1.Samuelova 10 Naše čtení 1s, milí posluchači, se nyní ubírá velmi důležitým okamžikem v historii Izraele. Máme za sebou rozmluvu proroka a soudce Samuele s izraelským lidem, který si žádá krále. Samuel se velice snažil rozmluvit Izraelcům tento způsob uspořádání jejich politiky, tedy správy věcí obecných. Vyjmenoval jim velmi podrobně, čím pro ně bude království nepříjemné, jak je bude zatěžovat, ukázal jim, jak je král bude soužit, když jim bude brát jejich syny a dcery, když jim bude brát jejich pole a když bude vybírat daně z úrod na kterých se napracovali a tak dále... Varování pomocí podrobného popisu královského politického zřízení na roztoužené Izraelce, žel, nezabralo, chtěli se prostě i v této věci vyrovnat ostatním národům... Lid však odmítl Samuela uposlechnout. Prohlásili: Nikoli. Ať je nad námi král! 1s8.19 I my chceme být jako všechny ostatní národy. Řekli jsme si posledně, že první velmi důležitá část 1s začínala podrobným pojednáním o okolnostech, za nichž se narodil Samuel. Nyní se hlavním hrdinou našeho příběhu, jak jej budeme postupně sledovat, stane další samostatná postava, která na nějaký čas zaplní skoro celé pole našeho výhledu... Byl muž z Benjamínova pokolení jménem Kíš... 1s9.1 Ten měl syna jménem Saul, hezkého mladíka. Mezi Izraelci nebylo hezčího muže nad něj; od ramen vzhůru převyšoval všechnen lid. 1s9.2 Celý národ si nemohl přát nikoho lepšího, vždyť tento muž už svým zjevem vyvolával naději, že se v něm splní přání, která přednedávnem vyjádřili v rozmluvě se Samuelem, když jej přesvědčovali, že chtějí krále místo soudců, kterými mezitím už byli ustanoveni nevěrní Samuelovi synové... Nikoli. Ať je nad námi král! 1s8.19 I my chceme být jako všechny ostatní národy. Náš král nás bude soudit a bude před námi vycházet a povede naše boje." 1s8.20 Na naší scéně se tedy objevuje Saul. Když jej potkáváme v 1s poprvé, není tu ani zmínka o tom, že by se chtěl nebo měl stát králem. Uvidíme syna, který takřka s nasazením života poslušně plní přání svého otce: Saulovu otci Kíšovi se ztratily oslice. Kíš proto řekl svému synu Saulovi: "Vezmi s sebou některého z mládenců a vydej se ty oslice hledat." 1s9.3 Co to je za úkol, řekli bychom si patrně... A když dále budeme číst, uvidíme, co to pro Saule vlastně představovalo, takové hledání otcových ztracených oslic... Prošel tedy Efraimské pohoří, prošel zemi Šališu, ale nenašli nic. Prošel též zemi Šaalím a nikde nic. Prošel i zemi Jeminí a nenašli nic. 1s9.4 Když přišli do země Súfu, řekl Saul svému mládenci, který byl s ním. "Pojď vraťme se, aby můj otec místo oslic neměl obavy o nás." 1s9.5
Urazili spoustu kilometrů a zatím bezvýsledně. Nevím, jaké pocity se zmocňovaly Saule, ale jeho reakce jako pozitivní rys ukazuje určité ohledy na otce... Dr.McGee, když pročítal tyto pasáže, se tak trochu usmál a pravil, že Pán Bůh má smysl pro humor. Tento příběh, tyto dvě kapitoly prý ukazují, jak budoucí král hledá osly v okamžiku, kdy oslové hledají budoucího krále. V té situaci, kdy už několik dnů bezvýsledně hledali Kíšovy oslice, a kdy se už Saul chtěl s prázdnou vrátit, přichází rozhodující návrh ze strany Saulova mládence, jenž jej celou cestu doprovázel. Je to návrh, který zvrátí celý další spád událostí... Mládenec Saulovi řekl: "Tady v tom městě je muž Boží. A ten muž je vážený. Všechno, co řekne, se skutečně stane. Nuže, pojďme tam, snad nám oznámí, kterou cestou se máme dát." 1s9.6 Saul svému mládenci odvětil: "Tak pojďme! Ale co tomu muži přineseme? Vždyť chléb nám v brašně došel. Nemáme dárek, který bychom muži Božímu přinesli. Co máme u sebe?" 1s9.7 Na to mládenec Saulovi odpověděl: "Mám u sebe čtvrt šekelu stříbra. Dám jej muži Božímu a on nám oznámí cestu. 