Ostrava 13. října 2010
TISKOVÁ ZPRÁVA k premiéře dramatu CENCI Činoherní soubor NDM se vydává se svou první premiérou sezóny 2010/2011do temných zákoutí sídla italského renesančního rodu, ovšem ve výrazné inscenační úpravě. Premiéru má 21. října tragédie o krutosti, nevinnosti, zoufalství, zločinu a trestu – nechvalně známý příběh skutečného italského rodu Cenci, který inspiroval anglického básníka P. B. Shelleyho k napsání stejnojmenného dramatu.
Percy Bysshe Shelley (1792–1822) CENCI (čti: čenči) překlad úprava
Otokar Fischer Anna Petrželková a Klára Špičková
REŽIE DRAMATURGIE SCÉNA KOSTÝMY HUDBA POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE
Anna Petrželková Klára Špičková Tomáš Ciller Hana Holcmanová Jozef Vlk Petr Sýkora
osoby a obsazení BEATRICE, Cenciho dcera Hrabě FRANCESCO CENCI LUCREZIA, jeho žena GIACOMO, jeho syn BERNARDO, jeho syn Kardinál CAMILLO ORSINO, prelát
Andrea Mohylová Jan Fišar Anna Cónová Vladimír Polák Petr Sýkora František Strnad Igor Orozovič
Premiéra 21. října 2010 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka Předpremiérová beseda v Domě knihy Librex 13. října 2010 v 17 hodin Tisková konference k premiéře ve čtvrtek 14. října 2010 ve 14.30 hodin
o autorovi... Percy Bysshe Shelley (1822 – 1792) Tento anglický básník patří k nejvýznamnějším romantickým autorům a je považován za tvůrce nejlepších lyrických básní napsaných v anglickém jazyce. Nejvíce se proslavil svými básněmi Ozymandias, Óda na západní vítr, Skřivánek a Maska anarchie, nicméně většinu jeho díla představují dlouhé vizionářské skladby Alastor, Adonis, Islámská vzpoura, Odpoutaný Prométheus a nedokončená báseň Triumf života. Shelley celým svým dílem potvrzoval svého nespoutaného a rebelujícího ducha – což se částečně odráží i v dramatu Cenci, textu zpracovávajícím skandální příběh jedné vášnivé a kruté italské rodiny z doby renesance. Básníkův nekonvenční životní styl, jeho ateismus a jeho vize z něj udělaly jednoho z nejvíce nenáviděných mužů své doby a dodnes se spekuluje o jeho smrti na moři jako o plánované vraždě. Přesto – nebo právě proto – se stal idolem pro následující tři generace básníků, např. Roberta Browninga, Dante Gabriela Rossettiho, Williama Butlera Yeatse, obdivovali ho i K. Marx a G. B. Shaw. Intenzivně se přátelil s Lordem Byronem, Keatsem, jeho ženou se stala Mary Wollstoncraftová ml., autorka Frankensteina a dcera Mary Wollstoncraftové, tvůrkyně knihy Potvrzení práv žen.
o titulu... Roku 1819 napsal Shelley v Livornu tragédii Cenci. Inspirací mu byl známý krvavý příběh italské renesanční rodiny Cenciů, které vládl zhýralý Francesco Cenci, jenž se vyžíval v orgiích a násilnostech: zavíral svou dceru Beatrici a svou ženu na dlouhý čas do sklepení a opakovaně svou dceru znásilnil. Ta jej poté nechala zabít. Lidská spravedlnost ji za vraždu otce odsoudila na popraviště. Na mnoha uměleckých obrazech můžeme dodnes vidět Beatrici v bílých šatech nevinnosti na popravčím rynku a plačící dav lidí cítících s jejím osudem. V tragédii se Shelley obul do pokrytecké církve, která kupčí se ctí, ziskem a nevinností (u Shelleyho ji zosobňuje např. postava mladého a ctižádostivého kněze Orsina, který touží po Beatrici). Stejně tak nepůsobí moudře chladné rozhodnutí vyšších církevních kruhů posílající Beatrici na smrt. Z Francesca Cenciho stvořil Shelley lidskou zrůdu, která se v úvodní scéně raduje ze smrti vlastních synů a která v podstatě po celou hru – ať už jako živá figura či duch mrtvého – vede spor se svou dcerou Beatricí. Shelleyho drama ve 20. století pak novým způsobem zpracoval např. slavný divadelník Antonin Artaud. Tragédie Cenci nebyla nikdy uvedena během básníkova života. První realizace se dočkala až v r. 1866, kdy ji nastudovala skupina ochotníků, kteří ji předvedli uzavřenému kruhu obecenstva ze Shelleyho společnosti. Světové premiéry se hra v Anglii dočkala až v roce 1922 při příležitosti stoletého výročí Shelleyho smrti. Československo si pospíšilo a zařadilo se mezi několik málo zemí, které hru uvedly mezi prvními – 30. 9. 1922 měla Shelleyho hra premiéru v režii Karla Čapka i u nás.
