THERAVADA DHAMMA
Alle Medien auf Theravada Dhamma sind ein Geschenk des dhamma und somit ausschliesslich zur kostenlosen Verteilung. All media on Theravada Dhamma are for free distribution only – as a gift of Dhamma. Všechny soubory uložené na serveru Theravada Dhamma jsou darem Dhammy a proto výlučně pro distribuci zdarma.
Bhikkhu Nyánasóbhanó - Bhikkhu Tissa a větší dobro Přeložil Jakub Bartovský, 1993
Je poledne jednoho zimního dne. Bhikkhu Tissa byl pozván na oběd do domu manţelského páru Leony a Ernesta; nyní s nimi sedí v obývacím pokoji a popíjí čaj. Z oken pokoje se naskýtá výhled na zasněţenou krajinu. Oheň poskakuje a praská v krbu.
Leona: Bylo vše v pořádku, Bhikkhu Tisso? Bhikkhu Tissa: Naprosto, děkuji. Leona: Mám samozřejmě na mysli jídlo a ne stav světa! Bhikkhu Tissa: Já jsem to tak pochopil. Bylo to výtečné. Leona: Svět, to je úplně jiná otázka, ţe? Ernest: Musím se omluvit za svou ţenu, ctihodný pane. Nikdy nepřestane s tím filosofováním! L: Erneste, můj milý muţi, já jsem ţena stvořená pro velké ideje! E: To já moc dobře vím. Hodláš teď bombardovat tohoto ctihodného mnicha nemoţnými otázkami? L (směje se): Myslím, ţe se dokáţe ubránit. Nakonec jsi ho sám pozval, Erneste. Musí tě určitě trápit něco hrozně důleţitého. E: No, myslel jsem si, ţe by mohla být uţitečná taková malá soukromá diskuse o skutečně podstatných věcech.
L: Slyšíte to, ctihodný? Můj manţel hovoří jako kniha. Proč já ho jenom miluji? B (usmívá se nad šálkem čaje): Kdo je moudrý, ten se nepokouší přijít na kloub lásce. E: Jak víte, tak jsem se v minulém roce začal zajímat o buddhismus, a někdy se mi zdá, ţe mi klade více otázek, neţ jich sám zodpovídá! B: Ach ano, to se na začátku často stává. Domnívám se, ţe je to dobré znamení. Má-li buddhismus někoho skutečně ovlivnit, tak ho musí vyprovokovat k přemýšlení o tisíci problémech a hádankách, o nichţ nikdy předtím neuvaţoval. Průměrný člověk aţ příliš často bere věci tak, jak se mu na první pohled jeví, jeho nahlíţení na svět je nedbalé a pohybuje se v zaběhaných kolejích. Z lenosti věří neprozkoumaným pojmům. Buddhismus však podkopává takovéto návyky a odhaluje mnoho nezodpovězených otázek, které se nikdy nemohly projevit. L: Máte teď na mysli smysl ţivota a podobné velké otázky? B: To ani ne, spíše základní zákony a vztahy, které musíme kousek po kousku pochopit, neţ se můţeme pustit do nějakých větších otázek. Někdy můţe tento proces započít pouhá intelektuální zvídavost. Někdy je to jediná provokativní událost. E: Něco takového se stalo mně – událost. Zabývám se uţ nějakou dobu buddhismem, moţná s trochu větším zaujetím neţ tady Leona... L: Vidíte, uţ se zase chvástá. E: ...a právě nedávno přede mnou vyvstala otázka, která mne nepřestává trápit. Týká se to nabídky pracovního místa. L: Á, tak sem směřuješ, ţe? Uţ jsme o tom spolu hovořili nejméně padesátkrát, ctihodný Tisso, a já si myslím, ţe je šílený – milý, ale šílený. Ale dobře, Erneste, řekni o tom něco našemu hostu. Moţná, ţe ti poradí. E: Mým oborem je chemie, Bhikkhu Tisso, a v minulých letech jsem pracoval jak ve školství, tak v průmyslu. Dnes mám místo učitele na průmyslovce, které se mi docela líbí, i kdyţ můj plat není příliš velký. Nedávno jsem dostal velmi atraktivní pracovní nabídku z výzkumného oddělení jednoho místního chemického podniku. Znamenalo by to pro mne značný nárůst platu a příleţitost pro nějakou tvůrčí práci ve svém oboru. Profesně by to pro mne byl velký vzestup a navíc tam znám některé lidi, se kterými bych, myslím, dobře vycházel. Ale stále se nemohu rozhodnout to místo přijmout. A to všechno kvůli něčemu, co jsem slyšel od Vás. B: Co to bylo? E: Hovořil jste o ušlechtilé osmičlenné stezce a zmínil jste se při tom o správném ţivobytí. Řekl jste, ţe by si člověk měl vydělávat na ţivobytí, aniţ by při tom škodil ostatním. A já se vás ptám: vztahuje se to i na zvířata? B: Ano, zajisté. E: Myslel jsem si to. V tom je právě ten problém. Ten podnik má výzkumnou laboratoř, kde testují účinky jejich chemikálií na zvířatech. Já bych nebyl v přímém spojení s tímto
oddělením, neprováděl bych ţádné pokusy na zvířatech, ale přesto bych se cítil nepříjemně blízko. A to mi vadí. B: Co tam s těmi zvířaty provádějí? E: Testy toxicity, především. To znamená, ţe je otráví – psy, kočky, králíky, krysy a jiná zvířata. Vstříknou králíkům do očí nějakou chemikálii a zjišťují, jaká koncentrace způsobí vznik nádorů a slepotu. Násilím nakrmí skupiny psů jedovatými sloučeninami a pozorují, za jak dlouho polovina z nich zemře. B: Co se stane a tou druhou polovinou? E: Mohou je znovu pouţít pro další testy, ale častěji je všechny pozabíjejí. „Obětují je,“ mámli uţít eufemismu. Někdy pak ohledávají mrtvoly. L: Erneste, prosím, dělá se mi z toho špatně. E: Krátce jsem si laboratoř prohlédl, kdyţ mne prováděli po podniku. Sice jsem o takových laboratořích věděl po celý svůj profesionální ţivot, ale nikdy jsem v ţádné nepracoval, ani jsem tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Ale kdyţ jsem se teď nějakou dobu zabýval buddhismem, tak mi to skutečně vadilo, vidět ta zvířata v klecích, ty nástroje atd. Ten chlapík, co mne prováděl, si toho musel všimnout, protoţe mi řekl: „O to se nestarejte, vaše kancelář je odtud daleko, takţe nic neuslyšíte.