Tomio Okamura Umění žít také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz
Tomio Okamura Umění žít – e-kniha Copyright © Fragment, 2013
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Okamura Umění
ž ít
Ilustroval Pavel Kantorek
Obsah Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Abolice aneb prezidentská milost . . . . . . . . . Alimenty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Askeze. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Aston Martin. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Auta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno Č . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Decentralizací k soběstačnosti. . . . . . . . . . . . Den otců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Desatero politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Domovské právo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Důchodci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Důchodová reforma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ekonomická krize. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . EU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Eutanazie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Fanatismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno H. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hodnoty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Justiční omyly. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korupce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kriminalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . KSČM. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kouření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kvalita potravin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Legalizace měkkých drog . . . . . . . . . . . . . . . . Lesy nad zlato. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno M. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Média. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ministr spravedlnosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Morálka a čest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písmeno O . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Občan a občanství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odbory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odpovědnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5 6 6 6 7 8 8 11 11 12 12 13 15 16 17 18 20 20 20 21 23 23 24 24 26 26 31 31 34 35 36 38 42 42 42 44 44 46 49 51 51 51 53
Písmeno P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Pivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Politika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Pravda a lež. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Právo na práci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Prezident. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Primátor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Přelidnění. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Písmeno R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Referendum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Romové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Písmeno S . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Smysl života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Světová chudoba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Písmeno Š . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Špinavé peníze. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Švejk. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Písmeno T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Tolerance. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Trest smrti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Písmeno U. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Umění investovat do umění. . . . . . . . . . . . . . 84 Umění nevidět . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Umění stárnout . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Umění věřit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Umění žít levně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Umění žít. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Úspěch. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Ústava. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Písmeno V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Vězeňství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Vizionáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Veřejné zdravotnictví. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Volební kampaně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Vztahy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Písmeno Z . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Zvířecí práva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Tip pro Vás a Vaši čtečku:. . . . . . . . . . . . . . . . 115 Václav klaus – Zápisky z cest . . . . . . . . . . . . . 115
Úvod
Úvod Kniha zamyšlení nad mnoha věcmi je ve své podstatě pokračováním a doplněním mojí předcházející knihy Umění vládnout. Umění žít je ovšem pojato daleko šíře – k životu totiž vlastně patří všechno kolem nás – od klíštěte až třeba po justiční omyly. Nemám ambici ani talent napsat Filozofický slovník jako Voltaire, ale je faktem, že mě inspiroval. Nekladu si žádné ambice být objevný ani originální. To je vyhrazeno skutečným géniům. A koneckonců už starý Ogilvy, guru světové reklamy, říkával: Raději kopírujte dobré nápady, než abyste uskutečnovali vlastní hlouposti. I já se snažím víceméně kopírovat ty nejlepší myšlenky a dávat je v lepším případě alespoň do nových souvislostí. A některé myšlenky je třeba oprašovat stále. Pojmy jako slušnost, čest nebo práce vám zní třeba omšele, ale k dobrému životu patří po tisíciletí a patřit budou i za dalších tisíc let, navzdory dnešnímu trendu života bez hodnot. Jako obvykle děkuji svým přátelům a spolupracovníkům a spolupracovnicím za inspiraci, rešerše a vůbec pomoc s touto knihou.
5
Tomio Okamura – Umění žít
Písmeno A Abolice aneb prezidentská milost Musím říct, že mě dodnes překvapuje tahle forma milosti. Milost znamená odpuštění trestu. Ale trestu přece musí předejít výrok o vině. Takže jednoznačně platí, že milost by měl prezident udělit až po soudním výroku o vině. A samozřejmě jen v případě, že ten výrok je neodvolatelný a zjevně nespravedlivý nebo jinak společensky nepřijatelný. Pravda totiž je, že v České republice k justičním omylům či dokonce zločinům dochází – na můj vkus často a také v případech nejzávažnějších.
Alimenty Obrovskou částí vězňů v českých věznicích jsou neplatiči alimentů. Bylo by dobré zavést v prvé řadě – aby výživné na děti platili skuteční rodiče, kteří dítě zplodili. V případě otců to znamená porovnání DNA dítěte a otce. Celou čtvrtinu dětí podle odborníků zplodili jiní otcové než ti na rodném listě. Jinými slovy, čtvrtina odsouzených otců sedí za to, že neplatí na cizí dítě. Jsou oběti podvodu. To je důvod k velkému zamyšlení nad naší spravedlností. V případě neplatícího skutečného otce či matky je ovšem vězení také kontraproduktivní. Vždyť v té base jim jen dluh naroste a pracovat se tam rozhodně nenaučí. Řešením je jednak okamžitá exekuce na majetek, na příjmy a v případě nemajetnosti pak nucené práce – tím, že třeba dva dny v týdnu by tito neplatiči museli vykonávat práci určenou jim úřadem, přičemž odměna za tuto práci by šla na úhradu dluhu a na výdaje spojené s organizací takové práce. Rodiče by získali nejen nedobytné výživné, ale mnoho zaměstnavatelů by nemuselo na některé práce (chmel, brambory, sběr ovoce atp.) vozit brigádníky až z Mongolska.
