Těhotenství krůček za krůčkem Blíží se Vánoce, kdy si celý křesťanský svět zase bude připomínat narození božského dítěte a jako každý rok se budou přetřásat evangelní příběhy. Kolik odborníků se už k nim vyjadřovalo z hlediska současného poznání a vědy; třeba jen kolik astronomů vysvětlovalo úkaz betlémské hvězdy! Ale nikdy, opravdu nikdy jsem nečetl komentář k Ježíšovu narození z pera porodníkova, ačkoliv by si o to taková událost doslova říkala. Pokusme se vyplnit tuto mezeru a podívat se na Mariino těhotenství a porod okem nezaujatého odborníka. Třeba i proto, že ačkoliv mnoho věcí se v průběhu oněch dvou tisíciletí změnilo, početí a těhotenství probíhá dnes navlas stejně, jako v dobách evangelních. Kristus se narodil v noci z 24. na 25. prosince. Že to bylo v noci, to odborníka nepřekvapuje. Děti se totiž rodí převážně v noci, to ví každý chronicky nevyspalý porodník. Spory se vedou o to, který to byl rok (i Vatikán totiž přiznává, že se církevní otcové spletli v počítání, takže narození Spasitele je třeba klást asi do roku 7 př.n.l.). Ten čtyřiadvacátý prosinec je ale vcelku jistý. Protože předpokládáme, že Ježíšek byl novorozenec řádně donošený, Marie musela mít poslední menstruaci někdy kolem 18. března, otěhotněla pak přibližně 1. dubna roku -7. Bylo tedy jaro. Nesmíme si ale představovat, že v tu dobu první kvítky vystrkovaly nesměle hlavičky ze země zaslíbené a novozákonní Palestinci si říkali „březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“. Ve Středomoří začíná jaro, nebo spíše léto, náhle. Vzpomínám si dokonce přesně na jeden z roků, kdy jsem v těchto oblastech pracoval jako porodník. 15. března jsem šel ještě do nemocnice ve vatované bundě, zatímco o den později už v košili s krátkými rukávy, kterou jsem pak sundal až do listopadu. Vál teplý vítr z pouště, provoněný rozmarýnem, který právě kvetl v blízkých horách, v zahradách se rozvinuly jasmínové květy a domorodci posedávali v kavárničkách na chodnících a upíjeli čaj a kávu s takovou pohodou, jako kdyby disponovali bezbřehým bohatstvím volného času. Tak nějak to tam vypadalo i v době, kdy byl počat život chlapce, kterému za devět měsíců dají jméno Ježíš a ještě později se mu dostane přídomku Christos, což znamená Pomazaný. Ke vzniku Mariina těhotenství se váže záhada neposkvrněného početí. O celé věci se mluví polohlasem a je to jedno z největších mystérií křesťanství. Spory kolem něho dokázaly rozštěpit obec věřících na nesmiřitelně soupeřící tábory. Doufám, že se nedopustím svatokrádeže, když řeknu, že z čistě gynekologického hlediska početí ženy, která je pannou (to znamená neměla pohlavní styk v pravém slova smyslu), není tak mysteriózní záležitostí, jak by se zdálo. Příčinou je skutečnost, že panenská blána, hymen, neuzavírá vchod do pochvy úplně, ale je v ní ponechán otvor o průměru asi 5-10 mm, aby mohla odcházet menstruační krev. Vzpomínám si na případ těhotné patnáctileté dívenky, kterou jsem před lety vyšetřoval. Byla nade vši pochybnost panna, panenská Neposkvrněné početí v představě malíře ikon
blána byla neporušená a otvor v ní byl prostupný opravdu jen pro špičku malíčku. Přesto byla těhotná. Okolnosti početí popisovala tak, že se s chlapci "kočkovali" a jeden z nich jí dlouho držel na klíně... Dokonce tvrdila, že měla na sobě kalhotky, a já neměl důvod jí nevěřit. Je totiž jasné, že došlo k výronu semene v okolí poševního vchodu a spermie jsou zvířátka čiperná, cestu dál už si našly samy. Teď už vidím, jak se pravověrným katolíkům hrne krev do hlavy, takže hned musím dodat, že ani z nějakých takových hrátek Bohorodičku nemusíme podezírat. Jsou totiž popsány případy, kdy žena otěhotněla poté, co se koupala ve vodě, do které se předtím dostal mužský ejakulát... Ale nechme spekulací a soustřeďme se spíše na další průběh Mariina těhotenství.