“ „Oni dělají hluk?“ zeptal jsem se. A on na to: „Ale ani ne,“ a jakoby se otřásl. Od té doby doslova nemohu spát. Představuji si sám sebe, jak sedím ve své kanceláři v jiné části budovy a slyším tiché pištění z ventilačních kanálů či odněkud jinud. L: A nad tímhle on pořád mudruje, Bhikkhu Tisso. Říkala jsem mu, ţe kdyţ on nemá nic společného s pokusy na zvířatech, tak proč se nad tím trápit? E: Kdyţ přemýšlím o utrpení zvířat, Bhikkhu Tisso, tak se má mysl stále točí dokola a snaţí se najít smysl ve světě, který mi připadá... dost hrozný v mnoha ohledech. Ale teď bych jen rád slyšel váš názor na to, jestli mám či nemám přijmout tuto nabídku. B: Nevím, zda byste byl skutečně uspokojen tím, kdybych prostě řekl ano nebo ne. Někdy má buddhistické učení na danou morální otázku konkrétní odpověď a jindy zase ne. V kaţdém případě je důleţité to, aby ţák sám chápal základní principy a nemusel se spoléhat pouze na důvěru v učitele. Můţeme začít tam, kde jste začal vy sám – u správného ţivobytí. Správné ţivobytí znamená vydělávat si na svou obţivu poctivým a neškodným způsobem. Buddha konkrétně doporučoval svým ţákům, aby se vyhnuli obchodování se zbraněmi, s ţivými bytostmi, s masem, s opojnými látkami a s jedy. L: To ale zahrnuje pěknou řádku povolání, ctihodný pane! Jako třeba – výrobu pistolí, bomb, všech moţných zbraní. A co se týče ţivých bytostí a masa, tak zde hovoříte o rozsáhlých průmyslových odvětvích. A chcete říct, ţe je zakázáno obchodovat se všemi opojnými látkami – s pivem, vínem, se vším? Také by se dala hromada produktů zahrnout pod název „jedy“. Všechno od nervového plynu aţ ke spreji proti hmyzu. Vy skutečně věříte tomu, ţe kaţdý, kdo
pracuje v těchto průmyslových odvětvích, nutně páchá zlo? Budou všichni nést následky nějaké strašlivé karmy? Přijdou do pekla? E: Počkej, Leono, dej Bhikkhu Tissovi moţnost odpovědět. B: Buddha učí, ţe pro své vlastní blaho a pro blaho druhých bychom se měli vyhnout těmto druhům zaměstnání. Obchodování se zbraněmi znamená právě to, co jste říkala – všechny moţné zbraně a nástroje k zabíjení. Obchodování s ţivými bytostmi se samozřejmě vztahuje na zvířata, ale zahrnuje to i takové oblasti jako otrokářství, prostituci anebo kupování a prodávání dětí či dospělých tím či oním způsobem. „Maso“ se vztahuje na těla bytostí poté, co jsou zabity. A jedy jsou právě to, co říkáte – všechny druhy toxických výrobků, jejichţ účelem je zabíjet. L: To jsou ohromné kategorie. B: Kategorie jsou široké, protoţe sám princip je široký: vyvarovat se zaměstnání, která způsobují utrpení, ničení a smrt. Ale vy se teď ptáte, jestli ten, kdo pracuje v nějakém takovém zaměstnání, musí nutně jako důsledek toho zakoušet neštěstí. L: Ano, co například takový naprosto poctivý majitel obchodu s alkoholickými nápoji? Anebo majitel obchodu se sportovním zboţím, který prodává lovcům pušky? B: Kamma či karma znamená volní čin tělem, řečí nebo myslí. Kamma přináší následky pro toho, kdo ji vytváří, podle své povahy, buď prospěšné, neprospěšné nebo neutrální. Činy zabíjení a ubliţování, například, dříve či později přinesou člověku nepříjemné následky. L: Ano, to chápu. To je praktický základ buddhistických etických pravidel chování. Ale pokud by člověk skutečně nezabíjel, neubliţoval, nekradl atd., pak by asi mohl být zaměstnán v téměř kaţdé profesi. B: Prodávání alkoholu či zbraní, dělá-li to člověk poctivě, nemusí samo o sobě přinést karmické neštěstí. Avšak tímto faktorem správného ţivobytí Buddha uznává tu skutečnost, ţe navyklé spojení s něčím silně ovlivňuje naše myšlenky a činy. Někdo například pracuje na jatkách, ale nezabíjí sám zvířata, pouze třídí maso nebo obsluhuje dopravní pás. Nemusí skutečně porušovat etická pravidla či konat zlo, ale přesto je to nesprávné ţivobytí, neboť jeho mysli můţe snadno uškodit neblahá atmosféra. Prostě si zvykne na bolest a smrt. Bude povaţovat utrpení ţivých bytostí za nedůleţité. A tak se hlouběji ponořuje do nevědomosti a sává se snadnější kořistí pro mentální nečistoty, které mu určitě způsobí strast. Stejný princip platí i v případě opojných látek a zbraní. Kdyţ s nimi člověk obchoduje, tak se stává lhostejným vůči zaslepenosti a zkáze, kterou způsobují alkohol a drogy, nebo bezcitným k zabíjení a mrzačení ţivých bytostí zbraněmi. L: Tohle jsou ale ţádané výrobky a sluţby. Vţdy tu bude někdo, kdo je bude poskytovat. B: To je pravda, Leono, ale nemusíte to být Vy. L: Ach ano, teď vidím, co si myslíte o Ernestově nabídce!
