Tomáš Cikrt: Žádný dobrý doktor se neurazí, když se budete ptát

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

11 / 201 5

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Tomáš Cikrt: Žádný dobrý doktor se neurazí, když se budete ptát strana 8

EDITORIAL

obsah

Prášek, nebo karma?

Anketa Kdy se hodí prášek?

4

Fotoeditorial Nový cirkus, nové cesty

6

Téma: Když to jde bez pilulky

str. 12

Cestování: Na vlně nadšení

str. 19

Téma: Léky a alternativní medicína Vezmi si prášek, jako by nám do ucha šeptala pomyslná bytost. Našeptávač na druhé straně zase říká: neber si prášek, uškodíš si, řeš svůj problém jinak! Jenže – která z těch bytostí je ďábel a která anděl? Když je navíc sporné, který z nich je pro naše zdravotní trable vlastně lepší rádce? Univerzální rada, zda vám se zdra votními potížemi pomůže klasická nebo alternativní medicína, zkrátka není. Viděl jsem, a nejsem sám, jak bolesti člověka vyléčila pouhá změna přístupu k vlastní mu životu a vyčištění hlavy i těla. Stejně tak je jasné, že jen dobrá nálada vám se zlomenou nohou nebo nefunkčním srdcem nepomůže. A věřte mi také, že na bolavé zuby nezabírá obvykle nic jiného než stomatolog. Existují názory kategoricky odsuzující alternativní medicínu jako pouhé šarla tánství, jiné si zase za nepřítele vybírají medicínu klasickou. Jde o pohledy ex trémní a jako žádný extrémní pohled ani tyhle nejsou pro člověka příliš přínosné. Je někdy těžké si udržet neutralitu, zejména když útočí reklama! Však také brnká na citlivou strunu: naše zdraví. Ta v televizi i na poutačích se nás snaží přesvědčit, že cestou ke šťastnému a vyrovnanému životu je pilulka. Při prohlížení internetu zase můžete nabýt dojmu, že za vaše potíže může jen a jedině nevyrovnaná karma. Zkrátka: hranici by měl vždy tvořit zdravý rozum a úsudek na obou stranách – u pa cienta i lékaře, bez rozlišení toho, jakým druhem medicíny se zabývá. Několik střípků do mozaiky snad vnese i aktuální Můžeš. Zdeněk Jirků vyzpovídal Tomáše Cikrta, který kritizuje bezmyš lenkovité polykání prášků, Michaela Zindelová zase Zinu Kauckou, zastánkyni celostní medicíny. Kolega Radek Musílek pátral, jak to u nás vypadá s marihuanou pro léčebné účely – a jeho text vás, milí čtenáři, určitě v lecčem překvapí. Já si mohu přát jen jedno: aby třeba i chvíle s časopisem Můžeš dokázaly při spět k rozmělnění stresu a napětí, jejichž výskyt ve společnosti povážlivě stoupá. Tady může zkusit začít každý z nás, nehle dě na to, jaké potíže ho zrovna provázejí a zda je na ně lepší pilulka, bylinka či hodinová meditace.

Tomáš Cikrt: Bolest? Ptejte se na příčiny!

8

Když to jde bez pilulky

12

Nedostupná tráva

14

O homeopatii u šálku čaje

16

Cestování Na vlně nadšení

19

Příběh Konta Bariéry Nezastavitelná Jitka

22

Umělci Konta Bariéry Poutník s barevnou duší…

23

Konto Bariéry Melantrichova 5 Praha 1 Pestrý podzim v nadaci

25

Technika Jak jsme stavěli kosmickou loď

26

Auto-moto Novinky z Frankfurtu

28

Poradna Co nás čeká v roce 2016?

33

Křížovka o ceny34

Umělci Konta bariéry: Poutník s barevnou duší… str. 23 Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Michaela Zindelová (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v listopadu 2015. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám příjemné čtení! 

Auto-moto: Novinky z Frankfurtu

str. 28

Štěpán beneš

můžeš / číslo 11 - 2015

Partneři redakce:

3

ANKETA

Magdalena Dietlová publicistka

Rozhodně při bolesti, která se nedá vydržet. Pak ale fofrem ke svému osvědčenému lékaři, který zná vaše neduhy a ví, kdo nebo co vám pomůže nejlépe. Vždyť klasických, alternativních i preventivních druhů pomoci je teď tisíckrát víc, než jsme si dovedli představit. Ale upřímně – já když včas nevypnu reklamy a na obrazovce začnou vesele skákat vitaminy a doplňky stravy, mám najednou dojem, že se mi hodí úplně všechny. Je to jako s vařečkami, kráječi, mixéry či zaručenými návody na hubnutí. Stejně jako sklep a šuplíky v kuchyni lze nepotřebným balastem snadno přecpat i vlastní útroby. Pozor na to, naše zdraví potřebuje kromě lékaře i zdravý rozum! Jak známo, léky jsou výnosný byznys, kterému neobyčejně prospívá náhlé zatemnění naší mysli spojené s bujným nákupem slibných krabiček s pilulkami. Nám zase prospívá vlastní intuice. Byla nám vrozená, dostali jsme ji zadarmo… a tak si jí dost nevážíme. 

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Alexej Říha

privátní ortodontická praxe, Kutná Hora

Zuzana Šabatková

Mám to štěstí, že pravidelně žádné prášky užívat nemusím, i když tomu tak nebylo vždy. Pokud mám zdravotní problém typu viróza, snažím se jej překonat přírodními prostředky – vitaminy v přírodní podobě, medem apod. Až když příroda nepomůže nebo si nemůžu lehnout, nastupují prášky. Pokud mě přepadnou bolesti zad či kloubů, začínám obvykle bylinkovými mastmi, teplými zábaly, až v další fázi beru na pomoc medikamenty, samozřejmě předepsané mými skvělými lékaři z oboru neurologie a ortopedie.

Mám maminku, která stojí před prahem devadesátky, léky ale užívá minimálně. Jejím doporučením na stabilní zdraví jsou dávky čerstvého ovoce a zeleniny, tím dává celé rodině příklad k následování. Já sama musím někdy sáhnout po lécích na bolest, nesu následky po úrazu páteře. Ale díky celoživotnímu cvičení je užívám málokdy. A vždy se radím s lékařem, pokud by mohly nastat problémy.

ředitelka Muzea hl. m. Prahy

Již dvacet let se potýkám – lépe řečeno peru – s onemocněním spočívajícím v nekontrolovatelném stažení svalů, zatím bohužel stále neznámé příčiny. Jedná se o velmi nepříjemnou a značně obtěžující chorobu – po všech stránkách. Díky skvělému personálu tzv. extrapyramidového centra (součást Neurologické kliniky 1. LF UK v Praze), v jehož čele stojí prof. Jan Roth, s tou potvorou dobře přežívám. V intervalu tří až čtyř měsíců mi do postižených svalů aplikují pravidelné dávky botoxu. Bylo mi to vysvětleno a vzal jsem vše na vědomí. Samozřejmě jsem si vědom možností vedlejších příznaků botoxu, ale ty mě neobtěžují, a tudíž nezajímají. Naopak medikace a následná stabilizace diagnózy mi pomáhají vést normální plnohodnotný život privátní i profesní – a to samozřejmě beru. Sám jako lékař myslím dokážu docenit péči, kterou mi – tentokrát v pozici pacienta – věnují lékaři a sestřičky. 

Zuzana Strnadová

Kdy se hodí prášek?

seniorka

Ale pokud jednou nebude zbytí, budu podle doporučení lékaře užívat prášky, které mi předepíše. Nebudu „samoléčitelkou“, která prášky vynechává, či naopak získává spolehlivé pilulky od přátel, kterým zaručeně prospívají, a bez rady s lékařem je nejen bere, ale i kombinuje s vlastními předepsanými léky. Takové osoby jsem bohužel měla a mám ve svém blízkém okolí, a pevně věřím, že se mezi ně časem nezařadím. 

V žádném případě nezanedbávám prevenci a také můj jídelníček je odlišný, nechybí v něm ryby, mléko ani potřebný pitný režim. Do ordinací doprovázím maminku, kde dostává nejen předpis na léky, ale také doporučení ke svému neduhu. Vnímám, jak se chování k pacientům obrovským způsobem mění. Stejný pocit „bezpečí“ jsem měla i při velmi závažném onemocnění vnučky. Ošetřující lékaři nám vysvětlovali postup své práce, potřebu vakcín a tablet i důvodů, proč ji museli nakrátko uvést do umělého spánku. 

DOBRÉ ZPRÁVY O Emilovi. NF Emil je brněnská nezisková organizace (vznikla r. 2003), která pomáhá mladým handicapovaným lidem sportovat. A proč Emil? Jedná se o symbol ptáčka – ten se naučil létat i s jedním křídlem. Formou přímé finanční pomoci zatím podpořila osm tisíc jedinců nebo sportovních týmů. Ve prospěch Emila proběhl také říjnový benefiční koncert zdejších filharmoniků, logo s ptáčkem se objeví na Sportovním veletrhu i Vánočních trzích. Pro rok 2016 se tento NF stal pořadatelem Světových her handicapované mládeže – budou se konat v létě 2016 v Praze, sejdou se na nich stovky sportovců z 25 zemí světa.

4

O kolečko míň. Tak se jmenuje kniha autisty Josefa Schovance, kterou z francouzského originálu (syn českých rodičů žije ve Francii) vydalo vloni nakladatelství Paseka – Pasparta. Dvacet tisíc prodaných výtisků ve francouzštině svědčí o tom, že jde o čtenářsky mimořádnou věc. Doktor filozofie se zamýšlí nad svou diagnózou, Aspergerovým syndromem. Cituje, umí být nad věcí, žertuje! O kvalitách českého překladu svědčí i to, že v letních měsících, kdy novinky v knihkupectvích stagnují, se O kolečko míň zařadilo v kategorii česká beletrie na 9. místo v žebříčku bestsellerů.

Díla kaligrafky poprvé v Evropě. V rámci Japan Fest, součásti projektu Plzeň – hlavní město kultury 2015, vystavovala s úspěchem kaligrafická díla Japonka Shoko Kanazawa (30). Dívku s Downovým syndromem chtěla původně matka jen integrovat mezi ostatní děti. A dnes patří v kaligrafii mezi nejvyhledávanější. Návštěvníci obdivovali zejména velkoformátové paravány… „Psaní mi dává radost, a když uchopím štětec, je mi, jako bych letěla,“ vyznává autorka, která spotřebuje ročně až dvě stě litrů tuše. Díla tvořila jedním z menších štětců, váží „jen“ šest kilogramů!

Vánoční nabídka. Už 15 let existuje domácí hospic Cesta domů – mezi jeho aktivity patří i malé nakladatelství. Vánoční nabídka vyniká vtipným designem, je vybavená za pomoci spolupracujících výtvarníků a spisovatelů. K mání už jsou: oblíbené Adventní čtení, které si doma pověsíte jako kalendář a ke každému dni najdete povídku, vystřihovánku pro děti V Betlémě se svítí (kulisa Betléma a postav) doplňují vánoční říkadla a koledy. Příjemným dárkem se mohou stát nástěnný kalendář nebo diář, potřetí ve spolupráci se známým papírnictvím Papelote.  (mz)


Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

ulice:

název organizace:

PSČ:

číslo popisné:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

číslo účtu: 772772772/0800

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Podpoříte Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

FOTOEDITORIAL

6



Nový cirkus, nové cesty Sedm lektorů z různých zemí světa se sešlo v Jedličkově ústavu a školách na ojedinělém cirkusovém workshopu. Učili se všichni: studenti si vyzkoušeli, jaké to je být cirkusákem, a lektoři pozvaní Centrem pro nový cirkus v ČR – organizací Cirqueon – zase tomu, že kde je vůle, tam je i cesta. Foto: Jan Šilpoch


7

Téma: Léky a alternativní medicína ■ Spotřeba léků stále stoupá, ale bolestí neubývá. ■ Recept nemusí být záchranou. ■ Dejme na odborníky, jde o život.

Tomáš Cikrt:

Bolest?

Ptejte se na příčiny! Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Jsme společností lidí závislých na všemožných lécích? Asi se moc nelišíme od jiných zemí. Farmaka zkrátka patří k modernímu životu. Nicméně některé trendy bychom přehlížet neměli. Nejvíc ohrožení jsou určitě senioři, kteří obvykle trpí několika nemocemi najednou, a proto užívají současně více léků. Údaje o průměrné spotřebě léčivých přípravků na jednoho českého seniora naznačují, že často není ani rozumná, ani bezpečná. S léky ale stále častěji experimentují také teenageři, kteří je najdou doma u rodičů; obvykle jde například o léky proti depresi. Tak trochu jim splývají s některými drogami ze skupiny budivých látek, k nimž se bohužel dostanou na různých zábavách a v klubech. Zřejmě si říkají: tabletka jako tabletka, ale obojí je nebezpečné a může trvale poškodit jejich zdraví. Ale zpět k seniorům. Průměr je pět až šest léků na předpis a k tomu další jeden až dva volně prodejné. A to už je opravdu mnoho. Každý, kdo má více než pět léků, by se měl pravidelně nejméně dvakrát ročně otevřeně radit s lékařem o jejich užívání a nezbytnosti. Do jaké míry se na této vysoké spotřebě projevuje jistá lenost současné společnosti? Příčiny bolesti neřešíme, raději sáhneme po pilulce…

8

Naše populace trpí nadváhou, stravuje se velmi nezdravě, pohyb jí chybí. Pak je otázka, jestli je správné z veřejného zdravotního pojištění takovým lidem hradit stále více a více léků. Hodně; hledáme nejjednodušší řešení. Naše populace trpí nadváhou, přejídá se, chybí jí pohyb. Pak je otázka, jestli je správné hradit z veřejného zdravotního pojištění stále více a více léků lidem, kteří o své zdraví nedbají, respektive zda platby neomezit ve smyslu: musíš, milý paciente, dodržovat ta a ta kritéria, jinak léky nedostaneš. Vezměme si jako příklad pacienta s vysokou hladinou tuků v krvi; ten si může brát prášků, kolik chce,

� můžeš / číslo 11 - 2015


U nás je návštěva lékaře obřad, kdy se naprosto zbytečně skláníme před oltářem medicíny, a přitom by se žádný dobrý doktor neurazil, kdybychom se ptali a ptali.


9

Téma: Léky a alternativní medicína

Bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví se umí i „nebrat vážně“...

když je – obrazně řečeno – zají pečenou � ale kachnou, jsou mu k ničemu. Z všeho nejdůle-

žitější je alespoň nějaký výdej energie, který každému z nás zdravotní stav nebo postižení dovoluje. Je vědecky prokázáno, že i když máte nadváhu, pravidelný pohyb vám může podstatně zlepšit parametry zdraví, a dokonce i předejít infarktu, mrtvici a některým typům rakoviny. Nemusíte do posilovny, pár minut chůze nebo jednoduché domácí cvičení vás může dovést do situace, kdy některé léky nebudou potřeba. Je to jednoduché, lékaři to lidem říkají neustále, ale asi panuje mylná představa, že jednoduchá řešení nepomáhají. Proto je tak přitažlivé běžet s receptem do lékárny a pro jistotu si ještě přikoupit volně prodejný přípravek. Jak se na tomto nekonečném kolotoči bolestí, nemocí, léků a nových bolestí podílejí lékaři sami? Poměrně dost. Když dostanete recept, máte pocit, že pan doktor se o vás opravdu stará. Když vám donekonečna vysvětluje, že žijete nezdravě, a znovu a znovu radí, co byste měl změnit vy sám, řeknete si – tohle je léčba? To je jen peskování! U nás je totiž návštěva lékaře obřad, který musí skončit nějakým rozhřešením. Nejlépe receptem – a ne jedním. Byly zrušeny poplatky za recept, lidé budou konzumovat zase více léků, ale zlepší to nějak jejich zdravotní stav? Ne, jen stoupne počet receptů a spotřeba léků i jejich nadužívání. Lékařům chybí motivace k takzvané racionální farmakoterapii, pojišťovny si hlídají rozpočty a na účelnost užívání léků moc nehledí, a pacienti – ti už

10

než různých obchodních značek; porovnáme-li výrobce, zjistíme, že nám nabízejí často totéž – a žádný zázrak. Alespoň máme na výběr a můžeme získat lék s malým nebo nulovým doplatkem.

