance (pokuta 250 € a zkušební doba se jim prodlouţí o 2 roky)50. Alkohol v krvi od 0,5 do 1,09 promile – odebrání ŘP na 1 měsíc a 4 body. Přítomnost alkoholu vyšší hladiny znamená soudní řízení, odebrání ŘP minimálně na 1 rok a velmi vysoká pokuta. Policie můţe vyţadovat dechovou zkoušku na alkohol, pokud má podezření na alkohol v krvi, řidič můţe odmítnout, ale pak je povinen podstoupit krevní test na přítomnost alkoholu v krvi. Nehody Pokud při dopravní nehodě nedojde ke zranění osob a příčina nehody je zcela jasná, není povinné volat policii. V případě volání policie nesmějí účastníci dopravní nehody opustit místo aţ do jejího příjezdu. motorista nemůţe zaplatit, policie můţe vůz zabavit. 6.4 Rakousko V Rakousku sankce začíná u 0,5 promile alkoholu v krvi (pokuta 300–5813 EUR), ovšem pro určité skupiny řidičů platí hranice 0,1 promile alkoholu (drţitelé řidičského průkazu "na

49

Dopravní předpisy [online]. Praha: UAMK, 2012 [cit. 2012-06-18]. Dostupné z:

50

Srovnání národních dopravně-bezpečnostních pravidel [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2011 [cit. 2012-06-12]. Dostupné z:

37

zkoušku", drţitelé řidičského průkazu pro malé motocykly aţ do věku 20 let, řidiči autobusů a řidiči nákladních vozidel nad 7, 5 tuny)51. Podstoupit dechovou zkoušku je povinen kdokoliv, kdo řídí vozidlo a je podezřelý z řízení pod vlivem alkoholu. Krevní zkouška se provádí, byl-li někdo při nehodě váţně zraněn či usmrcen řidičem nebo také chodcem, jenţ je v podezření, ţe nehodu zavinil a byl pod vlivem alkoholu. Policie můţe opilému řidiči odebrat řidičský průkaz a klíčky od vozu, a tak mu zabránit, aby v jízdě pokračoval. Řidiči, který odmítne podstoupit test na alkohol, je udělena stejná pokuta, jako řidiči, kterému byla naměřena hladina alkoholu v krvi 1, 6 promile tj. 1600 € aţ 5813 € a minimálně 6 měsíců zákaz řízení. Nehody Při nehodě, při které dojde k věcnému poškození se volá policie pouze v případě, ţe by identita druhého účastníka nemohla být následně zjištěna. Dojde-li při nehodě ke zranění, je bezpodmínečně nutné volat policii.52

51

tamtéţ

52

Dopravní předpisy [online]. Praha: UAMK, 2012 [cit. 2012-06-18]. Dostupné z:

38

7. ZÁVĚR Odvěkou snahou člověka je být na něčem nezávislý. S tím souvisí i moţnost pohybovat se, měnit místo, a kdyţ k tomu přistoupí i touha po poznání, která je kaţdému lidskému stvoření vlastní, máme tu základní důvod proč byly vymyšleny a vyrobeny všechny dopravní prostředky, kterými současná civilizace disponuje. Nejrozšířenějším typem přepravy je silniční doprava, tedy doprava po pozemních komunikacích, která občas přináší vedle svých nesporných pozitiv i některá úskalí. Denně dochází na silnicích k dopravním nehodám, které mají často fatální následky. Aby na silnicích nepanoval chaos byla vytvořena pravidla, kterými se účastníci provozu mají řídit a v případě, ţe je porušují se dopouštějí přestupku. V případě, ţe porušují ty nejdůleţitější zájmy, na kterých společnost lpí nejvíce, tak se dopouštějí trestných činů, za které hrozí mnohem přísnější sankce spočívající i v odnětí svobody. Cílem mé práce bylo popsat právní úpravu těchto nejzávaţnějších protiprávních činů pojících se s dopravou na pozemních komunikacích, ale i zmínit se o kategorii méně přísněji postiţitelných jednání nejen v České republice, ale i v zahraničí. Svůj zájem jsem s ohledem na předpokládaný rozsah práce obrátil především na ty skutkové podstaty trestných činů v provozu na pozemních komunikacích, které jsou v praxi nejčastěji naplňovány a se kterými jsem se v dohledu na pozemních komunikacích osobně setkal nebo se kterými se nyní v souvislosti s prací na skupině dopravních nehod v budoucnu setkám nejčastěji. Tato práce tak má pro mne význam především praktický, kdy si ujasňuji jednotlivé skutečnosti s touto oblastí související. V práci jsem nejprve vysvětlil základní rozdíly tohoto druhu kriminality od jiných skupin trestných činů, zmínil se o změnách nejen v trestněprávní rovině a poté popsal právní úpravu de lege lata. Pokud bych se měl vyjádřit k úpravě de lege ferenda, snahou zákonodárce by mělo být pokud moţno ještě více odstranit vágní, nejasné a nedostatečně přesné formulace jednotlivých skutkových podstat, tak aby vznikl co moţná nejmenší moţný prostor k různým interpretačním manipulacím. Jak jsem jiţ výše uvedl, zákonodárce by měl do budoucna společnosti zřetelněji naznačit, ţe v ţádném případě nebude tolerovat neposkytnutí pomoci řidiče nejen v případě, ţe osoba utrpěla újmu na zdraví, ale i jiné případy, kdy řidič zaviní dopravní nehodu a z místa ujede. Souhlasím ale se zrušením skutkové podstaty řízení bez

