Tiskaøi a písmaøi Vìdci a vynálezci Vydavatelé, nakladatelé, knihkupci Osobnosti typografie, písma a grafického designu Obìti a biblioklasti
Literatura Dusong Jean -Luc, Siegwart Fabienne (české vydání 1997). Typografie, Praha: nakladatelství Svojtka a Vašut, ISBN 80- 7180-296-4 Georges Jean ((české vydání 1994). Písmo paměť lidstva. Praha: Slovart, ISBN 80-7145-115-0 Bhaskaranová Lakshmi (české vydání 2007). Podoby moderního designu, Praha: Slovart, ISBN 80-7209-864-0 Livingston Alan and Isabella (1992,1998, 2003). Dictionary of Graphic Design and Designners, London: The Thames and Hudson, ISBN 0-500-20353-9
TISKAŘI A PÍSMAŘI Johannes Gensfleisch Gutenberg (1397-1468), vyučený zlatník, vynálezce knihtisku (opakované použivání liter, licí strojek na litery, slitina k odlévaní liter, tiskařský lis, tiskařská barva). V Mohuči realizoval svá nejvýznamnější díla. Latinské bible (36 řádková), Mazarinova bible (42 řádková).
Aldus Manutius Inspirován Petrarkovým rukopisem nakreslil a jeho rytec Francesco Griffo vyryl kovové litery kurzivního písma, které používali tiskaři v 16. století v celé Evropě. Vytvořil dokonalou antikvu, v jeho dílně vzniklo i řecké tiskové písmo. Tiskům Alduse Manutia se říká aldinky. L.Pacioli vyryl v roce 1509 písmo De divina proportione s mírami odvozenými z proporčního kánonu lidského těla s geometrickými tvary převzatého od Leonarda da Vinci. Nicolas Jenson (*1420?) v roce 1470 vytvořil první dokonalou antikvu harmonických proporcí, zřetelných, otevřených a čistých tvarů, osobitou a vyváženou. Claude Garamond (1480-1561) královský písmolijec, vyryl řadu originálních písem antikvového typu, kterými ovlivnil francouzskou typografii až do 18.stol.
Geoffroy Tory, básník, překladatel, knihař, teoretik, rytec písma (vytvořil 13 abeced antikvového typu). Jean Jannon. Jeho antikva je ukázkou autorského přínosu do kresby a konstrukce písmových znaků. Christophere Plantin (1520-1589) původem Francouz, usazený v Antverpách vyprodukoval novou metodou organizace práce asi 1500 děl (také vícejazyčnou bibli).
rodina Elsevierů usazená v Leydenu svou činností předznamenává práci ve velkých manufakturách. Elsevierové vydali 2200 titulů, (také Komenského Ianua Linguarum a Pansophia) a knihy malého formátu (tzv.kapesní formát). Pro Ludvíka XIV. vytvořil rytec Philippe Grandjean (1666-1714) v roce 1700 „královskou antikvu“ s výrazným kontrastem v kresbě znaků, což je charakteristické pro pozdní baroko a klasicismus. Angličan, rytec písma a písmolijec William Caslon (1692-1766) vytvořil r.1722 dobře čitelnou antikvu s kontrastními liniemi. Angličan John Baskerville (1707-1775) učitel kaligrafie, změnil podobu anglické typografie své doby. Svým písmem ovlivnil tiskárenskou produkkci také ve Francii a Itálii v 18. století.
Pierre Simon Fournier (1712-1768) vytvořil řadu osobitých barokních antikvových abeced a shromáždil mnoho tiskových písem do rozsáhlého vzorníku. Antikva Francoise Didota (1689-1758) z roku 1755 je klenotem francouzské typografie, má čistou stavbu, zřetelné stínování linií a kresbu serifů. Didotové zdokonalili systém typografických měr, tiskových formátů a tisk na velké formáty papíru. Ital Giambattista Bodoni (1740-1813) vytvořil přes 100 abeced, významně ovlivnil italský knihtisk svým důrazem na kvalitu písma, papíru a přehledné zrcadlo sazby. Jeho abecedy jsou i v současnosti stále aktuální a frekventované, digitalizovaná klasicistní antikva nese jeho jméno.
