Předtisková příprava a tisk 1. Ofsetový tisk Dva fakty o vlastnostech všech tiskařských strojů: a) Tiskařský stroj tiskne pouze barvy, nikoliv však jejich odstíny. b) Tiskařský stroj tiskne v daném čase pouze jednu barvu. Je pravděpodobné, že publikace, kterou chcete vytisknout, obsahuje široké spektrum dostupných barev a že obrázky obsahují pravděpodobně širokou škálu odstínů. Vezmeme-li v úvahu předchozí dva body, pak úspěšná reprodukce publikace představuje dva problémy. První problém spočívá v tisku obrázků, které obsahují odstíny. Pokud tiskařský stroj tiskne pouze několik barev, jak může reprodukovat plnobarevné obrázky? Řešením tohoto problému je vytvoření obrázku, který simuluje odstíny za použití maličkých teček. Těmto obrazům se říká polotónové. Druhým problémem je reprodukce vícebarevných obrázků na tiskařském stroji, který může nanášet v daném čase jen jednu barvu. Každá barva musí být tedy nanesena zvlášť. Váš obrázek proto musí být rozdělen na jednotlivé barevné komponenty vytvořením barevných separací. Polotónový obraz Obrázek, který obsahuje odstíny, se musí předtím, než bude vytištěn, zkonvertovat na polotónový obraz. Reprodukce obrázků, jež obsahují odstíny, jako například fotografie, představuje pro tiskařský stroj problém – kvůli způsobu, jak stroj nanáší barvu na papír. Převod do polotónů Proces konverze celotónového obrázku na obraz tvořený z maličkých teček se nazývá polotónové zpracování.
2. Tiskové rozlišení V souvislosti s pojmem tiskové rozlišení se uvádí zkratka DPI = dots per inch, neboli body na palec. Rozlišení uváděné v dpi se používá při tisku fotografií a při tisku rastrových formátů. Údaj v jednotkách dpi informuje tiskárnu o tom, jakou hustotou jednotlivých bodů má při tisku použít a nebo naopak tiskárna informuje nás v jaké hustotě tiskne a tudíž v jakém fyzickém rozlišení máme snímek dodat.
2.1. O hustotě polotónového rastru Dots per Inch (neboli body na palec) je hodnota, podle které se řídí tiskárna. Udává hodnotu, jak hustě má nasázet body vedle sebe. Obecně se dá říci, že čím vyšší hustota bodů, tedy vyšší číslo DPI bude nastaveno, tím menší bude fotografie v daném rozlišení. Na obrázku je toto stručně popsáno. Fyzicky se na jeden palec, cca 2,5 cm, vejde tolik bodů, jaké je udáno DPI.
Pokud je rozlišení v dpi uváděno například u skenerů, pak nás informuje o tom, kolik informací je zařízení schopno zachytit. Platí zde pravidlo, že čím je toto rozlišení vyšší, tím jemnější detaily jsou rozpoznány a zaznamenány. Velmi důležité je rozlišovat mezi rozlišením fyzickým, tj. rozlišení snímače jak je uvedeno výše a mezi rozlišením v jednotkách dpi, údaje totiž nejsou shodné a každý nám říká něco jiného. První údaj v pixelech nám říká, kolik bodů fotoaparát zaznamenal, druhý údaj v dpi nám zase říká, s jakou hustotou bodů pracuje reprodukční zařízení. Laicky řečeno, kolik pixelů spotřebuje tiskárna při vytištění jednoho palce (2,54 cm) fotografie. Tisk rastrových formátů Běžné hodnota na tisk fotografií je 300 DPI. Tzn. 300 bodů na palec, tedy 118 bodů na cm 2.2. Hustota a úhel natočení tiskového rastru Dírky (body) v polotónovém obrazu (matrici) jsou uspořádány v řádcích. Počet řádků dírek na jeden palec polotónového obrazu určuje počet bodů, ze kterého je polotónový obrázek složen. Tato hodnota, nazývaná hustota rastru (někdy též obrazová frekvence), je podobná rozlišení u bitmapy, ale místo bodů na palec (dpi), je obrazová frekvence popsaná použitím linií na palec (lpi). Při detailnějším zkoumání je často možné obrazový vzorek v polotónovém obrázku objevit i pouhým okem. Pro zamezení tohoto problému jsou polotónové obrazy pootočeny. Tím se eliminuje symetrie ve vzorku, která dělá vzorek viditelný. Úhly obrazu jsou ještě víc důležité, provádíte-li barevné separace, protože každá separace musí mít jiný úhel.