Ještě nedávno u nás panovala tzv. opiofobie, strach z podávání opiátů, takže to bylo spojeno se složitými administrativními procedurami. Dnes už je to lepší, ale ještě nevyužíváme morfiny dostatečně. teď nemají vůbec žádnou motivaci. Každý rok přicházejí na trh nové léky, ale jenom část z nich jsou skutečně pozoruhodné preparáty, které zachraňují životy u dříve neřešitelných diagnóz. Drtivá většina léků jsou různé variace na staré téma, jinými slovy účinných látek je mnohonásobně méně

Mohou se lékaři vůbec vyznat v záplavě novinek? Obtížně. V lékárně vám ale ochotně vysvětlí, v čem je novinka skutečně užitečná či zda jde jen o marketingový trik. Když vám lékař předepíše nějaký lék, nějakou konkrétní značku, může vám lékárník nabídnout levnější generický lék, což není nic jiného než prověřená kopie se stejnou účinnou látkou ve stejné lékové formě a stejném množství. A často bez doplatku! Jenomže mnoho lidí to neví nebo se svůj lék bojí zaměnit. U běžných diagnóz, třeba u vysokého krevního tlaku, je to přitom naprosto spolehlivé, ale například u epilepsie se generická záměna nedoporučuje. Lékárníci jsou špičkoví odborníci, léky dokonale znají, neváhejme se jich zeptat! Vůbec by bylo dobré, kdyby se pacienti nebáli ptát, nebáli se pochybovat, zda předepsaný lék je opravdu nejlepší řešení, a tedy vést dialog i s lékařem. Ale jak jsem říkal, u nás je návštěva lékaře obřad, kdy se naprosto zbytečně skláníme před oltářem medicíny, a přitom by se žádný opravdu dobrý doktor neurazil, kdybychom se ptali a ptali. Pojď me se zastavit u nejčastějšího důvodu naší návštěvy lékaře – bolesti. Rozdělme si ji na dvě skupiny. Mírná bolest patří ke každodennímu životu, většinou odezní spontánně nebo sáhneme po něja-



SLOUPEK Lii Vašíčkové

Zdá se, že stačí natáhnout ruku a bude po potížích. Já bych řekl, že se stačí zeptat odborníka. kém analgetiku. Nevadí, když lék používáme občas, ale asi je lepší popřemýšlet, jestli by nestačil spánek, odpočinek, jednoduchý cvik nebo několikadenní dieta. I mírná bolest může být dlouhodobá a postupně se zhoršovat, například v případě páteře. Analgetika mohou pomoci, zpravidla musíme ovšem dávky zvyšovat a zvyšovat – a přitom neřešíme příčinu. Zaplavujeme vlastní tělo škodlivým koktejlem, protože lék bez vedlejších účinků neexistuje. Po mnoha letech zjistíme, že jsme si poškodili játra, ledviny nebo jiné orgány, takže k jednomu problému přibyly další. Pak je tu druhá skupina – opravdu nesnesitelná dlouhodobá bolest vyvolaná vážným onemocněním. Medicína dlouhá léta tyto bolesti trochu podceňovala a neléčila je dost intenzivně. Přitom každý má právo na to, aby netrpěl bolestí, a moderní medicína ji umí z devadesáti procent zvládnout. Ještě nedávno u nás panovala tzv. opiofobie, strach lékařů z podávání nejúčinnějších léků proti bolesti – opiátů, protože byly zneužívány i jako drogy a nikdo nechtěl přijít do maléru. Situace se postupně lepší. A když nejdeme k lékaři a prostě si koupíme volně prodejný lék? Jistě nikdo nepochybí, když si při horečce a bolesti z nachlazení či chřipky vezme acylpyrin. Ale pozor, i tento náš dobrý známý má odvrácenou tvář! Ředí krev a může vyvolat i vážné potíže se zažívacím traktem – krvácení, prasknutí žaludečního vředu. Proto ho nesmějí užívat lidé, kteří mají k těmto problémům sklony. Jiná je situace, když už užíváme více léků. Tam je konzultace s lékařem nebo lékárníkem nezbytná. Zejména senioři by neměli v žádném případě dát na reklamu nebo sousedské rady a vždy alespoň telefonicky konzultovat s lékařem, a když není dostupný, tak s lékárníkem. Jde vždy o chemii a mnohé látky ve styku s jinými vyvolávají překvapivé až tragické důsledky nebo hrozí předávkování látkou, která se v malých množstvích chová jako neškodný

info Kdo je Mgr. Tomáš Cikrt Absolvoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, působil jako redaktor a šéfredaktor Zdravotnických novin, mluvčí ministra zdravotnictví či moderátor diskusního pořadu televize Z1. Napsal dvě knihy: Příběhy léků (příručka pro zvídavé čtenáře o vlastnostech a používání léků) a Krev a peníze (pravda o kauze Diag Human). Dnes je šéfredaktorem serveru Zdravotnickýdeník.cz. Knížka Příběhy léků je volně dostupná na internetu na stránkách www.olecich.cz – lze ji stáhnout do mobilů, čteček apod. Má i svou audioverzi pro nevidomé. V tištěné formě je k dispozici v knihovnách po celé ČR.

beránek, ale ve vyšších koncentracích zabíjí. Lidé si například koupí dva léky s různými názvy – a ony přitom obsahují stejnou látku. Vzpomeňme nedávnou akutní transplantaci jater v pražském IKEM. Šlo doslova o život po předávkování paracetamolem. Velmi bezpečná látka, která je volně prodejná, se ve větším množství stala jedem. Kdy budeme opatrnější? Většina informací o zdraví, nemoci, lécích a pomůckách má původ u výrobců a dodavatelů. Neboli – veřejný prostor, média a reklama jsou přehlceny nabídkou s obchodním pozadím. Zdá se, že stačí sáhnout po farmaku – a bude po potížích. Proto je třeba ptát se odborníků – lékárníků a lékařů – a používat nezávislé zdroje informací. Pokud jde o léky, mohu jenom doporučit stránky www.olecich.cz, jejichž důvěryhodnost a nezávislost garantuje Státní ústav pro kontrolu léčiv.  ... A potkat se s lidmi, kterým život mnoho nedopřál.

Léky a bolest Čeština je krásný jazyk a s trochou parafrázování pana Čapka mohu říci: bolí mě hlava, třeští mi hlava, mám hlavu jako ve svěráku, buší mi v hlavě, ta hlava není moje… Toto vše a ještě mnoho jiného hovoří různými výrazy o bolesti. Bolest je individuálně vnímaný nepří jemný pocit na straně jedné, ale současně také velmi důležitý signál našeho těla, že se něco děje, že něco není v pořádku. Ale slovo bolest je používané také mimo lidské tělo v obecných souvislostech, jako je bolest naší doby, velká bolest systému zdravotnictví, známe novinové titulky: Co bolí v našem školství atd. Myslím, že jednou z nejrozšířenějších zdravotních bolestí je bolest v krku a bolest zad. Máte v okolí někoho, koho v dospělém věku záda ještě nikdy nebole la? Všichni víme, že bychom měli cvičit, na internetu jsou návody, jak na to. Když nám je ouvej, tak se snažíme, ale jak je lépe, nemáme čas, ale máme mnoho dů vodů, proč necvičíme. Nebo taková dobře vyvedená žlučníková kolika je pro jejího majitele nezapomenutelným zážitkem. Drží dietu, slibuje, ale jak mu trochu otrne, hned zkouší, co si může dopřát, protože chuť je větší než strach z bolesti. Nejjednodušší a mnoha lidmi praktikovaný postup je tabletka. Bolí, tak si na to něco vezmu. Televize je plná reklam na masti i tablety, v lékárně je mnoho léků proti bo lesti (odborně se jim říká analgetika) volně dostupných bez receptu. Ptáme se ale, proč mě to bolí? Chovám se ke svému tělu tak, jak bych měl(a)? Nebolí mě hlava proto, že jsme nedodržela pitný režim nebo že jsem dlouho večer pracovala a jsem unavená a nevyspaná? A možná i proto, že dlouho sleduji očima monitor počítače, a třeba také proto, že sedím v nevhodné poloze na nevhodné židli a přetěžuji šíjové svalstvo a celou krční páteř; možná mám už nevhod né brýle a potřebuji k práci více světla, abych nenamáhala tolik oči… Asi to znáte. Každý lék má nějaký hlavní účinek, proč jej užíváme; ale má také nějaké vedlejší účinky a pravděpodobně i účinky nežádou cí. Proto je vždy vhodné nejprve realizovat ta tzv. režimová opatření, tedy zamyslet se, co nedělám dobře a co mi může pomoci. Pokud bolest nepomíjí, určitě je na místě návštěva lékaře a zjištění příčiny. Ale mnoho toho pro sebe můžeme udělat sami v každodenním životě. Pojem správný životní styl je již tak trochu jako obehraná deska, ale ruku na srdce: kdo z nás může říci, že se jej opravdu snaží dodržovat?  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.


11

Téma: Léky a alternativní medicína ■ Lenost bolí. ■ Je to jednoduché, a proto neatraktivní? ■ Vlastní byt místo lékárny.

Když to jde

bez pilulky Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

F

yzioterapeuti to vlastně neradi říkají – naše společnost je tak trochu stále línější a línější. Rádi podáváme velké pracovní výkony a chlubíme se podnikatelskými úspěchy, ale to je často jen práce mozku a rukou na klávesnici. Sedíme, sedíme (často špatně a na špatných židlích), a když už uděláme krok, tak nejspíš k automatu pro kávu nebo do ledničky pro sendvič. A naše tělo? Po tisíce let se vyvíjelo jako nástroj pohybu, lovu, boje, těžké práce v zemědělství, v řemeslech, v lese. Teď často jen sedí – v práci, v autě, před televizí…

Co odborník pozná Radka Geffertová je kvalifikovaná a uznávaná fyzioterapeutka, která své klienty nerada peskuje, spíše se jim snaží vysvětlit, jaké dělají chyby a kde jsou opravdové příčiny jejich bolestí. Někdy se musí moc namáhat, aby člověk s bolestí opravdu uvěřil, že léky nebudou nutné, když přijde trocha pochopení pro vlastní tělo a chvilka každodenní námahy při dobře provedených cvicích. Někdy neuspěje a klient raději navštíví lékárnu. „Osvědčuje se mi, když pochopí, že nemusí chodit do posilovny nebo někam ji-

nam mimo domov, ale stačí pět deset minut pravidelného cvičení přímo tam, kde jinak stejně sedí u obrazovky. A pak, už třeba za pár týdnů, s údivem zjišťují, že letitá bolest mizí, jsou uvolněnější, výkonnější, a mají pochopitelně i lepší náladu. Tím obdarují i své okolí. Kdo žije rád s partnerem, který si neustále stěžuje, heká a nemá dobrou náladu? Někdy se mi zdá, že i nekonečné rozhovory, kdy se lidé trumfují svými potížemi, jako by se staly hlavním tématem našich společenských kontaktů. Není to divné?“ Do ordinace fyzioterapeutky velmi často chodí lidé s bolestí hlavy nebo šíje. Typická potíž sedavých zaměstnání. Nejjednodušší řešení – pilulka. Deset, sto, tisíc pilulek během pár let. A problémy se zhoršují, bolest nepřestává. Přitom za chvilku se při odborné instruktáži mohou naučit – a také naučí – pár jednoduchých cviků, použitelných kdykoliv přes den, a problém je menší a menší, až vymizí úplně. Prokazatelný úspěch by mohl být pro fyzioterapeuta nejlepší reklamou. Je? „Ke mně přicházejí většinou lidé, kteří by se rádi obešli bez léků proti bolesti a jsou odhodlaní k aktivní spolupráci. Od nich také vím, jak jim okolí někdy i nevěří a raději zůstává u medikamentů. Někdy bohužel i s podporou lékaře. Mají zkrátka svou neotřesitelnou pravdu, často podpořenou

Osvědčuje se mi, když klient pochopí, že nemusí chodit do posilovny nebo někam jinam mimo domov, ale stačí pět deset minut pravidelného cvičení přímo tam, kde jinak stejně sedí u obrazovky. reklamou, a fyzioterapie jim nepřipadá dost zázračná. Velká chyba!“

Paní Barbora a pan Jiří Mladá žena v pokročilém stadiu těhotenství přichází k Radce Geffertové už vlastně jen na kontrolu, ale ještě nedávno jí byla indikována operace. Bolestivé koleno řešily – a vyřešily... Bez léků, které by človíčkovi v matčině břiše určitě dobře neudělaly. Paní Barbora patří k osvíceným maminkám, ví

Budoucí maminka i stavební dozor už poznali, že nejlepší lék je trocha disciplíny a námahy.

12



SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Být bez bolesti?

Fyzioterapeutka by mohla leckomu leccos vyčítat, ale raději svým klientům poradí a pomůže.

dobře, že v těhotenství musí snést i pár potíží – jedno dítě už má –, ale také, že pro své zdraví a dobrou budoucnost svého plodu je nejlepší používat zdravý rozum a vyhýbat se rizikům. Do lékárny by to měla blíž, takhle má zase mnohem lepší pocit i sama ze sebe. Pan Jiří je stavař, přesněji řečeno stavební dozor. Řekli bychom člověk v neustálém pohybu, obratně šplhající po lešení, protahující se konstrukcemi, rozcvičený zadarmo v práci. Špatná představa. Dnešní stavební dozor sedí spíše u počítače a v autě. Hodiny a hodiny každý den. Důsledek – ještě ani nedosáhl středního věku a záda bolí a bolí. Vlastně bolela! S Radčinou asistencí začal pravidelně cvičit. Doma, bez posilovacích tělostrojů. Také on už chodí jen na kontroly a dobře ví, že terapeutka by okamžitě zjistila, kdyby polevil. Co mají oba společného? „Ovládli svůj problém. Získali sebedůvěru a ztratili bo-


lest. Dobře vědí, že příjemně jim bude, jen když budou pokračovat. Třeba i beze mne. Hodně lidí se tak naučí dobře cvičit, změní svůj režim a najdou vlastní zaujetí, že už fyzioterapeuta nepotřebují. A to je na naší práci nejlepší.“ Radka Geffertová začíná rozhovor s každým novým pacientem jednoduchou otázkou – máte představu, proč vás to či ono bolí? Někdy odpověď nedostane, jindy třeba: protože se hrbím. V té chvíli ví, že už je na půli cestě k řešení – člověk, který si uvědomí, co dělá špatně, má velkou příležitost najít v sobě vůli ke změně. A najednou tak nacházíme nejlepší definici fyzioterapie – odstraňuje nejen bolest, ale především nám připomíná, že lidské tělo, je-li dobře udržováno, může člověku dobře sloužit celý život. Vtip? Spíš holá pravda, kterou velmi často prostě nechceme slyšet. 

To asi chceme všichni, až na výjimeč né jedince, kteří považují utrpení za zajímavé, a někdy si ho dokonce sami způsobují. A kam patříme my, kteří hledáme prášek, když nás bolí hlava, nějaké sedativum, či lidově řečeno „zklidňovadlo“, když prožíváme stre sovou situaci, a kteří si rádi připlatíme i za injekci proti bolesti, když nám musí vytrhnout zub? Je vůbec bolest měřitelná? Bolí mne to, co se děje, stejně jako toho druhého? Většina z nás si to určitě nepřeje, trpět, ani když se jedná o velice subjektivní, vnitřní utrpení, jako je třeba úzkost, strach, melancholie, bolest ze ztráty druhého člověka, prostě prožívání věcí nepříjemných, tedy bolestivých. Změřit bolest ale nejde. Dovedeme si ji představit podle toho, co jsme sami kdy zažili. Proto je potřeba, aby si již malé dítě občas spálilo prstíček a pak vědělo, co vlastně je „to bolí, to pálí“. Když vzpomínáme na události, které jsme prožili, ty bolestivé tam mají vý znamné místo. Jsou jakýmisi milníky v životě, jsou to předěly, které nás ori entovaly a ovlivnily. Kdyby jich nebylo, tak naše minulost je plochá jak voda v rybníku bez závanu větru a minulost bude jen a jen fádním plynutím. Tro chu nudným plynutím času, který jsme skoro nevnímali. Žít bez bolesti je tedy jen zdánlivě ideální. Je to zdánlivě lákavé, ale sou časně je to i ochuzení o prožitky, které nás formovaly, je to jen a jen bytí. Bez bolesti je život člověka plochý. Když bolest je opravdu neúnosná, naše tělo rádo brání utrpení tím, že naše vědomí se ztratí. Upadneme do bezvědomí. Nevnímáme pak bolest, která je nad hranicí naší schopnosti ji ještě při jmout. Ta hranice je ale jasně individu ální. Co jednoho obohatí, druhého již ničí. Ti, co všechny bolesti tlumí hned v počátku, buď tím, že si berou proti bolesti psychické i fyzické stále nějaké prášky, ochuzují sebe sama o hluboké prožitky. Ty kladné i ty záporné. Chce me ale žít takový zploštělý a nezajíma vý život? Pokud ano, pak je náš život jen trváním – a to je snad málo ne?  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

13

Téma: Léky a alternativní medicína ■ V České republice se už rok může předepisovat konopí k léčebným účelům. ■ Počty pacientů, kteří si ho nechali předepsat, se pohybují v řádu desítek. ■ Zatím není mnoho lékařů ani lékáren, na které se mohou lidé obrátit.

