Texty neprochází češtinářskou korekturou. Omlouváme se za případné chyby

Studentské nezávislé noviny

Březen 2010 Číslo 3 Ročník 17 SŠ informatiky a spojů Brno, Čichnova 23

Texty neprochází češtinářskou korekturou. Omlouváme se za případné chyby.

Milí čtenáři, v době před Velikonocemi tu máme další číslo našeho časopisu. Bude plné různorodě pestrých článků, kde si každý jistě najde ten svůj. Spousta z Vás určitě stejně jako já sledovala Olympijské hry vysílané každý den z kanadského Vancouveru. Neznám snad žádného správného Čecha, který by se neradoval ze zlatých medailí Martiny Sáblíkové a bronzové odměny Lukáše Bauera. Dále také proběhla soutěž Brněnské kolo. Na internetových stránkách naší školy jsem už zahlédla výsledky (najdete je i v našem časopise) a mile mě překvapily. Už se nemohu dočkat, až se v dubnu budou předávat ocenění na společenském odpoledni “Bavte se s nám“i. Naštěstí je venku o hodně tepleji , takže se půjdu kouknout do přírody.... celou redakční radu s láskou Vaše paja Velikonoce – lidové tradice Velikonoce jsou nejvýznamnější svátky křesťanské církve. Jsou spojené s památkou umučení a vzkříšení Krista. Silnou tradici měly oslavy jara již v době předkřesťanské. Velikonoce se slaví vždy po první jarní rovnodennosti, první neděli po jarním úplňku. Tímto způsobem stanovená neděle může být mezi 22. březnem a 25. dubnem. Před Velikonocemi mají křesťané čtyřicetidenní půst, který začíná Popeleční středou a trvá do Velikonoční neděle. V této době najdete šest postních nedělí. Nazývány bývají Černá – Pražná – Kýchavá – Družebná – Smrtná – Květná. Pašijový týden je poslední týden před Velikonocemi. Modré pondělí a Žluté úterý jsou dny, ve kterých se tradičně v chalupách gruntovalo. Na Škaredou středu se zase 1

nikdo nemá mračit, aby se nemračil celý rok. Zelený čtvrtek dostal svůj název podle zelené barvy Olivové hory, kde začalo Kristovo utrpení. Na tento den je zvykem připravovat jídlo ze zelené zeleniny, aby byl člověk po celý rok zdráv. Rovněž tento den zmlknou kostelní zvony – říká se, že odletěly do Říma. Velký pátek je den ukřižování Ježíše, den hlubokého smutku. Na Bílou sobotu se světil oheň před kostelem. Od tohoto ohně se zapalovala svíce Paškál a pomocí ní se oheň přenesl do kostela. Bývalo zvykem, že se doma uhasila všechna ohniště, aby se zapálila polínkem z posvěceného ohně. Na Bílou sobotu se zvony vrací z Říma a opět se rozezní. Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) je den Zmrtvýchvstání Krista. Vrcholí velikonoční svátky a končí půst. K Velikonočnímu pondělí se žádné důležité liturgické úkony nevážou, ale o to je významnější z hlediska zvyků. Pomlázka Krajové výrazy pro tuto neodmyslitelnou součást velikonočního veselí jsou také: mrskačka, mrskut, šmigrust, tatar, žíla, houdovačka, korbáč, agar, šibák, šlahačka, šibalka, hodovačka, pomihod atd. Slovo pomlázka, dříve používáno pomládka, vychází z původního názvu omládka. Chlapci, muži šlehali děvčata a ženy svazkem živých spletených prutů, které měli životodárnou, omlazující a uzdravující sílu, která přecházela šleháním na člověka. Proto si možnosti být vyšlehána každá dívka považovla za omlazení, svěžest, zdraví a krásu platila malovaným vajíčkem a někde barevnou stuhou, kterou uvázala na pomlázku. Chcete-li se dozvědět o lidových tradicích a nejen velikonočních více, doporučuji vám nahlédnout do knihy, ze které jsou převzaty informace v tomto článku. ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice: Původ lidových tradic, zvyky, pověry, pranostiky, říkadla a hry. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2009. 252 s. ISBN 978-80-7346096-9. mimi

Richard III.

