Milí aršáci, táborníci a všichni, kdo máte Archu rádi! Posílám vám velký pozdrav z Archy i za všechny, kteří tu pracují a slouží. Celá Archa je čerstvě přikrytá bílou peřinou. Zatím jen lehoučkou, ale to se určitě do sněženek změní, ať můžeme pořádně řádit ve sněhu. Dnes, když píšu tyto řádky, slavíme svátek svatého Štěpána. Jedna z mých nejoblíbenějších koled (i když mám ty naše české opravdu moc rád) je anglická. Je tak trošku zvláštní, protože se v ní vůbec nezpívá o tom, že se Ježíš narodil. Vypráví o českém králi, svatém Václavovi: O svátku svatého Štěpána uvidí Král Václav z okna svého paláce chudého člověka, který se snaží najít dříví na oheň. Zavolá svého sluhu, aby přinesl něco dobrého k jídlu, a pak se spolu vydají za chudákem, aby s ním povečeřeli. Jdou nocí, boří se do sněhu a šlehá do nich prudký, mrazivý vítr. Sluha ztrácí odvahu a volá na krále: „Já už nemůžu dál!“ Král se na něj otočí a poradí mu, aby šel v jeho stopách. A tak sluha stoupal do šlápot, které ve sněhu zanechával svatý král Václav, a pocítil velké teplo. Moc vám všem přeju, abyste v tomto novém roce chodili ve stopách svatých. A zvlášť, abyste šli ve stopách toho Nejdůležitějšího – Božího Syna, našeho Spasitele, Pána Ježíše. Nebude to cesta lehká, nepůjdete vždycky po rovince, ale na to jste z Archy zvyklí. V Jeho stopách nám bude dobře. Těším se, až nás Ježíšovy stopy přivedou na jednu společnou cestu! K vaší cestě vám a celým vašim rodinám žehnám a modlím se za vás! o. Camino
Potáborko
Bylo jednou jedno potáborko na Arše. Přijeli jak děti, tak i dospělí. Byla tam zábava a nikdo se nenudil. Poznali se tam noví lidé a tak bylo o pár kamarádů víc. Domes Je to tady fajn Moje milá matičko, a zároveň ráj. píšu ti dnes přáníčko. Na Arše je veselo, Počkej ještě chviličku, k obědu máme kyselo. donesu ti kytičku. Kyselo mám zadarmo, Jirka Lukašík neber jméno Boží nadarmo! Tom Zapletal
Tento rok jsem se zúčastnil svého prvního Potáborka. Vůbec jsem netušil, co od toho očekávat, kromě toho, že přijede více dětí, než na normální tábor přes prázdniny. Vedoucích bylo naštěstí taky více, jelikož - jak jsem později zjistil, náročnost těchto akcí jde ruku v ruce s poměrem vedoucích na účastníky. Někdo by mohl namítnout, že se jednalo pouze o 5 dní, ale těchto pět dní se jelo v jednom rychlém vlaku, který měl zastávku až na konečné. Za mě musím říct, že takovéto akce bývají ty nejlepší. Táborníci si je užijí a pro vedoucí jsou velkým přínosem, který využijí i mimo Archu. Kde jinde si vyzkoušíte, jakým způsobem se chováte při zátěžových situacích, nedostatku spánku a všem těm vlivům, kterým vedoucí musí čelit. Ještě, že máme kolem sebe tolik táborníků, kteří nám den co den dodávají tolik potřebnou energii do dalšího dne . Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit. Poznal jsem plno nových tváři, utužil kamarádské vztahy a snad jsem i našel plno nových. Už teď se nemohu dočkat na další akci s vámi! Ondra Prda No bylo skvělý, fakt se mi líbilo. Fakt skvělá atmosféra a téma přilákalo hodně nových lidí. Jirka Buchta
Potáborko 2014… mé poslední Potáborko :‘( . Bylo to velkolepé. Měla jsem úžasné spolubydlící na chatce, skvělou skupinku a super kamarády všude . Program byl velmi originální a fakt dobře vymyšlený. Doteď mě baví povídat o tom, jak jsme se zapotili při stahování a jak jsem si zvrtla kotník při hraní Need for speed. Bylo to super… a bylo to naposled… Doufám, že se se všema ještě někdy uvidím . Ať už na Arše nebo na Přístavu nebo někde jinde ;) . Přeji všem požehnané svátky a krásný rok 2015. Anička =Ďuli Dulavová
Archa ta je nejlepší, s oblohou i bez oblohy, jsou tu super vedoucí, mají na to velké vlohy. Každé ráno, každý den, zuby naše umyjem. Ještě předtím rozcvička, protáhneme tělíčka. Pavlína Šromotová
Na Arše není nikdy nuda, každý tady něco dělá. Hrajeme hry, vyrábíme, s kamarády si povídáme. Jeňa Gaja Byla jednou jedna Archa, byla v čele Marka. Marek to je velký pán, Sheriffa už přerůstal. Andy Konečná
Letos na potáborku jsme se octli uvnitř velkého aršáckého počítače. Bohužel pro nás byl napaden zlým zákeřným Malwarem, který zabíral skoro celý hard disk. Do našeho počítače jsme se dostali jak jinak než instalací, kde nás také rozdělili na disky, abychom věděli, kam patříme. Dole už nás čekal náš hlavní vedoucí Marek s jeho kamarádem Enzem, který nám sdělil, jak to doopravdy je a že je to ještě horší, než se zdá. První věc co se musela provést, byla instalace antivirového programu ESET NOD32 ANTIVIRUS8. Nicméně jak se rychle NOD nainstaloval, tak se tak rychle zděsil. Situace byla vážná. Systém se hroutil. Byla potřeba kontrola celého systému. NOD k tomu ale potřeboval klid, takže nás poslal uložit se do režimu spánek. Ráno už byla kontrola dokončena. Ale nedopadla moc dobře. Místa bylo pořád málo. NOD tedy usoudil, že to bude chtít víc. Proto jsme se oblékli do sportovnějšího oblečení a šli jsme osvobodit první místa na disku ve hře Counter strike. Ale nebylo to ono. Potřebovali sme Upgrade a zavzpomínat na naše milované turnusy a prázdniny. Po výborné večeři nás čekala jedna z nejlepších her posledních let… Angry birds LIVE. V čem to spočívalo. Vyrobili jsme si ptáky, kteří mezi sebou svedli klání „Doplachti až do terče“. Všechny to bavilo až tak moc, že se nám chtělo spát. Neděle pro nás začala mší svatou. Po svačině nás čekaly závody Need for speed. Tento nelítostný souboj mezi sebou svedli 4 jezdci, ale vyhrát mohl jen jeden. Naštěstí všichni přežili a my se mohli těšit z tohoto dechberoucího zážitku, který byl potřeba zajíst. A až nám trochu vytrávilo, přiběhla rodinka Simíků. A s těmi jsme si zahráli hru The Sims, kde jsme s nimi prožívali jejich životy od malého dítěte až po staré dědečky a babičky. A pak se začalo stmívat a my jsme byli už taky bez sil, a proto jsme si chtěli pustit film. Aby toho nebylo málo, tak Malware všechny filmy zpřeházel a některé zničil. Ale nedali jsme se a všechny filmy jsme dali dohromady. Ale zabránit zlému Malwerovi ve vymazání vzpomínek na tábory
