TISÍC A JEDEN KLIK Helena Hvozdecká

TISÍC A JEDEN KLIK Helena Hvozdecká Copyright © 2015 Helena Hvozdecká Obálka ©2015 Helena Hvozdecká Grafická úprava a sazba © Lukáš Vik, 2015 1. vydání © Lukáš Vik, 2015 ISBN ePub formátu: 978-80-87749-95-1 (ePub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-96-8 (mobi) ISBN PDF formátu: 978-80-87749-97-5 (PDF) Konverze do elektronických formátů: webdesignér Lukáš Vik http://www.lukasvik.cz

Předmluva Vážené čtenářky a čtenáři, když jsem četl tuto knihu poprvé, nemohl jsem uvěřit tomu, že by mohla popisovat skutečné příběhy. Jednoho dne mi bylo nad sklenkou vína vysvětleno, že povídky byly opravdu inspirovány reálnými zkušenostmi. Přestože příběhy v této knize jsou vyprávěny s určitou nadsázkou a ironií, popisují skutečné zážitky několika žen a mužů, kteří se pokusili seznámit se prostřednictvím internetových seznamek. Povídky jsou odrazem vlastních zkušeností autorky a částečně příběhů jejích několika známých. Seznamují nás se specifickým prostředím internetových seznamek, se všemi jeho pozitivy i negativy a současně nám dávají nahlédnout do vnitřního světa několika hrdinů, kteří se zhruba v polovině svého života pokoušejí najít nového partnera. Tato kniha je realistickým odrazem toho, že internetové seznamky poskytují mnoho příležitostí k navázání nových kontaktů, ale i toho, že prostředí internetových seznamek umí být bezohledné, kruté, sobecké a hlavně vulgární. Ukazuje fenomén

dnešní doby – přesvědčení mnohých, že anonymita internetu nevyžaduje slušného chování. Přestože kniha může celkově vyznívat jako rána do tváře všem bezcitům a hulvátům, její poslání je jiné. Má Vás především pobavit. Autorka Vám s lehkostí a nadhledem předkládá následující stránky, některé plné ironie a jiné zase trošku smutné. Ukazuje, že hledání partnera či partnerky přes internet může být záležitost humorná, dobrodružná, ale často i velmi zdrcující. Přesto se autorka jako každá správná kočka zatím vždy dokázala otřást a jít dál. Jan Ševčík

Slovo autorky Příběhy, do kterých se za chvíli začtete, nejsou smyšlené, z větší části je psal sám život. Proto také podobnost se skutečnými osobami není vůbec náhodná. S realitou jsem však ve svých příbězích zacházela poměrně volně, předlohou pro jednu z postav mohlo být i více skutečných mužů nebo žen. Všichni však mají smyšlená jména a také další údaje jsou upravené tak, aby nebylo možné nikoho identifikovat. Zcela autentická a až na jména a faktické údaje neupravovaná je však většina vzkazů a odpovědí na inzeráty. Ponechala jsem je v původní podobě včetně mnohdy velmi svérázného pojetí pravopisu. Některé situace si člověk nemůže vymyslet, musí je prostě zažít. V případě seznamování se na internetu totiž platí, že skutečnost je někdy mnohem barvitější než ty nejdivočejší fantazie. Nemám v úmyslu se omlouvat těm, jejichž slova jsem v příbězích použila. Byla bych naopak docela ráda, kdyby se poznali a zamysleli se, příp. korigovali to, co pouštějí do éteru, i když v tomto případě jde asi o přehnaný optimismus.

Skuteční jsou i hlavní hrdinové příběhů. Předpokládám, že většina čtenářů má ve svém okolí podobné Heleny, Alice, Johany, Kristýny, Petry, Marky nebo Zdeňky, kteří se z různých důvodů pokoušejí více či méně úspěšně více a více či méně dlouho seznamovat na internetu. Chtěla bych poděkovat všem, kteří byli ochotni jít s kůží na trh a podělit se o své příběhy. Chtěla bych současně vyjádřit svůj obdiv těm, kteří se nevzdávají ani po opakovaných nezdarech, zklamáních a bolestných zkušenostech a ráda bych jim popřála, aby při hledání partnera neztratili optimismus, nadhled a NADĚJI.

Prolog Helena rozřezala poslední krabice, přidala je na hromadu dalších už připravených kartonů a svázala je provazem. Děti se chopily připravených balíků a vydaly se ven s cílem najít v okolí nového bytu kontejner. Helena na chvíli osaměla. S pocitem příjemného uspokojení procházela jednotlivé místnosti bytu, které se jim už během jednoho týdne po přestěhování podařilo uvést do obyvatelného stavu. Na chvíli se posadila na pohovku v obývacím pokoji a pohodlně se opřela. Po poněkud hektických událostech posledních dnů si konečně dovolila úplně se uvolnit. Cítila neobvyklý klid. Změn ve svém životě už se nebála, naopak, vítala je. Nový byt znamenal i začátek nového života. Života ve třech. Jen Helena a její děti. No děti… Syn i dcera už ji dávno přerostli. Dceři chyběl k dospělosti jen malý krůček, synovi sice o trochu delší krok, oba se ještě rádi nechali opečovávat, ale s oběma už se mohla bavit jako s dospělými. Vlastně to byla dcera, kdo přišel s myšlenkou přestěhovat se. Právě dcera nejhůř snášela domácí dusno. Nestála o úplnou rodinu,

která už stejně rodinou nebyla, ani o manželství rodičů, které už existovalo jen na papíře. Helena se spokojeně protáhla. Konečně se mohla volně nadechnout a nebylo to způsobeno jen blízkostí lesa, který byl od jejich bytu vzdálen sotva pár metrů. Po dlouhé době se cítila spokojená. Co na tom, že se byt, ve kterém už týden bydleli, nacházel v panelovém domě. Co na tom, že pohovka, na které seděla, patřila majiteli bytu. Co na tom, že pro sebe neměla samostatnou ložnici, protože ta její byla součástí obývacího pokoje, tedy společného prostoru a představovala ji vlastně pouze matrace a noční stolek. Manželské dvojlůžko zůstalo v původním bytě. I s manželem. Helena zadoufala, že se manžel brzy změní v manžela bývalého a ona bude moci tuto životní etapu definitivně uzavřít.Ohlédla se dozadu na svoji matraci a lehce se zachvěla při vzpomínce na noci s již téměř bývalým manželem. Otřásl jí chlad a v žaludku ucítila mírnou nevolnost.Dva cizí lidé v jedné ložnici, v jedné posteli, otočeni k sobě zády… Nuceni sdílet intimitu, kterou už dlouho necítili. Manželskou postel by Helena nestěhovala, ani kdyby se do nového bytu vešla. K čemu by jí vlastně byla? Pro případné návštěvy stačilo roztáhnout pohovku, na které Helena seděla.

Případné návštěvy? Vždyť nemá koho pozvat. Helena se zamyslela. Kdy se jí naposledy dotkl nějaký muž? Měla několik kamarádů, ale nikoho skutečně blízkého. Nejbližšího. Nenastal čas něco s tím udělat? Kamarádka Aneta už dávno Helenu přemlouvala, aby se zaregistrovala na některé ze seznamek. Helena podobný krok odsunovala až na dobu po rozvodu. Jenže rozvod se protahoval, roky přibývaly a osamocené večery už Helena raději nepočítala. „Jak dlouho chceš čekat? Až do důchodu?“ posmívala se jí Aneta. „Nasadíš klapačky, vezmeš hůl a vyrazíš na rande?“ Helena se znovu otočila a zadívala se na svůj odraz v zrcadlových dveřích šatní skříně. „Na svoje roky nevypadáš zase tak špatně,“ sdělila svému obrazu v zrcadle. „Jen jestli to nebude tím, že jsi krátkozraká a díváš se na sebe bez brýlí,“ dodala vzápětí. „Možná bych vážně neměla čekat, mladší už nebudu.“ Od svých známých věděla, že najít toho pravého může trvat hodně dlouho. Nebo se to také nemusí podařit vůbec. Samota už Helenu dávno přestala děsit, zvykla si rozhodovat o sobě sama, zvykla si i na zodpovědnost za sebe a své děti, zvykla si na svoji volnost. Společné soužití s manželem bylo

formální už víc než rok před přestěhováním, vlastně jen občas sdíleli prostor jednoho bytu. Společně nedělali už téměř nic. I čas pro děti byl oddělený. Tak co mi vlastně brání, přemýšlela chvíli Helena. Stěhovat si sem nikoho nebudu. A věrná už nemám být komu. Večer se Helena připojila na internet, otevřela stránky Seznamky, cz a vytvořila profil. Na závěr ještě poslala ke schválení svůj inzerát. Svět je krásné místo k žití, ale mohlo by být ještě krásnější – s přítelem, později partnerem, který by se mnou radosti života sdílel.

