The Current State of Our Education Současný stav našeho školství

The Current State of Our Education Současný stav našeho školství Josef Kubát Abstract: 150 years of The Union of Czech Mathematicians and Physicists – history, present and goals. General education. Preparation of the teachers. Care of talented students. New secondary school leaving exam. Universities, science and research. Keywords: Education, teacher, talent, science and research. Abstrakt: 150 let Jednoty českých matematiků a fyziků, historie, současnost a cíle. Všeobecné vzdělávání. Příprava učitelů. Péče o talenty. Nová maturitní zkouška. Vysoké školy, věda a výzkum. Klíčová slova: Vzdělávání, učitel, talent, věda a výzkum. Má-li však člověk státi se člověkem, musí býti vzděláván. Jan Amos Komenský: Didaktika velká

1 150 let JČMF, historie, současnost a cíle JČMF je vědecká společnost, která sdružuje badatele, pedagogy všech stupňů škol i laické příznivce matematiky, fyziky a dalších příbuzných věd. Dobrovolnými aktivitami svých členů podporuje rozvoj těchto věd především péčí o talenty, popularizací a vědeckou činností. Úzce spolupracuje s příslušnými zahraničními společnostmi. Je jednou z nejstarších a největších společností v ČR. Vznikla před 152 lety, kdy 28. března 1862 skupina studentů matematiky a fyziky tehdejší Filosofické fakulty c. k. Karlo-Ferdinandovy univerzity založila spolek pro volné přednášky z mathematiky a fyziky. Významné jubilejní 150. výročí jsme si připomenuli na slavnostním setkání 28. března 2012 v pražském Karolinu za účasti prezidenta republiky a mnoha dalších významných osobností vědeckých institucí, vysokých škol a zástupců Senátu PS. Přítomna byla prezidentka Evropské matematické společnosti Marta Sanz-Solé z barcelonské univerzity. K uvedenému výročí byla vydána poštovní známka a obálka prvního dne s příležitostním razítkem, byl vydán Jubilejní Almanach. Jednota připravila výstavu, která dokumentovala její 150letou činnost, připravila mnoho setkání, prezentovala se v médiích. První mimopražskou pobočkou je pobočka brněnská. Vznikla v roce 1913. Toto významné sté výročí bylo připomenuto na slavnostním setkání v Brně v loňském roce 2013. Hlavní činnost je ve čtyřech sekcích či společnostech: Česká matematická společnost (ČMS), Česká fyzikální společnost (ČFS), Společnost učitelů matematiky (SUMA) a Pedagogická fyzikální sekce (PFS) a v 15 pobočkách, které jsou ve všech krajích ČR. V současné době je v JČMF sdruženo kolem 2 100 členů. V posledním čtyřletém funkčním období se kolektivními členy staly některé vysoké školy a vědecké instituce a více než 100 gymnázií a středních škol. Hlavní cíle naší společnosti od jejího vzniku zůstávají v podstatě stejné. Zlepšovat výuku matematiky a fyziky na školách všech typů, připravovat učebnice matematiky a fyziky, odborné publikace, časopisy a vědecké monografie, motivovat žáky a studenty ke studiu přírodovědných a technických, vyhledávat talenty a pečovat o ně, podporovat a rozvíjet matematiku a fyziku jako vědu oborů. Jednota se po celou dobu existence stala centrem matematických a fyzikálních aktivit, spojovala a spojuje univerzitní profesory a vědecké pracovníky s učiteli,

XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014

1

studenty a žáky středních a základních škol. V roce 2013 jednotlivé složky JČMF uspořádaly 57 konferencí a seminářů, z toho 39 s mezinárodním dosahem, uspořádaly více než 100 jednotlivých přednášek, seminářů, exkurzí a podobných setkání.