6
Písmeno A
Askeze Asi teď přemýšlíte, jak patří askeze k umění žít. Určitě stejně jako všechna další hesla v této knize. Velmi, protože to, jak žijeme, v čem žijeme a čím žijeme, je důležité jako život sám, protože to je život sám. Askeze – tedy dobrovolné odříkání – je jedním z nejlepších receptů na skvělý a spokojený život. V prvé řadě vám dobrovolné odříkání čehokoli, a je celkem jedno jak dlouhé, dá sebevědomí. To, že umíte ovládat sebe, své touhy, chutě, hlad, pudy, vám dá velkou vnitřní sílu. Třebas občasné odříkání masa, pití nebo jiných požitků je bezesporu skvělým dopingem organismu, který má čas se očistit a regenerovat. Problémem dnešního života v bohatých zemích je přesycenost. Přesycujeme všechny smysly tak, že ztrácíme schopnost si vychutnávat jednotlivé radosti života. Umíte si pochutnat na suchém chlebu, sklence vody nebo prožít chvilku ticha a pohled na krásný strom? Supermarkety, televize a další vymoženosti nám tohle vzaly. Nenechte se připravit o požitek ze sebe sama a čas od času se postěte a třeba ještě vypněte elektřinu. Svět bude najednou jiný – ne chudší, ale naopak daleko bohatší. I k tomu vede askeze. V Praze je klinika, která například ordinuje světelný půst. Klienti tu několik dnů tráví v pokoji v úplné tmě. Během času v temnotě se jim tříbí smysly, lidé rozjímají a díky klidu a tmě mají možnost věnovat všechny smysly i celou kapacitu svého já jen do sebe sama. Věřte, že to má obrovský efekt pro uvědomění si sebe sama. Pochopitelně jako vždy platí pravidlo „všeho s mírou“. Svatý František Saleský říkával, že duch nemůže snést překrmené tělo, ale také naopak, že tělo podvyživené nesnese ducha. Rozhodně také neplatí, že ten, kdo nepije, nekouří, nesmilní, nelže, je prostě ve všech ohledech nadmíru ctnostný puritán, že je lepší než soused, co se denně přejídá ve fastfoodu a pak opíjí v krčmě s milenkou. „Puritán může pěstovat všechny hlavní ctnosti, a přece může zůstat špatným člověkem,“ říká A. Huxley. Pokud se dobrovolně v něčem čas od času nebo trvale omezujeme, mějme na paměti, že to děláme hlavně pro sebe. Boha ani naše okolí to příliš nezajímá a také – proč by mělo.
7
Tomio Okamura – Umění žít
Aston Martin Jako malý kluk jsem toužil po autě, jako má James Bond. Asi jsem chtěl být aspoň trochu jako on. Šarmantní hrdina, tvrdé pěsti a velký bourák – to bývá častá touha všech kluků – a vlastně i holek. Z toho snu mi zbyl auťák Jamesa Bonda. Po mnoha letech jsem si sen splnil a bourák koupil, pojezdil si a pak ho rozbil. Byla to hezká hračka a ničeho nelituju. Lidé mají mít sny – sebebláznivější a ty si plnit. I v tom je smysl a hlavně radost ze života. Aston je na vrakovišti, ale další hračkárna je vždyky za nejbližším rohem a určitě si v ní něco vyberu. Není třeba kupovat samozřejmě Aston. A jen jednou za život. Naopak – každý den bychom si měli dělat radost – třeba drobností, kterou si koupíme sami sobě pro potěšení. A zkuste dělat radost i svému okolí. Když dáte někomu dárek – bez ohledu na narozeniny a svátky – jen tak pro tu čistou radost, tak si pište, že to tu čistou radost udělá – a udělá ji i Vám.
Auta Po republice jezdí víc než 4,5 milionu automobilů. Představte si tuny nafty, případně benzínu, které denně spálí – tu naftu nejen draze platíme, ale pak taky dýcháme. Abychom měli ještě lepší představu: ročně v naší zemičce spálíme a do vzduchu vypustíme víc než 7 miliard litrů nafty a benzínu. Když budu trochu sugestivní – na jednoho obyvatele připadne 700 litrů. Teď si představte, že si hezky sednete na chalupě na zahrádku a začnete pálit 700 litrů nafty a hezky si to užívat. Je to blbost? No, ale tohle přece děláme dnes a denně. Jen s tím rozdílem, že když sedíme v autě, tak si spaliny užívají ti, co zůstali venku – lidé, děti, stromy, zvířata. Ale když vylezeme ze dveří auta, situace se obrací a i my dostáváme nálož karcinogenních spalin. Nikdo tomu neunikne, byť by se snažil sebevíc. A statistiky tomu odpovídají – nejde jen o rakovinu. Třeba alergiemi dnes trpí čtvrtina populace. Před pár desetiletími věc neznámá. Jenže právě ovzduší má velký vliv třeba na vývoj lidského plodu a s tím spojená nevyléčitelná poškození, jako jsou zmíněné alergie. Ovšem těch chorob a destrukcí je daleko více. Nejzranitelnější oběti jsou pochopitelně děti – čím níž máte nos k vozovce, tím více a dokonce s kvadratickou úměrou se zvyšuje
8
Písmeno A koncentrace zamoření a riziko poškození organismu. U dětí a plodů (počatých dětí) toto riziko navíc stoupá s nižším věkem. Takže shrnuto: Čím menší dítě, tím větší koncentraci jedů dýchá, a současně čím je menší, tím narůstá větší citlivost a riziko, že dítě bude mít poškozené zdraví. A statistiky jsou neúprosné – nemoci, které děti před šedesáti padesáti lety prakticky neznaly, jsou dnes samozřejmostí. Děti mají astmata, alergie, rakoviny – typy nemocí dříve známé výjimečně u dospělých, a to nanejvýš u vysoce rizikových skupin, jako byli třeba horníci. Proč tak srdceryvně a krvavě dramatizuji situaci? Protože dramatická je. Otázka „na co jezdit“ není jen ekonomická nebo politicky strategická – je to také věc života a smrti mnoha z nás. A teď si představte, že by auta jezdila na plyn, nebo dokonce na plyn vyráběný ze dřeva. Namísto rafinérií bychom měli všude lesy a obecní kotelny by vyráběly dřevoplyn. Zároveň by k tomu taky vytápěly obce a vyráběly elektřinu. Nechápu, proč tak primitivní, levné a jednoduché věci nikdo nerealizuje. Za