Část první Seznamování očima žen

Inzerát První odpověď přišla v odpoledních hodinách, několik minut poté, co se inzerát objevil na internetu. Vzápětí mobil v kapse ženy zavibroval podruhé. Potřetí. A znovu. Otevřela mobil. Předmět: Odpověď na inzerát v seznamce… Helena se podívala na hodinky. Bylo právě 17.00. Zřejmě skončila pracovní doba, pánové odložili notebooky, tužky, lopaty nebo něco jiného a podívali se, co je nového na seznamkách. Rychle napsali odpověď, aby je náhodou někdo nepředběhl. Helena dál v klidu umývala nádobí. Teprve večer se přihlásila ke svému účtu, aby si pročetla odpovědi na svůj inzerát. Od svého experimentu si mnoho neslibovala, ale jak postupně zjišťovala, skutečnost ještě silně předčila očekávání. Většina odpovědí byla stručná, přímo minimalistická. Už ta první jí skoro vyrazila dech. Tady jsem: 48/170/80 No to je úžasné. Mám si tě přijít osobně vyzvednout? A kam vlastně? Ahoj, kolikrát jezdím do Brna a nemám kde v noci přenocovat…

„To je ovšem tvůj problém,“ napsala rychle odpověď. Ahoj, sluší ti to, co takhle zkusit něco nezávazného? Klidně to zkoušej, pokud najdeš sobě rovnou. Ahoj nezajdem na kafe broněk Nezajdem. Proč bychom měli? Ahoj, jsi sympatická žena a tak si tě dovoluji oslovit. Nevím, jestli nebude problém můj věk 59 let, svobodný a bez závazků. Taky mám pár kilo navíc. No uvidím, jestli se dočkám odpovědi, ale jsem optimista…Vašek No, milý Vašku, optimismus si ponechej, ale nech si i svůj věk a kila navíc. Ledaže bych tě přivítala ve své poradně pro výživu… Ahoj. Zaujal mě tvůj inzerát. Jen krátké info o mě (rád napíšu víc a pošlu foto přímo na tvůj email). Jsem VŠ 44/164/66 z Olomouce – mladšího vzhledu, svobodný, bez závazků, nekuřák. Mám rád přírodu, hory, cestování, rád fotím, rekreačně sportuji. Kdybys měla zájem, napiš. Promiň, ale jsi poněkud podměrečný. Potřebuji k muži svého srdce vzhlížet a ty jsi ještě menší než

já. Pokud bych si vzala podpatky, budeš vzhlížet ty ke mně a to je pro mě vrcholně antierotické… Ahojky, rád bych se s tebou seznámil, odkud si? Mira 33 l. Zkus si přečíst, profil, chlapče. Odpovědi bez textu omezené na smajlíky hned mazala. Navíc u většiny z nich postrádala podpis. Moc si nevěděla rady ani s osamocenými větami typu: Seznámíme se? Ahoj J , psal další. Co odpovědět na takovou odpověď? Snad jen: No nazdar. Chtěl bych se s tebou seznámit. Tak pro to zkus něco udělat. Třeba se alespoň představit. Další ze zájemců dovedl úspornou formu téměř k dokonalosti: Ahoj, 57 l., jsem podn., hl. kamaradku Tak hledej, hledej. A hodně štěstí. Ahojky, neznámá. Písneme si? Rád se seznámím. Jsem 43,185,SŠ,rozveden,zajištěn. Nebopozvu na dobré papáníčko-vzájemné sympatyje řeknou víc? Pohodový páteček, papa Pepa

Papa Pepo, sympatyje musí být… Bože, nakonec snad začnu šišlat, vzdychla si. A takového pejska bys nechtěla, ptal se další. Podívala se na přiloženou fotku. Byl na ní obtloustlý muž s pleší, objímající svého psa. Oblečený do trenek a trika, které stěží zakrývalo jeho pivní bříško. Na nohách měl silné ponožky a sandály. Do tváře mu neviděla. Pes by ještě ušel, napadlo ji. Další odpověď byla také stručná. Možné já? Podívala se na připojenou fotografii a zaúpěla. Jednoho otce už mám, stačí. Zcela nemožné… Ahoj, menuju se Štefan,a rád bych se stebou seznámil. Jsu rozv.z JM,53Let.Jsu nekuřák,alkohol nemusím.Jsu hodnej a inteligentnej muž. Mám rád vše,co k životu patří.Děti nejsou překážkou.Pa Š Do očí jí vhrkly slzy. Z tebe ta inteligence přímo čiší. Jen nevím, jestli na mě nejsi inteligentnej až moc. Pozvani na kavu... Karel 1747450l. a ujdu. Usmev prosim-! Apropo foto muzu poslat i s dalsim info.P.S. Hezky nejen den.

Myslím, že foto ani posílat nemusíš, Karle, děkuji… Dobrý den,až budete mít čas a náladu mrkněte na můj profil a fotečky, pokud se neleknete písněte ...Příjemný zbytek dne. Robert Asi nepísnu, lekla jsem se. Potetovaný drsoň, to je můj sen. Jen aby se nezměnil spíš v noční můru. Otřásla se. Ahoj rad bych tě pozval na kavu napiš budeš lichtít s pozdrave pepa. Su z Liberce. Promiň, Pepo. Linechcu. Mimochodem, jsem z Brna. Bydliště mám uvedeno v profilu. Dobry den preji. Nejenom ze jste krasna zena ale vypada to ze vite co chcete od zivota.Myslim ze zacit znovu nejni nikdy pozde,a dobrych pratel nejni nikdy dost. Rad bych si vymenil par prijemnych sluvek,budete-li mit zajem poznat nove kamarady-rad pockam na odpoved. Karel. Máte pravdu, Karle. Bohužel opravdu vím, co chci, a slevovat se mi nechce. To nejni moje cesta. Dobrý den, nevadil by vám přítel starší o 20 let? Rád vám o sobě napíši. Bohumil. Vadil, Bohumile, vadil. Nejsem gerontofil.

Ahoj, jsi krásná žena, rád bych tě poznal. Skutečně klameš tělem, vypadáš tak na třicet.20/188/78 Bohužel nejsem ani pedofilka. Další odpověď neměla chybu: Ahoj, chtěl bych se stát tvým osobním WC, psal 33 letý vysokoškolák. Pochopitelně se ani nepodepsal. Jeho profil byl zcela prázdný. Odpověděla okamžitě: „WC mám. Nepotřebuješ spíš terapii?“ Poslední odpověď byla zcela bezkonkurenční: Hledám intimní kamarádku, napiš mi na můj mail:[email protected]. Čekám J Zajásala: Heuréka! Konečně vím, co mi chybělo ke štěstí. Lesbická láska! Začínala být unavená. V rychlosti přelétla další e-maily, přišlo jich víc, než čekala. Svou roli zřejmě sehrála její fotografie, vlastně několik fotografií, výsledek jejího experimentování se samospouští a dalších „uměleckých“ úprav, které se její dceři velmi povedly.Marně však čekala na zajímavou, smysluplnou odpověď. Z přiložených fotek na ni hleděli mladí svalovci, většinou svlečení do půl těla, potetovaní Rambové, sportovci v šusťákových

soupravách nebo lyžařských kombinézách schovaní za tmavými brýlemi, několik obtloustlých venkovských strýčků v trenýrkách nebo mírně anorektičtí mladíci se smutným výrazem. Občas hodně prozrazoval už nick sám o sobě nebo úvodní pozdrav. Přemýšlí vůbec ti pánové, když se představí jako „bzuk“ nebo třeba „pavlik. bambino“?Neměla ráda hrubost, ale zdrobněliny u mužů středního věku jí připadaly … prostě odpuzující. Na většinu dopisů neodpověděla ani formálně, ze všech těch smajlíků, pozvání na kafíčko a jiné dobrůtky bez dalšího textu, ze všech „ahojíků“, „papa“ a jiných infantilismů se jí zvedal žaludek. Znovu se jí potvrdilo, že je zajímavá pro kategorii můžu od 55 let výš. Ti mladší, čtyřicátníci, její vrstevníci, zjevně hledají také mladší, tedy třicátnice. Povzdychla si. Nejsou všichni postarší muži stejní, přemítala, ale víc si přece jen rozumím s těmi přibližně stejně starými. Nebo mírně mladšími. Padesátníci nebo vlastně téměř šedesátníci jí vesměs připadali usedlí a příliš pasivní…a po pravdě i fyzicky nepřitažliví L. A navíc jsem ulítlá na psavce, přemýšlela Helena, to už se v dnešní době nenosí? Znovu nahlédla do několika odpovědí. Čím chtějí všichni ti muži

zaujmout, když o sobě nejsou schopni napsat ani pár souvislých vět? Kromě inzerátu měli k dispozici vyplněný profil, včetně několika řádků o její představě partnera a vztahu. I číst je v dnešní době už ztráta času? Podívala se na sebe do zrcadla. - Kde jsou všichni zajímaví, inteligentní, duchaplní, aktivní muži středního věku? povzdychla si. - Jsou zadaní, odpovědělo zrcadlo. - Všichni? - Buď jsou ženatí, nebo mají mladé atraktivní milenky. Nebo obojí. - A já jsem co?Přece nejsem ještě ani stará ani neatraktivní. - To bylo vtipné. - Ha, ha, ha. Mám se jít pověsit, nebo co? - Máš na výběr. Buď snížíš laťku, nebo zůstaneš sama. - Chceš říct, že jsem moc náročná? - To jsi. Není ti dvacet. Ve svém věku už moc šancí nemáš. - Nechci vztah za každou cenu. Nemám důvod být s někým, kdo mi nic neříká. Nepotřebuji ani kamaráda ani příležitostného milence. Mám zájem

o partnera v pravém slova smyslu. O někoho, kdo mi nechá moji svobodu a současně bude schopný se mnou držet krok. O někoho, s kým si budu rozumět a kdo mě bude po všech stránkách přitahovat… - Hezká pohádka… Tak sni dál… Měla chuť do zrcadla třísknout. Ale spokojila se s tím, že ho otočila ke zdi.