VĚDCI A VYNÁLEZCI Johannes Gensfleisch Gutenberg (1397-1468) vynálezce knihtisku (viz tiskaři). Jean Francois Champollion (1790-1832), francouzský badatel, studoval latinu, řečtinu, hebrejštinu, arabštinu, sanskrt, perštinu, koptštinu. V roce 1824 uveřejnil „Nástin hieroglyfického systému starých Egypťanů“. Svou teorii potvrdil tím, že rozluštil egyptské hieroglyfy na Rosettské desce (čedičová deska s řeckým nápisem, egyptskými hieroglyfy a demotickým písmem). Jeho geniální nápad, že znaky nejsou jen obrazy a ideogramy, ale znamenají i zvuky se potvrdil. Znalost koptštiny a řečtiny mu umožnila nejprve rozluštit jména v kartuších, poté celý text.
Henry Creswicke Rawlinson (1810-1895), anglický orientalista, v roce 1851 rozluštil akkadštinu. Johann Jantssen - Cáchy, v roce 1750 ohlásil vynález ocelového pera. Kresba písma je tímto nástrojem přesnější a výraznější, umožňuje vykreslovat jemné filigránské ornamenty, držet ostrou a pevnou linii. Manling-Hause, dánský pastor, popsal už v roce 1865 princip kuličkového pera. Sice teoreticky přesně, ale technicky, ve své době, bez šance na realizaci. Christopher Latham Sholes, americký vynálezce, sestrojil první funkční psací stroj (1867), všechny jeho prototypy měly ovšem pouze velká písmena. Remingtonova továrna od roku1873 vyrábí psací stroje s přeřaďovačem velkých a malých písmen. Na darovaném firemním prototypu „remingtonky“ (dobrý marketinkový tah) napsal Mark Twain knihu Dobrodružství Toma Sayera a Huckelberryho Finna.
Ottomar Mergenthaler, Němec usazený v Bostonu, propojl a spojil výhody několika technologií a sestrojil v roce 1884 řádkový sázecí stroj Linotype. Nová koncepce sazby několikanásobně zvýšila produktivitu tiskáren, zrychlila realizaci zejména peridických tiskovin.
Alois Senefelder (1771-1834), pražský Němec, herec, vynálezce kamenotisku - litografie (1796 ?). Litografie je vhodná k tisku knih, novin a plakátů. Senefelder technicky dokonale zvládl také barevnou litografii, v roce 1818 o ní vydal podrobnou učebnici.
Jakub Husník (1837-1916), profesor kreslení, objevil světlotisk umožňující reprodukci polotónových předloh na bázi chromové želatiny, což je princip pozdější aplikovaný u ofsetového tisku, při přípravě tiskových matric. Karel Klíč (1841-1926), malíř a vynálezce hlubotisku, technologie, která umožnila přesně reprodukovat fotografickou předlohu tiskem pomocí rozložení obrazu do speciální mřížky (rastru).
Bedřich Hrozný (1879-1952), orientalista, profesor Karlovy University v Praze, významný český vědec, v roce 1915 rozluštil písmo Chetitů.
VYDAVATELÉ, NAKLADATELÉ, KNIHKUPCI Jiří Melantrich z Aventina (?-1580) tiskař, vydavatel, vzdělaný a sečtělý humanista, odborník a organizátor, tiskl cenově dostupné knihy, lidovou četbu. Realizoval pět vydání bible a vydal Herbář Petra Ondřeje Matthioliho (1562). Vytvořil také promyšlený nakladatelský program.
