Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity obor Finance Katedra financí Diplomová práce
AKTUÁLNÍ MĚNOVÉ PROBLÉMY EUROZÓNY The Current Monetary Issues of the Eurozone
Vedoucí diplomové práce: Ing. Boris Šturc, CSc.
Autor: Lenka Malá
Brno, 2013
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Katedra financí Akademický rok 2012/2013
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Pro:
MALÁ Lenka
Obor:
Finance
Název tématu:
AKTUÁLNÍ MĚNOVÉ PROBLÉMY EUROZÓNY Current Monetary Problems of the Eurozone
Zásady pro vypracování:
Cíl práce: Analýza současných měnových problémů Eurozóny, jejich příčin a návrh moţných řešení.
Postup a pouţité metody: Určení hlavních měnových problémů Eurozóny na základě zvolených kriterií, analýza příčin jejich vzniku, současných důsledků, současné způsoby jejich řešení a návrh dalších moţných řešení. Pouţité metody: Analýza, syntéza, komparace, predikce.
Rozsah grafických prací:
dle pokynů vedoucího práce
Rozsah práce bez příloh:
60 – 80 stran
Seznam odborné literatury: KOVANDA, Jaroslav. Geneze měnové unie v Evropě. In Sborník příspěvků VIII. ročníku mezinárodní konference MEKON 2006. Ostrava: Ekonomická fakulta - Technická univerzita Ostrava, 2006. od s. 1-9, 9 s. ISBN 80-248-1013-1. KOVANDA, Jaroslav. Nástroje měnové politiky Evropské centrální banky. In MEKON 2007. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2007. od s. 1-9, 10 s. ISBN 9788024813240.
Vedoucí diplomové práce:
Ing. Boris Šturc, CSc.
Datum zadání diplomové práce:
5. 3. 2012
Termín odevzdání diplomové práce a vloţení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
…………………………………… vedoucí katedry
V Brně dne 5. 3. 2012
………………………………………… děkan
Jmé no a příjme ní a utora :
Lenka Malá
Ná z e v di plomové prá c e :
Aktuální měnové problémy eurozóny
Ná z e v prá ce v a ng ličtině :
Current Monetary Problems of the Eurozone
Ka te dra :
financí
V e douc í diplomové prá c e :
Ing. Boris Šturc, CSc.
R ok obha joby :
2013
Anotace Cílem této diplomové práce na téma „Aktuální měnové problémy eurozóny“ je určení hlavních měnových problémů členských států eurozóny, jejich příčin, důsledků a moţných řešení do budoucna. Práce sestává z šesti kapitol. Začíná úvodem do vývoje společné měny a důvodů jejího přijetí. Následuje historický exkurz charakterizující světovou finanční krizi a následnou krizi eurozóny. Poté jsou rozebrány měnové problémy jednotlivých členských států. Dále je provedena analýza měnových problémů eurozóny a důvodů jejich vzniku. V poslední kapitole jsou nastíněny aktuální způsoby řešení současné krize a navrţena další moţná řešení. Jsou v ní téţ obsaţeny návrhy na opatření směřující k omezení rizik do budoucna.
Annotation The purpose of this thesis, entitled „The Current Monetary Issues of the Eurozone“, is to determine the main monetary problems of the Member States of the Eurozone, their causes, consequences and possible solutions for the future. The thesis consists of six chapters. At the beginning, there is an introduction to the history of the common currency and the reasons for its adoption. The following two chapters deal with historical excursion into the global financial crisis and the crisis of eurozone. Consequently, the monetary problems of individual Member States are discussed. Furthermore, there is an analysis of monetary problems in the Eurozone and the reasons for their occurrence. The last chapter outlines the current methods of resolving the current crisis and proposes other possible solutions. It also contains proposals for measures to reduce risks in the future.
Klíčová slova Eurozóna, evropská dluhová krize, bailout, měnové problémy, státní dluhopisy
Keywords Eurozone, european debt crisis, bailout, monetary issues, government bonds
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci Aktuální měnové problémy eurozóny vypracovala samostatně pod vedením pana Ing. Borise Šturce, CSc. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 20. dubna 2013 vlastnoruční podpis autora
Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Ing. Borisi Šturcovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.
OBSAH: Úvod
11
Předmluva
12
Základní pojmy
13
1
15
JEDNA MĚNA PRO JEDNU EVROPU 1.1
Cesta k hospodářské a měnové unii
15
1.2
Příchod eura a vznik eurozóny
18
1.3
Hodnocení prvních deseti let společné měny
20
2
HISTORIE FINANČNÍ KRIZE
23
2.1
První dějství – rok 2007, úvěrový doping a subprime mortgages
23
2.2
Druhé dějství – rok 2008 a pád Lehman Brothers
26
2.3
Třetí dějství – rok 2009 a další finanční injekce
29
3
SOUČASNÁ KRIZE EUROZÓNY
33
3.1
Historický exkurz do let 2009 – 2011 a příchod krize
33
3.2
Rok 2012, fiskální pakt, návrh bankovní unie a odkup dluhopisů
36
3.3
Rok 2013, rekordní nezaměstnanost a krize Kypru
39
4
AKTUÁLNÍ MĚNOVÉ PROBLÉMY ČLENSKÝCH STÁTŮ EUROZÓNY
41
4.1
Řecko
42
4.2
Irsko
45
4.3
Portugalsko
46
4.4
Španělsko
48
4.5
Itálie
50
4.6
Kypr
50
4.7
Slovinsko
52
4.8
Postavení Německa v krizi eurozóny
52
5
ANALÝZA SOUČASNÝCH MĚNOVÝCH PROBLÉMŮ EUROZÓNY
55
5.1
Zhodnocení současné situace a příčiny krize
55
5.2
Cherchez… les dettes
59
5.3
Celkové náklady krize
64
6
MOŢNÁ ŘEŠENÍ – JE CESTA VEN Z KRIZE?
65
6.1
Plán A – odchod některých zemí z eurozóny
67
6.2
Plán B – vyhlášení bankrotu
68
6.3
Plán C – rozpad eurozóny
69
6.4
Plán D – vznik federace
69
6.5
Plán E – sniţování výdajů
72
6.6
Plán F – znárodnění bank
73
6.7
Plán G – rozpuštění dluhů inflací
73
6.8
Plán H – intervence ECB
74
6.9
Plán I – zvýšení konkurenceschopnosti jiţních ekonomik
74
6.10 Plán J – dotace
74
6.11 Plán K – zvýšení daní
75
6.12 Plán L – měnová expanze
75
6.13 Plán M – laissez faire
75
6.14 Zhodnocení návrhů
75
6.15 Opatření do budoucna
76
Závěr
77
Seznam literatury a zdrojů
79
Seznam tabulek
89
Seznam grafů
90
Úvod Cílem této diplomové práce je analýza současných měnových problémů eurozóny, jejich příčin a návrh moţných řešení. O aktuálních problémech eurozóny byla jiţ vydána řada publikací. Tato práce si vzhledem ke svému rozsahu klade za cíl upozornit na základní a hlavní problémy na měnovém poli eura a zhodnocení současného stavu. Vzhledem k širokému záběru tématu je hlavním cílem zaměřit se především na identifikaci problémů, jejich popis a následné srovnávání a zhodnocení návrhů různých řešení měnové krize eurozóny. Nejprve budou charakterizovány historické důvody přijetí jednotné evropské měny a události související s příchodem finanční krize a jejího dopadu na eurozónu. Následně budou určeny hlavní měnové problémy členských států, které zavedly euro, a příčiny jejich vzniku. Dále budou popsány soudobé způsoby řešení těchto problémů a návrh dalších moţných východisek. Poté následuje uvedení moţných řešení této krize, stanovení jejich případných kladných a záporných následků. Závěr se bude věnovat shrnutí výše uvedeného a celkovému zhodnocení současného a moţného budoucího stavu. V práci bude pouţita zejména metoda analýzy, dále pak metoda komparace, syntézy a predikce.
11
Předmluva „Příčinou krize je morální bída.“ Tomáš Baťa
Krach slavné investiční banky Bear Stearns. Pád Lehman Brothers. Zkáza Northern Rock. Převzetí Merrill Lynch. Rizikové hypotéky. Panika. Strach. Nezaměstnanost. Too big to fail. Úvěrová inflace. Výprodej na akciových trzích. Zadluţenost obyvatel. Deficity vlád. Neznalost, nezodpovědnost a neschopnost bankéřů a politiků. Všechny tyto pojmy vytváří předpoklady pro jedno. Krizi. Jak to vše začalo? 11. září roku 2001. Toto datum se zapsalo černým písmem do světové historie. Náraz letadel do věţí Světového obchodního centra, útok na Pentagon a zřícení letadla v Pensylvánii nastartovaly rušné období změn legislativy, hospodářství a finálně i světovou krizi. V reakci na útoky vyhlásily Spojené státy válku proti terorismu, provedly invazi do Afghánistánu a schválily USA PATRIOT Act. Fed ve snaze zlepšit náladu a zabránit vstupu přicházející recesi sníţil úrokové sazby na minimum. Nastalo zlepšení… Jenţe krátkodobé. Levné peníze vedly k masivnímu zadluţování domácích obyvatel. Následný boom v řadě oblastech, zejména stavebnictví, způsobil masivní vzrůst ekonomiky Spojených států. Všemu ale předcházel drastický pád. Hypotéky získali lidé, kteří si jejich splácení nemohli dlouhodobě dovolit. Banky chtěly sníţit riziko nesplacení těchto závazků sekuritizací. Balíky strukturovaných produktů obsahující i deriváty tzv. subprime mortgages se rozšířily po finančních trzích celého světa jako mor. Vypukla pandemie. Toxická aktiva se objevila v portfoliích řady soukromých investorů, investičních společností i obrovských finančních konglomerátů. Celý svět zachvátila panika. Vlády začaly kolabujícím bankám dávat finanční injekce. Krize silně zasáhla i měny. Americký dolar oslabil. Dopady se nevyhnuly ani euru. Nová měna států, které se rozhodly zafixovat a vyměnit své měny za jednu společnou, zaţila svůj první otřes. A tuto společnou měnu nyní zachraňuje celá Evropská unie. Je ale vůbec cesta z eurokrize?
12
Základní pojmy Bailout - ekonomický neformální pojem pro finanční pomoc nebo záchranu před krachem, bankrotem. V praxi má záchrana před krachem obvykle podobu finanční pomoc věřitelů nebo třetích osob subjektu, kterému hrozí bankrot nebo jiný kolaps. Finanční pomoc je poskytována z toho důvodu, ţe bankrot daného subjektu můţe způsobit řádově vetší škody ekonomice, neţ je samotná finanční pomoc. Obvykle je finanční pomoc podmíněna provedením strukturálních změn, jejichţ cílem je subjekt finančně ozdravit. 1 CDO - jedná se o investiční instrumenty derivátového typu, coţ znamená, ţe výnosy z nich plynoucí jsou závislé na vývoji podkladového aktiva. V případě CDO jsou podkladovým aktivem úvěrové pohledávky banky (bankou drţené dluhopisy, poskytnuté úvěry fyzickým a právnickým osobám včetně úvěrů hypotečních aj.). Vybraná aktiva s kreditním rizikem tedy banka přetransformuje do “balíčků“ v podobě CDO, který pak prodává investorům, kteří o ně mají zájem. Počet takových aktiv v jednom „balíčku“ můţe dosahovat aţ řádu stovek kusů.2 CDS - Credit Default Swap (CDS) je finanční derivát sestrojený za účelem přenosu kreditního rizika z jednoho subjektu na jiný. Všeobecně se kreditní deriváty pouţívají ke tvorbě nebo naopak k odstranění rizikových pozic, čímţ umoţňují svým drţitelum aktivní management rizik. 3 Dluhová krize - veřejné finance dané země se dostanou do natolik špatného stavu, ţe před proticyklickým (tj. stabilizačním) působením veřejných financí dostane přednost jejich konsolidace (byť přispívá k recesi)4 Hospodářská krize – situace, kdy v ekonomice země dojde k náhlému poklesu, který je způsobený finanční krizí.
1
Autor neznámý. Bailout. Management-mania. [online] [cit 2013-02-25]. URL:
2 BUČKOVÁ, V. CDO a jeho souvislost se vznikem současné hospodářské krize. Finance.cz [online] [cit 201302-25]. URL: 3 Autor neznámý. Credit Default Swap (CDS). Finance-management. [online] [cit 2013-02-25]. URL: 4 SINGER, M. Krize eurozóny. [online] [cit 2013-03-01]. URL:
13
Ekonomika čelící hospodářské krizi bude s největší pravděpodobností téţ čelit klesajícímu HDP, sníţení likvidity a rostoucím nebo klesajícím cenám kvůli inflaci či deflaci. Hospodářská krize můţe být ve formě recese nebo deprese.5 Recese – fáze kontrakce hospodářského cyklu, kdy dochází k poklesu reálného produktu. Zpravidla se o recesi mluví, jestliţe reálný produkt klesá dvě čtvrtletí za sebou. Recese je tedy charakteristická propadem (kontrakcí) reálného produktu a růstem nezaměstnanosti. Výraznější (delší) forma poklesu reálného produktu se nazývá deprese, jedná se o období zvláště hlubokého propadu ekonomiky (dlouhotrvající a výrazná recese). Tato fáze hospodářského cyklu se vyznačuje poklesem agregátní poptávky, sníţením spotřebních výdajů, poklesem investic a růstem zásob firem. Klesá reálný produkt (HDP) a roste nezaměstnanost, případně se zkracuje pracovní den. Současně dochází ke zpomalení tempa růstu inflace a nominálních mzdových sazeb (případně k poklesu úrokových sazeb). Výjimkou je situace recese (případně deprese), která je zapříčiněna negativními nabídkovými šoky (například v důsledku prudkého růstu cen surovin a energie), kdy dochází současně s poklesem reálného produktu i k růstu cenové hladiny (tzv. stagnace).6 Deprese – fáze prudkého poklesu základních makroekonomických agregátů charakterizujících výkonnost ekonomiky. Období, kdy je pokles HDP alespoň ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletí. 7 FED – Federální rezervní systém – systém zajišťující funkce centrální banky na území USA.8
5
Autor neznámý. Economic crisis. Definition. BusinessDictionary. [online] [cit 2013-02-25]. URL: 6 NESET, P. in ŢÁK, M. a kolektiv. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha: LINDE Praha, a. s., 2002, s. 646. 7 STRAKA, I. in ŢÁK, M. a kolektiv. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha: LINDE Praha, a. s., 2002, s. 186. 8 REVAND, Z. in ŢÁK, M. a kolektiv. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha: LINDE Praha, a. s., 2002, s. 266.
14
1
JEDNA MĚNA PRO JEDNU EVROPU „For the first time in almost 2,000 years, Europe - or a large part of it - has a single currency.“ John Lichfield9
1.1
Cesta k hospodářské a měnové unii
Jednotná v rozmanitosti. Přesně taková má být Evropská unie. Nadnárodní instituce, která slučuje své členy za účelem naplňování společné politiky v řadě oblastí. „Základy Evropské unie byly položeny jen několik let po doznění druhé světové války. První krok evropské integrace spočíval v upevnění hospodářské spolupráce. Vycházelo se z jednoduchého předpokladu: Je méně pravděpodobné, že státy, které spolu obchodují a jsou tak na sobě ekonomicky závislé, vyvolají ozbrojený konflikt. V roce 1958 bylo založeno Evropské hospodářské společenství (EHS), které ve svých začátcích rozvíjelo hospodářskou spolupráci šesti zemí: Belgie, Francie, Německa, Itálie, Lucemburska a Nizozemska. Od té doby došlo k vytvoření rozsáhlého jednotného trhu, který se neustále rozvíjí, aby dosáhl svého plného potenciálu.“
10
Postupně se spolupráce
rozrostla aţ na dnešních 27 členských států s v brzké době přistupujícím Chorvatskem. Mezi země kandidující na členství v současné době patří Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Island11, Srbsko a Turecko. „Z počáteční čistě hospodářsky orientované spolupráce se tak zrodilo společenství, které spolupracuje v celé řadě politických oblastí – od rozvojové pomoci po ochranu životního prostředí. (…) Unie se zasloužila o zachování míru, stability a prosperity, milionům lidí pomohla
zvýšit ţivotní úroveň a dala vzniknout společné evropské měně.“ 12 Právě vznik společné měny je jedním z největších unijních projektů. Nejvíce obdivovaný, i nejvíce kritizovaný. Je jedním z nejvyšších bodů dosaţeného propojení hospodářství. „Hospodářská a měnová unie (HMU) je obecně součástí procesu hospodářské integrace. Nezávislé státy mohou do různé míry integrovat svá hospodářství, aby dosáhly výhod jako např. vyšší vnitřní efektivnosti a vyšší odolnosti vůči vnějším událostem. Stupně hospodářské integrace je moţné rozdělit do šesti kroků:
9
LICHFIELD, J. At last, the euro was born. The Independent. [online] [cit. 2013-01-03]. URL: 10 Autor neznámý: Jak funguje Evropská unie. Europa.eu. [online] [cit. 2013-01-03]. URL: 11 Island nicméně v poslední době zvaţuje, ţe si své členství v unii rozmyslí. Více viz: Autor neznámý: Island ruší jednání o přijetí do eurozóny. AC24. [online] [cit. 2013-01-03]. URL: 12 Autor neznámý: Jak funguje Evropská unie. Europa.eu. [online] [cit. 2013-01-03]. URL:
15
KROKY V HOSPODÁŘSKÉ INTEGRACI 1. Oblast preferenčního obchodu (se sníţenými celními tarify mezi určitými zeměmi) 2. Oblast volného obchodu (bez interních tarifů pro některé či veškeré zboţí mezi účastnickými státy) 3. Celní unie (se stejným vnějším celním sazebníkem pro třetí země a se společnou obchodní politikou) 4. Společný trh (se společnými předpisy pro výrobky a s volným pohybem zboţí, kapitálu, pracovních sil a sluţeb) 5. Hospodářská a měnová unie (jednotný trh s jednotnou měnou a měnovou politikou) 6. Úplná hospodářská integrace (vše uvedené výše spolu s harmonizovanou fiskální politikou a dalšími hospodářskými politikami)“ 13 V současné době se státy eurozóny nacházejí na pomezí 5. aţ 6. úrovně. Směřují tedy k úplné hospodářské integritě? Za hranici nejvyššího stupně integrace, který nám doposud EU nabídla, lze povaţovat nyní tolik diskutovaný fiskální pakt. Téţ původně navrhovaná „ústava“ EU spadala do této sekce. Bod č. 6 je v podstatě moţné nazvat krokem k federalizaci, protoţe přenos svrchovanosti z jednotlivých členských států na Unii by byl velmi vysoký a týkal by se hlavních pravomocí státu, a to zejména v oblasti fiskální a daňové politiky. Cesta k hospodářské a měnové unii měla řadu milníků. „Zájem na měnové stabilitě v Evropě má poměrně hluboké kořeny. Nestabilita měny v 20. a 30. letech byla dost pádným důvodem pro zesílení zájmu a potřeby směřovat k měnové stabilitě. V průběhu 50. let, kdyţ byla uzavřena Římská dohoda o společném evropském trhu, byla současně agenda směnných kurzů identifikována jako předmět společného zájmu. Významný impuls k prohlubování integrace směrem k vytvoření hospodářské a měnové unie byl dán na summitu ES v Haagu v roce 1969. Následně zhotovený dokument označovaný jako Wernerova zpráva byl dokončen v roce 1970 a jeho záměrem bylo vytvoření měnové unie do 10 let, a to ve 3 stádiích.“14 „Plán ale selhal kvůli špatné mezinárodní situaci (mezinárodní ropná krize, zhroucení Bretton-woodského systému) a vnitrostátních problémů v členských státech ES.“15„Následně od dubna 1972 do března 1973 byl zaveden systém, který se snažil využít výhody stability fixně stanovených směnných kurzů v širším rámci plovoucích směnných kurzů.“16
13
Autor neznámý: Jedna měna pro jednu Evropu. Cesta k euru. Evropská komise, Úřad pro úřední tisky. Brusel, 2007, s. 1. 14 CZESANÝ, S. EURO – postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany. Praha: Profess Consulting s.r.o., 1999. s. 5-6. 15 Autor neznámý: Geschichte der Euro Einführung. Geldschein. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 16 KANE, D. R.: Principles of International Finance. Croom Helm. New York: 1988. s. 118
16
Nazýval se tzv. „hadem v tunelu“ jakožto mechanismus pro udržování fluktuací měn (had) v úzkém rozpětí vůči rozpětí dolaru (tunel).“17 Přestoţe tento mechanismus brzy skončil, v březnu roku 1979 vlády EHS zřídily mechanismus směnných kurzů (EMS), aby snížily volatilitu mezi evropskými měnami.“18 V roce 1979 tedy vznikl Evropský měnový systém. „Vytkl si tyto cíle: ■stabilizovat měnové kurzy, ■podpořit konvergenci členských států, ■výhledově přispět k podpoře hlubší měnové integrace směrem k hospodářské a měnové unii. Pro Evropský měnový systém byly příznačné tři základní prvky: ■Evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit)19, ■Mechanismus měnových kurzů ERM (Exchange Rate Mechanism), ■Úvěrové nástroje Evropského fondu pro měnovou spolupráci.“20 „EMS znamenal velmi úspěšný pokus o stabilizaci kurzů národních měn v ES. Vzhledem k nutnosti vyrovnání nestejných měr inflací v jednotlivých zemích byly několikrát upraveny střední kurzy národních měn k ECU, coţ nenarušilo stabilizaci kurzového mechanismu, ale vytvářelo reálnou základnu pro její zachování. S prohlubováním ekonomické integrace se po přijetí zákona o jednotném evropském trhu záměr týkající se vytvoření společné měny dostal opět do středu pozornosti orgánů ES.“21 „V červnu 1988 potvrdila Evropská rada záměr postupně zavést Hospodářskou a měnovou unii (HMU) a pověřila výbor, jemuţ předsedal Jacques Delors, v té době předseda Evropské komise, aby navrhl konkrétní etapy směřující k této unii. Výsledná zpráva obsahovala doporučení, aby bylo hospodářské a měnové unie dosaţeno ve třech samostatných, avšak na sebe navazujících krocích.“22 „Delorsova zpráva se stala východiskem pro mezivládní jednání o řešení problému měnové unie a v roce 1992 se promítla do návrhu Maastrichtské dohody, jeţ je základem projektu vytvoření hospodářské a měnové unie platného v současné době.“23
17
Autor neznámý: Jedna měna pro jednu Evropu. Cesta k euru. Evropská komise, Úřad pro úřední tisky. Brusel, 2007, s. 1. 18 Autor neznámý: Timeline: history of the euro. The Telegraph. [online] [cit 2013-03-10]. URL: 19 Evropská měnová jednotka byla předchůdcem eura. 20 Autor neznámý: Evropský měnový systém. Zavedení eura v České republice. [online] [cit 2013-02-11]. URL: 21 CZESANÝ, S. EURO – postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany. Praha: Profess Consulting s.r.o., 1999. s. 5-6. 22 Autor neznámý: Hospodářská a měnová unie (HMU). Evropská centrální banka. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 23 CZESANÝ, S. EURO – postup a důsledky zavádění nové měny pro banky, podniky a občany. Praha: Profess Consulting s.r.o., 1999. s. 5-6.
17
Etapy Hospodářské a měnové unie byly tři, a to: Úplná liberalizace kapitálových obchodů; PRVNÍ ETAPA od 1. července 1990
Uţší spolupráce mezi centrálními bankami; Volné pouţívání ECU Zlepšení hospodářské konvergence; Zaloţení Evropského měnového institutu (EMI); Zákaz úvěrování veřejného sektoru centrálními bankami;
DRUHÁ ETAPA od 1. června 1994
Uţší koordinace měnových politik; Posílení hospodářské konvergence; Zaloţení Evropského systému centrálních bank; Neodvolatelné stanovení směnných kurzů; Zavedení eura;
TŘETÍ ETAPA
Provádění jednotné měnové politiky Evropským systémem centrálních
od 1. ledna 1999
bank; Nabytí účinnosti mechanismu směnných kurzů v rámci EU (ERM II); Nabytí účinnosti Paktu stability a růstu;
Zdroj: Etapy Hospodářské a měnové unie (HMU) [online]. Evropská centrální banka. [cit 2013-03-09].