B: Moţná soudíte trochu příliš ukvapeně. Podívejme se ještě dále na tu otázku. Ano, provádět ve svém zaměstnání bolestivé pokusy na zvířatech, jakýmkoli způsobem je zraňovat, trávit či trýznit je zajisté v rozporu se správným ţivobytím. E: Takové zaměstnání tedy odsuzujete? B: Ano. Způsobovat bolest ţivým bytostem – byť v domnělém zájmu jiných ţivých bytostí – je kruté a krátkozraké. E: Tak přece! B: Avšak neradil bych vám právě z tohoto důvodu zamítnout vaši nabídku. E: Tomu nerozumím. B: Myslím, ţe jste řekl, ţe vaše zaměstnání by nezahrnovalo experimentování na zvířatech a ţe byste s ním neměl přímo nic společného. E: Přísně vzato, ne. B: Pak byste, přísně vzato, nejednal v rozporu se správným ţivobytím. Podle buddhismu neseme karmickou zodpovědnost pouze za to, co sami záměrně učiníme a co nařídíme druhým, aby vykonali. Dále záleţí na kaţdém jednotlivci, jak se rozhodne. Správné ţivobytí je poměrně pruţný pojem, jímţ se můţeme nechat vést v případě zaměstnání, která v Buddhově době nebyla známá. Musíme se sami rozhodnout, nakolik se můţeme přiblíţit k povoláním, která jsou jasně neprospěšná, aniţ bychom jimi byli poskvrněni. Téměř kaţdé povolání je nakonec tak či onak spojeno se všemi ostatními a tak bychom zřejmě zešíleli, kdybychom hledali takové zaměstnání, které by nikomu ani vzdáleně, teoreticky, neškodilo. Vezměte si třeba nějakou velkou firmu s mnoha odděleními či pobočkami. Je člověk v jednom oddělení zodpovědný za to, co dělá jiný člověk ve druhém oddělení? Podílí se nějak písařka v New Yorku na zabíjení dobytka v Texasu? E: Ne, to je nesmysl. B: Takţe jde v podstatě o to, abyste si byl ve své vlastní mysli jist tím, ţe úmyslně nikomu neškodíte ani nepodporujete či neschvalujete špatné zacházení s ţivými bytostmi. E: To je ale tak těţké říct... L: Dobře, Bhikkhu Tisso. Ale neměli bychom se snaţit nějak vyváţit škodu a prospěch? Nejsem ochotna uznat, ţe vědecké pokusy na zvířatech jsou naprosto zavrţeníhodné. Uvaţte jen trvalý prospěch pro lidstvo, který tyto pokusy přinášejí. E: Tedy, Leono, v téhle laboratoři nyní testují čisticí prostředek na sporáky a sprej na vlasy. L: Aha. To nejsou ţivotně důleţité výrobky, to musím uznat. E: A neţ se zmíníš o penicilinu či nějakém jiném zázračném léku, tak by, myslím, mělo být řečeno, ţe léky lze vyvíjet a testovat i bez pomoci ţivých zvířat. Dnes máme k dispozici techniky počítačového modelování a tkáňových kultur, které jsou přesné a nezpůsobují ţádné
krveprolití. To, ţe bylo v minulosti tolik pouţíváno zvířat, neprokazuje, ţe objevy by bez nich nebyly moţné, pouze to ukazuje, ţe takový byl návyk, či podmíněný reflex, vědeckých výzkumníků. L: To je sice moţné, ale já se tady, Bhikkhu Tisso, chci dostat k filosofické otázce. Jestliţe lidstvu můţe skutečně nějak prospět experimentování na zvířatech, i kdyţ při tom trpí, tak proč bychom je neměli k tomuto účelu vyuţívat? Neměli bychom se zajímat o to, na které straně bude nakonec větší dobro? B: Jsem rád, ţe vznášíte otázku prospěšnosti, Leono, protoţe právě tady lidé často scházejí z cesty, kdyţ uvaţují o správném ţivobytí či oněch nesnadných pěti pravidlech. Ano, souhlasím s tím, ţe bychom měli jednat v zájmu většího dobra, ale – a zde vyvstává otázka, která po staletí přiváděla hledající do řad Sanghy – jak zjistíme, co je tím větším dobrem? L: No... asi to, co prospívá nejvíce lidem. B: Jenom lidem? A co zvířata? L: Lidé jsou důleţitější. B: Skutečně? A pro koho? L: Pro lidi. Fajn, vím, ţe to zní sobecky. B: Nechme tedy teď stranou zvířata a dejme tomu, ţe nějaké jednání pomůţe nám, ale uškodí jiným lidem. Jak to posoudíte? Kde je to větší dobro? L: Asi si člověk prostě musí vybrat. B: A na jakém základě? L: Ach, Bhikkhu Tisso, vidím, ţe nebudete spokojen s ničím menším neţ s morálním základem – s náboţenským základem! B: Lépe řečeno, se základem v realitě. Otázka však nadále zní: Jak zjistíme, co je tím větším dobrem? E: Moţná studiem Dhammy, řekl bych. B: Studiem a praktikováním Dhammy. Buddha učí, ţe bychom měli dělat jisté věci a vyvarovat se jiných, avšak ne pouze na základě jeho slov či slov našich učitelů anebo z úcty k tradici. Říká, abychom otestovali tuto nauku v našich vlastních myslích a ve vlastní praxi, a potom, kdyţ uvidíme její výsledky, abychom k Dhammě pojali důvěru. L: Ano, řekla bych, ţe toto je jeden z atraktivních rysů buddhismu. B: Rád bych se vás teď zeptal, co si myslíte, ţe je konečným cílem buddhismu. L: To vím: ukončit utrpení. To však nemůţeme dost dobře nazvat větším dobrem, ţe? Potřebujeme něco konkrétnějšího.
B: Ukončení utrpení, či nibbána, je tím, k čemu celá Dhamma směřuje. Buddha pravil, ţe stejně jako velký oceán má pouze jednu chuť – chuť soli, tak Dhamma má rovněţ pouze jednu chuť – chuť osvobození. Z buddhistického hlediska musí být kaţdý konkrétní cíl – mám-li pouţít vašeho výrazu – spojen s konečným cílem, jestliţe má za něco stát. Hovořili jsme o správném ţivobytí. Správné ţivobytí není samo konečným cílem, ale v jistém smyslu v sobě shrnuje celek. Chceme uniknout utrpení, jeţ je spjato s vyděláváním si na svou obţivu – neshodám, obtíţím, pocitům viny, úzkosti atd. Abychom toho dosáhli, musíme se ze všeho nejdříve uchýlit do takových podmínek, kde je šance na vyvstání takovýchto ne-příjemností co nejmenší; tedy do takových zaměstnání, která jsou mírumilovná, neškodná, nezatěţující svědomí a jsou slučitelná s vysokými ideály. Za druhé, dbáme na to, abychom své podnikání či svou práci vykonávali svědomitým a poctivým způsobem. To nás osvobodí od utrpení, jeţ doprovází podvádění a nečestnost. Pomáhá nám to ve vztazích s našimi spolupracovníky a s lidmi vůbec, a navíc se cítíme v bezpečí své dobré pověsti. A nakonec, kdyţ si vyděláváme na ţivobytí s úsilím a energií poctivým, čestným a neškodným způsobem, tak se osvobodíme od pohrdání a znechucení sebou samým v důsledku nečestného „hrabání“ peněz, takţe jedna velká oblast našich ţivotů je potom chráněna před největším nebezpečím – nebezpečím našich vlastních pošetilých činů. Zakoušíme pak uspokojení z počestné práce. V tom spočívá očisťování mysli ve vztahu k ţivobytí. E: Zdá se, ţe Buddha nepřehlédl nic, co by mohlo přispět ke štěstí. Ale i kdyţ se budeme chovat tak, jak říkáte, přesto si nemůţeme být jisti tím, ţe při našem vydělávání si na ţivobytí nevyvstanou ţádné problémy. L: Ano, kaţdý – ač dobrý, zlý či průměrný – si stěţuje na své zaměstnání. I v té nejchvalitebnější práci je nějaké utrpení. B: To je naprostá pravda. Správné ţivobytí má nedozírné prospěšné důsledky, ale určitě neodstraní veškeré utrpení. Jestli si vzpomínáte, tak v ušlechtilé osmičlenné stezce je třeba rozvíjet ještě sedm dalších článků. L (směje se): Ach, to jsem si mohla myslet! Tenhle buddhismus musí být vţdycky metodický! Je v tom jistá... krása, jak to všechno zapadá dohromady – jako švýcarské hodinky. E: Nebo jako molekulární struktura DNA! (Všichni tři se smějí.) L: Tohle protloukání se ţivotem je prostě sloţité. Začali jsme u králíků v klecích a kde jsme teď? E: Na jedné osmině cesty k osvícení? L: Ale ty! Proč se nezeptat tady ctihodného mnicha? Dobře, vidím nutnost správného ţivobytí v praktickém smyslu, ale proč bychom to měli spojovat ještě s něčím dalším? B: Myslím, Leono, ţe jste zapomněla na to, co jste právě řekla. Poznamenala jste, ţe ani to nejchvalitebnější zaměstnání neodstraní veškeré utrpení. A kolik dalšího utrpení je v ţivotě? L: Ach, mnoho přemnoho!