J.R.Vilímek (1835-1911), nakladatel a tiskař, významně se svým synem olivnili tvorbu českého knižního fondu od druhé pol.19. stol do 30. let 20. stol. (Humoristické listy, Slovanské knihkupectví,) J.R.Vilímek ml. (1860 - 1938), starosta Spolku českých knihkupců a nakladatelů (první rotačka v Praze 1891), vydal první knihy s fotografiemi, přinesl na trh nové druhy tiskovin: katalogy, hudebniny, kalendáře, reprodukce, jízdní řády, edici Vilímkova knihovna, knihy a časopisy pro mládež (Mladý čtenář, Dobrodružný svět). Vydal kompletní dílo Julese Verna, u překladové literatury spolupracoval s významnými umělci - ilustrátory (A.Mucha, Z. Burian, J.Wenig, F.Tichý).
OSOBNOSTI PÍSMA, TYPOGRAFIE A GRAFICKÉHO DESIGNU William Morris (1834-1896) tiskař, architekt, malíř, typograf, spisovatel, založil hnutí Art and Crafts. Brojil proti úpadků řemesel tehdejší doby, nezájmu o kvalitu výrobků. Knihy vyráběl ručně, na vlastním papíře, vlastními barvami, ilustrace byly dřevorytové, tisklo se písmem podle vzorů z 15. století.
Zdenka Braunerová (1858-1934) malířka a grafička, jako členka Moderní revue se zaměřila na kultivaci knižní produkce. V typografii prosazovala a osobitě do našich podmínek relativně úspěšně transformovala Morrisovské hnutí obrody řemesel.
Vojtěch Preissig (1873 -1944) malíř, grafik, pedagog, založil periodikum „Česká grafika“ (1905), autor knihy „Barevný lept a barevná rytina“, věnoval se problémům krásného tisku, písmu, zejména zvláštnostem české gramatiky - diakritickým znaménkům - akcentům, také ilustraci, koláži a grafickému designu (plakáty, tapety, typografie, písmo). Od roku 1910 působil v USA jako reklamní grafik, kde navrhl několik typografickým písem. Po návratu dokončil svou „Preissigovu antikvu“, věnoval se abstraktní malbě, grafice. Zemřel v Dachau.
Method Kaláb (1885-1963), typograf, člen Double Crown Club (mezinárodní sdružení písmařů). Ovládal dokonale tiskařské řemeslo, tvořil klasické postsecesní úpravy knih, vytvořil vlastní písmo - antikvu. Vratislav Hugo Brunner (1886-1928), malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, profesor Umělecko průmyslové školy v Praze. Věnoval se knižní grafice, úpravě katalogů (SVU Mánes, SČUG Hollar). Výrazný dekorativní stylista. Vytvářel plakáty, známky, figurální viněty, hračky, Ex libris. S Otakarem Španielem navrhl reliéfy na bronzové dveře západního portálu katedrály sv.Víta. Ukázka: návrh knižní obálky ve které reflektoval kubistickou estetiku.
Eric Gill (1882-1940) tiskař, architekt, sochař, typograf, autor písma Perpetua a Gill Sans. Prosazoval čistou stavbu, proporce a harmonii v kresbě písma. Významně ovlivnil kvalitu knižní kultury XX.století. Karel Dyrynk (1876-1949), grafik a typograf, autor knihy „České původní typografické písmo“, tvůrce vlastních typografických písem a klasické knižní úpravy mnoha titulů. Výrazná osobnost meziválečné typografie.
Josef Čapek (1887-1945 Bergen-Belsen), malíř, člen skupiny Tvrdošíjní, grafik, scénický výtvarník, kritik, spisovatel, karikaturista, redaktor (Život, Lidové noviny). Osobitý umělecký rukopis jeho tvorby má originální reflexi v obálkách knih, kde novátorsky spojil ilustraci a písmo v kompaktní výtvarný celek. Stačila mu k tomu jednoduchá grafická technika - linoryt.
Oldřich Menhart (1897-1962), klasik české typografie a kaligrafie, písmař a pedagog. Graficky upravil Komenského Labyrint světa a ráj srdce, je autorem původních písmových Ex libris. Napsal publikace „Nauka o písmu“ a „Tvorba typografického písma“ a je autorem dvou desítek písem (Figural, Menhartova antikva, Manuscript, Česká unciála).