2 Všeobecné vzdělávání Vzdělanost země je znakem jejího zdraví a její prosperity, je ozdobou, ale také ochranou národního společenství. Chceme-li se ve společenství vědění tohoto století prosadit, musí se vzdělávání v naší společnosti stát „megatématem“. Vzdělávání je klíčem k trhu práce a stále tou nejlepší profylaxí proti nezaměstnanosti. Úloha všeobecného vzdělávání je nezastupitelná, je to hlavně úkol základních a středních škol. Právo na vzdělávání mají všichni žáci, všichni občané. Je to přínos nejen pro ně, ale i pro celou společnost. Právo na vzdělání nelze nikomu zaručit. Nemá-li žák, student zájem, potřebnou vůli, vzdělanost mu nikdo nevdechne. Oprávněně mluvíme o klesající úrovni našich žáků. Co je příčinou? Příčin je mnoho, často spolu velmi souvisejí, je třeba je odstraňovat promyšleně a komplexně. Podle mého názoru je jednou z příčin zavedení RVP a ŠVP, celkové příliš liberální prostředí a nekoncepčnost školské politiky po roce 1989. Jen od roku 2000 MŠMT předložilo čtyři!!! „Dlouhodobé záměry naší výchovně vzdělávací soustavy“ – v letech 2002, 2005, 2007, 2011. Dnes už nemá smysl hledat viníka, ale má smysl pojmenovat chyby, ke kterým došlo a jejichž neblahé důsledky známe. Mimo jiné je to: 1. Revoluční rozmetání všeho trvale platného namísto odstranění ideologických pout z doby totality. Důsledkem je předimenzování středního a vysokého školství, propad učňovského školství, množství neuplatnitelných graduovaných lidí a nedostatek středních a nižších kádrů. 2. Zavedení financování, které se hodí pro výrobní podniky, nikoli však pro oblast vzdělávání. Důsledkem je levná výroba špatného zboží, které se obtížně a opětovně recykluje. 3. Až k absurditám přehnaný výklad práv na vzdělávání, vzdělání a práv dítěte. Důsledkem je rezignace na skutečnou vzdělanost a současně a s tím i znemožnění výchovného působení. 4. Neustálé zavádění inovací, nepromyšlených experimentů, které prosazují lobistická uskupení školského byznysu. Důsledkem je chaotizace školského systému, kolísání standardu, ale především znechucení učitelských sborů. 5. Odklon od meritorních otázek vzdělanosti k populistickému využití až zneužití dětí pro volební kampaně. Důsledkem je dlouhodobé neřešení problémů, které narůstají, a neustálé novelizace, které mění byrokratické postupy, stále více zatěžují školy, ale nic podstatného neřeší. Již zmíněné ŠVP – školní vzdělávací programy, na kterých ředitelé a učitelé škol pracovali několik roků, aby „vyrobili“ sta stránkové elaboráty, které jsou mimo jiné bičem v rukou pracovníků ČŠI, jsou toho důkazem. Zrušení povinných osnov pro jednotlivé typy a obory škol byl velký omyl. Zrušení bylo učiněno bez vědeckých nálezů a zjištění, nebylo kvalitně diskutováno s učitelskou veřejností, bylo nařízeno shora. Naučme se přiznat chyby, a když se něco nepovede, vraťme se k tomu osvědčenému, k tomu, co dobře fungovalo. Dnes je bohužel škola často posuzována podle toho, kolik má interaktivních tabulí, do kolika projektů jsou žáci školy zapojeni. V dnešní době jsou až příliš často vyslyšeni jedinci a různé iniciativní skupiny. Mnozí experti, kteří asi mnohdy o škole a vzdělávání potřebný přehled nemají, kritizují, že na školách je dril, navrhují slovní hodnocení žáků apod. Škola bez námahy je jednoznačně nepotřebná. Škola se bez jistého minima drilu nemůže nikdy obejít! Aby mohl žák s učitelem, spolužáky komunikovat, musí znát pojmy, jejich souvislosXXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014