Návštěva divadla

Dne 11. ledna 2010 jsme se s p. Mgr. Humplíkovou vypravili na Shakespearova Richarda III. do Mahenova divadla. Hra je opravdové drama, o čemž svědčí hlavně nespočet vražd, které Richard pomocí svých sluhů spáchal. Na mě děj působil až příliš depresivně, jelikož na plátno za herci byly chvílemi promítány 2

Richardovi oči, někdy dokonce podlité krví, aby vyniklo, jak ošklivý byl. Měl jedno oko skleněné, celý se hrbil a ruka mu ochrnula. Bodem k dobru ale byly perfektní výkony herců, mezi kterými bych jmenovala zejména Zuzanu Slavíkovou nebo Petra Halberstadta. Hra se mi líbila, ale znovu už bych na ni zřejmě nešla. S láskou Vaše paja

Filmové okénko

Vykoupení z věznice Shawshank Toto pozoruhodné vězeňské drama začíná tím, že mladý bankovní manažer Andy Dufresne je odsouzen na doživotí za vraždu své manželky a jejího milence. Je však odsouzen neprávem, vraždu totiž nespáchal. Trest si musí odpykat v přísné věznici Shawshank. Život mu zde znepříjemňuje parta vězňů, kteří ho mlátí a vyhrožují mu. Po nějaké době se začne přátelit s černochem jménem Red a spolu začnou věznici vylepšovat. Andy se dokonce stane strážcům i řediteli nepostradatelný jako finanční poradce. Andy však nejvíce touží po svobodě. Pokud chcete vědět, jak tento dojemný film dopadne, určitě si ho sežeňte na DVD. Film byl natočen podle novely Stephena Kinga a získal sedm nominací na Oscara a dvě na Zlatý glóbus. Zahrál si zde například Tim Robins a Morgan Freeman. LK

Enersol 2010: Z naší školy se do projektu environmentální výchovy – Enersol zapojila celá třída ME2B a dva žáci z třídy ME3A. Žáci třídy ME2B zpracovávali projekt o využitelnosti obnovitelných zdrojů Enersol v rámci ročníkové práce do předmětu základy elektrotechniky. Celkem bylo vypracováno 15 prací, většina prací byla zpracována ve dvojících. Všechny práce byly automaticky zařazeny do školního kola projektu Enersol 2010. Projekt byl rozdělen na dvě části, písemnou a prezentaci předváděnou 5 nejlepšími v školním sále. Tři nejlepší práce postoupily do kola krajského. Byla to práce Josefa Chadimy a Tomáše Chadimy, Michaela Holubce a Rostislava Hakla, Michala Hiráčka. Tito žáci byli vyzváni k účasti před krajskou komisí dne 16. 2. 2010 v Letovicích na zámku, 3

kde měli svoji práci obhájit. Krajského kola se ovšem zúčastnila pouze dvojice Michael Holubec a Rostislav Hakl. V Letovicích jim bylo přisouzeno startovní číslo 11 z 12 finalistů. Naší školu reprezentovali velmi úspěšně. Umístili se na 3. místě a postoupili do celostátního kola soutěže obnovitelných zdrojů, které se uskutečnilo 25. a 26. března 2010 v Otrokovicích, pod záštitou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, ministra pro životní prostředí, hejtmana Jihomoravského kraje. Na celostátní kolo jeli s koordinátorem, ředitelem PaedDr. Vladimírem Šimíčkem, bojovat s reprezentanty ostatních krajů. Rosa a Viteck

Akce – akce - akcičky 

20. 3. se uskutečnil XV. reprezentační ples v hotelu Voroněž, předtančení měla taneční skupina La Quadrilla. Mimo jiné vystoupil na plese i náš žák s kouzelnickým vystoupením.



7. 4. – exkurze do jaderné elektrárny Dukovany a vodní dílo Dalešice. Sraz v 7,00 hod. u hlavní vychovatelny, kde proběhne prezence. Odjezd v 7,30 hod. z parkoviště školy. Máme ještě dvě volná místa.



13. 4. – projektový den „Zapoj se“ v rámci ŠVP Domova mládeže a školní jídelny. Program: 15 h - před knihovnou ukázky prací výtvarných a rukodělných zájmových útvarů 17 h. - ve společenském sále kulturně společenská akce „Bavte se s námi“. Vyhlášení výsledků soutěže o“Nejkrásnější a nejoriginálnější kraslici“.

 20. 4. - ke Dni Země - beseda s členkou humanistické organizace Narovinu o práci v Keňi,, zakládání škol, center lékařské péče, adopce dětí na dálku atd. v 17 hod. ve společenském sále (promítnutí filmů). 

Exkurze do Památníku písemnictví v Rajhradě 11. května 2010. Zájemci se nahlásí u svých SV, nebo v Centru volného času, omluvenky budou zajištěny. Sraz v 11 hod. u hlavní vychovatelny. Odjezd vlakem, vstupné a cestovné hradí škola.



9. 2. přijala pozvání na besedu s našimi žáky brněnská spisovatelka Simona Monyová, přezdívaná „ženský Viewegh''. Ačkoliv není mediálně příliš známá, je velmi úspěšná, vydala již 750 000 výtisků.