a na všechno to krásné co nám Archa dala, vyžaduje kromě urputného boje navenek ještě něco. Ten největší záporák často nebývá venku, ale stejně jako v počítači, musíme se spoustou zákeřných virů bojovat hlavně uvnitř. Záleží na nás, jestli světlo, které jsme na táborech získali, stále svítí, nebo jsme ho udusili hromadou spamů. Někdy je třeba náš systém pročistit pořádným antivirem – Kristem. V pondělí ráno nás čeká poslední krok k vítězství. Za včerejší večer jsme získali 100 gigabytů, což společně s 10 původními a s těmi co jsme již zachránili, dělá 495. Stačí jen maličko a budeme si to s Malwerem moci vyřídit. I on už ale tuší, že mu teče do bot, a tak se chce pokusit o útěk internetem. Tomu musíme zabránit. Je třeba, abychom rozjeli stahování, sdílení statusů, twiterování a chatování na maximum a shodili tak připojení. Podařilo se. Teď už nám nic nebrání vrhnout se do finální bitvy. Je to tady, jdeme zničit Malwera! Proto jsme si vzali munici a šli jsme proti němu a jeho poskokům. Je vyhráno, Malware je zničen! Konečně se to vydařilo! Všichni jsou šťastní. Po obědě jsme měli turnuska s našimi vedoucími a poté prezentaci ostatních turnusů. Večer nás čekalo překvapení v podobě divadla Sluha dvou pánů, kterou famózně herci zahráli. Ráno v úterý nás čekalo takové to smutné balení a uklízení s příjezdem rodičů. Na mši svaté jsme si ještě připomněli, co jsme zažili a za odměnu byly lentilky od Camína. Kuba Hruška Chtěla bych se s vámo podělit o mé zážitky z Potáborka, které pochází nejčastěji z her a bojovek. Letos jsme řešili problém s velkým počítačovým virem Malwerem. Byli jsme rozděleni do různých skupinek a bojovali proti sobě navzájem, ale dohromady proti Malwerovi. Nejlepší hry byly asi Pacman (to byla noční hra s perníčkama), The Sims, automobilové závody Need for speed nebo filmy. Musím ale říct, že letos byl celý program fakt výborně promyšlený. Doufám, že se takových her dočkám i na příštím Potáborku. Díky moc všem. Byl to krásný zážitek! Anička Jašová
PoQuoPuťák Jako obvykle jsme se my stAršáci, co jsme v létě byli buď na nějakém z puťáků a nebo Quo Vadis, setkali na Přístavu v Rajnochovicích. Jakmile jsme dorazili všichni na Přístav, tak jsme se pozdravili se všemi co známe. Poté jsme se sešli ve starosále a otec Jiří nám řekl něco k Přístavu. Následně začala hra, kdy jsme museli hledat týmáky, u nich plnit různé úkoly a za to dostali něco, podle čeho jsme poznali, že jsou to oni. Po postní večeři jsme šli do skupinek, podle toho kdo byl na jakém puťáku. Připravili jsme si povídání a fotky, abychom ostatním přiblížili akce, na které jsme byli v létě. Jelikož byl ten den zrovna den modliteb, tak jsme se společně pomodlili a následovala volná večerní zábava.
V sobotu ráno si pro nás Křupka s Eliškou připravily velmi originální rozcvičku ve stylu práce v McDonaldu. Na konci kluci složili obří hamburger a po ní jsme šli na modlitbu, snídani a dopolední program. Camino si pro nás připravil přednášku o svatosti, a když skončil povídání, dal každému papír s jeho křestním světcem a nebo nějakým jiným, když zrovna ten jeho nebyl světec. Rozešli jsme se ve skupinkách na různá místa, tam si to přečetli a něco z jeho života řekli ostatním, co tam byli s námi. Následovala hra Hon na zlobra. Byla velmi zábavná a trošku to odnesla i kočička. Potom následoval oběd, polední klid a po něm brigáda. Každý se ujal nějaké práce, abychom jim trochu pomohli. Následovala hra, během které jsme se prošli kolem Rajnochovic a během cesty jsme vždy na každém stanovišti museli uhádnout název nějaké knihy a poté splnit i úkol. Došli jsme až za tmy a hned jsme šli na mši svatou. Následovala večeře, program po táborových skupinkách a modlitba. Po ní už byl volný večerní program a záleželo na každém, co bude dělat. V neděli ráno jsme se po modlitbě a snídani začali pomalu balit a šli na mši. Následně jsme se dobalili, uklidili na Přístavu a obědvali. Poté jsme se už bohužel museli rozloučit a vydat se každý ke svému domovu. Moc všem děkuji, že jsem s nimi mohla ten víkend strávit, poznat nové super lidi. Doufám, že se s nimi ještě na nějaké aršácké akci uvidím. Velké díky patří organizátorům poquapuťáku. Já sama za sebe děkuji Bětce, že mi umožnila tam jet, i když jsem nemohla jet díky úrazu na Quo Vadis, kam jsem moc chtěla jet, ale tam doufám pojedu příště. Bylo to pro mě velkým snem tam jet. Jsem si celou dobu myslela, že je to nemožné a když jsem zjistila že mohu, tak jsem byla úplně šťastná. Tak za to ti moc, Běty, děkuji. Jaruš
Taneční víkend (7. – 9. 11. 2014)
Druhý listopadový víkend se již tradičně do Rajnochovic sjelo mládežnictvo ze široka daleka, aby spolu s našimi oblíbenými tanečními mistry - manžely Münsterovými - roztančili naši milou Archu. A o tanec tu opravdu nebylo nouze. Tančilo se v pátek hned po příjezdu, tančilo se celou sobotu až do nočních hodin, a tančilo se i v neděli ráno. Hýbali jsme se nejen v rytmu tance salsa, jive a cha-cha, waltz a tak podobně, ale dokonce jsme se naučili i nový tanec Lindy – hop, hojně používaný v minulém století na americkém kontinentu. Když jsme zrovna netančili, tak jsme zpívali, chválili Pána, anebo jedli. Zkrátka, o zábavu tu fakt nebylo nouze, a kdo nebyl, měl by litovat, protože to byl opravdu nádherně prožitý čas. Díky! Maruška Štěpáníková