války na dřevo jezdila celá Evropa – i tady v Praze jezdily autobusy a auta na dřevoplyn. Jenže to by nebyl takový kšeft jako současný byznys s naftou. To, že tohle řešení je dnes technicky nedokonalé, nic neznamená – vyvinout účinnější motory a generátory plynu není v podstatě žádný problém. V USA jezdí na dřevoplyn a s vlastním kotlem experimentálně i motorky. V Japonsku či Americe jezdí lidé do práce na elektrokolech, elektroskútrech nebo v elektromobilech. Zaparkují na parkovišti pod solárními panely a ty po celou dobu, co jsou lidé v práci, dobíjejí baterie. Lidé jezdí do a z práce bez jedovatých spalin a ještě navíc zadarmo. Není to lepší model než benzín za čtyřicet? Přitom elektrokolo z Číny je dnes skoro levnější než standardní kolo – dá se pořídit od 7 000 korun a elektromobil prodává například Chevrolet v základní řadě od 300 000 Kč. Samozřejmě v tomto případě jde o auto z části dotované státem. A jsme u toho – prachsakra – jak to, že Mekka pravičáctví a kapitalismu Spojené státy americké dotuje, financuje ze státní kasy stavby solárních parkovišť a výrobu a prodej elektromobilů? A to, kdy ceny benzínu tam mají více než dvakrát nižší než my. Jsou padlí na hlavu? Nebo si to spočítali lépe než my?
9
Tomio Okamura – Umění žít
10
Písmeno Č
Písmeno Č Čest Dobře žít znamená žít krom jiného také se ctí. Čest, to je dobré jméno. Čest je, vlastně bývala erb a štít každého slušného člověka. Už Machiavelli správně podotkl, že to „není titul, co dává člověku čest, nýbrž člověk, který dodává čest titulu“. Politika se v posledních letech stále více obnažuje. Příčin je víc. Který chlap dnes dbá na svou čest? A ostatně, kolik mužů je dnes skutečnými chlapy? Skutečného chlapa nedělají ani gule ani rolexky ani drahé auto. Jen jeho činy. Ne nadarmo říkají Angličané, že cesta pohodlí málokdy bydlí se ctí pod jednou střechou. Na tuhle premisu muži dneška z velké části rezignují. Takže přátelé, čert vem rolexky i ty auťáky, když opravdovému muži skutečně nejvíce sluší čest. Jak říkal Cicero: „Co se sluší, to je čestné, a co je čestné, to se sluší“. A také to sluší, dodávám.
11
Tomio Okamura – Umění žít
Písmeno D Decentralizací k soběstačnosti Odpovědnost a decentralizace ekonomiky a moci je jediné řešení stávající krize důvěry v politiku a krize hospodářské. Decentralizace ve smyslu návratu k soběstačnosti regionů obcí či domácností v energii, potravinách, případně v dalších produktech. To je jediný lék na krize. Ekonomické krize budou pořád, ale pokud bude váš kraj, vaše obec, váš dům zajištěný teplem, budete mít jistotu, že se najíte, pak vám krize neublíží. „Jinými slovy, měli bychom napomáhat rozvoji soběstačnosti menších celků, které mohou navrátit rozkymácenému systému alespoň nějakou rovnováhu. Namísto toho, abychom přemýšleli neoliberálně o tom, kam lze ještě přesunout továrnu, abyste za rok vyráběl zase o něco levněji.“ Není to až tak těžké – jsou země, kde obce přerozdělují drtivou část vybraných daní a jen minimum posílají centrální vládě, kde obce mají svou vodu, svoje zdroje energie a své polnosti, a světové výkyvy je absolutně nezajímají. V Latinské Americe tak úspěšně funguje velká část indiánského venkova – i v sousedním Německu vznikají společenství v rámci měst či čtvrtí, kde mají lidé dokonce vlastní měnu – krytou například prací. Vy jako instalatér uděláte sousedovi vodu a jiný soused vám za získaný bonus zase udělá elektřinu. Takový systém je kombinací komunismu s kapitalismem – lidé žijí ve společné komuně velmi solidárně, ale jisté tržní principy jsou zachované – každý práceschopný člen dostává odměnu jen za práci. Podstata ovšem je v soběstačnosti – čím více budeme v rámci rodiny, obce, okresu, kraje a republiky soběstační, tím méně se nás dotknou jakékoli výkyvy v okolním světě. Nedávno proběhla médii zpráva o bankéřích z Wallstreetu, kteří si vybudovali totálně soběstačné byty. Vyrábějí si v nich nejen vlastní energii, ale i potraviny – v umělých přírodních biotopech recyklují odpad tak, že zčásti z něj pěstují zeleninu a ovoce a v akváriích pěstují rychle rostoucí ryby – tilapie a sumečky. Vytvářejí vlastně umělé uzavřené ekosystémy, které jen přijímají kyslík a energii ze slunce. O zbytek se postará příroda i nejnovější technologie. Je třeba říct, že Američané jsou obecně na venkově zvyklí na soběstačnost, takže není divu, že tam má tenhle trend největší úspěch. Každá farma
12
Písmeno D kdesi v prérii si vyrábí sama elektřinu, má vlastní vodu, vlastní zdroje obilí, zeleniny, ovoce a masa. I v Čechách jedno kreativní studio vyvinulo soběstačný dům a věřím, že časem se tenhle trend dostane do nejširších vrstev. Vždyť dnes je možné, aby každý dům byl energeticky soběstačný – stowattový fotovoltaický panel se dá pořídit už pod dva a půl tisíce korun. A spotřeba elektrické energie se dá stlačit v rodinném domě jen na několik set wattů. S tím, že ohřev vody a topení lze řešit buď vytápěním na dřevo či dřevoplyn, anebo hodně energie ušetří kombinace solárních teplovodních kolektorů, tepelné čerpadlo a fotovoltaické panely. Pokud se do něčeho podobného pustíte, zjistíte pozoruhodnou věc – tak jako nevyhodíte vlastní domácí chléb nebo vajíčko od své slepičky, tak i vlastní energie má kouzelnou moc – začnete si hlídat každý watt. Vědomí, že vám v noci zhasne žárovka, vás donutí užívat energii skutečně rozumně. I to má svůj velký smysl. Protože problém naší civilizace je šílené a bezbřehé plýtvání.
