Tři barvy. lásky. Christian A. Schwarz. Umění s druhými lidmi sdílet Boží spravedlnost, pravdu a milost. Duchovní barevné kolo

Christian A. Schwarz

Tři barvy lásky

NCD PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE

Umění s druhými lidmi sdílet Boží spravedlnost, pravdu a milost

Duchovní barevné kolo Jak můţeš proţít všechny dimenze Boţí lásky

Test ovoce Ducha Jaké je tvé osobní východisko?

Praktická cvičení 20 cvičení, která mohou tvoji farnost či sbor proměnit v oázu lásky Římskokatolická farnost Cheb, 2009 Pracovní překlad pro vnitřní potřebu

Pokud platí, ţe kaţdá kniha má ve skutečnosti mnoţství autorů (ve smyslu lidí, kteří jakkoli přispěli k jejímu obsahu a ztvárnění), pak to zvlášť platí o Třech barvách lásky. Na prvním místě jsou to účastníci mých konferencí a seminářů, se kterými jsem mohl podrobně zkoušet mnohé koncepty a jejichţ pozitivní či negativní zpětná vazba přispěla ke konečné podobě téměř kaţdé stránky. Při těchto setkáních jsem se toho neporovnatelně více naučil, neţ jsem byl schopen předat – a to nejen pro psaní této knihy, ale i pro svoji vlastní schopnost praktikovat lásku. Děkuji. Na svých cestách jsem neustále s našimi národními NCD partnery na všech pěti kontinentech mohl probírat principy, které jsou v pozadí této knihy. Z těchto rozhovorů jsem se naučil více, neţ bych toho vystudoval z akademických studií – obzvláště vzhledem k onomu tak důleţitému rozlišování mezi všeobecně platnými principy evangelia a našimi vlastními, hluboce kulturně poznamenanými zálibami. Tvůrčí přínos našich partnerů z této knihy udělal skutečně multikulturní projekt. Děkuji. Podobně jako tomu bylo i v případě předchozích knih z oblasti Přirozeného růstu církve, i tentokrát můj přítel a kolega Christoph Schalk společně se svým týmem převzal úkol zajistit přesné normování materiálu k pouţitému dotazníku. Protoţe umím ocenit hodnotu vědecky vyvinutých testů na rozdíl od jejich na koleně vyrobených verzí, jsem Christophovi hluboce vděčný jak za jeho osobní angaţovanost, tak také za jeho vědeckou kompetenci. Děkuji. Protoţe jsem mnohé z částí této knihy musel vyvinout pro naši mezinárodní koprodukci v angličtině, velmi jsem se i v této oblasti naučil, jak hodně jsem závislý na pomoci druhých lidí. Jedním z největších privilegií mé současné sluţby je spolupráce s Jonathanem a Kathy Halleyovými, kteří byli původně mými americkými editory, ale postupem času se stali těmi nejvíce tvůrčími vůdčími osobnostmi našeho NCD týmu. Děkuji. Jiţ se to stalo přímo jakýmsi rituálem, ţe autoři svá poděkování uzavírají tím, ţe děkují svému ţivotnímu partnerovi, zpravidla za všechny ty dlouhé hodiny, během kterých musela rodina postrádat právě na knize pracujícího člena rodiny. Jaký je to úţasný dar, ţe v tomto ohledu jsi ty, Brigito, úplně jiná: Tys mě neustále přemlouvala, motivovala a někdy dokonce nutila k tomu, abych v kanceláři strávil více času, a tak mohl pracovat na dohotovení této knihy. Skvělým způsobem nám všem umoţňuješ, aby v našem domě rodina a křesťanská sluţba, management a přátelství, podnikání a modlitba spojily v tak úţasnou symfonii. Ve tvém ţivotě mohu jasně rozeznat všechny barvy Boţí lásky. Děkuji, Brigito. Christian A. Schwarz


Tři barvy lásky Umění sdílet s druhými lidmi Boží spravedlnost, pravdu a milost

Natural Church Development PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE

Římskokatolická farnost Cheb Pracovní překlad pro vnitřní potřebu Cheb 2009

Tři barvy lásky

Str. 4

Co to je NCD?

Deset charakteristik této knižní série

Existuje (v angličtině či němčině) mnoho dobrých knih na téma rozvoje farností či sborů. Co je tedy zvláštního na této nové řadě nazvané NCD – Přirozený růst církve? Zkratka NCD znamená Natural Church Development a je označením nového přístupu k růstu farností a sborů (v něm. „Gemeinde“, v angl. „Church“; v českém překladu budeme někdy pouţívat souhrnné označení „církevní obec“; pozn. překl.). Základy tohoto přístupu byly popsány v knihách (viz str. 6, srov. také další literaturu na str. 143–144) Natural Church Development (v němčině Die natürliche Gemeindeentwicklung, v češtině Přirozený růst církve), Color Your World with Natural Church Development (v němčině Farbe bekennen mit Natürliche Gemeindeentwicklung), The Threefold Art of Experiencing God (v němčině Die dreifache Kunst Gott zu erleben) a Paradigm Shift in the Church (v němčině jako Paradigmwechsel in der Kirche). Všechny knihy této řady jsou… 1. Trinitárně založené: Protoţe Bůh se zjevil trojím způsobem – jako Stvořitel, v Jeţíši a v Duchu svatém – můţeme se s ním také setkat různým způsobem. Tři barvy zelená (pro zjevení skrze stvoření), červená (pro zjevení spásy) a modrá (pro osobní zjevení) jsou centrálními symboly ve všech knihách řady Přirozený růst církve. Knihy domýšlejí ve svých přístupech praktické důsledky trojí cesty Boţího zjevení v dějinách: Stvoření, Golgota a Letnice. 2. Orientované na přirozený růst: NCD je zaloţen na biblickém poznání, ţe dobré kořeny nutně nesou dobré ovoce. Jestliţe je kvalita ţivota církevní obce v pořádku, poroste obec i co do kvantity. Proto se tato kniţní řada soustřeďuje na „kořeny“. Naším úkolem není nějak „vyrobit“ růst našich církevních obcí, nýbrţ uvolnit růstový potenciál, který Bůh jiţ do naší obce vloţil. Pak růst obce bude jiţ probíhat „sám od sebe“. 3. Vztažené na církevní obec: Knihy této řady jsou tak uzpůsobeny, ţe mohou být pouţívány jednotlivými křesťany, křesťanskými skupinami a celým církevními obcemi. Za tímto přístupem se skrývá přesvědčení, ţe kvalita nějaké církevní obce není určována ničím víc neţ kvalitou jednotlivých křesťanů. Ve všech NCD materiálech tedy jde o praktické procesy formace učedníků, kterým má být pomoţeno ke zralé, zplnomocněné a dospělé víře. 4. Empiricky podložené: NCD vychází z rozsáhlých výzkumů, které náš Institut pro přirozený růst církve v posledních letech provedl na všech pěti kontinentech. Do dnešního dne (r. 2001) se na průzkumech podílelo více neţ 25.000 farností a sborů z více neţ 50 zemí. Cílem tohoto výzkumu je odkrýt obecně platné principy růstu, které platí nezávisle na kultuře, tradici či spirituální orientaci. Tato kniţní řada staví na výsledcích těchto studií.

Tři barvy lásky

Str. 5

5. Zdůrazňující celostný přístup: Kaţdá kniha této kniţní řady se zaměřuje na jednu z osmi „kvalitativních vlastností“ rostoucích církevních obcí. Místo toho, aby jedna z těchto vlastností byla vydávána za „klíč k úspěchu“, v přirozeném růstu církve jde o to, aby všech osm vlastností či oblastí bylo celostně integrováno. S pomocí NCD profilu farnosti či sboru můţe kaţdá církevní obec zjistit, která z těchto kvalitativních vlastností vyţaduje zvláštní pozornost. 6. Kreativní ve svém podání: NCD nepropaguje nějaký konkrétní model církevní obce, který by měl pak být přenesen na ostatní obce podle hesla: „Dělej to jako já a tvá farnost či tvůj sbor bude mít stejný úspěch jako my.“ Spíše zde jde o uvolnění potenciálu individuality, kreativity a spontaneity. NCD vychází z toho, ţe kaţdý křesťan je jedinečný a ţe má vrcholně individuální povolání. Totéţ pak platí pro celé církevní obce. Cílem kaţdé knihy z této řady je podporovat tuto Bohem darovanou jedinečnost. 7. Zpracované internacionálními týmy: NCD má rozvinutou síť národních partnerů ve více neţ 50 zemích (v r. 2005 je to jiţ 70; pozn. překl.). Tento rozsah síťového propojení velmi dobře umoţňuje globální procesy vzájemného učení se. Místo toho, aby jedinečné vlastnosti nějaké kultury exportovány do jiných zemí, je cílem NCD shromaţďovat nejinspirativnější impulsy z církevních obcí na všech pěti kontinentech a zpracovávat je takovým způsobem, ţe mohou přinášet ovoce v mezinárodním měřítku. Tato kniţní řada je k dispozici v různých jazykových mutacích. 8. Pestrobarevně ilustrované: Bůh je pestrobarevný, stvoření je pestrobarevné i ţivot je pestrobarevný. Protoţe tato kniţní řada chce tuto pestrobarevnost zprostředkovávat, nemůţe to dělat pomocí černobílého tisku. Proto jsou všechny NCD knihy tištěné na čtyřbarevném základě. Protoţe jsou však, jakoţto internacionální koprodukce vydávány zároveň v mnoha jazykových verzích, je tím umoţněno, ţe jejich cena je mnohem příznivější, neţ je tomu u běţných černobílých knih – a to i a právě v zemích mimo západní svět. 9. Biblicky fundované: NCD knihy jsou biblicky fundované, ale nejsou to ţádné „biblické studijní materiály“. Všechny knihy této řady mají za svou normu Písmo svaté. Cokoli je moţné se přiučit z jiných kultur – ať uţ z církevních obcí, skrze vědecké výzkumy či z pozorování přírody – vše je vyhodnocováno ve světle biblických principů. Pouze poznatky, které před tímto biblickým testem obstojí, najdou cestu do těchto knih. Jedním z nejdůleţitějších cílů této řady je ukázat důleţitost Boţího slova pro všednodenní ţivot. 10. Prakticky použitelné: NCD nejde o hromadění čistě intelektuálního vědění, nýbrţ o praktické pouţití našich poznatků. Podle biblického pochopení je pravda něco, co můţe (a má) být „konáno“. Kaţdá kapitola této kniţní řady byla sepsána proto, aby čtenáři pomohla při realizaci zcela konkrétních kroků na jeho cestě. Cílem této cesty je lépe slouţit Bohu a rozvinout takovou církevní obec, která je zdravá, která proměňujícím způsobem působí na celou společnost a která je „nakaţlivá“.

Tři barvy lásky

Str. 6

Kniha Tři barvy lásky je součástí řady osmi knih, které budou během dalších let publikovány v řadě Gemeinde natürlich entwicklen. Kaţdá kniha se věnuje jedné z osmi kvalitativních vlastností rostoucích obcí z perspektivy přístupu zvaného Přirozený růst církve (NCD – Natural Church Development). Základním uvedením do celého konceptu je kniha: Christian A. Schwarz, PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE PRŮVODCE OSMI ZÁKLADNÍMI VLASTNOSTMI ZDRAVÝCH SBORŮ, která v češtině vyšla v roce 2000 v praţském nakladatelství Luxpress a je ji moţno objednat na webových stránkách České evangelikální aliance, národního partnera pro přirozený růst církve v České republice (http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/ncd). Dalšími příručkami rozvíjejícími tento přístup jsou např. ABECEDA PŘIROZENÉHO RŮSTU CÍRKVE (stručné základní uvedení, k dispozici také v katolické verzi) či PŘÍRUČKA PRO REALIZACI PROGRAMU PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE (praktická příručka s mnoha cvičeními a pracovními materiály).

Podrobnější reference viz dále na str. 144 a na webových stránkách Institutu pro přirozený růst církve (http://www.ncd-international.org). Tento pracovní překlad do češtiny byl pořízen z německého vydání knihy: Christian A. Schwarz, Die 3 Farben der Liebe, Die Kunst, Gottes Gerechtigkeit, Wahrheit und Gnade mit anderen Menschen zu teilen, C & P Verlag: Emmelsbüll, 2004. Kniha vyšla v tematické řadě „Gemeinde natürlich etwicklen“ v C & P Verlag, Emmelsbüll, v roce 2004, jako ISBN 3-906644-32-4. Adresa nakladatelství: C & P Verlag, Diedersbüller Str. 6 – D-25924 Emmelsbüll, Tel. 0049 4665 835 – Fax 0049 4665 252, www.CundP.de, [email protected]. Při překladu bylo přihlíţeno k americkému vydání knihy: Christian A. Schwarz, The 3 Colors of Love, St. Charles, IL: ChurchSmartResources, 2004. Srov. také další webové zdroje ke knize na www.3colorsoflove.org. V r. 2009 pro účely Řk farnosti Cheb (www.farnostcheb.cz) přeloţil Petr Hruška. Podpůrné webové stránky v češtině: http://3barvy.farnostcheb.cz

Tři barvy lásky

Str. 7

Tři barvy lásky

Obsah

Uvedení: Zrcadlit Boţí lásku ve všech barvách ....................................................... 9

KAPITOLA 1: ZÁKLADY 1 JAKÉ JSOU TŘI BARVY LÁSKY? .............................................................. 11 Hlad po lásce .................................................................................................... 12 Nedostatky lásky v našich církvích ..................................................................... 14 Nedorozumění ohledně lásky ............................................................................. 16 Bůh je láska ....................................................................................................... 18 Tři způsoby vyjádření Boţí lásky ........................................................................ 20 Bůh je světlo....................................................................................................... 23 Co je tma? ....................................................................................................... 26 Milovat znamená zrcadlit Boţí světlo ................................................................. 28 Zelená barva: Spravedlnost ............................................................................... 30 Červená barva: Pravda ...................................................................................... 32 Modrá barva: Milost ............................................................................................ 34 Tři modely křesťanské lásky ............................................................................... 36 Model pro spravedlnost: Jakub .......................................................................... 37 Model pro pravdu: Jan........................................................................................ 38 Model pro milost: Pavel ...................................................................................... 39 Co to vše znamená prakticky? ........................................................................... 40 Primární a sekundární ctnosti............................................................................. 41 Silné a slabé stránky různých kultur ................................................................... 44 Dva přístupy k řešení konfliktů .......................................................................... 46 Lásce je moţné se učit ....................................................................................... 48 Tvůj osobní proces růstu .................................................................................... 50

KAPITOLA 2: TVÉ

VÝCHODISKO

2

JAK MŮŽEME ZRCADLIT BOŽÍ LÁSKU? ................................................... 53 Ovoce je viditelné ............................................................................................... 54 Porozumění „ovoci Ducha“ z Gal 5 .................................................................... 56 1 Korintským 13 a „duchovní barevné kolo“ ....................................................... 60 Test ovoce Ducha podle Galatským 5 ............................................................... 62 Vyhodnocení Testu ovoce Ducha ...................................................................... 67 Na kterou z barevných oblastí se zaměřit? ........................................................ 69 Co znamenají jednotlivé termíny? ...................................................................... 70

Tři barvy lásky

Str. 8

Ovoce trpělivosti: Vytrvalá láska ............................................................. 71 Ovoce radosti: Jásající láska .............................................................. 72 Ovoce pokoje: Smiřující láska ............................................................ 73 Ovoce věrnosti: Spolehlivá láska ......................................................... 74 Ovoce dobroty: Statečná láska ............................................................ 75 Ovoce laskavosti: Srdečná láska............................................................. 76 Ovoce sebeovládání: Střízlivá láska ............................................................. 77 Ovoce mírnosti: Pokorná láska............................................................. 78 Láska je nedělitelná ........................................................................................... 79

KAPITOLA 3: OSOBNÍ

RŮST

3

DVANÁCT CVIČENÍ, KTERÁ TI MOHOU POMOCI PROMĚNIT TVŮJ ŽIVOT ...... 81

Cvičení 1: Cvičení 2: Cvičení 3: Cvičení 4: Cvičení 5: Cvičení 6: Cvičení 7: Cvičení 8: Cvičení 9: Cvičení 10: Cvičení 11: Cvičení 12:

Čerpej Boţí lásku .......................................................................... 82 Miluj sám sebe .............................................................................. 85 Dívej se očima druhých ................................................................. 87 Skoncuj s duchovním pokrytectvím .............................................. 91 Uč se důvěřovat ............................................................................ 94 Neboj se vlastní zranitelnosti ........................................................ 97 Měj odvahu odpouštět ................................................................. 100 Buď transparentní ........................................................................ 103 Praktikuj aktivní naslouchání ...................................................... 107 Uč se umění obdarovávat........................................................... 110 Pouţívej svůj humor .................................................................... 112 Nechej lásku procházet ţaludkem ............................................... 115

KAPITOLA 4: SPOLEČNÝ

RŮST 4 OSM CVIČENÍ, KTERÁ MOHOU V OBCI PROHLOUBIT ATMOSFÉRU LÁSKY .... 118

Cvičení 1: Cvičení 2: Cvičení 3: Cvičení 4: Cvičení 5: Cvičení 6: Cvičení 7: Cvičení 8:

„Nebojte se vonět!“ ...................................................................... 119 „Prostě jen tak“ ............................................................................ 121 „Nuda zakázána“ ......................................................................... 124 „Je dobře, ţe existuješ“ ............................................................... 127 „Chodit v cizích mokasinech“...................................................... 129 „Oikos-princip“ ............................................................................. 132 „Které jsou tvé duchovní dary?“ .................................................. 135 „Mohu se za tebe modlit?“ .......................................................... 139

Doslov: Největší moc na světě ............................................................................ 141 Tři barvy lásky: Podpůrné materiály ............................................................. 144 Přirozený růst církve: Další NCD materiály ................................................ 145

Tři barvy lásky

Zrcadlit Boží lásku ve všech barvách

Str. 9

Uvedení

Na onu scénu si vzpomínám jako by to bylo dnes, se vší její nechtěnou komičností. Byl jsem pozván, abych před skupinou expertů na růst církve referoval o počátečních výsledcích našeho výzkumu konaného ve více neţ 1000 sborech a farnostech po celém světě. Protoţe jsem měl na svoji na prezentaci pouhých dvacet minut, rozhodl jsem se soustředit se pouze na jeden příklad výsledků výzkumu, o kterém jsem si myslel, ţe je pro celý projekt dostatečně reprezentativní. „V rostoucích sborech,“ řekl jsem, „je změřitelně více smíchu neţ v těch, které nerostou. To je jeden z nejlépe prokazatelných principů růstu církve, které znám.“ Reakce expertů? Ona skupina propukla v smích. „Velmi vtipné, Christiane. Ha ha ha. Všichni máme rádi tvůj smysl pro humor. Avšak jistě neočekáváš, ţe ti budeme věřit, ţe jsi investoval několik let svého ţivota jen proto, abys pak přišel s prohlášením, jako je toto. Prosíme, seznam nás s tvrdými daty tvého výzkumu, se strategicky relevantními body.“ Odpověděl jsem takto: „Pánové, toto jsou tvrdá fakta. Toto jsou faktory, které jsou strategicky relevantní pro získání světa pro Krista.“ Smích postupně ustal, avšak jen proto, aby byl vystřídán očividnými známkami zklamání. Někteří z přítomných nepokrytě zkoumali displeje svých hodinek a nechávali na mě, zda si to budu vysvětlovat jako znamení protestu nebo čisté nudy. A po zbytek odpoledne tito experti pokračovali v zabývání se tím, co oni povaţovali za relevantní pro růst církve: metody řízení, marketingové nástroje, techniky vedení, známé modely obřích sborů.

Snaha růst v lásce není nějakým víkendovým hobby, ale jde zde o srdce křesťanské víry.

Proč je smích známkou dobrého zdraví? Proč jsem se tehdy rozhodl vybrat „smích“ z mnoha dalších důleţitých bodů a postavit jej doprostřed své prezentace? Jestliţe nám dojde, jaký způsob ţivota církevní obce je nutný k tomu, aby vznikla atmosféra, ve které radostný smích patří ke všednímu ţivotu, také se nám ihned vyjasní, proč je přítomnost smíchu ve sboru či farnosti dobrým indikátorem zdraví této obce. Ve zdravých obcích jsou lidé schopni zasmát se sami sobě. Vědí, ţe jim bylo odpuštěno. Vědí, ţe jsou přijati. „Vykoupení“ určuje celou jejich bytost, nejen jejich rozum. V takovýchto skupinách je pravá radost sdílena společně, jak veřejně, tak v soukromí. Ano, je to zábavné být součástí takovéto církve. Právě takovýto druh atmosféry potřebujeme podporovat, modelovat, vyzařovat, vyučovat a učit se proţívat; je to atmosféra lásky. To je také důvodem toho, proč tato kniha byla zvolena jako jeden ze základních kamenů série Přirozeného růstu církve.

Tři charakteristiky této knihy V průběhu prací na tomto projektu jsem přečetl více neţ 200 knih na téma láskyplných vztahů. Mnohé z nich jsou výborné. Co tedy můţete očekávat od této knihy, co ty ostatní nenabízejí?

Str. 10

Tři barvy lásky

1. Ať uţ mi to věříte nebo ne, většina křesťanských knih na toto téma vychází více ze sekulárně-romantického pojetí lásky neţ z pojetí biblického. Protoţe však biblický koncept lásky je nadřazený nade všemi ostatními, se kterými jsem se setkal, postavil jsem jej do centra této knihy. Podobně jako u všech ostatních pomůcek z této série, i kniha Tři barvy lásky je zaloţena na trinitárním („tříbarevném“) kompasu, který tvoří strategické kořeny Přirozeného růstu církve (NCD – Natural Church Development). Zatímco trinitární učení, jak to dosvědčuje zkušenost mnoha z nás, má stále tendenci být irelevantní pro náš kaţdodenní ţivot, v NCD se trinitární kompas osvědčil jako jeden z nejpraktičtějších nástrojů, jaké si vůbec dovedeme představit, s revolučními důsledky pro to, co budeme dělat příští pondělí, úterý, středu a po zbytek celého týdne. Při studiu této knihy tuto zkušenost také jistě uděláte! 2. Jedním z nejviditelnějších důsledků našeho přístupu je to, ţe se zde nejedná s kaţdým stejně. Bylo pro mě velmi frustrující, kdyţ jsem zjistil, ţe mnohé knihy o láskyplných vztazích se právě tohoto dopouštějí. Najednou musíme všichni z nás věnovat větší pozornost našim pocitům… nebo se učit, jak těšit druhé… nebo se soustředit na sociální spravedlnost. Nesmysl! Zatímco někteří ze čtenářů těchto knih mohou skutečně potřebovat pracovat na těchto oblastech, jiní mohou naopak, aby rostli v lásce, potřebovat poloţit důraz na jiné aspekty. Abychom všichni plněji zrcadlili Boţí lásku, můţeme v závislosti na našich individuálních výchozích bodech potřebovat zvolit zcela odlišné cesty. 3. Jak rychle zjistíte, a doufám, ţe i oceníte, tato kniha má svůj původ v kontextu křesťanské sluţby jdoucí napříč různými kulturami. Tento fakt ovlivnil i teoretické paradigma, ze kterého vychází jednotlivá praktická Bylo velmi cvičení. Naučil jsem se například, ţe některé orientální frustrující kultury (ve více asijských a arabských zemích) se zdají být v mnoha ohledech blíţe originálním biblickým konceptům zjistit, že mnohé neţ západní společnosti. Četná nedorozumění ohledně z pomůcek lásky vyplývají ze skutečnosti, ţe mnohé kultury – obzvláště ty s řecko/indo-evropským dědictvím – se přistupují k lidem odklonily daleko od orientálních kořenů své křesťanské tak, jako by byli víry. Je přínosem pro všechny kultury učit se od jiných. Toto je základem toho, o čem je – nebo mám spíše říci, všichni stejní. měla by být? – globalizace.

Láska – srdce křesťanské víry Snaha růst v lásce není něčím jako nějaké víkendové hobby, které můţe zajímat vás, ale ostatní jej mohou bez problémů ignorovat. Zde jde naopak o srdce křesťanské víry. A zároveň se zde také dotýkáte srdce růstu církve. Motivem k růstu církve je láska, poselstvím je láska, a je také empiricky doloţitelné, ţe neexistuje metoda lépe podporující lépe růst církve neţ láska. Modlím se za to, aby se věřící, kteří budou studovat tuto knihu a zpracovávat podněty v ní obsaţené, stávali krok za krokem stále otevřenějšími kanály pro Boţí lásku a aby byli schopnějšími zrcadlit všechny barvy Boţí lásky ve větší plnosti, neţ tomu bylo doposud. To posílí přirozenou dynamiku růstu v našich církvích, které je mocnější neţ všechny chytré marketingové techniky na světě. Připravte se na to, ţe uvidíte, jak se to děje! Christian A. Schwarz

Institut for Natural Church Development

Tři barvy lásky

Kapitola 1: Základy

Jaké jsou tři barvy lásky?

Láska. Jedno z nejdůleţitějších slov křesťanské teologie – a zároveň jedno z nejmlhavějších slov na této planetě. Mnoho křesťanů, kteří toto slovo pouţívají, vycházejí spíše z jeho sekulárního pochopení neţ z jeho biblického konceptu. Někdy to vypadá tak, ţe jsme my, křesťané, ve skutečnosti plný význam biblických konceptů ani nezačali chápat, natoţ pak praktikovat v ţivotě. Avšak jaké tedy je biblické porozumění slovu láska?

Str. 11

1

Tři barvy lásky

Str. 12


Hlad po lásce

Bylo to na jednom semináři ve Švýcarsku. Celý den jsem pracoval s jednou velmi motivovanou skupinou na centrálních otázkách rozvoje církevních obcí. Jaké jsou známky rostoucích obcí? Jak získáme nové spolupracovníky? Jak dosáhneme toho, aby se skupiny v obci rozmnoţovaly? Byl jsem zcela ve svém ţivlu, kdyţ jsem této skupině pomocí různých názorných obrázků, dotazníků a statistik zprostředkovával své poznatky. Na konci tohoto večera – právě jsem se chystal uspořádat si své přeházené prezentační fólie a připravit si je tak pro následující den – ke mně přistoupila jedna ţena a řekla: „Nepochybuji, ţe v kaţdém jednotlivém bodě, který jste zmiňoval, máte pravdu.“ Poděkoval jsem jí za tento kompliment. „Avšak,“ pokračovala pak dále, „musela jsem vynaloţit velkou námahu, abych vám byla schopna vůbec naslouchat. Všechno to běţelo tak zvláštně vzdáleně kolem mě, jako by to vůbec nemělo se mnou něco společného.“ „Ah, tyto potlačující mechanismy!“, pomyslel jsem si. „A proč myslíte, ţe Žiji v živém, rozvoj církevní obce nemá s vámi nic společného?“, rostoucím sboru – zeptal jsem se celkem bez větší chuti pokračovat v tomto rozhovoru.

a mám pocit, že jsem tím nejosamělejším člověkem na světě.

Ţena začala vyprávět. Vyprávěla, jak hluboce byla zraněna konflikty, které v posledních letech v jejím sboru probíhaly… a ţe se její domácí skupinka z toho úplně rozpadla… a ţe někteří z jejích nejlepších přátel se jí jiţ po dlouhý čas vyhýbají… a ţe její manţel, který pro její zájem o dění ve sboru nikdy neměl pochopení, od ní před čtyřmi měsíci odešel… a ţe ostatní členové sboru na ní uţ nemají téměř ţádný čas, protoţe jsou tak zaměstnáni – růstem sboru… a ţe se několikrát nabídla ve sboru převzít některé úkoly, ale vţdy byla odmítnuta. „Nejprve se postarej o to, aby byla opět v pořádku tvá rodina,“ bylo jí řečeno. „Ţiji,“ řekla nakonec, „v ţivém, rostoucím sboru – a mám pocit, ţe jsem tím nejosamělejším člověkem na světě.“ Kdyţ to říkala, měla v očích slzy.

Radikální změna smýšlení Velmi se stydím vyprávět zde zbytek tohoto příběhu, ale snad bude uţitečné, kdyţ se něco naučíte z mé chybějící citlivosti. Řekl jsem tehdy té ţeně, ţe je mi to vše strašně líto, ţe to však není mým tématem. Řekl jsem jí, ţe mým tématem je rozvoj církevní obce. A dal jsem jí radu, aby se se svými problémy obrátila na nějakého pastýře. Potom jsem šel domů – a do svého pokoje. Tu noc jsem nemohl usnout. Měl jsem stále před očima tvář té ţeny. Čím více jsem o tomto setkání přemýšlel, tím méně jsem chápal, jak jsem tohoto člověka mohl tak chladně odbýt. Jistě: rozvoj církevní obce je mým tématem. Ale co to pak znamená? Více programů? Více skupin? Více aktivit? Více výkonu? Můj Boţe, v tom přeci nemůţe spočívat budoucnost našich sborů a farností! Kašlu na všechny pastorační

Tři barvy lásky

Str. 13

programy, které nebudou přispívat k tomu, aby z našich sborů a farností pomohly vytvářet taková místa k ţivotu, kde by osamělé a zraněné ţeny, jako byla tato, mohly najít podporu a uzdravení! Druhý den jiţ tato ţena na semináři nebyla a já jsem o ní od té doby uţ nikdy nic neslyšel. Proč tady vyprávím o tomto setkání? Protoţe to byla tato ţena, která mě přiměla zcela přehodnotit přístup k mé práci. Jsem přesvědčený o tom, ţe naše sbory a farnosti jsou plné takovýchto lidí: osamělých, zraněných, zklamaných. Dokonce si myslím, ţe kaţdý z nás do jisté míry trpí podobnými pocity. A jen velmi málo z těchto lidí má skupinu křesťanů, v jejímţ středu se mohou zcela otevřít, aby mohli zakusit něco z uzdravující síly Boţí lásky.

Základní problém: Chybějící láska Na jednom semináři jsem nechal jeho účastníky napsat, co povaţují za největší překáţky rozvoje církevní obce. „Spory,“ stálo na jednom lístku. „Boje o moc,“ napsal někdo jiný. „Pomluvy,“ „lhostejnost,“ „přetíţení,“ „tradicionalismus,“ „neústupnost,“ „potřeba se oddělovat,“ „chybějící důvěra,“ mohli jsme číst na ostatních lístcích. Zeptal jsem se účastníků, zda by všechny tyto pojmy nebylo moţné shrnout dvěma slovy: „chybějící láska“. Téměř všichni souhlasili. Chybějící láska – to je natruc všemu tomu přemílání slova láska v médiích primární nemocí naší doby. Písničkové šlágry a laciné romány o údajné lásce jsou jen symptomem této společenské neurózy. Sotva nějaké jiné téma je tak často na tapetě jako téma lásky. Ale…  Pravdou je: Osamělost se brzy stane nejvíce rozšířenou epidemií naší společnosti. Výsledky novějších výzkumů ukazují, ţe dnes jiţ kolem čtvrtiny obyvatelstva trpí chronickou osamělostí. Osamělost je jednou z nejčastějších příčin sebevraţd. Kaţdý rok si více neţ 13.000 muţů a ţen ve Spolkové republice Německo vezme ţivot. Na jednu dokonanou sebevraţdu pak navíc vychází osm aţ deset pokusů o sebevraţdu.  Pravdou je: V Evropě se dnes jiţ rozvádí kaţdé třetí manţelství. Většina lidí touţí po harmonickém partnerství, ale jen v Německu se kaţdých pět minut – 24 hodin denně – nějaké manţelství rozpadá.

K čemu jsou ty nejlepší pastorační programy rozvoje církevní obce, když nepřispívají k tomu, aby vznikala místa, kde může osamělý člověk nalézt útěchu a uzdravení?

 Pravdou je: Počet psychických onemocnění se v posledních letech v Evropě zvýšil v takové míře, ţe to vyvolává velké obavy. Kaţdý pátý pacient, který vyhledá praktického lékaře, trpí nějakým psychickým onemocněním nebo tělesnými symptomy, které jsou podmíněny převáţně psychicky. „Nedostatek lásky,“ říkají dnes vůdčí osobnosti v psychoterapii, „je dnes příčinou nejváţnějších neuróz a dokonce i psychóz u dospělých.“ Takovéto statistiky, ať jsou sebesmutnější, však neodkrývají skutečné utrpení, zranění, bolesti a slzy. Statistiky neodkrývají pocity odmítnutí a pochybností. Nejsou ani v nejmenším schopné vyjádřit, jaké utrpení můţe způsobit neutišený hlad po lásce. Kde jsou sbory, farnosti, komunity či jiné církevní obce, které jsou schopné vyjít vstříc tomuto hladu?

Tři barvy lásky

Str. 14


Nedostatky lásky v našich církvích

Připadá mi to příliš laciné, abych se zde vysmíval onomu v sekulárním světě tak často (i kdyţ samozřejmě ne vţdy) převrácenému pochopení slova láska, jak se to děje v některých kázáních. Přeci znáte takovéto či podobné tóny: „Bratři a sestry, jen se trochu rozhlédněme po světě tam venku! Člověk, který nezná Boha, bude vţdy uvnitř vězení své vztaţenosti k sobě samotnému falešně chápat lásku jako skrytou formu egoismu, zatímco křesťan ví, ţe…“ A pak bývá v nejkrásnějších barvách vylíčeno, jak to vypadá v obci učedníků Jeţíše Krista.

Spíše než kritika „falešných sekulárních konceptů lásky“ bylo by nám křesťanům prospělo, kdybychom se vypořádali s tím, jak to s láskou vypadá v našich skupinách.

Kdykoli slyším podobná slova, cítím se velmi nesvůj. Tím nechci říct, ţe by to bylo zcela bezpředmětné kritizovat sekulární pojetí lásky (já to v této knize budu dělat téměř pořád). Chci ovšem také říci, ţe by pro nás křesťany – ještě neţ se velkohubě budeme snaţit distancovat od „falešných sekulárních konceptů lásky“ – bylo mnohem uţitečnější, kdybychom se sami snaţili vypořádat s tím, jak to s láskou vypadá v našich vlastních skupinách, obcích a společenstvích.

„Křesťanské“ bloky vůči lásce

Konkrétně to znamená toto: Nechceme se kriticky vypořádávat pouze s těmi, kteří lásku zaměňují se sexuální přitaţlivostí a ještě na tom vydělávají, ale především s těmi, kteří… … ve svých křesťanských skupinách a obcích ţijí a pracují tak suše a bez jakékoli oţivující fantazie v mezilidských vztazích, ţe sice mohou mít plná ústa křesťanské lásky, ale tato nikde mezi nimi nemůţe být zakoušena; … neděli co neděli sedí vedle sebe v kostelních lavicích, aniţ by se navzájem znali a aniţ by se jeden o druhého zajímali; … kteří ve svých sborech a farnostech dělají všechno moţné, ale nestarají se o to, aby lidé navázali osobní vztah k Jeţíši a tak proţili Boţí lásku; … kteří sice naplno evangelizačně pracují, avšak jako nástroje k tomu pouţívají spíše dřevěnou palici biblických veršů, kterou lidi mlátí po hlavě, neţ Boţí lásku, kterou by zrcadlili ve svém ţivotě; … kteří všechnu svoji energii nasazují pro to, aby se vymezili vůči jiným stylům zboţnosti a jiným formám církevního ţivota (samozřejmě to vše dělají „kvůli Boţímu království“); … kteří kolem svých farností, sborů a společenství staví takové bariéry, které je náročnější prorazit neţ Berlínskou zeď; … kteří nechávají druhé lidi dusit se v ustrašené a úzkoprsé atmosféře, místo toho, aby pro ně vytvářeli moţnosti, kde se mohou nadechnout osvobozující vůně Boţí lásky.

Tři barvy lásky

Str. 15

Ne každá církevní obec je láskyplná V posledních letech jsem měl to privilegium poznat stovky církevních obcí na všech pěti kontinentech. Mnohé z nich jsou úţasnými příklady křesťanské lásky v akci. Nejen ţe citlivě vycházejí vstříc potřebám vlastních členů, ale s často podivuhodnou kreativitou hledají cesty, jak být uţiteční i vzhledem k nouzi, se kterou se setkávají ve svém okolí. Mnohé z přístupů, které najdete v této knize, jsem se naučil od těchto obcí. Ovšem setkal jsem se i s obcemi, ve kterých to vypadalo zcela jinak: byly to často skupiny, ve kterých křesťané sice dělali pokroky ve svých znalostech Bible, ale ne ve své schopnosti milovat. Nebylo by správné tyto případy odbýt jen jako „výjimky potvrzující pravidlo“. Bohuţel je to tak, ţe se zdá, ţe tento typ církevních obcí je rozšířenější, neţ ona pozitivní varianta. O mnohých z těchto skupin lze doslova říci, ţe se změnily v kus ledu; kdo navštíví jejich shromáţdění, ocitá se v nebezpečí, ţe si přivodí emoční podchlazení. Jejich nauka můţe být i „pravověrná“, ale tyto obce vyzařují tak negativní energii, ţe je to rozpoznatelné dokonce i na vlastním těle.

„Dotýkání zakázáno“ Před několika lety jsme měli spolu s mojí ţenou během jedné cesty vlakem moţnost udělat si téměř hodinovou přestávku v Kolíně. Protoţe se kolínský dóm nachází ihned naproti hlavnímu nádraţí a protoţe jsem do té doby nikdy neměl moţnost si jej prohlédnout zevnitř, rozhodli jsme se jej navštívit. Musím přiznat, ţe jsem měl s touto návštěvou spojena určitá duchovní očekávání. Někteří z mých přátel mi říkali: „Christiane, ve chvíli, kdy do tohoto dómu vstoupíš, pocítíš Boţí přítomnost.“ „V kostele Kdyţ jsme spolu s Brigitou stoupali po schodech ke hlavnímu nevidíme rádi, vchodu, byl nádherný den, sluníčko krásně svítilo. Jakmile se když se lidé za námi zavřely masivní kostelní dveře, všechno světlo zmizelo. Masivní architektura a pochmurná atmosféra tohoto objímají.“ kostela mě obklopila a vyvolala ve mně něco jako pocit strachu. A tehdy jsem udělal něco, co by většina z nás v podobné atmosféře udělala také – poloţil jsem svoji ruku kolem Brigitiných ramen a přitáhl si jí tak trochu blíţe k sobě. Alespoň trochu tepla uprostřed tohoto nehostinného prostředí! Sotva jsem se však takto Brigity dotknul, přiběhl k nám jeden z přítomných mnichů, kteří v dómu měli sluţbu. „Ihned dejte dolů tu ruku,“ vykřikl na mě. „V kostele nevidíme rádi, kdyţ se lidé objímají.“ A pak nás poţádal o příspěvek na údrţbu budovy… S Brigitou jsme kostel opustili, jak jen to bylo nejrychleji moţné. Posledních pár metrů jsme téměř běţeli. Sotva se za námi zavřely dveře, bylo všude kolem opět světlo a teplo. Zpívali pouliční muzikanti. Měli jsme dojem, ţe jsme Bohu blíţe.

Symbol mnohých církevních obcí Tento záţitek se pro mě stal symbolem situace mnohých církevních obcí. Přes všechny ty dobré věci, které je o nich moţné říci (a nepochybuji, ţe i o kolínském dómu nebo alespoň o jeho architektuře by bylo moţné říci mnohé podivuhodné věci), přesto v očích mnoha lidí tyto obce komunikují přesný opak toho, čím by měla být křesťanská láska. Avšak neříká nám Bible, ţe znamením, podle kterého lidé poznají církev Jeţíše Krista, je láska (srov. Jan 13,35)?

Tři barvy lásky

Str. 16


Nedorozumění ohledně lásky

Jak můţe nastat situace, ţe mnohé církevní obce jsou ve své schopnosti praktikovat lásku tak nerozvinuté, ţe jsou zdrojem těch nemocí, které by měly vlastně samy léčit? Je moţné ukázat, ţe velká část křesťanství je formována závaţnými nedorozuměními ohledně lásky. V důsledku toho je mnoho křesťanů přesvědčeno, ţe jejich vlastní pochopení lásky přesně odpovídá tomu, co učí Bible. Dokonce je to často tak, ţe jsme si jiţ na určité falešné koncepty tak zvykli, ţe je nyní zpětně vnášíme i do svého porozumění Bibli. Kdykoli v biblickém textu vidíme výraz „láska“, vnímáme to jako potvrzení našich dříve získaných názorů. Pro některé z nás je výraz „láska“ jiţ tak silně spojen s určitými vnitřními obrazy, ţe Podle romantického tyto obrazy automaticky vystupují na povrch, jakmile se pojetí lásky musí s tímto slovem setkáme. Není vůbec přehnané říci, ţe být láska neustále Hollywood má na naše porozumění lásce silnější vliv neţ Stvořitel nebe a země, Bůh sám.

jemná, přátelská a milá – jako jisté filmy musí být plná růží a romantické smyčcové hudby.

Obzvláště se lze v křesťanských obcích setkat především s následujícími dvěma nedorozuměními.

Nedorozumění č. 1: „Láska je vždy jemná“

Toto je standardní lidové pouţití slova láska. Toto nedorozumění – přenesené do křesťanského prostředí – redukuje lásku na silně pohublou podobu „milosti“. Samozřejmě je správné, jestliţe milost chápeme jako nepominutelnou součást lásky, ale láska nesmí být zredukována pouze na milost. Milost je milost a láska ja láska – to jsou dva odlišné pojmy, a to z dobrého důvodu! Všechno, co patří k milosti, je také pokryto pojmem láska; avšak pojem milost v ţádném případě nepokrývá všechny výrazové formy lásky. Pro křesťany, kteří jsou ovlivněni sekulárně-romantickým pochopením lásky, je však „tvrdá láska“ – např. konfrontující lidi s pravdou – nemyslitelná. Láska musí být v tomto romantickém pojetí vţdy přátelská, milá a sentimentální (jako jisté filmy musí být plná růţí a romantické smyčcové hudby). Výsledkem je výlučně jemná, něţná (a občas aţ znepokojujícím způsobem naivní) vlídnost, ve které je podstata křesťanské lásky vybledlá aţ k nepoznání. Tento přístup nechá jeho zastánce na holičkách nejpozději tehdy, kdyţ jde o to, aby ve svém ţivotě přemohli omyl a hřích. Kaţdý křesťan ví, ţe ve víře nejde jen o to být milý. V Bibli čteme také o pravdě, spravedlnosti, o tvrdých opatřeních, které jsou někdy nutná, aby člověku pomohla v jeho osobním rozvoji. Avšak také čteme o tom, ţe Bůh je milujícím Bohem, dokonce ţe Bůh je láskou. Jak lze tyto dvě výpovědi spolu smířit? Nejčastějším řešení, se kterým jsem se setkal, funguje takto. Dále pouţíváme slovo „láska“, ale spojujeme je výlučně s jemnými tóny. A pak pokračujeme takto: „Bůh je láska, to je pravda, ale je také spravedlivý.“ Nebo: „Musíme se s ostatními lidmi setkávat v lásce, ale také v pravdě.“ Slovo, které v těchto výrocích chci kritizovat, není ani „láska“, ani „spravedlnost“, ani „pravda“. To, co z biblického hlediska musí být podrobeno kritickému zkoumání, je spíše slovíčko „ale“. To totiţ vyvolává dojem,

Tři barvy lásky

Str. 17

jako by spravedlnost a pravda byly něčím, co je protikladem lásky – coţ je porozumění, které je biblicky zcela neudrţitelné. Láska je Boţí podstatou. Stejně jako je „milost“ neoddělitelnou součástí lásky, tak totéţ platí i o „pravdě“ a „spravedlnosti“. Pravda a milost mohou sice být příleţitostně mezi sebou v napětí, ale nikdy pravda a láska. Láska, která by utíkala před pravdou, by přestala být láskou. Takovéto porozumění by bylo v diametrálním protikladu k Pavlově výpovědi, ţe se láska raduje z pravdy (srov. 1 Kor 13,6).

Nedorozumění č. 2: „Když mě skutečně miluješ, musíš být také nepřítelem mých nepřátel“ Dalo by se říci, ţe druhé nedorozumění pak přichází jakoby z opačné strany. Lze se s ním setkat především ve skupinách, pro které hodnoty jako „pravda“ a „spravedlnost“ stojí nejvýše. Je zcela normální, ţe existují křesťané, jejichţ postoje, tradice nebo praktiky jsou od těch našich značně vzdálené. A je také normální (nebo se tomu alespoň nelze dost dobře vyhnout), kdyţ některé z těchto lidí vnímáme jako „protivníky“. Ale to, Jak k tomu přijde, co jiţ nemůţe být přijatelné, je toto: Abych dokázal svoji lásku k některým křesťanům, musím se také stát že mnohé církevní nepřítelem jejich nepřátel. Abych mohl mít společenství obce jsou zdrojem s těmito křesťany, znamená to pro mě, se nutně musím těch nemocí, které stát součástí jejich válečného taţení proti jiným by měly vlastně křesťanům! Naše vlastní práce je vědomě mezikonfesně samy léčit? orientována, coţ znamená: Spolupracuji s křesťanskými obcemi z nejrůznějších církví, vyznávajících a praktikujících nejrůznější formy zboţnosti. Mohu z nejhlubšího svého přesvědčení říci, ţe tyty různé skupiny celým svým srdcem miluji a vším, co mám k dispozici, je chci podporovat. Avšak znovu a znovu proţívám, ţe křesťané, se kterými spolupracuji, na mně poţadují: „Jestliţe s námi chceš skutečně tvořit společenství, pak by ses měl také veřejně distancovat od XYZ.“

Například s velkou radostí spolupracuji jak s obcemi, které se chápou jako „charismatické“, tak také s takovými, které jsou vůči tomuto typu spirituality spíše skeptické. A pak se setkávám s tím, ţe někteří z mých charismatických přátel začnou zpochybňovat upřímnost mé lásky k nim, kdyţ já přeci tolik času strávím v necharismatických skupinách. Některé z necharismatických obcí pak mají naopak dojem, ţe jsem proti nim, protoţe tak intenzivně spolupracuji s charismatickými skupinami. Trochu špičatě vyjádřeno: Pro některé jsem „heretikem“ jenom proto, ţe jsem těm, kteří oni sami povaţují za „heretiky“, někdy podal ruku. Mottem je stále totéţ: „Kdyţ mě skutečně miluješ, musíš být také nepřítelem mých nepřátel.“ Tento způsob myšlení v kategoriích ohraničení, distance a obrazů nepřítele je mezi křesťany tak rozšířený, ţe se mi jeví jako hlavní překáţka pro evangelizaci světa. Tím, co zde říkám, nechci v ţádném případě docílit toho, aby se tyto skupiny méně angaţovaly pro pravdu. Spíše chci poukázat na to, ţe se zdá, ţe v jejich systému víry chybí nejdůleţitější aspekt Bočí lásky: moc proměňovat nepřátele v přátele. V mnohých skupinách, se kterými jsem se setkal, se zdá, ţe to funguje právě naopak: tyto skupiny neustále proměňují (potenciální) přátele v nepřátele.

Tři barvy lásky

Str. 18

Bůh je láska


V prvním Janově listě najdeme větu, která představuje úplné novum v dějinách náboţenství: „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8.16). Ihned to cítíme, kdyţ se pokusíme tuto větu vztáhnout k boţstvům mimokřesťanských náboţenství: Votan je láska, Zeus, Jupiter, Brahma je láska. Všechny tyto kombinace se ukazují jako zcela nemoţné. Výpověď, ţe Bůh je láska, není jen základní výpovědí pro naše rozumové pochopení Boţí podstaty, nýbrţ také pro naše porozumění podstatě lásky. Touto větou je řečeno, ţe láska je něčím o hodně větším, neţ jen pouhou Boţí vlastností („Bůh je milý, laskavý, láskyplný“). „Bůh je láska“ – to znamená: Láska je Boţí podstatou, takţe Jan také můţe říci: „Kdo zůstává v lásce, ten zůstává Jen tehdy v Bohu“ (1 Jan 4,16).

pochopíme, co je láska, když pozorujeme, jak Bůh zachází s lidmi.

Boží vlastnosti a Boží podstata Při povrchním čtení těchto veršů mnoho lidí přehlédne onen rozhodující rozdíl mezi „milým Bohem“ a „Bohem, který je láskou“. Avšak zde jde o mnohem více neţ o hraní si se slovy či s pojmy. Jak později ještě uvidíme, tento rozdíl má dramatické důsledky, kdyţ jde o konkrétní opatření na podporu praktického uplatňování křesťanské lásky.

Je příznačné, ţe Bible nikde neříká: „Bůh je spravedlnost“ nebo „Bůh je moc“ nebo „Bůh je moudrost“ nebo „Bůh je hněv“. Ano, Bible mluví o Boţí spravedlnosti, Boţí moci, Boţí moudrosti a – obzvláště v Novém zákoně! – o Boţím hněvu. Avšak všechno to jsou pouhé vlastnosti Boţí, které nesmí být zaměňovány s jeho podstatou. Bůh miluje spravedlnost, zjevuje svoji moc, řídí svět skrze svoji moudrost, ukazuje svůj hněv. Ale je láskou. Láska je víc neţ jen pouhá Boţí vlastnost, která – podobně jako jiné vlastnosti – je občas více v popředí, aby pak opět ustoupila do pozadí. Boţí podstatou je láska. Odtud pak také vychází jeho spravedlnost, jeho moc a jeho moudrost. Ano, dokonce jeho hněv tryská z jeho lásky – z ţádného jiného pramene.

Jak definujeme lásku? Bůh je láska – to znamená: Jen tehdy pochopíme, co je láska, kdyţ poznáme Boha, kdyţ pozorujeme, jak Bůh – podle svědectví Bible – zachází s lidmi. Jak jsme jiţ viděli, většina z nás však volí opačné východisko, aby si vytvořili svůj obraz o Bohu. Postup je většinou následující: 1. Začneme našimi vlastními představami o tom, co je láska (ve většině případů je to nějaká z variant sekulárně-romantické představy o lásce). 2. Pak si přečteme, ţe Bůh je láska. 3. Následně si pak promítneme naši sekulárně-romantickou představu o lásce na Boha.

Tři barvy lásky

Str. 19

Jinými slovy: Definujeme „Boha“ v kategoriích našeho jiţ dříve vytvořeného porozumění lásce. To, co ale máme dělat, je pravý opak tohoto postupu: Máme definovat lásku v kategoriích, které nám Bible zjevila o Bohu.

Nebezpečí projekce Jestliţe postupujeme podle prvního pořadí (a většina z nás k tomu má sklon), pak pak nám na konci vyjdou dva zcela falešné koncepty:  Naše porozumění lásce zůstává sekulárně-romantické (protoţe nikdy nebylo kriticky konfrontováno s biblickými výpověďmi o Boţí podstatě).  Naše představa o Bohu se stala stejně sekulárně-romantickou (protoţe na Boha si promítáme všechny naše sekulární obrazy o lásce). Na konci tohoto procesu pak máme neskutečného Boha a bezboţnou skutečnost, víru nemající nic společného s tímto světem a pojetí světa nemající nic společného s vírou. Byl to ateistický filozof Ludvík Feuerbach (a jeho následovník Karl Marx), kdo křesťanům vytýkal, ţe na nebesa promítají své vlastní světské obrazy, a tuto sebeprojekcí vytvořenou bytost pak nazývají „Bohem“. Kdyţ ateisté prohlásili, ţe tento bůh je mrtev, měli samozřejmě pravdu. Tento bůh je skutečně mrtev. Ve skutečnosti nikdy neexistoval. Díky, Ludvíku Feuerbachu, díky, Karle Marxi, ţe jste nám křesťanům pomohli osvobodit se od těchto falešných představ o Bohu!

Bůh Bible Toto je důvodem, proč je první kapitola této knihy zcela věnována otázce Boţí podstaty. Před tím, neţ budeme rozvíjet praktická cvičení podporující růst v lásce, musíme si jasně před oči postavit, jak vlastně lásku chápeme. Měřítkem naší lásky k druhým je Boţí láska k nám. Jestliţe studujeme, jak Bůh ukázal svoji lásku k nám, učíme se, ţe láska je něčím víc neţ někomu něco darovat. Kdyţ nás Bůh miluje, pak nám nedává něco, ale dává nám sebe. Později se ještě dostaneme k praktickým důsledkům tohoto rozlišení, kdyţ budeme mluvit o rozdílu mezi „primárními a sekundárními ctnostmi“ (viz str. 41 – 43).

Měřítkem pro naši lásku k druhým je Boží láska k nám.

Centrem křesťanského pojetí lásky spočívá v tom, ţe pokud milujeme, odevzdáváme druhým sami sebe. To není v ţádném případě nějaký laciný koncept. To něco stojí. Zároveň je to ale klíč k naplněnému, provokujícímu a šťastnému ţivotu. Zde opět platí onen na první pohled tak paradoxně znějící Jeţíšův výrok: „Kdo nalezne svůj ţivot, ztratí jej; kdo ztratí svůj ţivot pro mne, nalezne jej“ (Mt 10,39). Jsem si velmi dobře vědom toho, ţe ten či onen čtenář bude shledávat velmi namáhavé, ţe se v knize, která pojednává o láskyplných vztazích, musí nejprve takto náročně vypořádávat s tolika nejrůznějšími obrazy o Bohu. Takovým čtenářům slibuji, ţe se ještě určitě dostaneme i k oněm zcela banálním, všednodenním a úplně obyčejným vyjádřením lásky (kapitoly 3 a 4 této knihy se skládají výlučně z praktických cvičení). Ovšem zároveň zde také chci vyjádřit naději, ţe nejpozději tehdy, kdyţ se dostaneme k těmto kapitolám, budete také jiţ umět lépe docenit i ono zde vysvětlované teologické východisko, ze kterého tato cvičení vycházejí.