B: A jste ochotna ho snášet? Jste na to připravena? L: Ne, to vůbec ne, rozhodně ne. B: Domníváte se, ţe mu můţete uniknout pouhým přáním? Domníváte se, ţe utrpení – nemoci, stáří, ztráta, zármutek atd. – se vám jednoduše vyhne? L (vzdychne): Ne, to si nemyslím. B: A myslíte si, ţe Vy máte moc v této věci něco změnit? L: Moţná. Nevím. Nejsem si tím jistá. B: Buddhismus učí, ţe je v naší moci zmírnit a nakonec zcela odstranit utrpení. Kdyţ se někdo byť jen trochu snaţí dodrţovat základní etická pravidla, tak z toho bude mít okamţitý prospěch ve formě zklidněné mysli. Dobré vlastnosti – ty, které nám přinášejí vnitřní mír – jsou tak posíleny a špatné vlastnosti sice jen trochu, ale přesto oslabeny. Ten, kdo skutečně systematicky a svědomitě usiluje o to, aby se zdrţel zabíjení, kradení, lhaní, nesprávného chování v oblasti sexuality a poţívání opojných látek, se ještě více zdokonaluje. Kdyţ koná dobro laskavými a soucitnými činy, tak tím hromadí prospěch pro budoucnost. Kdyţ se pak snaţí očisťovat nejenom své činy, nýbrţ i svou mysl, tak se s jistotou přibliţuje k většímu dobru – k nibbáně, osvobození, ke konci strasti. E: Nepochybuji o tom, co říkáte, ctihodný pane, ale se vší úctou, my jsme laici, ţijící v tomto světě, s mnoha zodpovědnostmi a břemeny. Jak se můţeme reálně zabývat tím, jak se dostat do nibbány? B: Nibbána není ţádné místo, do kterého byste se mohli dostat. Není to dokonce ani stav mysli. Buddha to jednoduše nazýval koncem utrpení. To je cíl, jenţ by se měl týkat kaţdého, ač uţ je jeho světské postavení jakékoliv. Ušlechtilá osmičlenná stezka je transcendentní cesta, vedoucí ze světa směrem k nepředstavitelné blaţenosti nibbány, ale je zároveň slučitelná s aktivním ţivotem ve světě. Co tím chci říct, je to, ţe Dhamma nás chrání jak teď, v našich kaţdodenních problémech a výzvách, tak později, v té budoucnosti, ke které nás dovedou naše činy. Někteří lidé jsou povzbuzeni, kdyţ uslyší o transcendentní naději Dhammy. Jiní, moţná jako vy, jsou trochu znepokojeni, neboť se domnívají, ţe nejsou připraveni vystoupit na ţádné duchovní vrcholky. Ale ve skutečnosti se není nad čím trápit. Jestliţe se budeme věnovat řešení bezprostředních problémů tak, jak Buddha učí, vyšší cíle prostě přijdou do našeho zorného pole, aţ na to dozraje čas. Pouze musíme mít stále na paměti, ţe před námi leţí větší dobro, které je ne-časové, stálé a nakonec dosaţitelné. Prosté dodrţování morálky, štědrost a cvičení bdělé pozornosti v laickém ţivotě zcela určitě vytvoří podklad pro moudrost. E: Nějak instinktivně cítím, ţe to, co říkáte, je pravda. Proto se snaţím směrovat svůj ţivot tak, abych dal moudrosti alespoň šanci vyvstat. Nejsem si však jistý. Ţivot je často tajemný, jako tápání v temnotě. B: Máte pravdu. Ţivot je velmi tajemný. Avšak v buddhistickém systému je i tato tajemnost vhodným tématem pro meditaci. Podívejte se třeba tady z okna. Odtud nevidíme zem, pouze
prázdnou šedou oblohu a pár sněhových vloček, co zrovna letí kolem. Kdybychom byli neznalí, mohli bychom si myslet, ţe se ty vločky objevují spontánně v našem zorném poli a zase z něj mizí do jakéhosi zapomnění, ţe bezdůvodně, bez příčiny, absurdně přicházejí a odcházejí. L: To by byla prostě zaslepenost, nevědomost. B: Ale protoţe máme určitou zkušenost, protoţe jsme uţ někdy vystrčili hlavu z okna, tak víme, ţe sníh padá z mraků nad námi a hromadí se dole na zemi v závějích. Vidíme, odkud přichází a kam odchází. S většími otázkami v ţivotě je to stejné: zkoumání odstraní nevědomost. Někdo můţe dodrţovat morální pravidla prostě jen ze strachu, z tradice či ze zvyku – a na tom není nic špatného, je to jistá pomoc a ochrana. Ale dříve či později si většina lidí poloţí otázku: „Proč vlastně dodrţuji ta pravidla? Kam mne dovedou?“ Kdyţ jim nějaký mnich či někdo jiný řekne, ţe účelem je zbavit se utrpení, tak, jsou-li inteligentní, chtějí sami zjistit jak a proč. L: Přesně tak. B: Buddha objevil a hlásal stezku k osvobození. ţijeme dnes sice v ubohém, stařičkém světě, ale ta cesta je stále otevřená, přátelé, je stále otevřená. E: A moţná uţ po ní s Leonou jdeme, aniţ bychom si toho byli plně vědomi. Ale nelíbí se mi ta představa, Bhikkhu Tisso, ţe všechno tajemství musí z ţivota pryč. B: Zmizet musí nevědomost, ale tajemství, jaké zřejmě máte na mysli, se ještě více oţiví v předmětech našeho proţívání. Samotné naše hloubání nad tím, co je nekonečné a navyslovitelné, je intuicí nibbány. Kdyţ teď hledíme skrze toto okenní sklo do prázdnoty – i kdyţ nemáme ţádné iluze o tom, odkud ty sněhové vločky pocházejí a kam letí, přesto nás uklidňuje a povznáší jen tak zírat na ty náhodné krystaly. E: Ano, to je fakt. Ale proč je tomu tak? (Bhikkhu Tissa se usmívá, nic neříká, hledí zamyšleně z okna.) L: Snad proto – jestli mohu být tak smělá – , ţe pohled do toho bezrozměrného prostoru nám připomíná náš vztah k nekonečným věcem. Třeba ta sněhová vločka, co letí tady proti našemu okennímu sklu, má nějaký vztah k mrakům a mraky zase k celé atmosféře a ta opět k prostoru za ní s jeho hmotou a energií, velkými zákony tvoření a ničení. Člověk si musí připadat jako součást jakéhosi kosmického dramatu. E: Ty jsi mi ale filosof, Leono! L: No co? Myslím, ţe ctihodný Tissa by s tím souhlasil. Buddhismus přece doporučuje lidem zkoumat věci, ţe? B: Ano, a kdyţ zkoumáme věci, tak vidíme jisté souvislosti, a kdyţ vidíme souvislosti, jsme tím motivováni jednat určitým způsobem. E: Ale proč vůbec jednat? Nestačí pozitivní kontemplace?
