Terra Libera
âasopis hlásící se k tradici LAISSEZ FAIRE
leden–únor 2013 / ročník 14
Ministerstvo zdravotnictví: Prozakazujme se ke šťastné společnosti?
Korupce za dokonalých pravidel a bezúhonných soudců: jak se uplácí američtí basketbalisté?
Aleš Rod
Ludmila Hadincová
V
Sázení na basketbalová utkání přináší obrovské množství adrenalinu. Na rozdíl od fotbalu, kde se divák nedočká gólu třeba celý zápas, v basketbalu padají koše v sekundových intervalech. Výhra v basketu závisí ve velké míře na výkonu několika málo nejlepších hráčů, zatímco ve fotbalu je výsledkem stavu celého týmu. Z tohoto rozdílu vyplývá, že pokud se zraní hvězda fotbalového mužstva, nemá to takový vliv na sázkový kurz, jako když vypadne hlavní hráč basketbalového týmu. Nejlepší střelci tak disponují potenciálem zásadně ovlivnit jak výsledek zápasu, tak sázkové kurzy a konečně tedy i výši výher sázkařů.
absolutním stínu témat určujících upoutávky zpráv a titulky novin dnešních dní, tedy nadcházejících prezidentských voleb a kritiky amnestie dosluhujícího prezidenta, informovalo Ministerstvo zdravotnictví ČR o návrhu zákona o ochraně před škodami působenými návykovými látkami. Zákon je sice krásně nazván, ale samozřejmě nikoho neochrání; zato zatíná do zužující se svobody v naší společnosti sekeru nevídaných rozměrů. Nebudu se věnovat evergreenu regulačních absurdit, tedy zákazu kouření v restauracích (Proboha, nechte majitele restauračních provozoven, ať si sami svobodně zvolí „kuřácká“ nebo „nekuřácká“! Je to tak těžké pochopit???), ale zaměřím se na nesmysl všech nesmyslů – nařízení, aby každé provozovně byl povinně k dostání jeden nealkoholický nápoj levnější než alkohol stejného objemu. Uf… Člověk nemusí mít ekonomické vzdělání, aby pochopil, že určující silou na každém trhu je poptávka vytvářená preferencemi (chutěmi a touhami) každého z nás. Je naivní myslet si, že člověk, který jde do restaurace na pivo u klábosení s přáteli, si objedná vodu z kohoutku, když zjistí, že je o korunu levnější. Neobjedná. Preferenci spotřebitele totiž neporučí ani ministr zdravotnictví, ani „jeho“ zákon, ani žádný jiný zákon. To je fakt, který nejlépe dokazuje ironické rčení: „Vládo, chceš omezit XXX? Zakaž to stejně, jako jsi zakázala prostituci a obchod s drogami, a máš po problémech!“ Za XXX si přitom můžete dosadit, co je libo, třeba konzumaci alkoholu – nikdy to však nebude fungovat, jak jsme ostatně viděli i v čase prohibice (a tam šlo o život!). Regulací zkrátka nejde bojovat s preferencemi spotřebitelů, a to už vůbec ne zlevněním výrobku, o který nejevíme zájem (tj. který nesubstituuje naši spotřebu – voda vs. alkohol), ani zvýšením pokut pro majitele restaurací. Ekonomie sice hovoří o tom, že výše trestu spolu s pravděpodobností dopadení hraje roli v rozhodování „pachatelů nežádoucí činnosti“, ale těmi v tomto případě nejsou restauratéři! Jsou to mladiství, kteří pijí alkohol, ačkoliv by neměli! Copak po přepadení bankovní pobočky pokutujeme banku a zloděje litujeme za to, že ji zvládl vykrást? Je to jednoduché: Pokud se volič-rodič rozčiluje, že jeho dítě konzumuje alkohol po hospodách, nechť si zamete před svým prahem a zamyslí se nad tím, jestli chyba není čirou náhodou na jeho straně? Samozřejmě že ANO! Vyvinit se z nezvládnutí rodičovské výchovy tím, že rozpoutáme byrokratické peklo pro majitele restaurací a potrestáme je za to, že nepoznali, že do jejich provozovny přišel podnapilý 17letý mladík, nebo že neohlídali, že 18letý kamarád dal v nestřežené chvíli vypít panáka alkoholu 17letému kamarádovi, nebo že nedetekovali, že se do restaurace proplížil někdo s kamarádovým občanským průkazem v kapse? No to snad ne! Koho obviníme, až si 20letý kumpán koupí flašku vodky a vypije ji s kamarády v parku, nebo ještě lépe u někoho z nich doma? Majitele obchodu za to, že to nepředpokládal? Nebo snad tato podoba „problému“, za kterou nelze nikoho pokutovat, ministerstvo zdravotnictví netrápí? Závěrem lze říci jediné: Ministerstvo zdravotnictví má pocit, že by nám-občanům mělo být mnohem více užitečné. To je bohužel to nejhorší, co se nám mohlo přihodit! Aleš Rod (
