Tlumočení češtiny v orgánech EU: status quaestionis a prospekce do budoucna

Faculteit Letteren & Wijsbegeerte

Brecht Horemans

Tlumočení češtiny v orgánech EU: status quaestionis a prospekce do budoucna. Tolken Tsjechisch bij de Europese instellingen: status quaestionis en toekomstbeeld.

Masterproef voorgedragen tot het behalen van de graad van Master in het Tolken 2014

Promotor Mevr. Štěpánka Kotrlá Vakgroep Vertalen Tolken Communicatie

UNIE RESPEKTUJE KULTURNÍ, NÁBOŽENSKOU A JAZYKOVOU ROZMANITOST (Evropská unie, 30.03.2010, čl. 22)

PŘEDMLUVA V České republice jsem byl poprvé před patnácti lety. Pobyt byl sice krátký, ale dojem, který ve mně zanechal, byl velmi silný. Ještě dobře si vzpomínám, jak mě překvapila nejen krása země, ale zejména i skutečnost, že Vltavě chybělo několik samohlásek, že všechna ř, š a ž zněla tak měkce, a že samohlásky někdy překvapivě dlouho trvaly. Byl to naprosto logickým krokem rozhodnout se pak pro studium tohoto krásného, překvapujícího jazyka. Jsem proto velmi vděčný své mamince, že mi tuto možnost dala, a i všem profesorkám češtiny, paní Gabriele Schlesingerové, paní Štěpánce Kotrlé a paní Leen Spiessensové, za posledních pěkných a zajímavých šest let. Dále bych chtěl vyjádřit upřímné poděkování vedoucímu práce paní Štěpánce Kotrlé, za její obrovskou pomoc, za kritické připomínky, neocenitelné rady a korespondenční podporu. Její vstřícnost velmi oceňuji a bez ní by byl vznik této práce mnohem složitější. Další velké díky patří Markétě Šemberové a Pavle Navrátilové, které byly ochotny tuto práci přečíst a opravit. Marki, díky moc za všechny jazykové rady a za to, že jsem se vždy na tebe mohl obrátit, když něco nebylo jasné. V neposlední řadě bych chtěl srdečně poděkovat paní Angele Rogner, jelikož rozhovor s ní obohatil nejen tuto práci, ale i mě. Její nadšení, zkušenosti a odborné znalosti velmi obdivuji. Maar een bijzonder dankjewel verdient mijn moeder, voor alle kansen die ze me geeft, voor het ervaren luisterend oor, en voor de schouder als ik hem nodig heb. En een minstens evengrote merci ben ik ook mijn lieve vriend Jelgher verschuldigd, voor wie hij is, voor wat hij doet, en omdat hij me nooit in de steek laat.

7

OBSAH PŘEDMLUVA ....................................................................................................................... 5   1 ÚVOD ......................................................................................................................................... 10   1.1 MOTIVACE ................................................................................................................... 10   1.2 CÍL A VÝZKUMNÁ OTÁZKA .................................................................................... 12   1.3 STRUKTURA ................................................................................................................ 13   2 METODOLOGIE ..................................................................................................................... 14   2.1 STUDIUM LITERATURY ............................................................................................ 14   2.2 KVALITATIVNÍ VÝZKUM: HLOUBKOVÉ ROZHOVORY .................................... 14   2.2.1 Původní cíl, obtíže a řešení .................................................................................. 14   2.2.2 Teoretický základ ................................................................................................ 16   2.2.3 Příprava a průběh rozhovorů ............................................................................... 17   2.2.4 Výsledky rozhovorů ............................................................................................ 19   3 UPŘESNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ: DRUHY TLUMOČENÍ....................................... 20   4 JAZYKOVÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE ....................................................................... 22   4.1 MNOHOJAZYČNOST .................................................................................................. 22   4.1.1 Historie EU a její mnohojazyčnosti ..................................................................... 22   4.1.2 Mnohojazyčnost jako prvek EU .......................................................................... 27   4.2 SOUČASNÝ JAZYKOVÝ REŽIM ............................................................................... 28   4.2.1 Interní a externí jazyková politika ....................................................................... 28   4.2.2 Specifický jazykový režim různých institucí ...................................................... 29   4.2.2.1 Evropský parlament ...................................................................................... 29   4.2.2.2 Evropská komise .......................................................................................... 32   4.2.2.3 Rada Evropské unie ...................................................................................... 33   4.2.2.4 Soudní dvůr Evropské unie .......................................................................... 34   4.3 DEBATA O JAZYKOVÉ POLITICE ........................................................................... 34   4.3.1 Kritika politiky vícejazyčnosti ............................................................................ 35  

8 4.3.2 Alternativy ........................................................................................................... 36   4.4 DŮVODY ZMĚNY, NEBO NAOPAK STATU QUO: PRVNÍ ČÁST ........................ 37   4.4.1 Diskurz samotné EU ............................................................................................ 38   4.4.2 Diskurz a postoj členských států ......................................................................... 38   4.4.3 Eurobarometer: názor evropských občanů .......................................................... 39   4.4.4 Povaha evropské jazykové politiky ..................................................................... 40   4.4.5 Teorie evropské integrace.................................................................................... 41   4.4.6 Angličtina jako lingua franca .............................................................................. 42   4.4.7 Názor našich respondentů.................................................................................... 42   5 TLUMOČENÍ ČEŠTINY V EVROPSKÉ UNII .................................................................... 44   5.1 SOUČASNÁ SITUACE A STRUČNÁ HISTORIE: ČÍSLA ........................................ 44   5.2 DŮVODY ZMĚNY, NEBO NAOPAK STATU QUO: DRUHÁ ČÁST ...................... 46   5.2.1 Čeština jako součást většího rámce evropské jazykové politiky ......................... 47   5.2.2 Postoj českého prezidenta.................................................................................... 47   5.2.3 Čeští europoslanci ............................................................................................... 48   5.2.4 Názor Čechů ........................................................................................................ 48   5.2.5 Názor našich respondentů.................................................................................... 49   5.2.6 Potíže při rozpracování této diplomové práce ..................................................... 49   6 ZÁVĚR....................................................................................................................................... 51   7 BIBLIOGRAFIE ....................................................................................................................... 53   7.1 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 53   7.2 RESPONDENTI ............................................................................................................. 60   8 PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 61   8.1 KOMUNIKACE S PŮVODNÍMI RESPONDENTY A ADMINISTRATIVOU EU ... 61   8.1.1 Pozvánka na rozhovor ......................................................................................... 61   8.1.1.1 Česká verze ................................................................................................... 61   8.1.1.2 Anglická verze .............................................................................................. 62   8.1.2 Odpovědi tlumočníků a administrativy ............................................................... 63   8.1.2.1 Osoba 1 ......................................................................................................... 63  

9 8.1.2.2 Osoba 2 ......................................................................................................... 64   8.1.2.3 Osoba 3 ......................................................................................................... 64   8.1.2.4 Osoba 4 ......................................................................................................... 64   8.1.2.5 Osoba 5 ......................................................................................................... 68   8.1.2.6 Osoba 6 ......................................................................................................... 70   8.1.2.7 Angela Rogner .............................................................................................. 71   8.1.2.8 Osoba 7 ......................................................................................................... 71   8.1.2.9 Osoba 8 ......................................................................................................... 72   8.1.2.10 Osoba 9 ....................................................................................................... 72   8.2 PŮVODNĚ PŘIPRAVENÉ OTÁZKY TLUMOČNÍKŮM EU .................................... 73   8.2.1 Česká verze .......................................................................................................... 73   8.2.2 Anglická verze ..................................................................................................... 75   8.3 KOMUNIKACE S PANEM BART STAES A PANÍ ESTHER DE LANGE .............. 76   8.3.1 Pozvánka na rozhovor ......................................................................................... 76   8.3.2 Odpověď zaměstnance paní De Lange ................................................................ 77   8.4 POZVÁNKA NA ROZHOVOR ZASLANÁ ODBORNÍKŮM .................................... 78   8.4.1 Česká verze .......................................................................................................... 78   8.4.2 Nizozemská verze ................................................................................................ 78   8.5 ROZHOVORY ............................................................................................................... 79   8.5.1 Rozhovor s paní Angelou Rogner ....................................................................... 79   8.5.1.1 Připravené otázky ......................................................................................... 79   8.5.1.2 Shrnutí rozhovoru ......................................................................................... 80   8.5.2 Rozhovor s profesorem Hendrikem Vosem ........................................................ 83   8.5.3 Rozhovor s panem Mgr. Pavlem Novákem ......................................................... 85   8.5.4 Rozhovor s panem Ondřejem Houskou ............................................................... 87   8.5.5 Rozhovor s panem Janem Pátkem ....................................................................... 89  

10

1 ÚVOD

1.1 MOTIVACE Už před čtením jakéhokoli zdroje můžeme předpokládat, že téměř každý Evropan, který se pravidelně dívá na zprávy v televizi nebo čte noviny, zná obraz plenárního zasedání Evropského parlamentu, ve kterém tlumočníci vzadu ve svých kabinách tlumočí, co se říká ve sněmovně. Už někdy v životě asi upoutalo jeho pozornost, že je to důležitý pilíř politiky Evropské unie, možná dokonce i její základ, že všechny informace o EU jsou dostupné ve všech jejích oficiálních jazycích1 – od angličtiny přes nizozemštinu až po irštinu. S trochou štěstí bude tento náš Evropan znát i motto EU „Jednotná v rozmanitosti“. Ale i proto byl s velkou pravděpodobností už někdy překvapen tím, že projevy samotného předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye jsou téměř vždy v angličtině, zatímco německá kancléřka Angela Merkelová skoro výlučně hovoří svým mateřským jazykem. Nebo ho snad už překvapil fakt, že internetové stránky Evropského parlamentu (http://www.europarl.europa.eu) existují ve 23 jazycích, ale například irština v nich chybí. Zdá se, že jednota v rozmanitosti neplatí vždy a pro všechny jazyky. Tato skutečnost byla prozkoumána již v několika diplomových pracích. Liesbeth Van Vynckt (2011) píše o tom, jak byly vícejazyčnost a rovnost mezi všemi úředními jazyky zakotveny v evropských smlouvách, a jak se tyto hodnoty s připojováním nových zemí a jazyků staly stále větší tradicí, kterou si EU chce za každou cenu zachovat. To ale neznamená, že jsou efektivní, nebo že se vůbec jednotně uplatňují. Jsou například velké rozdíly v používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU, a ne všechny evropské orgány dbají na mnohojazyčnost ve stejné míře. Ani němčina, která má v Evropě největší počet rodilých mluvčích, zdaleka nemá stejné postavení jako angličtina nebo francouzština. A to ještě nemluvíme o menších jazycích2 jako je třeba čeština. Pouze v Evropském parlamentu jsou při každém plenárním zasedání používány všechny úřední jazyky, což pravděpodobně souvisí s jeho demokratickou funkcí. 1

Všechny úřední dokumenty Evropské unie se překládají do těchto jazyků. Rovněž mají evropští občané právo obrátit se na evropské instituce v těchto jazycích a dostat v nich i odpověď (Evropská společenství, 2008). 2 Neexistuje bohužel jednoznačná definice pojmu „menší jazyk“. Jde každopádně o poměr mezi počtem mluvčích (jako mateřský i jako druhý jazyk) určitého úředního jazyka a celkovým počtem občanů EU, ale stále to neříká nic o přesné hranici mezi menšími a většími jazyky. Z průzkumu Special Eurobarometer 386 (Evropská komise, 2012) lze však vyvodit, že pouze anglicky, německy a francouzsky v roce 2012 mluvilo více než 20 % evropských občanů. V naší práci budeme proto tyto jazyky považovat za největší jazyky. Nejmenší jazyky, kterými mluvilo méně než 1 %, jsou tedy Lotyština, Maltština, Irština, Estonština a Slovinština.

11 Ke stejnému závěru dochází ostatně i Van Delsen (2007). Z práce Van Vynckt (2011) dále vyplývá, že se mnohojazyčnost stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jak významnou zátěž, tak i zpomalení rozhodovacího procesu. Veškeré návrhy na omezení mnohojazyčnosti však naráží na odpor členských států, které si jsou velice dobře vědomy výhod svého mateřského jazyka. Van Vynckt (2011) proto navrhuje, aby Evropská unie jasněji definovala a jednotněji uplatňovala svou jazykovou politiku, a aby se členské státy nejen soustředily na pozitivní tradici vícejazyčnosti, ale i na její účinnost. Krok tímto směrem nyní však Evropský parlament udělal přijetím usnesení „Směřování k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu“ (Evropský parlament, 10.09.2013)3. Toto usnesení vzniklo na základě návrhu zprávy europoslankyně Esther de Lange ve Výboru Parlamentu pro rozpočtovou kontrolu, kterým chtěla upozornit zejména na velké náklady spojené s tlumočením v Parlamentu. De Lange mimo jiné poukazuje na to, že až příliš často bývají vyžádané tlumočnické služby na poslední chvíli rušeny, a to jak ve výborech, tak i v delegacích a politických skupinách, což má zbytečné negativní důsledky na celkový rozpočet EU. V tomto novém usnesení proto Evropský parlament (10.09.2013) uznává, že Evropská unie je jediným subjektem na světě, který uplatňuje oficiální politiku mnohojazyčnosti založenou na 24 úředních jazycích, což představuje celkem 552 jazykových kombinací, jež je třeba pokrýt; vítá v této souvislosti velmi vysokou úroveň kvality tlumočnických služeb Parlamentu, ale domnívá se, že je nutné hledat způsoby, jak snížit zátěž vznikající v důsledku komplexní struktury systému mnohojazyčnosti i značné a rostoucí náklady s ní související; (odst. 1) zdůrazňuje nicméně, že Parlament je přímo voleným politickým orgánem, jehož členové jsou voleni bez ohledu na své jazykové dovednosti; znovu proto poukazuje na právo každého poslance hovořit úředním jazykem dle svého výběru, což je jedna z hlavních zásad pracovního prostředí Parlamentu. (odst. 5) Europoslanci z toho důvodu požadují, aby byl co nejrychleji zaveden systém, který umožní předcházet situacím, ve kterých se poskytované tlumočení do jednoho nebo více jazyků nepoužívá, ani ve skutečnosti na dané schůzi, ani přes internetové vysílání té samé schůze. Tímto způsobem hodlají v nejvyšší míře snížit výdaje na nepotřebné tlumočení a celkem zvýšit 3

Anglické shrnutí textu usnesení je dostupné online kliknutím na tento link: http://www.europarl.europa.eu/oeil/popups/summary.do?id=1301819&t=d&l=en. Přehled celého postupu a všechny dokumenty související s usnesením naleznete zde: http://www.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?lang=en&reference=2011/2287(INI)#documentGatew ay.

12 efektivitu tlumočení. Navíc chtějí, aby předsednictvo Evropského parlamentu do konce roku 2013 přijalo další opatření o vícejazyčnosti4, zejména se zaměřením na všechny možné scénáře takzvaného tlumočení na požádání (Evropský parlament, 10.09.2013). Pokud se takový systém zavede, bude to znamenat, že se do určitého (úředního) jazyka v budoucnu bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá (Ostendorf & De Lange, 11.09.2013). Nezmizí tím mnohojazyčnost, na kterou je EU tak hrdá, ale bude se uplatňovat efektivněji. Ale budou důsledky takovéto změny skutečně jen pozitivní? Už nyní se jednotlivé úřední jazyky hodně odlišují ohledně jejich používání, respektive tlumočení. A jak uvidíme v páté kapitole, nemá každý jazyk k dispozici stejně velký počet tlumočníků5. Pokud však bude tlumočení v budoucnu organizováno podle požádání, vydrží i menší jazyky, jako například čeština, do kterých se stejně už méně tlumočí6? Budou poslanci a účastníci schůzí nadále požadovat o tlumočení do a ze svého – v evropském kontextu menšího – mateřského jazyka, nebo přejdou raději na univerzální angličtinu? Van Vynckt (2011) v závěru své práce ještě uvádí, že se něčeho takového není třeba obávat, naopak, že ještě dlouho bude existovat budoucnost pro tlumočení v evropských orgánech, jelikož pro některé jazyky už brzy bude zapotřebí generační obměna tlumočníků. Je tomu ale opravdu tak? A bude Evropský parlament dále zůstávat baštou tradice mnohojazyčnosti? I co se týče těch menších jazyků jako čeština?

1.2 CÍL A VÝZKUMNÁ OTÁZKA Hlavním cílem této diplomové práce je vytvořit takzvaný status quaestionis tlumočení v evropských institucích se zaměřením na český jazyk. Předně chceme na základě studia literatury poskytnout ucelený přehled o tlumočení pro EU se zvláštním ohledem na postavení češtiny. Výše zmíněné diplomové práce od Van Delsen (2007) a Van Vynckt (2011) již dělaly něco podobného, soustředily se ale zejména na všeobecný přehled – i když Van Vynckt (2011) poměrně podrobně popisuje i postavení německého jazyka. V této práci chceme naproti tomu věnovat pozornost především jednomu z menších evropských jazyků, totiž češtině. Použité písemné materiály 4

To se ale doposud, tj. v červenci 2014, ještě nestalo. Pro přehlednost už zmíníme čísla: v roce 2013 bylo u Generálního ředitelství pro tlumočení zaměstnáno 63 stálých tlumočníků pracujících do angličtiny. Do němčiny tlumočilo 56 stálých tlumočníků, do nizozemštiny 34 a do češtiny 14 (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2013). 6 V roce 2013 Generální ředitelství pro tlumočení poskytovalo tlumočení do angličtiny v 97% všech zasedání, do němčiny v 60%, do nizozemštiny v 23% a do češtiny v 12% všech zasedání (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2013). 5

13 souhrnně zmíníme v druhé kapitole. Ve druhé fázi potom hodláme pomocí hloubkových rozhovorů s tlumočníky češtiny pracujícími pro evropské orgány vytvořit přehled současné situace a prospekci do budoucna tlumočení (češtiny) v EU. Tyto rozhovory jsme pochopili jako kvalitativní výzkum. Jak jsme je připravovali, prováděli a zpracovávali, a jaké potíže při jejich vypracování nastaly, je též představováno v druhé kapitole. Tímto způsobem se chceme pokusit zodpovědět následující výzkumnou otázku: vezmemeli v úvahu usnesení Evropského parlamentu o tlumočení ze dne 10. září 2013, ukáže tento nový status quaestionis, zda menší jazyky – konkrétně čeština – včetně tlumočení do a z těchto jazyků ve všech evropských institucích postupem času zmizí, nebo naopak, zda dál v těchto institucích budou mít budoucnost? Představuje toto nové usnesení negativní změnu mentality, která ohrozí tlumočení češtiny v EU, nebo je to spíše naopak?

1.3 STRUKTURA Druhá kapitola této diplomové práce pojednává o použité metodologii. Za prvé shrnuje odbornou literaturu, kterou jsme ke studiu literatury používali. Následně vysvětluje, jak jsme připravovali, prováděli a zpracovávali rozhovory: jejich teoretický základ, formy otázek, kdo byli naši respondenti, atp. Ve třetí kapitole se podíváme blíže na různé druhy tlumočení. To je nutné, chceme-li dobře pochopit a správně používat pojmy, které s naším tématem souvisí. Další kapitola se soustřeďuje všeobecně na evropskou jazykovou politiku – na mnohojazyčnost a její specifický kontext v historii a současné politiky EU, na tlumočení při evropských institucích, a hlavně i na problémy a kritiku, které tato politika vyvolává. Pátá kapitola se pak zaměřuje na tlumočení českého jazyka v evropských orgánech. Předně podává přehled historie a současné situace tlumočení češtiny u EU. Potom se pokouší pomocí našich hloubkových rozhovorů a vlastního kritického rozvažování předpovědět, jak může vypadat budoucnost (tlumočení) českého jazyka v Evropské unii. V závěrečné kapitole se konečně snažíme zodpovědět výzkumnou otázku, kterou jsme si na začátku položili.

14

2 METODOLOGIE

2.1 STUDIUM LITERATURY V první fázi naší práce jsme se pomocí studia literatury snažili podat všeobecný přehled tlumočení v Evropské unii se zaměřením na postavení českého jazyka. Informace jsme čerpali hlavně z publikací na internetových stránkách evropských institucí. Jelikož jsme již z diplomové práce Van Delsen (2007) věděli, že se tyto informace někdy přikrášlují nebo nejsou vždy úplné, doplňovali a kontrolovali jsme je pomocí odborné literatury k našemu tématu. Podstatnými zdroji v této souvislosti byli Corbett, Jacobs a Shackleton (2007; 2011), kteří se zabývají Evropským parlamentem, a Van Heerikhuizen, Van Montfrans, Naarden a Reestman (2004), kteří zahrnují různé články o evropské jazykové politice. Zajímavé byly i knihy A Language Policy for the European Community. Prospects and Quandaries (Coulmas, 1991b), Europa recast. A History of European Union (Dinan, 2004) a Community and Communication: The role of language in nation state building and European integration (Wright, 2000). Poslední knihu jsme vždy citovali z Crepaz (2009). Když to bylo možné, snažili jsme se dále najít původní právní texty EU, abychom si byli jisti tím, že naše zdroje byly zcela korektní, a protože tyto texty mají určité postavení. Navíc jsme se z našich rozhovorů dozvídali informace, zajímavé i pro tuto první část našeho výzkumu. Samozřejmě jsme je považovali za další odborný zdroj, a proto začleňovali do našeho studia literatury.