Ladislav Sutnar (1897-1976) zakladatel moderního českého designu, malíř a grafik, funkcionalistický typograf, architekt expozic a výstav, autor prvních vizuálních informačních systémů. Žil dlouho v USA. Spolupracoval s fotografem Josefem Sudkem na reklamě pro Družstevní práci.
František Muzika (1900-1974) malíř, scénograf, knižní grafik, profesor VŠUP, autor významné publikace „Krásné písmo I, II“, zdůrazňoval individuální kvality písem, „otec“ české profesionální písmařské tradice s vědeckými ambicemi.
Jan Tschichold (1902-1974 ) profesor Bauhausu, autor knih Základní typografie, Nová typografie, tvůrce písem moderního řezu (Transito), zastánce vytříbené typografie bez zdobných prvků, preferoval bezpatková písma, asymetrii kompozice, čistotu, světlo v sazbě a čitelnost. Autor značky nakladatelství a jednotného vizuálního stylu edice Penguin.
Herbert Lubalin (1918-1981), Američan rusko-německého původu, ovlivnil všechny oblasti grafického designu, autor originálních písem (LubalinGraph, Avant-Garde Gothic, Serif-Gothic). Spoluzakladatel ITC-mezinárodní společnosti, která produkovala typografická písma špičkové kvality. Do programu ITC byla zařazována pouze písma vizuálně originální, čitelná, radikálně aktualizující tradiční vzory. Byla vydávána v nejméně osmičlenných písmových rodinách se všemi dukty. Redigoval časopis U&LC. Člen studia Push Pin Graphíc.
Oldřich Hlavsa (1909-1995), přední český typograf, grafik časopisu Typografia, autor významných publikací „Typographia 1, 2, 3“ a „Typografická písma latinková“. Jeho zájem o akcidenční typografii se v padesátých letech přesunul na knižní typografii. Člen mnoha mezinárodních společností (Art Directors Club, Association, Typographique Internationale atd.). Výtvarný redaktor časopisu Plamen. Obdržel řadu cen a uznání za osobitou, esteticky dokonalou a čistou typografii.
Josef Týfa (1913 - 2007), knižní grafik, typograf, tvůrce mnoha logotypů, písmař, osobitý a originální tvůrce písem (Týfova antikva, Academia, Juvenis). Tvůrce edic (Klub přátel poezie), klasické literatury, specialista na typografii odborné literatury (lékařské publikace, technická a vědecká literatura). Jaroslav Šváb (1906 - ) grafik, ilustrátor, typograf. Tvůrce osobitých plakátů a poštovních známek, také bibliofilií. Jindřich Svoboda (1919-2001), umělecký knihař, originální osobnost, žil a pedagogicky působil v Brně na ŠUŘ. Jeho autorské vazby vynikají kromě absolutně dokonalého řemesla také osobitou estetikou.
Jiří Rathouský (1924-2003), grafik zaměřený na knižní a časopiseckou typografii, vytvořil moderní vizuální a orientační systémy (pražské metro), autorská písma, značky a piktogramy.
Libor Fára (1925-1988), jeho zájmy: knižní grafika, časopisecká typografie, scénografie, malba, plakáty.
Zdeněk Ziegler (1932), profesor, rektor VŠUP, nezaměnitelná tvůrčí osobnost, grafik a typograf, který ve své knižní a plakátové tvorbě dokáže spojit respekt k zadání s vlastní autorskou představou.
Jan Solpera (1939), profesor pražské VŠUP, grafický designer, tvůrce písem. Autor písmové klasifikační normy. (Člen Type Directors Club v New Yorku.) Umělecká individualita se smyslem pro estetiku a asociační hodnotu písmového znaku. Věnuje se knižní a užité grafice, osobitě originální plakátové tvorbě. Navrhuje typografická písma (Insignia), značky a logotypy.
Bohuslav Blažej (1932 -1989), grafik, typograf, pedagog, autor učebnic pro střední odborné školy, úspěšně se věnoval knižní a časopisecké grafice (časopis Typografia).
