Česká kinantropologie 2013, vol. 17, no. 2, p. 38–46
AKTUÁLNÍ ÚROVEŇ GYMNASTICKÝCH DOVEDNOSTÍ ŽÁKŮ NA ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH V KLATOVECH THE ACTUAL LEVEL OF GYMNASTIC SKILLS OF PUPILS AT BASIC SCHOOLS IN KLATOVY PETR VALACH, NIKOLA HALASOVÁ Katedra tělesné a sportovní výchovy Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni SOUHRN Přestože současné výzkumy dokazují, že gymnastická průprava souvisí s úspěšností v mnoha sportovních odvětvích, sportovní gymnastika se bohužel stává stále méně populární jak z hlediska žáků, tak i učitelů, a bývá nahrazována jinými, na prostředky, organizaci a metody výuky méně náročnými druhy tělesných cvičení. Cílem práce bylo zjištění a srovnání aktuální úrovně osvojení vybraných pohybových dovedností sportovní gymnastiky u žáků (chlapců) 6. tříd ZŠ v Klatovech. Testování proběhlo na všech klatovských základních školách a pro výzkum byly zvoleny cvičební tvary odpovídající ŠVP všech zúčastněných subjektů. Na základě získaných výsledků jsme vyhodnotili a porovnali úroveň osvojení gymnastických dovedností na vybraných školách. Klíčová slova: sportovní gymnastika, tělesná výchova, pohybová dovednost, základní škola. ABSTRACT Sport gymnastics is essential part of physical education at all levels of Czech schools. But today this sport becomes less popular among students and even among teachers who substitute sport gymnastics with other kinds of physical activities. The aim of this study is to identify the actual level of acquirement of choosen sport gymnastic motor skills of upper-primary students. Our testing was executed in basic schools in Klatovy. On the base of results we evaluated and compared the level of acquirement of gymnastic motor skills in the choosen schools. Key words: sport gymnastics, physical education, motor skill, basic school. ÚVOD Gymnastika je neodmyslitelnou součástí obsahu výuky tělesné výchovy a všeobecné sportovní přípravy na všech stupních českých škol. V dřívějších dobách byla považována za jedno z nejlepších řešení všeobecného tělesného rozvoje, a proto byla na školách více zařazována a prosazována. I současné práce (Krištofič et al., 2005; Šrámková & Votík, 2011 a Hedbávný & Bosák, 2012) ukazují, že základní gymnastická příprava souvisí 38
s úspěšností v mnoha jiných sportovních odvětvích a jedinci s gymnastickou minulostí jsou vřele přijímáni jinými sporty pro jejich pohybovou všestrannost – vysokou úroveň motoricko-funkční připravenosti. Stále častěji si i trenéři jiných než gymnastických sportů uvědomují důležitost gymnastické motoricko-funkční přípravy a vyhledávají spolupráci s trenéry sportovní gymnastiky. Vaculíková et al. (2012) se zmiňují o tom, že prioritou všeobecné gymnastické přípravy je rozvoj biologických dispozic, které pomáhají koordinovat a reprodukovat pohyby těla a jeho částí, a dodává, že „Takto prezentovaná gymnastika může být vnímaná jako pohybová výchova, která je zaměřena na všeobecný pohybový rozvoj, vytvoření pohybových základů, které dále rozvíjí pohybovou inteligenci.“ V současné době se však sportovní gymnastika stává stále méně populární jak z hlediska žáků, tak i učitelů, a bývá nahrazována jinými, na prostředky, organizaci a metody výuky méně náročnými druhy tělesných cvičení. Měli bychom si uvědomit, že ve školním prostředí je významné nejen osvojování pohybových dovedností, ale i propojení gymnastických pohybových činností s dalšími oblastmi vzdělávání, jako jsou výchova ke zdraví, hudební výchova, estetika, ekologie, etická a právní výchova, dopravní výchova atd. (Vaculíková et al., 2012). Již na prvním stupni základní školy je z hlediska zákonitostí motorického učení a teorie senzitivních období potřebné zařazovat gymnastiku do obsahu předmětu tělesná výchova, protože velkou měrou rozvíjí koordinační