Nedostupná

tráva Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

P

řesně před rokem, v listopadu 2014, začal v České republice fungovat legální prodej léčebného konopí na lékařský předpis. Zařadili jsme se tak po bok států, jako jsou Izrael, Nizozemsko nebo části USA a dalších. Pro někoho jde o krok kontroverzní, jiní lidé na tento okamžik léta čekali. Kdo ovšem předpokládal veliký boom a masový výskyt léčebného konopí v lékárnách, ten musí být po roce zklamán. Jakkoliv je marihuana známá a hojně diskutovaná, pytel se zájemci o její léčebné účinky se neroztrhl. Tedy alespoň v legální podobě. Průměrně dojde v celé republice jen k třem až pěti výdejům za měsíc. V červenci 2015 si do lékárny pro konopí přišel dokonce jenom jeden člověk! Důvodů může být hned několik – cena, malé množství lékařů, kteří mohou tuto léčbu předepisovat, a složitá administrativa pro doktory i lékárny. Konopí pro léčebné užití představují sušené samičí květy rostliny Cannabis sativa L. nebo Cannabis indica Lam. Obsahují různé účinné složky, mezi nimi i delta-9-tetra-hydrocannabinol (THC) a cannabidiol

Jakkoliv je marihuana známá a hojně diskutovaná, pytel se zájemci o její léčebné účinky se neroztrhl. Tedy alespoň v legální podobě. 14

(CBD). Působení těchto látek na lidský organismus může zmírňovat projevy doprovázející některá závažná onemocnění. Jedná se však především o léčbu podpůrnou či doplňkovou, jak potvrzují slova revmatoložky Evy Dokoupilové: „Spojení ,léčba konopím‘ nevystihuje pravý význam. My ji považujeme spíše za doplňkovou, alternativní. Alespoň u základních indikací v revmatologické ambulanci tomu tak je – například tlumení neutišitelné bolesti při artrózách apod. Artrózu samotnou to rozhodně nevyléčí. I když v dalších oborech, jako například v neurologii, to je zase trochu jiné.“

Náročný proces Doktorka Eva Dokoupilová z Uherského Hradiště byla vůbec první lékařkou u nás, která mohla léčebné konopí předepisovat. Jako první zároveň začala s prodejem lékárna, kterou spoluvlastní s manželem. „Moje prvenství byla spíše náhoda,“ vysvětluje a dodává: „Naše zdravotnické zařízení již více než dva roky používá elektronické recepty. To je základní podmínkou k možnému předepisování konopí k léčebným účelům. A při pravidelném sledování webů Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ministerstva zdravotnictví ČR k nám ta informace prostě přišla. Přihlásili jsme se na SÚKL, doložili potřebné doklady a byli ihned schváleni. Ale až pak jsme se dozvěděli, že jsme první (a dlouho jediní). O konopí k léčebným účelům se hovoří u odborné i laické veřejnosti již řadu let – a najednou tu ta možnost byla. Čekala nás ale ještě dlouhá cesta k prvnímu receptu. Bylo třeba o tom přesvědčit a motivovat také dodavatele našeho ambulantního a lékárenského softwaru. Věnovali jsme opravdu mnoho času komunikaci se SÚKL, prováděly se zkušební počítačové testy, hledaly se a odstraňovaly chyby. Nakonec se to však díky pochopení všech podařilo. Trvalo to ovšem více než půl roku.“ Náročnost celého procesu může být závažným důvodem, proč má v současnosti povolení předepisovat konopí k léčebným účelům v celé zemi jen sedmnáct lékařů. Nejsou přitom ani ve všech krajích. Eva Dokoupilová k tomu říká: „Těžko hovořit za

jiné, důvodem může být strach ze zneužití, ale třeba i to, že se na ordinaci ihned obrátí celá řada různých žadatelů, k tomu mnohdy ze zahraničí, a nebylo by seriózní s nimi nekomunikovat. Navíc konopí k léčebným účelům nelze předepsat, aniž by tomu předcházela nějaká doprovodná vyšetření, což si uvědomuje jen málo pacientů. Konopí je zařazeno mezi, lidově řečeno, opiáty, takže všechno to vysvětlování dost zatěžuje chod zdravotnického zařízení. V čekárně jsou přitom další pacienti se svými stesky… A lékař je také jenom člověk.“ To, zda počet lékařů předepisujících konopí k léčebným účelům poroste, záleží také na poptávce pacientů. Pokud o tuto formu léčby skutečně stojí, měli by svoje ošetřující lékaře přiměřeně tlačit k tomu, aby do systému vstoupili. Asi není úplně šťastná situace,



Problémem černého trhu není jen nezákonnost, ale i negarantovaný obsah účinných látek. Ten může být příliš nízký i vysoký. Konopí z lékárny na rozdíl od nelegální produkce garantuje množství účinných látek jako je THC nebo CBD.

info Užitečné informace O léčebném užití konopí naleznete u těchto organizací: S AKL – Státní agentura pro konopí pro léčebné použití. www.sakl.cz. Obecné informace je možné získat na +420 272 185 835, [email protected] S ÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv; www.sukl.cz K OPAC – Pacientský spolek pro léčbu konopím; www.spolek-kopac.cz Lékárny nabízející léčebné konopí: L ékárna Pharmacentrum Budějovická Antala Staška 80, Praha 4 L ékárna Hradební Obchodní 1507, Uherské Hradiště

zvracení, stimulace apetitu v souvislosti s léčbou onkologického onemocnění nebo s léčbou onemocnění HIV a syndrom Gilles de la Tourette. Po uzávěrce tohoto čísla by měla ještě vstoupit v platnost tzv. nová konopná vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 236/2015 Sb., kde budou rozšířeny indikované diagnózy a specializace (např. o dermatologii či oftalmologii). Předepisovat však mohou lékaři výhradně ve svých oborech. Onkologický pacient tak například nemůže čekat předpis od revmatoložky.

Pouhé desítky pacientů

kdy musejí vážně nemocní lidé jezdit pro recept přes půl republiky.

Utajení lékaři Podobné je to s lékárnami, které rovněž musejí splnit přísné státní podmínky, přijímat elektronické recepty a zároveň chtít léčebné konopí prodávat. Opatrnost ze strany státu je samozřejmě na místě. Mimo léčebné použití je marihuana považována za drogu, jejíž prodej a distribuce je nelegální. Státní ústav pro kontrolu léčiv plní úkoly zákona o návykových látkách prostřednictvím Státní agentury pro konopí pro léčebné použití (SAKL). Činnost agentury zahrnuje udělování licencí k pěstování konopí pro léčebné použití, zajištění výkupu vypěstovaného a sklizeného konopí


pro léčebné použití a jeho distribuci. Na jejích stránkách naleznete podrobné informace o všech indikacích, registracích nebo například kontakty na lékaře předepisující konopí k léčebným účelům. Ze sedmnácti registrovaných je však ochotna uvést veřejně svůj kontakt jen trojice! Vedle doktorky Evy Dokoupilové z Uherského Hradiště jsou to ještě brněnští lékaři Ondřej Sláma (paliativní medicína a léčba bolesti, klinická onkologie) a Marek Hakl (paliativní medicína a léčba bolesti). Mluvčí SAKL Lucie Šustková nedokázala vysvětlit důvody, proč ostatní doktoři o zveřejnění nestojí. V České republice je možné léčebné konopí předepisovat při těchto indikacích: chronická neutišitelná bolest, spasticita a s ní spojená bolest u roztroušené sklerózy nebo při poranění míchy, nauzea,

Celkový počet pacientů v ČR, kteří si léčebné konopí nechali předepsat, se pohybuje v řádu desítek. Doktorka farmacie Marcela Škrabalová ze SAKL k tomu uvádí toto: „Pokud vezmeme v úvahu pouze aktuální množství konopí pro léčebné použití, jehož vypěstování bylo vysoutěženo v rámci veřejné zakázky (40 kg), a aktuálně povolené maximální množství konopí pro léčebné použití na jeden měsíc pro jednoho pacienta (30 g), pak víme, že tento objem konopí bude dostačující v rámci 12 měsíců pro 111 pacientů. Ústav zároveň plánuje vypsat další veřejnou zakázku, a to s ohledem na aktuální potřeby českých pacientů.“ Ony ohledy na aktuální potřeby českých pacientů představují především snahu o snížení ceny, kterou si nemocní musejí hradit z vlastních zdrojů bez podpory zdravotních pojišťoven. Cena se u konopí dovezeného z Nizozemska momentálně pohybuje mezi 250 až 300 Kč za gram. To je podle pacientského spolku pro léčbu konopím (KOPAC) problém, který činí tuto léčbu nedostupnou, přestože je už přes rok legální. Tento fakt dotvrzuje i skutečnost, že dosud u nás bylo prodáno přibližně 500 gramů. Lékár-

� 15

Téma: Léky a alternativní medicína ■ Každý člověk by měl poznat svoje tělo a co mu vyhovuje. ■ Co se skrývá pod pojmem chronická toxicita? ■ Léčba v každém případě vyžaduje aktivní spolupráci.

O homeopatii u šálku čaje Oficiálně užívají konopí k léčebným účelům jen desítky pacientů. Šedá čísla nikdo nezná.

ny přitom mají z distribuce prakticky

marži. Momentálně se odehrává � nulovou výběrové řízení na českého producenta, který musí být podle podmínek zadání levnější než zahraniční dovozce. Cena by podle neoficiálních údajů mohla být až poloviční.

Šedá čísla Oficiálně tedy příliš pacientů v ČR konopí k léčebným účelům neužívá. Podle doktorky Evy Dokoupilové bychom se ale možná divili, kdybychom znali „šedá“ čísla. Tito lidé si „trávu“ obstarávají v lepším případě z vlastních zdrojů, v horším na černém trhu. „Ale protože tato čísla samozřejmě neznáme, je obtížné se k tomu blíže vyjadřovat,“ říká průkopnická revmatoložka. Problémem černého trhu přitom není jen nezákonnost, ale i negarantovaný obsah účinných látek. Ten může být příliš nízký i vysoký. S tím souvisí i jistá rizika spojená s užíváním konopné léčby, i když je většinově dobře snášena. Detailně kontraindikace popisuje internetový portál www.sakl.cz, ale samozřejmě nejdůležitější je slovo ošetřujícího lékaře. Léčba je problematická u pacientů s psychózami, srdečními chorobami, jaterními poruchami, v těhotenství a při kojení. Pochopitelně hrozí i vypěstování závislosti. „Zvláštní důraz je pak kladen na rizika spojená s řízením motorových vozidel a při činnostech, kde by mohlo dojít k ohrožení osob, škodám na majetku apod. I když je to pochopitelné, musí se na to stále upozorňovat. Těžko se může u dopravní nehody nebo i při běžné policejní kontrole pacient pod vlivem THC hájit tím, že mu konopí předepsal lékař. Totéž platí i při cestách do zahraničí. Na Slovensku je například držení jakéhokoliv množství konopí trestným činem,“ vysvětluje Eva Dokoupilová. Jakýkoliv pokus vozit konopí přes hranice není zkrátka dobrý nápad, byť je na předpis. Proto je také problematické poskytovat tuto léčbu pacientům z ciziny. 

16

Text: Michaela Zindelová Foto: Jan Šilpoch

S

chází ze schodů v civilu, podává každému pacientovi ruku, vítá ho. Na první termín s MUDr. Zinou Kauckou se čeká dlouho. Soukromé dejvické centrum není zaměřené pouze na homeopatii, ale i problémy s imunitou – pacient si může vybrat. Vedle ní tu pracují kolegové zabývající se dalšími obory alternativní medicíny – akupunkturou, psychoterapií nebo léčbou bolesti. Co o paní doktorce vím? Že před dvaceti lety sama překonala velmi závažné onemocnění, že je ve svých vyjádřeních velmi otevřená a zapálená.

Klasická medicína versus homeopatie… Existovalo jedno dost nepřátelské období, je to dnes jiné? Ten boj nepřestává. Já doufala, že když se přijme psychosomatická medicína, změní se to – jde o postup hodně podobný homeopatii. Klasický lékař jen projíždí pomocné vyšetřovací metody a z nich „uplete“ diagnózu. To je blbost. Už my jsme se učili, že diagnóza se určí z anamnézy, ostatní věci zůstávají doplňkové. Homeopatie nebývá sdělení „natvrdo“, ale naznačování cesty – na jisté záležitosti si pacient musí přijít postupem času sám. Jak si vás vůbec lidé najdou? Jedna vaše pacientka mi řekla, že jste se hned v úvodu zeptala: „A co ode mne čekáte?“ Jsem myslím docela laskavá, ale někdy fakt potřebuju vytáhnout z pacienta, co ode mne očekává… Nejde mi jen o to, aby si přišel pro nějaké kuličky nebo lék. Takhle prostě funguju. Lidé si mě nejvíc najdou na doporučení, novému pacientovi připadají moje termíny dlouhé, protože přijetí „do stavu“ vyžaduje první, skoro dvouhodinovou schůzku. Maximálně přijímám dva pacienty denně. Při úvodním dialogu musím jet naplno s pacientem, sestavit si jeho životopis a chorobopis, a to bývá těžká energická zátěž. Hodně často k vám přicházejí lidé registrovaní také u klasického lékaře… Velmi často to tak bývá. Ale když už je u mne někdo zavedený, přijde s jakýmkoliv akutním problémem, ten společně zvládne-

me. V polovině 90. let jsem si přečetla první knížku o homeopatii, o vnímání některých hlubších příčin nemocí. Vyhrotil se u mne pocit, že klasická medicína je někde na slepé koleji. Proč to nezkusit? pomyslela jsem si. Věděla jsem hodně o imunitě, a dokázala určité procesy v organismu člověka potlačit nebo posílit. Každá nemoc má pravidla hry a pro účinný boj je třeba nastavit pravidla, která ke zdolání diagnózy pomohou. Jak se změnili pacienti od roku 1989? Žije mezi námi mnohem více alergiků. Ta čísla jsou nesrovnatelná! Když jsem ještě v 70. letech studovala, byla alergie skutečně výjimečná. V ročníku na škole jsme měli jedinou holku, která byla alergická a používala „foukadlo“. Byla pro nás „jiná“. A chovají se v současnosti lidé při léčení jinak? Jsou daleko víc hledající… I v duchovní cestě. Hodně lidí hledá svou diagnózu na internetu, ale mohou se v těch informacích poztrácet. Jak dlouho u pacienta trvá, než se varovná „oranžová“ jeho organismu změní v zelenou? Jedná se vždy o diagnózu, která proti nám stojí jako protivník. Nepřicházejí jen pacienti s problémy s imunitou a alergiemi, problémů je daleko víc, například nespavost nebo úzkost… Já sama jsem musela udělat pro záchranu vše velmi rychle. V každém případě vyžaduji aktivní spolupráci pacienta, bez ní je cíl uzdravení podstatně vzdálenější. Člověk by měl poznat svoje tělo a co mu vyhovuje – to doktor neudělá. Musíte v tom být svobodní a „nezbláznit se“ z jedné cesty ke zdraví... Podle statistiky se objevuje u třetiny mladých Čechu únavový syndrom… Pravý únavový syndrom je velmi obtížný pro každý pohyb. Současná zátěž na každého člověka je vysoká. Může být ovšem jen tak velká, jak ji člověk sám nastaví. Někdy si myslím, že jde jen o účelovou hru, protože se v té záležitosti schováte, utečete před realitou. Počítač je také jistý útěk. Někdy dostane lidi z bludného kruhu až nečekaná událost. Prožila jste dlouhé dramatické období plné problémů. Můžete nám svůj boj s rakovinou přiblížit?