Týden na seznamce Po neúspěchu s prvním inzerátem se Helena rozhodla zaregistrovat na seznamku Štěstí. Vymyslela si přezdívku a použila jednu ze svých soukromých e-mailových adres. Detailně vyplnila profil, přičemž rubriky, které vyplnit odmítla, alespoň opatřila komentářem:Intimnosti jsou intimní – takže až z očí do očí jen tomu jednomu vyvolenému J . Přidala fotografii a pohrála si i s textem inzerátu, aby přitáhla ty zájemce, kteří by mohli odpovídat jejím představám, a předem odradila ty, kteří ji vůbec nezajímali. Poslala inzerát ke schválení a nalila si skleničku čistého vína ve snaze spláchnout poněkud hořkou pachuť. Zkusila racionální argumenty, ale necítila se o moc lépe. Rozvodem život nekončí. Nechce být do konce života sama. V reálném životě má jen minimální šance na seznámení se. Internetové seznamky jsou dnes už běžným způsobem seznámení zvlášť u dospělých středního věku. Jsou seznamky běžným způsobem seznamování i pro osamělé psycholožky středního věku? Může si při své práci dovolit na některé z nich exhibovat?

Co když v anonymním virtuálním prostoru narazí na někoho ze svých klientů? Co když ji někdo z nich pozná? Její soukromí by mělo klientům zůstat utajeno. Chvíli váhala. Její fotografie nebyla zatím zveřejněna, ještě stále mohla profil s inzerátem i fotkami zrušit. Má však jinou volbu? Má si připnout na bundu cedulku s textem: Jsem k mání? Nebo začít oslovovat sympatické muže na ulici, v obchodech, restauracích či dokonce v prostředcích MHD? Zběžně nahlédla do profilu několika mužů její věkové kategorie. Většina mužů měla zjevně odpor k psaní a jejich profily byly vyplněné jen minimálně. Našli se však i takoví, kteří detailně popisovali délku a šířku svého přirození a přítomnost či nepřítomnost, tvar či hustotu svého ochlupení, případně další detaily ze svého intimního života. Podobné profily už předem vyloučila ze sféry svého zájmu. Ty zajímavé si uložila do paměti, ale rozhodla se prozatím nikoho aktivně neoslovovat a vyčkat na odezvu na svůj inzerát. Přála si, aby nemusela hledat. Raději by byla sama objevena.

Pondělí, den 1. (Drazí přátelé! Nerada bych vypadala jako kurva, ale byla bych ráda, kdybyste mě využívali častěji. S pozdravem, Vaše gramatika.) Večer po návratu z práce se mírně nedočkavá Helena přihlásila na svůj profil. Vzkazů přišlo hned několik desítek, návštěv měla ještě několikanásobně víc. Někteří z návštěvníků nereagovali vůbec, několik z nich zanechalo pouze ikonku s prvním dojmem: Líbíš se mi. Zajímavý profil. Popovídáme si? Co pozvání na kávu? Pomazlíme se? Helena se rozhodla, že se ikonkami nebude vůbec zabývat a raději projde množství vzkazů. Některé z nich rovnou házela do virtuálního koše, některé vyhodila až po krátké reakci. Jak se vzkazy probírala a třídila je, postupně zjišťovala, že se její schránka začíná silně vyprazdňovat, až na dně zůstal pouze jediný vzkaz od muže, kterého Helena zařadila do pracovní kategorie: K dalšímu prozkoumání.

Při čtení ji dokázal nadchnout hned první vzkaz: KR2: Proč máš tak veliký uši? Sibi: A proč máš tak malý mozek? Fanda48: Ahoj jmenuji se Franta je mne 48 let a take hledam Važnej Vstah tak co skusime to Franta odepiš. Sibi: Myslím, že nezkusíme, Franto. Helena Viki: ahoj, jsem kluk stejného vzdělání jako Ty.. je my 43, 182, 80, takže to není až tak hrozný.. dopad jsem tak trochu podobně.. ale vše je viřešeno.. bylo by fajn, vydět se.. Sibi: Ahoj, sice jsi stejného vzdělání, ale na vyjmenovaná slova po v a m jsi zjevně chyběl, že? A navíc ses zapomněl podepsat…Helena Bedan:ahojki ,jeden troufalec se hlasi. Helena prohlédla profil, ale byl zcela prázdný, chyběla i fotka. Chvíli přemýšlela, jestli má smysl reagovat. Ahojky, tak ať ti neupadne ruka, napsala, jsi troufalec nebo spíš zoufalec? Vzápětí svou odpověď zase smazala, vzkaz vyhodila do koše a četla dál. SAM1: Dobrý den! Mohu se o Vás ucházet? S pozdravem a přáním hezkého dne, SAM1

Helena se zadívala na přiloženou fotku a upřímně se vyděsila. Přestože jednoznačně uváděla v profilu, že má zájem o vrstevníka, muž na fotce už dávno nebyl vrstevník. Kdybych byla hodně tvrdá, řekla bych, že o tebe už se bude ucházet tak leda smrt, ulevila si Helena a vzkaz vymazala. Mario11: ahoj skus to semnou pa mario na vzdy spolu Sibi: Ahoj, ale myslím, že pravdou bude spíš ni kdy spolu…Helena Lub186: achojki, nechtela bisy treba prohodit par slov? mej pohodovej tiden. Luboš Sibi: Bingo! Nechtěla. Ozvi se, až se naučíš česky. Dobrou noc. Helena Mišak: Ahoj jmenuji se Oldřich, je mi 33 let, jsem z Brna, svobodný, zajištěný, hodný, pohodář. Pokud bi ti nevadilo, že jsem mladší tak k lidně napiš rát se stebou seznámím, ahoj Olda. Sibi: Jenže mně by to vadilo, opravdu hledám vrstevníka v podobné životní etapě. Helena FFF: Co..píšeš, takhle ,tu a tam ..krásnou literaturu mnoho pravda nežeru…. Franta

Ale jinak, soudím podle tvé fotky, žereš nad míru… běželo hlavou Heleně. Petr_45: Rád se seznámým. Jsem 45,185, rozveden. Hezkí den přeje Petr- hnědá očka, černý vlas. A k tomu krátký rozum, as… Rodovc: jsem skromní věrní ale ted jsem sám a nemám to komu dát moji persktivu bt takoví jak che ta žena co potřebuje odemě lásku věrnost a porozumění jak když jsem sám jsem pracovitý ale i milí ktomu co mi život dá naděj žít vedle někoho co odemě oočekavá žena od muče .Mužem jse setkat prosím děkuji naschle na váš email odvás Roman, vichodočeskej kraj---45let mije prosím. Sibi: Mi je 44 a nejsu z východočeskýho, ale tvrdý Y mě psát naučili. Helena MIRIN: Ahoj. Mohu splnit tvoje očekávání.(Mirek 49 let/VŠ z Brna) Na fotografii byl asi 150 kilogramový muž. Helena chvíli přemýšlela, která očekávání měl Mirek na mysli. Že by měla nadšením otevřít náruč podle vzoru „to všechno je moje“?

SUBMIN: Hezký dobrý den. Nechtěla byste mít svého osobního otroka a sluhu? Ovládám veškeré domácí práce a hledám paní, které bych mohl sloužit. Někdy se divím, že jsem se ještě nepozvracela… Ale sluha by se hodil … alespoň bych to po sobě nemusela uklízet, konstatovala poněkud konsternovaná Helena, když vypínala počítač. Úterý, den druhý („Šišli, mišli, kam jsme přišli? Na šišlavý vršíček, kde si šišlá liška s myškou, jak prý strašně šišlá šnek.“) Pája: Ahoj, jmenuji se Pavlík. Máš ráda zvířátka? Mám doma Filípka a Daisynku. Nyní ještě čtyři koťátka. Britská modrá. Pak mám ochočeného králíčka Mikyho. Bydlím jižně od Brna. Jestli budeš chtít, tak Ti napíši o sobě více. Přeji pěknou neděli, Pavlík Až do této chvíle jsem netušila, že nejlepším lékem proti zácpě je pobyt na seznamce, povzdychla Helena a odešla na toaletu. Vzkaz ji silně provokoval k černohumorné odpovědi typu:

Zvířátka miluji ve všech úpravách. Co třeba králíčka na česneku, umíš? Přijela bych s dětmi na oběd. Ovládla se a odpověď neposlala. Pavlino:Ahojík, přeji krásný večer, máš moc krásně napsaný profilek, je vidět že to psalo srdíčko. Určitě jsi báječný človíček a ještě k tomu nádherná žena. Jsem Pavel bude mi letos 46let jsem rozvedený, mám jedno dítě a to už dospělého. Žiji v Adamově a pracuji v Brně. Když mi prosím napíšeš tvůj emailík, tak pošlu svou fotečku, ju? Tak zatím přeji krásný večer a ještě kouknu jestli třeba tu nejsi pa Pavel Sibi: Děkuji, ale nechci, myslím, že by to nemělo smysl. Promiň, hledám něco jiného. Helena Helena špatně snášela zdrobněliny u dospělých mužů. Chlap, který ve 46 letech zdraví Ahojík, a posílá fotečky, určitě nosí trenýrky s červenými medvídky a na víkend jezdí za svou maměnkou, aby mu vyprala košilky, tričenka a mikinky a napekla pekáček buchtiček. A tento navíc říkal „ju“! Pavlino: Hm..ani jsi tomu nedala šanci..........Helenko ty poznáš podle pár řádků zde napsaných, že by to nemělo smysl....tak to jsi dobrá.....opravdu....Také si občas jen tak píši, mám tolik popsaných papírků. Jeden bych Ti Helenko poslal, jsou tam mé myšlenky, od srdíčka, třeba rozsvítí plamének v Tvé dušičce….