B: Ne. Bdělé pozorování světa, jeţ Buddha doporučuje, odhaluje tu skutečnost, ţe záměrné činy přinášejí člověku jisté důsledky. Jsme tam, kde jsme – v bohatství či bídě, v klidu či nesnázích –, jako důsledek našich minulých činů. Kam budeme směřovat v budoucnosti závisí na tom, co děláme nyní. L: Hovoříte teď o znovuzrození? To mi připadá jako dost slabá motivace, protoţe znovuzrození pro mě zdaleka není jasná věc. Můţe to sice být pravda, ale já to prostě nevidím reálně před sebou stejným způsobem, jako vidím jiná fakta o mysli a hmotě, o nichţ se buddhismus zmiňuje. Četla jsem tu suttu, o které jste mluvil, kde Buddha říká, ţe bychom neměli přijímat ţádnou nauku, dokud sami neuvidíme, ţe je pravdivá. B: Vidím, ţe si pamatujete první část Káláma-sutty, ale vzpomínáte si i na její druhou část? L: Druhou část? B: Poté, co podal konkrétní příklady nesprávných důvodů pro uvěření nějaké nauce, uvádí Buddha skeptické Kálámy dále do Dhammy. Ptá se jich, zda jsou chtivost, nenávist a zaslepenost prospěšné či neprospěšné a jestli vedou či nevedou k utrpení. Kálámové samozřejmě odpovídají, ţe jsou neprospěšné a vedou k utrpení. V odpovědích na další otázky souhlasí s tím, ţe odstranění těchto nečistot a pozitivní pěstování morálky vede ke štěstí a blahu v tomto ţivotě. Je-li tomu tak, pokračuje Buddha, pak má kaţdý ctnostný člověk čtyři útěchy. Za prvé, pokud existuje posmrtný ţivot a dobré i špatné činy mají pro člověka následky, tak se ctnostný člověk můţe cítit bezpečně a můţe očekávat šťastnou budoucnost. Za druhé, pokud není ţádné znovuzrození a činy nemají důsledky pro budoucnost, tak alespoň ţije šťastně a bez starostí v tomto světě. Za třetí, pokud zlo stíhá ty, kdo sami konají zlo, pak je on, který nic zlého nečiní, v bezpečí a nic ho nemůţe postihnout. Za čtvrté, pokud zlo nestíhá ty, kdo sami konají zlo, tak mu v kaţdém případě nehrozí nic zlého. L: To je pěkně řečeno. I zatvrzelý skeptik by musel obdivovat takové zdůvodnění. A pokud to učiní, tak by musel připustit, ţe by bylo moudré věnovat více pozornosti svému chování a dokonce se i vydat na nějakou systematičtější cestu duchovní praxe. E: Jako je třeba ušlechtilá osmičlenná stezka, Leono? L (směje se): Proč ne, kdyţ to říkáš ty? Stále se k tomu vracíme zpět, ţe? B (usmívá se): No, měli bychom se k tomu vrátit. Ale doufám, ţe chápete, ţe tato stezka je stezkou cvičení, sebezdokonalování a bdělého zkoumání. Na začátku není nutné věřit ve znovuzrození či jiné sloţité aspekty Dhammy. Stačí si jen uchovávat tato učení v mysli a sledovat, jak se v naší vlastní zkušenosti hromadí důkazy. L: To se mi zdá správné. Dokonce bych řekla, ţe jsem jiţ pár důkazů nashromáţdila. Vidím, ţe dobré a zlé činy mají následky zde v tomto ţivotě, a pokud tyto následky pokračují i dále, řekněme v nějakém příštím zrození, tak jsem ochotna o tom uvaţovat. A řekněte mi, prosím, jedno. Existují ty spojitosti, o nichţ jsme hovořili, také mezi zvířaty a lidskými bytostmi? Mohou být lidé znovuzrozeni jako zvířata a naopak?
B: Nejprve je třeba poznamenat, ţe podle buddhismu neexistuje ţádné já či duše, které by se mohly doslova znovuzrodit, ale jen řetězec příčin či proud ţivota, který vyrazí jednou tady, jednou tam, v závislosti na podmínkách. Avšak v obyčejném, konvenčním jazyce můţeme zajisté říct, ţe se lidská bytost můţe znovuzrodit jako zvíře a naopak. Závisí to na karmě kaţdého jednotlivce, na jeho nashromáţděných činech. L: Á, tady se dostáváme k tomu, proč bychom neměli krutě jednat se zvířaty. Máme k nim určitý vztah. Můţeme se jimi dokonce stát. B: Pro buddhismus má veškerý vědomý ţivot stejný charakter. Rozdíly jsou pouze dočasné, proměnlivé a nejsou pevně dané. Nespočetné ţivé bytosti putují nekonečným koloběhem samsáry, rodí se do příznivé či nepříznivé situace, v tom či onom světě, s velkým či malým utrpením. E: Proto ten velký důraz, jenţ buddhismus klade na soucit. Chápu to. Jsme všichni částí organického celku. B: Ano, veškerý vědomý ţivot je organický a vzájemně propojený, avšak neměl byste činit obvyklou, romantickou chybu v domněnce, ţe tento „celek“ je dobrý. Celá samsára je v té či oné míře vystavena utrpení a my, bytosti uvězněné v samsáře, také trpíme. E: O důvod navíc pro soucit! B: Správně. A zde je jeden aspekt Dhammy, který bych chtěl obzvláště zdůraznit. Vlastní konečné blaho a blaho ostatních bytostí jsou spolu v naprostém souladu. Ţivot morální zdrţenlivosti je ţivotem sluţby druhým, neboť druhé lidi chrání, uklidňuje a inspiruje k podobnému úsilí. Kdyţ následujeme stezku a snaţíme se očistit svou mysl, tak tím vyvoláváme nespočetné ozvěny v srdcích ostatních bytostí. Nikdy nepochybujte o tom, ţe Dhamma přispívá k většímu dobru, i kdyţ se zdá, ţe nás okolnosti tlačí k podlým rozhodnutím. Zákon karmy zaručí, ţe činy podle své povahy nakonec vţdy přinesou své plody, a tak bychom se měli snaţit pohlíţet na věci zeširoka, s jistým odstupem, abychom činili moudrá rozhodnutí. E: Kdyby tedy člověk ţil tak, jak říkáte, a pilně by se věnoval Dhammě, mohl by se znovuzrodit v nebeském, blaţeném světě? B: Ano, to je moţné. E: A nebyla by taková nezkalená blaţenost stejně dobrá jako nibbána? Nebyl by to konec utrpení? B: Ne, takzvané nebeské světy nejsou dokonalým útočištěm ze dvou důvodů. Za prvé, všechna světská blaţenost je něčím zkalená. Utrpení je přítomno i v těch nejvyšších sférách. Je velmi jemné a oslabené, ale existuje. V nejvyšším smyslu je i samotná rozkoš utrpením, nepříjemností, jakýmsi dráţděním mysli, jeţ ji zbavuje klidu. Za druhé, i kdyţ ţivot v těchto sférách je prý velmi příjemný a dlouhý, přesto je nestálý: dříve či později skončí, nelze se na něj věčně spoléhat, a proto existuje úzkost a nejistota i pro tyto bytosti. L: Nedokonalé nebe. Jak skličující!