1s9.8 A na tomto místě textu, DS vkládá jakoby vsuvku, jíž na chviličku přerušuje náš příběh, i když můžeme být docela zvědaví, jak to všechno skončí. Ale nyní je tu zajímavé a důležité vysvětlení, které slouží k tomu, abychom mohli lépe porozumět dalšímu textu. Když se dříve někdo v Izraeli šel dotazovat Boha, říkal? "Pojďte, jdeme k vidoucímu." Dnešní prorok se dříve nazýval vidoucí. 1s9.9 Dr.McGee vysvětluje, že vyvolávači duchů zemřelých a spiritisté v podstatě také mohou nést jméno "vidoucí", neboť vidí věci, které nevidí ostatní lidé. A tak v tom okamžiku zřejmě přichází pravý čas k tomu, aby se odlišilo, kdo je vidoucím od Boha, kdo má světlo a jasno v různých věcech od Hospodina a kdo spolupracuje s tou druhou, s tou protibožskou stranou. Tak se tu objevuje pojem "prorok". Prorokem byl nazván sice ještě dříve před Samuelem Mojžíš, za dávnějších časů, ale Dr.McGee ještě říká, že Samuel je prvním z řady proroků, či z prorockého pořádku, řádu (či jak tu myšlenku přeložit). Jestliže tedy Saul a jeho mládenec rozmlouvali o vidoucím, o proroku, či o muži Božím, kterého se chtěli ptát na hledané oslice, pak budiž jasné, že hovořili právě o Samuelovi. Saul svému mládenci řekl: "Dobře jsi promluvil. Pojď, jdeme." A šli do města, kde byl muž Boží. 1s9.10 Když stoupali do svahu k městu, zastihli dívky, které šly čerpat vodu. Otázali se jich: "Je zde vidoucí?" 1s9.11 "Ano, je," odpověděly, "máš ho před sebou. Pospěš si! Právě dnes přišel do města, protože lid má dnes na posvátném návrší obětní hod. 1s9.12 Až vejdete do města, zastihnete ho, ještě než vystoupí na posvátné návrší, kde se bude jíst. Lid totiž nebude jíst, dokud on neřijde. Teprve až on požehná obětnímu hodu, budou pozvaní jíst.
Tak jen jděte nahoru, právě dnes ho zastihnete." 1s9.13 Náhoda, štěstí, mohl by někdo říci... Což kdyby byli přišli o den později, nebo o den dřív?! Od těchto dívek se Saul dozvěděl potřebné podrobnosti jak časové tak také lokální, tedy kdy a kde má dosud neznámého Božího muže hledat... Stoupali tedy k městu. Když přicházeli do středu města, zrovna proti nim vycházel Samuel, aby vystoupil na posvátné návrší. 1s9.14 A nyní se dozvíme, že to všechno nebyla náhoda, či štěstí, jak by se na první pohled mohlo z příběhu zdát. Už kdysi jsme si ukázali malý obrázek o tom, že Pán Bůh není tokem našeho času vůbec omezen. On má náš čas před sebou jako na dlani. Vidí naši budoucnost i naši minulost ve kterémkoli jejich okamžiku... Řekl bych, že pro něho čas neplyne, jej čas neunáší... Pán Bůh se pohybuje mimo čas. Tak můžeme rozumět i následujícímu sdělení textu Písma. Den před Saulovým příchodem odhalil Hospodin Samuelovu uchu toto: 1s9.15 "Zítra touto dobou pošlu k tobě muže z benjamínské země... Občas si klademe otázku, jak že Hospodin za časů Starého zákona hovořil ke svým lidem. Bible většinou docela prostě konstatuje, že Hospodin někomu něco řekl, že k němu promluvil a pod. Dr.McGee k tomu způsobu, jak se ta Boží