TRÁVNÍKY Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech června 2008 ve Vysočanech na Chomutovsku

TRÁVNÍKY 2008

TRÁVNÍKY 2008 Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 26.-27. června 2008 ve Vysočanech na Chomutovsku

Agentura BONUS TRÁVNÍKY 2007, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 26.-27.června 2008 ve Vysočanech na Chomutovsku ve spolupráci s Katedrou pícninářství a trávníkářství FAPPZ České zemědělské univerzity v Praze. Obrázek na titulní straně Vít Našinec Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664) Tisk: Ing.Jaroslav Popelka Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS

ISBN 80-86802-12-4

Agentura BONUS -1-

TRÁVNÍKY 2008

KATEDRA PÍCNINÁŘSTVÍ A TRÁVNÍKÁŘSTVÍ ČZU V PRAZE Jaromír ŠANTRŮČEK Katedra pícninářství a trávníkářství (v minulosti Katedra pícninářství) byla založena jako samostatný útvar tehdejší Agronomické fakulty VŠZ v Praze v roce 1963, již mnohem dříve však probíhal výzkum a výuka v tomto oboru v rámci různých útvarů fakulty. Na katedře v současnosti pracuje 7 pedagogů (z toho 2 profesoři a 2 docenti) a další 3 stálí odborní pracovníci vysokoškoláci. Kromě toho se na výkonech katedry částečně podílejí i studenti prezenční formy doktorského studia, jejichž počet se rok od roku mění (3 až 7). Na pedagogickém a vědeckovýzkumném úseku se zabýváme problematikou pěstování víceletých a jednoletých pícnin na orné půdě, pratotechnikou trvalých lučních a pastevních porostů, pozornost je zaměřena z velké části i na mimoprodukční (ekologické) funkce porostů, trávníkářství a ukládání půdy do klidu. V posledním období se sledují i možnosti uplatnění vybraných plodin jako alternativních zdrojů energie. Ve výuce se pedagogičtí pracovníci zcela nebo částečně podílejí na výuce více než 30 předmětů řádného i distančního magisterského a bakalářského studia všech fakult ČZU a 4 předmětů doktorského studia. K praktické výuce a exkurzím slouží demonstrační pozemek FAPPZ, pokusné plochy, pozemky spolupracujících zemědělských podniků, rodinné farmy, hřiště sportovních klubů a jiné plochy (trávníky, rekultivovaná území) či instituce. Prohlubuje se specializace studia, především zavedením nových předmětů u teoretického a bakalářského oboru, což se projevuje v zájmu studentů o bakalářské a diplomové práce (v současné době je jich zpracováváno 36). Někteří diplomanti se zapojují do činnosti katedry jako pomocné vědecké síly nebo v rámci své odborné praxe. Plnění normy přímé výuky na KPT dle výkazu za akademický rok 2007/08 je 198 %. Výzkum zaměřený na pěstování jetelovin a jednoletých pícnin na orné půdě je zajišťován převážně na Výzkumné stanici FAPPZ

-2-

v Červeném Újezdě. K zajišťování dlouholetého výzkumu travních porostů slouží katedře síť stacionárních lučních pokusů v různých oblastech ČR. Další výzkumné aktivity, spolu s praktickou činností studentů, probíhají na pokusném pozemku v areálu ČZU v Praze. Na katedře pícninářství a trávníkářství bylo v roce 2007 řešeno 5 externích, 1 interní grant a 2 etapy výzkumného záměru. Publikační činnost pracovníků katedry představovala v roce 2007 celkem 70 článků (z toho 12 ve vědeckých periodikách) a příspěvků na konferencích v ČR i v zahraničí, dále jsme byli autory nebo spoluautory 3 titulů skript a jedné knižní publikace. Je rozvíjena smluvní vědecko-pedagogická spolupráce se sesterskými katedrami v Polsku, Brně, Českých Budějovicích, na Slovensku aj. Další kontakty jsou navázány s MZe ČR, MŽP, výzkumnými ústavy, odbornými školami a zemědělskou praxí. Výkony katedry v pedagogické a vědeckovýzkumné činnosti v průběhu uplynulých 4 let jsou stabilní. K rozvoji katedry a její prezentaci navenek přispívají rovněž konference, semináře, odborné kurzy, edice sborníků a učebních materiálů. Vybraní pracovníci byli zapojeni do systému profesního státního poradenství. Zapojení katedry do odborné, konzultační a poradenské činnosti představovalo v roce 2007 více než 40 aktivit (230 hodin). Zvýšený důraz, v porovnání s předchozími lety, byl věnován také propagační činnosti, jak domácí, např. odborné semináře a podnikatelská fóra (v roce 2007 pět akcí), tak i v zahraničí. prof. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc. Katedra pícninářství a trávníkářství ČZU v Praze [email protected]

TRÁVNÍKY 2008

NOVINKY VE VÝUCE TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ČESKÉ ZEMĚDĚLSKÉ UNIVERZITĚ V PRAZE. Miluše SVOBODOVÁ, Jaromír ŠANTRŮČEK Před dvěma lety jsme na stránkách sborníku Trávníky 2006 informpovali o historii trávníkářského oboru na naší katedře od dob počátků existence katedry spojených s akademikem Antonínem Klečkou a a jeho pozdějšími spolupracovníky a následovníky. Po roce 1989 byly výzkumné aktivity na tehdejší Katedře pícninářství Agronomické fakulty (nyní Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů) ČZU v Praze zaměřovány stále více na mimoprodukční funkce pícnin, travních porostů i speciálních trávníků. Výzkumné projekty se týkaly alternativních způsobů využití travních porostů, včetně ukládání půdy do klidu, ošetřování krajinných trávníků morforegulátory, netradičních termínů zakládání travních porostů, ošetření osiva a regulace rychlosti klíčení, konkurenčních vztahů trav ve směsích ad. Do studijních programů především zahradnicky orientovaných oborů byl zařazen nový předmět Trávníkářství s rozsahem 28 hodin přednášek a 28 hodin praktických cvičení, který byl hojně absolvován i studenty jiných směrů. Studentům ostatních fakult byla problematika zpřístupněna v rámci modifikovaného volitelného předmětu Zakládání a pěstování trávníků. Vzhledem k nové orientaci byla katedra v roce 2002 přejmenována na Katedru pícninářství a trávníkářství. S přechodem na třístupňové studium byla tématika trávníkářství zařazena do povinného bakalářského předmětu „Základy pícninářství a trávníkářství" pro obor Zahradnictví, "Základy trávníkářství" pro obory Zahradní a krajinářské úpravy a Podnikání v zahradnictví. V magisterském studiu pak navazuje podle směrů studia stávající předmět "Trávníkářství" nebo "Mimoprodukční využití půdy". Pro studenty programů Erasmus je každoročně v obou semestrech otevírán předmět "Management of Turf and Lawn" (rozsah 28 hodin přednášek, 28 hodin cvičení), který dosud absolvovali studenti absolvovali studenti z celkem 11 zemí. Problematika trávníkářství je rovněž zařazena do komplexního předmětu -3-

"Využití venkovského prostoru" státních závěrečných zkoušek. O zájmu studentů svědčí mimo jiné i značný počet zpracovávaných závěrečných a diplomových prací s tématikou okrasných, hřišťových i extenzivních trávníků v návaznosti na aktuální zaměření výzkumu. Obdobně jsou zaměřena i vypisovaná a řešená témata doktorských disertačních prací. V současnosti jsou k obhajobě předloženy 2 práce s tématikou trávníkářství, další doktorandi své teze zpracovávají nebo absolvují studium. O stáže mají zájem i zahraniční studenti (v současnosti 1 student doktorského studia z Ruska na roční stáži, o pobytech studentů z dalších zemí se jedná). Naši doktorandi absolvovali dlouhodobé studijní pobyty ve Švédsku, Dánsku, Norsku a Německu. Vzhledem ke značné poptávce z praxe byl v lednu 2008 úspěšně akreditován nový samostatný studijní bakalářský program Trávníkářství, na který se již v letošním roce přihlásilo 30 zájemců o studium. Je vhodný pro absolventy všeobecných i zahradnických středních škol, případně i technicky zaměřených. Absolvent bude připraven pro teoretické i praktické zvládnutí veškerých prací spojených se zakládáním, pěstováním a využitím všech typů trávníků, případně travních porostů s mimoprodukčními funkcemi. Během studia získá potřebné základní informace o biologických i ostatních materiálech používaných v trávníkářské praxi, o navrhování, zakládání a pěstování okrasných, hřišťových, krajinných a jiných technických trávníků. Najde uplatnění především jako greenkeeper sportovních areálů s travnatými povrchy, parků a zahrad, při realizaci rekultivačních prací, ve státní správě aj. Studium poskytne posluchačům rovněž dobrý základ pro vedení specializovaných realizačních firem zabývajících se trávníkářstvím, výrobou a prodejem příslušných materiálů. V programu jsou účelně kombinovány předměty s biologickým zaměřením disciplínami týkajícími se ochrany přírody, ekonomiky a hospodaření a v neposlední řadě moder-

TRÁVNÍKY 2008 ních technických prostředků. V případě zájmu je možné pokračovat ve studiu v Mgr. oborech „Rozvoj venkovského prostoru“, „Udržitelný rozvoj biosféry“, ale i dalších fytotechnicky zaměřených. Bližší informace o katedře pícninářství a trávníkářství ČZU v Praze lze nalézt na stránkách školy www.czu.cz nebo přímo u pracovníků katedry.

prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc. prof. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc. Katedra pícninářství a trávníkářství FAPPZ Česká zemědělská univerzita v Praze [email protected]

Velké ideály nepotřebují jen křídla, ale i terén, odkud by mohla vzlétnout. Ernest Hemingway, americký spisovatel

REKULTIVACE SEVEROČESKÝCH DOLŮ A.S. Vratislav ONDRÁČEK Rekultivace území je jedním z konkrétních projevů péče o krajinu. Jejím cílem je obnovit krajinu tak, aby znovu vyhovovala zemědělské, lesnické a vodohospodářské produkci či jiným celospolečenským zájmům, přičemž největší důraz je kladen na vytvoření souboru ekosystémů vzájemně funkčně propojených. Při rekultivačních pracech se uplatňují takové metody a postupy, které zajistí technickými a biologickými způsoby vytvoření nové půdy a urychlení a zkvalitnění přeměny devastovaných ploch na zemědělskou a lesní půdu s dostatečnou produkcí. Všechna rekultivační opatření musí být motivována jak ekonomickými zájmy společnosti, tak ve prospěch nově vytvářené krajiny. Rekultivace na území Dolů Bílina Již ze 60. let minulého století pochází téměř 130 ha zalesněné výsypky po bývalém lomu Václav na jižním okraji Duchcova a na 60 ha lesa a 16 ha ovocného sadu na výsypce "Větrák" bývalého lomu M. Gorkij. Na Teplicku se zalesnilo 80 ha plochy výsypky "Osvobození" a z opuštěného lomu uprostřed lesa zde vzniklo jezírko. Podobně u Zabrušan se upravily dva užitkové rybníčky v někdejším lomu Heřman a později byly ještě v okolí na deseti hektarech vysázeny stromy. V roce 1967 byla také zahájena lesní výsadba na Střimické výsypce u Braňan, která však nebyla úspěšná a později se musela obnovovat. Chyby, které zde byly příči-

-4-

nou úhynu stromů, se však staly cenným poučením. V prostoru za Teplicemi se v té době začalo s úpravou území zastaveného lomu Kateřina a Modlanské výsypky, kde postupně vzniklo 54 ha zamědělské rekultivace, 43 ha sadů a 35 ha bylo zalesněno. Zalesňování vnitřní výsypky v lomu Fučík, rozsáhlé úpravy vodních ploch a zalesnění 185 ha na zastavených malých lomech dolu Dukla u Pozorky a Mstišova (Liebig a Svornost - ČSM), u Košťan (Lobkovič a Otakar) a později ještě na Barboře u Oldřichova, stejně jako začátky úprav na výsypkách dolu Jirásek u Světce, to všechno byly již velké rekultivační projekty s pozdějším datem zahájení, realizované až v dalším desetiletí. V sedmdesátých letech se již věnovala pozornost technické přípravě. Po roce 1970 totiž ukončily těžbu malé a střední lomy a rozvíjel se velkolom Maxim Gorkij. Jednak rychle přibývaly hektary záboru pozemků, potřebných pro postup velkolomu a vnějších výsypek, na druhé straně nebývale vzrostl rozsah ploch, kde hornická činnost doznívala a celá velká území byla předávána k rekultivaci. Zásadním způsobem se tak změnil rozsah rekultivačních prací. Z malých dílčích ploch se postupně přecházelo na úpravy ucelených územních komplexů s cílenou tvorbou nové krajiny. V osmdesátých letech se koncepce rekultivačních činností úplně změnila. K rekultivaci

TRÁVNÍKY 2008 byly předávány rozsáhlé plochy výsypek a objevila se nová problematika a technologie. Zkušenosti získané v průběhu dvou desítek let vedly k vypracování specializované technologie rekultivací a uplatňování metod, které výrazně zlepšily výsledky jak v obnově zemědělské půdy, tak ve výsadbě porostů. Rekultivace se také konečně stala nedílnou součástí těžebních plánů nejen jako závěrečný, ale již průběžný akt zahlazování důsledků dolování na všech plochách, kde to báňská činnost umožňovala. Osmdesátá a zejména pak devadesátá leta je rovněž možno považovat jako období nástupu k cílené tvorbě ekologicky a esteticky přetvářeného nového přírodního prostředí. Nedílnou součástí rekultivací se stala selektivní skrývka zúrodnitelných zemin. Kromě ornice a spraší se začaly separátně těžit a ukládat také kvartérní slínovce z předpolí Radovesické výsypky, které se ukázaly jako vhodná zúrodnění schopná zemina k povrchové úpravě kultivovaného povrchu. Na plochách určených pro zemědělské využití se uplatnily nové komplexní kultivační postupy, meliorační příprava na obnovených pozemcích se projevila i v úspěšnosti lesní výsadby a při zakládání ovocných sadů. Na osluněných plochách na Mostecku byly po důkladné meliorační přípravě založeny dokonce i nové vinice. Jednak jako průkopnický pokus, ale údajně i pro obnovení historické vinařské tradice. Laboratorní ověřování pedologických charakteristik povrchových zemin umožnilo rozšířit výběr vhodných dřevin při zalesňování. Úpravou stanovišť a s využitím detailních znalostí o skladbě, chemických a fyzikálních vlastnostech zemin se dařila výsadba i nad profilem extrémně fytotoxických zemin. Nad takovým podložím zůstávaly až dosud povrchové vrstvy výsypek bez jakékoli vegetace nebo jen s nejodolnějšími plevelnými nálety. Jako významný krajinotvorný prvek, ovlivňující vznik nové biosféry, se začala prosazovat tvorba vodních ploch. I když ani to nebylo bez problému, zejména pro toxicitu a jiné negativní vlastnosti pronikajících spodních a důlních vod. Období do devadesátých let je tak možno považovat za určitý předěl ve vývoji techniky rekultivačních prací. V té době byly také v podstatě položeny základy ekologizace rekultivací s pokrokovým prvkem cílenou tvorbou nové krajiny.

-5-

Devadesátá léta, po politických změnách charakterizovaná mimo jiné i transformací ekonomické základny národního hospodářství se zásadními změnami v organizačních strukturách a společenských vazbách, se odrazila pochopitelně i v některých zažitých zásadách v projekci a zvyklostech v řízení rekultivačních prací. Snad ani ne tak v technice rekultivací, ale nová situace si vynutila vyřešit řadu formálních záležitostí, vyplývajících ze zcela jiných organizačních vazeb a jejich ekonomických důsledků. To samo o sobě nebylo nijak jednoduché. Nová doba však přinesla i nové názory na celkové pojetí obnovy území. Rekultivace na území Dolů Nástup Tušimice Přechod na lomovou těžbu způsobil velké krajinné změny také v chomutovské oblasti. Byly zde otevřeny rozsáhlé velkolomy, které drasticky změnily tvář krajiny. Takto depresivně působící devastovaný prostor je ovšem v celém světě dán báňsko-geologickými a technologickými podmínkami lomového dobývání. Při řešení obtížného technického problému stavby výsypek až do výšky cca 100 m nad původní terén zde byli projektanti vedeni požadavkem minimalizace záboru zemědělského půdního fondu. Že stavba těchto výsypek není jednoduchý technický problém, vyplývá z toho, že vnější výsypky budou stavebně dokončeny a báňským provozem předány k rekultivaci až po 15 - 20 letech od zahájení důlní činnosti. Zjednodušený pohled na rekultivační proces uvádíme záměrně. Doba trvání je od 7 do 12 let, a někdy i více. Když sečteme, že od zahájení těžby uplyne 15 až 20 let, kdy vnější výsypky jsou stavebně dokončeny a báňským provozem předány do rekultivace, a přičteme 7 až 12 let rekultivačního procesu, dostáváme se k 22 až k 32 rokům, kdy člověk, neznalý zákonitostí při povrchové těžbě hnědého uhlí, neviděl a nemůže vidět nic jiného než devastovanou krajinu (prakticky nezaznamenává viditelné změny) a je tudíž nespokojený. Jsou věci neměnné a nezvratné, působící na nás plošně. Pokud chceme posuzovat události, které se odehrály v minulosti (například nutnost tak rozsáhlé devastace krajiny povrchovou těžbou uhlí, zejména likvidaci některých obcí), měli bychom je posuzovat objektivně, v místě, čase a prostoru, ve kterém se odehrály, a především závěry by měly této zásadě odpovídat.

TRÁVNÍKY 2008 Pro ucelenou představu o rozsáhlosti problematiky je nutno si uvědomit, že lomové provozy Merkur a Březno byly otevřeny v šířce přesahující 6 km a ve více než stometrové hloubce pod původním terénem. Tento stav přetváří krajinu tak radikálním způsobem, že po ukončení důlní činnosti budou na devastované ploše rozdíly mezi nově vzniklými plochami až 200 m relativního převýšení. Obrazně řečeno, každá výrobní činnost potřebuje svůj provozní prostor. Při těžební činnosti Dolů Nástup Tušimice byl tento provozní prostor postupně vytvářen až do roku 1972. Ten se stal mezníkem, kdy důl kromě každoročního záboru pozemků, nezbytných pro těžbu mohl poprvé dosypanou část výsypky Merkur báňský provoz opustit a předat do rekultivace. Považujeme za nutné uvést, že všech těchto nepříznivých dopadů si byl báňsky podnik od samého počátku těžby vědom a vyvinul maximální úsilí na provedení těch rekultivačních prací, které byly realizovatelné. Vzhledem k tomu, že nebylo možno využívat odklizenou ornici k přímé rekultivaci výsypek, byla převážena a použita ke zvýšení úrodnosti pozemků zemědělských závodů v blízkém okolí báňských provozů. Souběžně s realizací rekultivací výsypek prováděly Doly Nástup Tušimice ještě řadu dalších akcí. Při projektování a plánování rozvoje těžeb a stavby tělesa výsypky byly taktéž posuzovány a vyhodnocovány opouštěné prostory výsypek a zařazovány do plánu rekultivací. Nejucelenější obraz o budoucích rekultivacích, dnes tvorby krajiny, dávaly dlouhodobé studie rozvoje lomů s časovým a prostorovým uspořádáním. Byl zaveden název "Souhrnný plán sanací a rekultivací", který přebíral z dlouhodobých studií časové a prostorové uspořádání a vyhodnocoval a určoval nejvhodnější způsob rekultivace včetně výpočtu celkových nákladů na rekultivaci celého zájmového území jednotlivých dolů a pro stanovení výše rezerv na sanace a rekultivace. Vypracované metody jednotlivých druhů rekultivací, uplatněné v Plánu rekultivací POPD a aplikované v praxi, jsou postupným dlouhodobým výsledkem práce důlních organizací ve spolupráci se specializovanými výzkumnými ústavy v tomto oboru. Rozsah rozpracovanosti rekultivačních akcí a nově zahajovaných v rámci Severočeských -6-

dolů a.s. je systémově vázán na každoroční inventarizaci pozemků důlním provozem trvale opuštěných a předaných do rekultivace. Přijatý systém činí současně kontrolu nad schváleným plánem a harmonogramem prací sanaci a rekultivaci v "Plánu otvírky a dobývání". Moderní postupy provádění rekultivací Velkoplošné rekultivace mají v severozápadních Čechách více než padesátiletou tradici. To ale neznamená, že by žádné rekultivace dřív prováděny nebyly. Zachované zápisy z duchcovské rekultivační expozitury dokazují, že se rekultivovalo už na počátku 20. století. První velká rekultivační konference v Duchcově v roce 1910 konstatovala, že v okresech Duchcov, Most a Chomutov bylo do konce roku 1909 těžbou negativně ovlivněno 6173 ha pozemků, z nichž 2210 ha bylo intenzivně devastovaných (tehdy hlavně poklesy a propadlinami poddolovaných pozemků), a z toho bylo 448 ha opět zrekultivováno. Mezi tehdejšími a dnešními moderními rekultivačními postupy jsou však značné rozdíly. Zatímco dřív se rekultivace prováděly na jednotlivých relativně malých plochách bez vzájemné vazby i bez vazby na okolní nedevastované pozemky, s přibývající rozlohou povrchových dolů i jejich výsypek se stále víc prosazovalo krajinářské pojetí rekultivace. Stále víc a víc se totiž ukazovalo, že podstatnou úlohu pro tvář budoucí krajiny hraje způsob vlastní těžby, způsob přepravy nadložních zemin z lomů na výsypky i tvarování těchto výsypek velkými báňskými stroji. Budoucí rekultivace se stávala nutnou a nedílnou součástí přípravy otvírky dolů a lomů i organizace jejich provozu. V současnosti jsou už při geologickém průzkumu vyhledávány nejvhodnější zeminy pro budoucí povrch výsypek, které by byly vhodnou matečnou zeminou budoucích úrodných rekultivačních půd. Jejich umístění na povrch výsypky jsou přizpůsobovány i postupy těžby a přepravy skrývkových zemin. Stavbě výsypek i jejich umístění v krajině předchází modelování jejich vlivu na proudění větrů, ovlivňování srážek či teplot i estetických hodnot stávající i budoucí krajiny. V dostatečném předstihu se tedy projektanti zabývají nejen tím, jak vytěžit co nejhospodárněji uhlí, ale i tím, jaká bude jednou krajina, až všechny velkostroje dobývající uhlí odjedou. Už v době těžby se tedy vytvářejí základní charakteristiky budoucí krajiny a rozhoduje se

