Tlučná 8,30 hod. Plzeň 10 hod. Horní Bříza 18 hod. (každou 2. neděli)

září a říjen 2014

Nedělní bohoslužby v našich sborech:

Tlučná – 8,30 hod. Plzeň – 10 hod. Horní Bříza – 18 hod. (každou 2. neděli)

Zpívání dětí ZŠML ve Sboru sv. Pavla v Plzni /podzim/ 28.9. – 4.A,B 5.10. – 2.A,B 12.10. – 1.A,B 19.10. – 3.A,B 2.11. – 5.A,B,6-7 9.11. – Klubíčko

Z tohoto vydání:  Posvěcení – nový život křesťana II.  Dr. Dobson – vztah otce s dospívajícím synem  VBS 2014 ohlédnutí  12 nej pasáží Písma II.

MILOVAT JE „AKČNÍ SLOVESO“ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna … Jan 3:16a

Tento verš z Janova evangelia je patrně ten nejznámější a nejcitovanější verš celé Bible. Přiznám se ale, že jsem ho zpočátku chápal malinko špatně. Ne že by to na celé věci něco výrazně měnilo. Četl jsem tu, že Bůh tak moc miloval svět (tj. nás všechny), že dal i svého Syna za nás. Viděl jsem tu velikost Boží lásky k nám v tom, že Bůh kvůli světu, který se „postavil na opačnou stranu barikády“, obětoval dokonce to nejcennější – svého Syna Ježíše. To je jistě pravda (Boží láska je veliká a Jeho Syn je Bohu nejcennější). Mnohé jiné verše nám to jasně zjevují. Možná i vy takto chápete verš Jan 3,16. Ovšem to nevystihuje přesně, co v něm Jan píše. Teprve se studiem starořečtiny, původního jazyka, ve kterém je Nový zákon psán, se přede mnou vynořila i přesnější interpretace tohoto známého verše. Totiž, že Bůh takto (tímto způsobem!) miloval svět (ano, nás všechny), že nám dokonce dal svého Syna. Janem zapsaná slova neukazují ani tak na velikost, jako spíše na způsob, jakým se Boží láska k nám projevila, manifestovala – totiž ne pouze slovy, ale akcí: darováním Božího Syna světu, aby se v Ježíši Kristu lidé, tonoucí ve hříchu, zachránili jako kdysi Noe v arše. LÁSKA (AGAPÉ) se zkrátka projevuje AKCÍ ve prospěch druhých! Neboli, jak by řekli jazykovědci, milovat je sloveso vyjadřující činnost, nikoli stav!!! Porovnejte to se vztahem mezi mužem a ženou: a) muž říká ženě, jak veliká je jeho láska, že by byl pro ni ochoten udělat to a to (láska jako stav), b) muž vidí potřebu té ženy, jde a jedná tak, že demonstruje svoji lásku (láska jako akce). O kterou lásku budete stát? Přeju si, abyste stáli především o tu Boží. Je tak akční, že převrátí váš život naruby. Přesněji, převrátí vaši smrt zpátky do života. Váš pastor Petr Krákora

Výsledky sbírky v Plzni Za měsíce červenec a srpen jsme ve Sboru sv. Pavla společně darovali Bohu 9 778 Kč a 160 USD. Děkujeme našemu Otci i všem dárcům!

