Je něco, co Vám komplikuje práci, leze Vám krkem, co Vás rozčiluje?

4

Rozhovor

to baví, anebo si spíš myslíte, že je to potřeba? Kdyby mě to nebavilo, nedělala bych to, protože mám zato, že to lze nahradit i jinou formou. Nicméně si myslím, že je to důležitá věc, protože právní vědomí společnosti se posouvá níž a níž, a až se vytrácí. A já věřím, že právě moje profese může dost velkou měrou na právní vědomí společnosti působit a vytvářet ho. A také to dělám proto, že si myslím, že tahle profese by měla být naprosto otevřená. Jsou samozřejmě informace, které přenechám ráda tiskovým mluvčím, které se týkají například konkrétního postupu v určité kauze. Někdy se na mne pak novináři zlobí, že jim k tomu nechci nic říct, ale já si myslím, že to prostě není nutné. Začínala jste v Havlíčkově Brodě a postupně jste vystoupala po kariérním žebříčku do Brna. Jako nejvyšší státní zástupkyně přicházíte chtě nechtě do styku s tlaky politiků, s jejich názory na Vaši práci. Přišly tyhle tlaky během Vašeho kariérního růstu postupně, nebo se objevovaly najednou až když jste se stala Nejvyšší státní zástupkyní? Já si myslím, že tohle souvisí spíš s médii, než s mojí funkcí. Problematika trestního řízení a trestních kauz nebyla nikdy tolik propíraná, jako je v posledních řekněme pěti – deseti letech. Dřív byla v novinách černá kronika, kam se umístilo několik trestních věci. Dnes, když otevřete noviny nebo si zapnete zprávy, někdy až dvě třetiny se věnují trestním kauzám. A dalším důvodem je tok informací, který je dnes strašně rychlý. Internetové deníky poskytují veliký prostor trestním kauzám a hlavně úvahám o nich. Takže proti době, kdy já jsem byla na okrese, proběhla obrovská změna.

„ Nejvíc nesnáším s prominutím lemply, kteří prosedí čas v práci jen proto, aby tam byli, a pak vedou dalekosáhlé rozvahy o tom, jak nestíhají“ Pro politiky je trestní oblast dost vděčné téma, takže i oni v rámci médií rozvíjejí své úvahy o rozhodování kauz. Ale to dělají proto, že doba je taková, že lidé o trestních kauzách chtějí slyšet. Bohužel, neprávníkům se zdá, že trestní řízení

je to nejjednodušší, co v právu je. Zpravidla dostanou z médií informaci o tom, co se stalo, a bez podrobné znalosti věci mají zato, že vědí, co je správné a spravedlivé. Když například noviny napíšou, že někdo ukradl pět milionů, tak veřejnost si řekne, že by měl dostat tři roky. Jenže základem vždy je, jaké máte důkazy a

JUDr. Renáta Vesecká

Jako státní zástupkyně působila více než dvacet let, začínala v roce 1984 jako soudní čekatelka na okresní prokuratuře v Havlíčkově Brodě. Specializovala se na případy násilné kriminality. Z mediálně známých kauz se zabývala například případem manželů Stodolových. Obžalobu zastupovala také v případě rasově motivované vraždy Roma Oty Absolona. Odmítla nabídku stát se policejní prezidentkou. Když jí o rok později, v roce 2006, bylo nabídnuto místo nejvyšší státní zástupkyně, přijala ho. Průběžně si prohlubuje vzdělání, v roce 2005 například získala certifikát ministerstva spravedlnosti USA „Výslechové metody“. Je členem vědecké rady právnické fakulty Masarykovi univerzity v Brně. jak je vyhodnotíte. Což ale veřejnost nevidí, a bohužel podobně postupují dnes i politici, kteří se tak přizpůsobují tomu, jak veřejnost tuhle problematiku vnímá. Je něco, co Vám komplikuje práci, leze Vám krkem, co Vás rozčiluje? Jsem narozena ve znamení Berana, a docela se v jeho standardních vlastnostech nacházím. Protože jsem hodně náročná na sebe, ale na druhou stranu všechno, co chci od sebe, chci také od ostatních. Což chápu, že nemusí být každému příjemné. Ale mne naopak rozčiluje, že někdo například nechce jít do věcí se stejným nasazením, nenadchne se pro něco tak, jako já. Proto se snažím obklopovat lidmi, s nimiž mám stejné vnímání a cítění těchto věcí. Nejvíc nesnáším s prominutím lemply, kteří prosedí čas v práci jen proto, aby tam byli, a pak vedou dalekosáhlé rozvahy o tom, jak nestíhají. Pak mně ještě vadí neodbornost. Což souvisí s tím, o čem

jsem hovořila teď. Je jasné, že každý nemůže vědět všechno. Ale spíš mi vadí, když někdo si je vědom toho, že o dané problematice mnoho neví, ale udělá si povrchní názor tak, jak bych to odpustila laikovi, ale ne profesionálovi. Bez nastudování, bez toho, aby šel do hloubky, pak takový člověk naprosto povrchně rozhodne. Co komplikuje práci státním zástupcům, co by šlo vylepšit, například ve srovnání se zahraničím? Základ činnosti státního zastupitelství je trestní řízení. Ale, a to se příliš neví, státnímu zastupitelství náleží ještě mnohé další kompetence. Některé z nich jsou dle mého názoru až zbytečné, a ta práce by klidně mohla příslušet jiným orgánům. Proto mojí snahou v rámci mé funkce je a bude docílit odbourání některých agend. Jen namátkou, příkladem činnosti, kterou by neměl vykonávat státní zástupce, protože je to poměrně drahá síla, je dozor v místech, kde se vykonává trest odnětí svobody nebo vazba. Tam by dle mého měl hlavně působit kontrolní orgán vězeňské služby, a pak třeba i ombudsman. Nebo by zde státního zástupce mohl nahradit například vyšší soudní úředník. Jedná se o fádní úkony, kontrolu dokumentů, a pro tuhle činnost je, jak říkám, tak drahé síly jako je státní zástupce, škoda. V dnešní době jsou kritizovány počty soudců v ČR na jednoho obyvatele. Jak je to vlastně s počty státních zástupců? Dnes je státních zástupců celkem 1272 a na počet obyvatel i s ohledem na agendu je to oproti soudcům přiměřené číslo. Teprve v tomto roce dojde k obsazení všech tabulkových míst. Do budoucna bude tedy i uplatnění pro studenty poněkud těžší. Ráda bych ale zdůraznila, že tyhle přicházející čekatele, kteří se po zkouškách stávají státními zástupci, velice vítám, protože naprostá většina z nich je velmi kvalitních. Mají ohromný elán, chuť do práce a skutečně dobrou znalost práva. Jen výjimečně se stane, že čekatel se neosvědčí a pro práci státního zástupce se nehodí, má například mylné představy o práci státního zástupce a podobně. Za rozhovor děkuje Lucie Vinčálková, PF UK.

Justiční vražda Milady Horákové před soudem Prvního listopadu vynesl Městský soud v Praze rozsudek v případu bývalé dělnické prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové. Ta v roce 1950 vystupovala jako jeden z pěti prokurátorů v zinscenovaném monstrprocesu s Miladou Horákovou a spol., kterou de facto poslala na smrt. Milada Horáková byla jedinou ženou, která byla z politických důvodů odsouzena komunistickými představiteli k nejvyššímu trestu. Dnes, po sedmapadesáti letech byla L. Polednová uznána vinou za trestný čin vraždy ve spolupachatelství, neboť i tehdy, v roce 1950, postupovala v rozporu s platnými právními předpisy. L. Polednová byla odsouzena k trestu odnětí svobody v době trvání osm let ve věznici s dozorem. Vzhledem k okolnostem případu, jako je zejména doba, kdy byl čin spáchán, je trest ukládán pod dolní hranicí trestní sazby. Nicméně, jak uvedl předseda Městského soudu, je trest vzhledem ke zdravotnímu stavu a věku bývalé prokurátorky nevykonatelný. Jde tedy zejména o jakési morální odsouzení. Na Miladu Horákovou i řadu dalších zinscenovaných procesů padesátých let, v nichž i on sám vystupoval jako obžalovaný, dodnes vzpomíná bývalý politický vězeň Josef Lesák, který byl poslaneckým i stranickým kolegou Milady Horákové. Je

spoluzakladatelem Klubu Milady Horákové i památníku na pražském Vyšehradě a dnes již také posledním žijícím poslancem Čs. národního shromáždění z let 1946 – 1948. V procesu s Miladou Horákovou a spol., a to právě v prvém tzv. pilotním procesu, bylo

odsouzeno celkem třináct osob. Z jakého důvodu byl právě v něm udělen ženě Miladě Horákové – trest absolutní? Jakou roli v celém procesu hrál fakt, že odsouzena měla být žena? Každý totalitní režim, z těch posledních i Hitlerův

Rozhovor že k řešení dojde. Ovšem objevují se další problémy, takže máme co dělat pořád. V některých časopisech se problémy zdravotnického práva řešily a řeší, ovšem stále se pro laickou veřejnost prezentují především jako práva pacientů. Ale práva pacientů ve vztahu k lékaři nebo ke státu jsou jenom jedna část velmi rozsáhlé materie. Problematika zdravotnického práva nemůže být takto zužována. Daleko problematičtější je vztah stát – lékař, stát – pacient, úkoly lékaře a úkoly státu ve vztahu k lékaři. Nehledě k tomu, že některá ustanovení mezinárodních úmluv, naší Ústavy a v LZPS, nejsou vykládána jednoznačně. Některé věci, jako např. právo na plánování rodiny tam zcela chybí. To je velmi zajímavé, protože již od samého počátku tady byly snahy, aby i toto se dostalo do LZPS, což se dosud nepodařilo. Takže zůstává velmi mnoho problému, které bude potřeba řešit. Sám návrh zákona o zdravotní péči ještě potřebuje spoustu diskuse a mnoho doplnění. My ale počítáme s tím, že v letním semestru, který sice bude navazovat na to, co učíme v semestru zimním, tak jako každý rok, bude ještě speciální seminář ve

7

Jste nějakým způsobem zapojeni do příprav a připomínkování nové reformy zdravotnictví? Ano, jistě.

těch lidí, kteří v Centru pracujeme, můžu ty práce vést. Takže jsme už požádali, aby nám byli na vedení prací schváleni další pracovníci. To je věcí vědecké rady, zda to schválí nebo ne, protože to mohou být pouze lidé, kteří mohou zkoušet při státnicích. Zatím máme dvě diplomové práce, ale některá témata zdravotnictví, jako např. euthanasie, což je velmi oblíbené téma studentů, stále ještě běží pod hlavičkou katedry trestního práva.

V současné době si mohou studenti zapsat výběrový předmět zdravotnické právo, které je vyučováno už pod Centrem. Plánujete výuku dalších specializovaných předmětů? Neplánujeme, ale nejspíš rozšíříme témata. Zatím toho máme tolik, že nevíme kam dřív. Studentů jsme chtěli nejvýše 80, ale přihlásilo se jich ještě více.

S tím také souvisí postgraduální studium – Ph.D. Také je možné být doktorandem pod Centrem? Ne pod Centrem, pod některou jinou katedrou. Např. JUDr. Šustek studuje otázky náhrady škody pod katedrou občanského práva. Dále také nelze psát pod Centrem rigorózní práci. Doufám ale, že se k tomu dostaneme.

Je možné pod Centrem zdravotnického práva psát diplomovou práci? Ano, to možné je. Máme ale problém, jak to bude s vedením těch prací, protože jediná já, z

Velice Vám děkuji za odpovědi. Daniela Ratajová, 4. ročník PF UK.

spolupráci s 3. lékařskou fakultou, kde se budou probírat konkrétní případy a budou diskuse formou kulatého stolu. Takže doufám, že se to osvědčí. Kdykoli jsme totiž dělali takové diskuse, byl o ně velký zájem.

