KAPITOLA OSMÁ Prodám Škoda 440, typ 970, Tudor, rok výroby 1956 v nálezovém originálním stavu. Inzerát říká vše a současně to podstatné zcela zatajuje.
Než se pustíme v samostatné kapitole do renovace, podívejme se na nálezový stav kupovaných zajíců v pytli. „Protože když kupujete padesát let staré auto, tak tam ten pytel prostě vždycky je,“ dozvěděl se divák jednoho dílu pořadu RETRO z produkce České televize. Určitě souhlasíte, že každý SPARTAK se kupuje v nálezovém stavu. Takže jakékoliv optimistické představy a fabulace nemají smysl. Jestli je něco naprosto nejednoznačné, naprosto nic neříkající, tak je to toto inflační sousloví. Pokud se něco někde nalezlo, nebo nalézá a je to v nějakém stavu, má to automaticky stav nálezový. Když si KANDIDÁT přečte uvedený inzerát, vybaví si některou z historek o tom, jak tam a tam ve stodole, v léta zamknuté garáži či v kůlně demolovaného objektu nalezli veterána. „To bys měl vidět, když jsme to umyli, tak jsme padli na zadek. Prostě nový auto. Nalili jsme vodu, připojili baterku a chytlo to na drc.“ Napsal jsem, že na kandidátském období je právě to snění nejkrásnější! Takže si snů užívejte, ale nevěřte jim doslova. Takto pozitivně pojem nálezový stav vnímá zájemce o koupi! Prodávající však pokládá nálezový stav za pytel, za jehož obsah nenese odpovědnost. A že se do takového pytle vejde věcí! Vlastně zajíců. Je proto na kupujícím, aby se před koupí snažil povytahovat co nejvíce ušáků na světlo a pěkně jim profoukl kožíšek až na posadu. Ušák – nositel originálního stavu, vystrkuje ouška, nebo celou hlavičku většinou již při první prohlídce. A tak, když se 91
auto řádně prohlédne, mohou se dělat závěry. Pozor! Jde o závěry z možnosti mít SPARTAKA v originálním stavu, ne, pojízdného, nebo dokonce pohledného. Originální stav není jako když vyjel z fabriky. Pro naše potřeby to znamená, že přehlédneme-li všechny ty díry v blatnících a podlaze, když nebudeme brát v úvahu, že motor je úplně trop a maličkostí se nám bude jevit nebrzdící podvozek se zemědělskými vůlemi, staneme v němém úžasu nad kompletním olištováním, originální elektrickou výbavou i tím správným spartakovým čumáčkem. Samozřejmě přeháním. Takto popsané auto by bylo určitě slušným dárcem, ale na chov, na chov asi ne. I když... Chtěl jsem tímto uvést jednu z nočních můr SPARTAKOVSKÉHO života. Můru, stejně jako smysl všeho konání. Každý chce mít někdy SPARTAKA v originálním stavu. Nejlépe hned. Dílčí neoriginalita není automaticky ekvivalentem neprodejnosti. Je řada dílů, částí, jež se dají snadno nahradit a na první pohled SPARTAKA nepřipomínající auto se změní na ORIGO během víkendu. Dají se nahradit, dají se nahradit technicky, ale ne vždy fakticky. Prostě ne vždy jsou právě ty kýžené dílečky dostupné a v tom je právě zakopán ten chlupatý přítel člověka. Jak se v tom vyznat? Nic není jednoduché a toto teprve ne. Téměř by se mi chtělo napsat: „Kupujte, dokud nic nevíte.“ Je to jako s ženěním. Čím víc se spekuluje a přemýšlí, tím víc se kupí případy zařazené do složky: „Proč, já vůl, to tenkrát nekoupil? Takový jsem od té doby neviděl!“ To se mi to radí, když jsem právě s tímto postupem měl kliku. Ne, opravdu to není jednoduché. Dokonce ani po letech. Navíc nyní, jako autor, stojím před problémem, jak se prodrat tou nebetyčnou hromadou pytlů se srstnatou polní zvěří tak, aby to bylo alespoň trochu ke čtení? Zatím nevím. Vím, že můj záměr nebyl a není psát příručku nebo návod. Nevyhnu se však v této kapitole tomu, abych z obecné roviny a lehčího tónu nesestoupil do konkrétnějších popisů jednotlivých částí přímo se týkajících SPARTAKA. Tím pádem se 92