Tři barvy lásky

Str. 20


Tři způsoby vyjádření Boží lásky

Podívejme se na grafiku na pravé straně (str. 21). To, oč jde u křesťanského pojetí lásky, lze vyjádřit dvěma různými způsoby. Můţeme pouţít pouze jedno slovo, totiţ slovo „láska“ (umístěné v centru uvedené grafiky, kde jsme stejně tak dobře mohli umístit slovo „Bůh“); nebo můţeme pouţít tři slova, totiţ „spravedlnost“, „pravda“ a „milost“, přičemţ kaţdé z těchto slov označuje jiný způsob vyjádření lásky. Tyto tři pojmy samozřejmě od sebe nelze oddělovat nijak ostře. Čím více budeme v sobě zrcadlit Boţí lásky, tím více budou i významy těchto pojmů pro nás splývat. Jestliţe jsou tyto tři pojmy skutečně tak centrální pro porozumění Boţí podstatě, pak se můţe zdát podivné, ţe nás nenapadá ţádný biblický verš, ve kterém by tyto tři aspekty byly shrnuty do jedné věty. Kaţdý čtenář Bible sice ví, ţe Písmo svaté o těchto třech projevech lásky mluví. Avšak pokud je pravdou, ţe právě sounáleţitost a vzájemná odkázanost těchto tří pojmů spravedlnost, pravda a milost je teologickým klíčem k pochopení lásky, neměli bychom očekávat, ţe se alespoň některé biblické verše budou vztahovat k celé této triádě současně? Tyto tři pojmy, ‘aemunah (pravda), sedaqah (spravedlnost) a chaesaed (milost) jsou v ţalmech znovu a znovu pouţívány k Boţí chvále. Ve většině našich biblických překladů jsou ovšem k jejich překladu pouţívány různé výrazy. V tabulce pouţit ČEP. Poznámka překl.: Zatímco ČEP a ČSP téměř výlučně překládá chaesaed slovem „milosrdenství“, jiné české překlady zde také někdy pouţívají výrazy „láska“ (JB, B21, ČKP) či „milost“ nebo „dobrota“ (ČKP). Hebrejské ‘aemunah pak většina překladů převádí slovem „věrnost“ či „spolehlivost“, někdy však také slovem „pravda“ (např. ČSP). Hebrejské sedaqah je pak českými překlady převáděno většinou jako „spravedlnost“ (ČKP i zde však např. v Ţ 88,13 nepochopitelně pouţívá výrazu „milost“).

Ţalm 33,4-5

Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v kaţdém svém díle je věrný (‘aemunah). Miluje spravedlnost (sedaqah) a právo, Hospodinova milosrdenství (chaesaed) je plná země.

Ţalm 36,6-7

Tvoje milosrdenství (chaesaed), Hospodine, sahá aţ k nebi, tvoje věrnost (‘aemunah) se dotýká mraků. Tvoje spravedlnost (sedaqah) je jak mocné horstvo.

Ţalm 40,11

Spravedlnost (sedaqah) tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě (‘aemunah) a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství (chaesaed) a věrnost velikému shromáţdění.

Ţalm 88,12-13

Coţ se o tvém milosrdenství (chaesaed) vypráví v hrobě? O tvé věrnosti (‘aemunah) v říši zkázy? Coţ jsou známy v temnotě tvé divy, tvoje spravedlnost (sedaqah) v zemi zapomnění?

Ţalm 98,2-3

Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost (sedaqah), na své milosrdenství (chaesaed) se rozpomenul, na svou věrnost (‘aemunah) domu Izraele.

Ţalm 119,75-76

Hospodine, vím, ţe tvé soudy jsou spravedlivé (sedaqah), pokořils mě pravdou (‘aemunah). Kéţ se projeví tvé milosrdenství (chaesaed) a potěší mě, jak jsi svému sluţebníku řekl.

Tři barvy lásky

Str. 21

zelená

modrá

červená

K vyjádření pojmu láska můţeme pouţít pouze jedno slovo („láska“, v centru grafiky), nebo můţeme pouţít tři slova („spravedlnost“, „pravda“, „milost“), přičemţ kaţdé z těchto slov označuje jiný způsob vyjádření Boţí lásky. Kdyţ se ovšem chceme těmito termíny váţněji zabývat, měli bychom jim porozumět z jejich hebrejských kořenů – získáme tak porozumění, které se od našeho běţného jazykového pouţití těchto slov bude občas odchylovat.

Problém překladu Skutečnost je ta, ţe Bible ve svém původním textu tyto pojmy spravedlnost, pravda a milost k popisu Boha znovu a znovu pouţívá. Důvod pro to, proč většině z nás však tato terminologie není příliš známá, spočívá jednoduše v tom, ţe tyto pojmy jsou ve většině překladů Bible překládány různými slovy. Podívejte se například na tabulku na levé straně (str. 20). Vybral jsem tam šest úryvků z knihy Ţalmů, které jsou reprezentativní pro mnohé další. Kaţdý z těchto úryvků se výslovně vztahuje na Boţí spravedlnost, pravdu a milost. Kdyţ si ale tyto texty pročítáme ve většině našich běţných překladů, zjišťujeme, ţe se sice všechny tři termíny v těchto úryvcích jako celku zpravidla někde vyskytují, ale téměř nikdy všechny tři pohromadě v jednom z těchto úryvků. Proč tomu tak je?

Orientální versus západní způsob myšlení Odpověď na tuto otázku leţí ve skutečnosti, ţe v hebrejštině (coţ není jen řeč Starého zákona, nýbrţ také tvoří myšlenkové pozadí Jeţíše a apoštolů) mají tato slova význam, který je jen velmi obtíţné přeloţit do jiných jazyků. V některých jazycích tedy není snadné pouhým jedním slovem přesně vyjádřit celé významové pole původních hebrejských slov. To se týká především takových jazyků, které byly silně ovlivněné řečtinou (např. mnohé indo-evropské či „západní“ jazyky). Podívejme se ještě jednou na jednotlivé výrazy:  ‘aemunah, hebrejský výraz pro pravdu, je někdy překládán slovem „pravda“, jindy však slovem „věrnost“ či „spolehlivost“. Jak ještě později uvidíme (str. 32 – 33), je to charakteristické nejen pro hebrejštinu, ale i pro jiné nezápadní jazyky, ţe jeden jediný

Tři barvy lásky

Str. 22

pojem je pouţíván pro oba tyto aspekty. (Pozn. překl.: Součástí kořene tohoto slova jsou písmena m-n, které vyjadřují něco, co je pevné, stálé, neměnné – viz hebrejské slovo „amen“ – „v pravdě“ či „ať se tak stane“, „je na to spoleh“).  sedaqah, hebrejský výraz pro spravedlnost, je sice v českých (i v německých) biblických překladech téměř výlučně převáděn slovem „spravedlnost“, avšak v jiných jazycích je zde pro překlad pouţíváno mnoţství různých podobných slov, které vţdy zdůrazňují některý z významových aspektů onoho centrálního biblického výrazu (např. „přímost“, „správnost“, „vhodnost“).  chaesaed, hebrejský výraz pro milost, je např. v angličtině překládán často slovem „láska“ (z českých překladů to platí např. o České Jeruzalémské bibli nebo o Bibli 21; Český ekumenický překlad a Český studijní překlad tento výraz naopak překládají téměř výlučně slovem „milosrdenství“, Český katolický překlad pak výrazy „dobrota“ nebo „milost“). Pouţití slova „láska“ pro překlad hebrejského chaesaed je očividně důsledkem onoho výlučně „jemného“ pojetí lásky, jak jsme o něm mluvili jiţ dříve. Kdyţ je láska redukována na určité aspekty milosti, pak je uţ jen krůček k tomu, aby Mnozí křesťané bylo slovo „láska“ pouţíváno k tomu, abychom vyjádřili to, co je jinak obsahem pojmu „milost“. Takto se naše sekulárně zdůrazňují jeden ovlivněné pojetí lásky dostalo dokonce aţ do Bible!

Tři vztahová slova

z těchto tří aspektů, protože pro ně osobně je obzvlášť důležitý.

Je nápadné, ţe v hebrejštině (podobně jako v jiných orientálních jazycích) jsou všechny tyto výrazy slovy, která vyjadřují vztah (tzv. „relační pojmy“). V tomto smyslu se hebrejský výraz pro spravedlnost nevztahuje v první linii na nějakou „objektivní férovost“, kterou např. očekáváme od nějakého soudce. Tento výraz spíše zahrnuje spoluúčast či soucit s druhými, daleko přesahující zákonnou spravedlnost. Podobně i hebrejský výraz pro pravdu v biblickém smyslu zahrnuje spolehlivost či hodnověrnost a nelze jej redukovat na pouhou upřímnost. Konečně také hebrejský výraz pro milost popisuje vztah, který je tentokrát určován bezpodmínečným přijetím a znamená mnohem více neţ odpuštění; v biblickém smyslu zahrnuje sebedarování. V západních jazycích je relativně snadné tyto tři pojmy od sebe navzájem ohraničit. V orientálních jazycích je to mnohem těţší. Protoţe však západní (řecko/indoevropský) způsob myšlení mnohem silněji ovlivnil křesťanskou teologii neţ východní způsob myšlení, trpí dnes celosvětové křesťanství „izolovaným“ myšlením, kterému připadá náročné tyto tři výrazy opět integrovat. Mnozí křesťané zdůrazňují jeden z těchto tří aspektů, protoţe je pro ně osobně obzvlášť důleţitý. Avšak teprve tehdy budeme schopni praktikovat všechny tyto tři hodnoty v lásce, aţ budeme schopní je i ve svém myšlení integrovat a udrţet ve vzájemném vztahu. Pokud v tomto selţeme, můţeme sice praktikovat spravedlnost, pravdu nebo milost, avšak nebudeme schopní skutečně milovat. Následující grafika zdůrazňuje skutečnost, ţe tři výrazy spravedlnost, pravda a milost jsou ve svých biblických hebrejských kořenech vztahová slova.

spravedlnost

Boţí soucítící láska v akci

soucítění

pravda

Boţí hodnověrná láska v akci

hodnověrnost

milost

Boţí přijímající láska v akci

přijetí

Tři barvy lásky

Bůh je světlo

Str. 23


V naší sluţbě, která je rozprostřena do všech moţných kultur, je velmi náročným úkolem nalézt obrazy, které by nebyly omezené jen na nějakou specifickou kulturu, aby tak mohly být univerzálními prostředky komunikace. Mnoţství takovýchto obrazů je daleko menší, neţ bychom se mohli běţně domnívat. Existuje ovšem jeden obraz, který byl po staletí pouţíván v nejrůznějších kulturách a náboţenstvích (včetně křesťanství) – obraz světla. V tomto případě jde o vpravdě univerzální symbol ţivota, celosti a štěstí; temnota pak naopak symbolizuje hřích, klam a smrt. Zatímco mnoho náboţenství tuto metaforu vykládalo vysoce spekulativním způsobem, pro biblické myšlení je příznačné, ţe je takovýchto esoterických spekulací prosto. Obzvlášť Jan ve svých spisech pouţíval obraz světla a temnoty, přičemţ jeho učení nachází svůj vrchol Jako světlo, které v této větě: „Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy“ (1 Jan 1,5). Jeţíš sám se také nazývá „světlem světa“ (Jan proniká 8,12). Proto můţeme i my být vyzváni: „Věřte ve světlo, prizmatem, se abyste se stali syny světla“ (Jan 12,36). To neznamená rozkládá na různé nic jiného, neţ ţe Boţí světlo zrcadlíme ve svém barvy, tak je i Boží vlastním ţivotě.

Obraz vymykající se všem kulturám

světlo vnímáno různými způsoby.

V trinitárním paradigmatu, ze kterého vychází Přirozený růst církve, jsem tomuto obrazu či metafoře světla vyhradil centrální místo, protoţe nám můţe pomoci pochopit komplexní teologické souvislosti velmi prostým způsobem. Jako světlo, které proniká prizmatem, se rozkládá na různé barvy barevného spektra, tak je i Boţí světlo námi lidmi vnímáno různými způsoby. Někteří lidé vidí spíše zelenou, jiní červenou a další zas modrou – a přeci je to stále tentýţ Bůh, se kterým se setkáváme (viz grafika níţe). Bible často pouţívá obraz světla. Zatímco v 1 Jan 4,8 stojí: „Bůh je láska,“ v 1 Jan 1,5 čteme: „Bůh je světlo.“ Vztah obou slov „světlo“ a „láska“ je vhodné východisko, které nám můţe pomoci lépe porozumět, jak se Boţí láska ve světě rozšiřuje. V podstatě jde o to, abychom odráţeli či zrcadlili Boţí světlo, místo toho, abychom vyráběli své vlastní svítilny. Obraz světla je v Bibli často pouţíván k popisu různých způsobů vyjádření Boţí lásky. V Izaiášovi 51,4-5 čteme: „Mé právo svitne všem lidem; má spravedlnost je blízko.“ Ţalm 43,4 formuluje prosbu k Bohu: „Sešli své světlo a svou věrnost / pravdu.“ V Ţalmu 112,4 pak slyšíme: „Ve tmách vzchází přímým světlo, Bůh je milostivý, plný slitování, spravedlivý.“ Ve všech případech je to stále totéţ světlo, i kdyţ my v různých okamţicích vnímáme různé jeho barvy.

Tři barvy lásky

Str. 24

Předchozí grafika také ukazuje na další skutečnost: Čím jsme blíţe centru, o to více jsme schopní zrcadlit Boţí světlo. Čím dále jsme od centra, o to jsou temnější i naše barvy. I v těchto vzdálených oblastech je stále ještě moţné rozpoznat nějaké Boţí stopy, avšak čím více jsme se vzdálili od centra, o to porušenější je světlo.

Barvy světla Co je to vlastně světlo? Ve světě, který stvořil Bůh, není světlo ničím jiným neţ barvou. Zde je důleţité porozumět rozdílu mezi dvěma různými systémy barev: na jedné straně máme „barvy světla“ (samosvítící barvy), na straně druhé pak máme „látkové barvy“. Jestliţe smícháme látkové barvy (jako např. olejové či vodové barvy), výsledkem přítomnosti všech barev je černá a výsledkem nepřítomnosti jakékoli barvy je pak bílá – prázdné plátno. Samosvítící barvy ale fungují právě opačně: bílá je výsledkem přítomnosti všech barev, zatímco nepřítomnost jakékoli barvy má za výsledek černou („prázdná“ obrazovka). V bílé barvě je reflektováno celé barevné spektrum.

Barvy světla fungují jinak než látkové barvy: bílá je výsledkem přítomnosti všech barev, zatímco nepřítomnost jakékoli barvy dává černou.

Tomu, kdo pracuje s počítačem, je tato dynamika známá, protoţe tímto způsobem se promítají obrázky na monitor. Aby byl obrázek zobrazen v plných barvách, na monitor musí být promítnuta červená, zelená a modrá. Jestliţe jedna barva chybí, zabarvení obrázku je porušené (viz obrázky vpravo).

Světlo v hebrejském a řeckém myšlení

V biblických dobách měla řecká kultura trochu jiné pojetí světla a barvy neţ hebrejská – rozdíl, který lze pozorovat ještě i dnes, kdyţ mezi sebou srovnáme kultury západní a orientální. U Řeků hrála důleţitější roli barva; u Izraelitů tím důleţitějším bylo světlo. Pokud jde o oblíbené barvy, pak Hebrejci oceňují především bílou a červenou, protoţe toto byly barvy, které se nejvíce blíţili barvám ohně. Zatímco v západních kulturách (které jsou relativně silně ovlivněné řeckým dědictvím) je k vyjádření krásy téměř vţdy nutný nějaký konkrétní tvar, v hebrejském cítění byl jeden z nejvyšších výrazů krásy spatřován v beztvarém ohni – ţivotodárném světle. Tato pozorování mi pomohla lépe porozumět, jak rozličné kultury fungují. Ať uţ je naše kulturní dědictví jakékoli, světlo a barvy, energie a tvar, dynamika a statika jsou části reality, kterou stvořil Bůh. Proto jsme také oba tyto póly integrovali do našeho tříbarevného schématu.

Co obraz světla znamená prakticky? Jak ukazují dějiny náboţenství, je obraz světla tak silný, ţe jej lze velmi snadno zneuţít k divokým spekulacím o Boţí podstatě. Proto je důleţité velmi pozorně studovat, co o světle říká Bible. V souvislosti s tématem této knihy mi připadají jako nejrelevantnější tři následující výpovědi:  Není jistě ţádnu náhodou, ţe prvním, co Bůh stvořil, bylo světlo (Gn 1,3). Světlo je předpokladem ţivota. Osvětluje, zjevuje pravdu, zahání iluze, ukazuje cestu, po které máme jít. Zároveň má hřejivou a uzdravující sílu.

Tři barvy lásky

Str. 25

Aby mohla být nějaká fotografie promítnuta na monitor počítače, musí být přítomné všechny tři barvy: červená, zelená a modrá. Jestliţe jedna z těchto barev chybí, je zobrazovaný obrázek neúplný – představuje nám pak pokřivený obraz skutečnosti (viz první tři fotografie). Pouze kdyţ jsou přítomné všechny tři barvy, je obrázek kompletní (čtvrtá fotografie).

Chybějící zelená

Chybějící červená

Chybějící modrá

Zelená, červená i modrá kompletní

 Jedním z nejpraktičtějších důsledků toho, kdyţ pochopíme Boha a jeho lásku jako „světlo“, je jasné porozumění tomu, jaký my lidé máme na světě úkol, jaký je náš „popis práce“. Naším úkolem je prostě zrcadlit Boţí světlo. Bible mluví o „chození ve světle“ (1 Jan 1,7). V Janových spisech má výraz „poznat Boha“ stejný význam jako výraz „ţít ve světle“, coţ je opět stejného významu jako „ţít v Boţí lásce“. Důkazem, ţe ve skutečnosti ţijeme ve světle, je – obrazně vyjádřeno – skutečnost, ţe jsou v našem ţivotě viditelné všechny barvy Boţí lásky.  Obraz světla nám také pomáhá lépe pochopit protiklad světla. Temnota není ničím jiným neţ nepřítomnost světla. Tma nemá ţádnou vlastní moc. Důsledky tohoto pochopení jsou zřejmé. Jak můţeme bojovat proti projevům temnoty jako je hřích nebo omyl? Tím, ţe budeme šířit světlo! Tam, kde září světlo, nemá temnota ţádné místo. Zmizí zcela „sama od sebe“. V našem tříbarevném paradigmatu, ze kterého čerpá Přirozený růst církve, se pokoušíme tyto zákonitosti důsledně aplikovat na nejrozličnější otázky všedního ţivota jednotlivců i církví – a to s velmi viditelnými a povzbudivými výsledky v tisících církevních obcích.

Tři barvy lásky

Str. 26


Co je tma?

Tma je nepřítomnost světla – nic více a nic méně. Proto není zcela správné označovat tmu jako „protiklad světla“. To by totiţ mohlo vzbudit dojem, jako by měla tma stejnou moc jako světlo. Avšak tma nemůţe „zářit“ jako světlo; spíše mizí právě v okamţiku, kdy se objeví první paprsky světla. Proto by snad bylo nejpřesnější definovat tmu jako „ne-světlo“. Jako taková je samozřejmě důleţitou součástí našeho ţivota, se kterou se musíme vyrovnat. Není pravda, ţe lidé, kteří ţijí v temnotě, nemají vůbec ţádné poznání. I takoví lidé mohou velmi dobře vidět skutečnost; avšak bez Boţího světla jsou v nebezpečí, ţe vnímají jen velmi porušený obraz této skutečnosti. Realita pak není vnímána ve správných proporcích, je porušena celková rovnováha. Malé věci se zdají být velké a velké věci malé; nedůleţité cíle se prezentují jako boţské Čím méně máme a Boţí cíle ztrácejí na důleţitosti. Čím méně máme my lidé přístup ke světlu Boţí lásky, o to více vyrábíme my lidé přístup ke umělá světla, které však temnotu pouze dekorují. Tato světlu Boží lásky, o umělá světla jen dále zvětšují zmatek.

to více vyrábíme umělá světla, které však temnotu pouze dekorují.

Temnota uvnitř a vně církevní obce Nový zákon často pouţívá slovo „temnota“ k tomu, aby popsal skutečnost vně křesťanské víry. Také však mluví o temnotě uvnitř církevní obce a v ţivotě jednotlivých věřících. Křesťanská víra je stálá snaha přivést osvětlující a uzdravující moc světla do oblastí, kde panuje temnota.

Jsem přesvědčen o tom, ţe temnota uvnitř církve byla vţdy větším problémem neţ temnota „ve světě“. Temnota v církvi znamená: za maskou zboţnosti se skrývá leţ; projevy hříchu jsou vydávány za výrazy Boţí lásky. Z dobrých důvodů nás Jeţíš varoval: „Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliţe i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“ (Mt 6,23).

Trojí manifestace temnoty Podívejte se nyní na grafiku vpravo (str. 27). Jiţ jsme viděli, ţe lidé, kteří chtějí ţít ve světle, nesmějí od sebe oddělovat ony tři dimenze spravedlnost, pravdu a milost. Avšak právě to se znovu a znovu děje: Zdůrazňujeme jeden nebo i dva způsoby projevu Boţí lásky a ty ostatní potlačujeme či nevnímáme. Takováto nerovnováha pak můţe – s podobně dramatickými důsledky – vzniknout všemi třemi směry. Podívejme se na ony tři manifestace temnoty vně černého kruhu trochu blíţe:  První z těchto manifestací je klam. To je důsledkem situace, kdy sice zdůrazňujeme spravedlnost a milost, ale otázkám pravdy se vyhýbáme. Mohli bychom zde stejně tak dobře pouţít slovo „leţ“; protoţe však jsou lidé častěji obětmi těchto lţí, neţ jejich strůjci, přijde mi, ţe termín „klam“ je zde přiměřenější.

Tři barvy lásky

Str. 27

zelená

modrá

červená

Tato grafika ukazuje, ţe falešná učení nemusí být nutně protikladem biblických výpovědí, nýbrţ často spíše něčím mnohem subtilnějším: částečnou pravdou. Určitý aspekt biblického poselství je vydáván za celek, zatímco ostatní aspekty zůstávají bez povšimnutí. Ony tři výrazy vně černého kruhu (klam, nemilosrdnost, nespravedlnost) ukazují, jaké jsou důsledky toho, kdyţ jedna ze tří výrazových podob lásky přichází zkrátka.

 Druhá manifestace temnoty je nemilosrdnost. Toto nebezpečí lze pozorovat ve skupinách, které spravedlnost a pravdu staví na nejvyšší příčky důleţitosti hodnot, které vyznávají, ale které zároveň nikdy nedocenily význam milosti či milosrdenství. Protoţe se jim pak také samozřejmě nedaří jejich biblicky odůvodněné nároky bránit či zastávat v duchu proniknutém milostí a milosrdenstvím, vypadá jejich boj často jako velmi zatvrzelý, netolerantní a fanatický.  Třetím nebezpečím je nespravedlnost. Toto nebezpečí je typické pro skupiny, kteří zdůrazňují pravdu a milost, avšak spravedlnost je něco mimo jejich schopnost vnímání. Je zde příznačné, jak často se lidé ve jménu pravdy a milosti brání připojit se k různým hnutím či aktivitám, které bojují za sociální spravedlnost (zpravidla je to spojeno s postojem, který poţaduje milost pro ty, kteří tahají za mocenské páky a z nespravedlivých struktur profitují). Kdyţ si všechny tyto skupiny prohlédneme podrobněji, můţeme potvrdit, ţe kaţdá z nich se bezpochyby nasazuje za některou z centrálních biblických hodnot. Avšak tím, ţe nezvládají udrţet všechny tři dimenze spravedlnosti, pravdy a milosti ve vzájemném vztahu, jejich aktivity postrádají lásku. Ano, člověk můţe být aktivistou bojujícím za spravedlnost, obhájcem nejpravější pravdy, nebo nejmilosrdnějším člověkem na této planetě – a přeci můţe minout centrum biblické víry: lásku.

Tři barvy lásky

Str. 28


Milovat znamená zrcadlit Boží světlo

Jeţíš nejen ţe sám sebe nazýval „světlem světa“ (Jan 8,12), nýbrţ v Horském kázání pouţil tentýţ výraz k tomu, aby popsal své učedníky: „Vy jste světlo světa“ (Mt 5,14). Znamená to, ţe ve světě existují dvě světla? Ano i ne. Jakmile budete Obrazně řečeno je Jeţíš Sluncem a jeho učedníci vědět, ve které ze tří Měsícem. Obě z těchto těles svítí, takţe efekt je podobný. Ovšem Slunce je zdrojem světla, zatímco oblastí vyjádření Boží Měsíc pouze světlo, které přijímá od Slunce, zrcadlí a lásky máte svůj předává jej tak dál. Kdyţ v noci vidíme „měsíční světlo“, nesmíme nikdy zapomenout, ţe nejde o nic „barevný deficit“, jiného, neţ o „světlo sluneční“.

budete také schopni své zrcadlo očistit, abyste mohli Boží lásku odrážet lépe, než předtím.

Před dáváním předchází přijímání

Bible nám zprostředkovává pravdu nejrůznějšími způsoby: Můţeš dát jen to, co jsi předtím sám přijal; aby ses mohl o Boţí lásku dělit s druhými, musíš být nejprve Boţí láskou sám naplněn. Láska nesmí být nikdy zaměněna s vršením „dobrých skutků“. Spíše jde o to, abychom v lásce, kterou jsme přijali, ţili a dovolili jí krok za krokem pronikat celou naší bytostí. 1 Jan 4,19 nabízí nejstručnější shrnutí tohoto principu: „My milujeme, protoţe Bůh napřed miloval nás.“

Současné příklady spravedlnosti, pravdy a milosti Na dalších stránkách bych rád vţdy na tomto místě ilustroval kaţdou ze tří dimenzí lásky pomocí křesťanů, kteří ţili v minulém století a skrze jejich angaţovanost ve zcela specifické oblasti (ať uţ to byla oblast spravedlnosti, pravdy nebo milosti) se stali slavnými. Normálně jsem, co se týče prezentací velkých jmen coby příkladů, spíše zdrženlivý, protoţe jsem příliš často proţil pochybné důsledky takovéhoto přístupu:  Modeloví křesťané často bývají prezentováni jakýmsi „oslavným“ způsobem, zatímco jiné, méně nápadné stránky jejich charakteru jsou potlačeny. Mnozí z nás pak tyto lidi (alespoň psychologicky) stavíme na téměř stejnou rovinu s Jeţíšem a zapomínáme, jak tito vzoroví křesťané byli také jednostranní a chybující – stejně jako my jsme jednostranní a chybující.  Pokud je učiněn tento první krok, pak často začneme tyto hrdiny víry uctívat („Není to velkolepé, ţe existují lidé jako tito: tak odváţní, tak moudří, tak milosrdní?“), místo toho, abychom se identifikovali s tím, pro co se nasazovali, a hodnoty, za které bojovali, spíše rozvíjeli v našich vlastních ţivotech. Poté, co bylo toto jasně řečeno, však věřím, ţe autentické příklady nám mohou pomoci porozumět, ţe biblické hodnoty, o kterých pojednává tato kniha, jsou i v naší době vysoce relevantní, ano, ţe dokonce mají potenciál proměnit svět.

Tři barvy lásky

Str. 29

Nové přikázání Jeţíš tento princip svým učedníkům znovu a znovu různými způsoby připomínal. Vrchol tohoto učení je zachycen v Janovi 13,34-35: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, ţe jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Oba tyto verše jsou v jistém smyslu souhrnem celého Jeţíšova poslání. Podívejme se tedy krátce na klíčové výpovědi tohoto úryvku:  Za prvé zde Jeţíš v úvodu své poselství nazývá „novým přikázáním“. Za Jeţíšovy doby v ţidovském Zákoně existovalo 613 jednotlivých přikázání, z toho 365 negativních a 248 pozitivních. Slovíčko „nové“ zcela jistě neznamená, ţe Jeţíš k tomuto seznamu přikázání nyní připojil přikázání č. 614. To nové na tomto přikázání je spíše to, ţe zahrnuje všechna ostatní a ţe zjevuje jejich nejhlubší smysl (srov. také Mt 22,40). To bylo vskutku revoluční: Místo, aby ses zabýval stovkami detailů, soustřeď se na jeden jediný rozhodující bod!  Za druhé zde Jeţíš představuje obsah svého poselství: milovali; jako já jsem miloval vás“. Pro Jeţíšovo učení je příznačné, ţe nejen ţe dává přikázání lásky, ale zároveň je vztahuje k jeho vlastní lásce k jeho učedníkům. Jinými slovy: „Lidé, nikdy, prosím, nezapomeňte na toto: Zde je pramen a tam je řeka. Zde je Slunce a tam je Měsíc.“

„…abyste se navzájem

Můžeš dát jen to, co jsi sama předtím přijala.

 Za třetí zde Jeţíš předpověděl důsledky jeho poselství: „Podle toho všichni poznají, ţe jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Podle jejich lásky mají být učedníci rozpoznáni jako Boţí lidé. K čemu to pak vede? Takováto skupina kolem sebe šíří silnou přitaţlivou sílu. Mnoho lidí se pak chce samo stát Jeţíšovými učedníky. Přeloţeno do našeho suchého, abstraktního, statistického slangu NCD to lze vyjádřit takto: „Kdyţ bude koeficient láskyplných vztahů v nějaké církevní obci vysoký, bude tato obec také početně růst.“ Není podivuhodné, ţe jeden z centrálních výsledků nejkomplexnějšího výzkumného projektu k tomuto tématu pouze potvrdil slova, která vyslovil Jeţíš před 2000 lety?

Jaké jsou tvé barevné deficity? Cílem této knihy je pomoci toto Jeţíšovo učení prakticky aplikovat. Tato kniha se zaměřuje „nové přikázání“, které není ničím jiným neţ souhrnem biblického poselství v jeho celku. Nejde o to, abychom z vlastních sil začali produkovat více láskyplných skutků, nýbrţ abychom dále odráţeli světlo Boţí lásky. K vyjádření této pravdy pouţívají mystikové rádi obraz zrcadla: Zrcadlo můţe plnit svou funkci jen tehdy, kdyţ bylo před tím očištěno. Toto je nejhlubší důvod mnohých „očistných praktik“, které nacházíme v mysticky zaměřených skupinách: tyto praktiky mají pomoci stát se lepším zrcadlem pro světlo Boţí lásky. Na následujících stránkách se budeme podrobněji věnovat kaţdému ze tří způsobů vyzařování Boţí lásky a budeme se při tom ptát: Ve které z těchto oblastí je mé zrcadlo zašpiněné, takţe ve svém ţivotě určitou barvu Boţího světla nezrcadlím v takové plnosti, jaké bych měl být schopen? Jakmile budete vědět, ve které z těchto oblastí máte svůj „barevný deficit“, budete také schopni své zrcadlo očistit, abyste mohli Boţí lásku odráţet lépe, neţ předtím.

Tři barvy lásky

Str. 30


Zelená barva: Spravedlnost

V protikladu k široce rozšířenému nepřesnému pochopení tohoto biblického pojmu, můţe spravedlnost, jak je chápána v Bibli, být stranická. Biblické pojetí spravedlnosti má málo co do činění s nestrannou neutralitou, kterou si mnozí lidé s tímto pojmem spojují a kterou si pak dokonce promítají i na Boha: onou komickou kombinací britského soudce a německého úředníka, který neustále cituje paragrafy, aby udělal ţivot ještě komplikovanější, neţ sám o sobě je. V Bibli je spravedlnost něčím zcela jiným: aktivním výrazem Boţí soucítící lásky. Biblicky chápaná spravedlnost je vţdy na straně těch, kteří to nejvíce potřebují: lidí zbavených Spravedlnost je jakýchkoli privilegií, trpících, chudých a slabých. Takto výrazem Boží chápaná spravedlnost je něčím mnohem širším neţ pohým aplikováním určitých zákonů. Jejím cílem je soucítící lásky. morálka, která dalece přesahuje psaný zákon.

Vždy se zastává lidí zbavených privilegií a jakkoli trpících.

Klíčová hodnota: Soucítění

V křesťanských skupinách, které se zasazují za sociální spravedlnost, byl latinský výraz compassio vţdy vyjádřením jejich ústřední hodnoty. Slovo compassio (con = společně, passio = utrpení) původně v křesťanském smyslu znamenalo trpět společně s Kristem. V nesčetných obětech nespravedlnosti je spatřován sám Kristus (srov. Mt 25,31-46). Z toho pak plyne, ţe sluţba těmto lidem zaměřená na obnovení spravedlnosti, je vnímána jako přímá sluţba Kristu.

Příklad ze současnosti: Martin Luther King (1929 – 1968) Tento baptistický pastor se stal celosvětovým symbolem nenásilného odporu proti nespravedlivým zákonům, pod kterými trpěli africko-američtí obyvatelé USA. Jeho nejdůleţitější princip spočíval v tom, ţe na násilí je třeba odpovídat nenásilím, na nenávist láskou. „Temnota nemůţe vyhnat temnotu,“ říkal ve svých kázáních, „toho je schopné pouze světlo. Nenávist nemůže vyhnat nenávist; toho je schopná pouze láska.“ Součástí jeho strategie civilní neposlušnosti bylo vědomě porušovat zákony a dobrovolně za to přijmout daný trest. To jej v nespočetných případech přivedlo do vězení. „Jsou dva druhy zákonů, zákony spravedlivé a nespravedlivé,“ říkal King. „Nejen, ţe máme zákonnou povinnost, avšak také morální zodpovědnost být poslušni spravedlivých zákonů. Naopak máme také morální povinnost vůči nespravedlivým zákonům být neposlušní.“ Kdyţ jej jeho protivníci nazývali „extrémistou“, odpovídal: „Nebyl snad Jeţíš extrémistou lásky? Nebyl snad Ámos extrémistou spravedlnosti? Proto otázkou není, zda jsme extrémisty, nýbrţ jaký druh extrémismu praktikujeme. Chceme být extrémisty nenávisti nebo lásky? Chceme být extrémisty pokračující nespravedlnosti nebo extrémisty spravedlnosti?“ Aţ dodnes je Martin Luther King kontroverzní postavou. Mnozí v něm spatřují model křesťanské angaţovanosti v politice a mučedníka naší doby; jiní jej kritizují za jeho „vzbouřenecké myšlenky“ a za jeho ţivotní styl, který prý nebyl „slučitelný s biblickými standardy“.

Tři barvy lásky

Str. 31 Spravedlnost (reprezentována zelenou barvou) je jedním ze tří nejdůleţitějších způsobů vyzařování Boţí lásky. Aby však byla vyjádřena plnost Boţí lásky, musí být spravedlnost (zelená) neustále doplňována pravdou (červená) a milostí (modrá).

zelená

modrá

červená

Jeţíšovo Horské kázání (Mt 5–7) načrtává velmi přesný program pro rozvinutí takového druhu spravedlnosti, jaký má Bůh na mysli. Jeţíš nás učil, abychom v našem boji za spravedlnost zaujali perspektivu „chudého Lazara“ (srov. Lk 16,19-31). Tato „lazarovská perspektiva“ je něčím, co mnozí křesťané, kteří nikdy netrpěli ţádnou nespravedlností, zcela vytlačili ze své mysli.

Soustředění na společnost Lidé, kteří se zasazují za spravedlnost, jsou – jak v biblických dobách, tak i dnes – obvykle kontroverzní osobnosti. Narušují klid těch kruhů, které profitují z daného status quo. Ţijí v napětí s představiteli státu, armády i světě obchodu. Například zakladatel quakerů (jedné z mála církví, ve kterých byla otázka sociální spravedlnosti vţdy centrální hodnotou) učinil princip egalité (rovnosti) jiţ dávno před Francouzskou revolucí svým osobním ţivotním stylem. S kaţdým – bohatým i chudým, mocným i bezmocným – jednal důsledně stejně: ţádné smekání klobouků, ţádné tituly, ţádné úklony, ţádné projevy formální úcty. Původně byli američtí vojáci, kteří se stali quakery, shledáni neschopnými vojenské sluţby ne kvůli jejich pacifismu, nýbrţ kvůli jejich údajné „neúctě“ vůči důstojníkům! Starý zákon jasně ukazuje, ţe biblická spravedlnost má hodně co do činění se sociální a politickou dimenzí víry (jak to vidíme například v mnohých prorockých knihách, především v Ámosovi). Spravedlnost nevidí pouze bídu jednotlivců, nýbrţ zároveň zkoumá příčiny této bídy. Je zaměřena na společnost a její struktury.

Tři barvy lásky

Str. 32


Červená barva: Pravda

Jedním z nejpůvodnějších významů řeckého slova pro pravdu, aletheia, je odstranění závoje, který cosi doposud zakrýval. Pravda je v tomto smyslu „nezakrytá skutečnost“; je to skutečnost, jak ji vidí Bůh. Apoštol Jan rád toto chápání pravdy spojoval s jedním z jeho oblíbených výrazů, světlem: „Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu“ (Jan 3,21). Tam, kde září světlo pravdy, nastává zjevení, mizí klam – pravá skutečnost se stává viditelnou. Světlo pravdy odhaluje lţi, které jinak zůstávají nepovšimnuté. To můţe být bolestivé. Mnozí křesťané jsou v pokušení utíkat před touto dimenzí pravdy a svá rozhodnutí ospravedlňovat ve jménu „lásky“: „Nechci toho druhého zranit.“ Většinou má totiţ naše obava konfrontovat druhé s pravdou jen málo co do činění s naší starostí o druhého. Spíše se obáváme o naše vlastní pocity. Neodváţíme se druhé konfrontovat s pravdou, protoţe se obáváme odmítnutí a utíkáme před obtíţným úkolem tyto lidi pak dále doprovázet procesem změny. Pak je pochopitelné, ţe se vyhýbáme nároku komunikovat pravdu. Nikdy bychom to však neměli omlouvat tím, ţe to činíme „ve jménu lásky“. Jeden z centrálních Pravda je výrazem aspektů vyjadřování lásky spočívá totiţ v tom, ţe druhým Boží spolehlivé lidem zprostředkováváme pravdu.

lásky. Odhaluje skutečnost, jak ji vidí Bůh.

Klíčová hodnota: Hodnověrnost

Biblické pojetí pravdy má svůj druhý aspekt, který má svůj původ v hebrejském výrazu pro pravdu, který lze také překládat jako „věrnost“, „spolehlivost“ či „hodnověrnost“. Zatímco ve světle řeckého myšlení můţeme pravdu ukazovat, sdělovat a vyučovat, pro hebrejské myšlení je charakteristické pravdu činit (hezky je toto pojetí vyjádřeno v Jan 3,21).

Příklad ze současnosti: Francis Schaeffer (1912 – 1984) Francis Schaeffer byl jedním z nejvlivnějších obhájců „pravé víry“ (či, jak on sám říkal, „pravé pravdy“), jaké poslední století mohlo zaţít. „My věříme nejen tomu, ţe pravda existuje, nýbrţ také tomu, ţe my tuto pravdu máme,“ napsal. A pokračoval: „Myslíte si, ţe nás naši současníci budou brát váţně, kdyţ nebudeme praktikovat pravdu?“ Toto přesvědčení z něj dělalo člověka rozhovoru. Jeho společenství L’Abri ve švýcarských Alpách bylo jeho odpovědí na Hippie komuny, ve kterých lidé uprostřed všeobecných pochybností hledali společenství a smysl. Schaeffer spojoval své široké biblické znalosti s kritickou reflexí světa včetně filozofie, dějin, kultury a umění. Kořeny moderního myšlení spatřoval v jeho odmítnutí racionality a vehementně se snaţil o obnovu racionální apologetiky. Pravděpodobně jeho největším darem byla schopnost zprostředkovávat komplikované filozofické a teologické souvislosti všeobecně srozumitelným jazykem. Schaefferovo nasazení pro „jednotu pravdy“ jej posílilo v jeho celoţivotně zastávaném přesvědčení, ţe Bible je v každém ohledu bezchybná. Zatímco Schaeffer byl mnohými obdivován pro jeho mimořádné encyklopedické znalosti a jeho schopnost zprostředkovávat pravdu především mladým lidem, jiní jej kritizovali za to, ţe propůjčil křesťanství příliš racionalistický charakter.

Tři barvy lásky

Str. 33 Pravda (reprezentována červenou barvou) je jedním ze tří nejdůleţitějších způsobů vyzařování Boţí lásky. Aby však byla vyjádřena plnost Boţí lásky, musí být pravda (červená) neustále doplňována milostí (modrá) a spravedlností (zelená).

zelená

modrá

červená

Hebrejskému člověku nešlo tolik o pravdu v objektivním smyslu, nýbrţ o to, co je spolehlivé v existenciálním smyslu. V Exodu 1,19 například čteme o tom, ţe hebrejské porodní báby lhaly (alespoň západních měřítek západního myšlení!), aby chránily lidské ţivoty. V hebrejském myšlení, stejně jako v jiných orientálních jazycích, by toto nikdy nebylo nazváno lţí. V hebrejském myšlení je leţ to, co je bez síly, prázdné, neuţitečné. Pramen, který nedává ţádnou vodu, „lţe“ (srov. Iz 58,11). V tomto pojetí pravdy jde o to být spolehlivý, jednat důvěryhodně, dělat to, co odpovídá našemu určení.

Soustředění na Bibli a empirickou skutečnost V křesťanském smyslu má tedy pravda podvojné zaměření: na Boţí slovo a na empirickou skutečnost. Křesťané, kteří jsou zakořeněni v pravdě, se obvykle necítí být ohroţeni, kdyţ jsou jejich názory kriticky rozebírány. Ten, kdo je naopak v oblasti pravdy slabý, má zpravidla tendenci být defenzivní, tuto slabost navenek kompenzuje zdáním jistoty a často se u něj rozvíjí neduchovní fanatismus. S lidmi, kteří jsou hluboce zakořeněni v biblickém pojetí pravdy, je to právě naopak: Mají radost z toho, kdyţ jsou jejich názory, jejich tradice a jejich hodnoty kriticky zkoumány, protoţe jim to pomáhá nechat ve svém ţivotě lépe zářit světlo pravdy.

Tři barvy lásky

Str. 34


Modrá barva: Milost

Zatímco pravda můţe někdy poţadovat, abychom sňali závoje zahalující realitu a demaskovali některé lidi, aby se tak stalo zjevným, kým ve skutečnosti jsou, můţe být výrazem milosti naopak to, ţe určité zahalení skutečnosti respektujeme, jestliţe to chrání stud, tajemství nebo důstojnost nějakého člověka. Abychom lépe porozuměli biblickému pojetí milosti, bude uţitečné se blíţe podívat na novozákonní termín charisma. Je to slovo, z jehoţ kořene je odvozen výraz „šarmantní“ (angl. „charming“, něm. „charmant“). A charis (milost) má skutečně hodně co společného se „šarmem“: Toto řecké slovo se můţe vztahovat buď k fyzické kráse, nebo můţe označovat postoj, kterým si přirozeně získáváme druhé a Milost je výrazem který vyzařuje vřelost, přijetí a radost.

Boží přijímající lásky. Projevuje se postojem, který vyzařuje vřelost, přijetí a radost.

Biblický koncept milosti je v protikladu k určitému velmi rozšířenému pojetí spravedlnosti. A je pravda, ţe milost, jak je popsána v Bibli, není vţdy spravedlivá. Proč otec uspořádává velkou slavnost pro toho ze svých dvou synů, který všechno jeho bohatství prohýřil, místo pro toho staršího, který v otcově domě po léta věrně slouţil (Lk 15)? Milost je nezaslouţený dar. Někteří křesťané, kterým velmi záleţí na vysokých morálních standardech, často odmítají radikální aplikaci tohoto principu. Zaplatili totiţ vysokou cenu za to, aby se stali členy – jak oni doufají – „exkluzivního klubu“, církve. A nyní by rádi, aby tento klub i nadále zůstal tak exkluzivním, jak jen je to moţné. Milost proto chápou jako něco, co není fér.

Příklad ze současnosti: Matka Tereza (1910 – 1997) Sluţba této římsko-katolické řeholní sestry byla nasměrována k nejchudším z chudých: nevyléčitelně nemocní a vyloučení ze společnosti, umírající a oběti AIDS. Toto zaměření z ní také udělalo obhájkyni nenarozeného ţivota. Sice uznávala, ţe nespravedlivé politické struktury mají negativní důsledky, avšak ve své vlastní sluţbě byla zaměřena výlučně na pomoc jednotlivým lidem. K jejím nejdůleţitějším hodnotám patřilo nejen nesobecky slouţit, nýbrţ také to dělat „s úsměvem na rtech“. Motto, které předávala svým spolupracovnicím, bylo: „Nikdy nedovol, aby ses setkala s nějakým člověkem, který by po tomto setkání s tebou nebyl šťastnějším neţ před ním.“ Jeden americký novinář si vzpomíná na to, jak jednou seděl za Matkou Terezou a pozoroval ji, jak omývala jednoho umírajícího, jiţ červy prolezlého člověka. „To bych nedělal ani za milion dolarů,“ řekli jí tehdy ten novinář. Na to mu tehdy Matka Tereza dala tuto stručnou, hlubokou odpověď: „Já také ne.“ Později k tomu připojila: „Vidím v kaţdém člověku bezbranného Jeţíše. Proto to mohu dělat zadarmo.“ Kdyţ byla pozvána, aby promluvila před shromáţděním zástupců bohatých organizací, její poselství bylo toto: „Nepotřebujeme vaše peníze, potřebujeme váš čas. Chceme, abyste se vy sami darovali chudým.“ Pro miliony lidí se Matka Tereza stala mocným symbolem křesťanského milosrdenství. Jiní kritizují, ţe dávala malý důraz na sociální struktury, které chudobu, kterou touţila porazit, vlastně způsobují.

Tři barvy lásky

Str. 35 Milost (reprezentována modrou barvou) je jedním ze tří nejdůleţitějších způsobů vyzařování Boţí lásky. Aby však byla vyjádřena plnost Boţí lásky, musí být milost (modrá) neustále doplňována spravedlností (zelená) a pravdou (červená).

zelená

modrá

červená

Klíčová hodnota: Přijetí Ačkoli Jeţíš moţná nikdy nepouţil výraz „milost“, celým svým ţivotem však vyjádřil, jak milost prakticky vypadá. Od něj se učíme pravou míru odpuštění, kterou od nás očekává: „ne sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát“ (Mt 18,22). Krásnou studií milosti v akci je Jeţíšovo setkání se Samařankou u studny (Jan 4). Učíme se zde, ţe milost sice v ţádném případě neospravedlňuje hřích, avšak hříšníka jednoznačně přijímá. A právě zde nalézáme klíč: Pocit a vědomí, ţe jsou bezpodmínečně přijati, uschopňuje lidi otevřít svá srdce a odkrýt, kým ve skutečnosti jsou. Přijetí je něčím mnohem větším neţ pouhá tolerance. Přijetí objímá lidi takové, jací jsou, nezávisle na jakýchkoli okolnostech či podmínkách, a pak jim pomáhá na cestě proměny a zrání.

Soustředění na jednotlivce Milost je orientována na jednotlivce. Dívá se na lidi Jeţíšovýma očima a vidí nejen jejich současnou situaci, ale také Bohem daný potenciál a budoucí moţnosti. Kdyţ se setkáme s vedoucími, kteří nejsou zakořeněni v milosti, můţe se stát, ţe je sice budeme obdivovat kvůli jejich výsledkům, ale v jejich přítomnosti se cítíme velmi malí a neschopní. Kdyţ se naopak setkáme s vedoucími, kteří milost vyzařují, je to právě naopak: I kdyţ jsme k nim zpočátku přistupovali s pocitem malosti, neschopnosti a nevýznamnosti, po setkání s nimi najednou cítíme, ţe jsme značně vyrostli. Nikdy nesmíme zapomenout, ţe jsme jako křesťané nejenom byli spaseni milostí, ale ţe také z této milosti musíme a smíme ţít. Zdá se, ţe primární příčinou mnohých emocionálních a vztahových problémů, se kterými se lze setkat v tolika církevních obcích, je to, ţe se podle tohoto principu neřídíme a z milosti trvale neţijeme.

Tři barvy lásky

Str. 36


Tři modely křesťanské lásky

Na dalších několika stránkách se chceme podrobněji zabývat právě představenými třemi způsoby vyzařování Boţí lásky, a to ve vztahu k učení tří biblických autorů: Jakuba jako modelu pro spravedlnost, Jana jako modelu pro pravdu a Pavla jako modelu pro milost. I kdyţ kaţdý z těchto autorů se stal známým především v souvislosti s jednou ze tří dimenzí lásky, všichni jsou zároveň také dobrým příkladem toho, jak lze uvést spravedlnost, pravdu a milost do vzájemného souladu.

Různá poselství pro různé lidi V průběhu dějin církve bylo nejchytřejšími teology popsáno tisíce stran o „protiřečeních“ ve výpovědích Jakuba, Jana a Pavla. Například Martin Luther byl tak přesvědčen o teologickém protikladu mezi Jakubem a Pavlem, ţe slíbil darovat svůj doktorský klobouk tomu, kdo jejich poselství uvede do vzájemného souladu. Pusťme se tedy do toho. Jakub, Jan a Pavel samozřejmě neříkají totéţ. Kaţdý z nich mluví do jedinečné situace, která vyţadovala jedinečnou odpověď. Jakub zdůrazňoval spravedlnost, protoţe psal pro křesťany druhé generace, jejichţ morální nadšení jiţ poněkud vybledlo. Jan do centra svého poselství stavěl pravdu, protoţe chtěl tehdejší křesťany varovat před zcela konkrétními falešnými učeními. Pavel zdůrazňoval milost, protoţe měl co do činění s učiteli, kteří se do křesťanství snaţili znovu zavést ţidovský systém ospravedlnění. Podívejme se na obrázek vlevo. Jdou tam zobrazené figurky stejným směrem, nebo kráčí různými (dokonce třeba opačnými) směry? Potřebují stejné instrukce, nebo spíše potřebují kaţdý jiné (někdy i protikladné) instrukce k tomu, aby dosáhli svého cíle ve středu kruhu? Přemýšlejte chvilku o této otázce. Pokud na ni naleznete odpověď, pak jste také našli řešení výše zmíněné teologické diskuze!

Podporovat růst v nejméně rozvinutých oblastech Jeden z nejdůleţitějších principů, který se naši NCD-poradci učí při své formaci, je princip, který říká, ţe se ve své sluţbě mají soustředit na „minimum-faktor“ té které církevní obce, místo toho, aby jen tak předávali nějaké své oblíbené postupy či ideje. Pokud by kaţdé obci, se kterou pracují, dávali stejná doporučení, pak by dělali velmi škodlivou práci! Můţe nám pomoci, kdyţ si Jakuba, Jana a Pavla představíme jako pastorační poradce, kteří se snaţí podporovat růst v oblasti „barevného deficitu“ svých cílových skupin – neboť to také je to, co oni ve skutečnosti dělali! Kdybyste měli moţnost účastnit se mých seminářů v různých kontextech, pak byste pravděpodobně také identifikovali podobné „protiklady“, které teologové objevili u Jakuba, Jana a Pavla. Je to proto, ţe jsem oportunista, který říká jen to, co by posluchači nejraději slyšeli? Pravdou je pravý opak. Nezdůrazňuji ta témata, která jsou v té které skupině populární, nýbrţ ta, která posluchači nejvíce potřebují slyšet – jejich „barevné deficity“. Hádejte, od koho jsem se asi tomuto přístupu naučil? Dámy a pánové, prosím, přivítejte mezi sebou Jakuba, Jana a Pavla! Trojzvuk jejich rozmanitých poselství potřebujeme slyšet dnes více, neţ kdykoli jindy!

Tři barvy lásky

Model pro spravedlnost: Jakub

Str. 37


Jakub, Jeţíšův tělesný bratr (či příbuzný; pozn. překl.) a jeden ze „sloupů“ prvotní křesťanské obce v Jeruzalémě, dodrţoval všechny detaily ţidovského Zákona ještě i dávno poté, co se stal křesťanem. Církevní historik Eusebius o něm říká toto: „Pravidelně sám chodil do chrámu, kde se skláněl na kolenou k zemi a naléhavě prosil za odpuštění pro svůj lid. Kolena mu od neustálých modliteb ztvrdla jako kolena velblouda. Kvůli jeho znamenité spravedlnosti byl nazýván ‚Spravedlivý‘.“

Jakubovo poselství: „Být činiteli slova“ List, který nese Jakubovo jméno, neobsahuje nic, co by nebylo moţné nalézt i na jiných místech v Bibli. Svojí literární formou patří do tradice starozákonní mudroslovné literatury. Obsahově jsou nápadné podobnosti s Matoušovým evangeliem, především s Jeţíšovým Horským kázáním (Mt 5–7). Jakubovo centrální poselství zní: „Buďte činitelé slova, ne jen posluchači – to byste klamali sami sebe!“ (Jak 1,22). Na rozdíl od jiných biblických knih, ve kterých najdeme podobné výpovědi, Jakub toto poselství staví do centra svého listu. Rád pouţívá rozkazovací způsob („dělej to a to!“); ve 108 verších jeho dopisu najdeme 54 imperativů. Jakub se nevypořádává s intelektuálními herezemi, ale s herezí praktickou, která můţe jít ruku v ruce s ortodoxní naukou. Leţí mu na srdci víra projevující se praktickými skutky lásky, a proto zdůrazňuje, ţe „víra bez skutků je sama o sobě mrtvá“ (Jak 2,17). Jeho cílem je vymítit v obci světského ducha, který se tam rozšířil (srov. Jak 4,4). A speciálně mu dělá starost, ţe je zde nespravedlivě zacházeno s chudými a potřebnými (srov. Jak 5,4-6) a ţe bohatí poţívají zvláštní privilegia (srov. Jak 2,1-7). Tento druh stranictví nesmí být podle Jakuba v křesťanské obci trpěn.