Jak je důležité míti svého Filipa Lehkovážná komedie po vážné lidi

Jak napovídá podtitulek, je to komedie. Komedie silně ovlivněná politickou situací na Právnické fakultě Univerzity Palackého. Poté, co rektor univerzity odmítl jmenovat na post děkana Právnické fakulty UP Mgr. Iva Benedu, uskutečnila se dne 13. listopadu 2007 za přítomnosti široké veřejnosti prezentace volebních programů nově vybraných uchazečů o funkci děkana. Už samotný začátek představení napověděl, že se publikum tentokrát nudit nebude. Během úvodních minut moderátor a exděkan, JUDr. Mag. Iur. Michal Malacka, Ph.D., představil jednotlivé kandidáty a vymezil jim čtvrthodinu pro prezentaci volebních myšlenek. Čas jim přitom odměřoval kuchyňskou minutkou… Zároveň při svém entrée omluvil i nepřítomnost jednoho z adeptů na pozici děkana, nepřítomnost JUDr. Lukáše Michny, Ph.D., LL.M. Nejprve se slova chopila doc. Naděžda Šišková, Ph.D. Ta všem přítomným na začátku připomněla, že v čele fakulty v současné době stojí „pouze učitel“. Nutno podotknout, že oním „pouze učitelem“ je dosavadní proděkan pro studijní a pedagogické záležitosti JUDr. Michal Bartoň, Ph.D. Po neadekvátním vstupu paní docentka rozjela svou prezentaci. Ze zhruba dvaceti pěti slidů, zvolila pro svou prezentaci jistě ty nejhodnotnější. Přesto si na závěr vyžádala možnost navýšení časového limitu o další dvě minuty se zdůvodněním, že se přeci nedostavil poslední z kandidátů na děkana - JUDr. Lukáš Michna, Ph.D., LL.M. Poněkud jiný rozměr získalo odpolední setkání po příchodu prof. Milany Hrušákové, CSc. Ta v úvodu své prezentace všechny oficiálně přivítala

a zdůraznila, že celý volební program poskytla k seznámení všem akademickým pracovníkům již dříve, a proto nyní nastíní pouze vizi svého programu a desatero směřující k jeho naplnění. Oproti první kandidátce bylo pro člověka jaksi snazší uvěřit, že vše, co říká, též splní. Jistě, v některých bodech - jako je například získání akreditace doktorského studijního programu a rigorózního řízení - se všichni kandidáti shodli, leč jediná prof. Milana Hrušáková, CSc. vystihla, co je pro fakultu v současné době nejdůležitější. Slíbila uklidnit zjitřenou situaci na fakultě, protože zájmy fakulty vyžadují, aby všichni táhli za jeden provaz. A aby potvrdila, že vše, co říká, myslí opravdu vážně, představila i svůj realizační tým, čímž do éteru vnesla i otázku, jak je důležité míti svého Filipa. Do pozice proděkana by pod jejím vedením usedli JUDr. FILIP Melzer, Ph.D., LL.M., JUDr. FILIP Ščerba, Ph.D., JUDr. Ing. FILIP Dientsbier, Ph.D., Doc. PhDr. Vlastimil FIALA, CSc. a JUDr. Renata Šínová, Ph.D. Možnost prezentovat své myšlenky získal i poslední uchazeč o post děkana - JUDr. Petr Langer, Ph.D. Tento mladý muž měl ve srovnání s ostatními kandidáty těžší výchozí pozici. Vzhledem k tomu, že na fakultě nepůsobí a nevidí tedy ani do jejích vnitřních záležitostí, pokusil se alespoň částečně představit sebe a svůj volební program. Zvláštní důraz při své prezentaci kladl na rozvíjení spolupráce se zahraničím. Sám totiž působil na Právnické fakultě v Regensburgu či na Bavorském státním ministerstvu spravedlnosti v Mnichově. Po vyčerpávajícím úvodu následovala diskuse, v níž každý mohl položit dotaz v maximálním

časovém rozpětí tří minut. Za opravdu vydařený kousek lze nepochybně považovat výstup Mgr. Petra Dostalíka, Ph.D., odborného asistenta Katedry teorie práva a právních dějin, kterého v jednotlivých prezentacích zaskočil pojem modernizace. Z jeho úst tedy zazněl dotaz, zda si ho jako pedagoga římského práva ponechají alespoň do konce roku. Prof. Milana Hrušáková, CSc. mu při této příležitosti přislíbila možnost obývat kancelář i nadále. Posléze se k jejímu tvrzení připojil i JUDr. Petr Langer, Ph.D., nicméně též poznamenal, že na univerzitě v Německu se římské právo neučí ani jako volitelný předmět. Znamená to tedy, že se vítězný kandidát voleb na funkci děkana rozejde se svým programem a nepodnikne kroky k modernizaci studijního programu, který by nepochybně znamenal i přehodnocení rozsahu a zejména zaměření výuky historickoprávních předmětů a předmětů společenskovědního základu? Nebo své sliby splní a nyní nám jen maže med kolem pusy, aby uklidnil rozjitřenou situaci na fakultě? Celé odpoledne se neslo poměrně v přátelském duchu, a tak doufejme, že se i volba děkana, která se uskuteční v Rotundě Právnické fakulty UP odehraje v podobně rozverné atmosféře a Právnická fakulta UP se po všech peripetiích konečně dočká svého Filipa. Michaela Jehličková Studentka 1. ročníku navazujícího magisterského oboru Mediální studia, UP.

12

Naše fakulty

VOLBY DO AKADEMICKÉHO SENÁTU PF A UK Kostky jsou vrženy! A my už, konečně, známe své zástupce, kteří budou reprezentovat naše zájmy v akademickém senátu PF a senátu UK. Letošní zápolení studentské části kandidátů získat vytoužený triumf vyvrcholilo předvolební kampaní, kterou zaznamenal snad každý z nás. Někteří vsadili na své jméno, někteří na více či méně reálně vyplnitelné předvolební sliby a někteří se nás snažili alespoň pobavit důmyslnými legráckami. Ať již se nám předvolební taktika našich kolegů líbila či ne, měli jsem možnost – jít volit! Ti z nás, kteří svého aktivního volebního práva využili a účastnili se voleb, konaných mezi 20. – 21. listopadem 2007, s nadějí očekávali, že místo senátora/ky obsadí právě námi zakroužkovaný kandidát. Vítěze už známe a nyní jen zbývá doufat, že noví senátoři si zachovají svou tvář a jejich post jim umožní uskutečnit změny, které očekáváme. Nabízíme zde přehled zvolených zástupců do AS PF a AS UK Za první ročník byli do AS PF zvoleni Barbora Černá a Matěj Petrásek. Jejich náhradníky se stávají: Miroslav Dvořák, Tomáš Koukal, Veronika Mašlejová a Marianna Galusová. Vakobobří druhý ročník budou v AS PF reprezentovat Jan Švarc a Miroslav Makajev. Jan Vančura a Kateřina Večerková byli ustanoveni jejich náhradníky. Ve třetím ročníku se strhl opravdový boj, ze kterého vyšli vítězně Pavel Pražák a Anna Čížkovská. Náhradníky se stali: Michal Pohl, Jana Krautwurmová, Helena Kofránková a Martin Netík. Ve čtvrtém ročníku obhájili svůj mandát oba senátoři: Hana Vítová a Miroslav Huml. Ostatní kandidáti čtvrtého ročníku, nezískali požadovanou polovinu počtu odevzdaných hlasů v pořadí pro posledního kandidáta a nestávají se tudíž náhradníky. Studenty pátého ročníku budou zastupovat Lukáš Bohuslav a Lukáš Bayer. Jan Horník a Petra Humlíčková jsou určeni jejich náhradníky. Do AS UK za studentskou kurii byli zvoleni Jiří Vojkovský a Martin Svatoš. Jejich náhradníky byli určeni Miroslav Huml, Zdeněk Hejhal, Martin Kopecký a Michal Pohl. Rovněž akademičtí pracovníci měli možnost zvolit své zástupce do AS PF a AS UK. Učitelé do AS PF volili celkem jedenáct senátorů z dvaceti jedna přihlášených kandidátů. Do AS PF byli zvoleni: JUDr. Ing. Josef Staša, CSc. (katedra správního práva a správní vědy), JUDr. Rudolf Vokoun, CSc. (katedra trestního práva), JUDr. Michal Sobotka, Ph.D. (katedra práva životního prostředí), JUDr. Dita Melicharová, Ph.D. (katedra občanského práva), JUDr. Petr Čech, LL.M. (katedra obchodního práva), JUDr. Karel Beran, Ph.D. (katedra teorie práva a právních učení), JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. (katedra ústavního práva), JUDr. Mgr. Jan Wintr, Ph.D. (katedra teorie práva a právních učení), JUDr. Ondřej Frinta (katedra občanského práva), JUDr. David Falada (katedra právních dějin), JUDr. PhDr. Pavel Maršálek, PhD. (katedra teorie práva a právních učení).

Jejich náhradníky se stávají: JUDr. Petr Šustek (katedra občanského práva), JUDr. PhDr. Marek Antoš (katedra ústavního práva), JUDr. Ivana Millerová, Dr. (katedra správního práva a správní vědy), PhDr. Martin Starý (katedra jazyků), Doc. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. (katedra trestního práva), JUDr. PhDr. David Elischer (katedra občanského práva), JUDr. Jan Kudrna, Ph.D. (katedra ústavního práva), Doc. JUDr. Alena Macková, Ph.D.(katedra občanského práva). Do AS UK byli zvoleni: JUDr. Ing. Josef Staša, CSc. (katedra správního práva a správní vědy) a PhDr. Marta Chromá, Ph.D. (katedra jazyků). Náhradníkem se stal JUDr. Petr Šustek (katedra občanského práva). Do akademického senátu PF bylo ve studentské kurii odevzdáno 989 platných hlasovacích lístků, což odpovídá celofakultní volební účasti ve studentské kurii 21,6 % oprávněných voličů (úhrnem hlasů), při počtu 4585 oprávněných voličů. Za tříkolového volebního systému v roce 2004 činila volební účast 9,1 % (1. kolo), 3,9 % (2. kolo), 10,4 % (3. kolo). ročník

počet oprávněných voličů

počet odevzdaných platných hlasovacích lístků

ročníková volební účast (%)

počet odevzdaných hlasů

kandidát na 1. místě, obdržené platné hlasy

kandidát na 2. místě, obdržené platné hlasy

1.

694

185

26,7

335

Černá Barbora 62 hl., t.j. 18,5%

Petrásek Matěj 58 hl., t.j. 17,3%

2.

659

231

35,0

397

Švarc Jan 120 hl., t.j. 30,2%

Makajev Miroslav 106 hl., t.j. 26,7%

3.

833

252

30,3

437

Pražák Pavel 118 hl., t.tj. 27,0%

Čížkovská Anna 49 hl., t.j. 11,2%

4.

771

159

20,6

249

Vítová Hana 150 hl., t.j. 60,2%

Huml Miroslav 50 hl., t.j. 20,1%

5. + doktoranti

1628

162

10,0

215

Bohuslav Lukáš 50 hl., t.j. 23,3%

Bayer Lukáš 44 hl., t.j. 20,5%

Studenti do AS UK odevzdali celkem 899 platných hlasovacích lístků (úhrnem 1391 hlasů). Volební účast dosáhla 19,6% z 4585 oprávněných voličů.Volební účast ve volbách r. 2004 zde činila 10,4 %. pořadí zvolení

zvolený kandidát

počet obdržených hlasů

podíl na celkovém počtu odevzdaných hlasů (%)

1.

Vojkovský Jiří

361

26,0

2.

Svatoš Martin

244

17,5

Nezvolení kandidáti: pořadí zvolení

nezvolený kandidát

počet obdržených hlasů

status

3.

Huml Miroslav

178

náhradník

4.

Hejhal Zdeněk

139

náhradník

5.

Kopecký Martin

137

náhradník

6.

Pohl Michal

113

náhradník

7.

Brezina Peter

79

není náhradníkem

8.

Dvořák Miroslav

62

není náhradníkem

9.

Šebo Eduard

45

není náhradníkem

10.

Houfek Ivan

33

není náhradníkem

Do S PF v kurii akademických pracovníků bylo odevzdáno 89 platných hlasovacích lístků, (úhrnem 730 hlasů). To odpovídá 50 % volební účasti při počtu 178 oprávněných voličů. V roce 2004 dosahovala volební účast 59, 2%.