93
nevyhnu troše technického textu. Pochopení následujících řádků vyžaduje buď, aby čtenář měl před sebou fotografie, nebo prostě věděl a „viděl“. Určitě bude stačit jen zájem. Věřím, že se až sem prokousali pouze skalní fandové SPARTAKA vybavení nejen tolerancí a trpělivostí, ale i značnou dávkou představivosti. Tito fandové snad tuto část přežijí v očekávání, že dále už to bude lepší. Ti méně znalí se však budou muset vypořádat s houštinou výrazů, které se nakupí při povídání o originalitě. Mnohé dosud v povídání použité výrazy byly psány kurzívou a v následujícím textu bys se to kurzivou mohlo jen hemžit. Kdybych nyní používal odkazy pod čarou, mohla by stránka vypadat dosti kuriózně, když by její dvě třetiny zabíraly vysvětlivky. Proto raději na konci celého povídání bude přiložen slovníček takto označeného specifického výraziva. Na konci povídání, tj. knížky, ne této kapitoly! Každý chce mít SPARTAKA v originálním stavu. Jak se k němu dostat a jak jej rozeznat? Co vše je vydáváno za originální stav? „Jó pane, to je originální. To takhle vždycky bylo, s tím se nic nedělalo od doby, kdy se koupil,“ se člověk dozví od prodejce-pamětníka a nestačí se divit. Diví se takříkajíc v přímém přenosu, jde-li do souboje prodávající vs. kupující náležitě připraven. Pokud se nediví okamžitě, často se diví dodatečně, kdy je koupený a dovezený SPARTAK konfrontován s lépe zasvěceným kamarádem. Paměť funguje na dosud ne zcela poznaných principech a tak se člověku vybaví reálně chvíle včetně data, času, vůně a oblečení stejně jako je přesvědčen, že to jindy bylo právě tak a tak a nedá si nijak spolupamětníky vysvětlit, že se mýlí, protože u toho přece byl! Čas stírá informace, čas maže nepěkné a nebo nepodstatné zážitky, čas dokonce informace dovede měnit. Padesát let je doba, za kterou se dá zapomenout, že ta, či ona část už musela být pro sešlost věkem nahrazena a může se to týkat i takových, pro nás, významných dílů, jako je podnárazník a nárazníky a zažil jsem pří94
pad, kdy původní majitel tvrdil, že ta maska tam je od doby, kdy to dovezl z Mototechny. Ta taková, jak se jí říká gril. Když jsem mu ukázal fotku v mobilu, jestli si nepamatuje na takovýto čumák, znejistěl a pak si „vzpomněl“. Prosím, a to máte ani ne let čtyřicet. Drobnosti, jako pár dírek v palubce navíc, s osazenými kontrolkami, či přepínači, se už vůbec nepočítají. Když se není pamatováno, šlo zcela jistě o tzv. vrácený export1. Fenomén vráceného exportu je skutečné mystérium. Má ovšem reálné základy v tom, že čas od času se v Mototechně prodával vůz, jenž měl tuto legendu. Venku se odběrateli nelíbilo to, či ono a auto bylo posláno zpět. Vrátilo se případně zpět i s odlišnostmi, určenými pro daný trh. Je zajímavé, že jak SVAZÁK, tak i TAJEMNÍK, oba kupovaní od majitelů, byli jako vrácení exporti odebráni. Že se tak v rozdělovnách ocitly i SPARTAKY s pravostranným řízením je nabíledni. Paměť pamětníků je opravdu ošidná. Přesto, že auto utrpělo během života mnoho šrámů, paměť odmítá ukládat takové maličkosti jako je lehčí bouračka na předek a tím i hnutá karoserie. Kamarád Franta to tenkrát nějak dal dohromady, že to ani nebylo poznat, esenbáci a vlastně