Text: Jindřich Štěpánek Foto: Jan Šilpoch Vtestu byly tři vozíky, na které

8

Téma: První zatěžkávací test v Česku

Ceny vozíků

nekopírují jejich Historicky první zatěžkávací test vozíků pro lidi s handicapem v Česku potvrdil, že nejdražší vozík nemusí být nejtrvanlivější. Ve Strojírenském zkušebním ústavu, kde Konto BARIÉRY nechalo testovat vozíky, na něž přispívá nejčastěji, vyšlo najevo, že nejdražší vozík Sopur Easy 200 skončil při zatěžovací zkoušce předposlední, zatímco výrazně nejlevnější vozík od firmy Exima druhý.

můžeš / číslo 7–8 - 2012

Text: Jindřich Štěpánek Foto: Jan Šilpoch

V

testu byly tři vozíky, na které lidé s postižením žádají o příspěvek Konto BARIÉRY nejčastěji. Vycházeli jsme proto z předpokladu, že jsou nejoblíbenější a pravděpodobně i nejlepší. Jako černého koně jsme do zkoušek za trojici nejžádanějších zařadili vozík firmy Exima z Banské Bystrice. Dováží se na Slovensko a v případě zájmu jej firma do dvou měsíců doveze i do Česka. Důvod pro jeho zařazení byl prozaický: zatímco ceny prvních tří vozíků se pohybovaly od 41 149 Kč do 56 123 Kč, firma Exima ho prodává za 360 eur, tedy za zhruba 9000 Kč. Podmínkou zařazení do testu byl slib dovozce, že v případě zájmu jej bude v Česku servisovat.

Nejdůležitější je nezávislost Aby byl test seriózní, musel být nezávislý. Proto jsme se obrátili na státní akreditované zkušebny v Brně a v Jablonci nad Nisou, které mají k dispozici nejen evropské normy, ale i potřebné stroje na testování. „Nedávno jsme slavili sté výročí jablonecké zkušebny, ale vozíky pro lidi s handicapem jsme ještě nezkoušeli, nikdo to na nás zatím nechtěl,“ potvrdil Luboš Feigl, který test vedl. Objektivnost byla podmíněna i nezávislostí finanční. V žádném případě jsme nemohli jít na úroveň, kdy testované výrobky dodávají jejich výrobci zdarma. Obecná zkušenost je taková, že to pak bývají výrobky kvalitnější než ty, které jsou běžně ke koupi. Proto jsme požádali o grant Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, a teprve poté, když jsme potřebné peníze od něj získali, jsme vozíky nakoupili a platili i zkušebny. V jabloneckém Strojírenském zkušebním ústavu nejprve vytipovali nejnovější evropské normy. Zároveň jsme se dohodli, že test

Objektivnost byla podmíněna i nezávislostí finanční. V žádném případě jsme nemohli jít na úroveň, kdy testované výrobky dodávají jejich výrobci zdarma. bude mít tři fáze. Nejdříve vozíky vyzkoušejí při běžném provozu čtyři lidé, kteří už vozíky používají a mají s nimi zkušenosti. Poté odvezeme vozíky do Strojírenského zkušebního ústavu v Brně, kde srovnají kvalitu manuálů, proměří a otestují bezpečnost pohyblivých částí, seřízení, ostrost hran, možnost skládání a desítky dalších věcí, které normy předepisují. Po brněnské zkušebně převezme vozíky Strojírenský zkušební ústav v Jablonci nad Nisou, kde budou mj. zkoušeny brzdy a části vozíků, které na něm musí člověk ovládat. Nakonec vozíky projdou dynamickou zkouškou, při níž se pozná, co vlastně vydrží až do fáze, kdy budou nepoužitelné.

Nakupovali jsme anonymně Aby byly vozíky porovnatelné mezi sebou, musel je nakupovat jeden člověk. Prodejci totiž každý vozík před jeho výrobou modifikují podle individuálních potřeb. Společným kritériem byla co nejnižší cena, čili v základní výbavě bez doplňků.

�

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

9

trvanlivost


10


Kdo se na praktických zkouškách vozíků podílel Zbyněk Švehla Věk: 37 Povolání: finanční analytik Odkdy na vozíku: od r. 1994 Používá vozík: Küschal Champion, Sivak

Nina Křehotová Věk: 27 Povolání: asistentka v sociální firmě Odkdy na vozíku: od r. 2004 Používá vozík: Quickie Neon, Medicco

Jana Hanová Věk: 27 Povolání: studentka, zároveň pracuje jako referentka informačního centra Metropolitní univerzity Praha Odkdy na vozíku: od r. 2007 Používá vozík: Wolturnus, Otto Bock

Jakub Koucký Věk: 37 Povolání: grafik Odkdy na vozíku: od narození Používá vozík: Küschal Champion, Sivak

Nelehkého úkolu se ujal jeden ze čtveřice � testujících vozíčkářů Zbyněk Švehla. Do-

mluvili jsme se, že prodejcům neprozradíme pravý smysl nákupu, aby své výrobky neměli možnost připravit s nevšední péčí. Zbyněk Švehla se prostě choval jako běžný zájemce, který potřebuje další vozík a vybral si právě tuto značku. Nikomu nelhal, jen neřekl celou pravdu. Viz jeho text na straně 13. Vozíčkáři, kteří poté zkoušeli měsíc jednotlivé výrobky, byli Zbyňkovi fyzicky podobní, a tak mohl s klidem nechat všechny vozíky adaptovat na sebe. Nakupovat začal Zbyněk Švehla v listopadu loňského roku, na poslední vozík můžeš / číslo 7–8 - 2012

od firmy Exima, který putoval z Číny lodí, jsme čekali do února. Ten jediný jsme neměli možnost nechat upravit a koupili jsme ho podle katalogu. V redakci Můžeš se tak sešly vozíky Sopur Easy 200 od dovozce Medicco za 56 123 Kč, Küschal Champion od dovozce Sivak za 54 690 Kč, Avantgarde CS od firmy Otto Bock za 41 149 Kč a G-N 4078 GL, který dováží firma Exima, za 9000 Kč. Poté si všichni čtyři vozíčkáři rozebrali vozíky k individuálnímu posouzení v praxi a určili jsme harmonogram jejich vzájemných výměn. Mezitím jsme podle jejich zkušeností sepsali dotazník, jakési desatero, který po každém testu vyplnili. Každou

rubriku hodnotili od nuly do deseti bodů; šlo např. o ovladatelnost, účinnost brzd, skladnost při přemísťování do auta, variabilitu, hmotnost, průjezdnost výtahy a dveřmi a další. Od počátku bylo jasné, že jejich hodnocení bude pouze doplňkové. To hlavní jsme očekávali od státní zkušebny v Brně a v Jablonci nad Nisou.

Normám vozíky vyhověly Všechny výsledné protokoly jsou k dispozici v redakci Můžeš. Brněnská zkušebna např. zjistila, že u vozíku Sopur Easy 200

�


Test aktivních mechanických vozíků

11

Vozík Dovozce Cena (Kč)

Pořadí v destrukční zkoušce

Küschal Champion SIVAK 54 690 Kč

1. (57 600 ot.)

+ + + +

Účinné brzdy

Doplňky v základní výbavě Pohodlí

Skladnost

2. (29 450 ot.)

Nízká cena Kapsičky a batoh základní výbavě v Průjezd výtahy a dveřmi

3. (218 bodů)

-

3. (25 800 ot.)

Brzdy, Variabilita nastavení

Variabilita nastavení Rychloupínače zadních kol Přední dělená stupačka Nepoužitelné držáky u nohou

4. (203 bodů)

-

1. (0,3033)

4. (2,1503)

Hmotnost Skladnost.

Průjezd výtahy a dveřmi.

Avantgarde CS Otto Bock 41 149 Kč

+ + +

2. (1,0584)

růjezdnost výtahy a dveřmi P

Easy 200 Medicco 56 123 Kč

+ + +

2. (288 bodů)

-

Ovladatelnost,

G-N 4078 GL Exima 9000 Kč

+ + + +

Pořadí Doporučení v hodnocení Konta vozíčkářů BARIÉRY

4. (24 600 ot.)

Ovladatelnost Průjezd výtahy a dveřmi

1. (295 bodů)

-

3. (1,6529)

Brzdy Doplňky v základní výbavě.

Pohodlí

Poznámka: Pořadí v destrukční zkoušce je podle počtu otáček na zkušebních válcích, které vozíky vydržely do okamžiku, než se natolik poškodily, že už nemohly být použity. Hodnocení vozíčkářů je součet bodů, které testeři udělili jednotlivým vozíkům. Pořadí v doporučení Konta BARIÉRY je podle výsledku výpočtu: Počet otáček na zkušebních válcích do destrukce plus počet bodů udělených testery děleno cenou v korunách. Plusy a mínusy jednotlivých vozíků jsou z jejich písemného hodnocení.