TRÁVNÍKY 2008 o tom, zda to bude kraj rovinatý či plný svahů, kopců a údolí, zda zde vzniknou jezera nebo více vysušená téměř polopouštní krajina. I toto vše lze již zahrnout pod pojem rekultivace. Jsou to rekultivační prvky běžné hornické činnosti, které pouze potvrzují, že rekultivace jsou sice v čase poslední hornickou činností, ale začínají dlouho před tím, než se vytěží první tuna uhlí. Velkostroje nasazené v dnešních povrchových lomech však většinou nejsou uzpůsobeny k tomu, aby jen s jejich pomocí bylo možné vytvarovat budoucí terén tak, aby na něm mohly vzniknout nové lesy, pole, jezera, cesty, potoky či staveniště obnovovaných sídel. V rámci toho, čemu se navyklo říkat technická rekultivace, je nutné tyto nahrubo narýsované kontury budoucí krajiny dočesat, uhladit či naopak zvrásnit tam, kde by přílišná fádnost a technická strohost nepůsobila v krajině příznivě. Během této časové etapy rekultivačních prací je upraven terén do konečných kontur, k jednotlivým plochám budoucích polí, lesů i vodních ploch jsou přivedeny lesní a polní cesty, mění se nebo se doplňují vlastnosti matečné zeminy, která dá vzniknout budoucí půdě i na povrchu výsypek. Rekultivační postupy Rekultivace výsypek není neřešitelným problémem, ale organizačně - technickou záležitostí báňského provozu, který musí v procesu skrývek a vrstvení hornin na výsypky vytvořit předpoklady pro obnovu devastované krajiny a pro levnou a efektivní rekultivaci, která je součástí této obnovy. Proces rekultivace se obecně skládá ze dvou etap. V první, důlně-technické etapě se posuzuje vhodnost umístění dobývaného ložiska, výsypek a odvalů v krajině (někdy bráno jako přípravná fáze). Dále probíhá průzkum nadložních hornin a zemin, selektivní odkliz nadložních zemin, tvarování výsypek a odvalů v krajině (důležitý je trvale stabilní tvar, vhodný pro daný způsob biologické rekultivace) a preventivní řešení vodního režimu. Druhá, biotechnická etapa, je specifická skupina činností zahrnující technické a biologické rekultivační fáze. Technická fáze rekultivace má za úkol zlepšit ekologické vlastnosti rekultivovaného území. Patří sem například terénní úpravy, navážky úrodných a zúrodnitelných zemin, zá-7-

kladní půdní meliorace, hydrotechnická a hydromeliorační opatření, technická stabilizace svahů a protierozní opatření a výstavba komunikací. Biologické fáze rekultivace je orientovaná na specifické rekultivační technologie s cílem zaměřeným na tvorbu zemědělských pozemků, výsadbu speciálních zemědělských kultur, založení lesních porostů, doprovodné, meliorační či ekologicky orientované zeleně. V neposlední řadě sem patří péče o založené kultury (tedy pěstební a ochranná péče). V technických etapách rekultivace je důležitá schopnost použitých technologií vytvářet nové územní celky z hledisek tvaru, kvality zeminy a vodního režimu. Zejména v zájmu zvýšení úrodnosti jinak velmi chudých směsí nadložních zemin je důležité skrytí a uchování úrodných orničních či jiných zúrodnění schopných zemin. Cílem biologické etapy rekultivace je vrátit rekultivačními zásahy zdevastované pozemky do kulturního stavu a zvýšit ekologickou stabilitu krajiny. Technická rekultivace Technická rekultivace spočívá v konečné a definitivní úpravě povrchu výsypky, prováděné po jejím dokončení báňským provozem. Zahrnuje široký komplex technických opatření, jejichž cílem je vytvořit nový reliéf krajiny. Součástí je nejen výstavba komunikací, zajišťujících přístup na jednotlivé plochy, ale například i vytvoření vodních cest povrchového vodohospodářského systému včetně protierozních prvků k zabezpečení svahů výsypky. V této etapě rekultivací se současně připravuje terén pro biologickou rekultivaci, která na technické úpravy bezprostředně navazuje. Časově se počítá s ukončením této pracovně i finančně náročné etapy do tří let od zahájení prací. Meliorační příprava půdy Meliorační příprava povrchu výsypky před biologickou rekultivací je důležitým opatřením při úpravě deficitních půdních vlastností. Ekonomicky náročnější jsou agromeliorační zásahy, určené pro vytvoření požadované hloubky biologicky využitelného profilu výsypky. Jednodušší je úprava pouze některých půdních vlastností, při které se do půdy zapravují organické hmoty nebo se zaorávají rostliny pěstované na zelené hnojení. Odstraňují se tak největší obtíže

TRÁVNÍKY 2008 při následné rekultivaci, vyplývající z někdy až extrémně nepříznivých vlastností hornin, v převážné míře tvořících obsah výsypkových těles. Kritické půdní vlastnosti výsypkových zemin ovlivňující jejich použitelnost pro biologickou rekultivaci vyplývají z jejich zrnitostního složení. Extrém představují nadložní žluté jíly nebo naopak písky. Nepříznivé vlastnosti těžkých zemin jsou dány především vysokým obsahem jílových minerálů, které negativně ovlivňují půdotvorný proces na povrchu výsypky. Odlišnou půdní charakteristiku vykazují zeminy písčité. Mají nejen nevhodné fyzikální vlastnosti - pro nízký obsah jílnatých částí malou vododržnost a sorpční schopnost, jsou nestabilní vůči větrné a vodní erozi, vykazují velké teplotní výkyvy, ale i chemické - nízký obsah živin a v závislosti na původním uložení nad uhelnou slojí získávají zvětráváním až toxický charakter. Znalost působení různých nepříznivých vlastností je významná pro volbu způsobu melioračního procesu při úpravě biologicky využitelného nového půdního profilu. Nejúčinnější při přípravě povrchu je využití různých typů zúrodnitelných zemin (ornic, spraší, slínovců), získávaných ze svrchních horizontů skrývkových řezů, z jejich předpolí a z ploch předpolí výsypek před jejich zasypáním. Skrývku zúrodnitelných zemin nařizuje investorům, v jejichž zájmu má být vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Na základě tohoto zákona je nutné vypracovat bilanci skrývky zúrodnitelných zemin a navrhnout způsoby jejich využití. Zúrodnitelné zeminy jsou odděleně skryty a následně přemístěny a rozprostřeny na rekultivované plochy, popřípadě uloženy na dočasných deponiích. V současnosti se na výsypkách praktikují různé způsoby meliorace povrchu a výsledky se sledují a pečlivě vyhodnocují. Pro lesnické rekultivace spočívá tato činnost v navezení vrstvy spraší, případně slínovců

-8-

na výsypkový materiál. Navezený materiál pak může být proorán s původním materiálem povrchu výsypky. Kromě obohacení výsypkových hornin má tato činnost ještě protierozní účinky. Na plochách určených pro zemědělskou rekultivaci je k melioračním účelům využíváno ornice. Po návozu zúrodnitelných zemin je vhodné realizovat přípravný agrocyklus. Pěstováním jetelotravních směsí se vytváří dostatečné množství podzemní a nadzemní hmoty, čímž je dána i schopnost rychle biologicky oživovat vznikající půdu a podílet se na příznivém vývoji fyzikálních a chemických vlastností. Ze zbytků kořenové hmoty vzniká humus, který ovlivňuje strukturu půdy. Kořeny jetelovin jsou hluboko kořenící (kořenový systém dosahuje hloubky kolem 2 m) a přisuzuje se jim tedy meliorační účinek v hlubších vrstvách. Oproti tomu kořenový systém trav působí převážně v orniční vrstvě, kde se v hloubce do 20 cm rozprostírá 65 - 90% kořenové hmoty. Traviny tak obohacují svrchní vrstvu zeminy jemnou kořenovou hmotou a humusotvorným materiálem. Nadzemní hmota rostlin vytváří hustý půdní pokryv, což vede k rapidnímu snížení eroze. Biologická rekultivace Všechny rekultivační práce směřují k vytvoření ekologicky vyvážené, esteticky působivé a produkce schopné krajiny. Řešením je vhodná kombinace různých způsobů rekultivace. V minulosti byly jednotlivé devastované plochy rekultivované bez vzájemných návazností. Od roku 1958 je obnova krajiny prováděna podle Souhrnného plánu sanací a rekultivací. V dnešní době jsou rekultivace řešeny jako součást těžební koncepce, tedy ve vzájemné provázanosti jednotlivých celků, což přispívá ke tvorbě ekologicky stabilní a esteticky vyvážené krajiny. Ing. Vratislav Ondráček Severočeské doly a.s. Chomutov

TRÁVNÍKY 2008

VÝZNAM TRAVNÍCH POROSTŮ PRO VODNÍ A ŽIVINNÝ REŽIM KRAJINY. Tomáš KVÍTEK. Antonín ZAJÍČEK Úvod V letech 1968 až 1989 proběhla na území České republiky plošně rozsáhlá výstavba odvodňovacích systémů s cílem zajistit dostatek půdy pro pěstování polních plodin, především obilovin. Do roku 1990 se v České republice odvodnilo 1,087 mil. ha zemědělské půdy. Systematické odvodňování „polním rozchodem“ mělo v další

fázi za následek zornění „mokrých“ luk a zamokřených půd v krajině. Ústředním problémem v ochraně jakosti vody v oblasti krystalinika ČR se po zornění významné rozlohy luk a pastvin staly koncentrace dusičnanů ve vodách. V oblasti krystalinika se nacházejí nejvýznamnější zdroje pitných vod v ČR. (Obr.1).

Obr.1: Geologická mapa ČR s vyznačením krystalinika a vodárenských nádrží

Změna vodního a živinného režimu krystalinika je dokumentován na povodí Dehtáře (obr.2) na Českomoravské vrchovině. Území leží v kraji Vysočina v okrese Pelhřimov. Povodí se nachází severovýchodně od Pelhřimova v blízkosti komunikace I. třídy E 551 mezi obcemi Dehtáře a Kojčice. Povodí zaujímá plochu 58,3 ha, z toho odvodnění tvoří 19 ha (32,6%). V povodí není vyvinuta povrchová vodoteč. Zájmové území náleží k povodí Hejlovky, která je jedním z přítoků Želivky. Zájmové území je tvořeno převážně zemědělskou půdou s minimálním zastoupením lesa (SZ a S část). V nejnižší JV části povodí se nachází intenzivně obhospodařovaný TTP s odvodněním. Zbývající zeměděl-9-

ská půda je využívaná jako orná, převažuje pěstování obilovin.Ve středních částech svahů byly zjištěny výstupné pramenné vývěry, projevující se jako významné lokální zamokření. Kvarterní sedimenty jsou zastoupeny svahovými písky a hlínami, které dosahují mocnosti 1-2 m. Hlavními půdními představiteli jsou HPJ 29 – kambizemě modální, HPJ 50 – kambizemě oglejené (odvodněná plocha) a HPJ 37 – kambizemě litické, modální až rankerové. Odvodňovací systémy byly vybudovány v roce 1977, jedná se o systematickou plošnou drenáž nacházející se v západní polovině povodí. Rozchody sběrných drénů jsou 13 a 20 m, hloubka uložení sběrných

TRÁVNÍKY 2008 drénů je 1,0, svodných 1,1 m. Systém je vyústěn

do požární nádrže.

Obr.2: Přehledná situace povodí Dehtáře

Výsledky a diskuse Jakost vody Vliv využití půdy na koncentraci dusičnanů v drenážních vodách byl zkoumán na měrných profilech K1 (systematická plošná drenáž o ploše 1 ha) a K2 (záchytný drén o délce 110 m). Vliv využití půdy ve výtokové (akumulační) lokalitě povodí měl objasnit pokus provedený na 1 ha mikropovodí K1, které bylo nejprve zorněno 1.11.2004 a poté 15.6. 2005 znovu zatravněno. Z výsledků koncentrací dusičnanů je zřetelně vidět, že vlastní zornění se na koncentraci dusičnanů neprojevilo (Obr.3). Koncentrace dusičnanů ze zdrojové lokalitě nad šachticí K2,

- 10 -

které byly vyšší již před zorněním byly i nadále vyšší, než v drenážní šachtici K1 zahrnující zorněnou plochou. Do období, kdy byl zorněn zmiňovaný 1 ha výtokové lokality spadají i nejvyšší změřené koncentrace za sledované období, nebylo to však způsobeno zorněním, protože maxima byla naměřena i na ostatní šachticích, kde byl land use beze změn. Stejně tak po opětovném zatravnění nedošlo v koncentracích dusičnanů k nějaké výrazné změně. Lze konstatovat, že management výtokové části povodí, v tomto případě přímo drenážované lokality neměl na kvalitu drenážní vody vliv.

TRÁVNÍKY 2008 Obr.3: Průběh koncentrací dusičnanů na profilech K1 a K2 a jejich reakce na změnu landuse

Další pokus začal 22.8. 2006, kdy byla zatravněna infiltrační (zdrojová) lokalita mikropovodí K1 o ploše 4,6 ha. Po zatravnění zdrojové lokality se nejprve snížila amplituda výkyvů koncentrací dusičnanů a po 13-14 měsících poté nastal značný pokles koncentrací na obou sledovaných měrných profilech, přičemž na ostatních pozorovaných měrných profilech v povodí v tomto období koncentrace dusičnanů rostou. Časový interval okolo 13 měsíců odpovídá době zdržení mělké vody pohybující se do 2 m pod terénem, která za běžných vodních stavů tvoří hlavní část odtoku na sledovaných měrných profilech. Prováděnou změnou využití půdy bylo prokázáno, že jakost vody lze ovlivnit především v infiltrační lokalitě povodí. Vodní režim a jeho změna Na povodí Dehtáře bylo v minulosti prokázáno, že pro rozsah zamokření a množství odtékající vody je rozhodující množství pramenních vývěrů a velikost srážek v daném období. Voda proudící pod nenasycenou zónou je napjatá, má sezónní charakter a závisí na množství srážek v příslušném období. Množství odtékající vody z drenážních systémů nebylo v přímé závislosti na intenzitě rozchodů drenážních systémů. Pro účinnost drenáže byly rozhodující intenzita a počet pramenů na jednotlivých variantách odvodnění. Odkryvy drénů v letním období prokázaly, že vodu vedou pouze drény napojené na

Obr. 4: Schéma vodního a živinného režimu před odvodněním

- 11 -

stálé pramenní vývěry. Pouze v zimním období vystoupila hladina podzemní vody nad úroveň uložení drénů. Proto specifický drenážní odtok není přímo závislý na rozchodu drenáže. Drenáž s rozchodem 20 m má vyšší drenážní odtoky než drenáž s rozchodem 13 m. Je proto možné konstatovat, že výše odtoků z takového stanoviště není ovlivněna intenzitou odvodnění, ale počtem a vydatností podchycených pramenních vývěrů, které mají sběrnou oblast mimo drenážní systémy. Na obrázku 3 a 4 jsou znázorněny nejdůležitější změny ve vodním a živinném režimu odvodněných stanovišť. Před odvodněním docházelo na stanovištích zamokřených podzemní vodou resp. pramennými vývěry k zasakování pramenných rozlivů, k vytvoření zamokřených půd s lučními porosty. Na nich pravděpodobně probíhala denitrifikace. Po odvodnění došlo z hlediska toku mělké a podzemní vody k propojení infiltračních (zdrojových) lokalit přímo s recipientem. Z výsledků měření vodního režimu, jakosti vody a i vlivu zatravnění resp. zornění na drenážní systémy vyplývají následující možnosti zlepšování jakosti vody v povodí: 1. zatravnění zdrojových (infiltračních) lokalit, 2. změna systému výživy rostlin v těchto infiltračních lokalitách - vymezení infiltračních lokalit dle půd (BPEJ) je uvedeno v nařízení vlády 108/2008, tabulka č.5.

TRÁVNÍKY 2008

Obr. 5: Schéma vodního a živinného režimu po odvodnění

Tomáš KVÍTEK. Antonín ZAJÍČEK Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, Žabovřeská 250, 156 [email protected], tel.:602 28 66 11

27 Praha 5- Zbraslav,

VLIV TRAVNÍCH POROSTŮ NA EROZI PŮDY A POVRCHOVÝ ODTOK VODY Stanislav HEJDUK, Klaudius KASPRZAK Úvod Významnou funkcí, která je travním porostům obecně přisuzována, je schopnost zabránit, respektive snižovat povrchový odtok a erozi půdy. Povrchový odtok je v krajině považován za nežádoucí jev. Je příčinou vzniku lokálních povodní, ochuzuje půdu o vláhu a poškozuje půdu erozí. Vodní eroze půdy vede k zakalení vody, zanášení akumulačních prostorů vodních nádrží, poškození prostředí pro vodní organismy a zvýšení nákladů na úpravu vody. Velmi aktuální je nebezpečí eutrofizace, neboť aktivní povrchová vrstva koloidů ve splaveninách umožňuje poutání a uvolňování rostlinných živin a dalších i toxických látek, jako jsou pesticidy, tenzidy a patogenní mikroorganismy. V posledních letech se stává zvláště problematickým nemožnost rekreačního využití povrchových vod v důsledku přemnožení zdraví škodlivých sinic v teplém letním období. Plošný povrchový odtok, který je doprovázen erozí půdy vzniká na zemědělských půdách nejčastěji ve třech případech: - 12 -

a. Po přívalových deštích na holé, vegetací nechráněné půdě. Tyto intenzivní a krátkodobé deště postihují poměrně plošně malé oblasti (cca 50 km2), nejčastěji v měsících V – VII (Barnett, 1958) b. Za přítomnosti zamrzlého, nasyceného půdního horizontu v období tání sněhu nebo deště v zimě a v předjaří c. Po vydatných regionálních deštích či při rychlém tání sněhu, kdy voda nasytí půdní profil (nejčastěji mělké, horské půdy nebo na zhutněném podloží). Výsledky ukazují, že travní porosty mají mimořádně vysokou schopnost eliminovat vznik povrchových odtoků z přívalových dešťů v letním období. Schopnost snižovat povrchové odtoky však bohužel ztrácí při záporných teplotách půdy, zejména v období tání sněhu. Ve třetím případě vzniku povrchového odtoku travní porosty svůj regulační význam neprojevují (Hejduk et Kasprzak, 2004).

Koeficient povrchového odtoku (mm mm-1)

TRÁVNÍKY 2008 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 0 1 Mohutnost deště F R

2

3

holá půda (kukuřice)

Metodika Presentované výsledky byly získány analýzou dat, naměřených v letech 1966 – 2003 na šesti pokusných parcelách s jižní expozicí na hlinité půdě o ploše 20 m2 v Brně – Kníničkách. Parcely jsou uzpůsobeny pro měření velikosti a průběhu povrchových odtoků. Příčinné srážky, teploty vzduchu a půdy byly měřeny na přilehlé meteorologické stanici. Na parcelách byly pěstovány vybrané druhy zemědělských plodin, včetně travních porostů. Pro účely tohoto článku bylo z dlouhodobé řady měření vybráno dvacet případů, které splňovaly následující podmínky: 1. Příčinný přívalový déšť musel vyvolat na holé půdě odtok, 2. před příchodem příčinného deště musel být povrch půdy velmi vlhký, tj. nasycen dešťovými srážkami, které spadly nejpozději 48 h před začátkem příčinného deště, 3. holá (vegetací nechráněná) půda musela mít na povrchu vytvořenu půdní kůru, 4. travní porost byl 2 – 4 roky po výsevu a 5. výška travního porostu byla v době měření větší, než 10 cm. Velikost přívalového deště byla vyjádřena veličinou MD, jejíž hodnota byla získána zpracováním ombrogramu. Nazvali jsme ji „mohutnost deště“ a vyjádřili empirickým vztahem MD = is.tD0,5, kde is = intenzita deště (mm.min1), tD = doba trvání deště (min). Z hlediska tvorby povrchových odtoků a eroze jsme přijali za efektivní část deště s intenzitou větší než 0,05 mm.min-1. Jako ukazatel velikosti povrchového odtoku z příčinného deště byl zvolen součinitel povrchového odtoku φ, který je definován vztahem: φ = Ho/Hs, kde - 13 -

4

5

travní porost

Ho = výška (úhrn) odtoku (mm) a Hs = výška (úhrn) srážky (mm). V zimním období byla průběžně měřena teplota vzduchu, teplotní profil půdy, druh a úhrn srážek, výška a vodní hodnota sněhové pokrývky, datum jejího vzniku a zániku. Sezonně byl měřen výpar ze sněhové pokrývky. V době tání nebo výskytu deště byl na všech plochách měřen objem a časový průběh povrchového odtoku. Celkový objem zimního odtoku z pokusné parcely byl vyjádřen v m3.ha-1, součinitel povrchového odtoku φ (%) byl definován vztahem φ = Ho/Hs, obdobně jako v případě přívalových dešťů. Z výsledků měření byl vyjádřen maximální denní odtok z pokusných parcel (m3.ha1 .den-1) a maximální intenzita povrchového odtoku (dm3.s-1.ha-1). Výsledky a diskuse Z obr. 1 je zřejmé, že k povrchovým odtokům z přívalových dešťů ve vegetačním období z holé půdy s vlhkou půdní kůrou dochází při hodnotě MD větší než 0,9, zatímco u obrůstajících travních porostů začíná povrchový odtok až při hodnotě MD nad 1,7. Maximální součinitel povrchového odtoku φ dosáhl na holé (vegetací nepokryté) půdě 0,675 (67,5 % spadlých srážek), zatímco při stejném dešti dosáhl součinitel φ na travním porostu hodnoty pouze 0,020, což je 33,5 krát méně. Ochranný účinek travního porostu je způsoben disipací kinetické energie dešťových kapek na listech, vyšší infiltrační schopností půdy pod travními porosty.