Ať už to s tím početím bylo jakkoliv, jisto zůstává, že čtyři dny oplodněné vajíčko putovalo vejcovodem. Na počátku jediná buňka o váze asi čtyř tisícin miligramu a průměru 0,1 mm se přitom rozdělila na dvě, pak na čtyři, na osm... Když vznikající zárodek 5. den vstoupil do dělohy, měl již kolem dvaceti buněk a za další dva dny se pak tento shluk buněk zanořil do děložní sliznice. V tu dobu měl již uprostřed dutinu, připomínal tedy jakýsi "míček" o průměru asi 0,2 mm Osmibuněčné embryo, asi 3. den po oplodnění a na povrchu byla rozeznatelná vrstva buněk zvaná trofoblast, specializovaná na čerpání živin z matčiny krve. Z těchto buněk vznikne později placenta, zatímco buňky, které tvoří kruhové ztluštělé místo ve stěně útvarku, takzvaný embryonální terč, jsou vlastním základem nové lidské bytosti. Je polovina dubna, 13 dní po početí. Na povrchu dosud kruhovitého a plochého embryonálního terčíku je patrná tenoučká vystupující linie tvořená jednou řadou buněk. Z nich vznikne později osa zárodku, ještě později páteř. O další tři dny později bude zárodečný terčík tvořen již třemi vrstvami buněk, kterým dnes říkáme zárodečné listy. Z toho zevního, zvaného ektoderm, bude kůže a nervová soustava, z prostředního ledviny, pohlavní orgány, cévy a srdce, svaly a kosti a z třetího, vnitřního, se vyvine trávicí soustava a plíce. A ta první vrstva, zevní, roste nejrychleji ze všech. Proto se celý útvar zkrucuje a zavíjí, stejně jako se svine polovina uzenky, kterou dáte na gril. Tím zárodek ztrácí plochý tvar a nabývá pomalu vzhledu, jaký známe z obrázků. Blíží se 20. duben roku 7 př.n.l. Nevíme, kdy anděl oznámil Marii, že porodí Spasitele, ale v každém případě v této době se nedostavila očekávaná menstruace a Marie možná začala tušit, že to není samo sebou. Mezitím již zárodek dorostl asi 2 mm délky. Roste velmi rychle. Kdyby embryo rostlo celý rok tak, jako roste první týden, vyplnilo by celý nám známý a pozorování největšími dalekohledy dostupný vesmír! Naštěstí se toto strhující tempo rychle zpomalí, ale přesto: kdyby se zvětšoval stejnou rychlostí jako ještě na konci prvního měsíce, při porodu by vážil tolik, co maminka.