a silové schopnosti a má velký podíl na utváření fyzické zdatnosti dětí. Mnozí autoři (Krištofič et al., 2005; Bago, 2010 a Hedbávný & Bosák, 2012) vidí největší úskalí právě na prvním stupni základní školy, kde mnozí učitelé preferují před sportovní gymnastikou jiné druhy tělesných cvičení. Shodně o tomto problému hovoří Hedbávný & Bosák (2012) a zmiňují nejen gymnastiku, ale celý předmět tělesná výchova, který je mnohdy jedinou pohybovou aktivitou dítěte, a proto by neměla být vnímána jako okrajová, ale jako předmět, který je v rámci celého školního programu jediným, který tvoří protiváhu proti všem ostatním naukovým předmětům. Bago (2010) konstatuje, že od školního roku 2007/2008 je do základních škol zaváděn Školní vzdělávací program, ve kterém si pedagog tvoří obsah výuky sám tak, aby žáci byli schopni splnit očekávané výstupy. Pro svoji náročnost se tak zřejmě výuka gymnastiky na školách postupně změní ve prospěch cvičení, která z gymnastiky pouze vychází. Tento problém má podstatu v obecně známém principu současné společnosti, a to v poklesu úrovně pohybové aktivity populace, především českých dětí mladšího školního věku, u kterých klesla úroveň pohybové aktivity během jedné generace zhruba o třetinu (Máček & Radvanský, 2011). Tyto trendy provází vztah k pohybové aktivitě a výuce tělesné výchovy nejen v České republice, ale i v ostatních státech Evropy (Sloan, 2007), přestože četné studie (Taras, 2005; Welk et al., 2010 a Singh et al., 2012) dokazují, že jednou z možných oblastí kladného působení pohybové aktivity na psychické funkce lidského organismu je i oblast školních výsledků, soustředění, paměti a chování člověka ve školním prostředí. Školní tělesná výchova, charakterizovaná pravidelným prováděním pohybové aktivity střední až vysoké intenzity, je považována za nepostradatelnou součást pohybové aktivity vedoucí k podpoře zdraví, také díky prokazatelnému pozitivnímu vlivu na pohybovou aktivitu v dospělosti. Tělesná výchova je zároveň jediným školním předmětem, který může být klíčovým faktorem v podpoře a zvyšování úrovně pravidelné pohybové aktivity mládeže. 39
„Za typicky lidskou je považována způsobilost (capability) k osvojování pohybových dovedností“ (Schmidt & Wrisberg, 2000). Osvojovat si a užívat dovednosti v běžném denním životě, v práci, umění i sportu je význačným rysem i podmínkou celé lidské existence. Vznik nových dovedností je do značné míry záležitostí reorganizace, restrukturalizace a transferu dovedností stávajících (Měkota & Cuberek, 2007) a učení se pohybům (motorické učení) je jedním ze základních druhů učení, který má uplatnění nejen v tělesné výchově a sportu, ale i při osvojování různých pohybových činností. „Obsah pojmu gymnastika by tedy neměl být redukován pouze na učení se cvičebním tvarům z obsahu sportovní gymnastiky, ale měli bychom jej vnímat jako pohybové učení, jehož cílem je naučit se účelně pohybovat.“ (Krištofič, 2006). V tomto smyslu hovoří i Svatoň (1987), který podotýká, že „zaměřenou pohybovou činností se vytváří dovednost a je možné předpokládat, že postupným rozvíjením pohybových činností, zvyšováním jejich obtížnosti a spojováním do delších skladebních celků se budou také rozvíjet koordinační a bioenergetické dispozice člověka.