4

Zájmové útvary – příprava na soutěže a projektový den V únoru vrcholily přípravy ve všech zájmových kroužcích, což můžu potvrdit, jelikož jsme členkou kroužku TVOŘIVÁ DÍLNA. Pilně jsme pracovali na vitrážích do oken s motivy medvídků, vyráběli hrnky pro své blízké a pletli létající balóny z proutí. Nedávno nás navštívila i p. Pisarčíková a velice i naši práci chválila. Většina výrobků šla do tradiční soutěže Brněnské kolo, jiné si u nás „objednaly“ ZŠ Merhautova a Jihomoravský kraj kvůli tématu holocaustu. Doufám, že se Vám naše práce budou líbit a přidáte se k nám.

S láskou Vaše paja

Brněnské kolo 2010 V této soutěži zájmových aktivit, která se konala začátkem měsíce února jsme získali celkem 12 ocenění.

Nejvyšší ocenění získaly: - ZÚ "Práce s proutím" za Amforu, Květinový koš a Akvárium - ZÚ "Graffiti" za "Rybky z mušovských jezer" (N.Ličmanová a M.Šedivá) - ZÚ "Tvořivá dílna" za Proutěné balóny - M. Rablovská a M. Bohuslavová za "Štěnata v košíku" - ZÚ "Oděvní tvorba" za zajímavé polštáře

5

Čestné uznání si zasloužili: - M.Plocek ve zpěvu umělé písně (ZÚ hudební skupina "Rooses") - L. Ivanová ve zpěvu (ZÚ hudební skupina "Rooses") - ZÚ "Fotografický" za kolekci "Živel zimy" - ZÚ "Tvořivé dílna" za exponáty ke starověkému Egyptu - R. Pecháčková (ZÚ "Tvořivá dílna") za kachli "Brno zasněžené" - ZÚ "Ruční práce"a ZÚ "Kresba a malba" za": "Záložky se staroeg. motivy" - V. Čurda v literárním oboru za prózu

Blahopřejeme žákům i vedoucím zájmových útvarů. V úterý 13. dubna 2010 v 17 hodin proběhne ve společenském sále slavnostní akce "Bavte se s námi" a úspěšní soutěžící obdrží věcné ceny za účasti vedení školy. V. Čurda a jeho soutěžní povídka Ticho se nachází, v chodbách dávno mrtvých. Boj se přesunul o něco dál, v sále s kamenným obložením stěn utichá poslední sténání umírajících, nastává ticho, ticho, které pohlcuje zvuk. Byla to obrovská bitva, všichni proti jedinému člověku. Hypermágovi, který neměl měřítka. Byl mimo kategorie. Těla lidí, elfů, trpaslíků, orků - všech ve společném tažení ležela na zemi, tak jak je kouzlo zasáhlo. Smrt si je našla a odnášela bez křiku nepřipravené na pohlcení tak velkého množství energie naráz a jen někteří měli to štěstí, že je zasáhla nemagická zbraň - v tomto sále jich však mnoho nebylo. Něco se pohnulo. Že by nebyli ještě všichni mrtví? Tělo barbarky s bandalírem nepoužitých nožů někdo odvalil, jak se pod ním snažil dostat na svit modrých koulí, magicky stlačených plynů, které zajišťovaly světlo. Tam, kde nejdřív ležela barbarka, vykoukla hlava hobita. Půlku obličeje měl spálenou, druhou potetovanou složitými diagramy. Nacházel se v závalu tří vrstev na sobě ležících těl. Na svoji výšku byl neuvěřitelně široký v ramenou a jeho bříško také dokazovalo, že posiluje, jak jinak než 6