12


dost podstatně liší manuál v češtině � seod originálního textu. Je nejen špatně pře-

Ve Strojírenském zkušebním ústavu, s. p., v Jablonci nad Nisou proběhla nejzajímavější část testu – všechny vozíky absolvovaly zatěžkávací zkoušku, při které jezdily na válcích tak dlouho, dokud se neporouchaly.

ložený, ale proti původnímu až přespříliš stručný, takže z něj vypadly dost podstatné informace. Tomuto vozíku pak zkušebna vytýká i možnost zachycení či přiskřípnutí prstů při manipulaci. Avantgarde CS od firmy Otto Bock označila zkušebna za nejvíce vyhovující požadavkům jak po stránce bezpečnosti, tak informací od výrobce. Stejně jako Sopur Easy 200 byl vybaven i odrazkami na kolech a na opěrce zad. Küschal Champion byl podle zkušebny rizikový při skládání a rozkládání. Je k tomu potřeba cvik a pozornost, jinak se může stát, že západka nezaskočí. Zajímavé je, že podle manuálu je tento vozík určen pouze do teplot od 20 do 40 stupňů Celsia. Že by překlep? K čínskému vozíku od firmy Exima chyběla veškerá dokumentace (když ji na přání Můžeš dovozce údajně od výrobce požadoval, tak se prý dozvěděl, že jde o výrobní tajemství – poznámka red.). Zkušebna zjistila, že při rozložení vozíku se kostra nezafixuje v koncovém postavení, takže např. při prudkém náklonu může jevit tendenci ke složení. Brněnská zkušebna nicméně v závěru konstatovala, že vozíky předepsaným normám vyhovují.

V Jablonci už šlo do tuhého Nepoškozené vozíky pak putovaly do zkušebny v Jablonci nad Nisou. Zde odborníci prověřovali, zda normám odpovídají opěrky nohou, bérců a paží, zda a do jaké míry mají vozíky funkční brzdy, porovnávali hmotnost jednotlivých dílů, obsluhu ovládacích prvků a statickou, rázovou a únavovou pevnost. I zde všechny vozíky splnily příslušné evropské normy. S vedoucím jablonecké části testu Lubošem Feiglem jsme se dohodli, že tento historicky první test obohatíme o zkoušku, která bude lidi s handicapem zajímat možná nejvíce. Při rozhodování, jaký vozík si koupit, přece řeší otázku, kolik toho který vydrží a za jak dlouho budou muset kupovat nový. Proto už mimo normu podstoupily vozíky zkoušku trvanlivosti. Byly zatíženy 200 kilo-

info Test vozíků D oplňující informace na www.muzes.cz Test byl financován z grantu Ministerstva pro místní rozvoj ČR P rotokoly ze státních zkušeben jsou k dispozici k nahlédnutí v redakci časopisu Můžeš můžeš / číslo 7–8 - 2012

gramy a na zkušebním zařízení sestávajícím ze dvou otáčejících se bubnů „jezdily“ tak dlouho, dokud se nepoškodily. Poškození jsme definovali tak, že vozík je v tu chvíli pro uživatele nepoužitelný. Nejdéle – po 57 600 otáčkách – bylo testovací zařízení zastaveno s vozíkem Küschal Champion od dovozce Sivak. Vozíku se prorazila duše a poškodila pneumatika, konstrukce vozíku zůstala v pořádku. Na druhém pomyslném místě skončil vozík od dovozce Exima – po 29 450 otáčkách se poškodilo přední kolečko a praskla konstrukce v přední části. Třetí skončil po 25 800 otáčkách Sopur Easy 200 s poškozeným předním kolečkem a plnými pneumatikami. Konstrukce zůstala nepoškozena. Avantgardu CS se po 24 600 poškodily plné pneumatiky a výplety kol. Konstrukce vozíku zůstala bez vady.

Test pomůže při výběru Vzhledem k tomu, že výsledky obou zkušeben se liší od výsledků všech čtyř vozíč-

kářů, vypočítali jsme doporučení Konta BARIÉRY. Viz poznámku pod tabulkou na str. 12. Doporučení slouží k orientaci při nákupu, protože aktivní mechanické vozíky se např. liší i v cenách a přístupnosti i rychlosti servisu. Překvapením testu může být vozík dovážený firmou Exima na Slovensko. Jeho výrazně nižší cena zastiňuje i jisté nevýhody. Tento výrobek například neumožňuje různá individuální nastavení, na což poukázali i samotní testeři. V Jablonci při destrukčním testu skončil na druhém místě v délce funkčnosti. Ovšem nutno dodat, že si odnesl nejzávažnější poškození, protože mu jako jedinému z testovaných vozíků praskl rám. U všech ostatních by stačilo vyměnit kola a mohly pokračovat. Poměr kvality a nákladů na pořízení však z původem čínského produktu činí žhavého kandidáta pro kategorii levný záložní vozík. Například, když si někdo chce koupit druhý vozík za své mimo úhradu zdravotní pojišťovnou. Doplňující informace, jako například slovní hodnocení jednotlivých vozíků našimi čtyřmi testery, jsou na www.muzes.cz. 


Jak jsem nakupoval Většině z nás obvykle nečiní velký problém vybavit si mnohé premiérové události v životě. Často dokonce s velmi konkrétními detaily a okolnostmi. Snadno si vzpomeneme na řazení prvňáčků před školou, první velké rande, první polibek, rvačku, usednutí za volant, první protrpěnou kocovinu a poctivě vydělanou korunu. Text: Zbyněk Švehla Foto: Jan Šilpoch

U

mnohých zážitků bychom se jistě shodli na tom, že to, jak jsme je prožívali a jak je nyní interpretujeme, je si nápadně blízké. Vzpomínky většiny z nás vykazují mnoho společných rysů. Vše se událo v každém jednom životě dost podobně. Vedle těchto řekněme unifikovaných zážitků a vzpomínek si každý z nás nese životem nějakou osobní jedinečnou událost, kterou není tak snadné sdílet, a pokud ano, tak v komornější komunitě, v adekvátním duchovním přítmí a naladění pro vzájemné porozumění. Takovým silným zážitkem je pro mne kromě úrazu páteře, který mě katapultoval na vozík, i nákup první vlastní „káry“. Byl to vskutku zvláštní a smutný obchod. V sychravém podzimu jsme vyrazili ve velké dodávce z Vinohradské nemocnice do Zdechovic – malé vesničky mezi Kutnou Horou a Příbramí – za výrobcem českých invalidních vozíků Kury. Nemohl jsem tehdy ještě ani pořádně sedět a celou cestu jsem proležel na zadních sedačkách dodávky. Byla mi velká zima. Za okny zmírala krajina a míhající se prodloužené stíny stromů se na mě sápaly a táhly mě za bezvládné nohy vstříc k mé sudbě. Z proměřování končetin, výšky a hloubky sedu záblo po celém těle. Pod úrovní mého pasu se rozprostírala temná zóna zapírání a tabu. Naměření prvního vozíku, cifry zaznamenávané do objednávkového formuláře

jako by oficiálně pečetily už dávno tušený, a přesto ještě ne zcela uvědomělý osud. Nebylo to vůbec snadné nutit se – v době, kdy si člověk odpíral i koupi nových kalhot nebo bot – do uvažování o tom, jaký úhel, sklon stupačky a výška zad by byly pro další bytí nejvhodnější. Vždyť nejlepší by samozřejmě bylo takovou akci vůbec nepodstupovat. Nebylo však zbytí. Někdy v únoru mi rodiče přivezli do Kladrub můj první fialový vozík značky Kury. To už jsem byl vlastně docela rád, že ho mám. Nastříkal jsem si disky kol červeným sprejem, nalepil na ně první samolepku od piva a uháněl po dlouhých ústavních chodbách nebo – ještě raději – pelášil po zpevněných cestičkách v kladrubském lesoparku. Tak začalo mé první jaro na vozíku. Uplynulo dlouhých šestnáct let. Pár duší jsem prošoupal, několik obručí utrhl a mnoho futer odřel. Slovo dalo slovo a stal jsem se

13

jedním z členů čtyřčlenného týmu testujícího vybrané vozíky. Stál přede mnou další nelehký úkol: nakoupit tři vozíky od tří dodavatelů, kteří se dělí o podstatnou část českého trhu a jejichž vozíky jsou nejpočetněji zastoupeny v žádostech na příspěvek adresovaných Kontu BARIÉRY. Součástí zadání bylo nakoupit vozíky v co možná nejzákladnějším provedení a výbavě, a především neprozradit účel nákupu. A tak jsem zvedl v polovině listopadu telefon a vytočil první číslo ze seznamu.