3. Barevné výtažky – vytvoření digitálních polotónů – separace Při reprodukci barevných obrazů se spojitými tóny tiskaři obvykle rozkládají kresbu do čtyř výtažků (nazývaných výtažkové barvy) – jeden výtažek (a tiskovou desku) pro každou barevnou složku obrazu: azurovou, purpurovou, žlutou a černou. Můžete také přidat vlastní tiskové barvy (nazývané přímé barvy). V tom případě se pro každou přímou barvu vytvoří samostatný výtažek (a tisková deska). Když se výtažky vytisknou příslušnými tiskovými barvami a s přesným soutiskem, barvy se zkombinují a reprodukují originální kresbu. Proces rozdělení obrazu do dvou nebo více barev se nazývá vytváření barevných výtažků (nebo separace barev) a filmy, ze kterých se vytvářejí tiskové desky, se nazývají výtažky. PostScript je programovací jazyk určený ke grafickému popisu tisknutelných dokumentů vyvinutý v roce 1985 firmou Adobe Systems Incorporated. Jeho hlavní výhodou je, že je nezávislý na zařízení, na kterém se má dokument tisknout. Jeho standardní přípona je .ps a MIME typ application/postscript. Pro rastrové, vektorové i kombinované obrázky se používá přípona .eps (Encapsulated PostScript).
3.1. Pracovní postupy vytváření výtažků Existují dva běžné postscriptové pracovní postupy; hlavní rozdíl je v tom, kde se vytvářejí výtažky – na hostitelském počítači nebo v RIPu (raster image processor) výstupního zařízení. Další alternativou je pracovní postup PDF. Výtažky vytvářené na hostitelském počítači V tradičním pracovním postupu s vytvářením předseparovaných souborů se na hostitelském počítači vytváří postscriptové informace pro požadované výtažky dokumentu a posílá tyto informace na výstupní zařízení. In-RIP separace V novějším pracovním postupu založeném na RIPu provádí nová generace postscriptových RIPů separace barev, vytváření přesahů a dokonce správu barev v RIPu, a hostitelský počítač může mezitím provádět další úlohy. Tento přístup zkracuje generování souboru v aplikaci a minimalizuje množství přenášených dat pro jednotlivé tiskové úlohy. Například místo posílání postscriptových informací pro čtyři nebo více stránek při tisku výtažků z hostitele pošle InDesign postscriptové informace jediného složeného postscriptového souboru pro zpracování v RIPu. 3.2. Přidání extra barevných separací a barva Hexachrome® Mnoho lidí pracujících s barvami CMYK shledává rozsah možných barev nedostatečný. Aby se zvětšil barevný rozsah kritických oblastí, je možné přidat extra barevné separace. Alternativně je možné pro vytvoření plnobarevných obrázků použít nový typ technologie složených barev, nazývaný barvy Hexachrome. Tyto barvy používají šest pigmentů barev (azurový, purpurový, žlutý, černý – CMYK plus oranžový a zelený), a tak rozšiřují rozsah možných barev. Samozřejmě extra barevné separace mají za následek větší obtížnost tisku. 3.3. Registrační barva Pokud chcete tisknout objekt na všech deskách v tiskovém stroji, včetně desek pro přímé barvy, můžete na objekt aplikovat registrační barvu. Registrační barva se používá pro ořezové a řezací značky. U složeného výstupu se objekty s aplikovanou registrační barvou vytisknou jako C 100, M 100, Y 100 a K 100. Ve výtažcích se tyto objekty budou tisknout jako 100 % na každém výtažku. 3.4. Výstup přímých barev Vlastní tiskové barvy, nazývané přímé barvy, můžete použít spolu s výtažkovými tiskovými barvami nebo místo výtažkových barev. Například místo použití čtyř výtažkových barev k reprodukci kresby, která obsahuje černý text a modrozelenou čárovou kresbu, můžete použít dvě přímé barvy – jednu černou a jednu reprezentující přesný odstín zelené. Přímé barvy můžete také použít k vytváření barev, které nelze reprodukovat tiskovými barvami CMYK, jako jsou laky nebo fluorescenční a metalické barvy.