ani manželka se to ani nedozvěděli, tak co teď vzpomínat? Zrcátka? Odrazky? Světla? To se tam přece muselo montovat, dělali to všichni, to se nepočítá. „Ano, dělaly se prahy,“ se člověk dozví, když se zahledí do správného místa. A to vše v případě jednání s prvním majitelem, nebo jeho potomkem. V situaci, kdy jednáme s novodobým nabyvatelem, ať už dědicem, nebo překupníkem, či nadšencem, kterému před zahájením renovace prostě došel dech a proto prodává, tak v tomto gardu se první věta dá vyslechnout v několika základních modifikovaných verzích. 1
To je naprosto univerzální a těžko vyvratitelné zdůvodnění všeho nestandardního. 95
„Jó pane, to se takhle dělalo pro export,“ případně, „Jó pane to je vidět, že tomu nerozumíte, tohle je originál,“ nebo tautologický výrok: „Jó pane, tohle je originál. Pán, od kterého jsem to kupoval, mi říkal, že s tím nic nedělal.“ Ještě snesitelná varianta je, když uslyšíme: „Jó pane, takhle jsem to tenkrát koupil, já tomu nerozumím, ale kamarád říkal že ...“ Řekněme si otevřeně, že úroveň obecného povědomí o rozdílu mezi SPARTAKEM a Octavií není nijak vůči veřejnosti lichotivá. „Tak co dělá ta tvá oktávka,“ slýchávám i po těch deseti letech při občasném setkání s lidmi, které jsem v průběhu let již mnohokrát opravil. Neptají se tak ze zlomyslnosti. Oni zkrátka vědí, že mám „takový to starý auto“, které jim do té přihrádky s Octaviemi nevratně zapadlo a vědí, že mne potěší, když se zeptají. Samozřejmě právě takto formulovanou otázkou nepotěšili, ale mohu jim to vyčítat? Co vím já o pstruhových a mimopstruhových vodách, či rozdílu mezi kaktusy listnatými a opunciovitými? Faktor času, množství vyrobených kusů a nakonec i ten jednoduchý, mnemotechnický prvek – Octavia má na sobě napsáno Octavia a to dokonce třikrát zvenku a jednou zevnitř. Lze se pak vůbec divit té záměně? Lze se tomu divit, když mnoho SPARTAKŮ se dožilo našich dnů v podobě téměř k nerozeznání od jejich mladších sester? Jak potom chtít, abychom byli při koupi objektivně informováni, že do originálního stavu předmětnému autu chybí do dokonalosti, tedy do originality, to a to? Z mnoha telefonátů je zřejmé, že ani nelepší úmysl prodávajícího informovat podle pravdy není zárukou. Neříkám, že se ještě dnes nedají najít vozy v naprosto originálním stavu. Dají. Asi. Za čtyřicet či padesát let provozu v časovém souběhu s výrobou kompatibilních součástek z Octavií všech ročníků se původní SPARTAK může velmi lišit od toho, který sháníme. Myslím, že KANDIDÁT, byť by 96
jel na pátou prohlídku nadějného SPARTAKA, nemůže nikdy mít stoprocentní jistotu svých závěrů. Nemá ji asi ani SPARTAKOVEC mnohonásobný, ale lze se jí limitně blížit. Člověk se pořád učí a může zpřesňovat své znalosti do takových nuancí, jako jsou roky a měsíce výroby versus ta či ona součástka. Stejně tak se učit nemusí a vše dále uvedené mu může býti odcizeno, tedy ukradené. I tak se dá jezdit SPARTAKEM. Jenom se ještě nechcete stát SPARTAKOVCEM. Protože KANDIDÁTY a JUNIORY průběžně oslovuji a tvrdím, že jim fandím, nezbývá nám, než se společně virtuálně projít po obvyklých i méně obvyklých neoriginalitách. A pak si dejte závazek, že z toho nebude příručka. Nebude! Tedy trošku nebude. Výběr klíčových slov by ale mohl posloužit jak případná osnova oné nenapsané příručky. Asi každá z následujících položek byla někdy někým označena jako originální a původní. Žádná však tak často, jako