TRÁVNÍKY 2008 Tab. 1: Srovnání odtokových charakteristik stanovišť ozimé pšenice a travních porostů

Zimní období

1978/79 1982/83 1983/84 1984/85 1985/86 1997/98 1998/99 1999/00 2000/01 2001/02 2002/03 Průměr

%

Odtoková charakteristika Celkový objem zimSezonní součinitel Maximální denní Maximální intenzita ního odtoku povrchového odtoku odtok odtoku 3 -1 3 -3 3 -1 m .ha m .m m .ha dm3.s-1.ha-1 Travní ozimá Travní poozimá Travní ozimá Travní ozimá porost pšenice rost pšenice porost pšenice porost pšenice 648,8 579,5 0,538 48,00 105,00 86,00 9,52 3,58 0,0 0,0 0,000 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 502,7 196,7 0,525 19,60 176,00 82,10 13,70 6,58 573,9 349,5 0,767 42,10 273,90 75,40 10,91 4,16 469,8 175,7 0,771 32,10 88,90 114,60 11,58 9,62 1,1 0,0 2,70 0,045 1,00 0,00 0,20 0,00 144,7 74,5 40,00 15,90 57,90 30,50 4,19 2,70 322,0 247,2 55,30 41,40 180,50 70,80 5,69 4,64 1,4 10,6 1,00 5,00 1,30 7,00 0,00 0,67 0,0 0,0 0,20 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 237,8 299,1 35,50 44,60 64,60 79,70 2,08 3,11 263,8 175,7 35,89 23,02 86,28 49,65 5,26 3,19 100

66,6

100

Z tab. 1 vyplývá, že stanoviště pravidelně kosených travních porostů mají vyšší náchylnost k tvorbě povrchových odtoků v zimním období, než ozimá pšenice po orbě. Příčinou vyšších povrchových odtoků u travních porostů je absence mechanické kultivace půdy (vyšší podíl kapilárních pórů), rychlejší tání sněhové pokrývky „zavěšené“ na strništi trav a pomalejší rozmrzání půdy (pedoglaciálního horizontu). Odtok na stanovištích ozimé pšenice vzniká obvykle až v pokročilejším období jarního tání, kdy odtok z travních porostů již kulminoval nebo skončil. Je-li však zima tuhá, dlouhá a bohatá na dešťové srážky nebo časté oblevy, mohou odtoky z ozimé pšenice dosahovat úrovně odtoků z travních porostů, nebo je dokonce převyšovat. Závěry Uvedené výsledky potvrzují vysokou ochrannou funkci travních porostů před povodněmi z přívalových dešťů. Tato schopnost je dána disipací kinetické energie dešťových kapek (nepůsobí destrukčně na povrch půdy) a také vyšší infiltrační schopností půdy pod travními porosty, která souvisí se stabilnějšími půdními agregáty a zpomalením pohybu povrchového odtoku mezi stébly, listy a opadem nad povrchem půdy. - 14 -

64,1

100

57,5

100

60,6

Na druhé straně se může vysoký podíl intenzivně obhospodařovaných travních porostů v krajině způsobit zvýšené nebezpečí zimních a jarních povodní. K nebezpečně intenzivním odtokům dochází v předjaří při kombinaci tání sněhu a deště. Obecně platí, že čím je zima chladnější a období záporných teplot delší a čím dlouhodobější je absence mechanické kultivace půdy, tím je povrchový odtok větší. Menší riziko zimních a jarních povodní existuje v krajině, která je z části pokrytá lesem, travními porosty a ornou půdou. Kulminace odtoků je u těchto kultur časově oddělena. Nejúčinněji se proti vzniku povrchových odtoků projevil extenzivně využívaný travní porost (jednou ročně kosený v červenci), kdy vlivem absence přejezdů mechanizace a příznivého mikroklimatu nad povrchem půdy dochází k intenzivnímu rozvoji edafonu (kypření půdy). Poděkování: Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

TRÁVNÍKY 2008

Použitá literatura: Barnett, A.P., 1958, How Intense Rainfall Affects Runoff and Soil Erosion. Agricultural Enineering, 39, p. 703-711

Hejduk, S., Kasprzak, K., 2004, Advantages and Risks of Grassland Stands from the Viewpoint of Flood Occurrence. In: Proceedings of EGF General meeting, 'Grassland Sciences in Europe, Vol 9', Luzern, p. 228 - 230

Stanislav Hejduk, Klaudius Kasprzak Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně

PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI S PŮDNÍMI KONDICIONÉRY PŘI ZATRAVŇOVÁNÍ EXTRÉMNÍCH STANOVIŠŤ Marie STRAKOVÁ, Josef STRAKA, Ludmila MICHALÍKOVÁ, Ivo HARTMAN Za předpokladu ideálních stanovištních podmínek je zakládání jednotlivých typů trávníků pro zahradnické firmy téměř rutinní záležitostí. Komplikace nastávají v případech, kdy pedologické vlastnosti stanoviště, jeho expozice a sklon neumožňují založit natolik kvalitní trávník, aby splňoval požadavky na něj kladené při jeho dalším využívání. V případech, kdy není struktura půdy a další její vlastnosti v optimálním stavu pro vývoj rostlin, nebo je možné předpokládat, že budoucí využívání trávníku povede ke zhoršení těchto vlastností, jsou již při zakládání trávníku využívány pomocné půdní látky (půdní kondicionéry), které svým působením v půdě podporují zdravotní stav a vitalitu rostlin. Podle zákona č. 156/1998 Sb. o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění zákona č. 308/2000 Sb. se pomocnou půdní látkou pro účely tohoto zákona rozumí „látka bez účinného množství živin, která půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňuje, zlepšuje nebo zvyšuje účinnost hnojiv“ (Anonym, 2001). Pomocné půdní látky jako tzv. zlepšovače půdy, zemin a ostatních substrátů používaných pro zakládání trávníkových ploch jsou využívány, jestliže vlastnosti těchto vegetačních substrátů nejsou v optimálním stavu a liší se od požadovaných parametrů, které nejčastěji předepisují příslušné normy (Straka, Straková, 2003). Pomocné půdní látky jsou zcela specifické a umožňují dosáhnout dlouhodobě nebo trvale účinnou změnu fyzikálních, chemických a bio- 15 -

logických vlastností půd tehdy, jsou-li zjištěny přesné hodnoty potřebných analýz, např. zrnitost, hodnota půdní reakce, obsah živin a humusu v půdě apod. Obecně lze půdní kondicionéry použít v případech, kdy je cílem některé vlastnosti půdy zlepšit, případně změnit nebo tehdy, je-li požadována eliminace škodlivého působení negativních vlivů v půdě (schéma 1). Schéma 1: Přehled použití půdních kondicionérů v půdě: 1. změna vlastností půdy § pórovitost a podíl makropórů § podíl humusu § vzdušná a vodní kapacita § půdní teplota § výměnná sorpční schopnost § půdní reakce § obsah živin § měrná hmotnost půdy 2. korekce škodlivého působení negativních vlivů v půdě, např.: § nevhodná půdní reakce § vysoká koncentrace solí § nadměrný obsah těžkých kovů 3. zlepšení vlastností půdy § smyková pevnost § elasticita § mikrobiální aktivita půdy § technologické vlastnosti půdy (zpracovatelnost, zpevnění povrchu půdy) Půdními kondicionéry a dalšími pomocnými látkami bývá zpravidla dosahováno více účinků současně. Podle výsledků analýz výše zmíněných vlastností půdy a podle výběru půdních kondicionérů na trhu jde již dobře rozhodnout

TRÁVNÍKY 2008 v jakém množství a kterou látku je pro daný účel nejvhodnější zvolit. Použitelné jsou pouze látky nezatěžující životní prostředí, hygienicky nezávadné, prosté plevelů a cizorodých látek, které je možné aplikovat běžnou technikou (Gandert, Bureš, 1991). V praxi je využití půdních kondicionérů omezováno především vyššími náklady. Přesto se, vzhledem ke stoupajícím nárokům na kvalitu trávníků, význam půdních kondicionérů zvyšuje a jejich aplikace již při zakládání trávníků se stává stále častější, především na golfových greenech, reprezentačních plochách a na extrémních stanovištích při zakládání krajinných trávníků. Zlepšení vlastností půdy pomocí půdních kondicionérů je ekonomicky a technologicky výhodné, pokud se touto aplikací může dosáhnout ozelenění biologicky inaktivních „mrtvých“ půd bez nebo pouze s nízkou mikrobiální aktivitou půdy. S využitím půdních kondicionérů při regeneračních opatřeních, kdy je jejich aplikace spojena s provzdušňováním a pískováním, se lze setkat mimo golfová hřiště také na fotbalových hřištích a v soukromých zahradách. V seznamu registrovaných hnojiv ČR je zapsáno několik pomocných půdních látek, které jsou určeny také pro využití v trávníkářství (Anonym, 2003). Tyto přípravky lze charakterizovat následovně: hydroabsorbenty, silikátové koloidy, bioalgináty a stabilizátory půdy. Hydroabsorbenty Hydroabsorbenty polymerů obohacené o růstové stimulátory a živiny jsou charakteristické několikanásobnou změnou objemu granulované pomocné půdní látky při kontaktu s vodou. Hydroabsorbenty upravují vodní režim půdy schopností poutat srážkovou či závlahovou vodu a zpřístupňovat ji znovu rostlinám, ochraňují rostliny před stresem, podporují mikrobiologickou aktivitu v půdě a stimulují růst rostlin. Při zakládání trávníků s využitím hydroabsorentů je nutné věnovat maximální pozornost aplikaci přípravku, především rovnoměrnému zapravení v suchém stavu, nejlépe promícháním se substrátem nebo aplikací na volnou půdu s následným důkladným a rovnoměrným zapravením kultivátorem. Nedoporučuje se předávkování hydroabsorbentů ani jejich aplikace na již založený trávník. Silikátové koloidy Půdní kondicionér na bázi silikátových koloidů – Agrosil LR obsahuje kromě 40 % siliká- 16 -

tů také 10 % P2O5 a díky této kombinaci podporuje růst kořenů, zvyšuje prokořenění a zlepšuje drobtovitou strukturu půdy. Silikátové koloidy napomáhají transportu fosforečnanů v půdě, brání vytváření jejich nerozpustných sloučenin a zajišťují jejich přístupnost pro rostliny. Agrosil LR je převážně vodorozpustný a vytváří ve všech půdách směs silikátových gelů a silikátových solů. Vysoce molekulární silikátové gely mají koloidní vlastnosti, pronikají jemnými póry, poutají vodu a živiny. Nízkomolekulární soly jsou v půdě dobře pohyblivé a stejnoměrně se rozdělují v půdním horizontu do hloubky až 30 cm. Spojují jemné částice půdy a vytvářejí stabilnější větší agregáty. Při zakládání trávníků je výhodné Agrosil LR přimíchat do vegetačního substrátu nebo zapravit do půdy a předejít tak problémům se špatným zakořeňováním, které se mohou při dalším ošetřování trávníků objevit. Použití Agrosilu LR je důležité především při regeneračních opatřeních na zatěžovaných trávnících, které jsou vystavovány častému stresu (Hrabě, et al., 2003). Do hlubších horizontů Agrosil LR postupně sestupuje díky závlaze půdními póry. Aplikace je možná ručně nebo rozmetadlem na průmyslová hnojiva. Bioalgináty Na trávníky jsou rovněž určeny podpůrné prostředky z mořských řas (Hermsen, 1996), jejichž hlavní účinnou látkou jsou polyuronové kyseliny, vázané na jemně mleté zbytky řas. Dále obsahují aminokyseliny, vitamíny, fytohormony a stopové prvky. Pomocná půdní látka Bi-Algeen Granulát se používá při zakládání trávníků, kdy se zapraví se do hloubky 2 – 5 cm v množství 50 – 100 g.m-2. Má dlouhodobější účinek, zpřístupňuje rostlinám živiny z půdy, upravuje vodní režim a podporuje růst kořenového systému. Základní surovinou pro výrobu preparátů značky Bio-algeen je geotermicky sušená hnědá mořská řasa Ascophyllum nodosum. Mykorrhiza Hmotnost kořenové biomasy trávníkových druhů trav ovlivňuje rovněž mykorrhiza (Bell, Schuster, 2000). U čeledi lipnicovitých se vytváří arbuskulární endomykorrhiza, při které mycelium spájivých hub řádu Zygomycetes prorůstá z mikroskopických spor v půdě do mezibuněčných prostor a do buněk kořenové kůry (Vosátka, 2002). Při tomto specifickém vztahu

TRÁVNÍKY 2008 mezi kořeny a houbami dochází k „obohacení“ kořenového systému trav o jemná vlákna hub, která v podstatě plní funkci nejjemnějších kořenů. Tímto přispívají k účinnějšímu příjmu vody a živin, vyšší intenzitě metabolických procesů, posílení odolnosti vůči stresovým vlivům a vyššímu nárůstu kořenové biomasy. Navíc, zejména v monokulturních travních porostech (např. golfová jamkoviště), mohou sehrávat velmi důležitou roli v ochraně trávníku proti některým houbovým chorobám (plíseň sněžná, fuzariozy) a háďátkům. Stabilizátor povrchu půdy Pomocný půdní přípravek Terra-Control je polyvinylacetátová disperze ředitelná vodou využívaná pro ochranu travního osiva na povrchu půdy před vodní a větrnou erozí. Svojí schopností vytvářet ve svrchní vrstvě půdy trojrozměrnou síťovou strukturu a dlouhodobě fixovat osivo na povrchu půdy, chrání půdu před erozním povrchovým smyvem a umožňuje velmi výrazně zvýšit účinnost ozelenění na problémových stanovištích. Terra-Control chrání půdu před výparem a současně je propustný pro srážkovou vodu. Jeho pozitivní působení spočívá také v urychlení klíčení osiva a podpoření vzcházivosti vysetých travních druhů o více než 20 % (Carey, 2002). Hloubka pronikání přípravku, která rozhoduje o výsledné účinnosti stabilizace půdního povrchu, je závislá na půdní struktuře, aplikační dávce a koncentraci nanášeného roztoku. Pro vytvoření stabilní krusty přípravku, která prosytí svrchní vrstvu půdy a účinně fixuje

osivo na povrchu, je důležité aplikovat přípravek pokud možno za suchého počasí. TerraControl je před aplikací zředěn vodou a aplikován jako 1 – 10 % -ní roztok. Jako vhodnou techniku je možno použít nejrůznější typy postřikovačů, popř. na velkých plochách hydroseeder při současně prováděném hydroosevu. Aplikovaný výzkum Rousínov Na výzkumných plochách pracoviště Agrostis Trávníky byl v Rousínově založen maloparcelkový trávníkový pokus, kde je sledován vliv aplikace vybraných půdních kondicionérů na variantách hnojených dlouhodobým a krátkodobým hnojivem na kořenový systém intenzívního hřišťového trávníku. V rámci plánu hnojení byla u hnojených variant dodržena celková dávka dusíku i poměr ostatních živin v hnojivu, aby mohly být varianty s různou formou dusíku v hnojivu co nejpřesněji vyhodnoceny. U půdních kondicionérů byla zvolena dávka doporučená výrobcem pomocné půdní látky. Z dílčích výsledků 1. užitkového roku vyplývá (tab. 1, graf. 1) negativní vliv aplikace rychle rozpustného hnojiva na rozvoj kořenového systému. I na nehnojené variantě došlo díky působení půdních kondicionérů k lepším výsledkům než na variantě hnojené rychle rozpustným hnojivem. Použití dlouhodobých hnojiv podporuje nejen snížení objemu posečené hmoty trávníku, homogenní barevný aspekt a omezení vyplavování živin z vegetačního profilu, ale zejména je posílen rozvoj kořenového systému, jehož význam pro posílení vitality a zdravotního stavu rostlin je prvořadý.

Tab. 1: Dílčí výsledky z pokusu – „Vliv působení formy dusíku v hnojivu a typu půdního kondicionéru na hmotnost kořenové biomasy hřišťového trávníku, Trávníkové centrum, Rousínov 2007, 1. užitkový rok

Typ půdního kondicionéru

Algomin - na bázi mořských řas Agrosil - silikátové koloidy Agrisorb - hydroabsorbent Supresivit - Trichoderma harzianum. Kontrola - bez kondicionéru

Hmotnost kořenové biomasy trávníku ve vrstvě 0-200 mm v g/m2 Dlouhodobé Krátkodobé hnojivo hnojivo 768,15 600,48 729,16 569,29 713,56 604,38 818,84 577,09 - 17 -

565,39 417,22

Nehnojená varianta 701,87 912,42 736,96 686,27 795,45

Průměr 690,17 736,96 684,97 690,17 596,59

TRÁVNÍKY 2008 Graf 1: Vliv formy dusíku v aplikovaném hnojivu a typu půdního kondicionéru na hmotnost kořenové biomasy hřišťového trávníku v půdní vrstvě 0-200 mm (v g/m2), Trávníkové centrum, Rousínov 2007, 1. užitkový rok

Literatura ANONYM, 2001: Zákon o hnojivech. Ministerstvo zemědělství, Praha, 2001, 42, 53 s. ANONYM, 2003: Věstník ÚKZÚZ. Odbor agrochemie, půd a výživy rostlin. 2003, II/4, 63 s. BELL, D., SCHUSTER, R.P., 2000: Mykorrhiza – Pilze auf dem Golfplatz. Rasen – Turf – Gazon: Greenkeepers Journal , 2000, (3). CAREY, K., 2002: Effects of Terra-Control soil amendment on soil stability of seeded Kentucky bluegrass, perennial ryegrass, fine fescue, and tall fescue populations. Horticultural Science and the Guelph Turfgrass Institute University of Guelph, Guelph, Ontario, NIG 2W1 (519): 824-4120. GANDERT, K. D., BUREŠ, F., 1991: Handbuch Rasen. Deutscher Landwirtschaftsverlag Berlin, 1991, 365 s. HERMSEN, W., 1996: Benutzung biologischer Präparate aus Meeresalgen für den Sportplatzbau und die – unterhaltung. XXVI. International Turfmeeting 1996, Arnhem (Nederland). HRABĚ, F., et al., 2003: Trávy a trávníky – co o nich ještě nevíte. Vydavatelství ing. Petr

- 18 -

Baštan – Hanácká reklamní, Olomouc, 2003, 158 s. STRAKA, J., STRAKOVÁ, M., 2003: Zkušenosti s půdními kondicionéry při zatravňování svahů na extrémních stanovištích. In: Sborník „Trávníky 2003“, Agentura Bonus Hrdějovice, MZLU Brno, Lednice na Moravě, 2003, 16-21. VOSÁTKA, M., 2002: Mykorrhizní houby a jejich využití v zahradnictví. Zahradnictví, 2002, (5):26-27. Ke zpracování tohoto článku byly použity informace získané při řešení výzkumného projektu výzkumu a vývoje s identifikačním číslem 2B08020 a s názvem „Modelový projekt zamezení biologické degradace půd v podmínkách aridního klimatu, realizujícího NÁRODNÍ PROGRAM VÝZKUMU II.

Ing. Marie Straková, Ph.D., Ing. Josef Straka, Ph.D., Ing. Ludmila Michalíková, Ing. Ivo Hartman, Ph.D., Agrostis Trávníky, s.r.o., Rousínov

TRÁVNÍKY 2008

HYDROOSEV A MYKORRHIZA TRÁVNÍKŮ Tomáš GABRIEL HYDROOSEV Jeden ze způsobů zakládání travních a bylinných společenstev. Využívá se hlavně v extrémních podmínkách na svazích. Do výsevní směsi se přidávají složky dle druhu vegetační vrstvy a náchylnosti svahu k erozi. Povrch vegetační nosné vrstvy musí být tak drsný, aby na něm nanesené látky držely. V době výsevu nesmí být půdy zamrzlé. Výsev musí být aplikován rovnoměrně a přitom je potřeba osít i přilehlé plochy, zvláště nad korunou svahů o šířce asi 1 m. Složky výsevní směsi • Základní složkou směsi je voda, ve které se vše rovnoměrně smísí a v tomto stavu se udržuje až do aplikace. • Semena travních a bylinných osiv – skladba volena vždy s ohledem na konkrétní stanovištní podmínky místa. Obsahuje byliny a trávy s maximálním protierozním a stabilizačním účinkem. Může obsahovat také semena dřevin. Ve zvláště chráněných územích či na esteticky exponovaných místech mohou být v osevné skladbě semena rostlin květnatých společenstev, případně se mohou přidávat i řízky sukulentních rostlin. • Hnojiva – přidávají se na půdy nevyvinuté – hlušinu, používají se různé druhy NPK (nejlépe s hořčíkem) v množství dle kvality podloží • Materiály na vylepšení půdy – např. pemza, Bentonit, rašelina, komposty, Algináty, atp. • Mulčovací materiály – sláma, seno, celulóza • Pojiva – živice, celulóza Výhody technologie hydroosevu • vysoký výkon – jedna nádrž na 6600 litrů směsi vystačí na 2000 – 3000 m2 plochy, dosah postřiku je 60 m, na větší vzdálenosti je zařízení vybaveno hadicemi, denní výkon je 5000 – 25000 m2 podle místních podmínek • současná aplikace semen, řízků, částí rostlin • možnost společné aplikace hnojiv, pojiv, půdních kondicionérů, atp.