[email protected]) je výzkumný pracovník Liberálního (pokračování na straně 2) institutu
Basketbalové „krácení bodů“ V basketbalu se údajně také lépe uplácí. Místo toho, aby podvodníci museli platit celému mužstvu, najdou si nejvíce skórující hráče a zaplatí pouze těm. Americký systém sázení motivaci ke korupci bohužel sám vytváří. U nevyrovnaných her, kde je jeden z týmů výrazným favoritem, netipují sázející pouze to, zda favorizovaný tým vyhraje, ale také zda vyhraje o více než stanovené rozdíl bodů - „spread“. Kupříkladu v zápasu mezi Indianou a Detroitem NBA ligy z února 2013 je spread +9 bodů ve (pokračování na straně 2)
Růst jen spotřeba nezajistí Ladislav Tajovský Data o rekordní nezaměstnanosti jsou vším, jen ne dobrou zprávou o stavu české ekonomiky. Lze předpokládat, že do konce zimy dosáhne počet nezaměstnaných šesti set tisíc – sociologové by nám možná měli sdělit, jaké procento z nich volilo Miloše Zemana. Když už se hledají vysvětlení toho, proč volby dopadly, jak dopadly, tento údaj by určitě poskytl zajímavou argumentaci. Důležitější jsou samozřejmě skutečnosti, které jsou příčinami stavu trhu práce. Ty jsou bohužel jako vystřižené z učebnice. Úplně na začátek se je třeba trochu proti logice textu vypořádat s logickou námitkou – jak je možné, že Německo je na tom jinak, tedy lépe, než česká ekonomika. Zaprvé na tom Německo, co se týče trhu práce, bylo dlouhou dobu hůř a dnes je prostě v jiné fázi ekonomického cyklu. Zadruhé v minulé dekádě ještě levicová vláda provedla tzv. Hartzovy refomy. Dnešek je zřejmým důsledkem těchto opatření, díky nimž je německé pracovní zákonodárství volnější a trh celkově pružnější.
Česká desetiprocentní realita Desetiprocentní nezaměstnanost má oporu ve třech důvodech, které spolu sice souvisejí, ale nikoliv zcela jednoznačně. Tím prvním je nula na straně ekonomického růstu. V podstatě jasná triviální vazba. Jenže, a tady se pouštíme do oblasti spekulací a historických paralel, zde
(pokračování na straně 2) /1
Korupce za dokonalých pravidel a bezúhonných soudců... (pokračování ze strany 1)
prospěch Indiana Pacers. Sázka na očekávaného vítěze – Indianu bude úspěšná pouze pokud Indiana porazí Detroit o více než 9 bodů. Pakliže Indiana Detroit sice porazí, ale nepodaří se ji spread pokrýt, jsou úspěšní ti, co sázejí na Detroit. Funguje to tedy, jako by méně favorizovaný tým začínal zápas už s předem určeným pomyslným bodovým náskokem. Případná dohoda mezi gamblery a hráči Indiany by byla oboustranně prospěšná. Hráči bojují, aby protivníka porazili (neboť relativní výsledek pochopitelně ovlivňuje postavení týmů v tabulce), nepřesáhnou přitom ale absolutní bodový rozdíl stanovený sázkovou kanceláří. Sázkař pak sází na slabší tým a inkasuje výhru s mnohem vyšší rizikovou prémií, o kterou se podělí s podvádějícími hráči z favorizovaného týmu, kteří nijak netratí, protože jim jde o body v tabulce, o které díky výhře nepřijdou. Této praxi se říká krácení bodů „point shaving“ a je striktně zakázána. Proslavil ji slavný bostonský skandál univerzitní NCAA ligy, kdy známí sázkoví gambleři Rocco a Anthony Perla přesvědčili k spolupráci basketbalistu Ricka Kuhna. Kuhn ale na dodržení bodového spreadu sám nestačil - v prvním ovlivněném zápase bylo skóre vyšší a strategie nevycházela. Potom, co se ale podařilo bratrům Perlovým získat pro ovlivňování zápasů i další hráče, vydělali velkou sumu peněz, přičemž hráči inkasovali údajně 2,500 dolarů za každý „podařený“ zápas. Na korupci by se nejspíše nepřišlo, kdyby se lidé, kteří s bratry Perlovými na podvodech spolupracovali a kteří pomáhali úplatky financovat, nepřiznali k sázkovým podvodům ve vazbě, která na ně byla uvalena kvůli distribuci a prodeji drog. S případem se pojí i úsměvná historka týkající
se jednoho ze zkorumpovaných hráčů Ernieho Cobba, který záměrně ukončil spolupráci s mafií při zápase s teamem Holly Cross, kdy v poslední minutě hry nastřílel náhle úctyhodných 8 bodů, čímž překročil spread a bratrům Perlovým tak zmařil výdělek. Významný představitel americké mafie prý kvůli výsledku zápasu rozšlapal televizi.