16

Naše fakulty STEP by step

Dovolte mi, abych Vám jménem ELSA Praha představila program studentských stáží- STEP neboli Student´s Trainee Exchange Programme, který je součástí historie sdružení ELSA od samého počátku. Od první nabídky stáží už uplynula spousta let, ale to hlavní zůstává stále stejné. STEP přispívá ke vzdělávání mladých právníku, umožňuje studentům práv a mladým právníkům získat cenné pracovní zkušenosti a stejně tak i možnost poznat kulturu a právní řád cizí země a zlepšit své jazykové znalosti. Stáže probíhají po celý rok a trvají v délce 2 týdnů až 18 měsíců, nejčastěji v advokátních kancelářích, bankách, státní správě a podobně, vždy však souvisí s oblastí práva. Díky mezinárodnímu rozměru ELSA se stáže uskutečňují nejen ve 35 zemích v Evropě, ale díky přidruženým or-

ganizacím i v Asii, Austrálii a USA. Stáže jsou zajišťovány lokálními skupinami ELSA nebo přidružených organizací a každý rok se takovýchto stáží uskuteční něco okolo 400. Takže i když vyrazíte do úplně cizí země, nemusíte se ničeho obávat, tým stepařů v dané zemi se o vás postará. Ještě před vašim odjezdem Vám v případě zájmu pomůžou zajistit ubytování a podobné potřebné věci, po příjezdu Vás vyzvednou na letišti a i během pobytu se starají o vaše kulturní vyžití. Abyste se mohli do programu zapojit, musíte splňovat jen následující: být členem ELSA a být mladší 30-ti let. Takže pokud uvažujete o pracovní zkušenosti v zahraničí, neváhejte kontaktovat Vicepresidenty pro STEP na Vaší fakultě. Vyplnit přihlášku je opravdu jednoduché a pak stačí počkat a třeba

zrovna vy můžete vycestovat do Holandska, Rakouska, nebo třeba na Maltu. Vaši stepaři jsou tady pro Vás, pokud chcete vědět více, navštivte nás v kancelářích ELSA nebo nás neváhejte kontaktovat: Brno (tutko@ elsa.cz), Olomouc ([email protected]), Plzeň ([email protected]), Praha ([email protected]). Kateřina Bukovská

ZákonyAKomentáře.cz, aneb studentská právnická Wikipedie Milí čtenáři, představuji vám další z velkých akademických projektů, na kterém spolupracuje studentský spolek ELSA Praha. Snad každý z nás již někdy při studiu šedivých paragrafů k bližšímu pochopení některého z nich potřeboval sáhnout po komentáři či jiném dokumentu, jež lépe osvětluje jeho smysl a dopad, protože samotný proces narození zákona, včetně tisíce dalších úprav, je až tak krkolomný, že vyloučit následné nepřesnosti, nedostatky a víceznačnost mnohých ustanovení lze jen stěží. Tím hůře, že má-li s výkladem paragrafu bez doprovodu komentáře či jiné nápomocné publikace problém student práv, ostatní neprávní veřejnost o to znatelněji. Komentáře k zákonům tedy neustále potřebuje větší a větší procento populace, ovšem problém tkví v jejich ceně, kterou si opravdu nemůže dovolit každý, obzvláště dochází-li k novelizacím, a rovněž v jejich četnosti a pluralitě názorů, mnohdy co komentář, to jiné stanovisko, nehledě na občasné „odfláknutí“ této práce prostým přehozením slovosledu s doplněním několika nedůležitých prázdných vět. O co se jedná? Projekt ZákonyAKomentáře.cz si po vzoru Wikipedie – otevřené encyklopedie, jež neustále roste a mohutní – klade za cíl, postupně vytvořit studentskou akademickou verzi komentáře k zákonům a dalším předpisům, včetně veškeré relevantní judikatury a dalších praktických dodatků ke všem paragrafům a po redigování týmem spolupracujících právníků ji předložit

široké právní i neprávní veřejnosti ve formě webových stránek, případně volně distribuovatelných výtisků. Nejdříve připravujeme komentář k občanskému zákoníku, který je zapotřebí nejširší veřejnosti. K čemu to může být dobré? Vám všem se tak otevírá jedinečná příležitost podílet se již během studia na odborné publikační činnosti a zablýsknout se v projektu, který následně své výsledky přinese a především bude všude opravdu viditelný. Následně plánujeme ze zmíněných webových stránek vytvořit plnohodnotné právní médium, na kterém bude kdokoli moci získat aktuální verze právních předpisů, vzory smluv, právnický slovník, atd. Je na každém z vás, zdali se projektu zúčastníte již od začátku, později nebo pouze využijete jeho plodů, až spatří světlo světa, nicméně z hlediska individuálního přínosu vám tak přispěje nejen k dobrému pocitu či osobní hrdosti z vykonané práce, která svůj ohlas přinese, ovšem zajisté i ke krásné řádce v životopisu, jež se při přijímacím pohovoru do zaměstnání může ozvat v pravý čas. Zvládneme to? Je pochopitelné, že v první chvíli máte obavu, zdali vůbec můžete být schopní samostatně vypracovat výklad určitého paragrafu, když toto většinou bývá výsledkem týmu letitých právních odborníků na vrcholu své kariéry. Projekt ZákonyAKomentáře.cz je však od samého počátku studentskou akademickou aktivitou, která samozřejmě bude vždy jako taková prezentována, ovšem v době, kdy zmíněné komentáře

právních odborníků již existují a jejich zdravé jádro vám tak slouží jako vděčné prameny, v době, kdy používáme automatizované právní systémy, které v mžiku poskytnou související judikaturu a zákony v nejaktuálnější podobě včetně předchozích úprav, je tato práce toliko otázkou vašeho zájmu a času, přičemž svou náročností nepřevyšuje běžné úkoly, které mnozí z vás řeší denně při studentské praxi v advokátní kanceláři. Jak to tedy bude dál probíhat? Zmíněný projekt se v tuto chvíli nachází ve fázi příprav webových stránek, oslovování potencionálních spolupracujících právníků pro redigování studentských prací a dalších přípravných činností. Důvodem, proč jej prezentujeme právě nyní v tomto vydání časopisu PrímaLEX, je seznámit s tímto projektem co největší počet studentů, kteří by se na této činnosti rádi podíleli i obecné informování fakultní veřejností o připravovaném akademickém projektu, který má ambice stát se „právnickou Wikipedií“. Pro všechny, které projekt ZákonyAKomentáře. cz oslovil, slouží emailová adresa info�zakonyakomentare.cz, kam můžete psát, pokud máte zájem se na projektu podílet či vás napadají jakékoli jiné dotazy, připomínky, návrhy. Na všechny podněty budeme co nejdříve reagovat a průběžně vás informovat o dalším postupu a nadcházejících činnostech. Vojtěch Obr www.zakonyakomentare.cz

Domov prodej zakázán.

Koenzym q10

Snižuje pocit únavy, zvyšuje odolnost proti stresu. Potravou (především mořskými produkty) dostáváme denně přibližně 3 - 10 mg Q10. V lidském těle se tato látka v malém množství vytváří samovolně. U koenzymu Q10 je třeba pamatovat na to, že užívání, má-li mít skutečný účinek, musí být dlouhodobé a pokud možno pravidelné. Za optimální odborníci považují 30 mg Q10 v jedné kapsli. 30 mg 1x denně se považuje za vstupní účinnou dávku při většině důvodů podání.

spíše než pod číselným, např. vitamin B2 – riboflavin, vitamin B3 – niacin, vitamin B5 – kyselina pantothenová, vitamin B9 – kyselina listová, vitamin B15 – kyselina pangamová. Důležitý pro zdravé srdce, metabolismus tuků a sacharidů, podporuje správnou činnost jater, působí na nervový systém a dobrou paměť.

Ginkgo biloba – jinan dvoulaločný

V listech této zřejmě nejstarší rostliny na světě je obsaženo velké množství flavonoidů, terpenů, organických kyselin a dalších látek, jejichž strukturu nedokáže přesně určit ani moderní

Ženšen

Ženšen je znám jako exotická bylina původem

z Číny. Tvar kořene totiž připomíná lidské tělo. Prvotřídní surovina čínského ženšenu je drahá, proto se na trhu objevují náhražky - ženšen korejský je údajně silnější, ženšen americký postrádá některé vlastnosti orientálních druhů a ženšen sibiřský, ačkoli nejde o pravý ženšen, má podobné vlastnosti jako ženšeny asijské. V oficiální lékařské literatuře je ženšen doporučován jako prostředek k posílení organismu a v prevenci stresu. Působí stimulačně a relaxačně na centrální nervový systém. Působí podobně jako adrenalin - podporuje srdeční činnost, zlepšuje střevní peristaltiku, snižuje hladinu krevního cukru a pomáhá organismu mobilizovat energii k zvládnutí fyzicky i psychicky náročných situací, krátkodobě zlepšuje koncentraci, posiluje životní sílu a vitalitu. Vhodný je také při nervovém vyčerpání a hormonální nevyrovnanosti. Je vynikající při odstraňování únavy, zlepšuje činnost mozku a jeho funkce. Při užívání ženšenu je dobré vědět, že se má užívat pouze v chladném počasí (opatrně v létě).

Guarana

věda. Jisté je, že komplex těchto látek, které se odborně nazývají „ginkgolides“ není obsažen v žádné jiné rostlině. Základním účinkem extraktu z listů je rozšiřování kapilár v periferním cévním řečišti a zlepšení průtokových vlastností krve a dále antioxidační účinky. Díky tomu se zlepšuje zásobování všech částí těla kyslíkem a živinami - zejména glukózou. Výsledkem je zvýšení koncentrace a celkové mentální svěžesti. Efekt Ginkgo biloba v mozku je obdobný efektu kofeinu, s rozdílem, že Ginkgo je díky svým antioxidačním vlastnostem schopno zachytávat volné radikály. Účinek je také podstatně delší, trvalejší a na rozdíl od kofeinu chybí následné stavy únavy.

AVS přístroje

Přístroj vzhledem podobný walkmanu, který umí vyřešit problémy jako migrénu, únavu, deprese, stres, ale také dokáže zvýšit kapacitu paměti. Toto zařízení, nejznámější pod názvem psychowalkman, v sobě ukrývá audiovizuální stimulační technologii (AVS). Jeho součástí jsou též speciální brýle, na jejichž vnitřní straně

19

je několik diod. Při vývoji AVS přístrojů byly uděleny dvě Nobelovy ceny. Mozek vytváří velmi slabé elektrické signály. Zaznamenat je dokáže lékaři používaný EEG (elektroencefalograf). Frekvence těchto signálů se mění v závislosti na tom, zda bdíme, spíme, jsme uvolněni, či pracuje naše fantazie apod. Náš mozek je však schopen tyto frekvence přizpůsobovat vnějšímu okolí, vnějším podnětům. Proto dokážeme usnout (tzn. uvolnit se) ve vlaku při pravidelném klepotu kol po kolejích, a proto se často probudíme, když vlak zastaví. Přesně této schopnosti našich nervových center AVS využívá. Po nasazení sluchátek, brýlí a zapnutí přístroje se rozezní zvukové signály a s nimi synchronně blikají diody umístěné na brýlích. Každý přístroj je naprogramován několika základními typy programů pro uvolnění, relaxaci, soustředění, zdokonalení paměti, tělesnou regeneraci aj. Různé programy mají rozlišnou dobu trvání. Nejkratší zabere několik minut, nejdelší vyplní celou hodinu. Po celou dobu ležíte, do uší zní melodie a další smysl stimulují světelné impulsy. Účinek může být do určité míry individuální, ale jelikož je založen na fyziologickém procesu a reakcích, dostaví se s naprostou jistotou u každého člověka. Nevýhodou těchto přístrojů je prozatím jejich cena, která se pohybuje okolo několika tisíc. Velké procento z této částky tvoří náklady výrobců na nákup technologie, která je patentovaná v USA (NASA). Nákladná je také propagace tohoto přístroje, neboť není příliš znám, a je tak třeba vždy vysvětlovat jeho fungování. AVS přístroje sledují stejný cíl jako užívání všech výše popsaných prostředků. Potenciál těchto prostředků využívají studenti, manažeři i sportovci, jejichž práce je plná situací náročných na soustředění a kteří chtějí optimalizovat a zlepšovat svůj výkon i paměť. Jak už bylo ale napsáno výše, vše má svoji hranici. DP

Guarana obsahuje dvojnásobné množství ko-

feinu v porovnání s kávou. Jsou v ní navíc obsaženy doprovodné látky, které uvolňují kofein i další stimulující látky postupně po dobu šesti až devíti hodin. Je dobré smíchat guaranu s citrónem. Ten totiž zlepšuje její účinky.