2.2 KVALITATIVNÍ VÝZKUM: HLOUBKOVÉ ROZHOVORY 2.2.1 Původní cíl, obtíže a řešení V úvodu jsme uvedli, že jsme v druhé fázi této práce chtěli provést hloubkové rozhovory s tlumočníky češtiny, kteří pracují pro instituce EU. Chtěli jsme zmapovat jejich názory na význam usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013, neboť jsou to právě jejich služby, ke kterým se rozhodnutí o jazykovém režimu v EU vztahují. Nadto jsou jako odborníci pracující

15 v evropských orgánech ideálním, možná dokonce nejlepším zdrojem informací pro náš přehled a prospekci do budoucna tlumočení v EU, ať už zaměřený na češtinu nebo ne. V průběhu času se však ukázalo, že nebylo možné tyto rozhovory udělat. Už v prvním emailu, který jsme od jedné tlumočnice obdrželi, jsme se dozvěděli, že nedávno přijal Evropský parlament (přesněji Generální ředitelství pro tlumočení a konference Parlamentu) novou, přísnější politiku, jež jeho tlumočníkům nepovoluje otevřeně o své práci mluvit. Tlumočnice nám v emailu proto poradila, aby vedoucí naší práce kontaktoval vedoucího českého tlumočnického oddělení, případně někoho ve vyšší administrativě Parlamentu, s cílem získat pro naše rozhovory povolení. Jelikož se jedná o výzkum, předpokládali jsme, že to nebude pro nikoho problémem. Navíc všichni ostatní kontaktovaní tlumočníci odepsali, že nám rádi s naším výzkumem pomohou. Nicméně se nám až doposud, skoro čtyři měsíce po prvním e-mailu, stále nepodařilo dané povolení získat, ani vedoucímu naší práce, ani dalšímu profesorovi z naší katedry, který nám laskavě pomáhal. Mimoto nemohl nikdo objasnit, proč takovéto povolení je vůbec problémem, ani na koho bychom se měli obrátit, až na informaci, že „interviews for external research do not form part of the tasks of our Directorate General“ (viz 8.1.2.5 a 8.1.2.9). Tato odpověď nám dokonce byla poskytnuta dvakrát a úplně stejnými slovy. Taktéž je nutné dodat, že české oddělení Generálního ředitelství pro tlumočení Evropské komise na náš dotaz bohužel vůbec nereagovalo. Celou naši komunikaci s tlumočníky a administrativou naleznete ve příloze 8.1. Pouze jedna tlumočnice, paní Angela Rogner, která pracuje na Soudním dvoře Evropské unie, nám chtěla a mohla pomoci. Rozhovor jsme s ní provedli 6. července 2014. Jeden rozhovor nám ale nestačil a času bylo málo, takže jsme po konzultaci s vedoucím naší práce museli přeorientovat naše cíle. Kontaktovali jsme proto řadu odborníků, kteří by se k našemu tématu mohli vyjadřovat. Jednalo se předně o profesory z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ti nám ovšem nemohli poskytnout interview, protože všichni zároveň tlumočí pro Evropský parlament – a již byli informováni svým vedoucím, že interview s námi nemohou dělat. Obrátili jsme se proto s naší prosbou pak na téměř všechny české europoslance, protože by i oni něco mohli říct o svém postavení vůči usnesení nebo celkem vůči používání češtiny v EU. Dále jsme se obrátili i na pana Barta Staese (dokonce dvakrát) a paní Esther de Lange, neboť oni ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu pracovali na návrhu pro usnesení ze dne 10. září 2014. Pouze zaměstnanec paní De Lange odepsal, že jí náš dotaz položí

16 po volbách v květnu 2014. Na e-mail zaslaný měsíc po těchto volbách už nikdo nereagoval. Nakonec jsme kontaktovali i profesora Hendrika Vose, který je vyučujícím v magisterském oboru Evropských studií na Univerzitě v Gentu, pana Mgr. Pavla Nováka, redaktora zahraniční redakce Centra zpravodajství Českého rozhlasu, pana Ondřeje Housku, zpravodaje Českého Rozhlasu v Bruselu, a pana Jana Pátka, který je tiskovým atašé Evropského parlamentu v Praze. Se všemi čtyřmi pány jsme naštěstí mohli udělat rozhovory, z časových důvodů to ale bylo možné jen emailem. Jinak řečeno, rozhovorů jsme konečně provedli pět a našimi respondenty byli v podstatě ti, kteří byli ochotni spolupracovat a kterým to bylo vůbec povoleno. Pro cíle naší práce to znamenalo, že jsme naši prospekci do budoucna tlumočení (češtiny) v EU mohli zakládat jen na názorech jedné české tlumočnice. Rozhodli jsme se proto podat popis různých možných scénářů do budoucna a odhad pravděpodobnosti těchto scénářů. U tohoto odhadu budeme tedy závislí na vlastním rozvažování a na tom, co prohlásili naši respondenti. Odpověď na výzkumnou otázku, kterou jsme si na začátku položili, tudíž také nemůže být jednoznačná, a bude tedy zahrnovat všechny různé scénáře, které jsme v průběhu práce našli. Ze všech obtíží, se kterými se jsme potýkali, a z komunikace s tlumočníky a administrativou EU lze však vyvodit několik informací, jež mohou být zajímavé v rámci naší diplomové práce. Které to jsou, uvedeme v následujících kapitolách. V další části této kapitoly upřesníme, jak jsme k přípravě, provádění a zpracování našich rozhovorů přistupovali. Přípravu jsme měli již z rozhovorů, které jsme hodlali udělat s tlumočníky. Zachovali jsme ji pro tyto rozhovory, které jsme skutečně provedli.

2.2.2 Teoretický základ Lucassen a Olde Hartman (2007) rozlišují mezi strukturovanými, standardizovanými a nestrukturovanými,

nestandardizovanými

výzkumy,

respektive

rozhovory7.

Zatímco

strukturované výzkumy jsou zpravidla kvantitativní ve formě dotazníku (písemného, ale i ústního), spadají nestrukturované do kategorie kvalitativních výzkumů. Roose a Meuleman (2014) s tím souhlasí a dále objasňují, že se rozhovory odlišují mírou, do jaké jsou struktura a projednávaná témata pevná. Rozhovor může být nestrukturovaný – nemá stanovenou přesnou 7

Místo „rozhovoru“ se v odborné literatuře též vyskytuje pojem „interview“ (UK, 2007). Oba tyto pojmy v této práci používáme jako synonyma.

17 formulaci otázek ani jejich závazné pořadí –, a nebo strukturovaný, což znamená, že formulace nebo pořadí otázek už byly pečlivě promýšlené předem. Kromě toho ještě existuje mezistupeň, takzvané polostrukturované interview, ve kterém mohou být témata pevně stanovena, ale konkrétní otázky ne – nebo ještě o krok dále, ve kterém se klade pouze úvodní otázka představující předmět rozhovoru, ale poté může respondent mluvit víceméně o čem chce. U tohoto mezistupně se každopádně často používá seznam témat, který pomůže výzkumníkům dbát na to, aby byly v každém interview kladeny víceméně stejné otázky. Takto je polostrukturované interview rovnováhou mezi strukturou a flexibilitou. Způsobem tohoto mezistupně jsme prováděli i naše rozhovory. Dörnyei (2007) a Roose a Meuleman (2014) uvádí, že jsou celkem takovéto spíše nestandardizované, hloubkové rozhovory vhodné pro výzkumy, které chtějí zjistit názory, osobní pocity a zkušenosti respondentů v rámci velice specifických témat. Pomocí takového interview je možné zmapovat chování osob, a to včetně jejich porozumění daného chování (Roose & Meuleman, 2014). Chtěli jsme si ale být jisti tím, že nám každé interview poskytne odpovědi na stejná témata, takže jsme již předem přemýšleli o jednotlivých otázkách a jejich pořadí. Konkrétní formulaci jsme ale nestanovili. Roose a Meuleman (2014) dále dodávají, že podstatné v takovém rozhovoru je to, co se v angličtině jmenuje „probing“. To znamená, že se výzkumník může dozvědět co nejvíce tím, že se ptá dále, když původní reakce není dostatečná. Stejným způsobem může výzkumník nasměrovat respondenty tak, že mezi nimi vznikne nestrukturovaný profesionální rozhovor. V takovém rozhovoru výzkumník získá co největší množství informací.

2.2.3 Příprava a průběh rozhovorů Při provádění rozhovorů jsme tedy vycházeli z následujících přístupů z literatury. Co nejvíce jsme se pokoušeli respektovat pořadí otázek, jak jsme je předem stanovili, ale, když respondenti podotkli něco zajímavého, tak jsme je vždy požádali o doplňující vysvětlení (Dörnyei, 2007). Východiskem byly odpovědi respondentů, a jednotlivé otázky jsme jim vždy přizpůsobovali (Rubin & Rubin, 2005), aby pokaždé mohl vzniknout výše zmíněný profesionální rozhovor. Navíc jsme kladli pouze otevřené otázky, jelikož ty dají respondentům větší svobodu a flexibilitu než uzavřené otázky. Takto mohli respondenti sami určovat formulaci, délku a hloubku svých reakcí – i když projednávaná témata stále stanovoval výzkumník (Roose & Meuleman, 2014).

18 Při přípravě původních rozhovorů s tlumočníky EU jsme se zaměřovali hlavně na dvě témata: otázky se na jedné straně týkaly našeho studia literatury, a na druhé straně konkrétně výzkumné otázky, kterou jsme si položili. První řadu otázek jsme – jak již bylo zmíněno výše – poté používali jako doplněk k našemu studiu literatury. Těmi prvními otázkami jsme se snažili zjistit názor tlumočníků k východisku této diplomové práce, které se samo opírá o práci od Van Vynckt (2011) a Van Delsen (2007), totiž že u evropské politiky mnohojazyčnosti jde více o tradici než o efektivitu a jednotnost. Chtěli jsme se dozvědět, co si tlumočníci myslí o odlišném používání jazyků v externí a interní komunikaci EU a v jednotlivých institucích. Hodlali jsme se jich ptát, zda tu skutečnost vidí ve své práci jako tlumočník českého jazyka, a kde, kdy, nebo s kterými jazyky hlavně pracují – zda jsou přesvědčení, že by se něco mělo změnit. Druhou řadu otázek jsme hodlali vždy začínat krátkým komentářem o novém usnesení Evropského parlamentu popsaném v úvodu a o možných jeho důsledcích. Pak jsme se ptali tlumočníků na jejich názor v této souvislosti. Prosili jsme je o popis, jak podle nich vypadá budoucnost tlumočení v EU za přibližně 50 let. Chtěli jsme zjistit, zda si tlumočníci myslí, že toto nové usnesení bude ohrožovat menší jazyky jako je čeština, nebo naopak, že se něčeho takového není třeba obávat. Navíc jsme se jich vždy ptali, jak vnímají argument Van Vynckt (2011), že brzy bude zapotřebí generační obměna tlumočníků. Při přípravě a provádění těchto rozhovorů, které jsme skutečně udělali, jsme tyto otázky přizpůsobili situaci a danému respondentovi. V rozhovorech s profesorem Vosem a pány Novákem a Houskou jsme se kupříkladu zabývali především první řadou otázek. V rozhovoru s paní Angelou Rogner jsme mohli věnovat pozornost i její práci jakožto tlumočnici na Soudním dvoře Evropské unie. Jak předpisují Roose a Meuleman (2014), jsme interview s paní Angelou Rogner po jejím souhlasu nahrávali pomocí počítače. Dále jsme všechny respondenty ujistili, že pokud to chtějí, bude zachována jejich anonymita. Nikdo však na anonymitě netrval. Čtyři z našich rozhovorů jsme, jak již bylo zmíněno, z časových důvodů udělali e-mailem. Jsme však přesvědčeni, že i informace, které jsme se dozvěděli z těchto e-mailových rozhovorů, jsou pro náš výzkum užitečné, jelikož jsme v případě nejasností vždy mohli poprosit o objasnění, podobně jako v „živém“ rozhovoru. Čtyři rozhovory probíhaly v českém jazyce, jen interview s profesorem Vosem jsme prováděli v nizozemštině.

19 2.2.4 Výsledky rozhovorů Shrnutí rozhovoru s paní Angelou Rogner naleznete v příloze 8.5.1.2. Rozhodli jsme se pro tento způsob zpracování, a ne pro podrobný přepis nahrávky, jelikož jsme byli přesvědčeni, že nám pro účely této diplomové práce stačilo shrnutí. V tomto shrnutí jsme takřka zhustili informace a význam řečeného. Takto jsou společné a klíčové informace, ideje a názory hned jasné, a vyhýbáme se redundancím (Roose & Meuleman, 2014). Ostatní, tj. e-mailové, rozhovory jako celek citujeme v přílohách 8.5.2 až 8.5.5. Výsledky a interpretace rozhovorů dále neprobereme odděleně, ale uvedeme, kde jsou relevantní. Odkazovat na všechny rozhovory budeme mimochodem vždy pomocí jejich údajů v bibliografii.

20

3 UPŘESNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ: DRUHY TLUMOČENÍ8 Defrancq (2013, s. 4) vysvětluje, že existují různé druhy tlumočení, které se odlišují − podle způsobu tlumočení: − podle situace: − podle jazykové kombinace: − podle kontextu: − podle prostředků:

konsekutivní tlumočení simultánní tlumočení konferenční tlumočení tlumočení rozhovorů retour relay nebo pilotáž, pivot cheval mezinárodní tlumočení komunitní a soudní tlumočení obchodní tlumočení šušotáž kabinové tlumočení tlumočení pomocí šeptákové soupravy tlumočení na dálku

Při konsekutivním tlumočení sedí tlumočník mezi účastníky jednání a poslouchá projev zatímco si dělá poznámky – i když se to někdy dělá i bez poznámek, což záleží na délce projevu. Až řečník domluví, následuje tlumočení. V současnosti je tento typ v mezinárodním a obchodním kontextu ale většinou nahrazen simultánním tlumočením. V tomto případě se tlumočí současně s projevem řečníka: tlumočník poslouchá řečené a okamžitě to přednáší v jiném jazyce. Při tom sedí tlumočník většinou ve zvukotěsné kabině s jedním nebo více kolegy. Simultánní tlumočení ale není vždy takzvaně kabinové. V případě, že je počet účastníků omezený a sedí nebo stojí účastníci nedaleko od sebe, stává se, že i tlumočník sedí nebo stojí mezi účastníky a simultánně tlumočí šeptem. Tomu se říká šušotáž. Někdy se při tom používá sluchátka nebo takzvaná šeptáková souprava, aby se účastníci a tlumočníci co nejlépe slyšeli. Tlumočit se ale může i na dálku. To se třeba dělá u videokonferencí nebo v normálním jednání pomocí přenosných kabin, když v jednací místnosti není k dispozici dost místa pro normální tlumočnické kabiny. Zpravidla se tlumočí do mateřského jazyka tlumočníka. Někteří jsou ale schopni tlumočit i do jiného než mateřského jazyka. Tento postup je známý pod názvem retour. Druhému jazyku, do

8

Celá kapitola je založena na Defrancq (2013), Evropská komise – GŘ pro tlumočení (07.04.2014) a Vandeweghe (2008).

21 kterého dokáže tlumočník také tlumočit, se obvykle říká aktivní jazyk, nebo jazyk B. Pojmem „jazyk A“ se tedy označuje mateřský jazyk nebo nejlepší aktivní jazyk, jazyk C je jazyk, kterému tlumočník plně rozumí a ze kterého tlumočí. Někdy se v jednáních se simultánním tlumočením stává, že jeden účastník hovoří jazykem, pro který není k dispozici kabinový tlumočník s aktivním jazykem, a proto se tlumočí prostřednictvím třetího jazyka. V tom případě je dotyčná kabina napojena na jinou kabinu, která zajišťuje třetí jazyk. Tomuto druhu tlumočení se říká relay, nebo pilotáž. Pivot znamená pilotáž přes jeden jazyk, kdy pouze jeden nebo dva tlumočníci ovládají menší jazyk jako pasivní jazyk a poskytují relay ostatním kabinám. Postup s tlumočníkem cheval jde ještě o krok dále: tlumočník pracuje během jednoho jednání střídavě ve dvou kabinách, tedy do dvou jazyků. Tím způsobem je možné ušetřit tlumočníka v jednáních, která probíhají pouze ve dvou jazycích. Kontextem pro mezinárodní a obchodní tlumočení jsou respektive mezinárodní vztahy a obchod, zato rozdíl mezi konferenčním tlumočením a tlumočením rozhovorů je založen hlavně na počtu účastníků konverzace. Dále se rozumí samo sebou, že soudní tlumočník pracuje u soudu. To zahrnuje ale i policejní výslechy, soudní jednání atd. Komunitní tlumočníci na druhé straně pracují kupříkladu v sociálních a zdravotnických oblastech, v kontextu migrace a azylu, a v mnoha dalších. Konečně je nutné upozornit, že se tlumočení týká výlučně ústní komunikace, zato psaný text patří do kategorie překladu. V praxi a hlavně mezi neodborníky se často používá pojem „překlad“ v obou dvou významech, ačkoli to ve vědeckém kontextu není úplně správné.

22

4 JAZYKOVÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE

4.1 MNOHOJAZYČNOST 4.1.1 Historie EU a její mnohojazyčnosti9 „Evropská unie vznikla se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy, jež vyvrcholily druhou světovou válkou“ (Evropská unie, s.d.a, odst. 2). Po válce se totiž v takzvané Schumanově deklaraci navrhlo, aby bylo vytvořeno Evropské společenství uhlí a oceli, což se uskutečnilo 18. dubna 1951 podepsáním Pařížské smlouvy. Tímto společným trhem pro uhlí a ocel, a s ním související spoluprací ve společných orgánech, chtěli zakládající státy10 zabezpečit mír mezi vítěznými a poraženými státy Evropy. Přes noc se staly rovnocennými partnery. 25. března 1957 pak stejné státy podepsaly Římské smlouvy a tímto způsobem založily Evropské společenství pro atomovou energii Euratom a Evropské hospodářské společenství. Dále v roce 1968 zrušily cla a v průběhu šedesátých let zahájily společnou politiku zejména v oblastech obchodních a zemědělských. Cílem bylo vytvořit stále širší společný trh pro celou řadu zboží a služeb, a to se podařilo (Dinan, 2004; Evropská unie, s.d.a; Fontaine, 2010). Už od samého počátku považovala Společenství všechny čtyři úřední jazyky zakládajících států (francouzštinu, nizozemštinu, němčinu a italštinu) za úřední jazyky Společenství a používala je všechny ve svých jednáních a smlouvách. Tak to později bylo i stanoveno v nařízení Rady Evropského hospodářského společenství č. 1 z roku 1958, jež tyto jazyky uvádí a upřesňuje, kdy se mají použít. Podle druhého a třetího článku tohoto nařízení se mají sepisovat texty zasílané institucím členským státem nebo občanem daného státu v jednom z úředních jazyků. Stejné pravidlo platí pro odpověď a jiné texty zasílané institucemi členskému státu. Taktéž se musí zveřejňovat nařízení, „jiné texty obecného dosahu“ a Úřední věstník ve všech úředních jazycích. Nařízení se pak pozměňovalo pokaždé, když Společenství, respektive EU, získala nového člena. Důležité ale je, že jednotlivé instituce „mohou stanovit podrobnosti o užívání jazyků svými vnitřními předpisy“ (Rada Evropského hospodářského společenství, 9

V této kapitole se nezabýváme překládáním, jelikož tématem naší práce je především tlumočení. To ale neznamená, že překládání nehraje důležitou roli, když mluvíme o evropské vícejazyčnosti. 10 Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Spolková republika Německo, Francie a Itálie.

23 06.10.1958, čl. 6-7). Soudní dvůr Evropské unie z důvodu efektivnosti proto hned začal rozlišovat jednacími jazyky a jazyky, ve kterých probíhají porady. Jednacím jazykem mohou být všechny úřední jazyky, jazykem porad je však zpravidla francouzština (Soudní dvůr Evropské unie, s.d.b). V každém případě se kvůli většímu počtu úředních jazyků pracovalo s tlumočníky a překladateli, jejichž počet v této první fázi byl relativně malý. Například když v roce 1958 první předseda Evropské komise Walter Hallstein zřídil zvláštní oddělení pro tlumočení, bylo tam zaměstnáno pouze 15 tlumočníků. Zahájila se z toho důvodu odborná příprava pro absolventy vysokých škol a později přímo i pro studenty univerzit v členských zemích (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 14.03.2012). Úspěch Společenství byl tak velký, že se v roce 1973 rozšířila ze šesti na devět členů: přistoupilo Irsko, Dánsko a Spojené království, čímž dosáhl počet úředních jazyků šesti. Zároveň vznikala i společná sociální a ekologická politika a byl založen Evropský fond pro regionální rozvoj. Milníkem byly dále první přímé volby do Evropského parlamentu11 v roce 1979, které se opakují každých pět let. Je jasné, že se vliv Parlamentu na Evropské úrovni pořád zvyšoval (Dinan, 2004; Fontaine, 2010). V osmdesátých letech pak probíhalo další kolo rozšíření, kdy do Společenství vstoupilo Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (oba v roce 1986). V červenci 1987 přitom nabyl platnosti takzvaný Jednotný evropský akt, jenž mimo jiné obsahoval návrh předsedy Evropské komise Jacquese Delorse o dobudování jednotného evropského trhu do roku 1993. Tímto způsobem hodlaly členské státy vyřešit poslední problémy volného obchodu a ustát vlnu europesimismu, kterou s sebou přinesla celosvětová hospodářská recese na začátku osmdesátých let. Mezitím přijímala Evropská rada, která se skládá z prezidentů a předsedů vlád členských států, Maastrichtskou smlouvu platnou od 1. listopadu 1993. Tím, že rozšířila spolupráci na oblasti jako jsou zahraniční politika a vnitřní bezpečnost, tato nová smlouva v podstatě vytvořila Evropskou unii (Dinan, 2004; Fontaine, 2010). Úředních jazyků nyní bylo už devět a oddělení pro tlumočení se přejmenovalo na Společnou tlumočnickou a konferenční službu – nebo krátce SCIC, z francouzského názvu Service commun interprétation-conférences. Tato služba poskytovala nejen tlumočení Evropské

11

Ten se tehdy ale oficiálně ještě jmenoval „Shromáždění“. Název byl změněn na „Parlament“ Jednotným evropským aktem (Corbett et al., 2007).

24 komisi, její tlumočníci zároveň pracovali pro Radu Evropské unie, Evropský hospodářský a sociální výbor, Evropskou investiční banku, a později i pro Výbor regionů a různé další evropské nadace a agentury. Evropský parlament a Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku oproti tomu disponovaly svými vlastními tlumočníky a tlumočnickými službami (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 14.03.2012). Vzhledem k tomu, že se očekával přístup švédštiny a finštiny v roce 1995, navrhl francouzský ministr pro evropské záležitosti Lamassoure, aby byl snížen počet úředních jazyků na pět pracovních jazyků. Evropský parlament na to ale reagoval kriticky (Wright, 2000, citované v Crepaz, 2009), a zopakoval v novém usnesení význam, který přikládal právu každého občana používat svůj vlastní jazyk při kontaktech s institucemi EU. Připomněl tímto způsobem nařízení Rady č. 1 z roku 1958: [the European Parliament] regards it as undesirable for an institution composed of elected members to introduce restrictions on the use of languages. (Evropský parlament, 06.05.1994, odst. 4) [It] urges the Secretariat to maintain the present high standard of the interpreting and translation staff by means of a special in-house programme of further training and, if possible, to improve it still further and, at the same time, to look into and implement any steps aimed at securing a sufficient number of interpreters and translators in all the official languages of the Community. (Evropský parlament, 06.05.1994, odst. 6) V roce 1995 EU tedy získala tři další členy se dvěma novými jazyky: Rakousko, Finsko a Švédsko. V této době byly ale stále patrnější výzvy spojené s globalizací: moderní technologie a šíření internetu nejen kladně ovlivňovaly hospodářství, vyvolávaly též sociální a kulturní střety a napětí. Je jasné, že se tyto problémy musely odstranit, a členské státy proto v březnu 2000 přijaly takzvanou Lisabonskou strategii, jejímž cílem bylo zvýšit konkurenceschopnost Evropské unie na celosvětovém trhu a obecně modernizovat hospodářství (Evropský parlament & Rada, 01.03.2001). Za stejné období zavedlo 12 členských zemí euromince a eurobankovky. Tato nová jednotná měna 1. ledna 2002 nahradila staré národní měny a stala se jednou z hlavních světových měn s podobným postavením jako dolar (Fontaine, 2010). V letech 2004 a 2007 se k EU pak připojilo 12 dalších států12, což představovalo její dosud nejrozsáhlejší rozšíření. Jelikož mezi těmito zeměmi byly i státy z bývalého sovětského bloku, 12

V roce 2004 šlo o Českou republiku, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Maltu a Kypr. V roce 2007 se přidaly Rumunsko a Bulharsko.