První byl Küschall Champion Začal jsem s vozíkem Küschall Champion od firmy Sivak. Nákup jsem měl usnadněný, neboť na championu jezdím a shodou okolností jsem si ho před rokem pořizoval. S ohledem na to, že mám prodejnu blízko při cestě do práce, volil jsem po telefonickém objednání osobní návštěvu přímo v prodejně. S termínem nebyl žádný prostoj (polovina listopadu). V objednávkovém listě jsem byl nucen, abych vyhověl požadavkům testu, slevit proti svému „osobnímu vozíku“ o kvalitní řemínková záda a karbonové bočnice, protože u tohoto typu vozíku jsou již za příplatkovou cenu. Dohodli jsme se na termínu dodání do konce roku. Faktura byla vystavena obratem přímo na sponzora (Konto BARIÉRY) a stejně tak uhrazena. Vozík byl připraven k převzetí v posledním týdnu roku. Vše proběhlo velmi hladce a profesionálně. Champion je podle mého názoru velmi kvalitní vozík. Je výjimečně skladný a jednoduchý. Má dobré jízdní vlastnosti. K jeho záporům bych zařadil přední stupačku, s jejímž uchycením v rámu mám dlouhodobě při delším používání opakovaně špatnou zkušenost. Dalším záporem jsou zcela nevyhovující bočnice v základním vybavení. Proti jiným vozíkům v testu však Küschall nabízí velmi kvalitní bezpříplatková přední kolečka. Shrnuto – jezdí se mi na něm dobře.

Pokračoval jsem u firmy Otto Bock Jako druhý vozík v pořadí jsem nakupoval model Avantgard CS od firmy Otto Bock. Při prvním telefonátu jsem se trefil do dovolené obchodního zástupce pro Prahu, a tak jsem z vlastní vůle počkal do dalšího týdne. Tentokrát jsem zvolil variantu naměření u mě doma. Byly mi předvedeny oba vozíky

Silným zážitkem je pro mne kromě úrazu páteře, který mě katapultoval na vozík, i nákup první vlastní „káry“. Byl to vskutku zvláštní a smutný obchod. můžeš / číslo 7–8 - 2012

�

14


k mému druhému vozíku stejné značky z let 1997–2001, ale sopur je typický vozík „držák“. Ano, možná je ve srovnání s ostatními v testu těžší, zastaralejší designem a bočnice s opěrkou lokte v základu mohou působit až archaicky (tady trochu nevím, zda jsem se přece jen nějak nepopletl při objednávce a v základním provedení nebyla lepší volba). Každopádně projetí v terénu na něm mě uspokojilo stejně jako řešení přední stupačky. Zkrátka nedám na sopur dopustit. Mám ho rád a ve sklepě mám stále starý model – co kdyby všechno ostatní selhalo.

Exot z Číny

Nakupovat vozíky tak, aby nebyly nepohodlné pro všechny čtyři osoby, a přitom neprozradit, že jde o test, nebylo jednoduché.

modelové řady Avantgard a byl jsem mile překvapen pečlivostí, která mi byla věnována při konzultování mých potřeb a nároků na vozík. Prošli jsme objednávkovým listem položku po položce, k uvážení mi byly nabídnuty dvě cenové varianty a ještě ten den přeposlány mailem. Objednal jsem variantu CS a dostal se na nejnižší cenu proti ostatním testovaným vozíkům (vyjma vzorku z Číny). Vozík šel do výroby ještě před úhradou faktury s příslibem termínu do konce roku. Termín nakonec splněn nebyl, neboť podle informace zastupitele firmy dorazil vozík z Německa bohužel s lehkou závadou a bylo nutné ho vyměnit. Jako kompenzaci za tuto újmu jsem při předání vozíku dostal firemní bundu. Děkuji. Trochu nevím, co s ní, když jsem byl tak trochu v roli falešného zákazníka a rychlost dodání pro mě nebyla naléhavou a zoufalou potřebou. Ohledně zpožděné dodávky vozíku jsem byl včas a adekvátně informován. Vozík sám mě potěšil pevností rámu, hezkým vzhledem, velmi kvalitními bočnicemi a potahem sedačky (vše v základu). Přední kolečka v základní výbavě nejsou podle mého názoru tak kvalitní jako u championa a sopuru. Bylo to fakticky mé první setkání s firmou Otto Bock a jeho produkty – a hodnotím je více než kladně.

že vozík mě nadchnul. Připadl mi jako vozík s pevným rámem (jistě má i jeho přednosti), a přesto je to klasický skládací vozík. Přiznám se, že jsem měl problém vysvětlit, že opravdu mi bude stačit starší model Sopur 200. Při naměřování mě potěšila poznámka a komentář ke zvolené hloubce sedačky ovlivňující optimální sklon nohou ve vazbě na možné cévní komplikace. Vozík už se do Vánoc nepodařilo dodat. Objednávka rozběhla výrobu až po úhradě zálohy. Bylo po mně vyžadováno potvrzení od Konta BARIÉRY o budoucí úhradě a nepodařilo se mi nasměrovat celou fakturu přímo na sponzora testu, a tak jsem v zájmu utajení stáhl platbu na sebe jako na soukromou osobu. Překlopením konečné fakturace do nového roku jsem se tedy již neubránil vyšší dani. Vozík byl dodán v pořádku až domů na konci ledna. V průběhu ledna jsem se mailem dotazoval na aktuální stav a odhadovaný termín doručení, ale nebyl jsem konkrétně vyrozuměn. Přes telefon však komunikace fungovala velmi efektivně. Ale zpět od administrativy k vozíku samému. Možná je to ode mě sentiment

Model z Číny jsem neobjednával. Přijel po dlouhé cestě v půli února. Od tří mnou nakupovaných vzorků se v mnohém lišil. Některé doplňky jsou přímo exotické. Dělená přední stupačka mi přišla až příliš zvláštní a pro některé handicapy skoro riziková (nevědomé uskřinutí nohy apod.). V terénu se nechoval tak špatně, byl lehký a poměrně rychlý. Myslím, že designované paprskové obruče se mohou líbit, vratké uchycení zadních nábojů už méně. Zkrátka nechám se překvapit, jak dopadne nejen čínský vozík, ale i všechny ostatní stroje v testování. Sedím a před sebou mám seřazené všechny čtyři vozíky, obruč vedle obruče. Uvážíme-li, že pojišťovnou uvažovaná standardní doba trvanlivosti je – pokud se nepletu – stanovena na pět let, tak koukám na dlouhých dvacet let dopředu. Který z nich si vybrat – a v jakém pořadí? Každá z těch pětiletek bude mít jistě své vrcholy a dna. Stejně tak jako každý vozík má proti svému konkurentovi výhody a nevýhody. A je těžké nyní soudit, zda je lepší vzít ten zprava, zleva nebo volit zlatý střed. Jinými slovy: nebylo vůbec snadné vyplnit testovací dotazníky. Zdráhal jsem se hodnotit a srovnávat stejně, jako bych se hroutil pod nutností zvolit nejkrásnější dívku. A upřímně řečeno, nejsem si jist, zda i ta objektivní složka testu (test ve zkušebně) může dát jednoznačnou odpověď. Myslím, že nejdůležitější je zkrátka nasednout na jeden z nich a vyrazit vpřed. Vždyť na vozíku platí dvojnásob, že život je třeba uchopit pevně do vlastních rukou, a tato volba je mnohem podstatnější než ta, na co si kdo sedne. 

Do třetice Medicco Na závěr jsem poptal vozík Sopur od firmy Medicco. Hned při prvním dopoledním telefonátu jsem byl konfrontován s nabídkou vyřešit celou záležitost již týž den odpoledne. Pracovní povinnosti mi to nedovolily, a tak jsme se vzájemně termínově slaďovali až do Mikuláše. Zaměření jsme udělali opět u mě doma podle objednávkového listu. Zástupce firmy dovezl k nahlédnutí pouze nejnovější model Quickie Neon, a musím říci, můžeš / číslo 7–8 - 2012

Nebylo vůbec snadné vyplnit testovací dotazníky. Zdráhal jsem se hodnotit a srovnávat stejně, jako bych se hroutil pod nutností zvolit nejkrásnější dívku.


15

Vyplatí se kupovat

v zahraničí?

Většina vozíků, které používají Češi, pochází ze zahraničí. Nabízí se tak myšlenka, zda by se nevyplatilo nakupovat je v německy hovořících zemích, odkud pochází velká část dovážené produkce. Zapátrali jsme, jaká je v tomto ohledu situace. Text: Radek Musílek Ilustrační foto: Jan Šilpoch

Česká republika Čeští dodavatelé námi testovaných aktivních vozíků uvedli následující ceny platné pro tuzemský trh. I nvacare Küschall Champion edicco Sopur Easy 200 M Otto Bock Avantgarde CS

54 690 Kč 56 123 Kč 41 149 Kč

Čínský výrobek za 360 eur (zhruba 9000 Kč) pochází od slovenského dovozce a nepodařilo se nám zjistit, že by se prodával i v západní Evropě. Proto se naše porovnání týká pouze prvních tří jmenovaných značek.