Někdy fakt potřebuju vytáhnout z pacienta, co ode mne očekává… Nejde mi jen o to, aby si přišel pro nějaké kuličky nebo lék. Na jejím stole nechybí nikdy barevné kameny, které Zina Kaucká miluje od dětství.

info Alternativní medicína Široký pojem zahrnující všechny metody neklasické medicíny (homeopatie je jedním z oborů).

Homeopatie Léčebná metoda zkoumající pacienta jako celek – také ho tak léčí. Homeopatie je v medicínském kontextu stále kontroverzní záležitost, má mnoho směrů a škol (několik jich je u nás zastoupeno). Homeopatické léky se od klasických liší zejména ve složení. Neobsahují žádné chemické látky, nýbrž léčivé látky výhradně rostlinného či minerálního původu.

Celostní medicína Vznikla podle léčení psychoanalytika Perise (ve 40. letech 20. století), vychází z názoru, že představy, pocity a činy souvisejí s celou osobností. V posledních desetiletích u nás obliba tohoto přístupu stoupá.


Kolegové mi našli rakovinu vaječníků (1995), ale léčba prakticky nezabrala. Po dvou operacích následovala chemoterapie, a novou várku jsem odmítla. Chemoterapie likviduje všechno, nejen imunitní systém, ale i ledviny, játra, krvetvorbu. Cítila jsem prostě, že další dávka mne zabije. Rozhodla jsem se, že než chemoterapii, raději zemřu na rakovinu. Nález byl mizerný, vyhlídky mizivé a já? Odjela jsem do lázní, hledala sama sebe. Tehdy jsem objevila počátek vzniku nemoci, kód rakoviny, to, co k rakovině vedlo. Prožila jsem nejšťastnější období svého života, žila jsem teď a tady. Co je to vlastně ten kód rakoviny? Vychází z toho, že „jedete“ sebedestrukční program, a nevíte o tom. Najednou jsem dokázala říct lidem ne. Objevila jsem také své iniciační trauma z dětství, ta mohou vyústit až v rakovinu. Jak se to obrátilo k vašemu uzdravení? Přestala jsem si ubližovat. Imunitní systém umí fungovat lépe, když do něj nikdo „nesahá“. Ájurvéda tvrdí, že lidé, kteří meditují, jsou zdravější – protože v době meditace se uvolní chaos myšlenek.

Před deseti lety vám odešel manžel… Roky 2003 a 2004 byly pro mne samá negativa – odchod muže, který stál vždy na prvním místě. Stává se, že v momentě, když je člověk něčím oslabený, jeho okolí to podprahově vnímá – tehdy zrušili moje místo. Našla jsem místo na zdejší klinice, první dva roky nebyly jednoduché, ale pak se situace vyrovnala… Po smrti manžela jsem si uvědomila, že mi „samota“ přináší zároveň obrovskou svobodu. A pak jsem si napsala seznam, co je pro mne dobré a co špatné – ale natvrdo. V nějaké slepé uličce to pomáhá: když si záležitosti férově sepíšete, a změníte se. Začala jsem se například jinak oblékat, znovu jsem lyžovala. Lidé v druhé polovině 19. století se prý dožívali stejného věku jako my. Byli vystaveni vysoké fyzické zátěži, strava byla jiná, méně se kouřilo a pilo. Je stravování tak podstatné? Stravování má na nás také obrovský vliv. Jde o stavební materiál pro naše buňky, a každý jsme jiný, s jiným genetickým potenciálem. Pokud porušíme nějaké mantinely, tak si ubližujeme… Já ovšem nedokážu vyčíslit, nakolik je pro jedince životní styl důležitý.

� 17

Téma: Léky a alternativní medicína

info Kdo je MUDr. Zina Kaucká Do jednotlivých etap jejího profesního životopisu patří IKEM, Akademie věd, Nemocnice Na Homolce (kde zakládala oddělení imunologie). Nyní pracuje na pražské Klinice regulativní medicíny. Absolvovala řadu homeopatických kurzů (francouzská, rakouská, holandsko-indická, anglická škola). Patří mezi pět našich nejuznávanějších lékařů v oboru homeopatie.

současnosti hodně hovoří o potřeb� Trendy nosti kvalitní stravy. A samostatná kapitola je toxicita našeho prostředí – a populace ji zhoršuje dál. Podle mne by člověk měl ve stravě dát spíš intuitivně na to, co sám upřednostňuje. Delší zastavení by si také zasloužily detoxikační testy.

Hodně problémů se přisuzuje také současnému stresujícímu životnímu stylu… Přístup k životu je z hlediska zdraví důležitější než léky. Člověk má do značné míry svobodnou vůli. Zkuste se nějakého dítěte zeptat, jak se cítí, většina odpoví: Jo, dobře. Málokteré dokáže popsat nějak barvitě svou dnešní situaci. Jejich rodiče jsou uspěchaní, nemají čas na dlouhé vyptávání se. A s tímhle pocitem, že neumí vyjádřit své pocity, dítě vyrůstá, a pak lidem v okolí nedokáže své emoce sdělit. Něco potlačuje, cítí vztek. Jeho komunikace s okolím může přejít do ztráty množství energie – a z přemíry takových situací někdy vzniknou alergie nebo nemoc. Některé záležitosti se vyhodnocují jako chronická toxicita, třeba civění na televizi, propadnutí světu plnému technologie. Máte dojem, že se léky nadužívají? Antibiotika, antidepresiva… Už na začátku 90. let jsem jako šéfka imunologie napsala článek, že se antibiotika nadužívají, a to bez hledání jiných cest a přístupů… A především pediatři, většina z nich, přestávají o svých malých pacientech přemýšlet v souvislostech. Jako o celku. Při rýmě podají lék nebo naočkují, bez zájmu o to, proč to v organismu vzniká. Léčí jen projev, ale neřeší, proč se to děje a co se vlastně děje. V nějaký moment i já předepíšu pacientovi antibiotika, protože vnímám, že organismus tu situaci neutáhne. Ale pak se co nejrychleji snažím o jeho vyčištění. Stav zdraví je pomyslný bod, ale přes antibiotika se už na původní úroveň nedostanu. Léky zničí bakterie nebo plísně, ale vyrůstají zase jiné. Principem homeopatie je nejen uzdravit, ale přijít na to, jak tělo vyčistit po antibioticích, najít zdroj onemocnění. Lidé věří potravinovým doplňkům. Podle vás takové tabletky ano, nebo ne? V nějakém období nedám dohromady tak vyváženou stravu, že by v ní nic nechybělo.

18

Někdy potřebuju nějaký prvek, kterého se ve zdravé zelenině a ovoce prostě nedostává. Pak proti takovým prvkům v tabletách nejsem, jen nevěřím tomu, že všechny z těch nabízených stovek preparátů jsou kvalitní. Stát se otrokem potravinových doplňků je podle mne hloupost. Všeobecně se ví o vašich negativních názorech na očkování mimin a malých dětí. Skutečně se dlouho snažím poukazovat na to, že populace je příliš proočkovaná. Ověřila jsem si, co očkování dokáže udělat s imunitním systémem, jak dochází k jeho násilné aktivizaci. Mám to odzkoušené i v laboratoři, vím, že děti nevyrobí protilátky na všechno, nač se očkují. Proč se to tedy dělá? Děti jsou zatěžované vším, co vakcína obsahuje! Nejde jen o antigen, ale

jsou tu přítomny i další látky, adjuvantia, a ta vyzvou imunitní systém k reakci. Ale organismu chybí protilátky. Byla byste pro to vůbec neočkovat? Jistě ne v době prvního roku života. Kdy nevím, do „čeho“ očkuju. Jakým způsobem bude imunitní systém dítěte reagovat. Máte pět vnoučat. Jak uplatňujete svůj hlas ve vlastní rodině? Tam mám jen poradní hlas. Za děti a rozhodování o nich je podle mne odpovědná máma. Já to akceptuji, jen pokud jde o záležitost, pro mě naprosto neschůdnou, povídáme si o tom. Co vám vlastně dává denně vaše práce? Možnost některé lidi opravdu uzdravit. 


ceStování


■ I vozíčkáři dokáží zvládnout plavbu na jachtě ve Středomoří. ■ Přestože plavidlo není bezbariérové, účastníci byli nadšení. ■ Pobyt na lodi představuje specifickou formu rehabilitace.

Na vlně nadšení

Pevnina za zády, modravé dálky před přídí. Kdo by to nechtěl zažít? Text: NINA KŘEHOTOVÁ Foto: Stanislav Šimík

N

ěkdy na začátku roku se mě Honza Pičman, psycholog z Jedličkova ústavu, zeptal, jestli s nimi chci jet do Chorvatska na jachtu. Věděla jsem, že tam s vozíčkáři vyráží, protože můj nechodící kamarád s nimi jezdí pravidelně. Nicméně já jsem na rozdíl od něho zvyklá na své pohodlí. I tak ale u mne ta nabídka vyvolala nadšení a po pár dnech jsem si řekla, že pojedu. Před cestou jsme si udělali schůzku, na které jsem se dozvě-


Mezi námořníky s postižením se zařadil i cestovatel Tomáš Pik.

děla, že se na jachtě nelze vůbec pohybovat s vozíkem. Padla i zmínka o nutnosti šetřit vodou. Ani to mé rozhodnutí nezvrátilo. Naštěstí!

Pár omylů Marína (neboli přístaviště) v Sukošanu nás přivítala oblačnou oblohou. Zatímco kapitán přebíral loď, posádka si zašla do restaurace. Říkala jsem si, že se naposledy dobře najím, protože na jachtě se už určitě tak dobré stravy nedočkám. Jaký to byl omyl! Jídlo na lodi bylo fantastické a já jen smekám před kuchařem.

Nastal čas nalodění. Úzké prkno, které spolu s jachtou tančilo v rytmu vln a větru, ve mně vyvolalo strach. Kluci z posádky mě ale vzali do náruče a ve chvilce jsem seděla na lodi. Všichni jsme tedy byli na palubě, zavazadla v malých kabinkách a všechny vozíky schované v útrobách lodi. Můj první pohyb na palubě: po zadku se dosoukat ke schodům a ty následně shopsat až dolů, kde byla hlavní místnost se stolem, gaučem, sporákem a linkou. Bylo to krásné, prostor malý a všude držadla. Teprve později jsem zjistila, že když se loď kymácí ze strany na stranu, jsou úchyty potřeba i pro zdravé jedince.

� 19

ceStování Na palubě nikdo vozík nepoužívá, takže se každý přesouvá, jak umí.

Uvidět na vlastní oči delfíny ve volné přírodě musí potěšit snad každého. Chorvatský přístav jachet v Sukošanu po rekonstrukci myslí i na vozíčkáře.

Autorka článku Nina Křehotová (ve žlutém) s kolegy během zastávky na břehu

Plavbu si užívala i Alena Jančíková, ředitelka České asociace paraplegiků CZEPA.

Sedla jsem si ke stolu na gauč a jen se � dívala. Pak jsem z gauče přehopsala k jedné ze čtyř kajut, která měla být moje. Protože mě nohy trochu poslouchají, využila jsem jeden z úchytů, abych mohla vstát, otevřít dveře a vidět, kde budu spát. Maličkou kajutu tvořila postel pro dva, malý úložný prostor a miniaturní místnost s toaletou a umyvadlem. To mě nadchlo, protože se mi zdálo, že nezbývá žádný prostor, kam by se dalo spadnout. To byl také omyl, jak se později ukázalo.

Na laně a prostěradle Kajuty byly rozděleny, s lodí jsme se seznámili a s plánem cesty zrovna tak. Zbývalo jen vypnout telefon a všechno si pěkně užít. I když první den bylo větrno a oblačno, seděli jsme v bundách na lodi a užívali si ten pohled. Takové zážitky lze jen těžko popsat slovy. Navzdory předpovědím počasí bylo ale nakonec převážně slunečno. Koupali jsme se v moři, kdo chtěl, vzal si vestu nebo kruh. K lodi bylo připevněno lano, aby nás proud a vítr

20

Rezervace jachet na příští sezonu obvykle začíná už v listopadu.

neodnesly daleko od jachty. Nahoru nás kluci dostali za pomoci prostěradla, které provlékli dotyčnému pod rameny, a vytáhli ho zpět na palubu. Někdy k tomu stačily holé ruce. Já osobně jsem každý den vstávala časně zrána, protože se mi líbí probouzet se současně s přírodou k novému dni. Každý si ale vstával, kdy chtěl, a dělal, co chtěl. Ovšem všichni bez rozdílu a od prvního okamžiku jsme neustále posilovali svůj stabilizační systém. Někdy více, když byly velké vlny, a někdy méně, kdy se loď jen jemně pohupovala. Každopádně za ten týden se mé tělo báječně posílilo.

Křičet radostí Měla jsem v sobě tolik vděčnosti, pokory a radosti! Občas jsem si jen tak zakřičela, protože jinak bych tou radostí asi praskla. Dny to byly úžasné. Pohledy, které se nám naskytly, jsme se jen marně snažili zachytit foťákem. Večery byly chladnější, ale plné hvězd, zpěvu, zajímavých debat a někdy jen naslouchání šumění moře.

Houpání na vlnách bez pevné půdy pod nohama představuje osobitou rehabilitaci.

Šrámy se zahojí, všechny svaly byly příjemně namožené a tělo bolavé od neustálého posilování. To je však ten druh bolesti, která má smysl. Jirka, který má těžší formu dětské mozkové obrny, zvládal vše s jeho tak typickým úsměvem. Pocítila jsem jistou vděčnost, když se roztříštil můj předsudek, že se s ním



Po pár dnech se mi báječně posílily nohy i břišní svaly, a tak můj pohyb po kajutě byl snazší a snazší.

www.apicz.com

Automobily bez bariér. Plavání je nedílnou součástí pobytu na jachtě. Nezapomíná se ale ani na bezpečnost.

nebudu moci bavit, protože mu nerozumím. Naučila jsem se mu rozumět, stačilo mu dát šanci. Dny na lodi s ním mi daly zase tak trochu jiný pohled na svět. Bylo úžasné vidět ho, když kormidluje loď. Nebo když začne zpívat písničku a my se k němu přidáváme. Těšilo mě, že i já mohu být užitečná, třeba jen tím, že mu pomohu s jídlem. O každém člověku z jachty bych toho mohla napsat hodně. Třeba o Aleně, která jako jediná z nás má v nohou úplnou plegii, a přesto to tam s námi zvládla.

Trochu jiná rehabilitace Po pár dnech se mi báječně posílily nohy i břišní svaly, a tak můj pohyb po kajutě byl snazší a snazší. Dostávalo se mi neustálých pochval a podpory od všech. Byla to tak trochu jiná rehabilitace. Neříkám, že vše bylo jednoduché a naprosto idylické. Jednou jsem spadla, protože byly velké vlny a já zrovna šla do kajuty. Díky stísněnému prostoru jsem se ale jen bezpečně sesunula k zemi. Šrámy se zahojí, všechny svaly byly naopak příjemně namožené a tělo bolavé od neustálého posilování. To je však ten druh bolesti, která má smysl. Nechtěla bych zapomenout zmínit se o hygieně na lodi. Se sladkou vodou bylo potřeba šetřit, takže koupání probíhalo v moři. A tak jsem, když jsme měli přestávku v Šibeniku, protože se nám natrhla plachta, byla vděčná za to, jak krásně si žijeme – jen otočíme kohoutkem a máme pitnou vodu a máme jí dost. Vím, že mě ten týden naučil s ní šetřit. Také mě potěšil Honza, když říkal, že teď konečně vynikne má přirozená krása, protože nejsem celá načančaná a namalovaná a sluší mi to víc než normálně.

Nelze popsat slovy Zážitků bylo mnoho a nejde vypíchnout jen jeden jako ten nejkrásnější. Všechny kousky (a spoustu jsem jich nenapsala) zapadají do jedné skládačky a tvoří nádhernou mozaiku. Je jen málo věcí, které se vyrovnají ranní kávě na palubě, kdy se vše


Když se zrovna nepluje, mnohá chorvatská přístavní města určitě stojí za prohlídku.

info Kdo je Nina Křehotová Vystudovala gymnázium v Litvínově a Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu Ostrava – obor geovědní a montánní turismus.