Sibi: Pochopitelně z pár řádků mnoho nepoznám, ale cítím, jestli mě řádky oslovily a mám chuť rozvíjet další komunikaci nebo spíš ne. U tebe mám dojem, že každý vysíláme na úplně jiné vlnové délce. Mimochodem, zdrobnělinky a infantilismy u dospělého člověka u mě vyvolávají kopřivku. Hodně štěstí při hledání té pravé. Helena Pavlino: Děkuji za odpověď. Máš pravdu, deme každý jiným směrem. Přesto Ti tedy HELENO přeji ať najdeš toho pravého dospělého muže. Pavel  SP12345:Jsem tu pro Tebe. Smolíček Pacholíček. Sibi:Já už ze Smolíčků vyrostla. Jezinka DSJ: Jsem 52/171/80 s vlastním bytem v Jevíčku. Rád Vás pozvu na cokoliv. Těším se na odpověď. Foto posílám. Žiji sám ve svém. Jsem rozvedený. Mám blízko k hudbě a snad ke sportu. Zajímám se o vše nové. Přitahuje mě D/S vztah. Jan Helena se pochlubila vzkazem své kamarádce Anetě: „Velmi lákavá nabídka. Jen si nejsem jistá, jestli mám být D nebo S. J“ Odpověď od Anety přišla okamžitě: „Jednoznačně D! Spráskat bičem! J“

DAV: Ahoj, je mi 48 let, jsem cizinec z jižní Evropy, Chorvat, majitel cestovní firmy, sportovní typ 180/74, vysokoškolák, elegantní, komunikativní romantik se smyslem pro humor, dobré jídlo a zábavu, mám rád výlety do přírody. Moje dospělé dcery už mají svůj život, tak hledám ženu, se kterou bych mohl trávit noci … Jsi můj typ. Neumím moc dobře česky, ale s tebou se to rychle naučím Prosím o Tvou odpověd, jsem v Liberec, pozdrav, Davor Sibi: Děkuji, ale vypadá to, že se ani moc neorientuješ v mapách. Nezdá se ti Brno trochu z ruky? Helena ZDEN-66: Ahoj, jak se mas? Jmenuji se Zdenek. Mohli bychom se seznamit, pokud by ti nevadilo ze ziji uz 4 roky v Anglii? Jestli budes mit zajem tak prosim odepis. Hezky den Zdenek  SIBI:Ale ne, proč by mi to mělo vadit? Stačí, když mi pošleš letenky na cestu tam i zpět. Svoje dvě děti beru s sebou. Helena BOBOB: ahoj napiš dik pa bob Možná mělo být na konci spíš „blb“ Není to překlep?, přemýšlela Helena a zkusila novou verzi vzkazu.

AHOJ NAPIŠ DIK PA BLB (poslední dvě slova je možno psát i bez mezery, čímž se ušetří jeden znak). Další vzkaz Helenu doslova nadchl. Obsahoval totiž jediný smajlík bez dalšího komentáře. Přesto se rozhodla odepsat. 1X1Y: :-) Sibi: Díky, ale mám trošku problém zapamatovat si tolik údajů hned napoprvé, nech si něco i napříště, nemusíš na sebe hned prásknout všechno, no ne? Helena Boubelinka: MAM TU NEKOHO KDO JE SAM A CHCE ZNEKIM ZALOZIT RODINU A JE MU 35 Sibi: JA TU MAM PĚT KOCEK A RODINU UZ NECHCI ZNIKIM Další vzkaz poslal motorkář Hafík ze Dvora Králové: Hafik: Dobrý den ,až budete mít čas a náladu mrkněte zde na můj profil a písněte, písněte, zajdem někam na pokec…jen pozor, fotka neodpovídá,jsem ted o 12 kg. lehčí a štíhlejši...změnil jsem jídelníček. Robert Zdá se, že mu zeštíhlel hlavně mozek, povzdychla Helena, když nahlédla do jeho profilu. Co ji

připadalo obzvlášť přitažlivé, bylo Hafíkem zmiňované „tetování na pravém rameni lebečky a Harley Davidson.“ Jen by mě zajímalo, mudrovala Helena, kde se nachází „pravé rameno lebečky“? Víc vzkazů už Helena nezvládla přečíst. Bože, co je tohle za panoptikum? Kde jsem se to ocitla, zaúpěla. Vzala do ruky poznámkový blok a chvíli počítala. Resumé dnešního dne: Favorité: 0 Muži k dalšímu prozkoumání:0 Mimoňové: 38 Středa, den třetí (prožitý ve výřivce) Moj43: Přeji pěkné ráno a krásny celý dnešní den. Jsem Mojmír, je mi 43 a mam 14 ti letou dceru ve vlastni péči. Jsme sami již téměř 5 let. Mam vlastni byt, auto, motorKu i práci co mě bavi, ale i tak nám pořad někdo scházi,,?Mam středošolske vzdělani, měřím cca 173 a vážím 80kg. Doma máme papouška a na zahradě dva psy,,,,tak kdyby jsi třeba chtěla??Rad Tě poznam osobně,,ještě jednou přeji krásny den, čauky Mojmir.

Helena pohlédla na fotku. Na gauči se rozvaloval strejda s bříškem, který si zjevně ubral minimálně 20 kg a 20 roků. Vzápětí putoval do koše. Další zájemce byl zjevně online: OldovK: Ahoj neznámá, mám rád zpětnou vazbu, kterou se řídím. Nechci se zařadit mezi ty stále stejné, opakující se.......... Pokud si budeš chtít aktivně odpočinout, jezdím o víkendu na hoďku a půl plavat do Kuřimi(http://www.wellnesskurim.cz/). Rekreační plavání, výřivka, parní lázeň. Zdraví neprospěšných káv a čajů bylo dost, tak zde je alternativa. Sibi: Aktivní odpočinek beru, ale první setkání v bazénu nebo vířivce? To zní dost… zvláštně. Pravděpodobně nechceš kupovat zajíce v pytli. Helena. OldovK:Ve výřivce se dobře povídá, Helenko, žádné postranní úmysly nemám. Sibi:Povídá? A s kým? S výrama? Maximus byl také online a rozhodl se zahrnout Helenu řadou dotazů: Maximus:A co si studovala za VŠ? A co tu hledáš? A jak se ti žije bez chlapa? Už tě nebaví robertky?

Sibi: Už jsem se smířila s tím, že chlapi jako živočišný druh vymřeli. Ochočím si jiné zvíře. J Helena Maximus: To jsou silná slova… Kde bydlíš, mě si třeba nevybereš? Jaká sou kritéria? Sibi: Pro začátek někdy stačí umět se podepsat. A přečíst si pozorně profil. Co ty na to? Maximus: A to já neumím? Sibi: To nevím, ale zatím jsi to neudělal, zdá se. Maximus: Ty budeš asi nějaká komplikovaná bytost. Helena si pomyslela něco o bytostech nekomplikovaných, přímo jednoduchých, ale Maximus se mezitím odhlásil. Naštěstí. Ludvar: tady jsem :-) 47/178/85 VŠ z Brna. foto mohu zaslat. Ať jsi, kde jsi, klidně tam zůstaň. Murko: Ahoj, popovídáme si? Martin Sibi: Ahoj, nahlédla jsem do tvého profilu, působíš sympaticky, ale na mě jsi příliš mladý. Já už děti neplánuju, mám odrozeno. Helena Murko: Nemusíme mít hned vážný vztah, stačí nezávazný, ne? Sibi: Jenže mně to nestačí a nic na tom nemění fakt, že se aktuálně

nechci vázat ve smyslu dalšího manželství. Murko: Chtěl bych zkusit intimní vztah se zralou ženou. Sibi: Proč ne, tak zkoušej. Přeji hodně štěstí. Murko: Ty hned zavrhuješ něco hezkého a ještě jsi to ani nezkusila! Čtvrtek, den čtvrtý (plný tikání) MMM: Ahoj jsi opravdu kus krásné ženy.. Mám chuť se s Tebou seznámit, ale také chuť se něžně mazlit, dlouze líbat a poté vášnivě MILOVAT!!! Chci Tě princezno! 25 let Sibi: Nejsem kus, jsem celá… A nechci tě, žabáku. Kozros: Ahooooj J J JTady Rostik … A kdo si ti? Sibi: Tlustej zpocenej plešatej starej chlap, kterej se tu dobře baví J Rogogo: Ahojki, zkouším ti poslat vzkaz… Roman Sibi: Tak zkoušej, zatím žádný nedorazil. Helena LovecKa: Ahoj. Máš to pěkně napsaný, já nejsem až takový pisálek. Prostě zvu do termálů příští víkend na 4 nebo 5 nocí Slovensko nebo Maďarsko, je to tam super relax. Pepa od K.Varů. Jdeš do toho? Karel

Sibi: Nejdu. A předpokládám, že jsi to ani nemyslel vážně. Helena LovecKa: Nevěděl jsem, že relax v termálech a pohoda a relax vůbec jsou ti cizí. Sibi: Relax a pohoda mi cizí nejsou. Cizí jsi pro mě ty. Pepin1812: Hledam zenu k vstahu ne imeili… Posilam telefon, těšim se. Trochu se obávám, že se budeš těšit hodně dlouho, Pepine… Vojtec: Ahojky, jsem nezadaný rozvedený muž,46 let 175 cm vysoký viřešená minulost. Dělám do starožitností. Jestly máš odvahu, tak zavolej na mobil Vojtíškovi. A můžeš mi hned tikat. Sibi: Odvaha mi nechybí, ale volat ani tikat nebudu Vojtíškovi ani nikomu jinému. Helena Mydva: ahojky, jsme mladý pár 29 a 30 z okresu Znojmo a hledáme ženu, která by s námi chtěla zkusit mazleni a milováni ve třech. upřednostňujeme dlouhodobé přátelství a kamarádství. samozřejmostí jsou oboustranné sympatie. zázemí máme :) Sibi: V hledání vám nepomůžu, lituji… Helena Mirakl: Ahoj. Jmenuji se Mirek a je mi 42let,176cm,85kg,sportovní postavy. Touto cestou

sem se rozhodl ti napsat a oslovit. Mám zájem se s tebou seznámit a něco si s tebou napsat. Doufám že ti nevadí že ti tikám. Jsi krásna žena! Sibi: Tykání mi nevadí, ale s tikáním mám trochu problém. Helena Mateooo: Ahoj, nevypadáš nejhůř, ale trochu za zenitem, co? Hodiny už dotikaly… tik, tak J „Myslím, že dotikal především čas určený pro seznamku,“ povzdychla nahlas Helena. „Jdu dělat něco rozumného,“ dodala a šla zkontrolovat zásoby vína ve spíži. Na další podobné perly už dnes nějak neměla sílu. Pátek, den 5. (den zatmění mozků) Jirka35: ahoj, rád bych tě poznal, seznámíme se? Petr Sibi: Vzhledem k prázdnému profilu neumím dost dobře odpovědět. Zatím vím jen to, že jsi poněkud mladší, než bych si představovala. Jirka35: Takže hledáš někoho jiného??? Sibi: Jak mohu odpovědět, když jsi o sobě vůbec nic nenapsal? Zkus se trochu představit, prosím. Jirka35: Ty jsi nějaká rázná…