Německo Oslovili jsme Uwe Raschkeho z firmy Rehability, která v Německu kromě jiného prodává i kompenzační pomůcky. Od něj přišla takováto nabídka: Easy 200 – 2173 €, Champion – 2473 €, Avantgarde CS – 2639 €. Ceny jsou uvedeny bez sedmiprocentní daně, kterou by však český zákazník prý nemusel platit. Když budeme brát kurz 26 Kč za 1 €, dostaneme se tedy bez daně k cifrám: Invacare Küschall Champion Medicco Sopur Easy 200 Otto Bock Avantgarde CS

64 298 Kč 56 498 Kč 68 614 Kč

Výsledek se zdá být jednoznačný. Sama čísla je však třeba podrobit bližšímu zkoumání. Jednak stojí za povšimnutí výše cenových rozdílů. Zatímco model Easy 200

je prakticky za stejnou cenu jako u nás, Otto Bock se zřejmě snaží na českém trhu etablovat výrazně nižšími cenami. Model Avantgarde CS byl z testované trojice v ČR nejlevnější, ačkoliv v Německu je nejdražší. Velmi zajímavé je pak porovnání cen s průměrnou měsíční mzdou v dané zemi. Jestliže u nás se pohybuje okolo 23 000 Kč, v Německu si člověk průměrně vydělá 2500 €. Zatímco si průměrný Němec tedy koupí aktivní vozík za jednu měsíční výplatu, průměrný Čech většinou potřebuje minimálně dvě. Pokud jde o úhrady ze strany zdravotních pojišťoven, v obou zemích se k tomu stavějí podobně. Z vyjádření Uwe Raschkeho vyplývá, že německé pojišťovny zaplatí částku odpovídající zhruba tamní průměrné měsíční mzdě. U nás úhrada také přibližně odpovídá domácímu průměrnému výdělku. Z toho ovšem plyne, že při uvedených cenách Němci ve výsledku nedoplácejí prakticky nic, ale Češi skoro polovinu ceny vozíku!

Rakousko, Švýcarsko a Velká Británie Pozoruhodný cenový rozdíl u modelu Avantgarde CS od firmy Otto Bock byl inspirací k pátrání i na trzích v dalších zemích. V Rakousku tento vozík stojí 2628 €, tedy jen o jedenáct eur méně než v Německu. Trhy těchto dvou zemí jsou cenově velmi podobné. Ovšem na švýcarských internetových stránkách se zdravotnickými potřebami Strack.ch si ho cení na 3527 CHF, což při kurzu 21 Kč za 1 CHF představuje 74 067 Kč. Mnohem přijatelnější nákup tak představuje Velká Británie.

Tam vychází Avantgarde CS na 1595 £ bez daně. Ta činí 20 %, avšak lidé s postižením ji neplatí. Při kurzu 31 Kč za jednu libru se dostáváme k ceně 49 445 Kč, což je proti Švýcarsku, ale i Německu s Rakouskem výrazně méně. Ani tak na tuzemských 41 149 Kč za náš testovaný model nemá. Jezdit nakupovat vozíky na západ Evropy se tedy Čechům s postižením nevyplatí. Ale i kdyby tomu tak bylo, nemohli by doufat, že jim levnější výrobek zakoupený přímo v zahraničí uhradí domácí zdravotní pojišťovna. Provádí totiž pouze úhrady pomůcek od subjektů, s nimiž má uzavřenu smlouvu. A těmi jsou domácí prodejci zahraničních výrobků. Nelze využít ani variantu s nákupem za vlastní peníze a zpětné proplacení. Vedoucí oddělení zdravotnických prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR Martin Jelínek k tomu říká: „Ojediněle se setkáváme se žádostmi o proplacení prostředku přímo klientovi v případě, kdy si pomůcku zakoupil z vlastních peněz. Proplacení takto pořízené pomůcky pojišťovnou však není možné, protože pojišťovna může proplácet zdravotní péči pouze smluvním zařízením k tomu určeným, nikoliv přímo pacientovi.“  můžeš / číslo 7–8 - 2012

24

Paralympiáda

Věra Čáslavská:

Vozíčkáři dávají sílu

nám zdravým



Nejslavnější česká gymnastka Věra Čáslavská, sedminásobná olympijská vítězka, si ani po sedmdesátce nemůže stěžovat na nedostatek zájmu. V kinech běží dokument Věra 68, v knihkupectvích vzpomínková kniha Život na Olympu. Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch V neuvěřitelném tempu jste oslavila a stále oslavujete své vzácné narozeniny. Míříte dokonce do Londýna na olympiádu. Proč vlastně nesedíte v Černošicích na „návsi“ a nedrbete s místními důchodkyněmi?

Protože mě baví život, baví mě, když všechno tepe. Mám vůbec od narození ráda tempo. Nikdy jsem nemilovala rybníky, protože rybník, to je klidná hladina, usedlé bahno. Mě byste spíš nachytal u nějaké bystřinky, u potůčků. Mně se líbí Vltava v Praze, například u Smetanova nábřeží, kde se to čeří, kde je jez. Tam je život. Já nikdy nebudu sedět doma a štrikovat. Mám tomu rozumět, že se se svými vrstevníky moc nestýkáte, abyste nenačichla?

Ale vůbec ne. Mám mezi přáteli a kamarády starý babky i starý dědky stejně jako mladý kluky a holky. Ale abych byla upřímná, starým babkám se vyhýbám, ony jsou ženy na stáří někdy hašteřivé, raději mám dědky. Do této skupiny určitě spadal i Václav Havel. Jaký je svět bez něho?

Něco vám prozradím. Naposledy jsem ho viděla v době, kdy slavil narozeniny v Praze v klubu DOX. Měla jsem pro něho připravený dárek, nechala jsem natisknout aršík známek s jeho portrétem z filmu Odcházení, jak vyleze z vody a pronese tu svou větu o pravdě a lásce a zase se ponoří. Když jsem ale přišla na oslavy, zjistila jsem, že se tam o něho všichni perou, že je to vlastně honba na Havla, a já neměla nervy se k němu přes ty davy probojovávat. Pamatuji si, že byl děsně unavený, s hůlčičkou, a když pak

seděl na pódiu, měl skleslou hlavu a díval se do prázdna. Bylo mi smutno, když jsem viděla, jak z něj odchází život. Tak jsem se otočila a jela zase domů. Takže dárek jste nepředala?

Příští den jsem měla odlétat do Japonska. Ještě jsem dopoledne něco točila pro televizi BBC nahoře na Letné u Sparty, a protože jsem měla sraz potom v Podbabě, sedla jsem na tramvaj a jela z Letné dolů. Na Kulaťáku jsem vystoupila z tramvaje, protože jsem měla ještě půl hodiny čas a říkala si, že musím něco sníst, od rána jsem nejedla. Vlítla jsem do prvního podniku, který jsem viděla, restaurace Kulaťák, ale bylo plno. Jen jsem si všimla, že vzadu v rohu po diagonále je jeden volný stolek. Tak se k němu hrnu, číšník mě zastaví – dámo, nevidíte, že je tu reservé? Poprosila jsem ho, že si musím dát jen polívku a za pět minut vypadnu, tak mě ke stolku, který byl zamluven pro nějakého pana Kolínského, usadil. Polívku jsem dojedla a vzpomněla jsem si, že bych se měla ozvat Havlovu asistentovi Martinu Vidlákovi, který byl do mého známkového dárku zasvěcen, že bych mu ho nějak ještě před odletem pro Václava přinesla. Vytáhla jsem mobil a začala psát textovku. Mezitím se vedle uvolnilo místo, tak mě ten číšník poprosil, jestli mě může přesunout. Přesedla jsem si a po očku mrkla ke dveřím, protože ke mně mířili dva statní chlapíci v černých oblecích, v duchu si říkám – takoví mladíci, že se nestydíte vystrnadit starou dámu. Ale zase jsem pokračovala v psaní té esemesky a znovu kouknu ke dveřím restaurace. Od vchodu jde číšník a za ním kráčí nějaký pán. Hlavou mi problesklo – hele, ten je strašně podobný Havlovi, až nápadně podobný, ale ten člověk šel svižně, statně, měl saténovou šálu podzimních barev, krásné sako, zkrátka elegán, švihák.

info Kdo je Věra Čáslavská Česká gymnastka, narodila se 3. května 1942 v Praze. Z letních OH si přivezla v letech 1960 až 1968 celkem 11 medailí, z toho 7 zlatých. Byla mistryní Evropy ve víceboji v letech 1965 a 1967, v roce 1966 mistryní světa. V letech 1964, 1966 až 1968 se stala nejlepší sportovkyní Československa. V roce 1968 podepsala petici Dva tisíce slov, za niž byla později vyloučena z ČSTV. Na přelomu 70. a 80. let trénovala gymnastiku v Mexiku. V letech 1990 až 1996 byla předsedkyní Československého, resp. Českého olympijského výboru. Několik let pracovala jako poradkyně prezidenta Václava Havla pro sociální otázky a sport. Byla vdaná za atleta Josefa Odložila, má dceru Radku a syna Martina.