Řešení? Zatím v nedohlednu. Podobných případů jako ten zmíněný nebylo odhaleno mnoho. Nedávná studie Justina Wolferse z University of Pennsylvania ale upozorňuje, že podvádění v basketbalu může být mnohem rozšířenější, než by se na první pohled mohlo zdát. Dle ekonomových odhadů bylo v letech 1989 až 1997 zmanipulováno až 6 % zápasů. Ze vzorků téměř 45,000 zápasů, které do své analýzy zahrnul, padá podezření asi na 500 basketbalových duelů. Ve všech se jednalo o stejný scénář, kdy očekávaný vítěz porazil soupeře, aniž by překročil stanovený bodový spread. Co se týče doporučení, jak se podvádění v basketbalové lize zbavit, není Wolfers optimistický. Problém podle něj bude přetrvávat, dokud se nezmění systém sázek, který „špatné“ motivace vytváří. Pokud je mi známo, v USA se tak doposud nestalo. Došlo tak zřejmě pouze na Wolfersovu druhou méně radikální radu poskytovat hráčům a vedení přednášky o prevenci proti korupci. Ty by mohly být úspěšné, pokud by lidé získali dojem, že bude podvodné jednání vždy odhaleno. To nemusí být tak daleko od pravdy, vzhledem k tomu, že existují obrovské databáze výsledků zápasů i rozsáhlé statistiky hráčů a díky pokročilým statistickým postupům lze nesrovnalosti ex post odhalit. Problém je, že takový postup nalezne většinou jen obecné trendy a nepřímé důkazy, ale
vyšetřovatelé je nemohou použít, aby přesně stanovili, který zápas byl zmanipulovaný. Stejné je to i s Wolfersovým výzkumem. Víme sice, že se podvádí asi v 6 % případů, nemůžeme ale říct, že se fixlovalo právě v některém konkrétním zápase. Jak bylo řečeno výše, ani slavný bostonský skandál by úřady nezaregistrovaly, kdyby se hlavní aktéři k uplácení sami nepřiznali. Postup je proto nutné kombinovat s běžným vyšetřováním, které ale často chybí.
V basketbalu se podplácí hráči, ve fotbale sudí. Podvádění v basketbalu se podstatně liší od podvádění ve fotbalu, kde častěji než hráči bývají zmanipulovaní rozhodčí. Ti jsou klíčoví, protože mají velký vliv na výsledek zápasu a vhodně odpískaný ofsajd nebo penalta mohou mužstvu rozhodujícím dílem pomoci. V basketbalu rozhodčí disponuje pouze omezenou mocí. Může kupříkladu rozhodnout o faulu a přidělit trestný hod napadnutému hráči. Bodový zisk je ale u trestného hodu nižší s vyšší pravděpodobností nezdaru. Rozhodčí tak podobnými zásahy skóre významně neovlivní. Snížení pravomocí rozhodčích je tedy jistým interním mechanismem, jak zamezit jejich uplácení. Bohužel hůře lze toto aplikovat u hráčů, kteří mají vlastní motivace a cíle. Podvádění v basketbalu je názornou ilustrací toho, jak i v prostředí jasných a respektovaných pravidel i hodnověrných rozhodčích se může projevit korupční chování, existuje-li sobecký zájem jednotlivce. Ludmila Hadincová (
[email protected]) je studentka Národohospodářské fakulty VŠE a spolupracovnice Liberálního institutu
Růst jen spotřeba nezajistí (pokračování ze strany 1)
najdeme jen část – a navíc malou – vysvětlení současného stavu. Považuji za téměř jisté, že kdyby dnes česká ekonomika nominálně rostla, nezaměstnanost by nebyla nijak dramaticky nižší. A to z toho důvodu, že klíčová část oněch deseti procent má systémovou povahu, nezávislou na fázi ekonomického cyklu. Český trh práce neprošel žádnou zásadnější liberalizací, pracovněprávní zákonodárství je stále svazující a cena práce ve srovnání s produktivitou nekonkurenčně vysoká. Jestliže dnes do ekonomiky proudí domácími i vnějšími kanály nejlevnější peníze v doložené historii, tak to ve vztahu k trhu práce znamená jediné: z pohledu zaměstnavatelů klesá reálná cena kapitálu, kterou mohou substituovat pracovní sílu. Dochází k nahrazování práce kapitálem a přesunu výroby směrem ke kapitálově náročnější. Tím pádem i ty malé růstové možnosti v domácí ekonomice trh
práce prakticky míjejí. Ochrana zaměstnanců a vysoké zdanění práce se spolu s uvolněnou měnovou politikou obrací proti těm, kteří jsou na pracovním trhu nejvíce ohroženi.