- 19 -

•

vytvoření ochranného filmu, který zabraňuje vysychání sluncem a větrem

MYKORRHIZA TRÁVNÍKŮ Přirozená symbióza mezi kořeny rostlin a půdními houbami. Oba partneři rostlina i houba mají z mykorrhizy prospěch. Houbové mycelium se rozrůstá z kolonizovaných kořenů do okolní půdy a tím mnohonásobně zvyšuje kontaktní plochu kořenů pro příjem vody a živin. Zvyšuje agregaci půdních částic, čímž omezuje erozi půd. Lépe zadržuje živiny v půdě. Reintrodukce (znovuzavedení) prospěšných symbiotických hub se provádí u půd, kde nejsou přirozeně přítomny, nebo byly zlikvidovány činností člověka. Symbiózou kořenů a půdních hub je zvýšená vitalita, konkurenční schopnost a odolnost rostliny. Mykorrhizu ke zlepšení růstu a kvality trávníku je vhodné aplikovat plošně před výsevem trávníku, nebo přímo přidáním do výsevní směsi hydroosevu. Možnosti využití • důlní výsypky a úložiště popílku • dopravní infrastruktura • pouště a polopouště • rekultivace skládek a hald odpadů z průmyslových činností • zatravňování hřišť, závodišť, nebo golfových greenů • ozeleňování střech REFERENCE

O TESTOVÁNÍ MYKORHIZNÍHO PRODUKTU TURFCOMP® APLIKOVANÉHO HYDROOSEVNÍM POSTUPEM NA SVAŽITÉ PLOCHY NA PŘELOŽCE SILNICE I/7 CHOMUTOV – KŘÍMOV

•

•

Experimenty realizovány společností Gabriel s.r.o. ve spolupráci s firmou Symbio-m s.r.o. Plnění a aplikace osevní směsi hydroosevem

Shrnutí: Mykorhizní produkt TurfComp® byl úspěšně aplikován hydroosevním postupem při ozelenění svahu nově zbudovaného silničního tělesa. Během aplikace nebyla zjištěna žádná omezení

TRÁVNÍKY 2008 použité technologie. Pokus byl založen v dubnu 2007, jeho první hodnocení bylo provedeno čtyři měsíce od založení. U rostlin odebraných z plochy ošetřené produktem TurfComp® byla prokázána 4x vyšší nadzemní biomasa a 2x vyšší počet odnoží než u rostlin z kontrolní, neošetřené plochy. Cíle: Ověření protierozního a stabilizačních účinků mykorhizního produktu TurfComp® společnosti Symbio-m aplikovaného metodou hydroosevu při ozelenění svahu nově budované dopravní komunikace. Materiál a metody: Experiment byl realizován firmou Gabriel, s.r.o. na svahu nově zbudované přeložky dopravní komunikace I/7 (Chomutov - Křimov) v dubnu 2007. Pro aplikaci standardním hydroosevním zařízením FINN HYDROSEEDER, USA bylo na 1 nádrž o objemu 6.600 L použito 400 L produktu TurfComp®, který byl důkladně promíchán s travním osivem a vodou. Součástí přípravku TurfComp® jsou symbiotické mykorhizní houby, pomalu-rozpustná hnojiva a absorpční hydrogel o frakcích < 0,2 mm a 0,51,0 mm, který slouží k fixaci osiva a produktu na skalnatém podloží svahu. Celkově byla ošetřena plocha cca. 4.000 m2. První hodnocení experimentu bylo provedeno po čtyřech měsících po jeho založení. Jako ukazatele hodnocení byly zvoleny nadzemní biomasa, počet odnoží a mykorhizní kolonizace kořenů. Pro stanovení nadzemní biomasy byla v každé variantě použita nadzemní část rostlin odstraněná při povrchu půdy ze 6 náhodně zvolených ploch o rozměru 0,125 m2. Mykorhizní kolonizace byla hodnocena jako délka kořenů kolonizovaných arbuskulárními symbiotickými houbami (kořeny byly macerovány v 10 % KOH po dobu 1 hod, obarveny trypanovou modří a hodnoceny pod mikroskopem). Získaná data byla statisticky zpracována pomocí ANOVA (analýza variance) v programu

- 20 -

Statistica 6. Pro testování hladiny významnosti mezi jednotlivými variantami byl použit Fisher’s LSD multiple-comparison test. Použitá travní směs: VV 19/1 Jílek vytrvalý Kostřava červená výběžkatá Kostřava červená krátce výběžkatá Kostřava červená trsnatá Kostřava ovčí Kostřava rákosovitá Lipnice luční Psineček tenký Jetel plazivý

Jakub Barustic Dawson Barborka Jana Barfelix Panduro Teno Ovčák

15% 25% 5% 15% 15% 15% 5% 3% 2%

Výsledky: Mykorhizní produkt TurfComp® byl úspěšně aplikován hydroosevním postupem při ozelenění svahu nově zbudovaného silničního tělesa. Během aplikace nebyla zjištěna žádná omezení použité technologie standardního hydroosevního zařízení. Po čtyřech měsících od založení experimentu byl zjištěn statisticky průkazný vliv aplikovaného mykorhizního produktu TurfComp® na rozvoj nadzemní biomasy rostlin (4x vyšší) a na počet odnoží (2x vyšší) při srovnání s neošetřenou, kontrolní variantou. Účinek produktu na mykorhizní kolonizaci kořenů nebyl statisticky průkazný. Větší nadzemní biomasa rostlin, spolu s větším odnožováním, vede k větší hustotě travního porostu a tím i k vyšší odolnosti vůči mechanickému narušení (např. erozi nebo sešlapu). Z předložených výsledků experimentu vyplývá, že hydroosevní aplikace mykorrhizy má kladný vliv na růst porostu v extrémních podmínkách. Při současné ceně přípravku TurfComp je však masovější využití složité. Ing

Tomáš

Gabriel,

fa

GABRIEL

s.r.o

TRÁVNÍKY 2008

REAKCE VYBRANÝCH TRAVNÍCH DRUHŮ A ODRŮD NA NEPRODUKČNÍ ZPŮSOB VYUŽÍVÁNÍ Radek MACHÁČ Úvod V České republice je v současnosti více než 970 tis. ha trvalých travních porostů. S ohledem na stále ještě vysoký stupeň zornění je žádoucí zvýšit výměru TTP v ČR na 1.500 tis. ha. Jak uvádí Kvapilík (2003), stávající stavy polygastrů umožňují využít cca 745 000 ha TTP pro krmné účely. Pro zbývající výměru (potenciálně až 750 tis. ha) je nutno najít alternativní využití. Jako perspektivní se jeví energetické využití trav, jenž přináší možnost využití části ploch TTP jako obnovitelného zdroje energie. Bohužel nelze předpokládat, že veškerou produkci z ploch, které nebudou využity pro produkci objemných krmiv, bude možno využít pro výrobu bioplynu nebo biomasy k přímému spalování (nedostatečná zpracovatelská kapacita, vysoké náklady na dopravu ze vzdálených míst). Proto bude nezbytné část ploch trvalých travních porostů udržovat mulčováním, tak aby nedocházelo k jejich nadměrnému zaplevelení a poškození drnu. Tento příspěvek se zabývá hodnocením stavu travního drnu, zaplevelení a zdravotního stavu vybraných odrůd pěti druhů trav, podrobených režimu mulčování. Materiál a metody V roce 2004 byl na stanovišti v Zubří (356 m n.m., průměrná teplota 7,5 oC, srážkový normál 864 mm, půdní typ: kambizem oglejená, výrobní oblast pícninářská) založen maloparcelní pokus s 25 odrůdami jílku vytrvalého (Lolium perenne L.), 10 odrůdami kostřavy luční (Festuca pratensis Huds.), 5 odrůdami bojínku lučního (Phleum pratense L.), 21 odrůdami kostřavy červené (Festuca rubra L.) a 5 odrůdami lipnice luční (Poa pratensis L.). Trávy byly zasety do řádků vzdálených 21 cm (6 řádků na parcelu). Velikost parcel činila 7,5 m2 a všechny odrůdy byly ve 3 opakováních. Pokusné parcely byly

obhospodařovány extenzivně, tj. bez hnojení a použití pesticidů. Jediným ošetřením bylo mulčování neseným mulčovačem Agrimaster RMU 2000 s 60 rotujícími noži uloženými na horizontální hřídeli. Mulčování bylo vzhledem k omezené délce trvání pokusu provedeno třikrát za sezónu : v červnu (po vymetání trav), v polovině srpna a koncem října. Vícenásobné mulčování bylo použito z důvodu testování odolnosti mechanickému poškození drnu. Na jaře po obrůstání porostu, v létě (před druhým mulčováním) a na konci vegetace byla u všech parcel hodnocena úplnost porostu, stav drnu, zaplevelení a napadení chorobami (především saprofytické houby a plísně na mulčované hmotě). Výsledné hodnoty byly statisticky analyzovány metodou ANOVA a následným testováním dle Fishera. Výsledky a diskuze Výsledky hodnocení stavu porostu jsou z října 2007, tj. po 3,5 letech od založení pokusu (po 10 cyklech mulčování). Vzhledem k trojímu mulčování během vegetace probíhala dekompozice mulčované hmoty rychleji než v praxi běžnému jednomu, resp. dvojímu mulčování. Z tohoto důvodu a také vzhledem k suchému a teplému průběhu počasí během vegetačních období byl pozorován minimální výskyt saprofytních hub nebo plísní na mulčované hmotě. Při hodnocení mimoprodukčních vlastností vybraných odrůd trav nebyly pozorovány významnější rozdíly mezi jednotlivými odrůdami v rámci jednoho druhu. U jílku vytrvalého byly nejlepší výsledky zjištěny u odrůd Olaf, Aberdart, Ahoj, Sport a Bača. Nejslabší výsledky byly pozorovány u odrůd Bravo, Mara, Kertak a Talon (viz. tab. 1.). V porovnání diploidních a tetraploidních odrůd nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly.

U kostřavy luční byly pozorovány nejlepší výsledky u odrůd Lipanther a Preval. Nejhůře na mulčování - 21 -

TRÁVNÍKY 2008 reagovaly odrůdy Stella a Limosa (viz. Tab. 3). Mulčovaná hmota kostřavy luční a jílku vytrvalého nejlépe podléhala rozkladu. Tabulka č. 1 Hodnocení vybraných neprodukčních charakteristik odrůd jílku vytrvalého odrůda Aberdart Aberelan Ahoj Algol Alligator Bača Baristra Bravo Jantar Jaspis Kentaur Kertak Lonar Mara Mustang Olaf Option Premium Recolta Respect Sirius Sponsor Sport Talon Tarpan

ploid. 2n 2n 2n 2n 4n 2n 4n 2n 4n 4n 4n 4n 4n 2n 4n 2n 2n 2n 2n 2n 4n 2n 2n 2n 4n 2n 4n

stav drnu 9-1 stat. 8,7 ab 8,3 abc 9,0 a 8,7 ab 8,7 ab 8,7 ab 7,7 c 9,0 a 8,7 ab 8,3 abc 8,7 ab 8,0 bc 9,0 a 8,3 abc 8,3 abc 8,7 ab 8,0 bc 8,3 abc 8,3 abc 8,3 abc 8,7 ab 8,3 abc 8,3 abc 7,7 c 9,0 a 8,4 0 8,5 0

napadení saprofytními houbami 9-1 stat. 8,7 ab 8,0 b 8,0 b 8,3 ab 8,7 ab 8,7 ab 8,0 b 8,7 ab 9,0 a 8,3 ab 8,7 ab 8,0 b 8,7 ab 8,3 ab 8,7 ab 8,3 ab 9,0 a 9,0 a 8,7 ab 8,0 b 8,3 ab 8,0 b 8,7 ab 8,3 ab 8,7 ab 8,4 0 8,5 0

úplnost porostu % stat. 95 a 93 ab 93 ab 95 a 93 ab 95 a 95 a 92 ab 93 ab 93 ab 92 ab 95 a 93 ab 93 ab 93 ab 95 a 95 a 95 a 90 b 93 ab 92 ab 93 ab 95 a 95 a 95 a 94 0 94 0

zaplevelení % 6,3 6,7 6,0 9,0 10,0 7,7 7,3 12,0 11,0 9,7 10,0 9,7 10,7 10,3 10,0 5,7 8,7 10,7 7,3 7,3 8,0 8,7 7,3 9,7 8,3 8,2 9,5

stat. abc abc ab abcd abcd abcd abcd d cd abcd abcd abcd bcd abcd abcd a abcd bcd abcd abcd abcd abcd abcd abcd abcd 0 0

Tabulka č. 3 Hodnocení vybraných neprodukčních charakteristik odrůd kostřavy luční odrůda Bartran Limosa Lipanther Otava Pradel Premil Preval Pronela Rožnovská Stella

stav drnu 9-1 stat. 7,3 ab 6,0 b 7,7 a 6,7 ab 7,0 ab 6,3 ab 7,3 ab 7,0 ab 6,0 b 6,0 b

úplnost porostu % stat. 85 c 88 abc 88 abc 90 ab 87 bc 87 bc 92 a 88 abc 92 a 87 bc

Z odrůd kostřavy červené vykazují nejlepší hodnoty odrůdy Ferota, Suzett, Fiorentine a Citera. Naopak slabší jsou odrůdy Licoletta, Camilla a Valaška. Rozdíly mezi jednotlivými odrůdami však byly velmi malé a v mnoha pří- 22 -

napadení saprofytními houbami 9-1 stat. 8,0 a 8,0 a 8,0 a 8,3 a 7,7 a 8,0 a 8,7 a 8,0 a 8,3 a 8,0 a

zaplevelení % stat. 7,7 a 11,3 a 7,3 a 9,7 a 9,3 a 7,7 a 8,7 a 6,7 a 8,0 a 9,0 a

padech odrůda dobře hodnocená v jednom znaku byla horší v jiném znaku. Ve sledovaných znacích neby ly rovněž zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi hexaploidními a oktoploidními odrůdami

TRÁVNÍKY 2008 kostřavy červené. Mulčovaná hmota odrůd pozici. Podrobnější výsledky jsou uvedeny kostřavy červené, ve srovnání s ostatními testov tabulce č. 2. vanými druhy trav, podléhala nejméně dekomTabulka č. 2 Hodnocení vybraných neprod. charakteristik odrůd kostřavy červené odrůda Barborka Baroyal Barpusta Barustic Camilla Citera Corail Echo Ferota Florentine Licoletta Lifine Makyta Rosana Suzett Táborská Tagera Tradice Valaška Veverka Viktorka

stav drnu 9-1 stat. 8,0 abc 7,7 bc 7,7 bc 8,0 abc 7,3 c 8,3 abc 8,7 ab 7,7 bc 8,3 abc 9,0 a 7,7 bc 7,7 bc 8,3 abc 8,3 abc 8,7 ab 8,0 abc 7,3 c 8,0 abc 7,3 c 7,3 c 8,0 abc 8,0 0 8,0 0

ploid. 6n 6n 6n 8n 8n 6n 8n 8n 6n 8n 8n 6n 6n 6n 6n 6n 8n 6n 6n 6n 6n 6n 8n

úplnost porostu % stat. 88 ab 88 ab 88 ab 90 ab 88 ab 88 ab 88 ab 92 a 92 a 90 ab 88 ab 90 ab 88 ab 85 b 87 ab 88 ab 90 ab 92 a 90 ab 90 ab 88 ab 89 0 90 0

napadení saprofytními houbami 9-1 stat. 8,0 a 8,3 a 8,3 a 8,7 a 8,3 a 8,7 a 8,0 a 8,7 a 8,7 a 8,0 a 8,0 a 8,3 a 8,3 a 8,3 a 8,7 a 8,3 a 8,7 a 8,3 a 8,3 a 8,7 a 8,3 a 8,4 0 8,3 0

zaplevelení % stat. 9,7 abc 8,0 abc 8,3 abc 8,3 abc 6,7 ab 5,7 a 6,0 a 8,3 abc 9,7 abc 7,7 abc 8,7 abc 10,7 bc 8,3 abc 5,7 a 8,0 abc 11,7 c 8,0 abc 7,7 abc 9,3 abc 7,0 ab 7,7 abc 8,4 0 7,7 0

Tabulka č. 4 Hodnocení vybraných neprodukčních charakteristik odrůd bojínku lučního a lipni-

ce luční odrůda bojínek luční Bobr Licora Lirocco Sobol Větrovský lipnice luční Balin Delft Lato Moravanka Slezanka

stav drnu 9-1 stat.

úplnost porostu % stat.

napadení saprofytními houbami 9-1 stat.

zaplevelení %

stat.

7,7 7,3 7,3 7,3 7,3

a a a a a

90 92 92 87 90

a a a a a

8,3 8,3 8,0 8,3 8,3

a a a a a

10,0 9,0 8,3 8,7 9,0

a a a a a

6,3 5,9 6,1 6,0 6,9

a a a a a

67 62 65 63 73

a a a a a

8,7 8,3 8,3 8,7 8,7

a a a a a

14,7 14,0 11,7 9,7 10,3

c bc abc a Ab

U bojínku lučního nebyly v žádném sledovaném znaku zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi testovanými odrůdami. U odrůd lipnice luční byly statisticky průkazné rozdíly zjištěny pouze - 23 -

u zaplevelení. Celkově nejlepších výsledků bylo dosaženo u odrůdy Slezanka a naopak nejhorší reakci na mulčování vykazovala odrůda Delft

TRÁVNÍKY 2008 (viz. tabulka č. 4). Lipnice luční celkově nejhůře reagovala na mulčování, patrně i v důsledku pomalého počátečního vývoje a následného zaplevelení.

Závěr Při hodnocení vlastností odrůd trav při neprodukčním způsobu využívání nebyly v globálu mezi testovanými odrůdami nalezeny podstatné rozdíly. Pro osetí ploch s předpokládaným neprodukčním využitím tak lze využívat všechny zkoušené druhy a odrůdy trav, a to nejlépe ve směsích, ve kterých se jednotlivé druhy trav vhodně doplní.

Poděkování Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu QF4034, financovaném Národní agenturou pro zemědělský výzkum. Literatura Kvapilík Jindřich, 2003, Využívání trvalých travních porostů v České republice v podmínkách Evropské unie. In: Sborník z mezinárodní vědecké konference „Ekologicky šetrné a ekonomicky přijatelné obhospodařování travních porostů“, VÚRVPraha, s. 6-15.