B-Complex

Samotný pojem B-komplex je souhrnné označení pro vitaminy skupiny B. Jejich úkolem je správná funkce metabolismu buněk. Některé vitamíny jsou známější pod svým slovním označením

Advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři se sídlem v Hradci Králové a pobočkami v Praze, Kolíně, Rychnově nad Kněžnou a Vysokém Mýtě, přijme z důvodu trvalého nárůstu svojí činnosti advokátní koncipienty/-ky pro pracoviště v Hradci Králové. Požadujeme ukončené právnické vzdělání, znalost světového jazyka, práci na PC, ŘP sk. B, spolehlivost, profesionalitu a cílevědomost. Preferujeme kvalitní právní znalosti, tvůrčí pracovní přístup, komunikativní dovednosti a potřebu sebevzdělávání. Nabízíme dlouhodobou, zajímavou a velmi všestrannou práci ve větším dynamickém kolektivu, příjemné pracovní prostředí, nadstandardní mzdové ohodnocení (dosažitelná měsíční mzda 15.000,- -25.000,- Kč), zaměstnanecké výhody (služební telefon, služební notebook, stravenky, příspěvek na penzijní připojištění, občerstvení) a příležitost k odbornému růstu (příspěvky na vzdělání a školení, vzdělávací program i v rámci AK). Vaše písemné nabídky spolu s motivačním dopisem zasílejte na uvedenou e-mailovou adresu: [email protected], více informací najdete na www.ppsadvokati.cz nebo na tel.č.: 495512831

Domov z Východu, je třeba hledat dnešní důvody integrace a nutnost spojit své síly v postupujícím globalizačním procesu. Proto je dnes hlavní výzvou pro EU právě globalizace, nové technologie, znalostní společnost, ale i přistěhovalectví, stárnutí obyvatelstva, klimatické změny a energetická bezpečnost. Všechny tyto faktory mají jedno společné – zmenšují manévrovací prostor pro národní vlády a zvýhodňují nadnárodní ekonomické a politické entity. Posledním přednášejícím byl doktor Tomáš Karásek z Karlovy Univerzity v Praze, jehož přednáška nesla téma „EU jako ekonomický obr a politický trpaslík“. Jak pan doktor zdůraznil, je nezpochybnitelné, že má EU v oblasti ekonomické významnou pozici. V zahraniční a bezpečnostní politice tomu tak není. Hlavní problém přitom leží v neschopnosti států se na společné politice dohodnout. Na přednášky navazoval Model Evropského parlamentu. Studenti se vžili do rolí Europoslanců a vypracovali usnesení na téma „Jaká bude největší výzva pro EU za deset let v oblasti zahraničně-politické, hospodářské a sociální a jak se na ni připravit?“. Jak poznamenalo více účastníků letní školy: „Až když to člověk pozná na vlastní kůži, uvědomí si, jak těžké je dojít ke kompromisu. A to nás tu přitom bylo jen pár.“ Získání vlastní zkušenosti s rozhodovacím procesem v Evropské unii, i když jen formou simulace, se tak ukázalo být správnou cestou, jak tento systém připlížit normálním občanům. Letní škola přinesla studentům nové možnosti nazírání nejen na současnou Evropskou unii, ale i na výzvy, kterým bude v budoucnosti čelit. Alena Falathová Evropské hodnoty o.s. 99% of lawyers give the rest a bad name Recently, a teacher, a garbage collector, and a lawyer wound up together at the Pearly Gates. St. Peter informed them that in order to get into Heaven, they would each have to answer one question. St. Peter addressed the teacher and asked, “What was the name of the ship that crashed into the iceberg? They just made a movie about it.” The teacher answered quickly, “That would be the Titanic.” St. Peter let him through the gate. St. Peter turned to the garbage man and, figuring Heaven didn’t REALLY need all the odors that this guy would bring with him, decided to make the question a little harder: “How many people died on the ship?” Fortunately for him, the trash man had just seen the movie and answered, “about 1,500.” “That’s right! You may enter.” St. Peter then turned to the lawyer. “Name them.” Soudní proces v Grónsku: Můžete nám říci, kde jste byla v noci ze 14. listopadu na 20. Března?”

21

Czech Moot Court Competition 2007/2008

Soutěž v simulovaném soudním procesu na právnických fakultách v ČR Milí čtenáři, kolegové, v tomto článku bych si vám dovolil představit a více přiblížit jeden z velkých akademických projektů ELSA, který letos probíhá na všech právnických fakultách v ČR a navazuje tak na stále se zvyšující trend výuky práva prostřednictvím klinické formy vzdělávání. Czech Moot Court Competition (CMCC) je soutěží v simulovaném soudním procesu, která letos probíhá v oborech práva trestního, obchodního, občanského a římského. Soutěžní týmy, které se do tohoto „soudního turnaje“ přihlásí, mají jedinečnou šanci ozkoušet si na vlastní kůži vzrušující i strastiplnou úlohu soudce, státního zástupce či advokáta, aplikovat v praxi doposud převážně teoretické znalosti zmíněných právních oblastí a hlavně v konečném důsledku všechny nové zkušenosti konzultovat sami se sebou a doladit různorodé sny o možném budoucím povolání. Nová krásná a ještě čerstvě vonící půdní vestavba naší fakulty se skvělou soudní síní, jež nám může po právu závidět leckterý obvodní soud, na nás všechny čeká a my ji pokřtíme lechtivými i závažnými případy trestního práva již nyní v listopadu. Jak to všechno vzniklo? Samotný simulovaný soud – moot court – je starý jako výuka práva samotná. Letošní projekt Czech Moot Court Competition v trestním, obchodním, občanském a římském právu vznikl na základě stejnojmenné soutěže v obchodním právu, kterou ELSA ČR pořádala dříve, úspěchu a obliby pražské soutěže v trestním procesu, pořádané v loňském letním semestru ELSA Praha a moot courtu v římském právu, který loni uskutečnili naši bratislavští kolegové. Soutěžní obory, koncepce a časové rozvržení Jak již bylo řečeno, letos pro vás připravujeme soutěže v simulovaném soudním procesu v oborech trestního, obchodního, občanského a římského práva. Vlastní koncepce i časový harmonogram každého oboru již nabude dosti rozdílných dimenzí. Soutěž v trestním a obchodním právu proběhne na všech právnických fakultách v ČR a má dvě základní úrovně, lokální a celostátní, přičemž každá z nich může mít více vlastních vyřazovacích kol. Zpravidla na lokální úrovni proběhnou dle počtu přihlášených týmů až 3 vyřazovací kola, z nichž pak vítězní soutěžící z jednotlivých fakult postupují do jedno až dvoukolové úrovně celostátní. Simulovaný soud v oboru občanského a římského práva je doposud toliko vlastním projektem ELSA Praha a prozatím je plánován jen na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Z hlediska časového rozvržení jednotlivých oborů v akademickém roce 2007/2008 začínáme od listopadu 2007 simulovanými procesy trestního práva na lokální úrovni, kde jsou do poloviny prosince na všech právnických fakultách v ČR plánovány 1-2 vyřazovací kola, případné 3. vyřazovací kolo proběhne po skončení zimního zkouškového období v únoru 2008 a celostátní kolo na konci tohoto měsíce. Soutěž v obchodním právu je pro lokální i následnou celostátní úroveň plánována na březen 2008 a pro obory občanského a římského práva

předběžně na duben příštího roku. Hrubý nástin pravidel V oboru trestního práva soutěží pokud možno dvoučlenné týmy, které dle své preference, případně losování, zosobňují procesní roli soudce, státního zástupce a advokáta v simulovaném soudním procesu, přičemž na celostátní úrovni již jen v posledních dvou úlohách. Rozhodčími a hodnotícími jednotlivých týmů jsou soudci z povolání zpravidla doprovázenými pedagogem či státním zástupcem. Soutěžní kauzy jsou aktuální reálné trestní případy, jež nám pro účely simulovaného procesu exklusivně poskytují spolupracující soudci. Soutěžící i diváci tak jsou z povahy projednávání citlivých informací vázáni mlčenlivostí, avšak mají tak jedinečnou příležitost setkat se s trestněprávní skutečností a veškerým obsahem soudních spisů tváří v tvář. V obchodním právu jsou řešeny částečně reálné či fiktivní případy podobající se klauzurním pracím, kde dvoučlenné soutěžní týmy představují jednotlivé sporné strany. Lokální úroveň na všech fakultách je složena ze 2 vyřazovacích kol, první je pouze písemné a soutěžní týmy mají za úkol vypracovat návrh za každou stranu sporu, ve druhém lokálním kole i následném celostátním kole již soutěží za jedinou spornou stranu v simulovaném soudním sporu. Rozhodčími soutěže jsou rovněž soudci z povolání, zpravidla doprovázeni pedagogem či zástupcem sponzorské advokátní kanceláře. Koncepce občanského a římského práva je doposud stále v jednání, v úvahu připadají dvě základní formy, jimiž je obdobná soutěžní podoba z trestního či obchodního práva, anebo společné jediné představení pro diváky ve spolupráci s příslušnými katedrami. Na co se těšit? Těžko říci, které z klubíčka lákadel, které Czech Moot Court Competition 2007/2008 přináší, je zajímavější a přitažlivější, snad většina začínajících studentů právnických fakult třímá v mysli obrázek sebe sama v soudní síni coby moudrý a spravedlivý soudce, nelítostný státní zástupce či protřelý a zkušený advokát. Některé tato vidina opustí záhy, někteří ji raději ani neuchopí, jiní si ji chlácholí dál navzdory vodopádu na první pohled mdlých paragrafů a stránek učebnice, kterými se musí opakovaně prokousávat. Czech Moot Court Competition je pro vás úžasnou příležitostí zažít onu „bájnou“ praxi, která v současné formě studia tak chybí, na vlastní oči řešit případy krádeže, loupeže, znásilnění, vraždy, složitého obchodněprávního sporu dvou korporací, nekalé soutěžní jednání, rozvod rozhádaného manželství, rozuzlení pře o děti, majetek... Zkrátka dostanete od všeho pořádnou dávku, diváci se mohou těšit na krásné případy, jež řeší jejich kolegové, soutěžící pak na výživný boj na poli práva a vítězové samozřejmě na hodnotné i finanční ceny. Přeji vám všem spoustu zážitků a těm odvážným dostatek energie i štěstí!:-) Vojtěch Obr www.mootcourt.cz