URL:
„V polovině roku 1998 zahájila činnost Evropská centrální banka (ECB), která řídí měnovou politiku eurozóny. ECB koordinovala zavedení jednotné měny euro, včetně přípravy oběživa v nové měně. Evropská centrální banka a národní centrální banky všech 27 zemí Evropské unie, které s ní spolupracují, tvoří dohromady Evropský systém centrálních bank.“24
1.2
Příchod eura a vznik eurozóny
V roce 1999 přichází na světlo světa nová globální měna – euro (€), a to nejprve jako bankovní peníze. Z historie nám mizí tak silné měny jako byla německá marka nebo francouzský frank. „V první fázi bylo euro zavedeno jako virtuální měna pro bezhotovostní platby a pro účely účetnictví, přičemž dřívější měny se používaly i nadále pro hotovostní platby a považovaly se za „dílčí jednotky“ eura. Dne 1. ledna 2002 pak bylo euro zavedeno v podobě bankovek a mincí.“25
24
Autor neznámý. Eurozóna – základní informace. Euroskop. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 25 Autor neznámý. Euro. Evropská komise. [online] [cit 2013-03-09]. URL:
18
„Nyní je euro úřední měnou 17 z 27 členských států. Tyto státy tvoří tzv. eurozónu a pouze ony vstoupily do třetí etapy Evropské měnové unie. Euro přijaly tyto státy: v roce 1999 Belgie, Německo, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko. Dva roky poté se k nim přidalo Řecko. Dále se v roce 2007 připojuje Slovinsko, o rok později Kypr a Malta. V roce 2008 Slovensko a posledním přistoupivším členem bylo roku 2011 Estonsko26. V roce 2014 by chtělo společnou evropskou měnu přijmout Lotyšsko.27 Dalším členem by měla být téţ Litva.28 Dále existují země, které „sice nejsou členy EU, ale přijaly euro, jako Andorra, San Marino, Černá Hora nebo Monako. Bulharsko, Litva, Komory nebo Kapverdské ostrovy jsou příklady zemí, které si stanovily fixní směnný kurz, za který je moţné vyměnit euro. Kromě toho existují další kurzové reţimy. Celkem existuje více jako čtyřicet zemí, které pouţívají euro nebo mají měnu, která je na něj vázaná. Pro přijetí eura je nutné splnit podmínky tzv. konvergenčních kritérií zakotvených v Maastrichtské smlouvě.“29 Jsou jimi: Tabulka č. 1 – Maastrichtská kritéria Cenová stabilita
12měsíční průměr HICP30 inflace do 1,5 proc. bodu nad referenční hodnotou, která je průměrem tří zemí s nejniţší inflací
Úrokové míry
10leté vládní dluhopisy s úrokovou mírou do 2 proc. bodu nad průměrem vládních dluhopisů tří zemí s nejlepší cenovou stabilitou
Vládní deficit
do 3% HDP
Veřejný dluh
do 60% HDP
Stabilita měnového kurzu
minimálně dvouletý pobyt v ERM II bez porušení ± 15,0%ního fluktuačního pásma a devalvace centrální parity
Zdroj: Autor neznámý. Podmínky pro přijetí eura. Zavedení eura.cz. [online] [cit 2013-03-09]. URL:
26
Data dostupná z: Autor neznámý. Euro. Evropská komise. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 27 Více viz: Autor neznámý. Lotyšsko se rozhodlo požádat o členství v eurozóně. Euroskop. [online] [cit 201303-09]. URL: 28 Více viz: Autor neznámý. Litva se rozpadu eurozóny nebojí, do roku 2014 chce přijmout euro. Euroactiv. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 29 Autor neznámý. Die Eurozone. Euroinphoto. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 30 HICP - Harmonizované indexy spotřebitelských cen.
19
„Členské státy Evropské unie jsou zavázány do eurozóny vstoupit. Tuto povinnost nemají pouze Spojené království a Dánsko, které mají vyjednané výjimky, a dále Švédsko, které si nevstoupením do ERM II zařídilo de facto opt-out.“31 Členskými státy, které prozatím euro jako svou měnu nezavedly, jsou Bulharsko, Česká republika, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Eurozóna zahrnuje také mimoevropská území některých členských států. Sem patří např. Azory, Madeira, Kanárské ostrovy, Francouzská Guyana, Martinik, Réunion a další. Od eura se slibovalo sníţení transakčních nákladů, umoţnění lepšího obchodování a pohybu kapitálu mezi zeměmi, odstranění problémů způsobených výkyvy směnných kurzů. „Díky němu budou společnosti snáze obchodovat v zahraničí, ekonomika bude stabilnější, hospodářství poroste a spotřebitelé budou moci vybírat z širší nabídky. Společná měna také usnadní cestování a nakupování v zahraničí. V celosvětovém měřítku bude mít Evropská unie větší vliv, protoţe euro bude mezinárodní měnou.“32 Přijetí eura mělo téţ ukazovat ekonomickou úroveň země.
1.3
Hodnocení prvních deseti let společné měny
„Během deseti let fungování eura zaznamenala eurozóna, mimo jiných, následující události:
-
spekulativní bublinu na trhu informačních a komunikačních technologií (1999-2000)
-
hospodářskou recesi či stagnaci (v různých evropských ekonomikách se projevila různě) v důsledku prasknutí výše uvedené bubliny (2001 aţ zhruba 2004)
-
vlnu extrémně volné měnové politiky jako odpověď Evropské centrální banky na tuto stagnaci
-
bublinu na trhu nemovitostí, která byla důsledkem volné měnové politiky a nízkých úrokových sazeb (zhruba 2004-2008)
-
zároveň rychlý průmyslový růst hnaný úvěrovou expanzí – tato expanze ovšem nebyla rovnováţná a zdravá, jak se ukázalo v letech 2008-2009
-
dočasný pokles nezaměstnanosti na dlouhodobá minima (rekordní minima byla dosaţena v různých evropských zemích v průběhu let 2006-2008)33
-
prasknutí realitní bubliny, prudký pokles objemu poskytovaných úvěrů, náhlý pokles průmyslové výroby, finanční krize spojená s pádem mnoha významných bank a
31
Autor neznámý. Die Eurozone. Euroinphoto. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 32 Autor neznámý. Euro. Europa. [online] [cit 2013-03-09]. URL: 33 V roce 2013 ale nezaměstnanost v eurozóně přešla rekordní hranici 12%.
20
nutností miliardových dotací, pokles mezinárodního obchodu i soukromé spotřeby, prudké zhoršení stavu veřejných financí, sniţování kreditních ratingů některých členů eurozóny“34 Při hodnocení několik posledních let eurozóny je ovšem nutno vzít v potaz, ţe těţké časy by byly i bez ní. Světová finanční krize by propukla tak jako tak. Nicméně její dopad by byl pro jednotlivé členské státy jiný. Pro někoho lepší, pro někoho horší. Velkým přínosem eura na druhou stranu bylo jednodušší obchodování v zahraničí, sníţení do té doby velmi vysokých transakčních nákladů. „Kurzovní výkyvy jednotlivých národních měn byly značnou překáţkou vzájemného obchodování a přesunů kapitálu na vnitřním trhu“35. Stránky Evropské komise (bez určení data zveřejnění daného textu) zmiňují tyto přínosy společné měny: „Euro nejenţe odstranilo rizika spojená s kolísáním směnných kurzů a poplatky za směnu a posílilo jednotný trh, nýbrţ i přineslo uţší spolupráci mezi členskými státy na zachování stability měny a hospodářství, která je přínosem pro všechny. Přínosy eura jsou různé a lze je vnímat na různých úrovních, od jednotlivců přes podniky aţ po celé hospodářství. Zahrnují: větší výběr a stálé ceny pro spotřebitele a občany větší bezpečnost a více příleţitostí pro podniky a trhy větší hospodářskou stabilitu a růst integrovanější finanční trhy silnější přítomnost EU v celosvětovém hospodářství hmatatelný symbol evropské identity. Mnoho z těchto přínosů je vzájemně propojeno. Hospodářská stabilita je např. prospěšná pro hospodářství členského státu, jelikoţ vládě umoţňuje plánovat do budoucnosti. Přináší však prospěch i podnikům, jelikoţ sniţuje nejistotu a podněcuje společnosti k investicím. To zase přináší prospěch občanům v podobě větší zaměstnanosti a lepších pracovních míst. Jednotná měna přináší nové klady a příleţitosti vyplývající z integrace a rozsahu hospodářství eurozóny, coţ zajišťuje větší efektivnost jednotného trhu.
34
KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 119-120. 35 KOVANDA, J. Geneze měnové politiky v Evropě. In Sborník příspěvků VIII. Ročníku mezinárodní konference MEKON 2006. Ostrava, 2006. s. 5
21
Před zavedením eura způsobovala potřeba směňovat peníze dodatečné náklady, rizika a nedostatečnou průhlednost při přeshraničních operacích. S jednotnou měnou je podnikání v eurozóně nákladově efektivnější a méně riskantní. Moţnost snadného srovnávání cen podporuje přeshraniční obchod a investice všeho druhu, od jednotlivých spotřebitelů, kteří hledají výrobek s nejniţší cenou, přes podniky, jeţ nakupují nejhodnotnější sluţby, po velké institucionální investory, kteří mohou v celé eurozóně efektivněji investovat bez rizika kolísání směnných kurzů. Eurozóna nyní představuje jeden velký integrovaný trh, který pouţívá stejnou měnu. Rozsah jednotné měny a eurozóny přináší nové příleţitosti i v celosvětovém hospodářství. Jednotná měna činí eurozónu přitaţlivější oblastí pro podnikání pro třetí země, coţ podporuje obchod a investice. Díky obezřetnému hospodářskému řízení je euro přitaţlivou rezervní měnou pro třetí země a posiluje vliv eurozóny ve světovém hospodářství. Rozsah a obezřetné řízení zajišťují rovněţ hospodářskou stabilitu eurozóny, coţ ji činí odolnější vůči tzv. vnějším hospodářským „otřesům“, tj. náhlým ekonomickým změnám, k jejichţ vzniku dochází mimo eurozónu a které narušují jednotlivá národní hospodářství, např. růst světových cen ropy nebo neklid na celosvětových měnových trzích. Díky své velikosti a síle je eurozóna schopnější absorbovat takové vnější otřesy, aniţ by došlo k úbytku pracovních příleţitosti a sníţení růstu. Euro nepřináší hospodářskou stabilitu a růst samo o sobě. Té se dosahuje řádným řízením hospodářství eurozóny podle pravidel Smlouvy a Paktu o stabilitě a růstu, nejdůleţitějšího prvku hospodářské a měnové unie. Euro je dále nedílnou součástí hospodářských, sociálních a politických struktur dnešní Evropské unie jakoţto hlavní mechanismus ke zvyšování přínosů jednotného trhu, obchodní politiky a politické spolupráce.“36 Euro jako takové nicméně šíření toxických aktiv, a tudíţ přenesení americké hypoteční krize, zabránit nemohlo. Mezi velké přínosy společné měny lze zařadit téţ existenci sluţby SEPA (Single Euro Payments Area). Ta svým klientům umoţňuje provádění platby v eurech, pokud příjemce i odesílatel mají účty vedeny u této sluţby. Platební transakce probíhá v eurech bez ohledu na měnu, ve které jsou účty vedeny.
36
Autor neznámý. Proč euro? Evropská komise. [online] [cit 2013-03-09]. URL:
22
2
HISTORIE FINANČNÍ KRIZE „It is well enough that people of the nation do not understand our banking and monetary system, for if they did, I believe there would be a revolution before tomorrow morning.“ Henry Ford
2.1
První dějství – rok 2007, úvěrový doping a subprime mortgages „Derivatives are financial weapons of mass destruction.“ Warren Buffett
„Staré rčení z finančních kruhů říká, že „když si Spojené státy kýchnou, zbytek světa chytne rýmu“. Je to sice klišé, ale velice pravdivé: Spojené státy mají největší, nejsilnější ekonomiku na světě a když onemocní, země závisející na americké nenasytné poptávce po všem, od nezpracovaných komodit po spotřební zboží, se také ocitnou v problémech.“37 Finanční krize poprvé ohlásila svůj příchod na jaře roku 2007. V této době se začínaly objevovat články o tzv. rizikových hypotékách (subprime mortgages). Hypotéční krize se začala stávat realitou. Všechno ale má své zpoţdění. Uběhla řada dlouhých měsíců, neţ začaly na novou situaci reagovat trhy. „Vlastně to začalo už dávno. Krátce po teroristických útocích na USA v roce 2001 existovaly mezi centrálními bankéři v USA obavy, že lidé přestanou spotřebovávat a ekonomika upadne do recese. Americká centrální banka38 proto prudce snížila své signální úrokové sazby. Hypoteční úvěry se naráz staly dostupnými téměř pro každého. Lidé získali pocit, že jim nehrozí žádné nebezpečí, a zadlužovali se ostošest. Stejný nebezpečný pocit získaly i banky – a ostošest půjčovaly.“39 Ekonomice se dařilo. „Během let 2002-2008 rostl HDP Spojených států průměrným ročním tempem 4,61%. To nevypadalo na první povrchní pohled špatně. Ovšem národní účty na rozdíl od soukromých neberou v úvahu zadlužení.
37
ROUBINI, N., MIHM, S. Krizová ekonomie. Budoucnost finančnictví v kostce. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 105. 38 „Federální rezervní systém má zákonem stanovenou povinnost pečovat o cenovou stabilitu a zaměstnanost v americké ekonomice. Jeho obvyklým nástrojem jsou základní úrokové sazby. Kdyţ ekonomika zvolní a nezaměstnanost vzroste, FED sníţí úrokové sazby. Tím zlevní úvěry a povzbudí spotřebu a podnikání. Uvolnění na trhu úvěrů má za následek růst zaměstnanosti.“ KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 275. 39 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 106.
23
Na úrovni rodinných financí asi nikoho nenapadne, že zbohatl o 5 milionů, když si koupí dům na hypotéku v téže výši. Tvorba bohatství je vyvážena tvorbou dluhu. Na úrovni veřejných financí se však politici mohou chlubit svými vůdcovskými schopnostmi, protože metodika výpočtu HDP jim to umožňuje.“40 „Růst americké ekonomiky během let 2006-2007 by nebyl, kdyby nebylo obrovské dluhové expanze. Nebo by alespoň nebyl zdaleka tak silný. Ve skutečnosti to, co mnozí mylně pokládali za robustní a zdravou ekonomiku, bylo čistě výsledkem dluhového dopingu. Sportovec bral metamfetamin, a běţel proto takřka zázračně rychle (ovšem pouze z hlediska pozorovatele, který o dopingu nevěděl). Je zřejmé, ţe tato mohutná dluhová injekce musela mít odezvu v podobě hospodářského růstu. Vlastně šlo o tak velkou dávku, ţe by rozpohybovala i mrtvého.“41 „Zabránit hospodářské recesi (…) se tedy podařilo: americkou ekonomiku vytáhl z problémů neobyčejně silný stavební boom. Ten byl způsoben levnými a dostupnými hypotékami. (…) Některé hypoteční firmy šly tak daleko, že půjčovaly bez jakéhokoli dokladu o příjmech klienta. Ba dokonce půjčovaly bez ověření dokladu totožnosti. Nicméně velmi volná regulace hypotečního trhu v kombinaci s vysokým apetitem obchodních oddělení hypotečních bank způsobila, že ilegální imigranti se stali mohutným klientským segmentem.“42„Vzhledem k tomu, ţe ceny nemovitostí rostly, byly banky ochotny podstoupit riziko nesplacení úvěrů u ne zrovna bonitních klientů. Jako houby po dešti se objevovaly nestandardní hypotéky. Zahrnutí finančních derivátů do úvěrových obchodů situaci ještě zkomplikovalo. Dluhy se začaly skrývat v rámci dalších aktiv, která se často obchodovala v balíku.“43 Jednalo se o strukturované produkty, které obsahovaly deriváty rizikových úvěrů, přičemţ řada investorů kvalitu těchto investičních nástrojů neznala. Centrální banka na růst hospodářství tedy reagovala zvýšením úrokových sazeb. Levným penězům byl konec a ceny nemovitostí začaly klesat. To způsobilo řadu problémů zejména imigrantům v USA, kteří si vyšší splátky hypotéky nemohli dovolit. „Ekonomické zpomalení se dotklo stavebního sektoru, který zaměstnává velký počet Hispánců a dalších emigrantů.“44 Obrovský hospodářský růst nastartovaný velkým mnoţstvím levných peněz v ekonomice byl jako Titanic, který měl později narazit. Zlatým časům byl brzy konec. Víra, ţe ceny nemovitostí mohou jít pouze nahoru, byla nepodloţená. 40
KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 85. 41 KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 84-85. 42 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 16. 43 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 107. 44 GARCIA, A.: Immigrants hit hard by slowdown, subprime crisis. Reuters.[online] [cit 2013-02-20]. URL:
24
„První zakolísání se dostavilo na přelomu července a srpna 2007. Tehdy si krize poprvé všimly kapitálové trhy. Ne všechny: pouze úzký segment trhů s rizikovými dluhopisy odvozenými od rizikových hypoték cestou sekuritizace.“45 „Podstatou sekuritizace je vytvoření finančních produktů (derivátů), jejichţ hodnota se odvíjí od podkladového aktiva (portfolia aktiv), ze kterého vyplývá kreditní riziko. Zjednodušeně řečeno, subjekt – např. banka – nechce být vystavena riziku, ţe úvěry, které poskytla, nebudou splaceny, a tak vytvoří cenné papíry, které prodá investorům. Investoři z nich poté postupně získávají výnosy podle toho, jak jsou úvěry spláceny. Pokud jsou spláceny, získávají slíbený výnos. Naopak, pokud se kvalita úvěrového portfolia zhoršuje, investoři dostávají výnosy niţší. Pokud tedy banka utrţí ztráty z nesplacených úvěrů, nemusí vyplatit investorům výnosy, čímţ tyto ztráty převedla na ně.“ 46 „Sekuritizace tedy umožnila, aby banky půjčovaly takřka komukoli (včetně ilegálních imigrantů, osob bez jakékoli gramotnosti a lidí bez garantovaných příjmů). Teoreticky měla fungovat tím způsobem, že riziko rozptýlené po celé zeměkouli bude mít méně dramatické dopady než riziko soustředěné v malém počtu bank. (...) Z této úvahy ovšem fungovala jen první polovina: ano, podařilo se riziko účinně rozptýlit po celém světě. Nicméně tento rozptyl nevedl ke snížení rizika. (...) Globální rozprostření rizika cestou sekuritizace nevedlo tedy ke snížení jeho koncentrace, ale právě naopak. Když náhle koncem července 2007 vypukla první vlna paniky ohledně hypoteční krize, nikdo nevěděl, kde všude mohou být rozmístěny špatné úvěry z amerických ´subprime´ hypoték.“47 „V roce 2007 se zhroutil trh s CDO48 a nechal bankám po celém světě neprodejné půjčky, nezajištěné dluhové obligace a zabavené nemovitosti v ceně stovek miliard USD.“49 V roce 2007 se úvěrová inflace stala skutečností. Bubliny na trhu s nemovitostmi se objevily i ve Španělsku. Na řadu přišla téţ krize hypotéční banky Northern Rock ve Spojeném království, která podlehla bankovnímu runu, a musel jí zachraňovat věřitel poslední instance. Motor růstu ve formě úvěrové expanze se otřásl v základech. Trh byl přesycen rizikovými úvěrovými produkty. Tři giganti světového finančnictví – Citibank, JP Morgan a Bank of America zaloţily rezervní fond, který se měl vyuţívat pro krytí ztrát ze subprime mortgages. Začalo být jasné, ţe na regulaci ze strany státu se nedá stoprocentně spoléhat. Do popředí zájmu se dostala nedůvěra. Období konjunktury pominulo.
45
KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 20. 46 BUČKOVÁ, V.: Sekuritizace – novodobý globální trend s následky krize. Finance.cz [online] [cit 2013-0220]. Finance.cz URL: 47 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 20. 48 Collateralized Debt Obligation, tj. zajištěná dluhová obligace. 49 ŠŤASTNÝ, J. Světová finanční krize 2008. Blog.koubi.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL:
25
Velmi expanzivní měnová politika světových centrálních bank začala vybírat svou daň. A další katastrofy na sebe nenechaly dlouho čekat. Krize vznikla kvůli politice splňování amerického snu doplněné o upravení pravidel kapitálové přiměřenosti finančních institucí a uvolnění způsobu investování s jejich prostředky.
2.2
Druhé dějství – rok 2008 a pád Lehman Brothers „What we know about the global financial crisis is that we don't know very much.“ Paul Samuelson
Důsledkem americké hypotéční krize se stala celosvětová finanční krize, která na scénu nastupuje v roce 2008. „V této době se pátá největší americká investiční banka Bear Stearns ocitla v krizi kvůli problémům na úvěrových trzích.“50 „Následný pád této špičkové americké investiční banky vyvolal mrazení v zádech u mnoha investorů. Bear Stearns nebyla bankou ve středoevropském kontextu, soustředila se prakticky výhradně na obchodování s cennými papíry, kterých vlastnila rozsáhlé portfolio. Poslední dostupná bilance z listopadu 2007 udává celkovou hodnotu investičního portfolia ve výši přes 269 miliard dolarů, z čehoţ asi 30 miliard připadá na problematické nástroje kryté substandardními hypotékami. Ani pokles jejich hodnoty by nemusel být kritickým rizikem, ovšem tyto investice byly financovány převáţně dluhem. Bear Stearns tedy pouţívala finanční páku, která můţe znásobit výnosy, ale i ztráty. A tak se i stalo…“51 „Kdyţ se v březnu 2008 dostala do potíţí jedna z původní pětice velkých investičních bank, vloţily se do věci Federální rezervní systém a Ministerstvo financí – ne s úmyslem, aby zachránily firmu, která měla zkrachovat a zmizet z trhu, ale aby chránily její obchodní partnery, tedy ty, jimţ banka dluţila peníze anebo s nimi měla uzavřené finanční dohody.“52 Bear Sterns byla převzata bankovním gigantem JP Morgan Chase za podpory Fedu a amerického ministerstva financí, a to za 236 milionů dolarů, coţ činilo 2 dolary na akcii.53 Uzavírací cena akcií banky tři dny předtím původně byla 31 dolarů a jejich cena klesala
50
Autor neznámý. Investiční banku Bear Stearns koupí JPMorgan. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 51 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 60-61. 52 KRUGMAN, P.: Návrat ekonomické krize. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 2009, s. 157. 53 Více informací viz: Autor neznámý. JPMorgan Chase kupuje banku Bear Stearns za 236 milionů dolarů. Kurzy.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL
26
z 171 dolarů před 13 měsíci.54 „Americká centrální banka zajistila krytí této operace včetně 30 mld. dolarů „méně likvidních aktiv“ společnosti Bear Stearns.“ 55 „Převzetí Bear Stearns bylo prvním větším varováním. Dne 7. září 2008 musel stát převzít dvě hypoteční společnosti, Freddie Mac a Fannie Mae, které byly na pokraji bankrotu.“56 „Předmětem jejich podnikání byl nákup hypoték, který je financován vydáváním hypotéčních zástavních listů.“ 57 Za zmínění stojí, ţe „tyto dvě klíčové firmy pro financování hypoték vlastnily nebo ručily za polovinu nevypořádaných amerických úvěrů na bydlení v celkové hodnotě 12 bilionů dolarů.“58 Pouhé dva dny později oznámila samotná banka Lehman Brothers rekordní ztrátu 3,2 mld. USD a její akcie se raketově řítily dolů. Fed se tentokrát nerozhodl pomoc. Pro slavnou banku toto představovalo konec. Začalo se mluvit se o největším bankrotu v dějinách Spojených států. Zaměstnavatel více jak 28 000 lidí, původně zaloţený bratry Lehmanovými, po více jak 150 letech mizí z finanční historie. „Lehman Brothers byla investiční banka, která prováděla řadu spekulací na svůj vlastní účet. Otřes kvůli spekulativním obchodům nicméně zaţila uţ v roce 1984, kdy ji pod svá křídla zvala finanční skupina American Express.“ 59 Poučení z minulosti se ale nekonalo. V průběhu roku 2008 ztratila banka rekordních 7 miliard dolarů na chybných spekulacích s nemovitostmi. „Všeobecně se očekávalo, že společnosti Lehman Brothers se dostane podobné zacházení jako bance Bear Stearns. Ministerstvo financí ale usoudilo, že důsledky pádu této banky nebudou nijak drastické, a připustilo, aby šla ke dnu bez jakéhokoli záchranného pásu pro její obchodní partnery. Během pouhých několika dnů se ukázalo, jak zhoubný to byl omyl. Tento krok otřásl již nalomenou důvěrou na finančních trzích, ceny aktiv znovu rekordně poklesly a několik málo zbylých úvěrových kanálů vyschlo. Faktické znárodnění největší pojišťovny AIG o několik dnů později už paniku nezastavilo.“ 60 „Dnes se traduje mýtus, ţe krizi odstartoval pád Lehman Brothers. Faktem je, ţe ten byl jen jedním v řadě – byl jen nejviditelnějším. Jméno Lehman Brothers bylo totiţ ikonou. Pokud ale jde o kolaps, Bear Stearns je předběhl. Nicméně pád „tří bratrů“ odstartoval finanční krizi. Pád giganta, jako byli Lehman Brothers, totiţ vyvolal ohromnou nedůvěru v celosvětový finanční systém. Důvěra, na které jsou finance zaloţeny, se vypařila. Po Lehman Brothers rychle skončil 54
Autor neznámý. JP Morgan s pomocí FEDu koupí investiční banku Bear Stearns. Investujeme.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: 55 Tamtéţ. 56 ŠŤASTNÝ, J. Světová finanční krize 2008. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 57 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 66. 58 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 111. 59 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 68. 60 KRUGMAN, P.: Návrat ekonomické krize. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 2009, s. 157.
