Tomáš Hradecký. Josef Klaban. K politické kariéře předsedy KNV v Ústí nad Labem v polovině 50. let

České, slovenské a československé dějiny 20. století · VII.

Tomáš Hradecký Josef Klaban. K politické kariéře předsedy KNV v Ústí nad Labem v polovině 50. let Vznik krajského zřízení v roce 1949 umožnil vytvoření středního článku státní správy,1) která byla v období komunistického Československa významnou lokální politickou silou. I v 21. století se moderní česká historiografie stále nezačala důkladně zaobírat problematikou komunistické regionální správy po roce 1948, ačkoli již byly vydány některé nepočetné studie, které naznačují, jakými cestami by se výzkum těchto specifických institucí mohl ubírat. Samotné téma přináší nové podněty a možnosti komparace, které ukazují, jak specifickým a zároveň dynamickým prostředím byly jednotlivé střední články správy komunistického Československa. Předpokládáme-li a priori, že se krajské národní výbory staly pouhou převodní pákou moci centrálních komunistických orgánů, ochuzujeme se o bohatý badatelský přínos, který nám mohou poskytnout doposud jen zřídka použité prameny. Ústecký kraj, který vznikl počátkem roku 1949 na území severních a severozápadních Čech, je jedním z příkladů středních územně-správních jednotek, který nám pomáhá demonstrovat a popisovat dobovou představu lokální politiky, a to především díky činnosti svého institucionálního orgánu, Krajského národního výboru v Ústí nad Labem (KNV).2) Právě členové tohoto orgánu utvářeli svou činností 1)

2)

K založení krajského zřízení, tzv. „malých krajů“, došlo v Československu dne 1. února 1949 na základě zákona č. 280. Srov. Sbírka zákonů republiky Československé, ročník 1948, zákon č. 280/1948 Sb. ze dne 21. prosince 1948 o krajském zřízení. S vytvořením krajů ovšem počítala již komunistická květnová ústava z roku 1948. Srov. Sbírka zákonů republiky Československé, ročník 1948, ústavní zákon č. 150/1948 Sb. ze dne 9. května 1948, Ústava Československé republiky, Základní články ústavy, článek X. Materiály k činnosti KNV jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích (dále SOA Litoměřice), především ve fondu (dále f.) Severočeský krajský národní výbor (dále SKNV) Ústí nad Labem 1949–1990 a KSČ – severočeský krajský výbor (dále KV KSČ) Ústí nad Labem 1946–1989.

159

Tomáš Hradecký

podobu celé instituce. Jakkoli nebyl předseda KVN v Ústí nad Labem jedinou rozhodující silou, bylo jeho postavení zcela ojedinělé a pro mnoho rozhodnutí určující. Předseda KNV byl především předsedou rady krajského národního výboru, kterou svolával a řídil její činnost. Kromě tohoto krajského orgánu také zaštiťoval plénum krajského výboru coby širšího rozhodujícího orgánu krajské správy. Rada i plénum byly komunistickým prototypem orgánu kolektivního rozhodování.3) Sám předseda se musel podřídit rozhodnutí kolektivních orgánů, měl ale poněkud větší svobodu ve formulování znění závazných rozhodnutí. Dalším významným členem KNV byl jeho tajemník, který byl výkonným orgánem předsedy KNV, byl zodpovědný za personální otázky a mohl předsedu zastupovat při různých oficiálních příležitostech. Tajemník byl volen radou KNV, nezřídka na doporučení předsedy, do roku 1953 však musel tuto volbu ještě formálně potvrdit ministr vnitra ČSR. Zaměříme-li se na osobu předsedy KNV v Ústí nad Labem v 50. letech, představují nám dochované prameny dva muže, jejichž povahové i řídící vlastnosti se mnohdy až diametrálně odlišovaly. Prvním předsedou KNV v Ústí nad Labem se stal Václav Havlín (narozen 1915), který svůj úřad zastával v letech 1949–1953. Druhou osobností na tomto důležitém postu byl pak od roku 1953 do ukončení existence tzv. „malých krajů“ v roce 1960 Josef Klaban, jehož činnost ve funkci předsedy KNV by měly zhodnotit následující řádky. Josef Klaban se narodil 7. ledna 1918 v Dětenicích u Jičína. Podle velmi torzovitých materiálů, které se nám o jeho osobě dochovaly, byl budoucí předseda KNV v Ústí nad Labem „dělnického původu“.4) Sám měl k dělnické profesi velmi blízko. Vyučil se strojním zámečníkem a před druhou světovou válkou v této profesi také pracoval u několika soukromých zaměstnavatelů.5) O jeho činnosti za války není nic známo. Do severních Čech přišel, jako mnoho dalších českých osídlenců, ihned v roce 1945. Téhož roku vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).6) Usadil se v Ústí nad Labem a až do roku 1948 se politicky angažoval pouze v základní organizaci KSČ. Jeho záměr prosadit se ve vyšší politice přišel až poté, co se 3) 4) 5)