22

Domov Street law

cesta ke zvýšení právního vědomí Brněnská ELSA uspořádala 8. listopadu školení pro studenty. O co tedy šlo? Leckdo by si mohl podle překladu tohoto pojmu myslet, že se studenti zkoušeli z nekalých praktik nějakého pouličního práva, nebo snad dokonce práva ulice. Ve skutečnosti se mohli zájemci seznámit s programem zaměřeným především na zvýšení právního vědomí a komunikačních schopností s použitím interaktivních metod výuky. Jeho cílovou skupinou jsou zpravidla studenti základních a středních škol. Jinak řečeno jde o skupinku studentů, která ve svém volném čase chodí po školách a pomocí názorných lekcí seznamuje studenty s právem v duchu hesla Jana Amose Komenského „škola hrou“. Program je akreditován u ministerstva školství a je určen studentům právnických a pedagogických fakult. Praxe však ukázala, že se nakonec bude jednat o záležitost více méně právnickou. V rámci školení byli zájemci seznámeni s metodologií a některými lekcemi, které pak sami budou učit na jimi vybraných školách. Mohli tak získat jiný, zábavnější pohled na právo a jeho výuku, stejně tak jako nadhled nad změtí právních předpisů. Protože kdo z vás si na gymnáziu při hodinách ZSV nebo občanské výchovy připadal znuděný spoustou definic a pouček, kterým jste třeba ani nerozuměli? Tím, že studenti budou právo učit, se jej nejlépe naučí. Vždyť právo je v každodenním životě zapotřebí více než dost. Kolikrát budou obyčejní studenti vyplňovat žádost

na různé úřady, podepisovat smlouvy, uzavírat dohody a brát na sebe odpovědnost? Když to porovnám s tím, kolikrát v životě průměrně použijí derivaci, integrály nebo snad vzoreček uhličitanu draselného, je to dost nepoměr. To, že jsou jejich osnovy takto nastavené, je věc druhá. Není asi v silách běžného studenta s tím něco udělat. Ale zato přispět k vzdělanosti a vědomí práva, základních principů, to je výzva. Je to hozená rukavice, příležitost. Školení samo i následná výuka není nic hrozného a nudného. Totiž už od začátku je program veden neformálně. Lektory bylo nabídnuto tykání, při vedení lekcí byli všichni usazeni na židlích umístěných v kruhu, přičemž málokdy šlo poznat, kdo je lektor a kdo je vyučován. Volba neformálního přístupu má vést, a vede, k usnadnění komunikace, velmi pozitivně ovlivňuje spolupráci, všichni se cítí více uvolněně a díky tomu se v lekcích více projevují jako osobnosti a lépe vyjadřují názory na probíraná témata. Nepochybně je to přijatelnější i pro lektory, zvlášť když je věkový rozdíl mezi nimi a klienty spočitatelný na prstech jedné, maximálně obou rukou. Lekce bývají uváděny motivačními otázkami týkajícími se tématu a pokračují uvedením do problematiky, přednesením příběhu, jež je základem pro následné řešení úkolů ve skupinkách, společnou prezentací výsledků práce a diskusí. Jsou doplňovány i dalšími interaktivními metodami výuky. Důležitý je důraz na pochopení podstaty probíraných institutů a na jejich promítání se v praxi. Studenti jsou jednak dotazováni, jed-

nak je dáván široký prostor pro to, aby se sami vyjadřovali, snažili se argumentovat, sdělili svůj pohled na věc a představy řešení problému. Smysl programu se nenaplňuje jen obsahem lekcí, ale už setkáváním se, jenž vede k vzájemné komunikaci a spolupráci lidí z různých sociálních skupin a s jinou zkušeností. Samotní lektoři z každé lekce odcházejí bohatší, poté co se setkali s nějakou neočekávanou reakcí, bylo nutné řešit určitou situaci či nestandardním způsobem vyjednávat. Stejně tak studenti získají nový lidský pohled na právo tak, jak může vypadat v praxi. Málokdy máte totiž možnost vyzkoušet si určité věci dřív, než na ně doopravdy přijde. V tomto programu je to pořád ještě naštěstí tak nějak nanečisto. Tedy, co říci závěrem? Street law je výzva jak dělat něco bohulibého a sám se při tom něco naučit. V Brně už tento program probíhá víceméně úspěšně od roku 2004. Za tu dobu jím prošly desítky studentů práv. A to, že tento program zaštiťuje ELSA, to jeho kvality jen podpoří. Navíc po jeho absolvování obdrží studenti osvědčení o absolvování tohoto programu. Někteří nadšení a notoričtí lektoři však rádi vyučují dál. Může to být dobrá cesta jak si zvýšit své soft skills a také jak komunikovat s lidmi. Tak proč neudělat něco prospěšného a užitečného už během studia? Jan Duda Masarykova univerzita v Brně

Cambridge ILEC - International Legal English Certificate ILEC je mezinárodně uznávaná zkouška z právnické angličtiny pro ty, kdo chtějí prokázat svou schopnost komunikovat ústně i písemně s právnickými klienty a odborníky doma i v zahraničí.

Většina z Vás už někdy musela dokazovat znalosti anglického jazyka a pokud ne, nejspíše se s touto otázkou setkáte při pohovoru s potenciálním zaměstnavatelem v prestižní advokátní kanceláři, žádosti o stipendium na zahraničí škole nebo při hledání praxe během studia. V těchto situacích nebývají zjišťovány pouze znalosti obecné angličtiny na úrovni státnice, ale je nutné doložit také schopnost používat jazyk v právním kontextu. Zkouška ILEC vznikla ve spolupráci University of Cambridge ESOL Examinations a Translegal – vedoucí Evropské společnosti jazykových odborníků v oblasti práva. Zkouška je uznávána předními právními asociacemi, mezi něž patří například European Company Lawyers Association, European Law Students’ Association, International Association of Young Lawyers a European Young Bar Association. Zkouška ILEC odpovídá úrovni B2 (Vantage) a C1 (Effective operational proficiency) Evropského referenčního rámce pro jazyky. Zkouška na stupni C1 může sloužit jako doklad jazykové znalosti právnické angličtiny na úrovni potřebné pro práci v mez-

inárodním prostředí nebo pro studium práv na univerzitách v zahraničí. Zatímco v několika evropských zemích už ILEC úspěšně probíhá, v České Republice byly testy poprvé rozdány v listopadu 2006. Zkouška se skládá ze čtyř částí – čtení, psaní, poslech a ústní projev. Část, ve které se testuje

čtení obsahuje šest úloh, které testují kandidátovu znalost jazykového systému a porozumění psané angličtiny. Při psaní má kandidát má za úkol napsat dopis a protokol v právnickém kontextu. Poslechová část je složena ze čtyř částí obsahujících nahrávky monologů a dialogů různých typů – prezentace, přednášky, oznámení. diskuze, interview. V poslední části musí kandidát prokázat svou schopnost komunikovat v anglickém jazyce, vyjadřovat své názory, postoje a myšlenky. Po úspěšném

absolvování by měli být kandidáti schopni používat jazyk v praktických situacích, účastnit se jednání v angličtině, správně vyjádřit svůj názor, tedy umět komunikovat jazykem v právním prostředí. Studenti se mohou připravovat podle učebnice ILEC, která byla vytvořena pro přípravu na tuto

zkoušku. Je možné ji používat jak ve školách, tak i jako materiál pro samostudium. Učebnice zahrnuje cvičení na všechny části zkoušky založené na autentických právnických textech. Jak říká prezident společnosti TransLegal „ILEC umožňuje zaměstnavatelům v právním prostředí udělat si rychle představu o znalostech anglického jazyka zájemců o zaměstnaní a studenti a absolventi právnických fakult mají možnost tuto schopnost prokázat“. Další informace můžete získat na adrese: www. LegalEnglishTest.org. Kontakty: národní koordinace: Jana Drbolová, drbolova@ elsa.cz Brno: Jakub Král, [email protected] Olomouc: Petra Staufčíková, staufcikova@elsa. cz Plzeň: Marcela Bohmová, [email protected] Praha: Daniela Ratajová, [email protected] Jana Drbolová a Daniela Ratajová

Domov Na stáž se STEPem Blížil se konec letního semestru a jako každý rok jsem si s příchodem léta položil otázku, co s těmi dlouhými třemi měsíci prázdnin. Věděl jsem, že bych se mohl pokusit o stáž v advokátní kanceláři, ale upřímně řečeno, se mi jaksi nechtělo dřepět celé léto ve městě, ve kterém jsem strávil školní rok. Zkrátka, v kostech jsem cítil touhu po zahraničí a nových výzvách. Mlhavě jsem si tehdy vzpomínal, že kdysi dávno, jsem se na internetových stránkách ELSA dočetl o programu STEP (Student Trainee Exchange Program), který zaujal moji pozornost. Vskutku, paměť mě nešálila! Hned druhý den jsem se vydal do kanceláře ELSA a poprosil o bližší informace o slibném programu. Bylo mi řečeno, že STEP, jako program centrálně řízený z Bruselu ELSA International, zprostředkovává studentům evropských právnických fakult, na kterých ELSA působí, příležitost zahraniční praxe. Kateřina Bukovská, pražská koordinátorka STEPu mi poslala aktuální nabídku zahraničních pracovních míst, ze které jsem měl možnost uvést tři místa podle priority. Jediný administrativní úkon, který mi jako členu ELSA zbýval, bylo vyplnit takzvaný step application, formulář tázající se mimo jiné na jazykovou vybavenost a hloubku znalostí studenta v jednotlivých právních odvětvích. Na vyplnění zmíněného formuláře stačila půl hodina a už mi zbylo jen prohlásit vyplněné údaje za pravdivé a odeslat. Jednoho večera, kdy jsem si při sklence vína procházel svůj ELSA online profil, se mi zobrazil následující vzkaz: „You are currently matched to 1 traineeship.“ Se značným vzrušením jsem kliknul na odkaz: 1 místo na úřadu Štýrské zemské vlády na oddělení ochrany životního prostředí, odměna: 415 Euro. Bez váhání jsem dalším kliknutím potvrdil zájem o pozici a netrpělivě vyčkal na odezvu. O necelý týden později mi volala německy mluvící slečna z ELSA v Bruselu a sdělila mi radostnou zprávu o mém výběru na kýženou stáž v Rakousku. Po doporučení několika internetových stránek poskytujících možnost ubytování ve štýrském hlavním městě Graz, které se mělo na další měsíc stát mým domovem mi již nestálo nic v cestě a o dva týdny později jsem seděl ve vlaku uhánějícím do Grazu. První týden v novém zaměstnání by se dal nazvat jako zahřívací. Hofrat Frank, vedoucí právního referátu ochrany životního prostředí mě první den představil všem kolegům jak z právního referátu tak z oddělení znalců, složeného z biologů, geologů, geodetů, architektů a dalších profesí. Zároveň se mnou, jako neplacená stážistka, nastoupila Carla, mladá rakouská absolventka grazské právnické fakulty, která hledala místo ve veřejné správě. Poté jsem byl zaveden do vlastní kanceláře a na stole mi přistály dvě obrovské složky obsahující rozsudky Evropského soudního dvora, tykající se životního prostředí. K tomu jsem dostal příslušné právní předpisy a měl jsem týden na to, zorientovat se ve štýrské právní úpravě. První správní rozhodnutí, které jsem měl vydat, se týkalo povolení ke každoročním oslavám v chráněné krajinné oblasti, jejichž součástí je odpalování ohňostroje. Mým úkolem bylo zjistit, zda se na danou oblast vztahuje speciální zemské nařízení, které činnosti jsou povoleny a které vyžadují povolení ze strany úřadu zemské vlády. V daném případě bylo třeba posoud-

it, jak vážným ohrožením tamní fauny a flory může představovat desetiminutový ohňostroj. Posouzení této otázky náleželo znalci, jehož posudek byl později zahrnut do odůvodnění. V daném případě ohrožení, vzhledem k době trvání zásahu a způsobu provedení, nebylo natolik závažné, aby představovalo nedovolený zásah do ekosystému. Dané správní rozhodnutí, ačkoliv nebylo nijak složité, by se mohlo zdál banální, přesto se člověk naučil spoustu věcí kolem. Například, jak správně aplikovat a interpretovat normu, jak vyhledávat potřebnou rakouskou judikaturu, ale především se mi nabídla unikátní možnost porovnávat naší právní úpravu s úpravou rakouskou. Jenom jsem žasnul, kolik právních institutů, především v rakouském správním řádu, je identických s těmi našimi. Veškerá rakouská legislativa i judikatura jsou v aktualizované podobě bezplatně ke stažení na jednom přehledném serveru, který je spravovaný rakouským ministerstvem informatiky. Tato skutečnost nesmírně usnadňuje práci a zároveň nabízí možnost přístupu k právním informacím i laické veřejnosti. Vzhledem k tomu, že veřejná správa má spravovat věci veřejné, vydali jsme se jednou odpoledne i do národního parku Gesause na severozápadě Štýrska. Zde jsem na vlastní oči spatřil výsledek práce a snahy zemské vlády vybudovat poznávací stezku pro malé děti, která jim měla vytvořit určitou představu o důležitosti a křehkosti ekosystému, o vlivu člověka na přírodu a zároveň upozornit, na důležitost zachování udržitelného rozvoje. Měl jsem zpočátku menší problémy s odbornou právnickou němčinou, ale kolegyně Carla se ukázala být velice vstřícnou a trpělivou, a tak jsme terminologické nejasnosti brzy odstranili. Po 16. hodině, kdy končila práce, jsem se většinou vracel na ubytovnu, kde jsem žil společně s dalšími mladými lidmi z Itálie, Rakouska, Německa a Chorvatska, kteří zde buď studovali nebo pracovali. Večer se většinou šlo do nějakého z mnoha barů v centru města. Graz je město studentské, proto se zde člověk nikdy nenudí. Samotné město leží v pánvi a pokud člověk měl dostatek síly vyšplhat na Schlossberg, horu v samotném centru města, nabízel se mu krásný pohled na celé město i na alpské vrcholy v pozadí. Během svého pobytu jsem měl možnost se seznámit ještě s další studentkou, která do Grazu vyjela přes STEP. Byla to maďarská studentka Beata, která dostala místo na stavebním úřadu. Měla se stát prezidentkou ELSA Maďarsko a tak se rozhodla sama si vyjet se STEPem, než se ujme prezidentství. Mám-li shrnout svůj pobyt v Rakousku musím říct, že dopadl nad má očekávání. Stáž mi poskytla možnost poznat nový právní řád a fungování práva v praxi. V neposlední řadě jsem se mohl seznámit se spoustou mladých lidí ze všech koutu světa a ještě se zdokonalit v právnické němčině (ačkoliv někteří právníci měli tak silný přízvuk, že ani moje rakouská kolegyně leckdy neměla tušení, o čem je vlastně řeč). Příští rok se rozhodně budu opět snažit vyjet - a kdo ví, kde budou tentokrát mít zájem o českého studenta. Třeba to budeš zrovna ty, komu bude dána tato jedinečná příležitost! Christoph Leo Durr 4. ročník PF UK

