Tisk základních map Semestrální práce v rámci předmětu Kartografická polygrafie a reprografie Autor: Jitka Holmanová & Martin Gaudl Datum vypracování: 23. května 2009
Základní mapy
Základní mapy používaná zkratka je ZM. Poskytují základní topografické informace o území ČR. Měřítková řada 1:10 000, 1:25 000, 1:50 000, 1:100 000 a 1:200 000. Soubor map v těchto měřítkách je zpracován v souvislém kladu mapových listů, v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) a výškovém systému baltském - po vyrovnání (Bpv).
Obr. 1 klad listů ZM
Tisk Základních map ČR
Základní mapa ČR 1:10 000 Ve vydavatelské působnosti ČÚZK ofsetový tisk. Základní mapa ČR 1:25 000 Ve vydavatelské působnosti ČÚZK ofsetový tisk. Základní mapa ČR 1:50 000 Ve vydavatelské působnosti ČÚZK ofsetový tisk. Základní mapa ČR 1:100 000 Ve vydavatelské působnosti ČÚZK ofsetový tisk. Základní mapa ČR 1:200 000 Ve vydavatelské působnosti ČÚZK ofsetový tisk.
je 4572 mapových listů; pětibarevný je 787 mapových listů; pětibarevný je 217 mapových listů; šestibarevný je 64 mapových listů; sedmibarevný je 19 mapových listů; sedmibarevný
Od roku 2001 se obnovená vydání ZM zpracovávají digitální technologií ze Základní báze geografických dat České republiky – ZABAGED® v návaznosti na aktualizaci ZABAGED®, s rozšířeným mapovým obsahem a rozšířeným barevným rozlišením vybraných ploch.
Historie ofsetového tisku
Předchůdcem ofsetového tisku je kamenotisk. Vynálezcem kamenotisku je pražský rodák německé národnosti Alois Senefelder (vynález nazval jako „chemický tisk“). Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni. Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu (dále jen TB), jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Kresba musela být na kameni zrcadlově obrácená, nečitelná, podobně jako je tomu u knihtiskových forem. Kamenná deska bývá u velkých formátů i přes 10 cm tlustá a často se slepuje ze dvou druhů kamene. Strojové desky velkých formátů byly velmi těžké (např. u formátu 80 x 120 vážily přes 150 kg). Manipulace s nimi byla velice obtížná. Deska se zakládala pomocí vozíků na fundament kamenotiskových rychlolisů. Na počátku 20. století byl v kamenotisku kámen nahrazen tenkou ohebnou a lehkou plechovou deskou, která je upnutá na válci a tím je zároveň umožněn rotační tisk, který je rychlejší než vratný pohyb kamene na vozíku kamenolisu. Ira Washington Rubel z New Jersey a Kaspar Herrmann z Kynšperku nad Ohří zjistili v letech 1904–1905, že z gumového potahu, který používali na svých tlakových válcích a na nějž zároveň přetiskli obraz bez papíru při průchodu strojem na prázdno, dosáhnou pak na následujícím archu papíru docela kvalitního otisku. Zajímavé ovšem bylo, že i na drsném a minimálně kvalitním papíře byl otisk stále dobrý.
Ofsetový tisk
Pojmenování ofsetu vzniklo z anglického pojmu „off-set“, neboli v překladu tisk přenosný, nepřímý, anebo také z pojmu „set-off“, což znamená obtah. Ofset patří do kategorie tisku z plochy, neboť jeho tisknoucí a netisknoucí místa na rozdíl od ostatních principů tisku jsou v jedné výškové úrovni. Zároveň klasický ofset zachovává základní princip kamenotisku a to je vzájemná odpudivost mastných tiskových barev (TB) a vody. Ofset je tisk nepřímý, protože z tiskové formy (TF) se nejprve tiskne na pryží potažený válec a z něho teprve na papír. Barva se tedy přenáší dvakrát a předloha na tiskové formě není stranově převrácená. Zároveň umožňuje tisknout jemné detaily a i na méně kvalitní papír na rozdíl od knihtisku. To je dáno pryžovým válcem, který je schopen přilnout i na ne zcela hladký povrch. TF je podle druhu ofsetového stroje buď rovinná nebo válcová a to z hliníku, zinku a později i bimetalu. V současné době můžeme ofset rozdělit do dvou principů, způsobů tisku, a tím jsou vlhčený neboli klasický ofset a ofset bez vlhčení nebo lépe bezvodý ofset. Ofsetovým tiskem je v současnosti vyráběna většina firemních tiskovin.
