CARITAS – Vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Terénní sociální pracovníci s drogově závislými (obtížné situace jejich práce)
Pavlína Kučerová Vedoucí práce: Mgr. Hana Štěpánková
Olomouc 2014
Prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.“
V Olomouci dne 30. 4. 2014
.......................
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé absolventské práce Mgr. Haně Štěpánkové za cenné rady a připomínky během zpracovávání mé absolventské práce. Dále mé poděkování patří pracovnicím Kontaktního centra v Prostějově za jejich ochotu a otevřenost během poskytování rozhovorů k empirické části práce. V neposlední řadě děkuji své rodině, přátelům a příteli za podporu během celého mého studia.
Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 8 1
Terénní sociální práce .................................................................................................. 8 1.1 Historie terénní sociální práce ................................................................................... 8 1.2 Pojetí a význam terénní sociální práce ....................................................................... 9 1.3 Cíle terénní sociální práce .......................................................................................... 9 1.4 Specifika práce v rámci terénu ................................................................................. 10 1.5 Profil terénního sociálního pracovníka .................................................................... 12
2
Profesní úskalí pracovníka ......................................................................................... 13 2.1 Specifika terénní sociální práce s klienty ................................................................. 13 2.1.1
Dilemata práce s klienty ................................................................................... 13
2.1.2
Zjevná a latentní dilemata ................................................................................. 14
2.1.3
Hranice pracovníka a klienta ............................................................................ 14
2.1.4
Pomoc a kontrola .............................................................................................. 15
2.2 Rizika pramenící z vlastního výkonu práce............................................................... 16 3
Práce s klienty drogově závislými.............................................................................. 17 3.1 Vymezení cílové skupiny drogově závislí .................................................................. 17 3.2 Syndrom závislosti .................................................................................................... 18
4
Obtížné situace sociální práce terénních sociálních pracovníků ............................ 21 4.1 Konflikt s klientem .................................................................................................... 21 4.2 Konflikt mezi klienty.................................................................................................. 21 4.3 Agresivní jednání klienta .......................................................................................... 23
4.4 Zdravotní ohrožení .................................................................................................... 25 4.4.1
Zdravotní rizika klienta ..................................................................................... 25
4.4.2
Zdravotní rizika pracovníka .............................................................................. 25
II. EMPIRICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 26 5
Kvalitativní výzkum ................................................................................................... 26 5.1 Výzkumné otázky ....................................................................................................... 26 5.2 Metoda výběru a popis výzkumného souboru ........................................................... 27 5.3 Metoda sběru dat ...................................................................................................... 27 5.4 Zpracovávání a analýza dat ...................................................................................... 28
6
Interpretace dat........................................................................................................... 30 6.1 Cílová skupina drogově závislí ................................................................................. 30 6.2 Klient-pracovník ....................................................................................................... 32 6.3 Kolektiv ..................................................................................................................... 33 6.4 Společnost ................................................................................................................. 35 6.5 Bezpečnost ................................................................................................................ 37 6.6 Diskuze ...................................................................................................................... 39
Závěr .................................................................................................................................... 41 Bibliografie .......................................................................................................................... 43 Anotace ................................................................................................................................ 45 Abstract................................................................................................................................ 46
Úvod Tématem mé absolventské práce je: „Terénní sociální pracovníci s drogově závislými (obtížné situace jejich práce).“ Tímto tématem jsem se chtěla zabývat jiţ během vykonávané školní praxe. Terénní sociální pracovníci se často vystavují nebezpečí během svého pracovního výkonu. Jejich pracovní náplní je setkávání se s klienty v jejich přirozeném prostředí a vyhledávání potenciálních klientů. Terénní sociální pracovník patří do pomáhající profese, tato profese je náročná uţ jen z toho důvodu, ţe se setkává s lidmi, kteří jsou v nepříznivé ţivotní situaci. Lidé, kteří se nachází na ulicích a v jednotlivých částech komunit, které pracovník navštěvuje, jsou různé osobnosti. Také vliv závislosti na nealkoholových látkách má co dočinění s jejich chováním a případným atakem. Ne všichni uţivatelé jsou přátelští a nechají si od pracovníka poradit, či vyuţít pomoci. Proto se pracovník vystavuje situacím, které pro něj mohou být rizikové a pracovník tak můţe přijít k nejen fyzické, ale také k duševní újmě. Cílem mé práce je: „Seznámit se s terénní prací a zjistit jaké jsou možnosti prevence a řešení obtížných situací terénního sociálního pracovníka s drogově závislými.“ Předloţím situace, do kterých se můţe terénní sociální pracovník dostat, které mohou ohrozit jeho bezpečnost a jak těmto situací čelit, případně předcházet. Práce obsahuje teoretickou i empirickou část. V první kapitole představím terénní sociální práci, konkrétně z hlediska historického, význam této práce a její cíle. V neposlední řadě se zaměřím na terénního sociálního pracovníka, který disponuje určitými dovednostmi a znalostmi pro vykonávání práce, díky kterým dokáţe zvládat obtíţné situace této práce. Ve druhé kapitole se zabývám profesním úskalím terénního sociálního pracovníka. Terénní sociální práce má úskalí práce v tom, ţe pracovník můţe dostat do situace, kdy je ohroţena jeho pomáhající profese, bojuje s vyčerpáním, je ohroţen syndromem vyhoření a řeší svá dilemata ve vztahu ke klientům.
