THERAVADA DHAMMA
Alle Medien auf Theravada Dhamma sind ein Geschenk des dhamma und somit ausschliesslich zur kostenlosen Verteilung. All media on Theravada Dhamma are for free distribution only – as a gift of Dhamma. Všechny soubory uložené na serveru Theravada Dhamma jsou darem Dhammy a proto výlučně pro distribuci zdarma.
Adžán Thét Désaransí – BUDDHÓ Cesta čistého srdce
Do angličtiny přeložil Thánissaró Bhikkhu. Do češtiny přeložil Libor Válek.
Chcete-li začít meditovat s nějakou skupinou nebo učitelem, který má zkušenosti s nějakou konkrétní formou meditace, měli byste se nejdříve ujistit, že váš učitel je v této formě meditace opravdu zkušený a měli byste především mít důvěru v to, že meditace, kterou učí, je určitě ta pravá cesta. Prokažte úctu místu, ve kterém máte meditovat. Teprve potom byste měli začít s vlastní praxí.
V minulosti učitelé vyžadovali ještě před započetím studia meditace jakýsi zasvěcovací obřad. Žák musel darovat pět párů svíček z pravého vosku a pět párů bílých květů – tomu se říkalo „pět složek“ – nebo osm párů svíček a osm párů květin – tomu se říkalo „osm složek“. Pak učitel uvedl všech 40 tradičních objektů meditace a teprve poté začal učit svou metodu. Tento starobylý obyčej měl dobré důvody. Je mnoho jiných obřadů, ale nebudu zde o nich mluvit. O kousek dále zmíním jen jeden velmi prostý a snadný obřad.
Jsou učitelé zkušení v různých formách meditace. Jestliže půjdete za tím, který je zkušený v opakování sammá araham, bude vás učit opakovat sammá araham, sammá araham, sammá araham (pravá čistota). Potom si budete představovat jasný a čistý klenot asi 5 cm nad svým pupkem a učitel vám řekne, abyste tam soustřeďovali svou mysl a přitom pokračovali v
opakování sammá araham, aniž byste nechali mysl uklouznout pryč od klenotu. Jinými slovy řečeno, použijete tento klenot jako ohnisko své mysli.
Půjdete-li k učiteli zkušenému v meditaci pozorování stoupání a klesání břicha, budete meditovat na stoupání a klesání a soustřeďovat svou mysl na různé pohyby těla. Například když zvednete chodidlo, budete si myslet zvedání, když budete klást nohu na zem, budete myslet kladení atd.; čili budete se nepřetržitě soustřeďovat na objevování a mizení fyzických jevů v každé poloze či pohybu těla.
Půjdete-li k učiteli se zkušeností s ‘nadpřirozenými’ schopnostmi, budete opakovat na ma ba dha, na ma ba dha, na ma ba dha a soustřeďovat svou mysl na jediný objekt tak dlouho, dokud nezačnete vidět nebeské i pekelné světy, duchy a božstva – tedy až do bodu, kdy se dostanete někam úplně mimo.
Půjdete-li k učiteli zkušenému v meditaci dechu, budete se soustřeďovat na vdechy a výdechy a držet svou mysl pevně a výlučně u nich.
Půjdete-li k učiteli zkušenému v meditaci na buddhó, budete opakovat buddhó, buddhó, buddhó a držet tam svou mysl, dokud v tom nedosáhnete mistrovství. Pak vás bude učitel vést k rozjímání o buddhó a o tom, co to je to, co říká buddhó. Jakmile vidíte, že to jsou dvě různé věci, soustřeďujete se na to, co to je, co říká buddhó; samotné slovo buddhó pak zmizí a zůstane jen to, co říká buddhó – na to se soustřeďujete jako na svůj meditační objekt.
Dnešní lidé – a v tomto ohledu asi lidé kterékoliv doby – mají často sklon věřit věcem, jejichž správnost není ověřena. Nechci to kritizovat, protože všichni lidé, bez ohledu na vzdělání či schopnosti, chtějí konec konců vědět a znát pravdu. Proč ale tak hodně podléháme bombastickým tvrzením a reklamám, které všude vidíme? Je to nepochybně proto, že lidé jsou netrpěliví a chtějí vidět výsledky ještě dříve, než naplnili jejich příčiny; v souladu s předpokladem, že jsme přece v atomovém věku.
Buddhismus nás učí porozumět srdci a mysli. To jsou mentální jevy, kdežto tělo je fyzický jev. Fyzické jevy mají být pod kontrolou jevů mentálních. Když začneme meditační praxi a učíme mysl, aby byla klidná a bezstarostná, je to stav, kdy nikomu neubližujeme a nevytváříme žádné nové problémy. Jestliže vytrváme v praxi tak dlouho, až dosáhneme mistrovství, budeme klidní a vyrovnaní. A jestliže to bude dělat více a více lidí, bude to znamenat mír a štěstí pro celý svět. Co se týče těla, to můžeme cvičit v tom, aby bylo pokojné, jen pokud je plně pod
kontrolou mysli. Ale jakmile pozornost ochabne, tělo se vrátí zpět ke svým starým způsobům. Cvičme tedy mysl opakováním buddhó.
