TOPOLY JAKO HOSTITELÉ LESÁKA RUMĚLKOVÉHO (CUCUJUS CINNABERINUS) (COLEOPTERA: CUCUJIDAE) Poplars as Host Wood Plants of the Flat Bark Beetle (Cucujus cinnaberinus) (Coleoptera: Cucujidae) Jakub Horák Katedra ekologie a životního prostředí, Fakulta lesnická a environmentální, Česká zemědělská univerzita Praha, Kamýcká 1176, CZ–165 21 Praha 6 – Suchdol, e-mail:
[email protected] Abstrakt V souvislosti s mapováním druhů a stanovišť pro soustavu Natura 2000 došlo k nalezení řady nových lokalit s výskytem silně ohroženého brouka lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus). Do té doby nebyla tomuto druhu příliš věnována pozornost a údaje o něm byly spíš vedlejším produktem sledování jiného arborikolního hmyzu. Rod Cucujus je v Evropě a České republice (ČR) zastoupen dvěma druhy. Jednak je to velmi vzácný bioindikátor horských původních lesů Cucujus haematodes a dále již zmíněný Cucujus cinnaberinus. Ten dle nejnovějších poznatků tvoří dva ekotypy. Prvním je horský, který je vázaný na horské a podhorské přírodně bohaté lesní stanoviště. Druhým je nížinný ekotyp, který se dnes vyskytuje kromě lužních lesů také na sekundárních stanovištích jako jsou obory, zámecké parky, aleje, větrolamy, ale i topolové lignikultury. Tento výskyt je některými autory považován za expanzi druhu v důsledku změn klimatu. Lze konstatovat, že pro jeho vývoj je zásadní přítomnost starých odumírajících stromů napadených houbami. Ve mnoha případech byl Cucujus cinnaberinus nalezen pod borkou hybridních topolů. V topolech byla imaga nalézána v oslabených stromech s korunovými zlomy a lýkem prorostlým myceliem dřevokazných hub. Larvy se vyskytují i v již odumřelých pahýlech téměř bez mycelia. Dá se tedy vyslovit domněnka, že vhodným druhem dřeviny pro vývoj Cucujus cinnaberinus by mohli být původní topoly, které z naší krajiny postupně mizí. Kromě značných nejasností o bionomii Cucujus cinnaberinus, která je nejlépe prostudována na topolech, zůstává otevřena i otázka jeho trofických preferencí. V literatuře je často udáván jako predátor podkorního hmyzu, což se jeví jako málo pravděpodobné. U imag půjde zřejmě o mycetofágy, u larev však není vyloučena částečná karnivornost. Vzhledem k rychlému odumírání topolových lignikultur lze pomoci v ochraně tohoto druhu hmyzu výsadbami našich původních topolů. A naopak pomocí silného postavení tohoto brouka v celoevropské ochraně přírody lze prosadit reintrodukce původních topolů do naší krajiny a zabránit nesmyslnému selektivnímu odstraňování těchto dřevin např. z měst. Cucujus cinnaberinus je deštníkovým druhem, díky ochraně jeho biotopu je chráněna i řada dalších druhů živočichů a rostlin. Klíčová slova: Cucujus, topol, Natura 2000, lignikultura, bioindikátor, trofismus, chráněné druhy, deštníkový druh Abstract In connection of survey for species and habitats of Natura 2000 were found new habitats of endangered beetle Cucujus cinnaberinus. This species was almost passed by until this time. The genera Cucujus has in Europe two species. The first is critically endangered bioindicator of primary mountain forests Cucujus haematodes and the second is mentioned Cucujus cinnaberinus. It integrates two ecotypes. The first upland, which is almost in mountain and sub mountain natural forest resources. The second is lowland ecotype, which lives in lowland forests and secondary in deer parks, parks, alleys, windbreaks so as in the poplar lignicultures. Those occurrences some authors assignate to changes of climate. For development of Cucujus
cinnaberinus are necessary old wither trees with fungous disease. Many times was Cucujus cinnaberinus found under the bark of crossbred poplars. Adults were in weakened poplars with streaky bast fibers of mycelia of fungi. Larvae were in death snubs of trees practically without mycelia too. Efficient trees for development of Cucujus cinnaberinus seem our poplars, which fade away from our countryside. Within very bad known ecology of Cucujus cinnaberinus, the best is known from poplars, still is there a question his trofical preferences. It is being described in literature almost as predator of subcorticulous insects which is probably not right. Adults are probably mycetophagous, but larvae should be partially carnivorous. According to quick mortification of poplar lignicultures we can help in protection of this insect with plating our poplars. And in return for with strong status of this beetle in European nature protection we can restore our poplars to the countryside and prevent poplars from pointless felling of these wood plants e.g. from towns. Cucujus cinnaberinus is umbrella species when we protect its biotope we support and protect many other species. Keywords: Cucujus, poplar, Natura 2000, ligniculture, bioindicator, trofisms, threatened species, umbrella species Pic. 01- Cucujus cinnaberinnus – imago (EVL Uhersko) (foto J.Horák)