Ardnij: Jak se máš? Jindra Sibi: Hezký večer, děkuji dobře. My se známe? Helena Ardnij: Ne, jen se pokouším, abyjsme se znali… Sibi: V tom případě jsi nezvolil nejlepší způsob. Zkusíš napsat pár vět o sobě, ano? R123: Neruším, krásná vílo? Sibi: Rušíš, ošklivý trpaslíku. Co jiného odpovědět na podobný dotaz? Pixi: me by jsi nechtelaaaaa....?...... Sibi: Jsi hodný, přítulný a nekoušeš? Nebo jak mám rozumět tvé otázce? Jose: jsem z Břeclavy a odkud seš ty? Sem asi již starší 58/178/85 na odpověď odpovím Helena si povzdychla. Odkud asi jsem, když v profilu jednoznačně uvádím, že bydlím v Brně?Vzhledem k tomu, že i v inzerátu píšu o tom,že bych ráda poznala muže z Brna nebo nejbližšího okolí, představuje místo mého bydliště nerozluštitelný rébus. Asi tak jako odpověď na otázku, jak dlouho trvala třicetiletá válka.Bože, do čeho jsi tu duši vrazil, povzdychla nahlas Helena a s nadějí klikla na další vzkaz.

Jií: Ahoj, všiml jsem si, že máš podobný koníček – také trochu píšu. Něco ze svého života. Jiří Sibi: To mě zajímá. O čem z tvého života kniha bude? Helena Jií: Heleno, o všem co jsem prožil a hlavně je směrována pro ty, kteří mají podobný zdravotní handicap jako já, aby pochopili, že s ním život teprve začíná. A budou v něm i básně, protože dokreslují určitou etapu mého života, kdy jsem před 4 roky ztratil to, co jsem dodnes nenašel. Byla to láska k ženě, které pro mne neskončila dobře. Tak tolik asi pro dnešek. Mimochodem – souvisí Sibi se Sibiří? Sibi: Nepřímo – můj nick souvisí s jedním z mých koníčků. Jií: A z které části Sibiře jsi? Není u vás trochu zima? Sibi: Jsem z Bystrce. Zimu moc ráda nemám. Sibiřskou si raději ani nepředstavuji :-) Jií: Možná to znamená, že máte v Bystrci Sibiř, protože u vás netopí…Ale teď se chci zeptat: co je to nick? Sibi: Nick? Přece jméno, nebo přezdívka, pod kterým tu vystupuji. Jií: Teď už tomu vůbec nerozumím, na profilu máš napsáno Sibi, ne Nick.

Sibi: Myslím, že si pořád nerozumíme. Nick je totéž co jméno (anglicky). Moje jméno vzniklo v souvislosti s jedním z mých koníčků, jak už jsem psala. A moje jméno pro potřeby seznamky je Sibi. Jií: Tak ahoj Nicku, jak je u vás na Sibiři? Jsi taky tak ledová? I v srdci? Na to ale vůbec nevypadáš. Co ty na to, Nicku? Problém je v tom, že máš vedle fotky napsáno Sibi, ne Nick, jak se domníváš. Sibi: Co já na to? Že to vzdávám! Sbohem. Sobota, den šestý (plný sexu a barev) Fredy: Ahojky, omlouvám se za moji troufalost...., nabízím 3000 za diskrétní sex... Sibi: Jsi z laciného kraje… mám mnohem lukrativnější nabídky… Mazlik: ahoj nehledáš náhodou nějakeho mazlika: viš libiš se mi Sibi: Ani náhodou. Mazlíčků mám doma plno. Jeden mi právě sedí na klíně. Pier: ahoj jsem normálni kluk moc mě vždycky lákalo zažít něco vzrušujícího s o něco starší partnerkou. Masáže, mazlení...někoho rozmazlovat. Je to taková moje tajná erotická představa a hledám ženu které by

s to líbilo zase s mladším. Šlo by jen o kamarádství a hrátky. Petr Sibi: Každý máme své představy. Tak hodně štěstí při hledání, já ti určitě nepomůžu. Žádnou takovou ženu neznám. Ale děkuji za příspěvek do připravované knihy sexuálních fantazií českých mužů. Helena Mario: Ahojky a moc pěkný příjemný večer pro moc okouzlující dámu, jsi opravdu moc sympatická a roztomiloučká. Já jsem 40 letý z Blanenska.Moc rád si jdu zaplavat, chodím do kina, jízda na lyžích na kole, čtení a mám nový koníček- začínám malovat obrázky....krajinky. Jinak Tě strašně moc rád víc poznám a třeba pozvu na dobrou kávičku a mám na Tebe jedno moc speciální přáníčko,kterým by jsi mi opravdu moc pomohla,ale doufám,že se nezalekneš. Strašně moc prosím, jestli nosíš silonky,jestli by jsi mi mohla schovávat poškozené? Moc je scháním na malování, používám je na cezení a na ty barvičky je opravdu veliká spotřeba,tak snad mi pomůžeš a moc se těším na opravdu milou dámu.pa a pěkný zbytek dne přeje Pepík a moc se těším na odpověď. Opravdu předem děkuji za pomoc tak ještě jednou se prosím nelekni, sem normální v pohodě a Ty jsi opravdu moc hezká,máš překrásné foto pa P. Moc rád něco vytvořím pro Tebe ahoj...

Sibi: Ahoj, jsem strašně ráda, že píšeš. Mám teď zrovna střevní chřipku a tak Ti ráda pošlu punčošky i s přecezenou barvou. Odstín je vhodný pro malování van Goghova pole slunečnic nebo pro natírání vojenských předmětů khaki barvou. Helenka Lumisek: Ahoj, nechceš si občas vydělat? Sibi: Máš nějaký zajímavý návrh? Lumisek: bylo by hodně smělé se zeptat, jestli bys mě nevykouřila párkrát do měsíce za peníze? Sibi: To je vážně neodolatelný návrh. Lumisek: Jen nabídka. Sibi: A nepleteš si to tu s bordelem? Ale něco bych pro tebe měla - píše mi právě kamarád, že má nová rovnátka z kalené oceli a tak by ti mohl poskytnout jedinečný zážitek z pocitu strouhané mrkve! Bereš? Fotoman: Ahoj, neměla bys nějakou pěknou fotečku svých intimních partií? Sibi: Náhodou tu mám krásné makrosnímky svých křečových žil, máš zájem? Fotoman: Jistě pošli. Sibi: Že by nová, ještě neprozkoumaná a nepopsaná úchylka? Varixofilie?

Neděle, den 7. (a poslední) Helena pročetla poslední došlé vzkazy. Uložila si pouze pět vzkazů, na které v rychlosti odpověděla. Všem odesílatelům poslala svoji e-mailovou adresu a doufala, že ji někdo z nich využije, protože se právě rozhodla profil zrušit. Na další lukrativní nabídky už neměla trpělivost. Ještě stručně zareagovala na poslední vzkaz, který právě dorazil, a vzápětí celý profil smazala. AOL: Jsi bez perspektivy. Sibi: Lepší být bez perspektivy, než bez mozku. Odmítla dále ztrácet čas odpovídáním na vzkazy. Potřebovala si ulevit a trochu se vypovídat, a tak se raději pustila do dopisu pro kamarádku Anetu. Ahoj Aneto, rozhodla jsem se ti pochlubit, že jsem poslechla tvou radu a přihlásila jsem se na Štěstí, cz. Byla jsem tu týden a nestačila jsem se divit, jaké vzkazy mi chodí. Většina těch, kteří přečetli můj inzerát, se ani neobtěžovala napsat odpověď, většinou se zmohli jen na velestručný vzkaz. Těch zajímavých přišlo jako šafránu, mám je uložené, ale zatím jsem se tu nezapovídala s nikým. Zatím se totiž neobjevil žádný