Přípravné kroky před započetím meditace
Než začnete meditovat na slovo buddhó, měli byste podniknout některé předběžné kroky, tj. probudit ve své mysli důvěru tak, jak už jsem to zmínil, a pak se třikrát poklonit. Přitom se říká:
Araham sammá-sambuddhó bhagavá
Vznešený je čistý, plně a pravě probuzený
Buddham bhagavantam abhivádémi
Vzdávám úctu Vznešenému, Plně probuzenému
(poklona)
Svákkhátó bhagavatá dhammó
Dobře vyložil Vznešený Učení
Dhammam namassámi
Vzdávám úctu Učení
(poklona)
Supatipannó bhagavató sávaka-sanghó
Pravou cestou jde Společenství žáků Vznešeného
Sangham namámi
Vzdávám úctu Společenství
(poklona)
Namó tassa bhagavató araható sammá-sambuddhassa
(třikrát)
(Rozjímejte o ctnostech Probuzeného, předního učitele světa, který je prostý jakékoliv strasti a znečištění, vždy jasný a neochvějný. Pak se pokloňte třikrát).
Poznámka: Tyto přípravné kroky jsou jen příklad. Je v pořádku, chcete-li recitovat více. Ale vždy, než začnete meditovat, byste se měli poklonit Probuzenému, pokud nejste v místě, které tomu není příznivé.
Nyní se posaďte k meditaci se zkříženýma nohama a rukama v klíně. Seďte vzpříma. V mysli opakujte slovo buddhó a soustřeďujte svou pozornost na střed hrudi, tedy na srdce. Nenechte svou pozornost rozbíhat nebo utíkat pryč. Buďte bdělí, abyste udrželi svou pozornost stále a pevně v jednom místě – tak vstoupíte přímo do stavu soustředění.
Když se to stane, mysl se může tak vyprázdnit, že dokonce ani nebudete vědět, jak dlouho sedíte. Může minout i několik hodin, než se vynoříte ze soustředění. Proto byste si neměli určovat nějaké časové omezení, když sedíte v meditaci. Ponechte věcem volný průběh.
Mysl v pravém soustředění je prostě mysl jednobodovosti. Jestliže mysl nedosáhla stavu jednobodovosti, není to ještě soustředění, protože pravé srdce je jenom jedno. Jestliže se stále ještě střídají spousty mentálních stavů, nedosáhli jste ještě srdce. Dosáhli jste pouze mysl.
Ještě než začnete meditovat, měli byste se dozvědět o rozdílu mezi srdcem a myslí – protože to není totéž. Mysl je to, co myslí a vytváří vjemy a představy o všech možných věcech. Srdce je to, co prostě zůstává tiché a ví, že je tiché; žádné další myšlenky nevytváří. Je to asi takový rozdíl, jako mezi řekou a vlnami na řece. Když se vlny na řece utiší, všechno, co zůstane, je čistá a tichá voda řeky.
Všechny vědomosti a všechna znečištění mohou vznikat jen proto, že mysl tvoří myšlenky a představy a neustále odbíhá hledat další. Uvidíte to všechno zcela jasně, jakmile se vaše mysl ztiší a dosáhne srdce.
Voda je od přirozenosti čistá a průzračná. Když do ní někdo nalije barvu, v souladu s tím se změní. Ale jakmile ji profiltrujeme a vyčistíme, je čistá a průzračná, jako předtím. To je jakési přirovnání pro vztah srdce a mysli.
Ve skutečnosti vlastně Buddha učil, že mysl a srdce jsou jedno. Kdyby nebylo srdce, nebylo by ani mysli. Mysl je jakýsi stav, jev. Srdce samo nemá žádné podmínky. Ať je učitel či metoda jakákoliv, vždy musí proniknout do srdce.
Až proniknete do srdce, uvidíte všechna vaše znečištění, protože mysl všechna znečištění shromažďuje. Co s nimi uděláte, je už teď zcela na vás. Jestliže má lékař léčit nějakou nemoc, musí nejprve najít příčinu této nemoci. Teprve pak může použít k léčbě správný lék.
Jak budeme meditovat opakováním buddhó, buddhó, buddhó déle a déle, mysl postupně upustí od všech svých rozptýlení a neklidu a usebere se tak, aby mohla zůstávat jenom s buddhó. Zůstane pevná, s buddhó jako svým jediným zaměstnáním, až uvidíte, že stav mysli, která říká buddhó, je stejný, jako stav mysli samotné v kteroukoliv dobu, ať sedíte, stojíte, chodíte nebo ležíte. Bez ohledu na to, co děláte, budete vidět čistou a jasnou mysl s buddhó. Jakmile dosáhnete toto stadium, držte v něm svou mysl co nejdéle. Nespěchejte, abyste viděli to či ono,
protože touha je nejvážnější překážka soustředění mysli. Jakmile vyvstane touha, soustředění se pokazí, protože základna vašeho soustředění – buddhó – není pevná. Když to nastane, nemůžete se vůbec ničeho zachytit a dostanete se do stavu rozrušení. Všechno, na co jste schopni myslet, je pak jen stav soustředění, ve kterém jste byli dříve tak klidní a blažení – a to vaši mysl ještě více rozruší.
Meditujte stejným způsobem, jako rolníci pěstují rýži. Nemají žádný spěch. Zasejí zrno, orají, vláčí, zasazují sazenice – krok za krokem, bez vynechání jediného kroku. Pak čekají, až sazenice vyrostou. I v době, kdy ještě není vidět žádná rýže, důvěřují tomu, že rýže se jednoho dne určitě objeví. A jakmile se to stane, jsou přesvědčeni, že sklidí úrodu. Netahají za rostlinky, aby je přinutili vyrůst v rýži, kdy oni chtějí. Kdo by to udělal, nedočkal by se vůbec žádné úrody.