Na "Tanvík" jsem dojel až v sobotu ráno. Bylo úžasné vidět tolik známých lidí po tak dlouhé době. Hned po snídani jsme šli tančit. Ze začátku nám to šlo trošku ztěžka, ale jakmile jsme se roztančili, hned nám to šlo líp. Taky nás potěšilo, když nám v průběhu víkendu několikrát řekli, že nám to jde mnohem lépe než vloni. Po obědě následovala dobrovolná vložka výuky taneční akrobacie, po které se šlo zase tančit. Kromě opakování základních tanců jsme se naučili třeba swingový tanec Lindy Hop, který mě osobně třeba vážně bavil. A když jsme se občas dočkali taky ukázky od našich úžasných tanečních mistrů Münsterových, padala mi brada dolů. Po večeři už byl „jen“ galavečer, na který se všichni krásně oblékli. Dámy do šatů, pánové do košil a sak, které převážná většina do pár minut sundala =D. Kolem půlnoci už vše skončilo a před jednou hodinou ranní jsme byli i my, poslední pozůstalí, vyhnáni do chatek. O to náročnější bylo ranní vstávání. Po mši sv. a snídani jsme si ještě chvíli zatančili a po výborném obědě jsme se odebrali domů. Celkově se mi víkend strašně moc líbil a příští rok určitě pojedu znovu! :-) Dominik Cícha
Brigáda na Arše Ve dnech 14.11. - 16.11. se na Arše v Rajnochovicích konala brigáda. Nebyla to ovšem jediná akce o tomto víkendu, která se zde konala. Archu obývali taky vedoucí z jednoho letního turnusu, arcischola, klub českých turistů z Kelče a taky děcka (můžu napsat děcka, ne?) ze Všechovic a okolí. Na Archu už jezdím nějaký ten pátek a zažila jsem akce s opravdu hodně účastníky, ale asi ještě nikdy jsem tam nebyla tehdy, když tam bylo dohromady tolik akcí. Nicméně přes den se turnusoví vedoucí, brigádníci a "Všechovjáci" spojili v jednu skupinu..a to skupinu pracovní. Udělalo se opravdu kus práce..i když občas se "pokusy o práci" musely několikrát opakovat..viz. zametání listí ve větru. Joo, to byla fakt sranda. Člověk se snaží, už má pěknou hromádku a v tom zafouká vítr a celé mu to zase rozhází. Neztrácely jsme však elán a zametaly znova! Chlapi spravili rozviklané chodníky, které byly nebezpečné především když pršelo..a po výborném obědě jsme se společně vrhli na dřevo. Sekali jsme, vozili, skládali "hradby"..a bavili se. Jsem moc ráda, že jsem po dlouhé době mohla vidět známé tváře. Díky Vám všem za ochotu pomoct a strávit společně smysluplně čas. Snad brzy opět naviděnou.. Kája Pospíšilíková Milý (st)Aršáku, tradičně se na Arše konala podzimní brigádka. A byla fakt suprová (ještě aby ne, když byla na Arše)! V pátek večer na přivítanou nebyly žádné laskavé úsměvy, poplácání po zádech nebo podání ruky, ale nádherné prožití příchozí chvíle s Kristem - mší sv., kterou sloužil o. Camino ;-) Následovala výborná večeře a seznamovačky. Hráli jsme super hry pro zapamatování jmen. Nemyslím si, že o poznání nových lidí byla nouze. Brigádníků byla veselá kopa. Sobotu jsme začali budíčkem, ranními chválami a pak ranní modlitbou, kterou vedl Marťas Trlida, ten novej týmák, šak víš, ne? :-) Ranní modlitba probíhala formou Lectio divina. Byla opravdu krásná. Je krásné, když můžeš meditovat nad Písmem na tak krásném místě jako je Archa. Po snídani se rozdělila práce a šlo se na věc. Práce probíhala ladně, já jsem štípal dřevo. Chlapi řezali dřevo a společně s holkama je taky skládali. Pracovalo se až do večera, který pak uzavřela mše sv. s přívětivým Caminem a pak chutná večeře. Při večerním klidu všechno bylo na pohodu, hrály se hry, hrálo se na kytary a jiné hudebniny, zpívalo se, umývalo se.... Celou sobotu zakončila nádherná adorace. Umíš si představit jak nádherný to bylo? Zakončit celý pracovní den rozhovorem s Kristem? Pak večerníček a dobrou noc ;-) Neděle se nesla v duchu úklidu a loučení :-( ale nezoufali jsme, protože se na Arše sejdeme zase někdy příště, není to super? Doufám, že tě tam taky někdy uvidím ;-) Spoléhám na tebe, že přijedeš a užiješ si to taky. Měj se a přeji požehnaný zbytek dne ;-) † Peťa Steinbauer
Animátoři
Jako účastníci kurzu Animátor jsme strávili víkend na Arše poprvé. Sice nám občas byla zima a museli jsme někdy zápasit s topením na chatkách (holkám se dokonce podařilo spustit kontrolní požární čidlo, takže na chvíli vypnuly pojistky v celém areálu ), ale věřím, že se nám na Arše líbilo a že jsme tady nebyli naposled. Náš společný víkend začal 21.listopadu kolem osmi hodin, kdy jsme oficiálně začali mší svatou. Po ní nás čekala večeře a přednáška na téma "Cti otce svého a matku svou". Zahráli jsme si i parádní hru na" o rodince Majerových", na kterou možná některým zůstaly vzpomínky v podobě otlučenin . Večerní program jsme ukončili společnou modlitbou. Ráno po modlitbě a snídani jsme si poslechli přednášku o. Lukáše o církvi a Jožkovu přednášku na téma prezentace. Zbytek dopoledne jsme pracovali. Jedny z nejpilnějších pracantů byly holky, které si vyzkoušely sekat dřevo i přes to, že se jejich sekery velikostí podobaly spíše kuchyňským nožům . Po obědě jsme si trochu odpočinuli a poté jsme stihli zachránit planetu Zemi před mimozemšťany ve hře, kterou si připravila zelená skupinka. Načerpali jsme duchovní síly na mši svaté a pak jsme si zkusili trochu prezentování v praxi. Rozebrali jsme i některé etické otázky a oficiálně jsme zakončili den modlitbou. Pak už jsme měli nějaké to volno na společné povídání a různé hry. Na závěr už nás čekal jen velmi zajímavý večerníček o zemi, kde ptáčci zpívají "Bíbí bíbi". V neděli jsme si po sobě pěkně uklidili a společně jsme prožili mši svatou. Pak už nás čekal jen dobrý oběd a poté jsme postupně odjížděli domů. Monča Mikulášková