Výrazná autorská úprava se stala výchozím bodem také pro inscenaci Anny Petrželkové a Kláry Špičkové v Národním divadle moravskoslezském. Vidění celého příběhu není tak romanticky jednoznačné: Beatrice nemusí být „jen“ nevinná a Francesco Cenci „jen“ krutý. Tyran Cenci udává tón společnosti lidí, kterou jako její „architekt“ ovládá. Bez něho se tato společnost hroutí. Je
existenciálně znuděný strachem a předpokládanými schématy chování ostatních; v jediné Beatrici najde soupeře. V porovnání s tyranem pak hůř dopadají ti, kdo nechají násilnostem volný průběh (Lucrezia, bratři Beatrice, Camillo, Orsino). Odráží se v nich někdy až lhostejné ikony pozorovatelů, sledují jen své zájmy a ve výsledku se vlastně neliší od toho, kdo je děsivých činů tvůrcem. Jejich následná zrada a znepokojivá pragmatická "nenápadnost" nám nastavují zrcadlo naléhavěji, než by tak učinilo romanticky jednodušší dělení světa na diktátora a jeho oběti… Anna Petrželková s Klárou Špičkovou sáhly po tomto kuse, který se u nás hrál pouze jednou, protože je i dnes náramně aktuální. Těmito problémy jsou napříkad korupce, domácí násilí a vymahatelnost práva. Režisérka s dramaturgyní v prvé řadě zhustily Shelleyho pětiaktové drama do čtyř jednání. Řada replik tak byla podstatně zkrácena, aby neutrpělo dějové tempo hry. Odpadly i některé postavy, jejichž úloha ve hře je okrajová. Nejzásadnější obrat spočívá v tom, že zatímco v původní hře jsou k trestu smrti odsouzeni všichni členové rodiny, až na Bernarda, v novém podání této romantické tragédie jde vstříc smrti jedině a pouze Beatrice. Tím, že Klára Špičková s Annou Petrželkovou poslaly na popravu pouze a jen Beatrici, zdůraznily propastné osamocení a odcizení člověka na tomto světě, který je v nejtrpčí chvíli opouštěn (snad i prodán) svými nejdražšími, kterému smrt může připadat jako jediné řešení možnosti vymanit se ze světa, jehož systém je tak neúprosný, pokřivený a lhostejný. Člověk se v tu chvíli smiřuje sám se sebou, poznává svou naivitu. A tak v jejich pojetí dostává tato romantická tragédie příkrý existenciální podtext. Je tedy zřejmé, že v nové interpretaci dostala tato hra daleko drásavější, ale tím i působivější rozměr.
o inscenačním týmu... Anna Petrželková (režie) Narodila se v roce 1984 v Brně. Patři mezi výrazné mladé talenty česko-slovenské režie. Vystudovala divadelni režii na VŠMU v Bratislavě v ročníku Petra Mikulíka. Absolvovala inscenacemi Heda Gablerová a Casablanca /mezi supy/. Během studia se účastnila stáže v mezinárodním divadelním studiu Farma v jeskyni. Ihned po dokončení vysoké školy intenzivně působí na českých a slovenských profesionálních scénách – mj. Svíce dohořívají v Divadle 7 a půl v Brně, Kazimír a Karolína v Městském divadle Žilina, Nebezpečné vztahy ve Zlíně, Nora ve Štátnom divadle Košice, Svrbí v pražském A Studiu Rubín, Marx Bros. v brněnském HaDivadle či Vyčištěno v olomouckém Divadle Na cucky. Za inscenaci Nora byla letos nominována na cenu DOSKY (slovenská obdoba české ceny Thálie) jako režijní objev roku. „Stejně jako Shelleyho i nás zajímá jakési podhoubí. Ten stav společnosti, který dovolí tuhle beztrestnost. Který velebí podivné hodnoty a oslavuje tmu a bezpráví. Kdy pojem tolerance je alibi na všechno, především pak na vnímání reality. Beatrice svou mladistvou rebelií dokáže pochopit okolnosti a svět, ve kterém se ocitla, ale nedokáže s ním již bojovat. Na to již zůstává sama. Není však bělostnou hrdinkou, ale příkladnou dcerou své doby. Podvolí se jí a svým činem ji jen potvrdí. Je to tristní příběh, který nám může hodně prozradit o naší vlastní zbabělosti.“