Úvodní poznámka - Introduction Hlavním důvodem sestavení tohoto příspěvku je snaha dostat do širšího povědomí veřejnosti problematiku spojenou s ochranou arborikolního hmyzu. Dále upozornit na problematiku spojenou s lignikulturami hybridních topolů (TP) a doposud málo realizovanými výsadbami původních druhů topolů a možnostech jak jich dosáhnout. Problematika spojená s ochranou hmyzu je spojena i s jedním nepříjemným faktem. Pokud entomolog použije slovo společenstvo má tím na mysli celou biocenózu. Pokud však toto slovo použije botanik zpravidla vidí jen společenstvo rostlin – fytocenózu (CF. CHYTRÝ 2001). Je třeba upozornit na fakt, že při rozhodování o zásazích ovlivňujících přírodní procesy je kromě představy o výsledném charakteru společenstva nutné zohlednit i ekologické požadavky živočišných druhů. V biocenóze se přibližně vyskytuje asi desetkrát více druhů
živočichů než rostlin (z území ČR je známo necelých 34 000 druhů živočichů, z toho asi 27 500 druhů hmyzu, ale jen zhruba 2700 druhů rostlin). Zapojení živočichů je mnohem složitější a mnohostrannější než u rostlin – někde přijímají potravu, jinde odpočívají, sluní se, přenocují, páří se a rozmnožují, vyvíjejí se apod. Dále je třeba mít na paměti, že živočichové reagují na zásahy do svého prostředí mnohem citlivěji a rychleji než rostliny. Populace živočichů vyžaduje ke své dlouhodobé prosperitě zpravidla mnohem více jedinců než populace rostlin. A v neposlední řadě je třeba konstatovat, že téhož stavu rostlinného společenstva lze dosáhnout různými způsoby, při kterých může být výsledná zoocenóza různě bohatá (LAŠTŮVKA 2007). Doufám, že tento příspěvek přispěje k větší diskusi, lepšímu poznání a ochraně našich zajímavých hmyzích sousedů a jejich stanovišť. Topoly (Populus) - Poplars (Populus) Obecně se naše autochtonní topoly dají označit jako světlo, teplo a vlhko preferující dřeviny. Jde o mohutné dřeviny dorůstající až 40 metrů výšky a 2 metrů průměru kmene. Na území ČR se vyskytují hlavně v termofytiku a to v planárním stupni zhruba do 210 m n. m. na stanovištích, která jsou antropogenně ovlivněna již od neolitu (MUSIL ET MÖLLEROVÁ 2005). V současné době, kdy klasická představa pralesního klimaxu ve formě temného lesa je alespoň v nížinách nahrazována teorií pastevní savany (KONVIČKA ET AL. 2004), lze předpokládat vzhledem k stanovištním nárokům, v minulosti hojný výskyt TP v nížinách. Mezi naše autochtonní TP patří topol bílý (Populus alba) což je strom dorůstající velkých dimenzí a vytvářející dva ekotypy – lužní a stepní. Dále je to další mohutný strom topol černý (Populus nigra) vyskytující se původně pouze v měkkém luhu. A konečně topol osika (Populus tremula) což je pionýrská dřevina s širokou ekologickou valencí (ÚŘADNÍČEK ET AL. 2001). Nejužší ekologickou valenci a také nelepší bioindikační vypovídající hodnotu má Populus nigra (WAUER 2006). Podle NEUHÄUSLOVÁ ET AL. (1998) se vyskytoval hlavně v lužních lesích podsvazu Topolová doubrava (Querco-Populetum), kde byl společně s dubem letním (Quercus robur) dominantní dřevinou. Tento typ stanovišť se vyskytoval hlavně v Polabí od soutoku s Vltavou po soutok s Ohří. Dále rostl v Topolové jasenině (FraxinoPopuletum), ta se nacházela hlavně na dolní Moravě a Dyji. Zde byl vtroušený spolu s Populus alba. Pro zmlazování Populus nigra je nutná stálá tvorba říčních náplavů, na kterých zmlazuje (SLOVÁČEK 2004, ÚŘADNÍČEK ET MADĚRA 2004, WAUER 2006) a zároveň je dobře množitelný vegetativními řízky. V současné krajině však převládají hybridní TP. Jde o desítky kříženců různých druhů TP, především Populus nigra. Jsou to kříženci ze sekce Aigeiros Populus xcanadensis (syn. Populus xeuroamericana), vzniklého zkřížením Populus nigra a Populus deltoides (KOBLÍŽEK 2000, MUSIL ET MÖLLEROVÁ 2005).