Pozdrav z Etiopie Dne 8.9.2014 jsem se společně s dalšími dvěma českými kamarády: Pavlem Bradáčem a Martinem Pawlasem vydala na Vídeňské letiště, odkud nám k půlnoci letělo letadlo do Etiopie. Rozhodli jsme se před časem strávit rok jako dobrovolníci a díky českým Salesiánům, kteří nás v r. 2013/2014 připravovali, nám bylo umožněno připojit se k místním Etiopským komunitám. Na můj první let letadlem jsem se docela těšila. Ta chvíle, kdy se stroj odlepí od země je nezapomenutelný zážitek. A taky bylo skvělé ho sdílet se směsicí lidí z Evropy a Etiopie. Dokonce jsem slyšela zpovzdálí češtinu. Z malého okénka jsme s kluky čučeli na hvězdy, úplněk a zmenšující se světla měst pod námi, dokud úplně nezmizela za mraky. Zanedlouho nám letušky ve žlutých uniformách naservírovaly večeři, a že byla velká. Poté jsme se pokoušeli usnout. Díky silným dojmům z cesty a malilinkatém prostoru to nebylo možné. Do letadla jsme se totiž dostali mezi posledními, a proto na nás nezbyl žádný úložný prostor a vše muselo pod nohy. Vzali jsme to jako příležitost trénovat se v ohebnosti :D Ráno bylo krásné. Místo východu slunce zářil obrovský měsíc. Proplouvali jsme mraky a za chvíli už skrz ně prosvítal Africký kontinent. Etiopie mne shora velmi zaujala. Minulý rok jsem se učila o georeliéfu, vegetaci a geologii a zde jsem měla praktickou ukázku jako na dlani. Kopce doplněné o vulkanická jezera (díky riftu) a to vše se právě teď zelená, díky končícímu období dešťů. Krajina pučí, roste a kvete. Místní obyvatelstvo nerozlišuje jaro, léto, podzim a zimu jako u nás. Používají období sucha a dešťů, jak mi vysvětlil Abba Ignacio z Urugwaye. Léto je pro ně nejchladnější část roku, jaro nejsušší, a zima nejteplejší. Jakmile jsme se blížili k hlavnímu městu Addis Abeba, byly vidět spousty totožných staveb, podobných velkým bytovkám. Přistání bylo rychlé a téměř neznatelné. Na místním letišti jsme naštěstí prošli bez problémů všemi administrativními úkony, směnili dolary za místní měnu Birr (1Birr=1 CZK, pro nás Čechy velké usnadnění), a našli zavazadla. Před letištěm nás mile přivítal O. Cesare Bulo (It.) s O. Donatem (Et.), který si nás následně odvezl do komunity. Víte, jak se pozná ostřílený Salesián? Zvládá místní dopravu. První jízda městem pro nás byla jemně adrenalinová. Čechovi chvilku trvá, než si zvykne na místní pravidla. Platí zde právo silnějšího a rychlejšího. Na místní kruháč se vjíždí ze všech stran a uprostřed můžete vidět pasoucího se koně. Řidiči mají stažené okénka, komunikují a při předjíždění zatroubí. A samozřejmě nejezdí tak rychle. Zde by mi mé papíry byly na nic :D Přestože jsem nevěřila, že z toho vyváznu celá, za 15 minut jsme byli v Salesiánském centru-Mekanisa, a v následujících hodinách jsem podobné vzrůšo absolvovala ještě několikrát bez újmy na zdraví. Díky skvělým řidičům a taky andělům strážným! Mekanisa je oproti okolnímu městu velmi krásné a kultivované místo. Bytelné budovy v Italském stylu, kamenné vykládané chodníky, kostel, několik hřišť, škola pro 2000 dětí a správní budova. Tady jsme s kluky konečně začali naplno uplatňovat naši vytříbenou angličtinu. A byli jsme rádi, že jsme tři. Všechno je tu pro nás nové. A každý kontakt s místními je milým zážitkem. Lidé jsou zdvořilí, bezproblémově komunikují v angličtině a jsou ochotní povědět nám, jak to tu funguje. V hlavě se mi za poslední měsíc rojila spousta otázek. Opravdu tu není malárie? A co voda? Bude tu horko nebo zima? Místní Salesiáni se nás ujali a trpělivě vše vysvětlili. Konečně jsem tady a stále tomu nemůžu uvěřit!
Další Verčiny zážitky, vzkazy a postřehy si můžete přečíst na jejím blogu na internetové adrese:
http://rokvetiopii.blogspot.cz
Aršáci
Ahoj vám všem Dostal jsem za úkol napsat něco o fungování aršáckých vedoucích během roku. Je zřejmé, že být vedoucím neznamená jen zajet na 14 dnů v létě na Archu, ale taky vše nachystat a připravit. A jak dlouho toto chystání a příprava trvá? Ne týden, ne měsíc, ono to trvá celý rok. Z toho důvodu se vedoucí schází po celý tento čas a to nejen na arše. Některé naše akce vám jen zmíním a o jiných vám povím něco více. Vedoucí nechystá jen tábor, ale snaží se pracovat i sám na sobě-čili zlepšovat se duchovně i morálně a stmelovat se s kolektivem vedoucích a taky přispívá k obnovování a udržování naší krásné Archy. A kde tyto vlastnosti a schopnosti získá? Tak třeba na duchovní obnově, kde se snažíme věnovat Bohu a modlitbě a pracovat na naší duchovní stránce, dále z aršáckých akcí - třeba brigády, na kterých se opravuje, uklízí, chystá a připravuje vše co je nutné. Jedna z dalších velmi dobrých akcí, kde se učíme dělat tábor co nejlepší, je akce s názvem - Dobrý tábor to je dřina. Nyní něco mimo Archu. K lepšímu poznání ostatních vedoucích a budování dobrého kolektivu je nutné plánovat akce i samostatně po turnusech a k tomu slouží turnuska. Každý turnus ho má zvlášť a snaží se zde o budování týmu a vymýšlení tábora. Občas je nutná i zábava a k tomu slouží např. Tříkrálový ples v Podhradní Lhotě. A mnohé další a další akce. No a tohle jsou víkendové akce, jenže vedoucí musí hry, program a vlastně většinu věcí ještě chystat doma ve volném čase. Jednu důležitou akci jsem vynechal a to Aršáky. Je to víkendová akce pro všechny vedoucí ze všech turnusů. Začneme vždy v pátek večer příjezdem a vítáním se. Po večeři následuje mše a spánek. Sobota se nese v duchu mnoha bloků různě časově rozdělených, které zahrnují mši, hry, čas pro turnusy a vymýšlení táborů, sportovní radovánky, modlitby a duchovní cvičení, brigády a vzdělávání se. Velmi zajímavé a přínosné jsou přednášky a rozhovory s hosty, kdy se nám oni snaží vždy určité téma, či oblast co nejlépe vysvětlit či nám v ní poradit a povzbudit. Hosté bývají kněží, cestovatelé, vedoucí firem a další. Sobotu vždy zakončujeme společně nějakou adorací nebo chvílí v kapli. A neděle je o mši, uklízení, loučení a odjíždění. Tak to je trošku více přiblížený život vedoucího na Arše i mimo ni během roku. Není to snadný úkol, ba naopak sám vím, že velmi obtížný. Proto tímto všem, kdo věnují svůj čas a úsilí na to být vedoucím, patří velké DÍKY! Važte si vedoucích - dělají opravdu hrozně moc dobrého bez jakékoliv hmotné odměny. A mají vás moc rádi. Krásné dny všem. Milan Janás
Jen pro vedoucí! Být vedoucím na Arše není jednoduchá věc, i když se to na první pohled může tak jevit. Člověk potřebuje mnohé dary od našeho Pána, aby se stal dobrým vedoucím. To ale není všechno! Někdo někdy řekl… : “Hloupý člověk se učí z vlastních chyb, kdežto moudrý z chyb druhých”. A Aršák MUSÍ být moudrý. Celý život se musí učit, jak být dobrým vedoucím. Zde je pár rad od jednoho velmi zkušeného Aršáka. Snad se nám podaří načerpat z nich do života co nejvíce. To Vám i sobě přeje Mravenec .