27
další velikán. Druhá největší americká bankovní skupina Bank of America se rozhodla koupit největší světovou makléřskou společnost Merrill Lynch & Co. Z pěti největších investičních bank zůstaly v USA uţ jen dvě, a to Goldman Sachs a Morgan Stanley. Navíc se šířily spekulace, ţe situaci neustojí ani ty a budou se muset spojit s komerčními bankami, které mají díky vkladům likviditu. Akciové trhy zaţívaly po celém světě enormní ztráty. A pak se začalo zdát, ţe jako domino nebudou padat jen investiční banky, ale i pojišťovny.“61 „Pojišťovna AIG dluţila majitelům CDS62 přes 13 mld. USD, ty však neměla. 17. září 2008 ji proto přebírá stát. O den později 18. září 2008 ţádá ředitel FEDu a ministr financí po kongresu 700 mld. USD na záchranu bank. Záchrana AIG vyšla daňové poplatníky na neuvěřitelných 150 mld. USD. Dne 4. října 2008 byl schválen záchranný balíček v hodnotě 700 mld. USD, ale strach z celosvětové finanční krize existoval dál.“63 „Centrální banky USA, Británie a Kanady následně opět podpořily globální finanční systém mimořádným přísunem nových peněz. Šlo o částku v celkové hodnotě přes 230 miliard dolarů. Většinu hotovosti dodal americký Federální rezervní systém. Přísun peněz na trhy měl zmírnit dopady úvěrové krize, která ohroţovala stabilitu finančních systému vyspělých zemí. Od prosince 2007 si banky jiţ takto půjčily přes 160 miliard dolarů.“ 64 „Kurz dolaru na tuto zprávu zareagoval silným růstem. Oţily i akciové trhy. Zpráva o řízené intervenci velkých centrálních bank byla chápána jako pozitivní. A existovaly pro to dobré důvody. Na finančních trzích panovala od začátku srpna 2007 těţká krize důvěry. Banky měly obavy i půjčovat si navzájem na mezibankovním trhu. Ve světovém tisku se jiţ řadu měsíců objevovaly termíny jak o „credit crunch“ nebo „credit squeeze“, coţ znamená omezení tvorby úvěrů kvůli obavám bank z moţného zhoršení úvěrové kvality dluţníků.“ 65 „Je všeobecně známé, ţe Bear Stearns vyšla daňové poplatníky na 40 miliard dolarů. Kaţdá další banka či pojišťovna pak uţ byla jen draţší. A nakonec celkový záchranný balík pro americkou ekonomiku, označovaný jako TARP, vyšel na 700 miliard dolarů.“ 66
61
PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 110-113. 62 Credit default swap – jedná se o swap úvěrového selhání, umoţňuje výměnu nesplaceného úvěru nebo pojištění proti nesplacení dluhopisu 63 ŠŤASTNÝ, J. Světová finanční krize 2008. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 64 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 56. 65 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 56. 66 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 113.
28
„Rok 2008 přinesl události, které nikdo nečekal. Na začátku roku ještě svět ţil v domnění, ţe finanční krize se týká jen relativně úzkého sektoru finančního trhu, který měl co do činění s neblaze proslulými americkými subprime mortgages. Na konci roku 2008 ovšem značná část světové veřejnosti byla přesvědčena, ţe globální hospodářství se řítí do záhuby, kapitalismus se řítí do záhuby, celá západní civilizace se řítí do záhuby. Pravda byla zřejmě někde uprostřed. Ať tak, či onak, v posledním čtvrtletí roku 2008 gradovala akutní fáze finanční krize, která smetla Wall Street, zbořila mýtus o stabilitě evropského finančního systému, zdrtila Rusko, způsobila těţké škody Číně a vyvolala první státní bankrot v západní Evropě v poválečném období – ano, šlo o Island.“ 67
2.3
Třetí dějství – rok 2009 a další finanční injekce „Economic medicine that was previously meted out by the cupful has recently been dispensed by the barrel. These once unthinkable dosages will almost certainly bring on unwelcome after-effects. Their precise nature is anyone's guess, though one likely consequence is an onslaught of inflation.“ Warren Buffett
„V roce 2009 se svět potýká s globální hospodářskou recesí. Prezident Obama a jeho tým ekonomů připravili projekt fiskálního stimulu, jehoţ celková hodnota pro období krize byla 775 miliard dolarů. Ale mezi ekonomy nepanoval všeobecný konsenzus, ţe tato finanční injekce pomůţe. Profesor John Cochrane z chicagské Booth School of Business řekl, ţe samotná myšlenka fiskálního stimulu byla v oblasti akademické ekonomie během posledních třiceti let zdiskreditována. „Učí se jen kvůli ilustraci svých chyb,“ tvrdil Cochrane. Ekonom Thomas Sargent z New York University souhlasil: „Kalkulace ve prospěch fiskálního stimulu, které jsem viděl, jsou jen triviální kupecké počty ignorující všechno, co jsme se za posledních šedesát let naučili v oblasti makroekonomického výzkumu.“ Alan Auerbach z univerzity v Berkeley uvedl, ţe prozkoumal všechny nástroje fiskální politiky pouţité během posledních půlstoletí s výsledkem, ţe nelze přesvědčivě tvrdit, ţe tyto nástroje poskytly významný příspěvek k ekonomické stabilizaci, pokud vůbec fungovaly správným směrem. Laureát Nobelovy pamětní ceny za ekonomii Gary Becker tvrdil, ţe jakékoli přínosy budou v nejlepším případě skromné. Jiný laureát, Robert Lucas z Chicagské univerzity, byl skeptický i vůči efektu Bushových daňových škrtů: „Je zavádějící je inzerovat jako prostředek proti recesi.“68 67
KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 79. 68 KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 80-81.
29
„Aby vláda mohla financovat výdaje na infrastrukturu nebo daňové škrty, musí si vypůjčit peníze. Tyto prostředky jsou tudíž odčerpány ze soukromých investic nebo spotřeby. V této situaci mají firmy i jednotlivci v americké ekonomice potíže s přístupem k úvěrům, což je hlavní důvod recese. Ale když si vlády budou půjčovat více, nastane klasický efekt vytěsňování soukromého dluhu veřejným dluhem.“69 Nicméně nedodání likvidity do finančního sektoru mohlo velmi váţně ohrozit fungování ekonomiky. Krize se neomezovala. V podobě toxických aktiv se rozšířila dál po téměř celé planetě. Přišla do Evropy i Kanady. „Dopadla na země všech kontinentů, včetně Brazílie, Ruska, Indie a Číny. V některých případech způsobila rozšíření této pohromy globální provázanost: krize bublala prostřednictvím různých kanálů a přenášela nákazu na jinak zdravá odvětví ekonomiky dalších zemí. Ale metafora nákazy, která se tak často pouţívá, krizi úplně nevysvětluje. Nešlo pouze o šíření choroby z nemocné supervelmoci na jinak zdravé země. Kdyţ udeřila krize, projevila se zranitelnost jiných států, které dlouhodobě udrţovaly politiku podporující vznik bublin na domácí scéně. To, co zpočátku vypadalo jako výlučně americké onemocnění, bylo vlastně mnohem rozšířenější, neţ si chtěl kdokoli přiznat.“70 A co se Spojenými státy dál? „Princip trţního hospodářství dokáţe vytáhnout z recese poměrně rychle. Firmy i jednotlivci nadělali spoustu špatných dluhů; ty nyní postupně mizejí z účetních knih (buď prostřednictvím instituce propadnutí zástavy bance nebo jiného právního vyrovnání) a banky se je nesnaţí automaticky nahrazovat novými. Nadějný návrat k normálním ekonomickým podmínkám a prosperitě ale záleţí na řadě politických rozhodnutí.“71 V roce 2008 začal FED politiku kvantitativního uvolňování72. Tedy za účelem stimulace růstu hospodářství dal do oběhu velkou likviditu, a to prostřednictvím skoupení dluhopisů
69
KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 81. 70 ROUBINI, N., MIHM, S. Krizová ekonomie. Budoucnost finančnictví v kostce. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 105. 71 WOODS, T. E. jr. Krach. Příčiny krize a nápravná opatření, která ji jen zhoršují. Praha: Dokořán, 2010, s. 170. 72 „Kvantitativní uvolňování je specifická forma měnové politiky, kterou po vzoru Japonska v době finanční a hospodářské krize vyuţívají zejména Fed, Bank of England a Evropská centrální banka. Centrální banky reagují na výrazný růst poptávky po likviditě (rezervách) ze strany obchodních bank a ostatních subjektů na finančním trhu. Jde o měnovou politiku, která pracuje za situace, kdy úrokové sazby centrální banky se blíţí k nule. Řeší strukturální nelikviditu v bankovním sektoru, kdy se při zamrznutí mezibankovního trhu odhaluje problém, ţe řada bank se příliš spoléhala na zdroje získané na mezibankovním trhu. Politika kvantitativního uvolňování se primárně snaţí zabránit přeměně nelikvidity na technickou insolvenci, neboť nelikvidita vede k propadu cen aktiv na finančních trzích. Centrální banky mohou „skrytě“ sledovat i vylepšení ukazatelů solventnosti komerčních bank, pokud od nich nakupují či berou do zástavy nízko bonitní cenné papíry a poskytují jim vysoko bonitní likviditu, která je závazkem centrální banky.“ MANDEL, M. TOMŠÍK, V. Otazníky nad měnovou politikou kvantitativního uvolňování ECB. ČNB. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
30
různých emitentů. První vlna (QE1, skončila v březnu roku 2010) přinesla do ekonomiky 1,75 bilionu dolarů a druhá (QE2, začala v listopadu stejného roku) kolem 600 miliard.73 Třetí vlna začala v září 2012 a zatím nemá stanovenou dobu trvání74. „Názory ekonomů na QE2 jsou většinou velmi kritické. Britský list The Daily Telegraph cituje názor Toby Nangleho z Baring Asset Management, podle něhoţ jde o jednu z největších politických chyb Fedu. Bill Gross z investiční společnosti Pimco (největší správce dluhopisových fondů na světě) dokonce pouţívá termín „největší hra typu letadlo v historii“. Warren Buffett dodává, ţe kupovat dluhopisy v této fázi je velký omyl. Marc Faber nadepsal svůj komentář k tématu „Finanční Titanic“.“75 Kvantitativní uvolňování způsobilo oslabení měny76. Nicméně ekonomika pomalu začíná růst. Míra nezaměstnanosti je nyní (5. 4. 2013) 7,6%, coţ je čtyřleté minimum.77 „V roce 2012 se zvýšil počet zahájených nových staveb o 9.3%, jedná se o 685 tis. nových jednotek, coţ představuje nejvyšší hodnotu za posledních 19 měsíců. Zdá se, ţe propad dosahuje svého dna a ţe ceny nemovitostí začínají pomalu růst, i kdyţ se stále pohybují na historicky velmi nízkých úrovních. Průmyslová výroba USA vzrostla za období srpen 2011 aţ srpen 2012 o 2,8%.“78 Co se týče porovnání EU a USA, tak „Evropa je ve srovnání s USA na srovnatelné hladině veřejného dluhu, ale je mnohem více zadluţena u bank: o 165% více neţ Spojené státy.“ 79 Zatímco USA jiţ překonaly svoji finanční krizi, Evropa z ní zatím nemůţe vybřednout. „Amerika bude ještě dlouho největší ekonomikou světa, ale její měna je oslabená. Příčinou je předávkování dluhy: 14 bilionů dolarů připadá jen na americký stát, k tomu je třeba přičíst ještě závazky sociálních pokladen, podniků a soukromníků, a ty podle konzervativních výpočtů obnášejí dalších 50 bilionů dolarů. Dluhy USA se celkem vyšplhaly na čtyřnásobek hospodářské
73
Více viz: FERREIRA, CH. QE1, QE2, QE3, QE4……..Terminate? Economic Reason. [online] [cit 2013-0220]. URL: 74 Více viz: HARDVING, R. Dudley gives first hints of slowing QE3. Financial Times. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 75 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 274. 76 Více viz: TOMČIAK, B. Dopad QE1, QE2 na trhy a príprava na QE3. Colosseum Finacial Markets. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 77 Více viz: Autor neznámý. Ekonomika USA v březnu vytvořila nejméně míst za devět měsíců. Finance.cz [online]. [cit 2013-02-20]. URL: 78 Autor neznámý. Spojené státy americké: Ekonomická charakteristika země. Zastupitelský úřad Washington (Spojené státy americké). Business Info. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 79 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 298.
31
síly této velmoci. Chorobná závislost Ameriky na úvěrech způsobuje, ţe dolar je rok od roku churavější, slabší a sešlejší.“80 „Měny umírají pomalu. Jen zřídka nás opouštějí v jednom jediném dramatickém okamţiku se smrtelným hyperinflačním výkřikem, jak se v roce 1923 přihodilo do té doby pyšné marce Německé říše. Dnes bojuje o přeţití americký dolar. Jeho odchod probíhá téměř nepozorovaně. Dolar jako tvrdá měna, po celé generace symbol vlivu a blahobytu, se poroučí zadními vrátky historie.“81 „Ostatní měny trpí rovněţ předluţením svých vlád a nadměrnými dluhy. ´Řecké drama´, nebezpečí bankrotu v Egejském moři, připomíná Evropanům, ţe i euro je zranitelné.“ 82 Otázkou tedy zůstává, co měla americká centrální banka proti krizi dělat. Moţná „nic. A to již v roce 2001. Američané by se tehdy chvíli báli terorismu, trochu míň by utráceli, a pak by na to zase zapomněli, protože nic není kratší než lidská paměť. Krize by přišla, ale mnohem mělčí, a za chvíli by zase byla pryč.“83
80
ECKERT, D. Světová válka měn. Euro, zlato nebo jüan – která z měn se stane nástupcem dolaru? Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 9. 81 ECKERT, D. Světová válka měn. Euro, zlato nebo jüan – která z měn se stane nástupcem dolaru? Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 9. 82 Tamtéţ. 83 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 108
32
3
SOUČASNÁ KRIZE EUROZÓNY “The current crisis facing the Euro is the biggest test Europe has faced for decades. If the Euro fails, then Europe fails. The Euro is in danger. If we do not deal with this danger, then the consequences for us in Europe are incalculable.” Angela Merkelová
3.1
Historický exkurz do let 2009 – 2011 a příchod krize
“I regard the huge buy-up of bonds of individual states by the ECB as legally and politically questionable. Article 123 of the Treaty on the EU workings prohibits the ECB from directly purchasing debt instruments, in order to safeguard the central bank’s independence.” Christian Wulff84
Dluhy byly módní ikonou i v Evropě. „V roce 2005 začala Evropská centrální banka postupně zvyšovat krátkodobé úrokové sazby a někteří klienti začínali mít problémy se splácením svých hypoték.“85 „Nicméně kdyţ na přelomu let 2006 a 2007 podlehly Spojené státy nemoci rizikového trhu, mělo se za to, ţe se zbytek světa od finančně churavějící supervelmoci „odpojí“. Podle této myšlenky, se kterou jako první přišli analytici banky Goldman Sachs a která pak byla všeobecně přijata, se rozvíjející ekonomiky Brazílie, Ruska, Indie a Číny měly spolehnout na domácí poptávku a přečkat krizi způsobenou kolapsem rizikového trhu bez úhony.“86 „Mnozí věřili, ţe krize neměla postihnout Evropu. Podle obecného mínění se le capitalisme sauvage (divoký kapitalismus), jak jej pohrdavě označuje francouzština, praktikoval pouze ve Spojených státech a jen ty ponesou následky. V září 2008 německý ministr financí Peer Steinbrück prohlásil: „Finanční krize je především americký problém,“ a dodal „ostatní ministři financí zemí G7 kontinentální Evropy tento názor sdíleli. Načeţ se o pár dnů později evropský bankovní systém v mnoha zemích téměř zhroutil. Německo bylo nuceno přispěchat na záchranu bankovního gigantu Hypo Real Estate a Steinbrück připustil, ţe Evropa „zírá do propasti“. Brzy následovaly finanční injekce evropským megabankám a Irsko vydalo paušální záruku svým šesti největším věřitelům. 84 85
německý prezident
KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 18 86 ROUBINI, N., MIHM, S. Krizová ekonomie. Budoucnost finančnictví v kostce. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 105.