Kdo potřebuje Jakuba? Kaţdý z nás by se měl znovu a znovu vystavovat Jakubovu poselství. Avšak především následující skupiny budou mít z jeho učení největší uţitek:  Církevní obce s převaţujícími členy patřícími k vyšší střední vrstvě, kteří si jiţ tak zvykli na svůj ţivotní standard, ţe se stali slepými pro potřeby „chudého Lazara“.  Církevní obce, ve kterých bohatí a slavní členové mají nějaké zvláštní postavení či zvláštní privilegia, nebo se tam s nimi zachází zvláštním způsobem.  Církevní obce, které jsou pyšné na svoji „otevřenost“ a „toleranci“, která je však vykoupena tím, ţe biblická měřítka jsou přizpůsobena duchu doby.  Církevní obce, pro které je charakteristická intelektuální pravověrnost, která sice oslovuje rozum křesťanů, avšak neproniká jiţ do jejich všedního ţivota.  Církevní obce, jejichţ důraz na milost ve skutečnosti začal vést k ospravedlňování hříchu, místo toho, aby bylo hříšníkovi pomoţeno zbavit se nebiblických postojů a způsobů jednání.

Protoţe se Jakub obracel na křesťany druhé generace, jejichţ morální nadšení jiţ vybledlo, zdůrazňoval význam spravedlnosti (zelený segment), aby tak dosáhl celostného vyjádření lásky.

z

m

č

Tři barvy lásky

Str. 38


Model pro pravdu: Jan

Existuje velmi rozšířená představa apoštola Jana, která jej líčí jako výlučně jemného, tolerantního a laskavého člověka. Avšak podle toho, co o něm víme, byl Jan spíše pravým opakem. Mělo jistě své důvody, ţe jej Jeţíš nazval „Synem hromu“, tedy přezdívkou, která jistě dobře seděla k jeho impulzivnímu, bouřlivému, ctiţádostivému a netrpělivému charakteru líčenému v evangeliích. Je nápadné, ţe je to právě Janovo evangelium, které více neţ ostatní evangelia nechává vystoupit i „přísnou“ stránku Jeţíšovy osobnosti: Je to v Janově evangeliu, kde čteme, ţe Jeţíš nazval Ţidy dětmi ďáblovými (Jan 8,41-45), vyčítal farizeům duchovní slepotu (Jan 9,39-41) či popisoval své předchůdce jako zloděje a lupiče (Jan 10,8). Velmi tvrdá slova!

Janovo poselství: „Chodit v pravdě“ Kdyţ se podíváme, jaké rady dává Jan pro zacházení s falešnými učeními, pak snad jiţ nikoho nenapadne jej nazývat obzvlášť tolerantním: „Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích“ (2 Jan 10-11). Máme zprávy o tom, ţe Jan sám také důsledně praktikoval to, co kázal. Kdyţ slyšel, ţe se bludař Cerinth nachází ve stejných lázních, jako on, ihned z lázní utekl. Historik Eusebius k tomu říká, ţe Jan nesnesl spolu s „nepřítelem pravdy“ přebývat pod jednou střechou. Ve světle tohoto se naskýtá otázka, jak ona „jemná“ představa mohla vůbec vzniknout? Odpověď je nasnadě. Jak Janovo evangelium, tak i jeho listy mluví více neţ jakákoli jiná biblická kniha o lásce. Pokud však naše vlastní pojetí lásky je koncipováno výlučně „jemně“, pak tento náš obraz promítáme zpětně i do janovských spisů a tímto způsobem si sami vytváříme našeho „jemného Jana“. Skutečný Jan však ve svých pojednáních o podstatě lásky zdůrazňoval především dimenzi pravdy: „Nemám větší radost, neţ kdyţ slyším, ţe moje děti ţijí Jan se vyrovnával v pravdě“ (3 Jan 4). „Říkáme-li, ţe s ním máme společenství, a s falešnými učeními, přitom chodíme ve tmě, lţeme a nečiníme pravdu“ (1 Jan 1,6). které se stávaly stále Kdyţ čteme janovské spisy, stává se zřejmým, ţe u Jana toto větším nebezpečím pro mladou zdůrazňování pravdy, včetně jeho tvrdého postoje vůči falešným křesťanskou obec. učením, bylo zakořeněno v lásce a motivováno láskou. Věděl Proto jsou jeho spisy dobře, jaké jsou důsledky hereze, která můţe zničit ţivot proniknuty otázkou, člověka. To vysvětluje jeho vášnivé zasazování se za pravdu.

Kdo potřebuje Jana? Kaţdý z nás by se měl znovu a znovu vystavovat Janovu poselství. Avšak především následující skupiny budou mít z jeho učení největší uţitek:  Církevní obce, které zastávají relativistické pojetí pravdy.  Církevní obce, které vycházejí spíše ze sekulárního neţ z biblického pojetí lásky.  Církevní obce, ve kterých je sice pravda hodnocena vysoko, ale které ji nevnímají jako částečný aspekt lásky.  Církevní obce, které jsou ovlivněné falešnými učeními, kterých si případně ani nemusí být vědomé.

jak se křesťanská láska můţe projevovat tím, ţe „činíme pravdu“ (červený segment).

z

m

č

Tři barvy lásky

Model pro milost: Pavel

Str. 39


Pavel je v křesťanské tradici právem označován jako „apoštol milosti“. Ačkoli píše i o spravedlnosti a pravdě, přeci jen máme pocit, ţe v momentě, kdyţ jde o milost, teprve potkáváme onoho „skutečného Pavla“. Tento pojem se nachází v Novém zákoně 156krát, z toho ve 100 případech ve spisech apoštola Pavla. Kaţdý jeho list začíná výslovným poukazem na milost (nejpozději ve druhé větě) a končí podobně. Milost je jeho pozdravem a milost je jeho přáním poţehnání. A poselství mezi tím?

Pavlovo poselství: „Všechno je milost a milost je pro všechny“ Pavel věděl, kým byl (totiţ pronásledovatelem církve), a také věděl, kým se stal (apoštolem Jeţíše Krista). Má pro to jen jedno vysvětlení: milost. „Vţdyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protoţe jsem pronásledoval církev Boţí. Milostí Boţí jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo“ (1 Kor 15,9-10). Pavel rozuměl lépe neţ kdokoli jiný, ţe milost má svůj zdroj výlučně v Boţí iniciativě. Milost je výrazem Boţí bezpodmínečné lásky. Jeho vášnivé nasazení pro milost také vysvětluje jeho stejně vášnivé nasazení pro boj proti učením, která chtějí poselství o milosti potlačit. Pavel je nazývá „jiným evangeliem“ (Gal 1,6-7). Galatským, mezi kterými bylo toto falešné učení velmi rozšířeno, píše: „Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil?“ (Gal 3,1). Pavel věděl, co je ve hře, kdyţ si jednou začneme zahrávat se snahou vytlačit milost z centra našeho pochopení Boţí lásky. Je důleţité si všimnout, ţe podle Pavla nejenom ţe jsme milostí spaseni, nýbrţ ţe jsme také z milosti povoláni ke sluţbě. Jistě není ţádnou náhodou, ţe klíčový pojem, který Pavel často pouţívá v rámci rozvíjení tématu spolupráce na základě duchovních darů (charisma), má stejný kořen jako řecké slovo pro milost (charis). Jestliţe je v řečtině k nějakému slovu připojena přípona -ma, pak to zpravidla označuje výsledek či efekt, který je způsoben slovem před touto příponou. Co tedy jsou duchovní dary? Jsou výsledkem milosti v našem ţivotě. Jsou Boţí milostí v akci.

Kdo potřebuje Pavla? Kaţdý z nás by se měl znovu a znovu vystavovat Pavlovu poselství. Avšak především následující skupiny budou mít z jeho učení největší uţitek:  Církevní obce, ve kterých je odvolávka na milost sice částí oficiálního učení, ale ztratil se zde jakýkoli důsledek tohoto učení pro všední ţivot.  Církevní obce, které se staly pyšnými na sebe samotné a na své úspěchy.  Církevní obce, které se angaţovaně snaţí plnit evangelizační poslání, ale vytratila se zde rovnováha mezi „přijímáním“ a „dáváním“ a jejich členové podléhají vyhoření.  Církevní obce, které mají náklonnost k legalismu – existují různé „odrůdy“ legalismu: evangelikální, charismatické i liberální (a samozřejmě i katolické; pozn. překl.).

Pavlova kontroverze s legalistickými skupinami tvoří pozadí mnoha z jeho listů. Jeho odpověď? Radikální zdůraznění role milosti (modrý segment).

z

m

č

Tři barvy lásky

Str. 40


Co to vše znamená prakticky?

Zralý, milující člověk je schopen vyjadřovat lásku zcela různými způsoby, vţdy podle toho, jak to vyţaduje situace. Jestliţe jsme se naučili lásku vyjadřovat jen jedním určitým způsobem, pak budeme schopni přiměřeně reagovat jen na velmi omezený počet situací. V jiných situacích se pak můţe stát, ţe náš oblíbený způsob vyjadřování lásky bude neúčinný nebo dokonce kontraproduktivní. Někdy musí být láska tvrdá; jindy zas můţe být něţná. Někdy je na místě si nasadit růţové brýle a zcela vědomě přehlédnout některé ne Abychom mohli příliš příjemné stránky něčího charakteru. Jindy se rozvíjet svoji však musíme zcela cíleně soustředit na stinné stránky nějakého člověka, abychom mu mohli pomoci na jeho schopnost milovat, cestě růstu.

musíme být ochotni opustit svoji „zónu komfortu“.

Dvě kritéria pro láskyplné jednání

Jak můţeme přijít na to, jaký způsob (či jaká barva) vyjádření lásky je v určité situaci ten správný? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, musíme nejprve zváţit dva následující výchozí body: 1. Co ten druhý v této situaci potřebuje nejvíce? Výraz spravedlnosti, pravdy, milosti? 2. Co my sami jsme v této situaci schopni dát? Můţe se například stát, ţe ten druhý potřebuje především konkrétně proţít Boţí milost, ale my v daných okolnostech prostě nejsme schopni mu tuto zkušenost účinně zprostředkovat. To pak pro nás můţe být pozváním ke konkrétnímu cvičení v této oblasti.

Opustit svoji „zónu komfortu“ Abychom mohli rozvíjet svoji schopnost milovat, musíme znovu a znovu opouštět oblast, na kterou jsme zvyklí a ve které se cítíme dobře (tzv. „zónu komfortu“). Kdo se tomuto vyhýbá, nebude moci proţít ţádný růst v lásce. Moţná, ţe jste v této knize narazili na témata, která jste pročítali s jistou skepsí, protoţe leţí mimo vaši „zónu komfortu“. Podívejte se ještě jednou na obrazy a příklady, které jsem – zcela vědomě! – zvolil, abych popsal tři způsoby vyjadřování lásky (viz str. 30 – 35):  Na lidi, kteří veřejně demonstrují a vědomě porušují platné zákony (jako Martin Luther King), můţe někdo reagovat: „Můj Boţe, to máme obdivovat teroristy?!“  Na lidi, kteří brání absolutní autoritu Písma svatého (jako Francis Schaeffer), můţe někdo reagovat: „Pro pánajána, vţdyť to je tvrdé jádro fundamentalismu!“  Na lidi, kteří propagují jen pozitivní, povzbudivou atmosféru milosti (jako Matka Tereza), můţe někdo reagovat: „Bůh nás uchraň takových pozitivních blouznivců!“ Na začátku to můţe být docela nepříjemné, kdyţ člověk musí opustit onu oblast, kde zná všechny zákonitosti a kde se díky tomu cítí být doma. Avšak právě to, co krátkodobě můţeme proţívat jako nepříjemné, je základem pro dlouhodobé vše pronikající naplnění našich ţivotů. A i kdyţ v určité situaci třeba nebudeme potřebovat vyjadřovat určité aspekty lásky – nebylo by to skvělé vědět, ţe bychom toho byli kdykoli schopni?

Tři barvy lásky

Primární a sekundární ctnosti

Str. 41


V Přirozeném růstu církve hraje rozdíl mezi primárními a sekundárními ctnostmi důleţitou roli. Moje kritika velké části hnutí růstu církevních obcí spočívá především v tom, ţe je zde kladen jednostranný důraz na sekundární ctnosti (jako např. manaţerské techniky, marketingové metody, analýzy kontextuálních faktorů, početní růstové cíle atd.). Sekundární ctnosti sice nejsou nic špatného, ale nikdy nesmějí být zaměňovány s primárními ctnostmi (jako např. vroucí zboţnost, zmocňující vedení či láskyplné vztahy). Za předpokladu, ţe primární ctnosti jsou v nějaké církevní obci silně rozvinuté, můţe mít smysl zabývat se také tou či onou sekundární ctností. Avšak i pak mají pouze sekundární význam – teologicky, duchovně i strategicky. Jedním z nebezpečí sekundárních ctností spočívá v tom, ţe mohou být rozvíjeny i bez ohledu na ctnosti primární. Zde lze spatřovat drama nesčetných seminářů zaměřených na rozvoj manaţerských schopností, na témata metod prodeje, na zvyšování výkonu, na zdokonalování se v řízení času apod. Všechna tato témata jistě nejsou irelevantní, ale jsou to klasické příklady sekundárních ctností. V okamţiku, kdy se posunou do centra pozornosti, začínáme budovat podnik, který je velmi náchylný při první krize se sesunout jako domeček z karet. Sekundární ctnosti mohou dlouhodobě fungovat jen tehdy, kdyţ mají hluboké kořeny v oblasti ctností primárních.

Více pouhé zdání než skutečné bytí

Soustředění se na primární ctnosti vám pomůže vidět věci, které jste dříve nevnímali.

Soustředění se na sekundární ctnosti nás svádí k tomu, abychom věnovali větší pozornost tomu, jak na druhé působíme, neţ na to, kým nebo čím ve skutečnosti jsme. Ovšem ţe náš vnější obraz není úplně bez významu, obzvláště tehdy, kdyţ je naše vnější negativní působení v protikladu k našim vnitřním pozitivním hodnotám. Není nikdy na škodu silně rozvinuté primární ctnosti doplnit některými ctnostmi sekundárními. Avšak v okamţiku, kdy sekundární ctnosti začínají zaujímat místo ctností primárních, začnou vznikat velké problémy. Vím o seminářích, na kterých se lidé neschopní milovat učí, jak vyvolat dojem, ţe jsou láskyhodní. Místo „růst v lásce“ zde platí motto: „Působit láskyhodně“. Bohu díky, ţe tyto techniky nikdy skutečně nefungují.

Primární ctnosti a tři barvy lásky Podívejte se na grafiku na str. 43. Kaţdé barvě je přiřazen jeden pár ctností sloţený vţdy z jedné „vnitřní“ a jedné „vnější“ ctnosti. Oba díly jsou důleţité, avšak nemají stejnou hodnotu. Pojem znázorněný na vnitřním okruhu představuje vţdy jednu z primárních ctností, pojem na okruhu vnějším jednu z ctností sekundárních. Zatímco primární ctnosti (soucítění, spolehlivost, přijetí) mohou být praktikovány jen tehdy, kdyţ jsme zakořeněni v lásce, lze sekundární ctnosti (férovost, upřímnost, slušnost) praktikovat i bez lásky. Pro primární ctnosti je charakteristické, ţe jsou vztaţeny jedna k druhé a odkázány jedna na druhou (tj. nemůţeme být skutečně „soucítící“, kdyţ nejsme zároveň „spolehliví“ a „přijímající“). Sekundární ctnosti tuto vnitřní provázanost nevykazují.

Tři barvy lásky

Str. 42

Proč se soustřeďujeme na primární ctnosti Podobně jako všechny knihy k Přirozenému růstu církve, tak i tato kniha je zaměřena výlučně na ctnosti primární. Jsem si vědom toho, ţe někteří čtenáři budou tímto přístupem zklamáni. Opakovaně jsem vedl semináře pro komerční organizace, kde ode mě lidé očekávali, ţe je budu cvičit v rozvoji toho, čemu zde říkám sekundární ctnosti. Soustředění se na primární ctnosti bylo proně příliš komplikované, příliš pomalé a v tvrdém prostředí velkého byznysu odsouzené k neúspěchu. Jak kardinální mýlka! Hlavním problémem světa obchodu dnes je bezpochyby stále zde ještě přítomné soustředění se na sekundární ctnosti. Jinak vyjádřeno: Problémy, které dnes proţívá světový trh a hospodářství, jsou do velké míry problémy, které si tyto oblasti samy způsobily – připravené v nesčetných obchodních jednáních a dokumentované ve stovkách knih. Koncentrace na primární ctnosti vám pomůţe vidět druhé lidi novýma očima. Uschopní vás to vidět věci, které jste dříve nevnímali. Přirozeným vedlejším účinkem pak je také větší úspěch ve všech ţivotních oblastech, protoţe vaše rozhodnutí jsou zakořeněna v principech, místo toho, aby jejich cílem byl výkon. To, co dnešní svět nutně potřebuje, je právě tento typ lidí!

Sekundární ctnosti a peníze Mnozí nerozuměli tomu, proč Matka Tereza, kdyţ byla pozvána, aby promluvila před shromáţděním zástupců bohatých organizací, ráda své publikum provokovala tímto poselstvím: „Nepotřebujeme vaše peníze, potřebujeme váš čas. Chceme, abyste se vy sami darovali chudým“ (viz str. 34). Jestliţe jsme jednou rozpoznali nebezpečí, které s sebou nese soustředění se na sekundární ctnosti, také lépe pochopíme moudrost skrytou v těchto slovech. Matka Tereze se tvrdošíjně bránila tomu, aby si nechala vnutit pravidla hry světa, který je určován sekundárními ctnostmi: My darujeme peníze na nějaký „dobrý účel“ – a jako protihodnotu budeme odměněni tím, ţe se o nás bude říkat, jakým nesmírným přínosem jsme přispěli k budování lepšího světa. I kdyţ jsme dnes obklopeni spoustou moţností, jak ţít křesťanskou víru téměř zcela na rovině sekundárních ctností – to, co po nás chce Jeţíš, je naše srdce, naše láska, náš ţivot. Jedna studie

ukázala, že příliš mnoho dopravních značek může být příčinou většího počtu nehod.

Příliš mnoho dopravních značek

Z jednoho zajímavého výzkumu vyplynulo, ţe příliš mnoho dopravních značek můţe být příčinou většího počtu nehod. Na první pohled výsledky této studie nedávají mnoho smyslu. Znamená to, ţe dopravní značky jsou něco špatného? Samozřejmě ţe ne. Avšak jsou to symboly sekundárních ctností. Zatímco určitý počet dopravních značek zcela jistě můţe přispět k tomu, aby se počet nehod sníţil, má jejich příliš velký počet efekt právě opačný. V okamţiku, kdy dopravní značky začnou řidiče rozptylovat a odvádět tak od primárních ctností (jako např. pozorný způsob jízdy nebo schopnost spontánně reagovat na zcela nepředvídatelnou situaci), se provoz na ulicích stane noční můrou. Takovýto přístup k dopravnímu značení by pak doslova mohl zabíjet!

Tři barvy lásky

Str. 43

zelená

modrá

červená

V této grafice ukazuje vnitřní kruh tři primární ctnosti (soucítění, spolehlivost, přijetí); ve vnějším kruhu jsou ukázány odpovídající ctnosti sekundární (férovost, upřímnost, slušnost). Zatímco tři primární ctnosti jsou úzce vztaţeny jedna k druhé, vzájemně se doplňují a rozvíjejí, toto neplatí pro ctnosti sekundární: Ty lze docela dobře praktikovat, aniţ bychom museli brát zřetel na jiné barevné segmenty.

Pro mě se tento příklad stal symbolem pro mnohé církevní obce. Věděli jste, ţe v USA je rozvodovost mezi fundamentalistickými křesťany vyšší (30%) neţ mezi nekřesťany (23%)? Ani tyto počty na první pohled nedávají smysl. Bylo by to smutné, ale stále ještě vysvětlitelné, kdyby rozvodovost mezi fundamentalisty byla přibliţně stejná jako „ve světě“. Avšak tato význačně vyšší míra rozvodovosti mezi fundamentalisty ukazuje na to, ţe mezi nimi musí být přítomné nějaké specifické vlastnosti, které způsobují, ţe se jejich manţelství rozvádějí – a to i přesto, ţe v těchto kruzích jsou rodinné hodnoty formálně umísťovány hodně vysoko. Při bliţším zkoumání se však ukazuje, ţe mnohé z těchto hodnot patří do kategorie sekundárních ctností. Základní problém: příliš mnoho dopravních značek. Jiné výzkumy ukázaly, ţe u lidí, kteří vyrostli ve společenstvích, kde je zavedena formální abstinence, lze statisticky prokázat třikrát vyšší riziko stát se alkoholiky, neţ u ostatní populace. Kde je problém? Příliš mnoho dopravních značek. Abych předešel nedorozumění: Ony „dopravní značky“ samy o sobě nejsou problémem. Tím je, za prvé, jejich přehnaně vysoký počet, a za druhé neschopnost sekundární ctnosti (dopravní značky) zaloţit na silně rozvinutých ctnostech primárních.

Tři barvy lásky

Str. 44


Silné a slabé stránky různých kultur

V posledních letech jsem měl to privilegium strávit víc času mimo Německo neţ ve své zemi a velkou část z tohoto času jsem navíc strávil mimo západní svět. Tyto cesty mi velmi pomohly naučit se oceňovat silné stránky různých kultur, zatímco jsem také mohl z první ruky proţít jejich potenciální nebezpečí plynoucí z jejich slabých stránek.

Globalizovaný svět nabízí jedinečné zkušenosti, ze kterých je možné se mnoho naučit, které nám ještě před pár lety nebyly vůbec k dispozici.

Cílem Přirozeného růstu církve nikdy nebylo rozvíjet nějaký zcela určitý model církevní obce, aby pak byl tento model exportován do zbytku světa. Spíše jsme se snaţili učit se od tolika kultur, jak to jen bylo moţné, a o tyto poznatky se pak dělit opět s co nejvíce kulturami. Globalizovaný svět nabízí jedinečné zkušenosti, ze kterých je moţné se mnoho naučit, které nám ještě před pár lety nebyly vůbec k dispozici.

Tříbarevný pohled na dnešní svět

Grafika na straně 45 ukazuje tři kulturní póly dnešního světa: Západu, Východu a Jihu. Jsem si samozřejmě vědom toho, ţe typologizování jako je toto nemůţe zachytit celou tu bohatou mnohotvárnost uvnitř kaţdé z kulturních zón. Přesto nám můţe tento pohled pomoci rozpoznat určité tendence, které jsou charakteristické pro větší geografické oblasti.  Svět Západu (zahrnuje Severní Ameriku a Evropu; Austrálie, které kulturněpoliticky také patří k Západu, má vzhledem ke své geografické poloze a kulturním jevům svoji vlastní identitu) ve všech etapách své historie vynikal tím, ţe se zastával pravdy. Ovšem tam, kde tato orientace nebyla vyváţena stejně tak silným zdůrazňováním spravedlnosti a milosti, byl často výsledkem postoj duchovního i politického imperialismu: „Musíme naši pravdu exportovat do celého světa – a kdyţ to nepůjde jinak, tak i násilím.“  Svět Východu (zahrnuje téměř celou Asii) je zcela jiný. Různé kultury této části světa rozvinuly nejrůznější formy zdůrazňující především slušnost, čest a respekt – formy, které na Západě nejsou téměř vůbec známy. Mnohé z těchto kultur se naučilo přijmout závoj milosti (jak doslova, tak obrazně), který můţe lidem nabídnout ochranu. Kdyţ však není tato silná stránka provázena zasazováním se za pravdu a spravedlnost, ocitá se v nebezpečí pokrytectví.  Svět Jihu (v podstatě jde o Latinskou Ameriku a Afriku, avšak také se dotýká částí jiţní Asie) představuje třetí kulturní pól. Není překvapivé, ţe v těchto částech světa má svého nejsilnějšího přímluvce téma sociální spravedlnosti – jak uvnitř křesťanských církví, tak také mimo ně. Kdyţ ovšem toto soustředění na sociální spravedlnost není doprovázeno stejně silným zdůrazněním pravdy a milosti, vzniká nebezpečí anarchie.

Tři barvy lásky

Str. 45 Kdyţ pozorujeme dnešní svět, můţeme zhruba rozlišovat tři oblasti, které se vykazují společnými kulturními vlastnostmi: Západ, Východ a Jih. Kaţdá z těchto tří kulturních zón má své specifické silné stránky (pojmy uvedené ve vnitřním kruhu: pravda, milost, spravedlnost). Kdyţ jsou však tyto silné stránky izolovány od ostatních dvou barevných oblastí (např. pravda bez spravedlnosti a milosti), začínají problémy. Tři pojmy uvedené ve vnějším kruhu (imperialismus, pokrytectví a anarchie) popisují tato nebezpečí.

Co tato grafika znázorňuje – a co ne Tato grafika nesmí být samozřejmě vykládána tak, jako by kaţdá církevní obec či kaţdý křesťan v té které určité kulturní zóně byly charakterizováni výlučně barvou této zóny. Spíše ve všech z těchto regionů bude moţné nalézt všechny tři barvy. Čemu se tedy můţeme z tohoto způsobu vidění dnešního světa naučit? 1. Procento křesťanů ţijících v určité kulturní zóně, pro které je typická barva této zóny, je o něco vyšší neţ ve zbývajících dvou zónách. To ovšem nevylučuje, ţe počet těch, kteří zrcadlí spíše jiné barvy, nemůţe být také poměrně velký. Musíme se vyvarovat toho, abychom tyto typologie interpretovali ideologicky. 2. Ptáme-li se, co nějaká určitá kultura nejvíce potřebuje, je jasné, ţe klíč k této otázce je třeba hledat vţdy vně jejího vlastního barevného segmentu. Tento poznatek by mohl vnést enormní posun do naší diskuze o globalizaci, jen kdyby se našli alespoň někteří, kdo by tuto zákonitost pochopili a přijali. Protoţe však většina našich politiků je tomu vzdálena, mohli bychom se alespoň my křesťané pokusit v některých modelových oblastech ukázat, jak můţe fungovat svět zítřka. Přirozený růst církve se tomuto cíli upsal.

Tři barvy lásky

Str. 46


Dva přístupy k řešení konfliktů

Kdyţ Nový zákon mluví o lásce, pouţívá zpravidla řecké slovo agape. Význam tohoto slova se nám podaří pochopit teprve tehdy, kdyţ pochopíme Boţí podstatu. Stručně vyjádřeno znamená agape takovou podobu lásky, která není zapálena přeskočením nějaké jiskry způsobené setkáním mezi milujícím a milovaným (jak je to charakteristické pro sekulárně-romantické pojetí lásky), nýbrţ se k druhému přiklání skrze milující skutky proto, protoţe jej chce milovat. Protože Boží láska Agapé-láska nám umoţňuje, ţe se láska můţe stát je ve vás, můžete rozhodnutím.

se rozhodnout pro láskyplné myšlenky a láskyplné skutky.

V době Nového zákona existovaly – jako i dnes – i jiná pojetí lásky. Kdyţ Řek – nekřesťan mluvil o lásce, pak měl zpravidla na mysli eros. To se však v ţádném případě nevztahovalo jen na pohlavní touhu. Tehdy se slovem eros označovala zcela obecná touha po tom, co člověk nemá, ale mít by měl či chtěl – tedy láska, která je uváděna do pohybu na základě setkání s milovaným. Eros-láska v tomto smyslu znamená: „Chci tě, potřebuji tě, touţím po tobě, protoţe bez tebe nejsem celý.“

Přístup založený na erotu Rozlišení mezi přístupem zaloţeným na erotu a přístupem zaloţeným na agapé můţe slouţit jako základ pro typologii, která má dalekosáhlé a velmi praktické důsledky. Eros-láska je odkázána na to, ţe má svůj počátek v láskyplných pocitech vůči milovanému. Jen tak jsou pak lidé schopni také láskyplných myšlenek, ze kterých nakonec vyrůstají láskyplné skutky. Graficky to lze celé vyjádřit takto:

láskyplné pocity

láskyplné myšlenky

láskyplné skutky

Pojetí lásky většiny lidí se orientuje podle tohoto přístupu zaloţeného na erotu. Na počátku celého procesu jsou zde pocity. Pro mnoho křesťanů je obtíţné projevovat vůči druhým skutky lásky, protoţe mají dojem, ţe takový postoj není upřímný. Jejich pocity těmto skutkům neodpovídají. V kategoriích přístupu zaloţeného na erotu je také tato argumentace zcela logická. Bez pocitů zde nefunguje vůbec nic.

Přístup založený na agapé Přístup zaloţený na agapé mé jiné východisko. Protoţe agape-láska se nezapaluje setkáním s milovaným, nýbrţ vychází ze samotného milujícího, není v rámci tohoto přístupu zapotřebí, aby na počátku lásky stály láskyplné pocity. Při tomto přístupu se nejprve rozhodneme o druhém láskyplně smýšlet. Tohoto rozhodnutí vůle je kaţdý člověk, který sám zakusil Boţí lásku, schopen. Naše láskyplné myšlenky nás pak

Tři barvy lásky

Str. 47

uschopňují k láskyplným skutkům. Tyto skutky pak posléze mají – kdyţ ne vţdy, pak přeci jen v nesčetných případech – pozitivní dopad na naše pocity. Graficky lze tento přístup zaloţený na agapé znázornit takto:

láskyplné myšlenky

láskyplné skutky

láskyplné pocity

Všimněte si, ţe tento přístup v ţádném případě nevylučuje naše pocity. Ty však nestojí na počátku, nýbrţ na konci celého procesu. Jinými slovy: Pocity vyplývají z našich myšlenek a skutků. Agapé-láska znamená: Nemusíte čekat na to, aţ ve vás vystoupí láskyplné pocity, abyste mohli milovat druhé lidi. Protoţe Boţí agapé-láska je ve vás, jste schopni se rozhodnout pro láskyplné myšlenky a láskyplné skutky. A pak se můţete klidně natáhnout s rukama za hlavou a s úţasem pozorovat, jak tato láska, která skrze vaše myšlenky a skutky proudí k druhým lidem, také příjemně ovlivňuje i váš citový ţivot! Jen na bázi tohoto přístupu zaloţenému na agapé lze pak také pochopit Jeţíšovo přikázání lásky k nepřátelům (Mt 5,44). Jeţíš řekl: „Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Coţ i celníci nečiní totéţ? A jestliţe zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Coţ i pohané nečiní totéţ?“ (Mt 5,46-47). Na sekulárněromantickém pojetí lásky není skutečně nic zvláštního. Kdyţ uţ jednou funguje (to znamená, kdyţ silné pozitivní pocity stojí na počátku), prima! Ale jestliţe by takovéto pocity neměly být přítomné, najednou nefunguje nic. Přístup zaloţený na erotu nám nenabízí nic, co by nám mohlo pomoci v obdobích emočních krizí. Agapé-láska nás oproti tomu uschopňuje milovat i v takových situacích, kdy my sami jsme proniknuti silnými negativními pocity.

První praktické cvičení Udělejte si nyní chvilku čas a zkuste si představit někoho, kdo je odkázán na vaší lásku, ale vůči kterému je to pro vás náročné lásku vyjadřovat. A nyní se pokuste v rámci vašeho vztahu k této osobě rozehrát dva myšlenkové scénáře: jeden inspirovaný přístupem zaloţeným na erotu a druhý inspirovaný přístupem zaloţeným na agapé. Přitom pozorujte, jaké praktické důsledky ten který scénář do vašeho ţivota přináší. Následující diagram je příkladem tohoto cvičení, který vznikl v rámci mých seminářů. Načrtněte si podobný diagram přizpůsobený konkrétnímu vztahu, na kterém chcete pracovat.

pocity Karel je mi nesympatický

myšlenky Bůh Karla miluje a já se rozhoduji jej také milovat

myšlenky „Doufám, ţe jej nepotkám.“

skutky Jdu za Karlem a přátelsky s ním klábosím

skutky Kdyţ jej potkám na ulici, vyhnu se mu

pocity Všímám si, ţe je mi Karel trochu sympatičtější

Tři barvy lásky

Str. 48


Lásce je možné se učit

Protoţe je naše porozumění lásce – a to i mezi křesťany – ovlivněno silněji jejím sekulárně-romantickým pojetím neţ biblickým pojmem agape, je pro mnoho lidí obtíţné pochopit lásku jako umění, kterému je moţné se učit. Kdyţ jsem před lety rozpoznal ústřední význam láskyplných vztahů pro Přirozený růst církve a chtěl začít nabízet semináře na toto téma, měl jsem problém s tím, ţe o to neměl ţádný z pořadatelů zájem. Protoţe jsem ale bezpodmínečně chtěl shromáţdit zkušenosti z této oblasti, přešel jsem do ofenzívy. Ve své další nabídce seminářů jsem navrhl, aby chystaná série přednášek byla zastřešena tématem „láska“. Zdálo se, ţe to dotyčný pořadatel přímo neodmítá. „A jak chcete toto téma přesně formulovat?“, ptal se mi. „Jak můţete posílit svoji schopnost milovat,“ odpověděl jsem spontánně, protoţe právě toto bylo přesně to, proč jsem seminář chtěl uspořádat. „To zní příliš metodicky,“ namítal onen pořadatel. „Dokonce to vypadá, jako by bylo moţné lásce se učit. Neměl byste jiný návrh?“ Chvilku jsem přemýšlel a nakonec jsem to formuloval takto: „Pojem agapé v Novém zákoně, pomlčka, jeho význam pro praktický ţivot církevních obcí dnes.“ Pořadatel byl pak jiţ navýsost spokojen!

Odpor vůči pojetí lásky jako něčeho, co je možné se učit Jak lze toto podivné odmítání pojetí lásky jako něčeho, co je moţné se učit, vůbec vysvětlit? Kdyţ někdo chce jezdit s autem, také přeci nebude navštěvovat seminář nabízející téma „Dějinná dimenze ideje automobilu, Učit se znamená pomlčka, její význam pro pravidla silničního provozu vše, co nově dnes.“ Mnohem přiměřenější, jasnější a výstiţnější by přeci bylo nabízet „výuku jízdy autem“. A kdyţ se někdo poznávám, uvést zajímá o to, jak vylepšit své kuchařské umění, těţko by do vztahu s tím, co se asi přihlásil do kurzu s názvem „Kuchyně dialektickém napětí mezi kulinářským ideálem a již znám. To je vekonomickou realitou.“ Spíše by se takový člověk napínavý proces, přihlásil do obyčejného „kurzu vaření“.

během kterého člověk odkrývá stále nové věci.

A právě v souvislosti s těmito příklady je mi znovu a znovu předhazováno, ţe lásku přeci nelze srovnávat s řízením auta nebo s vařením. Bez problémů zde budu souhlasit, protoţe láska je bezpochyby něco jiného neţ řízení auta. Ale vaření je také něco jiného neţ řízení auta. A přesto existuje určitý bod, ve kterém jsou všechny tyto aktivity srovnatelné (a při kaţdém přirovnání záleţí na tom, abychom našli právě tento bod srovnání). Všechny tyto činnosti totiţ vyţadují mnoho času a úsilí, kdyţ se jim chci naučit. Avšak patrně téměř nikdo si nepřipustí, ţe k tomu, aby se naučil milovat, bude potřebovat přinejmenším tolik času a námahy jako dobrý řidič či dobrá kuchařka. Problémem spočívá v tom, ţe pokud jsme se o zákonitostech lásky nenaučili hodně věcí spontánně ve své rodině, později k tomu dostaneme jiţ jen velmi málo příleţitostí. Ve škole láska na rozvrhu hodin není. Jen na velmi málo univerzitách existují kurzy na toto téma. A v našich sborech či farnostech se v této oblasti také

Tři barvy lásky

Str. 49

nenabízí téměř nic. Nesmíme se pak divit, ţe většina z nás je pak pro lásku vyzbrojena stejně dobře, jako někdo, kdo se chce na pouštní expedici vydat bez mapy a kompasu!

Každé druhé kázání: Výzva k lásce Mohli bychom se domnívat, ţe pes je zakopaný v tom, ţe téma lásky není v křesťanských obcích bráno dostatečně váţně. Avšak tato domněnka ve skutečnosti neplatí. Náš Institut se dotazoval 1017 angaţovaných křesťanů z nejrůznějších církevních obcí, v kolika procentech ze všech kázání, která slyšeli, byli posluchači vyzýváni k větší lásce. Výsledek: Ve 48 procentech (!) všech kázání se – podle výpovědi dotazovaných – vyskytuje nějaký přímý či nepřímý apel k lásce. To znamená, ţe téměř v kaţdém druhém kázání jsme vyzýváni, abychom praktikovali více lásky. Na základě těchto výsledků bychom se mohli domnívat, ţe téma „láska“ je top-prioritou v našich církevních obcích. Teď však pro posluchače těchto kázání ovšem přijde ono čertovo kopýtko, kterého v kázání většinou zůstanou ušetřeni. Stejných křesťanů, o jakých byla zmínka výše, jsme se totiţ také zeptali, jaké konkrétní nabídky v jejich sboru či farnosti existují, kde je moţné se učit růst v lásce. Růst v lásce není Výsledek: Celých 77 procent všech dotazovaných uvedlo, žádným snadným ţe v jejich církevní obci takovéto nabídky nejsou vůbec ţádné. Proč ale pak s ţeleznou pravidelností vyzýváme procesem. věřící k lásce, kdyţ jim zároveň nenabídneme ţádnou Spíše je to konkrétní pomoc k tomu, aby ve své schopnosti milovat tvrdá práce. mohli také růst? Návrh: Mohli bychom si během celého jednoho roku ušetřit všechny obecné výzvy k lásce a místo toho bychom mohli zorganizovat kaţdotýdenní setkávání malých skupin, ve kterých by bylo moţné lásce se učit. Vsaďte se, ţe účinnost tohoto přístupu by byla mnohokrát vyšší neţ při dosavadní praxi!

Láska je namáhavá Růst v lásce není jistě ţádným snadným procesem. Latina má k označení lásky více neţ půl tuctu pojmů, které byly tehdejším Římanům běţné. Nejznámějšími z nich jsou amor a caritas. Avšak to stejné řady také patří, pro mnohé moţná nečekaně, slovo studium. Od starověkých filozofů víme, ţe právě toto slovo vyjadřovalo pro Římany obzvlášť příznačný aspekt lásky. Opravdové „studium“ je záleţitost, která vyţaduje plné nasazení. Je to tvrdá práce. Především je to celoţivotní proces. Učím se stále – také a právě tehdy, kdyţ zrovna nesedím na nějaké přednášce nebo se neúčastním nějakého semináře. Učit se znamená vše, co nově poznávám, uvést do vztahu s tím, co jiţ znám. To je napínavý proces, během kterého člověk odkrývá stále nové věci. Někteří lidé mají z něčeho takovéhoto strach. Pro ně je učení něčím, co s ukončením školy nebo nejpozději se završením přípravy na své budoucí povolání prostě hodili za hlavu a jsou tomu velmi rádi! S takovýmto ţivotním postojem ale podvádějí sami sebe. Učit se stále něco nového přeci patří k největším dobrodruţstvím, protoţe my sami se v tomto procesu stáváme něčím novým. Kaţdá nová zkušenost, která nás něco naučila, z nás v jistém smyslu dělá nového člověka.

Tři barvy lásky

Str. 50

Tvůj osobní proces růstu


Kdyţ jsem vedl svůj první seminář o lásce, chtěl jsem na něj pozvat i svoji snoubenku – moji dnešní ţenu. Tehdy jsem bydlel asi 250 km od ní, a tak jsme se běţně nevídali příliš často. Tak jsem jí zatelefonoval. „Brigito,“ řekl jsem, „přihlásil jsem nás oba na jeden seminář o lásce. Máš z toho radost?“ Všiml jsem si, ţe Brigita na druhém konci drátu nějak ztratila řeč. Zdálo se mi, ţe její srdce jásá radostí, protoţe to ode mě nečekala. „A skutečně si uděláš čas na to, aby ses se mnou toho semináře účastnil?“, ptala se nevěřícně. „Jasně ţe jo,“ řekl jsem, „zakrátko se budeme brát, a tak je toto téma důleţité pro nás oba.“ Brigita byla přešťastná, protoţe na takovýto tón ode mě vůbec nebyla zvyklá. Pak se mě zeptala: „A Christiane, kdo vlastně ten seminář povede?“ „Já,“ řekl jsem tak sebevědomě, jak jsem jen byl schopen. Na druhém konci vedení se rozhostilo podivné ticho. „Škoda,“ řekla konečně Brigita a její hlas jiţ vůbec nezněl tak nadšeně, „a já jsem se uţ tak těšila, ţe se něco naučím.“

Trvalý proces učení se Jiţ jsem to jednou zdůrazňoval: Já sám jsem vším jiným neţ nějakým mistrem světa v umění milovat a ti, kteří se mnou mají hodně co do činění, to dobře vědí. To, co však při tom shledávám velmi útěšným, je toto: Většina z účastníků mých seminářů je na tom podobně. Lidé, kteří sami sebe vnímají jako „mistry světa“ v oboru lásky, by se takovéhoto semináře nejspíše neúčastnily.

Soustřeďte se na barevnou oblast, která je u vás momentálně nejméně rozvinutá. Pak již sami od sebe rozpoznáte, co máte dělat, abyste rostli v lásce.

Avšak lidé jako já, kteří u sebe samotných vnímají určité nedostatky v lásce, se zcela vědomě chápou kaţdé příleţitosti, která jim můţe pomoci na další cestě. Nestydím se za to, ţe jsem právě tím člověkem, kterým jsem: člověkem, který se učí. A v posledních letech jsem mohl udělat nádhernou zkušenost, ţe růst v této oblasti je skutečně moţný!

Osm praktických návrhů Kdyţ se v dalších kapitolách budete věnovat praktickým cvičením, měli byste mít na paměti následující body: 1. Rozviňte si svůj vlastní proces růstu.

Stránky této knihy mají poměrně široké okraje, abyste si ji během studia a zpracovávání různých cvičení mohli doplnit a komentovat tak, jak vám vyhovuje. K mému textu a k připojeným grafikám nepřistupujte s příliš velkým respektem. Pouţívejte tuţky a zvýrazňovače k psaní poznámek, k formulování otázek, ke zvýrazňování pro vás důleţitých částí textu, k zaznamenávání vašich pokroků. Vtiskněte této knize váš vlastní jedinečný charakter. Zpracujte si ji a rozšiřte

Tři barvy lásky

Str. 51

ji. Kdyţ ji takto budete po nějaký čas pouţívat, nebude ţádný její výtisk vypadat jako ten váš. 2. Cvičte se zcela vědomě v různých způsobech vyjadřování lásky. Mějte na mysli, ţe cvičení, ke kterým vás chci pozvat ve 3. a 4. kapitole, nejsou primárně nasměrované k tomu, abyste s jejich pomocí zprostředkovávali křesťanskou lásku druhým. Spíše jsou součástí tréninkového programu, který vás má uschopnit ke sdílení lásky s druhými lidmi. Tento rozdíl je důleţitý. Během vašeho tréninku můţete narazit na cvičení, která – ve chvíli, kdy je provádíte – jsou vším jiným neţ nejlepším způsobem jak projevit lásku vůči určitému člověku. Avšak tato cvičení jsou důleţitá pro vás, abyste s jejich pomocí vytrénovali všechny své svaly a nejen nějakou omezenou svalovou skupinu. Na konci tohoto procesu byste měli být schopni vašimi svaly – obrazně vyjádřeno – pohybovat do všech moţných, dokonce i protikladných směrů. Jen tak Existuje nějaký můţete rozvinout plný potenciál, který do vás Bůh vloţil. lepší „popis práce“ 3. Nezabývejte se tímto tématem na čistě intelektuální rovině.

pro křesťanskou skupinu než růst v lásce k Bohu, k sobě samým a k druhým lidem?

Jednotlivé principy nemají smysl, pokud je nepřenesete do svého osobního ţivota a neaplikujete do praxe. Proto: Věci, které vám připadají jako důleţité, se ihned snaţte také praktikovat. K tomu vám mohou pomoci připojené podněty. Nikdy se nestanete umělcem, jestliţe zvolenou oblast umění budete jen studovat a nebudete jí od počátku také praktikovat. Plné ponoření se do ţivota je tou nejlepší učebnou pro výuku v lásce. 4. Soustřeďte se zcela vědomě na barevnou oblast, která je u vás momentálně nejméně rozvinutá. Následující kapitola této knihy vám pomůţe přijít na to, které vaše „svaly“ potřebují nejvíce tréninku. Jestliţe si budete vědomi svých slabých stránek, pak jiţ sami od sebe rozpoznáte, co máte dělat, abyste rostli v lásce. Nedělejte tu chybu, ţe byste vyzobávali jen ta cvičení, která se vám nejvíce líbí; spíše si zvolte ta z nich, která nejvíce potřebujete. Je ochablý váš sval sebekontroly? Ţádný problém, můţete jej přeci trénovat. Nebo nemáte vyvinuté svaly laskavosti, trpělivosti či věrnosti? Pracujte po několik týdnů v těchto oblastech a sledujte svůj pokrok. Budete ţasnout, jak rychle je moţné pokroku dosáhnout, jakmile se začnete soustředit na zcela určitou slabost, místo snahy růst v lásce nějak „obecně“. 5. Začněte pomalu. Neklaďte si zpočátku laťku příliš vysoko. Nikdo od vás neţádá, abyste se přepínali. Vţdy mějte na mysli krok, který je právě před vámi, a netrapte se tím, čeho byste mohli dosáhnout třeba za dvacet let. Pokud jste například stydlivým člověkem, pak byste se neměli nutit zrovna k tomu, abyste se rovnou učili navazovat nové vztahy se zcela neznámými lidmi. To můţe být otázkou některé z dalších etap. Momentálně se spíše soustřeďte na to, abyste zlepšili kvalitu vašich vztahů stávajících. 6. Opusťte svoji „zónu komfortu“. Kaţdý z nás má určitou oblast, se kterou jsme se jiţ dobře seznámili a ve které se proto také dobře cítíme. Jak jiţ bylo zmíněno dříve (viz str. 40), nemůţeme však očekávat ţádný růst v lásce, pokud nejsme ochotni tuto naši „zónu komfortu“ znovu a

Tři barvy lásky

Str. 52

znovu opouštět. Je to bída s nouzí, kdyţ musím na základě mých zkušeností konstatovat, ţe velká část křesťanů od podobných programů růstu jako je tento stále ještě očekává, ţe budou, pěkně prosím, krásně respektovat hranice jejich vlastní „zóny komfortu“. S takovýmto postojem je zcela nemoţné dále rozvíjet svoji osobnost nebo zkoumat doposud nepoznané moţnosti, jak můţe být člověk uţitečný lidem mimo vlastní církevní obec. Pokud se budete při tom či onom cvičení cítit bídně, pak to povaţujte za známku toho, ţe vaše tréninková snaha je Nezabývejte se účinná a přináší své ovoce. Proţíváte duchovní a emoční tímto tématem an růst, vaše zmatené pocity jsou indikátorem, ţe Bůh na vás čistě pracuje. Představte si, jakým se pro druhé stanete člověkem, kdyţ svůj tréninkový program jednou konečně intelektuální absolvujete: člověkem, který je schopen Boţí lásku rovině. To, co se vyjadřovat v nejrůznějších situacích těmto situacím nejpřiměřenějšími způsoby.

naučíte, se ihned snažte uplatnit v praxi.

7. Dopřejte si dostatek času.

Lásce se nelze učit čtením knih. Všechna cvičení, která v této knize najdete, vyţadují čas. Moţná, ţe vám bude vyhovovat, kdyţ si tuto knihu nejprve přečtete v jednom zátahu, abyste tak získali celkový přehled. Pokud zvolíte tento postup, zaškrtávejte si jiţ při tomto prvním čtení ta cvičení, která chcete – při druhém procházení knihou – také praktikovat. Čím déle se tímto programem budete zabývat, tím lépe. A kdyţ ještě po dvou letech pak sáhnete po nějakých dalších cvičeních, jenom dobře pro vás! 8. Připojte se k nějaké skupině křesťanů, ve které můţete tuto knihu zpracovávat společně. Touto skupinou můţe být nějaké vaše stávající domácí společenství nebo biblický krouţek, můţe ale také jít o skupinu, která vznikne speciálně za tímto účelem. V kontextu malých skupin probíhají procesy, které nás existenciálně zasahují, mnohem intenzivněji. Jestliţe jiţ patříte k nějaké takovéto skupině, oslovte jejího vedoucího a mluvte s ním o tom, zda by pro celou skupinu nebylo uţitečné na několik týdnů zvolit téma lásky jako hlavní téma setkávání. Jestliţe ještě k ţádné skupině nepatříte, pak váţně přemýšlejte o tom, zda byste se k nějaké nemohli připojit. Nebo nějakou zaloţte vy sami. Postarejte se pak o to, aby kaţdý ze členů vaší skupiny měl k dispozici vlastní výtisk této knihy Tři barvy lásky. Informace o podpůrných materiálech usnadňujících doprovázení takovéhoto procesu, včetně odkazu na příručku pro vedoucí malých skupin, najdete na konci této knihy. Existuje nějaký lepší „popis práce“ pro křesťanskou skupinu neţ růst v lásce k Bohu, k sobě samým a k druhým lidem uvnitř i vně církevní obce?

Tři barvy lásky

Kapitola 2: Tvé východisko

Jak můžeme zrcadlit Boží lásku?

Jestliţe milovat znamená zrcadlit Boţí světlo, pak musíme – obrazně viděno – najít, na jakém místě je nutné naše zrcadlo očistit. A přesně o to jde v této kapitole. Pomůţe vám nalézt oblast, ve které jste nejvíce odkázáni na růst v lásce. Abychom této otázce přišli na kloub, budeme se blíţe zabývat tím, co Bible nazývá „ovocem Ducha“ (Galatským 5,22).

Str. 53

2

Tři barvy lásky

Str. 54


Ovoce je viditelné

Ve své knize Přirozený růst církve se zmiňuji o tom, ţe podle našich výzkumů rostoucí církevní obce mají v průměru měřitelně vyšší „koeficient lásky“, neţ obce stagnující a zmenšující se. Zatímco rostoucích obce dosahují průměrného koeficientu pro oblast „láskyplných vztahů“ 56, je jeho Rostoucí církevní průměrná hodnota ve zmenšujících se obcích pouze 47 obce mají vyšší (jde zde o tzv. T-hodnoty se střední hodnotou 50).

Matematicky přesný výpočet těchto koeficientů je pro mě jedním z nejvýraznějších dokladů toho, ţe v otázce růstu církevních obcí jde v posledku vţdy o kvalitu. Pokud toto platí, pak si o kvantitativní růst (např. počet návštěvníků bohosluţeb) jiţ nemusíme dělat starosti. Ten se pak děje „sám od sebe“. Proto naši národní partneři projektu Přirozený růst církve nabízejí ve všech částech světa obcím, které si to přejí, vytvoření tzv. „sborového profilu“ či „profilu farnosti“, který jasně ukáţe, jak silně je rozvinuta kaţdá z osmi „kvalitativních vlastností zdravých církevních obcí“. Jednou z těchto nepominutelných kvalitativních vlastností jsou také „láskyplné vztahy“. Na základě takovéhoto profilu si církevní obce mohou stanovovat kvalitativní cíle a rozvíjet konkrétní akční plány, které mají tu kterou kvalitativní oblast podpořit.

koeficient lásky, než obce stagnující či menšící se.

Co měří „koeficient lásky“? Je samozřejmé, ţe ţádná vědecká metoda nemůţe měřit samotnou lásku. To, co ale můţe být měřeno velmi dobře, jsou některé praktické účinky lásky. Je v naší církevní obci hodně radosti a smíchu? Kdyţ má nějaký křesťan problémy, najde ve svém sboru či své farnosti někoho, komu by mohl vylít své srdce? Jak často si navzájem v naší obci projevujeme uznání a ocenění? Kolik je v naší obci lidí, kteří zaţívají nějakou hořkost vůči ostatním? Na základě odpovědí na tyto a mnohé podobné otázky je pak moţné také spočítat „koeficient lásky“ té které obce. Já osobně mám – a v tom se velmi liším od většiny ostatních křesťanů – pojem „koeficient lásky“ velmi rád, protoţe nedává ţádný prostor pro nějaké nezřetelné, mlhavé a tím také nebiblické pojetí lásky. Bible znovu a znovu ve zcela jasných slovech dává najevo, ţe láska je více neţ pocit. Mluví o tom, ţe láska je „ovoce“ (Gal 5,22). V Lukášově evangeliu čteme: „Kaţdý strom se pozná podle jeho ovoce“ (Lk 6,44). Ovoce není neviditelné. Søren Kierkegaard píše, ţe láska samotná je sice skrytá, avšak ihned k tomu dodává: „Avšak tento skrytý ţivot lásky je zřetelný podle ovoce, ano, lásce je niterně vlastní potřeba, aby mohla být podle ovoce poznána.“ Učení o neviditelném ovoci je neplodným přístupem!

Trochu více romantiky, prosím! Znovu a znovu proţívám, ţe křesťané uţ při pouhém vyslovení pojmu „koeficient lásky“ rozhořčeně krčí nos. Jsem si docela jistý, ţe bych byl mnohem lépe přijímán, kdybych o lásce mluvil květnatěji, mlhavěji, víceznačněji (někteří by řekli: poetičtěji).