světla. SVĚTLA Prý se špatně shání. Lze tomu věřit, či nevěřit? Světla na SPARTAKA, lze podle krátkého průzkumu koupit na každém inzertním serveru v docela uspokojivém množství a v různých cenových úrovních. Takže dát vůz do origo stavu nebude takový problém, že? Naneštěstí je za těmito lákavými nabídkami většinou neznalost prodávajícího. Schválně nikomu nepodsouvám úmysl kupujícího oklamat. Důsledkem obecné neznalosti zaviněné časem, nedostatkem náhradních dílů i praktičností pozdějších modelů osvětlení je, že při prohlídce SPARTAKA většinou hledíme do světel z Octávie. Vždy ale ne. A někdy sice ano, ale vzhledem k datu výroby je to tak správně. Konstruktéři a výrobci SPARTAKA toho za těch 40 měsíců stihli opravdu hodně. Kupující si tak nejprve musí nastudovat rozdíly světel s kšiltem a bez kšiltu. V praxi, na skutečných modelech, nebo dobrých fotografiích. „Ano pane má to kšilt, přeci vím, jak vypadá světlo na Spartaka,“ dozvídáme se v mobilu a nebereme v úvahu, že 97
i světlo na Octavii vlastně jakýsi kšilt má. Oproti světlům na litra není o čem diskutovat. Jistotu může přinést informace, zda světa mají dole dva štelovací šrouby. Nepřinese. Znalci vědí, že se omezeně vyskytovaly i na kšiltovkách. Ale je to přeci jen vodítko! Stručně řečeno, jistotu do světel spartakových a oktávkových přinese jedině získaná praxe typu kouknu a vidím. A to už do toho nebudu míchat povídání o světlech symetrických a asymetrických. Symetrická světla jsou zkrátka osově souměrná, stejně jako jejich asymetrické protějšky jsou asi metr široké a asi metr vysoké, jak zní fousatý vtip. Ve skutečnosti i tento parametr vytváří permutace druhů a ročníků a měl by být poznán. „A to jsem ještě nebyli u Pinkasů,“ pravil komisař Ledvina a já pravím, že jsme ještě nemluvili o světlech na Standarda. Na StandarDa ne na StandarTa! (ten) Standart v naší slovní zásobě neexistuje. Maximálně jako množné číslo od vlajek, tj. standart. Zkrátka, světla na Standarda představují další kapitolu poznávání. Mně osobně například nikdy nepomohla informace, že jsou „stejná jako na péráky, ale ne na všechny“. Pomohlo mi až, když jsem uviděl první exemplář, abych vítězoslavně z následující burzy dotáhl tuctový jawácký rámeček. „Si říkal, že se to nedá sehnat a tam ti jich bylo!“ Úplně stejných, pokud pominu tu zanedbatelnou podélnou škvírku, kterou u motorky zakrývá šroubek s chromovanou ozubenou hlavičkou. Taková prkotina a už to není ono. „Tak to prostě nechápu.“ Dnes již samozřejmě ano. Trochu. Čtyři metry dozadu, na opačném konci oktáváckých světel, se až příliš často vyskytují, jak jinak než oktávácké, stopky. LAMPY Z nich jsou samozřejmě nejdříve viditelné plexiky nebo sklíčka. A my mluvíme o plexi celočerveném, to rádi, nebo o devětapadesátkovém, to častěji. Stejná součástka se dokonce ve slovníku lidu veteránského vyskytuje pod názvem bakelit. A pak věřte, že si z hodin chemie studenti odnesou alespoň 98