33
Připojily se další evropské země, včetně Británie, která nakonec znárodnila velkou část svého bankovního systému. Do října roku 2008 mnoho evropských zemí, stejně jako Kanada, zašly tak daleko, ţe se zaručily nejen za vklady, ale i dluhy bank.“87 Přestoţe se v roce 2007 tvrdilo, ţe inflace v EU byla nízká, otázkou zůstává způsob výpočtu inflace. „Evropská centrální banka řídí inflaci podle cenového indexu, který nezahrnuje inflaci cen nemovitostí. Nezahrnuje totiţ inflaci cen úvěrů.“88 „Kdyţ má moderní centrální bankéř na vybranou mezi dodrţováním inflačního cíle a prevencí systémové bankovní krize, neřeší inflaci a jde zachraňovat banky. Hrozba bankovní krize v rámci eurozóny během posledního čtvrtletí 2007 znamenala, ţe Evropská centrální banka napumpovalala do systému několik stovek miliard eur likvidity v podobě převáţně krátkodobých úvěrů. Během října 2007 vzrostl objem krátkodobých úvěrů finančním společnostem o 46,4% meziročně. Stav celkového objemu úvěrů poskytnutých centrálními bankami v rámci eurozóny (Eurosystémem) komerčním bankám v prosinci 2007 meziročně vzrostl o šokujících 50,0%.“89 „Dluhová krize v eurozóně se postupně šíří od roku 2009. Její příčinou je vysoký veřejný dluh části eurozóny. Zadlužení bylo u některých zemí způsobeno nezodpovědnou fiskální politikou (především Řecko), ovšem do problémů se vlivem rozdílů ve výkonnosti a konkurenceschopností ekonomik a ve fázích hospodářského cyklu mezi jednotlivými státy eurozóny dostaly i řádně hospodařící státy, které byly nízkými úroky ECB nahnány do pasti realitního boomu (Irsko a Španělsko).“90 „Prvním členským státem eurozóny zasaţeným dluhovou krizí bylo Řecko. To se v dubnu 2010 zároveň stalo první zemí eurozóny, která musela poţádat o financování ze zdrojů Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. V listopadu 2010 jej následovalo Irsko a v dubnu 2011 Portugalsko. Problémy těchto zemí se projevily především na dluhopisovém trhu. Řecké a portugalské dluhopisy se dokonce propadly z kategorie investičního stupně do stupně spekulativního. Důvěra v jejich státní dluhopisy nepřetrţitě klesá − portugalské výnosy z desetiletých dluhopisů na začátku července 2011 vystoupaly aţ nad 13% hranici. Řecku hrozila restrukturalizace dluhu, coţ by de facto znamenalo státní bankrot země. Dluhy a nedůvěra trhů ohroţuje další země − extrémně zadluţené jsou také Španělsko, Itálie a Belgie.“ 91 „V květnu 2010 se státy eurozóny, Evropská komise a Mezinárodní měnový fond dohodly na vzniku Evropského nástroje finanční stability (EFSF, tzv. záchranného fondu eurozóny). 87
Tamtéţ. KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 19. 89 Tamtéţ, s. 60 90 Autor neznámý. Historie evropské dluhové krize. Value Investing [online] [cit 2013-02-20]. URL: 91 Tamtéţ. 88
34
EFSF dostal podobu akciové společnosti se sídlem v Lucemburku, která jménem celé eurozóny smí půjčovat úvěry a poskytovat záruky vládám, jeţ se nedostanou k penězům na otevřených trzích. Na tyto půjčky se vztahuje speciální rating, který má zabránit, aby se sanace příliš neprodraţila.“ 92 Začátkem roku 2010 se také masově rozšířilo uţívání potupné zkratky PIGS/PIIGS. Jedná o iniciály čtyř zemí: Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko, někdy doplňováno téţ Itálií. Ironií je zejména skutečnost, ţe státy typu Irsko a Španělsko byly donedávna dávány za příklad jiným zemím. „V březnu 2011 bylo na Summitu EU definitivně schváleno vytvoření instituce Evropský stabilizační mechanismus, jeţ má v letech 2013-2017 nahradit EFSF. Dále byl 23 členskými státy EU (s výjimkou Velké Británie, Švédska, ČR a Maďarska) schválen Pakt pro euro plus, který definuje mantinely fiskální politiky členských zemí (nařizuje zakotvit v ústavě vyrovnané hospodaření veřejných financí, nařizuje zvedat důchodový věk, umoţňuje ovlivňovat mzdy, stanovuje jednotný základ firemní daně).“ 93 „Na začátku srpna 2011 v rámci intervence na záchranu eurozóny ECB nakupovala dluhopisy zadlužených zemí − nejprve portugalské a irské a 8. srpna i italské a španělské, aby snížila jejich výnosy, které se kvůli obavám o tamní veřejné finance dostaly na nové rekordy, což přispělo ke zhoršení dluhové krize v eurozóně.“94 „Tempo růstu objemu peněz v eurozóně se zhruba od počátku roku 2005 výrazně zrychlilo. ECB se snažila povzbudit ekonomiku eurozóny. Ekonomika mnoha členských zemí eurozóny se přehřála. V listopadu 2008 kolovalo v Evropě o 935 miliard euro více, než by kolovalo, pokud množství peněz v ekonomice rostlo dosavadním tempem. Tyto nadbytečné peníze až do onoho měsíce poskytovaly „doping“ evropské ekonomice. Každý doping však funguje jen po omezenou dobu působnosti. Navýšení měnové zásoby způsobilo, že v určitých zemích rychle rostly mzdy a náklady. Tyto země jsou nyní nekonkurenceschopné. Řecko by například bylo v krizi, i kdyby jeho veřejné finance byly vzorně spravované. Řecký obchodní deficit ve výši 9,4% HDP je signálem fatální ztráty konkurenceschopnosti. Pro Portugalsko platí něco podobného.“ 95 V prosinci 2011 dostal od Ruska záchranný úvěr ve výši 2,5 miliard eur Kypr.96
92
Tamtéţ. Autor neznámý. Historie evropské dluhové krize. Valueinvesting.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: 94 Tamtéţ. 95 KOHOUT, P. Nová abeceda financí. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 24-25. 96 Více viz: Autor neznámý. Kypr dostane od Ruska 2,5 miliardy eur. czech.ruvr.ru [online] [cit 2013-04-20]. URL: 93
35
3.2
Rok 2012, fiskální pakt, návrh bankovní unie a odkup dluhopisů „A budget tells us what we can't afford, but it doesn't keep us from buying it.“ William Feather
Summit Evropské unie v Bruselu dne 2. března 2012 vyústil v dohodu 25 z 27 členských států, které podepsaly smlouvu o rozpočtové odpovědnosti – tolik diskutovaný fiskální pakt. Nečleny této smlouvy jsou pouze Česká republika a Spojené království, přičemţ v případě naší země jsou velké tlaky na podepsání této dohody. Existuje řada názorů na tuto dohodu. „Návrh paktu počítá s tím, že by státy do svého právního řádu, nejlépe přímo do ústavy, měly zakotvit pravidlo, že by jejich strukturální rozpočet měl být v podstatě vyrovnaný nebo v přebytku. Povolený bude u strukturálního rozpočtu deficit do výše 0,5 HDP dané země. Na to, zda země "zlaté" pravidlo ukotvily v domácím právu, či ne, bude dohlížet Soudní dvůr EU. Provinilé zemi by mohl udělit pokutu do výše 0,1 procenta HDP.“97„Účelem tohoto „fiskálního paktu“ je vynutit „rozpočtovou disciplínu“, aby současnou euro-krizi bylo možno omezit a v budoucnu tak krize i odvrátit. Krátkodobě to znamená udělení další moci Evropské centrální bance (ECB) k rozšíření svých rezerv tak, aby mohly pokračovat výkupy hroutících se zemí podrobených vynuceným pravidlům. V delším výhledu tento pakt uvádí do provozu nástroj k vynucení mechanismu evropské stability.“ 98 Dohoda o rozpočtové odpovědnosti má svá úskalí. Je však otázkou, zdali vůbec je reálné mít jednotnou měnu bez jednotné fiskální politiky. Události posledních let nám ukazují, ţe ne. Kromě podpisu fiskální smlouvy se na konci měsíce března 2012 ještě stihla dohoda o navýšení Evropského stabilizačního mechanismus (do ESM časem transformovaly určité části EFSF), a to z původních 500 miliard eur, které ještě nebyly plně splaceny, aţ na 700 miliard. Tyto finance mají slouţit jako „záchranná síť“ pro země eurozóny s vysokými dluhy.99 Dne 19. května 2012 se konal summit zemí G8, který řešil současné globální problémy, a to zejména sniţování zadluţení a stabilizaci ekonomiky.100
97
VEJVODOVÁ, A. Rozpočtový pakt: Nutnost, nebo nebezpečná bomba? Česká televize. [online] [cit 2013-0220]. URL: 98 Autor neznámý. Evropský fiskální pakt: čili finanční diktatura. AC24. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 99 Více viz: Autor neznámý. Ve fondu eurozóny pro zadlužené země bude až 700 miliard eur. Rozhlas [online] [cit 2013-04-20]. URL: 100 Více viz: Autor neznámý. Evropská unie na summitu G8 v Camp Davidu 18. a 19. května 2012: „Jednáme společně“. Evropská komise [online] [cit 2013-04-20]. URL:
36
Během summitu činil Barack Obama a David Cameron neúspěšný nátlak na německou kancléřku Angelu Merkelovou, aby povolila opatření, která by zahrnovala volnější měnovou politiku ECB, která by umoţnila kvantitativní uvolňování peněz po vzoru Fedu nebo Bank of England.101 Summit řešil téţ problémy Řecka a nutnost jeho setrvání v eurozóně.102 Další summit se konal hned na konci června. Evropští lídři jednali o vytvoření jednotného dohledového orgánu pro banky eurozóny.“103 Na tyto informace reagovaly burzy silným vzestupem, italská vzrostla dokonce o 6,5%. Proti bankovní unii se postavilo Česko. Podle premiéra vlády Petra Nečase by "myšlenky typu bankovní unie mohly mít velmi negativní vliv na českou ekonomiku. Aţ 95% bankovního trhu v ČR obsadily pobočky zahraničních bank. Vnímám velmi negativně představu, ţe by se oslabila role národního regulátora a například došlo k nemoţnosti zabránit odtoku likvidity z českých dcer do jejich zahraničních matek.“104 O krok blíţe vzniku bankovní unie se členské státy ocitly dne 14. prosince 2012, kdy se prezidenti a předsedové vlád dohodli na jejím vzniku. „Jejím prostřednictvím bude Evropská centrální banka moţná jiţ od ledna 2014 přímo dohlíţet na banky eurozóny. Jednotný mechanismus dohledu je určen především pro země eurozóny, ale otevřen zůstává i pro ostatní členské státy. Jako další přijde na řadu dohoda o pravidlech pro bankovní kapitál a o harmonizaci vnitrostátní strategie řešící problémy bank a pojištění vkladů. Příslušné návrhy Komise předloţí v příštím roce. Na zasedání, které proběhlo 13. a 14. prosince 2012, byl k diskusi dále předloţen plán na těsnější Unii. Příslušná jednání byla zahájena v listopadu. Jde o strategii úplné hospodářské, měnové, rozpočtové a politické integrace. Uţší koordinace by měla zajistit, ţe řešení hospodářských problémů v EU bude napříště jednotné a účinnější. Podle plánu by EU měla v následujících 18 měsících provést reformy, jeţ se týkají zlepšení správy ekonomických a rozpočtových záleţitostí a které jiţ byly schváleny nebo se připravují. Dále by se měli lídři zemí dohodnout na podobě opatření přijímaných v případech, kdy se banky dostanou do finanční tísně.“105
101
Více viz: WINTOUR, P. Germany isolated over euro crisis plan at G8 meeting in Camp David. The Gurdian [online] [cit 2013-04-20]. URL: 102 Více viz: MONAGHAN, A. G8 Summit: World leaders push for Greece to stay in the eurozone. The Telegraph. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 103 Více viz: VOLF, T. Evropské burzy po bruselském summitu vystřelily vzhůru. Italská přidává 6,5 procenta. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-03-10]. URL: 104 MIKULKA, M. Politici na summitu schválili více peněz na investice, ke klíčovým bodům se ještě nedostali Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 105 Autor neznámý. EU o krok blíže vzniku bankovní unie. Evropská komise. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
37
K razantním kritikům tohoto projektu se zařadil tehdejší prezident ČR Václav Klaus. „V uplynulých měsících se v Evropské unii velmi riskantně a velmi nezodpovědně jedná o vytvoření dalšího zcela zbytečného EU projektu – bankovní unie. Ta chce usilovat o čtyři velmi problematické věci: o jednotný evropský bankovní dohled, o společný evropský systém pojištění vkladů, o společný evropský systém pro restrukturalizaci bankovního sektoru a o společná pravidla fungování bank. (…) Projekt bankovní unie lze vnímat jako pokus o vytvoření doplňku měnové unie a další krok na cestě k dotvoření unie fiskální. Vnitřní nesourodnost eurozóny se bohužel žádnou umělou unifikací odstranit nedá. Teď vážně hrozí, že budou z našeho fondu pojištění vkladů zachraňovány zahraniční banky. Představa, že Frankfurt bude v dohledné době schopen přebrat zodpovědnost za více než šest tisíc finančních institucí v EU, není reálná. Bankovní unie je nebezpečný hazard.“106 Dále se unie na summitu „dohodla, že na podporu růstu a zaměstnanosti (Paktu pro růst a zaměstnanost – tedy agenda EU pro růst a zaměstnanost, na níţ se členské státy dohodly v červnu roku 2012107) přispěje částkou 120 miliard eur. Celkem 55 miliard bude přesměrováno ze strukturálních fondů. O deset miliard bude navýšen základní kapitál Evropské investiční banky (EIB).“108 Pátou zemí eurozóny, která kvůli krizi poţádala o finanční pomoc, se stal v polovině roku 2012 Kypr, jehoţ rating se propadl na úroveň spekulativního pásma (tzv. junk). V roce 2012 jeho dluh k HDP dosáhl 84%. „Před Kyprem o finanční pomoc poţádaly čtyři země platící eurem Řecko, Irsko, Portugalsko a pro své banky Španělsko. Kyperská vláda tvrdí, ţe na zemi hluboce dopadla krize v sousedním Řecku. Kyperské banky mají rozsáhlé úvěry v padající řecké ekonomice a v řeckých státních dluhopisech, jejichţ hodnotu musely z většiny odepsat.“ 109 „Celkový objem záchranného balíčku pro Kypr by měl být 10 miliard euro. Do záchrany se mají oproti očekávání také zapojit majitelé kyperských dluhopisů. Také se předpokládá větší úloha Ruska v záchraně.“110 V září 2012 se ozvala německá konzervativní média, která „obvinila prezidenta Evropské centrální banky (ECB) Maria Draghiho, ţe zadluţeným členským zemím eurozóny vypisuje bianco šeky. Tím podle nich natolik riskuje, ţe ohroţuje stabilitu celé eurozóny a nakonec by ji mohl zruinovat. Německo jako jediná země eurozóny nepodpořilo plán ECB zahájit nový program nákupu státních dluhopisů nejzadluţenějších zemí. (…) 106
KLAUS, V. Předmluva prezidenta ke sborníku CEPu „Bankovní unie – Morální hazard evropských rozměrů? Klaus.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: 107 Více viz: Autor neznámý. Říjnový summit hodnotí pokrok v provádění Paktu pro růst a zaměstnanost. Evropská rada. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 108 Autor neznámý. EU vyhlásila na summitu boj dluhové krizi. Centrum.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: 109 MIKULKA, M. Kypr je pátou zemí eurozóny, která kvůli krizi žádá o finanční pomoc. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 110 JEDLIČKA, V. Zítra budou zástupci eurozóny na summitu diskutovat záchranu Kypru. Colosseum Financial Markets. [online] [cit 2013-04-20]. URL:
38
Draghi po zasedání rady ECB vysvětloval podrobnosti k chystanému plánu pomoci zadluţeným zemím sníţit náklady na obsluhu dluhu. V rámci plánu by měla ECB nakupovat pouze dluhopisy se splatností od jednoho roku do tří let, potenciálně v neomezeném objemu. Novinkou proti předchozímu programu ale je, ţe s tím novým budou spojeny přísné podmínky, které budou muset zadluţené země splňovat. (…) Handelsblatt dále napsal, ţe zachránci eura trpí 'deficitem demokracie'. List Frankfurter Allgemeine Zeitung zase zdůraznil, ţe ECB rozmazala hranice mezi měnovou a fiskální politikou.“111 Německý spolkový ústavní soud téţ řešil stíţnost, zda ESM není v rozporu se Základním zákonem (Grundgesetz, německá ústava). Stíţnost byla zamítnuta. Za zmínku k loňskému roku stojí téţ výrok samotného šéfa Evropské komise, José Manuela Durãoa Barrosa. Ten v září „uvedl, že „EU potřebuje nový směr, nové myšlení“. Z EU se dle něj musí stát federace, což bude vyžadovat změnu smluv o EU. Rozvoj EU a její integrace by podle Barrosa neměl být určován podle nejpomalejších členů, tedy například Velké Británie, která je dlouhodobě proti integraci EU. Mezi návrhy Barrosa patří i vytvoření vlastních branných sil EU. Barroso taky chce, aby Evropská centrální banka převzala dohled nad všemi bankami v eurozóně, a udělala tak první významný krok směrem k bankovní unii.“112 Je pravda, ţe dlouhodobé dění v Evropské unii ke vzniku federace směřuje. Ostatně i jednotná měna byla odedávna federativním symbolem.
3.3
Rok 2013, rekordní nezaměstnanost a krize Kypru
V eurozóně se stále něco děje. Hned začátkem tohoto roku dosáhla nezaměstnanost v eurozóně 11,8%. „Bez práce je čtvrtina mladých lidí do 25 let, ve Španělsku a Řecku dokonce víc než polovina mladých. (…) Je to nejvyšší nezaměstnanost od roku 1995, kdy se tato data sbírají.“113 Nezaměstnanost Španělska i Řecka dosahuje nyní kolem 26%. V dubnu potom míra nezaměstnanosti eurozóny dosáhla dokonce 12%114, čímţ byl prolomen historický rekord. A stále roste dál. Evropská centrální banka stále zhoršuje své prognózy ekonomického vývoje eurozóny115.
111
Autor neznámý. ECB ordinuje pomoc bez konce, zlobí se německý tisk. Centrum.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: 112 VOLF, T. Německé "ano" pomáhá Itálii a Španělsku, výnosy jejich dluhopisů klesly. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 113 Autor neznámý. Nezaměstnanost v eurozóně láme rekordy. V celé EU je bez práce 26 milionů lidí. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 114 Více viz: Autor neznámý. Nezaměstnanost v eurozóně zůstává rekordní. Euroskop.cz [online] [cit 2013-0420]. URL: 115 Více viz: Autor neznámý. ECB prudce zhoršila odhad vývoje HDP eurozóny. Euroskop.cz [online] [cit 201304-20]. URL:
39
„Podle Evropské komise začne hospodářství růst nejdříve v roce 2014, původně ale předpokládala, ţe jiţ letošní rok bude rokem konce recese. Ze změny své předpovědi viní nedostatek bankovních půjček a vysokou nezaměstnanost. Růst eurozóny v roce 2014 se očekává kolem 1,4%, inflaci v letošním roce Komise odhaduje ve výši 1,8%. Celkový výhled Komise je pesimističtější neţ názor Mezinárodního měnového fondu, který letošní pokles hospodářství odhaduje na 0,2%.“116 Do popředí zájmu médií se v současné době dostává dluhová krize na Kypru. Dne 15. března 2013 mu byl schválen záchranný balíček ve výši 10 miliard eur. Celá krize se podepisuje i na ceně evropské měny. Ta oslabovala, nicméně vlivem celosvětové krize oslabovaly i ostatní měny. Následující graf ukazuje vztah mezi americkým dolarem a eurem (USD per EUR, tedy kolik dolaru je moţné pořídit za jedno euro).
Graf č. 1 – USD per EUR
zdroj: Bloomberg
a Autor neznámý. Hlavní ekonom ECB: Ekonomika EU dále klesá. Euroskop.cz [online] [cit 2013-04-20]. URL: 116 EMMOTT, R. Euro zone economy to shrink again in 2013, EU says. Reuters. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
40
4
AKTUÁLNÍ MĚNOVÉ PROBLÉMY ČLENSKÝCH STÁTŮ EUROZÓNY “We must consider whether it would not be better for the currency union and for Greece itself to go for debt restructuring and an exit from the Eurozone.” Hermann Otto zu Solms-Hohensolms-Lich117
„Jakmile se etablovala zkratka PIGS, bylo jasné, že probíhá evropská měnová a finanční krize. Přesně řečeno krize eura. Ještě přesněji šlo o krizi eurozóny a kdybychom měli být opravdoví puntičkáři, řekli bychom, že jde o krizi zemí, které přijaly euro, aniž by na to po hospodářské stránce měly. Což jsou kromě Německa, Nizozemí, Finska a Lucemburska téměř všechny.“ 118 „Současná hospodářská situace Řecka, Španělska, Portugalska či Irska není pro ekonomy překvapením a pouze demonstruje dlouhodobý a obecnější problém ekonomické nesourodosti eurozóny. V analýzách nesourodosti eurozóny se však ekonomové často zaměřují pouze na nesourodost cyklickou. Ta je způsobena tím, ţe členské země měnové unie jsou v daný okamţik v odlišné fázi hospodářského cyklu, nebo je případně způsobená tím, ţe hospodářský cyklus se v nich projevuje s různou intenzitou. Mimoto však existuje ještě jiný druh nesourodosti a ten se ani tak netýká hospodářských cyklů a jejich reakcí na šoky, ale týká se odlišných rovnováţných stavů jednotlivých zemí eurozóny. Země měnové unie se totiţ od sebe liší svým potenciálním HDP, cenovou hladinou, kapitálovou zásobou na pracovníka, mírou úspor, mírou zisku a mnoha dalšími fundamentálními ukazateli.“119 Země eurozóny mají téţ rozdílné míry inflace a odlišné reálné úrokové míry i různou míru zadluţení. Co se týče fiskální politiky eurozóny, je nutno podotknout, „ţe čím větší je ekonomická heterogenita, tím větší je tendence k fiskálnímu přerozdělování mezi zeměmi, k silnějšímu a většímu společnému evropskému rozpočtu, který by suploval a zahlazoval některé z důsledků ekonomické nesourodosti. Lze ukázat, ţe v oblasti rovnováhy veřejných financí je role jednotné měny značná. Dokonce je větší, neţ se původně připouštělo a neţ většina občanů dnešní měnové unie očekávala.“120
117
místopředseda Bundestagu KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 217. 119 TOMŠÍK, V. Současný stav eurozóny není překvapením in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 107. 120 Tamtéţ, s. 108. 118
41
„Přestoţe externí efekty monopolní produkce peněţ a bankovnictví regulovaného centrální bankou jsou v západním světě běţné, vznik eura přinesl s sebou třetí a jedinečnou úroveň externích efektů. Z institucionálního nastavení eurosystému v rámci EMU vyplývá, ţe všechny země mohou vyuţívat ECB k financování svých deficitů.“121 „Hrubý domácí produkt Portugalska vzrostl mezi lety 2002 aţ 2007 jen o 6%, přičemţ hrubý domácí produkt Španělska rostl o 22% (bublina na trhu s nemovitostmi), Irska o 37% (bublina v bankovnictví) a Řecka o 27% (naddimenzovaný veřejný sektor). Míra nezaměstnanosti v Portugalsku vzrostla ze 4% na 8%, zatímco ve Španělsku, Irsku anebo Řecku nezaměstnanost nevzrostla, nebo dokonce klesla. Portugalské daňové příjmy vzrostly o 35%, ale v Řecku o 50% a ve Španělsku a Irsku dokonce o 70%. Zatímco země jako Německo spustily strukturální reformy, sníţily veřejné sociální výdaje, sníţily reálné mzdy, Portugalsko pouţilo laciné úvěry na oddálení reforem svého produkčního modelu“122 „První dvě fáze evropské krize – bankovní krize, která vznikla nadměrným zadlužením
veřejného a soukromého sektoru, následovaná výrazným poklesem důvěry ve vlády zemí eurozóny – byly již správně identifikovány a eurozóna se je snaží částečně řešit. Hrozbou však zůstává třetí, dlouhodobá a pravděpodobně nejnebezpečnější fáze – prohlubování strukturální nerovnováhy mezi severem a jihem eurozóny.“123
4.1
Řecko
„První velkou zkoušku odolnosti eura snad ani nemohla zažehnout jiná země než právě Řecko.“124 Zajímavý je uţ jenom vstup Řecka do eurozóny. V té době totiţ údajně nesplňovala země maastrichtská kritéria. V roce 2011 údajně bývalý německý kancléř Gerhard Schröder na otázku, proč si evropské instituce – včetně ECB – na Řecko důkladněji neposvítily, odpověděl: „Řekové nás nejspíš podfoukli, všichni jsme však byli odkázáni na data od Evropské komise. Nemohl jsem řeckému premiérovi jen tak říct: „Vy nás podvádíte“.125 V Evropské unii zkrátka vládne diplomacie. Zpochybňovat materiály dodané členskými státy se nesluší. „Po přijetí eura se Řecku dlouho dařilo. Hospodářský růst kolísal v rozmezí 3,8 aţ 4,9% v letech 2001-2007. Nezaměstnanost klesala. Ekonomika řadu let vzkvétala a najednou stojí na pokraji úpadku. 121
BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 98. BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 140-141. 123 NAVRÁTIL, D. Čeká nás třetí fáze euro-krize? Pět cest k jejímu vyřešení. In Investiční magazín č. 10/2012, s. 8. 124 MARSH, D. Euro. Boj o osud nové globální měny. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, s. 307. 125 Tamtéţ. 122
42
Byla totiţ dlouho poháněna masivní úvěrovou expanzí, která následovala po přijetí eura. Objem úvěrů se nafukoval tempem málokdy pomalejším neţ 15% ročně. A pak bublina splaskla.“ 126 „Když vstupovalo Řecko do EMU, zkombinovaly se tři faktory, které následně vedly k nadměrným deficitům. Za prvé, řecký směnný kurz byl stanovený na velmi vysokou úroveň. Při tomto kurzu a výšce tehdejších mezd se mnoho pracujících v porovnání s lépe placenými pracovníky ze severních zemích stali nekonkurenceschopnými. Za druhé vstupem do EMU si řecká vláda zabezpečila implicitní garanci záchrany Evropskou centrální bankou a ostatními členy EMU. Úrokové výnosy řeckých dluhopisů klesly a přiblížily se k německým. Úrokové sazby byly uměle nízké. Řecko zaznamenalo v průběhu 20. století více bankrotů, mělo zkušenosti s vysokou inflací, vysokými deficity veřejných financí a chronickým obchodním deficitem. Přesto se mohlo zadlužovat při podobných úrocích jako Německo, země s konzervativní rozpočtovou politikou a obrovskými obchodními přebytky. Za třetí – do hry vstoupila „tragédie společné pastvy“. Důsledky bezohledné fiskální politiky Řecka se mohly částečně externalizovat na ostatní členy EMU, protože ECB přijala při svých úvěrových operací řecké dluhopisy jako kolaterál.“
127
Tato skutečnost měla vliv na ostatní banky, které řecké
dluhopisy ve velkém nakupovaly s tím, ţe ECB je bude akceptovat jako zajištění pro nové půjčky. „Podle převládajícího mínění mělo euro zásadně pomoci nastartovat řecký hospodářský růst. Nízké mzdy, konec měnového rizika, pád posledních obchodních bariér v rámci EU – toto vše mělo nastartovat proces růstu, který měl zvýšit řeckou ţivotní úroveň k průměru vyspělých evropských zemích a který měl – hlavně – sníţit poměrnou hodnotu dluhů vůči velikosti ekonomiky. Euro přineslo v první řadě pokles úrokových sazeb. Zároveň umoţnilo Řekům čerpat z neomezených zdrojů evropského finančního trhu a Evropské centrální banky. Řecku se tedy otevřel nevyčerpatelný zdroj levných úvěrů. Řecký stát si začal půjčovat levněji, coţ oddálilo nutnost zvýšení hospodárnosti výdajů. Příznivý jev – pokles úrokových sazeb – začal být zneuţíván.“128 „V listopadu 2009 se ukázalo, ţe předchozí řecké vlády falšovaly statistiky a ţe země je na prahu bankrotu. Začala řecká finanční krize. Stav veřejných financí byl mnohem horší, neţ tvrdila do té doby oficiální data.“129 „George Papaconstantinou, jenţe se stal v roce 2009 řeckým ministrem financí, vysvětlil, jak zneuţívání dat v průběhu let jen kvetlo – do státního rozpočtu se nezapočítávaly výdaje ve
126
KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 220-221. 127 BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 107-108. 128 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 291-292. 129 KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010, s. 217.
43
výši miliard euro. Dohledání všech „neoficiálních výdajů“ se po jeho nástupu do funkce stalo bodem číslo jedna.“130 „V roce 2010 řecká vláda zahajuje jednání s evropskými institucemi o pomoci. V zemi propuká panika. Lidé i firmy hromadně vybírají svá eura z bankovních účtů a převádějí je do zahraničí. To má velké dopady na řecký finanční systém. Dominovým efektem se do problémů dostávají i zahraniční banky, které drţí řecké dluhopisy. Propuká nové kolo finanční krize. Škody dosahují stovek miliard eur.“131 „Řecko začalo doplácet na svůj "ţivot nad poměry", kdy jako člen Evropské unie porušovalo snad všechna pravidla, která by země, kde se platí eurem, měla dodrţovat. To se postupně projevilo výrazným poklesem důvěry investorů v jejich státní dluhopisy. V rámci ozdravné kúry musela řecká vláda přistoupit k drastickým škrtům ve výdajích. To vyvolalo velkou nevoli u řeckého lidu, která přerostla ve vlnu stávek a protestních demonstrací. Partnerské země eurozóny a Mezinárodní měnový fond poskytly Aténám finanční injekci ve výši 110 miliard eur. V létě 2011 eurozóna odsouhlasila, ţe Řecku půjčí dalších 130 miliard eur, tentokrát, ale za výrazně přísnějších podmínek, neţ u prvního balíku finančních prostředků. Řecká vláda proto musela zavést další tvrdá úsporná opatření.“132 Tato opatření byla sice tvrdá, ale o to byla tvrdší z pohledu řeckého lidu, který byl zvyklý na relativně velmi vysokou ţivotní úroveň a různé výhody ze strany státu oproti řadě jiných zemí eurozóny. „Náklady řeckých deficitů se částečně přenesly na ostatní země EMU. ECB tím, ţe přijala řecké státní dluhopisy jako kolaterál, dovolila vytvoření dalších eur. Řecké dluhy byly tím pádem monetizovány. Řecká vláda pouţila peníze získané prodejem dluhopisů na zvyšování podpory mezi obyvateli země. Kdyţ začaly v Řecku růst ceny, peníze začaly téct do jiných zemí, čím zvyšovaly ceny ve zbytku měnové unie. V ostatních členských zemích lidem rostly výdaje na nákupy rychleji neţ příjmy. Tento mechanismus přinesl přerozdělování ve prospěch Řecka. Řeckou vládu zachránil zbytek EMU nepřetrţitým transferem kupní síly.“ 133 Během řeckého dramatu se ozývaly hlasy, zda by se stát neměl nechat zkrachovat. To by ale mělo nesmírný dopad na eurozónu jako celek a vyvolalo by jen hlubší recesi. V rámci unie platí solidarita a takové jednání by nebylo s tímto principem v souladu.