Chuť do práce Dobré úsilí plodí chuť do dalšího dobrého úsilí a stejně lenost podporuje růst lenosti a nechuť konat dobro přerůstá v touhu konat zlo. Když dokážu ráno vstát včas, dobře začít den setkáním s Bohem v modlitbě, určit si režim dne, pak mám ten nejlepší předpoklad ke zdolávání úkolů a k překonávání starostí. Naučit se být vybíravý Současný svět je přehlcen informacemi. Je třeba je třídit. Naučit se rozlišovat dobré a špatné – nepřijímat všechno pasivně. Těžko na cvičišti – lehko na táboře Ke vší činnosti, kterou se zbývám, k tomu, aby její úroveň stále rostla, je potřeba trénink. Nikomu nespadne nic samo do klína. Někdy je potřeba něco si odříci, abych mohl napnout síly ke zdolání něčeho důležitého. Otevřenost Při tom všem musím mít oči a hlavně srdce otevřené dokořán a pro každého. Nesympatičtí lidé, se kterými se setkávám a jistě budu setkávat, jsou zde pro mne velice důležití. Bůh mi na nich ukazuje, jaký nemám být nebo to, že stvořil úplně každého člověka ke svému obrazu. Dává mi příležitost jim pomoci. Ať už rozhovorem, napomenutím nebo prostě tím, že jim prokážu svůj jedinečný zájem o ně. Především však takové lidi předem nezavrhuji. Spíš jím dám najevo, že je na světě má někdo rád. Bezstarostnost Nedívám se úzkostlivě dopředu. Boží záměry jsou přece nepředvídatelné. Žiji a pracuji právě TEĎ. Důležité je nechat se vést Jeho Duchem. Doplnění pohonných hmot Energii čerpám z nevyčerpatelného zdroje od BOHA. – skrze Pannu Marii, své křestní a biřmovací patrony, anděla strážného. Čerpání se nabízí: - z těla Kristova – eucharistie. - účast na mši svaté – co nejčastěji, jak jen to jde. Nejméně jednou do týdne mimo neděli. - Ke svátosti smíření přistupuju nejméně jedenkrát za měsíc a také co možná nejdřív po „katastrofě“. - Modlitba – naučená – (růženec, breviář, litanie) vlastní slova, já jsem tvůrce modlitby, udělám si čas, nejlépe pravidelně Libor (Pytel) Všetula 1.-15. Srpna 1999
ARCHASOUTĚŽ – CO JE NA OBRÁZKU? Posíláme pozdrav z Archy – sníh tu zatím není, ale smích nám nechybí V minulém kole soutěže byl na obrázku detail sloupu v kapli. Bohužel jsme nedostali žádné odpovědi, tak nebylo z koho losovat Ale to znamená velkou šanci pro toto kolo!
Soutěžíme o placky a další aršácké upomínkové předměty!
Co se skrývá na obrázku tentokrát?
VELKÁ nápověda: je to součást zařízení, kolem kterého chodíme, a díky kterému je nám v zimě pěkně teplo Na odpovědi se těšíme na mailu
[email protected] Vaši týmáci Jožka a Martin
Aršácká drbárna Celé jméno: Ondřej Prda Nejdelší vous: Něco kolem 2cm Nejdelší vlas: Po ramena Číslo nohy: 44 Sourozenci: Mám sestru, mám i bratra Vzdělání: Studuji závěrečný rok bakalářského studia na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava (Baňa) Vysněné zaměstnání z dětství: Voják Nejoblíbenější práce: Testování vánočního cukroví Zahraniční cesty: Byl jsem u našich „slovenských bratří“, Chorvatsko, Bulharsko, Florida Nejoblíbenější jídlo: Fazole (čím pikantnější tím lépe) Barva zubního kartáčku: Černá se zahnutými zelenými střapci nahoru Největší Aršácký zážitek: To vám tak jednou lítal nad hlavou vrtulník celou noc… Co se Ti jako první vybaví při slově "Archa": pohled na parkoviště a budovu za ním Největší droga: ovocné pendreky Oblíbená hudba: Od „I´m Singing in the rain“ přes „mambo n.5“, Iné Kafe až po Nohavicu. V poslední době spíše co mi nadhodí Spotify Oblíbená kniha: Čím dál častěji beru do ruky Bibli. Mimo ni moc nečtu. Na co se nejvíc těšíš: Právě teď na Hobita, na kterého se dostanu až 30tého a všude kolem sebe vidím lidi, kteří se chlubí, jak už na něj jdou teď …. :-D Tvůj největší průšvih: Když jsem se zeptal slečny na mém prvním rande, jestli si budeme platit zvlášť nebo budu já. Vzkaz pro čtenáře Oty: Žijte tak, aby nikdy nebyl důvod se za sebe stydět, ať už na konci dne nebo na konci svého života. Celé jméno: Zdeněk Babáček Nejdelší vous: Když jsem si pěstoval před rokem vousúčec toš jsem tak 2cm vousy mohl mít Nejdelší vlas: Nejnovější vzorky uvádí 3cm Číslo nohy: 41 - 42 Sourozenci: Jeden nejskvělejší brácha Vzdělání: ZZ (zatím základní), ale dá-li Pán tak odmaturuju na Stojanovu gymnáziu Velehrad Vysněné zaměstnání z dětství: Chtěl jsem jezdit nějaké pořádné automobilové závody, no nevím jestli bych do toho šel aji dneska :D Nejoblíbenější práce: Míchání těsta když maminka peče, MŇAM! Zahraniční cesty: Toš navštívil jsem bratry Slováky, Poláky, když jsem neuměl plavat, tak jsme byli s prarodičama v Chorvatsku. Ještě Holandsko a se školou Itálie.
Nejoblíbenější jídlo: Špagety alá Bolonjéz Barva zubního kartáčku: hmmm modrá myslím Největší Aršácký zážitek: Z kamasi jsme přicházeli na Archu… no, ale pendloval tam Ondra Baránek v pickupu a bral nás po strašně moc lidech. Takže nás mohlo být vzadu naskládaných snad dvacet a uháněli jsme úplně mega rychle. Nejlepší byl vždycky pocit v zatáčkách, div že z nás nic nevyletělo :D Co se Ti jako první vybaví při slově "Archa": Tůňka a krb :D Největší droga: Pořád ještě ujíždím na čokoládě, toho už se asi nezbavím Oblíbená hudba: Já jsem celkem multižánrový posluchač :D takže, poslechnu si klidně U2 a další podobné. Mám rád aji vážnou hudbu No, ale plechovky dechovky tak to moc dlouho nevydržím Oblíbená kniha: Já teda přečetl všechno jenom jednou :D Ale můžu vřele doporučit Pejska a kočičku od Josefa Čapka ;-) Na co se nejvíc těšíš: Na další tábor, sluncem zalitou Archu a mraky (ne ty dešťové) dobrého jídla :3 Tvůj největší průšvih: Toš to je těžké takhle si vzpomnět :D Rodičové tvrdija, že jsem bezprůšvihář toš já zkusím na něco přijít. Už vím :D Jednoho brzkého rána, když celá ulice měla ještě půlnoc, jsme si s bráchou přivstali, otevřeli okno a do něj posadili našu hi-fi soupravu pěkně aby to všichni slyšeli. Pustili jsme tuším Linkin Park a osolili jsme to samozřejmě na doraz :D Pokračování už si moc nepamatuju ale nasmáli jsme se dost :D Vzkaz pro čtenáře Oty: Zdarte všichni, Zdarte ( vela hodně zdaru ). Toš vám teda přeju ať jdete do všeckeho s radostí a odhodláním. No a když něco bude těžké, nevzdávejte se. Zatněte zuby, pomodlete se a všechno zvládnete! ;-) No a to je jasné, těšte se na tábory protože my se těšíme na vás :* Celé jméno: Jan František Chrysogonus Kočenda Nejdelší vous: o chlup kratší než čmelda Nejdelší vlas: nevím přesně, ale už jsem si olízl ofinu Číslo nohy: nemám na noze žádné číslo Sourozenci: klučík a dívčina Vzdělání: je Vysněné zaměstnání z dětství: herec Nejoblíbenější práce: vykonaná Zahraniční cesty: Západní a Jižní Evropa Nejoblíbenější jídlo: Kung pao, Svíčková, Sushi, Guláš s pěti Barva zubního kartáčku: momentálně světle modrá, ale plánuji přejít na žlutou Největší Aršácký zážitek: vše dohromady tvoří jeden obrovsky velký aršácký zážitek Co se Ti jako první vybaví při slově "Archa": Sluníčko a Archa Největší droga:hudba Oblíbená hudba: která léčí Oblíbená kniha: Čtyři dohody Na co se nejvíc těšíš: na vydání nového CD, které připravujeme s kapelou