nějaké základy. Samozřejmě, že nejde ani o polymetylmetakrylát a už vůbec nemůže jít o fenol-formaldehydovou pryskyřici, ale hlavně, že se lidi mezi sebou domluví. V případě zadního osvětlení je pro další práce zejména podstatné, že se plexiky, zůstanu u nich, nešplhají až do křidýlek. Stopky, nebo lampy s trojžárovkovými spodky s trychtýřkem nebo spodky obyčejné, dvojžárovkové jsou snadno zaměnitelné, avšak, jak jinak, ty první jsou obtížněji sehnatelné, protože jsou originální a vyráběli je krátce. Určitě si dovedete představit telefonát na takový inzerát, který si přečtete minutu po jeho zadání na inzertní server, kde jednoznačně tuto komoditu nabízí. Zadní lampy se shání obtížně, pán je nabízí za cenu, se kterou, když se pochlubíte, vyvoláte závist. „Ano, jste první, přijeďte.“ Půl hodinky jízdy stmívající se Prahou až kamsi na periférii a tam jsou vyňaty z bedny ony dva kusy pokladu. Za opravdu pár korun za kus! Ovšem hledíte na dvě zašlá plexi z devětapadesátky! To mají být ony inzerované koncové „lampy na SPARTAKA“. Vždyť to nemá ani spodky! Hlavou proletí cesta zpět, práce, která byla hozena za hlavu upřednostněním této neopakovatelné okase. Pán netuší, že zítřejší probuzení je ohroženo. Vražda se nakonec odkládá. Kdo by toho SPARTAKA dodělal? Určitě by mi ho nedovolili vzít s sebou. Pán je sympatický, komunikativní a chlubí se právě renovovanou stovkou z roku 1975. Proč ji renovuje, když takových ve stavu jako z pásu lze sehnat opravdu ještě stovky? To je přeci stejné „proč“ na které musíme odpovídat i my. Někdo rád holky, jiný vdolky. Do pána olovo nenapumpuji, škodovku mu pochválím a jedu zpátky a myslím na nějaké pěkné věci. Žádné mne nenapadají. V hlavě naopak rotují slova jako vyšisovaný, prasklý, s vylomenou dírkou a nebo úplně na ho*** či na přechrom. Což je převládající reakce na dosud sehnané kousky. Ach jo! Snad každé auto je determinováno předním pohledem. Prostě se podíváte a víte. Samozřejmě, že detaily motorizace 99
či výbavy mohou být inzerovány například nápisem na zádi, ale auto jednoznačně určuje přední pohled. MASKA Mezi předními světly nejraději hledíme do masky se dvěma ledvinkami a pádlem, známým taky pod názvem vrtule, krajově též vous . Fousky, ale malé, na téže masce má čtyřistapětačtyřicítka a právě v ledvinkách. Proto mi naskočil ten komisař Ledvina! Těch masek se na SPARTAKU může vyskytovat, díky dobovým vylepšováním či náhradám, sedm základních druhů! Vše díky jednoduché tvarové záměně dílů. To nemluvíme o varietách vrtule a luftlišt a vůbec nebereme v úvahu pozici všech šroubů a děr. Jenom tak jsem mohl koupit Úderníka s maskou s devětapadesátky a upravit ho s minimálními nároky na zručnost maskou z roku 57, i když sám o sobě je z roku 1958, ač ještě s prvky roku 1957. Prostě když se z něčeho chce udělat věda, tak to není nijak složité. Tedy jednu masku z devětapadesátky, nahradila jiná, spartaková. Kupodivu ještě lépe, než auta s originální spartakovou maskou, jdou na odbyt SPARTACI se žralokem. Ne na renovaci, na tzv. výžid. To, co z auta zbude po odmontování masky se mnohdy renovace nedočká a stává se dárcem. Na masku čekají netrpělivě prázdné nebo znetvořené lichoběžníky čtyřistapadesátek i Felicií. Má cenu psát o tom, že nejsou stejné, když stejně vypadají? Prostě když se z něčeho opravdu chce udělat věda, tak to není nijak složité. Nebo je? Maska na SPARTAKA se ještě v prvních letech po přelomu století sháněla jen obtížně. Sám jsem nakonec kupoval celé další auto, vlastně jen kvůli ní. Dnes, po zapojení se široké překupnické obce i do našeho segmentu, je to spíše otázkou rozumných peněz2, než úplné nedostupnosti. Jsou prolézány půdy, skupovány vraky atp. a tak se pro dnes jezdících 2
V celém povídání se snažím vyhnout konkrétnějším návodům na stanovení ceny. Stejně tak se vyhnu i tomu, abych specifikoval cenu rozumnou. Pro někoho stovka, pro jiného tisíc.