pivem. Nyní se unaveně zvedl a rozhlédl po padlých. Něco hledal, neviděl na jedno oko a tak se mu hlava míhala ze strany na stranu, jak se snažil vidět všechno co nejdříve. Co hledal? Zbraň? Nebo nějaký artefakt co měli mrtví u sebe? Konečně to našel. Stříbrná čepička ležela jen nedaleko od něj, mezi zakrvácenými torzy těl šla snadno přehlédnout. Po čtyřech se k ní doplazil a s potěšením jaké mají jen tito malí tvorové si ji nasadil. Rozhlédl se znovu, nepochyboval, že když je živý on, tak že tu bude živý ještě někdo jiný. Takové štěstí přece jen neměl. Jako všichni ostatní sem přišel zastavit toho šíleného mága, ale v katakombách se setkali s hrozbou silnější než kdy dřív. Tisíce blesků, magické výboje kosily jeho společníky po desítkách či stovkách, když se zamyslí nad velikostí tohoto komplexu. Konečně se mu podařilo udržet se na nohou déle než několik chvil, nezraněné čelo se mu lesklo potem, jak se snažil udržet rovnováhu a přitom nezvracet z pohledu na přelámaná a v sekundě umučená těla. V té jedné vteřině museli obrovsky trpět, museli zažít extázi bolesti, být na prahu, na konci. A potom zemřeli. Ještě víc než nalezení čepičky, ho potěšilo zjištění, že nedaleko leží jeho kožený postroj na záda. Okamžitě si ho navlékl, dva oboustranně broušené, široké meče s hlavicí v podobě hrušky, jeho oblíbeného ovoce. Cítil se méně zranitelný, přestože by mu proti tomu šílenci nepomohlo ani těžké bitevní kouzlo čtvrtého řádu. Rozhlédl se po sále, všude těla, krev, smrtelné ticho. Mohl si vybrat cestu, buď zpátky nahoru, skrz otevřené dveře napravo, nebo jít na něj, na mága, zabijáka bez výhrad. *** Vybral si raději tu první možnost. Zpátky nahoru. Proplétal se mezi vychladlými mrtvými, magie z nich rychle vysála teplo a teď tu leželi jen jako prázdné schránky plné krve. Dával pozor, aby se nikde neprobořil, aby nikde nezakopl, přesto se ale dostal ke schodišti až za několik minut. Schodiště bylo krátké, postavené z velkých, opracovaných kvádrů kamene. Vyšel po nich nahoru, až k bytelně stavěné, dvoukřídlé bráně. Prošel jí na druhou stranu a ocitl se venku. Na mýtině, na které si nevzpomínal, že jí vůbec prošel. Nacházely se tu stopy, jistě, udusaná tráva, kterou po sobě zanechala mnohačetná armáda. Vedla tudy cesta, ale teď tu místo ní byly jen vysoké keře. Nebe se proměnilo na šedé, místo jasně modrého, protkané modrými blesky, které se spojovaly a klikatily po obloze. Vše kolem bylo vlastně moc šedé, moc divné a nebezpečné. Vytáhl jeden ze svých mečů, široký s trpasličími runami po obvodu, a zamířil k mezeře mezi stromy zrovna ve chvíli, kdy se tam něco pohnulo.

7

Z keřů mezi stromy vystoupila postava. Nešla vidět, stín ji zakrýval tělo i s obličejem. Obrysy se ale jasně rýsovaly na šedozeleném pozadí. Ruce od těla, pěsti rozevřené, možná to byla jen ozvěna bitvy, která proběhla dole. Stvoření z čisté energie. Neviděný. Hobit stále nechápal, jak se mohla tato bytost dostat na svět, měřil si jí pohledem, stejně jako si ona měřila jeho. Taková stvoření se živila magenergií, pohlcovala ji a s větší mocí rostla. Hobit o nich věděl hodně, dříve je studoval, nadchlo ho, jak může něco existovat prakticky bez těla. Pro magicky nenadané lidi byli neviditelní, naštěstí pro ně se o člověka bez magie vůbec nezajímali. On, lovec čarodějů, byl však s mocí propojen poutem, jež nelze nikdy přerušit. Sklonil meč, tyto zbraně na ně nepůsobily, místo toho vztáhl ruku do záhybů své kazajky a z jedné z mnohačetných kapes vytáhl kovový boxer. Stvoření zavrčelo. Nezkušenému člověku by to připadalo jako skučení větru, on však věděl, že než bude moct odejít z tohoto palouku, ironicky chráněného zrovna magií před jejím použitím, bude muset vykonat ještě jednu bitvu. Nandal si boxer na prsty, sundal si svoji čepičku a odhodil ji do trávy. Mezitím neviděný vyrazil. Utíkal zvláštně, jako by chtěl co nejčastěji a co nejdál skákat nízko nad zemí. Vypadalo to, jako kdyby se vznášel. Čtyřmi dlouhými skoky se dostal k hobitovi a pokusil se ho dotknout. Hobit máchl nejdříve mečem, který průhledným neviděným prošel. Sice mu magická zbraň nijak neublížila, ale na chvíli rozvířila jeho podstatu a on nemohl zaútočit. Poté udeřil boxerem, kovaným z meteoru, železa z hvězd. Neviděný zašuměl jako spadané listí, odskočil a hobit z jeho energie, která mu vytvářela celé jeho tělo, vyčetl podráždění. Hobit zaútočil znovu. Boxer se míhal vzduchem, čepel meče jiskřivě létala, neviděný uskakoval a hledal skulinku v obraně. Až moc často ji nacházel. Hobit byl po chvíli znaven skoro stejně jako v katakombách, pot z něj tekl proudem, nohy ho bolely, cítil dunění bubnů ve své hlavě. *Tak to dopadá, když se tě dotkne neviděný. * Zlobil se na svoje pomalé reakce, bytost se ho už znovu dotkla a opět mu téměř s láskou odebrala část energie. Po chvíli už byla jiná, o hlavu větší než předtím, tělo hmotnější, zahuštěné fialovou barvou magie. Pohybovalo se pomaleji, ale boxer mu už skoro neublížil a meč tuhl v jeho těle. Další dotknutí, hobit zakřičel jako poraněné zvíře, tento souboj nemohl vyhrát, nebyl připraven, katakomby ho stály mnoho sil. Otočil se na útěk, třeba ho neviděný nebude pronásledovat, třeba je upoután jen na tuto mýtinu, na tuto magickou