23

Víte proč se do budovy fakulty chodí vždy různými dveřmi? Existuje pro to několik důvodů v různých ročních období: 1) podzim a první polovina jara: první dveře u vrátnice jsou nepoužitelné. Zkuste si sedět na vrátnici, kde máte pomalu meluzínu. Opravdu nepříjemná zkušenost. Druhé dveře jsou přístupné a třetí jsou k dispozici jen večer. Je na nich elektronické otvírání, keré vám dveře otevře. Nemohou se přes den moc používat, aby se častým zavíráním zmíněné zařízení neopotřebovalo; 2) druhá část jara až první polovina podzimu: první dveře jsou už volně přístupné, druhé zavřené a třetí jsou opět k dispozici jen večer. Samozřejmě tento režim je funkční pouze za předpokladu, že jedny z dveří nejsou poškozené. Velkou neznámou je režim dveří druhých. Velice často se před nimi objevují jakési železné koše napovídající, že tudy je průchod zakázán. Není to nějaké znamení? :-)

A lawyer died. At the same moment, the Pope also died. They arrived at the gates of heaven at the same moment. They spend the day in orientation, and as they’re getting their heavenly vestments, the Pope gets a plain white toga and wings, like everyone else, and the lawyer gets much finer apparel, made of gold thread, and Gucci shoes. Then, they get to see where they’re going to live. The Pope gets what everyone else gets, a replica of a Holiday Inn room, and the lawyer gets an 18 room mansion with servants and a swimming pool. At dinnertime, the Pope receives the standard meal, a Manischewitz kosher TV dinner, and the lawyer receives a fine and tasty meal, served on silver platters. By this time, the lawyer is beginning to suspect that an error has been made. He asks one of the angels in charge, “Has there been some kind of mistake? This guy was the Pope, and he gets what everyone else gets, and I’m just a lawyer and I’m getting the finest of everything?” The angel replied, “No mistake, sir. We’ve had lots of popes here, but you’re the first lawyer we’ve ever had.”

Svět množství různých typů „fellowships“ pro výzkumné pracovníky, z nichž pro právníky jsou nejzajímavější: (i) Fernand Braudel Senior Fellowships – toto stipendium je určeno pro již etablované akademiky či nejvýznačnější právníky z praxe, kteří se chtějí na několik měsíců či maximálně na rok ponořit do nerušeného bádání. Délka trvání je 3 až 10 měsíců, žádosti o tento typ stipendia jsou přijímány dvakrát do roka, a to buď 30. září anebo 30. března. Ucházet se může kandidát jakékoliv národnosti. (ii) Jean Monnet Fellowships je program spravovaný Centrem Roberta Schumana pro pokročilá studia. Každoročně je vypisováno 15 až 20 stipendií pro začínající akademiky – jedním z kritérií je, že od složení disertační zkoušky kandidát neuplynulo v okamžiku zahájení pobytu na EUI více jak 7 let. Lhůta pro podání žádosti bývá v říjnu roku předcházejícího akademickému roku, pro které je stipendium žádáno. Délka trvání stipendia je jeden rok (12 měsíců, od září do srpna následujícího roku). Udělení stipendia taktéž není nijak limitováno národností kandidáta. (iii) Max Weber Fellowships je speciální postdoktorandský stipendijní program, který byl zřízen v roce 2006 a je financován Evropskou komisí. Je určen pro čerstvé držitele titulu Ph.D; při zahájení stipendijního pobytu nesmí od okamžiku obdržení doktorátu uplynout více jak 5 let. Stipendium má sloužit ke kariérnímu rozvoji budoucích pedagogů a vědců. Jeho délka je 12 nebo 24 měsíců, uzávěrka žádostí bývá v říjnu roku předcházejícího akademickému roku, pro které je stipendium žádáno. Uchazeči mohou být jakékoliv národnosti. 4) NÁVŠTĚVNÍK A KNIHOMOL Krátkodobým způsobem přístupu na Institut a především do jeho výtečné knihovny je statut návštěvníka. Běžná délka pobytu návštěvníka na Institutu je 2 – 3 měsíce. Maximální délka pobytu je 10 měsíců. Návštěvník není financován Institutem; pohostinství Institutu se omezuje na umožnění přístupu do knihovny, do počítačové sítě a na všechny semináře či akce v rámci Institutu pořádané. Návštěva tak bývá typicky financována z různých grantových projektů mobility vysokoškolských pracovníků či domovskou univerzitou návštěvníka. Osoby, které mají buď málo času (řádově týden) či mají zájem pouze o přístup do výtečně knihovny EUI, mohou zažádat jenom o přístup do knihovny. 5) ÚČASTNÍK LETNÍ ŠKOLY Koncem června a začátkem července se Institut stává (v roce 2007 již sedmnáctým rokem) místem konání Akademie evropského práva. Akademie evropského práva nabízí každoročně dva letní kurzy: jeden se zaměřením na evropské právo, druhý na lidská práva. Účast na letních kurzech Akademie je otevřena studentům práva či spřízněných oborů bez ohledu na národnost, kteří za sebou mají alespoň jeden ročník studia. Zájem o účast na letních kurzech Akademie je však tradičně značný a dalece přesahuje volná místa; v praxi se tak se studenty nižších ročníků právnického studia na letních kurzech setkáte velice vzácně. Typickou audienci letních škol tvoří spíše postgraduální studenti či mladší praktikující právníci. PROČ EUI? Proč si k doktorandskému studiu vybrat Institut,

který v Čechách v podstatě nikdo nezná, namísto západních univerzit zvučných jmen? Nabízím 5 důvodů, které mě osobně přišly při tomto výběru nejdůležitější. 1/ MEZINÁRODNÍ PROSTŘEDÍ A MNOHOJAZYČNOST Institut je v mnoha ohledech skutečnou evropskou univerzitou: lidsky, kulturně i jazykově. V zakládajících dokumentech Institutu je vepsána mnohojazyčnost a organizace výzkumných a seminárních prací minimálně ve dvou jazycích. Fakticky se však komunikačním a odborným jazykem Institutu stala angličtina. Její zřetelná dominance je jen občas zpestřena akcemi či semináři ve francouzštině či němčině nebo italštině. Existence jednoho de facto „úředního“ jazyka však nebrání paralelnímu životu jazyků jiných: v Evropě existuje málo akademických prostředí, kde lze u ranní kávy pohovořit německy, ve vědeckém semináři o několik minut později anglicky a francouzsky, u oběda komunikovat lámanou italštinou a k večeru domlouvat schůzku v (ještě lámanější) polštině. Snad ještě zajímavějším fenoménem, než je jazykové stýkání a potýkání, je míšení metodologické a oborové. Mezinárodní charakter Institutu v oblasti metodologie znamená, že se jedná tak trochu o „území nikoho“; neexistuje jediná správná či korektní metodologie, způsob interpretace či pojmosloví. V diskusi mezi 30 národnostmi se nelze odvolávat na dogmatikou národního právního řádu, jeho autorit či kultury. Absence společného metodologického jazyka nutí jedince se oprostit od zažitých přístupů či klišé a prozkoumávat svůj přístup a metodologii ve srovnávacím pohledu. A to je fascinující intelektuální cvičení. 2/ INSTITUCE ŠITÁ NA MÍRU DOKTORANDSKÉMU VÝZKUMU V centru zájmu každá klasické univerzity jsou její pregraduální studenti: ti jsou hlavním „produktem“ univerzity a též zdrojem financování. Doktorandský výzkum je něčím, co dává prestiž a vhodný doplněk hlavní činnosti. Tato skutečnost společně s tím, že doktorandů nebývá mnoho a každý z nich pracuje v úzké oblasti své specializace, může vést k postupnému pocitu osamělosti a odcizení; doktorand bloumá coby osamělý běžec, který má potíže sdělit okolnímu světu, co je vlastně předmětem jeho činnosti. Institut je v tomto ohledu odlišný: jak již bylo zmíněno v úvodu, EUI nemá studenty pregraduálního studia. Celý systém a fungování Institutu je tak nastaveno pro doktorandy, typově tedy osoby spíše starší a tudíž s jinými potřebami, než jsou ty devatenáctiletých studentů prvního ročníku pregraduálního studia. Tento rozdíl v přístupu je znát na každém kroku: od způsobu organizace studia a jeho kontroly, volného přístupu do budov Institutu 24 hodin denně 7 dní v týdnu, přes výpůjční práva v knihovně až po existenci speciální denní školky na půdě EUI samotného pro ratolesti členů Institutu, které umožňuje skloubit rodičovství s výzkumem. Navíc skutečnost, že Institut je domovem pro několik set studentů doktorandského studia se stejnými potřebami a problémy, je velice dobře schopno překonat jakékoliv pocity izolace. 3/ ABSENCE VÝUKY A ADMINISTRATIVY Narozdíl od typické studia doktorandského studijního programu na „klasických“ univerzitách v rámci členských států, především tedy

27

těch germánského kulturního okruhu (včetně ČR), má doktorandský výzkum na EUI přídech milé svobody. Absence povinnosti výuky či jakéhokoliv, v našich zeměpisných šířkách častého „zneužívání“ (interních) doktorandů pro různé nevděčné práce v rámci katedry či fakulty, umožňuje se skutečně koncentrovat na vlastní studium a výzkum, které se přirozeně nemusí nutně omezovat pouze na psaní samotné disertace. Může zahrnovat i dostudovávání oblastí či oborů, kterým by se jedinec chtěl profesně věnovat, návštěvu přednášek a konferencí po celém světě a v neposlední řadě též výjimečnou možnost doplňovat si vzdělání jazykové: Jazykové centrum Institutu nabízí výuku více než šesti jazyků na různých úrovních, zajišťovanou ve všech jazycích výlučně vysokoškolsky vzdělanými rodilými mluvčími. 4/ TOSCANA & FIRENZE & ITALIA Přední světová centra výzkumu jsou v současnosti koncentrována v rámci severního mírného pásu, a to především (zdůrazňuji, že s několika významnými výjimkami) v rámci anglosaského světa. Kvalita života a prostředí jsou přirozeně velice subjektivní kategorie. Málokdo by však pochyboval, že by Toskánsko v tomto ohledu nemělo co nabídnout: od přírody přes památky, kulturu až po italskou kuchyni. Institut díky svému unikátnímu položení umožňuje skloubit výtečnou akademickou kvalitu s velice příjemným životním prostředím. Krásy Toskánska však mohou s ohledem na včasné dokončení disertace proměnit také v nástrahy; historky kolující po EUI vyprávějí o doktorandech z Anglie, kteří přišli na Institut v osmdesátých letech a zamilovali se do toskánských kopců natolik, že nebyli nikdy schopni dokončit disertaci či z Institutu odejít. Jeden z nich dodnes pracuje na Institutu jako knihovník, druhý vede studentský Bar Fiasco ... 5/ JO, JO, POŘÁD SE NĚCO DĚJE ... Pro závěrečný z důvodů „Proč EUI“ si dovoluji vypůjčit parafrázi M. Donutila: pořád se něco děje. Upřímně řečeno, děje se toho tolik, že ani není možné sledovat (natož absolvovat) celé množství konferencí, seminářů, hostujících přednášek a dalších aktivit, které na Institutu probíhají. EUI je s ohledem na svoji pověst a unikátní polohu schopen získat skutečně jakéhokoliv přednášejícího: málokdo asi odolá pozvánce na prodloužený (přednáškový) víkend do Florencie. Tímto způsobem pak člověk na EUI potkává známé profesory z obou stran Atlantiku, členy evropských a národních vrcholných soudů, význačné politiky, úředníky atd. Institut je též trvalou líhní projektů, iniciativ a novinek, vše z nich v typickém EUI mezinárodním stylu. ABSOLVENT Kdo z podobné Instituce, jako je EUI, vlastně po třech či čtyřech letech doktorandského bádání vyjde? Statisticky řečeno, akademici: přibližně 70% absolventů EUI jsou činní v akademické sféře. Následují mezinárodní organizace (10%), soukromý sektor (13%) a veřejná správa (7%). Typově se však jedná o skutečně nadnárodní akademiky se značnou mírou profesní mobility, kteří často nepůsobí v zemi svého původu. V některých případech se jedná o volbu, v jiných o nutnost: jednou z potenciálně stinných stránek při odchodu z EUI je následná re-integrace do akademického světa v zemi původu. Akademické elity některých členských států (typ-