Ale zatím jsme na začátku, od početí budoucího Mesiáše uplynulo asi 20. dní. Tělo zárodku se uprostřed zaškrcuje, takže nabývá tvaru přesýpacích hodin. Začíná se tvořit srdce, které již o dva dny později bude tepat! Zatím ještě nic nepumpuje, protože není vytvořena ani krev ani krevní cévy, ale to na sebe nenechá dlouho čekat. Ještě do konce dubna, t.j. do 29. dne po početí se krevní oběh vytvoří, zárodky cév se vzájemně pospojují. V tu dobu již bude zárodek Embryo 28. den měřit 5 mm, na jeho těle budou rozeznatelné čtyři hrbolky, budoucí končetiny. Má oční čočku, ústa s jazykem, základ ušního boltce. Sice ještě příliš nepřipomíná lidský zárodek lidský, protože na konci těla má výrazný ocásek jako ještěrka, ale jeho mozek je již rozdělen na tři základní části. Jedna z nich, přední mozek, se stane později sídlem myšlení, v ní vzniknou ideje, které budou po následující tisíciletí ovlivňovat život podstatné části Embryo 28. den civilizovaného světa. Koncem první dekády května je již ve Středomoří dost teplo, počasí je vyloženě letní. Mariino dítě prožívá 40. den po početí a měří teprve asi 15mm, ale má již vytvořeny první čichové a chuťové buňky, srdce je rozděleno do čtyř oddílů jako u dospělého člověka a na koncích končetin, které dosud připomínaly spíše ploutvičky, se začínají vytvářet podélné paprsčité rýhy. Příčinou je odumírání některých buněk, které bude pokračovat tak dlouho, až se rýhy z obou stran spojí (to bude asi za dva týdny) a oddělí jednotlivé prsty. A tak dobrovolná smrt buněk v meziprstních prostorech vytvoří ruku, jež bude za tři desetiletí žehnat zástupům. 50. den po početí, kolem 20. května, se začínají tvořit pohlavní orgány (o dva týdny později už bychom rozeznali pohlaví budoucího novorozence). Jsou vytvořeny uši, i když jsou posazeny na hlavě mnohem níže, než jsme u člověka zvyklí, jsou vytvořeny oči, ačkoliv se nacházejí po stranách hlavy, jako u zvířat. Ale rychle se přestěhují dopředu a tvář nabude lidské podoby. Takže už 57. den po početí, to je 8. týden, jsou již vytvořeny všechny zevní základní struktury, mizí definitivně i poslední zbytky ocásku, ruce jsou opatřeny prsty Lidský plod 50. den
A konečně mezi 5. a 10. červnem, to je asi 10 týdnů po početí (nebo 12. týdnů od začátku poslední menstruace, tak to počítají porodníci)
je nový člověk zcela hotov. Má vše, co má mít, nic nového nevznikne, ale už jen poroste to, co se vytvořilo dosud. Zárodek měří od hlavy k zadečku asi 5 cm (i s nožičkami je to asi o 4 cm více), bezpečně bychom na něm rozeznali pohlaví, čile se v děloze pohybuje. A od této chvíle se mu už neříká embryo, zárodek; až do porodu ponese hrdý název plod. Ale i když vypadá jako člověk, zbývá ještě mnoho práce, aby z něj opravdový člověk byl. Možná by někoho překvapilo, že hlava, ačkoliv je v 3. měsíc těhotenství poměru k tělu veliká, je vyplněna především tekutinou, takzvaným mozkomíšním mokem, zatímco vlastní tkáň mozku tvoří jen sotva milimetrovou vrstvičku pod lebečními kostmi. Těžko si proto můžeme dělat iluze o duševním životě tříměsíčního plodu, jak se o tom občas někde píše. Mariino těhotenství pokračuje, ona sama se cítí velmi dobře, pokud ji dosud obtěžovalo těhotenské zvracení, teď definitivně přestalo. Nejpozději začátkem července, to je 16 týdnů od poslední menstruace, už si nahmatá dělohu a bříško se budoucí mamince pomalu začíná kulatit. Dnes bychom jí v této době odebírali krev na detekci některých závažných vrozených vad, ale to v novozákonní době ještě nebylo vynalezeno. Do vzniku odborné lékařské předporodní péče totiž chybí ještě dobrých 1900 let. Koncem července, to