8

barieru kolem. Prokličkoval keři velkými skoro jako on sám a rukou, ve které svíral kovový boxer, zapátral v další kapse a vytáhl jako dlaň velký diamantový disk. Neviděný, změněný v šedou mlhu, plul za ním, nepotřeboval se proplétat mezi keři, prostě jimi prošel. Kousky magie, zahuštěné v obrovském množství, se už skoro dotýkaly běžícího hobita, aby mu vzaly i zbytek jeho energie, ale ten se ještě úplně nevzdal. Mávl rukou, zakřičel do ticha ohlušujícím hlasem teleportační zaklínadlo a proběhl skulinkou v prostoru na jediné místo, na které si v tuto chvíli vzpomněl. Neviděný se už ničeho nedotkl, zformoval se zpátky v bytost a uraženě se otočil zpátky. Musel jít na mýtinu, cítil, že je tam něco velkého, něco, čeho se musel dotknout. Mág. Lovec čarodějů se okamžitě po proběhnutí zjevil ve vzduchu, zamával rukama, vystrašeně se podíval pod sebe a zjistil, že padá asi z šesti metrů na písečnou ulici. Pád ztlumil stánek s vodou, která je v těchto pouštních končinách drahá, tělo dopadlo nejdříve na plátěnou stříšku, protrhlo ji, a poté s konečným žuchnutím dopadl na několik mís s tou životodárnou tekutinou. Opálený majitel v turbanu nebyl zrovna rád, nadával na hobita jazykem, kterému on skoro nerozuměl. Nevadilo mu to. Byl rád, že tak zbaběle utekl, že leží v louži rychle usychající vody, že ho hřeje zářivé slunce, že na něho prská nomád. Usmál se na nebe, rukou s diamantovým kotoučem na srdci, a pomalu se zvedl na nohy. „Vítej v Lagu hobite.“ Popřál sám sobě a vykročil vstříc hliněným domům najít nějakou dobrou hospodu, měl dost nových zážitků a nových věcí na přemýšlení. *** Asi o dva tisíce mil jinde mág, kvůli kterému to vše začalo, vyšel z katakomb a vítězoslavně se usmál na šedé nebe. Neviděného potkal u dveří, zlikvidovat ho mu nedělalo žádný problém, prostě do něj nahustil tolik své energie, že mu tělo samovolně vybuchlo. Viděl stopy předešlého boje, cítil živoucí osobu běžící mezi keři, vydal se tím směrem, proplétal se jimi, bílé krátké vlasy mu čechral měkký větřík, až došel na místo, kde hobit zmizel. Skulina v prostoru šla stále vidět, byla nepatrná, ale přece jen tam byla. Otevřel ji, rozšířil, mentálně své tělo protáhl a prošel jí na druhou stranu. Za posledním, co utekl.

9

Vlastní tvorba Kolik odstínů má krása… Co je vlastně krása? Pod slovem „krása“ si někteří z nás představí vysokou, štíhlou dívku ideálních tvarů, nejlépe s dlouhými blonďatými vlasy, která si vykračuje po ulici, a především my muži neodoláme, ohlédneme se za ní a popustíme uzdu své fantazii. V tomto smyslu krása představuje to, co potěší naše smysly, co přitahuje a upoutá pozornost. Takovou tu první krásu vnímáme samozřejmě nejdřív očima, řekneme třeba, to je krásná žena, krásný dům, krásné auto, hodnotíme tedy jen krásu vnější. Opravdu ale toto tajemné slovo znamená vše, co si pod ním můžeme představit? Člověk obdivoval krásu odjakživa, výstižně pak byla popsána v antickém Řecku jako tzv. kalokagathia, tj. jakési přesvědčení, že krása vede ruku v ruce ctnost a že jsou nedílnými kamarádkami, které mají mnoho společných znaků. Vyjadřovaly vlastně člověka, jenž je ideálem harmonie mezi vnější a vnitřní krásou, symbolem dobroty, ctnosti, ale i statečnosti. Musí být ale člověk krásný fyzicky, aby byl okouzlující i uvnitř? Vnější atraktivita nemusí automaticky znamenat, že daný člověk je krásný i uvnitř. Pokud nemáme uvnitř určitý šarm, naše okolí, se kterým denně komunikujeme, to brzy rozpozná a dojde k tomu, že ztratí brzy zájem o naši přítomnost. Staneme se jen loutkami, které se hýbou, beze slov chodí, ale na naše jméno si nikdo nevzpomene. Vnitřní krásu nemůžeme změřit jako obvod hrudníku, pasu či boků v soubojích o titul královny krásy. A když už jsem se dotkl této soutěže, oblíbené snad ve všech zemích světa, co víme o dívkách, které se před našima očima procházejí po molu a snaží se upoutat naši pozornost širokým úsměvem, snad až příliš umělým? Známe je tak dobře, že můžeme konstatovat – ano, to je ona, ta je nejkrásnější? Domnívám se, že nikoliv. Nevíme nic o tom, jak se chovají k ostatním, pokud pomineme všechny jejich „dobré skutky“, které nám moderátor vyjmenuje v úvodu, ale to jsou jen slova. Nikdy jsme s nimi nemluvili, neznáme je a neznáme to, jak se tváří a mluví v naprosto obyčejném životě. Nechci tímto zamyšlením nijak znevažovat tato dívčí zápolení. Jde jen o soutěž, určenou pro pobavení publika. Stejně je to i s tím krásným domem a 10