4. Přetisk – trapping Když tisknete neprůhledné překrývající se barvy, vrchní barva standardně vysekne oblasti pod sebou. Můžete použít přetisk, abyste zabránili tomuto vyseknutí a nastavili, aby vrchní překrývající tisková barva vypadala jako průhledná vzhledem ke spodní barvě. Stupeň průhlednosti při tisku závisí na tiskové barvě, papíru a použité metodě tisku. Přetisk můžete požadovat v následujících situacích: Přetisk černé tiskové barvy, abyste zabránili problémům se soutiskem. Protože černá tisková barva je neprůhledná (a obvykle se tiskne poslední), nevypadá podstatně jinak, když ji tisknete přes barvu nebo přes bílé pozadí. Přetisk černé může zabránit vzniku mezer mezi černými a barevnými plochami kresby. Přetiskujte, když kresba neobsahuje společné tiskové barvy a vy chcete vytvořit přesahy (trapping) nebo efekty překrývání barev. Když se při přetiskování míchají výtažkové barvy nebo vlastní barvy, které nesdílejí společné tiskové barvy, přetiskovaná barva se přidá k barvě pozadí. Například když vytisknete výplň se 100 % purpurovou přes výplň se 100 % azurovou, překrývající se výplně budou fialové, ne purpurové.
Černá tisková barva aplikovaná na text nebo na vlastní objekty aplikace se standardně přetiskuje, aby se zabránilo chybám při soutisku malých znaků černého textu, který je umístěný přes barevné oblasti, nebo barevných ploch ohraničených černými linkami. Nejsou-li barevné separace na stránce správně spasované, vznikají mezi přiléhajícími barvami nežádoucí mezery. Tento problém se nazývá nesprávný soutisk; bez ohledu na to, jak si dáváte pozor, se určité procento nesprávného soutisku objeví pokaždé. Přetisk barev („overprint“) je metoda kompenzace nesprávného soutisku pomocí úmyslného přesahu barev.
Části objektů, které jsou překryty jiným objektem, se obvykle odstraní, neboli vyřežou („knock out“). Pro překrytí barev a vytvoření přetisku barev musí jedna barva přetisknout druhou. Když vrchní objekt přetiskuje objekt pod ním, zakryté části se vytisknou stejně. Tím se vznik bílých mezer mezi rozdílnými barvami stává nemožný; nicméně překrývající se barvy se můžou smíchat a tím vytvořit třetí, nežádoucí barvu.
Když je vrchní barva tmavší než spodní, nebo když obě barvy sdílejí společný barevný prvek, je celý objekt přetištěn bez problémů. Když ale přetisk způsobuje změnu barvy vrchního objektu, musí se použít preciznější metoda částečného přetisku. 4.1. Přesah (rozšíření) V místech, kde sousedí nebo se překrývají barvy, které se tisknou každá z jiného výtažku, může nepřesnost soutisku způsobit mezery mezi barvami ve výsledném výstupu. Pro kompenzaci možných mezer mezi barvami používají tiskařské firmy techniku, která se nazývá trapping neboli vytváření přesahů, která vytvoří malou plochu překrytí neboli přesahu mezi dvěma sousedícími barvami. Nedá-li se provést přímý přetisk, může se přetisk barev vytvořit použitím rozšíření („spread“). Rozšíření jsou tenké čáry, které jsou přidány k okrajům objektu. Při tisku je rozšířená část přetištěna, zatímco zbylá část objektu je jako obvykle vyřezána. Existují dva druhy přesahů: rozšíření, při kterém světlejší objekt přesahuje do tmavšího pozadí; a vyseknutí nebo potlačení („choke“), při kterém světlejší pozadí přesahuje do tmavšího objektu, který překrývá pozadí, a objekt se zdá být menší.
Potlačení je tenká čára, která je umístněna do vnitřních okrajů vyřezané oblasti. Stejně jako u rozšíření je potlačení přetištěno tak, že vrchní objekt překrývá spodní objekt.
5. Barevné přechody Soubory s přechody, mřížkami přechodů nebo prolnutími barev může být na některých tiskárnách obtížné hladce (bez zřetelných pruhů barev) vytisknout nebo je nelze vytisknout vůbec. Chcete-li zlepšit výsledky tisku, dodržujte tato všeobecná pravidla: Použijte prolnutí, které se změní alespoň o 50 % v jedné nebo více výtažkových barevných složkách. Použijte kratší prolnutí. Optimální délka závisí na barvách v prolnutí, ale snažte se mít prolnutí kratší než 7,5 palce (19 cm). Použijte světlejší barvy nebo zkraťte tmavá prolnutí. Pruhy se nejpravděpodobněji objeví mezi velmi tmavou barvou a bílou.