130
MARSH, D. Euro. Boj o osud nové globální měny. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, s. 308. 131 Autor neznámý. Řecká krize otřásá Evropou. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 132 Autor neznámý. Řecká krize otřásá Evropou. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 133 BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 107-108.
44
Celková záchrana Řecka vyšla daňové poplatníky na víc jak 230 mld. eur. Řecká krize se ale ustála. Je však nutno nezapomenout, ţe krize se týkala země, která na hospodářství eurozóny tvoří pouhé 2,5%. 134 Pár měsíců po Řecku dostalo pomoc Irsko.
4.2
Irsko
Irsko mělo před vstupem do eurozóny relativně zdravou ekonomiku. Po vstupu koncem 90. let nicméně začalo s vysokým úvěrováním. „V první fázi, od přijetí eura aţ do roku 2008, zaznamenalo Irsko nebývalý boom úvěrů, zejména v oblasti nemovitostí. Celkový objem úvěrů nefinančním podnikům během prosince 2002 aţ listopadu 2008 vzrostl o 253%. Mezi lety 2000 a 2007 vrostl objem hypotéčních úvěrů z 24 miliard eur na 115 miliard, objem úvěrů stavebním firmám z 2,4 miliardy na 25 miliard a úvěry developerům z 5 miliard na 80 miliard. Extrémně levné finance v neomezeném mnoţství ale vedly ke vzniku úvěrové bubliny v bankách. Ta nakonec explodovala. Jelikoţ vláda na podzim roku 2008 vyhlásila absolutní garanci nad všemi závazky bank, automaticky to znamenalo platební neschopnost vlády.“135 „Celková cena za záchranu bankovního systému přišla daňové poplatníky na 45 miliard eur. Tlak finančních trhů, které vládě neúměrně zdraţily financování dluhu, však na podzim 2010 přiměl irské politiky k tomu, co dlouho oddalovali, tedy přijetí mezinárodní pomoci.“ 136 „Na rozdíl od Řecka nemělo Irsko nikdy problémy se statistikami a kvalitou poskytovaných údajů. Během 80. a 90. let, dávno před krizí, se Irsko po zásluze stalo vzorem správné hospodářské politiky: sniţovalo státní dluh a současně daně, úspěšně lákalo zahraniční investory, podařilo se sníţit inflaci. Označení „keltský tygr“ mělo svoje dobré odůvodnění. Za irskou krizi tedy nemůţe rozhazovačnost vlády ani nízké daně. Bezprostřední příčinou je prasknutí úvěrové bubliny.“ 137 „Irsko, dlouho oslavované jako ideální model hospodářského vývoje a přezdívané jako keltský tygr, se vlivem finanční krize a prasknutí hypoteční bubliny dostalo do platební neschopnosti, z nichţ mu musely pomoc mnohamiliardové dotace Evropská unie a Mezinárodní měnový fond. V roce 2010 dostalo Irsko první záchranný balíček v hodnotě 85 mld. eur, který byl určený na 3 roky a měl slouţit k vyrovnání vládního deficitu a oţivení bankovního systému.
134
MARSH, D. Euro. Boj o osud nové globální měny. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, s. 307. 135 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 280-285. 136 Autor neznámý. Irská finanční krize. Aktuálně.cz [online] [cit 2013-04-20]. URL: 137 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 280.
45
Podmínkou k získání pomoci byly výrazné škrty v následujících čtyřech letech, především v oblasti sociální politiky, která je v Irsku velmi štědrá (ty mají dosáhnout 3 miliard eur, coţ odpovídá 15% sníţení). Další podmínkou bylo rozšíření daňového systému a zvýšení jednotlivých daní a zavedení různých dalších poplatků. Proti tomu se ale Irsko postavilo. Celkově by měl plán pomoci ušetřit 15 miliard eur.“ 138 Irsko mělo nízké daně a odmítlo se jich vzdát. „To moţná pomohlo jejich ekonomice. Irové nechali podnikům nízké daně a ekonomika opět roste. Export se v roce 2010 téměř vyrovnal předkrizovému roku 2007. Obchodní přebytek v roce 2010 dosáhl 43,5 miliard euro, coţ byl historický rekord. Míra nezaměstnanosti klesá. Produktivita je vysoká: jednotkové pracovní náklady poklesly o třetinu ve srovnání s předkrizovým obdobím. Země šetří. Míra úspor domácností vzrostla ze 2% před krizí na 13% v roce 2011. Šetří i veřejný sektor. Výdaje na penze a mzdy státních zaměstnanců poklesly o desetinu. Varování před devastujícími dopady výdajových škrtů na hospodářský růst se tudíţ nepotvrdila. HDP na osobu předstihuje Francii i Německo. Irsko má reálné šance splatit záchranné úvěry.“ 139 Irsko se celkově se svou krizí vypořádává velmi dobře. Můţe být v tomto ohledu povaţováno za vzor. Po Irsku si vyţádalo pomoc Portugalsko.
4.3
Portugalsko
„Případ Portugalska je podobný Řecku. Méně konkurenceschopná ekonomika s rozsáhlým veřejným sektorem a nepruţnými trhy výrobních faktorů. Struktura hospodářství, která není v souladu s poţadavky spotřebitelů, je uměle udrţovaná vládními dávkami. Soukromý a veřejný sektor během první dekády 21. století zvýšil svoji zadluţenost. Úrokové sazby byly uměle nízké kvůli úvěrové expanzi vyvolané Eurosystémem a tím, ţe Německo implicitně krylo dluhy Portugalska. Země na Iberském poloostrově si ţila nad poměry, zvyšovala výdaje veřejného sektoru o téměř 50% HDP. Umělou vysokou ţivotní úroveň umoţnila kumulace dluhů úročených uměle sníţenými úrokovými sazbami.“140 „Kolaps veřejných financí Portugalska byl jen otázkou času. Začátkem ledna 2011 během rostoucího tlaku vyšla důleţitá emise portugalských dluhopisů. Sazba byla těsně pod 7% pro desetileté dluhopisy. ECB podpořila aukci dluhopisů a nakoupila je.
138
Autor neznámý. Irská finanční krize. Aktuálně.cz [online] [cit 2013-04-20]. URL: 139 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 300. 140 BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 140.
46
Tak tímto způsobem ECB Portugalsko zachránila. Státní dluh Portugalska dosáhl v roce 2010 výše 92% HDP. Následovala řada úsporných opatření. Ty ale dokázaly sníţit deficit pouze o 1,4%.“141 „S rostoucími dluhy a úrokovými sazbami a bez seriózních reforem by země bez pomoci směřovala dříve nebo později k bankrotu. Portugalská ekonomika dluţí španělským bankám 80 mld. eur. Pokud by portugalská vláda zbankrotovala, následovaly by ji mnohé firmy závislé na veřejném sektoru a neschopné splácet své dluhy španělským bankám, coţ by zase vedlo ke krizi španělských bank a růstu úrokových sazeb španělských dluhopisů.“ 142 Portugalsko se nachází v nejhlubší recesi za posledních třicet let. „Deficit zahraničního obchodu dosáhl v roce 2010 hodnoty 8% HDP. V roce 2009 to bylo dokonce téměř 15% HDP. To svědčí o akutní ztrátě konkurenceschopnosti. Neschopnost vyváţet má za následek pokles zisků podniků a vysokou nezaměstnanost. Příjmy veřejných rozpočtů klesají a následuje platební neschopnost.“143 Země byla nucena zavést velká úsporná opatření včetně zvyšování daní a rozpočtových škrtů.144 Na to místní obyvatelé, kterým jednání vlády sníţilo ţivotní úroveň, reagovali největšími protesty a demonstracemi od dob tzv. karafiátové revoluce. „Portugalsko dostalo za cenu silných opatření od EU a MMF 78 miliard eur, z toho dvě třetiny poskytla EU. Půjčky země pouţije k financování svých dluhů. Portugalsko získalo pomoc za mírnějších podmínek neţ v minulosti Řecko a Irsko. Ţádalo ale téţ menší částku. Aţ 12 miliard eur má podle informací agentury Reuters jít na rekapitalizaci portugalských bank. Od bank dohoda navíc poţaduje postupné zvyšování kapitálové přiměřenosti. Podíly v bankách, které by toho nebyly schopné, má dočasně převzít stát.“145 „Zatímco Irsko poměrně slušně roste (tři roky v řadě) a začíná se relativně úspěšně vracet na trhy, Portugalci budou v roce 2013 třetím rokem v recesi a pokusy o návrat k samostatnému financování z trhů jsou zatím na rozdíl od Dublinu v plenkách. Oběma ekonomikám přitom končí záchranné programy v roce 2014 a Lisabon by se měl začít sám financovat jiţ od konce tohoto roku. Přechod na financování z trhů vzhledem k nejistému oţivení (EK v tuto chvíli očekává 0,8 % pro rok 2014) a vysokému dluhu můţe být rozpačitý.“146 „Portugalci budou jiţ v příštím roce na trzích potřebovat prodat dluhopisy za více neţ 14 miliard eur, před krizí přitom v průměru prodávali okolo 10ti miliard euro. 141
Tamtéţ. Tamtéţ, s. 141. 143 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 285-286. 144 Více viz: http://www.guardian.co.uk/world/portugal 145 Autor neznámý. Řecká krize otřásá Evropou. Hospodářské noviny [online] [cit 2013-02-20]. URL: 146 BUREŠ, J. Portugalsko a Irsko čekají na natažení záchranných balíků. Investujeme.cz [online] [cit 2013-0420]. URL: 142
47
Pokud se návrat nepodaří, bude ve hře nový záchranný balík pro Portugalce. Ti by tak začali kráčet ve stopách Řecka, kterému také jeden balík nakonec nestačil. Kaţdý další záchranný program musí projít německým parlamentem a, jak ukázala kyperská krize, ochota Berlína tahat své sousedy z problémů znatelně poklesla.“ 147 Po Portugalsku ţádá o pomoc sousední Španělsko.
4.4
Španělsko
„Uţ dávno to není Řecko, kdo rozhoduje o dalším bytí a nebytí eurozóny. Je to Španělsko. A v řeckém případě šlo hlavně o to, zda bude nebo nebude spuštěna řetězová reakce. Řecko nebylo pro eurozónu nebezpečné samo o sobě. Nebezpečné bylo, ţe pád Řecka by mohl odstartovat další pády. Historie totiţ ukazuje, ţe bankrot země málokdy chodí o samotě.“148 „Vstup do eurozóny se můţe do ekonomik různých zemí promítnout různým způsobem. V případě Španělska mělo přijetí eura za následek mimořádný hospodářský růst. Přijetí eura usnadnilo mezinárodní pohyb kapitálu. Zafungovalo jako mohutný zesilovač hospodářského cyklu. Dokud tento zesilovač působil jen směrem vzhůru, byli všichni spokojeni, snad kromě těch, kdo byli nuceni kupovat předraţené byty. Jakmile se však ekonomický růst obrátil v pokles, po spokojenosti byla veta.“149 „Kde ale se ten španělský problém vlastně vzal? Španělské problémy jsou přeci jen trochu jiné neţ ty řecké. Tady uţ nejde o dlouhodobě špatně nastavený systém výběru daní a výplaty nesmyslných dávek. Španělská krize je hlavně dozvukem americké hypotéční krize v kombinaci s přijetím eura.“150 Španělsko totiţ začátkem století také slavilo stavební boom a s ním i obrovský nárůst cen nemovitostí. Na trhu se vytvořila bublina. A ta časem splaskla. „Produktivita v ekonomice nerostla stejně rychle jako ceny v eurech. Španělsko se stávalo drahé, současně ale kvůli nízké produktivitě v ekonomice naprosto nekonkurenceschopné. Podnikům se přestávalo dařit prodávat španělské zboţí za hranicemi. S příchodem krize přichází ve Španělsku obrat a ceny zase začínají klesat. Uţ tak problémové podniky musí propouštět. Najednou mají lidé problém splácet své hypotéky. A to je problém i pro banky. Dodnes zůstalo v nedobytných úvěrech do nemovitostí přes 180 mld. eur. Pád přehřátého nemovitostního trhu byl o to větší, o co silnější byla španělská krize.“151 147
BUREŠ, J. Portugalsko a Irsko čekají na natažení záchranných balíků. Investujeme.cz [online] [cit 2013-0420]. URL: 148 ŠICHTAŘOVÁ, M. in PIKORA, V. ŠICHTAŘOVÁ, M. Nahá pravda aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. Praha: NF Distribuce s.r.o., 2012, s. 83. 149 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009, s. 15-17 150 ŠICHTAŘOVÁ, M. in PIKORA, V. ŠICHTAŘOVÁ, M. Nahá pravda aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. Praha: NF Distribuce s.r.o., 2012, s. 84. 151 Tamtéţ.
48
Vláda musela implementovat řadu úsporných opatření, která vedla k četným demonstracím. Generální stávky dne 29. 3. 2012 se údajně zúčastnilo aţ jeden milion obyvatel Španělského království. Španělsko poţádalo dne 9. června 2010 o půjčku pro rekapitalizaci bank. Bankia, čtvrtá největší banka v zemi, poţádala o převzetí ve výši 19 miliard eur. Dva měsíce poté si španělské banky půjčily od ECB 412 miliard eur. „Na španělské banky připadá 34 procent všech výpůjček v rámci 17členné eurozóny, které poskytuje Evropská centrální banka.“152 „Dne 9. června 2012 bylo rozhodnuto o pomoci Španělsku aţ do celkové výše 100 miliard eur.“153 Přičemţ audit prokázal, ţe banky budou potřebovat alespoň dvě třetiny této částky.154 Jednotlivé provincie mají ale téţ dluhové problémy a ţádají o pomoc státu. „Jednání o další finanční pomoc začala jiţ 12. října 2012 a týkala se půjčky z fondu EMS, přičemţ ECB by skoupila některé španělské dluhopisy.“155 V listopadu se konaly masové demonstrace proti úsporným opatřením vlády. Úroky ze španělských dluhopisů přesáhly hranici 6%. Ceny domů čtvrté největší ekonomiky eurozóny klesly od začátku recese minimálně o čtvrtinu. Čtvrtina práceschopných obyvatel země je nezaměstnaná, přičemţ u mladých lidí dosahuje míra nezaměstnanosti aţ neuvěřitelných 50%. Malé banky byly spojeny, celkový počet bank v zemi od začátku krize klesl ze 45 na 11. Vláda dala bankám 60 miliard, další peníze následovaly od eurozóny.156 „Španělsko se stalo příkladem toho, co dokáţe trojkombinace hospodářské krize – vysoké zadluţení státu – jednotná měnová politika.“157 Španělská krize byla způsobena světovou finanční krizí a dluhovou krizí eurozóny, smrtelné se pro Španělsko staly dlouhodobé hypotéky (některé byly i se splatností 40 let), extrémně vysoká nezaměstnanost (v současnosti 26%) a otřes na trhu s nemovitostmi. Dne 10. dubna 2013 bylo aktuální hodnocení úvěrové spolehlivosti Španělska ratingovou agenturou Standard & Poor´s na úrovni BBB-.158 Snaha kompenzovat dysfunkční trh práce dluhovou expanzí se tedy ve Španělsku nakonec nevyplatila. Po Španělsku se začala s problémy potýkat Itálie.
152
Autor neznámý. Španělské banky si v srpnu vypůjčily rekordních 412 miliard eur. Novinky.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: 153 Autor neznámý. Spanish banks to get up to 100bn euros in rescue loans. BBC. [online] [cit 2013-02-20]. URL: 154 Více viz: Autor neznámý. Eurozone crisis explained. BBC. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 155 Autor neznámý. Spain to ask for bailout next month. The Telegraph. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 156 Více viz: Autor neznámý. Spain in numbers. BBC. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 157 ŠICHTAŘOVÁ, M. in PIKORA, V. ŠICHTAŘOVÁ, M. Nahá pravda aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. Praha: NF Distribuce s.r.o., 2012, s. 85. 158 Více viz: http://www.standardandpoors.com/ratings/ratingsactions/en/us?tabRAL=NR§orPR=all&radioPR=-
49
4.5
Itálie
„Itálie dlouhé desítky let ţonglovala s vysokým dluhem. V roce 1989 se italský veřejný dluh blíţil 100% hrubého domácího produktu. Vláda zvýšila daně. Utaţení daňových šroubů sice dočasně sníţilo státní dluh – ale vyšší daňová zátěţ znamená v delším období útlum hospodářského růstu. Dynamika italské ekonomiky od roku 2000 prakticky zamrzla. Nízké úrokové sazby spojené se zavedením eura nepomohly. Pouze vytvořily falešný pocit bezpečí: vláda si zvykla na levné financování dluhu a necítila potřebu šetřit.“159 „Členství v eurozóně Itálii výrazně pomohlo. Zatímco v desetiletí 1989-1998 Itálie platila ze svého veřejného dluhu v průměru úrok 9,3 procenta. Kredit eurozóny její dluhové náklady sníţil na 4,9 procenta v následujícím desetiletí. Kombinace niţších úrokových nákladů a primárních rozpočtových přebytků (byť niţších neţ před vstupem do eurozóny) pomohla sníţit zadluţení země na 104 procenta HDP v roce 2007. Finanční krize, záchrana italských bank (za 20 mld. eur) a recese opět prohloubily dluh aţ na 120 procent HDP v roce 2011.“ 160 Itálie zavedla v roce 2011 rozpočtové škrty v celkovém objemu 20 mld eur. Kvůli zvýšenému nátlaku trhů Evropská centrální banka (ECB) skoupila některé italské státní dluhopisy. Jejich výnosy po zásahu ECB klesaly. Itálie je třetí největší ekonomikou eurozóny. Své dluhové zatíţení se snaţí zmírnit omezováním výdajů a zvyšováním daní. Opatření způsobily vlny protestů. V zemi padla vláda Silvia Berlusconiho, na konci roku 2012 podala demisi úřednická vláda. Nicméně na summitu v červnu 2012 bylo domluveno, ţe pokud bude Itálie ţádat o finanční pomoc, stejně jako ostatní země, které jsou ochotné šetřit a provádět reformy, nemusí se podrobit ţádnému úspornému diktátu jako Řecko.161
4.6
Kypr
O slovo na měnovém poli se přihlásil i Kypr. Dne 15. března 2013 byl na summitu EU schválen záchranný balíček pro Kypr ve výši 10 miliard eur. Má slouţit k rekapitalizaci bank. Podmínkou půjčky je nicméně zvýšení daní. To bylo většinou podmínkou pro úvěry od EU, ale pouze u Kypru se podmínkou stalo zavedení drastické jednorázové daně u bankovních vkladů.
159
KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 294. 160 URBÁNEK, V. Analýza: Evropská dluhová krize: Případ Itálie. Kurzy.cz [online] [cit 2013-04-20]. URL: 161 Více viz: Autor neznámý. Merkelová poražena, Monti si vymohl nepodmíněný slib pomoci, píší německé listy. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
50
To samozřejmě způsobilo run na banky.162 „Kypr se dne 16. března 2013 se zástupci věřitelů dohodl na jednorázovém zdanění nepojištěných vkladů nad sto tisíc eur uloţených u kyperského ústavu Bank of Cyprus dvaceti procenty. Účty ostatních bank pak postihla daň ve výši čtyř procent.“163 Kyperský kabinet v první polovině března rozhodl, ţe banky zůstanou dva týdny zavřené. Otevřely aţ ve čtvrtek 28. března. Důvodem jsou obavy z hromadného výběru vkladů.“164 Obavy byly odůvodněné. Klienti mohli u určitých bank vybírat pouze 100 eur denně. Po otevření bank však řada účtů byla vybrána i tak. Opatření nebylo, zdá se, zas tak účinné. Bohatým se vyplatilo postarat se o převod svých peněz i za cenu nelegálních nákladů. Na Kypru měla finance uloţena řada bohatých lidí, míval pověst daňového ráje, nyní se ale doba mění. Jednání ministerstva nelze povaţovat za krok přímo proti místním občanům, protoţe 100 000 eur na účtu mělo jen velmi málo obyvatel. Byl to krok, na němţ tratili hlavně cizinci. A je otázkou, do jaké míry byl legální a v souladu s principem právní jistoty státu. Na Kypru má sídlo téţ řada „českých“ společností. Spadá sem např. Seznam.cz nebo Energetický a průmyslový holding, některé své aktivity tu má Zdeněk Bakala nebo Karel Komárek mladší. Daně na Kypru patří k nejniţším v EU (desetiprocentní rovná sazba). Spousta poloţek se na Kypru téţ nedaní – např. prodej obchodovaných cenných papírů, nedaní se prodeje podílů v dceřiných firmách ani příjmy z dividend.165 „Kypr sice dostal nálepku výjimečného případu, je ale jasné, ţe s ním padla určitá tabu – například nedotknutelnost vkladů v bankách. ECB navíc poprvé vydala monitoring majetku (čistého jmění) domácností, který se stal předmětem řady diskuzí. Podle něj je medián čistého jmění v Německu údajně niţší neţ ve všech jiţních státech eurozóny, a to především díky nízkému podílu vlastního bydlení166. Bohatství kyperských domácností je po Lucembursku hned druhé nejvyšší.“167
162
Více viz: Autor neznámý. Kyperské banky jsou v krizi, lidé berou bankomaty útokem. Novinky. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 163 Autor neznámý. Kypr se s věřiteli dohodl na jednorázovém zdanění vkladů tuzemských bank. Idnes. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 164 Autor neznámý. Banky na Kypru se znovu otevřou až ve čtvrtek, rozhodlo ministerstvo. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-04-01]. URL: 165 HRUŠKA, B. Sousedé na papíře. České firmy čím dál častěji sídlí na Kypru. Moskva i Brusel si ale na jejich anonymitu chtějí posvítit. Euro. 2. 1. 2013, s. 34. 166 Německo má dlouhodobě největší počet obyvatel bydlící v nájemných bytech. 167 BUREŠ, J. Portugalsko a Irsko čekají na natažení záchranných balíků. Investujeme.cz [online] [cit 2013-0420]. URL:
51
4.7
Slovinsko
S dluhovou krizí se potýká také Slovinsko. Na jeho ekonomiku dopadly následky světové finanční krize. V zemi je v současné době míra nezaměstnanosti na úrovni 10%. Vláda sníţila v roce 2012 své výdaje a v letošním roce plánuje další rozpočtové škrty. To vyvolalo v hlavním městě několikadenní demonstrace. „Slovinsko čelí tvrdé bankovní krizi kvůli nadměrnému riskování, špatnému řízení státních bank a nedostatečnému dohledu. Uvedla to Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V poslední době se spekuluje o tom, ţe Slovinsko by se mohlo stát po Kypru dalším kandidátem na mezinárodní finanční pomoc. Slovinsko je jedinou postkomunistickou zemí Evropské unie, která odmítla zprivatizovat většinu bankovního sektoru. To podle agentury Reuters vedlo k politickému vměšování, chybám v řízení bank a špatné úvěrové politice. Slovinsko by podle OECD mělo ţivotaschopné státní banky zachránit a prodat je do soukromých rukou. Organizace předpověděla, ţe slovinská ekonomika letos klesne o 2,1 procenta. Upozornila rovněţ, ţe slovinský veřejný dluh se od roku 2008 více neţ zdvojnásobil na 47 procent hrubého domácího produktu. Varovala, ţe do roku 2025 by se dluh bez uskutečnění nových reforem mohl vyšplhat na 100 procent HDP. OECD upozornila, ţe Slovinsko má nejhorší hospodářské vyhlídky z jejích členských zemí, protoţe čelí nejistým nákladům na záchranu svých bank, slabé poptávce v eurozóně a růstu výdajů na správu dluhu.“ 168
4.8
Postavení Německa v krizi eurozóny
„Kdyţ euro s sebou přináší pro Německo tolik nevýhod, jak je moţné, ţe tato země s jeho zavedením souhlasila? Faktem totiţ je, ţe většina populace podporovala zachování německé marky (podle některých průzkumů to bylo aţ 70% Němců). Proč tedy politici nejednali v souladu s vůlí lidu? Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, ţe německá vláda obětovala marku, aby uvolnila cestu ke sjednocení Německa v roce 1990. Jednání o sjednocení začala po pádu berlínské zdi. Účastnily se ho dvě Německa a vítězní spojenci z druhé světové války: Velká Británie, USA, Francie a Sovětský svaz. Německo bylo stále pod jejich nadvládou a po druhé světové válce s ním nebyla podepsána ţádná mírová dohoda. Postupimská dohoda ze srpna 1945 stanovila, ţe mírová smlouva bude podepsána, aţ bude vytvořena adekvátní vláda. K podpisu této smlouvy ale nikdy nedošlo.