25 dokonce i z bývalého Sovětského svazu, byl tento vývoj pro Evropskou unii výhodou, jež pomáhala stabilizovat celý evropský kontinent: konečně „končí rozdělení Evropy, o kterém bylo rozhodnuto před 60 lety v Jaltě“ (Evropská unie, s.d.b). Zatím poslední stát, který přibyl je Chorvatsko v roce 2013, a tím se EU rozrostl na 28 členů (Dinan, 2004). V souvislosti s přípravami na rozšíření v letech 2004-2007, při kterém se počet úředních jazyků skoro zdvojnásobil, se SCIC stal Generálním ředitelstvím pro tlumočení (i když je interně používaná zkratka SCIC zachována), byl přeorganizován a dostal silnější administrativu. Byla přitom zahájena užší spolupráce s univerzitami v členských a kandidátských zemích a stávající tlumočníci SCICu se začali vzdělávat v nových jazycích, aby bylo možné čelit budoucímu rozšíření. Rovněž se od této chvíle minimálně jednou ročně uskutečňují akreditační testy pro externí tlumočníky (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 14.03.2012). Přizpůsobit se nové situaci musel také Evropský parlament. Po zprávě místopředsedy Guido Podestà se tudíž rozhodl přijmout několik formálních a praktických opatření pro uplatňování mnohojazyčnosti: v konferenčních sálech bylo zařízeno více tlumočnických kabin, zavedl se systém takzvané řízené plné mnohojazyčnosti, kladl se větší důraz na tlumočení jazykem pivot, bylo umožněno, aby bylo v určitých (neformálních) jednáních používáno méně jazyků atd. (Corbett et al., 2011). Tato opatření dnes stále platí, takže je podrobněji probereme v kapitole 4.2.1. Je nutné ale upozornit na to, že ne každá evropská instituce šla stejným směrem jako Komise nebo Parlament. Rada Evropské unie například – i když stále používala služby GŘ pro tlumočení – poněkud zjednodušila svůj postup a zavedla systém takzvaného tlumočení na žádost (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 14.03.2012). Dále je zajímavé, že se v kontextu rozšíření let 2004-2007 nejen přijímala praktická opatření, ale že se i na vyšší úrovni pozměňovala mentalita ohledně vícejazyčnosti. V roce 2007 třeba nastoupil první komisař (Slovák Ján Fígeľ), jenž měl v názvu svého portfolia „mnohojazyčnost“. Jeho nástupcem byl Rumun Leonard Orban – třetí a současná13 komisařka je kyperská Androulla Vassiliou, která je kromě mnohojazyčnosti také odpovědná za vzdělání, kulturu a mládež. Toto nové portfolio spadlo do rámce vetší strategie, kterou po rozšíření z roku 2004 přijala Evropská komise, a která se týkala nejen používání jazyků při komunikaci s občany a institucemi EU, ale také zahrnovala výuku těchto jazyků a zřetel k jejich hospodářské roli. S tím souvisí, že Rada Evropské unie uznala regionální úřední jazyky, což znamená, že členské 13

Tj. do voleb v květnu 2014.

26 státy od této chvíle mohou v omezené míře a na své vlastní náklady požadovat tlumočení a překládání do těchto jazyků, tj. po provedení dodatečného správního řízení. V roce 2006 takové zvláštní postavení získaly baskičtina, katalánština a galicijština. V roce 2007 se k nim přidala irština, která sice už byla jazykem Evropských smluv, ale nyní (s určitým omezením) platila též jako úřední jazyk (Crepaz, 2009; Evropská společenství, 2008). V této souvislosti je také nutné poukazovat na to, že tlumočení v Evropském kontextu bylo vždy především zaměřeno na konferenční tlumočení simultánní nebo konsekutivní. Pouze u Soudního dvora Evropské unie pracovali samozřejmě soudní tlumočníci. Nedávno však, totiž od roku 2007 s nástupem komisaře Orbana, začala Evropská komise věnovat pozornost i jiným kontextům tlumočení, nejprve soudnímu (mimo rámec EU), ale později, pod komisařkou Vassiliou, také komunitnímu tlumočení (Vermeiren, 2013). Co se týče soudního tlumočení je možné zmínit Stockholmský program, který stanovil takzvanou cestovní mapu s prioritami EU v oblasti práva, svobody a bezpečnosti. Jednou z těchto priorit bylo zajištění práva občanů na tlumočení a překládání v trestním řízení (Evropský rada, 04.05.2010). Pokud jde o komunitní tlumočení, je třeba poukazovat na závěrečnou zprávu zájmové skupiny SIGTIPS14 (2011), která zdůraznila klíčovou roli tlumočení v oblastech jako jsou zdravotnictví nebo městské a obecní úřady. Předmluvu této zprávy napsala Androulla Vassiliou. Zbývá nyní jen otázka, na co bude klást důraz komisař, který nastoupí po volbách v květnu 2014. Posledním podstatným krokem v historii EU byla pak Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Tato smlouva poskytla moderní instituce a zefektivnila způsob přijímání společných rozhodnutí, což bylo důležité, chtěla-li Evropská unie čelit složitým úkolům 21. století. Je nutné ale podotknout, že Lisabonská smlouva je změnou, nikoli náhradou všech předchozích smluv. V roce 2004 se totiž již navrhla ústava EU nahrazující všechny stávající smlouvy. Ta ovšem byla odmítnuta dvěma vnitrostátními referendy15, a proto se rozhodlo k Lisabonské smlouvě, která měla zavést většinu změn navržených v zamítnuté ústavě (Fontaine, 2010). Každopádně získala podepsáním Lisabonské smlouvy závaznost Listina základních práv Evropské unie (Evropská unie, s.d.a). Ta je pro účely naší práce zajímavá, neboť potvrdila, že Evropská unie respektuje jazykovou rozmanitost (Evropská unie, 30.03.2010, čl. 22).

14 15

Zkratka pro Special Interest Group on Translation and Interpreting for Public Services. Ve Francii a v Nizozemí.

27 4.1.2 Mnohojazyčnost jako prvek EU Důvody, proč Evropská unie používá 23 úředních jazyků16, jsou nasnadě: jsou to demokracie, transparentnost a právo na informace. (Evropská společenství, 2008, s. 13) Tento citát jasně vysvětluje, o co u evropské vícejazyčnosti v zásadě jde, a proč je už od začátku17 důležitým pilířem evropské politiky. Právní předpisy Společenství, respektive EU, mají přednost před vnitrostátním právem členských států a jsou proto v těchto státech i zveřejněny. Je nezbytné, aby jako v každé demokracii, měli všichni občané k tomuto právu přístup v jazyce, kterému rozumí. Aby se mohli dozvědět, proč byl určitý právní předpis přijat nebo jaký bude mít dopad, a aby vůbec mohli sledovat, jak se vyvíjí evropská politika. Dále je používání celé škály úředních jazyků důležité tím, že zaručuje všem občanům a jejich voleným zástupcům rovné příležitosti jak při komunikaci s institucemi EU, tak i v evropských diskuzích a debatách (Evropská společenství, 2008; Wright, 2000, citované v Crepaz, 2009). Důležitým faktorem ohledně evropské mnohojazyčnosti je mimoto skutečnost, že jazyk je místo komunikačního prostředku i nositelem kulturní identity a svrchovanosti, pro které mnoho evropských zemí dlouho bojovalo. Sierra Martínez (2004) a Volman (2004) kvůli tomu tvrdí, že členské státy EU jsou sice ochotny spolupracovat na hospodářské, sociální a politické úrovni, ale že jim to přijde příliš daleko, aby se při této spolupráci měly vzdát své kulturní identity, nebo tedy i svého jazyka. Totéž prohlašují Judge a Earnshaw (2008, s. 154): [in] a continent where language has played such an historic role in helping to define and bolster conceptions of nationhood, it is hardly surprising to find the vigorous maintenance of linguistic identities in an institution constituted of representatives from the many diverse and disparate cultural and linguistic traditions of Europe. Jak jsme již uvedli v předchozí části této kapitoly, od prvního desetiletí 21. století však přesahuje jazyková politika používání úředních jazyků v rámci orgánů Unie. Zahrnuje nyní totiž i strategie pro podporu, prosazování a ochranu vícejazyčnosti v jednotlivých členských státech (Crepaz, 2009). Soustředí se konkrétně také na výuku cizích jazyků a rovnost mezi malými a menšími jazyky. Tomu odpovídá to, co na svých webových stránkách píše současná komisařka Vassiliou: „podpory se musí dostat nejen 23 úředním jazykům EU, ale i všem 60 regionálním a 16

V roce 2014 je evropských úředních jazyků 24. Jsou jimi: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, chorvatština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. 17 Viz výše zmíněné nařízení Rady Evropského hospodářského společenství (06.10.1958) č. 1.

28 menšinovým jazykům. […] Jedním z našich cílů je, aby každý občan EU hovořil kromě svého mateřského dvěma cizími jazyky“ (Vassiliou, 13.06.2012). Na závěr lze dodat, že tato širší interpretace politiky mnohojazyčnosti může být součástí ještě většího rámce, ve kterém se EU propaguje jako ochránce rovnosti a rozmanitosti. To zdůrazňuje motto EU „Jednotná v rozmanitosti“, které se začalo užívat v roce 2000 (Evropská unie, s.d.c), ale je dále i potvrzeno Listinou základních práv (evropská unie, 30.03.2010, úvod): Unie, vědoma si svého duchovního a morálního dědictví, se zakládá na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity; spočívá na zásadách demokracie a právního státu. […] Unie přispívá k zachování a rozvíjení těchto společných hodnot při současném respektování rozmanitosti kultur a tradic národů Evropy, národní identity členských států a uspořádání jejich veřejné moci na státní, regionální a místní úrovni. Z respektování rozmanitosti kultur a národní identity hned vyplývá, že se musí dbát i na (všechny) jazyky členských států a národů. Ať už v kontextu institucí EU, či v jednotlivých zemích, „Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost“ (Evropská unie, 30.03.2010, čl. 22).

4.2 SOUČASNÝ JAZYKOVÝ REŽIM 4.2.1 Interní a externí jazyková politika Pojem „externí jazyková politika“ označuje vnější rozměr politiky vícejazyčnosti EU, a vztahuje se tak v první řadě k těmto jazykům, jimiž Evropské orgány a občané vzájemně komunikují (Kutra, 2010). Jinými slovy, týká se článků dva až pět nařízení Rady č. 1 (06.10.1958), které jsme už probrali v kapitole 4.1.1, a pokrývá tedy všech 24 úředních jazyků Unie. V kapitole 4.1.1 jsme se ovšem také dozvěděli, že se od začátku tohoto století mezi politiku mnohojazyčnosti řádí též podpora, ochrana a prosazování vícejazyčnosti v členských státech. Tuto oblast v naší práci také přiřazujeme externí jazykové politice. Interní jazyková politika se naopak vztahuje k těm jazykům, ve kterých probíhá interní komunikace EU, a liší se do určité míry od externí jazykové politiky (Crepaz, 2009). „Z důvodu efektivnosti, rychlosti a nákladů“ (Evropská společenství, 2008, s. 13), a vzhledem k rostoucímu počtu úředních jazyků, totiž pracují instituce interně s menším počtem jazyků. Konkrétně to

29 znamená, že dokud není hotové konečné znění určitého dokumentu, často se počítá pouze s několika takzvanými pracovními jazyky18. Když je daný dokument pak zveřejněn nebo předán jiné instituci, musí být nicméně překládán do všech ostatních úředních jazyků. Taktéž se ne vždy poskytuje tlumočení do všech 24 jazyků. Je omezen například počet jazyků, kterými účastníci určité schůze mohou hovořit, nebo počet jazyků, do kterých se tlumočí. Jedná se v tomto případě hlavně o neformální a pracovní zasedání (Evropská společenství, 2008). Není však nikde uvedeno, o které jazyky by šlo, když se mluví o pracovních jazycích: oficiálně jsou všechny jazyky i pracovním jazykem. Každopádně jsou tyto postupy podle článků 6 a 7 nařízení č. 1 Rady Evropského hospodářského společenství (06.10.1958) plně legitimní: jednotlivé instituce se mohou rozhodnout, které jazyky budou používány v některých specifických situacích. Není proto moc zarážející, že Crepaz (2009, s. 14) vyvozuje tento závěr: „these articles constitute some of the reasons for the EU’s divergent internal language policy still obvious today“. Nejvýznamnější z těchto dodatečných jazykových režimů popíšeme v následující kapitole.

4.2.2 Specifický jazykový režim různých institucí 4.2.2.1 Evropský parlament Jak jsme zmínili v kapitole 4.1.1, je Evropský parlament již od roku 1979 přímo volen evropskými občany s cílem zastupovat jejich zájmy. Kontroluje rozpočet EU a spolu s Radou Evropské unie vykonává zákonodárnou moc EU, tj. přijímání právních předpisů. Dohlíží kromě toho na demokratické fungování všech ostatních orgánů, a to především Komise: Parlament schvaluje navrhovaného předsedu Komise a komisaře, a má právo vyslovit Komisi jako celku nedůvěru (Evropská unie, 2013). Tlumočení v Parlamentu zabezpečuje Generální ředitelství pro tlumočení a konference Evropského parlamentu. Toto ředitelství zaměstnává přibližně 430 stálých tlumočníků, tj. tlumočníků pracujících v pozicích úředníků, a disponuje zhruba i 2500 akreditovanými externími tlumočníky. Pro plenární zasedání se simultánním tlumočením z a do všech úředních jazyků je potřeba mezi 800 a 1000 tlumočníků (Evropský parlament, s.d.). 18

V nařízení č.1 (06.10.1958) klade Rada Evropského hospodářského společenství rovnítko mezi úředními a pracovními jazyky, nicméně budeme z důvodu jasnosti v této práci rozlišovat mezi oběma označeními. Úředními jazyky jsou všechny „oficiální“ jazyky (všech 24), pojmem „pracovní jazyk“ se pak označují úřední jazyky, kterými se v omezeném počtu komunikuje uvnitř jednotlivých institucí. Stejné rozlišení se vyskytuje i v odborné literatuře, viz například Gazzola (2006) nebo Genootschap Onze Taal (27.07.2008).

30 S ohledem na Evropský parlament se obecně klade velký důraz na uplatňování plné mnohojazyčnosti. To podle Corbett et al. (2011) souvisí s jeho demokratickou funkcí: za europoslance mohou být v principu voleni všichni občané, nelze však od každého, který do Evropy kandiduje, očekávat, že je zároveň i dobrý lingvista, tedy že plynule hovoří všemi úředními jazyky. Takový postoj by byl velice diskriminační. Důležitým faktorem je ale i právo každého poslance přečíst parlamentní dokumenty, sledovat debaty a promluvit ve sněmovně ve své mateřštině. Navíc určuje nařízení Rady č. 1, že se musí zveřejnit veškeré právní předpisy a nařízení ve všech oficiálních jazycích. Významnou roli kromě toho hraje i respektování kulturní a jazykové rozmanitosti, kterou jsme také už nastínili v kapitole 4.1.2. Corbett et al. (2011, s. 42) v této souvislosti odkazují na zprávu předsednictva Parlamentu z roku 2001: „if Parliament does not recognize their language, it is less likely that citizens will recognize it as being their Parliament.“ Ze všech těchto důvodů jsou v plenárních zasedáních všechny úřední jazyky pokládány za pracovní jazyk: dokumenty musí být dostupné ve, a poskytuje se simultánní tlumočení do všech těch jazyků. Tak to stanovuje i Jednací řád Evropského parlamentu (červenec 2014, čl. 158): všechny dokumenty Parlamentu se vyhotovují ve všech úředních jazycích. (odst. 1) Každý poslanec má právo hovořit v Parlamentu úředním jazykem dle svého výběru. Projevy přednášené v jednom z úředních jazyků jsou simultánně tlumočeny do ostatních úředních jazyků a také do jakéhokoli jiného jazyka, který považuje předsednictvo za nutný. (odst. 2) V předešlé části této kapitoly jsme však už upozornili na opatření, která byla v letech 2004-2007 zapotřebí, aby mohl Parlament ustát zdvojnásobení počtu úředních jazyků. Tato opatření důkladně popisují Corbett et al. (2011). První je zcela evidentní: v konferenčních sálech se zařizuje více tlumočnických kabin. Problém se řeší ovšem i více do hloubky: přijímají se nová pravidla s cílem uskutečnit takzvanou řízenou plnou mnohojazyčnost. Jedná se o pečlivější plánování potřeby překládání a tlumočení, jako třeba zavedení lhůty pro objednání jazykových služeb, a stanovení pořadí priorit pro přidělení těchto služeb, což konkrétně znamená, že se sestavují jazykové profily pro všechny uživatele tlumočení a překládání ve výborech a delegacích. Jak to funguje objasňují Corbett et al. (2011) tímto příkladem: výbor bez estonsky mluvících členů nemůže ve svém profilu mít estonštinu, a následně i nemůže mít tlumočení do estonštiny ve svých zasedáních, ani když se jich chce zúčastnit estonský poslanec. A ještě

31 k tomu, zdá-li se, že estonský člen určitého výboru neužívá estonské tlumočení, se musí aktualizovat profil daného výboru, aby odrážel jeho skutečné potřeby. Parlament v této souvislosti přeformuluje třetí odstavec článku 158 svého Jednacího řádu (červenec 2014, zvýraznil BH), který nyní zní takto: „při schůzích výborů nebo delegací je zajištěno tlumočení z úředních jazyků a do úředních jazyků, které používají a o něž požádají členové a náhradníci v daném výboru nebo delegaci.“ Je nutné ale podotknout, že by praxe mohla být komplikovanější než pravidlo: uživatel může mít rozlišný jazykový profil podle situace a je přitom pro výbory a delegace velmi složité předem odhadnout, které služby budou v budoucnu potřebovat. Tento postup nicméně dodnes platí. Do známého rozšíření v letech 2004-2007 se vždy, tj. v plenárních zasedáních, tlumočily všechny úřední jazyky do všech ostatních, což představilo 110 možných jazykových kombinací. Těchto kombinací po rozšíření 2007 bylo 506 a po vstupu Chorvatska dokonce 552, což by vyžadovalo obrovské počty (kvalifikovaných) tlumočníků, takže bylo jasné, že stávající systém nebyl udržitelný. Zavedlo se proto pivotní tlumočení19 (viz kapitola 3). Následkem toho ale je, že tlumočníci nyní někdy musí tlumočit i do pasivního jazyka, čemuž se dříve co nejvíce vyhýbalo. Dalším řešením je nový odstavec čtvrtého článku Jednacího řádu (Evropský parlament, červenec 2014), který stanovuje, že „při schůzích výborů nebo delegací mimo běžná pracovní místa je zajištěno tlumočení z jazyků a do jazyků poslanců, kteří potvrdili účast na dané schůzi. Tento režim může být výjimečně uplatňován méně přísně, pokud s tím členové výboru nebo delegace souhlasí.“ Ve skutečnosti se podle Corbett et al. (2011) v takových zasedáních netlumočí do více než pěti jazyků a stále častěji probíhají neformální schůze v angličtině nebo francouzštině, souhlasí-li všichni účastníci. V politických skupinách je jazykový režim ještě volnější: většinou se v nich mluví anglicky a pracovní dokumenty se překládají pouze do několika jazyků. Sociálně-demokratická skupina Evropského parlamentu pro svoje překlady třeba výlučně používá angličtinu, francouzštinu, němčinu a španělštinu. Ostatně uvádí Corbett et al. (2011), že roste skupina poslanců, kteří v plenárních zasedáních mluví jiným jazykem než mateřštinou, a co se týče neformálních schůzí je tato skupina ještě větší. Angličtina všude převažuje, v menší míře ale i francouzština a němčina. Stručně řečeno, pro všechny úrovně před plenární fází platí, že téměř nikde neexistuje plně vícejazyčná debata (Wright, 2000, citované v Crepaz, 2009). 19

I když se tímto způsobem před rokem 2004 ale už pracovalo pro finštinu.

32 4.2.2.2 Evropská komise Evropskou komisi lze považovat za výkonnou moc Evropské unie: ověřuje dodržování právních předpisů a je příslušná pro účinné uplatňování evropské politiky. Mimoto připravuje návrhy právních předpisů pro Parlament a Radu Evropské unie, navrhuje politiky a akční programy. S výjimkou společných zahraničních věcí a bezpečnosti i představuje celou Unii na mezinárodní scéně. Na rozdíl od Parlamentu tedy zastupuje zájmy evropských občanů nezávisle na národních vládách, i když každý členský stát do Komise posílá jednoho komisaře (Evropská unie, 2013). Stejně jako Parlament má Komise svou vlastní službu pro tlumočení, totiž SCIC nebo Generální ředitelství pro tlumočení (viz kapitola 4.1.1), jež též zajišťuje organizaci konferencí. Odpovědná je Androulla Vassiliou, komisařka pro vzdělávání, kulturu, mnohojazyčnost a mládež. Externích akreditovaných tlumočníků je u SCICu 3224, od nichž bývá denně povoláno mezi 300 a 400. Stálých tlumočníků je zaměstnáno 561. Jak již bylo zmíněno výše, pracují tito tlumočníci rovněž pro Evropskou radu, Radu Evropské unie, Výbor regionů, Evropský hospodářský a sociální výbor, Evropskou investiční banku a agentury a úřady v členských státech (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 05.08.2013; Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2013). Pro účely této práce je zajímavé, že Evropská komise ve svém jednacím řádu (08.12.2000) nevymezuje interní jazykový režim. Jak upřesňují brožura Řeč pro Evropu (Evropská společenství, 2008) a Wright (2000, citované v Crepaz, 2009), stalo se běžnou praxí v jednáních hovořit pouze většími jazyky, hlavně anglicky ale i francouzsky a německy, nebo těmi jazyky, které se k danému jednání vztahují. Dokumenty se až v určité fázi v rozhodovacím procesu překládají do všech úředních jazyků. Když se například připravuje směrnice, jsou jen zelená a bílá kniha, jež se zveřejňují, nebo konečná předloha k podání Parlamentu překládány do všech 24 jazyků. Všechny ostatní dokumenty, jako třeba nezávislé studie, projevy o daném tématu nebo dokumenty z fáze návrhu směrnice, jsou sestaveny v jazyce autora a překládány jen do malé skupiny, maximálně tří, pracovních jazyků. Komise otevřeně přiznává, že omezuje svou interní mnohojazyčnost „z důvodu efektivnosti, rychlosti a nákladů“ (Evropská společenství, 2008, s. 13). Francouzština byla na začátku historie Společenství nejdominantnějším pracovním jazykem20. Později, se vstupem stále 20

Podle Mackay (2002) to souvisí s tím, že francouzština byla oficiálním jazykem ve třech členských státech (Belgie, Francie a Lucembursko), a že se instituce Společenství nacházely ve francouzsky mluvícím prostředí.