2

ti. Komunikace a vyjadřování žáků jsou na velmi slabé úrovni. Je to mimo jiné asi i určitá daň novodobé počítačové techniky, kdy mnoho žáků spoléhá, že znalosti jsou „v konečcích prstů na klávesnici“. Ve školství máme krizi. Jak se projevuje? Žáci mají stále slabší výsledky. Kdybychom použili písemné testy z přijímacích zkoušek před 15–20 lety, dost velké množství uchazečů o vysokoškolské studium by se na některé typy VŠ nedostalo. Klesá motivace žáků, (žáky často studium nezajímá). Klesá autorita školy a učitele, narůstá napětí na školách, horší se vztahy mezi učitelem a žákem, roste agresivita žáků. Příčiny? Je příliš mnoho rychlých a nepřipravených změn. S podílem všeobecného vzdělávání jsme na jednom z posledních míst v zemích EU. Podíl všeobecného vzdělávání, tedy na gymnáziích, je u nás 24 %, ve vyspělých zemích to bývá až 50 %. Statistiky nezaměstnanosti čerstvých absolventů z posledního roku: vyučení 27,4 %, vyučení s maturitou 19,3 %, z průmyslovek 14,8 %, z gymnázií 4,1 %. Školní vzdělávání není chápáno všude stejně. Rodiče českého žáka se ho večer (sem tam, jestli vůbec někdy) ptají s úsměvem a trochou nadsázky: „Tak co ses dnes ve škole naučil?“ A možná přidají: „Co jste měli dnes k obědu? Dalo se to jíst?“ Rodiče žáka v Singapuru se ptají každý večer s vážnou tváří a bez ironie: „Na co ses dnes ve škole ptal?“ Ve východoasijských zemích lze sledovat rostoucí výdaje rodin na vzdělávání, zejména v Číně, Jižní Koreji, Taiwanu, Hongkongu a Singapuru. Výdaje na vzdělávání rostou i v Indii a Indonésii. Čínské rodiny utrácejí veškerý svůj majetek a jsou připraveny se zadlužit, aby zaplatily vzdělávání svým dětem. Jedná se o středostavovské rodiny, ale i rodiny dělníků. Rodiče šetří na výdajích za zdravotní péči, do vzdělávání potomka je často zapojena celá široká rodina. V Jižní Koreji je podle odhadu 70 % výdajů domácností určeno na vzdělávání jak ve školách, tak na soukromé doučovací lekce. Mimoškolní učení je populární i v Číně, kde podle nedávného průzkumu devět z deseti dětí navštěvuje placené mimoškolní aktivity, protože jejich rodiče věří, že jim to pomůže při studiu. Téměř 87 % čínských rodičů je připraveno financovat potomkům vysokoškolské studium v zahraničí a třetina studujících v cizině v roce 2010 byla z dělnických rodin. Rodiny jsou připraveny prodat svůj byt nebo dům, od studentů se však po absolvování očekává, že budou okamžitě vydělávat a podporovat rodinu. Tato „vzdělávací horečka“ pramení ze zakořeněného přesvědčení, že vzdělání je jedinou cestou, jak se vymanit z nepříznivých sociálních poměrů. Školy by měly vychovávat charakter, nejenom zprostředkovávat vědomosti. Nelze popřít, že naše společnost podléhá „morální entropii“. Není dne, abychom nebyli informováni o devalvaci mezilidských vztahů, o korupci, podvodech, agresivitě mladých lidí, šikaně a rostoucí závislosti na drogách a alkoholu. Stane-li se velký malér, odstraňujeme důsledky, ale hledání příčin už zanedbáváme. V roce 1989 nastolená transformace je chápána jako jednosměrná záležitost, je v ní kladen důraz především na ekonomickou dimenzi. Je možné předložit řadu historických dokladů, že tržní ekonomika může efektivně působit jen v mravním prostředí, kde vládne alespoň elementární spravedlivost a poctivost, kde existuje společenská shoda v chápání dobra a zla, kde je shoda v pojetí lidské osoby a jejího místa ve společnosti. Od osvícenství lidstvo žije v přesvědčení, že člověk zbavený pověr a osvobozený od autorit se stane člověkem šťastným a dobrým. Sen z osvícenství se v současnosti uskutečňuje. A jaký je výsledek? Zjišťujeme, že jsme se stali obětí iluze. Docházíme k poznání, že samo vzdělání nestačí, musí být doplněno o výchovu a sebevýchovu. Když v posledních letech v řadě zemí odpovídali učitelé, vychovatelé a další lidé různých profesí na otázku jaká je hlavní úloha školy, je jistě více než zajímavé, že až 90 % dotázaných se vyslovilo pro prioritu výchovy charakteru před zprostředkováním vědomostí. A tento názor se pozvolna prosazuje v politice mnoha zemí.