— Ruční ovládání pedálů — Bezbariérová vozidla — Úpravy sedadel — Nakládání invalidního vozíku — Ostatní individuální úpravy

V osmnácti letech se náhle její zdravotní stav zhoršil a po prodělané léčbě zůstala na vozíku. Pracovala ve společnosti MATURUS v Praze.

Nový Sukošan V letošním roce je největší chorvatský přístav jachet v Sukošanu podstatně zrekonstruován. A nechybí ani dobrá bezbariérová toaleta. S vozíčkáři na lodích se už počítá. Rezervace jachet na příští rok začíná obvykle už v listopadu.

Plavby s vozíčkáři V ČR mají velké zkušenosti s plavbami s vozíčkáři kromě jiných: Jaroslav Bečka – [email protected] L ucie Krulišová a Libor Širůček – [email protected] Martin Němec – [email protected] Jan Pičman – [email protected] Jan Spilka – [email protected]

probouzí. Nebo když je člověk uprostřed moře, připadá si malý, pokorný a cítí, že je součástí něčeho mnohem většího. Je to jen můj úhel pohledu, ale já vím, že mé limity se zase posunuly jinam a tahle výprava něco změnila. A to díky tomu, že jsem byla ochotna vystoupit ze své komfortní zóny. Za to patří dík všem, kteří nám na jachtě pomáhali se vším, co bylo třeba, a tento zážitek s námi sdíleli. 

API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora T: +420 606 070 992 | E: [email protected]

příběh konta bariéry ■ Opravdu nám stát slouží? ■ Nemáte u vás také zhasnuto? ■ Za co si můžeme sami…

Nezastavitelná Jitka Jitka si své názory drží. I když nejsou v oblibě.

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

J

sou lidé, kteří v životě hledají jen nějakou jistotu. A když je potká vážný úraz, nemoc nebo jiná osudová rána, přimknou se ke své představě ještě více a jako by okolní svět přestal existovat. Jitka Burianová se už čtrnáct let pohybuje na vozíku, ale srší přitom nejen nevyčerpatelnou energií. Srší i plány, jak zlepšit život těm ostatním. Vystudovala ekologii na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a čtyři roky pracovala na Ministerstvu životního prostředí ČR. Jen na půlku z toho času vzpomíná v dobrém: „Bude to znít třeba divně, ale na takovém úřadu by měli být srdcaři. Lidi, kteří jen nevyřizují papíry, ale samotné téma je chytne a vidí v něm smysl… Zkrátka jsem zažila změnu – po volbách v roce 2011 přišli noví, vzorní úředníci, ale bez zaujetí. Vůbec bych chtěla vědět, jestli stokrát probíraný zákon o státní službě počítá s něčím víc než jen s byrokratickými dovednostmi. Asi ne.“ Tak si zkusila evropskou dobrovolnou službu v Rakousku, a když se vrátila, hledala nové uplatnění. I na úřadu práce. A zase potkala vzorné úřadování, dobré rady, jak vyplňovat žádosti, ale nic víc. Možná si nerozuměla s příslušnou referentkou, možná čekala víc pochopení pro svou situaci. Teď

22

Sociální systém se proměnil na obrovský balík miliard, přes který není na člověka vidět. pracuje v Nadačním fondu pro podporu zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a stará se hlavně o granty a projekty zaměřené na společenské mechanismy, které podporují (i nepodporují) dobré uplatnění často skvěle kvalifikovaných, ale přece jenom handicapovaných. Ubývá bariér, nebo ne? „Jestli myslíte bariéry fyzické, pak ano, i když by měly mizet rychleji. Mnohem pomalejší změny vidím ve společenské atmosféře. Kdybych jen podlehla pocitům z každodenního kontaktu s postiženými a jejich okolím, začala bych tvrdit, že společnost už umí náš svět chápat. Třeba v Praze a jiných velkých městech to funguje a můžete se na každém kroku setkat s pomocí. Jenomže v menších městech a obcích je mnohde stále ,zhasnuto‘, lidé s postižením

si připadají, že jen obtěžují okolí, které má přece svých starostí dost.“ Zkušenosti energické mladé ženy jen potvrzují dennodenní situace mnoha lidí. Sociální systém se proměnil na obrovský balík miliard, přes který není na člověka vidět. Splníš požadavky z tabulek? Dostaneš. Nesplníš, protože s tvou situací tabulky nepočítaly? Nedostaneš nic. Jitka se vrací ke svému ministerskému angažmá: „Stát by přece bez nás, zdravých i nezdravých, vůbec nebyl. Ale on se tiše stal jakousi nezávislou entitou, žije svým životem, cosi vytváří, ruší, reformuje podle nějakých svých pravidel a plánů a obyčejný člověk je někdy v pozici obtížného hmyzu. Kdo za to může? My si za to můžeme! Jsme pasivní, bojácní, neumíme si stát za svým. A to je vlastně můj plán. Ať budu kdekoli, tohle bych chtěla měnit. Nechci ničemu šéfovat, ale chci se podílet na aktivitách, které ruší apatii. Vidím, že takhle začíná myslet víc a víc lidí, hlavně mladých. Když slyším hrozné řeči tzv. spokojených občanů o uprchlících, o přemrštěné sociální pomoci, o údajném plýtvání na dávky, říkám si: Jitko, tohle je tvůj džob!“ Každý z nás si v životě prožil nějaké pády. Jitce ten její, nejvážnější na horách, vážně poškodil páteř a přikoval ji k vozíku. Ale nevzal sílu a cit. Mohla by se zabývat sama sebou a třeba i někde v koutě se litovat. To neumí. A to je dobře hlavně pro nás všechny. 


umělci konta bariéry ■ Rozumí si se sklem, papírem i barvami. ■ Výtvarnice s nekonečnou představivostí. ■ Letitá spolupracovnice Konta Bariéry.

Eva Vlasáková se svou sklářskou autorskou kolekcí

Poutník

s barevnou duší... Text: Michaela Zindelová Foto: Jan Šilpoch

V

domě obklopeném stromy dopadají sluneční paprsky do oken zaplněných skleněnými díly, světlo na ně občas kreslí zajímavé imprese… U stolu sedí autorka, výtvarnice Eva Vlasáková. Žije tady, na Malé Skále, dlouhé roky a ráda. V nádherném uměleckém kraji, podobně jako malíři Vladimír Komárek nebo Josef Jíra. A nesmíme zapomenout na významnou osobnost, sochaře, skláře a ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě, Pavla Ježka, jejího manžela. Jak Eva tvrdí, snaží se i po jeho odchodu žít „barevný život“. Nerezignuje, zkouší nové věci,


často vystavuje. Neupíná se – ostatně jako celou profesní cestu – k jednomu materiálu… Vybírá si jej podle účelu nebo zážitku, podle kterého tvoří: „Připadá mi výborné, že si mohu dál hrát, vymýšlet,“ říká. Občas si Eva Vlasáková sbalí nutné věci, tak akorát do batohu, a objevuje svět. Opouští s chutí svoje krásné údolí. Světoběžník? Usmívá se: „Někdo je rád poustevníkem, někdo světoběžníkem.“ Sleduje všechno jako poutník s doširoka otevřenými očima. Označuje se za „podivína“, protože putuje po světadílech – mezi nimi chybí už jen Afrika – dlouhé týdny docela sama. Napadá mě, při pohledu na exotické vyřezané masky na stěně, že změna poledníků a rovnoběžek se stává zdrojem pro její výtvarné dílo, ale výtvarnice namítá: „Pro mne cestování není jenom inspirace, ale

i rozšíření prostoru. Měla jsem štěstí, dost jsem během života cestovala, pracovala jsem v cizině, učila jsem se tam. Vnímám pokaždé odlišné možnosti, jiný způsob života v širších souvislostech.“ Ale určité momenty se později někde v tvorbě objeví, především v kresbách: v ornamentu je cítit Asie, v plastikách zase Mexiko. Vůbec nic ale nevzniká bez silného emotivního prožitku. Co asi právě teď objeví v Brazílii?

Od lámání ke kresleným příběhům „Můj dědeček byl malíř, krajinář, mařákovec,“ vrací se Eva Vlasáková k počátkům své cesty. „A když tatínek zjistil, že po něm asi mám talent, byl nadšený. Ve čtrnácti jsem začala studovat na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze, pokračovala pak na VŠUP v ateliéru užité grafiky a písma Františka Muziky. Známe ho jako malíře, ale on napsal o vývoji písma zasvěcené knihy! To byla krásná léta, studovala jsem v letech 1962–1967… Hned v prvním ročníku jsem se seznámila se svým budoucím mužem Pavlem.“ Eva Vlasáková se hodně věnovala klasické typografii. Už během studia upravovala časopis, naučila se lámat stránky, pracovala s písmem. S příchodem počítačové techniky se ale vše měnilo, podobně jako se „raritou“ stávaly některé grafické techniky. Ona si ale své nadšení pro staré tisky a obdiv k papíru

� 23

umělci konta bariéry Pro porozumění papíru mi hodně pomohl pobyt v Japonsku, kde jsem učila. Jeho křehkost i zvláštní síla, kterou Japonci tak dobře znají, si mne docela podmanila. svých dílech ponechala, podobně jako � vemistr koláže Jiří Kolář.

Její koláže jsou někdy i prostorové, používá drobné předměty, jimiž je doplňuje. Hraje si s ručním papírem, s jeho strukturou a zabarvením. Sama dodává: „Pro porozumění papíru mi hodně pomohl pobyt v Japonsku, kde jsem učila. Jeho křehkost i zvláštní síla, kterou Japonci tak dobře znají, si mne docela podmanila.“ Stabilně, jako červená nit, se v její tvorbě objevuje kresba. Magicky vtáhne každého do jedinečnosti atmosféry. V centru vyprávění se ocitá člověk, osobité příběhy lidí se prolínají se symbolikou zvířat. Je to v jejích grafikách, obrazech i pracích se sklem. Mapuje vztah dvojice a jeho složitost, dramatičnost a neustálé opakování situací. Postavy se často chagallovsky vznášejí, vedou dialog – o čem asi rozmlouvají? Nejde ale o duhově zářivé divadlo života, objevují se i pitoreskní figury se znaky grotesky a nadsázky. Blízko sebe je světlo a stín, štěstí spolu s úzkostí. Nese zneklidňující poselství… „Je to hodně zajímavé, že speciálně moje grafiky byly dřív velmi temné, jen s malým dotekem modré, žluté či zelené,“ říká, „a to až do roku 1989.“ Součástí radikální proměny barevnosti – intuitivní a podprahové – se zřejmě stala změna atmosféry naší společnosti.

Dva umělci vedle sebe Před třiceti lety se Eva Vlasáková seznámila s technologií taveného skla – kupodivu hodně daleko od svého manžela, který studoval v ateliéru profesora Stanislava Libenského, až v Americe. Dostala tehdy stipendium na Pilchuck Glass School ve Stanwoodu. Nejprve si vyzkoušela leccos v ateliéru německého umělce Erwina Eische, později techniku taveného skla u Clifforda Rainyho. A když se vrátila, v práci se sklem pokračovala.

Těšilo ji to a bavilo, měla výhodu, že se na sklo dívala jinak než ti, kteří se jím zabývali dlouho. Učila a přednášela v zahraničních sklářských institucích, byla zvána k účasti na sympoziích a konferencích. Podobně jako její muž Pavel Ježek si v oblouku desetiletí vyzkoušela různé sklářské techniky. „I když jsme pracovali vedle sebe, vznikaly úplně odlišné věci,“ vzpomíná výtvarnice a dodává: „Jeho sochy byly vymyšlené konstrukčně a působily až architektonicky. Byl jedním z prvních, kdo použil sklo v kombinaci s kovem, dřevem a dalšími materiály. Opravdu nový přístup… Stal se jedním z nejuznávanějších tvůrců skla ve světě. Některé Pavlovy práce jsou hodně rozměrné, moje věci jsou mnohem menší, důležitá pro sklo je barva. V mých imaginativních příbězích figurují hlavně lidé a zvířata. Pavel používal průhledný křišťál, který vyhovoval přesnosti jeho záměru. Každý z nás šel vlastní cestou. To bylo krásné, takový život…“ Nedávno bylo možné vidět různé sklářské techniky na autorčiných objektech na malé výstavě v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – tavené plastiky, hutně zpracované sklo, předměty malované, ryté i pískované. „Byla jsem ráda, že mne muzeum vyzvalo k této akci,“ říká Eva Vlasáková. „Byla to možnost hlavně pro studenty, kteří se sklem zabývají, jak si rychle různé techniky připomenout. Šlo o způsob, jak ,oživit‘ i Pavla Ježka, který ve SUPŠS v Železném Brodě bezpočet žáků se sklem seznámil! Jsem ráda, že tato škola funguje dobře dál. Ještě předtím ale bylo možné vidět kompletní soubor plastik mého muže na výstavě, kterou uspořádala Oblastní galerie v Liberci. Já ji doplnila především pracemi s papírem, obrazy a kresbami. Těší mne, že se v celém regionu udržuje historické i současné sklářské povědomí, připadá mi to v dnešní době nanejvýš důležité.“ 

info Kdo je Eva Vlasáková Absolventka Vysoké školy uměleckoprůmyslové (ateliér Františka Muziky) se narodila v Táboře (1943), studia ukončila v polovině 60. let. Její profesní portfolio má mnoho položek: je pedagožka, malířka, sklářská výtvarnice, typografka a ilustrátorka. Zabývá se také často výtvarnou instalací svých prací v prostoru. Velký úspěch získaly především její kresby a skleněné plastiky, které kladou akcent na barvu skla odlévaného do forem. Měla zatím přes sto samostatných výstav v Evropě i zámoří. Vloni se její jméno v expozicích objevilo čtyřikrát, letos vystavovala také se svými dalšími kolegyněmi, přítelkyněmi (Wageová, Radová, Vyleťalová). Její práce jsou zastoupeny v českých i zahraničních veřejných i soukromých sbírkách, získala ocenění za grafiku a autorské sklo doma, v Dánsku, Španělsku, Polsku, Francii a USA. S Boženou Jirků se účastnila přípravy první aukce Nadace Konta Bariéry v roce 1993, vytvořila grafickou podobu katalogu, která byla užívána po dvacet let. Fotografiím darů stovek artefaktů, obrazů i soch, vtiskla autentickou grafickou tvář.

Konto Bariéry

pořádalo v prosinci 2014 12. aukční salon výtvarníků.

Modrý pták štěstí, 2007, sklo tavené ve formě

24

Dáma s ještěrkou, 2002, sklo tavené ve formě

Doprodej všech nevydražených uměleckých děl najdete tradičně na www.kontobariery.cz.


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Stipendium Bariéry udělujeme již šestnáct let. ■ Dobrobot je nová cesta pro dárce. ■ Cen není nikdy dost; to jsou slova našeho předsedy nadace.