Den otců Každým rokem se 19. června slaví celosvětový Den otců – svátek, který většina z nás v České republice zatím vůbec nezná. Zčásti i proto, že velká část veřejnosti vlastně otce ani nepovažuje za rodiče. Táta je pouze tím, kdo nosí domů peníze. I proto soudy dávají děti po rozvodu v drtivé míře jen matkám. I proto přežívá v naší zemi očividná nespravedlnost a to, že otci v krátké lhůtě zaniká možnost požádat o určení otcovství. Dítě potřebuje oba rodiče, a to s tím, že rodičem je u mne vždy ten, kdo dítě zplodil, žena i muž, a teprve v krajním případě pěstoun. Není třeba polemizovat, vím, že cizí lidé bývají někdy lepší rodina než vlastní rodič, ale nikdo nemá právo dítěti brát otce a otci jeho dítě, pokud o sebe vzájemně stojí. Statistiky laboratoří zkoumajících DNA jsou neúprosné. Zřejmě čtvrtina otců v České republice vychovává cizí dítě a stejně velké množství otců se zase o své dítě nemůže starat, protože buď netuší, že dítě mají, anebo se třeba starat ani nechtějí, protože je k tomu nic nenutí. A zřejmě čtvrtina, 25 procent dětí, nezná vlastního otce. Nejen, že třeba po něm nemůže dědit, ale netuší ani, jaké genetické choroby mu hrozí. Vzhledem k tomu, že všichni jsme byli děti někým zplozené, je těch pomýlených
13
Tomio Okamura – Umění žít kukaček bratru dva a půl milionu. Jedna stará paní, vychovatelka ve školce, mi vyprávěla, že měla spokojené manželství přes 40 let ale své tři děti má každé s jiným otcem, přičem ani v jednom případě to nebyl manžel. Jiný muž seděl ve vězení za dlužné výživné na dítě, které prokazatelně nebylo jeho – a jeho bývalá žena spolu s dítětem žila dokonce se skutečným otcem. Ano, nebohý muž šel do kriminálu za to, že neplatil na cizí dítě. To je ale hnus. Hnus a donebevolající nespravedlnost, protože soudce v tomto případě rozhodl absolutně špatně, navzdory zákonům mohl využít ustanovení trestního řádu a rozhodnout ve prospěch onoho muže, protože odsoudit ho by bylo proti dobrým mravům, a také to bylo. Vezmeme-li v úvahu statistiku, pak celá čtvrtina neplatičů alimentů sedí nevině, protože platit na dítě by měl úplně někdo jiný. A stát tuhle děsivou nespravedlnost ještě utužuje špatnými zákony. To vše pod falešným pláštíkem ochrany rodiny. Nikdo nenutí ty, kdo jsou spokojeni, aby se hlásili ke svému otcovství nebo se ho zříkali. Ale tohle právo musí mít každý otec, stejně jako každé dítě má právo znát své pravé rodiče. Snad se najdou i ženy, které s tímhle problémem problém mít nebudou. Den otců vymyslela a prosadila ostatně žena. I ženy totiž mají svého otce – a to bez výjimky. Snad si to alespoň některé dámy uvědomí. Je to třeba jako soli.
14
Písmeno D
Desatero politika Našel jsem moc zajímavý text s názvem „Desatero dobrého starosty“, který se učili žáci za první republiky v učebnici Občanské nauky pro školy měšťanské z roku 1936. Musím říct, že by mělo platit nejen dnes, ale také pro všechny naše volené zástupce a úředníky. Dovolím si pár bodů ocitovat:
Jsi starostou i těch, kteří tě nevolili. Nerozlišuj při vykonávání svého čestného úřadu příslušníky různých politických stran, máš v nich spatřovat jen občany. Další body zní: Vynasnaž se podle sil a možností obce usnadnit život starým a chudým a práce neschopným příslušníkům obce.