Šedá ekonomika jako záchranné laso Další souvislost je možná zřejmější. Na bezpočtu příkladů je doložené, že růst ekonomiky tlačený tzv. veřejnými investicemi produkuje nižší nabídku pracovních míst. Jestliže se ze všech stran ozývají hlasy, že česká ekonomika má zdravé základy a dolů ji táhne negativní sentiment spotřebitelů, pak je čísla o nezaměstnanosti usvědčují z omylu. Současná hospodářská politika přes veškeré proklamace o opaku stále primárně cílí na podporu poptávky. Nabídková strana ekonomiky je až sekundárním cílem. Kdo si myslí, že se k růstu můžeme „prospotřebovat“ a „propodporovat“, je úplně vedle.
Další rozměr všemu dává statistika. Ta totiž nepokrývá všechny rozměry pracovního trhu a reálná čísla jsou díky rostoucí praxi kratších úvazků ještě horší (pro inspiraci si zájemci mohou odskočit do zámoří na www.shadowstats.com.) Na rozdíl od všeho výše uvedeného nás naopak může uklidnit prachobyčejná lidská vynalézavost. Nebýt šedé a černé ekonomiky, byli bychom na tom dnes všichni mnohem hůř. Jako už mnohokrát platí – vládě by podlomilo nohy, kdyby striktně vymáhala zákazy a nařízení, které produkuje. Vyšlo 11. 2. v Hospodářských novinách Ladislav Tajovský (
[email protected]) je vyučující na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE
/2
Murray N. Rothbard: stoupenec „omezeného vlastnictví“ či nekonzistentní myslitel? Barbora Ivanská Myšlenky Murray N. Rothbarda, především ty publikované v knize Etika svobody, tvoří bázi filozofie anarchokapitalismu. Nicméně i přes to, že je toto dílo Rothbardovými příznivci bez větších výtek přijímáno (ne-li přímo adorováno), obsahem následujících řádků bude právě kritika jednoho segmentu Rothbardovy knihy - práv dětí. Jak je čtenáři bezpochyby známo, základní ideou anarchokapitalismu je, stejně jako v případě klasického liberalismu, lidská svoboda, která je podmíněna existencí soukromého vlastnictví. Z této premisy pochopitelně vychází i Rothbard, když prezentuje názor, že rodiče (přesněji řečeno matka) jsou z titulu stvořitelů dítěte jeho vlastníky. Z morálního hlediska je jistě naprosto nepřípustné, aby jakýkoliv člověk (děti nevyjímaje) byl majetkem člověka jiného. Takový vztah lze nazvat otroctvím a se svobodou nemá absolutně nic společného. Rothbard, vědom si tohoto problému, připouští, že se u vlastnictví dětí rodiči jedná o jakési „omezené vlastnictví“. Vlastnictví dětí je podle něj omezeno jednak časově a dále pak svou povahou. Rothbard tvrdí, že časové omezení vlastnictví je nutné, protože dítě je potenciálním vlastníkem sebe sama, kterým se stane ve chvíli, kdy toto právo demonstruje tak, že se osamostatní. Zde vyvstává první otázka. Proč by mělo dítě získat právo vlastnit sebe sama až v momentě, kdy odejde z domova? Ve chvíli, kdy dítě opustí domov, v podstatě nedojde k žádnému zásadnímu zlomu. Dítě, které
předtím získávalo statky (bezpečnost, stravu, ošacení atd.) od rodičů, bude jako dospělé tyto statky získávat, minimálně částečně, od jiných lidí (zaměstnavatelů, zákazníků, prodejců atd.). Podmínka osamostatnění je tedy pochybná, neboť se dá jen stěží specifikovat, v jakém bodě se ještě jedná o závislost, a v jakém už jde o směnu. Navíc, neměl by Rothbard, jako stoupenec praxeologie, přiznat dítěti právo na sebevlastnictví už od chvíle, kdy začne jednat? Následně Rothbard uvádí další omezení vlastnictví dětí, toto vlastnictví: “Musí však být rovněž omezeno svou povahou, protože by jistě bylo groteskní, kdyby libertariáni, kteří věří na vlastnictví sebe sama, obhajovali právo rodičů zavraždit nebo mučit své děti.“ Rothbard dále píše: „Dopustí-li se rodič vůči dítěti agrese tím, že ho zmrzačí, mučí, zavraždí atd., musí být toto jednání považováno za nezákonné a porušující práva dítěte.“ Je samozřejmě zcela nepřípustné, aby se kdokoliv dopouštěl agrese proti jakémukoliv člověku. Pokud však Rothbard považuje dítě současně za majetek rodičů a zároveň zmiňuje akt agrese, měl předpokládat otázku: jak je možné páchat agresi na vlastním majetku? Ať už totiž bude agrese definována jakýmkoliv způsobem, ve vztahu vlastník-majetek se vždy bude jednat pouze o realizaci práva s majetkem nakládat. Majiteli bezpochyby náleží jak právo svůj majetek pozměnit, tak i právo jej zničit. Při bližším pohledu na ono „omezené vlastnictví“, které Rothbard popisuje ve zmíněné kapitole, dojde čtenář Etiky svobody