Radek MACHÁČ, OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří

EKOLOGICKÉ ZATRAVŇOVÁNÍ – NOVÝ PŘÍSTUP K OBNOVĚ PLOCH Jana KAŠPAROVÁ, Magdalena ŠEVČÍKOVÁ O revitalizaci prostoru narušeného převážně technikou dosud usiluje člověk většinou opět jen technickými prostředky. Není dost trpělivý, aby přírodě poskytl dostatek času pro spontánní obnovné pochody, které by byly mnohem úspěšnější (Rychnovská 2006). Zhruba v posledních 15 letech se však rychle rozvíjí obor ekologie obnovy, kombinující teoretické poznatky současné ekologie s praktickou realizací, s cílem přirozeně a udržitelně obnovit narušené populace, společenstva, ekosystémy či celou krajinu. V tomto oboru se stává sukcese, ať spontánní či řízená, základním ekologickým procesem, se kterým je nutné počítat v každém projektu obnovy (Prach 2006). Alternativní metody při ekologické obnově narušených stanovišť zahrnují přírodě blízké postupy s využitím zdrojů semenného nebo rostlinného materiálu autochtonních druhů, jako jsou výsevy druhově bohatých semenných směsí nebo výsadby rostlin regionálního původu, mulčování senem z vhodných zdrojových druhově bohatých porostů, přenos půdních bloků s vegetací aj. (Krautzer, Hacker 2006, Kirmer, Tischew 2006, Jongepierová, Poková 2006). V ČR používají tyto postupy především nevládní organizace, z nichž ČSOP Bílé Karpaty započal program údržby a obnovy druhově bohatých luk, a dále ZO - 24 -

ČSOP Pozemkový spolek Hády se dlouhodobě a úspěšně věnuje ekologické revitalizaci vápencových lomů na jižní Moravě (Tichý 2005). Spontánní sukcese Je považována za nejpřirozenější způsob obnovy narušených stanovišť. Mnohaleté poznatky z přirozené sukcese nerekultivovaných fyzikálně i chemicky odlišných odkališť v Čechách shrnuje ve své monografii Kovář (2004). I toto extrémní prostředí, které autor nazval „ostrovními pustinami v kulturní krajině“, často vysoce toxické, s nedostatkem živin, s různým vlhkostním režimem, postupně osídlují různé typy vegetace, která se stává útočištěm dalších organismů. Je to však proces dlouhodobý, závisející mj. i na zdroji diaspor (tj. částí rostlin zajišťujících jejich rozmnožování) v okolí. Výsev regionálních druhově bohatých semenných směsí Základní druhy jsou získávány sběrem diaspor v přírodě, množeny v semenářských kulturách a míchány do směsí, které svým druhovým složením a procentickým zastoupením jednotlivých komponent odpovídají požadovanému typu cílové vegetace. Doporučované výsevní množství činí většinou 3 – 5 g.m2. Produkce

TRÁVNÍKY 2008 regionálních směsí s dokladovaným původem jednotlivých komponent je již samozřejmostí v Rakousku, Švýcarsku i Německu, kde celý proces podléhá přísným pravidlům a kontrole, aby byla zajištěna regionalita použitých materiálů a nedocházelo ke genetickému znehodnocení místní flóry. V alpských zemích, především Rakousku a Itálii je velká pozornost věnována obnově ploch v horských oblastech poškozených a ohrožených erozí vlivem zimních sportů a masové turistiky (Krautzer, Wittmann, Peratoner et al. 2006, Krautzer, Graiss, Peratoner et al. 2004). Koordinačním pracovištěm pro pěstování planých druhů a využití regionálních směsí pro zatravňování ve volné přírodě je v Rakousku výzkumný ústav HBFL RaumbergGumpenstein. Zpracoval směrnici pro ozeleňování regionálními materiály (Richtlinie für standortgerechte Begrünungen) a metodiku pěstování trav a bylin pro alpské oblasti. (Krautzer, Peratoner, Bozzo 2004). S ústavem úzce spolupracují i množitelské firmy, např. Kärntner Saatbau se zaměřením na alpské druhy a Voitsauer Wildblumensaatgut, specializovaná na plané druhy nižších až středních poloh východního Rakouska. Rovněž v Německu je snaha koordinovat činnost při obnově narušené krajiny s cílem zamezit znehodnocení populací autochtonní flóry (Hiller, Hacker 2001, Hacker, Hiller 2003). Producenti regionálního osiva planých rostlin jsou sdruženi do sdružení Verband deutscher Wildsamen- und Wildpflanzenproduzenten e.V. a spolupracují s pracovní skupinou Regiosaatgut na Univerzitě v Hannoveru. Na území Německa bylo navrženo 13 regionů, v nichž je nutno realizovat celý proces – získání semen z vhodných zdrojových porostů, jejich množení i vlastní uplatnění materiálu při realizaci obnovy. Zpracovávají se rovněž pravidla pro certifikaci regionálního osiva a práci se vzácnými druhy (Wieden 2006). Ve Švýcarsku je problematika uchování biodiverzity v agrárních ekosystémech rovněž aktuální. Pracuje zde komise Schweizerische Kommission für Erhaltung von Wildpflanzen (SKEW), která vydala doporučení pro pěstování a využívání osiv domácích druhů jako komponent směsí pro ozeleňování ve volné přírodě. Švýcarsko je z tohoto pohledu rozděleno na 4 hlavní regiony a 11 podregionů, v nichž je - 25 -

nutno respektovat regionální původ osiv pro tyto účely (Streit 2006). S úspěchem bylo ověřeno i přidávání mykorhizních hub (firma OH-Samen), které zlepšují podmínky pro vzcházení a růst mladých rostlin. V České republice produkuje a na trh dodává osivo planých druhů rostlin a jejich směsi firma Planta naturalis. Z hlediska původu komponent a potřeby zachování místních populací genetických zdrojů však osivo není vhodné pro výsevy ve volné přírodě na celém území republiky; je vždy třeba konzultovat vhodnost jeho použití v místě realizace obnovy. Na základě fytogeografického a fytocenologického rozboru území ČR bylo v rámci rozsáhlého výzkumného projektu (VaV–SM/6/2/04) vymezeno 14 oblastí a navrženo pro ně složení regionálních směsí pro svazy Arrhenatherion, Bromion, Cynosurion a Violion caninae (Jongepierová, Poková 2006). První certifikované směsi osiv regionálního původu pro obnovu druhově bohatých, v minulosti rozoraných bělokarpatských luk se podařilo vytvořit ve spolupráci ČSOP Bílé Karpaty a Výzkumné stanice travinářské v Zubří, kde byly rovněž vyzkoušeny biologicko-pěstitelské vlastnosti řady planých druhů trav i bylin. Srovnávání rekultivace pomocí regionálních a obchodních směsí jsme provedli v rámci mezinárodního projektu INTERREG III B CADSES. Na dvou stanovištích byly založeny pokusy na ozelenění svažitých, erozí silně ohrožených skládek hlušiny po důlní činnosti v Ostravsko-Karvinském regionu: Pilňok – podloží bez úpravy a Lipiny – podloží s navážkou zeminy ve vrstvě 15 cm. Na obou stanovištích byly vysety tři druhy směsí: dvě druhově pestré ve variantě a) směs pro svažité haldy (44 druhů – 9 trav, 5 leguminóz, 30 bylin) a b) směs pro svahy s navážkou zeminy (26 druhů – 9 trav, 4 leguminóz, 13 bylin), obě s výsevkem 2,35 g.m-2 a dále obchodní travní směs “Normal“ (3 druhy trav – 5 odrůd), výsevek 20 g.m-2. Ukázalo se, že rekultivace hald po těžbě černého uhlí pouhým výsevem bez zlepšení půdních vlastností nebyla příliš úspěšná a zápoj porostů na lokalitě Pilňok po dvou letech dosáhl 30 - 40 % díky spontánně se vyskytujícím druhům. Zápoj porostů na lokalitě Lipiny vylepšené vrstvou ornice dosahoval dvojnásobných hodnot (60 – 75 %) a byl dosažen převážně vysetými druhy, ale i spontánně se šířícími druhy jetelovin. Sle-

TRÁVNÍKY 2008 dování vývoje porostů během dvou let je však zatím příliš krátké. Mulčování hmotou z druhově bohatých lučních porostů Metoda je závislá na existenci a výběru zdrojových ploch druhově bohatých porostů v oblasti plánované obnovy a spolupráci s jejich majiteli. Jako materiál se používá čerstvě pokosená zelená hmota nebo usušené seno, příp. výdrolky ze sena. Seč se uskutečňuje obvykle v období mezi červencem a srpnem, kdy v porostu dozrává nejširší spektrum rostlinných druhů. Pokosená biomasa (čerstvá nebo usušená) se převeze na obnovované stanoviště a rozprostře se - na svažitých pozemcích ve vrstvě 5 – 10 cm (tj. cca 1 - 2 kg čerstvé hmoty.m-2), na rovinatých plochách lze redukovat na 3 – 5 cm (0,5 – 1 kg čerstvé hmoty.m-2). Mulčováním se přenášejí nejen semena a části rostlin typického druhového složení podle společenstva zdrojového porostu, ale i mikroorganismy a drobní živočichové. Vrstva mulče působí současně jako ochrana proti erozi, zastiňuje půdu a zvláště na tmavých substrátech mírní výkyvy teplot, čímž zlepšuje mikroklima pro klíčící a vzcházející rostliny. Při jeho rozkladu se uvolňuje malé množství živin, které jsou důležité pro rostliny v prvních fázích vývoje porostu (Kirmer 2006). Metoda mulčování pokosenou biomasou z hodnotných porostů byla použita např. v CHKO Kysuce na Slovensku jako opatření na obnovu a zlepšení kvality poškozených částí sjezdovek v lyžařském středisku Veľká Rača (DAPHNE 2003). Výmlat druhově bohatých lučních porostů Metoda rovněž předpokládá existenci vhodných zdrojových druhově bohatých porostů v regionu a dohodu s jejich majiteli. Ve dvou až třech termínech podle semenářské zralosti cílových komponent se provede jednofázová kombajnová nebo dvoufázová sklizeň, případně se doplňuje ručním sběrem některých druhů. Jednotlivé šarže se usuší, hrubě přečistí a míchají do směsí. Někdy se přidávají i jedno až dvouleté druhy, aby se napodobila přirozená sukcese porostu. Uvádí se, že směsi obsahují 50 až 100 rostlinných druhů regionálního původu, které jsou přizpůsobeny místním podmínkám a svým složením odpovídají skladbě přirozených rostlinných společenstev. Kromě semen a rostlinných částí jsou přítomny životaschopné diaspory - 26 -

mechů, hub, půdní bakterie a ostatní mikroorganismy. Objem transportované biomasy je podstatně menší než u mulčování. Vzhledem k hrubší struktuře materiálu se na velkých plochách obvykle aplikuje hydroosev, u menších ploch ruční rozhoz. Obvykle se z 1 m2 zdrojové plochy zatravní plocha 1 m2. V německy mluvících zemích se tento postup získání směsi semen i samotný produkt označuje jako Heudrusch® (Engelhardt 2006) a stává se alternativním produktem a zdrojem příjmu zejména v zemědělsky méně příznivých oblastech (Boehmer 2006). Trávníkové koberce z regionálních druhů Tuto metoda byla úspěšně použita např. v Rakousku pro rychlé ozelenění prudkých alpských svahů v lyžařských areálech, kde vzhledem k erozi nebylo možno výsevem dosáhnout potřebnou 70% pokryvnost porostu (Gottschlich, Krautzer, Potsch 2006). Trávníkové koberce, vypěstované z regionálních směsí pro vysokohorské polohy v průběhu jednoho roku, byly sloupnuty v pásech o rozměrech 2,5 m x 0,4 m, tloušťky 1,5 cm, položeny diagonálně ke svahu a připevněny dřevěnými kolíky. Odběry vzorků kořenové biomasy ukázaly, že za poměrně krátkou dobu po položení se kořeny plně vyvinuly a drn plnil protierozní funkci. Přenos půdních bloků s vegetací Tato metoda umožňuje přenos celých částí vegetace a používá se jednak při záchraně cenných společenstev ohrožených úplným zničením nebo se využívá jako zdroj materiálu regionálního původu z hodnotných společenstev pro rekultivaci poškozených ploch ve stejném regionu (Wittmann, Rücker 2006). Na Slovensku byl použit přenos drnů např. v CHKO Záhorie při obnově společenstev aluviálních luk řeky Moravy (Šeffer, Stanová 1999). V zahraniční literatuře se doporučuje přenos bloků velikosti 0,5 x 0,5 m, ale je možno přesazovat i menší drny. Vždy je potřeba postupovat tak, aby nebyla poškozena plocha, která slouží jako zdroj materiálu. Přenos půdy Metoda umožňuje využití hodnotných svrchních vrstev půd např. u starších travnatých porostů, u nichž má být provedena z nějakých důvodů skrývka (stavební, inženýrské práce ap.). Přenosem na odpovídající stanoviště se využije potenciál klíčivých semen v půdní semenné bance a rozmnožování schopných vege-

TRÁVNÍKY 2008 tativních částí rostlin. Díky současnému přenosu živin, půdní fauny a mikroorganismů se zvýší i biologická aktivita a vytvoření vegetačního pokryvu přizpůsobenému místním podmínkám být rozprostřena vrstva 0,5 -2 cm zeminy (Molder 2006). Závěr Potřeby ekologické obnovy i technologické postupy a jejich úroveň se často liší v jednotlivých evropských zemích v souvislosti s různými klimatickými podmínkami i typem narušení krajiny. I přes rozdílné zkušenosti v evropských zemích je možné zaznamenat společný prvek; stále sice převládají konvenční postupy obnov a použití klasických materiálů včetně komerčních směsí, situace se však velmi zvolna mění. Hledají se přírodě blízké postupy rekultivace a potřeba regionálních materiálů tak narůstá. Veřejnost si je již často vědoma potřeby náprav škod způsobených přírodě ve jménu lidské civilizace.

je usnadněno. Skrývka, uskutečněná většinou na jaře nebo na podzim, by neměla překročit 20 cm, protože většina diaspor se nachází v hloubce 5 - 10, max. 20 cm. Na cílovou plochu by měla Literatura Veškerá citovaná literatura je uložena u autorek článku. Poděkování Práce vznikla za finanční podpory programu INTERREG III B CADSES v rámci projektu 3B071 SURE a projektu NAZV 1G46066. Jana KAŠPAROVÁ, Magdalena EVČÍKOVÁ OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov – Zubří

ŠLECHTĚNÍ SUCHOVZDORNÝCH TRAVNÍCH ODRŮD Ivo NAŠINEC V polovině února proběhla na ČZU v Praze již osmá konference na téma „Vliv abiotických a biotických stresorů na vlastnosti rostlin“ a její součástí byl i workshop věnovaný šlechtění na suchovzdornost. Poměrně značný prostor zabrala diskuse o suchovzdornosti trav a zejména o problémech spolupráce mezi šlechtiteli a výzkumníky při řešení této problematiky. Pokusím se stručně shrnout myšlenky, které při diskusi zazněly. Různé formy sucha Není rozhodující, zda současné změny klimatu má na svědomí člověk, či zda se jedná o důsledek periodické změny sluneční aktivity. Podstatná je skutečnost, že globální oteplování se projevuje i u nás a že na tuto změnu musíme reagovat, chceme-li zmírnit její negativní dopady. V případě travních porostů to znamená, že je nutné na trh dodávat směsi složené ze suchovzdorných druhů a odrůd. Takový požadavek je zdánlivě snadno řešitelný, protože z běžné trávníkářské praxe víme, že jednotlivé travní druhy reagují na přísušky rozdílně a lze mezi nimi vybrat ty odolnější. Musíme si ale uvědomit, že - 27 -

sucho se vyskytuje v různých podobách: sucho krátkodobé či naopak dlouhodobě působící, sucho způsobené nízkou hladinou spodní vody, sucho doprovázené vysokými teplotami atd. Na odlišné formy sucha reagují jednotlivé travní druhy různě. Například kostřava rákosovitá velmi dobře snáší nedostatek srážek, má-li možnost získat vodu z hloubky díky svým hlubokým kořenům, naopak na mělkých substrátech příliš suchovzdorná není. Jiný příklad: sucho v období po zásevu snáší mnohem lépe jílek vytrvalý než pomalu rostoucí lipnice luční, ale v dospělém trávníku je lipnice suchovzdornější než jílek . Hovoříme-li tedy o suchovzdornosti, musíme vždy přesně popsat konkrétní podmínky. Navíc je potřeba upřesnit, co suchovzdorností v daném případě rozumíme – zda schopnost vyprodukovat za sucha dostatek píce (u pícních trav), umění zachovat si i v období nedostatku vláhy pěkný vzhled (u okrasných trávníků), či pouze schopnost přežít období bez srážek (u krajinných porostů). Šlechtění suchovzdorných odrůd

TRÁVNÍKY 2008 Prvým krokem šlechtění suchovzdorných odrůd trav by měl být výběr ekotypů na výsušných lokalitách, kde se dlouhodobým selekčním tlakem prosadily suchovzdorné materiály. Vybírat můžeme například také v subtropech, kde sucho a horko působilo mnohem déle a přirozeně se tam vyselektovaly suchovzdorné materiály. Trávy z těchto zeměpisných šířek ale u nás bývají nedostatečně zimovzdorné a je proto u nich nutné zlepšovat odolnost vůči vyzimování. Zda bude schůdnější zvyšovat suchovzdornost trav z mírného pásma či vylepšovat zimovzdornost subtropických materiálů, to ukáže až budoucnost. Hodnocení suchovzdornosti šlechtitelských materiálů v polních podmínkách je zdlouhavé a obtížně reprodukovatelné. Šlechtitelé se proto pokoušejí hledat jednotlivé dílčí morfologické či fyziologické znaky suchovzdornosti a vyvíjet spolehlivé metody jejich testování laboratorních podmínkách. Vycházejí přitom z teorie tzv. sobeckých genů a zamrzlé evoluce podle Jaroslava Flegra. Prvé geny determinující dílčí znaky suchovzdornosti se už podařilo odhalit. Nyní se hledají vazby těchto genů s jinými snadněji stanovitelnými znaky, aby se mohla využívat metoda MAS (Marker Assisted Selection). Spolupráce šlechtitelů s výzkumem Moderní selekční metody nemohou šlechtitelé vyvíjet sami, nutně potřebují spolupracovat s výzkumnými pracovišti a s univerzitami. Často přitom ale narážejí na těžko překonatelné rozdí-

ly v přístupu k řešení problémů mezi šlechtitely a výzkumníky. Šlechtitelé potřebují testovat rozsáhlé soubory genotypů a mají snahu zbavovat se nedostatečně odolných jedinců. Výzkumníci naopak raději zevrubně zkoumají pouze omezený počet genotypů a požadují zachovávání všech testovaných rostlin. Odlišnost přístupu je pochopitelná – cílem výzkumníků je publikování výsledků (i negativní výsledek je pro ně výsledek), akceptovatelným výstupem šlechtitelské práce jsou ale pouze suchovzdornější odrůdy. Spolupráce ŠS Větrov a VÚRV PrahaRuzyně. Prvé pokusy o spolupráci při šlechtění suchovzdorných travních odrůd mezi Šlechtitelskou stanicí Větrov a VÚRV Praha-Ruzyně také zpočátku narážely na zmíněné problémy, postupně se však daří nalézat obdobný pohled na řešení problémů. Už úvodní ověřovací testy prokázaly značnou variabilitu v dílčích znacích suchovzdornosti mezi jednotlivými travními druhy. Pro šlechtitele je ale mnohem důležitější, že se projevily také rozdíly mezi odlišnými genotypy uvnitř jednotlivých travních druhů, protože to jim otevírá možnost s materiály šlechtitelsky pracovat. Podaří-li se potvrdit prvé výsledky i v navazujících podrobných testech, bude už v dohledné době možné některé dosažené poznatky zveřejnit. Na suchovzdorné odrůdy si musíme ale ještě počkat.

VÝZNAM BYLINNÉHO PODROSTU V OCHRANĚ SADŮ Oldřich PULTAR „ Zahrada Čech“, „Zahrada Jižních Čech“ – vžité názvy oblastí, od přírody krajinně harmonických a díky velké koncentraci ovocných sadů lahodících lidskému oku záplavou květů na jaře, nebo plodů a barevného listí na podzim. „Pekelné zahrady“ evokoval v mé mysli pohled na tyto sady v době rašení, kdy se okolní pole a louky zelenaly, zatímco sady z ptačího pohledu tvořily tmavé „vředy“ v celkové harmonii. Terminus technicus „černý úhor“, používaný pro totální herbicidní úhory, které byly základní - 28 -

technologickou součástí ovocnářství, byl velice výstižný. Před 25 lety se o úhorech vedly bouřlivé diskuse. Zastánci úhorů argumentovali konkurencí plevelných rostlin o vodu a živiny, zastánci zatravněných sadů školními příklady významné úlohy bylinného pokryvu půdy pro edafon i epigeon a celkový systém oběhu vody a živin v půdě i ochranu před její degradací. Vývoj integrovaných systémů pěstování ovoce a později i révy vinné vedl k rychlému, i když kompromisnímu vyřešení problému. Dnes jsou

TRÁVNÍKY 2008 základní součástí technologií pěstování ovoce zatravněná meziřadí se stále užším příkmenným herbicidním pásem a to nejenom integrovaných systémech. Sami praktičtí ovocnáři pochopili velice rychle, jak významná je souvislá bylinná vegetace pro ochranu jejich svažitých ploch proti erozi. Na demonstračních plochách jasně viděli i to, co se obtížně chápalo podle publikací o prokázaných příčinách zhutňování, tzv. „únavy“ půdy i eutrofizace povrchových vod, nebo nitrifikace vod podzemních. Opravdovým standardem se staly zatravněné sady až v době, kdy trh byl dostatečně zásoben vhodnou sežínací technikou, kapkovými zavlažovacími technologiemi, vhodnými osevními směsmi a hnojivy, tj. zhruba od 90. let 20. století. Výše byla záměrně uvedena zmínka o kompromisu. Skutečně, zatravněná meziřadí a herbicidní pásy jsou kompromisem mezi technologickou nezbytností odstranění nejpalčivějších problémů v ochraně půdy a/nebo vod a ekologicky efektivním využíváním půdy. Přes veškerý pokrok, tento systém stále ještě negativně zasahuje do biologické složky, která vytváří ze sadů, jakožto zástupců zemědělských monokultur, stabilnější agrocenózu, vyžadující nižší látkové a energetické vstupy. Herbicidní pásy jsou funkčí obdobou černých úhorů, minimalizovanou na cca 20% výměry sadu. Z entomologického hlediska zaujímají plochu, která se rozhodující mírou podílí na přežívání řady škůdců, vázaných částí, nebo celým vývojovým cyklem na půdu pod korunou stromů nebo pod keři. Patří sem např. druhy, které v půdě přezimují a/nebo ukončují vývoj, jako jsou bejlomorka hrušňová (Dasineura pyri), b.jabloňová (D.mali), b.rybízová (D.tetensi), plodomorka hrušňová (Contarinia pyrivora), pilatka jablečná (Hoplocampa testudinea), p.hrušňová (H.brevis), p.švestková (H.minuta), p.žlutá (H.flava), p.rybízová (Nematus ribesii), vrtule třešňová (Rhagoletis cerasi), zobonoska jabloňová (Tatianaerhynchites aequatus), zobonoska třešňová (Rhynchites auratus), malinovník plstnatý (Byturus tometosus), obaleč švestkový (Cydia funebrana), částečně i obaleč jablečný (Cydia pomonella) a mnoho dalších. Patří sem dále významné druhy škůdců, kteří jsou vázáni částí životního cyklu na kořenový bal stromů a keřů, např. chroust obecný (Melolontha melolontha), lalokonosci (Otiorhynchus spp.) aj. Protože většina biotických přirozených - 29 -

regulátorů těchto škůdců dává přednost bylinnému podrostu, jsou herbicidní pásy negativním prvkem, ovlivňujícím stabilitu ekosystému sadů. V Chelčických sadech byl na příkladu střevlíkovitých brouků prováděn výzkum vlivu zatravněných meziřadí a černých úhorů na druhovou diverzitu a početní významnost epigeonu (ZELENKOVÁ 1987). Co do počtu druhů se oba systémy téměř nelišily (obr. 1), byly však zjištěny významné rozdíly dominance některých druhů, zejména stenoekních a především v abundanci střevlíkovitých, zejména euryekních (obr. 2). Zatravněné plochy jednoznačně potvrdily zvýšení predačního potenciálu sadů. Dalším významným zjištěním bylo a to i ve vztahu ke zmiňovaným herbicidnám pásům, že imigrace jednotlivých druhů do sadů z okolí je neprůkazná a disperze uvnitř sadů málo průkazná. Střevlíci do plodného sadu nazabíhají, prostě se množí ti, kteří v něm již jsou, resp. byli před výsadbou, nebo do něho imigrovali po výsadbě a neochotně opouštějí svůj habitat, za který preferují zatravněná meziřadí. Habitatem jimi regulovatelných stádií zmíněných škůdců je však především herbicidní pás pod korunou a keři. Je otázkou, jak řešit tuto disproporci. Mezinárodní obecné směrnice integrované produkce ovoce (MALAVOLTA et al. 2003) požadují ukončení udržování herbicidního pásu tak, aby na podzim byly porostlé plevely, což umožňuje přezimovat v nich řadě užitečných druhů. Nicméně z pohledu na populační dynamiku řady užitečných organismů, jen útržkovitě demonstrovanou na obr. 3, je zřejmé, že jde o řešení jen poloviční. Ještě markantněji si uvědomíme negativní vliv herbicidních pásů při zamyšlení nad ekologickými nároky klíčových entomopatogenních organismů (houby, hlístovky), z nichž hlavním je vysoká půdní vlhkost. Tu je schopen zajistit bylinný pokryv půdy, nebo mulč na jejím povrchu. Mulčování příkmenných pásů je tedy jedním z řešení, které se používá v organických (ekologických) systémech. Nicméně, podívejme se na selské zahrady a stromořadí kolem cest. Žádný herbicid, žádný mulč a přesto plodí, dokonce se zdá, že i vyrovnaněji než komerční sady. V době, která umožňuje cílenou kapkovou závlahu, cílené listové hnojení a sečení výkyvnými sežínači, je podle mého názoru udržování herbicidních pásů anachronismem. Vhodnou skladbou bylinného podrostu by se patrně dala eliminovat i nutnost sečení, kterou si momentál-

TRÁVNÍKY 2008 ně vynucují vzrostné travní porosty. Již několik let zkoušíme v našem mini „Biolasadu“ náhradu herbicidního pásu souvislým porostem jitrocelu kopinatého (Plantago lanceolata). V našich komerčních sadech občas spontánně stejně za.