krásným autem – krásný dům zvenku může být uvnitř hotová troska a naleštěné auto může mít nějakou technickou závadu… Jsme opravdu jen to, co vyjadřujeme navenek, co nosíme za oblečení, jaký účes máme na hlavě, v jakém autě jedeme? Jistě na tom není nic špatného. Naopak. Žijeme v civilizované společnosti, a tak se očekává, že nebudeme chodit nazí s kouskem bambusu okolo pasu. Ale zároveň to neznamená, že tím nejdražším oblečením si koupíme i přízeň okolí v tom smyslu, abychom našli opravdové přátele, kteří nás podpoří, budou nás mít rádi a budou nás respektovat jako člověka, ne jako figurku ve značkovém prádle či nejnovějším BMW. Vnější krása by se měla snoubit s tou vnitřní, s tou částí našeho „já“ skrytého někde hluboko uvnitř. Naše slova by měla doplňovat naše jednání, které vychází z nás, aniž bychom uvažovali, jak se pohnout, jaký úsměv vykouzlit. Vnitřní krása také vyjadřuje absolutní spontánnost našeho jednání, bez přemýšlení nad dalšími kroky. Krása je velmi relativní pojem, nedá se přesně popsat či definovat. Každý vnímáme krásu po svém a pro každého je krásné něco jiného. Rodiče vidí krásu ve svých dětech, sportovci ve vyhraných závodech, cestovatel vidí krásu v poznávání nových míst, mnoho lidí vidí krásu ve své práci. Co je krásné pro jednoho, nemusí být už pro druhého. Každý vnímáme krásu jinak, každý máme jiné představy o životě a od toho se jistě odvíjí i hodnocení toho, co je pro nás krásné. Jeden člověk vnímá krásu jako okouzlující, druhý jí může opovrhovat. Zvláště pak ti, kteří si jsou sami vědomi určité vlastní neschopnosti a snaží se ovlivnit vnímání jiných ponižováním či urážkami druhého člověka, od kterého se cítí ohroženi. V podstatě by se dalo říci, že vnitřní krásu ovlivňuje velmi významným způsobem i naše inteligence. Myslím, že v současné době se do popředí dostává opět touha po souladu vnitřní a vnější krásy. Vyladit fyzický vzhled není v dnešní společnosti vůbec těžké. Plastická chirurgie slaví boom, nicméně dokáže vyladit vše? Jakýkoliv takový zásah se dá také často charakterizovat jako naprosto neuvážený, zvláště když vezmeme v úvahu, že byla plastická chirurgie původně určena lidem trpícím znetvořeními po těžkých úrazech apod. Svůj účel postupem času velmi výrazně změnila, takže při vyslovení tohoto oboru si málokdo vybaví právě tento původní význam. I když na druhou stranu neodsuzuji ženy či muže, kteří se rozhodnou pro „úpravu“ svého zevnějšku. Spíše jsem zastáncem rčení „všeho s mírou“. Bohužel, ne vždy si každý toto vezme k srdci… Ale jak dostat do harmonie i to, co je skryté, co navenek hned nevidíme, ale co se projeví až po určité době. Měli bychom se smířit s tím, že to se naučit či koupit prostě nedá. Musí vycházet z nás ten pocit, který okouzlí i ostatní.