k následujícímu: věhlasný obhájce svobody de facto tvrdí, že vlastnictvím je možno označit i vztah, ve kterém je majiteli a) znemožněno s majetkem nakládat, dokonce ani elementárně, neboť vlastník ho nemůže zničit ani jakkoliv pozměnit, b) znemožněno majetek držet, neboť ve chvíli, kdy se majitel bude snažit zabránit svému vlastnictví v odchodu, jedná se o akt agrese. Co ale z vlastnictví, ač s přízviskem „omezené“ zbude, pokud z něj vyloučíme výše zmíněné? Po obsahové stránce není toto „omezené vlastnictví“, které Rothbard používá v kapitole Práva dětí, naplněné ničím. Cokoliv co majitel-rodič ve vztahu k vlastnictví-dítěti udělá, může být označeno jako agrese. Závěr je jasný: děti nejsou vlastnictvím rodičů. Operovat se slovním spojením „omezené vlastnictví“ je velmi nebezpečné, může totiž být až příliš snadno zneužito u myslitelů, kteří uznávají ideu svobody mnohem méně než anarchokapitalisté, libertariáni či klasičtí liberálové. Soukromé vlastnictví je natolik nepostradatelné a unikátní právo, že je nepřípustné, aby bylo jakoukoliv praxí pošlapáváno. Stejně zhoubné pak je dopouštět se inflace tohoto pojmu v teorii, jako se to povedlo Rothbardovi. Jen ochrana a respektování soukromého vlastnictví totiž zaručuje prosperitu a nezávislost lidí na zvůli státu. Barbora Ivanská (
[email protected]) je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE
Do ekonomického nebe odešla další hvězda – James M. Buchanan Aleš Rod Výhodou „internetového věku“ je, že se téměř okamžitě dozvídáme zprávy ze všech koutů světa. Někdy je to příjemné, jindy již o poznání méně. Přesně to se stalo i začátkem tohoto roku. Ve středu 9. ledna totiž obletěla svět zpráva, která zasáhla nejen příznivce vědy jménem ekonomie – do ekonomického nebe se ve věku 93 let odebral James McGill Buchanan. James M. Buchanan, držitel doktorátu (1948) z prestižní univerzity v Chicagu, bývá označován za otce ekonomické disciplíny označované jako „veřejná volba“ (Public Choice). Tato oblast ekonomické vědy se zabývá politikou státu jakožto faktorem, který svou existencí a svými interakcemi velmi intenzivně ovlivňuje ekonomické jednání nás, jedinců, pohybujících se v prostředí omezených ekonomických zdrojů. Označení „státu“ jako ucelené entity však není přesné.
Byl to právě Buchanan, který ovlivněn díly slavného švédského ekonoma Knuta Wicksella (tzv. stockholmská ekonomická škola) a Franka Knighta, spoluzakladatele chicagské školy ekonomie, aplikoval na veřejný sektor přístupy z mikroekonomické analýzy a rozšířil tak myšlenku, že nic jako „stát“ neexistuje - stát a jeho administrativa je totiž tvořena tisíci, statisíci či miliony úředníků, kterým jde v první řadě (a z ekonomického pohledu zcela racionálně) o vlastní zájmy. Tvrdil proto, že veškeré kolektivní jednání je možné chápat jako jednání individualit, tj. že analýzu všech akcí „ve veřejném zájmu“ je nutné studovat pohledem metodologického individualismu – snažit se primárně porozumět tomu, jaké jsou zájmy jednotlivých členů těchto skupin. Nic jako veřejný zájem totiž neexistuje; snaha racionálního jednotlivce maximalizovat vlastní užitek
za daných podmínek (omezení) v každé situaci – to je, oč tu běží. Na této bázi formuloval během svého působení na několika amerických univerzitách a později ve svém Centru pro studium veřejné volby ve Virginii (The Center for Study of Public Choice) řadu podnětných myšlenek o teorii veřejné volby a o smluvních a konstitučních základech teorie ekonomického
On-line archiv
TERRA LIBERA z let 2000–2012 dostupný na stránkách
www.libinst.cz
/3
POKRAČOVÁNÍ – DO EKONOMICKÉHO NEBE ODEŠLA DALŠÍ HVĚZDA – JAMES M. BUCHANAN
a politického rozhodování, čímž v podstatě určil směřování moderní politické ekonomie. Jeho práce, které se již za jeho života staly klasickými, tvoří a budou tvořit základ studijní literatury nejlepších ekonomických univerzit po celém světě. Za nesporný vědecký přínos byla Jamesi M. Buchananovi v roce 1986 udělena Cena Švédské národní banky za
rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (Nobelova cena za ekonomii), ačkoliv on sám prý často tvrdil, že rozhodnutí Švédské královské akademie nechápe: Mé myšlenky jsou tak jednoduché a obyčejné, že stále nemohu pochopit zájem o mou osobu, říkával svým kolegům. I to vysvětluje, proč byl mezi svými kolegy a studenty velmi oblíbený.