Pic .02- podél toku řeky Loučné dominují topolové porosty (EVL Uhersko) (foto J.Horák)
Živné dřeviny druhu Cucujus cinnaberinus - Host wood plants of Cucujus cinnaberinus Jako hlavní hostitelské dřeviny se uvádí buk (Fagus sylvatica), duby (Quercus), topoly (Populus), vrby (Salix), javory (Acer), jilmy (Ulmus), jasany (Fraxinus) a třešně (Prunus cerasus) (ROUBAL 1936, KOCH 1989, HOLECOVÁ & ZACH 1996). Vyvíjí se také v jírovci maďalu (Aesculus hippocastanum) (JELÍNEK 2000, MAJZLAN 2002, VÁVRA & DROZD 2005), v jedli (Abies alba) a smrku (Picea abies) (VOLKOVA 2000, VÁVRA & DROZD 2005). Druh dřeviny není s největší pravděpodobností pro vývoj podstatný, nejdůležitějším faktorem je zřejmě stav podkorního substrátu (VÁVRA & DROZD 2005). Jako živnou dřevinu lesáka rumělkového lze označit dřevinu, na které byl zaznamenán výskyt jeho larev. To lze potvrdit z topolu, javoru a jírovce. Dále jsou uváděny dřeviny, na kterých bylo nalezeno imago: topol, vrba, jírovec, javor, borovice lesní (Pinus sylvestris), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), jabloň (Malus) a dub (MOCEK 2006, HORÁK & VÁVRA IN PREP.). Vzhledem k tomu, že brouk je dobrým letcem, lze předpokládat, že ve všech případech nemusí jít o živnou dřevinu, ale pouze o zimoviště nebo odpočinkové místo.
Pic. 03 - stav podkorního substrátu vhodného pro vývoj larvy Cucujus cinnaberinus (PR Bažantnice v Uhersku (foto J.Horák)
Pic 04- topol napadený dřevokaznou houbou Phellinus populicola, tvoří vhodné prostředí pro výskyt dospělců Cucujus cinnaberinus (Radhošť) (foto J.Horák)
Rozšíření Cucujus cinnaberinus - The recent distribution of Cucujus cinnaberinus Lesák rumělkový je nesouvisle rozšířen v Evropě od jižní Skandinávie až po jižní Evropu – Slovinsko, Řecko, Itálii (RATTI 1995, BAKKE 1999, GUSTAFSSON 2002, FERLIN 2003), HABERREITER (2003) uvádí i Španělsko, východně zasahuje do Ruska a Ukrajiny (HORION 1960, VOLKOVA 2000). Ve střední Evropě je známý z Německa – zřejmě jen Bavorsko (ALBRECHT ET AL. 2003), Rakouska, České republiky, Slovenska a Polska (HORION 1960, BURAKOVSKI ET AL. 1986, KÖHLER & KLAUSNITZER 1998, VÁVRA & DROZD 2005, MOCEK 2006, MÜLLER-KROEHLING ET AL. 2006, HORÁK ET AL. 2007, HORÁK & VÁVRA IN PREP.). Pic. 05- faunistická mapa rozšíření Cucujus cinnaberinus v ČR, recentní výskyt od 1970 žluté, historický výskyt sv. hnědé, červeně přesnější lokalizace nálezů (Karel Chobot)
Na území ČR byl jeho výskyt dlouho nedostatečně znám. Byl považován za velmi vzácný druh známý pouze z Beskyd, Bílých Karpat, Podyjí a Šumavy (JELÍNEK 2000, CHOBOT 2006, KOLONIČNÝ PERS COMM.). V současné době jsou však další nálezy z dolního Poodří, povodí Bečvy, dolního Poohří, středního a zejména východního Polabí (VÁVRA ET DROZD 2005, CHOBOT 2006, MOCEK 2006, HORÁK ET AL. 2007). V rámci ČR jde však stále o izolované plochy (HORÁK ET VÁVRA IN PREP.).