6. Tisk a ukládání průhledných kreseb Průhlednost v PDF dokumentu je vlastnost objektu, udávající, že objekt, jeho část nebo objektem generovaný efekt (např. vržený stín, záře) je částečně nebo úplně průhledný. Pracujte s průhlednými objekty velice opatrně. Průhlednými objekty rozumějte nejenom objekty s nastavenou samotnou průhledností, ale i obrázky s alfa kanály, různými efekty - stíny, prolnutími, září atp. Pokud váš dokument nebo kresba obsahují průhlednost, je pro jejich výstup obvykle potřeba provést proces zvaný sloučení průhledností. Sloučení rozdělí průhlednou kresbu na vektorové a rastrované oblasti. Když kresba bude složitější (překrývající se obrazy, vektory, text, přímé barvy, přetisky a podobně), bude složitější i sloučení průhledností a jeho výsledky. Sloučení může být nezbytné, když tisknete, nebo když ukládáte nebo exportujete do jiných formátů, které průhlednost nepodporují. Chcete-li při vytváření souborů PDF zachovat průhlednost bez sloučení, uložte soubor jako Adobe PDF 1.4 (Acrobat 5.0) nebo novější. Můžete určit nastavení sloučení a pak je uložit a aplikovat jako přednastavení sloučení průhledností.
Průhledné objekty se sloučí podle nastavení ve vybraném přednastavení sloučení průhlednosti. Po uložení souboru nelze již sloučení průhledností vzít zpět.
7. Tiskové značky Když připravujete poklady pro tisk, potřebujete vytvořit množství značek pro tiskové zařízení, aby se přesně sestavily části kresby a ověřila se správnost barev. Do kresby můžete přidat následující typy tiskových značek:
Ořezové značky Tenké (vlasové) vodorovné a svislé linky, které určují, kde by se měla stránka oříznout. Řezací značky mohou také pomoci nastavit soutisk (zarovnání) jednotlivých barevných výtažků. Soutiskové značky Malé terče mimo oblast stránky, sloužící k zarovnání různých výtažků v barevném dokumentu. Pruhy barev Malé čtverce barev reprezentující tiskové barvy CMYK a odstíny šedi (po krocích 10 %). Poskytovatelé služeb používají tyto značky k nastavení hustoty (denzity) tiskové barvy v tiskařském stroji. Informace o stránce Označí film názvem příslušného čísla kreslicího plátna, časem a datem tisku, použitou hustotou rastru, úhlem rastru pro výtažek a názvem barvy pro jednotlivé výtažky. Tyto popisky se objevují nad obrazy.
8. O spadávce Spadávka je část kresby, která přesahuje přes ohraničovací rámeček tisku nebo přes ořezovou oblast a řezací značky. Spadávku můžete do kresby zahrnout jako prevenci chyb – abyste zajistili, že se tiskové barvy vytisknou až k okraji stránky, poté co bude stránka oříznuta, nebo aby obraz mohl být v dokumentu oříznut do rámečku. Když vytvoříte kresbu, která bude rozšířena až do spadávky, můžete určit velikost spadávky. Řezací značky ale stále určují stejně veliký ohraničovací rámeček tisku.
Velikost použité spadávky závisí na jejím účelu. Tisková spadávka (pro obraz, který přesahuje přes okraj tištěné stránky) by měla být nejméně 3 mm. Pokud spadávka zajišťuje, aby obraz dosahoval až k čáře svého rámečku, nemusí být větší než 1 mm. Vaše tiskařská firma vám může poradit, jaká velikost spadávky je potřebná pro konkrétní úlohu.
9. Ochranná zóna Okraj uvnitř tisknutelné plochy, do kterého by neměly zasahovat objekty, zejména texty. Nejčastěji 2 mm.
10.Ostatní (tloušťka linek, pojmenovávání PDF souborů) Síla linek v dokumentu by měla být minimálně 0,2 b ve 100% tiskové barvě. Tenčí linky, zejména v rastru, mohou být obtížně vytisknutelné (díky interferenci s tiskovým rastrem se mohou jevit různě silné). Znaky ve jménech souborů volte raději bez diakritiky, mezer (ty můžete vtipně nahradit podtržítkem) a nealfanumerckých znaků (hvězdička, otazník, dvojtečka atp.). Maximální nasycení barev v barevném režimu CMYK je 320 %