6)

160

SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 86, inv. č. 22, zápisy z jednání rady KNV. Srov. SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 1628, inv. č. 921, znak 603/2, Volby do NV, rok 1954, kopie dokumentu, Klaban, Josef. Dochované osobní materiály Josefa Klabana jsou velmi torzovité a jeho osobní složka dokonce chybí. Ve fondu SKNV jsou informace značně roztroušeny, fond KV KSČ obsahuje především Klabanova politická vystoupení. Bohatší není ani fond Městského národního výboru v Ústí nad Labem (dále f. MěNV Ústí nad Labem), uložený v Archivu města Ústí nad Labem (Dále AMUL), kde J. Klaban působil v 60. letech. K osobě J. Klabana v odborných textech srov. Věra HLADÍKOVÁ, Znovuzřízení ONV a MěNV v roce 1954, in: Kristina Kaiserová – Vladimír Kaiser (edd.), Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995. SOA Litoměřice, f. KV KSČ Ústí nad Labem 1946–1989, kart. 1, materiály ke krajské konferenci KSČ v roce 1954, s. 243, heslo Klaban, Josef.

Josef Klaban. K politické kariéře předsedy KNV v Ústí nad Labem v polovině 50. let

komunisté chopili definitivně moci v Československu. „Vítězný únor“ přišel necelé dva měsíce po Klabanových třicátých narozeninách. Lze dovodit, že mezi lety 1948 a 1950 zintenzivnil svou politickou výkonnost. Nemáme k dispozici jeho osobní kádrové hodnocení na základní stranické úrovni, o jeho politické činnosti tak svědčí pouze následující události. Rok 1950 byl v životě Josefa Klabana klíčovým. V souladu s reformou státní správy byl v roce 1949 zřízen nejen KNV, ale také Jednotný národní výbor (JNV) v Ústí nad Labem, sdružující v sobě prvky jak okresního, tak městského národního výboru.7) Právě na tomto novém správním orgánu měl J. Klaban začít svou vyšší politickou kariéru. Ukazuje se, že se v základních stranických funkcích po skončení druhé světové války osvědčil. Bez jisté politické erudice by jistě nebyl navržen a prosazen jako člen JNV. Činnost tohoto nového správního orgánu nebyla však podle dostupných pramenů hodnocena nijak pozitivně. V roce 1950 ministr vnitra Václav Nosek dvakrát odvolal několik členů JNV v Ústí nad Labem, v říjnu toho roku je dokonce odvolal všechny.8) V seznamu nově jmenovaných členů JNV již figuruje jméno Josefa Klabana. Stal se od října 1950 plánovacím referentem JNV a od sklonku téhož roku byl jedním ze dvou náměstků předsedy JNV Josefa Grolmuse.9) Politická agenda plánovacího referátu Josefa Klabana byla značně rozsáhlá. Sledování jednotlivých plánů, především v hospodářské oblasti, se Klaban věnoval velmi intenzivně a hospodářské politice na regionální úrovni rozuměl.10) Je jistě zajímavé, že se tento strojní zámečník celý svůj politický život zaobíral převážně zemědělskou problematikou. Ani při svém působení v JNV v Ústí nad Labem se neopomněl několikrát zásadně vyjádřit k zemědělským otázkám a zde pravděpodobně také zdatně formoval svou argumentaci, kterou nejednou využil v čele KNV. Jako plánovací referent byl hodnocen pozitivně, snad i proto dostal šanci využít své vedoucí kvality také jako ředitel Strojní a traktorové stanice (STS) v Chabařovicích, byť jen na krátkou dobu.11) Nezaostával ani ve své politické angažovanosti. Od roku 1952 se pravidelně účastnil schůzí Okresního výboru (OV) KSČ v Ústí nad Labem,

7)