Tři barvy lásky

Str. 55

Při jednom ze svých seminářů o lásce, právě kdyţ jsem začal mluvit o „koeficientu lásky“, se na mě jedna z účastnic podívala značně zle. O přestávce mi pak ukázala nádhernou obrazovou knihu o lásce, kterou si s sebou přivezla z domova. Tam na jednom místě stálo: „Láska znamená vidět druhého Jeţíšovýma očima,“ coţ bylo ilustrováno, jestli si dobře vzpomínám, fotografií západu slunce (mohl to však být i obrázek duhy nebo jabloně). „Toto je pro mě mnohem přesvědčivější, neţ všechny ty vaše hrozné řeči o koeficientech,“ komentovala to ona ţena. Řekl jsem jí, ţe i já onu větu povaţuji za velmi krásnou, ţe teď ale jde o to, celé to její poselství aplikovat do praxe. Také jsem napsal na promítací fólii: „Vidět druhé Jeţíšovýma očima – 10 praktických kroků“. Chtěl jsem pak spolu s účastníky pokračovat ve formulování konkrétních Ovoce není akčních plánů směřujících k tomu, jak bychom mohli během neviditelné. příštích týdnů tuto krásnou větu převést do praxe v našich Učení o farnostech či sborech. Co to znamená vidět druhé Jeţíšovýma očima, zcela konkrétně pro příští pondělí, úterý, čtvrtek? Co to neviditelném znamená pro ţivot celé obce, pro naše malé skupiny, naše ovoci je rodiny, naše pracoviště? Co to znamená pro naše zacházení s našimi protivníky? Jaké jsou praktické důsledky této věty pro neplodným politiku? Toto všechno jsou mimořádně náročné otázky, nabité přístupem. potencionálními konflikty, rozvířenými emocemi a ţivot proměňujícími rozhodnutími. Avšak poté, co jsem to řekl, se ona účastnice, která mi ukázala tu knihu, na mě podívala ještě hůře neţ předtím, a dala jednoznačně srozumitelně najevo, ţe právě takovýto postup si nepřála. Je pro ni prý příliš „technokratické“, málo „podle lásky“, jiţ jen to, jak jsem „strašlivě nepoetický“. A já jsem přemýšlel: Je tedy láska jen nějaký mlhavý pocit, který člověku skočí na záda při listování zboţnou obrázkovou knihou? I kdyţ nezpochybňuji, ţe proţití takovéto romantické spršky je příjemnější, neţ tvrdá práce na růstu naší schopnosti milovat, neměli bychom se tvářit, ţe to, co je nám příjemnější nebo důvěrnější, je jiţ jen proto také bibličtější.

Láska se musí osvědčit ve skutcích Všichni tři autoři, se kterými jsme se zabývali jako modely spravedlnosti, pravdy a milosti, spolu v jednom jasně souhlasí. Ať uţ se podíváme na Jakuba („Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.“ Jak 2,17), Jana („Nemilujme pouhým slovem a jazykem, drazí, ale skutkem a pravdou.“ 1 Jan 3,18) nebo Pavla („V Kristu Jeţíši… záleţí na víře, která je činná skrze lásku.“ Gal 5,6), kaţdý z nich tvrdošíjně trvá na nutnosti, ţe správné poznání také musí být převedeno do praxe. Ano, uznávám, ani Jakub, ani Jan, ani Pavel nemluví o koeficientech lásky. Avšak pointa jejich slov je přeci stejná, jako ta, o kterou mi jde při pouţívání slova „koeficient lásky“. Mojí zkušeností je toto: Kdo má s konceptem, který se ukrývá za pojmem „koeficient lásky“, potíţe, ten má často také potíţe s výše citovanými Jakubovými, Janovými či Pavlovými výroky.

Tři barvy lásky

Str. 56


Porozumění „ovoci Ducha“ z Gal 5

Galatským 5,22-23 je jedním z klasických biblických textů o podstatě lásky. Ve většině překladů je tento text předáván tímto způsobem: „Ovocem Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání.“ Na první pohled se zdá být význam těchto slov zcela jasný. Pavel zde vyjmenovává devět různých pojmů, aby popsal ovoce Ducha. Jedním Úkolem každého z těchto pojmů je „láska“, dalším „radost“, opět dalším „pokoj“, a tak dále. Právě toto je běţným chápáním textu.

křesťana je ve svém životě rozvinout plnost ovoce Ducha.

Kdyţ se však na celý tento výrok podíváme trochu blíţe, pak nás musí napadnout, ţe tato jeho interpretace není aţ tak v úplném souladu s tím, co z jiných míst Bible víme o podstatě lásky. Jistě dává smysl jednotlivé ctnosti jako mírnost a věrnost v jejich významu od sebe ohraničit. Avšak vnímat „lásku“ pouze jako další ctnost tohoto druhu, v jedné řadě s mírností, věrností, laskavostí a pokojem (a tím také vůči těmto ostatním ctnostem ohraničenou), to přeci jiţ neodpovídá stavu našich biblických znalostí o lásce. Nezahrnuje láska, jak ji prezentuje Bible, jiţ všechny tyto aspekty sama v sobě?

Dvojtečka místo čárky Jakmile se obrátíme k řeckému textu, není řešení tohoto problému jiţ tak obtíţné. Původní řečtina totiţ nezná interpunkci. Všechna interpunkční znaménka, která nacházíme ve svých Biblích (včetně vydání Nového zákona v řečtině), jsou jiţ interpretačním dílem těch, kteří text teprve později zpracovávali. Podívejte se na tabulku připojenou níţe. Místo toho, abychom za slovo „láska“ umístili čárku, lze tam Tato tabulka ukazuje, proč Pavel v Galatským 5,22-23 pouţil sloveso v singuláru („Ovocem… je…“ a ne „Plody… jsou…“), ačkoli následuje devět různých termínů. Má zde nejspíše na mysli jedno jediné ovoce (lásku), která zahrnuje osm různých stránek či druhů: radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, mírnost, sebeovládání. Galatským 5,22-23, jak tento text najdeme ve většině Biblí (vlevo řecky, vpravo česky):

o de karpoj tou pneumatoj estin agaph, cara, eirhnh, makroqumia, crhstothj, agaqwsunh, pistij, praothj, egkrateia.

Ovocem Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.

Původní text však neměl ţádná interpunkční znaménka:

o de karpoj tou pneumatoj estin agaph cara eirhnh makroqumia crhstothj agaqwsunh pistij praothj egkrateia

Ovocem Ducha však je láska radost pokoj trpělivost laskavost dobrota věrnost mírnost sebeovládání.

Jiná moţnost, jak umístit interpunkční znaménka, je vloţit dvojtečku za slovo „láska“:

o de karpoj tou pneumatoj estin agaph: cara, eirhnh, makroqumia, crhstothj, agaqwsunh, pistij, praothj, egkrateia.

Ovocem Ducha však je láska: radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání.

Tři barvy lásky

Str. 57

stejně tak dobře přiradit i dvojtečku. Pak bychom tutéţ větu četli takto: „Ovocem Ducha však je láska,“ následuje dvojtečka, která by zde měla podobnou funkci jako výraz „to znamená“. Po této dvojtečce by pak následovalo osm pojmů, které pak jiţ popisují jednotlivé aspekty lásky. Krátce řečeno: Není zde řeč o devíti různých plodech, z nichţ jedním je láska. Spíše jde o jedno Ve vztahu jediné ovoce, totiţ lásku, jejíţ jednotlivé stránky (či druhy) jsou k ovoci pak dále vyjádřeny v osmi různých pojmech. Toto pochopení textu pak přesně sedí k oné vše zahrnující podstatě lásky, jak je Ducha platí v Bibli neustále vyjadřována. pravidlo:

Dary a ovoce

Soustřeď se na své problémové oblasti.

Je důleţité pečlivě rozlišovat mezi „dary Ducha“ a „ovocem Ducha“. Zdá se mi docela zavádějící, kdyţ v některých biblických překladech je „Velepíseň lásky“ (1 Kor 13) uvedena nadpisem „Největší dar“. Samozřejmě, ţe je moţné lásku chápat jako „dar“, a to ve stejném smyslu, v jakém Nový zákon popisuje „věčný ţivot“ jako „dar“ (Řím 6,23). Avšak v tomto kontextu vyvolává slovo „dar“ dojem, jako by se u lásky jednalo o nějaký další duchovní dar stejného druhu, o jakých pojednává celá 1 Kor 12. To je ale zavádějící. Láska není „duchovním darem“ (ve smyslu darů popisovaných v 1 Kor 12), nýbrţ je „ovocem Ducha“. Toto rozlišení je více neţ pouhé akademické hraní si se slovíčky a pojmy. Má totiţ dalekosáhlé, praktické důsledky.

Minimální faktory a maximální faktory Pro duchovní dary platí podle biblického učení pravidlo, ţe kaţdý křesťan má jen některé z mnoha v Novém zákoně zmiňovaných darů. Kaţdý se pak můţe – a také by měl! – soustředit na praktikování těch darů, které mu Bůh daroval, a při tom se nechat doplňovat dary, které jsou zas darovány jiným. Kdyţ např. máte dary sluţby, pohostinnosti a evangelizace, pak byste se měli investovat právě do těchto oblastí a nemít ţádné špatné svědomí, ţe k tomu ještě nemáte dar vedení, vyučování či pastýřské péče. Vzhledem k duchovním darům lze tedy stanovit zjednodušující pravidlo: Soustřeď se na své silné stránky, a ne na stránky slabé. Přeloţeno do ţargonu Přirozeného růstu církve, lze tento přístup nazvat „strategie maximálního faktoru“. V případě ovoce Ducha jsou však věci jinak. Protoţe všichni křesťané mají zodpovědnost za to, aby rostli v lásce, úkolem kaţdého křesťana je ve svém ţivotě rozvinout plnost ovoce Ducha. Nemohu si zde vyzobat jen některé části tohoto ovoce, které se mi nejvíce líbí, a jiné nechat bez povšimnutí. Měl bych se spíše snaţit, aby všechny aspekty lásky – radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání – byly v mém ţivotě viditelné. Jsou to pak především ty nejméně rozvinuté oblasti, které růst v lásce blokují. Ve vztahu k ovoci Ducha tedy platí zjednodušující pravidlo: Soustřeď se obzvlášť na své problémové oblasti. Jestliţe to opět chceme převést do ţargonu Přirozeného růstu církve, nazvali bychom tento přístup „strategie minimálního faktoru“.

Na jakou oblast se mám tedy nyní soustředit? Dovolte mi, abych na jednom osobním příkladu objasnil, jaké praktické důsledky má výše objasněné rozlišování. Kdyţ jsem si před několika lety sám dělal Test ovoce

Tři barvy lásky

Str. 58

Ducha, identifikoval jsem „sebeovládání“ jako svoji největší slabost. Kdybych na tento výsledek tehdy – samozřejmě ţe nesprávně – uplatnil „strategii maximálního faktoru“, mohl bych si říci: „Kde je problém? Mojí nejsilnější stránkou je ovoce radosti. Budu tedy vesele pokračovat dál, budu si uţívat štěstí z tohoto ovoce, a nechám na jiných křesťanech, aby se snaţili praktikovat zas jim vlastní ovoce, kterým je třeba to moje slabé sebeovládání.“ Takový přístup by samozřejmě byl biblicky, duchovně i psychologicky katastrofální – jak pro mě osobně, tak pro lidi, se Ve vztahu kterými má co do činění.

k ovoci Ducha platí pravidlo: Soustřeď se na své problémové oblasti.

Vzhledem k ovoci Ducha platí „strategie minimálního faktoru“. Protoţe mojí nejslabší stránkou bylo sebeovládání, musel jsem se starat o rozvoj především v této oblasti. Kdyţ jsem si nedávno Test ovoce Ducha dělal znovu, mohl jsem s vděčností zjistit, ţe sebeovládání jiţ není mým „minimálním ovocem“. Zcela zřejmě se moje tréninkové snahy v této oblasti během posledních let vyplatily!

Duchovní barevné kolo

Na grafice vpravo (str. 59) jsem slovo „láska“ umístil do jejího centra. Osm pojmů, které vyjadřují různé stránky ovoce Ducha, je rozmístěno podél černého kruhu, přičemţ kaţdá z těchto stránek vykazuje jistou sounáleţitost s jednou či dvěma barevnými oblastmi symbolizujícími spravedlnost, pravdu a milost. Některé z druhů ovoce Ducha mohou být jednoznačně přiřazeny k jedné z těchto tří dimenzí, zatímco jiné se nacházejí na přechodu mezi dvěma z nich. Vně tohoto barevného kola najdete tři manifestace „temnoty“: klam, nemilosrdnost a nespravedlnost (viz také str. 26 – 27). Vyjděme z předpokladu, ţe jste v sobě zjistili určitou tendenci k některé z těchto temných stránek. Jednou z moţností, jak s tímto poznatkem zacházet, je pokoušet se ve svém ţivotě vyvarovat negativních myšlenek, postojů a skutků, které jsou s touto temnou tendencí spojeny. Duchovní barevné kolo vám ale nabízí alternativní moţnost, jak s těmito „temnými oblastmi“ zacházet. Místo toho, abyste se pokoušeli reformovat temnotu, soustřeďte se na to, abyste ve svém ţivotě rozvinuli ty výrazy lásky (tedy ty druhy ovoce Ducha), které najdete na barevném kole, leţí naproti vaší oblasti temnoty. Rádi byste například bojovali s temnotou nemilosrdnosti? Pak nechte ve svém ţivotě zazářit světlo laskavosti a mírnosti! Je pro vás temnota nespravedlnosti centrálním problémem? Soustřeďte se na trpělivost, dobrotu a pokoj! Je klam vaší problémovou oblastí? Pracujte na rozvinutí věrnosti a sebeovládání. Při kaţdém procesu proměny je totiţ důleţité, abychom se soustředili na ty způsoby jednání, které chceme do našeho ţivota nově vnést, a ne na ty, kterých se chceme vyvarovat.

Tři barvy lásky

Str. 59 zelená

modrá

červená

V tomto barevném kole jsou různé druhy ovoce Ducha (Gal 5,22-23) vztaţeny ke třem oblastem spravedlnosti, pravdy a milosti. Zatímco některé pojmy mohou být jednoznačně přirazeny k jedné z těchto barevných oblastí (dobrota, věrnost, sebeovládání, mírnost, laskavost), jiné leţí na přechodu mezi dvěma z nich (trpělivost, pokoj, radost).

Přirozené a umělé ovoce Ne vše, co vypadá jako trpělivost, dobrota, pokoj atd., je také nutně jiţ „ovocem Ducha“. Existuje také umělé ovoce, které na první pohled krásně vypadá jako přirozený originál. Kdo se ale do něj jednou zakousl, jiţ na tento rozdíl nikdy nezapomene! Vyjádřeno přímo: Můţeme se při nějakém semináři pokoušet lidi trénovat v tom, jak se smát, aby kolem sebe vyvolali radost, aniţ by to zároveň mělo cokoli co do činění s růstem v lásce. Nebo je můţeme vyučovat technikám aktivního naslouchání, aby v očích svých klientů vypadali trpělivě, aniţ by to také mělo cokoli společného s ovocem Ducha. Totéţ platí pro kaţdý druh ovoce Ducha. Mnozí lidé jsou tak fascinováni umělým ovocem, ţe je povaţují za důleţitější neţ přirozený originál. Umělé ovoce se nemusí sázet, zalévat, okopávat. Ano, to souhlasí: O umělé ovoce se pečuje snadněji neţ o přirozené. Avšak ti, kteří jednou okusili nádhernou chuť pravého ovoce, které vyrostlo v jejich vlastní zahradě, vědí, ţe se jim jejich námaha vyplatila.

Tři barvy lásky

Str. 60


1 Korintským 13 a „duchovní barevné kolo“

Pavel dává křesťanům v Korintě jasně najevo, ţe i to největší nasazení pro Krista bez ovoce Ducha je bezcenné. V 1 Kor 13 píše, ţe můţeme mít všechno poznání (coţ můţeme vztáhnout k dimenzi pravdy), ţe můţeme všechen svůj majetek rozdat chudým (dimenze spravedlnosti) a ţe dokonce můţeme vydat svůj vlastní ţivot (dimenze milosti) – ale bez lásky by toto vše bylo zbytečné. Opět i zde naráţíme na rozlišení mezi primárními a sekundárními ctnostmi (viz str. 41 – 43).

Tvoje vlastní verze „velepísně lásky“ Pavel začíná svoji vlastní verzi „velepísně lásky“ těmito slovy: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící“ (1 Kor 13,1). Pro kaţdého z nás by bylo uţitečné, kdybychom si Každý z nás by jednou napsali svoji vlastní verzi tohoto verše, která by odráţela naši osobní situaci. Pokud jsi např. pastorem, mohl si měl napsat bys napsat: „Kdybych kaţdou neděli stál na kazatelně a svoji vlastní přednášel tak plamenná kázání, ţe kostel by byl zaplněný aţ verzi 1 Kor 13, do posledního místečka, ale neměl lásku k lidem, kteří přede mnou sedí – bylo by lepší, abych drţel hubu.“

aby viděl, jak silně je jeho život proniknut láskou.

Kdybych já měl formulovat svoji vlastní verzi tohoto verše, mohl bych napsat: „Kdybych měl všechno vědění o růstu církevních obcí na světě a kdybych znal všechna tajemství přirozeného růstu církve, kdybych uměl koeficient lásky nějaké církevní obce vypočítat na dvě desetinná místa a dvanáct měsíců v roce strávil tím, ţe bych cestoval na nejvzdálenější místa této planety, abych se o své znalosti dělil s ostatními – kdyby má motivace k tomu bylo něco jiného neţ láska k Bohu a k lidem, se kterými pracuji, nebyl bych ničím jiným neţ nudným technokratem.“ Kaţdý z nás by si měl jednou napsat svoji vlastní verzi tohoto verše, aby viděl, jak silně je jeho ţivot jiţ proniknut láskou. Jak by vypadala tvá verze?

Jak se láska vyjadřuje prakticky? Uprostřed této slavné kapitoly Pavel jasně ukazuje, jak se láska, o které mluví, vyjadřuje ve všedním ţivotě: „Láska je trpělivá (velkomyslná), laskavá (praktická), nezávidí (není ţárlivá), láska se nevypíná (nejedná nepřiměřeně), nenadýmá se (není domýšlivá), nejedná nešikovně (netaktně, neslušně), nehledá svůj prospěch, nedá se vydráţdit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale raduje se společně z pravdy; (láska) vţdy vydrţí (je vţdy nosnou silou), vţdy důvěřuje, vţdy doufá, vţdy vytrvá (pod břemenem). Láska nikdy nezanikne (nezklame, neupadne)“ (1 Kor 13,48; překlad i jeho varianty v závorkách podle Norberta Baumerta). Kdybychom ve světové literatuře hledali precizní, kompletní, vysoce aktuální a uţitečný popis lásky – který je navíc boţsky inspirovaný – zde jsme jej našli! V grafice na str. 61 jsem tyto charakteristiky lásky přiřadil oněm osmi pojmům, které Pavel pouţívá v Gal 5,22-23 k popisu ovoce Ducha. Je zajímavé, jak dobře se oba tyto úryvky, které vznikly v rozdílných situacích, k sobě hodí.

Tři barvy lásky

Str. 61

zelená

modrá

červená

Ať uţ Pavel píše o ovoci Ducha (jako v Gal 5,22-23) nebo rozvíjí celou paletu způsobů vyjadřování lásky (jako v 1 Kor 13), stále sleduje totéţ téma, jen z různých východisek. Jestliţe text z 1 Kor 13,4-8 vloţíme do našeho duchovního barevného kola, můţe být kaţdý z projevů lásky na této paletě přiřazen k jednomu z osmi druhů ovoce Ducha.

Čtyři paradigmata v jedné grafice V prvních dvou kapitolách této knihy jsme představili celkem čtyři paradigmata, která se týkají lásky: 1. Náš přístup jsme zaloţili na biblické výpovědi, ţe Bůh je láska, a proto jsme slovo „láska“ umístili do centra celé grafiky. 2. Pojednali jsme o třech způsobech vyjadřování Boţí lásky (spravedlnost, pravda, milost) a v grafice je znázornili zelenou, červenou a modrou barvou. 3. Rozjímali jsme o Pavlových výpovědích o lásce jako ovoci Ducha a v naší grafice jsme oněch osm Pavlem jmenovaných druhů tohoto ovoce umístili na černé kolo. 4. Zabývali jsme se konečně také velepísní lásky a tento text jsme do naší grafiky umístili jako loukotě kola lásky. Jde zde tedy o čtyři paradigmata, přičemţ kaţdé z nich z různých úhlů pohledu pojednává o tomtéţ tématu. Přesně vzato to dokonce nejsou ani čtyři paradigmata, nýbrţ pouze jedno jediné: biblické paradigma lásky. Proto jsem také vyvinul toto „duchovní barevné kolo“, abychom mohli tuto biblickou pravdu stále vidět v souvislostech.

Tři barvy lásky

Str. 62


Test ovoce Ducha podle Galatským 5

Dříve než se pustíte do vyplňování testu, seznamte se s několika instrukcemi:

1 2 3 4 5

Pročtěte si, prosím, následujících 64 výpovědí a zakrouţkujte vţdy tu odpověď, která na vás nejvíce sedí. Odpovídejte co nejspontánněji a při tom obzvlášť myslete na zkušenosti, které jste udělali poslední dobou. Buďte při tom upřímní sami k sobě. Jen tak obdrţíte výsledky, které vám budou k něčemu dobré. Poté, co jste zodpověděli všech 64 otázek, oddělte z knihy list s vyhodnocovacími tabulkami (str. 67 – 68) a zařiďte se podle pokynů, které tam najdete. Výsledky vám pomohou odkrýt, které z osmi druhů ovoce, o kterých mluví Gal 5,22-23, jsou ve vašem ţivotě nejvíce rozvinuty, a které nejméně.

Chcete odkrýt své oblasti růstu? Udělejte si 30 minut čas pro následující dotazník.

Na straně 69 jsou pak tyto výsledky uvedeny do vztahu ke třem barevným oblastem spravedlnosti, pravdy a milosti. Vyhodnocení této části vám pomůţe určit barevný segment, na který byste se měli soustředit při aplikaci praktických cvičení ze 3. kapitoly. Byl bych vám vděčný, kdyţ byste mi poslali vyplněnou vyhodnocovací tabulku (str. 67) nebo její kopii (adresu nakladatelství najdete na str. 6 této knihy). Tato zpětná vazba nám pomůţe v našich dalších výzkumech. Nemusíte tam psát své jméno – vyhodnocení se děje tak jako tak anonymně. Avšak prosím, abyste na okraj str. 67 připojili následující údaje: (a) věk, (b) pohlaví, (c) konfese či denominace, (d) země pobytu. Kdyţ tyto kroky budete mít za sebou, přejděte na stranu 70 a zabývejte se především těmi druhami ovoce ducha, které jsou podle výsledků tohoto testu ve vašem ţivotě nejméně rozvinuté.

A nyní vám již přeji dobrou zábavu při práci s Testem ovoce Ducha!

Tři barvy lásky

Str. 63

y 0

… reaguji shovívavě, když někdo něco udělá špatně. … druzí lidé jsou povzbuzeni mým pozitivním postojem k životu.

1 4

3

2

… zakouším, že…

ni k d

dk a zří

dy ně k

ve lm ič as to ča s to

Osobně …

1

2 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

3

… druhým lidem pomáhám překonávat konflikty.

0

… druzí lidé mě považují za důvěryhodného člověka.

4 4

3

2

1

4

3

2

1

0

… druzí lidé se mým příkladem řídí v oblasti mravních zásad.

4

3

2

1

0

… moje prostá přítomnost druhé lidi pozitivně rozvíjí v jejich životě. … je pro mě snadné dodržet správnou míru v užívání si různých příjemností života.

5 6 7 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

8

… na druhých lidech vidím především to pozitivní.

0

… překážky mě neodvádějí od toho, abych pokračoval v tom, co považuji za správné.

0

… moje prostá přítomnost je pro druhé lidi povzbuzením.

0

… když jsem v nějaké skupině, starám se tam o vzájemný soulad a harmonii.

0

… druhým lidem pomáhá moje finanční podpora v jejich potřebách.

0

… i v nepřívětivém prostředí se zasazuji za to, aby lidé žili podle Boží vůle či přikázání.

0

… druzí lidé mi říkají, že se v mé prosté přítomnosti cítí dobře.

0

… druzí lidé mě chválí za to, jak dobře si organizuji vlastní život.

0

… poukazuji na dobré stránky nějakého člověka, zatímco druzí kritizují jeho chyby.

9 4

3

2

1

10 4

3

2

1

11 4

3

2

1

12 4

3

2

1

13 4

3

2

1

14 4

3

2

1

15 4

3

2

1

16 4

4

3

3

2

2

1

1

0

© Institute for Natural Church Development International Distribuce dotazníku bez celku knihy není povolena!

Tři barvy lásky

Str. 64

y

… sklon k tomu, že…

ni k d

dk a zří

dy ně k

ve lm ič as to ča s to

Osobně mám …

17 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

18

… zneklidním, když musím být v době vlastní nemoci upoután na lůžko. … nepříznivé okolnosti ve mně vyvolávají smutek.

19

… rychle propadám panice.

20

… druhé lidi přijímám s nedůvěrou.

21 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

22

… u druhých křesťanů přehlížím hříchy, které by mohly být i mým problémem. … u druhých lidí vidím především jejich chyby.

23

… ztrácím nad sebou kontrolu.

24

… rychle se rozhněvám, když jiní udělají chybu.

25 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

26

… zneklidním, když musím někde dlouho čekat (např. v nějaké frontě). … lehce propadám smutku.

27

… moje jednání je příčinou konfliktů.

28

… své sliby nedodržuji příliš přesně.

29 0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

0

1

2

3

4

30

… s bohatými či známými osobnosti jednám s větším respektem než s jinými. … s druhými lidmi jednám kriticky.

31

… ve svém životě ztrácím zdravou rovnováhu.

32

… s druhými lidmi jednám hrubě či tvrdě.

0

1

2

3

4


Tři barvy lásky

Str. 65

vů be cn e

pr ům ěr n ě má lo

sně

Pře

ve lm ip ř es

ně

Následující výpověď se na mě vztahuje…

33 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

34

Ani při potížích a v obtížných situacích se nevzdávám. Mám smysl pro humor a rád(a) se směji.

35 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

36

Aktivně se snažím o to, aby druzí lidé prožívali štěstí ve všech oblastech. Moji přátelé se na mě mohou spolehnout.

0

"Svatost" je v mém životě jednou z nejvyšších hodnot.

0

Rád(a) se starám o všednodenní maličkosti, které obohacují život druhých lidí.

0

Můj osobní život je charakterizován pořádkem a ukázněností.

0

Je pro mě poměrně snadné od druhých lidí přijímat kritiku.

0

Druzí lidé mi říkají, že toho v životě hodně snesu či vydržím.

0

Naplňuje mě velkou radostí, když mohu objevovat pravdu.

0

Dělá mi radost, když mohu aktivně přispívat ke smíření druhých lidí.

0

Je pro mě důležité žít podle Božích měřítek, i když druzí podle nich nežijí.

0

Zasazuji se za práva chudých či jakkoli znevýhodněných lidí.

0

Vnímám u druhých lidí i takové potřeby, kterých si jiní lidé nevšimnou. Můj duchovní život je charakterizován ukázněností a pravidelností.

37 4

3

2

1

38 4

3

2

1

39 4

3

2

1

40 4

3

2

1

41 4

3

2

1

42 4

3

2

1

43 4

3

2

1

44 4

3

2

1

45 4

3

2

1

46 4

3

2

1

47 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

48

Je pro mě snadné přijímat lidi takové, jací jsou.

4

3

2

1

0


Tři barvy lásky

Str. 66

zv l ád nu tel né do ce la ob tíž né ve lm io btí žn é

ve lm is na dn é sn ad né

Pro mě osobně je ...

0

… dopřát druhým lidem čas, který potřebují pro svůj osobní rozvoj.

0

… prožívat štěstí a radost i za nepříznivých okolností. … udělat první krok ke smíření s člověkem, se kterým jsem ve sporu.

49 4

3

2

1

50 4

3

2

1

51 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

52

… to, co slíbím, také dodržet.

0

… druhé lidi upozorňovat na něco, co v jejich životě není v pořádku. … druhým lidem pomáhat i tehdy, když od nich nemohu nic očekávat zpět.

53 4

3

2

1

54 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

55

… své pocity udržet pod kontrolou.

0

… zachovat klid i v kritických či stresových situacích.

0

… přijmout skutečnost, že lidé, se kterými se potkám, jsou nedokonalí. … mezi negativně naladěnými lidmi šířit pozitivní atmosféru a radost.

56 4

3

2

1

57 4

3

2

1

58 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

59

… vůči druhým lidem projevovat velkorysost.

60

… být stále otevřený(á) a zdravě upřímný(á).

0

… s chudými i s dobře postavenými lidmi zacházet se stejným respektem.

0

… projevovat laskavost i vůči lidem, kteří ke mně osobně laskaví nejsou. … dodržovat pravidla v nejrůznějších oblastech života.

61 4

3

2

1

62 4

3

2

1

63 4

3

2

1

0

4

3

2

1

0

64

… odpouštět druhým lidem.

4

3

2

1

0


Tři barvy lásky

Str. 67

Vyhodnocení Testu ovoce Ducha


Zodpověděli jste všechny otázky? Pak můžete začít s vyhodnocením. Je to velmi jednoduché, pokud se budete držet následujících pěti kroků:

Krok 1: Vyjměte příslušný list Vyjměte tento vyhodnocovací list, abyste jej měli samostatně po ruce. To vám usnadní práci na následujících krocích. Krok 2: Shromážděte hrubá data Do vyhodnocovací tabulky připojené níţe zapište hodnoty z dotazníku (str. 63 – 66), které odpovídají vašim odpovědím (0 – 4). Odpovídající hodnoty najdete v kaţdém vyhodnocovacím čtverečku a na patě dotazníku. Pozor: hodnoty v testu jsou u otázek č. 17 – 32 v opačném pořadí!

Vyhodnocovací tabulka

Celkem Ovoce

1

9

17

25

33

41

49

57

2

10

18

26

34

42

50

58

trpělivost radost

3

11

19

27

35

43

51

59

pokoj 4

12

20

28

36

44

52

60

5

13

21

29

37

45

53

61

věrnost dobrota

6

14

22

30

38

46

54

62

laskavost 7

15

23

31

39

47

55

63

8

16

24

32

40

48

56

64

sebeovládání mírnost

Nyní, prosím, v kaţdé vodorovné řádce vyhodnocovací tabulky sečtěte vepsané hodnoty pro kaţdý druh ovoce a výsledek zapište do sloupečku označeného „Celkem“. Výsledkem je „hrubá hodnota“ pro kaţdý druh ovoce. Je třeba zdůraznit, ţe toto ještě nejsou konečné výsledky Testu ovoce Ducha. Abyste zjistili, které ovoce je podle tohoto testu ve vaší současné situaci nejrozvinutější (a které nejméně rozvinuté), musíte ještě tato výše zapsaná hrubá data přenést do normovací tabulky na str. 68. Normovací systém, na kterém je tabulka zaloţena, byl vědecky vyvinut v našem Institutu na bázi mezidenominační testovací skupiny. Tato tabulka je odlišná pro kaţdý jazyk, ve kterém je tato kniha oficiálně vydávána.

Tři barvy lásky

Str. 68 130 32

32 32 32 32

129 30 32 31 128

30

127 29 31

32

30 30 32 31 29 31

126

31 30 28 29

125

30 29

124 28

30

123

28 30 29 27

122

29 28

121 27 120

29 28 29 26 27

28

119 26 118

28 27

27

27 28 25 26

117

27

116 25 115

26 26

114

24 25 27

26 26

25

25

113 24 25

23 24

112

26

111

24 24

25 22

110 23

24 23 24

109

25

108 22 23 23

21 22

107

23 23

106

22

105 21 104

24 20 22

22 21 22

21

103

21 23 19 20 21 21

102 20 20 101

18

100 99

20 22

98 97

17 18 18 19 21

96

17 18 18 18 20 15

92

16 16

90

16

16 16

15 14

15 18 13

15 13

12 13

13 12 14

82

11

11 12

b. Pokud chcete růst v lásce, měli byste se primárně soustředit na ty druhy ovoce, které dostaly nejniţší profilovou hodnotu (srov. str. 57 – 58). c. Myslete na to, ţe byste neměli vnímat jednotlivé druhy ovoce Ducha jen izolovaně, nýbrţ především v jejich vztahu ke třem barevným oblastem, které znázorňují spravedlnost, pravdu a milost. Tabulka na následující straně vám k tomu pomůţe.

13

Druh ovoce Ducha

13 10 12 15

9

9

8

10 10 11

7

9

9

10

6

8

8

9

5

7

7

8

11

76 10

74

11 14 8

73 9

71

10 13 7

8

6

9

12

profil. hodn. trpělivost radost pokoj věrnost dobrota laskavost sebeovládání mírnost

70

a. Ty druhy ovoce, které obdrţely nejvyšší profilovou hodnotu, jsou ve vašem ţivotě relativně silně rozvinuté. Přemýšlejte o moţnostech, jak byste tyto své silné stránky mohli lépe vyuţít neţ doposud.

11 11 12

78

72

Krok 5: Vyhodnoťte výsledky Kdyţ budete nyní získané výsledky vyhodnocovat, řiďte se, prosím, podle následujících bodů:

14

10 12 12

79

75

Krok 4: Uspořádejte výsledky Normovací tabulka vám nyní ukazuje, které ovoce má ve vašem ţivotě nejvyšší profilovou hodnotu a které nejniţší (profilové hodnoty najdete ve vrchní černé řádce tabulky). Zapište si názvy všech druhů ovoce do níţe uvedené tabulky, přičemţ jako první uveďte to ovoce, které obdrţelo nejvyšší profilovou hodnotu, a jako poslední to s hodnotou nejniţší. Profilové hodnoty jednotlivých druhů ovoce si pak zapište do pravého sloupce níţe uvedené tabulky.

13

16

81

77

15 14

17

84

80

15 14

14

85 83

17 16

15

87 86

17

17 19 14

89 88

18

17 17

93 91

19 19

16

95 94

19 20 20

19 19

Krok 3: Hrubá data přeneste do normovací tabulky Poté, co jste vyplnili vyhodnocovací tabulku (krok 2), přeneste nyní hrubé hodnoty všech druhů ovoce do normovací tabulky, kterou najdete vlevo na této straně. U kaţdého ovoce zakrouţkujte tutéţ hodnotu, jakou jste si vypočetli ve vyhodnocovací tabulce. Jestliţe vám např. pro trpělivost vyšla ve vyhodnocovací tabulce hodnota 27, pak v normovací tabulce na řádce pojmenované Trpělivost zakrouţkujte číslici 27. Pokud by v některých případech v tabulce nebyla obsaţena číslice s hodnotou, která vám vyšla, zakrouţkujte nejbliţší vyšší.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Profilová hodnota

Tři barvy lásky

Str. 69

Na kterou z barevných oblastí se zaměřit?


Následující tabulka uvádí do souvislosti výsledky Testu ovoce Ducha a „duchovní barevné kolo“, které bylo představeno na str. 59 (viz níţe připojené poznámky). Slopec A: vloţit profilové hodnoty

Sloupec B:

Sloupec C: Sloupec D:

spočítat

vloţit výsledky sečíst hodnoty ze sloupce C

trpělivost

/ 10 =

x8=

dobrota

/ 10 =

x 11 =

pokoj

/ 10 =

x8=

pokoj

/ 10 =

x2=

věrnost

=

sebeovládání

=

radost

/2

=

radost

/2

=

mírnost

=

laskavost

=

trpělivost

/ 10 =

SPRAVEDLNOST

PRAVDA

MILOST

x2=

Sloupec A: Z normovací tabulky na str. 68 sem vloţte profilové hodnoty pro kaţdý z uvedených druhů ovoce Ducha. U některých z nich (trpělivost, pokoj, radost) musíte tuto jejich hodnotu vloţit dvakrát, protoţe se vztahují ke dvěma barvám. Sloupce B a C: V některých řádcích sloupce B musíte provést malé korigující výpočty. Jejich výsledky vepište do sloupce C. V řádcích, kde ţádné výpočty nejsou zapotřebí (věrnost, sebeovládání, mírnost, laskavost) přeneste hodnoty ze sloupce A přímo do sloupce C. Sloupec D: Nyní pro kaţdou barevnou oblast sečtěte hodnoty ze sloupce C a zapište výsledky do sloupce D. Barevný pruh s nejvyšší hodnotou pro vás indikuje váš nejsilnější barevný segment, barevný pruh s nejniţší hodnotou pak označuje váš nejslabší barevný segment. Z praktických cvičení ve 3. kapitole byste se měli soustředit na tu barevnou oblast, která je u vás momentálně nejméně rozvinutá.

Výběr nejužitečnějších cvičení Z následujícího přehledu vyplývá, která cvičení ze 3. kapitoly se vztahují k určitým barevným segmentům či „tvářím lásky“: Spravedlnost: „Dívej se očima druhých“ (Cvičení 3, str. 87), „Neboj se vlastní zranitelnosti“ (Cvičení 6, str. 97), „Buď transparentní“ (Cvičení 8, str. 103), „Nechej lásku procházet ţaludkem“ (Cvičení 12, str. 115) – nadpisy označené zeleně (Z) Pravda: „Miluj sám sebe“ (Cvičení 2, str. 85), „Skoncuj s duchovním pokrytectvím“ (Cvičení 4, str. 91), „Uč se důvěřovat“ (Cvičení 5, str. 94), „Pouţívej svůj humor“ (Cvičení 11, str. 112) – nadpisy označené červeně (Č) Milost: „Čerpej Boţí lásku“ (Cvičení 1, str. 82), „Měj odvahu odpouštět“ (Cvičení 7, str. 100), „Praktikuj aktivní naslouchání“ (Cvičení 9, str. 107), „Uč se umění obdarovávat“ (Cvičení 10, str. 110) – nadpisy označené modře (M)

Tři barvy lásky

Str. 70


Co znamenají jednotlivé termíny?

Následujících osm stran vám pomůţe k lepšímu porozumění tomu, co znamenají výrazy pouţité v Gal 5,22-23. Přesně Z vzato bychom měli, jak jsme jiţ viděli, o kaţdém z těchto osmi výrazů mluvit jako o „způsobech vyjádření ovoce Ducha“ (viz str. 56 – 57). Abychom se však vyhnuli zbytečně M Č komplikované řeči, budeme na následujících stranách těmto pojmům říkat jednoduše „ovoce“. To je jak v souladu jak s pouţitím slova „ovoce“ v Bibli (kde má tento výraz spoustu různých významů), tak s jeho doslovným, neobrazným Biblický význam významem: Zatímco všechna jablka na nějakém stromě můţeme (všechny najednou) označit jako „ovoce tohoto některých výrazů stromu“, můţeme totéţ slovo pouţít i pro jedno jablko.

se liší od jejich významu v naší mluvě.

Měli byste se podrobněji seznámit především s tím ovocem, které je ve vaší současné ţivotní situaci nejméně rozvinuté. Kaţdá z následujících stránek začíná krátkým popisem situace těch, kteří toto ovoce mají jako svůj „minimální faktor“. Po tomto úvodu tam naleznete následující informace:

Co znamená použitý výraz V rámci přehledu v tomto prvním oddíle objasním biblický význam toho kterého ovoce, zpravidla ve vztahu k řeckému termínu pouţitému v Novém zákoně. Je vhodné si připomenout, ţe biblický význam některých pojmů se hodně liší od jejich běţného pouţití v naší všednodenní mluvě. Porozumění původu toho kterého pojmu nám můţe pomoci rozvinout biblické pojetí různých výrazových způsobů lásky.

Barevný segment Další oddíl se bude vţdy vztahovat na duchovní barevné kolo, které bylo představeno na str. 59). Kaţdé ovoce je přiřazeno jednomu (nebo také dvěma) z barevných segmentů, které reprezentují oblasti spravedlnosti, pravdy a milosti. Z textu vyplyne, proč je kaţdé ovoce umístěno právě v té části barevného kola, kde je můţete na příslušné grafice nalézt. Tatáţ myšlenka je kromě toho také vyjádřena barevným srdcem, které najdete na kaţdé stránce popisující jednotlivá ovoce Ducha.

Klíčový biblický úryvek Pro kaţdý z druhů ovoce jsem v Novém zákoně vyhledal jeden úryvek, který obzvlášť trefně popisuje jeho podstatu. Tyto verše můţeme chápat jako „biblické paradigma“ toho kterého ovoce.

Podněty k dalšímu studiu Bible Zde jsou pak připojeny další novozákonní texty, které vám mohou zprostředkovat hlubší porozumění kaţdému z druhů ovoce. Do tohoto seznamu jsem však jiţ nezařazoval ta biblická místa, která byla zmíněna jiţ dříve. Kdyţ se budete zabývat určitým ovocem, měli byste uvedené úryvky číst pokud moţno v jejich širším kontextu.

Tři barvy lásky

Ovoce trpělivosti: Vytrvalá láska Jestliţe je trpělivost vaší současnou slabou stránkou, pak budete mít nejspíše sklon k tomu, ţe očekáváte výsledky příliš rychle. To má negativní dopad na váš vztah jak k vám samotným, tak také k druhým lidem. Do té míry, do jaké se naučíte sobě i druhým dopřát dostatek času k přirozeným vývojovým procesům, můţete očekávat, ţe vyrostete v lásce. To zahrnuje také ochotu připustit, ţe vy i druzí dělají chyby, a ochotu se z těchto chyb učit.

Co znamená použitý výraz Řecké slovo makrothymia (trpělivost, shovívavost) znamená vytrvalost, která se nepříznivými okolnostmi nedá snadno odvrátit od svého cíle. Vyrůstá z Boţí trpělivosti, která to nevzdává s ţádným člověkem. Trpělivost jako ovoce Ducha nesmí být nikdy zaměňována s fatalismem, tedy s postojem, kdy člověk přijímá věci tak, jak jsou, protoţe je povaţuje za nezměnitelné. Naopak: Trpělivost, jak je popsána v Bibli, je aktivním postojem. Je to vytrvalost, která se nasazuje pro to, aby se Boţí vůle stala skutečností. Při tom nám zprostředkovává cit pro správné načasování. V Novém zákoně je trpělivost častěji představována v souvislosti s pojmy jako laskavost a mírnost (tak je také umístěna na našem barevném kole).

Str. 71


Z

M

Trpělivost nesmí být nikdy zaměňována s fatalismem. Je to spíše vytrvalost, která spojuje cílevědomost se shovívavostí

Doslova výraz makrothymia znamená dlouho (makro) zadrţovaný hněv (thymos). Protikladem je oxythymia, prchlivost. Lidé, v jejichţ ţivotě je toto ovoce viditelné, jsou schopni spojit cílevědomost se shovívavostí.

Barevný segment Na našem duchovním barevném kole (str. 59) jsme trpělivost přiřadili oblasti spravedlnosti (zelená), s mírným přesahem do oblasti milosti (modrá). Dimenze milosti, která je obsaţena v ovoci trpělivosti, je pro lidi, kteří se zasazují za spravedlnost, nepostradatelná.

Klíčové biblické verše: Jakub 5,7-9 „Buďte tedy trpěliví, bratří, aţ do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vţdyť příchod Páně je blízko. Nestěţujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni.“

Podněty k dalšímu studiu Bible Mt 18,15-20; Mt 18,21-35; Řím 9,22-23; 1 Kor 13,4; Kol 3,12-14; 1 Sol 5,14-15; 1 Tim 3,10-12; 2 Tim 4,1-8; 2 Petr 3,4-16; Ţid 6,10-20; Jak 1,2-4; Jak 5,7-12

Tři barvy lásky

Str. 72


M

Č

Ovoce radosti: Jásající láska

Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce radosti, můţete udělat ohromné pokroky tím, ţe se budete učit svoji víru ţít s větším nadšením. Měli byste se snaţit o to, abyste své nálady nechali méně neţ doposud ovlivňovat okolím.

Co znamená použitý výraz

Radost je štěstí, které je založena na „radosti v Pánu“, a proto je nezávislé na situaci, ve které se právě nacházíte.

Řecké slovo chara (radost) označuje štěstí, které je zaloţeno na „radosti v Pánu“, a proto je nezávislé na situaci, ve které se právě nacházíte. Radost jako ovoce Ducha má málo co do činění s hédonistickým vyhledáváním zábavy. Spíše to znamená „být šťastným v“ neţ „být šťastným z“. Tento druh radosti v ţádném případě netlumí bolest či utrpení. Bible často výslovně zdůrazňuje radost uprostřed utrpení. Ovšem biblickou radost také nesmíme zaměňovat se stoickým ideálem nepřítomnosti jakýchkoli vášní. Jak ve Starém, tak v Novém zákoně je radost skrz naskrz smyslový pojem. Evangelia nám popisují v nejpestřejších barvách orientálního ţivota, jak se radost konkrétně vyjadřuje. Čím více je toto ovoce ve vašem ţivotě rozvinuto, o to lépe budete také schopni radost, kterou jste sami zakusili, sdílet s ostatními.

Pojem chara je úzce spojen s novozákonním slovem pro milost, charis. Celé evangelium můţeme chápat jako „slovo radosti“. Obzvlášť Lukáš na tento rozměr poloţil důraz, kdyţ z něj udělal vůdčí motiv svého evangelia.

Barevný segment Radost je stejným dílem výrazem pravdy (srov. 1 Kor 13,6), jako výrazem milosti (viz výše). Proto jsme ji v našem duchovním barevném kole (str. 59) umístili mezi červený a modrý barevný segment.

Klíčový biblický úryvek: Lukáš 10,17-20 „Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: ‚Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.‘ Řekl jim: ‚Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takţe vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, ţe se vám podrobují duchové; radujte se, ţe vaše jména jsou zapsána v nebesích.‘“

Podněty k dalšímu studiu Bible Jan 15,9-11; Sk 5,41-42; Řím 14,7; Flp 4,1-4; Kol 1,24; Ţid 10,34; Jak 1,2

Tři barvy lásky

Ovoce pokoje: Smiřující láska

Str. 73


Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce pokoje, pak byste se vědomě měli snaţit o smířené vztahy ve vašem okolí. Přitom je docela dobře moţné, ţe se nejprve budete muset postarat o kvalitu vašich vlastních vztahů, dříve neţ budete schopni ke smířeným vztahům pomáhat druhým.

Z

Co znamená použitý výraz

Č

V Novém zákoně přijal výraz eirene (mír, pokoj) ve většině případů podtóny hebrejského slova šalom, který má mnohem širší význam. Pokoj zahrnuje jak stav smíření s Bohem, tak také spásu, zdraví a dobro celého člověka, ze kterého nakonec vyrůstá svornost a soulad v mezilidských vztazích. Není náhodou, ţe Bible začíná a končí velkou vizí šalomu. V příběhu stvoření přináší Bůh do původního chaosu pořádek a harmonii (Gn 1). Na konci Zjevení lidé ve „svatém městě“, v „novém Jeruzalémě“, tvoří láskyplné společenství (Zj 21). Ţalm 85,11 řadí šalom mezi tři naše klíčové pojmy: spravedlnost, pravdu a milost: „Setkají se milosrdenství (milost) a věrnost (pravda), spravedlnost s pokojem si dají políbení.“ V Mt 5,9 blahořečí Jeţíš „tvůrce pokoje“, kteří se budou nazývat „Boţími dětmi“.

Biblický význam slova pokoj je mnohem širší než naše české slovo. Vyjadřuje celostné dobro, zdraví a spásu jednotlivého člověka i celého společenství.

Barevný segment Pokoj je důleţitou součástí spravedlnosti (viz Iz 32,17), má však zároveň vztah k pravdě. Proto jsme tento pojem v našem duchovním barevném kole (str. 59) přiřadili zelenému barevnému segmentu, s malým přesahem do červeného.

Klíčový biblický úryvek: Římanům 12,16-18 „Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním sluţbám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li moţno, pokud to záleţí na vás, ţijte se všemi v pokoji.“

Podněty k dalšímu studiu Bible Mk 9,50; Jan 14,27; Řím 5,1-2; 2 Kor 13,11; Ef 2,14-17; Flp 4,7; Ţd 12,11-15; Jak 3,18

Tři barvy lásky

Str. 74


Č

Ovoce věrnosti: Spolehlivá láska Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce věrnosti, pak budete moci dělat velké pokroky ve vašem procesu růstu tím, ţe se budete snaţit být spolehlivější vzhledem k tomu, co komu kde slíbíte. To vás pro druhé lidi učiní důvěryhodnější.

Co znamená použitý výraz Věrnost v Bibli znamená „být dobrým správcem“ darů, které nám Bůh svěřil.

Pro vyjádření pojmu věrnost se v Novém zákonně pouţívá totéţ slovo, které je třeba na jiných místech překládat jako „víra“: pistis. V biblickém slova smyslu věrnost znamená spolehlivost či hodnověrnost: důvěřuji druhým a sám jsem důvěryhodný. Podobenství o svěřených hřivnách (Mt 25,1430) je příkladem tohoto druhu pistis („věrné správcovství“), který Bůh od nás očekává.

V Bibli je věrnost vţdycky vztahovým slovem, které zpravidla popisuje povinnosti vůči druhým lidem. Je známkou „nevěrnosti“, kdyţ dary, které nám jsou svěřené Bohem, nepouţíváme (Lk 19,20-22). Stejně tak můţe být známkou „nevěrnosti“, kdyţ na sebe vezmeme tolik úkolů, ţe je pak nejsme schopni přiměřeně plnit. Věrné správcovství zahrnuje v sobě schopnost říkat „ne“. Jak jsme jiţ viděli (str. 32), ve Starém zákoně je „věrnost“ pouze jiným překladem hebrejského slova pro „pravdu“. Spolehlivost či hodnověrnost, která je neoddělitelně součástí tohoto pojmu, je pro biblické pojetí pravdy základní.

Barevný segment Protoţe „věrnost“ a „pravda“ jsou ve Starém zákonně pouţívány synonymně, v našem duchovním barevném kole (str. 59) jsme toto ovoce Ducha umístili do středu červeného barevného segmentu.

Klíčový biblický úryvek: Lukáš 16,10-12 „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké. Jestliţe jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství? Jestliţe jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?“

Podněty k dalšímu studiu Bible Lk 12,42-48; Lk 16,1-8; Řím 4,17-20; 1 Kor 4,1-2; 2 Tim 2,13; Ţid 10,23

Tři barvy lásky

Ovoce dobroty: Statečná láska

Str. 75


Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce dobroty, pak byste si měli v budoucnu klidně dovolit sami se sebou i s druhými zacházet trochu „přísněji“. Jestliţe jde o Boţí měřítka, pak můţe určitá míra přísnosti být velmi dobře výrazem lásky.

Z

Co znamená použitý výraz České slovo „dobrota“ (stejně jako německé „Güte“ nebo anglické „goodness“) můţe zprostředkovat zavádějící porozumění řeckému termínu, který je v Gal 5,22 jeho podkladem, protoţe máme sklon k tomu, ţe si „dobrotu“ vykládáme jako „shovívavost“, „mírnost“ či „jemnost“. V tomto smyslu je tento termín na jiných místech také pouţíván v mnoha biblických překladech. Kdyţ v nějakém moderním překladu najdeme slovo „dobrota“ („Güte“, „goodness“), můţe to být docela dobře tak, ţe ono řecké nebo hebrejské slovo v pozadí bude znamenat spíše „milost“ nebo „milosrdenství“. Oproti tomu řecký termín, který najdeme v Gal 5,22 (agathosyne) znamenal něco zcela jiného. Stejně jako dikaiosyne (spravedlnost) je podstatným jménem, které je odvozeno od přídavného jména dikaios (spravedlivý), je i agathosyne (dobrota) podstatným jménem odvozeným od přídavného jména agathos (dobrý). Jinými slovy: Toto slovo znamená nasazovat se za měřítka, která Bůh určil jako „dobrá“. V tomto smyslu je dobrota postojem, který všemi moţnými způsoby odporuje zlu – v nás i v ţivotě druhých.

Dobrota v řečtině znamená něco zcela jiného než to, co si dnes s tímto slovem spojujeme. Znamená nasazovat se za měřítka, která Bůh určil jako „dobrá“.

V biblickém slova smyslu je dobrota výrazem Boţí statečné (korigující, napravující) lásky. To zahrnuje zlo nazývat zlem a pracovat na proměně v dobro. Vyčištění chrámu Jeţíšem (viz níţe klíčový biblický úryvek) je klasický příklad pro biblické pojetí dobroty (agathosyne) v akci.

Barevný segment Ovoce dobroty je v biblickém smyslu ústředním výrazem spravedlnosti. Proto jsme je v našem duchovním barevném kole (str. 59) umístili do centra zeleného segmentu.

Klíčový biblický úryvek: Marek 11,15-17 „Přišli do Jeruzaléma. Kdyţ vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků a stánky prodavačů holubů; nedovoloval ani to, aby někdo s čímkoliv procházel. A učil je: ‚Coţ není psáno: Můj dům bude zván domem modlitby pro všechny národy? Vy však jste z něho udělali doupě lupičů.‘“

Podněty k dalšímu studiu Bible Mt 5,17-20; Mk 10,18; Řím 12,2; Řím 15,4; Ef 5,1-9; 2 Sol 1,6-12

Tři barvy lásky

Str. 76


M

Ovoce laskavosti: Srdečná láska Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce laskavosti, pak bude pro vás uţitečné, abyste se snaţili o milé, příjemné, sympatické vyzařování. Ve vaší situaci bude hodně záleţet na tom, jestli se budete učit vnímat maličkosti všedního ţivota, které dělají druhým lidem radost.

Co znamená použitý výraz Laskavost kolem sebe šíří atmosféru, která je charakteristická pro pojem „milost“. Vyjadřuje se v mnoha maličkostech všedního života.

Laskavost (či vlídnost; řecké slovo zní chrestotes) se vyjadřuje v nespočetných maličkostech kaţdodenního ţivota: zajímat se o druhého, dávat druhým dárky, ukázat svoji pozornost vůči druhým, naslouchat, zapamatovat si jméno atd. (Pozn. překl.: Podle Norberta Baumerta slovo chrestos znamená „praktický“ či „pouţitelný“ a označuje tak „něco, s čím si můţu něco začít“, „něco, co je mi srozumitelné a přístupné“.) Laskavost kolem sebe šíří právě tu atmosféru, které je charakteristická pro termín „milost“. Čím více je toto ovoce Ducha viditelné v ţivotě nějakého člověka, tím lépe bude schopný vyzařovat Boţí milost, a to i beze slov.