3

Jan Amos Komenský výstižně vyjadřuje ve „Vybraných spisech“ vazby mezi etikou a pedagogikou: „Kdo prospívá ve vědění a neprospívá v mravech, více neprospívá, než prospívá. Nadarmo se snažíme zlepšit metody, nebude-li ze škol vyhnána lenost.“

3 Příprava učitelů Na školách musíme bojovat proti dvěma věcem. Proti lenosti žáků – je to věcí hlavně toho žáka, jeho pracovitosti, zodpovědnosti a přístupu ke studiu. A stejně tak musíme bojovat proti nudě ve třídě – to je věcí hlavně učitelů. Odborná a lidská mdlost některých učitelů je nežádoucí. Významný český fyzik profesor Petr Kulhánek, profesor aplikované fyziky na ČVUT v Praze se velmi zasvěceně v médiích vyjadřoval k důkazu existence Higgsova bosonu a na závěr si nemohl odpustit vyjádřit se k snižování kvality začínajících vysokoškolských studentů. Volně cituji: „Důležité je začít od základních škol. Mít pedagogy, kteří děti nadchnou. Neměli by učit lidé, kteří kantořinu mají jako východisko z nouze, protože jiné zaměstnání nenašli. Chceme-li mít kvalitní budoucnost, musí se začít u kantorů na základních a stejně tak následně na středních školách. Vysoké školy a hlavně pak Pedagogické fakulty by měly zvýšit nároky na budoucí učitele.“ Vystudovat pedagogickou fakultu a „stát se učitelem“ není dnes velký problém, ale stát se dobrým, kvalitním učitelem je už náročné. Dobrým kantorem se učitel nestane v den, kdy převezme vysokoškolský diplom. Musí mít zájem na sobě pracovat a stát (= MŠMT) mu musí dát dostatek příležitostí, aby se mohl stále vzdělávat. Jsou státy, ve kterých je povinná vzájemná hospitační návštěva učitelů v hodinách kolegů, ve kterých učitelé mají povinnost účastnit se přednášek, seminářů, konferencí. Tento úkol aspoň částečně dříve plnily Krajské pedagogické ústavy, neměli jsme je rušit. V Hospodářských novinách vyšel 1. září 2013 článek Matěje Bajgara. Mluví o učitelích, kteří si něco drmolí u tabule, nevedou diskusi, neumí si sjednat pořádek a někdy ani sami nerozumí učivu. A žákům a studentům je úplně jedno, jestli učitel používá promítačku, počítač nebo jen křídu a tabuli. Dodávám svatou pravdu: dobří učitelé jsou základem úspěchu ve výchovném a vzdělávacím procesu. Motivovat žáky, to je alfa a omega kantořiny. Přitom ovšem nezáleží, kolik traktátů učitel prostuduje. Ale jen učitel, který svému řemeslu rozumí, má svůj předmět rád, rád učí, má rád děti, je pro žáky motivujícím elementem. To žáci velmi dobře rozeznají a jen takový učitel má potřebnou přirozenou autoritu. Potřebovali bychom, aby o učitelské povolání měli zájem mnohem kvalitnější absolventi středních škol, než tomu ve skutečnosti je. Máme kvalitní a úspěšné řešitele olympiád. Ale na pedagogických fakultách studují matematiku a fyziku studenti, kteří na střední škole dříve zájem o tyto předměty neprojevovali. Naše Jednota ostře reagovala na „Závěrečnou zprávu podskupin NERV pro konkurenceschopnost a podporu podnikání“ ze dne 28. února 2011. Ve zprávě mimo jiné bylo uvedeno: „Usnadnit vstup do učitelské profese pro lidi s praxí v jiných profesích. Snížit zákonný požadavek úrovně vzdělání učitele regionálního školství od druhého stupně na diplom Bc a tomu adekvátně uzpůsobit vzdělávání na pedagogických školách. Zavést krátké pedagogické kurzy jako nástavbu nad jakékoliv nepedagogické Bc. studium. Tj. umožnit učit talentovaným absolventům jiných škol po několikatýdenním pedagogickém tréninku.“ Tomu se snad ani nechce věřit! Hned jsme určitě jako první rozeslali mnoho dopisů představitelům z politické i vzdělávací sféry. Náš ostrý nesouhlas všichni podpořili. Po krátkém tréninku může před žáky jít instruktor lyžování na lyžařském kurzu, ale ne učitel biologie, matematiky a dalších předmětů. Uvedu ještě dva příklady současné školy. První: Známý vysokoškolský učitel z pražské techniky profesor Karel Rektorys napsal pro náš časopis článek „Co si myslím o tom, jak učíme XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014