Přesněji řečeno byl JNV městským národním výborem v krajském městě. Tyto instituce vznikly na základě zákona 142/1949 Sb. a zanikly v roce 1954 vládním nařízením č. 23/1954 Sb. 8) SOA Litoměřice, f. Okresní (Jednotný) národní výbor (dále O(J)NV) Ústí nad Labem 1945–1986, Zápisy a usnesení ze schůzí rady 29. 8. 1950–18. 12. 1950, kart. 646, inv. č. 2373. 9) Srov. tamtéž, Zápisy a usnesení ze schůzí rady JNV, kart. 646, 647 a 648, inv. č. 2373. 10) Bohužel i z Klabanovy činnosti v této funkci máme k dispozici jen velmi málo materiálů. Srov. SOA Litoměřice, f. O(J)NV Ústí nad Labem 1945–1986, Plánovací referát – zprávy o činnosti 1950–1952, kart. 662, inv. č. 2592. 11) SOA Litoměřice, f. KV KSČ Ústí nad Labem 1946–1989, kart. 1, materiály ke krajské konferenci KSČ v roce 1954, s. 243, heslo Klaban, Josef.

161

Tomáš Hradecký

po zvolení do funkce předsedy KNV je zvolen také členem byra Krajského výboru (KV) KSČ.12) Jeho působení v Krajském národním výboru v Ústí nad Labem se datuje do roku 1952. V říjnu 1952 je Josef Klaban zvolen členem KNV v Ústí nad Labem. Za odvolaného Ing. Jana Horu přebírá, stejně jako při svém působení na JNV, plánovací referát, tentokrát jeho rozsáhlou krajskou agendu. Dne 14. října 1952 se tak poprvé účastní zasedání rady KNV v Ústí nad Labem. Při svém vystoupení navrhuje zhotovit nové vyhodnocení činnosti STS v kraji, neboť podle jeho zkušeností „STS mají na starosti asi 80 % podzimních zem. prací“.13) Během půl roku ve funkci plánovacího referenta KNV se Josef Klaban orientoval především na zemědělskou problematiku. I zde byl úspěšný, již 14 dní po svém prvním vystoupení na radě KNV byl jmenován náměstkem předsedy, kterým zůstal až do doby, kdy byl v roce 1953 sám jmenován na předsednickou funkci. V průběhu výkonu funkce referenta také Klaban usilovně pracoval na svém sebevzdělávání, vystudoval dvouletou nástavbu na průmyslové škole pro pracující.14) Jeho vzestup od řadového člena KSČ k postu předsedy krajského národního výboru byl od roku 1950 velmi rychlý. Dosavadní předseda KNV v Ústí nad Labem Václav Havlín patrně již koncem roku 1952 tušil, že jeho dny ve funkci předsedy jsou sečteny. Během listopadu a 1. poloviny prosince nevznesl na schůzích rady během správních diskusí žádnou připomínku ani dotaz, schůze pouze formálně řídil.15) Od 1. ledna 1953 nastoupil V. Havlín dovolenou a do funkce předsedy KNV se již nevrátil. Od 7. ledna tak schůze rady KNV řídil Josef Klaban jako náměstek předsedy. Po dalších 7 let to bude právě on, kdo bude rozhodovat o podobě správního řízení a rozhodování krajské instituce. Jmenování do funkce předsedy KNV obdržel J. Klaban v únoru 1953 a 24. února, v předvečer pátého výročí komunistického puče, který mu přinesl možnost politicky se angažovat ve veřejném životě, zahájil jako druhý předseda Krajského národního výboru v Ústí nad Labem svou první schůzi rady tohoto orgánu.16) Již první schůze ukázala, že J. Klaban hodlá držet svou novou politickou funkci pevně v rukách a o podobě rozhodovacích procesů a usnesení jinak kolektivní rady bude mít do budoucna vždy hlavní slovo. Na svou první schůzi sezval kromě členů rady KNV také zástupce dalších organizací, jako např. krajského výboru strany, zástupce bank, 12) SOA Litoměřice, f. KV KSČ Ústí nad Labem 1946–1989, kart. 2. 13) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 86, inv. č. 22, Zápis o schůzi rady KNV z 14. 10. 1952. 14) SOA Litoměřice, f. KV KSČ Ústí nad Labem 1946–1989, kart. 1, materiály ke krajské konferenci KSČ v roce 1954, s. 243, heslo Klaban, Josef. 15) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 86 a 87, inv. č. 22, Zápisy o schůzi rady KNV. 16) Tamtéž, Zápis ze schůze rady KNV z 24. 2. 1953.