Totéž platí o meditaci. Nemůžete spěchat. Nemůžete přeskočit kterýkoliv krok. Musíte se pevně spolehnout na to, že: „Toto je meditační slovo, které mou mysl zcela určitě soustředí.“ Nepřemýšlejte o tom, zda je toto meditační slovo správné pro vaši povahu, neuvažujte o tom, že: „Tamten člověk použil tohle meditační slovo s takovými výsledky, ale když ho používám já, moje mysl se neuklidňuje. Vůbec to u mne nefunguje.“ Ve skutečnosti je to tak, že když je mysl pevně usazena v meditačním slově, které opakujete, pak zcela určitě funguje, bez ohledu na to, jaké je. Protože to slovo opakujete prostě jen proto, abyste mysl ustálili a zpevnili. Výsledek závisí pouze na možnostech a předpokladech konkrétního člověka.
Kdysi v Buddhových časech žil mnich, který meditoval poblíž jezírka. Viděl tam volavku, která se potápěla a lovila ryby. Vzal si to jako svůj meditační objekt a nakonec se stal arahantem. V žádném manuálu k meditaci jsem nikdy neviděl, že by uváděl volavku požírající ryby jako meditační objekt. Ale ten mnich přesto dosáhl arahantství – což jenom ilustruje to, co jsem předtím řekl.
Jestliže mysl chce zůstat v meditaci se slovem buddhó a zachovává plnou pozornost, určitě nakonec překoná svou vzpurnost. Musíme ji cvičit a omezovat, protože chceme, aby dosáhla klidu a uspokojení. Obvykle se mysl zaměstnává tím, že hledá rozptýlení – tak jak jsem to už vysvětlil – a odbíhá nejrůznějšími způsoby: Když začneme meditovat buddhó, buddhó, buddhó, nezůstane mysl u toho, ale jakmile jsme ji na to soustředili, začne odbíhat a přemýšlet – o práci, kterou jsme opustili nedodělanou nebo kterou bychom měli začít; o těch či oněch úkolech, o tom, že se něco nepodaří a budeme mít ostudu atd. atd.
To je jedno z rozptýlení, která brání novým praktikujícím dosáhnout soustředění. Musíte svou mysl vrátit zpátky k buddhó a říct si: „Myšlenky tohoto druhu nejsou cestou k míru; pravou
cestou k míru je držet svou mysl s buddhó a nic jiného,“ a pak se držet opakování buddhó, buddhó, buddhó...
Po chvíli uteče mysl znovu – tentokrát zase k rodině: dětem, manželce či manželovi. „Jak se jim daří? Jsou v pořádku?“ Jste-li daleko od nich, bojíte se, kde vlastně jsou, jestli jsou zdraví atd. Ti, kdo opustili domov, přemýšlí o těch doma, ti, co jsou doma, přemýšlejí o těch, co odjeli – obávají se, zda jsou v bezpečí, zda nemají nějaké obtíže, že jsou osamělí... přemýšlí sto osmi způsoby, které si mysl dokáže vymyslet, a všechny přehánějí.
Nebo, jste-li mladí, myslíte na zábavu se svými přáteli, na místa, kam spolu chodíváte, na příhody, které jste zažili a věci, které jste dělali – někdy až do chvíle, kdy něco nahlas řeknete nebo se začnete smát. Když meditujete s buddhó, vaše znečištění vidí, že se jim situace začíná dostávat z rukou a že byste mohli z jejich nadvlády, a tak bez ustání hledají, čím by vás svázala ještě pevněji. Od svého narození jste nikdy neuplatňovali cvičení soustředění. Nechávali jste mysl, aby následovala nálady vašich znečištění. Teprve teď jste začali meditační praxi, a tak když opakujete buddhó, buddhó, buddhó, abyste svou mysl zklidnili, zmítá sebou stejně, jako ryba vytažená na břeh, která sebou hází a snaží se dostat zpátky do vody. Takže musíte znovu a znovu tlačit mysl zpět k buddhó.
Buddhó je klidné a chladivé. Je to stezka, na které vyrůstá mír a spokojenost, jediná cesta, která nás osvobodí ze strasti a smutku v tomto světě.
Vraťte tedy mysl znovu k buddhó. Tentokrát se začíná zklidňovat. Jakmile cítíte, že se mysl usadila, začnete mít pocit, že teď spočívá v klidu a pohodě, zcela jinak, než když je nepokojná a rozrušená. Snažíte se mysl přimět k bdělosti, aby v tomto stavu vydržela – a bum. Je to zase tady. Tentokrát si mysl vezme jako výmluvu finanční problémy a starosti. Našeptává, že když neuděláte tohle nebo tamto, ztratíte skvělou šanci. A tak se zase soustředí na tuhle věc, místo na meditační slovo. Než si uvědomíte, že buddhó zmizelo, je už pozdě. Proto se říká, že mysl je nepokojná, přelétavá a je těžké ji zvládnout; tak jako opice, která nikdy v klidu neposedí.
Když meditujete opravdu dlouho, stává se někdy, že se začnete bát, že vaše krev neproudí správně, že vaše nervy odumřou nedostatkem krve, že ve vás roste ztrnulost, až vás úplně ochromí. Když meditujete někde v lese, je to ještě horší: bojíte se, že vás kousne had, že vás sežere tygr nebo že budou přicházet duchové a děsit vás strašnými obličeji. Strach ze smrti do vás může pronikat všemi možnými způsoby – a všechny jsou jen ukázkou toho, jak strašíte sami sebe. Vaše představy nemají co dělat se skutečností. Od svého narození jste neviděli, jak by tygr sežral člověka. Nikdy jste neviděli ducha – dokonce ani nevíte, jak by měl vypadat, ale přesto si libujete v představách, kterými strašíte sami sebe.