11

Možná by bylo vhodné uvést nějaký příklad. Dle mého názoru jsou to třeba zdravotní sestřičky a pečovatelky, které se denně starají o nemocné a snaží se jim zpříjemnit jejich pobyt v bílém opuštěném nemocničním pokoji. A věřím, že se najde více povolání, více naprosto obyčejných lidí, kteří v sobě nosí vnitřní krásu a šarm, před kterým bychom měli smeknout a poděkovat. A v čem vidím krásu já? Mohl bych to rozdělit na takové dva druhy krásy – krása okolo mě a krása mých blízkých. Krásu okolo sebe vnímám už třeba tím, že se ráno probudím a venku svítí slunce, i když včera ještě strašně lilo. Normálně bych nad tím ani nepřemýšlel a řekl bych si, počasí je počasí, ale když se nad tím zamyslím, tak už to je pro mě vlastně krása. Krása je pro mě i to, že je pátek a já po škole frčím vlakem domů a cestou přemýšlím o tom, kam večer vyrazím. Krása je pro mě to, když Pardubice porazí v hokejovém zápase Slávii nebo uvařené jídlo, které mi máma donese pod nos, když dorazím na víkend domů. Všechno jsou to vlastně okamžiky, nad nimiž normálně nepřemýšlím, ale těší mě a tím jsou pro mě krásné. Ten druhý druh krásy se týká mé rodiny, mých známých a kamarádů. Mluvím zde nikoliv o kráse fyzickém, ale o kráse vnitřní, dalo by se říct o kráse duše. Těší mě, že mám okolo sebe lidi, kterým můžu věřit, kterým se můžu svěřit, kteří mi pomůžou, když mám nějaký problém, prostě mě nenechají na holičkách. A v tom vlastně spočívá ta jejich krása. V tom, jak se chovají, jak mluví. Myslím, že máme kolem sebe každý den spoustu maličkostí, které přehlížíme nebo si je neuvědomujeme, ale když se nad tím zamyslíme, tyto „maličkosti“ dělají náš život krásným. Proto bychom se měli z těchto maličkostí, které nás obklopují takřka na každém kroku radovat a vážit si toho, co máme. Jen spokojený a vyrovnaný člověk se pak může pyšnit titulem krásného člověka. Na závěr snad ještě citát, kterým bych rád uzavřel svoji úvahu o kráse: „Krása je forma určité věci. A určitou formu má každá věc. Z čehož vyplývá, že každá věc je svým způsobem z určitého hlediska krásná“ Vincent Willem van Gogh DAKR A2/6

12

Život je hledání Hledám cestu ven ...,

hledám způsob, jak prchnout z domu.

maminčinu náruč pak sháním den co den. Hledám mlíčko, papání, přesnídávku,

Když rozejít se chci s klukem svým,

každý den lásky pořádnou dávku.

hledám slova, jak mu to vysvětlím.

Hledám cumel do pusy,

Hledám práci, hledám ji všude,

na chození pavouka, když dělám první pokusy.

snad velký plat tam pro mě bude.

Hledám hračku, druhou, třetí,

měl mě rád, se mnou žil.

Hledám partnera, aby mi věrný byl,

hledám si kamarády v kopě dětí. Hledám lakrumáček a lžičku k němu,

Hledám šaty svatební,

marně hledám v červnu trochu sněhu.

na náš dům materiál stavební.

Hledám, kde je má panenka oblíbená,

Svým dětem hledám pláštěnku,

hledám pusu, když na dobrou noc nejsem políbená.

na hrnce hledám drátěnku. Hledám nejlevnější ovoce,

Hledám kočárek pro panenku

sháním kapra na Vánoce.

a teplý svetr, když chci být venku.

Hledám pro sebe nějaký čas,

S mamkou první třídu hledám,

hledám práci – už zas.

pak do lavice už si sedám. Hledám oddělení, kam očkovat děti dát,

Hledám žákovskou knížku a zápisníček,

hledám auto na inzerát.

doma sešity a úkolníček.

Hledám do křížovky písmeno vhodné,

Hledám střední školu,

večer hledám své děti – dříve tak hodné.

internát či privát k tomu. Hledám mobil, nabíječku,

Hledám ve schránce s důchodem obálku,

hledám, kam strčila jsem k počítači čtečku.

hledám brýle, které mám na dálku.

Hledám na internetu jednu stránku,

Hledám VZP kartičku,

hledám v žákajdě aspoň jednu hezkou známku.

hledám na klouby mastičku.

Hledám krásného, milého kluka,

Stále nám něco schází, něco nemáme,

hledám útěchu, zažívám-li muka.

stále, stále něco hledáme.