I

II

III

IV

V

VI

VII

funguje porost lipnice roční (Poa annua). Problémem současnosti v tomto směru je sestavení vhodné směsi a technologie zapěstování a managementu porostu z hlediska jeho trvalého udržení.

VIII

IX

X

XI

XII

1 2 3 Obr. 3: Kalendář výskytu imag významných druhů střevlíků v jabloňových sadech Chelčice 1985-1986. 1 - Poecilus versicolor, 2 - Carabus granulatus, 3 – Pterostichus melanarius (Upraveno podle ZELENKOVÉ, 1987)

Druhým kompromisem je zatravňování sadů. Jednoděložné rostliny řeší v souvislém porostu - 30 -

řadu nedostatků, uváděných výše, ale naprosto nedostatečně vedou k stabilizaci biocenózy sa-

TRÁVNÍKY 2008 dů. Jako příklad si můžeme uvést fakt, že na herbicidních úhorech byly nalézány housenky parasitované různými druhy blanokřídlých a dvoukřídlých parasitoidů jen řídce a vždy na periferii sadů. V zatravňovaných sadech parasitace zpravidla nepřekračuje 30% a opět dominantní je na periferii, zatímco v extenzivních (neudržovaných) sadech a v alejích se běžně vyskytuje až 80% parasitace, s homogenní disperzí. Příčinou je druhová diverzita a možnost trvalého přežívání parasitoidů na ploše sadů. Velká část parasitoidů i některých predátorů patří troficky ve stádiu dospělců mezi polinofágy a nektarofágy. Porosty bez kvetoucích dvouděložných rostlin je nelákají, nebo se v nich nerozmnožují a hynou, pokud nejsou schopni přijímat náhradní potravu v podobě medovice, ovocných šťáv atd. 30% parasitoidů, a spíše méně (na periferii se podílejí i imigrující polinofágní druhy) v zatravněných sadech tedy tvoří na pylu a nektaru nezávislé druhy, zatímco dalších více než 50% druhů u alejí a extenzívních sadů, jsou právě druhy vázané na kvetoucí rostliny. Je zřejmé, že další vývoj musí zákonitě vést ke změně struktury bylinné vegetace sadů, pokud možno blízké květnatým loukám. Momentálně jsou využívány směsi, které neobsahují žádné dvouděložné rostliny. Jejich zavedení do porostů vidím jako dvoufázový proces. V první fázi je možné v současných sadech vytvářet jakási kvetoucí refugia – květoucí pásy na ouvratích, na místech chybějících stromů nebo neosazené a kolem plotů (které jsou často úporně čištěny herbicidem). V druhé fázi, především na nově vysazovaných sadech, vysévat dvouděložné kvetoucí rostliny přímo do meziřadí. Druhová skladba a dominance by měla odpovídat specifickým nárokům cílových druhů hmyzu a tedy odlišná u různých ovocných kultur. I výběr trav by měl dospět k určité úpravě. Momentálně je kriteriem jejich výběru trvalost porostu, odolnost proti zátěži (sešlapávání), schopnost regenerace, minimální potřeba sečení a nárok na vodu i hustě zapojený porost. Preferovány jsou trávy výběžkaté, ale právě trsnaté trávy jsou důležité pro přezimování řady užitečného hmyzu, např. afidofágních slunéček. Přitom stačí upustit od principu uniformity porostu a na ekologicky „kompatibilních“ místech, kde to není překážkou, je možné vytvořit i porosty netradiční, např. ostřic a kostřav. Příměs kvetoucích rostlin je dnes nabídkou lučních a speciálních - 31 -

krajinných i parkových a zahradních směsí, ale pro ovocnářské výsadby ne. Tab. I ukazuje, jak by mohla vypadat směs pro bylinný porost švestek a meruněk. Druhová skladba a poměr odpovídají analýze potenciálních škůdců a potřeb jejich antagonistů (např. jako zdroj pylu a nektaru, ale také alternativních hostitelů, indiferentních k ovocné kultuře). Spektrum bylo posuzováno z čistě entomologického hlediska a k dokonalé skladbě podobných porostů se budou muset vyjadřovat další odborníci, aby yly dodrženy požadavky na další vlastnosti porostu. Stejně důležité, jako navrhnout optimální skladbu bylinného podrostu, je také jeho management. Současný přístup naprosto nevyhovuje ekologickým požadavkům a účelům. Meziřadí jsou sečena totálně, tj. všechna v jednom termínu a s ohledem na výšku trávy, bez zřetelu na kvetoucí rostliny, pokud v nich něco kvete. Důsledkem je jen krátkodobá přítomnost pylu a nektaru, obvykle samotných ovocných dřevin, která neumožňuje trvalé přežívání na nich závistrávník

švestky

meruňky

Poa annua

30%

Festuca ovina

30% 15%

15%

15% Deschampsia caespitosa 15% Plantago lanceolata 12% 8% Achillea millefolium, A.colina, A.pratensis 12% 8% Medicago sativa 4% 10% Daucus carota 6% 8% Vicia cracca 2% 2% Pastinaca sativa 4% 4% Matricaria recutita okraj sadu okraj sadu Urtica dioica břeh potoka lých druhů. Optimálním postupem je diferencovaná seč např. ob řadu. K seči zbylého porostu by se mělo přistupovat až po regeneraci ploch posečených. Tento proses však může být poměrně zdlouhavý a u uniformních ploch vždy činí problém rozfázování managementu po dormanci bylinného porostu. Proto je nutné s těmito faktory již předem počítat, management plánovat (a to už při zakládání porostů) a přizpůsobit mu i skladbu podrostu, která sama bude řešit problém postupného vykvétání.

TRÁVNÍKY 2008 Častou chybou v managementu současných zatravněných sadů, je sečení pampeliškami prosycených meziřadí po jejich odkvětu. Pampelišky jsou velkými konkurenty kvetoucích stromů, pokud ty jsou odkázány na včely a čmeláky, jako jediné opylovače. Jejich přítomnost v době květu stromů snižuje pravděpodobnost opylení. Posečení odkvetlých rostlin je jen účinnou formou šíření rostliny semenem a rozsah „neřepkových“ žlutých zemědělských pozemků je toho důkazem, stejně jako rozsah alergie na pampeliškový pyl. Poměrně novým úkazem je stěhování některých, potenciálně škodlivých druhů do sadů v důsledku nedostatku kvetoucích rostlin v jejich okolí. Příkladem je zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), který se stal vážným škůdcem sadů na jižním Slovensku, ale škodlivý výskyt byl zaznamenán i na hrušních v okolí Znojma. Jde o polinofágní, stepní druh, který sice larvální vývoj úspěšně prodělává na sekundárních stepích, obilních lánech, ale imaga postrádající kvetoucí stepní rostliny se masově soustřeďují v sadech i řepkových porostech a škodí jako blýskáčci, vyžíráním poupat. Později navíc okousávají plůdky, protože ani po odkvětu ovoce nenacházejí na nekvetoucích a posečených meziřadích vhodnější potravu. Podobně začal škodit zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), který byl donedávna řazen mezi druhy ohrožené. Právě tento druh preferuje květy a semena pampelišek, pcháčů, bodláků a kopretin před květy stromů (s výjimkou hlohu a kaliny, které navštěvuje s oblibou), ale pokud je nemá k dispozici, napadá květy a později i ovoce na ovocných dřevinách. Paradoxně do chelčických sadů se nastěhoval pro nedostatek kvetoucích rostlin v okolí na neposečenou pampelišku a po jejím posečení jen přelétl výše. Zmínka o těchto případech není samoúčelná. Svědčí o tom, že management bylinných podrostů by neměl zahrnovat jen samotnou produkční plochu sadů, ale

Tab. I: Návrh bylinného porostu dvou ovocných kultur, jako stabilizačního prvku pro užitečný hmyz, s ohledem na potenciální škůdce.

také nejbližší okolí a také o tom, že může být rozhodujícím prvkem, ovlivňujícím význam bylinné vegetace pro ochranu proti škůdcům v sadech i stabilitu agrobiocenózy nejen sadů, ale i celé krajiny. Řada zmíněných poznatků o uplatňování bylinného podrostu v sadech byla uplatněna při reedici Směrnic pro integrované systémy pěstování ovoce v roce 2006 a byly akceptovány i prakticky využity ovocnáři soustředěnými v SISPO, další vývoj a ověřování je však nezbytný. Použitá literatura: BOLLER E.F., AVILLA J., JÖRG E., MALAVOLTA C., WIJNANDS F. & ESBJERG P. (Eds.) (2004): Integrated Production: Principles and technical Guidelines. 3rd edition. IOBC/WPRS Bulletin 27(2), 24 pp. LUDVÍK V. a kol. (2006): Směrnice pro integrované pěstování ovoce. OU ČR Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce Holovousy, 56 pp. MALAVOLTA C., CROSS J.V., CRAVEDI P.& JÖRG E. (Eds.) (2003): Guidelines for integrated production of stone fruits. IOBC technical guideline III. 2nd edition. IOBC/WPRS Bulletin, 26 (x): 10 pp. ZELENKOVÁ J. (1987): Střevlíkovití (Col., Carabidae) epigeonu intenzivně obdělávaných jabloňových sadů. Diplom.práce PřF UK Praha, Kat. syst. Zool., 121 pp. Oldřich PULTAR ZD Chelčice, biologické laboratoře BIOLA

ZKUŠENOSTI SE ZATRAVNĚNÍM VINIC V SUCHÝCH OBLASTECH Ivan VÁŇA V roce 1986 jsem viděl zatravnění vinic každý druhý řádek v JZD Kobylí na Moravě. Růst révy vinné byl normální, bujný. Nato jsem všechny mostecké vinice v Rudolicích a Cepiro- 32 -

zích 70 ha ) zatravnil ob řádek. Růst byl normální. Za 3 roky jsem zatravnil zbylé řádky. Když jsem studoval, učili nás, že zatravnit ovocné sady lze pouze v oblastech nad 700 mm

TRÁVNÍKY 2008 srážek ročně. Na Mostecku je průměr pod 500 mm a v nejsušších letech pod 400 mm. A přesto zatravnění vinic na Mostecku bylo správné. Výhody zatravnění: 1. žádná eroze půdy na svazích 2. stálá dostupnost po deštích pro vinaře i mechanizaci 3. krytí půdy, rozvoj půdního života 4. menší utlačení kolejových řádků 5. samohnojení vinic — tráva se drtí 3 — 4 krát ročně, také réví (. dřevo po řezu ) a části letorostů po osečkování. Během lét se vytvořila rozkládající se vrstva organické hmoty a minerálízací se živiny vracejí do půdy. 6. nízké hnojení — hnojíme pouze ledkem ( 50 kg čistých živin na/ha ). Tráva vesele roste, osvojí si živiny z půdy i spodiny a vrátí je révě vinné. Rozbory živin zatravněných vinic po 10 letech byly překvapivé — zvýšilo se pH, i obsah fosforu a drasla. Tráva je “vytáhla“ na povrch ( moje domněnka ). Výnosy jsou stálé, dobré. Jedinou nevýhodu jsem očekával ve velmi suchých letech. Myslel jsem, že tráva sníží chudý obsah vody v půdě a réva vinná bude více trpět suchem. asi to není pravda. Ve velkém suchu trávě chybí voda, neroste. Asi chrání půdu a pokud je ve spodině vinice voda, réva vinná tolik netrpí suchem. Je to však pouze mé pozorování..

A nakonec jedna zajímavost — travní porost se mění. Byla vyseta parková směs, kde převládaly oba jílky, kostřava, lipnice, bojínek, srha. Casem došlo ke změně porostu, zůstaly hlavně suchomilné nízké kostřavy a lipnice, ale objevily se i jiné trávy. Původně jsme udržovali herbicidní úhor v podřádcích — ten jsme opustili. V podřádku se rozmnožily trávy z vinice vysemeněním. Nízká tráva révě na středním a vysokém vedení révy vinné nevadí. Dochází k přirozené obnově porostu. Ale časem se nám z okolních výsypek do vinic rozmnožily agresívní, suchovzdorné, vysoké trávy, které v podřádku révě vinné vadily a stínily. V řádcích nevadí — rozdrtíme je. Museli jsme je zničit herbicidy a udržovat opět v podřádku herbicidní úhor. To jsem nechtěl, ale jinak to nejde — agresívní “výsypková“ tráva má spoustu lehkých semen, které roznáší vítr. Zatravnění vinic na Mostecku je úspěšné a tráva z vinic nikdy nezmizí. Dnes jsou v okolí zatravněné i ovocné sady. Omlouvám moji odbornou češtinu. Vznikla za studií na Vysoké škole zemědělské v Praze v letech 1959 — 1964. Dnes je asi jiná. V Mostě - Chrámcích, 3l.3.2008 Ing. Ivan Váňa - vinař

VÝZNAM ZATRAVNĚNÍ MEZIŘADÍ OVOCNÝCH SADŮ A VINIC Stanislav HEJDUK V přírodě nezůstává obnažená půda dlouho bez vegetace. V sadech je velmi často využíván tzv. „černý úhor“, tedy půda pravidelně, mělce kypřená. Důvodem tohoto způsobu obhospodařování je udržet půdu bez vegetace (plevelů) a přerušit kapilární vzlínání a výpar vody z hlubších vrstev půdy. Hlavním cílem je snížit výpar vody z půdy, popř. eliminovat odběr živin dalšími rostlinami z kořenové zóny stromů. Často je spojeno mechanické kypření půdy s aplikací půdních herbicidů. Zatravnění meziřadí vysokokmenných polních sadů je považováno téměř za samozřejmost (pokud zde nejsou pěstovány polní plodiny). V nedávné minulosti však došlo - 33 -

k rozsáhlému zatravňování meziřadí i intenzivních sadech vysázených v hustém sponu. Vedly k tomu následující důvody: Výhody zatravnění meziřadí v sadech: 1. Minimalizace vodní a větrné eroze půdy 2. Nižší povrchový odtok vody z přívalových děšťů (nepřerušené makropóry, stabilnější struktura půdy) 3. Zvýšení únosnosti půdy po deštích (ochrana sadů, sklizeň) 4. Akumulace humusu v půdě – vyšší retence půdy pro vodu a živiny 5. Vyšší druhová diversita – zdroj potravy a kryt pro užitečné organismy 6. Estetický, krajinotvorný a rekreační význam

TRÁVNÍKY 2008 Ad 1. Minimalizace vodní a větrné eroze půdy O vodní erozi pojednává předchozí článek. Větrná eroze se vyskytuje zejména v sušších oblastech. Nejjemnější částečky půdy jsou zvedány větrem a přenášeny na velké vzdálenosti. Při velmi silné větrné erozi může být odneseno až 200 m3 půdy z 1 ha za rok, což představuje vrstvu půdy 20 mm! (Švehlík, 2002). 10 milimetrů půdy se v našich podmínkách tvoří i déle než 100 let. Tato vrstva může být odnesena jedním přívalovým deštěm nebo jed-

nou větrnou, prachovou bouří. Erodovaná půda s mělkým humusovým horizontem má silně sníženou retenční schopnost pro vodu a pro živiny. Stromy, které na takové půdě rostou trpí mnohem dříve stresem z nedostatku vody při déle trvajícím období sucha. Většina klimatické předpovědních modelů předpokládá v blízké budoucnosti mnohem častější výskyt přívalových dešťů a pravidelné delší období sucha v letních měsících. Proto představuje eroze půdy pro budoucí období ještě větší riziko než doposud.

Tab. 1: Srovnání povrchového odtoku: travní porost a kultury zemědělských plodin na orné půdě, Výzkumná pícninářská stanice Vatín, Českomoravská vrchovina (Hejduk a Gaisler, 2005)

plodina

odtok (m3/ha)

smyv zeminy (t suché hmoty /ha)

3,4 132,0 102,0 23,5

0 3,24 4,05 0,30

travní porost kukuřice brambory ozimá pšenice

(po přívalovém dešti ze dne 12.5.2004, celkový úhrn 22,5 mm, doba 35 minut)

Ad. 2. Nižší povrchový odtok vody z přívalových děšťů Tento jev úzce souvisí s jevem předchozím. Vodní eroze nemůže vznikat bez povrchového odtoku. Ve svrchní vrstvičce povrchově kypřené půdě dochází k omezení biologické aktivity jednak vlivem působení přímého slunečního záření a jednak díky jejímu silnému prosychání. Struktura půdy je tímto poškozována a je tvořena zejména pseudoagregáty, které se ve vodě rychle rozplavují. Případné chodbičky a dutiny v povrchových vrstvách půdy (makroagregáty) jsou kultivací eliminovány. Proto dochází k situaci, že během přívalového deště odtéká ze svažitých pozemků často více než polovina vody po povrchu, aniž by se dostala do půdy. To vede k tomu, že krátce po vydatném dešti mohou stromy trpět suchem. Na travních porostech sice také může vzniknout povrchový odtok, zejména díky zhutněné půdě ve stopách traktorů, ale je výrazně menší, než na půdě nekryté vegetací. Půdní struktura pod travními porosty je ve vodě stabilnější díky vyššímu obsahu humusu a díky vyšší biologické aktivitě. Je prokázána souvislost mezi počtem a délkou vláken mikromycet a aktinomycet a stabilitou mikroagregátů (van Eekeren et al., 2007). Ad. 3. Zvýšení únosnosti půdy po deštích - 34 -

Bezprostředně po dešti je často nutno sady ošetřit proti houbovým chorobám, popř. jiným patogenům (smytý ochranný film předchozího ošetření, vyšší riziko infekce). Je-li meziřadí povrchově kypřeno, je často nutno i několik dní počkat až povrch půdy vyschne a bude možno projet traktorem. Rovněž v období sklizně, kdy je zejména na podzim omezen výpar a vysýchání půdy trvá déle, je zatravněné meziřadí velkou výhodou. Vyšší únosnost je dána jednak větším podílem vody, který se po intenzivních deštích dostává do hlubších vrstev půdy díky makropórovému proudění, ale hlavně silně vyvinutou kořenou soustavou trav a spletí rhizomů (podzemních výběžků), popř. stolonů (nadzemních

TRÁVNÍKY 2008 výběžků), které výrazně omezují devastaci vlhké půdy mechanizací a pasoucími se zvířaty. Velký význam zde má samozřejmě stabilní, droptovitá struktura půdy. Spadlé ovoce není znečištěno zeminou a díky větším rozdílům teplot mezi dnem a nocí se v zatravněných sadech lépe vybarvuje (jablka).

krát vyšší, než u minerálních půd (doplnit ze skript). Vzhledem ke zvyšující se koncentraci CO2 v atmosféře může sehrát zatravňování významnou roli při omezování nárůstu obsahu tohoto hlavního skleníkového plynu. Pod 1 ha travního porostu může být vázáno ve vrstvě půdy 0 – 200 mm až 110 t uhlíku, zatímco na stejné ploše orné půdy je to pouze 12 – 30 t C.

Obr. 1: Proudění vody prostřednictvím makropórů do hlubších půdních horizontů po intenzivních deštích (Litschmann a Straka, 2000)

Ad 5. Vyšší druhová diversita V travních porostech střední Evropy nacházíme několik tisíc druhů vyšších, cévnatých rostlin. Řádově vyšší počty jsou zaznamenávány u hmyzu a dalších organismů. Žádný jiný ekosystém v Evropě není domovem tolika druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů. Vyšší druhová diversita se týká nejen nadzemní, ale zejména podzemní části travních porostů. Jednotlivé organismy zde nachází dostatek potravy z živé i odumřelé travní biomasy a relativně stabilní prostředí pro svůj život.