Pic. 06- evropské rozšíření Cucujus cinnaberinus
Popis Cucujus cinnaberinus a příbuzných druhů tohoto rodu - Description of Cucujus cinnaberinus and additional species of this genera Dospělý brouk je 11–15 mm velký. Hlava je kromě očí, tykadel a kusadel slabě leskle červená a při pohledu svrchu tvoří přibližně trojúhelník. Kusadla jsou mohutná a připomínají kusadla xylofágních tesaříků. Tykadla jsou růžencovitá složená z 11 segmentů. Oči jsou velké černé a za nimi jsou nápadně rozšířené spánky. Hruď, která je dobrým rozlišovacím znakem čeledi, je svrchu sytě červená na okrajích ozubená a nápadně oddělená od zadečku a hlavy, zespoda převládá černá barva. Končetiny jsou černé, kráčivé s hnědavými chodidly. Zadeček je vyjma sametově rudých krovek černý (VÁVRA ET DROZD 2005, HORÁK ET VÁVRA IN PREP.). Samička má ochlupené kladélko. To napovídá, že zřejmě klade vajíčka na základě hmatových podnětů (BOUKAL 2006 PERS COMM.). Larva má podobnou stavbu jako u některých dalších pod borkou se pohybujících brouků. Laikovi může připomínat stonožku. Na rozdíl od ní však má pouze tři páry nohou. Jantarově zbarvená larva má čtyři instary (BUSSLER 2001), je plochá a nápadně článkovaná, krátká tykadla mají po 3 segmentech. Od podobných larev hojněji se vyskytujícího červenáčka ohnivého (Pyrochroa coccinea) a většině jemu příbuzných druhů, zůstává i po preparaci žlutě pigmentovaná, její tělní články jsou vždy širší než delší a po stranách zašpičatělé. Dobrým rozlišovacím znakem jsou na posledním zadečkovém článku štětičkové přívěsky – urogomfy. Ty jsou ve tvaru písmene V, po stranách s dalšími dvěma malými trnovitými výběžky (na rozdíl od červenáčka, který má urogomfy do U a má poslední zadečkový článek výrazně delší). Urogomfy stejně jako háčkovitě zakončené končetiny slouží k pohybu pod borkou.
Hlava nese krátká článkovaná tykadla. Oproti dospělcům má drobnější kusadla (VÁVRA ET DROZD 2005, HORÁK ET VÁVRA IN PREP.). Rod Cucujus se vyskytuje pouze na severní polokouli a zahrnuje 12 druhů, z toho dva žijí v Evropě, 1 v severní Americe a ostatní v Asii (EVANS & HOGUE 2006). V horských polohách se může Cucujus cinnaberinus místy vyskytovat i s příbuzným lesákem Cucujus haematodes. Ten se liší celočervenou hrudí a červenými kusadly. Cucujus haematodes je v ČR nesmírně vzácný a velmi dlouhou dobu již nebyl nalezen. Stanovištně je vázaný na horské původní lesní porosty jedlobučin, například na Slovensku na těchto stanovištích žije společně s Cucujus cinnaberinus (VÁVRA ET DROZD 2005). Dalším známějším broukem z rodu Cucujus je Cucujus clavipes, který žije v severní Americe, kde vytváří tři poddruhy. Liší se především červenou barvou stehen (EVANS & HOGUE 2006). Pic. 07 - imago Cucujus cinnaberinus (J. Vávra)
Pic. 08 - imago Cucujus haematodes (J.Vávra)
Pic. 09 - larva Cucujus cinnaberinus (J. Vávra)
Pic. 10 - larva podčeledi Pyrochroinae (J. Vávra)