řeč dála, poznamenává, že když Pán Bůh řekl, tak řekl, když mluvil, tak mluvil... To Hospodinovo sdělení přicházelo skutečně slovem. Boží slovo bylo inspirováno jako slovo, nikoli jen jako myšlenka. Kralický překlad v tom 15.v. zcela zastírá to slůvko, že Hospodin oslovil Samuelovo ucho. Ale ve shodě s naším ekum. překl se toto vyjádření objevuje i v řadě jiných překladů. A co tedy vlastně zaznělo od Hospodina k Samuelovi? "Zítra touto dobou pošlu k tobě muže z benjamínské země. Pomažeš ho za vévodu nad mým izraelským lidem; on můj lid vysvobodí z rukou Pelištejců. Pohlédl jsem na svůj lid, jehož úpěnlivé volání ke mně proniklo." 1s9.16 To je ten případ, kdy si lidé mohou na Hospodinu na Pánu Bohu vyprosit něco, čeho je Pán Bůh chtěl ušetřit, co Pán Bůh nepokládal za ideální, za užitečné... Ale Pán Bůh takovou věc nakonec třeba i dovolí, aby člověk mohl poznat, že Boží cesta byla lepší, než ta lidská, než vlastní cesta člověka. Pán Bůh vidí, můžeme říci, mnohem dál než my, Pán Bůh je totiž mimo čas, takže se v každém okamžiku zná důsledky všech věcí, které nastanou... Rozhodně stojí za to se ho ptát na jeho vůli, na jeho názor na různé věci, které chceme podnikat... Než se "silou mocí" dožadovat budoucnosti podle našich představ, jak to nyní udělali izraelité. Jak později Pán Bůh řekl, že jim dal dostatek masa, ale dopustil hubenost na jejich duši... Nyní tedy dochází k setkání dvou mužů. Náš Saul ve městě potkává deosud neznámého starce. Když Samuel uviděl Saula, Hospodin ho upozornil: "To je ten muž, o němž jsem ti řekl, že bude spravovat můj lid." 1s9.17
V tom Saul přistoupil uprostřed brány k Samuelovi a řekl: "Pověz mi prosím, kde je tu dům vidoucího." 1s9.18 Samuel Saulovi odpověděl: "Já jsem vidoucí. Zase by někdo mohl říci: Náhodné setkání ve městě... Ach nikoli. Pán Bůh už předem věděl, že se dnes Saul se Samuelem potkají a svého oddaného služebníka Samuele na to výslovně upozornil. Dal mu konkrétní pokyny, jak si má počínat. Byl tu ve hře izraelský král! Jaké to muselo být pro Saule překvapení... Přiznám se vám, že role proroka, či zde zmíněná role vidoucího, mě vždycky moc zajímala. Tak si představuji, jak se starý prorok a soudce Samuel dívá do očí mladého nastávajícího krále Saule, kterému má před Bohem i před lidmi předat úlohu vůdce izraelského lidu, místo toho, co konali jeho vlastní synové... Pro Samuele to musely být náročné chvíle. Jedině v trvalém spojení s Hospodinem byl schopen rozeznávat a konat jeho vůli. ..."Pověz mi prosím, kde je tu dům vidoucího," ptal se Saul, když přišel do města. Samuel Saulovi odpověděl: "Já jsem vidoucí. Vystup přede mnou na posvátné návrší, dnes budete jíst se mnou. Ráno tě propustím a odpovím ti na vše, co máš na srdci. 1s9.19 Pokud jde o oslice, které se ti před třemi dny ztratily, neměj o ně starost, neboť se nalezly. Koho si však Izrael tolik žádá? Zdalipak ne tebe a celý dům tvého otce?" 1s9.20 Dr.McGee uvádí, že Saul byl skutečně Boží volbou. To je typ muže, kterého Izraelci chtěli. Když se Saul pohyboval mezi lidmi, viděli jej jako vysokého urostlého a přitom krásného muže, který vyhlížel jako král. Když žádali krále, Bůh vyhověl jejich žádosti... ...Koho si však Izrael tolik žádá? táže se řečnicky Samuel, aby Saulovi předznamenal, co ho čeká... Zdalipak ne tebe a celý dům tvého otce?" 1s9.20 Saul odpověděl: "Což nejsem Benjamínec? Z těch nejmenších izraelských kmenů? A má čeleď je ze všech čeledí Benjamínova kmene nejnepatrnější! Jak mi můžeš říkat něco takového?" 