33 více zemí, tuto funkci převzala angličtina. Němčina je také občas používána jako pracovní jazyk, ale méně často (Crepaz, 2009). 4.2.2.3 Rada Evropské unie Rada Evropské unie (též „Rada ministrů“ nebo „Rada“) spolu s Parlamentem tvoří zákonodárnou moc EU. V Radě se projednávají, v případě potřeby pozměňují a konečně i přijímají právní předpisy. Rada navíc určuje zahraniční politiku Evropské unie a koordinuje politiky členských států. Dále reprezentuje vlády jednotlivých členů tím, že se vždy skládá z ministrů členů podle projednávaných témat. Když na jednacím stole například leží otázky životního prostředí, zasedání se účastní ministři životního prostředí a je Rada i označována jako „Rada pro životní prostředí“. Jak to předpisuje nařízení č. 1 je na oficiální úrovni zachována plná vícejazyčnost: ministři členských států mohou v zasedáních promluvit svou mateřštinou, kontakty s občany můžou probíhat v jejich jazycích a dokumenty jsou zveřejněny ve všech úředních jazycích. Stejně jako Komise a v menším rozsahu Parlament omezuje ovšem i Rada z praktických důvodů svůj vnitřní jazykový režim, tj. na méně oficiální úrovni: However, for practical reasons, there have always been limits on multilingualism at the Council. For communication within the institution, all of whose officials and other staff are expected to know two Union languages in addition to their mother tongue, the most widely understood languages are used; the same goes for work involving civil servants and experts from the Member States, who in general also use at least one foreign language. These limits are dictated by both practical considerations and budgetary constraints, in the interests of keeping operating expenditure down. (Rada Evropské unie, s.d.) Z tohoto tvrzení však nelze vyvodit, které by tyto „most widely understood languages“ byly, můžeme ale předpokládat, že se i tady jedná o angličtinu, francouzštinu a němčinu (Crepaz, 2009). Jak již bylo řečeno, Rada využívá služby Generálního ředitelství pro tlumočení Evropské komise. Týká se to 46 % všech poskytovaných tlumočnických služeb SCICem (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 05.08.2013).

34 4.2.2.4 Soudní dvůr Evropské unie Soudní dvůr Evropský unie zahrnuje tři zvláštní orgány: Soudní dvůr, Tribunál a Soud pro veřejnou službu. Jako soudní orgán Evropské unie mají tyto orgány pravomoc ověřovat, zda jsou v členských státech dodržovány a správně vykládány právní předpisy EU při provádění evropských smluv, a zda jsou činy ostatních evropských institucí zákonné (Soudní dvůr Evropské unie, s.d.b). Na webových stránkách Soudního dvora (s.d.b) si můžeme také přečíst, jaký má jazykový režim, který i v tomto případě je určen v jednacím řádu. V závislosti na druhu řízení se vždy rozhodne pro jednací jazyk, který je jeden ze všech 24 úředních jazyků. Tento jazyk se pak musí používat po celou dobu řízení, jak v písemných tak i v ústních částech, a obhajoby, otázky a odpovědi se podle potřeby tlumočí do všech ostatních jazyků. Soudci v poradách ovšem hovoří jedním společným jazykem, který je tradičně francouzština. To má stejný důvod jako u jiných evropských institucí: rychlost a efektivita. Všechny oficiální publikace včetně rozsudků a dokumentů, které si vzájemně zasílají soud a účastníci řízení, jsou však zveřejněny ve všech jazycích a musí tedy být i překládány. Rozumí se každopádně samo sebou, že dobré znalosti psané francouzštiny jsou pro tlumočníky pracující u Soudního dvora nezbytné: mají přístup ke všem spisům, aby se řádně mohli připravovat na jednání. Nicméně některé pracovní spisy jsou k dispozici pouze ve francouzštině. Tlumočení ve orgánech Soudního dvora Evropské unie zabezpečuje Ředitelství tlumočnické služby. To zaměstnává 80 stálých tlumočníků, ale případně využívá i akreditované freelance tlumočníky (Soudní dvůr Evropské unie, 31.12.2013).

4.3 DEBATA O JAZYKOVÉ POLITICE Doposud jsme věnovali pozornost hlavně samotné evropské jazykové politice. Jak jsme již zmínili v úvodu naší práce, to však neznamená, že by nevyvolávala kritiku, nebo že by ještě nebyly navrženy alternativy. Souhrnný přehled nejvýraznějších z těchto kritik a alternativ podáme nyní.

35 4.3.1 Kritika politiky vícejazyčnosti Z praktického hlediska je sporným bodem evropské jazykové politiky její cena. Corbett et al. (2011) třeba uvádí, že je třetina personálu Evropského parlamentu zaměstnána v jazykových službách, což má samozřejmě i vliv na celkový rozpočet Parlamentu, respektive EU. Odhaduje se, že tyto služby stojí každého evropského občana přibližně dvě eura ročně (Kelly, 2014). V této souvislosti odkazovala Rogner (interview po Skypu, 06.07.2014) v interview, které jsme s ní udělali, na jeden článek, který napsala pro svůj blog21. V tomto článku popisuje, jak se evropská mnohojazyčnost někdy stává terčem kritiky, mimo jiné kvůli její ceně. Vysvětluje však i, proč je pro ni evropská mnohojazyčnost hodna těch peněz: Evropská unie je ve srovnání s jinými mezinárodními organizacemi právě jedinečná tím, že tuto rozmanitost zachovává. Přes hospodářskou a politickou integraci nesměřovala nikdy k homogenizaci kultur. Evropskou supra-kulturu nikdo nechce. Ne, těch dvě a půl eur ročně mi není líto. Ano, můžeme leccos zefektivnit a zlepšovat. Ale vlády členských států by měly mít nadále možnost na jednání v Bruselu vyslat své nejlepší odborníky, a ne nutně své nejlepší lingvisty. Všichni naši ostatní respondenti zastávají podobný názor jako Rogner. Novák (interview emailem, 16.07.2014) ještě dodává, že „jsou i větší [rozpočtové zátěže než mnohojazyčnost] – např. společní zemědělská politika a dotace.“ Vos (interview e-mailem, 07.07.2014) upozorňuje na to, že se celkem přehání cena tlumočení. Rozdíl mezi těmi, kdo si myslí, že mnohojazyčnost stojí Evropu příliš moc, a těmi, kdo si myslí, že za ty peníze stojí, je velký, ale je i typický pro ostatní diskuze o mnohojazyčnosti. Podle Judge a Earnshaw (2008) je dalším kritickým bodem, že v plenárních zasedáních, ale taktéž ve výborech, navzdory výborné úrovni tlumočení pravidelně dochází k nedorozumění jenom kvůli tlumočení a překládání. Debaty přitom nejsou stejně živé jako debaty bez tlumočení22, a vždy hrozí ztráta kulturních nuancí nebo specifické rétoriky. Corbett et al. (2011) na to reagují, že europoslanci, když se na někoho chtějí přímo obrátit, často hned hovoří jazykem toho druhého. Buitenweg a Hoogmoed (2004) jdou ještě o krok dále. Podle nich se kvůli simultánnímu tlumočení a zpožděním mezi řečeným a tlumočením vytrácí všechna spontánnost a dynamika z debat, a není pro mluvčího možné mít přirozený kontakt s posluchačem – neví ani, 21 22

Viz Rogner (12.11.2006). Tento argument však odporuje Rogner (interview po Skypu, 06.07.2014).

36 zda ho vůbec poslouchají, proč se přesně smějí nebo diví. Co se týče tohoto zpoždění uvádí Buitenweg a Hoogmoed (2004) navíc, že se stává ještě větším, používá-li se systém s jazykem pivot. Totéž podle nich platí pro překlady. Judge a Earnshaw (2008) dále zdůrazňují zátěž, kterou představují tlumočení a překládání pro celý rozhodovací proces Evropské unie. Odkazují na zkrácení pracovní doby Parlamentu kvůli tlumočníkům, což má vliv na plánování zasedání – není třeba možné uspořádat jednání s tlumočením po dobu delší než sedm hodin denně –, a uvádí, že je možné zařizovat pouze určitý počet zasedání současně z důvodu dostupnosti tlumočníků. Dále byla například nařízena omezení na délku pracovních dokumentů, aby mohl překládací proces probíhat co nejrychleji, ale přesto někdy dokumenty nejsou přeloženy včas a musí se odročit jednání (viz též Coulmas, 1991a). Zajímavá v tomto kontextu je ovšem odpověď, kterou nám dal Novák (interview e-mailem, 16.07.2014), a která zní zcela jinak: „[zpomalení] rozhodování v tom nevidím. Překladatelé pracují velmi rychle, tlumočníci mají můj obdiv za simultánní tlumočení často nudných a bezobsažných projevů. Oni nejsou ti, kdo zpomalují. Před nimi smeknout klobouk.“ Souhlasí s ním i Rogner (interview po Skypu, 06.07.2014). Coulmas (1991a) naproti tomu kritizuje jinou, více všeobecnou stranu evropské jazykové politiky: i když je vícejazyčnost jako hodnota stanovená pro celou EU a zakotvená v jednacích řádech jednotlivých orgánů, zdá se, že neexistuje jasně definovaná a jednotní jazyková politika, kterou uplatňují všechny tyto orgány. Navenek vypadá EU, jako by považovala všechny její jazyky za rovnocenné, interně však převládá malá skupina „pracovních jazyků“. Současný systém je nadto plný nesrovnalostí: irština již vždy byla jazykem smluv, ale stala se i úředním jazykem, tedy možným pracovním jazykem, až v roce 2007. Na druhé straně již dlouho platila jako pracovní jazyk Soudního dvora Evropské unie. Ironické je dále podle Coulmas (1991a), že je evropská vícejazyčnost výsledkem historického nepřátelství jednotlivých členských států vůči jejich vlastní vícejazyčnosti. Coulmas (1991a) na závěr proto uvádí, že je evropská jazyková politika nyní především určena náhodou, hospodářskou sílou a historickým významem jazyků, více než racionálními politickými rozhodnutími.

4.3.2 Alternativy Ve zprávě místopředsedy Evropského parlamentu Guido Podestà, o které jsme se již zmínili v kapitole 4.1.1, bylo celkem navrženo sedm možných jazykových režimů, z nichž jeden musel

37 dát odpověď na výzvy spojené s rozšířením v době 2004-2007. Těmito jazykovými režimy byly (Gazzola, 2006, s. 402): − „monolingualism“: používá se pouze jeden úřední jazyk, který je zároveň jediný pracovní jazyk; − „nationalisation“: zachovává se systém, jako byl používán před rozšířením 2004-2007, přenese se však finanční odpovědnost (nebo možná dokonce celou odpovědnost) pro jazykové služby na jednotlivé členské státy; − „reduced multilingualism“: používá se pouze šest úředních a pracovních jazyků; − „asymmetric systems“: každý může hovořit, respektive sestavovat dokumenty ve všech úředních jazycích, poslouchat, respektive číst ale v omezeném počtu jazyků. O přesném počtu se může debatovat; − „controlled multilingualism“: každý může hovořit/psát a poslouchat/číst v úředním jazyce dle vlastní volby, přijímají se ale určité opravy vnitřního řízení jazykových služeb, několik z nichž již byly používány v některých zasedáních před rozšířením 2004-2007: používání takzvaného biaktivního tlumočení, při čemž tlumočníci poskytují i retour, větší důraz na pivotní tlumočení a tlumočení na dálku, častější užívání freelance tlumočníků atd; − „full multilingualism with management correctives (henceforth ‘corrected full multilingualism’)“: systém, jako byl používán před rokem 2004, je rozšířen i na všechny nové jazyky. Přijímají se i v tomto systému určité opravy vnitřního řízení jazykových služeb, nejsou však specifikovány; − „pure full multilingualism“: všechny úřední jazyky platí jako pracovní jazyky, a nejsou přijímána další opatření. Již víme, že se Parlament rozhodl pro systém „controlled multilingualism“. Ostatních šest však pěkně odpovídají různým možnostem, které se někdy navrhují jako alternativa pro stávající systém. Nejzřetelnější z těchto alternativ je pravděpodobně ta, ve které se angličtina stane jediným úředním a pracovním jazykem (Posner, 1991). Obhajují ji například Buitenweg a Hoogmoed (2004), jejichž argumenty zahrnují i různé kritiky, které jsme v předchozí části této kapitoly popsali. Na závěr je možná zajímavé zmínit, že jako jediný úřední jazyk také již byly navrženy Esperanto a Latina (Kelly, 2014; Posner, 1991).

4.4 DŮVODY ZMĚNY, NEBO NAOPAK STATU QUO: PRVNÍ ČÁST Novým cílem, který jsme si stanovili v naší metodologii, bylo podat popis různých možných scénářů do budoucna ohledně jazykové politiky EU a odhadnout pravděpodobnost těchto scénářů. Alternativy pro stávající stav jsme již popsali. V závěrečné části této kapitoly se chceme proto pokusit dozvědět důvody, proč by se něco mohlo změnit, nebo ne. V této fázi se ještě

38 nebudeme soustřeďovat na češtinu nebo tlumočení češtiny. Tím se totiž podrobněji budeme zabývat v kapitole 5.

4.4.1 Diskurz samotné EU Ve svých publikacích Evropská unie sama zdůrazňuje velký význam, který přikládá mnohojazyčnosti a její zachování. U příležitosti Evropského dne jazyků z 26. září 2013 například zveřejnila Evropská komise (26.09.2013) seznam častých dotazů týkajících se jazyků v Evropě. Odpověď na otázku, zda „[EU hodlá] omezit počet úředních jazyků,“ je jasná: „[nikoliv], protože stávající systém je používán v zájmu demokracie a transparentnosti. Žádný členský stát se nehodlá vzdát svého jazyka a kandidátské země si přejí, aby se jejich jazyky staly jazyky úředními.“ Taktéž potvrzuje, že Evropská unie nikdy nemůže přijmout Latinu nebo Esperanto jako jediný evropský jazyk, neboť „myšlenka, že by jediný jazyk mohl vyřešit všechny naše jazykové potřeby, je příliš zjednodušující. Proto Evropská komise podporuje mnohojazyčnost a dává tak přednost rozdílnosti před uniformitou.“ To dále souvisí s tím, že si EU je sama vědoma převahy angličtiny v seznamu nejužívanějších jazyků v Evropě. Na to však prohlašuje, že nechce, aby angličtina postupem času začala omezovat evropskou jazykovou rozmanitost. „Proto zdůrazňuje osobní, sociální a ekonomické výhody mnohojazyčnosti a stanovila ambiciózní cíl přimět pokud možno co nejvíce občanů EU k tomu, aby si kromě mateřského jazyka osvojili dva další jazyky“ (Evropská společenství, 2008, s. 15). Tento cíl jsme již popsali v kapitole 4.1.2, kde jsme zjistili, že jazyková politika nyní daleko přesahuje čisté používání jazyků v kontextu institucí EU. Zajímavou otázkou tedy je, zda to znamená, že se mnohojazyčnost jen čím dál více stává neoddělitelným prvkem EU, který již není možný odstranit.

4.4.2 Diskurz a postoj členských států Rozumí se samo sebou, že je třeba provést větší výzkum, abychom se dozvěděli, jaký je postoj jednotlivých členských států vůči mnohojazyčnosti, tj. postoj jejich vlád a poslanců v Evropském parlamentu. Z předchozích kapitol ale již víme, že mnohojazyčnost je sporné a citlivé téma, jelikož členské státy si jsou vědomy toho, že národní jazyk představuje jejich identitu a svrchovanost na evropské scéně. Tato skutečnost samozřejmě výrazně komplikuje možnost

39 změny jazykové politiky (viz též H. Vos, interview e-mailem, 07.07.2014; Jednota tlumočníků a překladatelů, 13.10.2008). Je nutné v tomto kontextu dále upozornit na dva novinové články: „In German, please“

(Roßmann,

29.03.2014)

a

„Commission

denies

English

language

favouritism“ (10.07.2012). První pojednává o tom, že německý spolkový sněm v březnu 2014 vyjádřil svou nespokojenost s velkým počtem dokumentů, který od Evropské unie dostává v angličtině, což je možné proto, že jsou stále více považovány za pracovní dokumenty, jež se nemusí překládat. Sněm chce, aby němčina měla v EU jak externě, tak i interně postavení, které si jako evropský jazyk s největším počtem rodilých mluvčích zaslouží. Druhý článek byl napsán následkem stížnosti francouzského novináře Jeana Quatremera o tom, že byla rozeslána tisková zpráva s ročními hospodářskými doporučeními Komise pro jednotlivé členské státy, a to v angličtině. Francouzský překlad následoval až po několika hodinách, což podle něj zvýhodňuje anglicky mluvící Evropany na úkor všech ostatních. Quatremer tudíž prosí všechny orgány EU, aby více dbaly na jazykovou rovnováhu. Z těchto dvou článků lze každopádně vyvodit, že alespoň tyto dvě členské země volají po zachování, dokonce zdůrazňování mnohojazyčnosti v EU. Vos v interview (07.07.2014) dále ještě odkazoval na podobnou diskuzi týkající se Itálie a Španělska (ale viz též Hooper, 14.07.2008).

4.4.3 Eurobarometer: názor evropských občanů Ve výše zmíněném průzkumu Special Eurobarometer 386 se Evropská komise (2012) mimo jiné i snažila zjistit názor, který zastávají Evropané ohledně mnohojazyčnosti v širším slova smyslu. Výsledky byly následující: většina evropských občanů, totiž 81 %, je toho názoru, že by se všemi jazyky mluvenými v EU mělo být zacházeno stejně. Přestože si 69 % dotázaných myslí, že by Evropané měli být schopni hovořit nějakým společným jazykem, nechtějí tedy, aby měl jeden jazyk přednost před ostatními. Podíl dotázaných s tímto názorem mimochodem stoupl ve srovnání s rokem 2005, kdy byl proveden podobný výzkum23. Na druhé straně si 53 % Evropanů myslí, že komunikace EU navenek by měla probíhat v jednom jazyce. Dvě pětiny dotázaných s tím nicméně absolutně nesouhlasí.

23

Viz Evropská komise (2006).

40 Tato čísla by se dala vykládat tak, že podle Evropanů musí být mnohojazyčnost zachována. Jeden jazyk totiž nemůže mít přednost před ostatními. Podle 53 % občanů se ale může zjednodušit praktické uplatňování mnohojazyčnosti, konkrétně v komunikaci EU navenek.

4.4.4 Povaha evropské jazykové politiky Na základě demokratického základu Evropské unie bychom mohli očekávat, že alespoň v některých případech vícejazyčnost nikdy nebude moci plně vymizet. Na uvedený demokratický základ jsme upozornili již v kapitole „Mnohojazyčnost jako prvek EU“: jedná se o rovný přístup k informacím EU a ke komunikaci s jejími institucemi, ale rovněž o to, že se právní předpisy zveřejňují v členských státech, kde mají přednost před vnitrostátním právem. Dokud se tento princip nezmění, nemůže se taktéž změnit používání při tom všech úředních jazyků. Je proto zajímavé, že jedním z cílů Stockholmského programu bylo právě zajištění práva občanů na tlumočení a překládání v trestních řízeních, z čehož bychom mohli vyvodit, že se demokratický princip Evropské unie snad v blízké budoucnosti nezmění. Dalším ukazatelem v této souvislosti je skutečnost, že se pořád rozšiřuje rámec jazykové politiky; podepsáním Lisabonské smlouvy se dokonce stala součástí Listiny základních práv Evropské unie. Větší rámec každopádně ztěžuje možnost změny. Crepaz (2009) ve své diplomové práci odkazuje na jeden další komplikující faktor, totiž velký rozdíl mezi oficiálním a praktickým jazykovým režimem. Je podle ní velmi paradoxní, že jsou europoslanci z důvodu efektivnosti v každodenní praxi zvyklí hovořit společným jazykem nebo přizpůsobovat se cizímu jazyku. Veškeré debaty o politickém, tj. oficiálním stanovení této praxe ve formě nařízení nebo usnesení poslanci však pokaždé zamítnou, a místo toho trvají na svém právu na vícejazyčnost. „Judging from this behavior, it is highly unlikely that the EU institutions' language theory and practical use will become more congruent in the future.“ (Crepaz, 2009, s. 29) Jinými slovy: je velmi pravděpodobné, že se zachová současný nepřehledný jazykový systém se svým rozdílem mezi praktickým uplatňováním a oficiálními nastaveními, a mezi externí a interní jazykovou politikou. I v novém usnesení Parlamentu ze dne 10. září 2013 nejde o politickou změnu jazykového režimu: Parlament pouze požaduje, aby předsednictvo přijalo praktická administrativní opatření, nikoli však zásadní změny jazykové politiky Evropské unie. Dále jsme viděli, že po celou svou historii EU nikdy neměla v úmyslu důkladně změnit svou jazykovou politiku. Je nutné v této souvislosti poukázat i na návrh

41 francouzského ministra Lamassoure a tvrdou reakci Parlamentu, nebo opatření v kontextu rozšíření 2004-2007, která byla praktická, nikoli politická.

4.4.5 Teorie evropské integrace Ve své knize Theories of European Integration popisuje Rosamond (2000) různé teorie evropské integrace, kterými se též zabývají Wiener a Diez (2009). Jedna z těchto teorií, takzvaný nový institucionalismus, věnuje pozornost důležitosti a úloze institucí EU, a dělí se na tři odlišné přístupy: racionalistický, historický a sociologický. Historický institucionalismus zdůrazňuje, že v minulosti aplikovaná rozhodnutí a opatření institucí mohou přetrvat a dále v budoucnu ovlivnit politiku: actors engaging in acts of institutional creativity at moment t are not likely to understand the long-term implications of that act, but the preferences of actors at t + n will have to operate in a context defined by those institutions. Institutions tend to lock into place and create path dependencies. (Rosamond, 2000, s. 116-117) Pojmem „path dependence“ je myšleno, že instituce jsou obecně docela odolné vůči změnám, jelikož když si aktér zvolí určitou cestu, je velice náročné se z ní vrátit. S tím souvisí i teorie sociologického institucionalismu, která tvrdí, že v určité evropské instituci vždy převládá určitá idea nebo určitý diskurz. Tato skutečnost stejně tak omezuje budoucí rozvoje: […] frameworks of ideas or discourses. These are treated as cognitive institutions that shape 'the boundaries of the possible' for actors in the European context. As Markus Jachtenfuchs notes, 'institutions create theories about themselves which have, in turn, consequences for the interactions of actors'. (Rosamond, 2000, s. 120) Na základě těchto teorií bychom mohli očekávat, že evropská tradice mnohojazyčnosti bude zachována, právě protože si členské státy kdysi tuto cestu zvolily. To nám i potvrdil Vos (interview e-mailem, 07.07.2014), když jsme se ho zeptali, zda v otázce mnohojazyčnosti může mít pravdu pravidlo path dependence. Podle něj lze totiž předpokládat, že mnohojazyčnost bude zachována. K tomu ale dodává, že se může pozměňovat její praktické uplatňování na nižší úrovni, například tím, že se již nebudou překládat všechny pracovní dokumenty do všech úředních jazyků – ale tak se vlastně pracuje i nyní. Rogner (interview po Skypu, 06.07.2014) navíc uvedla stejný argument.