Zmínka o velikánovi, jenž sice odešel, ale zanechal svým následovníkům hodnotný vědecký odkaz, je samozřejmě klišé. Někdy se mu však nevyhneme. James M. Buchanan je přesně ten případ.
dou vedle spotřebitelů poškozeni zájemci o vstup do tohoto podnikání, kteří neuspěli se svými žádostmi (nebo přišli o nějakou sjezdovku) a jejich případní zaměstnanci. Na některé spotřebitele se vlivem vyšších cen anebo vlivem jejich nedostatečného poklesu ani nedostane. Je také možné, že pomocí úplatků vybraní podnikatelé ovládnou toho, kdo reguluje počty sjezdovek. "Regulátor samozřejmě není nějaká neosobní instituce – regulátoři jsou konkrétní lidé, kteří mají svoje zájmy." [6]. To povede k většímu počtu povolených sjezdovek a k obohacení úplatného úředníka či politika. To může být jistě i plus, protože to situaci částečně napravuje. Mohou zde být, ale nepříznivé psychologické dopady na pocity lidí ve společnosti. Zůstaňme však tentokrát pouze u přírody, i když k tomu není žádný důvod a daný problém není jen o jednom úhlu pohledu. Dá se říci, že sjezdové lyžování narušuje přírodu? Koncept rozptýlených informací Friedricha Augusta von Hayeka nám říká, že často nejsem schopni získat informace o veškerých dopadech nějakého jednání. V minulosti se proto zdálo, že sjezdovky (respektive jejich úprava) v podstatě přírodě jen škodí. To se však změnilo, protože se objevily nové do té doby neznámé informace, které prokazují pravý opak. Rozrušování půdy na sjezdovkách (a v jejím okolí shrabováním sněhu rolbou) je pro některé vzácné rostliny ideální. Nevěříte? Pak tedy jedna citace: "Ochranáři v Jeseníkách zjistili, že na sjezdovkách a dalších narušených místech se daří některým vzácným a ohroženým rostlinným druhům.....vzácným druhům rostlin, což je skutečně zajímavé zjištění, se daří na Červenohorském sedle a na sjezdovkách nad Ramzovou. Na Červenohorském sedle se vyskytuje ve velmi bohaté populaci hořeček nahořklý, na Ramzové roste hned několik druhů plavuněk..... Plavuňky jsou podle druhu zařazeny do kategorie ohrožené až silně ohrožené, to znamená, že se v České republice vyskytují skutečně velmi vzácně. Zde v Jeseníkách jsou trochu paradoxně vázány na druhotně odlesněná území [tj. člověkem vykácená a pro pastvení dobytka a sklízení píce dříve užívaná území, pozn. autora] a právě péče o sjezdovky jim docela vyhovuje. A to i rolbování při nízké sněhové pokrývce, které vypadá na první pohled dosti drsně až brutál-
ně, kdy se při nízkém stavu sněhu obnažuje a narušuje půda a dochází i k dílčí erozi, tak to těmto rostlinám vyhovuje. Jsou to druhy lavinových drah a míst nad horní hranicí lesa, kde panuje velmi drsné klima a drsné podmínky.....Samozřejmě úplně se to čekat nedá, ale po zkušenostech, které za posledních několik let máme, kdy evidentně populace některých druhů, třeba hořečku nahořklého, na sjezdovkách velice prosperují, tak můžeme očekávat, že se budou vzácné druhy rostlin vyskytovat i na jiných sjezdovkách, případně na jiných narušovaných místech. Dalším takovým příkladem rostliny, která obsazuje narušovaná místa, je zvonek vousatý. To je další silně ohrožený druh, dostal i do loga Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a vyskytuje se v České republice pouze v Jeseníkách a na Kralickém Sněžníku.“ [7]. Když jsme u zvonku vousatého, tak dle české wikipedie: "Roste na horských loukách a holích se smilkou tuhou, v poslední době často na ruderalizovaných [člověkem pozměněných prostředí, pozn. autora] místech (sjezdovky, travnaté okraje cest, příkopy silnic)." [8]. Zmíněný zpravodaj CHKO Beskydy pak o sjezdovkách praví: "V souvislosti s průzkumy při celoplošném mapování území CHKO pro budování celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000 získala Správa řadu nových poznatků o výskytu významných druhů a stanovišť mj. i na plochách sjezdovek..." [9]. Je velmi nepravděpodobné, že to vše budou druhy rostoucí původně v lese, který tam dříve stál. Prostě rolby mají stejný efekt, jako měla třeba dříve tvrdá kopyta dobytku [10], který místní pásli na horských (podhorských) loukách. Dobytek svými nohami rozrušoval vegetační kryt a půdu na těchto loukách. Půda byla často vzhledem k vyššímu úhrnu srážek nasáklá vodou a tudíž snadněji rozrušitelná. Spásání a kosení luk za účelem získání pícniny navíc bránilo návratu stromů a keřů, a tím i zániku luk a jejich vegetace. Podobný vliv mohla mít i introdukce kamzíků apod. Podobný efekt mají pády lavin, které stojí v Jeseníkách za vznikem druhově velmi bohatých lokalit ve Velkém a Malém Kotli [11]. Nutnost kosení sjezdovek [12] tedy má podobný efekt jako kosení luk a spásání horských luk v minulosti [13]. Pokud uvedené shrneme, tak je jasné, že i z čistě přírodního hlediska nelze sjezdovky