je 20 týdnů od posledních měsíčků (18 týdnů od oplodnění), ucítí první pohyby svého dítěte. Kdyby byla těhotná podruhé, cítila by je už o čtrnáct dní dříve , protože by věděla, co má sledovat. Zatím to neví, ale jednoho dne přece ucítila, bylo to pravděpodobně večer, když se uložila ke spánku, velmi slabé, jemné ťukání. Ohlásil se budoucí Mesiáš. Měří v této době asi 25 cm a váží asi čtyřicet dekagramů Určení pohlaví na současném 3D ultrazvuku a kdyby Marie žila dnes, pozvali bychom si ji na ultrazvuk. Máme totiž poslední možnost zjistit, zda je plod zdravý. Přesněji řečeno, kdyby měl závažnou vrozenou vadu, máme poslední možnost těhotenství přerušit. A také bychom už teď pravděpodobně mamince řekli, že čeká chlapce. Marie to však zatím neví. Ultrazvuky, které to umí zjistit, se objeví až asi za 1980 let. Na přelomu srpna a září by se dnes dítě v krajním případě mohlo narodit. Váží sice jen něco kolem 600 g a měří sotva 30 cm, ale dnes by díky nasazení
nejmodernější lékařské techniky pravděpodobně přežilo i takto předčasný porod. Tehdy ještě ne. Ale už na začátku října, to je asi 28. týden těhotenství, váží plod právě asi jedno kilo, měří kolem 35 cm a je v podstatě životaschopný. I když úmrtnost takto předčasně narozených dětí byla ještě donedávna velmi vysoká. Problém je v tom, že plicní tkáň není zatím ještě zralá. V plicních sklípcích se ještě totiž musí vytvořit zvláštní látka zvaná surfaktant, která nedovolí, aby se protilehlé stěny plicních sklípků slepily k sobě. Jinak se totiž chovají jako uvnitř mokrý igelitový sáček: jeho stěny beznadějně přilnou jedna k druhé a dá vám práci je od sebe utrhnout. Ale to není náš problém; víme, že chlapeček Ježíš se narodí až o vánocích. Marie, družka Josefova, začíná teď poslední třetinu těhotenství (odborně říkáme trimestr). Přibrala na váze - až do oněch vánoc to bude celkem asi 12 kilo navíc - a bříško začíná překážet. Vůbec to přestává být příjemné. Začínají se možná objevovat některé problémy. Marii třeba otékají nohy, snad ji pálí žáha, protože děloha tlačí zespodu na žaludek, žaludeční šťávy se tak zase tlačí do jícnu a to vyvolává nepříjemné pocity. Je to čím dál tím Plod ve III. trimestru, horší. Možná začíná být nervózní, bojí jak jej můžeme vidět v roce 2010 se porodu, její přítelkyně jí třeba vyprávějí děsivé historky o porodech, to je takové oblíbené ženské téma. A teď ještě ke všemu musí jet z Nazaretu až do Betléma, do Judska, na nějaké to sčítání lidu! Kodrcat se takovou dálku na oslu s břichem, to není žádná legrace... Možná tedy, že když 24. prosince kvečeru pocítila v břiše pravidelné stahy, byla ráda, že už to konečně bude mít za sebou. Porod možná nebyl lehký, i dnes u prvorodičky trvá 8 - 12 hodin. Bylo již kolem půlnoci, když se její první dítě narodilo. Byl to chlapec. Ona jej zavinula do plenek a uložila do jeslí, neboť pod střechou se pro ně nenašlo místo.
A tak byl dovršen zázrak největší. Vždyť jedna jediná buňka o váze čtyř tisícin miligramu a průměru 0,1 mm se za devět měsíců změnila v děťátko o délce 50 cm a vážící přes 3 kila. Nejen že svou hmotnost za těch tři čtvrtě roku zárodek zvětšil asi miliardkrát, ale především z té jedné jediné buňky vznikla celá nová lidská bytost. Bytost, která má vše, co činí člověka člověkem. A proto pastýři právem užasli a navrátili se, chválíce Boha za všechno. Neboť toto je takový div, že proti němu, odpusťte mi to, jsou ostatní novozákonní zázraky historkami skoro banálními. Jakýpak zázrak, namítáte, vždyť narození dítěte můžeme vidět každou chvíli i dnes! Každou vteřinu se na zeměkouli přece narodí 3 děti! No a?