Podporuj všechno, co napomáhá školství v obci. Nic lepšího nemůžeme přát svým dětem, ovšem kromě zdraví, než dobré vzdělání. Nezapomínej na obecní knihovnu, která poskytuje ušlechtilou zábavu a vzdělání občanům. Když tohle čtu, neubráním se srovnání s tím, jak konáme a jaké priority máme my dneska. Hned si vzpomenu na všechny ty dozorčí rady a ministerstva přecpané vysloužilými straníky. Myslíte, že tihle trafikanti budou mezi úředníky, které plánuje ministr financí propustit? Vzpomenu si na plány na další zvyšování daně z učebnic a knih, na další zdanění základních potravin a na zmrazené důchody. A na podfinancované školství.
Desatero pokračuje výzvou: Obecní majetek spravuj a nakládej s ním opatrněji a úzkostlivěji než se svým vlastním majetkem. Když prohospodaříš svůj majetek, bude to Tvoje škoda, ale když promrháš obecní, ztratíš čest.
15
Tomio Okamura – Umění žít Tohle zní taky hezky, ale – víme ještě, co to je čest? A stojíme o ni?
Poslední přikázání říká: Jediný tichý příklad mívá větší cenu než spousta řečí a velké kázání! Měl bych pravda zmlknout a něco jít udělat. Ale přiznám se, že bez těch řečí a kázání to taky nepůjde – abychom mohli chyby napravovat, musíme je pojmenovat. Uvědomit si je a pak se opravdu rozběhnout něco dělat.
Domovské právo Řešením bezdomovectví a drobné pouliční kriminality, hlavně ve velkých městech, by mohlo být zavedení domovského práva. V praxi by totiž platilo, že povinnost strpět ve svém katastru nepřizpůsobivého nebo trestnou činnost páchajícího občana má jen jeho domovská obec. Policie nebo soud by tak získaly pravomoc pachatele krádeží nebo bezdomovce vykázat do jejich domovských obcí. Vtip je v tom, že se tak rozbije koncentrace bezdomovců a zlodějských tlup ve velkých městech. Malé obce se také adresněji postarají o začlenění jednoho či dvou bezdomovců a profláknutý kapesní zloděj také v malé obci napáchá méně škody. Sousedská facka je často lepší než kriminál. Domovské právo je také krokem k decentralizaci i větší adresnosti sociálního systému. Doufám, že nikdo nezačne argumentovat lidskými právy. Nikdo nemá právo mě okrádat, přepadat mě nebo ničit můj majetek – ten, kdo tak činí, musí počítat s omezeními. Ostatně ve svůj prospěch – myslím, že kdybychom preventivně mnohé občany přesunuli do jejich domovských obcí se zákazem výjezdu, pak oni sami by prožili daleko větší část života na svobodě, byť omezené. Institut domovského práva platil v českých a moravských zemích přesně 99 let od roku 1849 do roku 1948. Každý občan monarchie a později Československa musel mít v některé obci domovské právo. To získal nejčastěji narozením v dané obci po otci. Osoby s cizím domovským právem, pokud v dané obci či městě nevedly řádný život, mohla obec vypovědět, případně je policie tzv. šupem poslala do jejich domovské obce. Domovské právo také zakládalo nárok na chudinské zaopatření od obce.
16
Písmeno D Mezi občany obce patřili i tzv. obecní společníci, tj. ti, kteří v obci vlastnili nemovitost nebo zde provozovali živnost.
Důchodci Platí jedno staré motto z jednoho římského hřbitova: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Opuštěné nebo osiřelé děti v dětských domovech, děti nemocné a postižené to nemají a ani nebudou mít lehké. Jsou bezbranné a bez viny na svém údělu. I proto se jim tu a tam dostává pozornosti celebrit, která vrcholí o Vánocích. Dobré duše, na které nevyšel dětský domov, nemusí zoufat. Ředitelům zoologických zahrad se podařilo zpopularizovat i symbolické adopce zvířat vězněných pro pobavení veřejnosti. Také tvorů bez viny na svém osudu. Oba bezbranné tvory spojuje kromě nevybraného osudu i jejich mediální, většinově sympatický obraz – malé dítě i zvířátko jsou skutečně k pomilování. Jiní bezbranní tvorové tohle štěstí nemají. Také si nemohou nijak sami pomoci a jejich osud už bude jen a jen horší. Oproti dětem a zvířátkům mají zásadní nevýhodu – nejsou mediálně atraktivní ani krásní, často ani milí. Nikoho nepotěší ani nepobaví. Jsou naprosto nepotřební. Naši rodiče, naši prarodiče. Staří lidé. Žijí všude kolem nás. Mnozí z nich opuštěni všemi, které milovali. Bez peněz, v bídě, nemocní a slábnoucí, jen se svými bolestmi. Ti „šťastnější“ leží v nemocnici. Uvozovky jsou na místě, protože i tam jsou na okraji zájmu, na obtíž. Známému se stal případ, kdy sestry přes Vánoce nechaly jeho mamince, nemohoucí stařence, která se nemohla ani otočit, ani pohnout rukou, doslova upéct ruku u rozpáleného topení. Kdo by se staral o věčně naříkající bábu. V nemocnicích není výjimka vidět starce bez kůže na zádech. Odumřela a odpadla. „Zdravotní“ personál neměl náladu ho na posteli čas od času obrátit. Mnoho z důchodců je na ulici. Ať lije, mrzne nebo sněží. Ti si kupodivu příliš nestýskají. Na té ulici je mráz, ale nejsou sami. Nejhůř je těm opuštěným ve vlastních bytech. Těm, na které si nevzpomenou ani vlastní děti, ani jiní příbuzní, ti, kterým pomřeli všichni přátelé. A tak hlavně o Vánocích otevírají policisté zámky studených nevlídných bytů a pohřební vozy odvážejí těla zoufalých, kteří samotu a trápení psychicky neunesli. Pro tyhle lidi většina celebrit stromky nerozsvěcuje a rozumná firma jim na přilepšenou nedá ani zlomek toho, co je ochotna vrazit do sardinek pro nejmenšího tučňáka
17
Tomio Okamura – Umění žít v ZOO. Popravdě řečeno, na rozdíl od těch zvířátek si mohou stařečkové a stařenky za svůj osud také sami. Takhle nás prostě vychovali. Opuštěná stařenka opravdu není zábavná jako gorila Shinda. Ale musí to doopravdy znamenat, že důchodce nikdy nebude mít na jídlo takový rozpočet jako gorila jen proto, že je člověk? Nechci zpochybnit projekt financující život goril ve volné přírodě. Jen se těším, že jednou dojde takové pozornosti i projekt na přežití a ochranu starých, bezmocných lidí ve volné lidské společnosti. Až budete přemýšlet nad vánočními a jinými dary, vzpomeňte na tu nejpotřebnější skupinu nešťastných tvorů bez pomoci a bez šance svůj osud zlepšit. Vzpomeňte na ty, kdo každý den umírají kdesi opuštění, špinaví, hladoví, ve vlastních výkalech, bez kůže na zádech z bolestivých proleženin. To není hra na reality show. To je skutečná realita. A jednou čeká i nás. Strašná a neodvratná, pokud s tím sami nezačneme něco dělat.