42 Podle samé teorie lze také očekávat, že diskurz kritiků nikdy nebude moci převládat nad zachováním vícejazyčnosti. Menšími změnami praktického uplatňování je však možné na veškerou kritiku reagovat.

4.4.6 Angličtina jako lingua franca Důležitou otázkou je, do jaké míry angličtina ohrožuje evropskou mnohojazyčnost. Již víme, že je nejužívanějším jazykem v Evropě, tj. největším s ohledem na počet lidí, kteří ji ovládají jako mateřský i druhý jazyk. Dále je všeobecně známá převaha angličtiny v mezinárodním (obchodním) kontextu. Výše jsme ovšem již zmínili, že EU sama prohlašuje, že nechce, aby angličtina omezovala její jazykovou rozmanitost. Rovněž samotní Evropané v průzkumu Special Eurobarometer 386 zdůrazňují, že nechtějí, aby jeden jazyk v Evropě převládal. Je tedy možné, že se nadále sníží počet evropských pracovních jazyků až na angličtinu, ale není příliš pravděpodobné, že angličtina v blízké budoucnosti nahradí všech 24 úředních jazyků. Zajímavé dále je, že podle Novák (interview e-mailem, 16.07.2014) není možné, že by se právě angličtina v budoucnu stala jediným úředním, respektive pracovním jazykem Evropské unie: „[pokud] UK vystoupí z EU, zůstane jen Irsko a Malta, kde se mluví anglicky. Bude nutné ovládat hlavně francouzštinu nebo němčinu.“

4.4.7 Názor našich respondentů Podle všech našich respondentů je velice nepravděpodobné, že dojde k celému a oficiálnímu přechodu k používání pouze jednoho úředního jazyka. Alespoň pro konečné znění právních předpisů a v plenárních zasedáních Evropského parlamentu bude nadále existovat systém s plnou mnohojazyčností. V jiných případech je možné, že se sníží počet pracovních jazyků. Tento vývoj je totiž již dávno patrný. Tudíž lze tvrdit, že nové usnesení Parlamentu také nic zásadního nezmění: „[je kosmetická] úprava EP, podobně jako mnoho jiných nic nezmění“ (Houska, interview e-mailem, 16.07.2014). EU však nikdy nebude jen tak skončit s angličtinou. Pátek (interview e-mailem, 16-17.07.2014) ještě dodává, že vidí možnou budoucnost v hospodárnějším tlumočení na dálku. Nové usnesení Parlamentu podle něj dokonce bude mít pozitivní vliv i na efektivnost tlumočení menších jazyků.

43 Rogner (interview po Skypu, 06.07.2014) zdůraznila, že podle ní budoucnost tlumočení předně souvisí s kvalitou poskytované služby. Budou-li uživatelé přesvědčení, že systém s tlumočením dobře funguje, a že má smysl hovořit svou mateřštinou, tak budou. Tlumočení totiž nemusí být jen nutné zlo, ale může být i přidanou hodnotou: řečník má možnost říct všechno, co chce, a nejen to, co umí říct. Pro mluvčího je to ve srovnání s globální angličtinou mnohem výhodnější.

44

5 TLUMOČENÍ ČEŠTINY V EVROPSKÉ UNII

5.1 SOUČASNÁ SITUACE A STRUČNÁ HISTORIE: ČÍSLA Jelikož nebylo možné provést rozhovory se zaměstnanci EU, kteří by nám mohli sdělit konkrétní čísla a další zajímavé informace ohledně tlumočení češtiny v EU, byli jsme pro náš přehled současné situace tlumočení češtiny a popis postavení češtiny v evropském mnohojazyčném systému závislí na publikacích EU a na několika dalších zdrojích. Tudíž bohužel chybí určité údaje a není náš přehled úplný. Na webových stránkách Soudního dvora Evropské unie (31.12.2013) je zveřejněno, že zaměstnává celkem 80 tlumočníků. Informace o tom, kolik z nich tlumočí do češtiny nebo jak velký byl počet tlumočníků češtiny během posledních deseti let, však nejsou dostupné. Údaje o tlumočení v Evropském parlamentu není snadné získat, ani na webových stránkách Parlamentu, ani na stránkách EU „Whoiswho“ (http://europa.eu/whoiswho), a ani pomocí internetového vyhledávače Google. Z článku v časopise pražské Univerzity Karlovy (19.04.2007) jsme se však dozvěděli, že v roce 2007 v Evropském parlamentu do češtiny tlumočilo osm stálých tlumočníků a 65 akreditovaných externích tlumočníků. Informace o SCICu jsou naštěstí dostupnější. Ze stejného článku v časopise Univerzity Karlovy (19.04.2007), ale i z publikací „Interpretation in figures“ z let 2012 a 2013 (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2012a; 2013), z dvou tiskových zpráv Evropské komise (27.04.2006; 23.02.2007) a ze zprávy o tiskové konferenci Marca Benedettiho (Jednota tlumočníků a překladatelů, 13.10.2008) bylo možné vyvodit následující údaje: duben 2006

duben 2007

říjen 2008

leden 2009

2012

2013

stálí

6

7

10

9

12

14

freelance

58

65

100

[chybí údaje]

Tabulka 1: srovnání počtu stálých a freelance tlumočníků zaměstnaných u SCICu a pracujících do češtiny

Pro srovnání:

92

45

francouzština

angličtina

němčina

nizozemština

2012

56

65

58

34

2013

50

63

56

34

Tabulka 2: počet stálých tlumočníků zaměstnaných u SCICu a pracujících do francouzštiny, angličtiny, němčiny nebo nizozemštiny

Čísla v tabulce 1 vykazují vzestupný trend počtu tlumočníků tlumočících do češtiny u SCICu. Podle článku Univerzity Karlovy (19.04.2007) to lze spojit s nedostatkem českých tlumočníků vzhledem k předsednictví České republiky Rady Evropské unie v první polovině roku 2009. Po varování Unie a následující kampani se pak počet tlumočníků mírně zvýšil (viz též Evropská komise, 19.02.2009; Jednota tlumočníků a překladatelů, 13.10.2008). Benedetti v tiskové konferenci uvedl, že počet tlumočníků byl dostatečný pro předsednictví v roce 2009, avšak přiznává, že je jich potřeba mnohem více: „[je] absolutně nezbytné mít takový počet fixních tlumočníků, který by odpovídal polovině potřeby. […] A tam ještě nejsme: čili ano, budou další konkurzy na obsazení míst stálých tlumočníků českého jazyka, předpokládám během několika let.“ Tento konkurz byl zahájen v roce 2011 (EPSO, 12.07.2011), ale jak ukazují údaje v tabulce 1, počet tlumočníků se po jeho uzavření stále ještě významně nezvýšil. K tomu je navíc nutné dodat, že míra uspokojení poptávky po tlumočení češtiny zajištěné SCICem – i když ve srovnání s rokem 2006 značně vzrostla – v roce 2012 (doposud nejnovější údaje) pořád nebyla 100%24:

24

Všechny údaje v tabulce 2 jsme čerpali z výročních zpráv o činnosti Generálního ředitelství pro tlumočení Evropské unie (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2008; 2010; 2012b). Pro roky 2009-2012 byly však dostupné pouze údaje o míře uspokojení poptávky po tlumočení poskytnuto SCICem Radě Evropské unie a výborům, zato se údaje pro roky 2006-2007 týkají veškerých tlumočnických služeb SCICu. Pro rok 2008 jsme uvedli obě čísla. Jsme si vědomi toho, že tyto údaje nejsou plně srovnatelné. Jelikož však rozdíl mezi dvěma údaji roku 2008 je pouze sedm procentních bodů a stejný rozdíl by u ostatních čísel pořád byl významný, domníváme se, že tyto údaje jsou relevantní.

46 2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

čeština

68

71

72 / 79,5

92,2

89,9

88,4

90

nizozemština

95

94

94 / 98,9

99,3

99,2

99,2

99

němčina

95

94

95 / 99

99,7

99,5

99,7

99,5

angličtina

97

95

96 / 99,7

99,9

99,3

99,6

99,6

francouzština

95

95

96 / 99,7

99,9

99,5

99,7

99,5

Tabulka 3: procentní míra uspokojení poptávky pro tlumočení češtiny zajištěné SCICem ve srovnání s několika dalšími jazyky

Vyvstává tedy otázka, jak zareaguje vedení Generálního ředitelství s ohledem na konkrétní počet tlumočníků. V jeho plánu řízení pro rok 2014 (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2014) je uvedeno, že se nebude soustřeďovat na přijímání nových zaměstnanců. Naopak, jako výsledek hospodářské krize a stárnutí stálých zaměstnanců bude nutné počítat s menšími prostředky. SCIC tudíž bude věnovat pozornost především účinnějšímu a racionálnějšímu využívání finančních a lidských zdrojů. Na závěr je nutné podotknout, že důležitým zdrojem tlumočníků pro češtinu je Ústav translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, a to jak pro SCIC, tak i pro Parlament a Soudní dvůr. Ústav translatologie je jedním z vysokoškolských institucí, které nabízejí Evropský kurz konferenčního tlumočení, takzvaný European Masters in Conference Interpreting (viz http://www.emcinterpreting.org). Spolupráce funguje již od roku 1991, ale od roku 2001 byla značně prohloubena. Jedná se mimo jiné o stipendia pro studenty, školení pro školitele a poradenství univerzitě (Jednota tlumočníků a překladatelů, 13.10.2008).

5.2 DŮVODY ZMĚNY, NEBO NAOPAK STATU QUO: DRUHÁ ČÁST Jak již bylo zmíněno v předešlé kapitole, budeme se nyní zabývat budoucností českého jazyka v EU, totiž popisem důvodů možné změny a odhad jejich pravděpodobnosti.

47 5.2.1 Čeština jako součást většího rámce evropské jazykové politiky Z kapitoly 4 vyplývá, že není velmi pravděpodobné, že by mnohojazyčnost v blízké budoucnosti na všech úrovních EU mohla zmizet, ani po přijetí nového usnesení Evropského parlamentu. Alespoň v určitých případech bude plně zachována, a může se dokonce ještě prohloubit, zejména když víme, že se klade stále větší důraz na menšinové jazyky. V jiných případech je pak možné, že se dále bude snižovat počet jazyků, tedy pracovních – vývoj, který je nyní již patrný. Mluvíme-li o pracovních jazycích, konflikt budou především vyrovnávat angličtina, francouzština a němčina. Jedná-li se pak o plnou mnohojazyčnost, včetně češtiny, je těžko představitelné, že jeden ze všech států v budoucnu už nebude chtít trvat na svém jazyce. To by totiž protiřečil tomu, co jsme uviděli v předchozí kapitole: členské státy si chtějí zachovat svůj jazyk, jelikož představuje jejich identitu a svrchovanost na evropské scéně. Dalo by se to shrnout tak, že v těch případech, kde bude mnohojazyčnost zachována, platí princip „všechno, nebo nic“.

5.2.2 Postoj českého prezidenta Dne 26. února 2014 promluvil český prezident Miloš Zeman v Evropském parlamentu, kde se představil jako eurofederalista: chce federativní EU s Evropskou ústavou a sociální, fiskální, zahraniční i obrannou politikou. Podporuje mimo jiné i zavedení eura v České republice. Ve svém projevu ale též kritizoval „přeregulovanost“ evropské byrokracie. Podle něj vymýšlejí evropští úředníci až příliš často jednotné evropské normy a předpisy v oblastech, v nichž by lépe rozhodly jednotlivé národní vlády („Zeman v EP,“ 26.02.2014). Dále je odpůrcem stálého stěhování Evropského parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem25. Důležité pro účely naší práce ale je, že svůj projev přednášel v angličtině, což není příliš obvyklé (J. Pátek, interview e-mailem, 16-17.07.2014). Předsedovi Parlamentu Martinu Schulzovi to vysvětlil tím, že chtěl ušetřit za tlumočníky a překlady („Šetřil jsem za překlad,“ 26.02.2014). Dalo by se tomu rozumět tak, že by se podle Zemana měla zabývat EU pouze tím, pro co občané ji potřebují, jako společnou měnovou a zahraniční politikou, a že podle něj věci, jako historické přesuny Parlamentu nebo právo promluvit v mateřském jazyce, na evropské úrovni nepatří: „[jsem] proti společnému evropskému sýru, společnému evropskému 25

Evropský parlament se na čtyři dny v měsíci vždy přestěhuje z Bruselu do Štrasburku, a to především z historických důvodů: v Bruselu se koná většina zasedání, jelikož se tam nacházejí i ostatní orgány, ve Štrasburku pak proto, že byl symbolem poválečného smíření mezi Francií a Německem (Corbett et al., 2007).

48 pivu. Můžu Vám při této příležitosti doporučit české pivo, které je nejlepší na světě. Potřebujeme evropskou federaci, ne evropský unitární stát.“ („Zeman v EP,“ 26.02.2014) Předpokládáme proto, že by v této federaci na tlumočení netrval, stejně jako ve svém projevu dne 26. února 2014.

5.2.3 Čeští europoslanci Dne 16. ledna 2014 zveřejnil časopis Týden (Moravec, 16.01.2014) na svých webových stránkách článek o tom, že je jazyková vybavenost českých poslanců v Evropském parlamentu na velmi nízké úrovni. Většinou totiž neovládají pracovní jazyky Parlamentu, a někteří z nich se dokonce nedomluví jinak než česky (viz též P. Novák, interview e-mailem, 16.07.2014). Tato skutečnost však není moc zarážející, když víme, že z průzkumu Special Eurobarometer 386 (Evropská komise, 2012) vyplynulo, že jazykové znalosti Čechů jsou obecně velmi omezené. Pouze 49 % dotázaných Čechů bylo schopno hovořit minimálně jedním cizím jazykem a česká aktivní znalost angličtiny se řadí na poslední místo z celé EU. Nezlepší-li se jazykové znalosti českých europoslanců, je jasné, že právě oni budou v budoucnu nadále muset požadovat o tlumočení do češtiny. To nám i potvrdil Houska (interview e-mailem, 16.07.2014): „[vzhledem] k tomu, že čeští europoslanci a leckdy i eurokomisaři neumí moc dobře anglicky, tak se v nějaké míře do češtiny rozhodně tlumočit nepřestane.“ Novák (interview e-mailem, 16.07.2014) ovšem uvedl, že podle něj za 50 let už nebude potřeba tlumočení do češtiny a dalších jazyků malých a středních států, jelikož se všichni dobře budou dokázat domluvit v cizím jazyce. Dodal ale, že „[se obává], že někteří čeští poslanci budou stále lpět na češtině. Úroveň znalostí jazyků v populaci starší 40 let je u nás více než [tristní].“

5.2.4 Názor Čechů V kapitole 4 jsme již popsali, jaký byl podle průzkumu Special Eurobarometer 386 (Evropská komise, 2012) názor Evropanů na vícejazyčnost. Tento průzkum ale poskytuje i údaje zaměřené na jednotlivé členské státy. Proto víme, že 91 % Čechů si myslí, že všechny jazyky, jimiž se mluví v EU, by měly být považovány za rovnocenné, což je o deset procent více než průměr celé EU. 63 % je toho názoru, že by Evropané měli být schopni hovořit nějakým společným jazykem, a 51 % souhlasí s tím, že by EU měla přijmout jednotný jazyk pro komunikaci s občany. Tato čísla jsou podobná evropskému průměru: rovnost mezi jazyky musí být zachována a nemůže mít

49 jeden jazyk přednost před ostatními. Podle 51 % Čechů se ale může zjednodušit její praktické uplatňování, konkrétně v komunikaci EU navenek. Na druhé straně je však nutné poukázat na všeobecný český euroskepticismus, který dokonce narůstá („Euroskepticismus narůstá,“ 05.04.2011). Navíc byla česká účast ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 zcela nízká: v České republice volilo pouze 18,2 % voličů, což představuje druhou nejnižší účast v celé EU (Evropský parlament, 2014). Měli bychom tedy počítat s tím, že možná v budoucnosti Češi už nebudou chtít být součástí EU? V tomto případě by samozřejmě už neplatila otázka, zda by se v EU přestalo tlumočit češtinu, nebo ne.

5.2.5 Názor našich respondentů Až na profesora Vose jsme se zeptali všech našich respondentů, jak podle nich vypadá budoucnost tlumočení češtiny v EU, a jaký bude vliv usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013. Všichni zastávají podobný názor, totiž že plně nezmizí. Podle Novák (interview emailem, 16.07.2014) je usnesení dokonce pouze „kosmetická úprava“. Zajímavé však je, že právě podle Nováka za 50 let už nebude potřeba tlumočení do češtiny a dalších jazyků malých a středních států, jelikož všichni dobře budou umět cizí jazyky, zato Pátek (interview e-mailem, 1617.07.2014) uvedl, že nové usnesení bude mít pozitivní vliv na efektivnost tlumočení menších jazyků. Nicméně alespoň „někteří čeští poslanci“ (Novák) nebo „většina z nich“ (Houska, interview e-mailem, 16.07.2014) bude lpět na tlumočení češtiny. Lze z toho každopádně vyvodit, že podle našich respondentů bude tlumočení češtiny alespoň v určitých případech zachováno. Paní Rogner (interview po Skypu, 06.07.2014) dále zdůraznila význam kvality poskytovaných tlumočnických služeb pro budoucnost tlumočení češtiny: budou-li uživatelé přesvědčení, že systém dobře funguje, a že má smysl hovořit svou mateřštinou, tak budou.

5.2.6 Potíže při rozpracování této diplomové práce Potíže, s nimiž jsme se při rozpracování našich hloubkových rozhovorů museli potýkat, a všechny nejasné odpovědi, které jsme od administrativních pracovníků EU obdrželi, možná odráží poslední důvod, proč se domnívat, že by se něco mohlo změnit. Ti, kteří nám odpověděli, totiž často vyvolávali dojem, že měli na mysli něco jiného než to, na co jsme se ptali: někdy

50 odpověděli na jinou otázku než tu, kterou jsme jim položili, někdy předně odepsali, že nám rádi s naším výzkumem pomohou, potom se ale vyhýbali odpovědi na naše dotazy. Zdálo se nám, že měli strach ze „špatných odpovědí“, jelikož by ty mohly mít negativní dopad na jejich pozici. Dalo by se to pochopit možná i tak, že si myslí, že by jejich povolání bylo ohroženo. Je nutné v této souvislosti poukázat na plán řízení SCICu pro rok 2014 (Evropská komise – GŘ pro tlumočení, 2014), který sice počítá se stárnutím zaměstnanců, ale nehodlá je v blízké budoucnosti nahradit z důvodu nedostatku zdrojů. Možná tím pádem nezmizí tlumočení češtiny samo o sobě, ale omezí se kvůli efektivnosti a nákladům.

51

6 ZÁVĚR Výchozím bodem této diplomové práce bylo usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013, které zní „Směřování k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu“. Na základě hloubkových rozhovorů a studia odborné literatury jsme chtěli vytvořit status quaestionis tlumočení v evropských institucích se zaměřením na český jazyk. Tím jsme chtěli odpovědět na otázku, zda menší jazyky – konkrétně čeština – včetně tlumočení do těchto jazyků i z nich ve všech evropských institucích postupem času zmizí, nebo naopak, zda budou mít dále v těchto institucích budoucnost. Navíc nás zajímala role nového usnesení v této diskuzi. Předně náš status quaestionis ukázal, že Van Vynckt (2011) a Van Delsen (2007) měly pravdu o tom, že evropská jazyková politika jako celek není vůbec jednotná nebo přehledná. Jasně upřesněná je externí jazyková politika, totiž politika podpory vícejazyčnosti v členských zemích, a jazykový režim ve vzájemné komunikaci mezi evropskými institucemi a občany – i když se tam také ne vždy pracuje podle pravidel. Interní jazykový režim jednotlivých institucí je však mnohem složitější a nepřesnější. Různé instituce uplatňují různé režimy, někdy plně chybí stanovení jazykového režimu, a praxe ne vždy odpovídá pravidlům. Jak má vypadat EU navenek je tedy přesně vypracováno, ale jak fungují orgány interně je poněkud vágní. S postupem času se ukázalo, že se tato skutečnost bohužel týká nejen jazykové politiky. Evropské instituce se obecně představují jako velmi transparentní a dostupné, ale potíže, které při rozpracování našich rozhovorů nastaly, mnohdy vytvářily dojem, že tomu není vždy tak. Je velmi pozitivní, že jako evropští občané máme právo obrátit se na evropské orgány v libovolném úředním jazyce. Zklamáním ale je, že toto právo nezaručuje, že na naše dotazy obdržíme nějakou odpověď. Za druhé z našeho statu quaestionis vyplývá, že to není snadná úloha předpovědět, jak vypadá budoucnost tlumočení v EU. Evropská mnohojazyčnost je složité a citlivé téma, které má dokonce dlouhé historické kořeny, a tudíž nejsou členské státy vždy ochotny o něm diskutovat. Většina

použité

odborné

literatury

a

i

naši

respondenti

ovšem

potvrdili,

že

v nejpravděpodobnějším scénáři evropská mnohojazyčnost, respektive tlumočení, plně nezmizí, a to zejména z důvodu citlivosti tématu. Dalšími argumenty pro tuto tezi jsou (historické) nedostatky politických závazků odstranit rozdíl mezi oficiální jazykovou politikou a její

52 každodenní praxí; diskurz samotné EU; teorie nového institucionalismu; a velký význam, který průměrný Evropan spolu s vládami určitých členských států přikládá k uplatňování vícejazyčnosti. Je ale možné, že se jazyková politika do určité míry dále zjednoduší a zefektivní. To se již v minulosti stalo, například praktickými opatřeními v rámci rozšíření EU v letech 20042007, a nedávným přijetím usnesení Evropského parlamentu. V těchto případech se však jedná o administrativní změnu, nikoli o politickou. Jelikož je čeština součástí celé evropské jazykové politiky, lze vyvodit závěr, že se tento scénář vztahuje i k tlumočení češtiny. Ani v tomto případě není příliš pravděpodobné, že brzy a plně zmizí, což navíc podporuje nedostatek znalostí cizích jazyků českých europoslanců. Jsou však i argumenty pro změny, i když není jasné, jaký bude jejich rozsah. Jsou například důvody, proč předpokládat, že český prezident Miloš Zeman není příznivcem tlumočení v EU, a není zcela jasné, do jaké míry ohrožuje všeobecný český euroskepticismus české členství v EU. Rovněž počítá SCIC se stárnutím zaměstnanců, a přitom je nehodlá v blízké budoucnosti nahrazovat z důvodu nedostatku zdrojů. Při tom vyvolávala naše komunikace s tlumočníky a administrativou EU dojem, že si tlumočníci myslí, že je jejich povolání ohroženo. Pravděpodobně by bylo jednoduší předpovědět budoucnost tlumočení v EU, kdyby byla unie celkově silnější, třeba ve stylu „Spojených států evropských“, a kdyby byly vztahy mezi členskými státy méně citlivé. Pouze v takovéto EU je představitelné, že by se něco zásadního změnilo. V současné Evropské unii něco takového ale asi brzy nemusíme očekávat.