100
pár stovek SPARTAKŮ z těch osmdesáti tisíc vyrobených aut dá náhrada stále najít. Mají výhodu, že se dají renovovat i z hodně zubem času okousaných exemplářů. Některé však už ne. Jednu takovou „masku“ mám pověšenou v garáži. Levný vrak – dárce – byl na zimu dotažen do ohrady. Bylo zrovna více peněz než času a tak se jednomu nezaměstnanému pánovi slíbila odměna, popsalo se, co by bylo dobré, aby zůstalo a bylo vyřízeno. Pán byl opravdu mistr v zacházení s flexkou a mj. mi vyřízl celou palubku, ale tato práce se mu zjevně zalíbila příliš. A tak místo doporučené demontáže: „Tady, ze strany podběhů jsou tam těžko přístupné matky, třeba to okolo odřežte odtrhněte, ale hlavně nepokřivte tu masku,“ nebo tak nějak. „Ještě ji mám schovanou,“ říkám si spolu s Čochtanem. Na zdi visí pečlivě obřezané dvě horní ledvinky. A tak vlastně mám místo masky jen škrabošku a můžu jít na maškarní za SPARTAKA. Nerad masku opouštím, ale pomalu se spouštíme od světel přes masku dolů a nakoukneme krátce na ukazatele směru. BLINKRY Ty zadní jsme vlastně probrali se stopkami. Přední ukazatele, i přes vcelku malou pohledovou plochu, kterou z celého předku zabírají, jsou taky kapkou k pokažení origo vzhledu. Citrónek v plastu neseženete stejně jako vzácný úlek. Na SPARTAKA patří sklo. Otázkou cti je mít vepředu sklo bílé a uhájit v něm na STK i bílou žárovku. Tak to totiž většinu spartakovského času bývalo, stejně jako se vzadu blikalo červeně. Kdo neuhájí běžnou žárovku, může pod bílý citrónek zapojit žárovku oranžovou a přesto má bílé blinkry. Citrónky, jako forma skleněného signálního světla, byly velmi populární v mnoha odvětvích průmyslu a proto se dnes nalézají v řadě odstínů. Extrémem, ke kterému namontování nového citrónku může vést, je neschválení technické způsobilosti vozidla, protože vepředu nesmí být červené blinkry. „Vždyť jsou oranžové!“ „Ne pane, jsou červené a to je nepřípustné.“ Technik má v tomto případě poslední slovo. Vů101
bec by mu nevadil nějaký oranžový plastový bastl, přesto, že plast je již známkou dílu z Octavie, nebo dokonce trosky. A to si říká odborník! A tak SPARTAKOVEC trpí pro svoji víru. Trpí a nevzdává to. S předním pohledem zdaleka nejsme hotovi. Jenom malinký, takřka nepatrný krůček dolů od spodku citrónku se nachází trauma mnoha originalistů. Na první pohled jednoduchý plechový útvar jehož převládajícím rozměrem je délka, i když na autě vlastně tvoří šířku. Prakticky neviditelný díl karoserie, který zaniká za blyštivým chromem, to v tom lepším případě, a nebo zaniká za něčím jiným. Je to mnohokrát prokletý i mnohokrát velebený díl. PODNÁRAZNÍK Je z něj vidět velmi málo, ale to málo buď je, nebo není správně. Buď je maska za jeho hranou, respektive žlábkem a nebo je před ní a pak se na předek vozu budou upírat zkoumavé pohledy kolegů. „Chudák, nemá podnárazník se žlábkem.“ On totiž je chudák i podnárazník, jenž schytá za svůj život veškerou slotu a navíc je dobře uzpůsoben, aby si ji nějakou chvíli podržel a vychutnal až do úplného prorezavění. Jeho služební léta tak málokdy dosahují číslice padesát. Tento specifický díl mne svádí k malé úvaze o zkoumavých pohledech kolegů. Správný – originální kus SPARTAKA je zpracován zrakem a vzápětí i mozkem během necelé sekundy, tzv. letmý pohled, při němž hlavou hodnotitele proletí pomyslné bodování technické a umělecké hodnoty a jde se dál. Téměř by se dalo říci, že taková patřičně vypadající část projde vlastně bez povšimnutí. Část neoriginální má vlastnost přitahovat pohledy. Čím je víc špatně, tím na ní déle spočívají zraky kolegů – znalců. Nemá to nic společného s logikou. Jako kdyby zafungoval střep Ledové královny v oku Kaye a přitahoval vše nepatřičné. O nějakém gentlemanském přehlédnutí se prostě nedá mluvit. Naopak právě o TOM, se musí mluvit, poté, co se několikrát prohlédla příslušná partie z různých pohledů. 102