168
Autor neznámý. Další adept na krizi à la Kypr? Nejhorší vyhlídky má Slovinsko. Lidové noviny. [online] [cit 2013-04-20]. URL:
52
Německo nebylo úplně svrchované, protoţe spojenci si udrţeli speciálně kontrolovaná práva aţ do začátku platnosti Smlouvy o konečném uspořádání vztahu k Německu z roku 1991 (tzv. Smlouva dva plus čtyři).“169 Bývalý válečný agresor jiţ neměl armádu, měl ale největší ekonomiku v Evropě s velmi silnou měnou. Ta ale není pro vývozce typu Německa moc výhodná – prodraţuje export. Mít euro je tudíţ pro Německo velmi kladné. „Vznik EU a zóny volného obchodu umoţnil Německu vrátit se do pozice světové vývozní velmoci. Problémem Německa je totiţ dlouhodobý nesoulad mezi produkčními kapacitami a schopností spotřebovávat. Dále Německo silně podporuje politiku evropských standardů, protoţe ta zvyšuje náklady vstupu na společný trh firmám z jiných států. To umoţňuje Berlínu chránit své velké společnosti. Silná role Německa v EMU (Evropské měnové unii) a její protiinflační zaměření umoţnila chránit německé věřitele proti ostatním evropským zemím, které by mohly být v pokušení sníţit své závazky vyšší inflací.“170 „Největší evropská ekonomika je nadále ţivotně závislá na vývozech. Proto kancléřka Angela Merkelová říká, ţe je zóna volného obchodu nedotknutelná. Logicky se snaţí sníţit náklady Německa na stabilizaci EMU a převést tyto náklady na ostatní země. Také logicky pak svým domácím voličům říká, ţe za krizi mohou rozmařilé státy na jihu Evropy. Pravdou je, ţe za krizi můţe i Německo, které zaplavilo Evropu svým zboţím a úvěry a limitovalo konkurenceschopnost.“171 „Jedno je jasné. Za ţádných okolností nebude Německo chtít, aby jakákoli země vystoupila z EMU. Pokud by tento proces rozpadu EMU začal, nikdo neví, jak by to skončilo. A případný rozpad zóny volného obchodu by byl pro Německo smrtící. Německo by nakonec muselo nést náklady na finanční krizi v EMU.“172 „Součástí války o záchranu eura bude i bitva o přenesení hospodářských politik v německém stylu a německého vlivu vůbec do zemí, jeţ se něčemu takovému ještě nedávno zuby nehty bránily. Hlavní evropskou ekonomiku ohroţují následky obou moţných výsledků bitev o osud eura. Na jedné straně je Německo konfrontováno s moţností vraţedné revalvace své měny, která by v případě rozdělení eurozóny a návratu zemí jak Řecko k národním měnám a jejich následné citelné devalvaci oproti euru mohla váţně omezit německý vývoz. V alternativním scénáři dalekosáhlých a celoevropských opatření, jejichţ cílem je zabránit zemím typu Řecka v opuštění měnové unie, čelí vláda v Berlíně pro změnu vyhlídkám na neomezené odvody
169
BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 65. D. Navrátil. Proč Německo tak lpí na zachování eurozóny v současné podobě?. In Investiční magazín č. 10/2012, s. 9. 171 D. Navrátil. Proč Německo tak lpí na zachování eurozóny v současné podobě?. In Investiční magazín č. 10/2012, s. 9. 172 Tamtéţ. 170
53
z kapes německých daňových poplatníků, které si vynutí další a další záchranné programy na pomoc zaostávajícím členům eurozóny. Taková břemena mohou postupem času zhoršit nejvyšší moţný (AAA) úvěrový rating Německa a poškodit finanční stabilitu země – od druhé světové války velmi prosperujícího státu.“ 173 Např. v roce 2011 byla výnosnost německých dluhopisů 1,77%. Právě od dluhopisů Německa se vypočítávají rizikové přiráţky u dluţních úpisů ostatních zemí. Německá ekonomika můţe díky eurozóně těţit z velmi nízkých úrokových sazeb, má totiţ nízkou tzv. rizikovou přiráţku u svých státních dluhopisů. Eurosystém tudíţ umoţňuje Německu levné úvěrování. Jednotná měna je pro tuto zemi výhodnější, neţ kdyby měla zpátky svou marku. V budoucnu bude muset nejsilnější evropská ekonomika a světový vývozce čelit rostoucímu nákladu státního dluhu (který jiţ nyní je 80% HDP), zvyšujícím se nákladům sociálního státu způsobenému stárnoucím obyvatelstvem a enormnímu zatíţení z důvodu členství v eurozóně.
173
MARSH, D. Euro. Boj o osud nové globální měny. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012, s. 360.
54
5
ANALÝZA SOUČASNÝCH MĚNOVÝCH PROBLÉMŮ EUROZÓNY “Under the current structure and with the current membership, the Euro does not work. Either the current structure will have to change, or the current membership will have to change. Member states would be economically better off if they had never joined. European monetary union was generally mis-sold to the population of the Europe.” Stephane Deo, Paul Donovan a Larry Hatheway
5.1
Zhodnocení současné situace a příčiny krize „Zavedení eura bylo vítězství politiky nad ekonomikou.“ Václav Klaus
Základním problémem celé eurozóny je skutečnost, ţe euro vzniklo jako politický projekt. Ekonomika má mít vţdy přednost před politikou. Nerespektováním tohoto pravidla se stalo, ţe jsme na jedno hřiště dali do jedné skupiny nejlepší hráče týmů Real Madrid, Manchester United a Bayern München s kolegy z víceméně městských a jiných lokálních klubů. Ekonomická výkonnost jednotlivých zemí záleţí na jejich historii, kultuře, přírodních podmínkách, vzdělanosti, na programech národních vlád, na charakteru občanů daného státu, na národních zvycích a tradicích. Tyto rozdíly jsou velmi podstatné. Nelze očekávat, ţe se jednotnou fiskální či rozpočtovou politikou změní mentalita obyvatel. Kaţdý hráč bude mít své tempo, i kdyţ bude hrát tak, jak nejlíp umí. Pokud bude chtít být eurozóna jednotná v této rozmanitosti, bude to na úkor těch lepších hráčů. Tým bude vţdycky silný pouze tak, jak moc silný je jeho nejslabší článek. Pokud budeme trvat na stejné úrovni výkonnosti všech států eurozóny, můţeme to vytvořit pouze trvalým inkasem peněz z bohatších států na ty chudší. To ale je kontraproduktivní, protoţe slabší články ztratí motivaci se zlepšovat a silnějším to odvádí finance z ekonomiky. Samotná měnová unie není schopná sladit odlišnou strukturu rozdílných ekonomik a nemůţe homogenizovat eurozónu. Nevynutila ani zásadní strukturální reformy v jednotlivých členských státech. Umoţnila jiţním národům půjčovat si za stejný úrok jako Německo. Euro nicméně přineslo sníţení transakčních nákladů a niţší a méně proměnlivou inflaci. 55
Otázka je, jak moc se toto vyplatilo zemím, které měly inflaci dlouhodobě stabilizovanou i před vstupem do eurozóny. Euro mělo stimulovat ekonomické a politické sjednocení Evropské unie. Nicméně z eurozóny se spíše stala skupina ne příliš kompatibilních ekonomik, které sice měly začínat stejně splněním maastrichtských kritérií, ale následný vývoj jednotlivých hospodářství byl různý. Od eura si jeho zakladatelé slibovali, ţe přispěje k ekonomickému růstu. K tomu došlo, u některých zemí ale zejména na úkor vysoké zadluţenosti. Dalším přínosem eura měla být nízká inflace. Tu Evropská centrální banka opravdu udrţuje na velmi nízké úrovni dlouhodobě nepřekračující 2%.174 Nicméně nastává otázka, zdali časem nebude inflace pouţita k částečnému „rozpuštění“ dluhů. Mělo by být tedy pravidlem, ţe pro vzdání se vlastní měnové politiky musejí být země dostatečně synchronizovány s měnovou zónou. Musí tedy dobohatnout na její úroveň. Eurozóna nicméně zůstává nehomogenní („jen pro dokreslení nehomogenity ekonomické – nejvyspělejší země eurozóny je dle HDP v paritě kupní síly zhruba čtyřikrát bohatší neţ ta nejméně vyspělá)“175. U řady kritiků se setkáváme s názorem, ţe jednotná měna neměla vzniknout právě pro nerespektování ekonomických pravidel. Nicméně tento euroskeptický pohled nic neřeší. Euro je zde. Moderní euroskeptici by se měli zaměřit spíše na hodnocení současného stavu a výhled do budoucna. Měli by řešit případné zmírnění dalších problémů a hledat cesty k získání maximálních výhod ze společné měny. Příčiny nynější krize jsou v různých zemích různé. Celkově lze říci, ţe vše se ale děje na pozadí celosvětové finanční krize. Ta se do Evropy dostala rozšířením toxických derivátů, které se objevily v portfoliu řady bank. Vstupem do eurozóny, která je měnovou unií, se státy vzdaly vlastní měnové politiky. Jejich centrální banky jiţ neměly moţnost tak výrazně ovlivnit měnové dění v dané zemi. Nezabránilo se nadměrnému úvěrování. Masivní nemovitostní boom a s ním související zadluţování soukromých subjektů vyvolaly následnou bankovní krizi, protoţe tito dluţníci nebyli schopni dostát svým závazkům. Nešlo pouze o úvěry poskytnuté vlastními banky. Většina finančních institucí téţ vlastnila deriváty rizikových hypoték. Státy pomohly těmto bankám finančními injekcemi a částečně je zestátnily. To vedlo k obrovskému zadluţení těchto zemí. Původně maastrichtská kritéria povolují zadluţení států pouze do výše 60% HDP. Za posledních deset let se ale dluhy řady států zvedly i o více jak deset procentních bodů. 174
V dubnu 2013 byla inflace v eurozóně 1,7% (zdroj: Eurostat). HAMPL, M. Osm poznámek na okraj krize eurozóny in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 131. 175
56
Následující tabulka ukazuje zadluţenost zemí eurozóny vůči HDP v roce 2012: Tabulka č. 2 – zadluţenost států eurozóny v % k HDP Země
Zadluţenost v % k HDP
Řecko
161,30
Itálie
126,10
Portugalsko
119,70
Irsko
118,00
Belgie
101,10
Francie
89,10
Španělsko
83,20
Kypr
80,90
Německo
80,50
Malta
77,00
Rakousko
74,30
Nizozemsko
68,70
Finsko
53,50
Slovinsko
53,20
Slovensko
48,60
Lucembursko
18,40
Estonsko
8,00
Zdroj: CIA, The World Factbook 2012
Pouze pět států eurozóny má v současné době veřejný dluh pod 60% HDP, jsou jimi Finsko, Slovinsko, Slovensko, Lucembursko se svými 18,4% a nejméně zadluţeným státem eurozóny je Estonsko s rekordními 8%. Nejvíce zadluţeným státem na světě je v současnosti Japonsko (218,90% HDP). Island, který moţná nevstoupí do EU, má nyní dluh vůči HDP 118,90%. Ze zemí EU, které nejsou členy eurozóny, má Velká Británie dluh 88,70% HDP, Maďarsko 81,30% HDP, Polsko 53,80% HDP, Dánsko 45,30% HDP, Lotyšsko 44,00% HDP, Česká republika 43,90% HDP, Švédsko 38,60% HDP, Litva 36,50% HDP, Rumunsko 34,60% HDP, Norsko 30,30% HDP a Bulharsko 17,90% HDP. Hlavní příčinou krize eurozóny, stejně jako celosvětové finanční krize, se staly levné peníze. Ty byly poskytovány i subjektům, které si nemohly dovolit dlouhodobě splácet své úvěry.
57
Evropská centrální banka dlouhodobě umoţňovala nízké úrokové sazby pro všechny členy eurozóny bez rozdílu, a to prostřednictvím své volné expanzivní politiky („snížení úrokové míry mívá za následek oživení ekonomiky a s určitým zpožděním i zvýšení tempa růstu cen“176). Velký rozsah levných peněz v ekonomice způsobil její velký růst, ale to za cenu nynější recese. Masivní úvěrování vede k úvěrové inflaci, ke vzniku bublin na trzích a následných bankovních krizí. Zlaté časy vystřídalo chudší období. Dluhová zátěţ není problémová, pokud následný ekonomický růst způsobí její brzké splacení. Pokud se jedná o veřejný dluh, ten můţe vláda sníţit několika způsoby, asi nejméně oblíbené je zvýšení daní (to ale můţe způsobit sníţení tempa růstu ekonomiky). Dále je moţné dluh sníţit inflací, tedy dodáním peněz do ekonomiky. V rámci eurozóny je ale watch dog inflace Evropská centrální banka. Vláda má moţnost téţ sníţit výdaje, coţ se v řadě zemí eurozóny stalo a způsobilo to masivní demonstrace a nevoli lidu. Velký vliv na krizi měla globalizace. Eurozóna umoţnila propojení trhů, které přineslo řadu ekonomických benefitů. O to větší ale byl dopad krize na jednotlivé ekonomiky členských států. Krizi způsobila i nezodpovědnost politiků a špatné účetnictví na straně Řecka (viz výše). „Specifickou příčinou problémů v eurozóně i v EU byla nízká míra ochoty k odpovědnosti a značná dávka tolerance vůči fiskální nedisciplinovanosti.“177 Další příčinu krize lze najít v nekonkurenceschopnosti řady zejména jiţních států eurozóny. U nich rychlý růst mezd vedl k tomu, ţe se ekonomiky staly příliš drahé. Nyní je u nich vysoká nezaměstnanost. Následující graf ukazuje nárůst nezaměstnanosti zemí Španělska, Itálie, Řecka, Irska, Portugalska, Německa oproti průměru eurozóny.
176
KOVANDA, J. Nástroje měnové politiky evropské centrální banky. In MEKON 2007. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2007. s. 2. 177 SINGER, M.. Co znamená řecká krize pro eurozónu a pro nás in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 124-125.
58
Graf č. 2 – míra nezaměstnanosti států v % od začátku světové krize po současnost
zdroj: Bloomberg
5.2
Cherchez… les dettes „The hardest thing to understand in the world is the income tax.“ Albert Einstein
Peníze jsou iluze. Většina měny v současné době vzniká její multiplikací pomocí komerčních bank. Těm totiţ byla dána licence na vytváření elektronických peněz. A v rámci eurozóny neexistuje mechanismus, který by tento přísun peněz do ekonomiky limitoval. „Většina peněz tedy vzniká jako úvěry v komerčních bankách. Systém funguje tak, ţe komerční banka koupí státní dluhopis některé členské země eurozóny. Ve druhém kroku pak tento dluhopis pouţije jako zástavu (kolaterál) pro krátkodobý úvěr od ECB. Komerční banka inkasuje kupónový výnos ze státního dluhopisu a platí tzv. repo sazbu Evropské centrální bance. Ve třetím kroku banka vyuţije peníze půjčené od ECB pro úvěry podnikům, domácnostem nebo dalším bankám. Objem peněz se tak multiplikuje. Komerční banka vydělává na dvou marţích současně. Navíc se zejména menším bankám otevírá takřka nekonečný prostor pro úvěrovou expanzi.
59
Státních dluhopisů je hodně, repo sazby jsou tradičně nízké – a navíc obchodní oddělení bank tlačí na úvěráře, aby v zájmu podílu na úvěrovém trhu slevili z poţadavků na kreditní kvalitu dluţníků.“178 Události, ke kterým došlo za posledních více jak pět let, nám demonstrovaly, jak je tento princip vzniku peněz náchylný ke krizi, pokud není pojistka, která by bránila úvěrové expanzi v překročení rozumných mezí. A doba před touto krizí zase ukázala, jak moc lze podpořit růst celé ekonomiky dluhy. Ale to pouze do té doby, dokud je víra v její růst. Na dluhový doping je moţné v ekonomice sníţit nezaměstnanost, tím zvýšit příjmy státních rozpočtů. Cena peněz je stanovena jejich vzácností. Ta jako u kaţdého dalšího zboţí souvisí s jejich dostupností. Před příchodem krize výhodná daňová legislativa pro hypotéky a různé další úvěry, jak podnikatelského, tak spotřebitelského charakteru, způsobila malý hospodářský zázrak. „Jak vysvětluje rakouská teorie hospodářských cyklů, úvěrová expanze bankovního systému částečných rezerv způsobila neudrţitelný boom. Při úrokových sazbách udrţovaných na uměle nízké úrovni se realizovaly další investiční projekty, přestoţe neexistovalo korespondující zvýšení reálných úspor. Investice byly jednoduše zaplacené novým papírovým úvěrem. Mnohé z těchto investičních projektů byly špatné investice, které měly být dříve nebo později zlikvidovány. Vyskytovaly se zejména na nemovitostním, automobilovém a finančním trhu.“179 Hospodářský růst tedy vznikl na základě dluhů, které následně vedly k recesi. Banky jsou a vţdycky budou deficitní subjekty. Není banka, kterou by nepoloţil případný run. Jsou proto velmi zranitelné. Pokud se kvůli špatným úvěrům ve svých portfolií dostanou do problémů, nastává bankovní krize. Tu musí řešit státy, protoţe pád bank a bankovního systému by měl katastrofální dopady na veškerou ekonomiku země. Jak bylo demonstrováno výše, do finančních institucí řady států eurozóny byla dodána likvidita. Záchraně bank a tedy i samotné ekonomice je nutno podřídit vše, státy tedy převzaly některé závazky bank na sebe. To způsobilo jejich obrovské zadluţení (a tudíţ ztrátu důvěry na finančních trzích), která se projevila v růstu tzv. rizikových přiráţek k dluhopisům těchto zemí. Pokud se podíváme na grafy úroků státních dluhopisů zemí Řecka, Španělska, Itálie, Portugalska a Německa, je zřejmé, ţe ještě před rokem 2009 bylo moţné vzít si úvěr za víceméně stejných podmínek jako Německo. Grafy demonstrují růst rizikových přiráţek ve srovnání s výší úroku německých státních dluhopisů. Velmi vysoký nárůst úroků je vidět u řeckých státních dluhopisů, kdy tyto v roce 2012 přešly hranici 35%.
178
KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011, s. 272. 179 BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011, s. 142.
60
Graf č. 3 – úroky v % u státních dluhopisů Německa, Řecka a Španělska od roku 2007 40 35 30 25
Německo
20
Ř ecko
15
Š paněls k o
10 5 0 1.1.2007
1.1.2008
1.1.2009
1.1.2010
1.1.2011
1.1.2012
1.1.2013
zdroj: Bloomberg
Graf č. 4 – úroky v % u státních dluhopisů Německa, Portugalska a Itálie od roku 2007 16 14 12 10
Němec ko
8
P ortugals ko
6
Itálie
4 2 0 1.1.2007
1.1.2008
1.1.2009
1.1.2010
1.1.2011
zdroj: Bloomberg
61
1.1.2012
1.1.2013
Jisté informace o schopnosti dostát svým závazkům je moţné zjistit i z ratingu180. V březnu 2013 byl rating států eurozóny následující181: Tabulka č. 3 – ratingové hodnocení států eurozóny země
Moody´s182
Standard and Poor´s183
Fitch184
Řecko
C
B-
CCC
Itálie
Baa2
BBB+
BBB+
Portugalsko
Ba3
BB
BB+
Irsko
Ba1
BBB+
BBB+
Belgie
Aa3
AA
AA
Francie
Aa1
AA+
AAA
Španělsko
Baa3
BBB-
BBB
Kypr
B3
CCC
BB-
Německo
Aaa
AAA
AAA
Malta
A3
BBB+
A+
Rakousko
Aaa
AA+
AAA
Nizozemsko
Aaa
AAA
AAA
Finsko
Aaa
AAA
AAA
Slovinsko
Baa2
A-
A-
Slovensko
A2
A
A+
Lucembursko
Aaa
AAA
AAA
Estonsko
A1
AA-
A+
zdroj: ČNB, Moody´s, Standard and Poor´s, Fitch
„V měnové unii je značně oslabeno fungování kontrolního mechanismu, který napomáhá „trestat“ ekonomiku za deficity veřejných financí. Tímto mechanismem je v zemích se samostatnou měnovou politikou růst inflace a depreciace národní měny. Jestliţe jsou však země členy měnové unie, je tento mechanismu oslaben.“ 185
180
V minulosti ale ratingové společnosti často reagovaly aţ následně dle vývoje trhů, nelze tedy jejich doporučení brát za stoprocentní. 181 Země jsou seřazeny dle aktuální výše dluhu k HDP. 182 Investičním stupněm u této ratingové agentury je stupeň Aaa - Baa3. Stupně Ba1 - C jsou spekulativní. 183 Investičním stupněm u této ratingové agentury je stupeň AAA – BBB-. Stupně BB+ - D jsou spekulativní. 184 Investičním stupněm u této ratingové agentury je stupeň AAA - BBB-. Stupně BB+ - D jsou spekulativní. 185 TOMŠÍK, V. Současný stav eurozóny není překvapením in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 108.
62
„Za normálního fungování finančních trhů vede zhoršování veřejných financí k růstu rizikových přiráţek dluhopisů, coţ obvykle brání nárůstu zadluţení nad kritickou mez. V rámci eurozóny tento bezpečnostní mechanismus chyběl.“186 Za vznik enormních dluhů jsou zodpovědné banky a tvůrci regulací, která vznik nadměrných dluhů povolila. Evropské centrální bance lze připsat, ţe svou jednotnou měnovou politikou umoţnila díky nízkým úrokovým sazbám získat úvěry za stejných podmínek pro všechny členské státy eurozóny. Komerční banky na druhé straně svým nedostatečným hodnocení bonity klientů, kterým byly úvěry poskytovány (zejména dlouhodobé hypotéky), způsobily masivní poskytování těchto úvěrů. Komerčním bankám šlo o zisk a systém jim toto jednání umoţňoval. Dluhy jsou nyní na straně států, i na straně bank. Země, které dostaly pomoc od EU a MMF, se zavázaly ke sníţení svých dluhů prostřednictvím škrtů ve státním rozpočtu. Jedná se zejména o země, jejichţ nároky na sociální stát byly vysoké (Španělsko, Řecko). Země téţ navýšily daně. V souvislosti s dluhovou krizí se začaly ozývat hlasy, zda je správné, ţe současná měna není ničím krytá. Mnoţství peněz v ekonomice je tedy závislé čistě na vůli strůjců měnové politiky. Mělo by být „kryto“ reálnou výkonností ekonomiky. Výkonnost ekonomik klesá, mnoţství peněz v ní se ale stále zvyšuje. „Mnoho lidí promítá své naděje do měny, která není kontrolována ţádnou vládou a ţádnou emisní bankou: do zlata. Můţe se ţlutý kov stát klíčem k novému měnovému řádu? Můţe se stát měnou, která není korumpována národními ani mezinárodními mocenskými zájmy? Pro politiky je představa návratu zlatého standardu noční můrou. Vlády učiní všechno moţné, aby zabránily návratu zlata jako měny.“187 Monetizace peněz by byla extrémně nákladná. Zlato je komodita, které je pouze určité mnoţství (opomeneme-li případné potenciální naleziště hluboko v pouštích), není tedy vhodná pro stanovení peněz, jejichţ mnoţství v ekonomice dlouhodobě roste. Ţlutý kov je dnes (stejně jako kaţdý jiný drahý kov) perspektivní pouze pro investory (pokud tedy na trhu není zrovna bublina, kterou nejistota ohledně budoucnosti můţe výrazně přifukovat). Zlatý standard se v minulosti neosvědčil, a proto se od něj ustoupilo. Ke krizím docházelo i v jeho dobách…
186
KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 285. 187 ECKERT, D. Světová válka měn. Euro, zlato nebo jüan – která z měn se stane nástupcem dolaru? Praha: Grada Publishing, a. s., 2012
63
5.3
Celkové náklady krize
Tabulka č. 4 – celkové náklady krize země
kdy
kolik
hlavní příčina
Řecko
květen 2010
110 mld. a 130 vysoké
a březen 2012
mld.
eur,
téţ výdajů;
úvěry
k financování
bankovní
krize
veřejných způsobená
odpisy dluhů u nesplatitelnými úvěry v bilancích bank soukromých věřitelů Irsko
listopad 2010
85 mld. eur
bankovní krize způsobená nesplatitelnými úvěry v bilancích bank
Portugalsko
květen 2011
75 mld. eur
vysoké vládní výdaje v kombinaci se slabou,
nekonkurenceschopnou
ekonomikou; bankovní krize způsobená nesplatitelnými úvěry v bilancích bank Španělsko
červen 2012
aţ 100 mld. eur
bankovní krize způsobená nesplatitelnými úvěry v bilancích bank
Kypr
březen 2013
10 mld. eur
celkem
květen 2010 – 550 mld. eur
bankovní krize evropská dluhová krize
březen 2013
Evropská dluhová krize zatím vyšla EU a MMF na nejméně 550 mld. eur, co se týče peněz poskytnutých státům. Další miliardy eur byly odepsány kvůli toxickým aktivám. Lze očekávat navýšení obou sum. Řada dluhů je nevymahatelných a další státy mají v současné době problémy a mohou v budoucnu ţádat o pomoc. Není téţ zřejmé, zda u států, kterým byly poskytnuty peníze, nedojde k navýšení záchranných balíčků.