4

(nejen matematiku) na středních školách a na technice“. Jeho syn gymnazista přišel za otcem: „Tati, prosím Tě, vyzkoušej mě ze zeměpisu, já budu zítra volaný.“ „Co máte?“ „Od stránky 83 po stranu 89.“ To byl první šok pro profesora Rektoryse a následoval další. Syn měl vyjmenovat šest plodin charakteristických pro Egypt. Vyjmenoval jich pět. „Tati, prosím Tě, řekni mi tu šestou, jinak nedostanu jedničku.“ Profesor Rektorys pokračoval. V ostatních předmětech to nebylo o mnoho lepší. A dodává: Dobrý odborník, který je současně i dobrým pedagogem, musí umět pro žáky vybrat to podstatné a nekrmit žáky zbytečnými detaily. A já se ptám: Kolik procent učitelů to umí? Kdo a jak s učiteli pracuje a pomáhá jim? Druhý příklad: Vypočtěte, kolik je 1 a 3/4 děleno 1/2 (tedy 7 4 : 1 2 )? Správný výsledek uvedlo 43 % dotázaných žáků základní školy. Tentýž příklad dostali učitelé různých aprobací v různých zemích (jako učitelé naší základní školy). Úspěšnost: Čína 100 %, USA 43 %, ČR 5 %. Jednoduchá slovní úloha a její úspěšnost: Čína 90 %, USA 5 %, ČR 35 %. Co k tomu dodat??? Ve Finsku všeobecně vzdělávací i odborné programy poskytují rovné příležitosti pro další studium na VŠ. Na vysoké školy nastupuje méně než 1 % absolventů středních odborných škol. Finsko přijímá na pedagogické fakulty nejlepších 10 % zájemců! Podíl všeobecného sekundárního vzdělávání je 55 %. Náš student matematiky na pedagogické fakultě před bakalářskou zkouškou zápasí s problémem vyjádření přímky určené dvěma různými body. Dobří učitelé jsou základem úspěchů ve výchovně vzdělávacím procesu. Jejich přípravě na vysokých školách a následně i v samotné praxi je třeba věnovat zvýšenou a kvalitní pozornost. Chystáme-li změny, musíme o nich nejdříve přesvědčit učitele. Přínosem by měl být dlouho připravovaný kariérní řád učitelů. Často se v souvislosti s učiteli mluví o zvýšení jejich platů. Ano, je třeba dobré učitele lépe finančně ohodnotit. Chci však zdůraznit, jsem o tom přesvědčen, že zvýšení platu učitelům může být dvojznačné. Nikde není dokázáno, že toto zvýšení platu zkvalitnilo na školách výuku. Ministr školství Petr Fiala 6. února letošního roku 2013 představil plán na zkvalitnění českých škol všech stupňů. Předložil 10 kroků, z nichž 5 se týká základní a střední školy a 5 kroků vysokého školství. Krok druhý se týká posílení zájmu dětí o matematiku a technické obory, krok pátý snížení byrokracie a získání více času na výuku. Profesor Jan Průcha tvrdí, že klíčovým slovem naší školy je slovo UČITEL. Význam slova „učitel“ se jeví natolik zřejmý, že v odborných pracích z pedagogiky slovo „učitel“ vůbec není definováno. Uvedu však jednu výjimku ze Stručného slovníku pedagogického z roku 1909: „Učitel je hlavním zprostředkovatelem systematicky upravených a srovnaných poznatků z nejrůznějších oborů vědních ve škole a zároveň vedle otce a matky třetím hlavním činitelem při vychovávání.“ No a já si po více než sto letech od výše uvedené definice dovolím uvést současnou definici: „Učitel je zodpovědný, na začátku kariéry veselý člověk, který se rozhodl s očekáváním pocitu radosti a uspokojení z výsledku své činnosti dobrovolně a s jistou dávkou pokory věnovat svůj aktivní život výchově a vzdělávání dětí a mládeže.“ Musím po této definici uvést dodatek: Veselost se brzo vytrácí, radost učit bývá stále více a více tlumena problémy žáků, problémy s rodiči a nařízeními nadřízených a jiných často méně kompetentních orgánů. Jsem však, vážené shromáždění, přesvědčen, že velké rezervy ve výchovně-vzdělávacím procesu jsou v samotných školách a i pochopitelně v učitelských sborovnách všech typů škol, od mateřské školy až po školy vysoké. Mám velmi nedobrý pocit, děsí mě to a je mi z toho až smutno, jak klesá úroveň některých vysokých škol. Tak, jak jsme podle mého názoru nezodpovědně po listopadu 1989 rozšířili počet oborů a středních škol samotných, stejně nezodpovědně jsme navyšovali počty vysokých škol. Více než často nás nezajímá kvalita, ale jen XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014