53

7 BIBLIOGRAFIE

7.1 POUŽITÁ LITERATURA Buitenweg, K. & Hoogmoed, S. (2004). Een geheime agenda voor het Europees Parlement. In Van Heerikhuizen, A., Van Montfrans, M., Naarden, B. & Reestman, J. H. (Red.), Het Babylonische Europa: opstellen over veeltaligheid (s. 309-319). Amsterdam: Salomé – Amsterdam university press. Commission denies English language favouritism. (10.07.2012). [online] Dostupný z: http://www.euractiv.com/culture/commission-denies-english-langua-news-513705 [cit. 19.07.2014] Corbett, R., Jacobs, F. & Shackleton, M. (2007). The European Parliament. London: Harper. Corbett, R., Jacobs, F. & Shackleton, M. (2011). The European Parliament. London: Harper. Coulmas, F. (1991a). European integration and the idea of the national language. In F. Coulmas (Hg.), A Language Policy for the European Community. Prospects and Quandaries (s. 143). Berlin & New York: Mouton de Gruyter. Coulmas, F. (Hg.). (1991b). A Language Policy for the European Community. Prospects and Quandaries. Berlin & New York: Mouton de Gruyter. Crepaz, C. (2009). The EU Language Policies: Between Multilingualism, Minority Language Protection and English as the New Lingua Franca. Nepublikovaná diplomová práce. Universität Innsbruck – Fakultät für Politikwissenschaft und Soziologie. Defrancq, B. (2013). Tolkwetenschap. Nepublikovaná skripta při kurzu Tolkwetenschap. Universiteit Gent – Faculteit Letteren en Wijsbegeerte, vakgroep Vertalen, Tolken en Communicatie. Dinan, D. (2004). Europa recast. A History of European Union. Boulder: Lynne Rienner. Dörnyei, Z. (2007). Research Methods in Applied Linguistics. Oxford: Oxford University Press. EPSO = Evropský úřad pro výběr personálu. (12.07.2011). Oznámení o otevřených výběrových řízeních. Úřední věstník Evropské unie, CA206, s. 7-17. [online] Dostupný z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2011:206A:0007:0017:CS:PDF [cit. 18.07.2014]

54 Euroskepticismus narůstá: Češi nechtějí euro a do EU by dnes nevstoupili. (05.04.2011). [online] Dostupný z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7457-euroskepticismus-narustacesi-nechteji-euro-a-do-eu-by-dnes-nevstoupili.aspx [cit. 13.07.2014] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (05.08.2013). O nás. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/dgs/scic/about-dg-interpretation/index_cs.htm [cit. 13.10.2013] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (07.04.2014). Co je to konferenční tlumočení? [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/dgs/scic/what-is-conference-interpreting/index_cs.htm [cit. 13.10.2013] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (14.03.2012). Stručná historie. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/dgs/scic/about-dg-interpretation/a-brief-history/index_cs.htm [cit. 13.10.2013] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (2008). Annual Activity Report. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/atwork/synthesis/aar/aar2008/doc/scic_aar.pdf [cit. 16.06.2014] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (2010). Annual Activity Report. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/atwork/synthesis/aar/aar2010/doc/scic_aar_2010.pdf [cit. 16.06.2014] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (2012a). Interpretation in figures – 2012. Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (2012b). Annual Activity Report. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/atwork/synthesis/aar/doc/scic_aar_2012.pdf [cit. 16.06.2014] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (2013). Interpretation in figures – 2013. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/dgs/scic/docs/about_dg_int/data_dg_interpretation_in_figures_year_2 013__open_data_portal.xlsx [cit. 15.06.2014] Evropská komise – GŘ pro tlumočení. (2014). Management plan. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/atwork/synthesis/amp/doc/scic_mp_en.pdf [cit. 16.06.2014] Evropská komise. (08.12.2000). Jednací řád Komise. Úřední věstník Evropských společenství, L308, s. 26-34. [online] Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32000Q3614 [cit. 18.04.2014] Evropská komise. (19.02.2009). English, a rare language. [online] Dostupný z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-09-74_en.htm?locale=FR [cit. 18.05.2014]

55 Evropská komise. (2006). Special Eurobarometer 243: Europeans and their Languages. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_243_en.pdf [cit. 26.06.2014] Evropská komise. (2012). Special Eurobarometer 386: Europeans and their Languages. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_386_en.pdf [cit. 02.02.2014] Evropská komise. (23.02.2007). Interpretation: where do we stand after completion of the fifth enlargement. [online] Dostupný z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-0777_en.htm?locale=en [cit. 18.05.2014] Evropská komise. (26.09.2013). Časté dotazy týkající se jazyků v Evropě. [online] Dostupný z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-13-825_cs.htm [cit. 18.05.2014] Evropská komise. (27.04.2006). Interpretation: where do we stand two years after Enlargement. [online] Dostupný z: http://europa.eu/rapid/press-release_MEMO-06174_en.htm?locale=en [cit. 18.05.2014] Evropská společenství. (2008). Řeč pro Evropu. Jazyky v Evropské unii. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství. Evropská unie. (2013). Jak funguje Evropská unie. Průvodce institucionálním rámcem EU. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. doi:10.2775/87169 Evropská unie. (30.03.2010). Listina základních práv Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie, C083, s. 389-403. [online] Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?uri=CELEX%3A12010P [cit. 18.04.2014] Evropská unie. (s.d.a). Historie Evropské unie. [online] Dostupný z: http://europa.eu/about-eu/euhistory/index_cs.htm [cit. 18.04.2014] Evropská unie. (s.d.b). Další rozšíření. [online] Dostupný z: http://europa.eu/about-eu/euhistory/2000-2009/index_cs.htm [cit. 18.04.2014] Evropská unie. (s.d.c). Motto EU. [online] Dostupný z: http://europa.eu/about-eu/basicinformation/symbols/motto/index_cs.htm [cit. 19.11.2013] Evropský parlament, Rada. (01.03.2001). Doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. února 2001 o evropské spolupráci při hodnocení kvality vzdělávacího systému. Úřední věstník Evropské unie, L060, s. 51-53. [online] Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32001H0166 [cit. 28.05.2014]

56 Evropský parlament. (06.05.1994). Resolution of the European Parliament A3-0162/94 „On the right to use one’s own language“. Úřední věstník Evropských společenství, C205, s. 528529. [online] Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/?uri=OJ:C:1994:205:FULL&from=EN [cit. 28.05.2014] Evropský parlament. (10.09.2013). Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013 „Směřování k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu“. [online] Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&language=CS&reference=P7TA-2013-347 [cit. 10.10.2013] Evropský parlament. (2014). Výsledky podle jednotlivých zemí. Česká republika. [online] Dostupný z: http://www.vysledky-volby2014.eu/cs/country-results-cz-2014.html [cit. 12.07.2014] Evropský parlament. (červenec 2004). Jednací řád. [online] http://www.europarl.europa.eu/sides/getLastRules.do?language=CS&reference=TOC [cit. 12.07.2014] Evropský parlament. (s.d.). Mnohojazyčnost v Evropském parlamentu. [online] Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/cs/007e69770f/Multilingualism.html [cit. 13.10.2013] Evropský rada. (04.05.2010). Stockholmský program – Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je. Úřední věstník Evropské unie, C115, s. 1-38. [online] Dostupný z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:115:0001:0038:cs:PDF [cit. 09.07.2014] Fontaine, P. (2010). Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. doi:10.2775/64440 Gazzola, M. (2006). Managing Multilingualism in the European Union: Language policy evaluation for the European Parliament. Language Policy, 5, 393–417. doi: 10.1007/s10993-006-9032-5 Genootschap Onze Taal. (27.07.2008). Talen in de Europese Unie. [online] Dostupný z: https://onzetaal.nl/dossiers/dossiers/talen-in-de-europese-unie/ [cit. 10.10.2013]

57 Hooper, J. (14.07.2008). Insist on Italian, says Berlusconi. The Guardian. [online] Dostupný z: http://www.theguardian.com/world/2008/jul/14/italy [cit. 10.05.2013] Jachtenfuchs, M. (1997). Democracy and Governance in the European Union. European Integration online Papers (EIoP), 1(2). [online] Dostupný z: http://eiop.or.at/eiop/texte/1997-002a.htm [cit. 12.04.2014] Jednota tlumočníků a překladatelů. (13.10.2008). Jsme připraveni. [online] Dostupný z: http://www.jtpunion.org/spip/article.php3?id_article=1304 [cit. 02.03.2014] Judge, D. & Earnshaw, D. (2008). The European Parliament. New York: Palgrave McMillan. Kelly, M. (2012). Interventions: Recent language developments in the EU. European Journal of Language Policy, 4(2), s. 255-261. Kelly, M. (2014). Recent developments in EU language policy. European Journal of Language Policy, 6(1), s. 119-132. Kutra, M. (2010). Analýza multilinguální politiky Evropské unie a predikce jejího budoucího vývoje. Nepublikovaná diplomová práce. Masarykova Univerzita v Brně – Fakulta sociálních studií, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií. Lucassen, P. L. B. J. & Olde Hartman, T. C. (red.). (2007). Kwalitatief onderzoek: Praktische methoden voor de medische praktijk. Houten: Bohn Stafleu van Loghum. [online] Dostupný z: http://books.google.com/books?vid=ISBN9789031349982&printsec=frontcover [cit. 16.04.2014] Mackay, W. F. (2002). Conflicting Languages in a Uniting Europe. In Ammon, U., Mattheier, K. J., Nelde, P. H. (Eds.), Lingua francas in Europe – except English (s. 1-17). Tübingen: Niemeyer. Moravec, J. (16.01.2014). Proč Češi v Bruselu nemají vliv? Vysílají politiky, kteří se nedomluví. Týden. [online] Dostupný z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/proc-cesi-v-bruselunemaji-vliv-vysilaji-politiky-kteri-se-nedomluvi_294904.html [cit. 24.07.2014] Ostendorf, C. (tazatel) & de Lange, E. (dotazovaná). (11.09.2013). Europees Parlement gaat bezuinigen op tolken. Straatsburg: NOS. [online noviny] Dostupný z: http://nos.nl/l/549936 [cit. 10.10.2013]

58 Posner, R. (1991). Society, civilization, mentality: Prolegomena to a language policy for Europa. In F. Coulmas (Hg.), A Language Policy for the European Community. Prospects and Quandaries (s. 121-137). Berlin & New York: Mouton de Gruyter. Rada Evropské unie. (s.d.). Rules governing the languages used by the European Union's institutions. [online] Dostupný z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/sn01087.en07.pdf [cit. 05.04.2014] Rada Evropského hospodářského společenství. (06.10.1958). Nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství. Úřední věstník, 017, s. 385-386. [online] Dostupný z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A31958R0001 [cit. 05.05.2014] Rogner, A. (12.11.2006). Vyšlete své nejlepší odborníky, a ne své nejlepší lingvisty. [příspěvek na blogu] Dostupný z: http://angelarogner.blog.respekt.ihned.cz/c1-46058950-vysletesve-nejlepsi-odborniky-a-ne-sve-nejlepsi-lingvisty [cit. 16.07.2014] Roose, H. & Meuleman, B. (2014). Methodologie van de Sociale Wetenschappen. Een inleiding. Gent: Academia Press. Rosamond, B. (2000). Theories of European Integration. Houndmills: Palgrave. Roßmann, R. (29.03.2014). In German, please. Süddeutsche Zeitung. [online] Dostupný z: http://sz.de/1.1924675 [cit. 10.05.2013] Rubin, H. J. & Rubin, I. S. (2005). Qualitative Interviewing: The Art of Hearing Data. Thoasand Oaks, California: Sage. Sierra Martínez, F. (2004). Het talenpanorama van de Europese Unie. In Van Heerikhuizen, A., Van Montfrans, M., Naarden, B. & Reestman, J. H. (Red.), Het Babylonische Europa: opstellen over veeltaligheid (s. 75-80). Amsterdam: Salomé – Amsterdam university press. SIGTIPS = Special Interest Group on Translation and Interpreting for Public Services. (2011). Final report. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/dgs/scic/docs/sigtips_en_final_2011.pdf [cit. 09.07.2014] Soudní dvůr Evropské unie. (31.12.2013). Soudní dvůr v číslech. [online] Dostupný z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/P_80908 [cit. 13.10.2013] Soudní dvůr Evropské unie. (s.d.a). Ředitelství tlumočnické služby. [online] Dostupný z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_12357/ [cit. 13.10.2013]

59 Soudní dvůr Evropské unie. (s.d.b). Jazykový režim. [online] Dostupný z: http://curia.europa.eu/jcms/jcms/Jo2_10739/direction-generale-de-la-traduction-regimelinguistique [cit. 13.10.2013] Šetřil jsem za překlad, vtipkoval Zeman o své angličtině v EP. (26.02.2014). [online] Dostupný z: http://video.idnes.cz/webtv.aspx?idvideo=V140226_130041_tv-zpravy_vov [cit. 12.07.2014] UK = Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, Katedra informačních technologií a technické výchovy. (2007). Metodické pokyny pro zpracování diplomových prací. Praha: s.n. [online] Dostupný z: http://it.pedf.cuni.cz/metodika/pdf/metodicke_pokyny_DP.pdf [cit. 15.04.2014] Univerzita Karlova. (19.04.2007). Brusel: schází vám tlumočníci. iForum. [online] Dostupný z: http://iforum.cuni.cz/IFORUM-3850.html [cit. 19.07.2014] Van Delsen, V. (2007). Užití jazyků v Evropských institucích. Nepublikovaná diplomová práce. Hogeschool Gent – Departement Vertaalkunde. Van Heerikhuizen, A., Van Montfrans, M., Naarden, B. & Reestman, J. H. (Red.). (2004). Het Babylonische Europa: opstellen over veeltaligheid. Amsterdam: Salomé – Amsterdam university press. Van Vynckt, L. (2011). Mehrsprachigkeit in der Praxis: EU-Dolmetscher zwischen Tradition und Effizienz. Nepublikovaná diplomová práce. Hogeschool Gent – Departement Vertaalkunde. Vandeweghe, W. (2008). Duoteksten. Inleiding tot vertaling en vertaalstudie. Gent: Academia Press. Vassiliou, A. (13.06.2012). Moje politické priority. [online] Dostupný z: http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/vassiliou/about/priorities/index_cs.htm [cit. 10.07.2014] Vermeiren, H. (2013). Deontologie. Nepublikovaná skripta při kurzu Deontologie. Universiteit Gent – Faculteit Letteren en Wijsbegeerte, vakgroep Vertalen, Tolken en Communicatie. Volman, Y. (2004). Het gemeenschapsrecht en de weg naar een Europese taal. In Van Heerikhuizen, A., Van Montfrans, M., Naarden, B. & Reestman, J. H. (Red.), Het Babylonische Europa: opstellen over veeltaligheid (s. 293-307). Amsterdam: Salomé – Amsterdam university press.

60 Wiener, A. & Diez, T. (Eds.). (2009). European Integration Theory. Oxford: Oxford University Press. Wright, S. (2000). Community and Communication: The role of language in nation state building and European integration. Clevedon: Multilingual Matters. Zeman v EP: Unie je dobrá věc, ale nesmí jít o unitární stát. (26.02.2014). [online] Dostupný z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/264391-zeman-v-ep-unie-je-dobra-vec-ale-nesmijit-o-unitarni-stat/?mobileRedirect=off [cit. 12.07.2014]

7.2 RESPONDENTI Angela Rogner, tlumočnice u Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku, interview po Skypu, 06.07.2014 [21.03-22.26 h] Hendrik Vos, profesor na Katedře politologie na Univerzitě v Gentu a vyučující předmětů v magisterském oboru Evropských studií, interview e-mailem, 07.07.2014 Jan pátek, tiskový atašé na informačním kanceláři Evropského parlamentu v Praze, interview emailem, 16-17.07.2014 Ondřej Houska, zpravodaj Českého Rozhlasu v Bruselu, interview e-mailem, 16.07.2014 Pavel Novák, redaktor zahraniční redakce Centra zpravodajství Českého rozhlasu, interview emailem, 16.07.2014

61

8 PŘÍLOHY26

8.1 KOMUNIKACE S PŮVODNÍMI RESPONDENTY A ADMINISTRATIVOU EU 8.1.1 Pozvánka na rozhovor 8.1.1.1 Česká verze Vážená paní, vážený pane, jsem student tlumočení na Univerzitě v Gentu, a v rámci tohoto studia pracuji na magisterské práci o tlumočení češtiny v EU. Tuto práci hodlám částečně zakládat na rozhovorech s tlumočníky pracujícími jako stálý nebo akreditovaný freelance tlumočník u Evropských institucí, protože ti jsou pro můj výzkum ideálním zdrojem informací. Výchozím bodem mé práce je přijetí Evropským parlamentem usnesení "Směřování k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu" ze dne 10. září 2013. V tomto usnesení jde hlavně o velké náklady spojené s tlumočením v Parlamentu. Mimo jiné poukazují europoslanci na to, že až příliš často jsou požádané tlumočnické služby na poslední chvíli rušeny jak ve výborech, tak i v delegacích a v politických skupinách. Chtějí proto, aby předsednictvo Parlamentu přijalo další opatření se zaměřením na tlumočení na požádání, což by znamenalo, že se v budoucnu do určitého jazyka bude tlumočit jenom, když se o to účastník schůze požádá. Parlament je přesvědčen, že tímto způsobem Evropská mnohojazyčnost nezmizí, ale že se bude uplatňovat efektivněji. Výzkumná otázka mé práce je tedy, zda výsledky tohoto usnesení budou jenom pozitivní, nebo zda ohrozí menší jazyky jako čeština, do kterých se stejně už méně tlumočí. Rozhovor, který jsem připravil, Vám zabere přibližně 45 minut, a pokud chcete, bude zachována vaše anonymita. A jestli Vám to lépe vyhovuje ho klidně můžeme udělat po Skypu. Byl bych

26

V citacích odpovědí na naše e-maily jsme kvůli anonymitě nahradili jména hvězdičkami.

62 velmi rád, kdybyste byl(a) ochotný/á se tohoto výzkumu zúčastnit, protože Váš podíl je pro moji práci nezbytný. Každopádně Vám srdečně děkuji předem, Brecht Horemans 8.1.1.2 Anglická verze Dear Sir or Madam, My name is Brecht Horemans and I am a master's student of interpretation at Ghent University (languages Czech and German). I am currently writing my master's thesis about Czech interpretation in the European institutions, and I would like part of it to be based on interviews with freelance and staff interpreters working for the EU. My supervisor is Ms. Štěpánka Kotrlá. The point of departure for my research is a resolution adopted by the European Parliament on 14 December 2013. It concerns a more efficient and cost effective interpretation framework in the European Parliament. The resolution proposed by the Committee on Budgetary Control is about the high costs that come with interpretation in the EP. Indeed, MP’s note, for example, that way too often requested interpretation services are cancelled at the last moment, in committees as well as in delegations and political groups. They therefore call upon the Bureau to adopt further measures, dealing specifically with possible scenarios for ‘interpretation on demand’. That would mean that, in the future, interpretation into a specific language will only be provided when a participant to a meeting asks for it. The Parliament is convinced that this measure will not affect the European policy of multilingualism. Rather, it should make the policy’s implementation more effective. The research question of my master's thesis therefore asks whether the newly adopted resolution will indeed only have positive effects or whether it will jeopardize smaller languages like Czech, into which DG SCIC already provides less interpretation. The interviews that I have prepared will only take 45 minutes of your time, and if you want, any extract from the interview that is quoted will be kept entirely anonymous. It would help me and my research a great deal if you agreed to participate.

63

Yours faithfully, Brecht Horemans

8.1.2 Odpovědi tlumočníků a administrativy 8.1.2.1 Osoba 1 Dear Brecht, Thank you very much for your email - your Czech is fantastic! The reason for my replying in English is that I am afraid it may all get a bit more complicated than it seems and it might be necessary for your supervisor to get involved formally. To answer the first part of your question - I would be willing to participate, but I am afraid I am of no help here, as I do not work for the EP. As for contacts - this is where things get tricky. The EP (DG Interpreting) adopted a new stricter policy last year and interpreters are not allowed to freely speak of their work (because it necesserily touches upon the working of the institution). So I think it would be better if you ask Ms Vermeiren to contact the EP on your behalf and ask whether such an interview is actually possible and vouch for you. I am not sure who can decide, perhaps a good starting point might be the Head of the Czech Unit, since your research specifically targets Czech interpreters. Her name is *** and her email address is ***. Right now, this is the best I can do. If you get the permission and need help finding interpreters, do let me know. If you have any other questions, I will try my best to answer them. Sorry I cannot help more now. Please give my best regards to Ms Vermeiren. Good luck! ***

64 8.1.2.2 Osoba 2 Beste Brecht, určitě něco dáme dohromady, ale momentálně moje první starost je moje žena, která může každou chvile rodit. Mohl bys na ten pohovor příjet do Mechelenu? S pozdravem, *** 8.1.2.3 Osoba 3 Dobry den, Dekuji za Vas email a zaroven se omlouvam, ze jsem na nej nereagovala okamzite. Bohuzel Vam stejne nebudu moc napomocna, protoze sama pro evropské instituce netlumocim. POkud si pamatuji, pred par lety do Gentu dojizdela lektorka z Ceske republiky, ktera pro EU tlumocila, ale nemohu si vzpomenout na jeji jmeno. Stepanka urcite bude vedet. Ta bude urcite pro ucely Vasi magisterske prace vhodnejsi. S pozdravem, *** 8.1.2.4 Osoba 4 Vážený pane Horemansi, děkuji za zprávu a představení tématu Vaší magisterské práce. Chápu to správně, že by šlo o osobní rozhovor, nebo stačí vyplnit nějaký dotazník? Pokud je třeba osobní setkání, tak zatím mám zakázky v Belgii až v listopadu, nevím, zda to na Vás není moc pozdě. Máte kontakty na další české tlumočníky v institucích nebo jsem zatím Váš jediný kontakt? Soudě podle Vašeho mailu Vám jde hlavně o problematiku

65 tlumočení v Evropském Parlamentu? Nebo Vás zajímá i SCIC a Soudní dvůr a potřebujete kontakt i na tamní kolegy? S pozdravem a díky za upřesnění, ***

Dobrý večer, děkuji za upřesnění. Napadlo mně, že bych Váš první mail (nebo Vámi zformulovaný nový mail) přeposlala vedoucím české kabiny v EP a ve SCICu (*** - EP, *** - SCIC) k případnému rozeslání stálým zaměstnancům a freelancerům. Na Soudní dvůr nejezdím, ale mám tam kolegyni v německé kabině, která pracuje též s češtinou (Angela Rogner), tak bych to mohla přeposlat i jí, jestli Vám to pomůže. Možná by stálo za to zvážit, zda budete dělat výhradně rozhovory (šlo by to snad i po skypu) nebo zda rozešlete písemný dotazník či oba postupy zkombinujete. Srdečně zdravím, ***

Dobrý večer, děkuji za e-mail i za dotazník. Upřímně řečeno, dotazník se mi zdá být dost nedotažený a asi by nemělo smysl na něj v této podobě odpovídat nebo ho posílat dále.