Favorit. Kdybych měla shrnout celkovou bilanci po týdnu, vypadalo by to asi takto: Totální mimoňové (rozuměj zajíčci, důchodci, negramotové, úchylové, omezující se na smajlíky a pozdravy, z druhého konce republiky nebo cizinci …) – 66 kousků Slušní, ale nevyhovující požadavkům– 18 Určení k dalšímu oťukání– 8 (3 z nich se už stihli diskvalifikovat – jeden trval na schůzce u něj doma, další chce, abych s ním žila na vesnici, třetí mě odradil fotkou) Favorité -0(!!!!!!!!!!!!!) Někdy je odrazující už přezdívka. Rozumíš tomu, jak si může někdo, kdo hledá vážné seznámení, vymyslet nick např.: „kozlik.matej“, „posuk2“ nebo třeba „lib.pr“, příp. „mazel.mazel“ nebo „kamsnim“? Nebo je to můj problém, že mám podivné asociace? Když ti přepíšu jen část došlých vzkazů, jak tě znám, určitě zareaguješ, že kdybych je nabídla jako scénář sitkomu, nikdo neuvěří, že nejsou vymyšlené, ale jde o čistou pravdu. Co říct třeba na tento vzkaz:„rat té posnam“ No, uznávám, že napsat ve větě o třech slovech hned několik chyb je výkon hodný obdivu… Přesto bych uvítala, kdyby mi přišel alespoň jeden pěkný, jiskřivý mail, bez sexuálních narážek,

bez hrubek, zajímavý, smysluplný, vtipný, nápaditý od muže bez komplexů, přiměřeně sebevědomého, chytrého a slušného. Připadá ti to snad jako přehnaný požadavek? Že se na seznamkách lže a podvádí, to mě nepřekvapuje. Je známá věc, že si ubíráme roky a kilogramy a naopak přidáváme centimetry nebo tituly. Ale myslela jsem si, že vystavovat fotky se zdráhají spíše ženy. Zdá se, že opak je pravdou. Pokud seznámeníchtiví fotku vůbec přiloží, je i při maximálním přiblížení většinou naprosto nepoužitelná. Muži posílají buď zcela rozmazané fotky, nebo se fotí proti sluníčku či jinak se schovávají – za tmavými brýlemi, džbánem piva, v motorkářských helmách, sportovních čepicích a vystavují spíše svoje auto, psa, dům, dceru, kamarádku, bývalou milenku, motorku, kolo nebo batoh… Exhibicionisté se sice také najdou, ale znáš mě – nabušení sportovci nebo zarytí cyklisté v buzioblečcích a s brýlemi, příp. narcisové v přiléhavých mokrých plavkách mi mnoho neříkají…Občas mám při čtení vzkazů a profilů chuť hlasitě křičet: Je v tomto panoptiku vůbec někdo NORMÁLNÍ? Jistě se ptáš, co dál. Rozhodla jsem se „proklepnout“ těch několik vybraných, a pokud si

s někým z nich budu virtuálně rozumět, čeká mě nová zkušenost – první „seznamková“ schůzka. V opačném případě si dávám pauzu. Potřebuji se trochu otřepat a nabrat dech. Jako každá správná kočka nyní zalézám do svého kouta a lížu si rány. Tvoje aktuálně znechucená, ale neporažená Helena

Výběrové řízení Kavárna, kterou Robert pro jejich setkání vybral, měla příhodný název: Rendez-vous. Helena se usmála, když zjistila, že jejich procházka je u konce, ale Robert ji vzápětí poučil: „První schůzka ještě není rande. První seznamková schůzka je prostě jen první schůzka.“ „A kdy schůzka přestane být prostě jen schůzkou a změní se v rande?“ zeptala se Helena, ale odpovědi se nedočkala. „To je předčasné,“ odbyl ji Robert a vedl ji do kavárny. Psali si jen krátce, Robert byl stručný a věcný, ale rozhodně nebyl pro ni nezajímavý. Z jeho e-mailů bylo zjevné, že je vzdělaný, sečtělý a na rozdíl od většiny Heleniných nápadníků bezchybně zvládal i pravopis. Na zaslané fotce působil sympaticky. Začali se domlouvat na schůzce. Když Robert na její návrh sejít se na náměstí Svobody u ptáka odpověděl bez zaváhání: „Výborně, budu tam v dohodnutý čas,“ mile ji překvapil. Byl první, kdo věděl, kterého ptáka má Helena na mysli. Na schůzku přišel vysoký muž sportovního typu s kulichem na hlavě. Trochu medvěd, běželo hlavou Heleně. Přesněji řečeno medvěd, který se

poctivě chystá na zimu, byla její další myšlenka. Když si svlékl bundu, bylo zřejmé, že mohutnost jeho postavy zdaleka není daná jen vypracovanými svaly. Co mu přebývalo na objemu, to mu chybělo na hlavě. Na fotce, kterou Heleně poslal, ještě měl krátké tmavé vlasy ostříhané na ježka. Nepřekvapilo ji to. Už si stačila zvyknout, že fotografie, které od svých ctitelů dostávala, byly neaktuální, více než jen několik let staré, rozmazané, focené proti sluníčku a nejlépe s tmavými brýlemi na očích. Když se usadili a objednali si, Robert otevřel desky, které měl položené na klíně, vytáhl z nich list papíru a položil ho na stůl. Helena byla sice mírně krátkozraká, ale nadpis byl psaný velkými písmeny a zvýrazněný natolik, že ho snadno přečetla i ze svého křesla: DOTAZNÍK „Co je to?“ Helena se nevěřícně naklonila nad stůl, aby viděla papír z blízka. Text se ale nezměnil, četla dobře. „Pojďme rovnou k věci.“ Robert si vzal do ruky propisku. „Chybí mi vyplnit ještě několik málo položek. Pusťme se do toho. Helena se naježila. „Prozradíš mi, o co jde?“

„Nic špatného, jen dotazník. Víš, nějaké schůzky už mám za sebou. Že nedopadly dobře, je zřejmé, jinak bych tu teď s tebou neseděl. Naštěstí se dovedu ze svých zkušeností poučit. Dotazník jsem vytvořil, když jsem pochopil, jak některé ženy zkreslují realitu nebo otevřeně lžou. Psal jsem si s jednou sympatickou dámou, která o sobě tvrdila, že je štíhlá. Když potom na schůzku dorazila slonice, měl jsem chuť ji ani nepozdravit a zmizet. Ale nevyšlo to, všimla si mě a valila se ke mně. Bohužel mi poslala jen svůj portrét. Obličej měla příjemný, ale prdel jak štýrský valach, prostě hrůza. Naštvalo mě to, a tak jsem se rozhodl, že jí dám zabrat. Navrhl jsem procházku a hnal jsem ji Denisovými sady nahoru na Petrov… No hnal, šinula se za mnou, funěla, myslel jsem, že vypustí duši. Nahoře jsme se zastavili, podal jsem jí ruku a rozloučil se slovy: Milá dámo, já jsem sportovní typ. Mám rád pohyb, akci, rychlost. Ale vás by k rychlejšímu kroku zřejmě nepřinutila ani střevní chřipka. Takže spolu nebudeme dál ztrácet čas.“ Helena cítila, že se jí v hlavě rozblikala červená kontrolka. Vlastně hned několik kontrolek. Zároveň začala být docela zvědavá na Robertovy myšlenkové pochody. „A jak s touto zkušeností souvisí tvůj dotazník?“

„Od této chvíle beru seznamování víc systematicky. Když začnu s někým komunikovat, postupně vyplňuju dotazník. Co nenajdu v profilu, na to se později doptám. Několik fotografií je podmínkou. S portrétem se už nespokojím. „A k čemu ti ten dotazník vlastně je?“ „To je první fáze. Když mám všechny údaje, začíná fáze druhá. Hodnocení.“ „Hodnocení? Jak to myslíš?“ „Prostě všechny položky v dotazníku ohodnotím určitým počtem bodů, spočítám je, a pokud dáma dosáhla povinného minima, je zařazena do dalšího kola.“ Helena stěží potlačovala smích. „A když dáma nedosáhla?“ „Pak je odložena do archívu.“ „Druhé kolo bude asi schůzka, že?“ „Přesně tak. Až se sejde několik uchazeček, navrhnu několik termínů, na každou schůzku mám maximálně hodinu času. Sepsal jsem několik bodů pro rozhovor. Ten je také bodově ohodnocen. Asi je jasné, že do dalšího – nejvyššího kola postupuje jen uchazečka s nejvyšším počtem bodů.“ „A co přesně je součástí hodnocení?“

„Nebudeme teoretizovat, hned se to dozvíš. Nejdříve spolu projdeme dotazník, rozhovor bude následovat podle jednotlivých tematických okruhů. Čas letí, jdeme na to.“ Helena Roberta nevěřícně sledovala, ale zdálo se, že svoje slova myslí zcela vážně. Rychle pročítal položky dotazníku a odškrtával je. Věk, výška, váha, barva vlasů, barva očí, celkový dojem, stav, děti, vzdělání, zájmy, povaha… „Nenapsala jsi mi nic o své profesi.“ „Protože jsem to nepovažovala za podstatné. A nebudu o své práci mluvit ani teď.“ „Ztrácíš body,“ namítl Robert. Helena pokrčila rameny. „Další otázka?“ „Jak dlouho jsi rozvedená? Jsi rozvedená, předpokládám.“ „To ti říct můžu,“ konstatovala Helena a stručně mu popsala svoji situaci. Robert ji ani dlouho mluvit nenechal. Skočil jí do řeči a velmi emotivně popisoval, jak s bývalou manželkou zatočil, když zjistil, že má milence. Ona se vlastně rozvádět nechtěla, vztah ukončila, ale on jí neodpustil. A nikdy jí neodpustí. Nechal jí sice dům, protože jeho dcery jsou tam zvyklé, ale nevadí, on má ještě dva byty. A několik kont,

z kterých ovšem ona neuvidí ani korunu. Řekl jí, co si o ní myslí a řekl jí také, že už ji nikdy nechce vidět. A to dodrží.“ „Počkej,“ namítla Helena. „Psal jsi mi, že s dcerami trávíš dost času, tak se musíte vidět minimálně při předávání dětí ne?“ „Ne. Nejenže už ji nikdy nechci vidět, ale nechci s ní ani mluvit. Prostě zazvoním a ona pošle dcery dolů. A při návratu je zase já pošlu nahoru. Pokud řešíme něco kolem dcer, píšeme si.Já jsem velmi mírumilovný člověk, snad až příliš hodný, pro své blízké bych se rozdal, ale podrazy nesnáším. Pokud mě někdo naštve, nemám slitování,“ rozohnil se Robert. Helena se zachvěla. Rozhodla se tvářit vstřícně a Roberta raději neprovokovat. Bylo zjevné, že Robert patří k těm, které není radno naštvat. Při jeho tělesné konstituci by to také nemusela přežít. „Nemusíš se bát, ženy já nebiju. Na svou bývalou jsem nikdy nevztáhl ruku.“ Robert vzal do ruky další papír, na kterém měl zjevně poznámky k tématům rozhovoru. Přes Robertovo ubezpečení se Helena rozhodla spolupracovat a upřímně odpovídala na jeho otázky, které se týkaly jejích představ o partnerovi a o partnerství, postojům k nevěře, vztahu k dětem…