Vítězslav Švalbach (1942), docent, grafický designer, akvarelista, fotograf, věnuje se tvorbě knih, plakátů, časopisecké a novinové typografii, tvorbě značek a logotypů, teorii a metodice výuky grafického designu.
Josef Flejšar (1922), preferuje jasnou a čistou kresebnost, známé jsou jeho plakáty pro Národní divadlo v Praze. Autorský rukopis a kaligrafie je typickým artefaktem většiny jeho děl, kresbu považuje za základní umělecký projev a předpoklad kvality grafického výstupu.
Boris Mysliveček (1948), typograf se zaměřením na plakáty (Divadlo na provázku), knižní edice, typografii časopisů. Věnuje se koncepci knižní produkce pro nakladatelství Atlantis a Jota, člen TypoDesignClubu.
Pavel Hrach (1947), autorsky realizoval řadu knižních edic, člen TypoDesignClubu, věnuje se typografii, ilustraci, plakátové tvorbě, velkoplošné reklamě, tvorbě značek, logotypů, počítačové typografii.
Vladislav Rostoka (1948), slovenský grafický designér, člen Alliance Graphique Internationale, SBB, Považuje plakát za „zrcadlo své doby“. Typický je jeho sarkasmus, ironie a grafický ostrovtip s typickým rukopisem a stylizací. Autor svěží invence, s dokonalou typografií a grafickou kresbou.
Miloslav Fulín (1928), typograf - věnuje se knižní a časopisecké tvorbě, užité grafice, písmu, vytvořil edici slavného časopisu Světová literatura, časopisů Typografia a Literární měsíčník. Preferuje tradici kvalitní a uměřené práce s písmem a klasickou kompozici prvků
Nevill Brody (1957), představitel stylu punk grafika. Originální osobnost postmoderní typografie. Ve své tvorbě maximálně využívá digitální technologie i grafický software. Experimentátor, tvůrce písem ve kterých využívá filtry, deformace a další postupy počítačového zpracování obrazu. Jeho vliv je patrný v práci mnoha, i českých, grafických designérů.
Jan Mlodoženiec (1929), ilustrátor, osobnost generace „polské plakátové školy“ s výrazným a velmi originálním „rukopisem“ kreseb které uplatňuje ve své plakátové tvorbě. Mezi představitele generace polských grafiků, kteří ve své tvorbě využívají metaforu, kresebné principy a formy, radikální kompoziční schémata dále patří: Roman Cieślewicz, Henryk Tomaszewski, Jan Lenica, Karol, Śliwka. Polský plakát byl vždy chápám více jako umění než reklamní médium. Kazumasa Nagai (1929), sochař, tiskař a grafický designér, propagátor designu, tvůrce originálních plakátů, značek, symbolů, piktogramů. Virtuózní kreslíř s bezbřehou fantazií. Laureát Bienále Brno. Stefan Sagmeister (1962), tvoří myšlenkově radikální projekty a koncepce, dospěl k odmítání klasicky „vyšlechtěné“ formy grafického designu, realizuje své projekty radikálními prostředky, ryje texty do svého těla, designem je pak fotografie krvavého nápisu, používá psané písmo k zásahu do fotografie. Je autorem Cover Designu a značek pro Rolling Stones a Lou Reeda.
Milton Glaser (1929), tvůrce slavné kampaně „I Love NY“ (z roku 1973), jeden ze zakladatelů aktivit Push pin graphic a předchůdce postmoderních typografických tendencí.