64
6
MOŢNÁ ŘEŠENÍ – JE CESTA VEN Z KRIZE? “We are on the verge of an economic collapse which starts, let’s say, in Greece. The financial system remains extremely vulnerable.” George Soros
Na začátek alespoň jedna dobrá zpráva: strach z kolapsu evropského bankovního systému a státních bankrotů se zdá být zaţehnán. Zda soudobá recese států eurozóny nebude dlouhodobá závisí na řadě faktorů. V rámci eurozóny by se musela najít rovnováha. Coţ nebude snadné. „Současná krize eurozóny se skládá ze tří jednotlivých krizí: bankovní krize, krize veřejných rozpočtů a měnové krize. Bankovní krize byla způsobena příliš volnou měnovou politikou nevhodnou pro podmínky některých členských ekonomik. Neomezený objem velmi levných peněz nafoukl úvěrovou bublinu, která po roce 2008 splaskla. Jde především o problém Irska a Španělska, ale do značné míry také Řecka, kde se během let 2003-2008 bezmála zdvojnásobil objem úvěrů soukromého sektoru. Rozpočtová krize má cyklickou a sekulární (dlouhodobě trendovou) sloţku. Státy si během let 2002-2008 zvykly na poměrně vysoké příjmy (protoţe růst byl uměle stimulován bublinou bankovních úvěrů) a tudíţ i na vysoké výdaje, kterými dále keynesovsky stimulovaly růst. Sekulární sloţka je způsobena neustále rostoucími mandatorními a kvazimandatorními výdaji. Tyto dva typy krizí – rozpočtová a bankovní - se navzájem doplňují a posilují, neboť problémové banky vyţadují státní podporu (Irsko) a naopak, problémy státu destabilizují bankovnictví (Řecko). Rozpočtová krize není primárně způsobena poklesem příjmů. Státní rozpočty sice pochopitelně zaznamenaly niţší daňové inkaso během recese, to by však pro zdravou ekonomiku nemělo být fatálním problémem. Jak se ukazuje, problémem byla a je neschopnost zkrotit veřejné výdaje i v době hospodářské konjunktury. Měnová krize má podobu extrémních deficitů obchodu a běţného účtu platební bilance v některých zemích, kde nárůst objemu peněz v ekonomice způsobil zvýšení mezd a výrobních nákladů nad únosné meze. Typickými příklady jsou Portugalsko a Řecko, ale do značné míry také Belgie nebo Itálie. Měnová krize není v rámci eurozóny řešitelná vůbec – z podstaty věci. Nejsnazší řešení problémů vnější nerovnováhy cestou devalvace nepřichází v úvahu. Zbývá tzv. vnitřní devalvace188 spojená se sniţováním nákladů a mezd. 188
„tzv. cenový přizpůsobovací mechanismus neboli vnitřní devalvace - nemůţe-li se sníţit kurz domácí měny (ať jiţ proto, ţe je svázána se zlatem, nebo proto, ţe měna v eurozóně je měnou společnou), musí se rovnováha obnovit tak, ţe se radikálně sníţí domácí ceny, mzdy, důchody atd. Nevýhodou takovéto vnitřní devalvace ale je, ţe je to proces bolestivý a dlouhodobý. Ekonomika se v jeho průběhu smršťuje a podíl dluhu na ekonomice (díky poklesu HDP) naopak roste.“ –TOMŠÍK, V. Euro je drahý experiment. Česká národní banka. [online] [cit 2013-
65
Ta v historii měla katastrofální dopady.“189 Eurozóna je postiţena celým komplexem problémů. „Názor, podle kterého za všechno můţou nezodpovědné jiţní národy, je povrchní a chybný. Španělsko například plnilo kritéria Paktu růstu a stability lépe neţ Německo v době před krizí.“190 Jak se vůbec dostat ze situace, která je neřešitelná. Kdyby státy měly vlastní měny, pomocí jejich apreciací, depreciací a devalvací by zmírnily dopady ekonomické krize. Těm by se sice nevyhnuly, ale byly by zhruba ve stejné situaci, ve které se nyní nachází Česká republika. Zde se propouští, klesá výkonnost ekonomiky, nejsou ale fatální důsledky na fungování státu. Jedním z mechanismů, jak dosáhnout zlepšení, je tedy regulace měnových kurzů. To ale v eurozóně nejde uţ z principu – měna je pouze jedna. Vstupem do této zóny se tohoto typu mechanismu stabilizace v ekonomice vzdáváme. Centrální banka tudíţ ztrácí velký manipulativní prostor. Jednotlivé centrální banky mají určitě v eurozóně své místo. Znají lépe své prostředí a lokální ekonomiku dané země. Zůstaly jim regulatorní pravomoci. Obecně není lék na vyléčení eurozóny. Existují ale návrhy, jak na ní reagovat. Kaţdý klad v nich má i svůj zápor. Některé jsou nereálné, protoţe by sice řešily určité problémy, nicméně by daly vzniknout dalším. Ať uţ ale bude finální řešení jakékoliv, nebude příjemné a nezavděčí se všem zemím. Je aţ paradoxem, ţe růst ekonomiky dlouhodobě vznikal na základě zadluţenosti. Státy, které měly před nedávnem konsolidované rozpočty, se nyní potýkají s astronomickými dluhy. Otázkou je, jak toto všechno vzniklo. Ţivot nad poměry, ţivot na úkor budoucnosti, záchrana bank, nákladný sociální stát musely být z velké části doplněny i extrémním plýtváním a neefektivitou ve veřejných zakázkách. Jak tedy pomoci eurozóně a státům, které jsou nyní nad propastí?
04-20]. URL: 189 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 311-313. 190 KOHOUT, P. Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2012, s. 313.
66
6.1
Plán A – odchod některých zemí z eurozóny „The impact of a eurozone member leaving the bloc would certainly hit eurozone´s economy and affect banks largely through indirect exposure to Europe.“ Financial Times
Některé problémy současné krize by mohl vyřešit postupný odchod periferních států z eurozóny. Nejprve by odešlo Řecko. To by přijalo novou drachmu, kterou by devalvovalo, čímţ by zlevnilo místní produkty, ale prodraţilo veškerý dovoz (import do země by byl v silnější měně). Bylo by to tedy výhodné pro Řecko, zejména pokud by Řecko mělo vysoké zastoupení čistého exportu v HDP. V roce 2012 mělo Řecko net export 25% HDP191, Španělsko 30% HDP, Itálie 29% HDP, oproti tomu Německo 50% HDP. Nelze tedy říct, ţe by periferní státy eurozóny byly výrazně závislé na exportu, levné měny by jim nemusely výrazně pomoc. Oproti tomu jako státy, u nichţ převaţuje import, by se tento import prodraţil, coţ by bylo nevýhodné pro zahraniční exportéry v čele s Německem. Ty by v těchto zemích čelily niţší poptávce kvůli vysokým cenám. Nemluvě o tom, ţe řadu produktů včetně energetických komodit periferní státy eurozóny importují a zásadní zvýšení ceny např. pohonných hmot by jejich ekonomiku ještě víc destruovalo. Návrat určitých států k vlastním měnám by byl velice sloţitý. Vzniklo by vysoké kurzové riziko, jehoţ řešení by bylo velmi komplikované. Dluh těchto států by nejspíše zůstal v eurech, čímţ by se pro ně ještě prodraţil kvůli levnější měně. Zadluţenosti zemí by toto nepomohlo, naopak u dluhu by došlo k růstu jeho reálné hodnoty. Devalvace jejich měny by sice mohla pomoci těmto zemím ke zvýšení konkurenceschopnosti, nicméně uţ by nebyla výhodná pro ostatní členy eurozóny, kteří v těchto zemích spatřují odbytiště svých výrobků. Nikdo z lídrů evropských států vlastně ani nechce, aby eurozónu některá ze zemí opustila. To dokazují i štědré dotace, které byly do států potýkajících se s problémy vloţeny. Jejich odchod z měnové unie je tedy nereálný. Po případném odchodu zemí by euro zůstalo jako měna dál. Je moţné, ţe ale odchod Řecka by inspiroval další země, které by poté byly téţ na odchodu. Vystoupení z eurozóny by jim částečně pomohlo – zvýšily by svou konkurenceschopnost, ale zvýšily by i hodnotu svého dluhu. Odchodem některého státu z eurozóny by mohl nastat domino efekt a eurozóna by se mohla ocitnout v ještě větší krizi. 191
Data dostupná z webového portálu Světové banky, URL:
67
6.2
Plán B – vyhlášení bankrotu „We cannot allow the bankruptcy of a euro member state like Greece to turn into a second Lehman Brothers.“ Wolfgang Schauble
Vyhlásit bankrot by umoţnilo zemím začít od nuly. Veškeré jejich dluhy by se smazaly. V případě Řecka v podstatě částečný bankrot nastal – řada věřitelů byla nucena odepsat část svých pohledávek. Tato situace by pomohla zadluţeným státům. Ty by se zbavily svých závazků. A to by mělo katastrofický dopad pro jejich věřitele, kteří jsou často členy eurozóny. Vyhlášením bankrotu by tito museli odepsat své pohledávky. Krach by řešil pouze lokální situaci – ekonomika sice smaţe svůj dluh, ale přelije ho na další státy. Pokud by banky těchto států měly toxických aktiv (dluhopisů bankrotujících států) víc, způsobilo by to bankovní krizi ve věřitelských zemích. Evropské banky mají obrovská kvanta státních dluhopisů. Problémem velkých bankovních hráčů by se stalo zamoření těmito aktivy a, pokud by Itálie, Řecko a Španělsko vyhlásily bankrot, dostaly by se do záporného kapitálu. Pro Řecko by tedy bylo dobré vyhlásit bankrot, ale evropské banky by se mohly rovnou zavřít. Bankrot tedy téţ není řešením, nikdy by ho nepřipustily věřitelské státy. A to i přesto, ţe si musíme přiznat, ţe ze států, které zatím čerpaly záchranné balíčky, vypadá pouze Irsko na to, ţe svým závazkům dostojí. Smazáním dluhů by došlo jen k přesunu krize na ostatní státy (přičemţ značnou část aktiv drţí německé a francouzské banky, nelze tedy ze strany jejich států předpokládat podporu případného bankrotu). Náklady bankrotu by odnesli věřitelé a daňoví poplatníci. Tento návrh je realističtější neţ plán A, nicméně jeho náklady jsou enormní, proto by správným řešením situace nebyl.
68
6.3
Plán C – rozpad eurozóny
“European elites, including German elites, must decide if they want the Euro to survive, even at a high price, or not. If not, we should prepare for a controlled dismantling of the currency zone.” Jacek Rostowski192
Rozpad eurozóny by jistě krizi eurozóny vyřešil. Ale mnohem horší by bylo to, co by nastalo poté. Do měnové krize by se totiţ dostala většina států původního uskupení. Otázka je, jak by k rozpadu vůbec došlo. Dle stávajících právních předpisů nelze členské státy z eurozóny vyloučit. Ţádná země ani o výstup z eurozóny nejeví zájem. Znamenal by totiţ pro ní zavedení nové měny, coţ by způsobilo krizi bankovního systému. Banky by čelily velkému měnovému riziku. Rozpad eurozóny by se nehodil ţádné zemi. Měl by negativní dopad na finanční trhy, způsobil by paniku. Náklady rozpadu by byly astronomické. Nové měny by musely devalvovat a trvalo by řadu let, neţ by se situace stabilizovala. Zánik společné měny je nereálný.
6.4
Plán D – vznik federace "Svoboda je vzácná křehká rostlina. Náš rozum nám říká a historie to potvrzuje, ţe velkou hrozbu pro svobodu představuje koncentrace moci." Milton Friedman
„Dnešní krize potvrdila oprávněnost předpokladu, ţe logika společné měny bude vytvářet nesmírně silný tlak na sjednocení Evropy. Zásadní otázkou je to, ţe stabilní vyřešení soudobých problémů by vyţadovalo urychlené sjednocení fiskální a hospodářské politiky v rámci eurozóny, coţ de facto znamená její politické sjednocení. Dnešní problémy nejsou řešitelné pouhým „trváním na dohodnutých pravidlech“, tj. striktním dodrţováním maastrichtských kritérií. Eurozóna se musí ekonomicky a politicky integrovat.“193 „Je třeba zabezpečit dostatečnou míru fiskální koordinace. Jiţ od počátku existence eurozóny bylo zdůrazňováno, ţe jednotná měnová politika vyţaduje odpovídající rozpočtovou koordinaci, kterou měl suplovat Pakt stability a růstu. Zavedení společné fiskální politiky by nepochybně bylo řešením. Je třeba přesně definovat pojem solidarity v EU (eurozóně). Zřetelná
192 193
polský minstr financí
WEIGL, J. O euru a jeho problémech mluvme vážně. in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 114.
69
čára musí oddělit odůvodnitelnou solidaritu např. s dlouhodobě méně vyspělými regiony od pseudosolidarity s nedisciplinovanými členy, kteří flagrantně porušují pravidla.“194 Spojené státy evropské. Vlastně je předznamenává jiţ nejvyšší stupeň integrace, a to šestý bod: úplná hospodářská integrace. Pro tu by bylo zapotřebí vzniku evropského ministerstva financí. Pokud budeme představovat jeden fiskální celek, pak je centralizovaný orgán nutný. Řídil by tedy fiskální disciplínu všech členů eurozóny. Stanovil by se nejspíše jednotný daňový reţim. Řada lokálních vlád nám v průběhu krize dokázala, ţe fiskální problematiku nezvládají. Pravidla pro toto ministerstvo by musela být zakotvena v primárním právu evropské unie. Jinými slovy by se musely změnit zakládající smlouvy, coţ představuje dlouhodobější proces. Federace je tedy unii předpovězena. Otázkou ale zůstává, kdy přijde. To záleţí na způsobu, jakým se případné změny smluv budou schvalovat. Jiţ teď je nicméně jasné, ţe by se musely měnit ústavy jednotlivých zemí. Ty totiţ tak markantní přenos státní moci nepovolují. Přeměnu unie ve federaci by měly potvrdit referenda na lokálních úrovních, a to výhledově není realizovatelné. Nálada ve společnosti tomu nesvědčí. Pokud by tedy měla rozhodnout veřejnost (coţ by bylo i správné), mluvíme o budoucnosti v horizontu desítek let. Nyní je to nerealizovatelné, protoţe současné události otřásly důvěrou v euro. Pokud ovšem budou rozhodovat pouze politici, lze očekávat vznik federace v řádu let. S tím, ţe toto rozhodnutí bude urychlené kvůli krizi. Nicméně politici se potřebují zavděčit svým voličům, budou tedy země, které se rozhodnou pro referendum. Pokud bude vyţadován hlas lidu, federace v blízké budoucnosti nevznikne. Lidská paměť je ale krátkodobá. Nepamatujeme si křivdy minulého reţimu. A za pár let si nebudeme pamatovat ani současnou krizi. Nicméně otázkou je, zda by se federace nestala pouze nástrojem transferů peněz. „Ve skutečnosti lze termín „fiskální federalismus“ přeloţit do srozumitelného jazyka větou: „Všechno nakonec zaplatí Němci“. Zavedení společného evropského rozpočtu (včetně emise evropského dluhopisu) by mohlo znamenat novou etapu masivního přerozdělování a výzvu k morálnímu hazardu. Vlády slabších evropských států by mohly ztratit zbytky motivace k zavedení pořádku ve vlastních financích. Federalistické přerozdělování evropského typu by znamenalo krátkodobou náplast na náklady Německa. Za pár let Evropa můţe čelit ještě většímu maléru, protoţe ani hospodářsky silné Německo nemá nekonečnou nosnost. Kdyby vzniklo evropské ministerstvo financí, společný evropský dluhopis a všechny náleţitosti rozpočtové federace, výsledkem by v krajním případě bylo zavedení permanentních penězovodů z bohatších zemí do chudších. To by poškodilo všechny, neboť na produktivnější 194
SINGER, M.. Co znamená řecká krize pro eurozónu a pro nás in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 126.
70
státy by byla naloţena vyšší zátěţ a ty méně produktivní by definitivně ztratily motivaci se sebou cokoli dělat.“195 Americký ekonom a laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz „vidí jako jedno z moţných řešení vydání společných eurobondů. Za důleţité také povaţuje investice do infrastruktury a vzdělání, které nabízejí dobrou návratnost. Podle něj v těchto oblastech můţe návratnost dosáhnout klidně i 20 aţ 30 procent. Společné evropské dluhopisy povaţuje za důleţité, umoţnily by Evropě půjčovat si s nízkým úrokem a získanými penězi podpořit růst své ekonomiky.“196 Eurobondy by byly vládní dluhopisy eurozóny. Jejich princip by byl takový, ţe investor půjčí určitou částku peněz eurozóně, která by ji potom předala státu, který si půjčuje. Tedy investor by nevěděl, kdo je jeho dluţníkem. V tom se eurodluhopisy zdálky ale podobají CDO, umoţňují sekuritizaci dluhů od neznámého dluţníka. Nicméně by byl tento dluhopis nejspíš povaţován za bezrizikovou investici zaručenou ECB a měl by niţší výnosnost neţ dluhopisy periferních zemí. Mohl by ale umoţnit levné zadluţování uţ tak dost problémovým zemím. De facto by se tím ale dala téţ obejít neochota ECB k měnové expanzi po vzoru Fedu. „Stávající verze „integrační ideologie“ v EU vyčerpala jiţ zřejmě svůj hospodářskopolitický a přírůstový potenciál. Je zaloţena na prosté myšlence, ţe kaţdý problém v EU vyřeší vţdy a za všech okolností více integrace a více „zestejnění“. Pokud se ukáţe, ţe problémy přetrvávají, pak ve stejné dějové lince je to důkazem toho, ţe integrace je potřeba dodat ještě víc. Tato neflexivní jednosměrka ovšem častěji a častěji naráţí na politické limity, které v politicky přirozeně nehomogenní Unii nelze jednoduše překonávat a navíc ani jejich brutální překonání by nezaručovalo, ţe tato jednosměrka přinese více růstu a více blahobytu. Nyní je na empirických ekonomech, aby prozkoumali, zda jsme se na pomyslné „Lafferově integrační křivce“ nedostali v EU jiţ za bod, kdy dodatečná integrace nepřináší dodatečný růst blahobytu, ale naopak stagnaci.“197 Přeměna eurozóny ve federaci je tedy budoucností. Jednotná měnová politika bez jednotné fiskální politiky se neosvědčila. Nicméně případné chyby ve fiskální politice budou celoevropské. Vznikem eurozónové federace nám vznikne tzv. dvourychlostní Evropa. Integrace států eurozóny bude probíhat výrazně rychleji, neţ integrace zemí, které se ke společné měně
195
KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011, s. 287-293. 196 Autor neznámý. Stiglitz: Rychlost, kterou politici chtějí zachránit euro, je výrazně pomalejší než trhy. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-04-20]. URL: 197 HAMPL, M. Osm poznámek na okraj krize eurozóny in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, s. 132.
71
zatím nepřipojily. Federace by měla především předcházet dalším krizím. Je ale moţné, ţe by se stala nástrojem přerozdělování, kdy by bohatý sever sponzoroval chudý jih.
6.5
Plán E – sniţování výdajů “I favor the policy of economy, not because I wish to save money, but because I wish to save people.” Calvin Coolidge
Vysoké státní výdaje mají své historické důvody. V 60. a 70. letech začíná sílit potřeba sociálního státu. Následné balíky velkorysých opatření se zalíbily voličům. Vláda nicméně musí tato opatření něčím financovat. A tak zvýšila daně, inflaci i zadluţení. Je tu ale další velký problém. Korupce. Ta způsobuje neefektivní vynakládání společných peněz z rozpočtu, čímţ neuvěřitelně zvyšuje náklady. Jiţní Evropa by za účelem sníţení svých daní měla drasticky omezit sociální sluţby. Měla by téţ vzniknout opatření pro rázný boj s korupcí. Sníţit své náklady by měla i Evropská unie jako celek. Zejména by se měla důsledně zaměřit na efektivní hospodaření s dotacemi, kterými přispívá méně rozvinutým regionům a odvětvím. Současné výdaje jsou enormní. Tak vysokou zátěţ nelze dlouhodobě vydrţet. Je otázkou, jak moc je sniţování výdajů řešením. OSN ve své zprávě vládní škrty kritizuje a konstatuje, ţe jsou kontraproduktivní.198 Kontraproduktivní budou, pokud nebudou vytvářet pracovní místa. V EU, která je hospodářsky značně propojená, je vyšší multiplikační efekt investovaných prostředků neţ v samostatných státech. Peníze ale musí být rozumně investovány. Většina zemí ke škrtům uţ přistoupila. Deficitní rozpočty mají všechny země EU (v podstatě aţ na Estonsko a Lucembursko). Tato opatření se vţdy setkají s nepřízní voličů a občanů. Sniţování výdajů by se nemělo ve velké míře týkat oblastí, které přinášejí ekonomice velkou návratnost. Nedotknutelné by mělo být zejména vzdělání, protoţe vzdělaní lidé mají většinou vyšší příjmy a odvádějí států více peněz na daních.
198
Více viz: Autor neznámý. Agentura OSN kritizuje vládní škrty: Jsou kontraproduktivní. Literární noviny. [online] [cit 2013-04-20]. URL:
72
6.6
Plán F – znárodnění bank "Je příznačné, ţe znárodnění průmyslu bylo všude provázeno znárodněním myšlení." E. G. Carr
Znárodnění bankovního sektoru je nereálná moţnost. Sice jiţ státy vlastní velké podíly v bankách, nicméně znárodnit veškerý bankovní sektor by bylo extrémně nákladné. Otázkou je, zda by to vůbec situaci pomohlo. Došlo by k výraznému zvýšení deficitu. Pokud je nicméně sám stát špatný hospodář, nebyl by nejspíš schopen bankovní sektor řídit o moc lépe, neţ doposud řízen byl. Stát má moţnost provádět nad bankami dohled a regulovat je. Brzy vznikne bankovní unie, která bude řadu těchto pravomocí centralizovat. Větší znárodnění bank se tedy nejeví jako nutnost.
6.7
Plán G – rozpuštění dluhů inflací
„By a continuing process of inflation, government can confiscate, secretly and unobserved, an important part of the wealth of their citizens… The process engages all the hidden forces of economic law on the side of destruction and does it in a manner that not one man in a million is able to diagnose.“ John Maynard Keynes.
Zadluţení států by se dalo vyřešit inflací. Ta by dluhy rozpustila. Inflace by nicméně znehodnotila i veškeré úspory a oslabila by euro. Evropská centrální banka udrţuje inflaci dlouhodobě na nízké úrovni (cca 2%) a je to jeden z jejích hlavních cílů. Jeho porušení by způsobilo znehodnocení měny jako celku. Tolerování vyšší inflace je neţádoucí z pohledu věřitelů, kteří vlastní dluhopisy států, a střadatelů, kteří by tímto přišli o leckdy ţivotní úspory. Toto jednostranné řešení by pomohlo pouze dluţníkům. Dluhovou zátěţ bylo v historii sice moţné řešit inflací, nicméně při existenci pouze jedné měny by inflace měla negativní dopady na státy s niţší mírou zadluţení ("Inflace pokutuje spořivost a podporuje vytváření dluhů." Murray N. Rothbard). Euro je rezervní měnou, která jako dolar, byť na niţší úrovni, umoţňuje exportovat inflaci do zemí mimo EU.