162


představené krajských organizací stran národní fronty, náměstka ministra zemědělství S. Sobotku a poslankyni Národního shromáždění ČSR za Ústecký kraj M. Hruškovou.17) Jeho čestným hostem se pak stal sovětský poradce v oblasti zemědělství K. Golovatij, vůbec první ze sovětských „expertů“ v zemědělské oblasti, který v Ústeckém kraji působil.18) Josef Klaban již při první schůzi neváhal zcela změnit její program a věnovat se především otázkám zemědělství.19) Od počáteční hluboké kritiky činnosti STS, jednotných zemědělských družstev (JZD) a československých státních statků (ČsSS) se přesunula první schůze předsedy Klabana k návrhům sovětského poradce Golovatije, které měly situaci v zemědělství zlepšit: „využít vědy a zkušeností nejlepších pracovníků, zevšeobecňovat je … upevňovat traktorový strojní park a nasadit je ihned do orby … hlavní úkoly nyní mají agronomové. Je třeba přestat psát a všichni musí ven do polí“.20) Diskuse je uzavřena s tím, že „s. Klaban uznal, že s. Golovatij klepl hřebíček na hlavičku“.21) Vlastní politickou práci Josefa Klabana lze demonstrovat na několika možných oblastech činnosti jeho úřadu. V některých projevil jako jedinec i jako vedoucí pracovník velmi dobré znalosti i schopnosti. Touto oblastí byla především zemědělská výstavba. Zde mu nelze upřít některé tvůrčí myšlenky, které i v úzce vymezeném manévrovacím prostoru totalitního hospodářství podnítily vytváření žádoucích změn a usnadnění práce mnohým zemědělcům. V jiných ohledech, např. ve vývoji regionálního školství či v otázce personálního obsazení některých politických funkcí,22) zastával až nekriticky rigidní postoje, hraničící s prázdnou demagogií. V těchto oblastech byl brzdou inovací a jeho názory byly téměř fanatické. Uveďme tedy několik příkladů Klabanových úspěchů i neúspěchů ve funkci předsedy KNV v Ústí nad Labem.

17) Marie Hrušková-Rozsypalová (nar. 20. září 1919), členka KSČ, poslankyně Národního shromáždění Československé republiky v letech 1948–1954, zvolena za VII. volební kraj – Ústí n. L. Srov. online databázi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR http://www.psp.cz/eknih/1948ns/rejstrik/ jmenny/h.htm. 18) K. Golovatij však ve svém projevu přiznává, že „nezná dobře náš kraj, loni zde byl jednou v Libouchci a také dnes projednávaný materiál nemohl prostudovat“. Podle všech dostupných zdrojů se K. Golovatij v Ústeckém kraji dlouhodobě neangažoval. Srov. SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 87. 19) Tamtéž, program schůze z 24. 2. 1953. 20) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 87, inv. č. 22, Zpráva K. Golovatijho a diskuse. 21) Tamtéž. 22) Srov. Tomáš HRADECKÝ, „V nejpokrokovějším kraji není pro lemply a mizery místo!“ K problematice vytyčení kádrové a personální politiky Krajského národního výboru v Ústí nad Labem roku 1953, České, slovenské a československé dějiny VI., ed. Sylva SKLENÁŘOVÁ, Hradec Králové 2011, s. 97–107.

163

Tomáš Hradecký

Zemědělství bylo, jak je již naznačeno výše, jednou z hlavních oblastí, kterou se J. Klaban ve své funkci předsedy KNV hodlal důsledně zabývat. Jeho politická a správní činnost měla za následek především orientaci na zlepšení situace zemědělských družstev a státních statků. Protože se J. Klaban stal předsedou KNV v době, kdy vycházely najevo všechny nedostatky JZD,23) byla jeho snaha o zachování co nejvyšší výkonnosti těchto hospodářských jednotek podpořena na radě KNV téměř vždy. Klaban si byl dobře vědom toho, že ani významný správní orgán, jakým je krajský národní výbor, nemůže celou zemědělskou koncepci komunistického státu měnit ve velkém měřítku. Prameny však ukazují, že to byl bezpochyby především on, kdo stanovil priority zemědělského „pokroku“ v Ústeckém kraji. Nejvytíženějšími referenty KNV se tak stali bezpochyby vedoucí pracovníci zemědělského referátu, především první Klabanův zemědělský referent Karel Hladík. Ten většinou podával na zasedání rady KNV referáty a zprávy jako první a podle jejich důležitosti a rozsahu se poté nezřídka řídil celý další průběh schůze, ačkoli formálně měl program každého takového setkání vrcholných pracovníků KNV předem připravený harmonogram. Josef Klaban ovšem trval na tom, že „hospodářství, zejména pak zemědělství, je klíčovou otázkou pro rozvoj našeho kraje“.24) V oblasti zemědělského rozvoje projevil Josef Klaban zájem o získávání správných a nezkreslovaných fakt. Chtěl vědět, jaká je opravdová situace zemědělství v jeho kraji. Krajský národní výbor měl v podstatě dvě možnosti, jak zjistit skutečný stav zemědělských prací. Tou první byly hlášení a pravidelné zprávy, které zemědělská družstva a státní statky zasílaly s železnou pravidelností nadřízeným orgánům, tedy městským (resp. na Ústecku do r. 1954 jednotným), místním a okresním zemědělským referentům. Tito činitelé pak přeposílali zjištěné údaje na KNV. Jednotlivé úseky státní správy však mohly, ať již úmyslně nebo špatnou kalkulací, data zkreslovat. Předseda Klaban byl proto zastáncem druhé možnosti sběru dat. Jeho podřízení vypracovávali přehledové zprávy pomocí informací, které si vyžádali přímo od jednotlivých zemědělských jednotek. Informace byly získávány buď písemnou cestou, nebo cestou přímé kontroly na místě. J. Klaban charakterizoval nutnost přímé participace pracovníků KNV na dílčích kontrolách zemědělských prací svým