Herman Zapf (1918), významný německý kaligraf, knižní designér, pedagog, autor osobitých písem (Palatino, Optima, Zapf Chancery). Max Miedinger (1910-1980), představitel švýcarské školy, typograf, autor písma Helvetica
HELVETICA ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ Adrian Frutiger (1928), představitel švýcarské školy, grafický designér, typograf, vytvořil jednadvacet řezů písma Univers a v roce 1975 vytvořil písmo vhodné pro skenování: OCR-B Jan Widmer (1929), Švýcar, tvůrce značky a Corporade Identity pro Centre Georges Pompidou v Paříži. Seymour Chwast (1931) americký ilustrátor, grafický designér, pracuje v reklamě, publikuje, tvoří animace, Corporate Design, obaly. Jeden z uměleckých ředitelů Push Pin Graphic. Spolupracovník Miltona Glasera. Autor obálky časopisu GRAPHIS. Matthew Carter (1931), syn významného amerického typografa Henryho Certera (1901-1982), nejvýraznější typograf a písmař současnosti. Průkopník využívání nových technologií při respektování tradic a estetiky písma. Zdůrazňuje čisté tvary, linie, čitelnost, tvarovou srozumitelnost a rozpoznatelnost písmových znaků. Pečlivě vyvažuje všechny aspekty podílející se na vzniku nového písma. Je autorem písem Bell Centennial pro AT&T - nejlepšího písma pro tisk telefonních seznamů, Bisteam, Olympian, Tahoma, Verdana - pro Microsoft, Miller - ideální písmo pro sazbu novin, Yale Street pro vydavatelství Yale University - vhodné pro nápisy, tituly, sazbu a web.
VERDANA ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ VERDANA ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ Paul Davis (1938), americký designér a ilustrátor, specialista na plakáty a obálky časopisů (New York Magazine). Bruno Monguzzi (1941), švýcarský grafik a designér výstav. Autor slavného logotypu pro Musée d‘Orsay. Catharine Zask (1961), Paříž, grafická designérka, vytváří také volnou grafiku. Experimentuje s písmem a typografickou koncepcí plakátů. Pracuje s metaforou, mezerami mezi písmeny, iluzivním prostorem pomocí deformace písmen a slov. Používá symbolickou barevnost. V roce 2002 získala cenu Bienále grafickéhe designu v Brně.
OBĚTI A BIBLIOKLASTI Baltazar Hubmeier, tiskař z Frýdku na Moravě byl ve Vídni v roce 1528 za šíření zakázaných knih upálen. Girolamo Savonarola (konec 15. století), kazatel, asketa, dominikánský mnich, fanatik, přičinlivý odpůrce humanistické kultury, pálil knihy renesančních a antických autorů (Vergilius, Petrarca, Boccaccio...)
Kalif Omar dal příkaz ke spálení zbytků alexandrijské knihovny, protože se neshodovaly s Koránem. Za římských císařů se často pálily „nevhodné“ písemnosti, římský císař Augustus dal spálit sbírky proroctví, císař Dioklecián křesťanské knihy. Španělé zničili téměř všechny písemné památky Mayské a Aztécké předkolumbovské doby. Byzantský císař Lev III nařídil spálit 300 000 vzácných rukopisů. V roce 1485 nařídil von Henneberg ve Frankfurtu „potlačit“ závadné knihy na všech tržištích města. Giovanni della Casa vydal tiskem v Benátkách (1543) první seznam zakázaných knih. Papež Pavel IV. vydal roku 1559 seznam zakázaných knih.„Index librorum prohibitum“, knihy nepředložené cenzuře byly spáleny (ukázka seznamu od písmene M).
Velmi tuhou cenzuru uplatňoval v Anglii král Jindřicha VIII. Angličan John Milton obhajoval v roce 1644 svobodu tisku vytištěním letáku s názvem Aeropagitica. V roce 1695 byla v Anglii cenzura zrušena. Antonín Koniáš, jezuita, ničil v Českých zemích knihy reformačního obsahu podle vlastní příručky „Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírajících“.
Nacisté po svém nástupu k moci veřejně pálili knihy neárijských a jiných, pro nacistickou ideologii nepřijatelných autorů. Veřejná likvidace knih měla podporovat německý nacionalismus. Komunisté nechali z knihoven vyřazovat ideologicky nevhodné tituly, z učebnic se odstraňovaly určité stránky nebo byly řádky začerňovány, mnohé knihy byly ihned po vydání skartovány. Dobrovolná autocenzura se stala běžným názorovým postojem publicistů, autorů odborných publikací i literátů.