Hledám vhodnou vysokou školu,

Lenka Vaculíková

13

Žákovský projekt redakční rady – Život na patrech DM očima kulturních a mediálních zástupců Redakční radu nejvíce zaujaly tyto příspěvky: A1/5 – Linda Khalilová Myslím, že každá dívka na našem patře si nalezne nějakou kulturní činnost, která jí opravdu baví. Přednášky, které se konají, navštěvujeme všechny. Minulý rok nás navštívila gynekoložka, která nám podávala užitečné informace a odpovídala na naše otázky. V letošním roce byla přednáška spíše kreativní. Měly jsme možnost prohlédnout si ručně dělané šperky, které se nám opravdu líbily. Slečna, která šperky vyráběla, nám vyprávěla, jak se k výrobě šperků dostala a popisovala různé způsoby, jak se šperky vyrábí. Dobré je to, že pokud nás zaujme nějaká přednáška, tak ji můžeme bez problémů navštívit, i když se nekoná na našem patře. Dvě dívky z našeho patra chodí pravidelně hrát na klavír na patře A3/6. Jedna z nich se také účastní různých pěveckých soutěží nebo vystupuje na akcích domova mládeže. Navštěvujeme i různé kroužky jako například tenis, kalanetiku, volejbal nebo redakční radu. Velký počet dívek chodil do středoškolských tanečních a na plesy, které byly pořádány jejich tanečními školami. Pokud máme možnost, navštěvujeme i divadelní představení a kina. Řekla bych, že kulturní vyžití na našem patře i na celém domově mládeže je opravdu velké. A1/9 Dívky z patra A1/9 se účastní činnosti v mnoha zájmových kroužcích. Patří mezi ně sportovní kroužky např.: basketball a kalanetika. Žáci naší školy také reprezentovali ve sportovních utkáních. Z ostatních zájmových útvarů děvčata navštěvují kroužek šití, keramiky, hudební skupiny rock a pop, která často reprezentuje školu na různých akcích, letos

14

například na vítání občánků městské části Brno Komín, připravili si také program pro komínské důchodce a vánoční vystoupení na náměstí Svobody. Některé z nás využívají volné odpoledne ke cvičení na hudební nástroje v sále nebo v klubovnách. Ve všech těchto oblastech se snažíme uspět i v Brněnském kole, kde mívají největší úspěchy rukodělné kroužky. Aktivně se účastníme akcí školy, jako jsou třeba návštěvy divadel nebo různé exkurze. Jak letos, tak i loni jsme připravovaly vánoční výzdobu patra, každý podle své fantazie. Objevila se zde spousta nápadů a patro působilo příjemnou domáckou atmosférou. A1/7 – Klára Hauerlandová Sice už není akce, které jsme se zúčastnily, úplně čerstvého data, ale nás zaujala. 26. listopadu 2009 jsme strávily pěkný večer v kině Lucerna na filmovém představení biografie – Coco Chanel. Sraz s paní Mgr. Humplíkovou byl u vrátnice v 17,3o. Z našeho patra jsme byly přihlášeny 4 dívky. Přestože jedna onemocněla, našla se ihned náhradnice, opět od nás. Film nás opravdu zaujal a je jen škoda, že takových akcí není více, určitě bychom na nich nechyběly. Jsme tu 4. rokem a nejvíce se nám vryla do paměti beseda s Arnoštem Lustigem. Neměla chybu.

A2/2 – Tomáš Řiháček Jsme kombinované podlaží – část je nás neslyšících atak je soužití trošku problematičtější, ale taky někdy veselejší, než na jiných podlažích. Díky tomu, že si moc nerozumíme, dochází ke komickým situacím. V prosinci jsme byli společně na výstavě obrazů Alfonse Muchy v Moravském muzeu a na procházce vánočním Brnem. A jako vánoční besídku jsme měli návštěvu kina – animovaný film „Vánoční koleda“. 15

A2/8 – Radovan Střižík V listopadu 2009 našemu patru bylo sděleno, že koncem měsíce dojde k výměně lina a nábytku na našem podlaží A2/8, museli jsme se tedy před Vánocemi přestěhovat. Nejprve se nám vůbec nechtělo, ale když jsme se dozvěděli, že se máme stěhovat na patro A3/4, tak jsme byli všichni zvědaví na útulné hotelové prostředí. Po vánočních prázdninách jsme se zase stěhovali zpět na naše patro. Byli jsme všichni šťastni, že se vracíme zpět. Minulý týden se uskutečnila na našem patře přednáška o starověkém Egyptě, této přednášky se účastnilo mnoho studentů z celého domova mládeže. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého nejen z historie, ale i ze současnosti Egypta. Momentálně si naše patro připravuje nástěnkovou výzdobu, do které se zapojilo několik ochotných žáků z našeho patra. Za ostatní příspěvky kulturních a mediálních zástupců z pater děkujeme a těšíme se na další příspěvky v dubnu. Redakční rada

16