1

P OSVĚCENÍ – N OVÝ Ž IVOT K ŘESŤANA II . PODLE

P RVNÍ T ABULE B OŽÍHO D ESATERA

DRUHÝ ÚRYVEK Z REFERÁTU PASTORA KRÁKORY NA SVĚTOVÉ KONFERENCI LUTERÁNSKÝCH PASTORŮ

Křesťanský život s ohledem na 2. přikázání - „Nevezmeš jméno Pána, svého Boha, nadarmo!“ JMÉNO = POVĚST, OSOBNOST, AUTORITA Jenom pravý Bůh je bohem. A Jeho jméno je svaté. Co však Jeho jméno znamená? Představuje Jeho pověst – to, jak je znám. Představuje Jeho osobnost – to, jaký je. Představuje Jeho autoritu – to, co dokáže vykonat. Na rozdíl od falešných bohů, kteří dostávají svá jména od svých tvůrců, pravý Bůh lidem své jméno zjevuje a odhaluje. To On se ujímá iniciativy. Jako kdyby říkal: „Nedělejte ze mě někoho, kým mě chcete mít. Já jsem, který jsem. A já dokážu, kým jsem. Díky mým jménům mě můžete poznat.“ „I poznal opět Adam svou ženu a ta Tím, jak niterně poznáváme Boží jméno, tím, jak věrně spoléháme na to, porodila syna a dala mu jméno Šét … co Jeho jméno vyjadřuje, tím, jak upřímně vzýváme Jeho jméno, tím zároveň Šétovi se narodil syn; dal mu jméno začínáme v našem životě postupně chápat Jeho bezvadnou pověst, vnímat Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Jeho úžasnou osobnost a zažívat Jeho svrchovanou autoritu. Hospodinovo.“ (Gen 4:25-26) JEŽÍŠ = NAPLNITEL BOŽÍCH JMEN Bible nám říká, že právě Ježíš je tím, kdo nám plně zjevuje a odhaluje Boží jméno – sám je totiž naplněním všeho, co Boží jména vyjadřují! Považte například některá složená jména Boha:  Ježíš je nazýván Immanuel (Bůh s námi – na naší straně);  Ježíš je skutečně Jehovah-Jireh (Hospodin opatří – pro všechny naše potřeby);  Ježíš je Jehovah-Rafa (Hospodin uzdraví – ze hříchu a jeho důsledků);  Ježíš je náš Jehovah-Nissi (Hospodin má korouhev – prapor vítězství);  Ježíš je Jehovah-Tsidkenu (Hospodin: naše spravedlnost);  Ježíš je náš Jehovah-Šammah (Hospodin je zde – nyní i v nás);  Ježíš je Jehovah-Šalom (Hospodin je pokoj – s Bohem, se sebou i s druhými);  Ježíš je náš Jehovah-Raah (Hospodin je pastýř – ten dobrý, který položí svůj život za ovce);  a samozřejmě Ježíš je doslova Jehovah-Šuah neboli Jehošua (Hospodin je záchrana – od prázdnoty a zkázy). Všechna starozákonní jména vystihující Boha se plně týkají právě Ježíše Krista. (Viz např. píseň Sláva Božích mien slovenské kapely Tretí deň – https://www.youtube.com/watch?v=viBCiOSjj50)

KŘESŤANÉ = NOSITELÉ BOŽÍHO JMÉNA VE SVĚTĚ Když se díváme na 2. přikázání, musíme si rovněž uvědomit, že my, věřící v Ježíše, neseme Boží jméno v tomto světě. Jeho jméno bylo nad námi vyhlášeno, když jsme byli pokřtěni ve jméno trojjediného Boha (Otce, Syna i Ducha svatého). Máme tu čest nosit označení křesťané /krist-ovci/. Byli jsme spojeni s Tím, kdo naplňuje všechna Boží jména. Výsledkem je, že máme od Boha výsadu a způsobilost „nést Boží jméno světem“, tj. činit poznatelného Boha známým – tak jak On sám sebe vyjadřuje skrze nás: skrze léčivá slova, které nám dává do úst, a skrze skutky nezištné lásky pro druhé, které nám sám předem připravuje.

JESTLIŽE JSTE HANOBENI PRO JMÉNO KRISTOVO, BLAZE VÁM, NEBOŤ NA VÁS SPOČÍVÁ DUCH SLÁVY, DUCH BOŽÍ. KDO … TRPÍ ZA TO, ŽE JE KŘESŤAN, AŤ SE NESTYDÍ, ALE SLAVÍ BOHA, ŽE SMÍ NOSIT TOTO JMÉNO. 1. Petrův 4:14-16

JAKÝMI ZPŮSOBY STÁLE SELHÁVÁME? Ovšem i věřící – protože se v tomto světě stále učí žít ponovu – mohou někdy brát Boží jméno nadarmo. Jak? Všimněte si, že slovo nadarmo ukazuje, že něco bylo zbaveno obsahu nebo smyslu, učiněno bezcenným nebo irelevantním. Jeden ze způsobů „vyprázdnění“ Božího jména je snaha učinit si jméno pro sebe nebo pro církev, ke které patříme. Křesťané často činí věci „ve jménu Ježíše“; přitom se ale stává, že se spíš soustředí na budování své vlastní reputace (pro svou slávu) nebo že konají věci se svou vlastní autoritou v pozadí (ze svého rozhodnutí). Jejich život je tedy pořád více o nich, než o Bohu, který je s nimi a trpělivě působí v nich.