Ad 4. Akumulace humusu v půdě Travní porosty akumulují organickou hmotu v půdě v mnohem větším množství, než polní plodiny. Humusové látky (zejména humínové kyseliny) stmelují půdní agregáty a tak zlepšují fyzikální vlastnosti půdy (infiltrační schopnost, provzdušněnost, pórovitost atd.), ale výrazně zvyšují retenční schopnost půd pro vodu a minerální živiny (ionty). Humus dokáže poutat asi 7 krát více vody než jílové minerály. Rovněž kationtová sorpční kapacita je u humusu 3 - 10

Tab. 2 Průměrné množství hlavních skupin zooedafonu v půdě (Scheffer-Ulrich, 1953 in Scheffer a Schachtschabel, 1992)

Biotop

Hmyz vč. larev počet/m2

lesy louka orná půda

Žížaly počet/m2

Roupice

kg.ha-1

počet/m2

kg.ha-1

Chvostoskoci

Roztoči

počet/m2

počet/m2

3 . 103 4,5 . 103

78 97

400 500

3,5 . 103 10,5 . 103

100 300

4 . 104 2 . 104

8 . 104 4. 104

1 . 103

41

200

2 . 103

60

1 .104

1. 104

V ovocných sadech má velký význam vysoký výskyt užitečných organismů a predátorů škůdců ovocných stromů. Některé zde nachází zdroje nektaru na kvetoucích leguminózách a ostatních bylinách (např. pestřenky), ostatní zde nachází stabilní zdroje potravy (např. mšice na bylinách). Mezi nejvýznamnější zástupce užitečných organismů patří slunéčko sedmitečné, zlatoočka obecná, pestřenky, pavouci, střevlíkovití, lumci, žáby, zpěvní ptáci a další. Ad 6. Estetický, krajinotvorný a rekreační význam Zatravněné meziřadí v sadech se řadí do kategorie krajinných trávníků, neboť hlavním posláním těchto travních porostů není produkce píce. Zatravněné plochy působí harmonicky na - 35 -

psychiku člověka a vytváří příjemný estetický dojem. Zejména ve vyšších polohách jsou travní porosty spolu s lesy nedílnou součástí naší krajiny. Nevýhody zatravnění ovocných sadů: A. Vyšší náklady na založení a pravidelné sečení travního porostu B. Vyšší výpar a spotřeba vody (příkmenné pásy) C. Zvýšená potřeba hnojení po založení travního porostu D. Vyšší riziko výskytu hrabošů a hryzců (zejména při mulčování) E. Vyšší riziko poškození květů ovocných stromů jarními mrazíky (nižší radiace z půdy)

TRÁVNÍKY 2008 Ad A. Vyšší náklady na založení a pravidelné sečení travního porostu Náklady na založení 1 hektaru zatravněného meziřadí (příprava půdy, osivo, setí) představují jednorázovou částku několika tisíc korun (4 – 6 tis. kč.ha-1). Při správném postupu a adekvátní péči by měl travní porost vydržet stejně dlouho jako sad samotný. Samotné sežínání travního porostu vyžaduje při užších sponech speciální mechanizaci, při klasických sponech s vysokokmeny (10 – 12 m) dostačuje stejná mechanizace jako při sklizni luk. Ad B. Vyšší výpar a spotřeba vody Travní porosty vypařují z půdy více vody, než pravidelně kypřený černý úhor. Proto zejména v teplejších a sušších oblastech (jižní Morava) panuje obava z nadměrné konkurence travního drnu o vodu, která pak schází okolním stromům. Tyto obavy jsou samozřejmě oprávněné, protože vláhová spotřeba travního porostu může být značná. Pouze při závlaze nebo na stanovištích s vyšší hladinou podzemní vody se nás tento problém netýká. Existují však opatření, jimiž lze riziko nadměrné konkurence o vodu do značné míry eliminovat: - ponechání příkmenných pásů bez zatravnění. V bezprostředním okolí stromů (30 – 60 cm od kmene) by měla být půda udržována bez vegetace. Zatravněním či zaplevelením této zóny dochází k výrazné redukci růstu i výnosu stromů, zejména na slabších podnožích a u všech tvarů v prvních letech po výsadbě. Pro starší vysokokmenné stromy nemají příkmenné pásy tak velký význam. - výběr pomalu a nízkých druhů trav a leguminóz vytvářejících mělké kořeny. Viz. další část textu. - udržováním nízkého porostu. Výška travního porostu koreluje s hloubkou zakořenění. Čím vyšší travní porost ponecháme, tím více konkurují kořeny trav v zóně zakořenění stromů. Ad C. Zvýšená potřeba hnojení Po založení travního porostu spotřebovává vznikající drn značné množství živin jednak pro svůj růst a jednak je část živin akumulována v organické půdní hmotě. Zvýšené odčerpávání živin z půdy se projevuje zejména v prvních dvou letech po založení porostu, kdy také dochází k největší akumulaci humusu v půdě. V pozdějších letech, zejména jsou-li zastoupeny - 36 -

v porostu leguminózy (jeteloviny) a travní biomasa není odvážena na píci, dochází k rovnováze mezi tvorbou a rozkladem organické hmoty a není nutno dodávat zvýšené dávky živin. Ad D. Vyšší riziko výskytu hrabošů a hryzců Tito hlodavci nachází v travním porostu zdroje potravy i úkryt před predátory. K největšímu poškození stromů dochází během zimního období. Pro minimalizaci škod je nutno porosty nízko a pravidelně kosit nebo mulčovat a na zimu odstraňit mulč z příkmenných pásů. Také pastva zvířat může snížit populace těchto škodlivých hlodavců (nízké vypásání bez akumulace mulče, destrukce podzemních chodeb, pach výkalů). Osvědčila se také aplikace kejdy či močůvky v podzimním období (vyplavení chodeb, namočení srsti a prochladnutí, odpuzování pachem). Ad. E. Vyšší riziko poškození květů ovocných stromů jarními mrazíky V období květu ovocných stromů se často vyskytují mrazíky, které mohou mít za následek výrazně snížený výnos ovoce. V zatravněných sadech jsou mrazové škody pravidelně vyšší, než v sadech s holou půdou v důsledku nižší radiace dlouhovlného záření ze zatravněné půdy. Díky tomu mohou být teploty vzduchu v okolí květů v zatravněných sadech až o 1 oC nižší, což často stačí k poškození květů a poupat mrazem. Určitým opatřením je co nejnižší posečení travního porostu před obdobím kvetení a intenzivnější využívání opatření pro eliminaci mrazových škod (zadýmování, ventilátroy, postřik aj.). Ošetřování travních porostů v meziřadí Počet sečí za rok je závislý na zvolené směsi, půdních podmínkách, hnojení a průběhu počasí. Chceme-li hustý, pěkně vypadající a zelený trávník, je nutno počítat s minimálně 5 až 10 sečemi za rok. Před zimou je vhodné porost nízko pokosit (omezení rizika hrabošů, plísní a houbových chorob) a odstranit mulč z příkmenných pásů. Pro trávy je důležitým obdobím pro hnojení časné jaro a přelom srpna a září, kdy nejintenzivněji odnožují. Pozdně letní přihnojení podporuje lepší přezimování trav. Je vhodné v tomto období využít také tekutá statková hnojiva (kejda a močůvka), která působí pachem i proti hlodavcům.

TRÁVNÍKY 2008 Poděkování: Příspěvek byl zpracován podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Použitá a doporučená literatura: Hejduk, S., Gaisler, J., 2006, Kapitola 7.9. Vodní režim. p. 74-75. In: Mládek, J., Pavlů, V., Hejcman, M., Gaisler, J. (eds.), Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. VÚRV Praha, 104 pp. Hluchý, M., Ackermann, P., Zacharda, M., Bagar, M., Jetmarová, E., Vaněk, G., 1997, Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné. Ochrana ovocných dřevin a révy vinné v integrované produkci. Biocont Laboratory s.r.o., Brno, 428 s. Hrabě, F. a kol., 2003, Trávy a trávníky. Co o nich ještě nevíte. Vydavatelství ing. Petr

Baštan – Hanácká reklamní. Olomouc, 158 s. Litschmann, T., Straka, J., 2000, Makropórové zasakování vody v travních porostech. Úroda 48 (8):25-27 Plíšek, B., 2001, Ekologické pěstování jabloní a tržní produkce biojablek. Bulletin ekologického zemědělství č. 23. 66 s. Scheffer, F., Schachtschabel, P., 1992, Lehrbuch der Bodenkunde. 7. völlig neubearbeitete Auflage, Enke Verlag, Stuttgart, 491 s. Švehlík, R., 2002, Větrná eroze na jihovýchodní Moravě v obrazech. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, Supplementum č. 8, 78 s. van Eekeren, N., Murray, P.J., Smeding, F.W., 2007, Soil biota in grassland, its ecosystem services and the impact of management. In: In: Proceedings of EGF Symposium, De Vlieger, A., Carlier, L (eds.) Permanent and Remporary Grassland Plant, Environment and Ecology, 'Grassland Sciences in Europe, Vol 12', Gent, p. 247-258

VLIV HLOUBKY VÝSEVU NA DYNAMIKU VZCHÁZENÍ VYBRANÝCH TRÁVNÍKOVÝCH DRUHŮ Jaroslav MARTINEK, Miluše SVOBODOVÁ Znalost vlastností osiva před samotným vysetím je nutnou podmínkou pro správné sestavení travní směsi jak po stránce druhového složení tak po stránce podílu jednotlivých komponent. Klíčivost je u obilek dána především vnitřními faktory, t.j. genetickou výbavou, dále pak vnějšími podmínkami - dostatkem vody a kyslíku, optimální teplotou a u tzv. fotoblastických druhů, jako je lipnice luční, i světlem (Procházka et al., 1998; Míka, 2002). Schopností osiva vzcházet rozumíme vzejití koleoptile nad povrch půdy a rozvinutí prvního listu. Dosažením této fáze končí období, kdy je jedinec vyživován zásobními látkami z endospermu obilky a začíná proces fotosyntézy a produkce nové energie. Vzcházivost je dána nejen klíčivostí, ale i dalšími faktory jako vitalita a stáří obilek, jejich velikost, hloubka zapravení osiva, vláhové poměry, utuženost půdy, struktura, čistota substrátu aj. Důležitá je i schopnost obilky umět si vodu udržet např. při krátkodobých výskytech vysokých teplot. Při - 37 -

velkých ztrátách vody může dojít k prodýchání značného množství zásobních látek, někdy i k zaschnutí klíčních rostlin (Bláha et al., 2003). Cílem našich nádobových pokusů na Katedře pícninářství a trávníkářství ČZU v Praze bylo hodnocení vlivu hloubky výsevu na dynamiku a celkovou vzcházivost metlice trsnaté a dalších travních druhů, které mohou být použity ve směsích s ní. Metodika Pokusy byly založeny 19.7.2007 ve venkovním zastřešeném prostoru. Do zahradnických truhlíků byly vysety monokultury vybraných druhů – metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa /L./ P. Beauv) „Kometa“, jílek vytrvalý (Lollium perrene L.) „Filip“, lipnice luční (Poa pratenis L.) „Harmonie“, kostřava červená trsnatá (Festuca rubra ssp. Commutata) „Barborka“, kostřava červená krátce výběžkatá (Festuca rubra ssp. Trichophylla) „Viktorka“ kostřava červená dlouze výběžkatá (Festuca

TRÁVNÍKY 2008 rubra ssp. Rubra) „Petruna“. Jako substrát byla použita přesátá zemina od firmy Rašelina a.s. Soběslav (obchodní název „Zemina pro trávníky“). Osivo bylo vyseto v množství 4 x 100 obilek na povrch nebo překryto 1 či 2 cm výše uvedené zeminy. Zálivka byla stanovena dle aktuálního průběhu počasí, prováděna denně v dávce 8 mm. Vzešlí jedinci o výšce 20 mm byli denně odečítání a odebíráni z plochy. Výsledky a diskuse Laboratorně zjištěná klíčivost byla u jílku vytrvalého, kostřavy červené dlouze výběžkaté („Petruna“) a u metlice trsnaté 96%, u kostřavy červené krátce výběžkaté („Viktorka“) 98%, u kostřavy červené trsnaté („Barborka“) u lipnice luční 80%. Při výsevu osiva na povrch byla vzcházivost jílku vytrvalého velmi nízká (9%) a u všech ostatních druhů téměř nulová (1-3%) - Graf 1. Pravděpodobně to bylo způsobeno vysokými teplotami v průběhu pokusu a rychlým vysycháním povrchu půdy i samotných obilek. Průměrná denní teplota byla v červenci 19,3º C a v srpnu 18,8ºC (o 2º C vyšší oproti dlouhodobému průměru). Vyšší vzcházivost jílku vytrvalého oproti ostatním druhům můžeme vysvětlit vyšší kapacitou obilek udržet vodu po delší dobu. Nejnižší vzcházivost (1,3%) byla zjištěna u drobnosemenné metlice trsnaté, což potvrzuje zjištění její velké citlivosti k přísuškům v počátku vývinu v předchozích pokusech. Při výsevu do hloubky 1 cm vzešlo nejvíc jedinců u kostřavy červené krátce výběžkaté formy (91,3%) a jílku vytrvalého (90,8%), nejméně u lipnice luční (18,8%). Mezi nejrychleji vzcházející druhy při této hloubce výsevu patřil jílek vytrvalý, kostřava červená krátce výběžkatá a metlice trsnatá, u nichž polovina z celkově vzešlých rostlin byla zaznamenána v 8. až 9. dni po výsevu. Dlouze výběžkatá a trsnatá kostřava červená dosáhly 50% celkové vzcházivosti v 10. a 11. dni, o den později dosáhla poloviny vzešlých i lipnice luční. Při výsevu do hloubky 2 cm pod povrch jsme dosáhli o něco horší vzcházivosti než u předešlé varianty. Nejvyšší byla u jílku vytrvalého (83,5%). Z použitých odrůd kostřavy červené nejlépe vyhovovala hloubka zasetí dvou centimetrů dlouze výběžkaté a trsnaté formě (73%, 69 %), vzcházivost krátce výběžkaté od- 38 -

růdy byla 61,3%. Větší hloubka také negativně ovlivnila vzcházivost metlice trsnaté (36%). Nejnižší vzcházivosti dosáhla lipnice luční (7,3%). U drobných a kladně fotoblastických semen mezi které lipnice luční patří, bývá příčinou špatného vzcházení nedostatek zásobních látek. Jílek vytrvalý byl i u této varianty nejrychleji vzcházejícím druhem, 50% z celkově vzešlých bylo dosaženo v 9. dni po založení. Obě výběžkaté formy kostřavy červené a metlice trsnatá dosáhly této hodnoty v 11. dni, trsnatá forma kostřavy o den později. Jak je patrné z dosažených výsledků, podmínky pro vzcházení osiva v letním období při vysokých teplotách jsou nepříznivé zejména při výsevu na povrch, a to i při dostatečné zálivce. Optimální hloubka setí u zkoušených odrůd je 1 cm. Osivo není vystaveno takovému teplotnímu stresu okolí oproti variantě založení na povrchu a je chráněno před prouděním vzduchu, které významně přispívá k vysoušení obilek. Význam faktorem u zapravení osiva pod povrch obecně může být i ochrana osiva před odvanutím silným větrem z pozemku nebo ochrana před ptactvem. Mělčí zapravení osiva přispívá k rychlejšímu vzejití obilek, koleoptile obilky nemusí překonávat příliš silnou vrstvu zeminy na své cestě k povrchu a tím vydávat mnoho energie ze zásobních látek z endospermu. Při hlubším setí (2 cm) se výrazně snížila celková vzcházivost zejména u metlice trsnaté (z 66 na 36%) a u kostřavy červené krátce výběžkaté (z 91 na 61%) ve srovnání s výsevem do hloubky 1 cm. Vzcházivost lipnice luční byla za daných podmínek velmi špatná při všech způsobech výsevu. U kostřavy červené dlouze výběžkaté a trsnaté neměl hlubší výsev na vzcházivost podstatný vliv (rozdíl 1-2%), podobně je hlubší setí (až do 2 cm) přijatelné i u jílku vytrvalého. Vhodnou hloubkou zapravení osiva tedy docílíme rychlejšího a plnějšího zapojení porostu a snížení dodatečných nákladů na dosev nevzešlých míst. Literatura BLÁHA L.; BOCKOVÁ, R; HNILIČKA, F.; HNILIČKOVÁ, H.; HOLUBEC, V.; MOLLEROVÁ, J.; ŠTOLCOVÁ, J.; ZIEGLEROVÁ, J. (2003): Rostlina a

TRÁVNÍKY 2008 stres. VÚRV, Praha. 156 s. ISBN 8086555-32-1. MÍKA, V. a kol., (2002): Morfogeneze trav. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 200 s., ISBN 80-86555-20-8. PROCHÁZKA, S., MACHÁČKOVÁ, I., KREKULE, J., ŠEBÁNEK, J. Fyziologie rostlin. 1. vydání. Praha: Academia, 1998. s. 348-357. ISBN 80-200-0586-2.

Výsledky byly získány za podpory Výzkumného záměru MSM 6046070901 Ing. Jaroslav Martinek prof. Ing. Miluše Svobodová, CSc. Katedra pícninářství a trávníkářství, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21, Praha 6-Suchdol, e-mail: [email protected], [email protected]

Graf 1 Vliv hloubky výsevu na dynamiku vzcházení trav (% rostlin vzešlých od zasetí) Jílek vytrvalý "Filip"

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Kostřava červená trsnatá "Barborka"

(%)

(%)

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

1

7

10 13 16 19 22 Dnů od založení

1

25

3

5

7

9 11 13 15 17 19 21 23 25

Dnů od založení

Kostřava červená krátce výběžkatá "Viktorka"

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Kostřava červená dlouze výběžkatá "Petruna"

(%)

(%)

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

4

1

4

7

10 13 16 19 Dnů od založení

22

1

25

Lipnice luční "Harmonie"

7

10 13 16 19 Dnů od založení

22

25

Metlice trsnatá "Kometa"

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

(%)

(%)

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

4

1

1

4

7

4

7

10 13 16 19 22 25 Dnů od založení

10 13 16 19 22 25 Dnů od založení

Na povrchu

- 39 -

1cm

2cm

TRÁVNÍKY 2008

UPLATNENIE ALELOPATIE V PROCESE KLÍČENIA SEMIEN TRÁV A ĎATELINY PLAZIVEJ Peter KOVÁR, Helena GREGOROVÁ Úvod V prírodných spoločenstvách je rast a vývin jednotlivých rastlín ovplyvňovaný na jednej strane konkurenciou o vodu, živiny, svetlo a priestor (CANTERO et al., 1999) a na druhej strane interakciami sprostredkovanými chemickými látkami vylúčenými do prostredia. Vo všeobecnosti môžeme tento prírodný fenomén – alelopatiu – definovať ako špecifický negatívny (pozitívny) vplyv jedného druhu na klíčenie, rast a vývin druhého druhu (CALLAWAY a ASCHEHOUGH, 2000). Alelochemikálie sú sekundárne metabolity (NILSEN a ORCUTT, 2000) a po chemickej stránke sú to dusíkaté a fenolové zlúčeniny, terpény, silice, kumaríny, alkaloidy a i. (NARWALL, 1994). Do okolitého prostredia sú najčastejšie uvoľňované koreňmi rastlín alebo ako extrakty z nadzemných častí rastlín. Ich zdrojom môžu byť aj rozkladajúce sa nadzemné a podzemné orgány. Chemické látky s alelopatickým potenciálom prítomné v semenách tráv a ďatelinovín sú rozpustné vo vode. Preto môžu byť do prostredia vylúhované dažďom, rosou, ale aj pri zavlažovaní. Ich pôsobenie sa prejavuje nielen na okolitých rastlinách, ale aj na klíčiacich semenách rastlínproducentov. BARKOSKY a EINHELLIG (2003) uvádzajú, že pôsobením alelochemikálií nastáva porušenie mitochondriálnej činnosti, transport elektrónov vo fotosystéme II je inhibovaný, dochádza k inhibícii respirácie a pod. Významný je aj poznatok autoinhibičnom účinku niektorých rastlín, vďaka čomu nedochádza k vyklíčeniu vlastných semien v okolí materskej rastliny. Taktiež tým možno vysvetliť príčinu únavy pôdy po niekoľkoročnom pestovaní monokultúr rastlín (napr. obilniny, ďatelinoviny). CHEPLICK a SALVADORI (1991) uvádzajú, že pre elimináciu autotoxicity je vhodné spoločne siať - 40 -

geneticky odlišné odrody alebo druhy, nakoľko úzka genetická príbuznosť druhov alebo odrôd môže viesť k zintenzívneniu interakcií a tým zvýšeniu alelopatického účinku. Nemali by sme zabúdať, že floristické zloženie rastlinných spoločenstiev je závislé aj od alelopatického potenciálu rastlín prítomných v poraste, bez ohľadu na to, či ich alelopatické účinky sú inhibičné alebo stimulačné (KOSTUCH a JANOWSKI, 1998). Fyziologické procesy, rast a vývin jednotlivých rastlín je o.i. ovplyvnený aj koncentráciou vylúčených alelochemikálií. Dôležitú úlohu v tomto procese zohrávajú aj podmienky rastu a vek rastliny, na ktorú alelochemikálie pôsobia (INDERJIT a DAKSHINI, 1995). Napriek tomu, že v laboratórnych podmienkach mnohé druhy rastlín preukázali alelopatické pôsobenie, v prirodzených podmienkach je táto skutočnosť odlišná. Dôvodom toho je, že vylúčené alelochemikálie môžu byť absorbované na pôdne koloidy, taktiež môžu podliehať mikrobiálnej degradácii vedúcej k ich deaktivácii , alebo môžu byť splavené hlboko do pôdy, kam koreňový systém rastlín nezasahuje (GOSLEE et al., 2001). Pôsobenie väčšiny alelochemikálií nie je ešte ani zďaleka dostatočne preskúmané a získavanie relevantných dôkazov je pomerne obtiažne. Aj napriek tomu môžeme na základe súčasných poznatkov konštatovať, že alelopatia má výrazný vplyv na rýchlosť sukcesie v rastlinných spoločenstvách a výrazne ovplyvňuje floristické zloženie porastov už od prvých štádií vývinu rastlín (BLÁHA et al., 2003). Materiál a metodika Experiment bol realizovaný laboratórnych podmienkach Katedry trávnych ekosystémov a kŕmnych plodín, FAPZ SPU v Nitre. Semená klíčili v nakličovacej miske pri teplote cca 20ºC