Kdyţ Pavel přijal výraz „laskavost“ do svého popisu lásky, znamenalo to mnohem více, neţ pouhé převzetí tohoto pojmu z podobných seznamů ctností, které byly tehdy velmi rozšířené. Spíše to byla reakce na Boţí laskavost, kterou tak mocně zakusil ve svém vlastním ţivotě (Řím 11,22).

Barevný segment Protoţe laskavost kolem sebe šíří „atmosféru milosti“, v našem duchovním barevném kole (str. 59) jsme ji umístili do centra modrého barevného segmentu.

Klíčový biblický úryvek: Lukáš 10,30-35 „Jeţíš mu odpověděl: Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam leţet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale kdyţ ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, kdyţ přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale kdyţ jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, aţ se budu vracet.‘“

Podněty k dalšímu studiu Bible 2 Kor 6,6; Ef 2,4-7; Ef 4,29-32; Kol 3,12-14; Tit 3,4-8

Tři barvy lásky

Ovoce sebeovládání: Střízlivá láska Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce sebeovládání, pak by pro vás mohlo být důleţitým krokem na vaší další cestě k tomu, stát se láskyplným člověkem, to, ţe se budete učit být více důslední. Jak vy, tak i druzí budu mít uţitek z toho, kdyţ ve svém ţivotě poloţíte větší důraz na pořádek a kázeň.

Str. 77


Č

Co znamená použitý výraz Řecký výraz egkrateia (sebeovládání, sebedisciplína, zdrţenlivost), který je podkladem pro toto ovoce Ducha, znamená střízlivost, udrţování správné míry a uměřenost ve všech ţivotních oblastech. Slovo egkrateia má mnohem širší význam neţ slovo “čistota“, které na tomto místě najdeme ve starších překladech (i kdyţ čistota je bezpochyby jedním z moţných vyjádření sebeovládání). Základním významem biblicky chápaného pojmu sebeovládání je „mít kontrolu nad sebou samým“. Obsahově je tento pojem úzce spřízněn se slovem askeo, od kterého pochází i české slovo „asketický“. Řecký výraz askeo doslova znamená „cvičit“, příp. „trénovat“. Trénink s sebou nese nutnost zříci se mnoha věcí za účelem dosaţení určitého cíle (srov. 1 Kor 9,24-27).

Sebeovládání znamená střízlivost a uměřenost ve všech životních oblastech. Jejím cílem je být schopni lépe sloužit druhým lidem.

Sebeovládání v biblickém smyslu není nikdy samoúčelné, i kdyţ v průběhu církevních dějin tak bylo mnohými lidmi chápáno. Cílem tohoto „tréninku“ či této „kázně“ spočívá v tom, abychom mohli lépe slouţit druhým lidem.

Barevný segment Sebeovládání je typické pro stálost, spolehlivost a hodnověrnost, které jsou charakteristické pro červený barevný segment jako celek. Proto jsme toto ovoce Ducha v našem duchovním barevném kole (str. 59) umístili do centra tohoto segmentu.

Klíčový biblický úryvek: 1 Korintským 9,24-27 „Nevíte snad, ţe ti, kteří běţí na závodní dráze, běţí sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běţte tak, abyste ji získali! Kaţdý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běţím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, kdyţ káţu jiným, sám neselhal.“

Podněty k dalšímu studiu Bible Mk 9,42-50; Sk 24,25; 1 Kor 6,12-20; Gal 5,19-26; Ko 2,5; 2 Tim 3,1-5; Tit 1,7-8; 2 Petr 1,5-8

Tři barvy lásky

Str. 78


M

Ovoce mírnosti: Pokorná láska

Pokud je vaší momentální slabou stránkou ovoce mírnosti, pak vás budou druzí lidé nejspíše občas vnímat jako ty, kteří musí mít vţdycky pravdu. Velkým krokem na vaší další cestě k tomu, stát se láskyplným člověkem, by pak pro vás mohlo být to, ţe budete klást menší důraz na prosazení vašich práv.

Co znamená použitý výraz Mírnost je protikladem hádavé neústupnosti. Mírní lidé nemají problém s tím, když se mají podřídit Bohu či druhým.

Řecké slovo pro mírnost (také lze překládat jako tichost), praotes, je protikladem hádavé, řevnivé neústupnosti. Mírní lidé nemají problém s tím, kdyţ se mají podřídit Bohu či druhým lidem. Nereagují tak rychle hněvivě, nýbrţ mají jemné, přívětivé, pokorné vyzařování. Mírnost se zříká kaţdé formy nátlaku vůči hříšníkům. Podle 1 Tim 3,3 by měla být mírnost zvláštní známkou křesťanského vedoucího. Tím, ţe Jeţíš svým učedníkům umyl nohy, zanechal nám tak nádherný příklad toho druhu mírnosti, který očekává i od nás (Jan 13). Na konci tohoto úryvku Jeţíš říká: „Jestliţe tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já“ (Jan 13,14-15).

Barevný segment Protoţe mírnost znamená duchovně motivovanou jemnost, v našem duchovním barevném kole (str. 59) jsme ji umístili do centra modrého barevného segmentu (na rozdíl od „přísnějších“ podob lásky, které nacházíme v červeném segmentu).

Klíčový biblický úryvek: Galatským 6,1-3 „Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Boţím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a kaţdý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Myslí-li si někdo, ţe je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.“

Podněty k dalšímu studiu Bible Mt 5,5; Mt 11,28-30; Jan 8,3-11; Ef 4,1-3; 2 Tim 2,24-26; Tit 3,1-2; 1 Petr 3,15-17; Jak 1,19-21

Tři barvy lásky

Láska je nedělitelná

Str. 79


Viděli jsme, ţe láska, jak je v Bibli popisována a jak ji také vidíme uplatňovanou v Jeţíšově ţivotě, má ohromnou šířku záběru. Kdyţ se ještě jednou podíváte na osm pojmů na našem duchovním barevném kole (str. 59), bude na první pohled jasné, ţe biblické pojetí lásky pokrývá všechny rozměry našeho ţivota: naší spiritualitu stejně jako náš rodinný ţivot, naší práci stejně jako vztahy k sousedům, naše politické postoje stejně jako oblasti naší společenské angaţovanosti, naše farní či sborové aktivity stejně jako náš postoj vůči různým teologickým tradicím, naše jednání zde na zemi stejně jako náš ţivot po smrti. Pro mnohé lidi je moc lásky přímo hrozivá. Proto se pokoušejí lásku spoutat. Sice se křesťanského pojetí lásky nezříkají úplně, ale pokoušejí se jej aplikovat pouze na zcela určité oblasti ţivota, zatímco jiné oblasti jsou vyloučeny. Tato reakce je tak rozšířená, ţe vycházím z toho, ţe většina z nás je v nebezpečí do této pasti spadnout.

Ovace a vypískání Kam to můţe vést, to jsem před několika lety proţil při jednom setkání v rámci Německých evangelických dní. Přijal jsem tam za úkol udělat rozhovor s německým televizním reportérem Franzem Altem, jehoţ kniha „Frieden ist möglich“ (Mír je moţný) vyšla krátce předtím a během krátkého času se stala nejprodávanější politickou knihou v Německu po roce 1945. Díky této knize se Franz Alt stal idolem mírového hnutí.

Láska je ze své vlastní podstaty nedělitelná. Týká se jak mikrokosmu, tak makrokosmu.

Během našeho rozhovoru rozvíjel své radikální mírové teze a ovace přítomných 6.000 návštěvníků – téměř výlučně příznivců mírového hnutí – byly jeho. Burácející potlesk naplňoval veletrţní halu. Najednou do ještě aplaudujícího publika zvolal: „Toto zasazování se za mír je zároveň i zasazováním se za nenarozený ţivot! V Německu nebude existovat ţádný mír, dokud pro mnohé bude potrat zůstávat samozřejmostí a ţádným problémem…“ Potlesk okamţitě utichl. Ozvalo se pískání. Některé rozčilené ţeny se chtěly dostat na pódium a poţadovaly po mně, abych jim přiznal totéţ právo promluvit, jaké jsem poskytl Franzi Altovi, aby své znechucení mohly vyjádřit do mikrofonu. Byla to velmi militantní, agresivní atmosféra.

Moderní schizofrenie Po celé akci jsem se pak Franze zeptal, proč se choval tak provokativně – vţdyť si mohl domyslet, ţe posluchači budou reagovat právě takto. On se usmál a řekl: „Samozřejmě, ţe jsem s tím počítal. Ale zdá se mi, ţe to je právě jedna z moderních schizofrenií, ţe člověk si vţdy hledá právě to, co se mu hodí, a nechce vidět, ţe Jeţíšovo poselství je míněno celostně, ţe platí pro všechny ţivotní oblasti. Dokud budeme odzbrojení vnímat jako levičácké a potraty jako pravičácké téma, nic jsme zatím nepochopili. Oběma stranám jde o ţivot, avšak bohuţel jen v nějakých jeho

Str. 80

Tři barvy lásky

velmi omezených výsecích. To pak dělá boj obou stran jak bezvýchodným, tak nudným.“

Neohraničovat lásku na soukromou sféru Právě s touto schizofrenií máme stále znovu co do činění. Pokoušíme se lásku ohraničit, rozdělit, rozparcelovat. Jednou z nejrozšířenější metodou je pokus lásku ohraničit pouze na soukromou sféru. Řekové měli zvláštní výraz pro nepolitické lidi, kteří věřili, ţe láska se přiměřeným způsobem uplatňuje jen v soukromé sféře. Takovýmto lidem se říkalo idiotes. V původním smyslu neznamenalo slovo „idiot“ nic jiného neţ nějakou čistě soukromou osobu. I mezi křesťany I když má láska dnes očividně existuje více neţ dost takových idiotes!

svůj původ v nebi, přece musí vždy také sestoupit na zem.

Někdo, kdo si klade za úkol milovat svoji rodinu, ale v práci druhé lidi podvádí, ten miluje jen částečně. A pochybuji, ţe tato částečná láska je vůbec ještě láskou, protoţe láska je ze své vlastní podstaty celostná, nedělitelná. Týká se jak mikrokosmu, tak makrokosmu. Erich Fromm, který tolik dobrého napsal o lásce, řekl: „Láska není v první řadě navázání se na nějakou určitou osobu. Spíše je postojem, orientací charakteru, který je určován vztaţeností člověka ke světu jako celku, a ne pouze k jednomu jedinému objektu lásky.“

Dýchání duše Mnozí lidé si namlouvají, ţe důkazem pro intenzitu lásky je to, kdyţ dotyčný kromě svého „miláčka“ nemiluje jiţ nikoho a nic jiného. To je však velký omyl. Láska je srovnatelná s dýcháním. Kdyţ by vám někdo vyprávěl: „Dýchám jen tehdy, kdyţ jsem s tebou,“ pak byste tomuto člověku pravděpodobně nedůvěřovali, a samozřejmě ţe právem. Proč? Protoţe by byl dávno mrtvý, kdyby mimo čas strávený s vámi nedýchal! Láska je dýcháním duše. Není to tak, ţe bychom měli k dispozici jen určité mnoţství „energie lásky“, které bychom museli šetrně rozdělovat mezi různé oblasti svého ţivota. Buď se snaţím o to, abych byl milujícím člověkem, a pak se moje láska postupně bude rozšiřovat na všechny oblasti mého ţivota, nebo jsem vůbec nepochopil, co je to láska.

Z nebe na zem Je jedna věc tyto věci hlásat na pódiích velkých konferencí a psát o nich v knihách – a zcela jinou věcí je toto vše také uvádět do praxe ve svém vlastním ţivotě. A právě to je výlučným tématem zbytku této knihy: praktická cvičení, které nám mají pomoci v tom, abychom byli schopni všechny tři barvy lásky vztahovat na zcela obyčejné skutečnosti našich všedních ţivotů. I kdyţ má láska svůj původ v nebi, přece musí vţdy také sestoupit na zem. Proto v následujících dvou kapitolách půjde o to, jak můţeme principy, kterými jsme se doposud zabývali, uplatňovat jak v našem osobním ţivotě (kapitola 3), tak v ţivotě naší církevní obce (kapitola 4).

Tři barvy lásky

Kapitola 3: Osobní růst

Dvanáct cvičení, která ti mohou pomoci do hloubky proměnit tvůj osobní život

Existuje mnoho reformátorů, kteří chtějí reformovat druhé. Jen málokteří jsou oproti tomu ochotni reformovat sami sebe. Avšak: Nic není tak revoluční, neţ tichá práce na sobě samotných. V této kapitole najdete praktické návrhy, jak můţete takovýto proces ve svém ţivotě nastartovat. Kaţdé z uvedených cvičení se soustřeďuje na jeden ze tří způsobů vyjadřování lásky – spravedlnost, pravdu nebo milost.

Str. 81

3

Tři barvy lásky

Str. 82


Cvičení 1 (M): Čerpej Boží lásku

Můţeme druhým dát jen to, co sami máme. Kdo nic neví, nemůţe druhým zprostředkovat ţádné znalosti. Jestliţe jsem sám nezaţil ţádnou radost, mohu druhým zprostředkovat jen samé pochybnosti. Jestliţe nejsem svobodný, mohu druhé vtahovat jen do své klece. Jen to, co mám, mohu darovat. Proto bychom měli všechno vsadit na to, abychom byli aţ po okraj naplněni tím nejlepším, co vůbec na světě existuje: Boţí láskou. Tato kniha by byla špatně pochopena, pokud by vyvolávala dojem, ţe jde o to učit se lásku produkovat z vlastních sil. Takovýto pokus by nutně vedl k novému tlaku, který by nás vůči Boţí lásce blokoval. Mnoho křesťanů proţívá právě proto tak málo radosti z víry, protoţe se – s velkou váţností a obdivuhodnou vydaností – pokoušejí právě o tohle: z vlastních sil ţít podle Boţí vůle. Láska Lidé mohou Boží neznamená přinést druhým celou náruč dobrých skutků. lásku zakoušet Spíše především znamená, ţe se my sami plně ponoříme do lásky Boţí.

nejrůznějšími způsoby. V mnoha případech mají tato setkání s Bohem v sobě něco překvapivého.

Pramen lásky Bible říká: „Láska Boţí byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl darován“ (Řím 5,5). To znamená: Jestliţe jsem křesťanem, není třeba, abych lásku vyráběl sám z vlastních sil. Mým úkolem pouze je tak se otevřít Boţí lásce, ţe tato láska bude moci srze mě téci ke druhým lidem. Boţí láska je jak pramenem, tak i řekou. Náš vlastní růst v lásce můţeme podpořit právě tím, ţe budeme naše „potrubí“ udrţovat neporušené.

Viděli jste jiţ někdy onen mohutný aquadukt v blízkosti Říma, který za starých dob zásoboval celé město pitnou vodou? I kdyţ je ještě moţné vytušit něco z jeho tehdejší funkce, naskytuje se dnes na něj velmi smutný pohled: jeho odváţné oblouky jsou zřícené a jeho podpěrné pilíře leţí v troskách. I kdyby prameny do něj dodávali sebevíce a sebelepší vody – nedostala by se jiţ za tohoto stavu aquaduktu k lidem. Čím lepší je naše spojení s pramenem, o to více lásky můţe skrze nás téci ke druhým lidem.

Teorie a praxe Většině křesťanů je tato teorie velmi dobře známa. Problémem je pouze to, ţe mnohé z těchto skutečností sice rozumově přijímají, ale sotva kdy skutečně proţili, ţe je Bůh miluje. K čemu by nám bylo dobré, kdybychom byli neustále vyzýváni: „Otevřete se Boţí lásce!“, kdyţ by nám nikdo nevysvětlil, jak se to dělá!? Je sice pravda, ţe Boţí láska k nám trvá, ať uţ ji cítíme nebo ne. Ale právě tak je pravda, ţe Boţí láska v nás svou moc rozvine teprve tehdy, kdyţ ji zcela konkrétně proţijeme, kdyţ – v nejpravdivějším slova smyslu – můţe „proudit“ kaţdičkým vláknem našeho ţivota.

Tři barvy lásky

Str. 83

Jak lidé zakoušejí Boží lásku Jak se to můţe zcela prakticky dít? Na jedné straně je důleţité, abychom se o odpověď na tuto otázku pokusili (jestliţe to celé nemá zůstat jen velmi málo uţitečným apelem), na straně druhé má tato odpověď svá nebezpečí. Lidé mohou Boţí lásku zakoušet nejrůznějším Nepotřebuji způsobem. V mnoha případech mají tato setkání s Bohem lásku vyrábět. v sobě něco překvapivého. V kaţdém případě neexistuje Mým úkolem je nějaká všeobecně závazná cesta. V rozhovorech s křesťany jsem shromáţdil nejrůznější odpovědi na otázku, jak právě oni Boţí lásku konkrétně proţili. Zde jsou některé z jejich odpovědí:

tak se otevřít Boží lásce, že může skrze mě proudit ke druhým lidem.

 „V jednom velmi osobním rozhovoru s mým pastýřem.“  „V tiché modlitbě u mě doma, kdyţ byl celý prostor najednou tak naplněn Boţí láskou, ţe jsem to mohla pocítit dokonce i tělesně.“  „Kdyţ, poté, co mě opustila ţena, ke mě přišel jeden z bratří z našeho sboru a objal mě.“  „Kdyţ mě při jedné bohosluţbě tak oslovilo kázání, ţe jsem pak po celé hodiny plakala štěstím.“  „Kdyţ jsem byl uzdraven z těţké nemoci.“  „Při naší poslední dovolené u Severního moře, kdyţ jsem si mohl skutečně odpočinout.“  „Kdyţ na mě ostatní křesťané jednou vloţili ruce a modlili se za to, aby mě Duch svatý naplnil odshora aţ dolů, cítila jsem to celou svojí bytostí.“  „Při poslední bohosluţbě během přijímání.“  „Vţdy tehdy, kdyţ si vědomě udělám čas pro ticho a meditaci.“ Všechno toto jsou nádherná svědectví křesťanů, kteří se těmito nejrůznějšími způsoby setkali s Boţí láskou. Problémem nyní můţe být to, ţe většina si myslí, ţe to, co pomohlo jim samotným, musí být nápomocné i pro druhé. Tak tomu však není.

Bůh přistupuje ke každému člověku různými způsoby Člověk, pro kterého bylo jedno jediné obejmutí průlomem v jeho duchovním ţivotě, můţe mít snadno sklon k tomu, aby v podobném objímání spatřoval jakýsi všelék – a moţná ţe pak také bude kaţdému druhému sám viset kolem krku! Nebo: Ten, kdo skrze vkládání rukou druhých křesťanů zcela jasně proţil Boţí lásku, můţe mít sklon k tomu, ţe právě toto bude povaţovat za hlavní cestu k tomu, aby Boţí lásku zakusili ci nejintenzivněji i ostatní. Avšak ani to nebude fungovat. Bůh má různé způsoby, jak můţe nechat lidem svoji lásku pocítit. Kdyţ se nyní budete zabývat praktickými podněty z této knihy, pak je chápejte pouze jako návrhy. Mnozí křesťané s pomocí těchto cvičení Boţí lásku proţili skutečně novým a hlubším způsobem. Při našich seminářích jsme s tím udělali velmi pozitivní zkušenosti. Můţe se stát, ţe i vám Bůh skrze tyto podněty ukáţe více ze své lásky. Jen znovu opakuji: Nechápejte tato cvičení jako nějaký všeobecně platný zákon, nýbrţ jako to, čím skutečně jsou: podněty pro vaši osobní praxi.

Tři barvy lásky

Str. 84

Podněty pro osobní praxi: Jak často v hektice všedního dne zapomínáme na to, že nás Bůh miluje! Pouhé připomenutí si této lásky může působit zázraky.

 Jsem milován - milována: Pro následující cvičení je důleţitý čas mezi bdělostí a spánkem. Tehdy ještě máme kontakt se svým vědomím, jiţ však spřádáme vlákna ke svému nevědomí. Nevědomí nekritizuje a také není selektivní, nýbrţ je připraveno přijmout všechno a otevřeno pro všechno, co se nabízí. Vše do sebe „nahrává“ jako na nějaký magnetofonový pásek. Proto musíme při takovýchto cvičeních klást důraz na to, aby to, co si v takovýchto okamţicích sami sobě řekneme, odpovídalo Boţí pravdě. Řekněte si tedy kaţdý večer před spaním (nebo kaţdé ráno při probouzení) 20x nahlas: „Jsem Bohem milovaným člověkem.“ Skrze takovéto stálé opakování se Boţí pravda více a více vtiskuje do vašeho nevědomí. Ve své hlavě to sice jiţ víte. Nyní však jde o to, aby toto poznání také proniklo celou vaši osobu, včetně vašich pocitů.

 Kaţdé ráno děkovat: Děkujte Bohu kaţdé ráno za jeho lásku. Nemusíte lásku vyrábět, ona je jiţ zde! Takovýto postoj neustálého děkování přispěje k tomu, ţe Boţí láska bude více a více ovlivňovat i váš citový ţivot.  Vnímavost pro to, co je „samozřejmé“: Můţe být zavádějící očekávat výlučně „mimořádné“ důkazy Boţí lásky. Mnozí z nás jsou obklopeni plností různých znamení, která nám připomínají, ţe se o nás Bůh kaţdodenně stará: pár bot, tekoucí voda, postel, atd. Kdyţ příště potkáte nějaký z takovýchto způsobů vyjádření Boţí lásky (např. kdyţ si budete obouvat boty, otáčet kohoutkem v kuchyni, uléhat do postele apod.), na kratičký okamţik při tom zavřete oči. Připomeňte si, ţe Bůh se rozhodl vás opatřit tímto vším, protoţe vás má tolik rád. A poděkujte mu pak za jeho lásku.  Láskyplné značky: Nechte na všech moţných místech, na které běţně během dne naráţíte, leţet malý lístek s nápisem: „Jsi milovaným člověkem.“ Nebo si své náramkové hodinky naprogramujte tak, ţe kaţdou hodinu pípnou. Pokaţdé, kdyţ to uslyšíte (nebo kdyţ narazíte na některý ze svých lístečků), na pět vteřin se ponořte do sebe, hluboce vydýchněte a nadýchněte se a řekněte si: „Vydechuji ze sebe veškerý neklid a nadechuji se Boţí lásky.“ Časem ucítíte, jak blahodárné účinky takovéto prosté cvičení můţe mít. Jak často v hektice a rutině našeho všedního dne zapomeneme na to, ţe nás Bůh miluje! Pouhé připomenutí si této lásky můţe působit zázraky – v pravém smyslu toho slova.

Tři barvy lásky

Cvičení 2 (Č): Miluj sám sebe

Str. 85


Nečekaně mnoho křesťanů si myslí, ţe je to sice ctnost milovat druhé, avšak milovat sebe sama ţe je neklamnou známkou egoismu. Lze však najít nejméně tři dobré důvody, proč máme lásku k nám samotným zahrnout do našich snah o růst v lásce:  Bible sama mluví o lásce k sobě: „Miluj svého bliţního jako sám sebe,“ říká Jeţíš (Mt 19,19). Láska ke mně samému je v Bibli brána tak váţně, ţe je dána jako měřítko, podle kterého se má měřit moje láska k druhým lidem.  Láska je nedělitelná (viz str. 79). „Jestliţe je ctností milovat mého bliţního jakoţto lidskou bytost, pak musí být přeci také ctností, a ţádnou neřestí, kdyţ miluje sám sebe, protoţe přeci i já jsem lidskou bytostí,“ píše Erich Fromm a má pravdu. Láska je postojem, který Jen pokud miluji je ke všem objektům – včetně mne samotného – sám sebe, jsem pak stejný.  Jen pokud miluji sám sebe, jsem pak také schopný milovat i druhé lidi. Mohu darovat jen to, co sám mám a čím sám jsem. Jestliţe sám sebe neshledávám atraktivním, mohu druhým předat jen cosi neatraktivního – a kto to dělá rád? „Jestliţe nejsi schopný milovat sám sebe, nejsi schopným v pravdě milovat ani svého bliţního,“ říká Augustin.

Láska k sobě: protiklad sobectví

také schopný milovat i druhé lidi. Jestliže sám sebe neshledávám atraktivním, mohu druhým předat jen cosi neatraktivního – a kto to dělá rád?

A přesto v mnohých kruzích naráţí koncept lásky k sobě na odpor. Někteří lidé za ním tuší sobectví, egoismus, narcismus. Přitom je to ve skutečnosti tak, ţe láska k sobě je pravým opakem sobectví. Sobecký člověk se ve skutečnosti nemiluje. Vţdyť on právě trpí tím, ţe sám se sebou nikdy neuzavřel příměří a nikdy se nenaučil se všemi svými slabostmi a chybami se přijímat jako Boţí stvoření. Proto je tak posedlý tím, aby do sebe nasál lásku a uznání druhých a sám se tím nasytil. Není takto schopen lásku darovat. Pouze ten, kdo sám sebe přijal, můţe se sám sebe také vzdát, můţe se stát nesobeckým. Kdo sám sebe zatím nenašel, musí se stále hledat, a tak se stává – v doslovném slova smyslu – egoistou, „já-istou“. Walter Trobisch, který napsal nádhernou kníţečku s titulem „Miluj sám sebe“, to říká trefně: „Kdo sám sebe nemiluje, je egoista.“ Člověk, který si je jistý sám sebou, si můţe dovolit rozloučit se s egoismem. Takovýto člověk totiţ své ego nemusí trvale stavět do středu pozornosti jako ten, který je sám sebou tak nejistý, ţe je trvale odkázán na obdiv druhých.

Lásce k sobě se musíme učit Nikdo se se schopností takto zdravě milovat sebe nerodí. Proto se této lásce – podobně jako lásce k druhým – musíme učit. Ten, kdo si tuto schopnost milovat sám

Str. 86

Tři barvy lásky

sebe neosvojí nebo si ji osvojí v nedostatečné míře, bude mít při většině cvičení obsaţených v této knize potíţe. Takto pak vzniká ona smutná postava člověka, který miluje jen z povinnosti a který tím pak trýzní nejen druhé, ale i sám sebe.

Člověk, který si je jistý sám sebou, si může dovolit rozloučit se s egoismem. Takovýto člověk totiž své ego nemusí trvale stavět do středu pozornosti.

Jiţ jsem potkal mnoho křesťanů, kteří hrdě poukazovali na svoji domnělou „nesobeckost“, u kterých však bylo zcela zřejmé, ţe je zde v pozadí úplně rozvrácené pojetí sebe sama. Je to k pláči, kdyţ takovýto postoj je pak ještě někdy podporován. Takovíto lidé se pak diví tomu, ţe – ačkoli zde jsou neustále „pro druhé“ – své vztahy k druhým lidem proţívají jako neuspokojivé a přitom jsou sami nešťastní. Občas se dokonce domnívají, ţe tento pocit chybějícího štěstí je cenou, kterou musí zaplatit za svoji opravdovou lásku a za své nesobectví – a přitom je to pouze cenou za to, ţe se nenaučili, jak člověk sám se sebou uzavírá přátelství.

Podněty pro osobní praxi:

 Cvičení se zrcadlem: Jak je tomu dlouho, co jste si naposled v zrcadle prohlíţeli svůj vlastní obličej, ale ne při mytí, holení nebo líčení, nýbrţ jen, abyste si v něm v klidu jen tak četli? Zkuste to někdy! Udělejte si na toto cvičení přesně pět minut. A pak si poznamenejte, jak jste se při tom cítili. Naše experimenty s tímto cvičením ukázaly, ţe těchto pět minut bohatě stačí k tomu, abychom nashromáţdili dostatečné mnoţství postřehů o tom, jak dalece jsme schopni sami sebe milovat a přijmout.  Co na sobě vidím dobrého: Zkuste si jednou napsat všechno, co na sobě shledáváte dobrého. Potom si tento seznam přečtěte nahlas, děkujte za to Bohu – a radujte se z toho!  Být sám se sebou o samotě: Lidé, kteří se nejsou schopni milovat, mají také často potíţe s tím, kdyţ mají být sami. Kaţdému z nás to jistě prospěje, kdyţ se vědomě učí být schopen zůstat nějaký čas zcela o samotě – a to bez toho, aniţ by při tom cokoli četl, poslouchal rádio, díval se na televizi, hrál si se svým mobilem, surfoval na internetu nebo jedl. Udělejte si pro toto cvičení celou hodinu a pak si zapište, jak jste se při tom cítili.

Tři barvy lásky

Cvičení 3 (Z): Dívej se očima druhých

Str. 87


Zatímco u předchozích dvou cvičení šlo o to, jak my sami můţeme proţívat lásku, na následujících stránkách se chceme nyní zaměřit na to, jaké praktické kroky můţeme udělat, abychom lásku, kterou jsme přijali, mohli také předávat dál. Je moţné, ţe nejdůleţitější princip lásky spočívá v připravenosti a v ochotě vţít se do kůţe druhých, nasadit si jejich brýle a pokusit se vidět svět jejich očima. Proč se ten druhý zachoval tak, jak se zachoval? Proč se stal tím, čím je? Jakými strachy je suţován? Jaké jsou jeho sny? Po Je možné, že čem touţí? Otázky podobné těmto si musíme klást znovu nejdůležitější a znovu – a sice nejen o lidech, kteří nám jsou sympatičtí, princip lásky nýbrţ také a právě o takových, se kterými máme potíţe.

„Milujte své nepřátele“

spočívá v ochotě vidět svět očima druhých.

Jeţíš dává bez jakýchkoli pochybností najevo, ţe nestačí milovat pouze ty, kteří nás milují (Mt 5,46-47). Vyzývá nás zcela jasně: „Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protoţe on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“ (Mt 5,44-45). Jiţ dříve jsme viděli, jak výzva k lásce k nepřátelům míří do centra křesťanského pojetí lásky (str. 47). Ve vztahu k tomuto tématu jsem se mnoho naučil od pastora Heinricha Albertze, někdejšího výkonného starosty Berlína, který po únosu jednoho prominentního německého politika byl vybrán, aby jako rukojmí doprovázel v letadle do Adenu teroristu, který byl na základě vydírání propuštěn. Heinrich tehdy v onom letadle seděl bok po boku s vysoce elitními německými teroristy, tedy s lidmi, na které byl z pochopitelných důvodů nasměrován hněv většiny obyčejných občanů – zavřen v malém prostoru letadla, uprostřed výslovně výbušné situace, ve které všem zúčastněným šlo skutečně o ţivot či smrt. Nějaký čas po těchto dramatických událostech jsem Heinricha Albertze navštívil. Chtěl jsem od něj vědět, zda během těch 30 či 40 hodin, které strávil v této extrémní situaci společně s teroristy, mu ani v nejmenším na mysl nepřišlo přání těmto lidem skočit po krku. „Ne, vůbec ne,“ řekl. „To celé bylo moţné podniknout jen tehdy, kdyţ člověk od počátku do toho vloţil určité minimum nutné důvěry. Pokud by během celé té akce propuklo násilí, pak to mohlo skončit velmi strašně.“ A pak dodal: „A mimochodem, čistě lidsky to ani ve mně nějakou agresi nevyvolávalo. Ti mladí lidé, se kterými jsem tehdy měl co do činění, se ke mně chovali tak, jak bych si to přál od svých vlastních dětí.“

Proč averze nepomáhá Heinrich Albertz pak zdůraznil, a při těchto slovech jeho řeč získávala na intenzitě, ţe se s oněmi teroristy tehdy snaţil jednat výlučně jako s lidmi, „nic více a nic méně.“ A pak vyslovil tuto větu: „Jen velmi málo lidí jsou zločinci a všichni zločinci jsou lidé.“ Zeptal jsem se jej, zda by to právě nemohlo být známkou neporušeného morálního

Str. 88

Tři barvy lásky

cítění, kdyţ člověk cítí prirozenou averzi vůči teroristickým násilným aktům a jejich aktérům. Heinrich pokrčil rameny. „Co to znamená averze? Averzí přeci člověk ještě nikdy nic nedokázal. Vůbec by nám nepomohla dostat se z ďábelského kruhu násilí. To, co mi v těchto letech rozčilovalo, byla skutečnost, ţe se naše Za pomoci společnost vůbec nebyla tehdy ochotna ptát, kdo za to tabuizující závory byl vlastně spoluzodpovědný, ţe se tito mladí lidé do takovéto násilné situace vůbec dostali. Nikdy jsem mezi „já“ a „anti- zjednodušeně netvrdil, ţe vinna je prostě společnost. já“, což je jistým Avšak ţe existují jisté souvislosti, o kterých tato druhem společnost zatím nechce slyšet. A my, kteří jsme něco takového říkali, my jsme hned pro hodně lidí byli psychologické povaţováni za sympatizanty terorismu nebo dokonce Berlínské zdi, jsme přímo za poloviční teroristy.“

chráněni před poznáním, že zlo je také naším vlastním stínem.

Musel jsem při naslouchání těmto slovům spolknout pár mě samotnému nepříjemných věcí – ale pak jsem si všiml, ţe Heinrich Albertz vlastně trefil do černého. Právě my křesťané, jak se mi zdá, máme sklon k tomu, ţe se svoji vlastní morálku snaţíme dokázat tím, ţe s velkým patosem dáváme najevo svůj niterný odpor vůči špatné morálce kolem nás. „No to je hrozné, tito teroristé!“ – „Nepochopitelné, tyto matky, které zabíjejí své děti ve vlastním břiše!“ – „To je prostě něco zvráceného, shodit atomovou bombu!“ – „Neslýchané, tyto nacistické bestie!“ – „To je k neuvěření, jak tito estébáci tyranizovali naši zemi!“ – „Skandální, tento oplzlý ţivotní styl dnešní mládeţe!“ – Říkáme tyto a podobné věty a cítíme se tak nad tyto všechny lidi morálně povznesení. My jsme ti dobří, oni ti zlí. Náš vnitřní odpor a averze, kterou cítíme vůči jejich zločinům, to dokazuje.

Rozpoznat „teroristu v sobě samotném“ Milovat však začneme aţ tehdy, kdyţ v druhém rozpoznáme sebe samotné: v teroristovi, v ţeně jdoucí na potrat, v atomovém útočníkovi, v nacistickém pohlavárovi, v komunistickém bachaři, v cizoloţníkovi. Největší nebezpečí postoje potvrzujícího svoji vlastní morálnost pouze tím, ţe vyjadřuje odpor vůči cizí nemorálnosti, spočívá v tom, ţe dělíme lidi na dvě kategorie, na dobré a na zlé, a sebe samozřejmě vidíme na straně těch dobrých, zatímco od těch druhých se vnitřně i navenek distancujeme. Za pomoci této tabuizující závory mezi „já“ a „anti-já“, coţ je jistým druhem psychologické Berlínské zdi, jsme chráněni před poznáním, ţe zlo je také naším vlastním stínem. Rozpoznej svůj vlastní hněv – a vrah ti přestane připadat jako nepochopitelná bestie. Rozpoznej v sobě otroka a otrokáře – a začneš mít soucit s masochisty a sadisty. Rozpoznej svoji vlastní bezmoc vůči ekonomické nenasytnosti a militantní sebespravedlnosti – a teroristé pro tebe přestanou být pouhým výplodem zla. Rozpoznej v sobě své přání zemřít – a sebevrah ti přestane připadat tak cizí. Rozpoznej v sobě svůj vlastní strach z činů občanské odvahy a z rizika – a všimneš si, ţe i v tobě je někde ukryt potenciální spolupracovník StB.

Tři barvy lásky

Str. 89

Nebezpečí nálepek Kdo není ochoten – či schopen – ve druhém člověku objevit část sebe samotného (pravděpodobně nějakou velmi potlačenou část), bude se stále zabývat budováním distancujících se zdí kolem sebe, aby mohl dokázat svoji vlastní morální převahu. Nalepíme si na druhého odpovídající nálepku a tím je pro nás všechno vyřízené. Tenhle je Ţid. Tamten zas černoch. Cikán. Pravičák. Komouš. Hipík. Nácek. Pankáč. – Vyřízeno! Pankáč – co to vlastně znamená? Můţe kolem sebe šířit laskavost? Je schopný milovat? Jak zachází se svými přáteli? Má děti? Je schopen plakat? Není osamělý? Je šťastný? Má něco, čím by druhé mohl obohatit? Toto jsou ty důleţité věci, na které je dobré se ptát, a ne fakt, ţe je někdo pankáčem, černochem, Ţidem, socialistou nebo reakcionářem.

Jaké by to bylo, kdyby v našich sborech a farnostech mohly propuknout radostné oslavy, protože křesťanům se konečně podařilo strhnout hradby postavené v jejich hlavách a srdcích?

Schopnost vnímat svět pohledem druhých nám není vrozena. Musíme ji v sobě vypěstovat. Kdo se v tomto umění necvičí, pro toho demonstranti budou vţdy „násilníky“, socialisté „ateisty“, muslimové „fundamentalisty“, zakladatelé nových církví či sborů „odpadlíky“, charismatikové „blouznivci“, necharismatikové „neduchovními lidmi“, protestanti „heretiky“, katolíci „nevěstkou babylonskou“. Můţete mi věřit: Protoţe kaţdým rokem se mohu setkat s tisícovkami křesťanů v nejrůznějších kontextech, mohl jsem do své sbírky zařadit více takovýchto nálepek, neţ existuje na této planetě států. To smutné na tom všem je, ţe většina z těchto druhé nálepkujících lidí si ani nevšimne, o co zde jde. Masivní ideologické myšlení zde slaví „zaslíbenou zemi“ – a to uprostřed křesťanské církve.

Jak padají hradby Tímto způsobem vznikají hradby mezi lidmi, které ve svých schopnostech oddělovat lidi od sebe navzájem si ničím nezadají s Berlínskou zdí. Samozřejmě ţe kaţdý stavitel takovéto zdi investuje hodně energie do více či méně inteligentního odůvodnění toho, proč je právě tato zeď nezbytná. Ministerstvo propagandy naší vlastní psyché pracuje na plné obrátky. A skutečný ideolog nejen ţe se svoji zeď snaţí prodat druhým jako antifašistický (nebo antisektářský nebo andipluralistický nebo antiteroristický nebo antiateistický) ochranný val, nýbrţ on tomu také sám věří. Ubohý ideolog! Přátelé, dejme se radostně do toho takovéto hradby strhávat k zemi! To je to nejlepší, co se s nimi můţe stát. Kdyţ jsem v listopadu 1989 ve svém autorádiu zaslechl, ţe Berlínská zeď byla prolomena, jel jsem zrovna do Berlína a patřil k těm, kteří mohutnými údery palic bušili do této nestvůrné zdi. Kaţdý kámen, který jsme ze zdi vytáhli, byl pro nás důvodem k pozvednutí sklenky a radovat se společně s přáteli z Východu i ze Západu. Byla to gigantická párty, nádherná slavnost! Jen ti se spolu s námi nemohli radovat, pro které se spolu se zdí zhroutila i ideologie, na které byl postaven jejich ţivot.

Str. 90

Tři barvy lásky

Jaké by to bylo, kdyby i v našich sborech a farnostech mohly propuknout takovéto radostné oslavy, protoţe křesťanům se konečně podařilo mohutnými údery kladiv strhnout hradby, které je dělily od sebe navzájem a od nekřesťanů. Sekt k naplnění skleniček bych k tomu rád osobně daroval!

Schopnost vidět svět očima druhých nám není vrozená. Musíme si jí v sobě vypěstovat.

Podněty pro osobní praxi:  Ţít spolu se sebou samým: Zkuste se sami sebe zeptat: Kdybyste museli ţít pohromadě s člověkem, který by měl přesně vaše vlastnosti, co byste na tomto člověku chtěli změnit? Zapište si vše, co vás napadne. To pro vás můţe být prvním krokem k tomu, abyste se byli schopni vidět očima lidí z vašeho nejbliţšího okolí.

 Já jsem nyní tebou: U tohoto cvičení se nyní vnitřně přenesete do situace jiného člověka, s jehoţ postoji, názory či ţivotním stylem můţete jen těţko souznít. (Např. konzervativec se přenese do situace člověka smýšlejícího levicově, „charismatik“ do role „anti-charismatika“, příslušník svobodného křesťanského sboru do postojů člověka ţijícího jako součást lidové církve, zastánce progresivních změn v církvi do postojů člověka bojujícího za zachování latinské liturgie, protivník potratů do situace ţeny, která si nechala udělat potrat apod.) Počkejte si na okamţik, kdy se cítíte relativně dobře a máte v určité míře své pocity pod kontrolou. Zalezte si na nějaké klidné místo, uvolněte se a zavřete oči. V mysli si připomeňte nějakou konkrétní situaci, při které šlo o nějaký spor ohledně vámi zvolené záleţitosti. Nechte tuto situaci před vaším vnitřním zrakem plasticky vystoupnout a proţijte ji ještě jednou ve všech detailech a ze svého vlastního běţně zastávaného pohledu. V této první fázi jste to pořád vy sami, ve své vlastní kůţi, kdo tuto situaci znovu proţívá. Zatím se vzdejte jakýchkoli pokusů o to své protivníky nějak pochopit. Proţívejte tuto situaci tak, jak jste běţně zvyklí. – Pochvíli pak všemi silami své fantazie, jakých jste schopni, vyskočte ze své vlastní kůţe a skočte do kůţe toho druhého. Pak si nechte onu situaci přehrávat znovu, opět velmi plasticky: Pokuste se před sebou vidět stejné lidi, kteří tam byli tehdy, a slyšet stejná slova jako tehdy, tentokrát ovšem z pohledu toho druhého. Pokuste se procítit všechna slova z nitra toho druhého, jak je on asi tehdy slyšel a vnímal; pokuste si představit, jak on především slyšel a vnímal vás samotné. Sami si později všimnete, jak vám takovéto cvičení pomůţe vnímat svět očima druhých. Po skončení cvičení si z něj udělejte zápis, kam si poznamenáte, jak přesně jste se cítili v různých jeho fázích. Při našem experimentování s tímto cvičením jsme si všimli toho, ţe většině lidí první tři nebo čtyři pokusy o toto cvičení připadají hodně náročné, poté je to ale čím dál tím snazší.  Rozhovor mezi čtyřma očima: Vědomě vyhledejte příleţitost k rozhovoru mezi čtyřma očima s člověkem, s jehoţ postojem či názory máte potíţ. Klaďte mu při tomto rozhovoru jen takové otázky, které vám mohou pomoci udělat pro vás jeho situaci či jeho pozici srozumitelnější. Nehádejte se s ním. Pokuste se po dobu trvání rozhovoru – i na rovině pocitů – zcela přenést do jeho situace. Připravte se na tento rozhovor modlitbou, tím, ţe budete prosit Boha, aby vám daroval hodně citlivosti a schopnosti vcítění se. Po skončení rozhovoru si heslovitě poznamenejte, jak rozhovor probíhal.

Tři barvy lásky

Cvičení 4 (Č): Skoncuj s duchovním pokrytectvím

Str. 91


Jakkoli je to důleţití umět se na svět dívat očima druhých – tento princip nesmí vést k pokrytectví. Mnoho křesťanů se na druhých dopouštění neupřímnosti a své jednání odůvodňují poukazem na to, ţe to udělali jen proto, aby druhé ušetřili starostí. S láskou však takovéto pokrytectví nemá co do činění. „Nejlepší zbraní proti pokrytectví je láska, ano, láska dokonce není jen tak ledajakou zbraní, ona je zející propastí, do které se kaţdé pokrytectví musí propadnout na věčné věky,“ napsal dánský filozof Søren Kierkegaard.

Liturgie pokrytectví Existují však církevní obce, ve kterých se zdá, ţe takovéto pokrytectví jiţ téměř patří k liturgii. Lidé si na to jiţ tak navykli, ţe si jiţ vůbec nevšimnou, co ţe se to zde vlastně děje – ţe se zde totiţ prostě a jednoduše lţe. „To kázání mě velmi oslovilo,“ říkáme, zatímco ve skutečnosti jsme bohosluţbu prospali. Nebo nadšeně zvoláme: „Jaké hezké šaty to ale dneska máš!“, kdyţ si sami pro sebe mumláme, zda dotyčné osoba netrpí chronickou ztrátou vkusu. Pohnutě dáváme najevo, jak hluboce se nás dotklo hudební představení, ačkoli jiţ v jeho průběhu jsme přemýšleli o tom, proč si ten muzikant nenaladil svoji kytaru. Přemrštěně děkujeme za dárek, který následně putuje do sklepa; nahlas obdivujeme nový byt, který shledáváme zařízený bez jakékoli fantazie; chválíme druhé za jejich břídilství, které se otisklo v nějakém svém výtvoru. Tak se ocitáme v nebezpečí, ţe jednou nebudeme bráni Existují církevní váţně uţ vůbec v ničem – a to zcela právem. obce, ve kterých

Jestliţe upozorníte nějakého křesťana na takovéto či institucionalizované podobné pokrytectví, pravděpodobně uslyšíte něco pokrytectví již v tomto duchu: „Ano, to je pravda, ţe jsem nebyl zcela upřímný. Ale nechtěl jsem se XYZ dotknout.“ Skoro by téměř patří k se zdálo, ţe takovéto jednání je neseno principem liturgii. vnímat věci očima druhých (Cvičení 3). A přitom jde o pravý opak. Většina takovýchto lţí jsou obyčejnou snahou chránit sám sebe. Tímto způsobem chceme nás samotné ušetřit nepříjemností. Manipulujeme pravdu, abychom svůj vlastní ţivot udělali pohodlným a příjemným (viz str. 32).

Nic není tak prázdné lásky jako neupřímnost Sice je pravda, ţe pravda někdy bolí, avšak můţe ublíţit stokrát více, kdyţ člověk, kterého milujeme, s námi stále jedná neupřímně. Takovéto lţi – a mohou být stokrát „dobře míněny“ – mohou vztah důvěry zničit jednou provţdy. Musíme mít moţnost se spolehnout na to, ţe alespoň lidé, kteří nás milují a které milujeme i my, s námi jednají upřímně a říkají nám pravdu. Jsou to ti jediní, kdo se nám odváţí říci, ţe ve vousech máme ještě nudli od oběda. Jiní nás s tou nudlí nechají běhat kolem sebe po celý den. Ten, kdo nás miluje, řekne: „Mimochodem, máš nudli ve vousech.“

Tři barvy lásky

Str. 92

Pravdu říkat láskyplně Kdopak tvrdí, ţe pravdu musíme druhým sdělovat jen tak, ţe je to zraní? Vţdyť to jde i laskavě. Nemusíte přeci bezpodmínečně říci: „U tohoto kázání jsem se k smrti nudil.“ Můţete také říci: „To dnešní kázání mi nepřišlo zdaleka tak ţivé a oslovující, jako to před týdnem. Ale to je jen můj dojem a já nejsem Billy Graham.“ Nebo předpokládejme, ţe se u vás v nejnevhodnější chvíli zastaví nějaká návštěva a řekne: „Asi vás ruším, nebo ne?“ Pak není třeba, ani abyste euforicky zvolali: „Ale vůbec ne, jiţ jsem tě očekávala,“ ani abyste návštěvníka odbyli: „Odprejskni, obludo!“ Můţete se přeci vyjádřit například takto: „No, momentálně se mi to opravdu příliš nehodí. Ale byla bych moc ráda, kdybychom si dnes večer mohli zavolat. Co takhle kolem šesté?“ To je upřímné – a láskyplné. Jak jsme viděli v první kapitole, nejsou pravda a láska ţádné protiklady. Spíše je pravda nepominutelnou součástí lásky.

Očekávání v různých kulturách Jsem si vědom toho, ţe v této oblasti se v různých kulturách vyvinuly nejrůznější (a někdy protikladné) mechanismy, tradice a očekávání. Jsou kultury, které jsou – vyjádřeno naším slovníkem – tradičně silné v oblasti pravdy (červený segment), ale relativně slabé v oblasti milosti (modrý segment). V jiných kulturách je to právě naopak: Jsou relativně silné v modrém segmentu, ale slabší v červeném (viz str. 44 – 45). Rozumí se pak samo sebou, ţe pro některé kultury jsou cvičení, která jsou prezentována v tomto oddíle, těţší neţ pro jiné. V některých případech se můţe stát, ţe jednání, které je v této knize navrhováno, bude na daná kulturní očekávání přímo naráţet. Znamená to, ţe tato cvičení nejsou v Kdopak tvrdí, že takovýchto kontextech vůbec aplikovatelná, jak je mi pravdu musíme opakovaně předhazováno?

druhým sdělovat jen tak, že je to zraní? Vždyť to jde i laskavě.

Zcela naopak! Pokud jsou některá kulturní očekávání v protikladu k některým principům obsaţeným v této knize, pak bychom do těchto oblastí měli investovat o to více energie. Nikdy bychom neměli způsob chování, který je v nějaké kultuře nejoblíbenější, zaměnit se způsobem chování, který je pro tu kterou kulturu nejpotřebnější.

To krásné na mezikulturním východisku, ze kterého vychází tato kniha, je toto: Kaţdá kultura si najde své oblasti, ve které je tradičně silná, a jiné, které můţeme označit jako „kolektivní deficit“. Některá cvičení budou obtíţná především pro lidi ze Západu, jiná budou zvláštní výzvou především pro Asiaty, zatímco opět jiná budou náročná pro lidi ţijící na jiţní polokouli. Jinak vyjádřeno: Kaţdá kultura má své silné stránky a kaţdé má také své stránky slabé. Takovýto přístup mi vůbec nepřipadá jako nejhorší východisko pro mezikulturní výměnu v době globalizace.

Různá cvičení pro různé svaly Prosím, nezapomeňte, ţe u těchto cvičení nejde tolik o to, praktikovat lásku v reálných situacích, nýbrţ spíše o to, abychom postupně vytrénovali všechno naše svalstvo (viz str. 51). Různá cvičení uvedená v této knize byla vyvinuta k tomu, aby pomáhala trénovat různé svalové skupiny. Proto název jednoho ze cvičení můţe být „Dívej se očima druhých“ (Cvičení 3) a jiného naopak „Miluj sám sebe“ (Cvičení 2). Čím více praktikujete různá cvičení, tím lépe budete schopni se v různých situacích zachovat tak, jak to vţdy nejvíce odpovídá lásce.

Tři barvy lásky


Str. 93

Různá cvičení byla vyvinuta k tomu, aby pomáhala trénovat různé svalové skupiny.

 Šokující upřímnost: Toto cvičení není určeno pro lidi slabších nervů! Udělejte si předsevzetí, ţe po dobu jednoho týdne budete brát zcela váţně a zcela doslova cokoli, co vám lidé řeknou. Kdyţ vám například někdo řekne: „Budu se za tebe modlit,“ pak mu dejte celý seznam modlitebních úmyslů a později se jej zeptejte, jak se mu promodlování vašich záleţitostí dařilo. Nebo: Kdyţ budete v restauraci dotazováni, jak vám chutnalo, a jídlo nebylo právě zrovna podařené, pak podle pravdy odpovězte: „Bylo to strašné.“ Nebo: Kdyţ se vás někdo zeptá, jak se vám daří, pak mu začněte podrobně vyprávět o tom, jak se momentálně cítíte. A vychutnejte si pak zmatení vašeho partnera v rozhovoru! Prosím, uvědomte si, ţe tady neříkám, ţe takovéto chování je v kaţdém případě tím nejvhodnějším způsobem zacházení s lidmi. Toto je pouze cvičení, které vám má ukázat, kolik z lidské komunikace – i mezi křesťany – je zapleveleno neupřímně míněnými floskulemi. Smyslem tohoto cvičení je právě toto vypíchnout.  Situace, ve kterých jsem nebyl upřímný: Poznamenávejte si během jednoho týdne kaţdý večer, v jaké situaci jste během dne nebyli zcela upřímní. A prozkoumejte kaţdou z těchto situací pomocí následujících dvou otázek: 1. Choval jsem se takto proto, protoţe to v této situaci bylo přiměřené lásce vůči tomu druhému? 2. Choval jsem se takto proto, protoţe já sám jsem v té chvíli byl příliš bojácný (za kaţdou cenu jsem se chtěl vyhnout konfliktu, byla ve mně nezdravá potřeba harmonie), abych byl druhému schopný říci skutečnou pravdu?

Tři barvy lásky

Str. 94


Cvičení 5 (Č): Uč se důvěřovat

Znáte ten příběh o muţi, který ve svém autě stoupá vzhůru po křivolaké úzké horské silničce? Kdyţ projíţdí jednou velmi úzkou zatáčkou, míjí protijedoucí vozidlo, ze kterého na něj z okénka řidička volá: „Prase!“ On jí vztekle odpoví: „K čertu s tebou, ty jedna čarodějnice!“ A kdyţ za zatáčkou přejede prase. Nemám se zde v úmyslu zabývat tím chudákem prasetem (které bylo zabito), ani onou ubohou ţenou (která byla pohaněna), nýbrţ oním ubohým muţem (jehoţ nedůvěra byla příčinou pro všechno, co následovalo). Mnozí z nás máme problémy s tím, kdyţ máme lidem důvěřovat, ţe jsou ochotni pro nás něco dobrého udělat. A kdyţ se pak jednou skutečně setkáme s lidmi, kteří pro nás chtějí něco dobrého udělat, je v nás jakoby aktivován jakýsi vnitřní reflex, Jen ten, kdo se který těm druhým podsouvá ty nejhorší úmysly.

odváží důvěřovat, je schopný lásky.

Dárky – ne, děkuji!