„Nějak nám ta hodina rychle uběhla, s tebou se vážně hezky povídá,“ uzavřel Robert rozhovor a rychle zaplatil. Před kavárnou se Helena s Robertem rozloučila, jeho nabídku odvézt ji domů autem rozhodně odmítla. Druhý den našla v poště e-mail od Roberta. „Milá Heleno, mám pro Tebe dobrou zprávu. I přes jeden nezodpovězený dotaz jsi získala nejvíc bodů ze všech uchazeček, a proto postupuješ do dalšího kola. Jinými slovy – vyhrála jsi výběrové řízení na místo mé partnerky. J Robert“ Odepsala okamžitě: „Milý Roberte, velmi si vážím Tvého ocenění, ale o Tebou nabízené místo nemám zájem. Helena“

Schůzka naslepo Johana pomalu vystoupala po schodech na Josefskou a pohlédla na hodinky. Měla ještě pár minut čas, a protože nerada čekala, rozhodla se pro krátkou procházku. Po pár metrech ji však zastavil muž, který kráčel rozhodným krokem přímo proti ní. „Dobrý večer, Johano… Jsi Johana, že? Já jsem Adam.“ „Jak jsi mě poznal?“ Johana se nesnažila skrývat překvapení. S Adamem si psala jen krátce, a přestože to byl Adam, kdo ji oslovil, odmítl jí poslat svou fotografii. Přesto nakonec svolila ke schůzce, zvědavost zvítězila nad opatrností. Jeho maily byly zajímavé, chytré a vtipné. Bylo to poprvé, kdy šla na schůzku, aniž by měla alespoň přibližnou představu o fyzické podobě toho, s kým virtuálně komunikovala. Johana si Adama rychle prohlédla. Udaná výška i váha souhlasily, barva očí také, ale na věku si Adam zjevně pár roků ubral. Prozatím nechala tento fakt bez komentáře. Na první pohled působil příjemně, jen jeho úsměv jí připadal trochu nucený. Adam se tajuplně usmál:

„To souvisí s mou profesí. Ale o práci nechci mluvit.“ Následovala významná odmlka. Když Johana nereagovala, Adam se k ní naklonil, jako by jí chtěl něco zašeptat přímo do ucha, rozhlédl se kolem sebe a ztišil hlas: „Ale tobě to prozradím…Jsem soukromý detektiv,“ řekl tiše, ale s důrazem na každé slabice svého sdělení. Johana se zmohla jen na velmi duchaplné: „Aha.“ Adam se přesto usmál spokojen s dojmem, který vyvolal. Ukázal na kavárnu, vzdálenou od nich jen několik metrů. „Půjdeme se na chvíli posadit? Můžu tě pozvat na kávu?“ Johana nechala Adama vybrat stolek. Usadila se na polstrovanou židli, zatímco Adam si vybral pohovku. Poloha, kterou v ní zaujal, byla nadevše výmluvná. Vlastně se nedalo říct, že by si do ní sedl. Spíš se pohodlně rozvalil, opřel si hlavu a nepokrytě si Johanu prohlížel. Když si objednali, Adam se znovu významně podíval na Johanu a spustil svou řeč: „Nevím, proč se mě ženy na schůzce pokaždé ptají na mou práci. Jako by to bylo důležité. Není snad lhostejné, co dělám, když jsem v práci? Jako

podstatné vidím to, co můžeme případně dělat spolu, nemyslíš?“ Nečekal na odpověď a dodal: „Tobě jsem svoji profesi prozradil, protože mezi námi cítím silnou duševní spřízněnost. Ale na tvoji práci se ptát nebudu. Nebudeme teď pracovat, pojďme dělat jiné věci…“ Johana se musela k Adamovi hodně naklonit, aby mu vůbec rozuměla. Měla pocit, že ji Adam k tomu svou polohou, kterou odmítl změnit, vlastně nutí. „A co je podle tebe to důležité?“ pokusila se Johana o vstřícnost. „Třeba zájmy. A především očekávání od vztahu.“ Adam se zjevně rád poslouchal. Nečekal na Johaninu reakci a dlouze se rozpovídal o tom, jakým způsobem by s ní rád trávil svůj volný čas. Už se ani nesnažila se k němu naklánět. Doléhaly k ní jen nesouvislé útržky jeho proslovu: „…víkendy na chatě…kvalitní víno…je hezké, když muž pracuje a žena mu poskytuje příjemné zázemí… představuji si, že sedím v křesle na verandě u svého notebooku a moje partnerka mi nese kávu, usmívá se a krásně voní…“ Johana zdvihla hlavu od kávy a zjistila, že Adam mlčí a dívá se na ni s výrazem napjatého očekávání.

Znejistěla. Pravděpodobně ukončil svůj monolog a položil jí otázku, kterou neslyšela. „Možná bychom si mohli jít zatancovat,“ chopil se znovu slova. „Vím o jednom podniku pro nás dospělé, kam bychom mohli zajít,“ řekl s tajuplným úsměvem. „Člověk se musí umět na některé věci povznést a občas se prostě odvázat… No, řekni, kdy jsi naposledy tancovala?“ vybídl Johanu. Johana si vybavila včerejší večer. „Včera. Když mi spadla na nohu palička na maso.“ „Jsi vtipná. To mám rád,“ pravil Adam s kyselým úsměvem. „Ale myslel jsem to jinak. Kdy ses naposledy vznášela v náručí sympatického, šarmantního muže?“ Johana se bezděky rozhlédla kolem sebe, pravděpodobně ve snaze objevit toho sympatického, šarmantního muže, o kterém Adam mluvil. Adamovy akcie totiž velmi rychle klesaly. „Hm, hezká představa,“ řekla nahlas. Ale zjevně zůstane jen u té představy, dodala v duchu. „No tak vidíš,“ zajásal Adam. „Jsem rád, že si rozumíme. Zdá se, že jsme skutečně duševně silně spřízněni,“ konstatoval a obdařil ji zářivým úsměvem. Vzápětí se na své pohovce konečně mírně narovnal.

„Ovšem k tomu, abych mohl s nějakou ženou navázat vskutku partnerský vztah, musíme se přitahovat i fyzicky.“ S tím se dalo souhlasit, drobná potíž byla ovšem v tom, že Adam Johanu nepřitahoval už nijak. Pozitivní dojem z e-mailové komunikace byl ten tam, zato negativních dojmů silně přibývalo. „Musíme si prostě vonět,“ dodal významně. Než se stačila Johana vzpamatovat, naklonil se k ní, položil jí ruku na koleno a svoje rty k jejímu krku. Johana jeho ruku vzápětí shodila a poposedla si. Adam se snadno odmítnout nenechal. Naklonil se k ní znovu a pokusil se ji políbit. Johana vyskočila. „Musíme přece vědět, jestli si budeme navzájem vonět,“ protestoval Adam, vzal ji za ruku a pokusil se ji stáhnout zpět do křesla. „Porozumění je jedna věc, bezpochyby důležitá, ale ty jistě víš, že podstatná je ve vztahu chemie. Jaký by to mělo smysl scházet se s někým, kdo mě třeba nebude přitahovat? Měli bychom mít alespoň naději, že si jako muž a žena budeme vyhovovat. Možná ti připadá, že trochu spěchám, ale já nemám času nazbyt, abych si mohl dovolit ho marnotratně utrácet. Ale myslím, že ty bys mi mohla vonět,“ ukončil svůj dlouhý monolog, pustil konečně

Johaninu ruku a spokojeně se rozvalil zpět na svou pohovku. „Na dámu jsi ovšem zapomněl. Mě takové chování nevoní,“ namítla Johana. Káva jí přestala chutnat. Adam působil dojmem, že ji vůbec nebere vážně. Že ji možná ani neposlouchá. „Hned se vrátím,“ řekl a zvedl se. „Odcházím, ale oči zavírat nemusíš,“ poznamenal ještě a znovu se usmál sám se sebou navýsost spokojen. Zmizel a tím dal mírně šokované Johaně čas, aby se konečně vzpamatovala. V kabelce našla pero a ve spěchu napsala na účtenku: „Máš pravdu, neztrácej čas.“ Popadla kabát a rychle z kavárny odešla. Na stolku zůstala stát téměř netknutá káva.

Historik Vyřešená minulost Jsem tu teprve pár dní, ale už jsem si stačila všimnout, že nejsem jediná, kdo se tu zabývá termínem „vyřešená minulost“. Nedá mi to, abych se nepřidala. Asi před rokem jsem dostala od kamaráda smsku: „Právě odcházím od soudu. Minulost vyřešena...“ Jeho formulace mě tehdy poněkud udivila. Ještě víc jsem se divila, když jsem stejná slova začala později nacházet v inzerátech. Pokládám se za vcelku inteligentní bytost, ale význam tohoto termínu jsem nikdy nepochopila. Je možné vůbec minulost „vyřešit“? V kterém okamžiku je minulost už vyřešená? A jak to poznám? Vím, co chtěl kamarád tehdy říct, soud ukončil jeho manželství, stalo se minulostí. Opravdu se stalo minulostí? Je konec manželství dán rozhodnutím soudu? Právně jistě ano, ale emočně? Z tohoto pohledu papír od soudu mnoho neznamená. Minulost zůstává součástí našich životů. Není možné ji zničit, „vynulovat“ nebo dokonce vyříznout jako ošklivý nádor...