Tvůj největší průšvih: z dětství –zásah předního skla auta kamenem! Paní řidička nebyla moc nadšená:D Vyběhla z auta a dostal jsem slušný výprask, mamka vše pozorovala z okna a ještě mi přidala:D Vzkaz pro čtenáře Oty: Život je jako omalovánky. Je jen na člověku, jaké použije barvy! A proto: Vím, pro co žiju, proto žiju – nepřežívám! Zkuste to taky… Celé jméno: Martin František Ptáčník Nejdelší vous: Řekl bych tak centimetr. Nejdelší vlas: bratr mi naměřil 7 centimetrů Číslo nohy: 42/43. Sourozenci: mám čtyři - 2 bratry, dvě sestry a já jsem prostřední. Vzdělání: 5 skvělých let základní školy v Ostravě-Lhotce, 8 ještě skvělejších let na Biskupském gymnáziu, a nyní jsem načal 1. rok studia na fakultě architektury VUT Brno, kde to bude předpokládám nejskvělejší. Vysněné zaměstnání z dětství: Chtěl jsem být prodavačem v našem vesnickém obchodě. Nejoblíbenější práce: Zjistil jsem například, že velmi rád luxuji. Ale jen když se po práci podívám, kolik prachu jsem z těch koberců vysál a s velkým uspokojením mohu svůj výkon vyhodit do koše. Ale kromě toho dělám rád všechny práce, které považuji za užitečné (za dobré dílo). Zahraniční cesty: Nejzajímavější a nejkrásnější byly nejspíš italské Dolomity. Ale se školou je naplánovaná 2-týdenní cesta do Řecka a na Krétu, tak na ni se úplně moc těším. Nejoblíbenější jídlo: Nejspíš špagety na mnoho různých způsobů, a minulý týden (zápočtový) jsem začal mít rád (už skoro milovat) olivy. Barva zubního kartáčku: Modrá, zelená, červená, červená (to jsou čtyři mnou používané kartáčky). Největší Aršácký zážitek: Asi se mi nejvíc vybavuje modlitba v kapli na konci mého třetího tábora (Cyril a Metoděj). Co se Ti jako první vybaví při slově "Archa": Úplně nejdřív takové lehké příjemné rozechvění v hrudi, následované smrští obrazů a vzpomínek. Největší droga: Pokud je tím myšleno to, bez čeho bych se nedokázal nebo velmi těžko dokázal obejít, tak to je nyní určitě modlitba, bytí s mou milou, fotbal s přáteli.. Oblíbená hudba: V současné době nejvíce: Mumford and Sons, dále: Karel Plíhal, Tomáš Klus, Bratři Ebenové, Jaromír Nohavica, ZAZ, Adele, Coldplay a jiné. Oblíbená kniha: Těžká otázka.., řekl bych že Pán prstenů, ale také K jádru křesťanství, Čtyři lásky a další od Lewise, Hraničářův učeň, Nekonečný příběh... Na co se nejvíc těšíš: Na to až se naučím plnit včas své povinnosti. Tvůj největší průšvih: Myslím, že je veřejně nepublikovatelný, pokud po něm budete prahnout, zeptejte se mne osobně. Vzkaz pro čtenáře Oty: Děti nekupujte si drogy, staňte se popstar a budou vám je dávat zadarmo.. Teď vážně – jezděte na Archu , protože se tam dějí zázraky.
Duchovní obnova I letos se na Arše konala adventní duchovní obnova a to ve dnech 5.-7.12.2014. Téma bylo „Jen jedno je třeba“ (Lk 10,42) a celou „duchnou“ provázel zakladatel prvního centra pro mládež - o. Mirek Šimáček - na základě textů papeže Jana Pavla II. Už v pátek při příjezdu jsme na vlastní oči spatřili kříž světových dnů mládeže, který v roce 1984 daroval mladým světec Jan Pavel II. Celý víkend jsme začali společnou mší svatou. Po ní jsme měli večeři a pak jsme ještě vyslechli promluvu na dobrou noc o. Šimáčka s názvem Mládí jako dar. Později se ještě někteří odebrali do kaple, kde se zpívalo, hrálo a modlilo breviář. Sobotní ráno bylo opravdu nebeské. Vzbudil nás totiž Mikuláš s Andělem. Sešli jsme se u kříže na ranní modlitbě a poté i snídani. Od snídaně probíhalo silentium. Dopoledne měl o. Šimáček 2 přednášky. Po každé přednášce jsme se ve skupinkách zamýšleli nad různými otázkami. První přednáška byla vedena na téma „Bůh je láska“ (1 Jan 4,16) a druhá přednáška „Mistře dobrý, co mám činit“ (Mk 10,17). Potom jsme se společně pomodlili Anděla Páně. Následoval oběd a siesta, ve které jsme se mohli pomodlit růženec, využít osobní modlitby u kříže nebo možnosti svátosti smíření. Kolem 3. hodiny jsme se sešli ve skupinkách a připravili si rozjímání 1-2 zastavení večerní křížové cesty. Poté byla třetí přednáška s o. Šimáčkem na téma „Ježíš na něj s láskou pohleděl“ (Mk 10,20) a následně opět skupinky. Večer byla mše svatá. Po večeři nám o. Šimáček zodpověděl naše dotazy a vyprávěl nám zajímavé a vtipné příběhy z Příchovic. Po této malé konferenci začala samotná křížová cesta s křížem SDM zakončená adorací u kříže. Byl to velice krásný a silný zážitek. V neděli ráno nás probudila babička se slovy „Neviděli jste Marcelku? Vstávat dětičky, na sedm do kostelíčka.“ Po úklidu a sbalení věcí jsme slavili naši poslední společnou mši svatou. Také jsme nezapomněli na společné foto s křížem. Celý tento víkend byl moc krásný. Duchovní obnova se opravdu vydařila. Velké díky patří o. Šimáčkovi, o. Jiřímu a o. Caminovi a všem týmákům z Archy, Přístavu i Centra. A na závěr pro vás krásný citát od papeže Jana Pavla II. „Lásku bez kříže nenajdeš, kříž bez lásky neuneseš.“ Pedro a Maruška
O víkendu od 5. prosince do 7. prosince na Arše proběhla adventní Duchovní obnova s Křížem světových dnů mládeže darovaným Janem Pavlem II., který putuje po celém světě a zakončí svou pouť v diecézích v Polsku a nakonec bude vystavěný na podiu při příležitosti Světových dnů mládeže v Krakově. Společně s otcem Mirkem Šimáčkem, který je zakladatelem prvního Diecézního centra mládeže v Příchovicích, jsme se připravovali na narození našeho Pána. Celou duchovní obnovu jsme zahájili společnou mší svatou v 8 hodin večer a poté se odebrali ke spánku. Následující den jsme začali naše silencium (ticho), které bylo ukončeno až v neděli ráno. Během sobotního dne jsme absolvovali čtyři přednášky (a každou z nich pak prodiskutovali ve skupinkách), kde jsme přemýšleli například nad tématem o Bohatém muži z evangelia svatého Marka. V podvečer jsme se vydali na křížovou cestu ukončenou večerní adorací možností modlitby u samotného kříže. V neděli, po nasycení duše i těla, jsme se rozjeli do svých domovů naplnění novými informacemi a natěšení na zbytek adventní doby i samotné vánoční svátky. Klárka + Anežka + Pája