“ V celosvětovém měřítku tedy není pochyb, že gymnastika zahrnuje dynamicky se rozvíjející soustavy pohybových činností a sportů, které podporují zdatnost, ovlivňují zdraví a formují esteticko-koordinační sportovní výkon. Cílem naší studie bylo zjištění a srovnání aktuální úrovně osvojení vybraných pohybových dovedností sportovní gymnastiky u žáků 6. tříd na klatovských základních školách a na základě analýzy získaných dat provést rozbor aktuální situace a navrhnout některá opatření vedoucí ke zlepšení současného stavu. METODIKA Výzkumu se zúčastnilo 89 žáků (chlapců) 6. tříd v okresním městě Klatovy, kde sídlí čtyři základní školy, z nichž škola B nabízí rozšířenou výuku tělesné výchovy. Na základě tohoto poznatku předpokládáme, že úroveň gymnastických dovedností žáků základní školy s rozšířenou výukou tělesné výchovy je vyšší než u žáků škol ostatních (hypotéza H1). Dále předpokládáme, že výsledky školy A, která má v ročním tematickém plánu na sportovní gymnastiku vyčleněno nejvíce vyučovacích jednotek, budou vykazovat signifikantní rozdíl od výsledků škol bez zaměření na tělesnou výchovu (hypotéza H2). K výuce sportovní gymnastiky mají všechny školy k dispozici vlastní tělocvičnu vybavenou gymnastickým nářadím, která se nachází přímo v budově (škola A, B) nebo je vzdálena maximálně 500 m (škola C, D). Kromě těchto tělocvičen se v prostorách školy D nachází ještě sál pohybové výchovy, který je žákům k dispozici i o přestávkách. Tabulka 1 Počet testovaných žáků a vyučovacích jednotek Tv věnovaných sportovní gymnastice na jednotlivých školách Škola
40
Počet žáků
Počet vyučovacích jednotek SG/rok
Škola A
9
15
Škola B
17
7
Škola C
38
9
Škola D
25
8
Celkem
89
K vlastnímu výzkumu jsme použili metodu behaviorální, která patří mezi nejčastěji používané výzkumné metody. Získávání dat bylo provedeno v období únor – březen 2011 technikou záměrného pozorování žáků, kteří byli požádáni o co nejvyšší úroveň provedení vybraných gymnastických cvičebních tvarů. Výběrový soubor byl složen pouze z chlapců 6. tříd základních škol v Klatovech pro zajištění větší homogenity výzkumného souboru a druhým důvodem byla skutečnost, že ve školním věku (11–14 let) je již gymnastické učivo rozpracováno v některých disciplínách zvlášť pro chlapce i dívky a jsou respektovány zvláštnosti vývoje obou pohlaví (Hedbávný & Bosák, 2012). Průměrný věk žáků 6. tříd jednotlivých škol se pohyboval mezi 12 a 13 roky, hmotnost a výška všech žáků se pohybovala v rozmezí ± jedna směrodatná odchylka od průměru celého souboru. K hodnocení kvality provedení cvičebních tvarů byla použita metoda ratingová, jejímž základem je použití posuzovací škály (Pelikán, 1998). Pro naši studii jsme využili sedmistupňovou posuzovací škálu pro technickou dokonalost cvičení s verbálními popisy (Darwish, 1987) (tab. 2). Pro každý vybraný cvičební tvar byl vypracován přesný popis techniky provedení jednotlivých fází odpovídající stupňům této hodnotící škály a pro posuzovatele (rozhodčí z oblasti gymnastiky) byly stanoveny přesné pokyny pro hodnocení – nejdůležitějším hlediskem bylo správné technické provedení a hodnocen byl i celkový projev. Posuzovatelům byly vysvětleny hlavní a nejčastější chyby v technice jednotlivých fází daného cvičebního tvaru a jejich interpretace k odpovídajícím stupňům posuzovací škály. Tabulka 2 Hodnotící škála se sedmi položkami pro technickou dokonalost cvičení s verbálními popisy
Hodnotící škála 1 Úplný soulad se zákonitostmi pohybu u celku i fází. 2 Soulad v realizaci technického základu v hlavní fázi. 3 Zjevné osvojení technického základu s menšími nedostatky ve cvičení celkově i fázích. 4 Větší nedostatky ve zvládnutí technického základu, cvičení však lze provést. 5 Hrubé technické nedostatky v jednotlivých fázích, provedení jen za cenu kompenzačních pohybů. 6 Jasně chybí technický základ pohybu, provedení jen s dopomocí. 7 Cvičební tvar neproveden. (Darwish, 1987)
Důležitým faktorem výzkumu byl výběr gymnastických cvičebních tvarů pro určený ročník z hlediska jejich obtížnosti, která se vztahovala k věkovým zákonitostem a stupni psychického a fyzického vývoje žáků. Zároveň jsme respektovali Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010), v jehož souladu vybrané školy plnily obsah školního vzdělávacího programu. Pro testování jsme zařadili cvičební tvary na hrazdě, akrobatické a přeskokové, které jsou zařazeny v tematických plánech tělesné výchovy pro 6. třídu ZŠ na všech zúčastněných školách: 1. Ze shybu stojmo – přešvih skrčmo do svisu vznesmo vzadu – zvolna přešvihem skrčmo do shybu stojmo. 41