„Jako dobrej kousek, ale všiml jsi si? Ani on nemá origo podnárazník. Nemůžu si pomoct, vypadá to blbě!“ Co má kupec nebo již majitel takto zmrzačeného vozu dělat? Čekat. Jednou koupí za nekřesťanské peníze ten pravý a nebo si přiveze celý vrak se zachránitelným kusem. A nebo může prostě jezdit a dělat, jakože se jej ty kradmé, leč zkoumavé pohledy „soucitných“ škodolibců netýkají. Kdo by to řekl? Vždyť ten podnárazník není ani vidět. A teď se posuneme o deset centimetrů dopředu a můžeme prakticky opsat předchozí úvahy. Pokud by se měla rozebírat problematika zkoumavých pohledů, tak ty si v tomto případě dovolí i naprostý laik. Jen opravdu zatvrzelý prodávající se nedá přesvědčit, „že to tak nebylo“. Jsme totiž na povrchu dílu, jenž má zdobit a chránit. NÁRAZNÍK K nárazníku patří též slzy, magdy a nebo pěsti, též řečené hrušky. Myslím, že se jim říká příčný nárazník, ale nejsem si jist. V životě jsem to neslyšel. To, co dělá délku i šířku vozidla, to, co se má blýskat a nevejít se do běžné chromovací vany, to je kus plechu, který, když je z jednoho kusu3, je dobře. Když je ze dvou kusů, je předmětem pohledů svou délkou přesahujících pohledy letmé a s tím souvisí i pesimistické komentáře. Zkrátka jedině SPARTAK s nárazníkem z jednoho kusu je uznán za pravý a sebelépe zrenovovaných 99% je téměř promarněná investice a ztracený čas, pokud tento chybí. Všimněte si, že tyto díly jsou již komentovány z pozice kritických pozorovatelů na nějakém fiktivním srazu. To znamená z pozice cíle a nikoliv startu. Co taky jiného popisovat, než výsledek. Ten je jasný. Takto to má vypadat! V případě nárazníku krásný kus chromovaného nebo smaltovaného železa dlouhého skoro metr a půl. Kdybychom měli popisovat
3
Pro detailisty podotýkám, že je složen z kusů pěti, počítám-li pevně svařené části. 103
možné druhy nouzových nátěrů, urezlých konců či promáčklin a děr, asi by výčet nebyl konečný. Stejně tak se nedá dobrat variability rezavých map, plísně, prosezenin a nebo děr od myší v částech čalounění, které lze shrnout např. pod název vnitřek. INTERIÉR Jestli lze něco na SPARTAKU jen obtížně renovovat, nebo replikovat do původního vzhledu, tak je to právě interiér. Ty materiály už prostě nejsou k sehnání. Současná koženka dosáhla takové dokonalosti, že ta krásná a originální nedokonalost už nejde zopakovat. Nebo spíš se koženka stala dnes tak samostatným materiálem, že ta stará, která si ještě hrála na umělou kůži, je prostě dnes nedostižná. A k tomu několik druhů a barev kedrů a nejméně čtyři druhy látek co do vzoru a opakované snad v sedmi, nebo osmi barevných kombinacích. Kam se hrabe dnešní Fábia! A tak potom nezbývá, než shánět části a domlouvat se, že sháníme zelenohnědé kostičky, kohoutí stopu, píče nebo pecičky, abychom tu nahradili celé opěradlo sežrané myší rodinkou, nebo jenom našli látku na bok dveří či záplatu. Výhrou je slušný SPARTAK s dobrýma tapecírama. Zachovalý interier nalezený v polovraku je naopak velkou ránou pod pás, pokud není zlomen majitel na prodej po částech. Pak je totiž kvůli sedadlům nutno zakoupit celé auto se všemi starostmi, které takový počin přináší. Třeba se na tom dárci najdou i jiné drobnosti na povznesení originality cílového stavu našeho SPARTAKA. A tak, zatímco mnohdy na šrotišti končí mnohem podstatnější, a jak ukáže čas finalizace, mnohem vzácnější části, je z vraku pečlivě oloupáno a s vírou v zázrak uschováno vše, co je nazýváno mezi fandy jako bižutérie. LIŠTY A NÁPISY Víra v zázrak, když už jsme o ni zavadili je docela častým rozpoložením při odhadu vlastních sil a času potřebného na to, aby se kupovaný šrot opět stal fešákem silnic. V tomto případě jde o víru, že se to nějak vyklepe, srovná, vyvaří, vy104