B: Tento lidský svět je vlastně povaţován za obzvláště šťastné místo pro narození. Bytosti ve vyšších sférách jsou tak prosáklé rozkoší, ţe mají jen minimální pohnutku, aby usilovaly o osvobození. Zvířata a bytosti v nešťastných niţších sférách nemají zase dostatek inteligence nebo jsou na tom tak bídně, ţe nejsou schopny učinit ţádný duchovní pokrok. Tento lidský svět se svou problematickou směsicí rozkoši a bolesti často přivede lidi k uvaţování. L: To je tedy pravda! B: Není třeba spekulovat o jiných sférách ţivota, kdyţ nás ta naše vlastní vyprovokuje k hledání osvobození. Dnes, i kdyţ je svět plný strasti, stále ještě máme k dispozici neocenitelný poklad Dhammy, který Buddha objevil a hlásal, aby vyléčil utrpení a vysvobodil bytosti z koloběhu zrození a smrti. E: Dhamma se zdá být velmi náročné učení, Bhikkhu Tisso. B: A my jsme zase nároční lidé, ţe? Poţadujeme potěšení, bezpečí a pohodlí – a poţadujeme po nich, aby byly stálé! To samozřejmě není moţné, protoţe svět není v naší moci. A tak trpíme. A pak poţadujeme konec utrpení, nejlépe bez jakékoli vlastní námahy. Chceme uniknout stáří, nemoci a smrti, avšak, jak Buddha říká, toho nelze dosáhnout pouhým přáním, a nezískat to, co si člověk přeje, je také utrpení. E: To je pravda. Jsme my to ale rozporuplná stvoření! Je to skutečně tak – musíme vynaloţit úsilí, pokud chceme něčeho dosáhnout. B: Na to si musíte odpovědět sám. E: Kdyţ tak zvaţuji svá omezení, tak si občas říkám, jestli bych nemohl jakoby dojít jen na půl cesty – prostě dodrţovat základní morálku, ţít skromný ţivot a do ničeho se nemíchat. B: Cesta Dhammy jde proti proudu světa a světských tuţeb. Kdyţ se přestanete drát proti proudu, myslíte si, ţe prostě zůstanete na místě? E: To asi ne, jak znám svoji mysl. L: A nechat se nést proudem nám asi nepomůţe, co? B: Nechat se unášet proudem znamená poddat se touţení a lpění, které nás stáhnou do utrpení. Říká se, ţe Dhamma ochraňuje toho, kdo podle ní jedná. To znamená, ţe kdyţ odmítneme touţení a lpění, kdyţ půjdeme proti proudu světa, tak se tímto svým úsilím staneme silnější, stejně jako posílíme sval, kdyţ ho trénujeme. Překonáváním byť jen malých problémů s bdělostí a vyrovnaností se stáváme čím dál tím více schopni – a ochotni – vyrovnat se i s duchovními překáţkami. Jsem přesvědčen, ţe kdyţ se budete snaţit aplikovat Dhammu ve svém ţivotě, tak si v sobě brzy povšimnete růstu důvěry. E: Na tom něco je. Já uţ cítím jistou důvěru – alespoň trochu! B: Buddha říkal, ţe ţák by měl zkoumat jeho učení tak, jako zlatník zkoumá zlato – opatrně prohlíţet, leštit, zkoumat ho, neţ se rozhodne, ţe je skutečně pravé. Jestliţe jste tedy jiţ
alespoň trochu praktikoval Dhammu, tak se zamyslete nad výsledkem tohoto svého jednání a také nad svými pocity, zda jste potěšen a inspirován jít ještě o kousek dál. E: Teď tu s Leonou sedíme a nasloucháme učení mnicha, kterého jsme k sobě pozvali na oběd – před rokem bych něco takového povaţoval za směšné! Myslím, ţe uţ to samo o něčem vypovídá. L: Mne, Bhikkhu Tisso, Dhamma oslovuje proto, ţe je intelektuálně i emočně uspokojivá. Nikdy jsem nebyla náboţensky zaloţená, především proto, ţe jsem nedokázala vášnivě věřit v něco nadpřirozeného. Nezaujaly mne ani materialistické filosofie, neboť nerozumí povaze mysli ani toho, čemu můţeme provizorně říkat transcendentno. Jsou přízemní a nekonečně depresivní. Pak je zde ještě hejno různých kultů a hnutí, co se tváří jako náboţenství, které jsou hysterické a intelektuálně nesourodé. Málem by to ze mne udělalo naprostého agnostika. Jenomţe... i agnostisticismus je sám slepou vírou! Teď jsem se trochu zabývala Dhammou a i kdyţ ještě všemu nerozumím, působí to na mne osvěţujícím dojmem. Jak jsem uţ říkala, intelektuálně to pasuje dohromady a nechává to prostor touze po transcendentnu, tomu impulsu stát se čistšími či moudřejšími, neţ jakými jsme teď. Právě dnes ráno, ještě neţ jste přišel, jsem si přečetla jistou pasáţ v jedné Ernestově knize, která stručně charakterizuje Dhammu jako jasnou, zřetelnou, vedoucí k cíli – něco na ten způsob. B: „Dobře vyloţená je Dhamma Vznešeným, bezprostředně viditelná, okamţitě účinná, zvoucí k prozkoumání, vedoucí k cíli, individuálně pochopitelná moudrými.