2. Ze vzporu dřepmo – kotoul vzad skrčmo do vzporu dřepmo. 3. Z rozběhu odrazem snožmo dohmatem na kozu roznožka (koza na šíř 100 cm). Všechny pozorované jevy byly během samotného testování hodnoceny a následně zapisovány do záznamového archu, přičemž hodnocen byl celkový projev a úroveň správného technického provedení každé pohybové dovednosti. Všichni žáci provedli vybrané dovednosti dvakrát, zaznamenán byl vždy lepší pokus. K danému provedení cvičebního tvaru byl vždy přiřazen odpovídající stupeň posuzovací škály, přičemž hodnota 1 vyjadřuje dokonalé provedení a hodnota 7 neprovedení cvičebního tvaru. Pro statistické zpracování dat jsme použili Mann-Whitneyho U test, s jehož pomocí byly porovnány výsledky žáků vždy dvou škol mezi sebou. Výsledky statistického testu jsou významné na hladině a = 0,05 (tab. 3). Pro posouzení věcné významnosti rozdílů mezi jednotlivými skupinami jsme použili výpočet Cohenova d koeficientu „effect size“ (tab. 4), který lze uplatnit při hodnocení efektu mezi dvěma nezávislými proměnnými (Sigmund & Sigmundová, 2011). Vypočítané hodnoty koeficientu d jsme porovnávali s běžně používaným hodnocením: d ≥ 0,80 velký efekt d = 0,50–0,80 střední efekt d = 0,20–0,50 malý efekt (Sigmund & Sigmundová, 2011) VÝSLEDKY Za pomoci Mann-Whitneyho U testu pro nezávislé soubory jsme porovnali výsledky jednotlivých škol na všech vybraných nářadích (tab. 3). Výsledky statistického zpracování dat vykazují statisticky významné rozdíly v úrovni osvojení gymnastických dovedností pouze ve dvou případech u přeskoku (porovnání škol B x C a B x D ve prospěch školy B). Pouze v těchto dvou případech potvrzujeme na hladině významnosti a = 0,05 stanovenou hypotézu H1 a konstatujeme, že tyto rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny skutečností, že v případě školy B se jedná o žáky s rozšířenou výukou Tv, a tedy i o větší zájem o tento vyučovací předmět. V ostatních případech se rozdíly mezi výsledky škol ukázaly jako statisticky nevýznamné a námi stanovenou hypotézu H1 na hladině významnosti a = 0,05 zamítáme. Tabulka 3 Srovnání výsledků ZŠ (Mann-Whitney U test, p-level) Nářadí
Srovnání škol Ax B
Ax C
Ax D
BxC
BxD
CxD
Ak
0,501
0,561
0,283
0,212
0,929
0,31
H
0,138
0,561
0,182
0,196
0,691
0,214
P
0,215
0,491
0,731
0,001
0,012
0,988
Legenda:Ak = akrobacie H = hrazda P = přeskok p-level = hodnota významnosti 42
Tabulka 4 Srovnání výsledků ZŠ („effect size“) Nářadí Ak H P
Ax B 0,14 0,66 0,87
Ax C 0,24 0,22 0,11
Srovnání škol (Cohenův d koeficient) Ax D BxC 0,53 0,35 0,53 0,49 0,10 0,94
BxD 0,14 0,15 0,86
CxD 0,64 0,34 0,01
Z důvodu nižšího počtu probandů pro statistické zpracování dat uvádíme hodnoty koeficientu d (tab. 4), který vyjadřuje věcnou významnost rozdílů mezi jednotlivými školami. Věcně významný rozdíl vysokého efektu mezi dvěma nezávislými proměnnými můžeme pozorovat ve třech případech u přeskoku (A x B, B x C, B x D) ve prospěch školy B a rozdíl efektu středního ve čtyřech případech (akrobacie – A x D, C x D, hrazda – A x B, A x D) ve prospěch školy D (akrobacie) a škol B, D (hrazda). Ostatní výsledky se pohybují v oblasti efektu malého nebo jsou posuzovány jako věcně nevýznamné. Na základě vypočítaných hodnot koeficientu věcné významnosti potvrzujeme ve třech případech u přeskoku a v jednom případě u hrazdy stanovenou hypotézu, kdy tvrdíme, že úroveň gymnastických dovedností žáků školy s rozšířenou výukou tělesné výchovy je významně vyšší než u škol ostatních. Tabulka 5 Průměr bodových hodnocení gymnastických dovedností na jednotlivých nářadích Škola
Průměr bodových hodnocení Akrobacie
Hrazda