66 Hned úvodní část je zvláštní, z nějaké fámy "někdy se říká, že" přecházíte k tomu, že ji berete jako prokázaný fakt "tato skutečnost". Obecně máte v rámci jedné otázky řadu podotázek, ty by bylo lepší rozdělit na samostatné otázky. Možná by bylo také lepší nabídnout uzavřený výběr odpovědí, tj. formulovat nějaké tvrzení a pakk dát možnost odpovědět: zcela souhlasím - souhlasím - neutrální/nechci odpovědět - nesouhlasím absolutně nesouhlasím. To se Vám pak bude lépe vyhodnocovat. Také pořadí otázek je trochu zvláštní. Zkrátka chtělo by to ještě zvážit po obsahové a formální stránce, prokonzultovat s vedoucí práce a vypracovat něco, co je přehlednější a na co se dá snáze odpovídat. S pozdravem, ***

Dobrý den, děkuji za zprávu, ale do konce července budu mimo skype. Ty otázky se mi zdály poněkud zvláštní, ale třeba najdete někoho, komu se zas tak zvláštní zdát nebudou. Připravíte-li nějaký krátký náborový mail pro případné respondenty, můžete mi ho poslat, přepošlu ho vedoucí české kabiny v Evropském Parlamentu, paní *** (případně i vedoucímu českých tlumočníků ve SCICu, panu ***, ale Váš výzkum se asi týká jen Evropského

67 Parlamentu, ne?). Paní *** (a případně pan ***) by to pak mohli rozslat svým podřízeným (tj. stálým zaměstnancům i nám tlumočníkům na volné noze), uznají-li to za vhodné. A takto hromadně oslovení tlumočníci by Vás mohli kontaktovat. Někteří žijí i v Belgii, tak by se s Vámi případně mohli sejít i "na živo", budou-li mít zájem. S pozdravem a přáním úspěšného zvládání zkouškového období, ***

Dobrý den, jak vidno z předchozího mailu, poslala jsem Vaši prosbu dále. Tak uvidíme, kolik kolegů se Vám ozve. Se mnou a skypováním je to takové složité, do 20. července to rozhodně nepůjde, pak možná, někdy, ale třeba budete pryč na prázdninách a bude lepší se smluvit někdy na podzim? Srdečně zdravím, ***

Vážení a milí kolegové, oslovil mne Brecht Horemans, student Univerzity v Gentu, který hodlá psát diplomovou práci o tlumočení češtiny v institucích EU (hlavně, ale nejen, v Evropském parlamentu) a požádal mne o zprostředkování kontaktu na tlumočníky češtiny z jednotlivých institucí, s nimiž by rád udělal rozhovory (naživo či po skypu). Mohli byste, prosím, rozeslat jeho prosbu dále stálým zaměstnancům a také do freelancerského rozdělovníku?

68

Jeho e-mail s přiblížením tématu diplomové práce posílám níže. Velice vám děkuji za pomoc a srdečně zdravím z Budějc, ***

Vážený pane Horemansi, jak jste zjistil z kopie včerejšího mailu, předala jsem Vaši žádost vedoucím české kabiny v Evropském Parlamentu a ve SCICu a též kolegyni tlumočnici ze soudního dvora. Nyní mne kontaktovala ***, moje vedoucí z Evropského Parlamentu, a upozornila na to, že Vaše žádost bude muset být schválena v Evropském Parlamentu nadřízenými instancemi podle jejich interního administrativního postupu. Je to tak s každým dílem podávajícím obraz práce v Evropském parlamentu. Paní *** předá Vaši žádost příslušným nadřízeným osobám, které jsou oprávněné žádost schválit nebo zamítnout. Dokud Vaše žádost nebude schválena, nesmí tedy s Vámi žádný z tlumočníků (ať už stálý zaměstnanec či freelancer) plánovaný rozhovor uskutečnit. S pozdravem, *** 8.1.2.5 Osoba 5 Dear Mr Horemans,

69

Thank you for your interest in the work of interpreters in the European Parliament. As I understand from your email to Ms ***, Czech free-lance accredited interpreter, you wish to concentrate in your Master´s thesis on "interpretation on demand" and its possible consequences for multilingualism in the European Parliament, in particular regarding a small language like Czech. Let me inform you that neither staff nor free-lance interpreters who work for the European Parliament are involved in operational aspects of interpreting, such as demand and supply management. Therefore, they are not in a position to provide you with relevant data. If you are interested in management of the interpretation services in the European Parliament, you may like to contact Ms ***, DG INTE Director General, or DG COMM. Ms *** correctly stated that interpreters working for the European Parliament could not give interviews on their work for the Institution, unless your request had been approved in an administrative procedure. If you wish to make such a request, please specify your questions. Nevertheless, let me re-iterate that interpreters do not deal with management issues. For further reference, you may contact prof. dr. *** who addressed me earlier this year (27 and 28 April 2014) mentioning your name and asking me for a non-specific authorization for Czech interpreters accredited with the EU institutions to make interviews with you. I replied to him on 28 and 29 April 2014. Kind regards, *** European Parliament DG INTERPRETATION AND CONFERENCES

Dear Mr Horemans,

70

I am very sorry that I cannot accommodate your wish. Already on 28 April 2014, I wrote to prof. dr. *** the following: Dear professor ***, Thank you very much for your kind email and for the interest of Mr Horemans in the work of EP interpreters. I can confirm that interpreters working for EP are bound by confidentiality about their work and that an interview with a journalist has to be approved by the administration. However, I am also very sorry to tell you that interviews for external research are a kind of assistance that does not form part of the tasks of the Directorate. Depending on the nature of the request, the Director General may forward your request to another DG. With kind regards, *** European Parliament DG INTERPRETATION AND CONFERENCES Let me re-iterate that interpreters who work for the European Parliament do not have information relevant for your research. Nevertheless, if you wish to ask your questions, you may submit them to Ms ***, Director General of DG INTE, or to DG COMM. I wish you every success in your academic endeavour. Kind regards, *** European Parliament DG INTERPRETATION AND CONFERENCES 8.1.2.6 Osoba 6 Dear user,

71 Thank you for contacting the European Parliament Directorate-General for Interpretation and Conferences. Your message has been received and will be forwarded to the relevant service for possible further processing. Kind Regards, DG INTE Information - Communication – Web 8.1.2.7 Angela Rogner Milá ***. vážený Brechte, není problém. S mnou rozhovor dělat můžete. Váš mail přeposílám dál kolegům-češtinářům, které znám. Pěkný víkend Angela Rogner Soudní dvůr v Lucemburku 8.1.2.8 Osoba 7 Dobrý den, oblast výzkumu, o které píšete, je mi vzdálená a nemohu se k ní relevantně vyjadřovat. Můžete se nicméně obrátit na moji kolegyni *** (***), která vám buď některé aspekty vysvětlí sama (ze své perspektivy), nebo vás odkáže na někoho z dalších kolegů z Ústavu translatologie, kteří rovněž tlumočí pro Evropský parlament. S pozdravem ***

72 Univerzita Karlova v Praze 8.1.2.9 Osoba 8 Dear Mr Horemans I would like to thank you for the interest shown in our Directorate General and in the work of our interpreters. I regret to inform you that interviews for external research do not form part of the tasks of our Directorate General. I wish you all the best with your survey and thesis. Kind regards, *** European Parliament DG INTERPRETATION AND CONFERENCES 8.1.2.10 Osoba 9 Dobrý den, pošlete mi své otázky e-mailem, pokusím se Vám na ně odpovědět. Doporučuji kontaktovat další kolegy vyučující tlumočení u nás na Ústavu translatologie: dr. Jana Rejšková, Mgr. Kateřina Prokešová-Sitařová či Mgr. Libor Ott, kteří také zároveň pracují jako free-lance tlumočníci pro EU instituce a tedy i EP. srdečně, *** Ústav translatologie Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Dobrý večer,

73 děkuji - podívám se na to o víkendu. Pokud jde o ty 3 kolegy, které Vám uvádím ve svém mailu, tak to jsou vyučující u nás na Ústavu translatologie, kteří zároveň tlumočí jako free-lance pro Evropský parlament. Jsou tedy ve stejné situaci jako já - také učím a občas tlumočím jako freelance pro EP. Takže mi prosím upřesněte, jak jste myslel to, že Administrativa EP Vám nedovolila kontaktovat jejich tlumočnícky (zaměstnance či i free-lance?). Pokud by se to týkalo i free-lance, tak Vám pak bohužel nemohu dotazník vyplnit ani já, ani kolegové. srdečně, *** Ústav translatologie Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Dobrý večer milý kolego, děkuji za mail, ale bohužel Vám nebudu moci pomoct. Byla jsem totiž minulý týden tlumočit v Bruselu a hovořila jsem i s paní Ivanou Hlaváčovou, vedoucí české kabiny v Evropském parlamentu, která mi na můj dotaz sdělila, že se to týká všech tlumočníků (tedy i free-lance). Tudíž by odpovědi na Váš dotazník nebyly na "Vaše nebezpečí" ale "na moje". A jelikož bych ráda pro EP i nadále občas tlumočila, tak bych nerada dělala něco, do je v rozporu s rozhodnutím jejich Administrativy. Je mi líto, srdečně, *** Ústav translatologie Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

8.2 PŮVODNĚ PŘIPRAVENÉ OTÁZKY TLUMOČNÍKŮM EU 8.2.1 Česká verze Někteří autoři píšou, že u evropské politiky mnohojazyčnosti a s ní související tlumočení jde spíš o tradici, která se ne vždy uplatňuje efektivně nebo vůbec jednotně. Jsou třeba velké rozdíly v

74 používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU a ne všechny evropské orgány dbají na všechny oficiální jazyky ve stejné míře. Mluví a tlumočí se především anglicky a francouzsky, a jen Evropský parlament tu vícejazyčnost úplně uplatňuje. Jaký o té skutečnosti máte názor? Souhlasíte nebo spíš ne? Proč? Vidíte tu skutečnost ve své práci jako tlumočník českého jazyka pro EU? Myslíte, že se ta nerovnost mezi všemi jazyky EU týče také českého jazyka? Myslíte, že by se něco mělo změnit? Ve které evropské instituci nebo evropských institucích tlumočíte? Pracujete tam jako stálý zaměstnanec nebo jako freelance tlumočník? Politika mnohojazyčnosti se stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jednak významnou zátěž, pak i zpomalení rozhodovacího procesu. Co si o tom myslíte? Krok k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu nyní ale udělal Evropský parlament přijetím nového usnesení. Reaguje-li na to předsednictvo parlamentu s novými opatřeními, tak by to znamenalo, že se v budoucnu do určitého (oficiálního) jazyka bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá. Nezmizí v tomto případě mnohojazyčnost, ale bude se uplatňovat efektivněji. Někteří říkají, že se nemáme obávat, že pro tlumočení v evropských orgánech za chvíli už nebude existovat budoucnost, protože se nic zásadního nezmění. Jiní říkají, že toto nové usnesení postupem času bude ohrožovat evropskou mnohojazyčnost včetně tlumočení. Jaký o tom máte názor? Myslíte, že toto nové usnesení bude mít negativní vliv na tlumočení menších jazyků jako je čeština, do kterých se dnes už méně tlumočí? Můžete popsat, jak podle Vás vypadá budoucnost za přibližně 50 let ohledně tlumočení češtiny v EU?

75 Jeden z argumentů, že nezmizí tlumočení v EU, je, že brzy bude zapotřebí generační obměna tlumočníků. Jak to vidíte pro češtinu? Na závěr: myslíte, že pro studenty tlumočení nadále bude budoucnost u EU?

8.2.2 Anglická verze Some authors write that the European policy of multilingualism became some sort of tradition that has lost its efficiency and consistency. The official languages aren't all used equally often and interpretation isn't always provided in all 24 languages. Both in the internal and external communication of many European institutions we see that English and French, and to a lesser extent also German, are used as lingua franca. Only in the European Parliament is multilingualism fully implemented. What is your own opinion about this? (Do you rather agree of disagree? Why?) Have you ever experienced that situation in your being a Czech interpreter? Do you think that that inequality between the official European languages also has an influence on the Czech interpreters and the jobs they get? Do you think things work well as they are now, or would you prefer something to be changed? For which institutions do you particularly work? Do you work as a freelance or as a staff interpreter? What are your other working languages besides Czech? Would you agree with the statement that the costs of interpretation in the EU are too high, or that interpretation makes decision-making more difficult? The point of departure for my master's thesis is a resolution adopted by the European Parliament on 14 December 2013 on a more efficient and cost effective interpretation framework in the European Parliament. If the president of the Parliament reacts with new measures, interpretation in the EP will, in the future, only be provided when a participant to a meeting asks for it. The MPs don't think multilingualism will disappear, but rather that it will be implemented more

76 efficiently. The research question of my master's thesis therefore asks whether the newly adopted resolution will indeed only have positive effects or whether it will jeopardize interpretation for Europe in the long run. What is your opinion about this? Do you think this new resolution may have a negative influence on the interpretation of smaller languages like Czech? How do you think Czech interpretation in the EU will evolve within the next 50 years? An argument that states that interpretation won't be jeopardized, is the upcoming generation change due to a great number of interpreters that are expected to retire in the next years. Do you know how things are for the Czech interpreters? To conclude: do you think there is a future at the EU for new students of interpretation who have Czech as one of there languages?

8.3 KOMUNIKACE S PANEM BART STAES A PANÍ ESTHER DE LANGE 8.3.1 Pozvánka na rozhovor Beste mevrouw De Lange / meneer Staes, Ik ben masterstudent tolken (met Tsjechisch en Duits) aan de Universiteit Gent en schijf mijn masterproef over tolken Tsjechisch bij de Europese instellingen. Een deel van mijn thesis is gebaseerd op interviews met tolken die voor de EU werken - zowel voor het Parlement, als voor SCIC en het Hof van Justitie - maar ik zou graag andere professionele meningen toevoegen voor het contrast. Het uitgangspunt van mijn onderzoek is de resolutie die het Europees Parlement op 10 september 2013 aannam onder de titel "Efficiëntere en kosteneffectievere vertolking in het Europees Parlement". Aan het einde van de resolutie vragen de europarlementariërs het Bureau van het EP om verdere besluiten goed te keuren over "tolken op aanvraag". Met dat systeem zal volgens de

77 parlementsleden de Europese meertaligheid niet verdwijnen, maar net efficiënter worden toegepast. Mijn masterproef onderzoekt echter of dat ook effectief zo zal zijn, of juist dat dat systeem kleinere talen als Tsjechisch - waarin nu ook al beduidend minder wordt getolkt bedreigt. Het interview dat ik heb voorbereid neemt maar 30 minuten van uw tijd in beslag en als u wil, wordt wat u vertelt geanonimiseerd. Of, als dat gezien uw tijdsschema beter past, zou ik u de vragen van het interview ook per mail kunnen sturen. Het zou mij en mijn masterproef in ieder geval enorm vooruit helpen als u bereid zou zijn deel te nemen, of als u commentaar zou willen geven op de vragen die ik heb voorbereid. U zat mee achter die resolutie en net daarom zou ik het ontzettend interessant vinden om uw mening te horen. Alvast hartelijk bedankt, Brecht Horemans

8.3.2 Odpověď zaměstnance paní De Lange Beste Brecht Horemans, Hartelijk dank voor het verzoek aan mevrouw De Lange. Dit klinkt als een zeer interessant onderzoek. Momenteel zit de agenda van mevrouw De Lange vol vanwege campagneactiviteiten tot en met de verkiezingen die zullen plaatsvinden op donderdag 22 mei. Na de verkiezingen kan ik het verzoek daarom pas aan haar voorleggen. Wellicht dat zij dan meer tijd heeft om aan uw verzoek gehoor te geven. Met vriendelijke groet, *** Medewerker Esther de Lange

78 8.4 POZVÁNKA NA ROZHOVOR ZASLANÁ ODBORNÍKŮM 8.4.1 Česká verze Vážený pane, poradila mně, abych Vás kontaktoval, moje profesorka paní Štěpánka Kotrlá. Jsem student tlumočení na Univerzitě v Gentu, a v rámci tohoto studia pracuji na magisterské práci o tlumočení češtiny v EU. Tuto práci hodlám částěčně zakládat na rozhovorech s tlumočníky pracujícími u Evropských institucí, ale zajímaly by mě i názory dalších odborníků. Myslel jsem tedy na Vás. Už nezbývá moc času, takže Vám v příloze zasílám krátký dotazník. Hodně by mně a mé diplomové práci pomohlo, kdybyste měl čas se na něj podívat. Odpovídat můžete tak krátce nebo podrobně jak chcete.. Krátká verze Vám jistě zabere maximálně pět minut, ale už by pro mou práci hodně znamenala. Pokud chcete, dále není žádný problém potom zachovat Vaši anonymitu. Každopádně Vám srdečně děkuji předem, Brecht Horemans

8.4.2 Nizozemská verze Beste, Ik ben student tolken aan de UGent en schijf mijn masterproef over tolken Tsjechisch bij de Europese instellingen. Een deel ervan is gebaseerd op interviews met tolken die voor de EU werken, maar ik zou graag een onafhankelijke professionele mening toevoegen voor het contrast. U bent een bekende naam als het over Europa gaat, dus ik had daarbij aan u gedacht. Omdat de tijd dringt, heb ik een document met een paar vragen in de bijlage gestopt. Het zou voor mijn thesis een enorme meerwaarde zijn als u even de tijd zou kunnen nemen om naar die vragen te kijken. Maak uw antwoorden gerust zo lang als u wil; korte antwoorden zullen zeker

79 niet langer dan vijf minuten duren, maar ze zouden mij wel al erg vooruit helpen. Als u dat wil, is het bovendien geen enkel probleem om later alles te anonimiseren. Alvast hartelijk bedankt, Brecht Horemans

8.5 ROZHOVORY 8.5.1 Rozhovor s paní Angelou Rogner 8.5.1.1 Připravené otázky Někteří autoři píšou, že u evropské politiky mnohojazyčnosti a s ní související tlumočení jde spíš o tradici, která se ne vždy uplatňuje efektivně nebo vůbec jednotně. Jsou třeba velké rozdíly v používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU a ne všechny evropské orgány dbají na všechny oficiální jazyky ve stejné míře. Mluví a tlumočí se především anglicky a francouzsky, a jen Evropský parlament tu vícejazyčnost úplně uplatňuje. Jaký o té skutečnosti máte názor? Souhlasíte nebo spíš ne? Proč? Vidíte tu skutečnost ve své práci jako tlumočník českého jazyka pro EU? Myslíte, že se ta nerovnost mezi všemi jazyky EU týče také českého jazyka? Pracujete pro Soudní dvůr v Lucemburku. Můžete obecně popsat jak to tam jazykově funguje? Kterými jazyky probíhají líčení a jednání, kdy se tlumočí do češtiny nebo jiných "menších" jazyků atd? Myslíte, že by se něco mělo změnit? Politika mnohojazyčnosti se stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jednak významnou zátěž, pak i zpomalení rozhodovacího procesu. To platí hlavně pro Evropský parlament. Co si o tom myslíte? Myslíte, že ten argument platí i pro Soudní dvůr v Lucemburku?