5

kvantita. Stále vymýšlíme a otevíráme nové obory a zároveň už víme, že uplatnění absolventů bude velmi problematické. Uvědomme si a přiznejme si pravdu: na některé vysoké školy by se současní její posluchači před 15–25 lety z důvodů špatných znalostí vůbec nedostali a pokud ano, velké procento by jich školu nedokončilo. Je snad únosné, aby naše malá republika měla třicet tři vysokých škol ekonomického zaměření a celkově skoro osmdesát vysokých škol? Zúčastnil jsem se jako zástupce JČMF několika porad na MŠMT a chci být optimista. Proto věřím, že pod vedením nového ministra Marcela Chládka se podaří mnoho problémů vyřešit a vytvořit kvalitnější dlouhodobou koncepci českého školství.

4 Péče o talenty JČMF je odborným garantem několika předmětových olympiád a soutěží. Organizujeme dvě nejstarší olympiády: matematickou od roku 1951 a fyzikální od roku 1959. Skupiny vysokoškolských učitelů a učitelů SŠ i ZŠ organizují pod vedením celostátních a krajských výborů soutěže v jednotlivých kategoriích. V současné době je Jednota garantem přípravy družstev na 5 mezinárodních olympiád a soutěží. Vedle již zmíněné olympiádě matematické a fyzikální, kterých se dnes na mezinárodních soutěžích zúčastňuje kolem 100 států, jsou to ještě olympiáda v programování, Turnaj mladých fyziků a Středoevropská soutěž v matematice. Zdůrazňuji, že družstva na tyto soutěže vysílá MŠMT. Proto musí být naprostou samozřejmostí, že náklady v plné výši hradí stát (= MŠMT ČR). Opak je však pravdou. Dostávali jsme max. 80 % nákladů a zbytek hradila Jednota. Nové vedení MŠMT slíbilo nápravu. Mezinárodní olympiády jsou soutěžemi jednotlivců, nejlepší řešitelé získávají zlatou, stříbrnou nebo bronzovou medaili. Na základě počtu těchto medailí jsou sestavována pořadí jednotlivých států. Nelze srovnávat nesrovnatelné, tedy nemůžeme konkurovat mnoha zemím. Naše družstvo v MMO v roce 2013 po 10 letech získalo jednu zlatou medaili. Uvedu statistiku za posledních 10 let, kdy na MMO mohl stát získat celkem 60 medailí (družstva jsou šestičlenná). Tři čísla v závorce udávají počet medailí (zlatá, stříbrná, bronzová): 1. Čína (54, 5, 1), 2. Rusko (40, 18, 2), 3. USA (37, 22, 1), 4. Jižní Korea (32, 25, 2), atd. 38. Česká republika (1, 9, 23).

5 Nová maturitní zkouška Jedním z nejvýznamnějších fenoménů české vzdělávací politiky po listopadu 1989 se stala společná část maturitní zkoušky. Před třemi roky jsme ji jako „politicky“ jasně nepřipravenou pod vedením ministra Dobeše rozjeli a nyní ji za jízdy upravujeme, předěláváme a znovu tvoříme. Jednotná státní maturita pro tři různé druhy a typy škol (gymnázia, odborné školy, odborná učiliště) to byl velký omyl. Mimo jiné je to ve velkém rozporu s oprávněně kritizovanými RVP a ŠVP těchto škol, které mají jasně jiné vzdělávací cíle. Rozdílné typy vzdělávání, rozdílné programy vyžadují také rozdílnou maturitní zkoušku. Společnou maturitní zkoušku pro všechny druhy středních škol nelze vědecky obhájit a zdůvodnit. Současné požadované znalosti a dovednosti jsou hluboko pod úrovní, která je u maturitní zkoušky např. v Polsku, Slovensku, Německu, Francii, Velké Británii. Koncepce nebyla odborně diskutována s odborníky VŠ. Úloha všeobecného vzdělávání je nezastupitelná, nosné předměty na ZŠ i SŠ: český jazyk, cizí jazyk (anglický jazyk) a matematika. Proto také tyto tři předměty musejí být povinnými předměty státní maturity určitě na gymnáziích a některých SOŠ. Na středních odborných učilištích by měl žák zakončit studium složením kvalitní mistrovské zkoušky, nikoliv však maturitní zkoušky.