Přeskok
Celkem
A
4
5,4
3,3
4,2
B
3,8
4,1
2
3,3
C
4,3
5,1
3,2
4,2
D
3,6
4,4
3,2
3,7
Celkem
3,9
4,8
2,9
Celý soubor
3,85
Na základě popisných statistik jednotlivých skupin a celého souboru (tab. 5) lze říci, že nejlepších výsledků bylo dosaženo na přeskoku u školy B (2) a nejhorších u školy A (5,4) a C (5,1) na hrazdě. Celkové průměrné hodnoty ukázaly nejlepší výsledky na přeskoku (2,9), a co se týká hodnocení škol, nejvyšší úroveň gymnastických dovedností projevili žáci školy B s rozšířenou výukou Tv (3,3). Průměrné hodnocení celého souboru je 3,85. Pohybuje se tedy pouze 0,15 bodu pod stupněm 4 sedmistupňové posuzovací škály, který znamená větší nedostatky v technickém základu pohybu. DISKUSE Výsledky naší studie ukazují, že na všech 4 klatovských školách se sportovní gymnastika u chlapců vyučuje v hodinové dotaci 8–15 hodin za rok, přičemž hranici 15 vy učovacích jednotek považujeme za optimální a doporučovali bychom základním školám 43
zamyslet se nad významem gymnastických cvičení a z toho vyplývající změnou obsahu předmětu tělesná výchova v rámci ŠVP ve prospěch hodin věnovaných sportovní gymnastice. Z uvedených výsledků dále vyplývá, že celková úroveň gymnastických dovedností na všech zúčastněných školách je velmi nízká. Průměrné hodnoty jednotlivých škol na všech nářadích se pohybovaly v rozmezí od 3,3 do 4,2, což svědčí o velkých nedostatcích v technickém základu cvičení. Při porovnání jednotlivých cvičebních tvarů dopadlo nejlépe a hodnocení cvičebního tvaru roznožka přes kozu, což může být způsobeno větší vnitřní motivací žáků (chlapců) ke švihovým cvičením dynamického charakteru. Cvičební tvar kotoul vzad byl hodnocen průměrnou známkou 3,9. Přestože se jedná o jeden ze základních cvičebních tvarů sportovní gymnastiky, mnoho probandů jej neprovedlo dostatečně technicky správně (nejčastějším hodnocením – 30x byl stupeň 4 a v sedmi případech se objevilo i hodnocení stupněm 7). Většina testovaných žáků se při kotoulu vzad nedokázala udržet v ose pohybu a kotoul vzad dokončit, zejména z důvodu nedostatečné úrovně silových schopností horních končetin. Nejhorší výsledky jsme zaznamenali u cvičení na hrazdě, kde mnoho žáků prokázalo nedostatečnou úroveň silových schopností pro provedení zvolených cvičebních tvarů. Z výsledků plyne, že nejlepších výsledků (3,3) dosáhla ZŠ B s rozšířenou výukou tělesné výchovy, která bohužel i přes celkově navýšenou dotaci vyučovacích jednotek věnuje sportovní gymnastice stejně hodin jako školy ostatní (tab. 1). Úroveň motorických schopností žáků této školy je patrně vyšší než u žáků škol ostatních a tento předpoklad se projevil i v úrovni provedení dovedností gymnastických, což potvrzují i výsledky statistického zpracování dat, které se ve dvou případech projevily jako signifikantní ve prospěch této školy (tab. 3). Při posouzení věcné významnosti rozdílů výsledků jednotlivých škol (tab. 4) se čtyři vypočítané hodnoty pohybují v oblasti velkého nebo středního efektu také ve prospěch ZŠ B, což ve dvou případech potvrzují i výsledky Mann-Whitneyho U testu. Naproti tomu výsledky školy A, která vyčleňuje na sportovní gymnastiku ve svém školním vzdělávacím programu dvojnásobně vyšší počet vyučovacích jednotek než školy ostatní, nevykazují ani v jednom případě v porovnání s ostatními školami signifikantní rozdíl a na základě těchto vypočítaných hodnot zamítáme hypotézu H2. V celkovém hodnocení se škola A umístila až na 3.