Mě osobně dělá radost, kdyţ mohu lidem, které neznám, darovat nějaký malý dárek, abych je prostě potěšil. Někdy s sebou i na své semináře přinesu pár dárků, abych je mohl rozdat účastníkům. Kdyţ jim je předávám, většina z nich si myslí, ţe tím sleduji nějaký „pedagogický cíl“ a mnozí mi nechtějí věřit, kdyţ řeknu, ţe to dělám „jen tak“. Jiţ vícekrát jsem se postavil doprostřed pěší zóny v Hamburgu, abych tam kolemjdoucím rozdával jednoeurové mince. Reakce lidí byly mnohem poučnější neţ všechna psychologická literatura na téma „důvěra“! Jedna dáma ihned, jak jsem jí nabídl minci, zrychlila svůj krok – téměř jako by jí obtěţoval nějakými neslušnými návrhy. Jiná ţena vzala své dítě, které se jiţ radostně natahovalo po minci, pevně za ruku, odtáhla jej pryč a s přísnou tváří jej pokárala: „Něco takového se nedělá!“, a zmateného kluka ještě navíc pleskla přes ruku. Jeden starší pán si zaťukal na čelo a hystericky křičel: „Pozor, anarchista!“ Jiní se mě ptali, proč to dělám, a já jim podle pravdy odvětil: „Abych vás potěšil.“ Nejpozději po této větě i u nich zmizela jakákoli laskavost. „Případ pro blázinec,“ vmetl mi jeden kolemjdoucí do tváře. Někteří mi minci nervózně vytrhli z ruky a rychle utekli jako vyplašené slepice – tak, jakoby něco ukořistili. A víte co? Méně neţ 10 procent z kolemjdoucích lidí přijali peníz, poděkovali a vypadali opravdu potěšeně. Jinými slovy: Méně neţ 10 procent se chovali tak, jak by se vlastně měli chovat normální lidé, kteří druhému nepodsouvají ţádné zlé úmysly. Pokud mi to nevěříte, pak si toto cvičení zkuste někdy sami. Můţete si být jistí, ţe kvůli takovéto akci – pokud ji tedy nebudete provádět zrovna někde v nějaké chudinské čtvrti – určitě nezchudnete. Většina lidí kolem nabízené mince projde, aniţ by projevili jakýkoli zájem.

Tři barvy lásky

Str. 95

Kvíz důvěry Mnozí jsou tak skeptičtí vůči investování důvěry v druhé lidi a ve svět obecně, protoţe se obávají, ţe ten, kdo se odváţí důvěřovat, nakonec dopadne jako hlupák. Ale je to skutečně tak? Nebo bych měl tuto velmi rozšířenou představu na konci prohlásit za mýtus? Dr. Julian Rotter z Univerzity Connecticut ve svém několikaletém výzkumném projektu zkoumal to, jaké důsledky má důvěra na rozvoj osobnosti. Pomocí podrobného dotazníku zjistil, zda ta která osoba můţe být charakterizována vysokou, střední či nízkou úrovní schopnosti důvěřovat. Pak tyto osoby v kaţdé kategorii testoval na inteligenční koeficient a jiné vlastnosti osobnosti. Na těchto zkoumáních jsou zaloţeny odpovědi na následující otázky. Dříve, neţ se podíváte na skutečné odpovědi, vţdy zaškrtněte, zda tu kterou výpověď povaţujete za pravdivou či nepravdivou. Pravdivé Nepravdivé

q

q

1. Lidé se silně vyvinutou schopností důvěřovat mají sklon k tomu být lehkověrnější neţ ostatní. 2. Lidé se silně vyvinutou schopností důvěřovat mají v průměru niţší IQ neţ skeptici.

q q

q q

3. Lidé se silně vyvinutou schopností důvěřovat jsou šťastnější neţ skeptici. 4. Lidé se silně vyvinutou schopností důvěřovat jsou důvěryhodnější neţ ostatní. 5. Lidé se silně vyvinutou schopností důvěřovat se snáze nechají podvést nějakým podvodníkem.

q zmíněných q výzkumů Juliana Rottera jsou Podle následující odpovědi správně: 1. nepravdivé; 2. nepravdivé; 3. pravdivé; 4. pravdivé; 5. nepravdivé. To znamená: Lidé se silně vyvinutou schopností důvěřovat nejsou q v ţádném q případě lehkomyslnější, nemají niţší IQ a nenechají se podvést snadněji neţ lidé nedůvěřiví. A především: Jsou to šťastnější lidé. Jen kdo má odvahu k důvěře, je schopný lásky. Střed křesťanské víry

Mnozí jsou tak skeptičtí vůči investování důvěry, protože se obávají, že ten, kdo se odváží důvěřovat, nakonec dopadne jako hlupák.

To, co je v tomto oddíle označováno jako „důvěra“, je v mnohých biblických překladech vyjadřováno slovem „víra“. Jiţ jsme viděli, ţe pojmy „pravda“, „důvěra“, „víra“ a „věrnost“ jsou na nejrůznějších biblických místech překládány synonymně (viz str. 20 – 22; 32 – 33; 74). Kdo za nejdůleţitější v ţivotě povaţuje nepřítomnost nebezpečí a jistotu, měl by kriticky prozkoumat svoji vlastní víru. Důvěra je pravým opakem určité velmi rozšířené mentality jistoty – a zároveň je jedinou půdou, kde jistota můţe vzkvétat. I kdyţ jsme praktická cvičení této kapitoly vědomě formulovali co nejjednodušeji, abychom vás nepřetíţili teologickými reflexemi, neměli bychom nikdy zapomenout, ţe zde nejde o nějaká zábavná cvičení, nýbrţ o střed naší křesťanské víry.

Tři barvy lásky

Str. 96

Aby mohly být vyřešeny nejzávaţnější problémy tohoto světa (jako jsou předsudky, etické konflikty a války), potřebuje svět naléhavě lidi, kteří se naučili druhým důvěřovat. Milióny euro, které jsou investovány do programů za účelem řešení těchto problémů, by nepřinesly nic, kdyby se ocitly v rukou lidí, kteří se nenaučili, jak lze druhým důvěřovat. A obráceně: Milióny lidí, kteří se do umění důvěřovat zacvičili, nepotřebují vůbec ţádné peníze, aby dosáhli toho, oč jde těmto programům. Kde jsou tito lidé? Doufám, ţe ty jsi jedním či jednou z nich. A jestli k této armádě zatím ještě nepatříš, pak doufám, ţe se pustíš do tréninkového programu, jehoţ cílem je do této armády lásky rekrutovat vojáky plné důvěry. Náš svět je na takovéto lidi velmi odkázán.

Podněty pro osobní praxi:  Situace, ve kterých důvěřujeme: Jestliţe máte potíţe druhým důvěřovat, bude pro vás toto cvičení uţitečné. Připomeňte si nejprve co nejvíce situací, ve kterých ve svém všednodenním ţivotě druhým lidem zcela samozřejmě důvěřujete, aniţ by vám to dělalo sebemenší potíţe (např. jízdy autobusem, návštěvy lékaře, létání letadlem atd.). Pak si vytvořte co nejobsáhlejší seznam Důvěra je pravým situací, ve kterých to pro vás je těţké lidem důvěřovat.

opakem mentality jistoty – a zároveň je také jedinou půdou, kde jistota může vzkvétat.

Nyní si ţivě představte, ţe v některých ze situací, ve kterých normálně druhým bez problému důvěřujete, se chováte tak, jako byste neměli ţádnou důvěru. (Příklad: „Odkud mohu vědět, ţe řidič autobusu nebude mít ţádnou nehodu?“) Přemýšlejte o tom, co byste dělali, kdybyste v těchto situacích neměli vůbec ţádnou důvěru. Zapište si pak vaše pocity a reakce okolí.

Pak pečeni obraťte a pokuste se představit si, jak v některých ze situací, ve kterých vám činí potíţe důvěřovat, se chováte tak, jako byste důvěru měli. I zde si pak poznamenejte vaše pocity a reakci okolí. A pozorujte, jaký vliv má toto cvičení na váš postoj k ţivotu.  Pád důvěry: Jestliţe patříte k nějaké skupině křesťanů, můţete udělat následující experiment: Jeden z účastníků se postaví se zavřenýma očima doprostřed místnosti. Šest dalších se postaví za něj tak, ţe vţdy tři a tři stojí proti sobě a tvoří jakousi uličku. Pevně se vzájemně po dvojicích chytí za předloktí či za ruce a povzbudí dotyčného či dotyčnou, aby si dovolil pomalu pozadu padat do jejich rukou. Při pádu jej včas zachytí a chvilku jej nesou na svých rukou. Kaţdý pak můţe přijít na řadu, aby si mohl vyzkoušet tento pád důvěry a mohl se nechat druhými nést. Poté se vzájemně podělte o zkušenosti, které jste při tomto cvičení udělali.

Tři barvy lásky

Cvičení 6 (Z): Neboj se vlastní zranitelnosti

Str. 97


V našem ţivotě existují mnohá opancéřování proti lásce, které často jako taková ani nevnímáme. Jejich základem je tajná přísaha: „Jiţ nikdy nechci proţít bolest z jakéhokoli odmítnutí!“ Kaţdý z nás se s láskou setkáváme jako ti, kdo byli zraněni. A mnozí se oblékli do skutečného brnění duše, které je má chránit před dalšími zraněními. Neměli bychom ovšem nikdy zapomenout, ţe za ochranu, kterou nám toto brnění poskytuje, platíme obroskou cenu. Kdyţ ve středověku nějaký jezdec oblečený od hlavy aţ k patě do brnění spadl z koně, sotva se sám bez cizí pomoci byl schopný znovu zvednout. Naše brnění duše nás můţe po emocionální stránce stejně znehybnit a ochromit – právě tehdy, kdyţ nás efektivně chrání před zraněními. Přirozenou vlastností našeho brnění duše není jen to, ţe od nás v bezpečné vzdálenosti drţí naše nepřátele, avšak také naše přátele a ty, kdo nás milují. Ovšem tím nehorším na tom všem je, ţe takovéto brnění nás také můţe blokovat vůči proţívání lásky Boţí. Stejně, jako nám takovéto brnění brání v tom, aby z nás plynula láska k druhým lidem, Naše brnění duše brání nám i v tom, aby láska proudila směrem k nám.

Bez rizika to nejde Láska vyţaduje odvahu toto brnění odloţit a učinit se zranitelným. Tím ovšem podstupujeme riziko. Lacinější je nemít ţádnou lásku. Na tomto místě se kaţdý musí rozhodnout. Jiţ v některých seminářích jsem proţil, ţe právě v tomto bodě se velmi rychle vynořují obavy lidí. Mají strach z toho, ţe by museli znovu proţít bolesti ze dříve utrţených zranění.

od nás v bezpečné vzdálenosti drží nejen naše nepřátele, avšak také naše přátele a ty, kdo nás milují.

Tyto obavy lze velmi dobře pochopit. Kdyţ někoho milujeme a odpovědí je nám pouze lhostejnost nebo odmítnutí, jsme zklamáni. Bolest milujícího člověka, jehoţ láska je odmítnuta, patří k nejsilnějším bolestem duše, které si můţeme představit. Láska k nějaké rostlině je snazší, protoţe je bez rizika. Rostlina mě nemůţe zranit, tak jak je toho schopný člověk.

Tři praktické návrhy A přece: Bez odvahy ke zranitelnosti to nejde. Jestliţe vám to činí potíţe, následující myšlenky vám mohou pomoci: 1. Měli bychom se osvobodit od utopické představy, ţe nás všichni lidé musí mít rádi. Představte si, ţe byste byli nejkrásnějším a nejchutnějším ovocem světa – třeba zralým, šťavnatým jablkem – a ţe celému světu nabízíte vaši drahocenné aroma. Avšak i kdybyste byli nejchutnějším jablkem na celém světě, nesmíte zapomenout, ţe existují lidé, kterým prostě jablka nechutnají. Vţdy bude existovat někdo (koho vy milujete), kdo vás, nejchutnější jablko na světě, nebude mít rád, protoţe on osobně dává přednost banánům. Pak se můţete rozhodnout stát se banánem. Avšak pak si musíte být vědomi toho, ţe se takto při nejlepším stanete jen nějakým druhotřídním

Tři barvy lásky

Str. 98

banánem. Můţete být nejlepšími jen tehdy, pokud budete nejlepším jablkem. Můţete celý svůj ţivot strávit tím, ţe se budete pokoušet být co nejlepším banánem, coţ je však nemoţné, protoţe jste jablkem. Nebo můţete se pokoušet být nejlepším jablkem – a v klidu počítat s tím, ţe je zcela normální, ţe existují lidé, kteří jablka zrovna nemusejí!

Můžete pokrýt stůl těmi nejvybranějšími pochoutkami, avšak nemůžete nikoho k jídlu nutit. Láska každému poskytuje svobodu volby.

2. Měli bychom předem počítat s tím, ţe povzání také mohou být odmítnuta. Můţete pokrýt stůl nejvybranějšími pochoutkami, avšak nemůţete nikoho k jídlu nutit. Láska kaţdému přiznává právo souhlasit nebo odmítnout. Kaţdý, kdo vyslovuje nějaké pozvání, by měl počítat s tím, ţe je zcela normální, kdyţ toto pozvání nebude přijato. Kdyţ se nám to pak také stane, neměli bychom to pak chápat jako osobní útok. Lidé, kteří naše pozvání přijmou jen proto, ţe nás nechtějí zranit, nám ničím neprospívají.

3. Musíme vědět: Pouze ve smrti jsme nezranitelní. Ţivot znamená být zranitelní. Duševní zdraví zahrnuje ochotu počítat s tím, ţe občas budeme zraňováni. Jediným místem, které nám zaručí nezranitelnost, je smrt. Jestliţe se chceme dozvědět, co znamená ţít, a nejen vegetovat, musíme být ochotni vzdát se způsobu myšlení zaloţeného na jistotě. C. S. Lewis to vyjadřuje velmi výstiţně: „Miluj cokoli – a tvé srdce zcela jistě zakusí bolest a moţná i pukne. Pokud jej chceš před tím jistě uchránit, pak nesmíš své srdce vůbec nikomu darovat, ani nějakému zvířeti.“

Předpoklad štěstí Milující člověk je bezpochyby více zranitelný neţ ten, kdo se lásky vůbec neodváţí. Avšak proto by ještě neměl vzniknout dojem, jakoby nás tato zranitelnost měla nutně obrat o štěstí. Naopak: Ochota nechat se učinit zranitelným je předpokladem k tomu, abychom se mohli stát skutečně šťastnými lidmi. Jen takto – i kdyţ moţná jen na několik málo obšťastňujících okamţiků – můţeš proţít fascinaci tím, jak mizí odcizení a jak je nahrazováno pocitem přináleţitosti. Vnímáš pak ony tajuplné vlny, které tě spojují s duší druhého člověka. Cítíš, jak ti krev snáze koluje v kaţdé tepně a v kaţdé ţíle. Můţeš se svoboděn nadechnout. Tvoje brnění duše se stává měkčím. Obranné mechanismy, které sis nacvičil proti nepřátelskému světu, mizí. Odevzdanost otevírá dveře tvého vlastního já. Právě v těchto okamţicích proţíváš zcela sám sebe. Znáte chvíle, kdy jste byli těmito pocity zaplaveni? Kdo to jednou proţil, nebude nikdy příliš rychle ochotný vracet se zpět do svého brnění duše.

Tři barvy lásky

Str. 99

Podněty pro osobní praxi:  Strach ze zranitelnosti: Prohlédněte si následující přehled. V levém sloupci jsou shrnuty takové situace, v kterých přichází ke slovu strach ze zranitelnosti. V pravém sloupci je ke kaţdému z těchto strachů zformulována myšlenka, která jej můţe zahnat, případně zmírnit. Doplňte tento přehled vlastními příklady: Strach ze zranitelnosti

Protilék

Kdyţ projevím své pocity, riskuji, ţe druzí mě budou povaţovat za sentimentální.

Co je vlastně tak hrozně přitaţlivé na tom, nebýt sentimentální?

Kdyţ se začnu vyprávět o svých snech, riskuji, ţe o mně budou říkat, ţe jsem se zbláznila.

V podstatě většina lidí tajně touţí po tom, aby mohli být tak trochu blázny.

Kdyţ vyslovím nějaké pozvání vůči někomu, riskuji, ţe zakusím odmítnutí.

Pak si tedy o tomto takto uvolněném večeru někam zajdu a pořádně to oslavím – jen tak sám pro sebe

 Špatné zkušenosti: Poznamenejte si situace, ve kterých jste se učinili zranitelnými – a pak také byli skutečně zraněni. Takovéto negativní zkušenosti mohou vaše snahy o růst v lásce obrovsky poškozovat. Přineste tyto situace v modlitbě před Boha a proste, aby vás tyto zkušenosti v budoucnu jiţ nadále neblokovaly v ochotě učinit se zranitelnými vůči druhým lidem. Také by bylo dobré takováto zranění prohovořit se zkušeným pastýřem.

Láska znamená být zranitelní. Jediným místem, které nám zaručí nezranitelnost, je smrt.

 Odmítnutá pozvání: Zkuste během příštích týdnů na něco pozvat takového člověka nebo takové lidi, o kterých na základě svých dosavadních zkušeností můţete s velkou pravděpodobností předpokládat, ţe vaše pozvání odmítnou. Můţe to být např. pozvání na oběd či jiné společné jídlo, na bohosluţbu, na nějaké farní setkání apod. Zkoumejte pak své pocity, kdyţ k takovémutu odmítnutí skutečně dojde. Budete schopni na něj reagovat klidně? Čím častěji budete takovéto cvičení dělat, tím větší bude vaše schopnost reagovat klidně.

Tři barvy lásky

Str. 100


Cvičení 7 (M): Měj odvahu odpouštět

Jak osvobozující působení můţe mít odpuštění, to jsem se naučil velmi důrazně od pastora Uwe Holmera z Lobetalu u Berlína. Kdyţ byl v důsledku revolučních událostí roku 1989 Erich Honecker sesazen z funkce premiéra DDR a nakonec – po propuštění z nemocnice – se stal doslova bezdomovcem, byla to právě rodina Holmerových, která vyjádřila ochotu tohoto ex-diktátora přijmout na svou faru a poskytnout mu přístřeší. Zatímco se nenávist lidu vůči bývalým exponentům totalitního reţimu stále stupňovala, Holmerovi se tehdy stali znamením odpuštění.

Zatímco se nenávist lidu vůči bývalým exponentům totalitního režimu stále stupňovala, Holmerovi se tehdy stali znamením odpuštění.

Pastor Holmer byl za to velmi kritizován. V jednom magazínu se k tomu vyjádřil takto: „Naše rodina tento krok neudělala ze sympatie ke starému vládnímu systému. Pro osm z našich deseti dětí jsme podávali přihlášku na gymnázium. Ţádné z nich nebylo přijato, a to všichni měli samé velmi dobré či výborné známky. Avšak v srdci jsme kvůli tomu nezahořkli, protoţe jsme po příkladu našeho Pána skutečně odpustili.“

Jak zmizel hněv

Týden poté, co Erich Honecker a jeho ţena Margot faru v Lobetalu znovu opustili (tehdejší prezident SSSR Michail Gorbačov jim poskytl pohostinství), jsem Uwe Holmera navštívil. Chtěl jsem od něj vědět, zda skutečně necítil ţádnou zášť vůči tomuto muţi, který měl zodpovědnost za systém, pod kterým jeho rodina – a celý národ – velmi trpěl. Vyprávěl mi, ţe v minulosti, kdyţ Honecker nechal postavit Berlínskou zeď a kdyţ se v zemi děly další nespravedlivé věci, vůči němu cítil velkou zášť. Avšak v okamţiku, kdy mu manţelé Honeckerovi stáli na chodbě jeho fary tváří v tvář, nezbylo z této zášti vůbec nic. „Sám jsem se nad sebou podivoval,“ vyprávěl Uwe Holmer, ţe tato stará zášť vůči vládě byla najednou pryč. Ale, víte, já ţiji jiţ léta z odpuštění našeho Pána. A vím, ţe můj Pán chce, abych i ostatním odpouštěl. Kdyţ člověk ţije z odpuštění jiţ po dlouhé roky, tak mu odpuštění druhým nepřipadá jiţ tak strašné. Proto jsem se s Honeckerovými mohl setkat skutečně jako člověk s člověkem.“

Porozumět diktátorovi Zeptal jsem se jej, zda dnes, poté, co jeho rodina s Honeckerovými po dva měsíce ţila, můţe lépe pochopit, proč se tento muţ stal tím, čím byl. „Ano, dnes jej mohu pochopit o trochu lépe,“ odpověděl. „Vnímám jej jako komunistu, který pocházel z dělnické rodiny, která musela snášet mnohé obtíţe. Pro něj se křesťanství – tak to alespoň vnímal jako dítě – rovnalo vykořisťování, takţe stát se komunistou bylo zcela v linii jeho osobního vývoje. Pak byl zajat nacisty a musel strávit deset let ve věznici v Brandenburgu. Nakonec byl osvobozen Rudou armádou – pro něj to byli jeho soudruzi, kdo jej osvobodili.“

Tři barvy lásky

Str. 101

A co oběti? Zatímco manţelé Honeckerovi bydleli u Holmerových, byla fara v Lobetalu téměř neustála obklopena rozčilenými občany, kteří – částečně plni zuřivosti – čekali jen na to, aby si mohli sesazeného premiéra podat. Chtěl jsem tedy také vědět, zda mohl lépe pochopit i tyto lidi. „Ano, je také velmi dobře chápu,“ řekl Uwe. „Vzpomínám si obzvlášť na jednoho muţe, který mě řekl: ‚Byl jsem odsouzen k smrti a pak 15 let vězněn v Budyšíně.‘ Jeho ţena stále vedle něj a řekla: ‚To, co jsem já pod tímto reţimem musela vytrpět, to si vůbec nedovedete představit. Nesmíme tak snadno odpouštět.‘ Tehdy jsem oběma řekl: ‚To, co mi říkáte, mě velmi zasahuje. Prošli jste daleko větším utrpením neţ já a já bych si nikomu nedovolil něco odpouštět vaším jménem. Ale přesto se vás chci zeptat: Zbývá vám nějaká jiná moţnost, neţ panu Honeckerovi odpustit? Vţdyť jinak zůstane jed hořkosti a zášti ve vašem srdci, a to ve vás nikdy nedojde pokoje.‘ Nato mi ten muţ odvětil: ‚Ano, chtě nechtě s vámi musím souhlasit, nic jiného mi skutečně nezbývá a i já jednou odpustím.‘ Jeţíš říká: ‚Kdyţ neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí.‘ V mém odpuštění panu Honeckerovi nejde tedy v první řadě o pana Honeckera, ale o mě samotného.“ Obsáhle jsem citoval ze svého rozhovoru s Uwem Holmerem, protoţe tady jeden člověk skutečně pochopil, jakými cestami se máme vydat, jestliţe křesťanská láska nemá zůstat pouhým klišé. Samotný Egon Krenz, který Honeckera vystřídal ve funkcích šéfa státu a strany, dříve, neţ pod tlakem lidu musel sám odstoupit, nezůstal tímto postojem a jednáním Holmerových nedotčen. Přiznal tehdy: „Opět je to církev, která nás učí toleranci, které Lidem, kteří jsme my komunisté nebyli schopni.“ nám udělali

Odpustit – ne omluvit

něco zlého,

Jednání pastora Holmera nejen ţe naráţelo na nepochopení odpouštíme tím, u našich prostých spoluobčanů, ale také u křesťanů. Jeden prominentní americký křesťan mi řekl: „Tak pro tohle nemám že se učíme v ţádném případě pochopení. Honecker si zaslouţil jediné: odpouštět. aby byl popraven.“ Zde jsem se naučil dělat důleţité rozlišení, které mnozí lidé nedělají. Existují dva různé způsoby toho, jak reagovat na něco špatného, z nichţ ten jeden se sluší na křesťana, ten druhý však ne. Mám na mysli rozlišení mezi „odpuštěním“ na straně jedné a „bagatelizováním zla“ na straně druhé: Nechám něco zlého být a tvářím se, jako by to bylo dobré, ačkoli to je skutečně špatné; ignoruji zlo, vyhýbám se mu, je mi lhostejné. Je toho velmi málo, pokud vůbec něco, co v tomto smyslu můţe křesťan „omluvit“ – zatímco těm, které miluje, je schopen odpustit vše.

Proces učení se Lidem, kteří nám udělali něco zlého, odpouštíme tím, ţe se učíme odpouštět. I Uwe Holmer se tomu musel učit v dlouhém a velmi bolestivém procesu. Kdo se tomuto procesu neotevře, nosí svůj zadrţovaný hněv a svá zranění jako těţkou zátěţ na svých bedrech stále s sebou kamkoli jde, a toto břemeno jej stále sráţí k zemi. Jestliţe se ale učíš odpouštět, pak se od tohoto břemena postupně osvobozuješ a můţeš energii, která se ti tím uvolnila k dispozici, pouţít k tomu, abys mohl či mohla dále růst v lásce.

Str. 102

Tři barvy lásky

Pro mě to byl velmi pohnutý okamţik, kdyţ po pádu Berlínské zdi tisíce křesťanů pouţívali předchozí verzi této knihy k tomu, aby proţívali dvanáctitýdenní proces nazvaný „Z kamenů ze zdi stavět mosty“, který inicioval náš Institut. Tehdejší spolkový prezident Richard von Wiezsäcker mi napsal, ţe tato akce by mohla přispět k tomu, aby „po uzavření politických smluv“ nyní také následovalo „sjednocení Němců v jejich srdcích a hlavách“.

Podněty pro osobní praxi:  Modlitba odpuštění: Myslete na nějakého člověka, který vám způsobil nějakou nespravedlnost. Jaký je dnes váš vztah k němu? Jaký problém zůstává nevyřešen? Co mohlo probíhat jinak – a jak? Přineste takovéto situace v modlitbě před Boha a zkuste vyjádřit, ţe tomuto člověku odpouštíte.

Když člověk žije z odpuštění již po dlouhé roky, tak mu odpuštění druhým nepřipadá již tak strašné.

 Znovu proţít zraňující situace: Jestliţe si myslíte, ţe odpustit nejste schopni, pak se pokuste o následující: Vyhledejte nějaké místo, kde byste mohli nerušeně strávit alespoň jednu celou hodinu. Proţijte zde znovu všechny vaše pocity zraněnosti. Nepřemýšlejte jen o těchto pocitech, ale zkuste je skutečně znovu proţít, i kdyţ to jistě bude bolestné. Jestliţe se vám bude chtít plakat, slzy nezadrţujte… Pak si jasně připomeňte, ţe Jeţíš vám byl v této situaci zcela zvláště nablízku. Proţijte tuto Jeho blízkost, lásku a ochotu k odpuštění… Uvědomte si jasně, jak hodně ţijete z toho, ţe odpustil On vám… Nyní vůči onomu člověku, o kterém si myslíte, ţe mu nemůţete odpustit, vyslovte tato osvobozující slova: „Odpouštím ti.“

 Dárek odpuštění: Udělejte předsevzetí, ţe pokud se na vás v průběhu příštího týdne někdo dopustí něčeho nesprávného, uděláte dvě věci. Za prvé: Ihned mu odpustíte. To můţete udělat nejlépe v modlitbě. Za druhé: Pro tohoto člověka, kterému jste odpustili, vymyslete nějaký malý dárek, který – pokud to je moţné – má nějaký vztah k vašemu vzájemnému konfliktu; a také mu jej samozřejmě předejte. Pozorujte pak, jaké to má důsledky pro váš citový ţivot.  Ihned prosit za odpuštění: Pokud se stane vám samotným, ţe se na někom dopustíte něčeho nesprávného, řekněte tomuto člověku co nejdříve: „Prosím, odpusť mi. Je mi to líto.“ A sledujte pak, jak na to bude váš partner reagovat.

Tři barvy lásky

Cvičení 8 (Z): Buď transparentní

Str. 103


Kdo chce růst v lásce, musí se v celém svém ţivotě snaţit o transparentnost či průzračnost. Čím dále budeme postupovat v tomto procesu, tím méně se náš ţivot bude podobat nedobytnému hradu. Spíše se bude podobat jednomu z oněch holandských domů, kde neznají ţádné záclony a skrze které můţe člověk vidět z ulice aţ na dvorek. Takováto průzračnost předpokládá odvahu. Proto mnozí lidé se snaţí růst v lásce spíše tím způsobem, ţe – opět obrazně vyjádřeno – raději květinami nádherně dekorují předzahrádku svého hradu, místo toho, aby zpřístupnili samotný hrad. Mají strach z toho, ţe druzí by Mnozí lidé se snaží mohli v jejich ţivotě objevit věci, které by je ukázaly růst v lásce tím, že v nepříznivém světle. A přece: Transparentní průzračnost je to nejcennější, co můţeme přinést do nějakého raději květinami láskyplného vztahu, protoţe jen tímto způsobem tam nádherně dekorují přinášíme skutečně sami sebe.

Praktické tipy Níţe uvádíme některé tipy, jak můţeme vést komunikaci s druhými lidmi tak, aby byla více a více proniknuta touto transparentností: 1. Vyhýbej se prázdnému tlachání

předzahrádku svého hradu, místo toho, aby zpřístupnili samotný hrad.

„Tlacháním“ zde mám na mysli slova, která jen vyplňují prostor, která bychom mohli stejně tak dobře a snad dokonce i lépe vyplnit izolační pěnou: čistá slovní vata. Lepší neţ takovéto tlachání je v kaţdém případě mlčení. Není třeba stále mluvit. V posledku je tlacháním kaţdé slovo, které není motivováno láskou. Přitom nehraje ţádnou roli, zde jde o nějaké triviální hovory o počasí… nebo o vtipy, při kterých se chci předvést před druhými… nebo o nelaskavé klepy o druhých lidech… nebo o učené teologické výrazy, kterými chci udělat dojem. Protoţe jsem v posledních letech měl hodně příleţitostí učit na různých univerzitách, mohl jsem pozorovat, ţe ti „nejučenější“ lidé jsou občas těmi největšími tlachaly. 2. Odvykni si skrývat své pocity před druhými Při mnoha výcvicích v dobré komunikaci je vyučován pravý opak tohoto pravidla: Jak mohu před druhými vystupovat tak, ţe si nevšimne mých pocitů? Jak mohu působit sebejistě, kdyţ se sám cítím nejistě? Jak mohu vypadat radostně, kdyţ je mi ve skutečnosti do pláče? Kaţdý člověk je schopen silných citů je výslovně nepřirozené je skrývat. Avšak člověk se to můţe učit. A většina z nás se právě to naučila. Láska však člověka učí, aby ukázal, co cítí. Kdyţ se cítíš nejistý či nejistá, pak si toho vaše okolí smí velmi dobře všimnout. Proč bys to chtěl či chtěla skrývat tím, ţe předstíráš sebejistotu? Kdyţ se ti chce smát, pak se hlasitě směj. Hlasitý smích je nejen pro tebe, ale i pro tvé okolí velmi osvobodivý. Kdyţ se ti chce plakat, pak se nepokoušej to potlačit,

Tři barvy lásky

Str. 104

nýbrţ nechej svým slzám volný průběh. Skrývání vlastních pocitů sice na první pohled vypadá jako projev slušného chování, který tě ale stojí příliš mnoho sil a v posledku nic nepřinese ani tobě, ani tvým bliţním. 3. Uč se vyslovovat, co od druhých očekáváš Ani milující lidé nejsou schopni správně číst všechny tvé myšlenky. Proto: Vyslovuj své přání nahlas. Stejně, jako druhým ukazuješ, ţe je miluješ, musíš jim také dát jasně najevo, ţe máš i potřebu být milován či milována. Nesmíš očekávat, ţe lidé, i kdyţ to jsou tví nejbliţší, přesně znají a správně chápou všechny tvé potřeby a pocity, pokud je před nimi neartikuluješ. V jednom semináři jsem účastníky poţádal, aby vyslovili, co očekávají od ostatních přítomných. Lezlo to z nich jako z chlupaté deky, ale nakonec byli někteří z těch, kteří svá přání před druhými vyslovili, překvapeni, jak na ně skupina krásně reagovala. Jeden ze členů této skupiny např. řekl: „Nikdy jsem si neuvědomil, ţe by ses mohl cítit osamocený. Ty přeci vţdycky s druhými tak rychle navazuješ kontakty.“ Jiný se vyjádřil: „Jsem rád, ţe teď vím, ţe bys byla ráda, abychom se za tebe modlili. Mnozí křesťané Vţdycky jsi na mě působila tak silně a sebejistě, jako bys chtěla všechno zvládnout sama z vlastních sil.“ Takto vyšly trpí panickým najevo ještě mnohé další potřeby, které by pravděpodobně strachem nemohly být nikdy naplněny, kdyby nebyly vysloveny.

z dotyků a velmi by jim i nám ostatním prospělo, kdyby od něj byli osvobozeni.

4. Neboj se dotyků Mnozí křesťané trpí panickým strachem z dotyků a velmi by jim i nám ostatním prospělo, kdyby od něj byli osvobozeni. Prostý stisk ruky nebo srdečné objetí jsou někdy schopné přinést větší ovoce neţ ta nejchytřejší poučování!

Od Matky Terezy jsem slyšel, ţe nedovolovala svým misionářkám nosit rukavice, kdyţ umývali umírající, červy jiţ prolezlé lidi. I přes moţné nebezpečí infekce existovaly dobré důvody, aby na tomto pravidle striktně trvala. Gumové rukavice by mimoslovně zprostředkovávaly přesný opak toho, co Matka Tereza chtěla svojí sluţbou vyjádřit. Ve světě proniknutém panickým strachem z infekce se velmi rychle naučíme drţet si od druhých lidí odstup. Stojí nás to velmi málo, dát druhým moţnost naši blízkost pocítit skutečně „na vlastní kůţi“, avšak zároveň je to jedna z nejzřetelnějších a nejlaskavějších výpovědí o naší lásce, které je člověk schopen. 5. Raduj se spolu s druhými – a umoţni jim radovat se s tebou Milovat znamená sdílet s druhými svoji radost. Kdyţ si všimneš něčeho krásného, řekni to druhým. Kdyţ se setkáš s nějakým krásným člověkem, řekni mu třeba: „Jsi skutečně velmi krásný!“ A pak je ovšem dobře rychle se opět stáhnout – aby se ten druhý mohl z toho šoku vzpamatovat! Mít podíl na štěstí druhých mi připadá jako spolehlivější znamení skutečné lásky, neţ mít podíl na jejich trápení (ačkoli i ten, dobře chápaný, patří k lásce). Stává se stále ještě relativně často, ţe člověk, kterému se vede špatně, najde jiné lidi, kteří se o něj postarají. Jak často jsem ale jiţ proţil, ţe úspěch nějakého křesťana nebyl pro druhé vůbec ţádným důvodem ke sdílení jeho radosti, nýbrţ spíše důvodem hlubokého zármutku a závisti!

Tři barvy lásky

Str. 105

Příkladů tohoto podivného postoje jsem měl moţnost shromáţdit nepřeberně. Nějaký pastor spravuje velký, rychle rostoucí sbor. Myslíš si, ţe je moţné očekávat, ţe se s ním z toho budou sousední pastoři radovat? Právě naopak: Pravidlem je, ţe takovýto pastor se stane objektem zlého podezřívání a očerňování. Nebo: Nějaký křesťan proţije nějaké nápadné vyslyšení svých proseb. Můţe počítat s tím, ţe ostatní křesťané se z toho budou radovat a ţe to budou oslavovat spolu s ním? V některých případech můţe být rád, kdyţ nebude z jejich společenství zcela vyštípán např takovouto či podobnou šeptandou: „Ten se asi povaţuje za něco lepšího…“ Závist a nepřízeň v mnoha případech vytlačují spontánní, poctivě míněné sdílení radosti. A tak mnozí lidé zůstávají se svojí radostí sami – a to můţe být podobně frustrující, jako kdyţ je někdo ponechán sám se svým utrpením. Každý člověk je Jestliţe obec prvních křesťanů vyzařovala takovou přitaţlivou sílu, ţe se jí cítili být přitahováni dokonce i skeptici („Podívejte se, jak se navzájem milují!“), pak přesně toto bylo jejím tajemstvím: Nebylo to vskutku ţádné dokonalé společenství, ale bylo to společenství, jehoţ příslušníci mohli mezi sebou sdílet jak radosti, tak bolesti.

Vychutnejte si to!

schopen silných citů a je vysloveně nepřirozené je skrývat.

Víte, co se stane, kdyţ druhého člověka přijmete do svého ţivota? Pak najednou máte místo dvou očí čtyři. A také dvě hlavy a čtyři ruce. Máte dvě moţnosti proţívat radost a štěstí, a přirozeně také dvě moţnosti být smutní a plakat. Jinými slovy: Váš vlastní ţivot se stává bohatším. Ze vzájemného sdílení vzniká „my“. Tyto zkušenosti patří k nejhlubším v ţivotě. Noříme se pak do rozhovorů, které trvají dlouho do noci. Připadá nám, ţe čas se zastavil a proměnil se v jeden obšťastňující okamţik. Odkrýváme své nejhlubší city. Naše slova splývají dohromady. Jedna důvěra ţiví druhou. Vychutnejte si tyto zkušenosti! Láska je slavností, která musí být nejen připravována, ale také slavena a zakoušena!

Tři barvy lásky

Str. 106

Podněty pro osobní praxi:  Váţím si tě: Pro příští týden si udělejte předsevzetí, ţe kaţdému člověku, se kterým máte co do činění a kterého milujete či kterého si váţíte, to také řeknete. Pokuste se mu to říci velmi upřímně a individuelně. Všímejte si při tom, jaká slova pouţijete, případně v jaké míře vyuţijete různé mimoslovní způsoby komunikace: dárky, objetí atd. Poznamenejte si své zkušenosti.

Láska je slavností, která musí být nejen připravována, ale také slavena a zakoušena!

 Pozitivní a negativní postoj: Pro toto cvičení potřebujete někoho, koho předem zasvětíte do jeho pravidel. Posaďte se proti němu. Zavřete oči a po přibliţně po dobu jedné minuty se soustřeďte na nějaký pozitivní rys toho druhého. Pak otevřete oči a podívejte se mu do tváře. Zkuste při tom vnímat své pocity – jak se člověk cítí, kdyţ sám má vůči druhému pozitivní vnitřní postoj. Poté si vyměňte role.

Varianta: Soustřeďte se na nějaký pozitivní nebo nějaký negativní rys toho druhého. Kdyţ otevřete oči a podíváte se mu do tváře, musí pak ten druhý hádat! Budete ohromeni, jak jasně je váš vnitřní postoj pro toho druhého čitelný, aniţ byste se o něm zmínili jediným slovem!

 Vyslovit svá očekávání: Poznamenejte si, co by druzí pro vás mohli udělat, aby váš ţivot učinili krásnějším, co jste jim však zatím nikdy (dost jasně) neřekli. Tím, ţe to vyslovíte, uděláte ţivot lehčím sobě i jim. Během příštího týdne pak některým lidem ze svého okolí tato svá přání či potřeby sdělte. Nenechte se ovšem zaskočit tím, ţe někteří z nich budou na tato vaše přání nejprve reagovat s překvapením.

Tři barvy lásky

Cvičení 9 (M): Praktikuj aktivní naslouchání

Str. 107


Mark Twain chtěl jednou dokázat, ţe člověku v newyorské společnosti nikdo nenaslouchá, protoţe všichni mluví jeden přes druhého, místo aby mluvili jeden s druhým. A tak se objevil opoţděně na jedné párty. Hostitelka jej hned přivítala se slovy: „Pojďte dál, milý pane. Tam naproti právě stojí velvyslanec z Malajsie, hned vás představím…“ „Promiňte mi moji nedochvilnost,“ řekl Mark Twain, „ale musel jsem ještě své staré tetě zakroutit krkem a to trvalo trochu dále, neţ jsem předpokládal.“ Hostitelka na to: „Jak hezké, ţe jste i přesto přišel…“

Naslouchání je třeba se učit I v křesťanských kruzích je mnoho rozhovorů poznamenáno neskutečnou, téměř ritualizovanou povrchností, které si ničím nezadá s onou zkušeností Marka Twaina. Správné naslouchání je uměním, které musíme cvičit. Je to něčím mnohem více neţ pouhé slyšení slov. Kdo druhému naslouchá, dává mu tím najevo: „Naslouchám ti, protoţe si tě váţím. Zajímám se o tebe.“

Máme dvě uši a

Já sám nejsem v umění aktivního naslouchání nějak zvlášť zdatný. O to více se raduji z těch občasných příleţitostí, kdy jen jeden jsem skrze pouhé naslouchání mohl druhým lidem pomoci. jazyk, abychom Ještě dobře si vzpomínám na to, jak ke mně o přestávce nějakého programu na mém semináři přistoupil mladý pastor více naslouchali a zeptal se mě: „Mohl bych si s tebou popovídat o situaci a méně mluvili. v mém sboru?“ A pak mi s velkým pohnutím vyprávěl o značně komplikované situaci: Jeho kolega, druhý pastor, mu stále podkopává nohy, staršovstvo se skládá jen ze samých tradicionalistů, jiţ nějaký čas na tom není ani zdravotně příliš dobře a i co se týče jeho vzdělání, necítí se být na pastýřskou sluţbu ve sboru dobře připraven. Vyznal se mi ze svého strachu z toho, ţe se po tomto semináři bude muset znovu vrátit do svého sboru. Zatímco mluvil, díval jsem se mu do očí, soucítil jsem s ním – a neřekl jsem jedno jediné slovo. Potom co tento pastor mluvil snad celých deset minut, zhluboka se nadechl a ulehčeně vydechl. Vzal mě pak za ruku a řekl: „Christiane, tys mi tak pomohl!“ A přitom jsem neřekl jediné slovo – a to ne proto, ţe jsem se chtěl cvičit v umění aktivně naslouchat, ale z jediného prostého důvodu, ţe mě tato situace tak zaskočila, ţe jsem prostě vůbec nevěděl, co na to mám říct! Přesto toto naslouchání pomohlo onomu pastorovi očividně více neţ všechna má předchozí promyšlená slova pronesená při přednáškách celého toho semináře.

Dvě uši – a pouze jeden jazyk Všichni asi z vlastní zkušenosti víme, jak je to obtíţné mluvit s lidmi, kteří jsou tak zaměřeni na sebe, ţe vůbec nejsou schopni naslouchat tomu, co jim říkáte, protoţe po celou dobu jen přemýšlejí, jakou chytrou odpověď na vás vytáhnou. To, co říkáte, pouţívají jen jako odrazové prkno, aby ze sebe vychrlili své vlastní oblíbené myšlenky. Mnoho z nás jsme špatní posluchači proto, ţe raději slyšíme mluvit sebe

Str. 108

Tři barvy lásky

samotné, neţ ty druhé. Snad měl Diogenes na mysli právě takovéto lidi, kdyţ před více neţ dvěma tisíci lety řekl: „Máme dvě uši a jen jeden jazyk, abychom více naslouchali a méně mluvili.“ Jakub to pak vyjádřil takto: „Pamatujte si, moji milovaní bratří: kaţdý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu“ (Jak 1,19). Aktivní naslouchání je uměním, které nám připadá tak obtíţné, protoţe mozek můţe přijímat informace rychleji, neţ je člověk schopen mluvit. Je odhadováno, ţe jsme v průměru schopni vnímat 400 aţ 600 slov za minutu, zatímco většina lidí je ale schopna mluvit jen rychlostí 200 aţ 300 slov za minutu.

Kořeny a ovoce Přesto by si nikdo z nás neměl myslet, ţe u naslouchání jde o pouze technický problém: Nauč se správná gesta (jako například pokývnutí hlavou v pravý okamţik), pokládej správné otázky („Pochopil jsem tě dobře, ţe jsi…?“), udrţuj oční kontakt – a hle, další aktivní naslouchač je vyroben! Protoţe je aktivního naslouchání právě dnes tolik zapotřebí, existuje mnoţství tréninkových programů a Růst v lásce je nabídek, které toto téma pojednávají primárně (i kdyţ ne kořenem – nutně výlučně) z této technické stránky. V ţádném případě nezpochybňuji, ţe samotné tyto metody mohou přinést jistý aktivní uţitek, avšak neměli bychom je zaměňovat s aktivním naslouchání nasloucháním jakoţto projevem lásky. Podobné kurzy se soustřeďují výlučně na „sekundární ctnosti“, zatímco ovocem. Nikdy v základě celého tohoto tématu leţící „primární ctnosti“ jsou bychom neměli zcela přehlíţeny (viz str. 41 – 43).

toto pořadí chtít obrátit.

Nejlepší trénink v umění naslouchání nezačíná technikami. Protoţe aktivní naslouchání předpokládá opravdivý zájem o onoho druhého člověka, má hodně co společného s naším charakterem. Abychom byli schopni aktivně naslouchat, musíme se o druhého zajímat opravdu upřímně – a nejen dělat, jako by nás zajímal. Lidé, kteří jsou zakořeněni ve všech třech barvách lásky – spravedlnosti, pravdě a (zcela zvláště) milosti – budou umění aktivního naslouchání praktikovat jako přirozený vedlejší efekt. Růst v lásce je kořenem – aktivní naslouchání je ovocem. Abychom nikdy neměli toto pořadí chtít obrátit.

Praktické podněty Jestliţe toto bylo jasně řečeno, má potom také ovšem smysl se zabývat i nějakými těmi technickými aspekty aktivního naslouchání. Jestliţe tyto podněty nebudeme chápat jako náhradu za umění růst v lásce, pak mohou být velmi uţitečné:  Vědomě se soustřeďte na svého partnera v rozhovoru. Moţná, ţe si zpočátku budete myslet, ţe vás takovéto soustředění nepřiměřeně vyčerpá, ale ve skutečnosti můţete zaţít pravý opak. Kaţdá soustředěně provedená činnost nás probouzí, zatímco kaţdá nesoustředěná činnost nás uspává.  Všímejte si řeči těla toho, s kým mluvíte, tónu jeho hlasu, jeho poselství vyřčených „mezi řádky“.  Vyvarujte se zavádějících předčasných závěrů o tom, co vám váš partner chce sdělit. Jestliţe si myslíme, ţe víme přesně, co nám ten druhý chce sdělit, pak také

Tři barvy lásky

Str. 109

často uslyšíme právě to – nezávisle na tom, zda nám právě toto dotyčný skutečně chce říci nebo ne.  Pokládejte ověřovací otázky, abyste se ujistili, ţe jste toho druhého skutečně správně pochopili. Mnozí se obávají takovéto otázky klást, protoţe nechtějí vyvolat dojem, ţe napoprvé nesprávně naslouchali.  Dívejte se svému partnerovi při rozhovoru do očí. Oční kontakt je jedna z nejlepších moţností, jak se přinutit k pozornému naslouchání.  Vhodnými poznámkami dávejte najevo, ţe jste dotyčnému porozuměli. Opakujte jeho myšlenky svými vlastními slovy. Aktivní naslouchání druhému sděluje: „Rozumím, co cítíš.“ To neznamená ani souhlas, ani nesouhlas. Není to ani ţádným posouzením toho, zda jsou tyto pocity správné nebo falešné. Je to Postavte se zády spíše určitá forma přitakání, které se vztahuje na celou osobu. Od dotyčného či dotyčné to bude zpravidla k sobě. Podobá se vnímáno jako něco velmi příjemného, protoţe se s něčím to způsobu podobným setkáváme tak zřídka. Tím se pak snad také komunikace těch vysvětluje to, ţe skrze aktivní naslouchání lze lásku křesťanů, kteří se vyjádřit obzvlášť dobře.


při zastávání svého stanoviska vůbec nezajímají o to, aby pochopili pozici druhého.

 Všímat si detailů: Udělejte si tentokrát předsevzetí, ţe v průběhu příštích dní budete zvlášť přesně naslouchat, i kdyţ vám někdo bude vyprávět něco, o co se běţně příliš nezajímáte. Všímejte si detailů. Poznamenejte si je. Po nějakém čase tohoto člověka znovu oslovte a navaţte na tyto detaily. Při tom sledujte, jak to bude působit: na vašeho partnera v rozhovoru i na vás samotné! Toto cvičení můţete opakovat znovu a znovu.  Zády k sobě: Pro následující cvičení si předem vyhledejte partnera. Postavte se zády k sobě. Pak začněte spolu hovořit. Podobá se to způsobu komunikace těch křesťanů, kteří se při zastávání svého stanoviska vůbec nezajímají o to, aby pochopili pozici druhého. Vyzkoušejte si: Existují některá témata, při kterých je tento způsob komunikace obtíţnější, neţ je tomu u jiných témat?  Zpětná vazba: Veďte s nějakým člověkem, kterého jste předem zasvětili do pravidel tohoto cvičení, rozhovor na nějaké téma, které je pro vás plné konfliktního potenciálu, a to tak, ţe kaţdý z vás bude zastávat opačné stanovisko. Pravidla hry jsou následující: Poté, co osoba A vysvětlí své stanovisko, musí jej osoba B tak dlouho různými způsoby a různými slovy opakovat, dokud osoba A nedá najevo, ţe nyní cítí, ţe jí bylo porozuměno. Teprve pak můţe osoba B vysvětlit své vlastní protiargumenty a osoba A s ní pak jedná stejně, jako osoba B jednala před chvilkou s ní samotnou. Kdyţ jsem já sám toto cvičení dělal poprvé, všimnul jsem si, ţe na tomto poli jsem totálně zklamal (i kdyţ šlo o téma, ve kterém jsem velmi angaţovaný). Teprve po vícenásobně opakovaném cvičení se moje schopnost přiměřeně shrnout mínění druhého o něco málo zlepšila.

Tři barvy lásky

Str. 110


Cvičení 10 (M): Uč se umění obdarovávat

Existuje stará moudrost, která říká ţe „láska není ţádnou láskou, dokud není darována“. Pokud se láska neprojeví v nějakém zcela konkrétním aktu, nezůstává ničím jiným neţ pouhým dobrým úmyslem – představou, pouhým slovem, abstraktním pojmem. Jednou z nejkrásnějších moţností dát naší lásce k druhým konkrétní výraz jsou dárky. „Láska je tím nejpůvodnějším darem,“ píše Tomáš Akvinský. „Všechno, co jiného nám ještě můţe být nezaslouţeně darováno, se teprve skrze ní stává darem.“ Dar je ze své vlastní podstaty něčím nezaslouţeným. Například váš měsíční plat není ţádným darem. Ten jste si zaslouţili; tvrdě jste na něj pracovali (alespoň zpravidla tomu tak bývá). Dar je něčím zcela jiným. Dostáváte jej jednoduše proto, ţe vás někdo jiný miluje. Je vyjádřením milosti.

Připravit někomu radost kvůli Ježíši Jeden z lidí, pro které se obdarovávání druhých stalo jejich ţivotním stylem, je farář Paul Deitenbeck, jeden z nejprominentnějších evangelikálů v Německu a k tomu jeden z nejoriginálnějších křesťanů, které jsem kdy potkal. Doposud jsem jej navštívil dvakrát; při mé první návštěvě mi daroval obrovskou tabulku čokolády, při druhé pak pětimarkovou minci. „Ale ne abys to hodil do kostelní sbírky, Opravdový bratře Schwarzi!“, nabádal mě. Přátelé faráře Deitenbecka mi dárek má být říkali, ţe takto se vede kaţdému z jeho návštěvníků; je zcela nečekaný. nemoţné opustit jeho dům, aniţ byste nebyli obdarováni alespoň nějakým malým dárkem! Kdyţ Paul Deitenbeck zajde kolem Vánoc do řeznictví, můţe se docela dobře stát, ţe řekne: „Raduji se z toho, ţe se Jeţíš narodil. Pane řezník, pro kaţdého tady v krámu platím jednu klobásu!“ On sám k tomu říká: „Aţ mě budete pohřbívat, pak bych byl rád, abyste o mě řekli, ţe mi záleţelo na tom, dělat druhým lidem radost kvůli Jeţíši. V ţádném případě je nechci v první řadě obracet. Chci jim prostě dělat radost.“ Od Paula Deitenbecka jsem se naučil, ţe opravdový dárek má málo co společného s obvyklými obdarovávacími rituály, který kaţdý z nás dobře zná. Zatímco některé dárky dělají náš ţivot pestřejším a bohatším, jsou i takové, které jen prohlubují jeho rutinu a nudu. Jeden z mých přátel se musel svého času jakoţto novinář zúčastnit velké církevní oslavy biskupova ţivotního jubilea, při které všichni moţní gratulanti – v černých oblecích a s nudně šedými kravatami – jeden po druhém skládali tomuto biskupovi poklonu a předávali mu své dary. Tento přítel mi pak vyprávěl, ţe mezi těmito dary nebyl jeden jediný, který by onen biskup mohl nějakým způsobem pouţít! Téměř kaţdý gratulant mu předal rytinu s nějakým starým kostelíkem či podobným motivem a vše bylo okrášleno záplavou sáhodlouhých slov, které skutečně nikoho nezajímaly. Jak nudné!

Tři barvy lásky

Str. 111

I kdyţ biskup při téměř kaţdé nové rytině více a více unaveně zvolal: „Jak zajímavý je to motiv!“, či „To je ale hezký dárek!“, bylo na něm jasně vidět, ţe ţádný z těchto dárků jej v ţádném směru nepřekvapil. Musel jsem si pomyslet: Co jen si chudák biskup se všemi těmi rytinami počne? Pravděpodobně poputují za ostatními tam, kam směřovaly uţ i dárky z předchozího jubilea: do sklepa na biskupství.

Neomezené možnosti Opravdový dárek by měl být nečekaný. Přineste květiny nějakému člověku, který květiny jinak nikdy nedostává. Zeptejte se někoho na jeho názor v oblasti, ve které se dobře vyzná – a pak jej nechejte mluvit. Darujte biskupovi ţlutý karafiát a kousek pravého cukrového pendreku (a proboha nedávejte mu ţádné měděné rytiny!). Pozvěte někoho do divadla. Zavolejte nějakému osamělému starému člověku a pozvěte jej na nákupní výpravu do supermarketu. Dovolte někomu, aby s vámi mohl mluvit celé dvě hodiny. A ani jednou během toho rozhovoru nevyslovte slovíčko „já“ či větu v první osobě jednotného čísla. Zatímco Neměli bychom očekávat, ţe od lidí, které obdarujeme, pak také něco sami dostaneme. Právě takováto očekávání jsou příčinou celé té dobře známé dárkové rutiny, která nadělá více škody neţ uţitku. Jsem si vědom toho, ţe existují kultury, ve kterých by to byl prohřešek proti slušnosti, pokud bychom na dárek nereagovali také dárkem. Zde jde o sekundární ctnost „zdvořilosti“, a v takovýchto souvislostech je jistě správné drţet se zaběhlých konvencí. Avšak i v takovýchto situacích je důleţité, abychom nezapomněli na odpovídající primární ctnost vynalézavé lásky, v tomto případě vyjádřené nezaslouţeností a překvapivostí dárku.

některé dárky dělají náš život pestřejším a bohatším, jsou i takové, které jen prohlubují jeho rutinu a nudu.