1s9.21 Dr.McGee tento Saulův výrok prohlašuje za falešnou skromnost. Prostě neměl nic jiného, co by na Samuelovo prohlášení odpověděl.... Ale Samuel vzal Saula i jeho mládence, uvedl je do hodovní síně a dal jim místo v čele pozvaných. Těch bylo na třicet mužů. 1s9.22 Vzhledem k tomu, že Samuel Hospodinovým slovem předem věděl, že přijde nastávající král, nechat připravit různé věci, které už ukazovaly na Saulovu výsadní pozici. Přestože přišel, řekli bychom náhodně, neočekávaně, přesto měl čestné místo mezi pozvanými... A nyní ještě další malinká epizodka, kterou Samuel připravil na Saulovu počest Kuchařovi Samuel řekl: "Podej tu část, kterou jsem ti dal a o níž jsem ti řekl: Ulož ji u sebe." 1s9.23 Kuchař pozdvihl kýtu i to co bylo na ní a položil vše před Saula. Samuel řekl: "Hle, polož před sebe, co zůstalo a jez. Bylo
to uchováno pro tebe na tento slavnostní okamžik." A dodal: "Proto jsem svolal lid." Tak jedl onoho dne Saul se Samuelem. 1s9.24 Nuže a nyní přichází okamžik, kdy velký prorok Izraele hovoří se Saulem, jakožto s nastávajícím králem v soukromí. Sděluje mu znamení, která jej potkají, znamení, která mu potvrdí, že jej Hospodin vyvolil za krále nad Izraelem, znamení, která potvrdí, že Samuelovo slovo je pravdivé od Hospodina. K těm znamením se dostaneme zítra večer, milí posluchači, v našem příštím pořadu. Nyní jen úvod, jen předehra: Potom sestoupili z posvátného návrší do města a Samuel mluvil se Saulem na střeše. 1s9.25 Za časného jitra, když vycházela jitřenka, zavolal Samuel na Saula na střeše: "Vstaň, propustím tě. " Saul tedy vstal a oba, on i Samuel, vyšli ven. 1s9.26 Sestupovali k okraji města. Tu řekl Samuel Saulovi: "Řekni mládenci, ať jde před námi." A když je předešel: "A ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo. 1s9.27 Ach Samueli, Samueli, mně taky ohlas Boží slovo, prosím! Já chci taky slyšet aktuální Boží slovo, které se týká mého života, mého okolí, mého poslání, mého úkolu, který mi Hospodin svěřuje... které mi ukáže směr dalších kroků, jež mám vykonat na všech křižovatkách i v každém dalším rozhodování... Sděl mi Hospodinovo slovo, prosím, Samueli, chci je znát a chci se podle něho řídit... Nevím, moji milí, zda přečtený text ve vás také vyvolává touhu slyšet Boží hlas, vnímat aktuální Boží slovo pro váš život... Já po tom nesmírně toužím... a dnes po zkušenostech dokonce soudím, že můj život by neměl smysl, když v něm přední místo nezaujímalo Božím Slovem, kdyby mě Pán nevedl... Tuto touhu po Božím slovu ve vás chci vyvolat, moji milí, a také vám chci ukázat, že to Boží slovo není žádná mystika, žádná duchařina, ale prosté posezení doma u stolu, nebo v křesle, nebo ještě raději v soukromí na kolenou, když s Písmem v rukou v klidu můžeme s Pánem rozmlouvat a svěřovat mu i malé i velké věci, našeho života i životů těch, které nám svěřil do péče. Ať už jsou to nejbližší v rodině nebo také nejbližší ve smyslu duchovních dětí, které Pán přidal ke své církvi a nám je svěřil do pastýřské péče... Boží slovo, Boží řeč, komunikace s Bohem, to je oblast, kterou chci před vámi znovu a znovu rozvíjet... a získávat vás pro ni. Neboť není nic krásnějšího v životě.