Tomáš Ciller (scéna) Vystudoval scénografii na bratislavské VŠMU. Realizoval scénické či kostýmní výpravy k řadě činoherních, operních a muzikálových inscenací. Spolupracoval např. s Divadlem SNP v Martině, s brněnským divadlem Polárka, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, ale především s národními divadly v Praze, Brně a Bratislavě. V pražském ND vytvořil scénografii k inscenacím Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu, Tisíce a jedné noci a hry Lopeho de Vega Vladař závist. V Brně se výtvarně podílel např. na Shakespearovu Snu noci svatojánské, Straussově Ithace, Kafkově Zámku, Lessingově Emilii Galotti a Sofoklově Antigoně. V bratislavském SND byl scénografem Schimmelpfenigovy hry Arabská noc, Brechtovy Matky Kuráže, Buchnerova Leonce a Leny, Schillerových Úkladů a lásky, dramatizace Stalo se prvního září podle románu Pavola Rankova a minimalistické opery Martina Burgase Kóma. Jeho scénografie k Úkladům a lásce byla nominována na slovenskou divadelní cenu DOSKY, scénografie k Arabské noci a Leoncovi a Leně pak tuto cenu v letech 2004 a 2008 získaly. K jeho stálým působištím patři také pražský Činoherní klub, pro nějž navrhl scénografie k inscenacím Suchovo-Kobylinova Procesu, Fosseho her Jméno a Noc zpívá své písně, Molièrova Amfitryona, Feydeauova Dámského krejčího, Vinterbergovy a Rukovovy Rodinné slavnosti a hry Mariny Carr U kočičí bažiny. V roce 2006 vytvořil scénografii k inscenaci Schimmelpfenigovy hry Žena z minulosti ve slovinském Národním divadle v Lublani. Dále spolupracoval s bratislavským divadlem Aréna (např. Viliam Klimáček: Dr. Gustáv Husák) a s operou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde vytvořil scénické výpravy k Belliniho Kapuletům a Montekům (pod názvem Julie), Smetanově Prodané nevěstě (inscenace získala hlavní cenu festivalu Opera 2003), Mozartovu Únosu ze Serailu a Verdiho Traviatě. Věnuje se také výtvarné a autorské práci na představeních pro děti (nejnověji např. Červená Karkulka v divadle Aréna) a také grafickému designu.
Hana Holcmanová (kostýmy) Narodila se 23. května roku 1983, vystudovala Střední umělecko– průmyslovou školu v Uherském Hradišti – obor "Modelářství a návrhářství oděvů". V r. 2008 absolvovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně scénografický ateliér pod vedením MgA. Jana Štěpánka. Předtím stihla ještě úspěšně dokončit program celoživotního vzdělávání "Vázání a aranžování květin" na Zahradnické fakultě MZLU v Brně (2006). Její dosavadní praxe je bohatá na práci ve zlínském divadle, kde je od r. 2009 zaměstnána také jako šéf výpravy. Vytvořila zde řadu inscenací, za všechny jmenujme: Blázni jsme divadlem aneb Jak jsme hledali ten pravý poklad (rež. D. Gombar), Kabaret (rež. D. Gombar), Opice Žofka (rež. D. Gombar), Rok na vsi (rež. J. A. Pitínský), Jak šlo vejce na vandr (rež. P. Gejguš), Cyrano z Bergeracu (rež. P. Veselý), Armagedon na Grbu (rež. D. Gombar), Casanova (rež. K. Semerád), Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka (rež. P. Nýdrle), Marná lásky snaha (rež. P. Nýdrle), Nebezpečné vztahy (rež. A. Petrželková) aj. Hana Holcmanová se během příprav a zkoušení inscenace Cenci vdala a své původní jméno Knotková změnila na současné Holcmanová. Málokomu se podaří vystupovat v propagačních materiálech k inscenaci pod různými jmény.