39

řidičského oprávnění

a související změnou u trestného čin maření výkonu úředního

rozhodnutí a vykázání. V oblasti alkoholu za volantem jsem rozhodně pro zachování nulové tolerance, jelikoţ v České republice by tzv. „jedno pivo“ znamenalo minimálně dvě. Jednou věcí jak zabránit hrozivým následkům spojeným s dopravními nehodami je hrozba trestání, ale ta sama o sobě nestačí. Záleţí i na dalších prostředcích prevence, které by měly třeba i odstrašujícím příkladem působit na vědomí zejména mladých řidičů, tak aby si uvědomili, ţe bezohlednou jízdou ohroţují vedle sebe i ostatní účastníky provozu a následky si mohou nést po celý ţivot.

40

RESUMÉ In my opinion transport belongs among one of the most important activities in human community. I am sure that nobody can hardly imagine contemporary life of our society without having road traffic which bring us plenty of positives. It enables people comfortably move from their houses to work, to jobs, and for their hobbies and quick delivering of goods to supermarkets and especially parts to car factories which is in keeping with today „just in time“ delivering method. On the other hand this activity has its shady aspects. Among this problems belongs people dying during road traffic accidents, physical damages and landscape damages. The aim of this thesis was to deal with crimes in traffic on surface communications in Czech republic where motorization after „Velvet revolution“ has steady growth. I tried to analyze compendium of crimes which are from my point of view most typical for traffic on surface communications. The thesis is divided into seven chapters. The introductory chapter is focused on uncomplimentary situation on czech surface communications within european area. I outlined in the second chapter differences of traffic criminality from other groups of very serious unlawful negotiations and specific features of this criminal activity. In this chapter I defined also basic terms, I worked with them later on, such as surface communication and traffic accident which is the main reason of origin of crimes in traffic on surface communications. The third chapter deals with problems with data capturing of this area of criminality and abnormalities in long-lasting comparing by reason of legislative changes that had been made. The fourth chapter is concentrated on history of not only criminal legislation and here are mentioned basic changes of the previous nad present legislation. The fifth chapter dealing with the facts of the cases of crimes in traffic on surface communications through the new Penal Code. The sixth chapter deals with legislation in the surrounding countries and the last chapter is devoted by my opinion on present situation and draft of future legislation All of us are concerned with this problem and all of us are potential sufferers or offenders of these crimes.

41

PŘÍLOHY č. 1 Vývoj počtu nehod a jejich následků, trend od roku 1990

Zdroj: Sobotka, P. Statistika nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky - rok 2011 [online]. Praha: Policie ČR, 2012 [cit. 2012-06-09]. Dostupné z:

č. 2 Počet usmrcených – porovnání čtvrtletí roku 2006 - 2011

Zdroj: tamtéž

42

č. 3 Vývoj počtu usmrcených na mil. obyvatel v Evropě

Zdroj: Informace o vývoji nehodovosti na pozemních komunikacích v ČR a v zahraničí [online]. Praha: 2011 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z:

č. 4 Dopravní nehody podle příčin – za rok 2011

Zdroj: Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území ČR v roce 2011 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2012 [cit. 2012-06-17]. Dostupné z:

43

č. 5 Počty usmrcených podle věkových kategorií

Zdroj: Sobotka, P. Statistika nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky - rok 2011 [online]. Praha: Policie ČR, 2012 [cit. 2012-06-09]. Dostupné z:

č. 6 Počty přestupků a t.č. - podle evidence řidičů za rok 2010

Zdroj: Informace o stavu bodového systému v České republice za rok 2010 [online]. Praha: Ministerstvo dopravy ČR, 2011 [cit. 2012-06-17]. Dostupné z:

44

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Právní předpisy: ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod v platném znění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů Judikáty: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 1. 12. 1964, sp. zn. 7 Tz 77/64 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 2. 9. 1965, sp. zn. 5 Tz 38/65 Rozhodnutí NS SSR ze dne 17. 8. 1978, sp. zn. 7 Tz 56/78 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 6. 1982, sp. zn. 11 Tz 24/82 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 11. 1982, sp. zn. 7 Tz 96/82 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 1991, sp. zn. 7 Tz 37/91 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 1965, sp. zn. 1 To 320/66 Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 12. 9. 1978, sp. zn. 6 Tz 37/78 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/99 Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27.6.1975, sp. zn. Tpjf 20/1975 Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76 Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 10. 1985, sp. zn. Tpjf 24/85 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1969, sp. zn. 3 To 102/69 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 Tdo 427/2004 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1215/2007

45

Literatura: DRAŠTÍK, A. et al. Přehled judikatury.Trestné činy proti životu a zdraví / Nutná obrana. Praha: ASPI,a. s., 2007. 386 s. FENYK, J. et al. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou, 1. díl Trestní zákoník, Praha: Linde, 2010. 1317 s. JELÍNEK, J. et al. Trestní zákoník a trestní řád: s poznámkami a judikaturou.1.vyd.Praha: Leges, 2009. 1216 s. KOPECKÝ, Z., HOŘÍN, J., PAVLÍČEK, K. Kapitoly z mezinárodního a evropského dopravního práva. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2007. 66 s. KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi: podle stavu k 1.7.2006. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2006. 431 s. KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vyd. Praha: Leges, 2011, 720 s. KUCHTA, J. et al. Základy kriminologie a trestní politiky. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2005. 544 s. MACHUTOVÁ, M. et al. Historie dopravní policie. Praha: MILPO MEDIA s.r.o., 2009. 160 s. NOVOTNÝ, F. et al. Trestní zákoník 2010: stav k 1.4.2010: komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: Eurounion, 2010. 838 s. ISBN 978-80-7317-084-4. PORADA, V. et al. Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde, 2000. 378 s. PROUZA, D. Trestní zákoník s judikaturou. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010. 1248 s. Řidiči a alkohol: Fakta a příklady pro potřebu učitelů autoškol, motoristických kateder a propagandistů Svazarmu. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1964. 29 s. ŠÁMAL, P. et al. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, s. 1289-3285. ISBN 978-80-7400-109-3. ŠÁMAL, P. et al.: Trestní zákoník II: Zvláštní část (§140-421): komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. s.1451-3586. TESAŘÍK, J., SOBOTKA, P. Přehled o nehodovosti na pozemních komunikacích v ČR za rok 2011. Praha: Ředitelství sluţby dopravní policie policejního prezidenta ČR, 2012. 76 s.[144]

46

VANTUCH, P. Trestní zákoník s komentářem: komentář k zákonu č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů: informace z judikatury: k 1.8.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011. 1367 s. ISBN 978-80-7263-677-8. Články: KNĚŢÍNEK, J. K maření výkonu úředního rozhodnutí řízením bez řidičského oprávnění podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2009, roč. 8, č. 7, s. 197-201

Internetové zdroje: Dopravní předpisy [online]. Praha: UAMK, 2012 [cit. 2012-06-18]. Dostupné z: Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 2007 [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: Informace o stavu bodového systému v České republice za rok 2010 [online]. Praha: Ministerstvo dopravy ČR, 2011 [cit. 2012-06-17]. Dostupné z: Informace o vývoji nehodovosti na pozemních komunikacích v ČR a v zahraničí [online]. Praha: 2011 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: Nehody v dopravě – časové řady [online]. Praha: Český statistický úřad, 2012 [cit. 2012-0602]. Dostupné z: Obecné poznatky o alkoholu [online]. zajimavosti-pivo.estranky.cz [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: Sobotka, P. Statistika nehodovosti na pozemních komunikacích České republiky - rok 2011 [online]. Praha: Policie ČR, 2012 [cit. 2012-06-09]. Dostupné z: Srovnání národních dopravně-bezpečnostních pravidel [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2011 [cit. 2012-06-12]. Dostupné z: Statistické přehledy kriminality za rok 2011 [online]. Praha: Policie ČR, 2012 [cit. 2012-0605]. Dostupné z:

47

Vnější příčiny úmrtí v ČR v letech 1994 až 2006 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2007 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území ČR v roce 2011 [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2012 [cit. 2012-06-17]. Dostupné z:

48