23) V této době se ukazovaly problémy především u JZD III. a IV. typu. Ty vznikaly až v pozdější fázi zemědělské kolektivizace. Tzv. III. typ označoval družstva se společnou rostlinnou i živočišnou výrobou, JZD IV. typu byla kompletně pod správou státu a družstevníci nebyli odměňováni na základě tzv. pracovních jednotek, jak tomu bylo v případě III. typu, ale pouze za práci pro JZD bez ohledu na to, kolik půdy do družstva přinesli. Srov. Karel JECH, Soumrak selského stavu 1945–1960, Praha 2001. 24) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 104, inv. č. 22, zápis z diskuse k referátu „Aktuální situace v zemědělství na Ústecku“.

164


heslem „Musíme už ven!“,25) kterým dal již po svém nástupu do funkce najevo, že jeho úřad nebude kraj ovládat jen od stolu. V letech 1953–1956 došlo na Ústecku k několika kontrolním akcím, které měly za úkol zjistit stav zemědělství v kraji a navrhnout možnosti zlepšení této situace. Josef Klaban jistě nebyl jediným účastníkem těchto akcí, vytvořil však ve svém úřadě možnost, aby se mohla zemědělská otázka na Ústecku stát prioritou hospodářské politiky. Jeho úloha je znatelná především v plnění plánu výstavby JZD, který několikrát26) určil jako podmiňující krok ke zkvalitnění zemědělské produkce. Klaban ve svých zprávách a referátech analyzuje především důvody, které zamezují dobrému plnění plánu zemědělské výroby. Od roku 1953 se jeho rozhodující činnost zaměřila především na výstavbu budov a staveb pro jednotlivá JZD. V Ústeckém kraji bylo k roku 1953 v provozu celkem 235 JZD všech typů, z toho více než třetina (83) byla situována na Děčínsku,27) Ústecku a Teplicku, tedy v příhraničních oblastech zcela nevhodných pro rozsáhlé zemědělské práce. V těchto místech také chyběly zemědělské budovy, především kravíny, vepříny, stáje a silážní jámy. Již v říjnu 1950 začala v kraji svépomocná hnutí, mající za cíl s minimálními finančními náklady potřebné prostory zbudovat. Předseda Klaban neopomněl připomenout členům KNV, že již ve své funkci plánovacího referenta JNV v Ústí nad Labem „došel … k závěru, že jen dobře organisovaná práce krajských zeměď. činitelů a zemědělského ref. umožní vybudování potřebných budov“.28) Současně byl předseda velmi dobře seznámen se všemi materiály, které se této výstavby týkaly, mnohdy si nechával před schůzí ověřit, zda jsou údaje, které mu zemědělští referenti předkládali, skutečně aktuální. Nezřídka své podřízené opravoval a uváděl velmi přesná data, např. když uvedl v diskusi o potřebě vybudovat nové silážní jámy, že „soudr. referent nezahrnul do své zprávy poslední zjištěná čísla, pak by viděl, že … jednotlivá družstva, zařazená do přehledu … nevykazují požadavek vybudování 6 % dalších silážních jam … ale pouze 4,8 %“.29) V roce 1954 byla výstavba zemědělských objektů na 78,5 % požadovaného počtu, což J. Klaban hodnotil jako velký úspěch, protože před rokem to bylo 75,1 %. 25) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 87, inv. č. 22, Zpráva K. Golovatijho a diskuse. 26) Tamtéž. Srov. tamtéž, kart. 90, inv. č. 22, Zpráva o výstavbě JZD v kraji; tamtéž, kart. 98, inv. č. 22, složka JZD, Zpráva o hospodářské situaci JZD v Úst. Kraji. 27) Snaha o zkvalitnění a navýšení zemědělských prací na kopcovitém a hornatém terénu Děčínska se klade již do doby před komunistickým pučem. Ani tzv. dvouletý plán z roku 1947 však v této oblasti neměl valné úspěchy. Srov. Tomáš HRADECKÝ, Poválečné Děčínsko 1945–1948, Ústí nad Orlicí 2010, s. 166–167. 28) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 89, inv. č. 22, Zpráva o situaci v zemědělství. 29) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 92, inv.č. 22, rozprava k referátu zemědělského referenta z 23. října 1954.