6

Nižší a vyšší úroveň v prvním roce nové státní maturitní zkoušky se neosvědčily. Chyběla motivace volit vyšší a tedy náročnější variantu. Nový ministr Marcel Chládek jmenoval po svém uvedení do funkce Národní odbornou skupinu pro novou státní maturitní zkoušku, která navázala na činnost odborné skupiny, kterou dříve vedl náměstek Fryč. Na dobu dalších dvou let (školní rok 2014–2015 a 2015–2016) se skladba státní maturitní zkoušky měnit nebude. Tedy zůstávají dva povinné maturitní předměty: český jazyk a jako druhý předmět volba mezi cizím jazykem a matematikou s jednou úrovní náročnosti. Od příštího školního roku 2014–2015 si však maturant může volit nepovinnou zkoušku z matematiky (pracovně: Matematika plus). Tato Matematika plus byla 5. dubna tohoto roku testována asi na 3 500 maturantech, kteří se sami dobrovolně přihlásili. Záměr této zkoušky přivítala většina VŠ. Předpokládá se, že právě výsledky této náročnější maturitní zkoušky z matematiky by VŠ již ve školním roce 2014–2015 mohly využít v přijímacím řízení. Jistě to bude motivace pro maturanty nejen přihlásit se k této maturitní zkoušce. Neméně podstatné a žádoucí bude, že budou z matematiky lépe připraveni k dalšímu vysokoškolskému studiu. Maturanti v letošním školním roce nedopadli v matematice nejlépe. Z těch, co u státní maturity volili „základní“ matematiku, neuspělo 24 %, tedy každý čtvrtý neuspěl! Jednak mě to vůbec nepřekvapilo, a jednak je těchto letošních 24 % velmi zavádějících. Nutno dodat, že z celkového počtu maturantů z předmětu matematika bylo asi 33 % gymnazistů, 47 % ze středních odborných škol a 20 % ze škol učňovských. Mnohem a mnohem větší vypovídající hodnotu bude mít sdělení, kolik procent úspěšných a kolik procent neúspěšných bylo na každém typu škol: gymnázia, odborné školy, učňovské školy. Ve školním roce 2012/2013 bylo v matematice neúspěšných 20 % maturantů. Jednota českých matematiků se v posledním období velmi intenzivně a zodpovědně zabývala přípravou nové státní maturity. Posílala MŠMT připomínky a navrhla „veřejné slyšení“ v Senátu, které se uskutečnilo 11. června 2013. Předseda Jednoty přednesl hlavní referát, v němž se vyjadřoval k problematice vzdělávání, přípravě učitelů, péči o talenty a přípravou nové maturitní zkoušky. S hlavními stanovisky JČMF jsem se Vás snažil v tomto vystoupení seznámit. Závěrem chci zdůraznit, že v současné době řešíme, jaká má v dalších letech být státní maturitní zkouška. Je to závažný problém, ale připadá mi, že stavíme nový jednopodlažní dům od střechy, a to přece nejde. Pro žádoucí zlepšení vzdělanosti našeho národa je mnohem potřebnější zkvalitnit výchovu i výuku na všech typech škol. Provést důkladnou analýzu současného stavu, vypracovat a předložit koncepci, která bude odborně připravena, která bude v platnosti aspoň 15 let. Tedy vybudovat kvalitní přízemí nového domu (kvalitní základní školu), postavit neméně kvalitní první patro nového domu (kvalitní střední a učňovské školství). Potom ta nová maturitní zkouška bude tou střechou jako třešničkou na dobrém dortu. Upřímně děkuji za pozvání na toto kolokvium a děkuji Vám, že jste mě vyslechli. S matematickým pozdravem „abero“: Josef Kubát, předseda JČMF.

RNDr. Josef Kubát Jednota českých matematiků a fyziků, předseda Žitná 25, 117 10 Praha 1, Česká republika E-mail: [email protected]


7

The Current State of Our Education Současný stav našeho školství

Recommend Documents