Svět

29

Přijímací řízení na Oxbridge & King’s College London Pokud sníte o postgraduálním studiu na Oxbridge (tj. University of Oxford a University of Cambridge) případně na King’s, rozhodně nemusíte zůstat jenom v říši fantazie. Štěstí přeje připraveným a pokud nic neponecháte náhodě, sen se může stát skutečně touženou realitou. Co ale udělat pro přijetí na Oxbridge & King’s? Předně, tyto univerzity na nikoho nečekají, takže je třeba začít s přípravou poměrně brzo. Kvalitní CV, ve kterém nebude jen vaše běžné studium na Právnické fakultě, je solidním základem. Důležité je pochopitelně, zaměřit se na aktivity, které jsou známé nejenom v ČR, ale také v zahraničí (např. ELSA, ISEC, odborný asistent, Cambridge International Legal English Certifikát (ILEC), etc.). Rozhodně také není vůbec od věci, zkusit publikovat v odborných periodicích, či získat praxi během studia v instituci, která bude rozpoznatelná i v zahraničí. MJur. resp. LL.M. na Oxbridge & King’s hned po PF UK? Toto je velmi individuální otázka. Na jednu stranu získané zkušenosti z praxe mohou postgraduální studium posunout do zcela jiné roviny, na druhou stranu ale může být poměrně těžké a problematické následně přerušovat Vaši rozbíhající se kariéru. Vlastní přijímací řízení. Nejdůležitější je zjistit si deadliny! Pozor Cambridge má deadline už v listopadu (pokud si dáváte přihlášku pomocí on-line systému), jinak je deadline 1. prosince! Oxford má deadline cca v lednu a King’s až v létě. Na všech univerzitách je zaveden systém „kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ takže obecně pro všechny platí pravidlo: čím dříve, tím lépe! Přijímací proces je nejčastěji dvoustupňový. Musí Vás nejprve přijmout univerzita a college, což jsou však kupodivu dvě značně odlišné instituce. Ucházení se o finanční podporu je pak zase zcela jiná záležitost a kapitola sama pro sebe. Všechny univerzity požadují zaslání všech relevantních materiálů najednou a to do uplynutí deadlinu. Je zřejmé, že do deadlinu není možné shromáždit veškeré dokumenty - za předpokladu, že přihláška je podávána během pátého ročníku – aby tedy postgraduální studium navazovalo na studium na PF UK. V listopadu či prosinci skutečně není možné mít k dispozici kopii diplomu či kompletní transkript známek. Je tedy potřeba vyžádat si na studijním oddělení dosavadní transkript známek v AJ a ten zaslat s upřesněním, že finální transkript bude zaslán po dokončení studia, resp. po promoci. Pokud budou splněny požadavky univerzity, tak univerzita nabídne tzv. „conditional offer“. Podat přihlášku elektronicky nebo v hard copy? Osobně si myslím, že je lepší podat přihlášky v písemné podobě, protože tak má přihláška osobnější a charakter. Na druhou stranu je

třeba eliminovat všechny potencionální třecí plochy, a je tedy nutné brát v potaz např. osobnostní stránku člověka - úředníka, který bude žádosti posuzovat. To znamená: promyslet si uhlazenost a styl písma, etc. Je možné, že pro někoho bude výhodnější podat přihlášku v elektronické podobě - Zn. Škrabopis neskryješ. Aktuální informace Veškeré aktuální informace jsou k dohledání na webových stránkách příslušné instituce. Je možné, že se od minulého roku pár drobností změnilo, takže kromě níže uvedeného přehledu je důležité vždy vše jistit návštěvou oficiálních web stránek jednotlivých škol - a to i v průběhu přijímacího řízení. Teď několik užitečných linků: OXFORD http://denning.law.ox.ac.uk/postgraduate/mjur. shtml http://www.law.ox.ac.uk/ http://www.ox.ac.uk/ CAMBRIDGE http://www.admin.cam.ac.uk/univ/gsprospectus/ funding/overseas/applying/ http://www.admin.cam.ac.uk/univ/gsprospectus/ applying/ http://www.law.cam.ac.uk/ KING´S COLLEGE LONDON http://www.kcl.ac.uk/schools/law http://www.kcl.ac.uk/pgp06/programme/148 http://www.kcl.apply.studylink.com/aol/common/ index.cfm A ještě malý přehled požadavků z přijímacího řízení pro akademický rok 2006/2007 (NUTNO POROVNAT S AKTUÁLNÍMI POŽADAVKY): Oxford: 1. Vlastní přihláška. 2. Jazyk – certifikát (každá univerzita akceptuje jiné certifikáty s jinými standardy). 3. Reference – 3x. 4. Oficiální transkript známek. 5. CV. 6. Sample odborné práce v AJ v daném rozsahu. Cambridge: 1. Vlastní přihláška. 2. Jazyk – certifikát (každá univerzita akceptuje jiné certifikáty s jinými standardy).

3. Reference – 2x. 4. Oficiální transkript známek. !!!CV – VÝSLOVNĚ ZAKÁZÁNO = DISKVALIFIKACE!!! King’s College.: 1. Vlastní přihláška. 2. Jazyk – certifikát (každá univerzita akceptuje jiné certifikáty s jinými standardy). 3. Reference – 2x. 4. Oficiální transkript známek. Jazyk obecně: Osobně si myslím, že nejuniverzálnějším testem je IELTS. Jeho výhodou je také fakt, že výsledek je k dispozici poměrně rychle, plus v případě „mrzutosti“ je možné jej v krátké době opakovat. Oficiální transkript známek: Na žádost vystaví studijní oddělení. Je lepší si jej nechat vystavit několikrát (ušetříte za případné oficiální kopie u notáře). Pokud nebude možné jej vystavit v AJ, tak je třeba nechat transkript úředně přeložit (vlastní překlad nelze!!!). Reference: Každá univerzita vyžaduje reference od pedagogů (viz. výše). Pozor: reference MUSÍ být v AJ!!! Poměrně komplikovaný je oficiální postup získání referencí. Obecně je třeba vytisknout si žádost o reference (je součástí přihlášky), tu vyplnit a předat osobě, která bude reference psát. Tato osoba pak reference musí 1) napsat na oficiálním hlavičkovém papíře, 2) podepsat, 3) vložit do obálky spolu s žádostí o reference, 4) tuto obálku zalepit, 5) podepsat se přes šev této obálky a 6) tuto obálku zaslat na Vaši adresu (nejlépe v další obálce). Tento zdlouhavý a bolestivý proces se ovšem nesmí podcenit. Na závěr nezbývá než držet pěsti a popřát: „GOOD LUCK!“ Jaroslav Brož [email protected]

30

Názory Blog proč si to lidé dělají?

Výraz „blog“ vznikl složením anglických výrazů „web“ (síť) a „log“ (deník, zápisník). Ke dni 27. 10. 2007 registroval server http://technorati.com, který se zabývá sledováním a vyhodnocováním blogů, přibližně 110 milionů existujícím blogů na celém světě. Většina z nich jsou blogy vedené v angličtině na všemožná témata; ano, je mezi nimi i právo. Jeden právní blog s přáteli vedeme: s podivnou adresou (http://jinepravo.blogspot.com) a s ještě podivnějším názvem: „Jiné právo“. Založili jsme jej přibližně před rokem. Po čase, kdy opadá počáteční nekritické nadšení z čerstvě narozeného dítěte, začíná člověk přemýšlet, co a proč to vlastně provozuje? Blogy jsou různého charakteru: od nezávazného tlachání na všeliké téma, přes intimní zpovědi Bětky z Prahy 6 až po komunikační fórum softwarových vývojářů. Sledují také různý účel: od seriózní profesní komunikace až po podivné formy virtuální seberealizace. Jedno však mají všechny blogy společné: typ komunikace, který se předtím odehrával v uzavřené komunitě (v hospodě, mezi přáteli u kafe, v seminární místnosti) se stává komunikací veřejnou, ke které má přístup každý. To však není nutný následek blogování ani pohybu ve virtuálním prostoru. I v rámci celosvětové sítě člověk může, pokud chce, zachovat určitou míru intimity: blog či diskusní fórum mohou být zpřístupněny pouze vymezeným uživatelům, apod. Přesto však tak nějak podvědomě cítíme, že vstupuje-li do virtuálního prostoru, vstupujeme do prostoru definicí veřejného. Skutečně osobní blogy a zpovědi ve virtuálním prostoru s přístupem pro každého mě vždy fascinovaly a tak trochu děsily; osoba X vyprávějíc snad naprosto vše o svém osobním

životě, zážitcích apod. I když na druhou stranu tyto výlevy nebudou způsobeny internetem či blogováním: tento způsob komunikace pouze znásobuje dopad a distribuci něčeho, co by se zřejmě čtenáři dostalo při osobním setkání s danou osobou tak jako tak. Nepředpokládám, že by podobné osobní blogy psali lidé, kteří by nebyli připraveni jejich obsah povídat v podstatě na potkání. Proč lidé píší blogy? V případě profesního blogu, tedy blogu, který se zaměřuje na určitou materii a nikoliv výlučně na osobu autora a jeho zážitky (blog à la „můj milý deníčku“), mě napadají minimálně tři hlavní důvody: (i) debata; (ii) myšlenková laboratoř; (iii) sebe-presentace. Debata o aktuálních otázkách (nové rozhodnutí soudu, nový článek apod.) je a zůstane asi hlavním posláním odborného blogu. Vždyť i myšlenka Jiného práva se zrodila při sledování obsáhlých emailových výměn na tato témata mezi přispěvateli blogu navzájem, případně mezi přispěvateli a dalšími osobami. Často se řetězce emailů rozvinuly ve velice zajímavou debatu na rozličná témata, ke kterým by mohl přispět i externí svět. Blog slouží jako myšlenková laboratoř pro jeho přispěvatele a i komentátory: blogovací témata bývají často spojena s otázkami, na kterých zrovna tvůrce blogu pracuje. Blog se pak stává pokusným prostorem pro nové myšlenky, nápady a konstrukce. Je naplňován pravý význam slova „zápisník“, který je obsažen v názvu blog: je to skicář autorových myšlenek, který se stal veřejným.