165

Tomáš Hradecký

Výstavba budov pro práci s hospodářskými zvířaty se tak na Klabanovu žádost začala urychlovat, jak je patrno z následujícího grafu. Ačkoli nárůst míst pro ustájení hospodářských zvířat byl pozvolný, přece jen docházelo k jeho průběžnému navyšování.30) Graf 1: Výstavba zemědělských budov při JZD v Ústeckém kraji v letech 1953–1956 podle ustájených kusů

Díky přehledu, který J. Klaban dal pravidelně vytvářet, a díky kontrolám jeho úřadu se mohly zlepšit podmínky chovaných hospodářských zvířat, která byla do té doby „namnoze ustájena jen provisorně, ve stodolách býv. vesnických boháčů, v rozbořených objektech či jen tak pod holým nebem“.31) Předseda Klaban se samozřejmě osobně neúčastnil celého procesu výstavby, zavdal však podněty pro zintenzivnění této práce a díky své velmi dobré orientaci v celé problematice uměl motivovat pracovníky v zemědělství, aby pomohli s výstavbou bez větších finančních investic. Že tyto budovatelské dobrovolníky inspiroval právě J. Klaban nám potvrzuje František Štika, člen JZD v Kalovicích, ve své řeči, kterou přednesl na krajské konferenci KSČ dne 20. dubna 1958: „Nezbývá než poděkovat s. předsedovi kr. nár. výboru, s. Josefu Klabanovi, jehož neúnavná práce, spolu s kr. pracovníky v oblasti zemědělské, pro zlepšení materielního zabezpečení JZD nese své ovoce. V našem JZD se můžeme přesvědčit o tom, že právě zintensivnění výstavby zemědělských budov, které před několika lety s. předseda tak významně podpořil, umožňuje nejen ustájení potřebného 30) Tamtéž, kart. 104, statistika KNV. 31) SOA Litoměřice, f. KV KSČ 1946–1989, kart. 16, vyžádaná zpráva o zemědělské situaci v okr. Louny pro KV KSČ.

166


množství krav, ale také lepší pracovní prostředí pro družstevníky, kteří loňského roku splnili plán v dodávce mléka o 21,7 % výše oproti roku 1953.“32) Klabanova osobní zainteresovanost a jeho zájem o hospodářskou politiku JZD pomohl nejen sledovat v této době již velmi nereálný hospodářský plán, ale zcela jistě se zasloužil o zlepšení pracovního prostředí a hygienické situace na dílčích statcích a družstvech. Preciznost, kterou předseda KNV soustavně vykazoval v oblasti zemědělské, mu však rozhodně chyběla v některých otázkách kulturního rozvoje regionu. Byl-li Josef Klaban úspěšným budovatelem v zemědělství, jevil např. v oblasti školství spíše destruktivní tendence, jak se ukázalo při zakládání Vyšší pedagogické školy (VPŠ) v Ústí nad Labem.33) Zpráva o zakládání vyšších pedagogických škol v různých regionech země dorazila na Krajský národní výbor v Ústí nad Labem v květnu 1953.34) Krajský orgán tuto situaci, spojenou s rozsáhlejší školskou reformou, sice vzal na vědomí, ale zprvu se k ní nijak nevyjadřoval. V červnu 1953 požádalo ministerstvo školství a osvěty o vyjádření KNV k možnosti otevření Vyšší pedagogické školy v Ústí nad Labem.35) Josef Klaban dal na schůzi rady krajského národního výboru dne 16. června jednoznačně najevo, že není příliš nadšen vybudováním vzdělávací pedagogické instituce v jeho kraji. „Školství v našem kraji je třeba budovat nikoli na základě toho, co je nám nabízeno, ale na základě potřeb našeho hospodářství.“36) Samozřejmě se svým názorem obeznámil celou radu KNV. Po hlasování bylo odsouhlaseno všemi přítomnými,37) že rada KNV by měla apelovat na ministerstvo školství a osvěty, aby toto zvážilo vhodnost výběru vysoké školy, která by měla být postavena na území Ústecka. Předseda Klaban jednoznačně trval na tom, že „hospodářská situace našeho kraje potřebuje spíše výchovu a vzdělávání techniků“.38) Josef Klaban ovšem nebyl v kraji všemocným vládcem. Jeho činnost podléhala rozhodnutí československých ministerstev a pražské vlády. Politická unifikace Československa 50. let a princip „demokratického centralismu“ se samozřejmě projevily i v jednáních o pedagogické škole. Ministerstvo dalo na vědomí, že rozumí argumentu KNV o výhodách technické vysoké školy, přesto bylo ústy náměstka mi32) Tamtéž, z projevu F. Štiky dne 20. dubna 1958. 33) Blíže srov. Tomáš HRADECKÝ, Počátky Vyšší pedagogické školy v Ústí nad Labem (1953–1955), Východočeské listy historické 27, s. 86 an. 34) SOA Litoměřice, f. SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 88, inv. č. 22, zápisy ze zasedání rady KNV z května 1953. Přesné datum obdržení informace o plánovaném zakládání VPŠ v ČSR není v záznamech KNV zaneseno, poprvé byla tato skutečnost konstatována na zasedání rady KNV v písemné příloze k diskusi dne 12. května 1953. 35) Tamtéž, zápis ze schůze rady KNV z 16. června 1953. 36) SOA Litoměřice, fond SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 88, inv. č. 22, zápis ze schůze rady KNV z 16. června 1953. 37) Tamtéž, zápis z hlasování. 38) Tamtéž, zápis z hlasování o návrhu odpovědi pro Ministerstvo školství a osvěty.