Ekologie Cucujus cinnaberinus na topolech - The ecology of Cucujus cinnaberinus on the poplars Vzhledem ke tvaru těla se larvy i dospělci dobře pohybují pod borkou. Na základě toho někteří autoři usuzovali, že by larvy i imaga mohli být lovci kůrovců a jiného podkorního hmyzu (SCHLAGHAMERSKÝ 2000, HOLECOVÁ & ZACH 1996, KALINA 2004, HŮRKA 2005). Pravděpodobně však jde o druh živící se myceliem hub, odumřelou dřevní hmotou, hnijícím lýkem, svlečkami kukel, exkrementy jiných brouků a podobně. Podle pozorování z domácích chovů jsou ovšem larvy částečně dravé, výjimečně se u nich projevuje i kanibalismus (VÁVRA OBSERV.). Např. řada amerických autorů považuje severoamerický druh Cucujus clavipes za predátora, při rozboru jeho střev však byla prokázána přítomnost rostlinného a houbového materiálu (EVANS & HOGUE 2006). Vývoj larvy probíhá ve vlhkém, černohnědě zbarveném substrátu hnijícího lýka pod starší borkou zejména stojících či zlomených stromů a trvá zpravidla dva roky. Kuklí se v druhé polovině léta pod borkou v kukelné kolébce (podobné kolébkám tesaříků z rodu Rhagium), která je zřejmě chrání proti predátorům. Populace larev je v závislosti na kvalitě prostředí početně velmi různá. Většinou bývá dřevina obsazena jen několika larvami (do 10 larev) (PALM 1941, VÁVRA ET DROZD 2005, HORÁK ET VÁVRA IN PREP.). Dospělí brouci se líhnou na přelomu srpna a září. Přezimují zpravidla jednotlivě pod kůrou starých oslabených stromů. Etologie imag je velmi málo známá. Lze předpokládat, že v našich poměrech probíhá jejich největší aktivita za teplých jarních dnů od poloviny dubna až do první poloviny května a to v závislosti na klimatických podmínkách lokalit. Brouci jsou v této době nejaktivnější v odpoledních až podvečerních hodinách (VÁVRA OBSERV.). Velmi jednotlivě lze nalézt imaga až do července. Páří se zřejmě na jaře a samičky následně kladou vajíčka do škvír a trhlin na borce (VÁVRA ET DROZD 2005, CHOBOT 2006, HORÁK ET VÁVRA IN PREP.). Při pohledu na velmi ploché tělo, by se spíše dala očekávat krátká životní strategie, podobně jako je to například u lesanovitých (Lymexylidae). Ale vzhledem k poměrně dlouhému životnímu cyklu, je obdivuhodné jak si s tak tenkým tělem brouk vystačí (HORÁK ET VÁVRA IN PREP.). Je pravděpodobné, že dospělý brouk, který je dobrým letcem, nalétá na oslabené stromy, nerozhoduje však jejich dimenze. Jsou to zpravidla korunové nebo kmenové zlomy nebo jinak oslabené stromy, které jsou napadené houbou. Zde samička klade do trhlin borky vajíčka ze kterých se líhnou larvy, které žijí po celou dobu pod borkou. Vzhledem k agresivitě houbového patogena topol poměrně rychle odumře a larva se někdy kuklí v mrtvém stromě, případně v jeho odumírající části. Podle tvaru kusadel by se dal odvodit jeho trofismus. Mohutná kusadla u dospělců napovídají, že půjde o brouky mycetofágní (houbožravé) nebo xylomycetofágní (živí se dřevem napadeným houbami). Méně pravděpodobná je xylofágie, saprofágie a málo pravděpodobná je dravost. Rozhodně se nejedná o škůdce. U larev jsou
kusadla drobnější a mohou sloužit i ke konzumování jiné než neživočišné potravy. Přesto je i u nich primární dravost nepravděpodobná (VÁVRA ET DROZD 2005, HORÁK ET VÁVRA IN PREP.). Pokaždé, když byly larvy nebo imaga nalezeny, byl topol napaden parazitickou houbou, nejčastěji ohňovcem topolovým (Phellinus populicola) a na kmeni se nacházely četné plodnice, které svědčily o pokročilé fázi napadení. Jde o oligofágního ranového parazita s víceletými plodnicemi, který výrazně snižuje životnost TP. Způsobuje bílou měkkou hnilobu ohraničenou tmavou linií (ČERNÝ 1989). Mezi nálezy dospělců a larev byl nepatrný rozdíl. Na podzim a v zimě se na topolech nikdy nenacházeli dospělci a larvy v tomtéž stromu jak tomu je např. u jírovců a javorů. Dospělci se