Během jednoho semináře na téma lásky jsem vyzval účastníky, aby se navzájem nějak obdarovali. Měl na to přibliţně půl hodiny čas a obchody byly jiţ zavřené. Zpočátku jsem byl docela nejistý z toho, co se z tohoto cvičení vyklube. Odezva však byla ohromná. Jedna účastnice dostala jako dárek biblický verš, který se pro ni stal „prorockým slovem“. Jinému někdo z účastníků umyl auto, třetímu zazpívali další účastníci několikahlasou píseň. Bylo to nádherné! Na konci všichni velmi potěšeni mluvili o lásce, kterou v této skupině mohli proţít tak konkrétně – a jak jsem se později dozvěděl od jejich pastora, mluvilo se o tom ještě po půl roce! Co nám vlastně brání, abychom si častěji tímto nebo podobným způsobem pomáhali dělat ţivot krásnějším? Bůh by z toho měl jistě radost.

Podněty pro osobní praxi:  Dárek za pajdu: Udělejte nějakému člověku radost tím, ţe mu obstaráte dárek, který nebude stát více neţ padesát korun. Kdyţ se snaţíte obstarat či vyrobit dárek s takto poměrně malými náklady, jsou pak jeho účinky často větší, neţ kdyţ za tři stovky koupíte standardní kytici nebo za stovku nějakou nudnou láhev vína. Mimochodem nemám nic proti tomu, kdyţ se rozhodnete, nějakým takovým dárkem obdarovat i mne. Můţete si být jistí, ţe se z něj budu ohromně radovat (pokud to tedy nebude měděná rytina)! Moje adresa: Diedersbüller Str. 6, D-25924 Emmelsbüll.

Tři barvy lásky

Str. 112

Cvičení 11 (Č): Používej svůj humor


Pro mnohé nekřesťany je církev tím posledním místem na zemi, kde by čekali, ţe se setkají s radostí a humorem – a pro mnohé křesťany také. Mnohé sbory a farnosti to vzhledem k absenci humoru a radosti dotáhly přímo k dokonalosti. Vše zde probíhá smrtelně váţně a smutně – a pokud by při nějaké příleţitosti zazněl spontánní, zvučný smích, můţeme si být jisti, ţe to můţe být pouze smích nějakého opilce. Křesťan přeci něco takového nedělá.

Schopnost smát se sami sobě a svým nedokonalostem je aktem víry, důkazem důvěry vůči Bohu, který nás miluje takové, jací skutečně jsme.

Láska a humor Mezi absencí humoru a absencí lásky existuje jasná souvislost. Proto farnosti a sbory, které bojují proti humoru, také mají potíţe s láskou. Při našich výzkumech jsme porovnávali koeficient lásky s koeficientem humoru – a statistická korelace se zde prokázala jako významná!

Mám tu zkušenost, ţe víra bez humoru můţe velmi lehce vést k dogmatismu a sebespravedlnosti, k ideologickému myšlení a fanatismu. Člověk bere sám sebe příliš váţně, smrtelně váţně, a atmosféra, kterou kolem sebe pak šíří, tomu pak také odpovídá: zahořklá, hrozně trpká, doslova umrtvující. Ideologové nejsou schopni smát se sami sobě, protoţe takovýto smích by byl koncem jejich ideologie! Je to právě tato smích zakazující mentalita, spojená se spasitelským komplexem a s potřebou mít pravdu za kaţdou cenu, co z mnoha našich skupin, společenství, sborů či farností dělá to, čím jsou: shromáţděními lidí bez jakéhokoli vyzařování a přitaţlivosti.

Humor odbourává napětí Sotva něco jiného s takovou jistotou vytváří moţnost přiblíţit se druhému člověku neţ smích. Nejspíše všichni jsme jiţ někdy zaţili, jak jedna jediná chvilka společného smíchu proměnila do té doby napjatou, úzkostlivou atmosféru v atmosféru plnou vřelosti, radosti a tvůrčí energie. Já sám se často ocitám v situacích, kdy musím na různých konferencích mluvit o tématech nabitých emocemi a konfliktním potenciálem. Často jsou mezi účastníky zástupci obou stran, které jsou vzhledem k dané otázce ve vzájemném tvrdém sporu. A já velmi jasně vnímám, jak kaţdé z těchto znepřátelených stran čeká jen na to, zda moje argumentace přilije vodu na jejich mlýn nebo na mlýn jejich „protivníků“. Dívají se na mě jejich zarputilé obličeje. V takovýchto případech je ve vzduchu neuvěřitelně velké napětí, které mě ţene k modlitbě a k tomu, abych se ptal: „Boţe, jak do této atmosféry mohu vnést ducha vzájemnosti?“ A mohl jsem být znovu a znovu svědkem toho, jak osvobozující účinek má v takovýchto situacích – a nejen v takovýchto! – pracovat s obzvlášť velkou dávkou humoru: např. na stěnu promítnutá karikatura, na které jsou pozice, které ony znepřátelené strany tak zarputile zastávají, představeny z nějaké nezvyklé, velmi

Tři barvy lásky

Str. 113

lidské stránky; nějaký příběh, ve kterém si děláme legraci z vlastní nedostatečnosti; nebo nějaký vtip, kterým vyjádřím svoji vlastní nejistotu uprostřed nějaké podobně nepříjemné situace. Reakce prozatím byly vţdy tytéţ: Účastníci se uvolnili, pohodlně se zase opřeli, hodili si nohu přes nohu, obličeje se jim rozjasnily, jejich hlasy začaly znít méně fanaticky, začali se mi přátelsky dívat do očí a začali se zájmem naslouchat. Rozhovor pak dále probíhal kvalifikovaněji, láskyplněji, duchovněji. A to vše jen proto, ţe tito účastníci měli příleţitost společně se hlasitě zasmát tomu, co se do té chvíle snaţili vyřešit pouze v dusné atmosféře neústupnosti! Radostnost, humor a smích jsou podivuhodné a snadno dostupné nástroje pomáhající zdravě uvolnit vztahy s ostatními lidmi. Umoţňují nám odbourávat rozpaky a napětí. Vytvářejí pozitivní klima a jsou – jak zjistili lékaři – velmi účinným prostředkem proti depresím. „Kdybych neměl ţádný humor,“ měl jednou říci Mahátma Gandhi, „jiţ dávno bych spáchal sebevraţdu.“

Smějte se sobě samotným! Samozřejmě, ţe existují zlé, nečisté, poniţující a zraňující druhy humoru. Tento pseudo-humor zde samozřejmě doporučovat nechci. Mám zde na mysli takový druh humoru, který nám umoţní smát se sobě samotným – zvláště svým vlastním slabostem. Pro mnohé Vím o sobě velmi dobře, ţe jiţ v mnoha případech mě zachránila právě tato schopnost vidět na situaci i její komickou stránku a zasmát se sobě samému a své vlastní nedokonalosti. Od té doby, co jsem si předsevzal, ţe bych rád byl vţdycky tím prvním, kdo bude mít příleţitost se zasmát svým vlastním slabostem, se mi psychicky daří mnohem lépe. Kdyţ to pak později udělají i ostatní, jsem většinou jiţ tak daleko, ţe se mohu ze srdce smát spolu s nimi! Takto mohu na kritiku reagovat mnohem klidněji.

nekřesťany je církev tím posledním místem na zemi, kde by čekali, že se setkají s radostí a humorem – a pro mnohé křesťany také.

Kdo není schopný smát se sám sobě, má také potíţe se svým sebepřijetím. A kdo nemůţe přijmout sám sebe, bude mít také potíţe s přijetím druhých. Takto je moţné vysvětlit, ţe lidem, kterým chybí humor, také často téměř chybí schopnost milovat.

Humor nám připomíná, ţe nejsme neomylní. Diktátoři a fanatici – i křesťanští fanatici – mají jen zřídka smysl pro humor, protoţe se povaţují za neomylné. Jakmile kolem nich začíná být něco k smíchu, přestává pro ně kaţdá sranda. Humor nám pomáhá zapomenout na svoji často aţ příliš nadmutou váţnost. Je výrazem naší převahy nad oním ţalostným stavem, do kterého se díky naší úzkoprsosti někdy sami vmanévrujeme. Schopnost smát se sami sobě a svým nedokonalostem je aktem víry, důkazem důvěry vůči Bohu, který nás miluje takové, jací skutečně jsme.

Str. 114

Při našich výzkumech jsme porovnávali koeficient lásky s koeficientem humoru – a statistická korelace se zde prokázala jako významná!

Tři barvy lásky

Podněty pro osobní praxi:  Jak humor odbourává napětí: Poznamenejte si alespoň jednu situaci, ve které jste proţili, jak humor v nějaké napjaté situaci pomohl uvolnit atmosféru.  Smát se zakázáno: Abyste si mohli zkusit, jak důleţitou – a pozitivní – roli v lidském ţivotě má úsměv a smích, udělejte předsevzetí, ţe po celý den se nebudete smát, ba ani se na nikoho neusmějete. A pak na konci dne vyhodnoťte tyto zkušenosti.

Téměř všichni lidé, kteří se do tohoto cvičení pustili, mi poté řekli, ţe je museli jiţ po několika málo hodinách – někteří jiţ po několika minutách – přerušit, protoţe jasně cítili: „Takto ţít je pro mě nemoţné!“ A smyslem tohoto cvičení je právě toto jednou jasně proţít. Jak dlouho to vydrţíte vy?  Smát se sami sobě: Kdyţ se vám příště něco nepovede, pak si nic nevyčítejte, ale srdečně se zasmějte nad svojí nedokonalostí. Vesele pak i druhým povyprávějte o vaší nešikovnosti, takţe se tomu můţete zasmát spolu s dalšími přáteli. Moţná, ţe si toto předsevzetí budete muset dávat mnohokrát, dříve neţ toho budete schopni. Ale buďte si jisti: Smích nad sebou samotným je naučitelný, prohlubuje vlastní štěstí a dělá z vás velmi příjemného společníka.

Tři barvy lásky

Cvičení 12 (Z): Nechej lásku procházet žaludkem

Str. 115


Jeden z nejhezčích dní svého ţivota jsem strávil v malém italském pobřeţním městečku Cammogli. „Sagra del Pesce“ – tak zde místní říkají jednomu zvláštnímu svátku: V místním rybářském přístavu je při této slavnosti kaţdý pozván ke obrovské pánvi, která byla vyrobena v přístavu a která je moţná největší pánví na světě. Přátelští hostitelé pak do této pánve sypou ryby téměř po centech. Obyvatelům městečka a jejich hostům je pak dopřána ta čest, ţe je mohou zdarma konzumovat. Musíte si to dobře představit: Stovky lidí, kteří se vzájemně neznají, se shromáţdí kolem jedné obrovské pánve, rozezní se zvony, všude vlají prapory, z kaţdého koutu to děsně páchne rybinou, ruce jsou olepené od mastnoty, víno teče proudem, lidí zpívají, tancují, připíjejí si navzájem – a to vše pozdě do noci. Kvalita oněch můţe být moţná trochu pochybná, bez jakýchkoli pochyb je však přátelskost a spontaneita Cammogličanů. Dokonce i já, který jsem tam dorazil jako zcela cizí člověk, jsem se mohl zcela dle svého dosyta najíst! Mamma mia, jací skvělí lidé! Většina lidí, kteří mě znají, vědí, ţe jídlo patří k mým velkým vášním. Miluji vůni a chuť dobře připravených pokrmů a především miluji společenství s lidmi, se kterými můţu bez časového tlaku celé hodiny sedět u stolu, abychom v uvolněné atmosféře a u dobrého vína mohli společně řešit problémy celého světa. Mými oblíbenými pokrmy jsou musaka, suši, raclette, špíz churasco al radicchio, indonéská omáčka gado-gado, grilovaná obří kreveta gambas, domácí dušené dim-sim, jehněčí s gorgonzolou, tradiční korejská marinovaná zelenina kimch‘i, klokaní maso na čočce s mátou, plněné papriky, kořenící pasta mangochutney, korejské psí maso, ţenšenový čaj, banánová Společná jídla jsou zmrzlina… no prostě téměř vše, co dostanu na talíř od jednou milých lidí!

Pozvání k jídlu a růst církevních obcí

z nejkrásnějších možností, jak prožít, jak láska může být konkrétní.

Kdyţ jsme před několika lety uzavřeli náš velký mezinárodní výzkum příčin růstu církevních obcí, mezi stovkami jiných zajímavých výsledků se vyskytoval jeden údaj, ze kterého jsem měl obzvlášť radost: V rostoucích církevních obcích je kaţdý z křesťanů pozván nějakým druhým členem této obce ke společnému jídlu průměrně šestnáctkrát za rok, v menšících se obcích pak pouze desetkrát. Mezi četností pozvání k jídlu a růstem církevní obce tedy existuje jasná souvislost! Není to potěšitelný výsledek? Někteří posměváčci tento výsledek komentovali tak, ţe říkali, ţe růst ve velkých církevních obcích se pak nejspíše nevztahuje k počtu návštěvníků bohosluţeb, ale k jejich celkové hmotnosti. Avšak to není vůbec pravda. Lze statisticky dokázat, ţe obce, ve kterých se lidé vzájemně častěji zvou ke společnému jídlu, jsou charakterizovány také větší pravděpodobností rostoucího počtu návštěvníků bohosluţeb. A mě to vůbec neudivuje. Společná jídla jsou přeci jednou z nejkrásnějších moţností, jak můţeme celostně proţít něco z toho, jak se láska můţe stát konkrétní.

Tři barvy lásky

Str. 116

Je krásné, kdyţ skupiny ve farnosti či sboru začínají svá setkání společným jídlem. Odloţte své obavy, ţe během těchto chvil se neděje nic „uţitečného“. A navíc – co kdyţ i takto strávený čas je vlastně svým způsobem také „uţitečný“? Při kaţdém společném jídle stráveném v srdečné atmosféře přeci zvyšujete „koeficient lásky“ své skupiny – a skupina s vysokým koeficientem lásky smí očekávat, ţe na druhé bude působit přitaţlivě a ţe poroste. Co byste chtěli více „uţitečného“?

Mezi četností pozvání k jídlu a růstem církevní obce existuje souvislost. Není to potěšitelný výsledek?

Společná jídla v Bibli

Ne nadarmo je v Bibli na tolika místech řeč o společných jídlech a hostinách. Začíná to jiţ v prvních knihách Písma svatého, kde uzavření Boţí smlouvy s lidem Izraele bylo zpečetěno společnou hostinou (Ex 24,11). A končí to v posledních kapitolách knihy Zjevení, kde čteme: „Blahoslavení, kdo jsou pozváni k hostině Beránkově“ (Zj 19,9). Mezi tím se na spoustě nejrůznějších míst dozvídáme o rozhodujícím, vskutku svátostném významu společného jídla: Ať uţ při té příleţitosti, kdy Jeţíš zve celníka Zachea, aby slezl ze svého stromu, a sám se k němu pozve na jídlo, či kdyţ jindy zas sytí 5.000 lidí chlebem a rybami, nebo kdyţ se při svatbě stará o to, aby bylo dostatek vína – se společnými hostinami se v Bibli setkáváme na kaţdém kroku. Chceš účinně přispět k růstu své farnosti či svého sboru? Pak udělej toto: Pozvi nějakého člověka k jídlu. Jestliţe neumíš vařit, nevadí. Prostě šoupni zmraţenou pizzu do trouby. Nebo si ji z nejbliţší pizzerie objednej aţ domů. Pak na stůl postav vázu s květinami, nalij sobě a svému hostu skleničku vína, zapni CD přehrávač, strč do něj Schubertův Forellenquintett, zapal svíčku, poděkuj Bohu za jeho přítomnost – a uţívej si ţivota.

Podněty pro osobní praxi:  Pozvání k jídlu: Pozvěte ke společnému jídlu nějakého člověka, o kterém tušíte, ţe z toho bude mít radost (můţe to být do nějaké restaurace nebo k vám domů): Pokuste se během vašeho rozhovoru při jídle uplatnit některé z principů této kapitoly. Poté si projděte kaţdou z uvedených oblastí a ptejte se, jak se vám ten který princip podařilo naplnit.

Vnímání očima druhých (cvičení 3) Upřímnost (cvičení 4) Důvěra (cvičení 5) Zranitelnost (cvičení 6) Odpuštění (cvičení 7) Transparentnost (cvičení 8) Aktivní naslouchání (cvičení 9) Dárky (cvičení 10)

Ano

Ne

q q q q q q q q

q q q q q q q q

Tři barvy lásky Humor (cvičení 11)

Str. 117

q

q

Str. 118

Tři barvy lásky

Kapitola 4: Společný růst

Osm cvičení, která mohou ve vaší farnosti či sboru pomoci prohloubit atmosféru lásky

Jestliţe lidé cítí, jak v ţivotě nějakého křesťana září světlo Boţí lásky, pak je to mocné svědectví. Bůh nám ovšem daroval ještě účinnější prostředek: celou skupinu křesťanů, nebo dokonce celou církevní obec, sbor, farnost, která můţe mnohem plněji zrcadlit nejrůznější barvy a odstíny Boţí lásky. V této kapitole půjde o to, tento Boţí dar křesťanské komunity vztáhnout na zcela konkrétní otázky všedního ţivota. Křesťanské skupiny, které se ve svém ţivotě pokusí praktikovat zde naznačené principy, mohou proţít, posílení přitaţlivé síly, která z nich do okolí vychází.

4

Tři barvy lásky


Str. 119

Cvičení 1: „Nebojte se vonět!“

Hinduistu Mahátma Gandhiho jednou navštívili dva západní misionáři. Chtěli od něj vědět, co by měli dělat pro to, aby Indové lépe porozuměli Jeţíšovi. „Pomyslete na tajemství růţe,“ řekli jim Gandhi. „Ta nedělá vůbec nic, ale voní. A proto je také všemi milována. A tak se ani vy nebojte vonět, pánové!“ Říká se, ţe oni misionáři pak odcházeli značně zaraţeni. Očekávali totiţ nějakou konkrétní metodu, kterou by mohli aplikovat ve svých snahách přivést Indy k Jeţíšovi. Rada „Nebojte se vonět!“ se očividně do jejich zásobníku misionářských metod nehodila a uvedla je do značných rozpaků! Kdyţ jsem slyšel tento příběh o Mahátmovi Gandhim, rozsvítilo se mi: Vţdyť přesně toto je klíčem k evangelizačnímu vyzařování jakékoli církevní obce či jakéhokoli křesťanského společenství! Bible pouţívá podobný obraz, kdyţ říká: „Jsme totiţ jakoby vůní kadidla, jeţ Kristus obětuje Bohu; ta vůně Pomyslete na proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí tajemství růže. k zahynutí“ (2 Kor 2,15). Křesťanské obce by měly být místy, ze kterých vychází tato libá vůně lásky.

Ta nedělá vůbec nic, ale voní. A proto je také všemi milována.

Vůně života

Lidé nemají zájem o to, aby poslouchali naše poučování o lásce. Chtějí však vnímat vůni lásky. A já jsem přesvědčen o tom, ţe na to mají nárok. Jeţíš sám popsal, jak tento princip vůně lásky funguje, kdyţ při své řeči na rozloučenou řekl: „Podle toho všichni poznají, ţe jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým“ (Jan 13,35). Láska voní! Ve smrtelné zatuchlosti našeho času musí z křesťanů a z křesťanských obcí vycházet vůně ţivota. Jak ale v nějaké církevní obci, skupině či společenství můţe takovéto klima vzniknout? Vzpomeňte si ještě jednou na onu tříbarevnou grafiku, kterou jsme v různých podobách představili v prvních dvou kapitolách této knihy. Jestliţe se podíváme na celosvětové křesťanstvo, pak vůbec není problémem to, ţe by nějaké z těchto barev zcela chyběla. Naopak. Nespočetně skupin si do svého štítu vepsalo boj za sociální spravedlnost (zelený segment), angaţovaně pracují na tom, aby měřítka Boţího království získala svoji platnosti i v oblasti politiky – a distancují se od křesťanů, kteří za svůj hlavní úkol dne povaţují něco jiného. Jiné skupiny jsou zcela soustředěny na prosazování biblické pravdy (červený segment), ve všech otázkách staví do centra Boţí slovo – a bojují proti křesťanům, jejichţ sluţba se rozvíjí více v zeleném nebo modrém barevném segmentu. A konečně existují početné skupiny, které zdůrazňují Boţí milost (modrý segment), které do středu své pozornosti a sluţbu kladou přijetí a toleranci – a pohrdají těmi, kteří nejsou přesně stejní, jako oni sami. Problémem zde nejsou ty barvy, které kaţdá z těchto skupin ve svém ţivotě a ve své sluţbě zrcadlí, a ani ty, které nezrcadlí. Problémem je spíše to, ţe kaţdá z těchto skupin má sklon k distancování se od těch skupin, které zdůrazňují jiné barvy neţ ony samy. Takto má kaţdý svoji pravdu, kdyţ ty druhé – a často právem – kritizuje za to, ţe jsou jednostranní a ţe podceňují některé z podstatných částí biblické zvěsti. Čeho si ale, zdá se, uţ nikdo nevšimne, je jeho vlastní jednostrannost. A velmi málo

Str. 120

Tři barvy lásky

lidí si je pak vědomo toho, ţe svoje nejlepší síly spotřebují na to, aby bojovali proti druhým, místo aby vydávali vůni Boţí lásky. Abychom tuto vůni vydávali, musíme se snaţit v našich obcích rozvíjet zdravou, radostnou a vstřícnou atmosféru. Bohuţel je v mnoh křesťanských kruzích rozšířena spíše atmosféra charakterizovaná předpojatostí, dogmatismem a sebeobranným postojem vůči čemukoli novému. Jedním z nejvíce škodlivých postojů, se kterými jsem se kdy setkal, je postoj všeobecného aktivního odmítání čehokoli a kohokoli, co či kdo přesahuje můj vlastní horizont myšlení. A pak, nezávisle na tom, jak velkolepé výkony můţe takováto skupina podávat v jednom určitém barevném segmentu, je velmi pochybné, ţe by z takovéto atmosféry mohla Boţí láska šířit svoji podivuhodnou vůni.

Setkání s jinými tradicemi Jestliţe chceme růst v lásce, musíme přestat přemýšlet pouze v úzkoprsých kategoriích našeho skupinového, sborového či farního egoismu. Setkání s jinak zaměřenými křesťany (z jiné země, jiné církve, zastávajícími jinou teologickou tradici, praktikujícími jiný způsob spirituality apod.) často vede ke zkušenostem podivuhodně rozšiřujícím náš obzor. V této oblasti jsem se mnoho naučil od Helmuta Golwitzera, berlínského profesora teologie, který za doby nacismu patřil k tomu málu Němců, kteří se odváţili vzdorovat Hitlerovi a který se i později angaţoval mezi nejrůznějšími církevními a společenskými Lidé nemají skupinami – a právě proto byl přijímán velmi rozporuplně. zájem o to, aby Pro jeho ţivot bylo charakteristické, ţe měl řeč u příleţitosti pohřbu jak tehdejšího spolkového prezidenta, poslouchali naše tak teroristy, který byl po dlouhá léta označován za poučování o lásce. státního nepřítele č. 1. Liberálové Helmuta Golwitzera nazývali „pietistou“ (coţ bylo chápáno jako nadávka), Chtějí však pietisté jej nazývali „politickým aktivistou“ (opět chápáno vnímat vůni lásky. jako nadávka), teroristé jej povaţovali za „reakcionáře“, tehdejší generální sekretář CDU jej očerňoval jako „otce terorismu“. Gollwitzer si z toho nikdy příliš nedělal. Proč? Protoţe evangelium jej osvobodilo od strachu z osočování jakéhokoli druhu! Před nějakou dobou mě v jednom dopise napsal slova, která jsem si vědomě zvolil za své ţivotní motto: „Nemůţeme přeci evangelium zavřít ani do ortodoxních, ani do liberálních, ani do pietistických, ani do barthiánských vězení se všemi jejich tak častými předem danými přesvědčeními o tom, co evangelium smí říci a co říci nesmí, ve které z ţivotní oblastí smí působit a ve které nesmí. Evangelium se šíří ze své vlastní moci a tam, kam se rozšíří, vede lidi přes veškeré jejich mnohé odlišnosti dohromady.“

Skupinový experiment:  Pozvěte do své skupiny na návštěvu nějakého křesťana z jiné církve či z jiného společenství, které je takového zaměření či ţije křesťanství takovým způsobem, ţe s tím máte většinou potíţ to pochopit či přijmout. Nechejte jej vyprávět o jeho zkušenostech s Bohem. Udělejte předsevzetí, ţe se s ním při této příleţitosti nebudete dohadovat a přít, ale ţe se budete skrze naslouchání jeho zkušenostem učit, jakými různými způsoby Bůh jedná.

Tři barvy lásky


Str. 121

Cvičení 2: „Prostě jen tak“

V městečku, kde jsem sám vyrostl, rozvinul můj otec v sedmdesátých letech program rozvoje církevní obce, který se nazýval „přehledná obec“ a stal se známým daleko za hranicemi našeho města Herne. Byl to program zaloţený na návštěvní sluţbě, který si kladl za cíl lidem, kteří neznali Krista, otevřít přístup k ţivé víře.

Jarní pozdrav Tento program zahrnoval jednu akci, která nám zvlášť dělala radost. Tato akce se nazývala „Jarní pozdrav“ a fungovala následujícím způsobem: Na začátku jara se všichni spolupracovníci přijdou na své řádné setkání o půl hodiny dříve. Ve sborovém centru je připraveno mnoţství svazečků petrklíčů. Kaţdý spolupracovník si vezme dva z nich a má za úkol je odnést do dvou domácností ve svém sousedství. Při tom má dodrţet pouze dvě pravidla:  Pravidlo hry č. 1: Je třeba předat svazeček květin a říci: „Je začátek jara. Rádi bychom vám s naším sborem udělali radost a předali vám tyto květiny.“  Pravidlo hry č. 2: Kdyţ je spolupracovník dotázán, proč to dělá (a můţete si být jistí, ţe se na to zeptají kaţdého!), je zakázáno říkat cokoli o milosti víry nebo štěstí z vykoupení nebo zmiňovat cokoli jiného duchovního. Má pouze říci: „Jenom tak. My máme radost, a tak jsme chtěli, abyste ji měli také.“ Kdekoli tato akce probíhala a lidé se drţeli těchto pravidel, byla odezva ohromná. Navštívení lidé se příliš často ve světě s takovouto obyčejnou radostí nesetkávají a byli tímto gestem většinou velmi potěšeni – a ti, kteří je navštěvovali, byli vděční, ţe konečně jednou nemusí být v roli církevních „Je začátek jara. propagandistů víry nebo výběrčích finančních příspěvků, My máme radost, ale ţe mohou zcela bez jakéhokoli přesného účelu dělat něco, co všem zúčastněným přináší radost.

a tak jsme chtěli, abyste ji měli také.“

„Písmo a modlitba“

Jak jiţ bylo řečeno: Sbory a farnosti kolem našeho městečka si tohoto programu všimly, a tak byl „Jarní pozdrav“ organizován i v jiných částech Německa. Velmi dobře si ještě vzpomínám na jeden večer, kdy se tato akce měla konat v jednom sboru v Siegerlandu. (Pro ty, kteří se nevyznají v církevní geografii Německa, připojuji poznámku, ţe Siegerland patří k nejzboţnějším protestantským oblastem na mapě Německa; říká se, ţe Siegerlanďáci jsou schopni během jedné bohosluţby Pána Jeţíše přijmout za svého Spasitele aţ třikrát po sobě!) Bylo to poprvé, co byla tato akce organizována v nějakém sboru na venkově. Proto organizátoři byli toho názoru, ţe vše je třeba trochu přizpůsobit venkovským poměrům. Prý není moţné na venkově na začátku jara rozdávat svazečky květin, protoţe těch má kaţdý na zahrádce spoustu. Aţ potud bylo vše v pořádku. Zajímavé ale bylo, co organizátoři svým spolupracovníkům dali na rozdávání místo těch květin: Pohlednice s křesťanskými citáty! Všichni asi znáte takové ty větičky jako „Skryti v rukou dobrých mocností“ a k tomu obrázek zapadajícího slunce, duhy nebo

Str. 122

Tři barvy lásky

rozkvetlé jabloně. Obávám se, ţe jiţ tímto bylo velmi citelně porušeno druhé pravidlo hry. Pak akce odstartovala. Přibliţně za půl hodiny se spolupracovníci vrátili zpět do sborového domu a kaţdý z nich se mohl podělit o to, jaké zkušenosti na své výpravě udělal. První začal vyprávět: „No, napřed jsem předal tu pohlednici a pak jsme mlčeli… a mlčeli… a pak jsem to uzavřel čtením z Písma a modlitbou.“ Druhý říká: „Já jsem přečetl úryvek z Písma hned při pozdravení a pak Proč tolik lidí, jsme se modlili.“ Třetí četl Ţalm 23, a tak podobně to šlo i dále. Aţ konečně přišla na řadu pastorova ţena a řekla: kteří do farnosti „Já jsem tam jen tak stála a jednoduše naslouchala. A či do sboru přišlo mi, ţe to bylo velmi důleţité pro nás pro oba.“ Jestli si dobře vzpomínám, byla tato ţena jediným vstoupí předními spolupracovníkem, který dodrţel pravidla hry! dveřmi, opět Pro mě byla tato zkušenost příznačná. Jakkoli jsem se zakrátko z této skupiny, které očividně nedělalo ţádné problémy do cizího domu vpadnout rovnou s Biblí, mohl mít jistě velkou odcházejí dveřmi radost, i tak jsem se nemohl zbavit podezření, ţe tito lidé zadními? tak samozřejmě pouţívali „čtení z Písma a modlitbu“ především proto, ţe se zcela odnaučili, jak mohou podobnou návštěvu proţít prostě „jen tak“!

Nepochopte mě špatně: Já skutečně nemám vůbec nic proti čtení z Písma a modlitbě. Avšak myslím si, ţe nějaká farnost či sbor ztrácí určitý důleţitý rozměr svého ţivota a sluţby, jestliţe všechny aktivity jsou vnímány jen ve světle toho, jak často je při nich pouţita Bible. A také si myslím, ţe evangelizační přitaţlivost takovéhoto sboru by byla větší, pokud by v něm bylo více akcí, které by se konaly „prostě jen tak“!

Proč lidé opouštějí farnosti a sbory V jednom křesťanském magazínu jsem četl rozhovor s jedním čerstvě obráceným křesťanem, který zde uvaţoval o svém předchozím ţivotě. „Víte,“ řekl, „to jediné, co nyní postrádám, je společenství, které jsem míval s lidmi v hospodě. Hodně jsme tam společně vysedávali, smáli se, vypili si své pivko, vyprávěli různé příběhy a měli prostě dobrou zábavu. Bohuţel takovéto společenství mezi křesťany neexistuje. Od té doby, co jsem křesťanem, nemám ţádné místo, kde bych mohl s druhými mluvit o svých vlastních vnitřních bojích a chybách – aniţ by mi hned někdo druhý dělal kázání nebo citoval nějaký biblický verš.“ Takovéto výpovědi nás mohou citlivě zasáhnout. Nebude právě toto důvod, proč mnozí lidé, kteří se právě rozhodli pro Krista, jiţ brzy zas ukáţí církvi záda? Jeden výzkum ukázal, ţe křesťan, který je dlouhodobě členem nějaké církevní obce, pěstuje průměrně sedm přátelských kontaktů k jiným členům této obce, zatímco lidé, kteří po počátečním rozhodnutí se pro Krista brzy opět církev opouštějí, uzavřeli v průměru pouze dva takovéto kontakty. „Faktor přátelství“ se zdá být pro náš duchovní růst přinejmenším stejně tak důleţitý jako teologické faktory. Jestliţe nějaká církevní obec nabízí výlučně akce, které mají evangelizační dimenzi nebo zdůrazňují křesťanskou nauku, můţe pak dojít k výstřelu do vlastních řad. Velká část lidí, kteří díky této strategii do takovéto obce vstoupí předními dveřmi, zpravidla ji pak jiţ zakrátko opět opouští dveřmi zadními. Právě sbory a farnosti, které

Tři barvy lásky

Str. 123

velmi silně zdůrazňují evangelizaci, by se neměli ostýchat nabízet i taková setkání, která budou zaměřena pouze a jedině na to, aby přispěla k prohloubení vztahů mezi křesťany a vytvářela prostor pro navazování vztahů nových.

Akce, které prostě jen dělají radost Proto: Dělejte ve své farnosti či ve svém sboru akce, které prostě jen tak dělají radost. Organizujte různé společné podniky. Hledejte příleţitosti, kdy si můţete vzájemně s něčím vypomoci. Zvěte se vzájemně na Uvnitř přátelství návštěvu. Udělejte si čas na pěstování společných hobby. vzniká vztah, Uvnitř přátelství vzniká vztah, jehoţ jediný účel spočívá v tom, aby si jej ti dva s chutí uţívali. Křesťané, které se jehož jediný účel právě toto odnaučili, budou sotva schopni získat svět pro spočívá v tom, Jeţíše.

aby si jej ti dva s chutí užívali.

Jiţ mnohokrát jsem slyšel, jak osvobodivé můţe být, kdyţ ve sborech či farnostech, ve kterých se při kaţdé akci klade otázka: „A co z toho vzejde duchovního?“, se lidé konečně jednou mohou také setkat „jen tak“, bez jakéhokoli konkrétního účelu. Poté, co jeden sbor v severním Německu poprvé zcela vědomě organizoval podobnou „Jenom tak“ akci (nazývali to „Svátek lásky“), jedna spolupracovnice se ihned poté ptala: „Proč se takovéto akce u nás vlastně nekonají častěji?“ Ano, vlastně proč ne?

Skupinový experiment:  Zorganizujte se svojí skupinou akci podobnou výše popsanému „Jarnímu pozdravu“ – avšak bezpodmínečně se při ní drţte zmíněných pravidel hry! Poté se podělte o zkušenosti, které při této akci uděláte. Příjemnou zábavu!

Str. 124

Cvičení 3: „Nuda zakázána“

Tři barvy lásky


Doposud jsem přečetl přes 200 knih pojednávajících o lásce. Téměř kaţdý autor se na některé stránce zabývá otázkou, co je protikladem lásky. Přitom zde existují, zhruba řečeno, dva směry: Jedni zastávají názor, ţe protikladem lásky je „nenávist“; druzí pak zde – v závislosti na pozadí – mluví buď o „bázni“ nebo „strachu“. Ačkoli myslím, ţe obě odpovědi v sobě mají kus pravdy, rád bych vás pozval, abychom zkusili zváţit třetí tezi. Protikladem lásky, tak mi to připadá, je nuda. Tím nechci říci, ţe kaţdá církevní obec, která není nudná, je jiţ tím také nutně plná lásky. Avšak obráceně platí: Láskyplná obec nebude nikdy nudná. Láska uvolňuje tolik fantazie a kreativity, ţe nuda, lhostejnost a apatie zde nemají místo. Láska, o které mluví Bible, je vţdy charakterizována tolerancí. Jsem vše přesvědčen, ţe existuje oblast, kde tolerance nemá ţádné místo: nuda ve farnosti či ve sboru. Pokud platí, ţe nuda je protikladem lásky, pak tolerování nudy znamená tolerování nepřítomnosti lásky. V této Láskyplná církevní oblasti je většina z nás dnes aţ příliš tolerantní. obec nebude nikdy

„Je to tak strašně nudné…“ Moţná ţe se zdráháte to takto nazvat, ale nejsou i některé farní či sborové akce, které znáte, také od počátku do konce zcela nudné? Pokud takovéto zkušenosti nemáte, tím lépe. Avšak pokud se vás to týká, měli byste se váţně ptát, zda tato situace není v posledku způsobena chybějící fantazií lásky.

nudná. Láska uvolňuje tolik fantazie a kreativity, že zde pak nuda nemá žádné místo.

Kdyţ jsem se jednou ptal mladé účastnice setkávání malého domácího společenství, co povaţuje za největší problém v její skupině, odpověděla: „Všechno je tak strašně nudné!“ Znovu a znovu slyším, ţe ţe mnoho sborů či farností s tímto základním problémem zápasí. Neděje se zde nic nového. Nic není očekáváno. Všechno je rutina. A lidé, kteří se sami nudí, nudí i druhé. Takto se začarovaný kruh nudy stále točí dokola.

Zpět k první lásce Problém vyprchaného nadšení existoval jiţ v době Nového zákona. Pravděpodobně měl Bůh nějakou takovouto situaci před očima, kdyţ vizionáři Janovi vloţil do srdce následující slova pro církevní obec v Efezu: „Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti… Ale to mám proti tobě, ţe uţ nemáš takovou lásku jako na počátku“ (Zj 2,2-4; ČEP). Bible kralická a Český katolický překlad zde mluví o tom, ţe obec v Efezu opustila svoji „první lásku“, Bible 21 pak zmiňuje ztrátu „počáteční lásky“. První láska – to je láska, která hoří nadšením a vášní. Lidé, kteří Jeţíše poznali teprve nedávno, zpravidla takovouto lásku vyzařují – dokud si mnozí z nich (často pod vlivem dávno usazených křesťanů) neosvojí negativní, reptající, skeptický postoj. Někdy během své cesty se začnou nudit a sami kolem sebe nudu šířit. Problém je to, ţe téměř nikdo tuto nudu rozpozná jako hluboce duchovní problém: znamení toho, ţe chybí láska.

Tři barvy lásky

Str. 125

Která cesta vede zpět k první lásce? Zmíněný text z Janova Zjevení pokračuje: „Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliţe se neobrátíš“ (Zj 2,5). Cesta zpět k první lásce je cestou zpět k samotnému Bohu. Do té míry, do jaké se setkáme s ním samotným (a to ve všech rozměrech, o kterých je řeč v této knize), budeme také schopni ve svém ţivotě zrcadlit i jeho vášnivou lásku.

Čtyři charakteristiky komplexních malých skupin Pokud rutina a nuda poukazují na duchovní problém, pak nemůţeme očekávat, ţe tento problém vyřešíme nějakými vnějšími gesty: ţe vyzdobíme místnost pestrobarevnými balonky, najmeme profesionálního baviče atd. Spíše se tomuto základnímu problému musíme postavit tváří v tvář. Ve své knize „Přirozený růst církve“ mluvím o „komplexních malých skupinách“. V ideálním případě by kaţdý křesťan měl být členem jedné z takovýchto skupin. Jaké jsou nejdůleţitější charakteristiky tohoto druhu skupin? Pozn. překl.: Slovo „komplexní“ (něm. „Ganzheitliche Kleingruppen“, angl. „Holistic Small Groups“) je zde pro charakterizování malých skupin pouţito v tom smyslu, ţe tyto skupiny se snaţí v malém co „nejkomplexněji“ (tj. nejúplněji, nejcelostněji) odráţet ţivot církve v celé jeho šíři a zasahovat celý „komplex“ (tj. celek) běţného ţivota svých členů: jejich „hlavu“ – rozum (symbolika zelené barvy), „ruce“ – konání (symbolika červené barvy) i „srdce“ – city (symbolika modré barvy).

1. Komplexní malé skupiny jsou příleţitostí a výzvou k růstu

V komplexních malých skupinách křesťané nevedou žádné umělé rozhovory o otázkách, které si nikdo neklade. Spíše zde konkrétně prožívají, jak funguje tělo Kristovo.

Kaţdé skupinové setkání je příleţitostí a výzvou k duchovnímu růstu. V komplexních malých skupinách křesťané nevedou ţádné umělé rozhovory o otázkách, které si nikdo neklade („Jsou křídla andělů ze dřeva nebo z plastu?“). Spíše se zde učí stále něco nového, aby to vzápětí mohli uplatnit ve svém všedním ţivotě. Lidé zde mohou proţít, jak funguje tělo Kristovo, na kterém má kaţdý svými jedinečnými duchovními dary svůj specifický podíl. A to je nesmírně napínavé!

Existují skupiny, které fungují (a to zcela vědomě) jako jakési křesťanské „hasičské stanice“. Pokud snad někde vyšlehne nějaký malý plamínek nadšení, je uhašen ihned v zárodku. Komplexní malé skupiny by měly fungovat trochu jinak. Měly by se starat o to, aby oheň nadšení hořel velkým plamenem a aby ti křesťané, kteří na své cestě víry jiţ skomírají, se znovu rozhořeli. 2. Komplexní malé skupiny oslovují celou lidskou bytost V těchto skupinách se o křesťanské víře nejen diskutuje, ale křesťanská víra je v nich společně také ţita. Kaţdý z účastníků má moţnost do skupiny přinést své vlastní otázky a problémy. Účastníci těchto skupin se o sebe navzájem zajímají i mimo skupinové setkání. Protoţe se vzájemně znají, mohou se také mezi sebou korigovat a pomáhat si tak k růstu. Pouţijeme-li slovník, který jsme zavedli v této knize, mohli bychom to říci takto: Komplexní malé skupiny integrují všechny tři barvy lásky: spravedlnost (zelená), pravdu (červená) i milost (modrá). I kdyţ mnohé z těchto skupin ještě o této tříbarevné symbolice nepřemýšlely, to, co ve skutečnosti ţijí, je právě toto! Jejich setkání jsou zaměřena zároveň na hlavu, ruce i srdce.

Str. 126

Tři barvy lásky

3. Komplexní malé skupiny jsou orientované na potřeby Protoţe křesťané mají nejrůznější potřeby, musí existovat i různé skupiny, které se zaměřují na naplňování určitých specifických potřeb. Čím pestřejší je ţivot malých skupin v rámci nějaké farnosti či sboru, o to větší je šance, ţe lidé zde naleznou právě takovou skupinu, Měly bychom se která odpovídá právě jejich potřebám. Je škoda, ţe starat o to, aby některé církevní obce nabízejí pouze jeden typ malých skupin či jen jednu moţnost jejich programu, coţ je zde oheň nadšení hořel pak navíc ještě často vydáváno za to jediné správné: velkým plamenem a zpěv, modlení, čtení z Bible, zpívání, modlení, konec. To aby ti, kteří na své se však, jakoli jsou všechny tyto věci samy o sobě důleţité, můţe stát časem velmi nudným a od běţného cestě víry již ţivota účastníků zcela odtrţeným programem! skomírají, se znovu

Důleţitou známkou komplexních malých skupin je to, ţe rozhořeli. také vnímají potřeby, které přesahují potřeby vlastních členů. Takovéto skupiny spolupracují na tom, aby vyšly vstříc i potřebám ve svém nejbliţším okolí: zajištění nákupů pro nemocnou maminku, odvoz starého člověka k lékaři, hlídání dětí početných rodin atd. 4. Komplexní malé skupiny se rozmnoţují Protoţe je v nich praktikována křesťanská láska, je v komplexních malých skupinách rozvíjena velká přitaţlivost i navenek. Proto mohou počítat s tím, ţe se k nim budou chtít přidávat stále noví a noví lidé. Avšak ţádná malá skupina nemůţe početně růst do nekonečna, aniţ by tím ztratila svůj charakter komplexní malé skupiny. Nejpozději tato situace nastane tehdy, kdyţ se počet členů takovéto skupiny zvýší na přibliţně dvanáct. Mnohé skupiny v této fázi nepodniknou vůbec nic – a pouze přihlíţí tomu, jak v nich veškerý růst postupně sám od sebe ustává. A tak takováto skupina sice zůstává malá a osobní (jak krásné!), ale je pak takto zabráněno tomu, aby byl Boţí láskou zasahován stále větší a větší okruh lidí. Komplexní malé skupiny vědomě vycházejí z principu multiplikace, tj. takovéto skupiny se stále starají o to, ţe se neustále rozmnoţují tím, ţe se dělí: z jedné skupiny časem vzniknou dvě, ze dvou čtyři, ze čtyř osm, atd. Takto je na jedné straně zajištěno, ţe jednotlivé krouţky zůstanou přehledné a osobní; na straně druhé tento přístup umoţňuje, ţe stále stoupající počet lidí dostane šanci v některé z takovýchto skupin zakusit něco z Boţí lásky. Právě tak, jako skutečným plodem jabloně není jablko, nýbrţ další jabloň, tak také skutečným plodem křesťanské skupiny není nově získaný křesťan, nýbrţ nová skupina!

Skupinový experiment:  Ve společném rozhovoru ve vaší skupině se věnujte čtyřem výše uvedeným charakteristikám komplexní malé skupiny. Při tom si pak poloţte následující otázku: Které z těchto bodů jsou v naší konkrétní situaci momentálně nejméně rozvinuté? Poté, co se shodnete na jedné určité slabé stránce vaší skupiny, poţádejte kaţdého ze členů skupiny, aby si na vaše příští setkání připravil svůj vlastní návrh konkrétních kroků, které by skupině pomohly k růstu v této vaší nejslabší oblasti. Kaţdému ze členů vyhraďte přibliţně 10 minut na představení jeho návrhu – a pak jej, kdyţ to bude jen trochu moţné, ihned uplatněte v praxi!

Tři barvy lásky


Str. 127

Cvičení 4: „Je dobře, že existuješ“

Před několika lety jsem v jednom sboru spolupracoval na přípravě tzv. „broţury na přivítanou“, která je určena pro kaţdého, kdo poprvé do sboru přijde na bohosluţbu. Protoţe v mnoha sborech a farnostech jsou prvonávštěvníci zcela přehlíţeni, mám za to, ţe takováto broţura je skvělá myšlenka a sám jsem do tohoto projektu investoval hodně svých nápadů. Úplně nejraději bych hned na titulní stránce této broţury vyjádřil naplno to, oč zde vlastně především jde: „Milujeme tě“. V jiných částech světa jsem byl v mnoha sborech a farnostech často vítán právě těmito slovy a vnímal jsem to jako něco velmi blahodárného. V Německu (a stejně tak i v Čechách) bychom však pravděpodobně vyvolali pouze nechápavé zakroucení hlavou, pokud bychom zde zcela cizího člověka před kostelem či modlitebnou přivítali slovy „Milujeme tě“. Jaká pro naši kulturu vhodnější slova je tedy moţné pouţít, abychom Tím, že řekneme, vyjádřili přesně stejný obsah?

„Je dobře, že jsi,“ vyjadřujeme radost z toho, že ten druhý je součástí téhož světa, jako my.

Jak říci „Miluji tě“?

Nakonec jsme se rozhodli pro následující motto, které mělo být umístěno na titulní stránku zmíněné broţury: „Je krásné, ţe jste zde.“ Myslím, ţe toto bylo docela dobrým překladem onoho původně míněného „Milujeme tě.“ „Je krásné, ţe jste zde.“ – „Je dobře, ţe jsi.“ – „Je krásné, ţe existuješ.“ – „Jsme moc rádi, ţe jste přišel(a) mezi nás.“ – Tím, ţe pouţíváme tato či podobná slova, vyjadřujeme tím: Prohlašujeme za dobré, ţe ten druhý je součástí téhoţ světa, jako jsme my. Ukazujeme svoji radost nad jeho pouhou existencí. Říkáme: „Raduji se, ţe jsi tím, kým jsi – ne, ţe pro mě plníš nějakou určitou funkci.“ Ve své podstatě jsou toto vše velmi láskyplná slova, kterými však můţeme oslovit i někoho zcela cizího, aniţ bychom se museli obávat, ţe před námi hned strachem omdlí! Za kaţdou z těchto vět se skrývá tajuplná síla. Řekněte někomu, co se vám na něm líbí. Poděkujte, kdyţ někdo něco udělá dobře. Podělte se s někým o to, ţe z něj máte radost. Kaţdé slovo díků a chvály, které přejde přes vaše rty, přispívá ve vaší obci k atmosféře lásky, která je v posledku základem přitaţlivé síly, která z této obce jako celku bude vyzařovat do okolí: „Podívejte se, jak se milují!“ (jak se říkalo o prvních křesťanech). Existují farnosti či sbory, ve kterých takováto slova nejsou nikdy – skutečně nikdy! – vyslovena. Někteří kromě toho navíc tvrdí, ţe křesťané se takovýmto způsobem nemusejí motivovat, protoţe oni přece dělají „všechno pro Pána“. A víte co? Právě ti křesťané, kteří tvrdí takovýto nesmysl, by potřebovali nejvíce, aby se cvičili ve vyslovování takovýchto slov uznání a chvály!

Užitečné cvičení Při jednom semináři o růstu církevních obcí ve švýcarském Luzernu jsme se rozhodli podniknout následující pokus. Všichni účastníci se rozdělili do skupin po maximálně sedmi osobách. Kaţdý ze členů skupiny měl pak za úkol několika málo slovy

Str. 128

Tři barvy lásky

kaţdému z ostatních ve skupině říci, co na kaţdém z nich vnímá jako potěšující, krásné a pozitivní. S jednou jedinou podmínkou: musí být upřímný. Tento návrh jsem sice přednesl já sám, ale nechal jsem na hlavním pastorovi místního sboru, kde se seminář konal, aby účastníky rozdělil do skupinek. A neţ jsem se nadál, sám jsem najednou seděl ve skupině se šesti dalšími lidmi, ze kterých jsem vůbec nikoho ani trošku neznal. Najednou jsem si byl vědom trapnosti takovéto situace. Nyní oněch ostatních šest samozřejmě očekávalo, ţe jim já – jakoţto vedoucí semináře a „fachman“ v této oblasti – předvedu, jak se to dělá, aby člověk někde z luftu pochytal pozitivní slova uznání o někom, kterého vůbec nezná. A mě v té chvíli nenapadalo vůbec, ale vůbec nic, co bych měl říci! Napřed byli ale na řadě jiní. Kaţdý z účastníků naší skupiny mi jeden po druhém řekli, co se jim na mě líbí. Ó, jak mi to dělalo dobře! Nyní jsem na vlastní kůţi pocítil, jak blahodárné účinky můţe takovéto cvičení mít. Ale pak přišla řada i na mě. Podíval jsem se kaţdému z těchto nádherných lidí, kteří mě před chvilku zasypali svými komplimenty, do očí – a vnímal jsem tolik lásky, ţe mi jiţ pak nedělalo ţádné potíţe pro kaţdého z nich nalézt konkrétní pozitivní slova. U jednoho z účastníků jsem si jiţ během své předchozí přednášky všimnul, ţe se na mě celou dobu usmívá. Je si vědom toho, jak moc jsem na takovýchto projevech přízně při svých přednáškách závislý? A tak jsem mu právě toto řekl. A pak zde byla ţena, která měla tak zvláštní náušnice, ţe jsem takové v ţivotě neviděl. Kdybych je viděl někde ve výkladní skříni, pravděpodobně by se mi vůbec nelíbily, ale na uších té ţeny byly okouzlující. A tak jsem této ţeně řekl právě toto. A pak zde byl onen pastor, který se mě během celého dne pokoušel nebetyčně naštvat svým sarkastickým humorem. Jak miluju takovéto lidi! Řekněte každému A tak jsem mu řekl, ţe ho mám rád.

Je toho tolik, co můžeme říci

členu vaší skupiny nějakou věc, kterou na něm shledáváte krásnou a potěšující.

Potom, co kaţdý kaţdému řekl něco pozitivního, všichni jsme ţasli nad tím, kolik toho bylo vlastně moţné vyslovit, i kdyţ jsme ty druhé příliš dobře neznali. O kolik více by nás toho bylo napadlo, kdybychom se poznali lépe! Jedna z účastnic, která se do Švýcarska přistěhovala před lety ze San Salvadoru, mi po tomto setkání řekla: „V Latinské Americe je to zcela běţné, si navzájem vyjadřovat takovéto komplimenty. Od té doby, co ţiji ve Švýcarsku, jsem si to více a více odvykla. Během toho cvičení jsem cítila, jak jsem opět spojena s vřelostí své staré domoviny.“ Pravděpodobně by to prospělo všem nám Evropanům, kdybychom také zakusili trochu více oné latinskoamerické vřelosti.

Skupinový experiment:  Ve vaší skupině se zkuste domluvit na následujícím úkolu: Během příštího týdne kaţdý z účastníků všem ostatním členům skupiny napíše a pošle pohlednici, na které popíše jeden rys dotyčného příjemce, který odesilateli připadá krásný a potěšující (a prosím, ţádné e-maily, skutečné pohlednice!). Můţete to účastníkům usnadnit tím, ţe kaţdému z nich při této přípravě rozdáte příslušný počet pohlednic s jiţ nadepsanými adresami ostatních. Ať na tyto pohledy lidé píší skutečně jen pozitivní věci a ať jsou při tom skutečně upřímní. Na příštím setkání se pak můţete podělit o to, zda to pro vás bylo náročné či snadné hledat slova pro takovéto komplimenty – a jaké to pro vás bylo tyto komplimenty také přijmout!

Tři barvy lásky


Str. 129

Cvičení 5: „Chodit v cizích mokasínech“

Na jedné chyši v indiánské rezervaci v USA jsem svého času našel následující nápis: „Nebudu ţádného svého souseda vinit nebo odsuzovat dříve, neţ budu alespoň po dva týdny chodit v jeho vlastních mokasínech.“ Musel jsem si při tom pomyslet: To, co zde praktikují zdejší indiáni, by velmi slušelo i nám křesťanům. Je do velmi důleţité cvičení, obout si jednou také boty lidí, se kterými máme co do činění, a pokusit se vidět svět jejich očima (viz str. 87 – 90). Mnozí si myslí, ţe se nechávají vést láskou, jestliţe se zcela spolehnou na své vlastní pocity. Avšak to můţe být velkým omylem. Sice existují lidé, kteří zcela intuitivně vycítí přání a potřeby druhých, ale nutně to takto vţdy nefunguje. Jiţ jsem se mohl potkat s mnoha příklady lidí, kteří důsledně ţili podle této metody a zakoušeli jednu katastrofu za druhou. Jednali s nejlepším úmyslem a z „přetékajícího srdce“, a přitom stále někomu šlapali na kuří oko. A vůbec nemohli pochopit, proč ten „zlý svět“ kolem nich je nechápe a proč jejich okolí tak „podivně“ reaguje na jejich přehnané projevy lásky. Vţdyť oni to přeci v posledku mysleli dobře! Jak by se mohlo jejich jednání proměnit, kdyby se nejprve zařídili podle „mokasínového principu“?