6
Třetí kapitola se zaměřuje na práci terénního sociálního pracovníka s tím spojená rizika této práce. Zaměřím se na cílovou skupinu drogově závislí a znalosti o této skupině, díky kterým pracovník ví, jaké situace můţe očekávat v prostředí drogově závislého. Empirická část obsahuje dvě kapitoly. Pro svoji práci jsem zvolila kvalitativní výzkum a metodu polostrukturovaného rozhovoru. Jako hlavní výzkumné otázky jsem si stanovila zjistit jaké moţnosti prevence obtíţných situací vyuţívají terénní sociální pracovníci kontaktního centra pro drogově závislé a jak tyto obtíţné situace řeší. Výzkum probíhal na základě rozhovorů s terénními sociálními pracovníky Kontaktního centra v Prostějově. V poslední kapitole jsou uvedeny výsledky výzkumu s následnou diskuzí, která zahrnuje i limity práce.
7
I. TEORETICKÁ ČÁST 1 Terénní sociální práce V této kapitole se zaměřím na terénní sociální práci. Budu se zabývat základními údaji o historickém vývoji terénní sociální práce, jeho významu a cíli. Zaměřím se také na terénního pracovníka, včetně jeho profilu, který je důleţitou součástí při jeho výkonu v terénu a zároveň jeho schopnostmi, kterými můţe sníţit rizika, kterým se vystavuje kaţdý sociální pracovník vykonávající terénní práci.
1.1 Historie terénní sociální práce První začátky TSP 1vedou ke kněţím, kteří v rámci své pastýřské a pastorační činnosti se věnovali potřebným a poskytovali lidem jak duchovní, tak i hmotnou oporu. Mezi nejnavštěvovanější místa patřily sirotčince, starobince a taková zařízení, kde se vyskytovali nejchudší lidé. Podle dostupných zdrojů zrod TSP začíná počátkem 20. století v USA, kdy se odtrhla od tradiční sociální práce. První cílovou skupinou byly pouliční gangy, posléze drogově závislá mládeţ. Úspěchy TSP se slaví v 60. letech, kdy se rozšířil do celé západní Evropy. Cíl byl minimalizovat moţnost vzniku sociálně patologického chování, sníţit také trestnou činnost a zamezit vzniku drogové závislosti. V současné době je TSP rozšířena po celé zemi, včetně České republiky (Bednářová, Pelech 2000: 9). Po roce 1989 zasáhly Českou republiku změny ve všech oblastech. Společnost nechtěla přijmout nové podmínky, které se změnou reţimu přišly. Začaly se objevovat sociálně patologické jevy, které byly dosud skryté, týkající se většinou mladé generace. Také se zvýšil počet drogově závislých mladistvých. Společnost si uvědomovala, ţe prevence těchto jevů bude výhodnější neţ vzniklé škody napravovat (Bednářová 2003: 171). Policejní sloţky nebyly specializované na drogovou problematiku, částečně fungovala struktura Federální kriminální policie a územně značně ohraničené činnosti 1
Terénní sociální práce
8
protinarkotického oddělení Policie České republiky Správy hlavního města Prahy. Následně byla zaloţena Protidrogová brigáda Federálního policejního sboru, která se zaměřovala
na
odhalování
všech
forem
trestné
činnosti
v oblasti
omamných
a psychotropních látek. Avšak tento model neplnil svá očekávání. Aţ v roce 1993 vznikl Odbor drog, který se stal efektivní policejní sloţkou, která se téţ zaměřovala na preventivní programy (Budina 1995: 25).