Aleš Rod (
[email protected]) je výzkumný pracovník Liberálního institutu
Lyžování s Hayekem Hynek Řihák Je zima a řada lidí v tuto dobu vyráží na lyže. Část z nich vyráží tradičně na sjezdovky, kterých máme i v České republice celou řadu. Potíž je v tom, že sjezdovky jsou logicky umístěny většinou na horách a vrchovinách, kde jsou lepší sněhové podmínky a delší svahy. Zároveň jsou však hory a vrchoviny zpravidla považovány částí lidí za z přírodovědeckého hlediska cenná území a požívají různé statusy ochrany (Chráněná krajinná oblast, Národní park, rezervace, památka atp.), a to i přesto, že mnohá místa na horách byla dříve hustěji osídlena a hospodářsky intenzivně využívána [1], a tudíž ve skutečnosti nejde tedy často jen o dílo přírody. Každopádně vyvolává sjezdové (a někdy i běžecké) lyžování spory: "Toto odvětví přináší svými nároky na prostor, vhodný terén a dalšími požadavky (odlesnění, vodní zdroje, osvětlení) řadu konfliktních situací se zájmy ochrany přírody, a to i přímo zákonem definovanými." [2]. Zmíněná citace pochází ze zpravodaje chráněné krajinné oblasti Beskydy, kde se také konstatuje, že správa povolila v letech 1995 až 2007 8350m nových sjezdovek a v letech 2000 až 2007 7026 m [3]. Některé záměry však tato správa také odmítá - třeba Lysá hora-sever, Kněhyně, Košařiska a další [4]. Před několika lety byla známá kauza o sjezdovkách na Ovčárně v Jeseníkách: "Tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart chtěl sjezdové lyžování v okolí Pradědu úplně zrušit, protože rolby údajně ničí přírodu. Jednu sjezdovku proto zrušil a dvě další zkrátil." [5]. Přirozeně nejde jen o přírodu, ale sjezdové lyžování a jeho regulace má i svůj ekonomický rozměr (a další rozměry). Například při dané poptávce po sjezdovém lyžování omezení počtu sjezdových tratí povede k růstu zisků zbylých majitelů sjezdovek a cen pro spotřebitele, protože nabídka sjezdovek se sníží. Pokud nebudou staré sjezdovky rušeny, ale nebudou povolovány nové sjezdovky anebo jich bude povoleno jen málo, tak bude (v případě stejné poptávky) zabráněno poklesu cen pro spotřebitele a nedojde k poklesu zisků majitelů sjezdovek. Při růstu poptávky po lyžování dojde v případě nepovolování nových sjezdovek k růstu cen pro spotřebitele a k růstu zisků majitelů stávajících sjezdovek. Jak je patrné, tak ti, jimž se podaří udržet si sjezdovky, na tom vždy vydělají. Naopak vždy bu-
/4
POKRAČOVÁNÍ – LYŽOVÁNÍ S HAYEKEM
a sjezdové lyžování jednoduše považovat za pouze negativní jev. Tento jev má z tohoto hlediska své výhody a nevýhody. Jejich další porovnání už samozřejmě zavání porovnáváním či dokonce měřením mezního užitku občanů. Přirozeně by se do takového "poměřování" musela zahrnout i jiná hlediska než pouze ta přírodní. Pakliže je však takové porovnávání či měření stěží možné, je jasné, že se musí najít jiný mechanismus rozhodování o daném jevu. Například svrchované rozhodnutí majitele pozemku, které má i tu výhodu, že zajišťuje pestrost - tj. jednou se centrálně nezakazují (anebo málo povolují) třeba sjezdovky a podruhé se třeba (alespoň teoreticky) nekácí hromadně les za účelem vzniku luk. Ale to je již na jiný článek. Závěrem tedy, jak je patrné, tak i banální věc jako sjezdové lyžování nás může poučit o velké složitosti světa a ohromném množství rozptýlených informací, které nejsou známé anebo jsou známé, ale lidé o nich nevědí. Každopádně pokud lyžujete na sjezdovce nebo ji přímo vlastníte, tak je dobré vědět, že pomáháte určité části přírody a ne ji pouze ničíte. Dopad na přírodu není celkově vůbec jednoznačný.
Chtěli byste podpořit vydávání elektronického časopisu Terra libera?
5. Oznámení záměru pro zjišťovacího řízení SKI park Hrubá Voda k.ú. Hrubá Voda [online, 2005]. Dostupný z (přístup I/2013): http://tomcat.cenia.cz/eia/download.jsp?view=e ia_cr&id=OLK172&file=oznameniDOC . 6. Vzácné rostliny na sjezdovkách [online, 2012]. Dostupný z (přístup I/2013): http://www.rozhlas.cz/priroda/rostliny_houby/_ zprava/529843. 7. Česká wikipedie.