Tam nahoře někdo je! Je to sice už hodně dávno (ale ne zas tak dávno abych si to nepamatoval :D ), co sem sa přesvědčil, že tam navrchu na nás někdo dává pozor! Všechno začalo, když sem dojel ze školy a bylo poznat, že se něco stalo. Tak se ptám „Co je?" Z výrazu maminky bylo jasné, že to bude něco fakt blbého. „Marušce (sestře) ukradli auto“. Tak jsem si říkal, že to už ani není možné! Nejdřív jsme měli problém se sousedy, když opravovali byt a teď tohle. Tak jsem sa ptal co a jak…dyť to bylo takové obyčejné auto. No tak prej vykradli v noci obchod a hledali něco, čím to odvezou…a to auto viděli jako první :/ … No tak co se dá dělat…kamery samozřejmě nic. Policie taky nic, tak jsme to nějak nechali plavat a jenom se modlili . Netrvalo ani týden, co jsem došel ze školy o něco dřív a tak jsem si lehl, že si aspoň chvílu odpočinu… Když tu náhle zvonil telefon…podívám se, Pavel (manžel sestry)…tak to zvednu… „Ahoj Lukyne, auto sa našlo!“ si nedokážete představit můj výraz „cože ? kde ?“ ..tak jsme to chvilku řešili a tak…radost rodičů byla neuvěřitelná! Ale pak jsme začali řešit, jak se na to došlo… Brácha se o tom bavil s kámarádem v práci a on říkal, že byli předchozí den na Slovensku a tam zrovna viděli to auto, jak kolem něho chodí policajti a prohledávají ho… tak tam tedy zavolal a všechno sedělo i značky tam byli původní! Takže to vypadá jako hodně velká shoda náhod. Ale já to vidím jako vyslyšenou prosbu! A já jsem si to přebral jako svědectví, které prošlo hodně blízko mě Sáček
Táborové středisko Archa v Rajnochovicích zve děti od 8 do 15 let na
křesťanské jarní prázdninové pobyty
SNĚŽENKY 2015 Termíny: 9. - 13. 2. Sněženky 1 (Olomouc, Šumperk, Opava, Jeseník) 23 - 27. 2. Sněženky 2 (Brno, Břeclav, Hodonín, Prostějov, Vyškov) 2. – 6. 3. Sněženky 3 (Přerov, Frýdek-Místek) 9. – 13. 3. Sněženky 4 (Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín, Nový Jičín)
Sněženky jsou jarní tábory s křesťanským zaměřením. Připravuje je táborové středisko Archa ve spolupráci s arcidiecézním centrem života mládeže v Rajnochovicích v týdnech jarních prázdnin od pondělního odpoledne do pátečního poledne. Děti mohou prožít pohádkově laděné dobrodružství plné her venku i vevnitř a aktivit zaměřených na všestranný rozvoj. Duchovní program připravuje kněz, který je přítomen během celého týdne.
Cena: 800 Kč (pro členy o. s. Sarkander 720 Kč) Informace a přihlášky: www.ado.cz/mladez Kontakt:
[email protected], T. S. Archa, Košovy 196, Rajnochovice 76871 telefon: 573 391 215, 734 435 174 Už nyní probíhá příprava letních táborů. Informace najdete na
www.ado.cz/sarkander/archa.
Co se děje na Arše Ahoj kamarádi a přátelé Archy, chceme se s Vámi podělit o to, co se od letních prázdnin uskutečnilo a udělalo na Arše. Že je na Arše nový týmák Martin, to už víme. Celkem rychle se zabydlel a s Jožkou sžil. První akce co byla po prázdninách pro aršáky na arše bylo Potáborko. Této akce se zúčastnilo necelých sto dvacet dětí, akce se vyvedla a děti byly snad nadšené a my vedoucí jsme byli unaveni, ale nadšení a spokojení, že jsme viděli sršet z dětí radost. Další akcí byl víkend pro aršáky, na kterém se udělalo hodně práce. Všem moc děkujeme. Na podzimní brigádu nepřijelo moc lidí, ale jak jsme posléze zjistili, tak nebylo ani třeba. Víc lidí bude potřeba na jarní brigádu, kdy bude víc práce. Těm, co přijeli, moc děkujeme! A ty, co nepřijeli, tak chci jen povzbudit, aby si rezervovali termín na jarní brigádu bude moc práce. Na dobu adventní jsme si pro Vás připravili Archa adventní videa, na každou neděli jedno video. Kdo by se chtěl podívat zpětně na videa, tak je najdete na "www.youtube.com" pod názvem archadvent 2014. Závěrem bych chtěl všem poděkovat za to, co pro Archu děláte, že se o ni staráte a pomáháte nám ji zkrášlovat. Ještě bych chtěl poprosit o modlitbu za paní Mohylovou, která je nemocná. Děkujeme Vám za uplynulý rok a přejeme vše nej do roku budoucího. Váš Archa Tým
Na Arše se tento rok udělalo kus práce a stále se pokračuje - je zateplená hlavní budova, v krbovně a sociálních zařízeních jsou plastová okna. K zateplení se chystá i barák. Kdo by chtěl Arše pomoci nějakým materiálním darem, tak zcela jistě může. Vhod nám přijdou především kolečka neboli tačky a další pracovní nářadí nebo pracovní rukavice. Děti by byly také moc rády za nový pinpongový stůl - ten náš starý už docela rychle dosluhuje. Můžete přispět i finančním darem. Každá koruna se počítá. (číslo účtu: 162 143 303/0300) Vítáme i brigádníky, stačí napsat na mail:
[email protected] a domluvit se na termínu. Samozřejmě jsme neskutečně vděční za každou modlitbu za Archu, za naši práci a za každého z nás. Všem Vám, kteří nám pomáháte (jakýmkoli způsobem), ze srdce děkujeme a vyprošujeme Boží požehnání a ochranu.
D
nes Vám nabízím Vánoční okénko. Sice již je větší část Vánoc za námi a stojíme na počátku roku 2015, ale i přesto jsem si řekl, že opouštět tak rychle Vánoční náladu se mně nechce. Proto jsem se rozhodl, že Vám připravím výběr několika písní s vánoční tematikou. Vybral jsem 3 písně, dvě české a jednu anglickou. Doufám, že se vám bude tento výběr líbit. V příštím čísle OTY bude představena klasicky křesťanská kapela/zpěvák ;). Příjemný poslech.
První píseň je v podání Svitavsko-Pražské kapely – Čechomor a píseň TISÍC ANDĚLŮ
https://www.youtube.com/watch?v=IihDMoyN1eA
Další píseň je od skupiny Christafari. Tuto kapelu jsem Vám představoval v předminulém díle OTY. Ano, jedná se o kapelu hrající v rytmu reggae a tak ani koleda nemůže být od nich jiná. Píseň se v originále jmenuje O Come All Ye Faithful ale známější je pod latinským názvem Adeste fideles a česky potom Jdou zástupy věrných. Píseň Adeste fideles můžete znát z pohádky Anděl páně, kde byla ústřední písní celého filmu.