Překážky v meditaci, o kterých jsem zde mluvil, jsou prostě jen příklady. Ve skutečnosti je jich daleko více. Ti, kdo meditují, to zjistí sami.
Držíte-li buddhó blízko srdce a užíváte svou pozornost, abyste drželi svou mysl u buddhó a ničeho jiného, nepotkáte na své cestě žádné nebezpečí. Mějte tedy pevnou důvěru v buddhó. Zaručuji vám, že zde není žádné nebezpečí – ledaže jste spáchali v minulosti špatné činy. Je mimo možnost kohokoliv ochránit vás před nimi. Ani samotný Buddha vás nemůže chránit před jejich následky.
Když lidé začnou meditovat, jejich sebedůvěra obvykle rychle slábne. Ať mají jakýkoliv meditační objekt, všechna ta znečištění je zcela určitě začnou rušit, protože jsou to právě tato znečištění, co tvoří základ světa a mysli. V tom okamžiku, kdy začneme meditovat a přivedeme svou mysl do jednoho bodu, znečištění vidí, že se jich chystáme zbavit a tak začnou vyvádět všechno možné, abychom nebyli schopni se od nich osvobodit.
Když tedy vidíme, jak jsou vážná a škodlivá, měli bychom napřímit svou mysl, upevnit a posílit svou sebedůvěru; měli bychom si říct, že jsme věřili našim sklonům a znečištěním v nesčetných životech, ale teď je čas, abychom věřili Buddhovu učení a vzali si buddhó jako své útočiště. Odevzdáme svůj život tomuto buddhó a nenecháme svou mysl od něj odběhnout. Když učiníme takové rozhodnutí a závazek, mysl sklouzne do jednoho bodu a vstoupí do stavu soustředění.
Když poprvé vstoupíte do stavu soustředění, vypadá to takhle: nemáte vůbec žádnou představu, jaký pocit to je. Prostě jen zaměřujete svou pozornost na to, aby byla pevně soustředěna na jeden objekt, a síla této mysli pevně soustředěné na jeden objekt je to, co vás přivede do stavu soustředění. Nebudete vůbec přemýšlet o tom, že soustředění bude takové či onaké nebo že chcete, aby bylo takové či onaké. Prostě jen půjde samo svou cestou. Nikdo to nemůže vynutit.
V tom okamžiku si budete připadat, jako byste byli v jiném světě (světě mysli) a pocítíte lehkost a čistotu, s jakými se nedá srovnat nic na světě. Když se pak mysl ze soustředění stáhne, bude vám líto, že tento stav už pominul, a budete si ho jasně pamatovat. Všechno, co říkáme o soustředění, pochází z mysli, která se z tohoto stavu odtáhla. Dokud je tichá a spočívá v soustředění, nezajímá nás, co kdokoliv říká nebo dělá.
Musíte cvičit mysl, aby často vstupovala do tohoto soustředění a stala se pružnou a ohebnou. Nesnažte se ale pamatovat si minulé stavy a neupadněte do úsilí o to, aby vaše soustředění bylo takové, jako někdy předtím – pak totiž takové určitě nebude a vy si jen budete přidělávat potíže. Prostě jen rozjímejte buddhó a držte svou mysl u tohoto mentálního opakování. Co mysl udělá, je její věc.
Poté, co mysl poprvé dosáhla soustředění, už nebude stejná. Ale o to se nestarejte. Ať je jakákoliv, nedělejte si s tím starosti. Jen zajistěte, aby byla soustředěná. Až vyvstanou všechny možné jevy a následky, vaše pochopení se rozšíří a začnete si vyvíjet mnoho různých technik pro práci s myslí.
Všechno, co jsem zde zmiňoval, byste měli brát jen jako ukázku. Jestliže se budete těmito instrukcemi řídit, nedávejte jim příliš velkou důležitost, nebo se z nich stanou jenom připomínky minulosti a vaše meditace se nikam nedostane. Berte je jako něco, co vám má posloužit ke srovnání, až vaše meditace začne postupovat.
Ať používáte kteroukoliv metodu – buddhó, zvedání a klesání, nebo sammá araham – tu chvíli před tím, než se vaše mysl stáhne do soustředění, nebudete myslet na to, že se vaše mysl soustřeďuje nebo má soustředit nebo cokoliv jiného. Stane se to samo, po svém. Ani nebudete vědět, kdy jste upustili své meditační slovo. Mysl bude prostě ve zvláštním osamoceném klidu a míru, který není ani v tomto, ani v žádném jiném světě. Není zde nikdo a nic, jen samotná mysl. Říká se tomu svět mysli. V tomto stavu nebude ani toto slovo ‘svět’, ani nic jiného. Běžné skutečnosti tohoto světa se tam vůbec neobjeví, takže tam také nevyvstane žádný druh ‘vhledu’. Věc je v tom, že cvičíte mysl v soustředění a pak ji srovnáváte se stavem mysli, která není soustředěná. Tak můžete vidět, jak se liší mysl, která dosáhla soustředění, a pak se z něj stáhla, aby kontemplovala svět a Učení, od mysli, která soustředění nedosáhla.
Ale promluvme si ještě jednou o srdci a mysli, abyste tomu dobře porozuměli. Konec konců, mluvíme tady o cvičení mysli v soustředění a jestliže nebudete chápat vztah mezi srdcem a myslí, nebude vědět, kde či jak soustředění uplatňovat.