73
6.8
Plán H – intervence ECB
ECB s původně zakázaným kupováním státních dluhopisů jiţ začala v roce 2011. Zachránila tím Portugalsko z krize. Pokud by skoupila řadu dluhopisů od bank, sníţila by jejich výnosnost. Otázka je, za kolik by tyto dluhopisy byla ochotná koupit. Řada z nich nemá vysokou hodnotu. Pokud by dluhopisy Řecka pouţité na půjčku v hodnotě pěti miliard nakoupila třeba za dvě miliardy, legalizovala by tím ztrátu. Správný hospodář by ale neměl koupit předem nevratnou investici. Intervence ECB na trhu s dluhopisy by proto popírala ekonomické postuláty, podle kterých se ekonomické subjekty mají chovat rozumně. ECB sice není motivována k zisku, nicméně nakoupením dluhopisů by došlo k měnové expanzi. Je otázka, zda by tím vyvolala inflaci. Mnoţství peněz v ekonomice totiţ uţ nemá tak velký vliv na agregátní poptávku. Nákup toxických aktiv a převzetí junk dluhopisů za účelem revitalizace trhu by tedy nebyl rozumný. Byť by pomohl bankám zbavit se bezcenných cenných papírů.
6.9
Plán I – zvýšení konkurenceschopnosti jiţních ekonomik
Zvýšení produktivity periferních ekonomik eurozóny by bylo jistě z velké části řešením krize. Nicméně nikdo neví, jak ekonomiky těchto zemí nastartovat. Kaţdá ekonomika má svá specifika. Zvýšení konkurenceschopnosti jiţních států je tedy pomalý a hlavně dlouhodobý proces. Musel by zahrnovat motivaci místních obyvatel. Musely by se sníţit ceny, země mají totiţ velký potenciál zejména v oblasti cestovního ruchu. Se sníţením cen by se ale musely sníţit i mzdy, coţ vyvolá nepokoje mezi obyvateli. Nikdo zatím nepřišel na to, jak reformovat podniky jiţních států, aby se staly motorem ekonomiky.
6.10 Plán J – dotace Je moţné také fiskálními transfery kompenzovat nerovnováhy a tím uměle vyrovnávat nehomogenitu ekonomik. To by způsobilo přesun majetku od bohatších k chudším státům, nicméně by toto řešení nebylo dlouhodobě udrţitelné a do dluhů by se dostaly do té doby bohatší státy. Tento plán by téţ otevřel prostor pro korupci.
74
6.11
Plán K – zvýšení daní
Daňová problematika bude časem zřejmě řízena centrálně. Alespoň v rámci eurozóny. V současné době jiţ existuje směrnice o dani z přidané hodnoty. Nicméně navýšení daní sniţuje produktivitu, odráţí od podnikání, podporuje vznik šedé ekonomiky i vyhledávání daňových rájů. Na špatném vyměření daní můţe stát tratit. Daně by bylo lepší ponechat tak, jak jsou. Uţ tak jsou na dost vysoké úrovni. Jejich případné sníţení by nicméně mohlo podporovat spotřebu.
6.12 Plán L – měnová expanze Německá kancléřka odmítla návrh prezidenta Spojených států, aby se řešila krize měnovou expanzí. Pravdou je (stejně jako u intervence ECB na otevřených trzích), ţe přísun dalších peněz do ekonomiky by uţ nemusel mít vliv na agregátní poptávku. Ta můţe uţ být nasycená. Řada subjektů jiţ další úvěry nepotřebuje. Expanze by se tedy mohla minout účinkem.
6.13 Plán M – laissez faire Další z moţností je nedělat nic. Nechat státy ať se s krizí snaţí řešit problémy dva, tři roky samy. To by způsobilo nárůst úroku v jejich dluhopisech (ty uţ jsou ale i teď dost vysoké), státy by si tedy nemohly tolik půjčovat. Čekalo by se, zda se situace nějak spraví bez výrazné podpory ze strany EU. Státy by musely svůj dluh nějak samy financovat. Vzhledem k tomu, ţe časté financování dluhu je refinancování na základě vydání dalších dluhopisů, státům by se výrazně prodraţila tato moţnost. Investoři by nové dluhopisy nekoupili, a pokud ano, tak pouze s velkým výnosem. Státům by tedy vzrostly náklady na obstarávání dluhu. Na druhé straně by si státy rozmyslely, zda budou chtít získávat peníze emisemi svých dluţních úpisů. Problém by se tedy změnil na lokální, přestal by se přelévat. Toto je velmi teoretická otázka, na kterou nejspíš nikdo nezná odpověď. Není ale zřejmé, co by se stalo. Všeobecné mínění je, ţe se musí něco dít. Tuto moţnost nikdo z vládnoucí garnitury nezvaţuje. Mohl by přijít bankrot některé ze zemí. Není tedy reálná.
6.14 Zhodnocení návrhů Celkově se odchod některých zemí z eurozóny, vyhlášení jejich bankrotu, rozpad eurozóny nebo neřešení současné situace jeví jako velmi sporné a nejméně rozumné. Nereálné by bylo téţ znárodnění bank, rozpuštění dluhů inflací a permanentní dotování zadluţených států. Mezi 75
řešení, které by mohly, ale nemusely přinést zlepšení situace, patří měnová expanze, intervence ECB a zvyšování daní. V budoucnu lze očekávat vznik fiskální unie, tlak na sniţování veřejných výdajů a snahu o zvýšení konkurenceschopnosti jiţných ekonomik.
6.15 Opatření do budoucna "Lepší, neţ předpovídat budoucnost, je vytvořit ji." Bill Gates
V budoucnosti se musíme zaměřit především na preventivní opatření, která by zabránila morálnímu hazardu ze strany bank a jiných finančních institucí. Velká regulace by měla dopadat na spekulativní obchody. Řada strukturovaných produktů je šitá bankám na míru. Jsou tak komplikované, ţe jim skoro nikdo nerozumí. Na jedné straně máme banku se svou skupinou analytiků, kteří jsou placeni za vytvoření produktů, na kterých chce banka realizovat zisk. Stranu druhou zaujímá klient, který by měl být chráněný. Řadu investičních produktů lze totiţ nastavit tak komplexně a sloţitě, ţe klient ani neví, do čeho skutečně investuje. Prostor pro jeho zisk se zmenšuje. Za posledních pár let jsme byli svědky nejniţších úrokových měr v historii. Dostupnost levných peněz a nízká regulace trhu s úvěry motivovala řadu nebonitních klientů si vzít půjčky. Je tedy nutné regulovat a analyzovat podmínky poskytování dlouhodobých úvěrů a zabránit morálnímu hazardu ze strany bank. Dále bychom se měli snaţit sníţit veřejné výdaje, a to i v době konjunktury.
76
Závěr „There is a crack in everything. That´s how the light gets in.“ Leonard Cohen
Jednotná evropská měna nezanikne. Odchod periferních států z eurozóny a následná devalvace jejich měn a odpisy dluhů by vedly k bankrotu evropských bank, které mají v portfoliích velké mnoţství jejich dluhopisů. Do budoucna lze nejspíše čekat větší centralizaci moci v Bruselu, prohloubení integrace, vznik evropského ministerstva financí, sjednocení fiskální politiky a stanovení jednotné daňové soustavy. Otázkou je, v jak blízké budoucnosti můţe toto přijít. Rozhodnutí týkající se ať uţ jakéhokoli typu další integrace by měla vycházet z ekonomické potřeby a ne být vynucena politickým aktem. Musí se vyplatit a čerpat z ekonomiky méně zdrojů. Řešení současné krize neexistuje. Všechny návrhy jsou v lepším případě dobré pouze pro jednu stranu dluhové barikády. Existují pouze moţnosti pro omezení dopadů krize. Vznik eura usnadnil mezinárodní obchody, dal Evropské unii světovou měnu, která dominuje na finančních trzích, je výhodný pro turismus, celkově sníţil transakční náklady a odstranil měnové riziko. Nicméně přišel moc brzy. Společnou měnu by mohlo mít Česko a Slovensko, uţ ale ne tak Německo a Řecko. Ekonomiky jednotlivých států nejsou na stejné úrovni. Otázkou zůstává, zda by vůbec někdy mohly být. Globalizace přinesla řadu kladů, umoţnila celosvětový pohyb kapitálu. Ukázala nám ale také, ţe lokální problém můţe nabrat celosvětových rozměrů. Globalizace spolu s propojeností trhů přináší i jejich náchylnost a slabou „imunitu“ k nákaze. Měla by se tedy zvýšit regulace spekulativních obchodů a kapitálové přiměřenosti bank. Poskytování úvěrů (zejména dlouhodobých hypoték) by mělo být umoţněno pouze po důkladné analýze bonity klienta. Současná krize je téţ krizí důvěry. Laici se dennodenně dozvídají z médií katastrofální scénáře a začínají šetřit. Hysterie situaci jen zhoršuje. Spotřeba se sniţuje. Mezi lidmi vládne opatrnost. Otázkou je, kdo se chová jako řádný hospodář? Nikdo. Stát, který by v tomto ohledu měl být vzorem, jím není. Je nutno zvýšit efektivitu státních výdajů a bojovat proti korupci. S příchodem krize padla jistá dogmata. Velká důvěra ve státní dluhopisy jako bezriziková aktiva skončila spolu s bankrotem Islandu a problémy Řecka. Postuláty, které byly vytvořeny, končí. Nedotknutelnost řady pravd zmizela. Současná situace není dlouhodobě udrţitelná. Řada dluhů je nevymahatelných. Veškeré reakce na krizi budou nepříjemné, nelze se zavděčit všem. Do hry vstupuje morální dilema – 77
chyby jiných odnášejí daňoví poplatníci lépe hospodařících zemí. Ţít na úkor budoucnosti nejde. Problémy se zadluţením budou v budoucnu hlásit například Belgie a Francie. Dříve nebo později. Celosvětová zadluţenost dokazuje, ţe něco je špatně. A to zásadním způsobem. Co se týče krize eurozóny, v očích veřejnosti by bylo moţná správné ze strany evropských politiků přiznat chybu. Euro, a to i přes veškeré své klady, byl drahý, nepodařený a hlavně předčasný projekt. Jednotnou měnu můţe mít pouze ten, kdo si jí zaslouţí. Chyba je v systému, který krizi generuje. Banky jsou středem světa. V ekonomice se zásadně zaměřujeme pouze růstem. Očekává se růst trţeb, zisků. Všeho. Nekonečná honba za růstem. Populace nicméně stagnuje. Zavedení politiky jednoho dítěte zvaţuje i Indie. Poptávka se tímto zmenšuje. Způsob, jak na toto můţe reagovat nabídka, je sniţování kvality zboţí. Zdá se, ţe v nynější době se můţe stát nástrojem pro dlouhodobé dosahování většího obratu nekvalita. Z krize plyne ponaučení: ţít na úkor budoucnosti nelze. Po krizi přijde časem další. Hlavní ale je, abychom tuto i další přicházející krize řešili u jednoho stolu bez pouţití jiných zbraní neţ je rétorika. Evropská unie během své existence umoţnila větší ochranu spotřebitele, dala vzniknout jednotnému trhu, vytvořila fondy pro financování řady projektů včetně regionálního rozvoje, posílila vliv svých členů na celosvětových trzích, zrušila hranice mezi státy, zjednodušila volný pohyb osob a kapitálu. Jiţ šedesát let vládne na starém kontinentu mír. Hlavním přínosem zůstává, ţe přes všechny neduhy, chyby a omyly nedošlo k ţádným větším otřesům ve společnosti, k sociálním nepokojům nebo občanské válce. V EU vládne solidarita a země si navzájem pomáhají. Byly to právě obrovské sociální nepokoje, které vedly k první a druhé světové válce. Hlavní smyslem integrace původně nebylo zaměření se na růst ekonomiky. Hlavní byl, je a bude mír. A ten je nejcennější. A není samozřejmostí.
78
Seznam literatury a zdrojů Zahraniční literatura BAGUS, P. Tragédia eura. Bratislava: JAGA GROUP, s.r.o., 2011 ECKERT, D. Světová válka měn. Euro, zlato nebo jüan – která z měn se stane nástupcem dolaru? Praha: Grada Publishing, a. s., 2012 KANE, D. R.: Principles of International Finance. Croom Helm. New York: 1988 KRUGMAN, P.: Návrat ekonomické krize. Praha: Vyšehrad, spol. s r. o., 2009 MARSH, D. Euro. Boj o osud nové globální měny. 1. vydání. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury (DCK), 2012 ROUBINI, N., MIHM, S. Krizová ekonomie. Budoucnost finančnictví v kostce. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2011 WOODS, T. E. jr. Krach. Příčiny krize a nápravná opatření, která ji jen zhoršují. Praha: Dokořán, 2010
Česká literatura Autor neznámý: Jedna měna pro jednu Evropu. Cesta k euru. Evropská komise, Úřad pro úřední tisky. Brusel, 2007 CZESANÝ, S. EURO. Postup a důsledky avádění nové měny pro banky, podniky a občany. Praha: Profess Consulting s.r.o., 1999 HAMPL, M. Osm poznámek na okraj krize eurozóny in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010 HRUŠKA, B. Sousedé na papíře. České firmy čím dál častěji sídlí na Kypru. Moskva i Brusel si ale na jejich anonymitu chtějí posvítit. Euro. 2. 1. 2013, s. 34.
79
KOHOUT, P.: Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. Praha: Grada Publishing, a. s., 2009 KOHOUT, P. Finance po krizi. Důsledky hospodářské recese a co bude dál. 2. rozšířené vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2010 KOHOUT, P.: Finance po krizi. Evropa na cestě do neznáma. 3. rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011 KOHOUT, P. Nová abeceda financí. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013 KOVANDA, J. Nástroje měnové politiky evropské centrální banky. In MEKON 2007. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2007. s. 2. NAVRÁTIL, D. Čeká nás třetí fáze euro-krize? Pět cest k jejímu vyřešení. In Investiční magazín č. 10/2012, s. 8 NAVRÁTIL, D. Proč Německo tak lpí na zachování eurozóny v současné podobě?. In Investiční magazín č. 10/2012, s. 9. PIKORA, V. ŠICHTAŘOVÁ, M. Nahá pravda aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. Praha: NF Distribuce s.r.o., 2012 PIKORA, V., ŠICHTAŘOVÁ, M.: Všechno je jinak aneb co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011 SINGER, M.. Co znamená řecká krize pro eurozónu a pro nás in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010 TOMŠÍK, V. Současný stav eurozóny není překvapením in Autoři CEPu o euru. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010 ŢÁK, M. a kolektiv. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozšířené vydání. Praha: LINDE Praha, a. s., 2002 80
Internetové zdroje - zahraniční Autor neznámý. Die Eurozone. Euroinphoto. [online] [cit 2013-03-09]. URL: Autor neznámý: Geschichte der Euro Einführung. Geldschein. [online] [cit 2013-03-09]. URL: Autor neznámý. Economic crisis. Definition. BusinessDictionary. [online] [cit 2013-02-25]. URL: Autor neznámý. Eurozone crisis explained. BBC. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Spain in numbers. BBC. [online] [cit 2013-04-20]. URL: Autor neznámý. Spain to ask for bailout next month. The Telegraph. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Spanish banks to get up to 100bn euros in rescue loans. BBC. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý: Timeline: history of the euro. The Telegraph. [online] [cit 2013-03-10]. URL: EMMOTT, R. Euro zone economy to shrink again in 2013, EU says. Reuters. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
81
FERREIRA, CH. QE1, QE2, QE3, QE4……..Terminate? Economic Reason. [online] [cit 201302-20]. URL: GARCIA, A.: Immigrants hit hard by slowdown, subprime crisis. Reuters. [online] [cit 2013-02-20]. URL: HARDVING, R. Dudley gives first hints of slowing QE3. Financial Times. [online] [cit 2013-02-20]. URL: LICHFIELD, J. At last, the euro was born. The Independent. [online] [cit. 2013-01-03]. URL: MONAGHAN, A. G8 Summit: World leaders push for Greece to stay in the eurozone. [online] [cit 201304-20]. URL: TOMČIAK, B. Dopad QE1, QE2 na trhy a príprava na QE3. Colosseum Finacial Markets. [online] [cit 2013-02-20]. URL: WINTOUR, P. Germany isolated over euro crisis plan at G8 meeting in Camp David. The Gurdian [online] [cit 2013-04-20]. URL:
- české Autor neznámý. Agentura OSN kritizuje vládní škrty: Jsou kontraproduktivní. Literární noviny. [online] [cit 2013-04-20]. URL:
82
Autor
neznámý.
Bailout.
Management-mania.
[online]
[cit
2013-02-25].
URL:
Autor neznámý. Banky na Kypru se znovu otevřou až ve čtvrtek, rozhodlo ministerstvo.. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-04-01]. URL: Autor neznámý. Credit Default Swap (CDS). Finance-management. [online] [cit 2013-02-25]. URL: Autor neznámý. Další adept na krizi à la Kypr? Nejhorší vyhlídky má Slovinsko. Lidové noviny [online] [cit 2013-04-20]. URL: Autor neznámý. ECB ordinuje pomoc bez konce, zlobí se německý tisk. Centrum.cz [online] [cit 2013-0220].
URL:
svete/clanek.phtml?id=756738> Autor neznámý. ECB prudce zhoršila odhad vývoje HDP eurozóny. Euroskop.cz [online] [cit 2013-0420]. URL: Autor neznámý. Ekonomika USA v březnu vytvořila nejméně míst za devět měsíců. Finance.cz [online] [cit
2013-02-20].
URL:
breznu-vytvorila-nejmene-mist-za-devet-mesicu/> Autor neznámý. EU o krok blíže vzniku bankovní unie. Evropská komise. [online] [cit 2013-02-20] URL: Autor neznámý. EU vyhlásila na summitu boj dluhové krizi. Centrum.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor
neznámý:
Euro.
Evropská
komise.
[online]
83
[cit
2013-03-09].
URL:
Autor neznámý: Eurozóna – základní informace. Euroskop. [online] [cit 2013-03-09]. URL: Autor neznámý. Evropská unie na summitu G8 v Camp Davidu 18. a 19. května 2012: „Jednáme společně“.
Evropská
komise.
[online]
[cit
2013-04-20].
URL: Autor neznámý. Evropský fiskální pakt: čili finanční diktatura. AC24 [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý: Evropský měnový systém. Zavedení eura v České republice. [online] [cit 2013-02-22]. URL: Autor neznámý. Historie evropské dluhové krize. Value Investing. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Hlavní ekonom ECB: Ekonomika EU dále klesá. Euroskop.cz [online] [cit 2013-0420]. URL: Autor neznámý: Hospodářská a měnová unie (HMU). Evropská centrální banka. [online] [cit 201303-09]. URL: Autor neznámý. Investiční banku Bear Stearns koupí JPMorgan. Bankovní poplatky. [online] [cit 201302-20].
URL:
koupiacute-jpmorgan-4160.html> Autor
neznámý.
Irská
finanční
krize.
Aktuálně.cz
[online]
[cit
2013-04-20].
URL:
Autor neznámý: Island ruší jednání o přijetí do eurozóny. AC24. [online] [cit. 2013-01-03]. URL:
84
Autor neznámý: Jak funguje Evropská unie. Europa.eu [online] [cit 2013-02-22]. URL: Autor neznámý. JPMorgan Chase kupuje banku Bear Stearns za 236 milionů dolarů. Kurzy.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. JP Morgan s pomocí FEDu koupí investiční banku Bear Stearns. Investujeme.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Kyperské banky jsou v krizi, lidé berou bankomaty útokem. Novinky. [online] [cit 201304-20]. URL: Autor neznámý. Kypr dostane od Ruska 2,5 miliardy eur. czech.ruvr.ru [online] [cit 2013-04-20]. URL: Autor neznámý. Kypr se s věřiteli dohodl na jednorázovém zdanění vkladů tuzemských bank. Idnes. [online] [cit 2013-04-20]. URL: Autor neznámý. Litva se rozpadu eurozóny nebojí, do roku 2014 chce přijmout euro. Euroactiv. [online] [cit 2013-03-09]. URL: Autor neznámý: Lotyšsko se rozhodlo požádat o členství v eurozóně. Euroskop. [online] [cit 2013-03-09]. URL: Autor neznámý. Merkelová poražena, Monti si vymohl nepodmíněný slib pomoci, píší německé listy. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
85
Autor neznámý. Nezaměstnanost v eurozóně láme rekordy. V celé EU je bez práce 26 milionů lidí. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Nezaměstnanost v eurozóně zůstává rekordní. Euroskop.cz [online] [cit 2013-04-20]. URL: Autor neznámý. Podmínky pro přijetí eura. Zavedení eura.cz. [online] [cit 2013-03-09]. URL: Autor
neznámý.
Proč
euro?
Evropská
komise.
[online]
[cit
2013-03-09].
URL:
Autor neznámý. Řecká krize otřásá Evropou. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Říjnový summit hodnotí pokrok v provádění Paktu pro růst a zaměstnanost. Evropská rada.
[online]
[cit
2013-04-20].
URL:
page/highlights/leaders-review-growth-and-jobs-compact-at-the-october-europeancouncil?lang=cs> Autor neznámý. Spojené státy americké: Ekonomická charakteristika země. Zastupitelský úřad Washington (Spojené státy americké). Business Info. [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Španělské banky si v srpnu vypůjčily rekordních 412 miliard eur. Novinky.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: Autor neznámý. Ve fondu eurozóny pro zadlužené země bude až 700 miliard eur. Rozhlas. [online] [cit 2013-04-20]. URL:
86
Autor neznámý. Vertikála EU (Evropská unie). 4euconsulting. [online] [cit 2013-02-22]. URL: BUČKOVÁ, V. CDO a jeho souvislost se vznikem současné hospodářské krize. Finance.cz [online] [cit 2013-02-25]. URL: BUČKOVÁ, V. Sekuritizace – novodobý globální trend s následky krize. [online] [cit 2013-02-20]. Finance.cz
URL:
globalni-trend-s-nasledky-krize/> BUREŠ, J. Portugalsko a Irsko čekají na natažení záchranných balíků. Investujeme.cz [online] [cit 201304-20]. URL: JEDLIČKA, V. Zítra budou zástupci eurozóny na summitu diskutovat záchranu Kypru. Colosseum Financial Markets. [online] [cit 2013-04-20]. URL: KLAUS, V. Předmluva prezidenta ke sborníku CEPu „Bankovní unie – Morální hazard evropských rozměrů? Klaus.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: MIKULKA, M. Kypr je pátou zemí eurozóny, která kvůli krizi žádá o finanční pomoc. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: MIKULKA, M. Politici na summitu schválili více peněz na investice, ke klíčovým bodům se ještě nedostali Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL: SINGER,
M.
Krize
eurozóny.
ČNB.
[online]
[cit
2013-03-01].
URL:
87
ŠŤASTNÝ, J. Světová finanční krize 2008. Blog.koubi.cz [online] [cit 2013-02-20]. URL: URBÁNEK, V. Analýza: Evropská dluhová krize: Případ Itálie. Kurzy.cz [online] [cit 2013-04-20]. URL: VEJVODOVÁ, A. Rozpočtový pakt: Nutnost, nebo nebezpečná bomba? Česká televize. [online] [cit 2013-02-20].
URL:
nutnost-nebo-nebezpecna-bomba/> VOLF, T. Evropské burzy po bruselském summitu vystřelily vzhůru. Italská přidává 6,5 procenta. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-03-10]. URL: VOLF, T. Německé "ano" pomáhá Itálii a Španělsku, výnosy jejich dluhopisů klesly. Hospodářské noviny. [online] [cit 2013-02-20]. URL:
88
Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Maastrichtská kritéria ..........................................................................................19 Tabulka č. 2 – zadluţenost států eurozóny v % k HDP ..............................................................57 Tabulka č. 3 – ratingové hodnocení států eurozóny ....................................................................62 Tabulka č. 4 – celkové náklady krize...........................................................................................64
89
Seznam grafů Graf č. 1 – USD per EUR .......................................................................................................... 40 Graf č. 2 – míra nezaměstnanosti států v % od začátku světové krize po současnost ................. 59 Graf č. 3 – úroky v % u státních dluhopisů Německa, Řecka a Španělska od roku 2007 ............. 61 Graf č. 4 – úroky v % u státních dluhopisů Německa, Portugalska a Itálie od roku 2007............ 61
90