167

Tomáš Hradecký

nistra školství39) zdůrazněno, že případná jednání o technické vzdělávací instituci se můžou vést „jakmile bude plně rozhodnuto o umístění pedagogické školy … na území ústeckého kraje“.40) V polovině června 1953 bylo již jasné, že plán založit na Ústecku pedagogickou školu je v podstatě definitivně schválen nejvyššími místy. I sám předseda KNV uznal za vhodné mít v severních Čechách alespoň nějakou vysokou školu, protože „náš kraj a Karlovarský vysokou školu nemají, kdežto ostatní kraje ano“.41) V očích regionální krajské politiky bylo nevhodné, aby Ústecký kraj zaostával za jinými kraji v jakékoli oblasti. Stále však existovaly snahy pozměnit rozhodnutí centrálních orgánů. Žádosti o substituci pedagogické školy za školu technickou vznášel J. Klaban na regionálním politickém poli neúnavně a s plným nasazením, jak nám dokládají dochované apelující dopisy. I přesto, že do září 1953 se většina členů rady KNV postupně smířila s faktem, že v Ústí nad Labem bude situována pedagogická škola, předseda J. Klaban stále trval na svém stanovisku: „Pedagogickou školu nám nabízejí, my ji nepotřebujeme a máme zájem na tom, vychovat si vlastní techniky. Jednání o vysokou školu báňskou vede MŠO … nelze stavět školu podle toho, co se nám nabízí, ale podle toho, co potřebujeme.“42) Když byla v září 1954 VPŠ v Ústí nad Labem slavnostně otevřena, Josef Klaban se k ceremoniálu nedostavil a nechal se zastoupit.43) A byl to právě tento předseda KNV, který nechal po prvním akademickém roce odvolat děkana VPŠ, doc. dr. Vladimíra Hanáka.44) S pedagogickou školou na Ústecku se J. Klaban nikdy nesmířil, zvláště poté, co vyšlo najevo, že žádná vysoká škola technického směru v kraji stát nebude. Na zmíněných příkladech vidíme, že osoba Josefa Klabana vykazuje po dobu jeho setrvání ve funkci předsedy Krajského národního výboru v Ústí nad Labem dvě odlišné roviny. V té první, týkající se především zemědělství, projevoval Klaban značné zaujetí a touhu po přesných informacích. Svůj entuziasmus uměl také promítnout do výkonu svých podřízených a tím docílit alespoň částečného zlepšení zemědělské reality na Ústecku, byť pochopitelně v mezích diktovaných centrálními 39) Šlo o 1. náměstka ministra školství pro vysoké školy, matematika doc. RNDr. PaedDr. Františka Kahudu, budoucího univerzitního profesora a ministra školství v letech 1954–1963. 40) SOA Litoměřice, fond SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 88, inv. č. 22, zprávy a materiály ke schůzi rady KNV z 23. června 1953, zpráva náměstka předsedy KNV o telefonickém rozhovoru s náměstkem ministra školství dne 20. června 1953. 41) SOA Litoměřice, fond SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 87, inv. č. 22, zápis ze schůze rady KNV ze dne 30. června 1953. 42) Tamtéž, příspěvek předsedy KNV J. Klabana k mimořádné schůzi rady KNV dne 27. července 1953. 43) SOA Litoměřice, fond PF UL 1954–1991, kart. 1, inv. č. 4, soupis hostů slavnostního otevření VPŠ v Ústí n/L. Podle záznamů KNV se předseda J. Klaban nedostavil k zakládajícímu aktu, ačkoli nebyl indisponován zdravotně ani nebyl nepřítomen služebně. Srov. SOA Litoměřice, fond SKNV Ústí nad Labem 1949–1990, kart. 89–92, pravidelné měsíční záznamy o absencích členů KNV. 44) Tamtéž.