nacházeli v doposud živých, ale odumírajících stromech pod hůře oddělitelnou borkou s velmi tlustou vrstvou lýka prorostlého myceliem parazitické houby. Oproti tomu se larvy nacházely v odumřelých pahýlech s dobře oddělitelnou až odpadávající borkou. Vrstva mycelia již byla nepatrná, nejnápadnější byla v okolí kukelných kolébek. Z lýkových svazků zůstaly pouze shnilé cáry a vždy byly přítomny plodnice hub. Další by mohly napovědět organismy, které se společně s lesáky vyskytovaly. Kromě již zmíněné houby ohňovce topolového, která je parazitem živých topolů, byli přítomny i další organismy. Například další parazitická houba choroš šupinatý (Polyporus squamosus). Z brouků to byl poměrně vzácný brouk Platydema violaceum (BOUKAL DET.), což je 7 mm velký, tmavě modrý, kovově lesklý brouk z čeledi potemníkovití (Tenebrionidae). Je mycetofágní a vyskytuje se v teplejších polohách, ze kterých se podél říčních toků šíří i do vyšších poloh. Šlo o jeden z prvních nálezů tohoto potemníka na území východních Čech. Dalšími brouky byli zimující brouci Phosphuga atrata, což jsou predátoři měkkýšů. Společně s larvami lesáka byly dravé larvy již zmiňovaného červenáčka ohnivého a jemu příbuzných druhů. Časté byli v topolech závrty kozlíčků (Saperda), kukly nesytek (Sesidae) a drvopleně obecného (Cossus cossus). Některé závrtové otvory odpovídaly drtníkům (Xyleborus). Přítomni byli také plži závornatky (Clausilia). Pic. 11- svlečka larvy v pozůstatku kruhové kukelné kolébky porostlé myceliem (PR Bažantnice v Uhersku) (foto J.Horák)
Ochrana populací Cucujus cinnaberinus a domácích topolů - The population protection of Cucujus cinnaberinus and the origin poplars Z pohledu legislativy ČR je Cucujus cinnaberinus silně ohrožený druh, dle červeného seznamu bezobratlých živočichů ČR jde o ohroženého brouka. Zároveň je zařazen na seznam celoevropsky ohrožených druhů v soustavě Natura 2000. Ač se to nemusí zdát, mohou být z pohledu ochrany lesáka rumělkového hlavním problémem dožívající topolové lignikutury. Díky nim se alespoň nížinný ekotyp lesáka vyskytuje na některých lokalitách poměrně hojně. Jenže topoly byly sázeny v relativně krátkém časovém období, jsou krátkověké, nejsou již obnovovány a v současné době odumírají. To by v budoucnu mohl být problém vzhledem k ochraně lesáka. V úvahu bohužel připadá i varianta, že by se opět stal velmi vzácným broukem. Jeho současný výskyt totiž může zdánlivě připomínat ruderála, který se jen velmi dobře přizpůsobil. V současné době je ohrožen zbytečným selektivním odstraňováním hybridních a původních TP, dále nevhodným způsobem lesního hospodaření, kdy dochází ke změnám původní dřevinné skladby na úkor měkkých listnáčů, kácením starých poškozených stromů a zvláště pak odvozem padlého a ležící dříví. Pro jeho vývoj je potřebné zanechat odumírající a mrtvé stromy na lokalitě (tzv. na stojato) alespoň po nějaký čas a podporovat výsadbu nových stromů. Zde by mohly připadat v úvahu výsadby již téměř vymizelých topolů černých a málo rozšířených topolů bílých. Je však vhodné uskutečnit jejich výsadbu na nekonfliktní místa, kde nebudou ohrožovat veřejné zájmy i do budoucnosti. Např. vyvarovat se výsadbám na břehové hrany toků, k dětským hřištím, blízko budov apod. Pic. 12, 13, 14 - odumřelé topoly, které hostily Cucujus cinnaberinus (Radhošť a EVL Uhersko) (foto J.Horák)