Tiskové desky Výroba tiskových desek - z namontovaných filmů se vyrábí tisková deska, která následně slouží k samotnému tisku. Montážní fólie se vloží do pneumatického kopírovacího rámu, kde po odsátí vzduchu dochází k dokonalému kontaktu mezi tiskovou deskou a filmy, které jsou na desku položeny stranou s emulzí. Tisková deska se vystaví působení UV světla. Na místech vystavených záření dojde ke změně chemické struktury materiálu (místa nejsou utvrzena a při mytí desky jsou odplavena). Na povrchu tiskové desky se tak vytvoří neosvětlená tisknoucí místa - olejofilní a osvětlená netisknoucí místa - hydrofilní. Tisknoucí místa pak přitahují tiskovou barvu, zatímco místa netisknoucí přitahují vlhčící roztok a tiskovou barvu odpuzují. Tiskovými podklady pro tisk jsou filmy, které musí splňovat tyto základní požadavky: Separace - Každá barva CMYK je samostatně osvícena na vlastním výtažku filmu. Také každá přímá barva musí mít svůj vlastní film. Stranové převrácení filmu - černá emulze musí být při správné orientaci obrazu ze spodní strany filmu. Natočení jednotlivých rastrů - běžné úhly pro jednotlivé barvy jsou: 15° azurová, 75° purpurová, 0° žlutá, 45° černá. Kvalita filmů - osvitová jednotka musí být správně zkalibrovaná, aby výsledná denzita filmů byla dostačující.
Princip ofsetu
Obr.2 Schéma ofsetového tisku
Jednotlivé části ofsetové tiskárny Základní části archového tiskového stroje tvoří nakladač, tisková jednotka a vykladač. Nakladač předává postupně jednotlivé archy papíru ze stohu na dopravník. Archy jsou většinou podávány pneumatickým systémem. Dokonalé srovnání archů je nezbytné pro kvalitní barvotisk vytvářený soutiskem čtyř barev CMYK, u ofsetového stroje papír srovnávají čelní a boční náložky. Tisková jednotka • Formový válec, na který se uchycuje tisková deska (forma). • Přenosný (ofsetový) válec přenáší obraz z tiskové formy na potiskovaný materiál. Na kvalitě gumového potahu přenosného válce velmi závisí kvalita výsledného tisku, neboť přijímá-li válec špatně barvu, málo ji přenese na papír. • Barevník nanáší na povrch tiskové desky rovnoměrnou vrstvu barvy. Množství nanášené barvy je nutné kontrolovat a dá se upravovat. Barevník je tvořen řadou různých válců (roztírací, navalovací), čím více jich zařízení obsahuje, tím je tisk kvalitnější a stálejší. • Vlhčící zařízení zvlhčuje povrch netisknoucích míst na tiskové desce. Důležitá je správná míra vlhčení, neboť při jeho nedostatku se může potiskovaný materiál znečišťovat barvou, která se zachycuje na tiskové desce i v netisknoucích místech. Při nadměrném vlhčení se snižuje optická hustota tištěných ploch. Vykladač - potištěný arch je ukládán na stoh výtisků. Ve vykladači se provádí někdy i poprašování, které snižuje nebezpečí obtažení čerstvě vytištěných archů.
Tiskne se na strojích Man, Heidelberg a Polly.
Obr 3. tiskový stroj polly 266
Použité zdroje: Grafika Publishing s.r.o.. Ofsetový tisk [online]. ©2002 Grafika Publishing. Publishing. [cit 23.5.2009] Dostupné Dostupné z
. >. http://www.printing..cz/art/ cz/art/tisktechnologie Země Zeměměřický ěřický úřad, Tisk Tisk základní kladních map ČR [online]. © 2003, Poslední Poslední aktualizace 12.5.2008 [cit. 23. 5. 2009 2009]. Dostupné Dostupné z . http://www. cz/Dokument.aspx ZU_zmsm>. Wikipedie: Wikipedie: Otevř Otevřená ená encyklopedie: Ofset [online]. c2008 [citová [citováno 25. 05. 2008]. Dostupné Dostupné z . http://cs..wikipedia. wikipedia.org/ org/wiki/Ofset wiki/Ofset>.