Všechny bytosti – ať lidské nebo zvířecí – mají srdce a mysl, ale toto srdce a mysl mají různé úkoly. Mysl přemýšlí, putuje a tvoří představy a myšlenky všech možných druhů, podle toho, kam ji znečištění zavedou. Srdce je prostě to, co ví. Netvoří vůbec žádné představy či myšlenky. Je v samém středu, neutrální ke všemu. Bdělost vůči všemu – to je srdce.
Srdce nemá žádné tělo. Je to mentální jev – bdělost – a můžete ho tedy umístit kamkoliv. Neleží uvnitř nebo vně těla. Když nazýváme srdcem srdeční sval, nejde o to pravé srdce. Je to jen orgán, který přečerpává krev v těle, aby ho tak udržel naživu.
Všeobecně se používají výrazy spojené se srdcem velice často: ‘těžko (lehko) u srdce, zlomené srdce, smutek v srdci’ atp. Všechno možné je záležitost srdce. Naproti tomu odborníci v abhidhammě mluví jen o mysli: mysl v prospěšném stavu, v neprospěšném či neutrálním stavu, mysl ve sféře bez tvarů, mysl v transcendentální sféře atd., ale nikdo z nich neví, co to srdce a mysl jsou.
Mysl – tedy to, co přemýšlí a tvoří představy – musí užívat jako své nástroje šest smyslů. Oko vidí viditelné přeměty, ucho slyší zvuky, nos čichá vůně a pachy, jazyk ochutnává chutě, tělo vnímá doteky (chladné, horké, tvrdé či měkké) a mysl zpracovává představy v souladu se svými sklony – dobrými nebo špatnými. Jestliže jsou tyto věci dobré a příjemné, mysl je potěšena; když jsou špatné, je roztrpčena. Mysl nemůže použít nic, kromě těchto šesti smyslů. Všechny druhy věcí – které jsou analyzovány v textech na šest schopností, šest prvků a šest forem kontaktů – jsou obsaženy v těchto šesti smyslech. Takže hlavní vlastností mysli je to, že nikdy nedokáže zůstat v klidu.
Když cvičíte svou mysl – jinými slovy, když se učíte soustředění – musíte získat vládu nad svou myslí, která se stále honí za šesti smysly, tak jak jsme si to právě vysvětlili, a musíte ji přinutit, aby se zastvila u jediné věci, tj. svého meditačního slova. Nenechte ji odbíhat a utíkat pryč. Zastavte ji a uvědomujte si, že je v klidu: to je srdce. Srdce nemá nic společného se smysly – proto se nazývá srdce.
Když lidé mluví o srdci něčeho, mají na mysli střed, jádro věci. Dokonce i když mluví o svém vlastním srdci, ukazují do středu hrudi. Ve skutečnosti srdce neleží vůbec v nějakém konkrétním místě, ale spočívá v pravém centru všeho.
Chcete-li pochopit, co je to srdce, zkuste malý experiment. Zhluboka vdechněte a na chvíli zadržte dech. V té chvíli tam nebude nic, než jedna věc: čistá bdělost. To je srdce, ‘to, co ví’. Tímto způsobem se ale nemůžete srdce držet nadlouho – jen na tu chvíli, co zadržíte dech. Můžete to ale zkusit, jen abyste uviděli, jaké je pravé srdce. (Zadržení dechu může i zmírnit fyzickou bolest. Člověk, který trpí velkou bolestí, musí zadržet dech, a tak své bolesti trochu uleví.)
Jakmile si uvědomíte, že srdce a mysl mají odlišné úkoly a vlastnosti, bude pro vás snazší cvičit mysl. Ve skutečnosti jsou ovšem srdce i mysl tatáž věc. Jak řekl Buddha, srdce a mysl jsou totožné. Když rozvíjíme soustředění, cvičíme tak mysl; jakmile je mysl poddajná, stane se tím místem, kde uvidíme srdce.
Jakmile jsme mysl s pomocí pozornosti vycvičili, aby se držela buddhó jako svého jediného zaměstnání, nebude odbíhat za všemi možnými věcmi, ale usebere se v jednotě. Meditační slovo zmizí, aniž byste si to vůbec uvědomili, a budete cítit klid a lehkost, kterým se nic nevyrovná. Ti, kdo nikdy předtím tuto lehkost nezažili, nebudou ani schopni ji nějak popsat, protože nikdo na světě takový druh klidu a lehkosti nezažil. Ačkoliv to zažili i jiní lidé, není to totéž. Proto zjistíte, že je to tak obtížné vyjádřit – i když to můžete popsat sami sobě. Budete-li to chtít popsat ostatním, budete muset použít podobenství a přirovnání, aby vás pochopili. Jsou to prostě osobní věci: můžete je poznat pouze sami pro sebe.
Pokud jste značně rozvinuli své možnosti v průběhu přechozích životů, mohou se vám navíc přihodit všechny druhy úžasných věcí. Můžete například nabýt vědění o nebeských bytostech nebo různých druzích hladových duchů. Můžete poznat minulost nebo budoucnost svou nebo ostatních lidí. I když nemáte žádný úmysl poznat takové věci, vaše mysl k nim může sama dojít, když dosáhne soustředění.
Tyto věci obvykle velmi fascinují lidí začínající s meditační praxí. Když se jim to stane, vychloubají se před ostatními. A ti pak, když se snaží meditovat a nedosáhnou stejných schopností či zážitků, jsou zklamaní a pokleslí, mají pocit, že nemají dost schopností či vloh k meditaci a ztrácejí důvěru v praxi.