Závěrečná poznámka - Discussion Na závěr bych chtěl poprosit o spolupráci při mapování lesáka rumělkového. Vzhledem k vymapovanému nesouvislému areálu a také tomu, že většina nálezů lesáka pochází z posledního decénia, bych rád přivítal Vaši spolupráci. Údaje chybí hlavně u horského ekotypu, ale uvítám i jakékoli další, např. vyfotografováním brouka a jeho vývojových stádií (nejlépe zvrchu) a dále popisem dřeviny na které se vyskytoval, dle možností i bližší specifikaci např. mapovací čtverec, blízká obec, okres, výskyt dřevokazné houby a její fotografie, výskyt jiných živočichů, rozměry dřeviny atd. Dále bych rád upozornil na fakt, že pokud budete jako přizvaní odborníci posuzovat kácení dřevin se špatným zdravotním stavem, myslete, prosím i na to, že může hostit vzácné a chráněné živočichy. Během mapování výskytu byl objeven strom asi 15 metrů vysoké a plodící jabloně lesní (Malus sylvestris) (DET. KOBEROVÁ) a to v lesním porostu na území PR Bažantnice v Uhersku (mapovací čtverec 6062). Poděkování - Acknowledgement Moje poděkování za spolupráci patří hlavně (v abecedním pořádku) M. Boukalovi, K. Chobotovi, M. Mikátovi, B. Mockovi, J. Vávrovi a J. Zámečníkovi. Literatura - References ALBRECHT C., ESSER T., WEGLAU J. 2003: Naturschutzfachliche Bewertung der FFHGebeitstrance 3 des Landes Schleswig-Holstein. Kölner Büro für Faunistik, Köln, 49 pp. BAKKE A. 1999: High Diversity of Saproxylic Beetles in a Hemiboreal Mixed Forest Reserve in the south of Norway. Scand. J. For. Res. 14: 199–208. BURAKOWSKI B., MROCZKOWSKI M., STEFAŃSKA J. 1986: Katalog fauny Polski. Coleoptera - Cucujoidea 1. Cz. 23, t. 2. PWN, Warszawa, 266 pp. BUSSLER H. 2001: Untersuchen zur Faunistik und Ökologie von Cucujus cinnaberinus in Bayern. Unveröff. Gutachen im Auftrag der LWF, 27 pp. CHOBOT K. 2006: Lesák rumělkový Cucujus cinnaberinus málo známý druh naší fauny. Ochrana přírody, 61: 9, pp 269. CHYTRÝ M., KUČERA T., KOČÍ M. (EDS.) 2001: Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha ČERNÝ A. 1989: Parazitické dřevokazné houby. SZN, Praha, 104 pp. EVANS A. V. & HOGUE J. N. 2006: Field Guide to Beetles of California, Flat Bark Beetles (Cucujidae). University of California Press, Berkeley, Los Angeles, London, pp 190-191. FERLIN F. & TOME D. 2003: CRP projekt 2001 – 2003, Razvoj mednarodno primerljivih kazalcev biotske pestrosti v Sloveniji in nadstavitev monitoringa teh kazalcev – na podlagi izkušenj iz gozdnih ekosystemov, Elaborat – posebni del II (hrošci, metulji, dvoživke, plazilci, ptice, mali sesalci). Ljubjana, 114 pp. GUSTAFSSON K. 2002: Demonstration of Methods to monitor Sustainable Forestry – Final report Sweden. Skogsstyrelsen, Jönköping, 51 pp. HABERREITER B. 2003: Natura 2000-Managementplan – Tullnerfelder Donauauen. 289 pp. HOLECOVÁ M. & ZACH P. 1996: A Survey of the Beetle Fauna living on Oaks in Slovakia. Folia Faunistica Slovaca (1996) 1: 39-52. HORÁK J. & VÁVRA J. IN PREP.: Daří se u nás lesákům? 3pp. HORÁK J., ZÁMEČNÍK J., JEZIORSKI P., VRÁNA V., ŽALOUDKOVÁ R. 2007: Naturový hmyz Pardubického kraje. Pardubický kraj, Pardubice, 2 pp. HORION A. 1960: Faunistik der mitteleuropäischen Käfer. Bd. 7. Clavicornia 1. Teil (Sphaeritidae bis Phalacridae). A. Feyel, Überlingen-Bodensee, 346 pp. HŮRKA K. 2005: Beetles of the Czech and Slovak Republics. Kabourek, Zlín, 390 pp.