O COME ALL YE FAITHFUL / ADESTE FIDELES / JDOU ZÁSTUPY VĚRNÝCH https://www.youtube.com/watch?v=ue7G4b0kVQ8 Pro ty kdo by si tuto píseň rádi zazpívali (ovšem ne jako reggae, ale v originálním znění) nebo si ji chtěli zahrát, přikládám i noty v originále ;).
Poslední píseň, kterou Vám dnes nabídnu, je píseň od našeho českého zpěváka Václava Neckáře. Můžete ho znát z mnoha písní. Pokud jste se dívali o Vánocích na pohádky, tak jste ho jistě viděli, jako prince v pohádce Šíleně smutná princezna. PŮLNOČNÍ https://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4 Přeji Vám příjemný poslech a šťastný a požehnaný rok 2015!!
Pokud chcete, aby v příštím čísle byla vaše oblíbená skupina, zpěvák nebo žánr, tak pište na mail:
[email protected] ♫ M@rek ♫
..je Ti víc jak 15 let? Přijeď! Zdravím všechny kamarády, kteří už nemohou jet na tábory. Nezouvejte, setřete slzy a těšte se, že díky svému věku se můžete stát stAršákem. Kdo to je stAršák? To jsou všichni, kteří ještě nechtějí dát po táborech sbohem Arše a nadále mají zájem se vídat mezi sebou a i s vedoucími. A co pro vás máme připraveno? Nejen, že se můžete těšit na brigády a duchovní obnovu, které budou probíhat na Arše, ale hlavně a především jsou to letní akce. Nabízíme hned několik puťáků, vždy do různých míst naší krásné republiky. Občas taky prolnuto s výlety na kolech či vodě ;) A pak se jedná o již naprostou bájnou nabídku Quo Vadis, o kterém jste jistě slyšeli mnoho pochvalných slov od svých starších kamarádů ;) Proto, kdo ještě není stAršákem a chtěl by jím být nebo by chtěl, aby se jeho kamarádi, kteří nejezdili do teď na Archu taky stali stAršáky, ať napíše na
[email protected] a následně se dozví víc. Anebo je zde další varianta, jsme také na Facebooku pod skupinou stAršáci. Na této stránce, můžete nalézt nejnovější věci, které se dějí. Zvláště upozonění na přihlášky pro letošní léto. Již teď se těšíme na nové tváře. Bětka, Medvídě a stAršákoví vedoucí.
Silvestr Silvestr - den, který trávíme se svými nejbližšími. Letošní Silvestr byl ale jiný. Když se mi naskytla příležitost jet na Archu, neváhala jsem. Prožít jedinečný konec roku se skvělými lidmi? Na tuto otázku jsem měla jasnou odpověď. I když bylo -10°C, atmosféra byla přímo exotická. Toto setkání se totiž neslo v duchu Madagaskar - partu Alex, Glorie, Melmen a Marty zná snad každý. Když k tomu připočteme partu fos a lemounů, výsledkem je senzační zábava. Ať už šlo o záchranu Glorie nebo dovádění ve sněhu. Zpestřením už tak skvělého programu byla celodenní pouť na sv. Hostýn, kde se konala mše svatá. Pod nohama nám po celou cestu křupal čerstvě napadený sníh a třpytící se vločky pokrývaly větve namrzlých stromů. Všichni jsme si připadali jako v pohádce. Chystání scének, slavnostní večeře a výzdoba bylo náplní
posledního dne roku. Závěrečná hodina byla věnována Bohu, a to slavením mše svaté, která byla završená velkolepým ohňostrojem. A jak už je to na Madagaskaru známo - trsalo se až do rána! Velké díky patří především těm, kteří se podíleli na přípravě celé akce, která je nezapomenutelná a velmi obohacující. Ivča Tkadlčková
Letos jsme se rozhodli, že oslavu konce roku a začátek nového oslavíme společně. Sjeli jsme se den před Silvestrem v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme byli ubytování v šestihvězdičkovém Libahotelu (nebýt té tvrdé podlahy, byl by sedmihvězdičkový). V Silvestrovský den jsme se vydali na procházku na Jurkovičovu rozhlednu, kde jsme neodolali a udělali si společné "softšílko" (selfie). Společnými silami jsme si ukuchtili pozdní oběd a nachystali si pohoštěníčko na večer. Samozřejmě jsme si šli postavit sněhuláka! Ten byl nádherný! Vlasatý! Bohužel neměl u sebe nikdo žádný přístroj, kterým se fotí, takže si ho můžete jen představovat. Zbytek večera/noci jsme společně hráli Bang a Aktivity..prostě pohoda, klídek...bez tabáčku. Není nad to trávit čas s lidmi, které máte rádi, a se kterými je Vám hezky. Do nového roku Vám všem přejeme jen to nejlepší, ať se Vám daří ve škole i všude jinde, Boží požehnání a ochranu a hlavně buďte jste šťastní a všichni kolem Vás taky, protože to je úplný základ. Máme Vás rádi! Líba, Růženka, Káťa, Kája, Kuba a Jimi
V uličce letadla si hraje asi tříletý chlapec. Letuška se mu s úsměvem vyhýbá. Když ale roznáší kávu, přísně se podívá a řekne: "Nechtěl by sis chvíli hrát venku?" Turista jede vzadu v taxíku a chce se zeptat taxikáře na nějaké tipy, kam ve městě zajít. Nakloní se a poklepe řidiče na rameno. Ten hrozivě vykřikne, strhne volant, odrazí se od autobusu na chodník a zastaví těsně před obrovskou prosklenou výlohou. Turista, hodně vystrašený, se začne okamžitě omlouvat: "Pardon, pardon, netušil jsem, že jedno malé poklepání vás může takhle vyděsit." Taxikář se na něj otočí a zařve: "NIKDY! Už nikdy mi to nedělejte!!" Pak se rozdýchá a povídá: "Není to úplně vaše vina. Víte, jsem dnes první den v nové práci a před tím jsem léta jezdil s pohřebákem." "Pepíčku, pročpak jsi přišel pozdě do školy?" "Protože jedna paní ztratila tisícikorunu." "A tys jí pomáhal hledat, viď?" "Ne, stál jsem na bankovce a čekal, až odejde."
Vážení a milí Aršáci, táborníci, sněženkáři, brigádníci, rodičové, babičky a dědečci..zkrátka a dobře všichni, kdo máte rádi Archu, moc Vám děkuju, že jsme společně zvládli vytvořit další číslo našeho táborového časopisu Ota. Mám neskutečnou radost, když přijdu na mail a mám tam zprávu od někoho z Vás s nějakým příspěvkem, se kterým se chcete podělit s ostatními. A proto Vás již teď vyzívám: pište do dalšího čísla! Přeju Vám..teda nám, aby byl letošní rok plný radosti, úsměvů a dobrých zpráv..nezlobte rodiče a Vy, rodičové, mějte s námi trpělivost. Těším se na setkání s Vámi! Příspěvky posílejte na adresu: nebo na mail:
Novosady 1574 769 01 Holešov
[email protected] Kája Pospíšilíková
šéfredaktorka: Kája Pospíšilíková redaktoři: Vy všichni poděkování: Káti Ševčíkové za zpracování titulní strany a za kontrolu celého čísla. Díky patří i Vám všem, kdo jste poslali příspěvek a speciální dík všem, kterým jsem musela poslání článku připomínat méně než třikrát a Pedrovi a Marušce za poslání článku bez vyzvání.