80

Krok k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu nyní ale udělal Evropský parlament přijetím nového usnesení. Reaguje-li na to předsednictvo parlamentu s novými opatřeními, tak by to znamenalo, že se v budoucnu do určitého (oficiálního) jazyka bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá. Nezmizí v tomto případě mnohojazyčnost, ale bude se uplatňovat efektivněji. Někteří říkají, že se nemáme obávat, že pro tlumočení v evropských orgánech za chvíli už nebude existovat budoucnost, protože se nic zásadního nezmění. Jiní říkají, že toto nové usnesení postupem času bude ohrožovat evropskou mnohojazyčnost včetně tlumočení. Jaký o tom máte názor? Může tato skutečnost mít vliv i na fungování Soudního dvora EU? Myslíte, že toto nové usnesení bude mít negativní vliv na tlumočení menších jazyků jako je čeština, do kterých se dnes už méně tlumočí? Můžete popsat, jak podle Vás vypadá budoucnost za přibližně 50 let ohledně tlumočení češtiny v EU? Jeden z argumentů, že nezmizí tlumočení v EU, je, že brzy bude zapotřebí generační obměna tlumočníků. Jak to vidíte pro češtinu? Na závěr: myslíte, že pro studenty tlumočení nadále bude budoucnost u EU? 8.5.1.2 Shrnutí rozhovoru Na naše první otázku paní Rogner odpověděla, že je mnohojazyčnost opravdu tradice, neboť se už od začátku historie EU používají všechny úřední jazyky, ale i proto, že se při každém rozšíření mělo rozhodnout, zda EU chtěla přidat k počtu úředních jazyků i dotyčný nový jazyk – a vždy přidávala. Paní Rogner však i souhlasila s tím, že existuje rozdíl mezi interní a externí komunikací. Dala příklad Soudního dvora Evropské unie, kde francouzština vždy fungovala jako langua franca. Uvedla však, že se i na Soudním dvoře pomalu stává angličtina více důležitým: v nových členských státech lidé totiž méně dobře uměli francouzsky než v původních členských zemích. Němčina se na Soudním dvoře v interní komunikaci téměř nepoužívá. Když nicméně mluvíme o jednacích jazycích, tak jsou samozřejmě nejvíce používány tyto jazyky, které mají největší počet rodilých mluvčích. V tomto případě je na prvním místě němčina – druhé místo

81 zajímají angličtina a francouzština, které jsou v této souvislosti srovnatelné. Čeština se také docela často poskytuje jako jednací jazyk, jelikož je česká vláda hodně aktivní a často obhajuje svoje stanovisko v právních řízeních – také, v případech, kdy tato řízení sama nezahájila. Paní Rogner ale dodala, že není možné, mnohojazyčnost vždy plně uplatňovat. I na Soudním dvoře se tlumočí pouze do těch jazyků, které jsou potřeba, a ne vždy do všech 24 úředních jazyků: tlumočí se pouze vždy do jazyku soudce, do jazyků všech stran v daném sporu a skupin návštěvníků, a do francouzštiny. Paní Rogner zdůraznila, že není mnohojazyčnost jen tradice, ale i velmi vědomé politické rozhodnutí. Je proto důležité, že se najde rovnováhu mezi tím politickým rozhodnutím a jeho praktickým uplatňováním. V tomto smyslu lze i pochopit usnesení Parlamentu: nebylo by smysluplné poskytovat tlumočení, které by nikdo neposlouchal, ale na druhé straně by pro EU nebylo zajímavé pracovat čistě podle finanční pragmatiky, scénáře, ve kterém by se pravděpodobně hovořilo pouze francouzsky a anglicky. Kdyby se tak začalo pracovat, poslanci a občané by hned zareagovali, protože by vypadlo demokratické zastoupení v jejich mateřštině, což by nikdy nechtěli. Je však velmi složité najít hranici, kde pragmatika zradí princip demokratického přístupu. Na otázku, zda představuje mnohojazyčnost zpomalení rozhodovacího procesu, paní Rogner záporně odpověděla, a to z důvodu, že se tlumočí simultánně. Co se týče překládání je možné, že proces rozhodování probíhá pomaleji, protože se někdy musí čekat na překlady do všech jazyků. Na druhé straně nemůžeme zapomenout, že demokracie je pomalý proces sama o sobě, který by nešel rychleji, kdyby plně probíhal v jednom jazyce. Na kritiku, že by debaty s tlumočením byly méně živé než debaty, ve kterých se hovoří společným jazykem, paní Rogner reagovala tím, že je to pravda, že je při tlumočení přímá komunikace přerušena. Musíme se ale ptát, jaké míry živnosti bychom dosáhli společným jazykem. Účastníci schůzí by se v scénáři se společným jazykem mohli dívat přímo do učí, ale otázka je, zda by v tomto případě mohli říct i to, co chtějí říct, a ne jen to, co umí říct. Komunikace v mateřštině může mít mnohem větší hloubku. Paní Rogner si myslí, že globální angličtina do určité míry velice užitečná je, ale když debata jde opravdu do hloubky, a když člověk má vysvětlit složité argumenty, tak je to v cizím jazyce velmi obtížné. Aby mohl konkurovat s rodilým mluvčím, musí člověk totiž cizí jazyk ovládat velmi dobře.

82 Paní Rogner chtěla zejména zdůraznit, že tlumočníci poskytují určitou službu, při čemž jsou závislí na svých zákaznících. Chtějí-li zákazníci mít této služby méně, respektive více, tak to musí tlumočníci respektovat. Budoucnost tlumočení se rozhoduje na institucionální úrovni, a tlumočníci musí respektovat, když tato úroveň mění názor. Celá debata o mnohojazyčnosti včetně stanoviska tlumočníků je nicméně dobrá a důležitá, jelikož i tlumočníci jsou v této debatě aktéři a dobře ví, co se přesně děje mezi ostatními stranami v diskuzi. V otázce, zda budou poslanci nadále požadovat o tlumočení do češtiny, odpověděla paní Rogner, že je to především otázka kvality: pokud budou tlumočníci nadále poskytovat kvalitní službu, budou ji i její uživatelé nadále chtít užívat. Pokud ale uživatelé nebudou dále spokojení, tak pravděpodobně přepnou na angličtinu. Kvalita je to co přesvědčí, a když opravdu přesvědčí, tak budou uživatelé tlumočení češtiny nadále používat. Je totiž mnohem lehčí sledovat debatu a vyjadřovat se v této debatě, když se smí vyjadřovat v mateřštině. Když jsme se je zeptali na její prognózu ohledně tlumočení češtiny, paní Rogner nám vysvětlila, že je trochu po té velké vlně potřeby tlumočníků češtiny kolem roku 2004. Hledali se v této době tlumočníci češtiny, protože se dalo čekat, že se jejich služby budou používat. Teď si ale myslela, že frekvence nových jazyků klesá, možná s výjimkou polštiny: bohužel ne všechny tyto země trvají na svém jazyce. Paní Rogner si však sama myslela, že přestože nikoho nemůžeme nutit, aby svůj jazyk používal, politicky by bylo dobře, kdyby všichni promluvili svým mateřským jazykem, protože je to legitimní jazyk v tom fóru, stejně jako ostatní jazyky. Paní Rogner nicméně také měla pocit, že se hlavně u těch menších jazyků někdy nedůvěřuje, zda bude úroveň tlumočení dost dobrá. Je to podle paní Rogner mimochodem tak, že pro ty menší jazyky častěji odpadává přímo kontakt, protože jsou jejich mluvčí více závislí na tlumočení – je v EU totiž méně lidí, kteří hovoří stejným jazykem. Nicméně si myslí, že tlumočení nemusí být jen nutné zlo, může dokonce v určitém slova smyslu být i přidaná hodnota: řečník může říct všechno, co chce říct, a nejen to, co umí. Ve srovnání s globální angličtinou je to tedy mnohem lepší situace. Předpoklad je samozřejmě, že tlumočení je kvalitní. Právě proto je toho názoru, že i když je počet tlumočníků češtiny je dost malý, potřeba vždy bude. Všeobecně jde podle paní Rogner dlouhodobá tendence spíš k určité redukci mnohojazyčnosti. Na určité úrovni ne, a to z politických důvodů: je samozřejmé, že zasedání se všemi členskými státy probíhají ve všech jazycích, protože je tam třeba ukázat, že všichni

83 členové tam i opravdu patří. Jinak, třeba v pracovních skupinách, mnohojazyčnost bude pochopena více pragmaticky, a jde tam spíš k tomu nejmenšímu společenskému jmenovateli. EU však nepůjde jen tak skončit s angličtinou, to není představitelné. Mnohojazyčnost pravděpodobně bude vydržet nejdéle Soudním dvoře, jelikož přístup k spravedlnosti musí být možné. To je velmi silný argument, který nelze jen tak odstranit finančními úvahami. Paní Rogner je toho názoru, že budoucnost pro studenty tlumočení češtiny v EU je. Je ale velmi důležité, že tlumočníci nadále spolupracují s klienty a s nimi společně zajistí optimální komunikaci. Pokud klienti tlumočníky znají a vědí jak pracují, tak jsou totiž většinou mnohem otevřenější a nepovažují tlumočníky za nutné zlo nebo nějaký rušící faktor, nýbrž za součást mezinárodní komunikace. Dále se nesmí zapomenout, že se jedná o politické rozhodnutí. Již se přijalo mnoho rozhodnutí, v nichž se EU rozhodla pro cestu mnohojazyčnosti, takže i když je období úspor, nemusíme se bát, že by tlumočení češtiny jen tak plně zmizelo. Otázka je především do jaké míry a kde. Jak ale paní Rogner již podotkla, hraje velkou roli, jak ochotní budou čeští mluvčí hovořit česky, a tudíž je důležitá kvalita tlumočení: když budou mluvčí přesvědčení, že systém dobře funguje a že má smysl hovořit svou mateřštinou, tak budou.

8.5.2 Rozhovor s profesorem Hendrikem Vosem De Europese politiek van meertaligheid stuit wel eens op de kritiek dat ze niet consistent is, omdat niet elke instelling gebruik maakt van alle 24 officiële talen of omdat er in bepaalde situaties gebruik wordt gemaakt van een klein aantal (twee of drie) "werktalen". Bovendien zou het werken met tolken en vertalers niet efficiënt zijn omdat dat de besluitvorming vertraagt en zwaar weegt op de Europese begroting. Het systeem van meertaligheid is dus volgens sommige critici meer een traditie geworden die efficiëntie in de weg staat. Het zou beter zijn de meertaligheid op te geven en te evolueren naar een lingua franca - bij voorkeur het Engels -, die de Europese instellingen dan kunnen gebruiken in zowel hun interne als externe communicatie. Denkt u dat het mogelijk is dat het ooit tot zo'n evolutie komt? Waarom eerder wel of eerder niet? Een volledige en formele overschakeling naar 1 taal lijkt mij zeer onwaarschijnlijk. Ik denk dat het systeem van de vele officiële talen wel zal blijven bestaan, zeker voor finale wetteksten en in het Europees Parlement (althans tijdens de plenaire vergaderingen). Voor werkteksten en in

84 meer informele vergaderingen, en zeker buiten het EP (bijv. werkgroepen van de Raad, expertengroepen van de Commissie, etc.) evolueer je wel naar een beperkt aantal (of zelfs maar 1) werktalen. Die evolutie is er al veel langer. Het Engels is dan meestal de taal die overblijft, maar niet altijd. Het Hof van Justitie heeft bijv. het Frans als werktaal, en op sommige DG’s binnen de Commissie hoor je ook meer Frans (of zelfs Duits) dan Engels. Taal is behalve communicatiemiddel ook een kanaal voor culturele en nationale identiteit, en daarom ook een uiting van soevereiniteit. Denkt u dat de EU zou kunnen evolueren naar een plaats waar de lidstaten bereid zijn dat stukje van hun soevereiniteit op te geven, al dan niet omdat dat efficiënter zou zijn? Nee, ik denk dat vele lidstaten er echt wel aan vasthouden om hun taal als officiële EU-taal erkend te houden. In de prakijk geldt dit toch lang niet voor alle vergaderingen en alle teksten. En al bij al wordt de kostprijs daarvan toch ook wel wat overdreven, waardoor ook de noodzaak om het mes te zetten in de officiële talen niet zo groot is. Hoe gevoelig het allemaal ook is, blijkt uit het protest van Italië en Spanje n.a.v. het dossier van het EU-patent. Volgens het principe van path dependence is het niet erg waarschijnlijk dat de meertaligheid volledig teruggeschroefd wordt omdat de instellingen nu eenmaal ooit die weg zijn ingeslagen. Denkt u dat die redenering ook voor de meertaligheid opgaat, of zou in dit geval efficiëntie zwaarder kunnen wegen dan padafhankelijkheid? Ik denk dat padafhankelijkheid hier inderdaad een element is dat zeker ook speelt. De defaultpositie is dus om de officiële meertaligheid te behouden. Maar nogmaals: er kan in de praktijk wel aan geknabbeld worden, door vergaderingen op lager niveau, en door werkteksten niet in alle officiële talen te vertalen. Maar dat is in de praktijk al zo. Het Europees Parlement heeft in september 2013 een resolutie aangenomen waarin wordt gepleit voor meer efficiëntie in verband met vertolkingen. Aangevraagde tolkdiensten worden namelijk vaak op het laatste moment geannuleerd, wat een heel hoge kostenlast met zich meebrengt. De

85 Europarlementariërs vragen daarom aan de administratie van het Parlement om een systeem in te voeren van vertolking op aanvraag, wat voor meer efficiëntie moet zorgen. Denkt u dat zo'n resolutie voorbode zou kunnen zijn voor een hele mentaliteitsverandering ten koste van de politiek van meertaligheid? Ik ben niet zo goed thuis in die praktische regelingen, maar een fundamentele mentaliteitsverandering zie ik toch nog niet zo snel gebeuren. Ik blijf denken dat dit eerder pragmatisch benaderd zal worden: de doos van Pandora zal niet opengaan (dus men blijft officieel vasthouden aan meertaligheid), maar in de praktijk zal men op vele vergaderingen dat principe wel loslaten. Bij cruciale debatten (bijv. plenaire zittingen van het EP) en bij de finale versie van wetteksten zal men wel de veelheid aan officiële talen behouden.

8.5.3 Rozhovor s panem Mgr. Pavlem Novákem Někteří autoři píšou, že u evropské politiky mnohojazyčnosti a s ní související tlumočení jde spíš o tradici, která se ne vždy uplatňuje efektivně nebo vůbec jednotně. Jsou třeba velké rozdíly v používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU a ne všechny evropské orgány dbají na všechny oficiální jazyky ve stejné míře. Mluví a tlumočí se především anglicky a francouzsky, a jen Evropský parlament tu vícejazyčnost úplně uplatňuje. Jaký o té skutečnosti máte názor? Souhlasíte nebo spíš ne? Proč? Podle toho, co já vím, všechny orgány si nechávají překládat všechno do všech ofic. jazyků EU. Absurditou budiž, že Evropský hospodářský a sociální výbor nechává překládat do všech jazyků i pozvánky, které ale třeba nedostane nikdo, kdo určitou řeší mluví. Evropský parlament musí všechno tlumočit do všech jazyků, protože v ěm často sedí poslanci, kteří neovládají žádný jiný, než mateřský jazyk. V budoucnu by podle mne mělo být jedním z kritérií volitelnosti do EP, znalost kromě mateřského jazyka alespoň jednoho dalšího, který je úředním jazykem v alespoň dvou členských státech. Prokazovat by se to mohlo např. maturitním vysvědčením, certifikátem o zkoušce.

86 Politika mnohojazyčnosti se stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jednak významnou zátěž, pak i zpomalení rozhodovacího procesu. Co si o tom myslíte? Rozpočtová zátěž to je, ale jsou i větší – např. společní zemědělská politika a dotace. Zpomalení rozhodování v tom nevidím. Překladatelé pracují velmi rychle, tlumočníci mají můj obdiv za simultánní tlumočení často nudných a bezobsažných projevů. Oni nejsou ti, kdo zpomalují. Před nimi smeknout klobouk. Krok k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu nyní ale udělal Evropský parlament přijetím nového usnesení. Reaguje-li na to předsednictvo parlamentu s novými opatřeními, tak by to znamenalo, že se v budoucnu do určitého (oficiálního) jazyka bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá. Nezmizí v tomto případě mnohojazyčnost, ale bude se uplatňovat efektivněji. Někteří říkají, že se nemáme obávat, že pro tlumočení v evropských orgánech za chvíli už nebude existovat budoucnost, protože se nic zásadního nezmění. Jiní říkají, že toto nové usnesení postupem času bude ohrožovat evropskou mnohojazyčnost včetně tlumočení. Že tedy obnáší negativní změny mentality o mnohojazyčnosti. Jaký o tom máte názor? Kosmetická úprava EP, podobně jako mnoho jiných nic nezmění. Myslíte, že toto nové usnesení bude mít negativní vliv na tlumočení menších jazyků jako je čeština, do kterých se dnes už méně tlumočí? Můžete popsat, jak podle Vás vypadá budoucnost za přibližně 50 let ohledně tlumočení češtiny v EU? Za 50 let už budou naši vnuci umět anglicky, německy, francouzsky nebo španělsky nebo jinak tak dobře, že tlumočení do češtiny nebude potřeba. Podobný vývoj snad bude kromě Francie všude. Ano, doufám, že za 50 let už nebude tlumočení do češtiny a dalších jazyků malých a středních států potřeba. Případní kandidáti na poslance, kteří nebudou umět cizí jazyk si tak snad rozmyslí kandidovat někam, kde se nedomluví a nejsou pak nic platní.

87 Myslíte, že čeští poslanci v Evropském parlamentu nadále budou trvat na své mateřštině? Nebo myslíte, že radši přejdou na tu univerzální angličtinu? Angličtina nebude řešení. Pokud UK vystoupí z EU, zůstane jen Irsko a Malta, kde se mluví anglicky. Bude nutné ovládat hlavně francouzštinu nebo němčinu. Obávám se, že někteří čeští poslanci budou stále lpět na češtině. Úroveň znalostí jazyků v populaci starší 40 let je u nás více než stristní. Jaký je podle Vás všeobecné postavení České republiky ohledně mnohojazyčnosti v EU? [Respondent na otázku neodpověděl.]

8.5.4 Rozhovor s panem Ondřejem Houskou Někteří autoři píšou, že u evropské politiky mnohojazyčnosti a s ní související tlumočení jde spíš o tradici, která se ne vždy uplatňuje efektivně nebo vůbec jednotně. Jsou třeba velké rozdíly v používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU a ne všechny evropské orgány dbají na všechny oficiální jazyky ve stejné míře. Mluví a tlumočí se především anglicky a francouzsky, a jen Evropský parlament tu vícejazyčnost úplně uplatňuje. Jaký o té skutečnosti máte názor? Souhlasíte nebo spíš ne? Proč? Tlumočení v Evropském parlamentu do všech jazyků je zřejmě nezbytné. V rámci Komise nebo Rady už má ale mnohem menší opodstatnění. Politika mnohojazyčnosti se stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jednak významnou zátěž, pak i zpomalení rozhodovacího procesu. Co si o tom myslíte?

88 EU musí dbát o zachování mnohojazyčnosti, nemuselo by to ale být úplně ve všech případech. Např. TK27 eurokomisařů v Evropské komisi by nemusely být překládány do všech jazyků, podobně jako tomu je v případě Rady EU v případě TK předsednictví. Krok k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu nyní ale udělal Evropský parlament přijetím nového usnesení. Reaguje-li na to předsednictvo parlamentu s novými opatřeními, tak by to znamenalo, že se v budoucnu do určitého (oficiálního) jazyka bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá. Nezmizí v tomto případě mnohojazyčnost, ale bude se uplatňovat efektivněji. Někteří říkají, že se nemáme obávat, že pro tlumočení v evropských orgánech za chvíli už nebude existovat budoucnost, protože se nic zásadního nezmění. Jiní říkají, že toto nové usnesení postupem času bude ohrožovat evropskou mnohojazyčnost včetně tlumočení. Že tedy obnáší negativní změny mentality o mnohojazyčnosti. Jaký o tom máte názor? Jak jsem už uvedl, jistý, i když ne absolutní, důraz na mnohojazyčnost by měl být kladen. Takže toto opatření je v zásadě správné, pokud se bude skutečně dodržovat. Myslíte, že toto nové usnesení bude mít negativní vliv na tlumočení menších jazyků jako je čeština, do kterých se dnes už méně tlumočí? Můžete popsat, jak podle Vás vypadá budoucnost za přibližně 50 let ohledně tlumočení češtiny v EU? Vzhledem k tomu, že čeští europoslanci a leckdy i eurokomisaři neumí moc dobře anglicky, tak se v nějaké míře do češtiny rozhodně tlumočit nepřestane. Myslíte, že čeští poslanci v Evropském parlamentu nadále budou trvat na své mateřštině? Nebo myslíte, že radši přejdou na tu univerzální angličtinu? Většina z nich bude podle mě trvat na češtině. Jaký je podle Vás všeobecné postavení České republiky ohledně mnohojazyčnosti v EU? 27

„Tisková konference“ – BH.

89

Nemám na to názor ani k tomu nemám žádné informace.

8.5.5 Rozhovor s panem Janem Pátkem Někteří autoři píšou, že u evropské politiky mnohojazyčnosti a s ní související tlumočení jde spíš o tradici, která se ne vždy uplatňuje efektivně nebo vůbec jednotně. Jsou třeba velké rozdíly v používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU a ne všechny evropské orgány dbají na všechny oficiální jazyky ve stejné míře. Mluví a tlumočí se především anglicky a francouzsky, a jen Evropský parlament tu vícejazyčnost úplně uplatňuje. Jaký o té skutečnosti máte názor? Souhlasíte nebo spíš ne? Proč? Souhlasím, že ne všechny evropské orgány dbají na všechny jazyky ve stejné míře. Jak ale sám zmiňujete, Evropský parlament, pro který pracuji, mnohojazyčnost uplatňuje - parlamentní dokumenty se zveřejňují ve všech úředních jazycích Evropské unie a poslanci Evropského parlamentu mají právo hovořit v libovolném úředním jazyce. Politika mnohojazyčnosti se stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jednak významnou zátěž, pak i zpomalení rozhodovacího procesu. Co si o tom myslíte? Domnívám se, že mnohojazyčnost je nutností a že všechny úřední jazyky musí být rovnocenné. Všichni občané EU, i ti, kteří žádný cizí jazyk neumí, mají právo sledovat činnost evropských orgánů, jejichž rozhodnutí ovlivňují jejich každodenní život. A navíc, je pouze těžko představitelné omezit pasivní volební právo nutností znalosti některého z pracovních jazyků. Krok k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu nyní ale udělal Evropský parlament přijetím nového usnesení. Reaguje-li na to předsednictvo parlamentu s novými opatřeními, tak by to znamenalo, že se v budoucnu do určitého (oficiálního) jazyka bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá. Nezmizí v tomto případě mnohojazyčnost, ale bude se uplatňovat efektivněji. Někteří říkají, že se nemáme obávat, že pro tlumočení v evropských orgánech za chvíli už nebude existovat budoucnost, protože se nic

90 zásadního nezmění. Jiní říkají, že toto nové usnesení postupem času bude ohrožovat evropskou mnohojazyčnost včetně tlumočení. Že tedy obnáší negativní změny mentality o mnohojazyčnosti. Jaký o tom máte názor? Vzhledem k tomu, že tlumočení představuje pro evropský rozpočet významnou zátěž, myslím, že se jedná o rozumné rozhodnutí. Dle mého názoru by mělo být zachováno tlumočení plenárního zasedání ze všech a do všech úředních jazyků, tlumočení ostatních schůzí pak dle potřeb. Myslíte, že toto nové usnesení bude mít negativní vliv na tlumočení menších jazyků jako je čeština, do kterých se dnes už méně tlumočí? Můžete popsat, jak podle Vás vypadá budoucnost za přibližně 50 let ohledně tlumočení češtiny v EU? Myslím, že nové usnesení bude mít pozitivní vliv na efektivnost tlumočení menších jazyků. Nedomnívám se, že v budoucnosti zmizí mnohojazyčnost (a tedy i tlumočení češtiny v EU), možnou budoucnost tlumočení ale vidím ve využívání hospodárnějšího tlumočení na dálku (remote interpreting). Myslíte, že čeští poslanci v Evropském parlamentu nadále budou trvat na své mateřštině? Nebo myslíte, že radši přejdou na tu univerzální angličtinu? Domnívám se, že budu (a měli by) trvat na své mateřštině. Jaký je podle Vás všeobecné postavení České republiky ohledně mnohojazyčnosti v EU? Nerozumím otázce. [Dodatečná otázka v druhém e-mailu:] Myslíte, že postavení české vlády nebo českého prezidenta vůči používání češtiny v EU je spíš negativní nebo pozitivní? No k tomu bych řekl jednu drobnou historku...

91 Když český prezident Zeman na jaře tohoto roku hovořil před plénem EP, tak zvolil pro své vystoupení angličtinu, což je zcela mimo tradice vystoupení prezidentů....