25

Ale neřešila jsem to, Havla jsem přece viděla včera, a zase píšu dál tu svou SMS. Číšník toho pána usadil vedle mě a já najednou cítím takové zvláštní napětí. Zvednu oči k tomu člověku – byl to Václav Havel. Byl to opravdu on. Úplně šokovaná povídám: Vašku, jsi to ty? Co tady děláš? To je snad zázrak! Vidět tě tady by mě ani ve snu nenapadlo. A navíc v takové kondici! Taky se divil?

No ano, co prý dělám, já že na polívku, on že si jen posedí u kávy. Vyprávím mu, že letím do toho Japonska, a on se ptal, proč jsem nebyla den předtím na jeho narozeninách, že mě tam nikde neviděl. „Ty se na mě nějak zlobíš?“ povídal. Tak jsem mu to vysvětlila a na důkaz svého tvrzení jsem z kabelky vyndala ten můj úžasný dáreček – desky s aršíkem. Moc se mu líbil, měl z něj až dětinskou radost a byl rád, že jsem na něho nezapo-

Na olympiádách jsem vydávala energii fyzickou, na Hradě psychickou. Někdy jsem si říkala, že jeden Hrad vydal za víc než tři olympiády. mněla. Proč to ale povídám. Viděla jsem totiž Václava Havla v jeho nejlepší kondici – a jak znám z lékařského hlediska a znám to i ze sportu, lidé se před opravdu velkým výkonem dokážou vzchopit, soustředí v sobě všechny síly. A Václav Havel už byl ve fázi odcházení ze života. Smrt je asi ten největší výkon a on měl právě ten den takový záchvěv, všechny síly se v něm probudily do toho rozpoložení, protože jeho tělo i hlava ještě potřebovaly na tomhle světě něco dokončit. Jsem šťastná, že jsem úplně naposledy nezažila Václava Havla ve špatném stavu, ale v dobré kondici, že jsme si popovídali. Pak jsem se rozloučila, popřál mi šťastnou cestu, a to jsme se viděli naposledy… Pak už mi jen na svém pohřbu poslal křídlo anděla. Jak tomu mám rozumět?

To souvisí s mými střepy, já celý život sbírám střepy pro štěstí. Kde se to zrodilo?

Nikdy jsem nenaskočila na kladinu, dokud jsem neměla nějaký střep z prostředí, kde jsem měla závodit. Kdysi se mi totiž stalo, že můžeš / číslo 7–8 - 2012

�

26

Paralympiáda

neměla moc dobrý den, nečekala jsem � jsem nijak dobrý výsledek. Ale než jsem skočila na kladinu, v hledišti někomu upadla sklenička či láhev a bylo slyšet, jak se rozbila. Mně se v ten moment uvolnily nervy, celá jsem se uklidnila a zacvičila kladinu na desítku. Od té doby jsem si říkala, že střepy opravdu přinášejí štěstí.

Jak to vše souvisí s Václavem Havlem?

Měla jsem stát čestnou stráž u jeho rakve v kostele Pražská křižovatka. Zajímavé bylo, že to pódium, na kterém rakev stála, bylo stejně vysoké jako pódium pro gymnastky na olympiádách. Já jsem si to šla nejdřív obhlédnout, to je můj zvyk už odedávna. Na závodech jsem se šla vždycky den před soutěží podívat do haly nebo do tělocvičny, abych poznala prostředí, nasála prostor a atmosféru. To jsem udělala i na Havlově rozloučení. Pozorovala jsem lidi, jak se důstojně řadí, jak chodí jeden po druhém nahoru a loučí se s ním. A pak jsem už šla já, ani nevím, koho jsem střídala. Vstoupila jsem z posledního schůdku na pódium, levou nohou – a v tu chvíli se ozvala rána. Od stropu viseli na nitích sklenění andělíčci od Bořka Šípka a jeden z nich se utrhl. Přistál mi u nohou a roztříštil se na střepy.

i když se mi nedařilo, snažila jsem se bojovat, ačkoli jsem věděla, že výsledek nebude kdoví jaký. Těžké to bývalo i v tom, že od Čáslavské se prohry neočekávaly. Čáslavská musela jen vyhrávat. To byl velký tlak.

Vozíčkáři jsou vesměs se životem, který jim to neusnadnil, srovnaní, a to je sakra velká věc.

Máte křídlo dobře schované?

No, nebylo to tak jednoduché. Já jsem původně neměla křídlo, jen malý kousek skla z torza toho anděla. Stráž stála totiž i Olga Sommerová, tak jí to pak tam v šatně povídám, a ona že by taky ráda střep na památku. Zase jsem se, už i s ní, ponořila do toho koše a padl mi do ruky právě ten velký střep, křídlo. A já jí ho, ve své svaté dobrotě, dala. Jenže celou noc jsem pak z toho nespala. Vždyť ona vůbec nemá tyhle moje střepinové úlety (rituály) ve zvyku, a má celé křídlo, já jen takový malý camfrňousek. Druhý den jsme spolu měly sraz, zazvoním u jejich dveří a ještě než se spolu pozdravíme, vyhrknu na ni: „Dej sem ten střep!“ Připadala jsem si jako Josef Dvořák ve hře Polednice – dej sem to dítě! Tak mám doma skleněné křídlo anděla… Věříte na zázraky?

V souvislosti s tím střepem jsem debatovala i s polským farářem Zbygnievem Czendlikem, on se mě ptal, odkud a jak k takovým zázrakům přicházím, ale to snad musí vědět spíš on než já! Víte, mně se v životě, ale především v poslední době přihodilo můžeš / číslo 7–8 - 2012

Rozhodně. Musím zdůraznit, že vozíčkáři i všichni další dávají sílu nám zdravým. Oni jsou vesměs se životem, který jim to neusnadnil, srovnaní, a to je sakra velká věc. Zvlášť těžké je to pro člověka, který byl zdravý a najednou se po úrazu ocitl nehybný, na vozíku. Vyrovnat se s depresemi, že máte handicap, že jste najednou ze dne na den nechodící, to obdivuji. Hodně se s vozíčkáři setkávám, moje dcera roky pracovala v Jedličkově ústavu a dodnes handicapovaným pomáhá. Zrovna minulý týden byla v Českých Budějovicích u Evičky, která je od narození na vozíku. To ona dává sílu nám. Nebo vezměte si herce Jana Potměšila, co ten kolem sebe rozdává síly, naděje, lásky. On je ten, který nepřijímá, ale naopak dává. Co vás v životě nejvíc vyčerpalo? Nedávno jste vzpomínala, že když jste v 90. letech pracovala v Kanceláři prezidenta republiky, byla jste poslední, kdo večer odcházel a zhasínal…

Začala jste je sbírat? Když jste nedávno křtila s Pavlem Kosatíkem knihu Život na Olympu, rozbila se tam sklenka se sektem a také jste si hned jeden sebrala pro štěstí.

V kostele bylo důstojné prostředí, to se nehodilo. Ale periferně jsem sledovala, jak správce střepy smetl a odnesl dozadu do šatny, kde vždycky čekali ti, kteří měli stát čestnou stráž. Odstála jsem si svých dvacet minut, udělala nad rakví křížek a hned spěchala do šatny. Tam jsem z koše vyhrabala střep, šťastná jako blecha. Brala jsem to jako znamení, jako poslední vzkaz a dárek od Václava Havla.

Po londýnské olympiádě následuje olympiáda pro sportovce s handicapem. Domníváte se, že i jim pomáhá sport vyrovnávat se s postižením?

hned několik zázraků… Až takových, že jsem se do života vracela někdy doslova ze záhrobí. Nejdřív, když jsem v 60. letech neodvolala svůj podpis pod výzvou 2000 slov a měla na patnáct let utrum. Potom se nám přihodilo neštěstí v rodině a opět jsem byla na dně – dalších patnáct let. Všichni mě odepisovali, já sama sebe taky, vždyť já už chodila po Nuselském mostě a přemýšlela, jak se vyškrábu na ten plot, abych všechno skončila. Jenže stal se zázrak a já se opět vrátila mezi lidi a jsem tady. Kde byl hlavní impulz, to se mě neptejte, sama to nevím. Myslím ale, že všichni máme své anděly, jen jim neubližovat – jsou zranitelní. Nebylo to třeba také tím, že jste sportovala, že vám sport pomohl tahle období překonat?

Na to se mě ještě nikdo neptal, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Byla jsem bojovnice od dětství a sport k tomu určitě hodně přispěl a posílil. Naučí vás přijímat prohry, prožívat je, vyrovnat se s nimi a vymýšlet strategii pro další vítězství, sebrat v sobě všechny síly. Asi ano, sport tuhle bojovnost umocní. Vzdala jste někdy nějaký závod?