Když se lidem, kteří jsou schopni vidět takové věci, stane, že se tato schopnost naruší, protože se nechali unést vnějšími impulsy a neměli srdce jako svůj zdroj a oporu, nebudou se schopni přidržet už vůbec ničeho. Když přemýšlí o věcech, které poznali, jejich mysl je ještě rozrušenější. Lidé, kteří se rádi vychloubají, se budou znovu zabývat starými věcmi, které viděli, a mluvit o nich s velkým zápalem. Dychtiví posluchači milují tyhle věci, ale ti, kdo dychtivě cvičí meditaci, zůstanou nedotčeni – protože skutečný praktikující rád naslouchá pouze věcem, které jsou přítomné a pravé.
Buddha učil, že to, zda jeho Učení pokvete nebo bude upadat, závisí na těch, kdo ho praktikují. Učení upadá, když meditující dosáhnou nějakých pár zážitku a už chodí a vychloubají se, tj. mluví o vnějších věcech, které jsou úplně nepodstatné, místo aby vysvětlovali základní principy meditace.
Rozkvět Učení působí ti, kdo mluví o věcech, které jsou užitečné a pravé. Nemluví jen proto, že je to baví. Mluví ve smyslu příčiny a následku: ‘Jestliže budete meditovat takto a takto, opakovat tímto způsobem meditační slovo, vaše mysl se usebere a soustředí v jednotě a odhodí svá znečištění a nepokoj...’
Když meditujete s buddhó, buďte trpěliví. Nespěchejte. S pozorností držte svou mysl u buddhó a důvěřujte meditačnímu slovu. Sebedůvěra je to, co vaší mysl zpevní a ustálí a pomůže ji opustit všechny pochybnosti a nejistoty. Mysl se usebere u svého meditačního slova a pozornost ji bude neustále držet s buddhó. Ať budete dělat cokoliv, ať budete stát, sedět, chodit nebo ležet, pozornost bude bdělá a nebude si všímat ničeho, než buddhó. Bude-li vaše pozornost ještě slabá a zkušenosti nedostatečné, budete se muset držet buddhó jako své základny. Jinak vaše meditace nebude pokračovat, anebo bude-li pokračovat, nebude mít spolehlivý základ.
Má-li být soustředění silné, musí být mysl odhodlaná. Až bude vaše pozornost silná a mysl pevně odhodlaná, rozhodnete se, že chcete právě toto: ‘Nevstanu z meditace, dokud se nebudu držet buddhó: dokud neuvidím buddhó ve svém srdci nebo moje mysl nezůstane výhradně s buddhó. Nebudu se starat o nic jiného, i kdybych měl zemřít.’ Budete-li schopni toto udělat, mysl se soustředí rychleji, než si to vůbec uvědomíte. Meditační slovo – nebo cokoliv jiného, co vás možná trápilo nebo mátlo – zmizí mžiknutím oka. Dokonce i vaše tělo, na kterém jste lpěli tak dlouho, nebudete ani vnímat. Zůstane jen srdce – čistá bdělost – tiché, chladivé a lehké.
Lidé, kteří praktikují meditaci, jsou velice rádi, když se to stane. Pak chtějí, aby se to hned příště stalo znovu – a zrovna to nepřijde. Brání tomu právě tato touha. Soustředění je věc velice jemná a citlivá. Nemůžete je nutit, aby bylo takové či onaké – a zrovna tak nemůžete mysl donutit, aby do soustředění nevstoupila.
Jste-li netrpěliví, věci se pokazí ještě víc. Musíte být velmi trpěliví. Ať už mysl dosahuje soustředění nebo ne, meditujete na buddhó, a tak se toho držte. Dělejte, jako byste ještě nikdy na buddhó nemeditovali. S klidnou a vyrovnanou myslí nechte svůj dech klidně proudit a soustřeďujte svou mysl na buddhó a nic jiného. Až přijde čas, aby mysl vstoupila do soustředění, stane se to po svém. Nemůžete nijak ovlivnit způsob, jak se to stane. Kdyby to bylo něco, co si můžete sami připravit, všichni lidé na světě by už se dávno stali arahanty.
Vědět, jak meditovat, ale nedělat to, udělat to správně jednou a marně chtít, aby se to stejně opakovalo: to jsou překážky v meditační praxi.
Při meditaci na buddhó musíte být pohotoví a pružní. Když na vás přijde dobrá či špatná nálada, musíte být schopni okamžitě vstoupit do soustředění. Nedopusťte, aby se mysl nechala náladou ovlivnit. Když dosáhnete toho, že se vaše mysl soustředí, jakmile pomyslíte na buddhó, bude neochvějná a schopná spolehnout se sama na sebe. Nějaký čas potom začnete zjišťovat, že vaše znečištění a připoutání k věcem samy postupně slábnou. Nebudete muset chodit a čistit tohle a tamto znečištění a říkat si přitom: tohle a tamto znečištění musím odstranit pomocí těchto učení a téhle metody. Buďte spokojeni, ať už vám bude fungovat jakákoliv metoda. To úplně stačí.