Blogování je ale určitě i o sebe presentaci přispěvatelů a o ovlivňování veřejné diskuse. Blogy lákají typ „veřejného intelektuála“, tedy jedince, který se chce vyjádřit k veřejným tématům a chce rovněž, aby byl jeho hlas slyšen. Kdyby tomu nechtěl, nemusí si zřizovat blog: pak by mu stačilo psát si, pro ukojení grafomanských sklonů, takříkajíc do šuplíku. Blog může vytvořit částečnou alternativu ke klasickým médiím. Publikování na blogu je bezprostřední: čistá stránka, její popsání, stisknutí publikačního tlačítka a nový příspěvek je vypuštěn do světa. Tento způsob publikace je sílou i slabostí blogu. Síla je zřetelná: bezprostřednost a rychlost, nesrovnatelná s publikací v tisku, o odborném časopis ani nemluvě. Slabostí může být jistá míra nekontrolovatelnosti: časový odstup a alespoň nějaké další kritické oči, které jsou přítomny u publikace v klasické tištěné podobě, zde chybí. Myšlenka je vypuštěna do světa, aniž by se měla šanci buď rozležet v hlavě autorově, anebo by ji mohl někdo další kriticky zhodnotit. Občas je proto „nedovařená“, nekritická nebo unáhlená, ale to až tak nevadí: blog není o pravdách, které se tesají do mramoru. Poslední, řekněme dodatečný čtvrtý důvod, proč lidé provozují blog, se týká pouze některých z přispěvatelů Jiného práva. Blog vytváří úžasnou alternativu přímé komunikace s právníky a především studenty práv, komunikaci, která není vázána na fakultu, stát či schválení ze strany „vedení“. Číst a komunikovat na síti může každý; stačí kliknout. Tak tedy do toho .... Michal Bobek

Informační systém PF UK, kamarád do deště? Zřejmě ne… Láska a svár, aneb ať to aspoň jede! Každý, kdo studuje naši krásnou a přátelskou fakultou, se s ním setkal. Stojí v pozadí, je zde stále, avšak do hlavní role je obsazován jen v obdobích, které jsou, pro nás studenty, více než nepříjemné. Pro někoho to je kamarád, pro jiného nepřítel, se kterým nemá slitování a nejraději by mu vyrval jeho harddisk a strčil… Ano, i takový záporňák náš systém může být. Ale konec žertu, berme to teď na chvíli vážně. Zkusme se podívat na ten tzv. zázrak technologie na naší fakultě, který, a buď vše dobré s námi, bude spravovat celou univerzitu. Každý si musí položit otázku, co od takového systému očekává. Někdo chce jen, ať to umí registrovat předměty, termíny na zkoušky a hlavně, ať to jede. Druhý chce, ať to umí vše, ať se můžu koukat na sylaby předmětů, vidět statistiky známek, hledat lidi z fakulty, vyučující, najít publikace, které kdo vydal, mít elektronické úložiště dokumentů, témata diplomek, etc… a pak jsme tady my realisté, kteří chtějí, ať to aspoň funguje! Jaký je ale náš systém teď, aneb proč mě to zase odhlásilo?!

Každý si mohl všimnout, že jde stále vpřed. Lepší se výběr služeb, co umí, můžeme nahlédnout do sylabů předmětů, pokud je tam někdo vloží, hledat studenty z fakulty a vidět rozvrh. Jedna z nejdůležitějších věcí je, že si můžeme přes náš SIS zapisovat rozvrh. Ano, díky bohu. Stačí čekat u počítače, mít v hlavě naplánovanou dobrou klikací strategii a hlavně doufat, že budu rychlejší než kolega z druhého konce republiky. Věc to je dobrá, jen otázka, proč mě to během té registrace tak třikrát odhlásí, dvakrát celé spadne…ale co, to jsou přece „malé“ věci, že? Zapisování na zkoušky, také pěkná věc. Jen škoda, že mi to při kliknutí na ten nejlepší termín spadne, ale co, to jsou asi také „malé věci“. Jaký by náš SIS mohl a měl být, aneb je třeba doufat! To co nyní umí, by mohlo někomu stačit. Ale proč nechtít více? Je doba internetu, kdy si můžu do autoservisu zavolat přes Skype, flirtovat s pěknou Finkou přes ICQ nebo se rovnou zúčastňovat virtuálních konferencí. Máme seznam předmětů, tak proč u něj nemůže být statistika známek, ať víme jaká je u daného předmětu průchodnost? Co takové úložiště

dokumentů, kde by nám naši učitelé dávali materiály k prostudování, ba dokonce bychom tam mohli i my vkládat nějaké materiály. Proč by nemohl spravovat nejen „ostrouhané“profily studentů, ale umožnit je více rozšířit, ať si tam může Pepík z Budějovic napsat, že má rád pivo, skáče do dálky a publikuje do Journal of International Law (mohli by to tam mít i naši kantoři, teda to skákání do dálky asi ne). A co kdybychom dali pryč naše indexy a měli vše přes ten internet? To bychom ale asi přišli o tu možnost si ukazovat krásné to fotky z indexů, jednou za semestr si úhledným písmem vypisovat jména předmětů a doufat, že vyučující napíše známku ke správnému předmětu. Ale to bychom přišli i o tu další velmi vzrušující věc, frontu při zápise, jak ta člověka dokáže rozpálit. Já bych se ale bez toho vzrušení obešel, co vy? SIS by toho mohl umět více a více…ale to hlavní o co jde, ať FUNGUJE (čti:“funguje pořád a ne jen v tu dobu, kdy není v zátěži“). Fajný synek

Názory

31

Oznámkuj si svého učitele! Také si pokaždé na začátku semestru lámete hlavu, k jakému vyučujícímu se zapsat na seminář? Také zoufale telefonujete starším studentům a taháte z nich rozumy, který učitel je „děsnej“ a který vás naopak výborně připraví na zkoušku? Naprostá neznalost kantorů a velmi rozdílných stylů, kterými své semináře vedou, je problém, na který s postupem do vyššího ročníku pravidelně naráží každý z nás. Ty obrázky jsou někdy opravdu výmluvné - jeden vyučující má narváno tak, že by ve třídě nepropadla na zem pětikoruna, vedlejší seminář je skoro prázdný. I když se na oba pár týdnů předtím zapsalo podobné množství studentů, polovina z nich teď ve spěchu nosí židle, aby si přesedli k vyučujícímu, který je baví víc. Od nepříjemných překvapení bychom si přitom mohli snadno sami pomoci. Stačí jen, aby studenti na konci každého semestru ohodnotili, jak byli se seminářem spokojení a zda byl užitečnou přípravou na zkoušku. Podobný systém už dávno funguje na právnické fakultě irské University College Dublin, kde jsem strávil rok na Erasmu. Není to nic složitého. Studenti dostanou papír s přibližně dvaceti otázkami a hodnotí jako ve škole. Podává učitel látku přehledně a srozumitelně? Dozvěděli jste se tolik informací, kolik ke zvládnutí látky potřebujete? Je učitel schopný kvalitně

„Je

to

velké

fakt

super

pražské

odpovědět na vaše otázky? Dává větší důraz na souvislý výklad, nebo na vaši interakci? To jsou typické otázky z dotazníku, jehož vyplnění žádnému z Irů nezabere víc než pět minut. Vyplněné formuláře se pak mohou vyhodnotit a dát k dispozici studentům. A vy už první školní den máte v ruce „vysvědčení“, které dostali učitelé od loňských studentů. Jasný orientační bod pro sestavení vašeho rozvrhu. Netvrdím, že studenty oblíbený kantor je nutně lepší než ten, na jehož seminář nikdo nechodí. Někdy za neoblibu může nikoli nezáživnost, ale naopak vysoké nároky, které učitel na studenty klade. Každý jsme jiný - někomu vyhovuje kantor, který nutí studenty k sokratovskému dialogu, jiní zase raději poslouchají a zapisují… Abychom se však mohli rozhodnout, co vůbec chceme, musíme nejdříve udělat první krok, a to získat co nejpřesnější informace. Jedině tak bude výběr seminářů skutečným výběrem, a nikoli pouze Tato rubrika je pro vás! Vadí vám něco na fakultě či máte nějaký návrh? Napište to. Rádi otiskneme váš názor. [email protected]

střelbou od boku. Vím, že návrh neodstraní základní nedostatek, totiž omezenou možnost vybrat si toho „svého“ učitele, protože jednotlivé semináře prostě nejsou nafukovací. Přesto jsem přesvědčen, že jeho realizace přinese výrazné zkvalitnění studentského života. Hodnocení současně představuje i velmi cennou zpětnou vazbu pro kantory, pro něž jsou názory studentů na jejich pedagogické snažení jistě velmi důležité. Jak to uskutečnit? Není nutné o ničem hlasovat na akademickém senátu, stačí, když se pár z nás studentů spojí, rozdá papíry s otázkami a vyhodnotí je. Na organizování studentských akcí jsou na naší fakultě spolky, které vaši osobní iniciativu kdykoli rády přivítají. Chci tímto předložit irský model k diskusi. Nefunguje zdaleka jen v Irsku, ale také na některých dalších evropských a amerických univerzitách. Jestli přijde podobná praxe i na PF UK, záleží jen na nás. Ondřej Šťastný 4. ročník PF UK

Vleče se to, to draftování...

dýl,“

povídá

můj

někdejší

spolužák,

t.č.

advokátní

koncipient

jedné

kanceláře.

„Dýl za víc než tři mega, vle. Nabrýfuju Dejvida, aby se to zkompletovalo a zfinalizovalo do klouzingu. Hlavně, aby to zas celý nezkánclovali jako posledně.“ Před pár lety by mě podobné obraty děsily, dneska už jsem zvyklá: čeští advokáti, a to zdaleka ne jen ti mladí, zhusta hovoří nářečím, kterým ve vzácném sepětí przní češtinu i angličtinu zároveň. Pro jazykovědce musí být tento newspeak [ňůspýk] opravdickou pastvou. Nejenže zaznamenává nebývalý boom [bůům], ale nemá zatím žádná jasně definovaná pravidla pravopisu, mluvnice či výslovnosti. Tak například: nikde není dáno, které anglicismy se přepisují tak, jak je pouhým uchem slyšíme, tj. foneticky, a které se ze slušnosti ponechávají v původním znění. Poznali byste, třeba, co je to selaut? Já taky ne. Souhlasím, že člověk, který se opováží takto pracovat s pojmem sell-out, není mozkem tvůrčím, ale spíše představitelem (autorského) hovadismu. Na druhé straně, vybavíme-li si např. oblíbené slovo meeting, jeho fonetický přepis mítink – nás zřejmě zas až tak neurazí, přestože máme pro vyjádření téhož celou řadu hezkých českých slov. Spousta anglicismů se, ovšem, ujala a ustálila především proto, že vhodný český výraz nebyl, resp. nikdo si nedal

práci s tím, aby jej hledal. Vezměme takový brainstorming. Napadá vás něco? A nebo čím dál populárnější face-time. Předstírání práce není plnohodnotným ekvivalentem, protože původní pojem face-time zároveň obsahuje vysvětlení, proč k dotyčnému předstírání dochází a dále (podle některých zkušených face-timistů) i jakousi sociální kritiku a parodii poměrů ve velkých advokátních kancelářích, kde se běžně pracuje do pozdních nočních hodin. Kdyby náš Ústav pro jazyk český oplýval odhodláním, důsledností a místy až extremismem Academie française, možná bychom se dočkali řady českých novotvarů a rozsáhlé kampaně za jejich používání. Ale i takové úsilí by se zřejmě minulo účinkem, protože málokterý Čech má rád češtinu způsobem, jakým většina Francouzů adoruje francouzštinu. (Ačkoli i ve Francii se poměry mění – hojně propagovaný francouzský ekvivalent e-mailu, tj. novotvar courriel se (obzvlášť) v řadách francouzské mládeže téměř neujal. A loni mě francouzská kolegyně na Evropském soudu pro lidská

práva zcela odzbrojila sdělením, že ve středu odpoledne nemůže, protože je „un peu overbookée“.) Přemýšlím nad tím, která další profesní či sociální skupina se vyznačuje podobně osobitým jazykem jako nová generace v české advokacii, která má ve většině případů těsně před closingem, brýfuje na mítink, popřípadě se věnuje draftingu či brainstormingu, fúzuje či se potýká s due diligence. Zatím mě napadají jen čtenářky časopisu Elle, které jsou trendy, cool a in, věnují se shoppingu, stylingu nebo liftingu a jsou expertkami v oblasti make-upu a wellness. Vzhledem k tomu, že se v posledních měsících pohybuji lehce mimo právnickou sféru, je možné, že mi některé obzvlášť vypečené aktuální výrazy unikly. Pokud nějaké znáte, sem s nimi! Třeba by, konec konců, mohl vzniknout on-line Slovník jazyka advokátního českého. Blanka Čechová převzato z blogu Jiné právo