Asi bych v nějakých záznamech něco vyhrabala, ale z hlavy si nic nevybavuji. Vím, že

To je pravda. Dělala jsem to z přesvědčení, snažila jsem se ze všech svých sil, aby vše, co se nám po sedmnáctém listopadu podařilo získat, se nezvrtlo zase zpět. V dopisech, které na Hrad přicházely, jsem vždy viděla člověka a jeho životní příběh, a když to jen trochu šlo, snažila jsem se mu odlehčit v jeho trápeních. Na olympiádách jsem vydávala energii fyzickou, na Hradě psychickou. Někdy jsem si říkala, že jeden Hrad vydal za víc než za tři olympiády. Co vám sport dal, na to je asi snadná odpověď. Co vám ale vzal?

Kromě jiného, že vůbec neznám své rodné město – Prahu. Až teprve teď jsem zde objevila tolik neuvěřitelných krás. Ale také i báječných staroměstských hospůdek! Představte si, že až teď, po tolika odcvičených létech, jsem si U Medvídků a taky U Tygra dala pivo! Nebýt prezentace Kosatíkovy knížky v Městské knihovně, kam jsem byla pozvaná, nepoznala bych, co ostatním je tak důvěrně známé – odešla bych v totální nevědomosti. Vždyť z celého světa i z domova jsem znala především letiště, sportovní haly a tělocvičny. Takže i tyto, dá se říct prosté zážitky beru jako zázrak všech zázraků. Která tělocvična byla nejhorší?

V Praze ta v YMCE na Poříčí a pak na Strahově, tam jsem bývala dnes a denně – hodiny a hodiny tvrdé práce. A ta nejlepší?

Nejlepší byla každá, která byla daleko od Moskvy ve stínu mrakodrapů! 

44

Léto pod stanem

Bezbariérové

kempování Pro řadu lidí je léto neodmyslitelně spjato s kempováním. Někdo tak lacino řeší ubytování, jiný se prostě rád odpoutá od celoročního komfortu. Každopádně je to svým způsobem dobrodružství, do něhož se řada vozíčkářů raději vůbec nepustí. Zjišťovali jsme, jaké existují možnosti pro ty odvážnější. Text a foto: Radek Musílek

P

řed deseti lety bylo v Čechách prakticky nemožné narazit na bezbariérový kemp. Snad jsem byl otrlejší, určitě mladší, ale každopádně mě to příliš netrápilo. Vyrazit pod stan nebo do chatky prostě znamenalo, že se dobrovolně a vědomě zříkáte snadné dostupnosti prakticky všeho. Především WC a sprchy. Bez asistence se obešli jen skuteční „nadvozíčkáři“, kteří zvládli všechno a nevadilo jim ani lezení po zemi. Pak jsem ale několikrát navštívil Francii a zjistil, že se dá spát pod stanem a nemusíte si ani jako vozíčkář plnit odznak zdatnosti. Před první cestou jsme s kamarády poměrně pečlivě zjišťovali, kdy a kde bude možné kempovat. Záhy se ale ukázalo, že ve Francii můžete zajet prakticky do kterémůžeš / číslo 7–8 - 2012

Občas představuje problém už samotný povrch tábořiště. Pak nezbývá než snít o vlastním bezbariérovém karavanu, který je však velmi drahý.

hokoliv kempu a najdete tam bezbariérové WC i sprchu. Pro návštěvníky s handicapem navíc většinou poskytují určité slevy. Do této země jsem vyrazil pod stan celkem třikrát v rozmezí několika let a za celou dobu se nám s přáteli stalo jen jednou, že kemp nebyl nijak zvlášť uzpůsoben. Skutečně stačilo náhodně odbočit ke značenému kempu a úspěch byl zaručen. Zprvu se nám také nechtělo věřit, zejména po domácích zkušenostech z kempů podél českých řek. Na velmi dobré kempy bez bariér jsem narazil rovněž v Itálii, ve Španělsku a pro někoho možná překvapivě i v Chorvatsku. Nelze se sice spoléhat, že se vždy trefíte, ovšem není to tak těžké. Naopak horší byla situace ve Velké Británii, kde hledání vhodného stanoviště vyžadovalo značné vyptávání. Nejspíš to bude tím, že tam nejezdí desetitisíce turistů stanovat v teplém středomořském klimatu.

Jaká je současná situace u nás? Když se podíváte na internet, zjistíte, že se v Česku přibližně 90 kempů prohlašuje za bezbariérově přístupné, alespoň podle stránek www.dokempu.cz. Ty poskytují široký výběr a možnosti vyhledávání. Zaškrtnout se tedy dá i kolonka zajímající vozíčkáře. Otázkou však zůstává, jaká je realita a co si každý provozovatel pod pojmem „bezbariérově přístupné“ představuje. Například v hlavním městě prošly podrobným filtrem tři kempy: Camp Bušek, Camp Sokol Troja a Sunny Camp. Prvně jmenovaný telefonicky popřel, že by byl bez bariér. Provozovatel neví, proč je takto zařazen a skutečně na vlastních stránkách nic takového neuvádí. Druhý jmenovaný Camp Sokol Troja už na titulní stránce svého webu hrdě nese piktogram vozíčkáře. Recepční však po telefonu uvedl, že o žádných speciálních úpravách neví. Sprchy a toalety sice nemají schody, ale širší dveře nebo opěrná madla čekat nemám.


45

Když nemá kemp bezbariérové WC, sprchy a další vybavení, může se vozíčkář rovnou utábořit na louce za vsí. Servis bude podobný, zato levnější.

Také pokoje jsou v patře, takže přístupnost spočívá v možnosti zajet dovnitř autem, postavit si stan na trávě a nějak se nasoukat do sprchy a toalety. Žádný velký posun od let minulých, zdá se. Nelze vyloučit ani fakt, že recepční je prostě špatně informovaný, ale to je jiný problém. Když si zjišťuji informace o kempování, nepojedu se tam přece nejdřív podívat, jestli někde náhodou nemají dobře utajený záchod se širšími dveřmi, o kterém ví jen tvůrce internetových stránek, ale na recepci se ta zpráva nedonesla. Skutečně bezbariérový je tak pouze Sunny Camp. Tedy třetinová úspěšnost.

Zážitek ze společného oběda u rozkládacího stolu mezi chatkami si rádi prožijí i lidé s postižením. Jednodušší to ale mají v zahraničí.

Internetovému vyhledávání se nedá zcela věřit a musíte spoléhat spíše na osobní zkušenost, doporučení a ověřené informace. Pokud taková výpovědní hodnota platí celorepublikově, číslo 90 se nám rázem smrskne na 30. Což v průměru činí přibližně dva bezbariérové kempy na jeden kraj ČR. Nic moc, zdá se. Za nejproblematičtější přitom považuji fakt, že se uváděným informacím nedá věřit. Nezbývá než se poptat mezi kolegy vozíčkáři. Oslovil jsem jich prostřednictvím sociálních sítí téměř padesát. Běžný cestovatel by to nejspíš udělal stejně. Nejvíc lidí z vlastní zkušenosti doporučilo kemp U Kučerů ve Zlaté Koruně. Z jednotlivých vyjádření jasně vyplynulo, že spokojenost panuje s bezbariérovým vybavením i přístupem personálu. Paradoxně stránky Dokempu.cz tento kemp vůbec mezi bezbariérové neřadí! Stejně tak další vyhledavač eKempy.cz. Mezi další osobně doporučené patří Autocamp Milovice u Hořic, Autocamp Třeboň nebo

Autokempink Strážnice, který disponuje bezbariérovým WC. Internetové stránky Svozikemnacestach. cz informují o dalších možnostech kempování: Camp Pláž v Šumné, Kemp Sasanka v Sadově u Karlových Varů, Autocamp Sedmihorky u Turnova a pobytové a rekreační středisko Líchovy (Bučily) v okrese Sedlčany. Jak už však bylo řečeno, internetovému vyhledávání se nedá zcela věřit a musíte spoléhat spíše na osobní zkušenost, doporučení a ověřené informace. Pod pojmem bezbariérovost se totiž může skrývat ledacos. Někdy je to možnost ubytování v uzpůsobených chatkách, jindy je to přístupná koupelna a WC. Pro někoho znamená bezbariérovost už sám fakt, že můžete bez schodů vjet na trávník, kde si sami postavíte stan. Kvůli takové službě ale nemusíte jezdit do kempu, stačí rovná louka za vsí a studna na návsi.  můžeš / číslo 7–8 - 2012

46

Tip na výlet

Objektů

bez bariér přibývá Kláštery, zajímavé vily, muzea – tam všude se v minulých letech investovalo do bezbariérových toalet, plošin či výtahů. Kam se v létě podívat?

kládá pohřebiště s 2500 objevenými hroby a pozůstatky mohutného valu. Jde o místo, kde působili slovanští věrozvěsti – svatí Cyril a Metoděj. Tato národní kulturní památka usiluje o zápis na seznam UNESCO. Expozice v pavilonech přibližující výzkum hradiště, jednotlivé skupiny nálezů dokumentující život Slovanů jsou bezbariérově přístupné. Bezbariérová toaleta je v interiéru budovy. O otevření je třeba požádat u pokladny.