–4. místě společně se školou C. Na sedmibodové škále se průměrná hodnota souboru pohybuje o 0,35 pod průměrem všech škol (3,85). Porovnáme-li výsledky našeho měření s hodnotami, ke kterým došel Bago (2010), zjistíme, že úroveň osvojení gymnastických dovedností žáků základních škol v Českých Budějovicích a v Klatovech je přibližně shodná, průměrné hodnoty celých souborů se liší o 0,2 bodu na sedmistupňové škále ve prospěch škol v Českých Budějovicích. Podobné výsledky uvádí ve své studii i Hedbávný & Bosák (2012). Takto nízká úroveň provedení gymnastických cvičení je pravděpodobně způsobena celkově nízkou úrovní pohybových schopností a dovedností žáků. Neméně důležitým faktorem, který ovlivňuje žákovy dovednosti, je samozřejmě pedagog a jím sestavený ŠVP, který je na některých školách velmi obecný a nezahrnuje specifické body při výuce gymnastiky. Ze strany učitelů od prvního stupně základních škol až po školy střední vidíme velký problém ve vyhýbání se sportovní gymnastice a možnosti volby 44
organizačně jednodušších pohybových činností. Samozřejmým motivačním faktorem pro žáky je i materiální vybavenost tělocvičen, kdy se jednotliví pedagogové jednoznačně vyslovují nejen pro obnovu, ale především modernizaci používaného nářadí, která většinou není možná z hlediska finanční náročnosti tohoto tělocvičného zařízení. Problematikou kurikulární reformy, která se snaží umožnit větší variabilitu obsahu tělesné výchovy, avšak na druhou stranu umožňuje vyučujícímu některé prvky ve výuce omezit nebo zcela vypustit, což může být také jedním z důvodů klesající úrovně osvojení gymnastických dovedností, se zabývá i Bago (2010). ZÁVĚR Sportovní gymnastika je i v pojetí školní tělesné výchovy velmi náročným sportem, jehož úroveň je ovlivněna mnoha faktory, jako je např. nízká zásoba nebo naprosté opomíjení průpravných cvičení a her s využitím gymnastického náčiní a nářadí u jednotlivých vyučujících, která jsou výrazným motivačním faktorem při výuce sportovní gymnastiky. Dále pak, z hlediska efektivity práce a motivace žáků, nízká úroveň znalostí metodicko-organizačních forem a nových didaktických metod a v neposlední řadě i obavy z vyššího rizika vzniku úrazu, a to jak ze strany vyučujících, tak i ze strany vedení jednotlivých škol, kdy se můžeme setkat dokonce až se zákazem cvičení na některých nářadích! Ze strany žáků bychom mohli jmenovat nekázeň a nesoustředěnost, nezájem o tento sport a především celkově nízkou úroveň pohybových schopností, což u některých nářadí je až limitujícím faktorem provedení i základních gymnastických pohybových dovedností. Neméně důležitým činitelem ovlivňujícím zařazení sportovní gymnastiky do vyučovací jednotky je materiální a finanční zajištění, velikost tělocvičen a počet žáků ve vyučovací jednotce. Cílem naší práce bylo vytvoření představy o úrovni osvojení cvičebních tvarů sportovní gymnastiky ve školní tělesné výchově. Na základě naměřených výsledků můžeme říci, že úroveň osvojení dovedností sportovní gymnastiky na základních školách v Klatovech je průměrná až podprůměrná (z hlediska užité hodnotící škály se pohybuje kolem hodnot v jejím středu nebo pod touto hranicí) a bylo by zapotřebí pokusit se o změnu této ne příliš dobré situace. V současné době, kdy jedinou pohybovou aktivitu pro mnoho dětí představují pouze dvě hodiny školní tělesné výchovy týdně, není divu, že žáci nemají vypěstované kvalitní pohybové návyky. Proto bychom doporučovali přepracování ŠVP základních škol ve prospěch navýšení vyučovacích jednotek s obsahem sportovní gymnastiky a podporu vzniku školních zájmových gymnastických kroužků, které společně s ostatními mimovyučovacími aktivitami jsou jedním z významných faktorů ovlivňujících zájem rodičů o konkrétní základní školu. Dále by v současné situaci bylo žádoucí, aby pedagogové nepodceňovali význam sportovní gymnastiky a gymnastických průpravných cvičení, a shodujeme se s názory studií Bago (2010) a Hedbávný & Bosák (2012), že bychom měli přehodnotit přístup ke sportovní gymnastice ve školním i mimoškolním prostředí hlavně u mužů, kteří jsou motivováni spíše k činnostem silově koordinačním než tanečním a využít jejich potenciálu k propagaci sportovní gymnastiky.