Hynek Řihák (
[email protected]) je projektant
Literatura a odkazy: 1. Degen, Z. a kol. Jeseníky: turistický průvodce ČSFR, svazek 39. Praha: Olympia 1991, ISBN 80-7033-103-8. 2. Modrý pták. Ekonomické nepravidelníky. Praha: Stříbrný standard 2011, ISBN 978-80904710-0-9. Dostupné i na www.mises.cz. 3. Beskydy: zpravodaj chráněné krajinné oblasti, 1/2008 [online, 2008]. 4. Figura porazil ministerstvo, lyžování mu zakázat nesmělo [online, 2010]. Dostupný z (přístup I/2013): http://www.jeseniky.net/rex.php?ID_clanku=179.
[1] Těžba surovin a dřeva, sklářství, pastevectví, hamry, hutě a továrny podél potoků, vodní díla atp. [2] CHKO, s. 3. Sluší se dodat, že zmíněné zájmy jsou zájmy konkrétních lidí, nikoliv zájmy nějaké entity zvané ochrana přírody. [3] Ibid, s. 4. Na roky 1995 až 1999 tak připadá jen 1324 m, tj. jedna na naše poměry slušná sjezdovka. Celkem je v Beskydech minimálně 51 km sjezdovek. [4] Ibid, s. 3. [5] Figura porazil ministerstvo, lyžování mu zakázat nesmělo. Ministerstvo nakonec od tohoto ustoupilo a bylo odsouzeno k zaplacení ušlého zisku - viz odkaz. V případu šlo i o shrnování sněhu z okolí sjezdovek. Samozřejmě ušlý zisk zaplatili daňový poplatníci a ne úředníci anebo Kužvart. [6] Modrý pták, s. 132. [7] Vzácné rostliny na sjezdovkách. [8] Česká wikipedie, heslo "Zvonek vousatý". Celé trsy hořců tolitovitých v modré vzácněji i bílé barvě lze například vidět v Jizerských horách často podél asfaltových cest anebo železniční trati. [9] CHKO, s. 3. [10] V Hrubém Jeseníku na Ovčárně se pěstovaly třeba ovce a pastýř je připomínán i na Švýcárně – viz Jeseníky, s. 287 a 323. [11] Název lokalit ochrany přírody je Velká a Malá kotlina. Velká kotlina má být nejbohatší botanickou lokalitou v celé republice. V zimě a z jara neradno ovšem do ní chodit kvůli lavinám. [12] Příklad třeba zde: Oznámení záměru, s. 25. [13] Dnes hrozí ve vyšších polohách zalesnění často druhotně vysázeným smrkem ztepilým, který má druhově poměrně dost chudé bylinné patro (ale výborně se v něm však hledají houby:) ).
Staňte se členem
KLUBU PŘÁTEL LIBERÁLNÍCH MYŠLENEK Členstvím nejen podpoříte šíření liberálních myšlenek prostřednictvím časopisu Terra libera, ale získáte i další výhody. Tento klub Vám nabízí tři typy členství: Bronzové členství lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve výši minimálně 500 Kč ve prospěch LI. Bronzoví členové získají Terra libera v elektronické podobě, pozvánka na diskusní fóra Liberálního institutu a slevu 20 % na veškeré publikace a reklamní předměty LI. Stříbrné členství lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve výši minimálně 1000 Kč ve prospěch LI. Stříbrní členové získají Terra libera v elektronické podobě, pozvánka na diskusní fóra a přednášky Liberálního institutu a slevu 30 % na veškeré publikace a reklamní předměty LI. Zlaté členství lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve výši minimálně 10000 Kč ve prospěch LI. Zlatí členové získají Terra libera v elektronické podobě, pozvánka na diskusní fóra a VIP pozvánka na přednášky Liberálního institutu slevu 30 % na reklamní předměty LI, veškeré publikace LI vydané v daném roce zdarma a VIP místa na akcích pořádaných LI. A jak se stát členem Klubu přátel liberálních myšlenek? K registraci stačí vyplnit registrační formulář na stránkách www.libinst.cz, zaslat jej na adresu
[email protected] a poukázat zvolenou částku na účet LI (do zprávy pro příjemce prosím uveďte "DAR" a "celé jméno"), případně ji složit hotově v sídle Liberálního institutu ve Spálené ulici. V případě daru převyšujícího 1000 Kč je možné částku odečíst od základu daně z příjmu (více informací na stránkách LI).
TERRA LIBERA je vydávána společností TERRA LIBERA. Kontaktní adresa: TL, c/o Liberální institut, Spálená 51, 110 00 Praha 1 E-mail:
[email protected] Její vydávání není povoleno ani schváleno žádnou státní institucí.
/5