V mé představě se minulost stane minulostí v okamžiku, kdy se jí v současnosti nemusím příliš zabývat. Když už nebolí, když nevzbuzuje žádné velké emoce. Když vzpomínka nevyvolá slzy, ale ani vztek na bývalého partnera. Když mohu v noci klidně spát a nemusím se ptát Proč? Proč se to všechno stalo? Kdy to začalo? Kdo je tím vinen? Kam zmizela ta velká blízkost? Proč dva citliví a inteligentní lidé najednou nejsou schopni se domluvit, jako by mluvili každý jinou, cizí, neznámou řečí? Minulost je minulostí, když slovo „rozvod“neznamená selhání nebo hanbu... Když minulost je něco, co bylo, přítomnost to, co žiji a budoucnost to, čeho se nemusím děsit... Jsem ráda, že nemám vyřešenou minulost. K mé spokojenosti stačí to, že jsem s minulostí srovnaná. Helena si po sobě ještě jednou přečetla svůj příspěvek do deníku na seznamce Štěstí. Tím, že veřejně sdělila svůj názor, považovala pro sebe téma za „vyřešené“ a nemusela se jím dál zabývat. Vypnula počítač a po pohledu na hodinky se urychleně přesunula do koupelny. Čekala ji totiž další schůzka. Milan Helenu překvapil hned několikrát. V profilu tvrdil, že vypadá mladší a fotky jeho názor potvrzovaly. Ovšem otázkou zůstává, jestli

fotky v profilu byly pořízené v tomto stolení, běželo hlavou Heleně, když podávala Milanovi ruku. Ve skutečnosti vypadal spíš starší. Působil usedle, sešle a unaveně. Helena nesdílela názory těch mužů, kteří tvrdili, že jim stačí krátká schůzka, někdy jen pár minut nebo dokonce sekund k tomu, aby si udělali obrázek o svém protějšku a bylo jim jasné, jestli má smysl vůbec začít komunikovat… Ale dnes si byla téměř jistá, že jiskra nepřeskočí. Přesto přijala Milanův návrh na krátkou procházku po pamětihodnostech města Brna, což on ocenil. „Ty víš, že mám rád přírodu. Na horu dnes už spolu asi nevylezeme, ale mohli bychom se podívat alespoň na Špilberk?“ Po cestě se Milan rozpovídal o historii hradu Špilberk. „A víš, že….“ Helena po prvních pár minutách vypnula poslech. Historie ji sice zajímala, ale přednáška o zajímavostech brněnského hradu Špilberk ji jako téma na první schůzku trochu zaskočila. Především ji nezaujal přednes. Měla pocit, jako by listovala v hodně tlusté a nudné encyklopedii omezené na suchá fakta a data. Pokusila se o úsměv: „Obdivuji tvoje znalosti, ale docela ráda bych přešla k trochu osobnějším tématům…Moc toho

o tobě zatím nevím. Tedy kromě toho, že jsi znalec historie.“ „Navrhoval bych se k tomu povídání na chvíli někam posadit.“ Zamířili tedy zpět do historického centra Brna, Milan přidal ještě jednu přednášku na téma Katedrála sv. Petra a Pavla a nakonec se rozhodl zavítat do jedné z kaváren na Starobrněnské ulici. Při hledání volného stolu ji překvapil podruhé. Nasadil si brýle a pozorně si prohlédl stůl i židle, na které měl v plánu usednout, zavrtěl hlavou, přesunul se k dalšímu stolu, u kterého ceremoniál opakoval, zase zavrtěl hlavou… Do třetice všeho dobrého, komentovala jeho počínání v duchu Helena, když konečně usedli. Milan si všiml jejího překvapeného pohledu. „Místo k sezení vybírám pečlivě, já mám totiž trochu fobii ze špíny,“ vysvětlil jí Milan. „Každý máme nějakou tu fobii, nemyslíš? Jakou fobii máš ty?“ „Možná z obsedantních mužů?“ pokusila se Helena téma zlehčit, ale Milan její humor neocenil. Číšník donesl jídelní lístek, Milan ho nabídl Heleně, ale mírně se k ní nahnul, aby si v něm mohl číst společně s ní. A v tom okamžiku ji překvapil potřetí. Jeho dech nepříjemně páchl. Možná to

nebyl jeho dech, možná prostě svým citlivým nosem zaznamenala jeho osobní pach, v každém případě jí byl silně nepříjemný. Nejenže jiskra dnes nepřeskočí, tady ani ta tolik citovaná chemie nemůže fungovat, odtáhla se od něj Helena a snažila se nenadechovat nosem. Přesto si nechala donést kávu, minerálku a sklenici vína. „Chtěla jsi víc informací o mně, ale myslím, že to podstatné už jsem ti napsal. Jsem rozvedený, mám minulost vyřešenou. Bydlím v rodinném domku kousek od Brna… Bučovice asi znáš. Bydlím tam sám a zatím tam chci sám i zůstat. V tom se shodujeme, ne? Psala jsi, že netoužíš po vzájemném sestěhovávání se…“ „Co myslíš tou vyřešenou minulostí?“ Helena tento termín, na seznamkách tak často používaný, jednoduše nesnášela. „Co to je vyřešená minulost?“ „To je jednoduché. Jsem rozvedený, minulost je uzavřená. A cesta k novému vztahu otevřená.“ „Já ještě zcela rozvedená nejsem, ale to víš. Jsem v rozvodovém řízení, ale rozhodně se necítím jako vdaná, vzhledem k tomu že manželství už dlouhou dobu funguje jen na papíře.“ „Pro mě jsou důležité hodnoty jako věrnost, čestnost, pravdomluvnost.A dokud nás soud nerozvedl a nepřišel mi rozsudek, tak jsem věrný

své zákonité byl. I když ona se chovala, tak jak se chovala. Vlastně věrný pořád jsem, i když žena se mnou už několik let nebydlí.“ „Jak dlouho spolu nežijete, Milane?“ „Už tři roky. Helena polkla. „ A celou tu dobu… jsi sám?“ „Žena se rozvádět nechtěla, ale já bych s ní už žít nemohl. Co je to za ženu, která by byla schopná vyměnit dítě za auto? Nechala mi svoje auto, dceru a zmizela za milencem. Ale přestože se odstěhovala, soud nakonec svěřil dceru do její péče. Protože se později vrátila. Nevěra je pro mě nepřijatelná. A i ty určitě lituješ toho, že jsi byla manželovi nevěrná.“ „Jak to myslíš? Čeho bych měla litovat?“ Helena nevěřila svým uším. „Psala jsi mi, že jsi měla nějaký vztah, když od vás manžel odešel.“ „Ano – manžel odešel, nežili jsme spolu už dlouho, žádal o rozvod, takže jsem nevnímala svůj vztah jako nevěru. I když čistě formálně to vlastně nevěra byla.“ „Já ale neuznávám argument, že když může jeden, může i druhý.“ „Takže jsi čekal na potvrzení soudu. Jak dlouho je máš doma?“

„Měsíc.“ „A jak dlouho jsi na seznamce?“ „Měsíc.“ Helena se usmála. „Kdyby ses tam objevil o den dřív, mohlo by to vypadat jako směřování k nevěře…“ „V tomto ohledu nemám rád kompromisy. Profil jsem měl připravený, text inzerátu také, ale čekal jsem na okamžik, kdy listonoška doručí oficiální rozhodnutí soudu.“ Helena na Milana zkoumavě pohlédla. Ale zdálo se, že svá slova myslí naprosto vážně. „Jak jsem říkal, nevěra je pro mě prostě nepřijatelná. Proto hledám ženu morálních kvalit, ženu především věrnou, čestnou, pravdomluvnou, poctivou.V té první jsem se hodně spletl. „Byli jste spolu patnáct let, asi nemohla být jen špatná…“ „Byla špatná a taková už pro mě zůstane. Nezodpovědná, sobecká, zcela iracionální a zcela postrádající jakékoli morální kvality. Jak jinak lze vysvětlit, že se prostě sebrala a zmizela za milencem o dvacet let starším do jakési chaty v horách … Za chlapem bez vzdělání, starým a smradlavým kozlem?“ Milan začal zvyšovat hlas.

„To zní skutečně odpudivě…Ale přemýšlel jsi o tom, že jí možná ve vašem vztahu něco chybělo?“ „Co by jí mohlo chybět? Měla všechno. Nebo ty si snad myslíš, že tvému manželovi něco chybělo, když odešel? Nebo jeho milenka byla v něčem lepší?“ „Možná měla blondýna o pár roků méně, delší nohy, větší prsa… co já vím, to už je pryč. Já už se tím vůbec nezabývám,“ mávla rukou Helena. Milan ale její opakované pokusy zlehčit téma nepřijímal. Helena začínala tušit, před čím Milanova manželka utíkala. A co jí doma chybělo. „Nikdy mi nepřekročí práh domu. A nikdy už s ní také nepromluvím ani slovo!“ Milan už skoro křičel a jeho obličej začínal nabírat nachový odstín. „To přeháníš, ne? Přece si minimálně předáváte dceru. A řešíte formality s tím spojené.“ „Nic takového. Dceru si předáváme u domovních dveří, ale beze slova. Pokud chci její matce něco sdělit, vzkážu po dceři nebo jí pošlu dopis.“ „Umíš odpouštět?“ „Jistě. Ale kurvě neodpustím nikdy. Nemám důvod.“ „Vím, že ti žena ublížila, ale neříkal jsi, že jsi s minulostí vyrovnaný?“

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.