Jozef Vlk (hudba) je slovenským autorem, režisérem, skladatelem, hudebníkem, performerem a producentem ve svobodném povolání. Po založení divadelní skupiny Hubris (později přejmenované na Debris) absolvoval několik hudebně-divadelních stipendií. Hlásí se k tzv. divadelní teorii “selfmadementu”, respektive k aktivní formě tzv. “gesamtkunstwerku”. Jako režisér a autor hudby spolupracoval s vícero významnými osobnostmi na domácích i mezinárodních hudebních a divadelních projektech s úspěchem uváděných doma a hlavně za hranicemi Slovenska (od 90. let až do r. 2007 se podílel na více než 17 představeních v Rakousku, Velké Británii, Německu, České republice, Holandsku, Švýcarsku, Polsku, Francii, Slovinsku, Maďarsku; spolupracoval i na out-of-genre projektech ve Francii, Senegalu, Německu, Polsku, Rakousku, Austrálii aj.). V současnosti se pohybuje většinou v oblasti dnešní a elektronické nové hudby, tance, divadla a filmu. Je organizátorem divadelních událostí a festivalů v Bratislavě. V letech 2004 a 2005 byl nominován na cenu DOSKY za nejlepší hudbu k inscenaci, v roce 2008 hudební DOSKU získal a dodnes neví, co s ní má dělat. Režíroval středometrážní taneční film Deň. Jako režisér, producent a skladatel působí ve svém Debris Company – fyzickém divadle, které je jakýmsi korábem, s nímž brázdí už několik let po evropských i mimokontinentálních vodách. Zároveň se věnuje vlastnímu hudebnímu projektu Double Affair.
aktuálně z NDM... Love Hurts…Petruška Letošní 6. ročník mezinárodního galapředstavení TANEČNÍ MOST / TANZBRÜCKE proběhne 13. října 2010 v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona. Tanečníci věhlasného souboru DanceWorks Chicago představí známý Stravinského balet Petruška v nevšední interpretaci choreografa Maria Schrödera, nynějšího ředitele Lipského baletu. V jeho pojetí nazvaném LOVE HURTS... PETRUŠKA jsou kromě klasického baletu skloubeny též prvky steet dance, akrobacie a hip hopu. Výstava Národní divadlo moravskoslezské a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě Vás srdečně zvou na otevření výstavy Dvacátý rok Institutu tvůrčí fotografie (1. část), a to ve čtvrtek 14. října 2010 v 17 hodin v Galerii Opera (foyer Divadla Jiřího Myrona). Výstava, kterou zahájí kurátor Vladimír Birgus, bude otevřena do 10. listopadu. Dostaveníčka ve foyer Dostaveníčko s operetou – operetní polibky Vladimíra Brázdy Účinkují Jan Drahovzal, Václav Morys, Eva Zbrožková, Janka Hoštáková pondělí 18. října 2010 v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona
Dostaveníčko s operou Zazpívá sólistka opery NDM, sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová, na klavír ji doprovodí Michal Bárta středa 20. října 2010 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka Cenci – premiéra čtvrtek 21. října 2010 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka 1. repríza 23. října 2010 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka Dětské operní studio zpívá v DAD Malým i velkým divákům jsou určeny hudební pohádky Princezna na hrášku a Červená karkulka, které nastudovali členové Dětského operního studia NDM pod vedením Lenky Živocké. Nejbližší představení se chystá v neděli 24. října v 15 hodin ve foyer Divadla Antonína Dvořáka. Všechny barvy duhy Koncert nazvaný Všechny barvy duhy už počtvrté pořádá Čtyřlístek, centrum pro osoby se zdravotním postižením Ostrava, ve spolupráci s Múzickou školou se speciálním zaměřením na děti a mládež se zdravotním postižením v Ostravě – Mariánských Horách a Národním divadlem moravskoslezským. Stejně jako na výstavě, která bude zahájena ve stejný den, nabídnou divákům ve Všech barvách duhy IV. klienti Čtyřlístku a Múzické školy výsledky své umělecké tvorby. I letos pořadatelé přizvali na koncert hosty – budou jimi finalisté loňské Česko-Slovenské Superstar Leona Šenková, Markéta Konvičková a absolutní vítěz Martin Chodúr a polská kapela Aparaty. Ti všichni se setkají v pondělí 25. října 2010 v 18 hodin v Divadle Antonína Dvořáka. Zkušebna DAD Nejen na obou jevištích NDM, ale i ve zkušebně Divadla Antonína Dvořáka můžete zhlédnout zajímavé inscenace: 22. října v 18.30 hodin – Bavič (Dumb Show) 24. října v 18.30 hodin – Nejstarší řemeslo 28. října v 18.30 hodin – Bavič (Dumb Show) 29. října v 18.30 hodin – Nejstarší řemeslo připravujeme... Už brzy budete moci na stránkách www.ndm.cz pokládat otázky tvůrcům inscenací i účinkujícím, a to vždy přibližně měsíc po premiéře. O termínech pravidelných on-line diskusí budete včas informováni.
www.ndm.cz