Nechat znečištění postupně slábnout a mizet tak, jak vám to vysvětluji, je lepší, než se snažit věci uspořádat a zorganizovat: vstupovat do čtyř úrovní pohroužení, zanechávat mentální uchopení a diskursivní myšlení, radost a blaženost, opouštět fáze jednobodovosti a vyrovnanosti; nebo se snažit připravit si první stadium cesty k nibbáně opuštěním názorů o vlastním já, opuštěním pochyb a připoutání k předpisům a praktikám; nebo se snažit pohlížet na svá znečištění a říkat si: ‘Budu tak a tak kontemplovat nad tímto znečištěním a tak ho překonám.’ Přitom si ale neuvědomujete, že tento stav mysli, který chce vidět a vědět a dosahovat toho všeho, je sám o sobě znečištění, pevně usazené v mysli. Jakmile pak svou kontemplaci ukončíte, mysl je zpět ve svém původním stavu a nedosáhla vůbec ničeho. Navíc když pak někdo řekne něco proti tomu, jak věci nazíráte, vzplane ve vás nesouhlas tak prudce, jako když byste do ohně přilili petrolej.
Držte se pevně svého meditačního slova buddhó. Dokonce i kdybyste nedosáhli ničeho jiného, alespoň máte meditační slovo jako svůj základ. Různá rozptýlení mysli se budou zmenšovat nebo dokonce zmizí, což je lepší než nemít vůbec žádný základ.
Ve skutečnosti se ale všichni meditující musí držet pevně svého meditačního slova. Teprve pak se o nich dá říci, že meditují na nějakém základě. Když se jejich meditace pokazí, mohou ho použít jako něco, čeho se přidrží.
Buddha říkal, že lidé, kteří vyvíjejí úsilí k opuštění znečištění, by se měli chovat jako válečníci ze starých dob. Ti si budovali pevnosti se silnými stěnami, příkopy, branami a věžemi, aby se ochránili před nepřátelským útokem. Když inteligentní válečník vyšel do bitvy a viděl, že se nepříteli nemůže vyrovnat, utekl se do své pevnosti a tam se bránil, takže nepřítel ho nemohl zničit. Zároveň ale shromažďoval další posily, zbraně a potraviny (tj.zesiloval a upevňoval své soustředění), a pak vyšel znovu ven, aby obnovil svůj boj s nepřítelem (tj. se všemi formami znečištění).
Soustředění je velmi významná síla. Nemáte-li soustředění, kde vaše rozlišovací schopnosti vezmou sílu? Poznání a pochopení meditace vhledu není něco, co lze připravit. Je to něco, co vyvstává ze soustředění, které dosáhlo jistoty a spolehlivosti. Dokonce i ti, o kterých se říká, že dosáhli Probuzení tzv. cestou ‘suchého vhledu’: jestliže by neměli žádnou mentální stálost, kde by vzali nějaký vhled? Je to prostě tak, že jejich stabilita není úplná. Jen když to pochopíme takhle, dává to nějaký smysl.
Když je vaše schopnost soustředění tak spolehlivá a pevná, že do něj můžete vstupovat nebo ho opouštět podle přání, budete schopni zůstat v něm dlouho a rozjímat o těle z hlediska jeho odpudivosti nebo ve smyslu jeho rozkladu na základní prvky. Nebo můžete, chcete-li, rozjímat o lidech, až je všechny uvidíte jako kostry, nebo můžete rozjímat o světě jako o prázdném prostoru.
Jakmile se mysl plně soustředí, bude neustále plně soustředěná bez ohledu na to, zda budete sedět, stát, chodit nebo ležet. Budete moci jasně vidět, jak znečištění – chtivost, hněv a klam – vyvstávají ve vaší mysli z té a té příčiny, jak trvají takovým a takovým způsobem, a budete i schopni najít prostředky, jak je opustit.
Je to jako když se voda v jezeře, které bylo kalné po stovky a stovky let, náhle začne pročišťovat, takže můžete vidět všechny věci ležící na dně jezera – věci, o kterých jste předtím nemohli ani snít. Tomu se říká vhled – vidění věcí tak, jak opravdu jsou. Ať je pravda o nich jakákoliv, vidíte ji bez jakéhokoliv pokřivení.
Přinutit svou mysl ke klidu sice může pomoci mysli opustit znečištění, ale jen na způsob člověka, který seká trávu a odsekává jen nadzemní část, aniž by vykopal kořeny. Jakmile zaprší, z kořenů určitě vyraší nové výhonky. Jinak řečeno, vidíte sice opravdu nebezpečí všech rozptýlení, která vycházejí z šesti smyslů, ale jakmile to vidíte, utečete se do klidu, aniž byste o těchto rozptýleních rozjímali tak pečlivě, jako kdyby byla vaše mysl soustředěná. Krátce, chcete klid, ale nechcete strávit sebemenší čas v rozjímání. Tak jako ještěrka, která spoléhá na bezpečí své díry. Jakmile zahlédne, že se blíží nepřítel, vběhne do díry a tak unikne nebezpečí – ale jen na chvíli.
Chcete-li svá znečištění vykořenit, pak když spatříte znečištění, které vyvstává z šesti smyslů – např. oko vidí nějaký předmět nebo ucho slyší zvuk, vzniká kontakt, který vám působí potěšení nebo odpor, štěstí nebo smutek, a pak se toho chytnete jako svého objektu a mysl se stane roztěkanou a rozrušenou, někdy až do bodu, kdy nemůžete ani jíst či spát, nebo dokonce chcete spáchat sebevraždu – když toto jasně uvidíte, upevněte svoje soustředění a zaměřte se výhradně na tu věc, která vás zaměstnává. Jestliže např. vidíte přitažlivý objekt, který vám
působí příjemné pocity, zaměřte se na zkoumání právě tohoto příjemného pocitu, abyste zjistili, zda vzniká v oku či ve viděném objektu.
Budete-li zkoumat tento objekt, uvidíte, že je to jen fyzický jev. Ať je dobrý nebo špatný, nesnaží se vás přesvědčovat, abyste byli potěšeni nebo k němu měli odpor, abyste ho měli rádi či ho nenáviděli. Je to prostě jen jakýsi viditelný objekt, který se objevuje a pak mizí v souladu se svou přirozeností.