JELÍNEK J. 2000: Návrh národního seznamu území (Special Areas of Conservation) pro druh Cucujus cinnaberinus (SCOPOLI, 1763). Podklady pro zařazení do soustavy Natura 2000. AOPK ČR, Praha, 4 pp. KALINA V. 1999: Entomologie pro LI, skripta LF ČZU, Praha. Not publ. KLAUSNITZER B. 1996: Die Larven der Käfer Mitteleuropas. Bd. 3. Polyphaga. T. 2. Goecke & Evers Verlag, Krefeld, 336 pp. KOBLÍŽEK J. 2000: Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Sursum, Tišnov, 448 pp. KOCH K. 1989: Die Käfer Mitteleuropas. Katalog. Goecke & Evers, Krefeld, 342 pp. KÖHLER F. & KLAUSNITZER B. (EDS.) 1998: Verzeichnis der Käfer Deutschlands. Entomol. Nachrichten und Berichte (Dresden), Beiheft 4: 1-185. KONVIČKA M., ČÍŽEK L., BENEŠ J. 2004: Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria Olomouc. LAŠTŮVKA Z. 2007: Péče o chráněná území – nutnost i rizika, pp. 18. In: LAŠTŮVKA Z. ET ŠEFROVÁ H. (EDS.). II. Lepideptorologické kolokvium. Program a sborník abstraktů. AF MZLU Brno, 36 pp. MAJZLAN O. 2002: A Migration of Beetles (Coleoptera) on trunks of a horse chestnut (Aesculus hippocastanum). Folia faunistica Slovaca 7: 49-53. MOCEK B. 2006: Lokality lesáka rumělkového (Cucujus cinnaberinus) ve východním Polabí. AOPK ČR, Praha, 3 pp. MUSIL I. & MÖLLEROVÁ J. 2005: Broad-leaved trees and shrubs (Forest dendrology 2.). FLE ČZU Praha, 217 pp. MÜLLER-KROEHLING S., FRANZ CH., BINNER V., MÜLLER J., PECHACEK P., ZAHNER V. 2006: Artenhandbuch. Bayerische Forstverwaltung, 200 pp. NEUHÄUSLOVÁ Z. ET AL. 1998: Map of Potential Natural Vegetation of the Czech Republic. Academia, Praha. PALM T. 1941: Über die Entwicklung und Lebensweise einiger wenig bekannten KäferArten im Urwaldgebiete am Fluß Dalälven (Schweden). Opuscula Entomol., 6: 17-26. RATTI E. 1995: Cucujidae, Silvanidae, Passandridae, Phloeostichidae e Hypocopridae (generi 031-056), pp. 11-13. In: ANGELINI F., AUDISIO P., DE BIASE A., POGGI R., RATTI E. & ZAMPETTI M. F. (EDS): Checklist delle specie della fauna italiana, Fascicolo 55, Coleoptera Polyphaga 10 (Clavicornia 1). Edizioni Calderini, Bologna, 20 pp. ROUBAL J. 1936: Katalog Coleopter (brouků) Slovenska a Podkarpatské Rusi. Díl II. Práce Uč. Společ. Šafaříkovy, Bratislava, 434 pp. SLOVÁČEK M. 2004: Genové zdroje topolu černého a bílého v ČR. Lesnická práce 83: 2, pp. 22-24 ŚLIPIŃSKI S. 1982: Klucze do oznaczania owadów Polski. Cz. 19, Chrząszcze – Coleoptera. Zesz. 56, Zgnitkowate - Cucujidae. PWN, Wrocław, 35 pp. ÚŘADNÍČEK L. & MADĚRA P. 2004: Dřeviny lužních lesů, pp. 195-208. In: HRIB M. & KORDIOVSKÝ E. (EDS.). Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress Brno. ÚŘADNÍČEK L., MADĚRA P., KOLIBÁČOVÁ S., KOBLÍŽEK J., ŠEFL J. 2001: Dřeviny České republiky. Matice Lesnická Písek. VÁVRA J. & DROZD P. 2005: Metodika monitoringu evropsky významného druhu lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus). AOPK ČR Praha. VOLKOVA L. B. 2000: The present state of the Bern Convention insects in the Russian Federation and actions for their conservation. In: ANONYMOUS: Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats, Group of Experts on Conservation of Invertebrates – 6th meeting. Report of the meeting. Directorate of Sustainable Development, Strasbourg. WAUER A. (ED.) 2006: Beiträge zur Schwarzpappel. LWF, Friesing, 80 pp.