2

Např. když se jako pastoři setkáme s lidmi mimo církev, abychom s nimi mluvili o Ježíši, nezapomeneme hned na úvod zmínit, z jaké jsme vlastně církve? Nebo když pořádáme akce s Ježíšem jako středem pozornosti, nezapomeneme přitom už v pozvánce na akci zdůraznit, že je to právě naše církev, kdo tuto akci pořádá a sponzoruje? Komu jsme vlastně ve světě svědky: sobě, své církvi, nebo Ježíši Kristu? Další způsob, jak činíme jméno Ježíše bezpředmětným, je při modlitbě. Věřící obvykle končí své modlitby slovy „ve jménu Ježíše Krista“, a to i přesto, že někdy to jediné, za co se modlili, je určeno pouze k jejich sebeuspokojení či sebeuznání. Není divu, že dobrý Bůh neodpovídá na modlitby se špatnými motivy, ať už k nim připojíme jméno Ježíše jakkoli často. (Jakub 4:3 – „Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.“) Existuje mnoho dalších forem, jak i věřící padají s ohledem k Druhému přikázání. Mohou se však přesto radovat, že ve jménu Ježíše – třebaže jimi pošpiněném drobným či hrubým způsobem – je navěky jejich záchrana.

OTÁZKA K ZAMYŠLENÍ: Když Izraelci v dobách Starého zákona pronášeli přísahy, provolávali přitom jméno Hospodina – např. pomocí spojení „jakože živ je Hospodin.“ V jakém smyslu mohlo jít o vhodné užívání Božího jména? V jakém smyslu mohlo jít naopak o používání Božího jména nadarmo? SVÉ ODPOVĚDI MŮŽETE OPĚT SDÍLET S OSTATNÍMI KŘESŤANY! 

Dr. Dobson – Koutek pro manželství a rodinu VZTAH OTCE S DOSPÍVAJÍCÍM SYNEM Otázka: Čeho bych se měl, jako otec, snažit dosáhnout v době dospívání mého syna? Odpověď: Kdosi prohlásil, „Spřátelte chlapce se správným mužem a bude jen málokdy chybovat.“ Věřím, že tomu tak je. Pokud v našem případě budou otec se synem sdílet nějaké koníčky nebo mít společný zájem, mohou vzdorovitá léta synova dospívání uplynout v relativním poklidu. A to, co spolu otec a syn zažijí, se jim může vrýt do paměti na celý život. Vzpomínám si na jednu píseň od Dana Fogelberga, ve které se zpívá o mladém muži, který měl se svým otcem společnou lásku k hudbě. Ta píseň se jmenuje Leader of the Band (Tahoun kapely) a její poselství se dotýká něčeho hluboko uvnitř mě. Syn v ní vypráví o otci, který „si získal jeho lásku skrze výchovu, vedenou hřmící i sametovou rukou“. Mluví o „otcově písni, která se mu vryla do duše.“ Syn se tak stal jakoby „živým odkazem tahouna kapely“. Také vidíte toho dnes už dospělého muže, jak chodí navštěvovat svého stárnoucího otce, se kterým má celoživotní láskyplný vztah? Právě to měl jistě Bůh na mysli, když dával klukům jejich táty. Ale abych odpověděl na Vaši otázku přímo: Jaké společné zázemí budujete se svým synem? Někteří otcové se svými syny staví motorky nebo opravují auta; jiní lepí modely lodí nebo vyrábějí věci ze dřeva. Můj táta se mnou chodil lovit a rybařit. Nelze vůbec popsat, co pro mě znamenaly ty dny, kdy jsme spolu vyráželi do lesů časně zrána. Jak bych mohl trápit a rozčilovat tohoto muže, který se mnou trávil svůj čas? Zažili jsme v lese spoustu legrace a po cestě domů jsme si skvěle povídali. Sám jsem se pak snažil budovat stejně i můj vztah s mým synem. Příležitosti k otevřené komunikaci a k budování vztahu otec-syn musejí být vytvářeny. Je to však cesta, která stojí za jakékoli úsilí. Dr. James Dobson je americký křesťanský psycholog, specialista na manželství a rodinu. Tento text je přeložen a publikován se svolením vydavatele, Family Talk with Dr. James Dobson. Published with permission. 3