Pestrý podzim v nadaci

Zdroj foto: archiv Konta Bariéry Autor: Goran Tačevski

Stipendia pro školní rok 2015/2016 jsou udělena Rada Konta Bariéry posuzovala v tradičním termínu žádosti o podporu studia. Stipen dium Bariéry je chlouba naší nadace. Už šestnáct let touto dobou rozhodujeme o žádostech zhruba sedmi desítek handicapovaných středoškoláků a vysokoškoláků. Je to svým způsobem unikátní stipendium s pravidly, která si nadace stanovila sama. Při posledním schvalování jsem si během živé diskuse členů Rady Konta Bariéry znovu uvědomila, jak je vzdělání pro tyto studenty důležité a jak je dobře, že Bariéry mohou být u toho a pyšnit se báječnými a úspěšnými studenty a absolventy, kteří si splnili sen i díky naší podpoře. Shodou okolností jsme se týden předtím sešli s desítkou těchto našich studentů na snídani v Senátu ČR. Byli tam jak mladí lidé, kteří už dokončili školu nebo se konci studia blíží, hvězdy našeho projektu, tak i ti, kteří teprve začínají. Hostitelkou byla místopředsedkyně senátu Miluše Horská, dlouholetá ředitelka speciální školy SVÍTÁNÍ v Pardubicích, která o vzdělávání této skupiny studentů ví své. Byla jsem ráda, že jsem jí mohla představit třeba studenta 3. ročníku Fakulty informatiky MU v Brně, mladého muže, který je postižený praktickou hluchotou. Jakub přitom sám vyprávěl o studiu ve škole a svých plánech na uplatnění. Ladislav, vozíčkář a čerstvý absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity, zaujal všechny přítomné svým životním osudem. Mladý motorkář, truhlář, se po nešťastném zranění vrhl na studia. Absolvoval gymnázium i již zmíněná studia právnické fakulty a dnes hledá uplatnění v oboru. Petra, studentka s těžkou zrakovou vadou, vystudovala konzervatoř v Praze a ve Florencii a dnes nejen koncertuje, ale je také učitelkou v ZUŠ v Poděbradech. Co student, to zajímavý osud, a já jsem z tohoto milého setkání odcházela s přesvědčením, že tenhle projekt stojí za to. Přemýšlíme, jak jim pomoci i v tom nejdůležitějším – v jejich pracovním uplatnění.

neznají, nebo sice vědí, že existuje Konto Bariéry, ale nenapadne je přispět. Možná to, jak oslovujeme mladé dárce, není dost cool, není to jednoduché a nedá se to sdílet, což je dneska velký hit. Když se vám něco povede – nebo i nepovede – chcete se o zážitek a emoce podělit s kamarády. A na tomto principu funguje Dobrobot. Slovo je to komplikované, ale princip jednoduchý. Ve výzvách, které si účastníci založí, jsou přítomny emoce, a hlavně – vše se dá rychle a přehledně sdílet. Není pak nic jednoduššího než poslat DMS, vyzvat k témuž kamarády a hecnout je k ještě lepší výzvě. Neváhejte, vyberte si výzvu, která je vašemu srdci nejbližší! Nebo ukažte ostatním směr a vytvořte výzvu vlastní! S tímto projektem začínáme a věřím, že přineseme do fenoménu dárcovství něco opravdu nového (více na www.dobrobot.cz).

Dobrobot – co je to?

K nadaci paří i ceny; tradiční i nové

Posledních pár let si v Kontu Bariéry lámeme hlavu, jak zaujmout i ty, kdo nás zatím

Podzim je pro nadaci právě ve znamení cen. Laureátem Ceny Jaroslava Seiferta se stal


Eugen Brikcius, Cenu Václava Havla získala ruská bojovnice za lidská práva Ljudmila Alexejevová a o Mezinárodním dnu seniorů jsme ocenili naše Senzační Seniory – jednotlivce i kluby. Ocenění si letos odneslo celkem 17 klubů a jednotlivců – na pomyslném zlatém stupínku stála 72letá Anneliese Přikrylová z Rožnova pod Radhoštěm, bývalá ředitelka základní školy, která již sedm let inspiruje 800 seniorů kolem sebe. Mezi kluby zvítězili senioři z Prachatic. Do nově otevřené Zlaté síně SenSenu byla uvedena jako první 93letá Dana Zátopková, legenda české atletiky, jejíž životní příběh je stále inspirující.  Přeji vám pěkný konec podzimu! Vaše Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected]

25

technika ■ Rodičovství z vozíku vyžaduje invenci. ■ Speciální postýlka najede nad postel, vozík se pod ni vejde. ■ Po bytě se ohrádka přesouvá na kolečkách.

Jak jsme stavěli kosmickou loď

Úkol, který nebylo jednoduché vyřešit: dětská ohrádka přístupná z postele i vozíku...

Text: Eva Reitmayerová, Dalibor Šmíd Foto: Dalibor Šmíd

Budeme tři Dvě slova, která dokáží klidný partnerský život proměnit v něco na způsob výpravy na Mount Everest. Plánují se jednotlivé etapy expedice, sestavují se dlouhé seznamy potřebného vybavení, shánějí se zkušenosti a rady předchozích dobyvatelů. Vzduchem se nese odhodlání nic nepodcenit a být připraven obstát tváří v tvář všem tušeným i netušeným nástrahám. Psal se rok 2009 a my jsme se chystali právě na takovou výpravu. S jediným rozdílem – nastávající maminka používá mechanický vozík. Pro nás to tehdy znamenalo, že se místo dobytí Mount Everestu chystáme na let na Mars. Projekty jako Máma, táta na vozíku nebo Rodičem s hendikepem tenkrát buď ještě neexistovaly, nebo jsme o nich nevěděli, známé s podobnou zkušeností jsme neměli, a tak jsme se vydávali do skutečného nefalšovaného neznáma. Přebalovací pult, křeslo na kojení, postýlka. Rutinní trasa, kterou miminko s mámou absolvuje v prvních měsících několikrát denně, se na vozíku rázem stává artistickým výkonem. Ruce, které mají normálně tak akorát co dělat, aby přenesly zbytek těla mezi křeslem a vozíkem nebo vozíkem a postelí, by se měly najednou zároveň s tím i bezpečně postarat o malého křehkého človíčka? Nepoletíme raději na ten Mars? Co udělá našinec, když si opravdu, ale opravdu neví rady? Začne googlit. Na dotaz „wheelchair accessible cot“ nebo „crib“ vyskočí spousta tipů a kutilských řešení, která mají vesměs dva společné rysy: křídlové otevírání dveří postýlky namísto klasického zvedání a spouštění jedné bočnice, a podjezdnost, tedy umístění dna postýlky někam do výše 60–70 cm a ponechání prostoru pod ním volného pro najetí přední části vozíku. Postýlka tak splní zároveň roli přebalovacího pultu a většina rizikové manipulace s miminkem je tím eliminována. Ještě upravit rozměry a přidat kolečka, aby se mrňous dal dostrkat po bytě i s postýlkou, kamkoli je zrovna potřeba, a lepší už to být nemůže. Nebo ano?

Vstávání Standardní konverzační téma s novopečenými maminkami. Kolikrát za noc se vám

26

budí? Vstát na každé zaplakání z postele, přesednout na vozík, popojet k postýlce, utěšit, zkontrolovat, přebalit, nakojit a zase zpátky – nebezpečí už tam žádné není, ale energie to vezme dost. Nedala by se někde ušetřit? Elektrický polohovací rošt už v posteli máme, takže by stačilo, jen kdyby postýlka uměla na způsob nemocničního servírovacího stolku najet z boku nad postel. Pak se jen nechat elektrickým roštem zvednout do polohy vsedě, otevřít dvířka postýlky a udělat, co je třeba. Žádné přesedání na vozík a zpět by nebylo potřeba. Ale dá se možnost nasunutí nad postel, a tedy zrušení obou nohou na jedné straně

postýlky, skloubit s podjezdností, a zároveň udržet stabilitu celé konstrukce? Vymysleli jsme tvar rámu, který by všechny tyto vlastnosti mohl splňovat – spodní část ve tvaru U osazená kolečky a spojená dvěma nohami s obdélníkem kopírujícím tvar spodního U. Testovací prototyp jsme nejprve vyrobili z dřevěných hranolů zpevněných ocelovými konzolami z hobbymarketu. Místo ohrádky jsme na podvozek namontovali zatím jen dřevotřískovou desku a vznikl tak originální pojízdný pracovní stoleček na dvou nohách. Dál už to ale cestou panelákového kutilství nešlo. Naštěstí se našel schopný řemeslník, který byl ochoten dát naší myšlence



Vstát na každé zaplakání z postele, přesednout na vozík, popojet k postýlce, utěšit, zkontrolovat, přebalit, nakojit a zase zpátky – nebezpečí už tam žádné není, ale energie to vezme dost.

Prototyp spodní konstrukce. Bude to fungovat?

Zatím jen stolek. S bytelnější variantou rámu z oceli pomohl později řemeslník.

Krmení, přebalování a další běžné činnosti? S podjezdnou ohrádkou pro vozíčkáře žádný problém!

Na pevném rámu už ohrádka spolehlivě drží a na kolečkách se cestuje s mámou po bytě.

info Kosmická loď Naše „kosmická loď“ zatím absolvovala dva úspěšné starty – v září 2009 a v dubnu 2013. Oběma našim kosmonautkám umožnila prohlédnout si planetu, na kterou se narodily, pěkně z výšky. Dnes už z postýlky obě dávno vyrostly, a nastal tak čas poohlédnout se, komu dalšímu by mohla posloužit. Pokud víte o nějaké posádce, které by se taková zachovalá, neolétaná raketa mohla hodit pro jejich vlastní kosmické dobrodružství, ukažte jí tenhle článek. Postýlku do dobrých a potřebných rukou rádi zapůjčíme nebo darujeme. Případné dotazy rádi zodpovíme na adrese [email protected] nebo [email protected]. Šťastný let!

fortelnou ocelovou formu. Rám ze svařených obdélníkových profilů už vzbuzoval mnohem větší důvěru a dal se snadno jednou rukou posouvat po celém bytě. V truhlářské firmě jsme pak zadali výrobu ohrádky z bukového dřeva s křídlovým otevíráním. Kováním se firma zabývat nechtěla, tak jsme si ho doplnili sami, a kamarádka nám ušila potah na matraci a postranní kapsáře na plenky a další propriety.

V bezpečí Pořizovací náklady činily zhruba šest tisíc korun, prakticky všechno za ohrádku, za pod-


vozek si řemeslník odmítl cokoli vzít. Vnitřní rozměry ohrádky 70 x 62 cm (vnější o 5 cm víc) na jednu stranu poskytují dostatečné pohodlí jen na první půlrok od narození, ale zároveň postýlka bez problémů projede všemi dveřmi v bytě. Dá se volně přesouvat mezi místnostmi podle toho, jestli miminko zrovna potřebuje klid na spánek, nebo naopak být mámě co nejblíž. Zvykli jsme si postýlku i s obyvatelkou vždycky zaparkovat tam, kde se zrovna něco děje – u kuchyňské linky mohla sledovat, jak máma vaří, u jídelního stolu nám dělat společnost. V noci vlastně „levitovala“ 30 cm nad máminou postelí, a když se začala hlásit o jídlo, přebalení nebo utěšení,

máma se k ní dostala s pomocí polohovací postele během pár vteřin. Největší devíza postýlky je ale bezpečnost: žádné zvedání ze země, žádné popojíždění na vozíku s miminkem v náručí, možnost mít ho pod stálým dohledem ve dne i v noci. Na procházky jsme samozřejmě měli i dětská nosítka – nejprve Lodger Shelter a později Babybjorn – vybraná především podle toho, jak snadno se s nimi manipuluje, ale u běžných denních (a nočních) činností je lepší, když je potenciálně rizikových manipulací co nejméně. Ocelový podvozek osvědčil svou bytelnost i později, když už děti povyrostly a začaly v postýlce poskakovat. 

27

AUTO-MOTO ■ Nové kombíky zastupují Opel Astra a Renault Talisman. ■ Škodu Roomster zatím mladoboleslavská automobilka nepředstavila. ■ Premiéru měla jak levná, tak i luxusní auta.

Novinky

z Frankfurtu Text: Petr Buček Foto: Automobilky

N

ové kombíky, sportovní škodovky a auta s vizáží vozů do terénu – takové byly novinky představené na autosalonu ve Frankfurtu. Která z těchto aut přijdou vhod handicapovaným? Kvůli svému prostoru a velkému kufru, kam se snadno vejde vozík, jsou oblíbené hlavně kombíky. Na frankfurtském autosalonu se jich představilo hned několik. Opel ukázal svůj model Astra nové generace rovnou v obou karosářských verzích – jako pětidveřový hatchback i kombi. Ke kratšímu provedení uveřejnil také ceník. Nejlevněji přijde nová Astra na 320 000 korun včetně DPH; kombík svou cenu na českém trhu zatím nezná, ale dá se přepokládat, že bude stát okolo 350 000 korun v základním provedení s benzinovým motorem 1,4 (74 kW / 100 koní). Opel Astra patří mezi auta nižší střední třídy a konkuruje vozům, jako jsou Škoda Octavia, Hyundai i30, Kia cee´d nebo Renault Mégane.

Právě nový Renault Mégane oslavil ve Frankfurtu na výstavišti svou světovou premiéru. Jeho typickým znamením jsou neobvyklá přední i zadní světla. Dostávají tenký proužek, jímž se nové renaulty na první pohled odliší od konkurentů. Podobným designem se pochlubí také větší modely, které napříště ponesou název Talisman. V nabídce nahradí modelovou řadu Laguna. Renault Talisman oslavil podobně jako Mégane ve Frankfurtu svou premiéru a výrobce neváhal rovnou představit nejen verzi sedan, ale také praktičtější kombi.

Nová Škoda teprve přijde Kombík Renault Talisman nabídne kufr s objemem necelých 600 litrů a o zájem klientů se utká se Škodou Superb či Volkswagenem Passat. Autosalon se konal ještě před vypuknutím aféry spojené s úpravou emisí dieselových vozů koncernu Volkswagen. Všechny jeho značky včetně Škody

se tak chlubily svými novinkami a nemusely vysvětlovat problémy s nadmírou oxidů dusíku ve výfukových plynech. Velký prostor, a navíc také posuvné dveře patří k novému Volkswagenu Caddy. Ten si svou premiéru odbyl už před pár měsíci, ve Frankfurtu se však představil ve verzi Alltrack. Ta dostává různé plastové doplňky

Volkswagen Caddy Alltrack s plastovými doplňky po vzoru vozů SUV Talisman – takové jméno ponese nástupce Renaultu Laguna.

28



Kvůli svému prostoru a velkému kufru, kam se snadno vejde vozík, jsou oblíbené hlavně kombíky. Na frankfurtském autosalonu se jich představilo hned několik. Renault Mégane dostane výrazná přední světla.

Suzuki Baleno je konkurentem pro Škodu Fabia.

karoserie, aby se více líbila příznivcům vozů SUV. Model Caddy je pro tuzemské zákazníky zajímavý tím, že z něj vzejde nová Škoda Roomster. Tu ale zatím mladoboleslavská automobilka nepředstavila. Zájemci si musí počkat pravděpodobně až do poloviny roku 2016.

Levně i draze Auta upravená do terénního kabátu zažívala na německém autosalonu doslova žně. Škoda představila Rapid Spaceback ScoutLine, Seat ukázal model Leon Cross Sport. Mezi klasickými vozy SUV s vysokou karoserií a s pohonem všech kol slavil premiéru na frankfurtské výstavě Volkswagen Tiguan. Do výroby vozů SUV se přitom brzy pustí také luxusní značka Bentley. Její model Bentayga dostane šestilitrový dvanáctiválcový motor s výkonem 608 koní. Zcela z jiného cenového soudku je nové Suzuki Baleno, konkurent pro Škodu Fabia. Drahá není ani sportovně pojatá Škoda Rapid Monte Carlo. Premiéru měl na výstavišti i Superb ve verzi SportLine. Příští měsíce čeká ale automobilový svět hlavně sledování kauzy koncernu Volkswagen. Jeho populární dieselové motory vypouštějí mnohem více zdraví nebezpečných oxidů dusíku, než povoluje legislativa. Majitelé vozů Škoda, Volkswagen, Seat a Audi s motory 1,2 TDI, 1,6 TDI a 2,0 TDI vyrobenými mezi roky 2009 a 2014 se v dalších měsících dočkají pozvánky do servisu, kde emise jejich vozů upraví. 


Škoda Rapid se chlubí novými sportovními doplňky.

Kombík Opel Astra se o přízeň zákazníků utká s vozy Hyundai i30 nebo Škoda Octavia.

29

AUTO-MOTO

SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Nový partner Auta bez bariér: Autocentrum Ros Odpovídá Jan Šmíd, Autocentrum Ros (brněnský dealer vozů Škoda, VW a Audi) Jaká specifika má podle vašich zkušeností prodej aut lidem s postižením? Klienti mají většinou vozy vybrané dopředu. Rozhodující je druh a rozsah postižení. O jaká auta z vaší nabídky je nebo může být mezi handicapovanými zájem? Většinou je největší zájem o modely Škoda Octavia a Fabia Combi. Záleží na finančních možnostech kupujících. Proč jste se zapojili do projektu Auta bez bariér? Rádi pomáháme této skupině klientů.