Východočeské muzeum Pardubice

Vstupné: dospělí 80 Kč s průvodcem, vstup jen do areálu 20 Kč; studenti, důchodci a tělesně postižení s průvodcem 40 Kč, děti 7 až 15 let s průvodcem 40 Kč, do 6 let zdarma www.masaryk.info/slovanske-hradiste-mikulcice/

Jurkovičova vila v Brně Text: Milan Jančo, Petr Buček Foto: J an Ritter, Czechtourismus, archiv, archiv MG V budově pardubického zámku, reprezentačním renesančním rodovém sídle Pernštejnů, je možné prohlédnout si rytířské sály, expozice české sklářské tvorby, pohlednic Orbis pictus, výstavu zbraní i hraček. Budova je díky výtahu z velké části bezbariérově přístupná. Do přízemí zámku se vozíčkáři dostanou s pomocí jednoduchých šikmých ramp, expozice v hospodářské budově před zámkem je zcela bezbariérová. Nechybí toaleta pro vozíčkáře.

Velkomoravské hradiště Mikulčice

Vstupné: stálé expozice – dospělí 30 Kč, žáci, studenti a senioři 15 Kč. Celý zámek 90/45 Kč. Zdarma děti do 6 let a držitelé průkazu ZTP/P. www.vcm.cz

Navštivte místo na bývalých ostrovech v řečišti toku Moravy o rozloze až 50 ha, kde v 8. až 10. století stával velkomoravský hrad s rozsáhlým podhradím. Vidět je tu možné základy knížecího paláce a dvanácti kamenných kostelů, kolem nichž se rozmůžeš / číslo 7–8 - 2012

Od 1. dubna 2011 je možné v Brně-Žabovřeskách navštívit vilu, kde s rodinou žil architekt Dušan Jurkovič, výrazný představitel secesní architektury. Jedná se o pozoruhodnou stavbu. Prohlídku vily s výkladem je nutné si objednat dopředu. Vila dostala bezbariérové úpravy, přístup je zajištěn pomocí rampy a výtahu.

Vstupné: dospělí 100 Kč; děti, studenti, senioři 50 Kč; rodina 220 Kč. Zdarma děti do 6 let, ZTP, ZTP/P. www.moravska-galerie.cz/jurkovicova-vila.aspx

Klášter Kladruby Klášter benediktinů u Stříbra založený Vladislavem I. a přestavěný ve stylu gotizujícího baroka Janem Blažejem Santinim má pro návštěvníky připravenou i bezbariérovou trasu. Ta vede přes kostel Nanebevzetí Panny Marie, ambitovou chodbu, zimní refektář, lapidárium soch Matyáše Bernarda Brauna v novém konventu zbudovaném Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a končí v archivu a knihovně.


Na bezbariérovou trasu se vstupuje severním vchodem přes kostel, kde je nutné zdolat šesticentimetrový práh. Bezbariérová toaleta bohužel v objektu chybí. Nejbližší je instalována na železniční stanici ve Stříbře. Vstupné: bezbariérová trasa 80 Kč; držitelé průkazů ZTP a ZTP/P, děti, studenti, senioři 50 Kč; rodina 200 Kč www.klaster-kladruby.cz

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostu

47

Klášter Plasy

Klášter Zlatá Koruna

V Plasech na západě Čech má návštěvník možnost poznat první panovnický cister ciácký klášter v Čechách, který v roce 1144 založil kníže Vladislav II. Klášter byl během let 1661 až 1785 velkolepě barokně přestavován podle plánů Jana Baptisty Matheye, Jana Blažeje Santiniho a Kiliána Ignáce Dientzenhoffera. Od roku 1826, po zrušení kláštera Josefem II., se stal rezidencí kancléře Metternicha a jeho rodiny. Památka je pro vozíčkáře snadno přístupná novým výtahem a je tu i bezbariérová toaleta upravená pro vozíčkáře.

Klášter ležící u Českého Krumlova byl založen Přemyslem Otakarem a láká na několik prohlídkových okruhů. První trasa, která umožňuje nahlédnout do každodenního života mnichů, dostala bezbariérový přístup. Vede přízemím malého konventu, kde lze vidět lapidárium a unikátní gotickou patrovou kapli Andělů strážných. Dále se pokračuje do velkého konventu (hovorna, knihovna, pracovny mnichů, ohřívárna, křížová chodba, jídelna, kuchyně a kapitulní síň). Prohlídka končí v kostele Nanebevzetí Panny Marie, největším chrámu na jihu Čech. Návštěvník na vozíku by se měl přihlásit předem, aby mohli připravit šikmé mobilní rampy pro vstup do kapitulní síně a do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Je tu i bezbariérová toaleta upravená pro vozíčkáře.

Vstupné: dospělí 80 Kč; děti od 6 do 15 let, studenti po předložení platného průkazu, důchodci, ZTP, ZTP-P 50 Kč; rodina 220 Kč www.klaster-plasy.eu

Památka lidového stavitelství v Příkazech

Zcela bezbariérově přístupná je stavba pozdně gotického kostela v Mostu vybudovaného v letech 1517–1526. Kromě podstatné části původního vybavení od pozdní gotiky po 19. století nabízí kostel možnost seznámit se s uměním severozápadních Čech ze 14. až 18. století. V zahradě u kostela jsou umístěny sloupy a plastiky, které sem byly přesunuty ze zbořeného Mostu.

Bezbariérovou toaletu však v okolí nenajdete. Vstupné: dospělí 70 Kč; děti, studenti, ZTP, ZTP/P 50 Kč; rodina 180 Kč www.kostel-most.cz

V Příkazech nedaleko Olomouce je k vidění kompletní hanácký statek s obytnou a hospodářskou částí z roku 1875, na niž navazují zahrady se starými ovocnými stromy. Památka má bezbariérový přístup. Centrum skanzenu tvoří Kameníčkův grunt, kolem něhož jsou čtyři špaletové stodoly – podsadité budovy s vjezdem ve štítových stěnách. Na 200 let starém gruntu se nachází expozice bydlení, zvláštní část je věnována praní, žehlení a sbírce dětských hraček. Na statku nechybí bezbariérová toaleta upravená pro vozíčkáře.

Vstupné: dospělí 60 Kč, děti, senioři, ZTP, ZTP/P 40 Kč. Do šesti let zdarma. www.hanackeskanzen.cz

www.klaster-zlatakoruna.eu

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou

Na Zelené hoře stojí poutní kostel, který je nejvýznamnější stavbou barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Od roku 1994 je zařazen na seznam UNESCO. Jeho konstrukce vychází z geometrie kruhu, přičemž opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Interiér i areál kostela jsou bezbariérově přístupné. Toalety upravené pro vozíčkáře lze nalézt na žďárském zámku. Až ke kostelu se lze dopravit autem, parkoviště je v sousedství poutního areálu.

Vstupné: dospělí 90 Kč; děti od 6 do 15 let, senioři od 65 let, ZTP, studenti do 26 let 60 Kč; rodina 210 Kč www.zelena-hora.eu  můžeš / číslo 7–8 - 2012

48

Tip na akce

Zážitky bez bariér Kam se vypravit během léta? Přinášíme tipy na akce, které jsou přístupné i vozíčkářům. Text: Petr Buček Foto: Tour de Labe, Jan Ritter, Czechtourismus, motokros krupá od 6. července do 1. září

Muzikál Casanova na zámku Hluboká

4. a 5. srpna se pojede Pod hradbami Královského města Nymburka Stezkou Bohumila Hrabala do Kerska, kolem soutoku Labe s Vltavou pod Mělníkem až do Ústeckého kraje do Štětí. Spát se bude ve Staré Boleslavi. 1. září bude start ve Štětí a trasa povede přes Roudnici n. L. a Litoměřice do Ústí nad Labem, kde bude zajištěn nocleh. V sobotu 2. 9. bude jízda pokračovat přes Děčín Labskými pískovci do Bad Schandau. Další informace www.labskastezka.cz. Hlásit se můžete na [email protected]

7. července

Hrnčířský den Na druhém nádvoří hlubockého zámku se o prázdninách koná hudební muzikál Casanova o známém dobyvateli ženských srdcí. Muzikál představí Casanovu jako galantního muže ze staré školy, který ženy nevyužíval pouze pro svou rozkoš, ale spíš jako mecenášky, přímluvkyně, a často dokonce jako zdroj cenných informací, ze kterých těžil jako diplomat a špion. Bezbariérové WC je umístěno na prvním nádvoří. Vstupné: 420 a 440 Kč http://casanova-muzikal.cz