O HLÉDNUTÍ

ZA

VBS 2014

„Chození s Bohem“ – takové bylo téma letošní, již 4. letní biblické školy (VBS). Zúčastnil se jí opět vyšší počet dětí než loni, celkem 35. Ty poslouchaly vyprávění o Abrahamovi, Mojžíšovi, Elijášovi a Jonášovi. Jedna z aktivit, kterou mají děti každoročně rády, je vyrábění vlastních potisků na trička. Tentokrát si na ně „razítkovaly“ vlastní šlápoty. Kolik šlápot leží za námi z našeho chození s Bohem? Možná mnoho. Za některými z dětí na VBS se objevilo prvních pár šlápot právě letos...

V

P LZNI

„Je čas kameny rozhazovat a je čas kameny sbírat.“ V podání VBS se házely ponožky jako součást týmové hry, které se snad všechny děti milerády zúčastnily. Co se týče našich duchovních nepřátel, dozvěděly se děti, že házení ponožek nebo kamenů nepomáhá. Jenom pravdivé Slovo našeho Boha zmůže mnoho…

Vybarvování, kreslení a… hledání cesty z bludiště jsou oblíbené dětské činnosti. Jsou jednoduché a jasné. Opak je pravdou v případě komplexního světa kolem nás. V tomto bludišti, jak se děti dozvěděly, existuje jediná Cesta, Pravda a Život – Ježíš. Chodit s Ním stojí zato. VBS 2014 byla jednou ze součástí tohoto chození. Tak jen s Ním jděme dál…

Každé z dětí si vyrábělo kamennou rukojeť k dřevěné vycházkové holi – broušením, pilováním, uhlazováním a leštěním předem připraveného kusu mastku. Stálo to ale hodně času, píle a trpělivosti, než se z hranatého kusu kamene stala přijemně se držící rukojeť. Mnohem těžší je pak pro Boha přetvářet nás v to, za co nás v Kristu prohlašuje – ve své svaté děti. Boží jemná ruka působila na mnohé děti i letos v Boží „VBS dílně“… 4

Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. - Matouš 5:16 JE TŘEBA ZNOVU PODĚKOVAT NAŠIM PŘÁTELŮM A SOUROZENCŮM V KRISTU ZE SBORU ST. JOHN’S V JEFFERSONU VE WISCONSINU V USA. OPĚT SEM K NÁM POSLALI NADŠENÉ DOBROVOLNÍKY, KTEŘÍ TOUŽILI DĚTEM PŘEDAT SVOU LÁSKU K JEŽÍŠI. DÍKY!

Pozvání na další pravidelná neformální setkání Pravidelná neformální setkání (pro křesťany i hledající) se opět konají vždy poslední neděli v měsíci od 18 hod. „u Krákorů“ na adrese U Vlečky 627, Tlučná (směrem na Nýřany). Každé setkání je jiné a jeho náplň není předem dána – necháváme prostor Pánu Ježíši, aby nás vedl a obohacoval podle vůle našeho Otce. Budeme rádi, když přijdete. Můžete také pozvat další – kohokoli, kdo by z takového setkání mohl mít prospěch (přátele, sousedy, kolegy z práce). Pohoštění je zajištěno formou „každý něco přinese“. Další informace a potvrzení účasti /do soboty!!!/ – u pastora Petra Krákory (tel. 723 237 679), popř. u jeho ženy Gábiny (tel. 602 562 782).