Konto Bariéry radí při nákupu auta Internetové stránky AutaBezBarier.cz jsou projektem Konta Bariéry a usnadňují handicapovaným nákup vozu. Dealerům přitom radí, jak auto lidem s postižením prodat. Jsou rozdělené do pěti hlavních částí: Tvoří je informace zaměřené na státní podporu, dále se věnují vrácení DPH při koupi auta, financování i pojištění auta a také úpravám vozidel. Více na www.autabezbarier.cz

Přehled partnerů Auta Bez Bariér (prodejci a úpravci aut) Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným s výběrem vozu i s jeho úpravou, a také s vyřízením všech formalit spojených s koupí auta. Invacar – úpravce aut www.invacar.com Katovice Průmyslová 464, Katovice Tel.: 383 388 186 E-mail: [email protected] Auto Hlaváček Škoda, Kia www.hlavacek.cz Olomouc Týnecká 669/5, Olomouc Tel.: 724 346 075 E-mail: [email protected] Auto Jarov Škoda, Volkswagen, Seat, Audi, Honda www.autojarov.cz Praha Osiková 2, Praha 3 Tel.: 251 002 222 E-mail: [email protected] API CZ – úpravce aut www.apicz.com Slapy u Tábora Slapy 136 Tel.: 606 070 992 E-mail: [email protected] UNICAR Škoda www.unicar.cz Ostrava Vítkovická 36, Ostrava Tel.: 595 694 051-4 E-mail: [email protected]

Autocentrum Dojáček Citroën, Fiat, Fiat Professional, Jeep, Lancia, Chevrolet www.dojacek.cz PRAHA Kolbenova 809/31, Praha 9 (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia) Tel.: 281 864 734 E-mail: [email protected]

Ostrava (Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru) Krmelínská 10–12, Ostrava-Hrabová Tel.: 599 505 401–3 E-mail: [email protected] Opava (Toyota) Ostravská 356, Opava Tel.: 553 652 093 E-mail: [email protected]

U Seřadiště 7, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 267 216 300 E-mail: [email protected]

Havířov (Toyota) Před Tratí 1/891, Havířov Tel.: 596 440 886 E-mail: [email protected]

Vršovická 70, Praha 10 (Fiat, Fiat Professional) Tel.: 272 735 233 E-mail: [email protected]

AUTO INZAT Renault, Dacia www.autoinzat.cz

Přípotoční 10c, Praha 10 (Citroën, Chevrolet) Tel.: 267 216 601-2 E-mail: [email protected]

Dvůr Králové nad Labem Preslova 441, tel.: 606 181 840 E-mail: [email protected]

Autobond group Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru, Nissan, Mitsubishi www.autobond.cz

AMB Ford www.fordamb.cz

Praha (Kia, Nissan, Mitsubishi) Kolbenova 859/15, Praha 9-Vysočany Tel.: 226 216 621 E-mail: [email protected]

Praha Severní 321, Ořech – Praha-západ Pražský okruh – Exit 19 Tel.: 234 234 150–1 E-mail: [email protected]

Plzeň (Kia, Ford) Koterovská 170, Plzeň-Slovany Tel.: 371 651 030–1 E-mail: [email protected]

Autocentrum ROS

Karlovy Vary (Kia, Nissan, Mitsubishi) Studentská 325, Karlovy Vary-Doubí Tel.: 355 328 012 E-mail: [email protected]

Škoda, VW, Audi www.rosauto.cz Brno Poříčí 1c Tel. 603 225 006 E-mail: [email protected]

Výzva pro dealery aut: Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]. Děkujeme! Více na: www.autabezbarier.cz

30

Co je české, to je hezké Jaké auto je pěkné? To je vysoce individu ální pocit každého z nás, složený z řady parametrů. Pro mnohé se spíše jedná o promítnutí provozních nákladů – čím míň to žere, tím lépe. A klidně ať je to tře ba sekačka na trávu, když mě to někam doveze. Znám člověka, pro něhož je to jen vysoce ekologické rozhodnutí a byl nadšen již z prvních hybridů. Já ne – a elektric ké BMW mě málem přejelo v Londýně v olympijské vesnici, potvora tichá! Jistěže ty hybridy byly téměř nejškaredější z produkce asijské automobilky, která produkuje i normální auta hodně nepěk ná. Ale to je již můj subjektivní názor. Od mládí jsem byl deformován názorem z domova, že ta krásná auta ve filmech z Hollywoodu nebo Francie a Itálie jsou velká, zbytečně silná a nic nevydrží. My měli vždycky blíže k pragmatickému pojetí německých lidových aut a golfy první a druhé generace byly na českém trhu univerzální bomby. A přitom vyni kající čeští vývojáři dali do série skvělá auta jako Tatraplan, Jawu Minor nebo kabriolet Felicia či Škodu 110 R. Ale byli drženi na uzdě objemem motoru nebo stranickým rozhodnutím o koncepci motoru vzadu apod. – včetně odbornosti sovětských a RVHP specialistů na chassis. Já jsem byl, už coby řidič, kdysi zasažen Fiatem Tipo, který se mi zdál účelný i krás ný, podobně jako ty alfy a golfy třetí gene race s motorem VR6, který nešlo ubrzdit. Mámení italských designérů podlehla i Ško dovka, když favorita namaloval Bertone. Nad postelí kluků však většinou visí Carrery 911, corvetty, alfy nebo supersporty. Ráno pak ale usedají s tatínky do škodovek. Mně se nakonec patriotismus líbí, stejně jako nová černá RS kombi z Octavie – určitě ve svém segmentu zase něco urve bratrským passatům. A kvůli tomu pak zase v Mladé Boleslavi nedostanou ty jejich motory… Většinou ale nakonec i v designérském po hledu převládne názor na poměr cena/vý kon/soused. Může se mi líbit Aston Martin nebo jaguar, ale to by už sousedé a můj šéf nedali. Líbí se mi ale neokázalost takové Audi RS6, která pro laika vypadá jako typický kombík pro rodinný nedělní ná kup. Jen však do 1500 otáček. Do té doby, než Lambo 8V s turby zaryčí a splašených 600 koní začne střílet do výfuku a letí tam oheň ze 105oktanového benzinu. Pozor na ten nákup a fíkus v květináči, co se vzadu právě rozletěl po ohromném kufru.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.


inzerce nabízím zaměstnání Pomocné úklidové práce. Pracoviště: Českomoravský štěrk, a. s., Kamenolom Luleč, 265, 683 03. Počet míst: 6. Směnnost: jednosměnný. Pracovní úvazek: plný. Mzda: 150 Kč/hod. Pracovní náplň: Úklid štěrku. Fyzicky náročné úklidové práce vhodné především pro muže. Nástup ihned. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba se tam nenachází. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 02102015 Hledáme spolehlivou paní na pravidelný úklid v Olomouci. Nástup možný ihned. Vyhrazeno pro OZP (osoby plně invalidní), osoby se zdravotním postižením (osoby částečně invalidní) a osoby zdravotně znevýhodněné. Pracovní poměr na dobu určitou s možností prodloužení. Nutno uvést, o jaké pracoviště máte zájem. Prosíme, nechoďte na pracoviště, kontaktní osoba se tam nenachází. Tel.: 723 612 506, popřípadě zaslat životopis na e-mail [email protected] Zn.: 03102015 Prosperující bezpečnostní agentura přijme muže či ženy na nenáročnou práci na pozici strážný pro pracoviště Praha. POUZE osoby se zdravotním postižením (I., II. nebo III. stupeň.). Rádi vás přijmeme do našeho kolektivu bez jakékoli diskriminace. Nástup IHNED, info na tel.: 602 153 333, 777 003 523, 603 498 876, 222 519 458. Nabízíme zázemí stabilní společnosti, dobré a včasné platové podmínky, slušné jednání. m.motycka@ klmsecurity.cz Zn.: 04102015 Telefonní operátor/ka a administrativní pracovník/ce. Náplň práce: telefonická komunikace – aktivní telemarketing, administrativa spojená s balením propagačních materiálů firmy. Požadujeme: dobrý mluvený projev bez vad řeči, spolehlivost, dochvilnost a řádné plnění úkolů, uživatelskou znalost práce na PC. Nabízíme: vstupní školení, zajímavé finanční ohodnocení, finanční bonusy, zodpovědnou a samostatnou práci, práci na hlavní pracovní poměr. Pozice je vhodná pro OZP. Odměna: 12 000–24 000 Kč. Nástup možný ihned. Pokud vás náš inzerát zaujal, zašlete prosím životopis s motivačním dopisem. POUZE na adresu: [email protected] Zn.: 01092015 Administrativní práce – brigáda, možnost výdělku s využitím vlastního internetu. Možná práce i z domova. Pro občana ČR nad 18 let. Kontakt výhradně přes e-mailovou adresu: 0kvydelek064@ centrum.cz Zn.: 03092015

Seznámení Jmenuji se Lenka, je mi 34 let a bydlím v Kroměříži v domově pro tělesně postižené. Hledám kamaráda, který je také postižený, od 34 do 40 let na společné dopisování a e-maily. Předem děkuji za odpovědi. lenkaskor@ seznam.cz Zn.: 03102015


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Najdu? Ahoj, jmenuji se Vladimír, je mi 29 let, jsem z Mikulova na Moravě, od 18 let jsem nevidomý. Hledám dívku, které by mé postižení nevadilo. Může být také tělesně postižená. Baví mě vařit, rád cestuji, zajímá mě historie, zvlášť návštěva hradů a zámků. Může být i z Prahy, protože Praha se mi líbí. [email protected] Zn.: 04102015 Jsi? Ahoj, 34letá, sportovně založená ženská, nedoslýchavá, se zájmem o literaturu a hory, hledá sportovně založeného nekuřáka přibližně stejného věku za účelem společných aktivit. Ostrava a okolí. [email protected] Zn.: 05102015 Pohádkový život. Muž středního věku z Plzeňského kraje hledá milou ženu nad 40 let, která by s ním ráda prožívala hezké chvíle, ráda cestovala a jíž by mohl dát své srdce. vaclavdvacetjedna@ seznam.cz Zn.: 06102015 Mám takový sen, že mám příjemnou partnerku, která ráda cestuje, ráda si se mnou dá něco dobrého k jídlu, nechá se i trochu rozmazlovat. Může být i postižená, ale hlavně se nesmí bát vztahu s mužem, který má rád děti a bylo mu už 50. Milovnice pejsků vítána. Jsem z Plzeňského kraje, spíše sportovní typ, měřím 172, vážím 70 kg. Měl jsem přítelkyni po amputaci nohou, bohužel tragicky zahynula a samotnému je mi smutno. Věřím v upřímnost, lásku a vzájemnou pomoc a toleranci. [email protected] Zn.: 07102015 Hledám tělesně postiženou ženu, nejraději chodící, která umí vařit a starat se o chod domácnosti. Hlavně aby byla skromná a věřící mariánská katolička. Postupem času uvažuji o uzavření manželství v katolickém kostele se svatební mší svatou. Nejraději okolí Opavy nebo okolí Ostravy. Jsem tělesně postižený na obě celé horní končetiny, ale jsem chodící. V současné době bydlím v pečovatelském domě Via Lucis, penzion pro seniory Litultovice u Opavy. [email protected] Zn.: 08102015 Jsem svobodný, nekuřák, nar. 1970, 174/82. Bydlím s rodiči v rodinném domku u Mladé Boleslavi a hledám tolerantní svobodnou přítelkyni, nekuřačku, přiměřeně mému věku – na dopisování, případně pozdější setkání. Koníčky – maluji obrazy olejem, učím se německy. Sporty – stolní tenis, lyžování, plavání. Cestování – s přihlédnutím k mému zdravotnímu stavu – mám epilepsii, většinu dne trávím doma. Volat můžete na 605 335 606 nebo na 729 268 568 Zn.: 01092015 Hledám kamaráda, jsem mentálně postižená, soběstačná, jezdím na kole, plavu, mám ráda výlety. Je mi 40 let a jsem z Jizerských hor. pecharova. [email protected] Zn.: 07092015 40letý svobodný muž po dětské mozkové obrně, soběstačný, hledá ženu ve věku 35–43 let k vážnému vztahu, samota je zlá. Tel.: 773 161 646 [email protected] Zn.: 08092015 Ahojka, jmenuji se Tom a je mi samotnému smutno. Nechci žít sám. Jsem neslyšící kluk. Je mi 34 let

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 a bydlím v Šumperku. Hledám ženu od 25 do 40 let, neslyšící – slyšící nevadí, pokud umíte znakovou řeč. Používám jen znakovou řeč, ale nemluvím málo. Jsem hodný, pohodový, klidný, legrační… Věřím v Ježíše i Boha a chci věřící děvče. Ozveš se mi? Budu se těšit, že se to povede :-), měj se, hezký den. [email protected] Zn.: 09092015 Jmenuji se Lenka, je mi 34 let a bydlím v Kroměříži v domově pro tělesně postižené. Hledám kamaráda, který je také postižený od 34 do 40 let na společné dopisování a e-maily. Předem děkuji za odpovědi. lenkaskor@ seznam.cz Zn.: 10092015 Hledám ženu. Jsem invalidní, je mi 69 let. Mám na Moravě bezbariérový domek. Trochu zahrádkařím a hraju na akordeon. Napiš. [email protected] Zn.: 11092015 Velmi rád bych se seznámil s přátelskou slečnou. Je mi 31 let, mám mírné mentální postižení. Moc rád čtu, jezdím na výlety (i dlouhé pěší), rád chodím do kina a mám i další zájmy. Určitě najdeme nějaký společný. Těším se… [email protected] Zn.: 12092015 Z nedostatku příležitostí chci napomoci štěstí inzerátem v tomto časopise. Ráda bych poznala kamaráda, kterému osud též nenadělil mnoho dobrého. Zprvu prosím jen dopisování, telefonování a foto, jen rozumně a upřímně. Vím, je to méně snadné po 60. roce, zvláště když vázne moje chůze. Po nezdařené operaci mi zůstala francouzská hůl. Jsem vdova, ale přeji si rozptýlit smutek v duši i samotu vzájemným sdílením dobrého i zlého. Určitě existuje osamělý, hodný, citlivý a tolerantní muž, do 67 let, s obdobnými potížemi, se ZTP. Prosím, ne z Prahy a ne vozíčkář. Jinak odkudkoliv, možno též z venkova. Spíše domácí typ, s autem. I když nám život mnoho veselého nedopřál, nevzdávejme druhou šanci v hezkém přátelství. Děkuji a těším se. 737 466 551 nejlépe večer po 20. hodině. Zn.: 10102015

Koupím, prodám Prodám Škoda Favorit, r. v. 1993, červený, bez rzi, 102 tis. km, STK 3. 16. ZTP neplatí EKO. 16 000 Kč. Tel.: 732 478 605. [email protected] Zn.: 10102015 Prodám Mercedes Benz A r. v. 2000, automat, ruční řízení – páka na levou

ruku – za 50 000 Kč, Jiří Tománek, mob.: 722 603 568 [email protected] Zn.: 24082015 Koupím sedačku pro dítě, polohovací, na přední sedačku auta, nevydrží sedět během cesty, musí jít do polohy ležmo, dítě váží 12 kg. [email protected] Zn.: 25082015 Prodám antidekubitní vzduchovou matraci s kompresorem, používaná dva měsíce, za 5000 Kč. Tel.: 737 445 562 – v případě zájmu mě prozvoňte nebo pošlete SMS, ozvu se vám zpět. Dále prodám šest kusů růžové Menalind v tubě na proleženiny, 1 ks po 130 Kč, a šest kusů Menalind čisticí pěna ve spreji, 1 ks po 130 Kč. Zn.: 30082015 Prodám lepicí pleny, velikost M, šest balíků méně savých a šest balíků savějších, v každém balíku 30 ks, balík po 330 Kč. [email protected] Zn.: 01092015 Nabízím pleny – navlékací pánské, typ TENA MEN PU Level 4, M/L, 10 balíků, cena za 10 ks 190 Kč, Zlínský kraj. Tel.: 737 946 256 http://www.dentimedshop. cz/detail/inkontinenc E.Laurencikova@ seznam.cz Zn.: 07092015

nabízím, hledám Je mi 44 let a dceři je 17 let; má mentální postižení (DMO – je chodící, má středně těžkou retardaci a celkově opožděný vývoj). Moc jí chybí kamarádka, s níž by trávila volný čas. Hledám touto cestou maminku s postiženou dcerou, které by si s námi občas vyšly – ať už na nějaký výlet nebo procházku, zašly do kina apod. Praha novakova.com@ seznam.cz Zn.: 07092015 Nabízím zpracování podvojného účetnictví, daňové evidence, mezd včetně personalistiky, skladů, majetku, intrastatu, účetní závěrky, statistiky a daňového přiznání. uctobukovska@ seznam.cz Zn.: 09092015 Dobrý den, nabízím osobní asistenci, doprovod k lékaři, procházky, úklid i možnost vaření, vše je o dohodě, praxi mám pět let, jsem spolehlivá, komunikativní, společenská, empatická. Lucka. [email protected] Zn.: 10102015

Více inzerce na www.muzes.cz

31

poradna ■ Stěhování zaměstnavatele do bariérových prostor. ■ Stavba výtahu nebo schodišťové plošiny. ■ Kdo může obsluhovat stropní zvedací systém?