Důchodová reforma To, že dnes je v krizi důchodový systém, má i jiné příčiny než stárnutí populace. V prvé řadě pravicové vlády masivně privatizovaly, aniž by jakkoli myslely právě na ty důchody. Za komunismu měl stát příjmy ze svého majetku a ten pak přerozděloval mj. na sociální výdaje. Což je standardní systém už od starověku. Když panovník chtěl zabezpečit nemocnici nebo útulek pro staré a bezmocné, tak nezvýšil daně a nepřerozděloval je – tak jak má v oblibě pravice (ano, kupodivu i pravice). Řešil to stylem – dám ti udici a ty si chytej ryby. V praxi dostala nemocnice či klášter hospodářský statek a ten pak živil obdarovanou instituci. Starost o chudé a bezmocné není výstřelek komunismu nebo socialismu – je to historický standard. Ten měl pouze občasné výkyvy po zhroucení feudálního systému v obdobích nejdravějšího kapitalismu 19. století. Stát se nesmí a nemůže nikdy zbavovat své zodpovědnosti za důchody. Tlak na privatizaci důchodového systému je primitivní pokus bankovní lobby urvat část veřejných peněz. A bez rizika – jakýkoli krach v systému stejně nakonec bude sanovat stát, protože veřejnost nikdy nedovolí, aby okradený důchodce zůstal na ulici bez prostředků. Jestli se tedy stát stejně své povinnosti zajistit důchodce nikdy nezbaví, pak je lépe, když to bude dělat rovnou. Jestliže to soukromí pojišťovatelé hodlají dělat s vidinou výdělku, pak není důvod, proč by tento „ziskový“ sektor opouštěl stát.
18
Písmeno D Důchodový systém je ve stavu, v jakém je, prostě proto, že minulé vlády peníze na důchody utratily. Třeba Klausova vláda v devadesátých letech používala peníze z důchodového pojištění na běžné výdaje. Další chybou, tentokrát Topolánkovy vlády, bylo zastropování sociálních odvodů pro nejbohatší. Od tohoto momentu je důchodový účet v rostoucím minusu. Řešením je konsolidovat systém průběžného financování – to znamená vyplácení důchodů z peněz, které aktuálně na důchodový účet tečou. Dalším krokem je tento systém zpevnit. Jsem pro trochu revoluční zavedení „feudálního lenního principu“ – tj. stát by měl najít další pilíř financování systému, ale nikoli ten, že lidé budou povinně sypat do soukromých fondů a živit další bankéře. Naopak stát by mohl a měl důchodovému fondu věnovat jednu či více firem, jejichž příjmy by pak šly do důchodového systému. Například Lesy ČR nebo Budvar – (menšinovou) část podílu by stát mohl prodat strategickému partnerovi – nejlépe nadnárodní firmě, která by Budvaru otevřela světové trhy, a z výnosů by pak stát dofinancovával důchody.
19
Tomio Okamura – Umění žít
Písmeno E Ekonomická krize To, co se dělo v posledních letech, má společnou jednu příčinu – propojení byznysu s politikou. V USA se bankéři stávali ministry financí, banky financovaly volební kampaně a jejich politici pak upravovali pravidla – přesněji rušili je tak, aby bankéři mohli nerušeně krást a podvádět. Doslova a do písmene. To je příčina světové krize. Příčina evropské dluhové krize je podobná. Stovky pomatených Špidlů za horentní sumy vymýšlí blázniviny, které nás stojí miliardy eur, s pomocí kterých bohatné modrá, oranžová i šedá podsvětní šlechta. Za naše peníze se bude dotovat jamajský rum, zatímco český rum jsme zakázali. Neexistuje už český cukrovar, zatímco výrobu cukrové třtiny v Americe eurobyrokrati hodlají financovat. Nejbohatším velkopodnikatelům se udělují desetimilionové dary na vybudování soukromých hotelů nebo rybníků, kde se nesmí chovat ryby. Do Řecka tekly miliardy eur a mnoho Řeků se naučilo žít nad poměry za cizí peníze. Vlády rozhazovaly, jako by proud peněz měl být nekonečný. Nebyl. Pravice se snaží tvářit, že v krizi je evropský sociální stát. Ale kdeže – když desetiletí jde většina evropského rozpočtu na dotace z velké části podnikatelům v zemědělství, když další miliardy tečou podnikatelům, přesněji velkopodnikatelům z ostatních oborů a když se krade v milionech, kam se podíváte, pak je jisté, že jednou se dojné krávě strhne vemeno. Tvářit se, že nám peníze projedli důchodci, matky s dětmi a nezaměstnaní, je nebetyčně drzá lež.