12 NEJPOPULÁRNĚJŠÍCH PASÁŽÍ /II./ Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. – Filipským 4:6 Druhá část série zamyšlení nad 12 biblickými pasážemi, které byly v roce 2012 nejčastěji vyhledány na internetovém portálu Bible Gateway (biblegateway.com). „Je-li dům vnitřně rozdělen, nebude moci obstát.“ Ježíš pronesl tato slova ve chvíli, kdy byl obviněn, že pracuje pro ďábla a vyhání démony mocí pána démonů. (Marek 3:25) Abraham Lincoln si ta slova vypůjčil pro svou řeč kritizující otroctví v USA. Stejný slovní obrat je dodnes možné slyšet, když lidé mluví o politice, obchodu či rodině. Můžeme ho ale použít i pro popis toho, co se děje v lidském srdci a mysli. Když nám proto Bůh ústy apoštola Pavla říká, „netrapte se žádnou starostí“, znamená to doslova, abychom nenechali své srdce a mysl být kvůli čemukoli „vnitřně rozdělené, rozpolcené“ (řecké slovo pro starost je odvozeno od slovesa rozdělit, rozpojit, roztrhnout). Což se ovšem snáze řekne, než dělá, viďte. Často si děláme starosti, když se máme nějak rozhodnout a nevíme, jaké rozhodnutí by bylo nejlepší. Ustaraně zvažujeme: Mám vzít tuhle práci nebo tamtu? Mám se pustit do opravy chátrajícího domu, nebo se přestěhovat do nového? Starosti si také mnohdy děláme, když nevíme, jak věci dopadnou, a obáváme se nejhoršího. Víme, že spoustu věcí nemáme pod kontrolou, ale přitom máme pocit, že všechna „tíha světa“ leží na nás. Přicházejí i situace, které nahánějí hrůzu, strach, obavu. Máme pocit, že stěny našeho srdce musí z toho napětí jednou povolit a zhroutit se. Starosti mohou člověka naprosto ochromit a zlomit a stává se to nejednou. Jako křesťané máme tu výhodu, že známe Boha jako všemohoucí a dobrý „základ svého života“. I když nám Bůh dává svobodu dělat i špatná rozhodnutí, je to On, kdo všechno (naše špatná rozhodnutí i špatná rozhodnutí těch druhých) obrací v požehnání pro své děti, a to podle svého dobrého uvážení a láskyplných záměrů. A druhá naše výhoda je ta, že máme výsadu přicházet směle k Bohu ve svých modlitbách – zejména ve chvílích, kdy nás přepadají starosti a obavy. Pavel uvádí spojení „v každé modlitbě a prosbě“. Většinou vnímáme modlitbu jako možnost požádat Boha o něco. To bychom označili slovem prosba. Prosby jsou nedílnou součástí našeho modlitebního života. Ovšem modlitba je daleko širší pojem a samo slovo zobrazuje především postoj, nikoli obsah. Je to postoj důvěry Bohu. Je to postoj, který vyjadřuje pokoru a víru, že Bůh je dost mocný na to, aby dodržel své sliby, že se o nás postará a požehná nám způsobem, který je často nad naše chápání. Modlitba je projevem důvěry v Boží lásku k nám – důvěry, že Bůh nám může a chce pomoci. Uvedu prostý příklad. Potřebuji sehnat 5000 dolarů. Není příliš praktické ptát se bezdomovce na ulici, zda by mi nějak nepomohl. On zkrátka nemá zdroje k tomu, aby mi pomohl, a i kdyby měl, nemá žádnou motivaci ani důvod, aby mi pomáhal. Mohu ale poprosit mé prarodiče, o kterých vím, že mají dostatek peněz a že už mi častokrát v minulosti štědře vypomohli. Vím o nich, že mi mohou a ze své lásky i chtějí pomoci. 5

Bůh nás opakovaně v Písmu ujišťuje o své neomezené moci. Víme tedy, že On nám dokáže pomoci. Také nás ujišťuje o své bezmezné lásce. O tom, že nám chce pomoci. Když slyšíme, že dokonce přišel za nás zemřít v opovržení, jsme ujištěni o jeho touze pomoci za každou cenu, cokoli Ho to bude stát!

Přijde k Ježíši malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. (Marek 1:40-42) BŮH NÁM MŮŽE I CHCE POMOCI!