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Dobrý den, jsem vozíčkář a mám tento problém: osm let jsem zaměstnána u firmy, kde pracuji u počítače. Nyní se firma stěhuje do nových prostor. Jedná se ovšem o prostory ve 3. patře bez výtahu, což je pro mě naprosto nevyhovující. Můj vedoucí chtěl situaci vyřešit pronájmem schodolezu, ale s tímto řešením nesouhlasím. Vedoucí mi přislíbil, že mi bude vždy nějaký zaměstnanec se schodolezem pomáhat, sama to nezvládnu. Jednalo by se prakticky o manipulaci se schodolezem 4x denně. Mohu takovéto řešení odmítnout? Pak bych jistě byla vystavena nutnosti odchodu z firmy. Jak se mohu bránit, popř. z jakého důvodu lze v tomto případě ukončit pracovní poměr (jak ze strany firmy, tak z mé strany)?

Odpověď: Dobrý den, pokusím se vám nastínit, jaké jsou možnosti, ale k vaší situaci nemám dostatek informací, proto prosím o doplnění těchto údajů: 1) Jak velké je konkrétní pracoviště vašeho zaměstnavatele, kde se nacházíte – 25 zaměstnanců a více? 2) Jaký je „provoz“ ve vaší firmě – jedná se o firmu, kde většina míst je administrativních u PC, či se jedná o „provoz“ manuálních/fyzických prací a vy pracujete např. v účtárně? 3) A těžká otázka – nové prostory jsou „upravitelné“ za „rozumných“ podmínek tak, aby byly pro vás vhodné, tedy bezbariérové (nutno totiž zohlednit i toto hledisko)? Ptám se proto, že pokud by se jednalo o pracoviště s 25 zaměstnanci a víc, „provoz“ by umožňoval zaměstnávání osob s handicapem a zároveň by úpravě pracoviště nebránily závažné územně-technické nebo stavebně-technické důvody, bylo by možné po zaměstnavateli vyžadovat, aby zajistil „bezbariérový“ prostor = nové sídlo firmy. Použití schodolezu není bráno jako řešení situace. Pokud se se zaměstnavatelem nedomluvíte ke spokojenosti obou stran, lze se obrátit na stavební úřad, který by měl posoudit výše uvedené parametry a případně zaměstnavateli nařídit nápravu. Je ale otázkou, jak se toto řešení případně podepíše na vašem vzájemném vztahu a „pracovních podmínkách“. Na druhou stranu vidím, že zaměstnavatel má zřejmě snahu situaci řešit a ve firmě vás mít i nadále, protože s nějakým návrhem řešení přišel – i když neobratným a pro vás nepřijatelným. Variantou je také domluvit se na úpravě pracovních podmínek – např. práci z domu apod... Tak abyste do firmy musela dochá-

32

zet co nejméně… Z hlediska zákoníku práce jste u zaměstnavatele pracovala za určitých podmínek a ty se mění – ve své podstatě se jedná o „překážky v práci na straně zaměstnavatele“, takže z hlediska zákoníku práce jsou určité další možnosti – nicméně ty dlouhodobě neřeší tento problém, pokud si přejete ve firmě dále zůstat… Samozřejmě vám mohu popsat i varianty ukončení pracovního poměru, ale věřím, že primárně by stálo za pokus se ještě jednou zkusit se zaměstnavatelem dohodnout. 

?

Dobrý den, je mi 38 let a mám dvě děti. Loni jsme se přestěhovali do nového bytu kvůli jednomu ze synů, který trpí Aspergerovým syndromem, bydlíme nyní blíže babičky, která s péčí o syna pomáhá. Nastěhovali jsme se do bytu ve 3. patře bez výtahu, máme hypotéku a vzali jsme si i další půjčku na úpravu bytu. Na jaře mi zjistili roztroušenou sklerózu a já nyní řeším, jak se dostat do bytu. Mám i lepší dny a cítím se obstojně, ale někdy zase nevstanu z postele pro silné křeče a bolesti svalů a kloubů. Naše bytovka má čtyři vchody a plánuje se instalace osobních výtahů, nicméně až ve chvíli, kdy se našetří dostatek peněz, což bude reálně asi za šest let. Ocitl jsem se v tuto chvíli ve složité situaci – potřebuji chodit ven a pomáhat manželce hlavně s mladším synem (škola, oblékání atd.). Nevím momentálně, jak vše řešit – výměna bytu není reálná kvůli péči babičky, i tento byt jsme sháněli opravdu dlouho. Prosím o radu a případnou pomoc.

Odpověď: Dobrý den, při čtení vašeho e-mailu mi běhá mráz po zádech, obdivuji vaši rodinu, jak situaci zvládáte. Rádi bychom vám pomohli a poradili, proto se pokusím shrnout možnosti. Je možné, že něco jste již zkoušel, ale popíšu raději vše: 1) Žádost o příspěvek na „pomůcku“ na úřadu práce (od státu) – na výtah lze získat až 400 tisíc korun dle zákona č. 329/2011 Sb. V této věci ale přesně nevím, jak už vaše nemoc pokročila a zda splníte přísné zdravotní indikace pro přiznání tohoto příspěvku – což je vlastně paradox, protože potřebujete bezbariérovost vyřešit dříve, než do patra vůbec nebudete schopen vyjít. Přesto bych rozhodně tuto možnost vyzkoušela. Podrobné informace o tomto příspěvku včetně odkazu na formulář žádosti o příspěvek naleznete např. nainformačním portálu Ligy vozíčkářů www.ligavozic.cz/ip.

Je otázkou, zda situaci řešit schodišťovou plošinou, sedačkou či přímo výtahem – řešení se liší cenově i funkčně – a Úřad práce může jednu z variant upřednostňovat, protože je levnější, ač naprosto chápu, že instalovat plošinu do domu, kde bude v budoucnu výtah, je hloupost. Zkuste se na ÚP rozumně domluvit, moc vám držím palce! 2) Žádost o příspěvek od některé z nadací či z nadačních fondů Samozřejmě můžete požádat o příspěvek i některé z nadací, včetně Konta Bariéry – problém je, že darovaná částka většinou není vysoká a rozhodně nebude na výtah postačovat. Muselo by se tedy oslovit více nadací a částku tak poskládat. Co musí obsahovat žádost u naší nadace najdete na webových stránkách www.kontobariery.cz. U nás v nadaci je ale potřeba doložit k žádosti i rozhodnutí ÚP o přiznání/nepřiznání příspěvku, variantu 1 bych tedy zkusila opravdu jako první možnost, aby byla alespoň již podána žádost o příspěvek. 3) Otevření tzv. sponzorského podúčtu u naší nadace Sponzorský podúčet je jiný způsob podpory naší nadací, spočívá v poskytnutí důvěryhodného prostoru pro sbírání financí pod křídly naší nadace, sponzory a dárce si ale oslovujete vy sám svým jménem. Proč je sponzorský podúčet výhodná služba: – Pro dárce je důvěryhodnější, když máte sponzorský podúčet pod naší nadací (při otevření sponzorského podúčtu si klienty „prověřujeme“ jako při žádosti o dar) – Umíme vystavovat dárcům darovací smlouvy či potvrzení o daru pro účely odpočtu daně – Nadace si za vedení podúčtu neúčtuje žádné finance – služba je zcela zdarma K otevření sponzorského podúčtu potřebujeme prakticky totožné doklady jako k žádosti o dar z Konta Bariéry. Čtu po sobě napsané možnosti a chápu, že nepůsobí moc pozitivně a vše bude zřejmě běh na dlouhou trať… Jsou mi jasné vaše argumenty, že jste si byt již vybavili, máte na něj hypotéku a bydlíte na tomto místě kvůli babiččině péči o syna s Aspergerovým syndromem. Variantou je však bohužel skutečně i stěhování, protože nevím, jak se ÚP k situaci postaví a jak se vám případně bude dařit oslovovat sponzory – u varianty sponzorského podúčtu. Do doby, než se situace vyřeší, můžete zkusit oslovit půjčovny pomůcek a zapůjčit si pomůcku schodolez, nicméně většina těchto přístrojů vyžaduje při ovládání dopomoc druhé osoby a přesun po schodech je dlouhý, není to tedy dlouhodobé řešení situace.



■ Zvýšení minimální mzdy. ■ Výše důchodů od 1. ledna 2016. ■ Zvýšení příspěvku na péči – ano, či ne?

Co nás čeká v roce 2016...

?

Dobrý den, mám handicapovanou dceru, která je zcela ležící, po bytě ji přesunuji na vozíku, ale už nezvládám její přesuny z vozíku např. do postele apod. Velmi by nám pomohl stropní zvedací systém, který jsem už i konzultovala s firmou, která je prodává. Úřad práce nám ale zamítl žádost s tím, že dcera sice splňuje zdravotní stav, ale není schopná pomůcku sama používat. Prosím, pomozte, to je přece logické, že potřebuje moji pomoc!

Odpověď: Dobrý den, rozhodně doporučuji se proti tomuto nesmyslnému rozhodnutí odvolat. Předpokládám, že v rozhodnutí o zamítnutí příspěvku je argumentováno tzv. kontraindikacemi, uvedenými v písm. a), části II, přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.: II. Zdravotní stav vylučující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku (kontraindikace) a) duševní poruchy, poruchy chování a poruchy intelektu se závažnou poruchou, s narušením rozpoznávacích a ovládacích schopností, stavy závislosti na návykové látce nebo návykových látkách, způsobují-li nemožnost užívání pomůcky. Nicméně zásadní je právě konec citace „způsobují-li nemožnost užívání pomůcky“ – zdravotní indikace dcery podle vámi uváděných informací neznemožňuje rozhodně používat pomůcku – naopak ji dcera potřebuje k tomu, abyste s ní vůbec byla schopná fyzicky manipulovat. V zákoně se neuvádí, že zařízení musí užívat/ovládat sama osoba s handicapem – zařízení tedy samozřejmě můžete ovládat vy a dceru jím přepravovat po bytě. Odvolání ještě můžete podložit i vyjádřením lékaře, že je dcera schopná používat s vaší dopomocí toto zařízení a že jej k životu v domácím prostředí nezbytně potřebuje. 

Zvýšení minimální mzdy i pro osoby handicapované Nařízením vlády ze dne 20. srpna 2015 se mění výše minimální mzdy, a to s účinností od 1. 1. 2016. Zvyšuje se tzv. nejnižší úroveň zaručené mzdy, a to z původních 9200 Kč na částku 9900 Kč měsíčně. Zároveň by se po dlouhé odmlce měla zvednout i minimální mzda osob se zdravotním postižením, která bude nově činit 9300 Kč měsíčně. Jedná se tedy o pozitivní změnu, dosud se minimální mzda držela na hranici 8000 Kč pro osoby s handicapem – poživatele invalidního důchodu. Upozorňuji, že tyto částky se týkají plného úvazku, tedy 40hodinové týdenní pracovní doby. V budoucnu chce vláda obě hranice sjednotit, minimální mzda by tedy měla být stejná pro zdravé i handicapované pracovníky.

Valorizace důchodů od ledna 2016 Ve zvyšování důchodů od ledna 2016 je tentokrát zakopán pes. Způsob valorizace je méně srozumitelný než v uplynulých letech. Při valorizaci se zvýší základní výměra všech důchodů o 40 Kč, tedy na 2440 Kč. Vysvětlení: Základní výměra se vypočítává jako 9 % průměrné mzdy, zaokrouhleno na celé koruny nahoru. K procentnímu zvýšení výměry důchodu v roce 2016 nedojde. Vysvětlení: Celkové navýšení důchodů k lednu je podle vyjádření MPSV určeno statistickými indexy růstu cen a reálných mezd

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři,

Na vaše dotazy odpovídá poradkyně Konta Bariéry Lucie Marková. [email protected]


své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

jen o 0,3 %. Protože při zvýšení základní výměry důchodu o 40 Kč se tímto průměrný starobní důchod zvýší již o 0,4 %, ke zvýšení procentní výměry důchodu nedojde. Vlivem relativně ojedinělého vývoje makroekonomických ukazatelů tak dochází k výjimečné situaci, kdy se všem důchodcům navýší jejich důchody o stejnou částku – 40 Kč. Na tuto situaci zareagovala vláda, která se dohodla na jednorázovém příspěvku 900 korun každé osobě, která pobírá důchod. Tento mimořádný příspěvek bude vyplacen k únorové splátce důchodu.

Zvýšení příspěvku na péči – bude? V minulém čísle časopisu Můžeš jsem vás informovala o chystaném zvýšení příspěvku na péči o 10 %, bohužel vláda na svém jednání o státním rozpočtu na rok 2016 nepodpořila navýšení finančních prostředků pro MPSV o jednu miliardu Kč, které měly být na zvýšení příspěvku na péči využity. Ministryně Michaela Marksová tedy bude muset situaci řešit nově a předložit zřejmě upravený návrh novely zákona o sociálních službách. Jak to tedy v praxi se zvýšením příspěvku bude, prozatím nevíme.

Na výměnu ZTP už jsou jen dva měsíce! Pouze dva měsíce zbývají do ukončení platnosti dočasných průkazů osoby se zdravotním postižením a průkazů mimořádných výhod. Do 31. 12. 2015 by tedy měli jejich vlastníci navštívit příslušný úřad práce a požádat o výměnu průkazu. Od 1. 1. 2016 jsou totiž jejich průkazy neplatné, a nemohli by tak využívat výhody, které se k průkazu vážou. Nový průkaz OZP má podobu plastové kartičky (podobně jako občanka či řidičák). Podle vyjádření MPSV je odolný proti poškození a chráněný vůči padělání. ÚP ČR začal vydávat nové průkazy OZP v dubnu letošního roku. Pro účely vydání nového průkazu OZP je třeba doložit aktuální fotografii, která odpovídá formátu podobizny určené na občanský průkaz (rozměr 35 x 45 mm). Stejně jako při jiných úředních jednáních musí držitel průkazu také prokázat svou totožnost občanským průkazem. Lidé, kterým ÚP ČR přiznal průkaz OZP po 1. 1. 2014, nemusí vyplňovat žádnou žádost. Stačí, aby doložili úřadu fotografii a podepsali příslušný formulář, který dostanou na přepážce. Ostatní osoby s handicapem musí podat žádost o přechod nároku na průkaz OZP, která je ke stažení např. na www.portal.mpsv.cz.  Lucie Marková Poradenství Konta Bariéry [email protected]

33

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz

Připravujeme Pátrání po rodině: existuje ještě? Na vozíku v Ománu: neprávem opomíjená země Cyklus textů o komunitách, v nichž hraje handicap svou roli Příběh doktorky Venduly Neumannové, úspěšné pedagožky s handicapem Správné řešení tajenky z předchozího čísla: ŽIVOT JE NEJLEPŠÍ ŠKOLOU ŽIVOTA Luštitelé – výherci: Knihy Karla Čapka: Helena Henčlová Sokolovská 1 671 81 Znojmo

Jeden vylosovaný čtenář získá za příští správně vyluštěnou křížovku knihy Karla Čapka Hovory s T.G.M., Zahradníkův rok, Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Dva další luštitelé DVD s českými filmy. 34

DVD Ohnivé léto: Pavel Máša Sokolnice č. 280 664 52

Klára Machů Sídliště Olšava 2212 688 01 Uherský Brod

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. listopadu na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].


Chcete příbuzným či známým Podrobnosti udělat radost? v redakci Můžeš Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš.

K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.

na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

Tomáš Cikrt: Žádný dobrý doktor se neurazí, když se budete ptát

Recommend Documents