Komu musí chutnat návnada? Osobně mám dojem, ţe my křesťané s tímto „mokasínovým principem“ máme zvlášť problém – a to především tehdy, kdyţ jde o evangelizaci. Zdá se, ţe mnozí křesťané jsou přesvědčeni, ţe návnada na udici chutnat rybě Nebudu žádného nemusí, hlavně ţe chutná rybářovi. Často je situace svého souseda dokonce tak groteskní, ţe to vypadá, ţe nejdůleţitějším ze všeho je, aby návnada chutnala především rybářovu vinit nebo příteli. Tímto „rybářovým přítelem“ je někdy místní farář či odsuzovat dříve, pastor, jindy staršovstvo či pastorační rada, jindy zas než budu alespoň nějaký vlivný člen sboru či farník – v kaţdém případě je to však člověk, který jiţ Krista zná a našimi po dva týdny evangelizačními akcemi vůbec nemusí být získáván. chodit v jeho Nicméně najednou se právě on stává hlavním měřítkem, podle kterého je vybírána návnada, neboť: „Láska nám vlastních přeci přikazuje, abychom na něj brali ohledy.“

mokasínech.

Kdykoli slyším takovéto či podobné větičky, jsem moc rád, ţe jsme do našeho tříbarevného schématu začlenili také „pravdu“. To mi umoţňuje začít hlasitě křičet: „Ne, ne, ne!“ a svoji kritiku povaţovat za výraz autentické křesťanské lásky! Láska nám totiţ vůbec nepřikazuje, abychom brali ohled na rybářova přítele. Láska nás spíše vede k tomu, abychom se ptali po potřebách těch, které chceme oslovit – a při tomto hledání se nenechali blokovat sebestředným jednáním jiných křesťanů! Já sám chodím rád rybařit, i kdyţ v tom většinou nejsem příliš úspěšný. Pokud bych se měl řídit vlastními chutěmi, pak bych – jakoţto milovník mexické kuchyně – jistě jako návnadu na háček napíchl silně kořeněné tortilly namočené do ranchera omáčky s avokádovými přísadami. Tím bych učinil své chuti zadost, a jistě i chutí mých přátel, kteří také milují mexickou kuchyni. Ovšem mělo by to malý háček: Tímto způsobem

Str. 130

Tři barvy lásky

bych nechytil jednu jedinou rybu. Vůbec sice nechápu, co je k tomu vede, ale zdá se, ţe ryby mají prostě zvláštní zálibu ve slizkých červech. Pokud by mě některý z mých přátel zapřísahal a přesvědčoval mě: „Bezpodmínečně musíš ke svému rybaření pouţívat jinou návnadu, protoţe tahle mě nechutná,“ pak byste jistě nepovaţovali za projev nelásky, kdybych mu odvětil: „Ta ti také vůbec chutnat nemusí. Rád bych na to chytil nějakou rybu, a ne tebe.“

Problémy, které sami vyvoláváme Musíme se ještě hodně co učit, abychom si v našich sborech a farnostech na tuto jednoduchou logiku zvykli. Kdykoli se někteří křesťané pustí do zkoušení různých nových tvůrčích způsobů, jak pro Krista získat nové lidi, můţete téměř jistě počítat s tím, ţe největší odpor vůči tomu vzejde opět od křesťanů. Jim prostě tato návnada nechutná – a proto Zdá se, že mnozí ţádají, aby byla pouţívána nějaká jiná, taková, která je křesťané jsou jim bliţší. Takto se neustále proviňujeme proti nejdůleţitějšímu pravidlu komunikace: dávat pozor na to, jak je vyslané poselství vnímané „očima“ jeho příjemců. Nejsme prostě zatím příliš ochotni obout si mokasíny svých sousedů.

„Židům jsem byl Židem…“

přesvědčeni, že návnada na udici chutnat rybě nemusí, hlavně že chutná rybářovi.

Nikdo tento princip neformuloval lépe, neţ apoštol Pavel. Jeho vlastní ţivot je exemplární příklad toho, jak „mokasínový princip“ můţe fungovat ve všedním ţivotě. „Ţidům jsem byl Ţidem, abych získal Ţidy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i kdyţ sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i kdyţ před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé“ (1 Kor 9,20-22). Pro nás to znamená: Kdyţ připravujeme evangelizaci, musíme vycházet od potřeb našich návštěvníků – a nebýt fixováni na naše vlastní představy. Kdyţ zakládáme novou skupinu, musí pro nás být rozhodující otázky a starosti, těch, které chceme získat – a ne způsob, jakým jsme my doposud chápali ţivot křesťanské skupiny. Kdyţ plánujeme bohosluţbu, musí pro nás být rozhodujícím vkus a styl těch, kteří mají tuto bohosluţbu navštěvovat – a ne estetické záliby těch, kteří bohosluţbu vedou. Krátce vyjádřeno: Musíme přijít na to, jaké jsou potřeby a očekávání naší cílové skupiny. Takováto analýza není ţádným pokusem o manipulaci, který pohrdá člověkem, ale spíše zkušebním kamenem toho, jak váţně to myslíme se svoji láskou k lidem. Protoţe je přece důleţité to, jak je něco přijato, a nejen to, jak to bylo myšleno.

Tři barvy lásky

Str. 131

Skupinový experiment:  V tomto oddíle bylo popsáno, jak nám „mokasínový princip“ můţe pomoci vţít se do situace druhých lidí, kteří ještě neznají Jeţíše. Abychom však si tento princip osvojili, je celkem jedno, do koho mokasínů se obouváme. Důležité je to, Mohou to být také třeba mokasíny některého z jinak jak je něco smýšlejících křesťanů.

přijato, a nejen to, jak to bylo myšleno.

Zkuste zjistit, ve kterých tematických oblastech mezi členy vaší skupiny existují názorové rozdíly. Pak vyhledejte dva z nich, kteří v něčem zastávají odlišná stanoviska (např. „A“ zastává tezi, ţe mír ve světě můţe být zajištěn pouze zbraněmi, a „B“ se zasazuje za kompletní odzbrojení a absolutní nenásilí). V rozhovoru, který pak následuje, těmto dvěma lidem dejte za úkol, aby „A“ v tomto rozhovoru hrál roli „B“ a „B“, aby hrál roli „A“. Poté si tito dva před skupinou vymění zkušenosti, jak se při této výměně rolí cítili. Při některých seminářích jsem zaţil, ţe účastníci po tomto cvičení radikálně změnili své názory – a to způsobilo pouhé velmi praktické přesazení se do situace druhého! Další moţné konfliktní situace pro toto cvičení s výměnou rolí: o křesťan – nekřesťan o rodič – dítě o zastánce tradičních přístupů – zastánce novějších přístupů o křesťan zastávající názor, ţe „politika je špína“ – politicky angaţovaný křesťan o nadšenec pro všechno – opatrný člověk o konzervativní – liberální o pastor či farář – pastorační spolupracovník o člen sboru či farní obce – člen staršovstva či pastorační rady o dlouholetý člen skupinky – „nováček“ o křesťanský voják – křesťanský odpůrce vojenské sluţby

Str. 132

Cvičení 6: „Oikos-princip“

Tři barvy lásky


Sotva lze nalézt nějaký skutek více plný lásky neţ nějakému člověku pomoci, aby osobně poznal Jeţíše Krista. Obvykle se takovéto jednání označuje jako „evangelizace“. Mnohým křesťanům se jiţ jen při vyslovení tohoto slova stahuje ţaludek. Ne, ţe by si snad nepřáli, aby se co nejvíce lidí setkalo s Boţí láskou, ale protoţe jiţ mnohé evangelizační akce zaţili jako něco velmi trapného a proto se zapřisáhli: „Jiţ nikdy více!“ Půjde tedy i v tomto oddíle o to, jak motivovat křesťany k tomu, aby se postavili na ulici, aby tam zcela cizím lidem rozdávali letáčky, a tak svědčili o evangeliu? Je třeba říci, ţe jsou křesťané, pro které je právě takovýto způsob tím pravým. Tito lidí mají zvláštní dar, ţe jsou schopni vše, co se hýbe, oslovit a svědčit o Jeţíši – a tímto způsobem mnohé lidi přivést k ţivé víře. Těmto lidem Bůh svěřil zvláštní duchovní dar evangelizace – a oni nedělají nic jiného, neţ ţe jakoţto věrní správci tento dar pouţívají.

Ne každý má dar evangelizace Většina křesťanů však – podle našich výzkumů přesně 90 procent – tento dar nemá. Já sám patřím k těmto 90 procentům a 90 procent mých čtenářů právě tak patří k těmto 90 procentům. Zvývá nám snad tedy něco jiného, neţ abychom při takovýchto pouličních akcích – moţná s obdivem v očích, moţná s lehkým rozhořčením na tváři – stáli trochu opodál a tiše se modlili za to, aby to celé nevyznělo příliš trapně? Ano, jistě ţe nám něco zbývá! Kaţdý, komu Bůh nesvěřil dar evangelizace, by se měl seznámit s tzv. „oikos-principem“. Dovolte mi vysvětlit, co se za tím skrývá.

Ve všech dobách se Bohu líbilo radostnou zvěst sdílet skrze mosty vztahů uvnitř našeho „oikos-prostoru“.

Abychom zjistili, jakými způsoby se většina lidí dostala k víře a k církvi (a sice ve skutečnosti, ne podle našich oblíbených teologických konceptů!), dotazovali jsme se na to 1.600 angaţovaných křesťanů. Kaţdý mohl v dotazníku zaškrtnout libovolný počet faktorů, které ovlivnily jeho rozhodnutí pro Krista a pro církev. V dotazníku bylo uvedeno např. „pastor / farář“, „návštěva doma“, „velká evangelizační akce“, „přátelé / příbuzní“ a mnoho jiných faktorů. A víte, co z tohoto výzkumu vzešlo? Velká většina dnes aktivních křesťanů, konkrétně 76 procent, můţe své „duchovní kořeny“ vztáhnout k nějakému svému příbuznému či příteli, díky kterému našel Krista a církev. Velkou evangelizační akci jako pozitivně ovlivňující faktor na cestě k víře zaškrtlo pouhých 5 procent, domácí návštěvu 4 procenta, vysílání médií jako křesťanské rádio či televize méně neţ 0,5 procenta! Právě toto je onen „oikos-princip“. Slovo „oikos“ – novozákonní výraz pro „dům“ či „domácnost“ – se v řecko-římské kultuře pouţívalo pro označení nejen bezprostředního okruhu rodiny, ale zahrnovalo také sluţebnictvo, přátele či dokonce ty, kterým bychom dnes nazvali kolegy z práce. „Oikos“ tedy označoval sféru vlivu nějakého člověka, jeho sociální vztahovou síť. A zdá se, ţe ve všech dobách se

Tři barvy lásky

Str. 133

Bohu očividně velmi líbilo svoji radostnou zvěst dávat sdílet právě skrze mosty těchto vztahů uvnitř našeho „oikos-prostoru“. Neexistuje ţádný efektivnější evangelizační koncept! Proč je oikos-princip tak efektivní? Myslím si, ţe nejhlubším důvodem pro to je fakt, ţe skrze vztahy uvnitř tohoto oikos-prostoru je nejlépe moţné nechat druhé zakusit něco s Boţí lásky. V rádiu či televizi mohu v nejlepším případě o lásce mluvit, ve vztazích uvnitř našeho oikos-prostoru jí ale mohu se svým partnerem v rozhovoru také společně proţívat. Skupina, která dostatečně vyrostla v lásce a jiţ začala láskou „vonět“ i navenek, zcela jistě s tímto oikos-principem udělá podivuhodné zkušenosti. Za tímto principem se skrývá evangelizační a pastorační program, který lze v jeho podstatě vyjádřit dvěma hesly: „rozšířená rodina“ a „potenciální farnost / sbor“.

Rozšířená rodina Místo toho, abychom s velkým úsilím navazovali a rozvíjeli nové kontakty s lidmi, které neznáme, oikos-princip předpokládá, ţe se především soustředíme na kontakty, které jsou jiţ k dispozici – neboť i to je často jiţ více, neţ můţeme zvládnout! Do mé „rozšířené rodiny“ patří všichni lidé, kteří ještě neznají Krista a se kterými mám pravidelné kontakty a základní lidskou důvěrou nesený vztah. Jak velká je vaše rozšířená rodina? Udělejte si někdy čas a projděte si členy své rodiny, svého příbuzenstva, svého okruhu přátel, známých a kolegů a ptejte se: Kdo z těchto lidí ještě nepoznal skutečně Jeţíše? Grafika na str. 133 představuje různé ţivotní oblasti, ve kterých se setkáváme s nekřesťany (všimněte si, ţe jedním z těchto ţivotních prostorů můţe být i prostor vaší farní obce či sboru, např. v souvislosti s novými návštěvníky bohosluţeb, různými kurzy víry apod.). Při přemýšlení o těchto lidech se pak zvlášť soustřeďte na ty, kteří jsou – z jakýchkoli důvodů – momentálně nejotevřenější pro setkání se s Boţí láskou. A začněte se za tyto lidi denně modlit. A to Zeptejte se 100 pro začátek zatím stačí. Protoţe jiţ jen tím je uvedena do pohybu obrovsky silná dynamika!

nebo 200 nebo 500 lidí, co očekávají od živé křesťanské obce. Pak budete vědět, co máte dělat.

Potenciální farnost či sbor

Potenciální sbor či farnost zahrnují všechny lidi, kteří patří do rozšířených rodin všech členů té které církevní obce. Podle našeho mezinárodního výzkumu má jeden křesťan průměrně kontakty s devíti nekřesťanskými přáteli, příbuznými, známými či kolegy. Potenciální sbor patřící ke sboru o 100 věřícími tedy dosahuje velikosti kolem 900 lidí. Jestliţe vyjdeme z toho, ţe se zde tak kolem 300 kontaktů bude různě překrývat, i tak je zde moţné jmenovitě vypočítat stále ještě kolem 600 lidí, kteří s velkou jistotou patří k lidem z okolí tohoto sboru nejpřipravenějším pro přijetí radostné zvěsti o Kristu. Lidí ze sboru znají jejich potřeby, vědí o jejich problémech – a především: Jsou zde k dispozici ty nejúčinnější prostředky, kterými můţe tyto lidi zasáhnout Boţí láska: křesťané, kteří k těmto lidem mají důvěrný vztah! Koncept potenciální farnosti či sboru tedy předpokládá, ţe sluţba, která byla primárně zaměřena na potřeby k bohosluţbám se pravidelně scházející obce, se nyní rozšíří i na takto zprostředkovanou širší skupinu lidí. Jak přijdeme na to, jaké jsou potřeby těchto lidí? K tomu existuje ohromně jednoduchá cesta: Zeptejte se v těch 100 nebo 200 nebo 500 domácnostech vaší

Tři barvy lásky

Str. 134

potenciální farnosti či sboru, co tito lidé očekávají od ţivé křesťanské obce! Pak také budete vědět, co máte dělat příští měsíce.

Skupinový experiment:  Kaţdý z účastníků vaší skupiny by si měl poznamenat všechny členy své „rozšířené rodiny“, přičemţ mu můţe pomoci, kdyţ si s pomocí níţe připojené grafiky postupně projde různé oblasti svého ţivota. K „rozšířené rodině“ patří všichni lidé, (a) ke kterým máte dobrý, na důvěře zaloţený vztah a (b) kteří ještě neznají Krista.

V rádiu či televizi mohu v nejlepším případě o lásce mluvit, ve vztazích uvnitř našeho oikosprostoru jí ale mohu konkrétně prožívat.

Pak by měl kaţdý ostatním členům skupiny sdělit jméno jednoho aţ maximálně tří lidí, na které se chce během příštích týdnů či měsíců soustředit. Při tom se můţe podělit i o to, jakého druhu jsou tyto vztahy a jakou mají intenzitu. Důleţité: Při dalších setkáních skupiny vţdy alespoň 10 minut věnujte tomu, abyste si popovídali o těchto členech „rozšířených rodin“ účastníků skupiny, o krocích, které případně tito lidé dělají na cestě k víře, případně jaké proţívají problémy. Poté se vţdy za tyto členy „rozšířených rodin“ skupiny společně modlete.

sousedé

rodina příbuzenstvo

volný čas moje jméno:

……….…..

známí

farní obec církevní sbor

přátelé práce / škola

Tři barvy lásky


Str. 135

Cvičení 7: „Které jsou tvé duchovní dary?“

Kdo mi zná trochu blíţe, ví, ţe nevynechám ţádnou příleţitost, abych se nepokusil křesťanům vysvětlovat koncept duchovních darů. Na základě své vlastní zkušenosti jsem přesvědčen, ţe princip duchovních darů je jedním z nejmocnějších nástrojů, které nám Bůh dal k dispozici pro náš křesťanský ţivot a pro rozvoj své církve.

Tajemství spolupráce založené na duchovních darech V čem spočívá tajemství tohoto principu? Myslím, ţe prostě v tom, ţe tento princip bere váţně biblické poznání, ţe církevní obec je tělem Kristovým. Kaţdý z křesťanů je určitým údem tohoto těla, a proto je mu v tomto těla také svěřen zcela specifický úkol. To, kterým z údů těla Kristova jsme, závisí na tom, které duchovní dary nám Bůh svěřil. Proto musíme vědět, co jsou naše dary. V jednom výzkumu jsme zjistili, ţe 80 procent křesťanů nemá vůbec ţádné ponětí o tom, co jsou jejich duchovní dary. Bible však jednoznačně učí, ţe kaţdý křesťan má – alespoň – jeden duchovní dar (srov. 1 Kor 7,7). Pokud jej nezná, není to proto, ţe by ţádný neměl, nýbrţ proto, ţe jej ještě neobjevil. Jestliţe Každý křesťan je objevíme své duchovní dary, také pak víme, k čemu nás Bůh povolal.

určitým údem Kristova těla. To, kterým z údů těla Kristova jsme, závisí na tom, které duchovní dary nám Bůh svěřil.

Olli, bývalý rocker

Abych tento princip ještě dále objasnil, rád bych vám představil svého přítele Olliho. Olli váţí alespoň 150 kilo a na rukou a v obličeji se mu skví několik tetování. Tento bývalý rocker uvěřil před několika lety na základě Kristova zjevení v jeho vězeňské cele a od té doby se snaţí něco z Boţí lásky zprostředkovat lidem na okraji společnosti: prostitutkám, drogově závislým či jiným sociálně nepřizpůsobivým lidem. Kdyţ se Olli svého času objevil v „uličkách lásky“ kolem frankfurtského nádraţí a začal lidem svědčit a modlit se za ně, pak si člověk mohl být jistý, ţe to nepotrvá dlouho a v nebi se rozezní další hymnus radosti nad hříšníkem, který činí pokání! Olli patří k oněm lidem, kteří všemu, co se pohybuje, zvěstuje Jeţíše. Ve velmi rozvinuté míře má dar evangelizace. Ale má i jiné dary: milosrdenství, vyhánění démonů, uzdravování a – ke zděšení mnohých – také dar vedení! V kaţdém případě se na to přišlo, kdyţ si Olli dělal náš test duchovních darů. Nejprve jsem měl sám problém tomu uvěřit, protoţe jsem si pod „vedoucím“ prostě představoval něco zcela jiného, neţ co představoval Olli! Zeptal jsem se jej tedy, zda on sám je přesvědčený o tom, ţe má dar vedení. „Christiane, to přece musí doklapnout kaţdému oslovi,“ odpověděl mi velmi jadrnou němčinou, „vedoucí je přece člověk, který ty vostatní zblázní tak, ţe se na něj přilepěj, ţe pak uţ dou za ním. A na mě se vostatní lepěj pořád!“

Tři barvy lásky

Str. 136

Musel jsem si pomyslet: To je skutečně správnou charakteristikou vedoucího, ţe jej lidé následují. Já sám jsem Olliho v některých situacích také následoval a pokaţdé s velkým duchovním uţitkem. Je to skutečně skvělý vedoucí, jehoţ dar je očividně vyprofilovaný vzhledem na všechny moţné okrajové skupiny! Podívejte se, takto funguje princip duchovních darů a takto funguje tělo Kristovo: Bůh si povolá nějakého Olliho a nechá ostatní křesťany, aby se na něj přilepili a následovali jej. Já nejsem Olli a vy také ne. A tak je to dobře. Bůh kaţdému z nás svěřil jiné dary a neočekává od nás, ţe se budeme pokoušet být nějakými podivnými Olliho kopiemi. Očekává od nás, ţe budeme ţít způsobem, který odpovídá našim vlastním darům. Kdo porozuměl principu duchovních darů, ten také ví: Není ţádný důvod k tomu, abychom závistivě pošilhávali po darech druhých lidí, protoţe kaţdý křesťan má nějakou jinou, nezaměnitelnou kombinaci darů. Já třeba nemám ani dar evangelizace, ani dar vedení, ale o to více mám radost z lidí, kterým Bůh tyto dary svěřil. Protoţe je máte třeba právě vy, nepotřebuji je Když se Olli objevil mít já, nýbrţ mohu se soustředit na pouţívání svých vlastních duchovních darů – a zcela upřímně řečeno, v „uličkách lásky“ i jenom s tím mám uţ tak plné ruce práce! kolem frankfurtského Mně například Bůh daroval dar vyučování. Velmi si to uţívám, kdyţ po celý týden mohu sedět za svým počítačem, abych sepisoval např. knihy jako „Tři barvy Tvých darů“ či „Tři barvy lásky“ (a pokud se Bůh rozhodne mi dát dlouhý ţivot, pak budou následovat ještě další „tříbarevné“ knihy). Coţ je jistě hororová představa pro lidi jako je třeba Olli, které Bůh obdaroval ve zcela jiné oblasti. Pro mě ale neexistuje nic krásnějšího a vím, ţe Bůh mě potřebuje a pouţívá právě na tomto místě.

nádraží, pak si člověk mohl být jistý, že to nepotrvá dlouho a v nebi se rozezní další hymnus radosti nad hříšníkem, který činí pokání.

Olli a já jsme často vedli některé semináře společně. Dovedete si představit, jak to pro některé účastníky muselo být výslovně zábavné, protoţe na nás mohli reálně proţít, jak tak nádherně odlišně obdarovaní křesťané se mohou vzájemně doplňovat.

Proč spolupráce založená na duchovních darech vede k láskyplnější církevní obci Avšak co mají duchovní dary společného s růstem církevní obce ve schopnosti milovat? Velmi mnoho. Ze čtyř důvodů odpovídá princip duchovních darů zvláštním způsobem podstatě lásky… 1. Protoţe rozvoj duchovních darů křesťanům pomáhá k větší radosti Mnozí křesťané si myslí, ţe si člověk vyslouţí vstupenku do nebe tím, ţe ve své sluţbě neustále trpí. Samozřejmě, ţe existuje utrpení kvůli Kristu. Avšak podle mé zkušenosti mnozí křesťané dojemně tolik trpí prostě a pouze proto, protoţe nenaplňují úkol, který odpovídá jejich darům. Jestliţe začnete ţít tak, ţe to odpovídá vašim darům, bude to pro vás mít tři – téměř bezprostředně nastupující – důsledky: Za prvé vám vaše úkoly budou přinášet podstatně více radosti, za druhé budete ve své sluţbě efektivnější, a za třetí ucítíte, jak vás Bůh skutečně pouţívá pro rozvoj své

Tři barvy lásky

Str. 137

církve. Jiţ častěji jsem slyšel o křesťanech, pro které se tento trojitý důsledek stal nejhlubší a nejvíc obšťastňující zkušeností, kterou ve svém ţivotě vůbec udělali. 2. Protoţe díky důrazu na duchovní dary lidi nejsou chápáni jako účelové prostředky K nejbolestivějším zkušenostem patří, kdyţ někdo vycítí, ţe není milován kvůli němu samotnému, ale proto, ţe jej někdo druhý chce pouţít pro nějaký určitý účel. Právě toto nebezpečí hrozí ve farnostech či sborech, ve kterých spolupráce v církevní obci není zaloţena na principu duchovních darů. Spolupracovníci jsou zde vyhledáváni jako prostředky k naplnění účelu nazvaného sluţba instituci církve. Jestliţe je třeba zajistit určité úkoly, hledají se zde „dobrovolníci“, kteří mají tyto mezery vyplnit (aniţ by se jich kdokoli ptal na jejich duchovní dary). Pokud se ţádní dobrovolníci nenajdou, vedoucí si zde pak pomáhají vyvoláváním většího a Každý dar, většího osobního tlaku na některé lidi nebo masivními o kterém si hromadnými výzvami brnkajícími na strunu špatného svědomí těch, které těchto výzev neuposlechnou.

uvědomím, že jej nemám, je důvodem k oslavě!

Takto by to v našich sborech a farnostech vypadat nemělo. Při vytváření pastoračních programů bychom neměli začínat úkoly, které je (domněle či skutečně) třeba naplnit, nýbrţ bychom měli vycházet z darů, které Bůh našim spolupracovníkům skutečně svěřil. A nezáleţí při tom na tom, kdyţ při takovémto přístupu pak nebudou pokryty „všechny“ úkoly. Sbory a farnosti, které se na tuto cestu vydali (a to skutečně důsledně), mohou svědčit o tom, ţe po nějakém delším čase byly pak schopny pokrýt mnohem více úkolů, neţ dříve. Ne bezpodmínečně takové, o kterých si jejich vedoucí mysleli, ţe „toto přeci musíme bezpodmínečně dělat“. Avšak zcela jistě takové, které od nich očekává Bůh, ţe je budou naplňovat! 3. Protoţe nás koncept duchovních darů osvobozuje od mýtu „všeumělce“ Kdyţ jsem začal s pátráním po svých vlastních duchovních darech, nejprve jsem objevil, které dary mi Bůh nesvěřil – a tento seznam byl velmi dlouhý. Nejprve jsem z toho vůbec neměl radost, ţe nemám tolik darů. Čím více jsem však nad tím přemýšlel, tím mi bylo jasnější: Kaţdý dar, o kterém si uvědomím, ţe jej nemám, je důvodem k oslavě! Bůh mi tím totiţ ukazuje, ţe tyto oblasti nemám chápat jako centrum své angaţovanosti, pokud nechci skončit jako zcela frustrovaný člověk. Kdyţ jsem byl jednou poţádán, abych pro nějaký křesťanský časopis napsal článek o duchovních darech, zformuloval jsem právě onu výše pouţitou větu: „Kaţdý dar, o kterém si uvědomím, ţe jej nemám, je důvodem k oslavě!“ O několik týdnů později, kdyţ jsem listoval jiţ hotovým číslem tohoto časopisu, jsem tam tuto krásnou větu hledal marně. Vedoucí redakce ji pečlivě obměnil takto: „Nějaký dar, o kterém si uvědomím, ţe jej nemám, není ţádným důvodem k rezignaci,“ stálo tam najednou. Já jsem však vůbec nechtěl říct, ţe to není „ţádný důvod k rezignaci“, nýbrţ zcela vědomě jsem chtěl říct, ţe to je „důvod k oslavě“! Slavit znamená: Otevřít sekt (nebo – vţdy podle vlastního druhu zboţnosti – alespoň láhev minerálky), tancovat, zpívat chvalozpěvy! Očividně si onen dobrý redaktor nedovedl představit, jak hluboká a osvobozující to můţe být zkušenost, kdyţ někomu dojde, ţe Bůh mu určitý dar nesvěřil – a proto také neočekává, ţe by jím také slouţil. Spolupráce zaloţená na duchovních darech znamená: Nemusíš dělat všechno a nemusíš umět všechno. Soustřeď se na pouţívání svých vlastních duchovních darů

Str. 138

Tři barvy lásky

a nenech v sobě nikým vyvolávat špatné svědomí, kdyţ jiné role a úkoly, ke kterým tě Bůh neobraroval, a tudíţ ani nepovolal, nepřijmeš a nebudeš zastávat! 4. Protoţe nám důraz na duchovní dary pomáhá nalézt naší vlastní identitu Kdo objeví své duchovní dary a ţije jim odpovídajícím způsobem, ten také odkryje svoji identitu křesťana. Jsi nahraditelný či nahraditelná v mnoha různých funkcích, rolích a úkolech, ale ne v tom, ţe jsi tím, čím jsi. Sbory a farnosti, které to myslí váţně se spoluprací zaloţenou na Snad láska duchovních darech, pomáhají lidem odkrývat a rozvíjet spočívá v tom, že jejich vlastní Bohem chtěnou jedinečnost. Dodávají jim odvahu k tomu, aby se stávali silnými, individuálně velmi tě něžně a rozmanitými osobnostmi. láskyplně

Každý člověk je originál

přivádím zpět k tobě samotné.

Jedna z nejkrásnějších definic lásky, na které jsem při svém zabývání se tímto tématem narazil, pochází od Antoine de Saint-Exupéryho, který píše: „Snad láska spočívá v tom, ţe tě něţně a láskyplně přivádím zpět k tobě samotné.“ Není to nádherně vyjádřené? Kdyţ nějakého člověka miluji, pak je mým cílem, abych jej nechal stát se tím, kým jiţ je v Boţích očích, a při tom jej na některých úsecích této jeho cesty láskyplně a citlivě doprovázel. Láska se nepokouší o to, aby toho druhého předělala podle svých vlastních představ. Člověk je dobrý právě takový, jakým je v Boţích očích. Hodnota mé osobnosti spočívá ve skutečnosti, ţe jsem tím, kým mám být podle Boţí vůle. A pro tebe platí totéţ! Jsou lidé, kteří by rádi všechno a všechny narazili na jedno kopyto. Ti by byli nejraději, kdyby všichni křesťané byli zcela stejní. Pokud této tendenci podlehneme, pak v našich církevních obcích brzy nebude ţádná originalita, ţádná radost a ţádná kreativita – a také ţádní lidé, kteří by se přilepili na nějakého toho Olliho a následovali jej.

Skupinový experiment:  Věnujte jedno – nebo ještě lépe: více – setkání vaší skupiny otázce, jak můţete odkrýt a uplatňovat své vlastní dary. Jako pracovní materiál k tomu můţete pouţít knihu „Tři barvy Tvých darů“, která kromě jiného obsahuje rozsáhlý dotazník, který vám můţe vaše duchovní dary pomoci odkrývat.

Tři barvy lásky


Str. 139

Cvičení 8: „Mohu se za tebe modlit?“

O jedné argentinské modlitební skupině, které se setkává kaţdý týden, jsem se nedávno dozvěděl zajímavou věc. Stalo se zde prý jiţ zavedeným zvykem, ţe někteří ze členů této skupiny před kaţdým setkáním navštíví dvě domácnosti v sousedství. Při této návštěvě pak těm, které právě zastihnou doma, řeknou: „Naše modlitební skupina se za půl hodiny sejde k společné modlitbě. Nemáte na srdci nějaké záleţitosti, ve kterých byste chtěli, abychom se za vás modlili?“ Kdyţ se pak skupina sejde, jsou oblasti, které byly na těchto předchozích návštěvách zmíněny, předkládány v modlitbách Bohu. O týden později je pak návštěva ve stejných domácnostech zopakována. Tentokrát zde návštěvníci řeknou: „Před týdnem jsme se za vás modlili. Proţili jste od té doby Každý křesťan nějakou změnu?“

by měl mít ve své farnosti či sboru alespoň jednoho člověka, který se za něj pravidelně modlí.

Modlitba a láska

Účastníci této modlitební skupiny mě pak sdělovali, ţe se v některých případech pak také dozvěděli, ţe Bůh jejich modlitby očividně vyslyšel. Dovedete si představit, co dobrého toto vše s sebou přineslo? Tyto rodiny si všimly: „Existuje ţivý Bůh!“ Avšak i v případech, kdy nebylo moţné vypozorovat nějaké jasné změny, mohli lidé, za které se takto ona skupina modlila, udělat důleţitou zkušenost v tom, ţe vycítili: „V našem sousedství je skupina křesťanů, kteří se o nás tak zajímají, ţe se přišli zeptat na naše starosti a potřeby, aby se za nás mohli modlit!“ Poté, co jsem toto slyšel, jsem se jiţ nedivil, kdyţ jsem se později dozvěděl, ţe díky tomuto přístupu se mnozí lidé také začali zajímat o křesťanskou víru a někteří z nich ţe se nakonec stali křesťany. Pro mě je tento přístup nádherným příkladem toho, jak úzce souvisí modlitba a růst církevní obce!

Schopnost milovat a modlitba Karl Heervert Mandel ve své knize „Pokoj na zemi“ poukazuje na zajímavou statistiku: V USA se dnes jiţ rozvádí kaţdé druhé manţelství. Avšak: „Z manţelů, které se denně společně modlí, se rozvádí pouze kaţdý 1105. pár.“ Je to skutečně tak zvláštní? Právě v modlitbě můţeme lásku ke druhému člověku vyjádřit velmi konkrétně. Je to bída, ţe v mnoha farnostech či sborech existují lidé, kteří neví o jednom jediném křesťanovi, který by se za ně pravidelně modlil. Takovéto obce pak zpravidla také nemají ani příliš vysoký koeficient lásky. Kaţdý křesťan by měl mít moţnost spolehnout se na to, ţe se za něj v jeho farnosti či sboru alespoň jeden z křesťanů pravidelně modlí. Mnohé ze sborů za tímto účelem zřídily „modlitební řetězce“, jinde se zas konají modlitební bohosluţby, opět jinde zas malé skupiny kladou velký důraz na společnou modlitbu. Fantazie lásky je schopná nalézt nesčetně různých moţností. Pouze je pak důleţité: je třeba to pak také dělat!

Tři barvy lásky

Str. 140

Jestliţe si uvědomíme, co se vlastně děje při modlitbě, pak by nám jiţ nemělo připadat zvláštní, ţe modlitba a láska jsou v tak úzké vzájemné souvislosti. Jestliţe se modlím za nějakého člověka, pak očekávám, ţe skrze mě k tomu druhému proudí Boţí láska. To je zvlášť jasné tehdy (ale samozřejmě nejen tehdy), kdyţ na toho druhého při modlitbě vkládám ruce. Moţná, ţe takováto modlitba je místem, kde se nejlépe mohu učit, jak láska, kterou nám Bůh daruje, se dotýká i druhých.

Uzdravující moc lásky Lékařské výzkumy dokazují, ţe láska, kterou nějaký člověk zakouší, jej můţe tělesně i duševně uzdravit. Jsem přesvědčen o tom, ţe tato zákonitost byla do světa vloţena Bohem, aby se tak zde mohlo zrcadlit něco z jeho podstaty. Proto nemohu pochopit ty, kteří takovéto případy zlehčují a říkají: „To přeci není ţádný skutečný zázrak, kdyţ se někdo uzdraví díky lásce, kterou proţije v nějaké křesťanské obci či společenství. To je přeci moţné vysvětlit čistě psychosomaticky.“ Byl by to snad zázrak teprve tehdy, kdyby se člověk uzdravil bez Jestliže se lásky? Co za podivný obraz o Bohu se vlastně skrývá za modlím za takovýmto názorem?

nějakého člověka,

Bůh jedná tak, ţe jeho láska – také bychom mohli říci: jeho Duch – skrze nás proudí na druhé. Bible říká: „Boţí pak očekávám, že láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který skrze mě k tomu nám byl darován“ (Řím 5,5). To se můţe dít skrze druhému proudí modlitby, avšak můţe se to dít i skrze celou další paletu moţností, které jsou popsány v této knize. Všechno z toho Boží láska. se můţe stát kanálem, který Bůh pouţívá k tomu, aby nechal svoji nadpřirozenou lásku proudit k dalším a dalším lidem.

Jiţ častěji jsem byl svědkem toho, jak zarputile se někteří křesťané dohadovali (a téměř se při tom mlátili po hlavách!), zda při určitém uzdravení to byl Duch svatý nebo zda to byla spíše láska, co toho dotyčného nakonec uzdravilo. Mohl by mi někdo, prosím, vysvětlit, jaký v tom vůbec má být rozdíl?

Skupinový experiment:  Zkuste ve své skupině iniciovat podobnou modlitební akci, jaké byla popsána na začátku tohoto oddílu. Posléze pak společně vyhodnoťte zkušenosti, které jste při tom udělali.

Tři barvy lásky

Doslov

Str. 141

Největší moc na světě

Před několika lety jsem psal různým osobnostem veřejného ţivota a ţádal jsem je o jejich názor na to, co nejdůleţitějšího by kaţdý z nás měl dělat pro zachování míru ve světě. Obdrţel jsem mnoho dobrých odpovědí. Spolkový kancléř Kohl mi napsal, ţe nejdůleţitějším je „způsob myšlení, které přesahuje vlastní zájmy, a ochota snaţit se porozumět problémům druhých“. Tehdejší bavorský ministerský předseda Franz Josef Strauß mínil, ţe především záleţí na tom, aby „i přes všechnu jednoznačnost a tvrdost názorové výměny“ pro nás existovali pouze „protivníci“, a ne „nepřátelé“. SPD politik Erhard Eppler napsal, ţe bychom měli vyhledávat rozhovory s lidmi, „kteří by v případě války byli našimi nepřáteli“. Nejkrásnější odpověď jsem ovšem obdrţel od vedoucího sociálně-diakonické organizace Bethel (www.bethel.de), Johannese Busche. „Jednotlivec nemůţe pro mír udělat nic,“ napsal ve svém dopise, „pokud jej někdo jiný nezahrne darem pokoje a nepomůţe mu z jeho srdce odbourat nenávist a nepřátelství. To nejdůleţitější, co někdo můţe udělat pro mír, je, kdyţ on sám se otevře lásce.“ Uprostřed mnoţství závaţných slov, která jsem mohl shromáţdit od politiků, se tato odpověď bethelského pastora zdála téměř tak trochu naivní. V tom ţe má spočívat řešení tak obrovských problémů našeho světa?

A ve skutečném životě? Jsem pevně přesvědčen, ţe právě toto je oním hlavním řešením – protoţe to odpovídá Jeţíšovu učení. Stále znovu se setkávám s názorem, ţe křesťanská láska je něčím nerealistickým, nepraktickým. Poselství o Boţí lásce, to prý sice můţe být dobrým námětem pro slavnostní kázání a sentimentální vánoční pohlednice, ale ve skutečném ţivotě, v politice, v situacích etnických a náboţenských konfliktů nemá ţádné místo. Ale je tomu skutečně tak? V této knize jsem prezentoval příklady Martina Luthera Kinga, Francise Schaeffera a Matky Terezy jako ilustrace lidí, kteří se křesťanskou lásku – velmi rozličné aspekty křesťanské lásky! – snaţili aplikovat v praxi. Můţeme zmíněné osobnosti uctívat nebo se k nim stavět spíše kriticky. V jejich poselství či v jejich osobním ţivotě můţeme najít stovky slabých míst. Avšak i ti nejzarputilejší kritici uznají, ţe kaţdá z těchto tří osobností měla nesmírný vliv. Svět se díky jejich nasazení doslova proměnil před očima! Tito lidé mě a milionům dalších ukázali, ţe poselství lásky je něčím víc, neţ tím, co se tak dobře vyjímá vytištěno zlatým písmem na vánoční pohlednici. Křesťanská láska je velmi dobře schopná obstát v tom nejnáročnějším myslitelném praktickém testu – uprostřed konfliktů, nenávisti, utrpení a teroru.

Je to opravdu uskutečnitelné? Před několika lety jsem zpracovával texty pro jedno hudební cédéčko o Martinu Lutherovi Kingovi. Doufal jsem při tom, ţe se jeho poselství – láska k nepřátelům, nenásilí, vize sociální spravedlnosti – takto dostane i k lidem, kteří se pravděpodobně nebudou prohrabovat ţádnými teologickými nebo politickými knihami. Ještě si velmi dobře vzpomínám, jak se skladateli oněch písní, Siegfriedu Fietzovi, některá slova přímo zadrhla v krku, kdyţ mi ty písně poprvé předzpívával. Texet jedné z písní zněl:

Str. 142

Tři barvy lásky

„Vezměte nám naše ţeny a vrhněte se na naše děti – a my vás přesto budeme milovat.“ Siegfried zde píseň přerušil a řekl: „Tohle já nemůţu zpívat. Tak daleko prostě ještě nejsem. Byl by toho vůbec nějaký člověk opravdu schopen?“

Vykupující moc lásky A tak jsem mu vyprávěl, ţe za touto větou byla ukryta celá jedna konkrétní událost, kde Martin Luther King dokázal, ţe je své poselství o lásce k nepřátelům také skutečně ţít ve svém ţivotě. Protivníci tohoto zastánce lidských práv tehdy podnikli bombový útok na jeho dům. King se o něm dozvěděl během své řeči na nějakém masovém shromáţdění. Přerušil akci a spěchal domů, aby viděl, zda jeho ţena a jeho teprve několikaměsíční syn nejsou zraněni. Kdyţ dorazil na místo, jiţ bylo kolem jeho domu shromáţděno spoustu lidí. Atmosféra byla velmi napjatá. Ačkoli tito lidé zpívali, byli plni hněvu a zděšení. Mnozí z nich měli v rukou zbraně. Martin Luther King vyšel ven na výbuchem rozbitou verandu. „Toto byla v určitém smyslu nejdůleţitější hodina jeho ţivota,“ řekla o této chvíli později jeho ţena Coretta. „Jeho vlastní dům byl právě cílem bombového útoku, jeho ţena a jeho dítě mohli být zabiti. Poprvé byly Martinovy principy a jeho teorie nenásilí váţně vystaveny obrovské zkoušce.“ Váţný a klidný tam tehdy stál tváří v tvář rozzuřenému davu, pozdvihl ruku – a všichni zmlkli. Klidným hlasem pak řekl: „Prosím, jděte zpět domů a odloţte své zbraně. Nemůţeme tento problém vyřešit odplatou. Proti násilí musíme postavit nenásilí, proti síle těla musíme postavit sílu duše. Nenávist musíme odplatit láskou.“ Coretta Kingová vyprávěla dále: „Mnozí plakali. Mohla jsem ve světle reflektorů vidět, jak se jim na tvářích třpytí slzy.“ Ale především: Tito lidé schovali své zbraně a dav se rozešel. Jeden bílý policista řekl: „Bez toho černého kazatele bychom teď byli všichni mrtví.“

Silnější než všechny armády světa Nikdy nesmíme zapomenout na to, ţe poselství Martina Luthera Kinga o nenásilí bylo úspěšné. Dřívější nepřátelé se skutečně stali přáteli. Předsudky a nenávist zmizely – i kdyţ ne v celé zemi, tak přeci jen u mnoha lidí. Kdyţ Siegfried později naše písně nahrával v Atlantě společně s Corettou Kingovou, řekla mu Coretta: „Martin pevně věřil tomu, ţe neozbrojená láska je tou nejsilnější zbraní na světě, ţe láska osvobozuje vykupující silou. A já doufám, ţe všichni, kteří jej milovali a obdivovali, se k nám připojí, aby se jeho sen jednoho dne stal skutečností.“ Jestliţe se zabýváme tím, abychom rostli v lásce, pak to není nějaká soukromá zábava křesťanských snílků a fantastů. Křesťanská láska je tou nejmocnější silou na světě. Lidé, kteří se jí otevřou, cvičí se v ní a praktikují ji, mohou světové dění ovlivnit trvaleji neţ všechny armády světa. Jedno z největších privilegií mého ţivota je naše sluţba na podporu přirozeného růstu církve v mezitím více neţ 60 zemích světa, přičemţ mnohé z těchto zemí je moţné počítat k ohniskům politických, rasistických a náboţenských konfliktů. Během této své sluţby jsem se setkal s nespočetně příkladů, kdy tamní církevní obce tyto principy křesťanské lásky důsledně aplikovaly (a občas to bylo skutečně uprostřed extrémně nepřátelského prostředí) – a proţily, jak tyto obce samy spolu se svým nekřesťanským okolím mohly být uprostřed tohoto procesu krok za proměňovány. Dovedete si představit, co se stane, jestliţe tyto obce budou tímto způsobem ve své sluţbě pokračovat? Jestliţe se tyto procesy zintenzivní? Jestliţe se multiplikují? Já si to představit dovedu docela dobře. Výsledkem jistě bude jiný, proměněný svět.

Tři barvy lásky

Str. 143

Jak se láska zmnožuje Tajemstvím lásky je, ţe láska je mocí, která sama od sebe opět plodí lásku. To znamená: Láska se zmnoţuje tím, ţe se o ni dělíme. Jeden jednoduchý početní příklad přináší následující podivuhodný výsledek: Kdyby jen jeden jediný člověk v tomto roce našel jiného člověka, se kterým by se společně cvičili v křesťanské lásce, a kdyby kaţdý z těchto dvou lidí příští rok předal svoji lásku někomu dalšímu a kdyby se tento proces opakoval kaţdý další rok, pak by po 32 letech tím byla zasaţena asi polovina lidstva – a ve 33. roce by pak tato láska zahrnula celý svět. Moţná, ţe vám tento cíl připadá příliš vysoký. Co nás ale můţe odradit od toho, abychom alespoň v prostoru naší vlastní farnosti či sboru očekávali, ţe tam, kde někteří křesťané začnou takto prakticky růst v umění lásky, se takovýto multiplikační proces dá do pohybu?

Revoluce ještě není u konce Klíčovým záţitkem pro mě byla moje návštěva u Uweho Holmera v Lobetalu u Berlína, onoho pastora, který do svého domu tehdy po revolučních událostech přijal právě sesazeného státního šéfa DDR Ericha Honeckera (viz str. 100 a následující). Uwe Holmer mě tehdy dal jasně najevo, ţe nyní je sice strţena Berlínská zeď a cesta ke svobodě je otevřena, ale ţe jej velmi trápí skutečnost, ţe jen tak málo lidí jsou schopni zpracovat minulost. Mnozí prý dnes s příslušníky a spolupracovníky tajné policie a s dalšími představiteli zkrachovalého reţimu zachází stejně, jako bylo po celá desetiletí zacházeno s křesťany: pohrdání, výsměch, diskriminace. „To, ţe se toto nyní děje ve jménu nového myšlení a ve jménu pokojné revoluce,“ řekl mi Uwe Holmer, „to mě velmi trápí.“ A dodal: „Tato revoluce ještě není u konce. Mým přáním je, aby byla dovršena revolucí lásky Kristovy.“ A vám všem přeji, abyste zakusili, jak můţe být naplňující být v této revoluci nástrojem v Boţích rukou.

Str. 144

Tři barvy lásky: podpůrné materiály

Tři barvy lásky

NCD materiály

V rámci NCD byly vyvinuty další materiály určené pro vedoucí skupin, sborů a farností, které vám mohou pomoci prakticky doprovázet přirozený růst církve v různých oblastech vaší církevní obce. Následující tituly či podněty se vztahují k této knize „Tři barvy lásky“:

Adam Johnstone

Zatímco kniha Tři barvy lásky předestírá biblické principy křesťanské lásky, tato příručka ukazuje, Jak můžeš uplatnit jak můţeš tyto principy aplikovat na nejrůznějších rovinách svého ţivota, jak uvnitř tak vně tvé církve. Materiál, který najdeš v knize Tři barvy lásky, příručka uspořádává do praktického, šest ve svém všedním životě týdnů dlouhého procesu růstu v lásce (Část 1), ukazuje, jak můţeš i nadále růst v lásce po skončení tohoto procesu (Část 2) a nabízí sérii biblických studií k prohloubení tvého osobního porozumění na cestě partnerské spolupráce s Bohem vedoucí k dalšímu růstu ovoce Ducha ve tvém ţivotě (Část 3). Českou verzi příručky pro svou vlastní potřebu vydala v roce 2009 Řk farnost Cheb (http://3barvy.farnostcheb.cz), z angličtiny přeloţil Petr Hruška.

Tři barvy lásky

Na těchto webových stránkách vyvinutých na podporu procesů probíhajících na základě knihy Tři barvy lásky najdeš v angličtině či němčině další podpůrné materiály ke staţení, různé rady k pouţívání této knihy a různé souhrny základních konceptů obsaţených v knize. Uvedené české stránky pak nabízejí některé materiály ke staţení v češtině.


Anglická a německá verze:

The 3 Colors of Love www.3colorsoflove.org

České materiály ke stažení:

www.3barvy.farnostcheb.cz

Kniha napsaná v podobném stylu jako Tři barvy lásky můţe pomoci kaţdému křesťanu rozpoznat potenciál, který do něj byl vloţen Bohem. Autor v této knize Trinitární přístup k odkrytí rozvíjí své myšlenky na základě konceptu třech způsobů či cest Boţího zjevení, pro a rozvinutí duchovních darů které zvolil symbolické barvy zelenou, červenou a modrou. Tři barvy Tvých darů je praktickým uvedením, jak můţeme naše duchovní dary autenticky ţít a „trinitárně“ pouţívat. Přirozeným výsledkem tohoto přístupu je: radost z bytí křesťanem, zmocnění ke sluţbě a větší vyváţenost v našich církevních obcích. Českou verzi pro vnitřní potřebu vydala v roce 2005 Řk farnost Cheb (http://3barvy.farnostcheb.cz), z němčiny a angličtiny přeloţil Petr Hruška.

Tři barvy Tvých darů

Tři barvy lásky

NCD materiály

Str. 145

Přirozený růst církve: další NCD materiály

Kniha Tři barvy lásky je součástí řady osmi knih, které budou publikovány během dalších let. Kaţdá kniha se věnuje jedné z osmi kvalitativních vlastností rostoucích obcí z perspektivy přístupu zvaného Přirozený růst církve (NCD – Natural Church Development). Základním uvedením do celého konceptu jsou pak následující knihy, které jsou k dispozici v češtině (srov. http://www.ea.cz/Rozvoj_cirkve/materialy_ncd): Tato barevná publikace popisuje výsledky mezinárodní studie z více neţ 1000 církevních sborů ve 32 zemích, jejímţ cílem bylo zjistit, jaký vliv má osm Průvodce osmi základními základních kvalitativních vlastností na růst sboru. Kniha je rozdělena na pět částí: 1. vlastnostmi zdravých sborů Osm kvalitativních vlastností, 2. Nejniţší faktor, 3. Šest biotických principů, 4. Nové paradigma a 5. Deset praktických kroků. Kniha vyšla v češtině v roce 2000 v praţském nakladatelství Luxpress. V němčině vyšla i v katolické variantě s předmluvou Paula M. Zulehnera.


Přirozený růst církve

Stručné a srozumitelné představení Christian A. Schwarz programu Přirozený růst církve. Tato kníţka stručně představující všech osm kvalitativních vlastností rozvíjejících se sborů a farností je vhodná pro všechny členy sboru či farní obce, kde se připravuje tento program. V Římskokatolické farnosti Cheb vyšla pracovně i její katolická verze (ke staţení na http://3barvy.farnostcheb.cz).

ABECEDA přirozeného růstu církve

Pracovní příručka pro sbory a farnosti, které realizují Příručka pro realizaci programu program Přirozený růst církve. Obsahuje mnoţství praktických rad, jak postupovat v jednotlivých fázích – od vyhodnocení situace sboru přes vytvoření plánu rozvoje aţ po jeho realizaci. Kniha obsahuje řadu kontrolních seznamů, pracovních listů a pomůcek.

Ch. A. Schwarz, Ch. A. Schalk

Přirozený růst církve

Na těchto webových stránkách najdeš mnoţství informací, inspirací a materiálů ke staţení, které ti mohou pomoci orientovat se v tom, co Přirozený růst církve celosvětově nabízí, spolu s moţností vstoupit do celosvětové sociální sítě kolem NCD.

NCD Discipleship Resources Color Your World with NCD www.coloryourworld.org webové stránky v angl. a něm.

NCD PŘIROZENÝ RŮST CÍRKVE

Umění s druhými lidmi sdílet Boží spravedlnost, pravdu a milost

MATERIÁL K NCD – KVALITATIVNÍ VLASTNOST Č. 8 LÁSKYPLNÉ VZTAHY

Kniha Tři barvy lásky pojednává o třech způsobech vyjádření Boţí lásky, které by měly utvářet ţivot kaţdého křesťana: spravedlnosti, pravdě a milosti. Vţdy v závislosti na osobním východisku můţe růst v umění milovat pro kaţdého z nás znamenat něco jiného. Kniha Tři barvy lásky nabízí praktickou pomůcku k tomu, abychom mohli rozpoznat svůj výchozí bod a krok za krokem se učili radikálně proměňující moc Boţí lásky sdílet s ostatními lidmi.

NCD – Přirozený růst církve je označením celé řady knih, které jsou na základě mezinárodní koprodukce vydávány v celé řadě světových jazyků. Všechny knihy této řady vycházejí z principů Přirozeného růstu církve (Natural Church Development – NCD), přičemţ kaţdá z těchto knih se věnuje jedné z kvalitativních vlastností rostoucích církevních obcí. Přirozený růst církve znamená: Uvolnění potenciálu, který Bůh do naší církevní obce jiţ vloţil – místo abychom se pokoušeli o budování obce z vlastních sil.

Christian A. Schwarz je zakladatel a ředitel Institutu pro Přirozený růst církve. Jeho institut v posledních letech pracoval s více neţ 30.000 křesťanskými obcemi v 50 zemích. Jako autor a vedoucí seminářů o přirozeném růstu církve se koncentroval na to, jak zpracovat a vyjádřit komplikované teologické souvislosti tak, aby mohly být pochopeny širokým publikem a aby mohly být aplikovány na běţný všední ţivot. Jeho knihy vyšly ve více neţ čtyřiceti jazykových mutacích.

Tři barvy. lásky. Christian A. Schwarz. Umění s druhými lidmi sdílet Boží spravedlnost, pravdu a milost. Duchovní barevné kolo

Recommend Documents