EU Aktuální dění v EU nemá dobré řešení – každé bude něco stát a každé bude znamenat konec nějakého snu. Bezesporu sen o Spojených státech evropských je úžasný a Evropa jako jeden stát má větší sílu než jednotlivé státy. Jenže k tomu, aby se sjednotily USA, bylo zapotřebí krvavé války, a ani ta nepřinesla definitivní jednotu
20
Písmeno E tehdejší národnostně nevyhraněné směsi. Evropa je složená z desítek národů, které se nikdy nevzdají své státoprávnosti. Mohou nás mást určité federalizační vlny, ale ty pravidelně střídá nacionální vzepětí. Síla Evropy je mimo jiné založená právě na té různorodosti a bohatosti národů. Unifikace nemá šanci. Všechny federální projekty v Evropě zatím zkrachovaly – původní římská říše i franská říše římská i následující Říše římská německého národa i mnohonárodní Rakousko Uhersko. Jako ideální vidím svobodný liberální evropský hospodářský prostor svobodných svéprávných zemí.
Eutanazie Mluvme každý za sebe – chceme rozhodovat o tom jak umřeme? Já ano. Nikdo, a říkám to s plnou vážností, mi nemá právo diktovat, jak a kdy mám umřít. Rodíme se s právem nejen na život, ale i na svobodu a svobodnou vůli žít či zemřít. Kamarádovi umřel otec – po několika dnech v bezvědomí ve spánku. Za touhle frází se skrývá krutý fakt – lékaři starého muže bez naděje na uzdravení prostě vypnuli. Odpojili přístroje, které ho udržovaly při životě. Lékařská věda umí tělo při životních funkcích udržet relativně velmi dlouho. Ovšem u devadesátiletého starce je to nesmysl. A tak tyto neperspektivní pacienty prostě zabíjejí. Zní to šíleně, ale je to prostý fakt. Prostě je odpojují od přístrojů. Dá se s tím smířit. Každý se musíme smířit s tím, že nám odejde tatínek, maminka nebo přítel. Jenže kdyby byla povolená eutanazie, šlo by vše jinak. Za prvé, lékaři by k odpojení museli mít zřejmě svolení rodiny nebo soudu. Za druhé, rodina by měla šanci se s umírajícím rozloučit.
21
Tomio Okamura – Umění žít
22
Písmeno F
Písmeno F Fanatismus Jsem fanatickým odpůrcem pouze jediné neřesti – fanatismu. Být zapřisá hlým nepřítelem nějakého názoru nebo lidí je hroznou ztrátou hlavně pro nás. Z každého názoru bychom měli čerpat a učit se a učit se hlavně druhé chápat. Včetně toho nejhoršího, co moderní dějiny poznaly – zločiny nacistů a stalinistů. Každého jednotlivce vedly k činům konkrétní pohnutky – obvykle vcelku idealistické a zdánlivě spravedlivé. Ale teprve fanatická víra udělala ze slušných pomýlených lidí neslušná nemyslící netolerantní hovada. Je třeba pochopit běh dějin, myšlení lidí, i těch nejhorších, abychom se jejich chyb vyvarovali. V okamžiku, kdy začínám nenávidět, začínám být stejný jako ten, kdo nenávidí.
23
Tomio Okamura – Umění žít
Písmeno H Hodnoty Vlast, národ, společnost, rodina. To byl donedávna žebříček hodnot, které jsou již pryč. A nemůže za to komunismus, jak se nám pokaždé snaží mnozí hlupáci (či snad chytráci?) namluvit. Výmluva na komunismus je hodně slabomyslná. Protože žádná doba, žádný režim přece není, nemůže a nesmí být tím zásadním hybatelem v nás. Už si nepamatuju autora ani přesnou citaci, ale utkvěla mi v paměti zhruba tato věta: Nestěžuj si na dobu – doba je taková, jakou ji uděláš. Komunismus, to je hodně slabomyslná výmluva, protože poslední režim, který ještě kladl důraz na vlastenectví a rodinu, byl stát socialistický. Rozhodně socialistický stát nikoho nenutil krást, a naopak propagoval poctivost a pravdou je také, že zločinnost jsme v časech vlády KSČ měli o řády nižší, a to jak co do počtu, tak co do tvrdosti a škod. Jsem poslední, kdo by chtěl vrátit normalizační diktaturu jedné strany – ale nikdo mě nedonutí vidět každou dobu i čas bez ideologických brýlí. Rokem 89 padly všechny státem deklarované hodnoty – mělo a má se za to, že stát nemá propagovat nic – v demokracii a tržním hospodářství máme každý právo najít si to svoje sami. Jenže to je blbost. Když hodnoty odstraníte, tak prostě nejsou. Samy od sebe se žádné ve vás nenarodí. Je to jako s půllitrem – když ho před sebe nepostavíte, tak tam na stole prostě nebude. Ano, pokud budete sedět v hospodě, strčí vám ho tam číšník, ale většina z nás prostě v té hospodě nesedí. Když denně do sebe, do svých dětí a do svého okolí nevtloukáme společné hodnoty, tak je prostě nikdy mít nebudeme. Jen málokdo je natolik zralý a dospěje k tomu pro společnost nejpřínosnějšímu názoru na svět sám. Na prvním místě většiny z nás jsme my sami a tomu podřizujeme své konání. To je to nejhorší, co bychom měli dalším generacím předávat. Protože když vychováme národ sobců bez morálních hodnot, budeme po pár letech my sami jeho první obětí. Sobecká a zlodějská společnost, to je to, co bychom si měli na stará kolena přát ze všeho nejméně.