“ L: To je přesně ono. Stejně jasný výrok, jaký jsem slyšela já. A pokud můţe dostát tomuto slibu... B: Je na nás, abychom přešetřili a potvrdili pravdivost Dhammy. Musíme odstranit překáţky v našem chápání dodrţováním morálky a cvičením se v umění soustředění. Kdyţ máme čisté svědomí a naše mysl se dokáţe pevně drţet předmětů naší pozornosti, pak moudrost vyvstane sama od sebe. My ji nevytváříme. E: Moudrost však není konečný cíl, ţe? B: Ne. Moudrost je jako meč, který pouţíváme k odetnutí nečistot mysli, k pročištění naší stezky ven z dţungle. E: Buddhismus nám dává ohromnou svobodu jednání, ţe? L: A také ohromnou zodpovědnost, zdá se mi. Jestliţe jsou všechny sféry existence nějak spjaty s utrpením, tak bychom asi měli pouţívat tuto svobodu jednání k získání svobody... bytí! Nebo by se dalo říct, ţe pokud je moţné uniknout utrpení a dosáhnout osvícení, tak kdyţ se o to nepokusíme, naše strast bude pak opravdu naší vlastní chybou. E: To je dost nezáviděníhodná situace. Měl jste pravdu, Bhikkhu Tisso, kdyţ jste říkal, ţe buddhismus je pro nás výzvou. B: Problém existence a jeho vyřešení jsou obsaţeny ve čtyřech ušlechtilých pravdách. Pravda o všudypřítomnosti utrpení v samsáře a pravda o jeho vzniku z touţení vyjadřují naši ubohou situaci. Pravda o ustání utrpení a pravda o cestě vedoucí k tomuto cíli vyjadřují únik z této
naší situace. Vidíte, ţe je tu temnota a světlo – temnota strasti a nevědomosti, a světlo porozumění a osvobození. Ţivot by měl být pro inteligentního člověka cestou z temnoty ke světlu. E: Ale jak dlouhou cestou a jak rychlou? B: Tak dlouhou, kolik zabere času, a tak rychlou, jak si budete přát. E: No, mám z toho trochu strach, ale zároveň mě to také povzbuzuje. Za nějakou dobu bych mohl tomuhle světu přijít na kloub! Jiţ teď cítím jisté napětí mezi mými starými zhoubnými návyky a mou touhou dále následovat Dhammu. Je to zvláštní, ţe mohu chodit po ulici jako kdokoli jiný a přitom se cvičit v bdělé pozornosti či uvaţovat nad nestálostí, utrpením a ne-já. Někdy si říkám, jestli bych spíše neměl ţít v jeskyni nebo v dţungli! B: I v jeskyni byste měl stále tutéţ mysl, Erneste. Je lepší zkoumat ve svém vlastním domě – myslím tím právě tohle tělo a mysl. Tam lze nalézt svět i osvobození ze světa. Vyvstávání a mizení, utrpení a prázdnou, proměnlivou osobnost je moţno vidět a zkoumat uvnitř. Moudrost není nějaký poklad ukrytý v Himálaji; objeví se jen tehdy, kdyţ jsou pro to vhodné podmínky, kdyţ je mysl utišená a nerozptýlená. L: Kdyţ čtu Buddhova slova, cítím v nich nesmírnou moudrost, ale přesto neodpovídá na některé otázky o původu vesmíru, o tom, co se stane s osvíceným člověkem po smrti atd. Vím, ţe měl dobré důvody, proč neodpovídat na nepodstatné otázky, ale stejně... B: Mějte vţdy na paměti, Leono, ţe Buddhovi nešlo o to, aby si získal kdovíjakou pověst nebo aby vydával informace jako nějaký lidský počítač, ani o to, aby oslňoval nevědomé udivujícími tajemstvími. Jemu šlo o to, jak vyléčit utrpení. Byl to svrchovaný génius, ale nikdy nezapomínal na svůj praktický cíl: učit o utrpení a o cestě vedoucí ke konci utrpení. Učil tomu, co bylo nutné. A je zbytečné spekulovat o tom, co dalšího ještě mohl vědět. Jednou, kdyţ Buddha seděl v lese se skupinou mnichů, zvedl ze země pár listů a ukázal je mnichům. Pak se jich zeptal, čeho je víc, zda listů v jeho ruce nebo listů v celém lese. Mniši logicky odpověděli, ţe listů v jeho ruce je velmi málo ve srovnání s těmi v celém lese. Buddha pak pravil, ţe listy v jeho ruce jsou jako pravdy, které jim vyloţil, a listy v celém lese jako pravdy, které zná, ale které jim nevyloţil. L: A proč je nevyloţil? B: Protoţe, řekl Buddha, nejsou uţitečné, nevedou k bezvášnivosti, k utišení, k vyššímu poznání, k osvícení. Uvědomte si, ţe Buddha neměl vůbec ţádnou potřebu učit. Dosáhl osvícení, byl osvobozen, překonal utrpení. Uţ nepotřeboval učinit nic dalšího. Ale on přesto jednal, přesto se namáhal. Proč to dělal? Prostě kvůli svému všezahrnujícímu soucitu. Naučil své ţáky všemu, co potřebovali vědět o utrpení a o tom, jak ho sami mohou překonat. Nezatajil před nimi nic důleţitého. Neţ zemřel, tak prohlásil, ţe jako učitel nikdy neměl „zavřenou pěst“. Štědře rozdával Dhammu, která směřuje k osvobození, a odkázal ji svým následovníkům, kteří ji v úctě uchovali aţ do dnešního dne a stále ji nabízejí jako to nejlepší útočiště pro tento znavený svět.