168


orgány. Druhá část jeho osobnosti, která se projevuje např. v případě vysokého školství, odmítala uznat reálný stav věcí a až dogmaticky popírala jakékoli diskuse. Josef Klaban se tak stává velmi paradoxním zástupcem tzv. „pracující inteligence“ 50. let. Máme před sebou člověka, který uměl vyhledávat konkrétní informace a pragmaticky je použít pro ty účely, které shledával jako správné. V zemědělské oblasti viděl dobře pozitiva i negativa jednotlivých postupů a uměl vytvořit racionální závěry, což nebyl mnohdy pro komunisty na řídících místech typický jev. V jiných oblastech však odmítal řešit některé problémy racionálními cestami a tvrdě zastával svůj názor, který v dané věci považoval za správný. Jak je vidět v případě VPŠ v Ústí nad Labem, dokázal J. Klaban vzdorovat, byť omezeně, i příkazům centrálního ministerstva a prosazoval vehementně svůj regionální pohled. Závěrem lze tedy říci, že KNV v Ústí nad Labem získal v Josefu Klabanovi velice výraznou osobnost regionální komunistické politiky. Předsedou KNV zůstal až do roku 1960, kdy byly na základě krajské reformy vytvořeny tzv. „velké kraje“, v jejichž správě již neměl J. Klaban najít uplatnění. V 60. letech se pak angažoval v krajském výboru strany a byl zvolen v doplňovacích volbách členem Městského národního výboru (MěNV) v Ústí nad Labem. Zde také získal svou poslední vyšší politickou funkci. Dne 12. dubna 1967 se stal předsedou MěNV v Ústí nad Labem. Ortodoxní komunista padesátých let se však již nedokázal přizpůsobit politické realitě druhé poloviny let šedesátých. S nastupujícími tendencemi pražského jara se jeho komunistické vyznání a neochota čelit společenským změnám stávaly stále více nepohodlnými. Po jednom roce a pěti dnech v tomto úřadě byl na plenárním zasedání MěNV odvolán z funkce předsedy.45) V období normalizace se Josef Klaban již politicky angažoval pouze v aparátu strany až do svého odchodu do penze. Dnes je osoba kdysi význačného komunistického politického pracovníka českého severního pohraničí již zcela zapomenuta.

Abstrakt Příspěvek přibližuje a hodnotí osobnost Josefa Klabana, druhého předsedy Krajského národního výboru v Ústí nad Labem. V jeho stručném životopise je rozvedena především jeho činnost v předsednické funkci a základní charakteristiky jeho postojů. Na příkladech zemědělských otázek a situace v regionálním školství jsou ukázány dvě stránky Klabanovy osobnosti, které se promítaly do výkonu jeho funkce. Na jedné straně snaha shromáždit věrohodné informace, vhodně je analyzovat a na jejich základě navrhnout vhodné řešení. Na straně druhé je však patrná také rigidita a neschopnost revidovat vlastní názory, demagogie a neschopnost vést politický rozhovor. Závěr nám tedy přináší poněkud rozporuplný pohled na významného regionálního komunistického politika v polovině 50. let. Text je zpracován na základě původního autorova výzkumu dříve nevyužitých pramenů. 45) AMUL, f. Městský národní výbor Ústí nad Labem, kart. 221, inv. č. 943.

169

Tomáš Hradecký Klíčová slova Josef Klaban, Československo, Ústecký kraj (1949–1960), komunistický režim, Komunistická strana Československa (KSČ), krajské národní výbory, členové KSČ, dějiny správy

170

Tomáš Hradecký. Josef Klaban. K politické kariéře předsedy KNV v Ústí nad Labem v polovině 50. let

Recommend Documents