Sváteční víkend si mohou návštěvníci Velkých Karlovic v Beskydech zpestřit od 9 do 17 hodin návštěvou Hrnčířského dne u Karlovského muzea. Na setkání hrnčířů a keramiků nebudou chybět ani další řemesla, například dráteníci. Návštěvníci se budou moci podívat na pálení keramiky v přenosné peci, vyzkoušet si práci na hrnčířském kruhu, drátenické řemeslo a modelování z hlíny. www.velkekarlovice.cz

Putování na kole podél Labe


20.–21. července

Hradologie na zámku ve Valticích V parku zámku Valtice se koná 4. ročník hudebního rockového festivalu, na který bude bezbariérový přístup. Vystoupí Petr Bende, Abraxas, Good Fellas, Michal Pavlíček, Charlie Straight a další. www.hradologie.cz www.zamek-valtice.cz

20.–22. července

Holašovické slavnosti

Soutěž o nejlepší sýr

7. a 8. července, 4. a 5. srpna a 1. září

Vydejte se na tradiční cyklojízdu Tour de Labe - probíhá od června do října, a to na Labské cyklostezce, která je ve většině úseků bezbariérová. Zváni jsou především handicapovaní: tělesně, zrakově, sluchově i jinak. První jízda se jela v červnu. Na druhou se můžete vypravit 7. a 8. července. V plánu je trasa z Hradce Králové přes Pardubice do Lázní Bohdaneč, kde budou rezervovány noclehy. V neděli trasa cyklojízdy povede podél Opatovického kanálu do Kladrub nad Labem a dále přes Týnec nad Labem a Kolín do cíle druhého víkendu – lázní Poděbrad.

tem, sluchem, čichem a smyslem pro rovnováhu. Vyzkoušíte si, jak se pohybovat v ruchu města i v lese, jak se umýt či zapnout mikrovlnnou troubu, jak zaplatit za kávu, jak správně ochutit oběd a vybrat správné koření… Každý si tu může vyzkoušet, jaký je život bez zraku. Výstavou provázejí nevidomí nebo částečně nevidomí lidé. Otevírací doba: Po–Pá: 12:00–20:00; So–Ne, svátek: 10:00–20:00 Vstupné: dospělí 180 Kč, studenti, důchodci 150 Kč, rodina 450 Kč, nevidomí zdarma www.neviditelna.cz

Ve stejný den se bude konat 2. ročník soutěže o nejlepší valašský sýr v karlovickém hotelu Lanterna. Svůj um při něm poměří regionální výrobci a farmáři. O nejlepším valašském sýru rozhodne odborná porota. Vstup je zdarma. Do hotelu Lanterna je bezbariérový přístup. www.lanterna.cz

Červenec–srpen

Praha – Neviditelná výstava V pražské Novoměstské radnici je možné navštívit Neviditelnou výstavu. Ta vás zasvětí do života v naprosté tmě, kde je třeba využívat ostatní smysly. Tady se řídíte výhradně hma-

Vydejte se na jih Čech do městečka Holašovice ležícího 16 kilometrů od Českých Budějovic. Malebná vesnice se statky ve stylu selského baroka je na seznamu UNESCO a každoročně pořádá Holašovické slavnosti se spoustou folkloru, s dechovkou, hráči na heligonku, projížďkami na koních a chytáním kaprů z kádí. Nebude chybět ani středočeský jarmark. Během tří dnů se tu vystřídá 40 účinkujících. www.holasovice.eu 27. července

Hrad Karlštejn – Václav Neckář & Bacily Na Karlštejně si připravili na léto bohatý program v rámci Karlštejnského kulturního léta. Většina akcí však vede přes schody. Vozíčkáře sem přesto zvou na koncert Václava Neckáře, který se koná na nádvoří hradu. Legenda české populární hudby představí výběr svých největších hitů. Od první hradní brány stoupá prašná, místy kamenitá cesta k druhé bráně a skrze ni na hlavní nádvoří. Povrch nádvoří je tvořen z hladkých kamenů. Toaleta se nachá-


49

TipY

časopisu Můžeš zí v suterénu Císařského paláce, je uzpůsobena pro potřeby vozíčkářů, avšak není úplně bezbariérová. K toaletám je nutné zdolat několik nízkých a dlouhých schodů. Lidé s tělesným postižením mají možnost využít parkoviště určené pro svatby, které se nachází v bezprostřední blízkosti hradu. Jinak se k hradu dva kilometry stoupá. Vstupné: 350 Kč www.hradkarlstejn.cz

3. srpna

Koncert bratrů Ebenů na buchlovickém zámku

17.–18. srpna

Slavnosti Tří kápí v Třebíči

11. října

Otevřené památky i srdce v Třebíči

Tradiční historické oslavy, návrat do slavné minulosti města Třebíče v Podzámecké nivě. Bude se tu konat rytířský turnaj, historický průvod, k vidění bude i vojenské ležení či středověké tržiště. Vstup volný www.tkl-trebic.cz 17.–19. srpna

Den Brna V zámeckém amfiteátru se celé léto koná řada koncertů. 3. srpna zde vystoupí bratři Kryštof, Marek a David Ebenové, kteří vlastně do žádného hudebního proudu nepatří. Do Buchlovic můžete vyrazit i na další srpnové koncerty. 10. 8. zde vystoupí Marta Kubišová, 17. 8. kapela Tři sestry. Na akce je bezbariérový přístup, v místě jsou i bezbariérové toalety. www.zamek-buchlovice.cz 11. srpna

Den Brna každoročně připomíná výročí úspěšné obrany města Brna proti Švédům v průběhu třicetileté války. V ulicích ožívají obrázky z historie města, bitevní scény, ohňostroj, dobový jarmark a mnoho dalšího. www.kultura-brno.cz 8.–9. září 2012

Den s handicapem v Českém Krumlově

Mělnický košt

Třebíč jako každý rok pořádá akci, během níž se snaží zpřístupnit památky UNESCO lidem na vozíku. Ti se mohou těšit na bezplatnou prohlídku baziliky svatého Prokopa a Zadní synagogy, které jsou prostřednictvím jednoduchého mechanického zařízení – mobilních ližin – vozíčkářům přístupné celoročně. Pro účastníky akce bude také připravena bezbariérová kavárna Vrátka, kde lze posedět u kávy nebo ochutnat domácí cukroví. V židovském městě je i několik výtečných restaurací. V Zadní synagoze se chystá kulturní program. Akce začíná v 10 hodin. www. mkstrebic.cz

27. října

Vyzkoušejte si v Krupé jízdu na čtyřkolce Svatovavřinecké slavnosti mělnického vína a gastronomie. Svatováclavská ulice se zaplní stánky mělnických vinařů a restauratérů, kteří nabízejí své nejlepší produkty. Pořádá občanské sdružení Mělnický košt. www.melnickykost.cz 11.–12. srpna

Svatovavřinecké slavnosti v Hodoníně Historický a folklorní program s lidovým jarmarkem. Jedná se o tradiční hody s bohatým kulturním programem. Sobotní jarmark zaujme ukázkami tradičních řemesel, hodovou zábavou, krojovým průvodem a ohňostrojem. Neděle je věnována folkloru Slovácka s krásou slováckých krojů, lidových písní, hodových zvyků a tradic. www.dkhodonin.eu

Zámek, muzea, prohlídky města, výlety na voru – Český Krumlov se na jeden víkend otevře návštěvníkům s omezenou schopností pohybu a orientace. Ti mohou prohlídku začít na zámku v bezbariérově přístupném sídle Rožmberků a následně Schwarzenbergů. Budou zpřístupněny i obytné místnosti nejvyššího patra zámku. Ten je vybaven několika bezbariérovými toaletami upravenými pro vozíčkáře. Do akce se ovšem zapojí celý Český Krumlov. Handicapovaní mohou vyrazit na individuální prohlídky do Egon Schiele Art Centra, muzea voskových figurín, na expozici loutek do Pohádkového domu, na programu bude i prohlídka města – pro vozíčkáře i zrakově postižené. V programu nechybí vyhlídkové plavby na voru. www.zamek-ceskykrumlov.eu/; www.ckrumlov.info/docs/cz/denshandicapem.xml 

Na motokrosové trati v Krupé u Kostelce nad Černými lesy končí sezona. Při této příležitosti se zde potká motokrosová mládež a handicapovaní. Ti si zde mohou vyzkoušet své jezdecké umění na čtyřkolce a „ohmatat“ si tento druh sportu. Účast přislíbil Jan Kašpar z Žižkovského divadla Járy Cimrmana. 


Text: Jindřich Štěpánek Foto: Jan Šilpoch Vtestu byly tři vozíky, na které

Recommend Documents