E: To je povzbuzující myšlenka. Jestliţe Buddha neměl ţádnou osobní potřebu kohokoli cokoli učit a přesto po celý zbytek svého ţivota učil, pak se jistě domníval, ţe jeho učení bude účinné, ţe jeho ţáci, i kdyţ nebyli Buddhové, budou moci dosáhnout osvícení vlastními silami. B: Ano, to je pravda. Buddha je někdy nazýván velkým lékařem nemocí světa. Neléčí pomocí magie, ani přikládáním rukou, ani boţskou mocí. Předepisuje pro nás medicínu Dhammy a radí nám, jak ji pouţívat. L: Ale pacienti musí být ochotní se léčit, ţe? B: Samozřejmě. Někteří lidé si stěţují na to, jaký důraz se v buddhismu klade na utrpení; oni o tom raději nepřemýšlejí. Trpí, ví, ţe trpí, ale nechápou, ţe utrpení je hluboká a strašlivá duchovní choroba. Aţ kdyţ se pěkně zblízka podívají na svou situaci, tak cítí nutnost s tím něco udělat. Je to jako člověk, který cítí kouř ve svém domě. Je-li inteligentní, tak se o to bude zajímat a zjistí, ţe jeho dům hoří. Neţ aby čekal na to, aţ bude zaţiva upálen, raději se poohlédne po nějaké únikové cestě a rychle jí vyuţije – přeleze okenní rám a spustí se po okapu dolů. Buddha nás ze všeho nejprve učí, ţe náš dům skutečně hoří – je v plamenech chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, v plamenech nemoci, stáří, smrti, nářku a zoufalství. E: Pravda o utrpení, stručně řečeno. B: Pak Buddha poukazuje na důvody tohoto utrpení a na to, co s tím můţeme udělat, jak můţeme místo úzkosti a strasti zakusit úlevu a blaţenost. A dále nám Buddha ukazuje, jak se naše ţivoty mohou stát klidnější, moudřejší a čistší, jak můţeme skutečně dosáhnout to, co si jen stěţí dokáţeme představit: osvícení, průzračné a neohrozitelné bezpečí. L (s povzdechem): Škoda, ţe neţijeme v Buddhově době. B: Ale vţdyť v ní ţijeme, Leono! Buddha říká, ţe kdokoli vidí Dhammu, vidí zároveň i Buddhu. A Dhamma není zapsaná jen v knihách, je napsaná také v jevech světa. L: Jak to myslíte? B: Tři rysy existence – nestálost, utrpení a ne-já – se ukazují všude ku prospěchu pilného meditujícího. Pohleďte na ty plameny tam v krbu, jak se míhají a poskakují před našima očima. L: Aha, nestálost. Ano, ovšem. B: Je to zároveň příklad i symbol proměnlivé povahy skutečnosti. E: Pomíjivosti a změny. B: A nejen to. Nevidíte v těch poletujících plamenech a prskajících ohníčcích něco marného a unavujícího? Vyskočí vzhůru, spadnou zpět, ještě chvíli doutnají a jsou pryč. E: Jakousi nedokonalost, neklid. Dalo by se to nezvat utrpením.
B: A co se skutečně děje při té chemické reakci, které říkáme oheň, v té přeměně světla a tepla? Je oheň jedna pevná věc a poleno druhá? Zůstává dřevo stále stejné, zatímco oheň na něj jen působí? L: Ne, oboje se mění, je zde pouze změna. Dřevo se stále mění na něco jiného. Dalo by se říct, ţe to ani není bytí, ale jenom dění. A proto... E: A proto to není ţádné já! Je to prostě ne-já. Tohle je tedy něco, Bhikkhu Tisso. I můj vlastní krb mě můţe poučovat v Dhammě. B: A proč bychom zde měli přestat? Kdyţ se podíváme ven z okna, tak vidíme, ţe začalo trochu hustěji sněţit. Vidíte ten větrný vír? Pohleďte na ty sněhové vločky, jak se točí na šedivém nebi. Co vám to naznačuje? L: Změnu. Nestálost. A pak ten smutek, co to doprovází – nevím proč, prostě to neustálé uhánění a nepokoj. Mohli bychom to nazvat utrpením. A opět, v té změně, v tom procesu nevidím ţádný přetrvávající prvek. Ţádné já. Jako tomu bylo u ohně. B: Jako tomu bylo u ohně. A přesto je jedno ţhnoucí a druhé ledové. V obou se projevují stále tytéţ pravdy. Chápete ten princip, o který mi jde? L: Myslím, ţe ano. Celý svět je potravou pro naše rozjímání. B: A především nezanedbávejte své vlastní tělo a mysl. Tam touţení ulpívá ze všeho nejvíce, tam se skrývá nevědomost. L: Zřejmě předpokládáte, ţe budu nadále zkoumat Dhammu. B: Ano, to předpokládám. L (usmívá se): No, asi máte pravdu. Teď uţ s tím nemohu přestat. Budu pokračovat v cestě dál. E: A směrem k čemu, Leono? L: Říkejme tomu třeba... větší dobro, co ty na to? E: Proč ne? L: Zdá se, ţe lze ţít s nějakým cílem, a je-li tomu tak, myslím, ţe by člověk měl ţít ku prospěchu svému i druhých. E: Ano, i druhých. A kdyţ o tom hovoříme, Leono, po diskusi tady s ctihodným mnichem jsem si jist, ţe nechci – totiţ, asi bych nemohl přijmout to místo v tom chemickém podniku. L: Ach, Erneste. Pokud jde o to místo... E: Ne, skutečně, musíš mě chápat – prostě bych se necítil... L: Klid, muţi. Nic proti tomu nenamítám. E: Coţe?
L (usmívá se, bere ho za ruku): Za ţádných okolností to místo nemůţeš přijmout. Jsi šťastný tam, kde jsi. Nechceš být ani vzdáleně spojen s utrpením zvířat. Teď to chápu. Respektuji to. Myslím, ţe se ctihodnému Tissovi daří postrkovat nás ve směru Dhammy. E: Ale vţdyť tobě se ta nabídka tak líbila... L (krčí rameny): No co. Nestálost! E: Jsi pozoruhodná ţena, Leono. L: Jak pro koho! Ale dost uţ. Nebudeme uţ dále unavovat tohoto trpělivého mnicha. Podívej, Erneste, začalo hustě sněţit. Moţná bys měl raději zavést ctihodného Tissu domů. E: Vy vlastně nemáte ţádný „domov“, ţe, Bhikkhu Tisso? Jenom klášter. B: Nikdo z nás, kteří jsme ještě nedosáhli nibbány, nemá opravdový domov. Ale ano, asi je na čase jít. E: Děkujeme, ţe jste si na nás udělal čas. B: Já děkuji za vaše jídlo. L: Vy jste ten, kdo dnes daroval to pravé jídlo, Bhikkhu Tisso. E: Ceníme si vašich ponaučení. B: To mne těší. Ale i oheň dává ponaučení. I sníh. A vaše vlastní srdce. E: Půjdeme?
Vstanou. Bhikkhu Tissa, zahalen do svého roucha, následuje Ernesta ven do náhlé zimy a světla zasněţené krajiny. Leona stojí ve dveřích a pozoruje je, jak scházejí dolů k autu. Vítr se prohání a sníh padá stále hustěji, zahaluje krajinu i vzdalující se postavy. U auta se Bhikkhu Tissa otočí a s úsměvem na rtech jí zamává. Ale mává jí skutečně? Není si docela jistá. Moţná jen ukazoval na rej sněhových vloček nebo na neviditelné mraky či snad na mlhavý horizont vrcholků střech. Pak auto odjede. Leona za ním chvíli zírá. Svět se zdá ohromný a plný ticha. Sněhový poprašek se snáší z větví dubu.