45
LITERATURA BAGO, G. (2010) Zhodnocení kvality pohybových dovedností ve sportovní gymnastice na ZŠ České Budějovice. Studia kinanthropologica, vol. 11, no. 1, p. 42–45. DARWISH, A. M. (1987) Analýza funkce gymnastiky v pohybové přípravě studentů herectví na vysokých školách. Kandidátská disertační práce. Praha: UK FTVS. HEDBÁVNÝ, P. & BOSÁK, L. (2012) Úroveň výuky gymnastiky na základních školách. In Sborník recenzovaných příspěvků vědeckého semináře Intervenční programy gymnastiky. Praha: UK FTVS. KRIŠTOFIČ, J. (2004) Gymnastická průprava sportovce. Praha: Grada Publishing. KRIŠTOFIČ, J. (2006). Pohybová příprava dětí. Praha: Grada Publishing. MÁČEK, M. & RADVANSKÝ, J. (2011) Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén. MĚKOTA, K. & CUBEREK, R. (2007) Pohybové dovednosti – činnosti – výkony. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. PELIKÁN, J. (1998) Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum. SIGMUND, E. & SIGMUNDOVÁ, D. (2011) Pohybová aktivita pro podporu zdraví dětí a mládeže. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. SINGH, A., UIJTDEWILLIGEN, L., TWIDSK, J. W., VAN MECHELEN, W., CHINAPAW, M. J. (2012) Physical activity and performance at school: a systematic review of the literature including a methodological quality assessment. Arch. Pediatr. Adolesc. Med., vol. 166, no. 1, p. 49–55. SCHMIDT, R. & WRISBERG, C. (2000) Motor learning and performance. Champaign, IL: Human Kinetics. SLOAN, S. (2007) An investigation into the perceived level of personal subject knowledge and competence of a group of pre-service physical education teachers towards the teaching of secondary school. European Physical education review, vol. 13, no. 1, p. 57–80. SVATOŇ, V. (1987) Gymnastika – akrobacie a cvičení na nářadí. Praha: Svoboda. ŠRÁMKOVÁ, P. & VOTÍK, J. (2011) Svalové dysbalance a možnosti jejich prevence a korekce u hráčů žákovské kategorie FC Viktoria. Studia kinanthropologica, vol. 11, no. 2, p. 42–45. TARAS, H. (2005) Physical activity and student performance at school. Journal of School Health, vol. 75, no. 6, p. 214–218. VACULÍKOVÁ, P., SKOTÁKOVÁ, A., SVOBODOVÁ, L. & ŠIMBEROVÁ, D. (2012) Vztah učitelů tělesné výchovy základních a středních škol ke gymnastickým disciplínám. In Sborník recenzovaných příspěvků vědeckého semináře Intervenční programy gymnastiky. Praha: UK FTVS. WELK, G. J., JACKSON, A. W., MORROW, J. R. Jr., HASKELL, W. H., MEREDITH, M. D. & COOPER, K. H. (2010) The association of health-related fitness with indicators of academic performance in Texas schools. Research Quaterly Exercises and Sport, vol. 81, no. 3 (Suppl), p. 16–23. Výzkumný ústav pedagogický v Praze (2010) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Přístup dne 20. 11. 2010 z http://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/zakladni-vzdelavani.
Mgr. Petr Valach, Ph.D. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická Univerzitní 8, 306 14 Plzeň e-mail:
[email protected]
46