mosazí, nachromuje, vyleští. Prozradím Vám tajemství. Někdy ne. Ani postupy, jež restaurátor uplatnil na restaurování zlomků bronzového nákončí z pátého století se u hliníkových zlomků lišt nedají použít. Nadějí všech originalistů, a kdo by se za něj nepokládal, jsou však výrobci replik. V tomto segmentu se dá téměř sehnat vše. Takže to, co jsem popsal je možná již jenom pamětnická reminiscence na časy zašlé, kdy sehnat sponku na lištu byla věc náhody a nebyly ani lištičky ano Budulínci4 a každý takový kousek byl vyvažován čímkoliv. Zlato je pro nás vcelku bezcenné, takže výměnnou komoditou mohlo být cokoliv jiného - vzácného. Ještě dnes si pamatuji ten úžasný pocit objevitele, kdy jsem se svolením majitele, otetával zahradní úloženku, totálně shnilou, ale naprosto kompletně olištovanou a oosvětlovanou čtyřistačtyřicítku. Přední světla sice měla nějaký ten dolík na rámečku, ale darovala paraboly i spodní šroubky, zadní světla už poskytla jen trožárovkové spodky, ale i s trychtýřkama a zadní svislé lištičky byly jen malinko pokřivené. Prahovky bohužel neudržely tíhu prahu a zlomily se při jeho částečném upadnutí, ale zadní byly zachránitelné, stejně jako přední praporky. Loupal se perníček, ježibaba byla někde na toulkách a já stál před problémem, jak dostat ze shnilých blatníků, velmi zdravě vypadající šipky a ony vzácné, pokračující fousy. Věděl jsem, že z druhé strany odšroubováním nic nedosáhnu. Chtělo to jiný postup a vlastní demontáž až v laboratorních podmínkách. Říká se, že náhoda přeje připraveným. Někde dále se možná dočtete proč, ale já měl v kufru auta flexku. Jednu flexku a jeden 115x1mm řezný kotouč. Těch milimetrů už na něm bylo spíše tak kolem 100. V zahrádkářské kolonii v prostředku týdne nejsou nejen lidé, ale ani ty ježibaby. Obvykle tam není ani zásuvka na každém druhém stromě. Tady nebyla ani na každém čtvrtém. A tak pižlám plátkem na železo první centimetry řezu odhodlán nechat tam zdraví a prsty jen ne tu vzácnost. 4
Neříkejte, že nevíte, kdo to byl Budulínek! 105
„Dobrý den,“ ozve se přes plot od sousedů. Jsem slušňák, odpovím, vědom si vlastní podezřelosti, shrnu proč a s čím svolením se zde nacházím a postěžuji si. „No kdybyste měl rozbrusku, to by šlo líp, že? Elektřinu máme v chatě.“ Měli i prodlužku, která pak za pomoci celého osazenstva chatky – paní slavila nějaké jubileum se známými – byla natahována mezi stromy tak, že akorát dosáhla a při zmenšujícím se kotouči se poslední centimetry plechu musely ukroutit. Dál už to nešlo. To auto bylo tak zarostlé do země, že pokoušet se ho někam dotlačit nemělo smysl. Pamatujte, až budete někdy v úplně stejné situaci, začínejte řezat na nejvzdálenějším konci a s ubývajícím průměrem nástroje ustupujte směrem k přívodu. Myslím, že kdyby z tohoto celého spisku zůstala jen tato rada, nepsal jsem to zbytečně. Toto jest mé poselství! (ne)Veselou příhodou z natáčení a naklánění flexky jsem se dobral na konec první části povídání o nálezovém stavu z hlediska originality. Neveselou kvůli SPARTAKU, veselou kvůli výtěžku a dobrému konci. Začínali jsme zajícem, tak se sluší se s ním i rozloučit. Ne nadlouho. Ušáci techničtí se v pytli drží nejdéle a mnohdy se nám svěří se svými tajemstvími až při rekonstrukci. Řada z nich je samozřejmě pod řídkou pytlovinou ihned zřetelných a zejména rezavé díry, potrhané potahy pozná i laik, ale. Toto si už probereme v kapitole, která je volným pokračováním tématu a doplňuje některé myšlenky, které se již nevešly. V kapitole, jež bude očíslována jako OSMÁ A PŮLTÁ5. Takže možná přijde i kouzelník? Nedoufejte. Budeme se muset spolehnout zase jen na sebe. 5
Harry Potter taky jezdil do Bradavic z nástupiště 9 a ¾.
106