Když nám Duch svatý otevírá oči, abychom viděli tyto pravdy a jejich dosah, tak přitom zároveň nahrazuje naše úzkostlivé chvění pevnou vírou v srdci. Právě víra nám dává jistotu toho, co nevidíme. Jak důležitá je v situacích, kdy nevíme, jak se rozhodnout, kdy poznáváme své limity, kdy znovu zjišťujeme, že svět se netočí tak, jak bychom chtěli. Nevidíme sice, jak přesně Bůh působí, aby to všechno nakonec bylo pro nás požehnáním, ale víra „bere Boha za slovo“, že tomu tak je. Proto se modlíme, proto děkujeme, proto prosíme, neboť víme, že Bůh je základem, díky kterému se nemusíme trápit žádnou starostí.

Otázky ke zvážení /možné odpovědi viz níže/ 1. Které povzbuzující pasáže z Písma vám pomáhají zbavit se starostí a úzkostí? 2. Proč není pro Boha žádný náš problém příliš nicotný, jak si někdy myslíme? 3. Jak v modlitbě spojit prosbu a děkování? (Pavel píše „v každé modlitbě a prosbě děkujte …“) Autor Joel S. Heckendorf je pastorem sboru Immanuel ve městě Greenville, stát Wisconsin, USA. Joel S. Heckendorf, Philippians 4:6 - The 12 most popular Bible passages accessed in 2012 through Bible Gateway, Forward in Christ, Volume 101, June 2014, Copyrighted by WELS, Forward in Christ © 2009 Used with permission. (Použito se svolením.)

Možné odpovědi na otázky ke zvážení – 12 nejpopulárnějších pasáží /II./ 1. Které povzbuzující pasáže z Písma vám pomáhají zbavit se starostí a úzkostí? Odpovědi mohou být různé. Například Matouš 6:19-34 (Neukládejte si poklady na zemi. … Ukládejte si poklady v nebi. … Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? … Pohleďte na nebeské ptactvo. … Podívejte se na polní lilie. … Váš nebeský Otec přece ví, co všechno potřebujete. Hledejte především Jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.), 1. Petrův 5:6,7 (Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.) nebo Římanům 8:28 (Víme, že všecko napomáhá /spolu-působí/ k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.). 2. Proč není pro Boha žádný náš problém příliš nicotný, jak si někdy myslíme? Bůh je Tvůrce všeho a má na starosti všechno, od pohybu planet po život jepice. Někdy si proto myslíme, že je „příliš velký“ na naše „malé problémy“ /malé ve srovnání s tím, jak řídit vesmír/. Z Jeho pohledu je ale všechno „malé“, i to, co je z našeho „velké“. Pro Něho je pak stejně důležitá rotace planety jako moje trable doma či v práci. Ostatně, kterého pozemského otce nezajímají „nicotnosti“ jeho malých dětí? 3. Jak v modlitbě spojit prosbu a děkování? (Pavel píše „v každé modlitbě a prosbě děkujte …“) Užitečnou pomůckou může být pamatovat si možnou osnovu modlitby: „vzývání – vyznání – díkůvzdání – prosby“. To nám pomůže přistupovat k modlitbě se správnou perspektivou. Když začnete vzýváním Boha, tj. připomínáním si toho, jaký je a co pro nás činí, pak pokračujete vyznáním své hříšnosti a nehodnosti, se kterou se Bůh vypořádal v Ježíši Kristu, potom najdete mnoho důvodů, zač děkovat a proč být vděčný, a to i tehdy, když Bůh na naše následné prosby nebude reagovat tak, jak si my představujeme. Naše vděčnost pramení z toho, kým je On a kým nás ze své lásky v Kristu učinil.

Bůh k nám šeptá uprostřed našich potěšení, mluví v našem svědomí, ale volá v našich bolestech: to je jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět. Musíte si vybrat. Buď ten muž jménem Ježíš byl a je Synem Božím ; anebo byl šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. Zaměřte se na nebe a dostanete navíc zemi. Zaměřte se na zemi a nedostanete ani jedno. – C. S. Lewis – 6

Vydává Česká evangelická luteránská církev, Školní nám.1, Plzeň, 318 05, www.luterani.cz, e-mail: [email protected]..