TRÁVNÍKY 2008 na vrstve filtračného papiera zvlhčeného destilovanou vodou. Polovica misiek bola umiestnená na svetle a druhá polovica misiek bola v tme. Hodnotili sme celkovú klíčivosť; rýchlosť klíčenia (podľa Chiapusio et al., 1997:

( N 2 − N 1) ( N 3 − N 2) ( Nn − Nn − 1) S = ( N 1) + + + ... + 2 klíčenia [počet 3 ; kde S je rýchlosť semien deňn-1]; N1,N2,N3,...,Nn,Nn-1 je počet vyklíčených semien na 1., 2., 3.,...,n-1, n-tý deň). Klíčiace semená boli pozorované 30 dní. V experimente sme použili: - MT - mätonoh trváci (Lolium perenne) Kelt, - KČ - kostrava červená (Festuca rubra) Barborka, - KT - kostrava trsťovníkovitá (Festuca arundinacea) Tulsa, - LL - lipnica lúčna (Poa pratensis) Cynthia, - ĎP - ďatelina plazivá (Trifolium repens) Klement v kombináciách:

• monokultúra každého druhu (po 100 semien v 2 opakovaniach, variant svetlo/tma) • miešanky druhov MT+KČ (50+50 semien), MT+KT, MT+LL, MT+ĎP, KČ+KT, KČ+LL, KČ+ĎP, KT+LL, KT+ĎP, LL+ĎP (4 opakovania, variant svetlo/tma). Výsledky a diskusia V experimente zameranom na zistenie prejavu alelopatie počas klíčenia semien vybraných druhov, sme zistili, že celková klíčivosť semien bola v podmienkach svetla a tmy takmer rovnaká a pohybovala sa v rozpätí od 45 % do 98,5 % (svetlo) a od 48 % do 98 % (tma). Najvyššiu klíčivosť semien sme zaznamenali pri mätonohu trvácom (92 98,5 %). Taktiež sme zistili nepreukazný vplyv svetla (resp. tmy) na klíčivosť zŕn mätonohu trváceho. Medzi kombináciami mätonohu trváceho s ostatnými druhmi boli zaznamenané len minimálne rozdiely (obr. 1).

klíčivosť (%)

Obrázok 1: Celková klíčivosť (%) zŕn mätonohu trváceho v monokultúre (MT mono) a v kombinácii s ostatnými drhmi 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 MT mono

MT+KČ

MT+KT svetlo

MT+LL

MT+ĎP

tma

MT - mätonoh trváci (Lolium perenne); KČ - kostrava červená (Festuca rubra); KT - kostrava trsťovníkovitá (Festuca arundinacea); LL - lipnica lúčna (Poa pratensis); ĎP - ďatelina plazivá (Trifolium repens)

Na druhej strane, najnižšiu klíčivosť preukázala lipnica lúčna, u ktorej sme v kombinácii s ďatelinou plazivou (variant svetlo) zaznamenali len 45 % vyklíčených zŕn. V kombinácii s kostravou červenou dosiahla lipnica lúčna klíčivosť 48,5 %, s kostravou trsťovníkovitou 53 %, s mätonohom trvácim 61 % a v monokultúre 70 %. Napriek tomu, že viacerí autori (BEWLEY a BLACK, 1994; PROCHÁZKA et al., 1998; a ďalší) uvádzajú

- 41 -

pozitívny vplyv svetla na klíčenie zŕn z rodu lipnica (Poa). V našom experimente sa tento poznatok nepotvrdil, nakoľko v podmienkach tmy vyklíčilo od 48 % do 74,5 % zŕn lipnice lúčnej oproti klíčeniu na svetle, kde percento klíčivosti bolo v intervale od 45 % do 61 %. Podobný trend ako v prvom hodnotenom znaku (celková klíčivosť semien) sme zaznamenali aj pri rýchlosti klíčenia zŕn tráv a semien ďateliny plazivej (obr. 2).

TRÁVNÍKY 2008 Obrázok 2: Priemerná rýchlosť klíčenia semien vybraných druhov

3,00 2,50 2,00 1,50 1,00

svetlo

ĎP+LL

ĎP+KT

ĎP+KČ

ĎP+MT

ĎP mono

LL+ĎP

LL+KT

LL+KČ

LL+MT

LL mono

KT+LL

KT+ĎP

KT+KČ

KT+MT

KT mono

KČ+LL

KČ+ĎP

KČ+KT

KČ+MT

KČ mono

MT+ĎP

MT+LL

MT+KT

0,00

MT+KČ

0,50 MT mono

rýchlosť klíčenia (semien.deň-1)

3,50

tma

MT - mätonoh trváci (Lolium perenne); KČ - kostrava červená (Festuca rubra); KT - kostrava trsťovníkovitá (Festuca arundinacea); LL - lipnica lúčna (Poa pratensis); ĎP - ďatelina plazivá (Trifolium repens)

Najrýchlejšie klíčiacim druhom bol mätonoh trváci, hlavne v kombinácii s lipnicou lúčnou v podmienkach svetla (3,28 semien.deň1 ; v monokultúre 3,23 semien.deň-1) a v kombinácii s ďatelinou plazivou v tme (3,26 semien.deň-1; v monokultúre 3,16 semien.deň-1). Pomalšie klíčenie zŕn mätonohu trváceho v monokultúre mohlo byť dôsledku autotoxického účinku jeho výlučkov. K podobnému zisteniu dospel aj NARWAL (1994), ktorý navyše zistil, že výlučky mätonohu trváceho inhibujú biochemické fyziologické procesy u lipnice lúčnej a mätonohu mnohokvetého už v prvých fázach ich vývinu. Najnižšiu rýchlosť klíčenia mala lipnica lúčna, a to 1,50 – 2,03 semien.deň-1 v kombinácii s ostatnými druhmi v podmienkach svetla (v monokultúre 2,33 semien.deň-1) a 1,60 – 2,38 semien.deň-1 v kombinácii s ostatnými druhmi klíčiacimi v tme (v monokultúre 2,48 semien.deň-1). Zároveň sme zistili štatisticky preukazný negatívny vplyv ostatných testovaných druhov na rýchlosť klíčenia zŕn lipnice lúčnej. Záver V laboratórnych podmienkach sme sledovali celkovú klíčivosť a rýchlosť klíčenia semien v monokultúre a v 2-komponentnej miešanke. Semená vybraných druhov tráv a ďateliny plazivej klíčiace v monokultúre prejavili v prevažnej miere vyššie percento klíčivosti oproti semenám klíčiacim v kombinácii s ostatnými druhmi. Najlepšie to - 42 -

bolo možné pozorovať pri lipnici lúčnej, kde sme zaznamenali aj najnižšiu rýchlosť klíčenia semien. Na druhej strane, najlepšiu klíčivosť a rýchlosť klíčenia semien dosiahol mätonoh trváci. Na základe zistených výsledkov možno konštatovať, že poznanie fenoménu alelopatie umožní lepšie pochopenie zmien vo floristickom zložení rastlinných spoločenstiev. Poďakovanie: Práca vznikla s podporou projektu VEGA 1/0446/08 Rozvoj trávnikárstva v podmienkach nízkych vstupov Literatúra BARKOSKY, R. R. – EINHELLIG, F. A. 2003. Allelopathic interference of plant-water relationships by p-HBA. Bot. Bull. Acad. Sin. (2003) 44: 53-58 BEWLEY, J. D. – BLACK, M. 1994. Seeds. Physiology of development and germination. Plenum Press, New York, 1994 BLÁHA, L. et al., 2003. Rostlina a stres. VÚRV, Praha, 2003, 156 s., ISBN 80-86555-321 CALLAWAY, R. M. – ASCHEHOUGH, E. T. 2000. Invasive plants versus their new and old neighbours: a mechanism for exotic invasion. Science 290: 521-523 CANTERO, J. J. – PÄRTEL, M. – ZOBEL, M. 1999. Is species richness dependent on th neighbouring stands? An analysis of the community patterns in mountain grasslands of central Argentina. Oikos 87: 346-354

TRÁVNÍKY 2008 GOSLEE S. C. – PETERS, D. C. – BECK, K. G. 2001. Modeling invasive weeds in grasslands: The role of allelopathy in Acroptilon repens invasions. Ecological Modeling 139: 3145 CHEPLICK, G. P. – SALVADORI, G. M. 1991. Intraclonal a interclonal competition in the cleistogamous grass Amphibromus scabrivalvis. American Journal of Botany 78: 1494-1502 In: LIPINSKA, H. – HARKOT, W. 2007. Allelopathic activity of grassland species. Allelopathy Journal 19(1): 3-36 (2007) CHIAPUSIO, G. – SANCHEZ, A. M. 1997. Do germination indices adequately reflect allelochemical effects on the germination process? J. Chem. Ecol., 23: 2445-2453 INDERJIT – DAKSHINI, K.M.M. 1995. On laboratory bioassays in allelopathy. Bot. Rev. 61, 28-44 KOSTUCH, R. – JANOWSKI, B. 1998. Allelopathy and possibility of its utilisation in agroecosystems. Ekoinżynieria 10: 35-39 In: LIPINSKA, H. – HARKOT, W. 2007.

Allelopathic activity of grassland species. Allelopathy Journal 19(1): 3-36 (2007) NARWAL, S. S. 1994. Allelopathy in Crop Production. Scientific Publisher, Jodhpun, India NILSEN, E.T. – ORCUTT, D.M. 2000. Physiology of plant under stress – Soil and biotic factors. New York, 2000, 329-385 PROCHÁZKA, S. et al., 1998. Fyziologie rostlin. Praha: Academia, 1998, 485 s., ISBN 80-200-0586-2 Autori Ing. Peter KOVÁR doc. Ing. Helena GREGOROVÁ, CSc. Katedra trávnych ekosystémov a kŕmnych plodín, FAPZ SPU v Nitre [email protected], [email protected]

NOVÉ TRÁVNÍKOVÉ ODRŮDY Mojmír FADRNÝ V roce 2007 a v jarním období roku 2008 bylo ve správním řízení ÚKZÚZ po ukončení zkušebního cyklu na základě provedených zkoušek o registraci zapsáno do Státní odrůdové knihy 13 odrůd trav pro trávníkové využití. Jedná se o 5 odrůd jílku vytrvalého, 2 odrůdy kostřavy červené, 2 odrůdy psinečku výběžkatého a po jedné odrůdě bojínku cibulkatého, kostřavy ovčí, lipnice luční a lipnice obecné. Sortiment trávníkových odrůd se rozšířil u sedmi travních druhů. Kvalitní odrůdy rozšiřují možnosti tvorby nových trávníkových směsí a splňují vysoké nároky, které jsou v současné době na různé typy trávníku kladeny. Do zkoušek pro registraci jsou odrůdy zařazovány na základě žádosti žadatele podle ustanovení § 33 odst. 4 zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Splňuje li žádost žadatele všechny podmínky, může ÚKZÚZ zahájit samotné zkoušky, potřebné pro registraci odrůdy. Aby přihlášená odrůda mohla být registrována, musí u ní být v průběhu zkoušení prokázáno, že je odlišná, - 43 -

uniformní, stálá, má vyhovující název a je zajištěno udržovací šlechtění. ÚKZÚZ každoročně vydává seznam všech odrůd pěstovaných rostlin zapsaných ve Státní odrůdové knize, včetně údajů o adresách jejich udržovatelů, držitelů šlechtitelských práv podle zákona č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám. Státní odrůdová kniha je úředním seznamem odrůd rostlin, které jsou v České republice zaregistrovány pro uznávání a uvádění do oběhu.

Trávníkové odrůdy registrované v roce 2008 Bojínek cibulkatý Zubr Zubr je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou OSEVA PRO s.r.o. Odrůda je raná až středně raná. Rostliny jsou středně rozkladité až polorozkladité, barva listu středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je velmi krátký až krátký, velmi úzký až úzký. Stéblo je velmi krátké až krátké, květenství je krátké.

TRÁVNÍKY 2008 Jemnost trávníku je střední až vysoká. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do trávníkových směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Jílek vytrvalý Hamlet Hamlet je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Jílek vytrvalý Hobby Hobby je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Kostřava ovčí Dorotka Dorotka je hexaploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou OSEVA UNI, a.s. Odrůda je raná. Rostliny jsou středně až polorozkladité, barva listu tmavě zelená, listová čepel zavřená. Praporcovitý list je velmi krátký až krátký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké. Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do trávníkových směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.

- 44 -

Lipnice luční Hifi Hifi je odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je pozdní až velmi pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je středně dlouhý, středně široký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně.

Trávníkové odrůdy registrované v roce 2007 Jílek vytrvalý Slávek Slávek je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou AGROGEN, spol. s r.o. Odrůda je pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký až středně široký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Jílek vytrvalý Kokomo Kokomo je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou DLF-International Seeds Inc. v USA. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice. Odrůda je středně raná. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu tmavě zelená. Praporcovitý list je krátký, úzký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Jílek vytrvalý Tremolo Tremolo je diploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udr-

TRÁVNÍKY 2008 žována firmou TAGRO Červený Dvůr, spol s r.o. Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou středně až polorozkladité, barva listu středně zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký až středně široký. Stéblo je středně dlouhé, květenství je středně dlouhé. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Kostřava červená Longfellow II Longfellow II je hexaploidní trsnatá odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou DLFTRIFOLIUM A/S v Dánsku. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou středně až polorozkladité, barva listu tmavě zelená, listová čepel uzavřená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký až středně široký. Stéblo je středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do trávníkových směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Kostřava červená Smetana Smetana je hexaploidní trsnatá odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou DLF-TRIFOLIUM A/S v Dánsku. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu tmavě zelená, listová čepel uzavřená. Praporcovitý list je krátký, úzký. Stéblo je středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do trávníkových směsí pro jemné okrasné trávníky i ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Lipnice obecná Boganis Boganis je odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována fir-

- 45 -

mou DLF-TRIFOLIUM A/S v Dánsku. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je středně raná až pozdní. Rostliny jsou středně rozkladité, barva listu středně až tmavě zelená. Praporcovitý list je středně dlouhý, středně široký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je střední. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do směsí pro zatěžované sportovní trávníky a ostatní trávníkové plochy běžné a parkové zeleně. Psineček výběžkatý Cobra Nova Cobra Nova je tetraploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována firmou DLF-International Seeds Inc. v USA. Zástupcem v ČR je Šlechtitelská stanice Hladké Životice. Odrůda je raná až středně raná. Rostliny jsou polorozkladité až rozkladité, barva listu středně zelená. Praporcovitý list je krátký, úzký. Stéblo je krátké, květenství je krátké. Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do trávníkových směsí pro jemné hřišťové trávníky a jiné specifické trávníkové plochy. Psineček výběžkatý Horus Horus je tetraploidní odrůda určená pro trávníkové využití. Odrůda byla vyšlechtěna a je udržována na Šlechtitelské stanici Hladké Životice, s.r.o. Odrůda je středně raná. Rostliny jsou polorozkladité až rozkladité, barva listu středně zelená. Praporcovitý list je krátký až středně dlouhý, úzký. Stéblo je krátké až středně dlouhé, květenství je krátké až středně dlouhé. Jemnost trávníku je vysoká. Častým kosením lze dosáhnout vysoké hustoty trávníku. Je vhodným komponentem do trávníkových směsí pro jemné hřišťové trávníky a jiné specifické trávníkové plochy. Ing. Mojmír Fadrný, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, zkušební stanice Hradec nad Svitavou

TRÁVNÍKY 2008 První konference Evropské trávníkářské společnosti v Pise

EUROPEAN TURFGRASS SOCIETY Ve dnech 19. – 20.5.2008 se konala na Universitě v Pise v Itálii 1. konference European Turfgrass Society. Konference se účastnilo více než 200 delegátů z celého světa (včetně Nového Zélandu a početné delegace z USA) a celkově bylo presentováno 82 recenzovaných příspěvků, které jsou publikovány ve sborníku. Část příspěvků byla presentována formou přednášek, zbytek prostřednictvím posterových sdělení. V úvodu zazněly 3 vyžádané referáty. Dr. S.Baker (STRI Bingley, UK) představil historii trávníkářského výzkumu na Britských ostrovech od roku 1920 a změnu zájmu o jednotlivé oblasti výzkumu uvedl na tématech publikovaných příspěvků v časopise Journal of Turfgrass Science. Následoval Dr. Nektarios (University of Athens, Řecko), který přednesl referát o významu zatravňování střech budov s ohledem na zlepšení městského klimatu, omezení prašnosti a zadržování vody po přívalových deštích. Dr. Thorogood (IGER Aberystwyth, UK) referoval o pokroku ve šlechtění trávníkových odrůd trav na příkladu jílku vytrvalého. Další příspěvky se věnovaly velmi rozdílným tématům. Byly zde presentovány např. výsledky pokusů s materiály pro vegetační vrstvu, problematika vyplavování pesticidů do podzemních vod a drenáží, hnojení organickými hnojivy, adaptaci teplomilných trav pro přechodné klimatické oblasti, dopad klimatických změn na management golfových hřišť, problematika suché skvrnitosti trávníků, ekonomický management fotbalových hřišť, environmentální - 46 -

certifikace golfových areálů, endofytní materiály trav pro ochranu před škůdci a celá řada dalších témat. Z České republiky se konference účastnilo 7 osob (S. Hejduk, F. Hrabě – MZLU, M. Svobodová – ČZU Praha, B. Cagaš – Oseva PRO, I. Našinec – Oseva Uni, ŠS Větrov, V. Černoch – ŠS Hladké Životice, L. Michalíková, Agrostis Rousínov). Po ukončení konference byla svolána valná hromada ETS, kde byly oficiálně schváleny stanovy rozpočet za minulé období a bylo oznámeno, že nová Společnost má 82 řádných členů z více než 20 států celého světa (6 členů z ČR). Dr. A. Altissimo seznámil účastníky konference s důvody vzniku ETS. Tato nová společnost byla založena na základě původního, pravidelného setkávání trávníkářských odborníků v rámci Evropy, které začal organizovat prof. Dr. W. Skirde (Universita Giessen – Německo) pod názvem Internationalen Rasenkolloquium. V tomto spolku se každoročně na určitém místě v Evropě setkávali odborníci z oboru trávníkářství, diskutovali a předávali si zkušenosti ze šlechtění trávníkových odrůd, pěstování trávníků a z oblasti ekologického vlivu trávníků v krajinném prostoru. Ze členů tohoto spolku se vyčlenila skupinka, která v prosinci 2005 zorganizovala seminář v italské Veroně, kde se účastníci usnesli na nezbytnosti založení celoevropské společnosti pro trávníky. Z pověření účastníků tohoto semináře vznikl zakládající výbor ETS v Pise v červenci 2007. Na jednání bylo zvoleno nové předsednictvo ve složení: Marco Volterani – president (University Pisa, Itálie), sekretář a pokladník Adriano Altissimo (Landlab Viccenza, Itálie), Klaus Müller-Beck (Compo, Německo), Stephen Baker (STRI Bingley, UK), Stephen Alderton (DLF, Francie), Gerard Van Kloster (SGL, Nizozemí), Alexander Richter (Richter Rasen, Rakousko), Cilluf Svensson (Švédsko) a Stanislav Hejduk (ČR). Byl schválen rámcový program činnosti ETS, kde hlavními prioritami je propagace společnosti a získávání nových členů, zejména v zemích, které dosud nemají žádné zástupce. Každoročně bude probíhat valná hromada v termínu do poloviny dubna, jednou za dva roky bude organizována konference. Základní myšlenky a cíle ETS:

TRÁVNÍKY 2008 Mezi hlavní cíle nové organizace patří rozvoj komunikace a spolupráce mezi výzkumem, trávníkářským „průmyslem“ a veřejností na oficiální mezistátní evropské úrovni. Smyslem ETS je propagace poznatků a výsledků výzkumu v oblasti trávníkářství, to znamená trávníků rekreačních, okrasných, sportovních a těch, které slouží k ochraně a zlepšení životního prostředí v rámci Evropské unie a oblasti Středomoří. Posláním ETS je zejména podpora všech aktivit, které vedou k dosažení cílů uvedených v předchozí části. Zahrnuje to pravidelné plánování a organizování seminářů a konferencí, shromažďování a rozšiřování technických informací a inovací pomocí webových stránek ETS, novin, časopisů, konferencí, seminářů a dalších vhodných iniciativ. Na závěr konference byla zorganizována exkurze do firem, které se zabývají produkcí trávníkových koberců a výrobou předpěstované sadby teplomilných druhů trav (warm season grasses). Navštívili jsme také sportovní olympijské centrum, kde byl presentován hybridní trávník (plastový základ s vlákny a na něm vysetý trávník přírodní do výplně z kokosových vláken, drceného korku a drcené lávy).

- 47 -

Ačkoli po většinu doby trvání konference pršelo (bohužel i při exkurzi), splnila tato akce svůj hlavní účel – setkání trávníkářů z různých částí Evropy, ale i z dalších zemí. Presentované příspěvky umožnily vytvořit si představu o aktuální situaci v trávníkářském výzkumu, legislativě a vzdělávání. Podrobnější informace a seznam členů najdete na webových stránkách ETS: www.turfgrasssociety.eu Poděkování: Účast na konferenci a vytvoření tohoto příspěvku byly umožněny díky podpoře Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Stanislav Hejduk, MZLU v Brně