24
Písmeno H
25
Tomio Okamura – Umění žít
Písmeno J Justiční omyly V USA odhalují během přezkumu hrdelních zločinů zhruba 5 procent justičních omylů – tedy případů, kdy byl popraven nebo uvězněn prokazatelně nevinný člověk. Je to děsivé, když pomyslíme na to, že ti lidé byli buď v podstatě státem zavražděni, anebo trpěli často desítky let v nejhorších věznicích. Co se dělo lidem, kteří byli třeba odsouzeni za sexuální vraždy dětí, na to raději nemyslet. Domnívat se že v České republice se nic takového stát nemůže, je velký a pohodlný omyl. Nevinní lidé chodí u nás do vězení rok co rok a to, že se o justičních zločinech dozvídáme jen občas, je dané pouze jediným faktem – na rozdíl třeba od zmíněných USA v naší zemi nikdo sporné případy nepřezkoumává. Jedna ze zásadních věcí, co hodlám v politice prosazovat, jsou systémová řešení, která by snížila počet justičních omylů. Základní body, které už léta navrhuji spolu se spisovatelem Jaroslavem Novákem Večerníčkem, jsou tyto: 1. Po vzoru vyspělých zemí zřízení Nezávislého státního orgánu vyšetřujícího podezřelé kauzy. Známé justiční zločiny měly své velké „žalobce“ žalující justici – Voltaire, Zola nebo Masaryk vystupovali opakovaně na obranu nevinně odsouzených. Dnešní doba tak velkými dušemi neoplývá – je nutné je nahradit týmem dobrých úředníků a vyšetřovatelů. Potřeba je nezávislá, státem zřízená instituce, která bude zkoumat jednotlivé případy – v principu analogická např. Kanceláři prezidenta republiky, která přezkoumává žádosti o milost, nebo úřad ochránce práv (ten se ze zákona trestními kauzami nezabývá).
Princip: Úřad by přijímal žádosti o přezkum kauz – tyto kauzy by tým expertů selektoval, vybíral skutečně podezřelé kauzy a ty potom s pomocí expertního týmu kriminalistů a právníků přešetřoval. Kauzy, které by vyhodnotil jako zmanipulované (bez ohledu na to, zda se pachatel jeví jako vinný nebo nevinný), by předal nějakému „Odvolacímu“ soudu. Ten by tyto kauzy znovu soudil.
26
Písmeno J
Svět: Jedním z projektů, který justiční zločiny v USA šetří, je projekt Innocence, http://www.innocenceproject.org/ V Británii byla založena v roce 1997 komise na přezkum trestních věcí (The Criminal Cases Review Commission) s cílem pátrat po justičních omylech (http://www.ccrc.gov.uk/) 2. Změny v zákonech o soudcích, trestním řádu aj. Policie, státní zástupci a soudci musí být skutečně a odvolatelně zodpovědní za výsledky své práce – nikoli formálně jako dnes. Znamená to změnu postavení soudce, zavedení osobní, trestní a hmotné odpovědnosti, rychlejší odvolatelnost a omezení mandátů. 3. Policie Nutnost vnější nezávislé kontroly z pohledu mezinárodních právních závazků. Hlavní kritéria z pohledu zásahu policie do lidských práv, kterými by se měly úvahy o zřízení efektivnějšího mechanismu vyšetřování policie řídit, vyplývají z ustanovení mezinárodních úmluv, které se Česká republika zavázala dobrovolně dodržovat. Prioritu mezi nimi mají vzhledem k někdy poněkud přehlíživému postoji vnitrostátních orgánů k doporučením kvazijudiciál ních orgánů dohlížejících na dodržování dalších úmluv (přinejmenším v reálné praxi), zejména závazky vyplývající z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten požaduje pro vyšetření podezření z porušení čl. 2, 3, 5, 14 a pro řadu případů i čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech takové šetření, které bude splňovat kritéria nezávislosti a nestrannosti, důslednosti, včasnosti a veřejnosti, a to po celou dobu průběhu vyšetřování od samotného zahájení, od těch nejprvotněji provedených úkonů. Nejlepší variantu ovšem představuje vytvoření orgánu – opět za využití systému současné inspekce – nezávislého nejen na ministerstvu vnitra, ale i na ministerstvu spravedlnosti, s ředitelem a jeho zástupcem jmenovaných jednou z komor parlamentu či v rámci ad hoc mechanismu spojujícího vyjádření vůle obou komor. Více http://www.llp.cz/_files/file/nezavisle_setreni_policie.pdf Povinné elektronické zaznamenávání výslechů sníží riziko falešných doznání.
27
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.