Když se obrátíte ke zkoumání oka, které vidí objekt, zjistíte, že oko vyhledává předměty, a jakmile nějaký najde, světlo se odrazí v optických nervech, takže vzniknou všechny možné druhy viditelných tvarů. Ani oko se nesnaží vás přesvědčit, abyste byli potěšeni nebo znechuceni, abyste něco milovali nebo nenáviděli. Jeho úkol je prostě jen vidět.
Naproto stejným způsobem bychom měli zkoumat i ostatní smysly a jejich objekty.
Když budete rozjímat tímto způsobem, uvidíte jasně, že všechny věci na světě se stávají objekty znečištění působením šesti smyslů. Budete-li kontemplovat těchto šest smyslů, takže se jimi nenecháte vláčet, znečištění ve vás nevyvstanou. Naopak místo toho vyvstane vhled a pochopení, to vše opět působením šesti smyslů. Těchto šest smyslů je tím, co zprostředkuje dobré i zlé. I dobrý nebo zlý osud v dalším životě je určen tím, jak je používáme.
Svět se jeví všeobsáhlý, protože mysl není soustředěna a je jí ponechána volnost, aby se toulala mezi objekty šesti smyslů. Svět se ale zúží, když bude mysl vycvičena v soustředění, takže ji budete mít pod kontrolou a budete moci kontemplovat všechny smysly výhradně v ní. Jinak řečeno, když je mysl plně soustředěná, vnější smysly – tj. oči vidící tvary, ucho slyšící zvuky atd. – se vůbec neobjeví. Vše, co se objeví, jsou formy a zvuky, které jsou mentální povahy a jsou přítomné pouze v takovém soustředění. Vnějším smyslům nebude věnovat vůbec žádnou pozornost.
Když je vaše schopnost soustředění zcela spolehlivá a pevná, budete schopni jasně pozorovat tento svět mysli, ve kterém vyvstávají smyslové kontakty, vjemy, mentální objekty a všechna znečištění. Mysl se odtáhne od toho všeho a zanechá jen srdce, čistou bdělost.
Mysl je mentální jev a buddhismus učí, že trvá i po zániku mozku (fyzického jevu) a může se znovuzrodit. Zastaví se, teprve když vhled rozpozná její příčinné faktory a vykoření jejich základní příčiny.
Žádný z rozmanitých světských zájmů a vědeckých oborů nemá nějaký konečný bod. Čím více je studujete, čím více se jim věnujete, tím více se vám vzdalují. Pouze Buddhovo učení vás může naučit, jak dosáhnout konce. Nejprve vás učí seznámit se se svým tělem, vidět, jak je složeno z různých částí dohromady a jaké jsou jejich úkoly. Zároveň vás učí vidět, že je tělo svou podstatou nepřitažlivé. Učí vás také seznámit se s tímto světem (světem lidských bytostí), který je složen ze strasti a neuspokojení a který se musí nakonec podle své přirozenosti rozpadnout.
Když už jsme ale tohle tělo dostali – i když je plné ošklivých věcí a je složeno ze všech druhů bolestí a nesnází – na nějakou chvíli na něm budeme záviset, a tak bychom ho měli využít k dobru, abychom nějak splatili svůj dluh světu, než ho ve smrti opustíme.
Buddha učí, že ačkoliv přirozeností člověka (tohoto světa) je zemřít a rozpadnout se, mysl – dohližitel světa – se musí vrátit a rodit se znovu tak dlouho, dokud má ještě nějaká znečištění. Proto nás také učí cvičit soustředění, které je výlučně záležitostí mysli. Jakmile jsme zkultivovali své soustředění, ucítíme každý smyslový kontakt uvnitř, právě jen v mysli. Nebudeme se vůbec zabývat viděním a slyšením v očích a uších. Místo toho si budeme uvědomovat smyslové kontakty přímo v mysli. To je to ‘zužování světa’.
Smysly jsou nejlepší prostředek, jak změřit naši vlastní mysl. Když se smyslový kontakt dotkne vaší mysli, má to na vás nějaký vliv? Jestliže cítíte velký tlak, ukazuje to, že vaše pozornost je ještě slabá a váš základ je vratký. Je-li tlak pouze nepatrný nebo vůbec žádný, je vidět, že vaše pozornost a váš základ jsou silné a že jste zcela schopni se o sebe postarat.
S těmito věcmi je to jako s Dévadattou, který celou dobu dělal Bódhisattovi problémy. Kdyby nebylo Dévadatty, Bódhisatta by nemohl přivést svou osobnost k naprosté dokonalosti. Jakmile dosáhl povahové dokonalosti, mohl dojít plného Probuzení a stát se Buddhou. Než dosáhl Probuzení, musel projít mohutnými armádami Pokušitele; ještě těsně po Probuzení ho přišly pokoušet tři dcery Pokušitele. Od té doby ho chválí lidé tohoto světa, neboť překonal znečištění v tomto světě jednou provždy.
Dokud existují vnitřní smysly, je zde stále ještě zaměstnávání se mentálním kontaktem. Proto se od nich vzdalují ti, kdo vědí, protože uviděli nebezpečí těchto věcí, a nechávají tak jen srdce, které je zcela neutrální – bez myšlení, bez představování, bez vytváření čehokoliv. Kde by mohl být vytvořen svět, když toto nastane? Tak nás učí Buddha najít konec tohoto světa.