1.2 Pojetí a význam terénní sociální práce Podle § 69 zákona o sociálních sluţbách (Zákon 108/206 Sb.) jsou terénní sluţby určeny pro osoby, jejichţ ţivot můţe být ohroţen z důvodu vedení rizikového ţivota. Cílová skupina jsou nejen osoby závislé na návykových látkách, ale také osoby bez přístřeší, které se mohou sdruţovat v komunitách a další ohroţené skupiny. Ve většině případů je sluţba poskytována anonymně. Princip sluţby spočívá v podpoře sociální integrace uţivatelů do společnosti, poskytující v jejich přirozeném prostředí. Kromě zákonu o sociálních sluţbách jsou sluţby uváděny v dalších právních normách České republiky a Evropské unie. Sociální pracovník se téţ řídí Etickým kodexem sociálních pracovníků, který určuje pravidla etického chování pracovníka (Nedělníková 2007: 14). Současný stav terénní práce v České republice je ve dvou formách – státní a nestátní. Ve většině případů se formy prolínají, také je moţnost zřízení na obou úrovních a vzájemná spolupráce v realizaci preventivních programů (Bednářová, Pelech, 2000: 15)
1.3 Cíle terénní sociální práce Cíl TSP záleţí na cílové skupině populace. V případě TSP si pomoc nevyhledávají sami jedinci, ale pomoc je poskytována samotnými pracovníky v terénu. TSP se provádí v přirozeném prostředí jedince, mimo prostory nějaké instituce. Poskytované informace v terénu jsou přínosné nejen samému jedinci, ale i celé komunitě. Tím se můţe zabránit jedinci v přechodu na silnější drogy a kontrolovat situaci (Rhodes 1999:11).
9
Nejen sociální prevenci, ale také se nabízí odborná poradenská pomoc, kterou drogově závislí potřebují, ale sami ji nevyhledají, či přímo odmítají (Bednářová, Pelech 2000: 7).
1.4 Specifika práce v rámci terénu Podle Bednářové a Pelecha se terénní sociální prací můţe předejít šíření sociálněpatologických jevů a tím chránit společnost. Sociální práce na ulici můţe mít formu přímé práce, nepřímé práce a přesahující práce (Bednářová, Pelech 2003:44): Přímá práce je určitá konkrétní činnost, která se vykonává s cílovou skupinou v terénu i v zařízení. Individuální práce se zaměřuje na konkrétního jedince s problémem, který by byl minimálně motivován ke spolupráci. Skupinová práce se orientuje na skupinu, s vyuţitím skupinové dynamiky. Předpokládá se znalost cílové skupiny, jak funguje, hierarchie členů, jejich role ve skupině. Obě práce, se skupinou i jedincem, lze vykonávat jak v terénu, tak i v zařízení (např.: nízkoprahové kontaktní centrum). Nepřímá práce souvisí se zajišťováním a plánováním činností sociálního asistenta, administrativy, jednání s institucemi atd. Přímá i nepřímá práce by měla být vyváţeně rozdělena. I kdyţ se u začínajících pracovníků stává, ţe přímá práce převládá nad nepřímou prací. V průběhu vykonávání činnosti roste však zájem o nepřímou práci. Ale platí pravidlo, ţe by nepřímá práce být v přesile nad přímou. V přesahující práci jsou zahrnuty obě výše zmíněné formy. Řeší se konkrétní problémy jedinců, které vychází z přímé práce. Zapojují se supervizoři, kolegové z oboru a metodičtí pracovníci. Terénní pracovník, dříve neţ začne první kontakt s klientem, musí si vytýčit lokalitu, kde se je třeba řešit aktuální problém, kde se častěji vyskytuje cílová skupina. Pro lepší efektivitu a pravidelnost návštěv je vhodnější si vybrat menší lokalitu, klienti si tak na pracovníka zvyknou a ví, ţe mu mohou více důvěřovat. V případě výběru širší lokality by práce nebyla tak efektivní a nedocházelo by tak k účelu pracovníka v terénu. Vybraná lokalita nemusí být zvolena pouze pracovníkem (Zimmermannová 2007: 310). Jak dále Bednářová a Pelech rozvádí, ţe se také můţe jednat o zakázku ze strany společnosti.
10
Důleţitým prvkem je poznání konkrétní skupiny v dané lokalitě, jaké jsou věkové kategorie, a hlavní je také způsob trávení volného času (Bednářová, Pelech 2000: 36). Kritéria mapování lokality podle Bednářové a Pelecha (2000: 36): 1. Podle typu lokality, kde se nejčastěji vyskytují lidé. Např.: sídliště, parky, hřiště, restaurace, nádraţí, diskotéky, metro, aj. 2. Podle věku, kdy věková struktura se můţe lišit podle cílové skupiny. 3. Podle pohlaví, skupina sloţená z ţenského pohlaví, muţského, nebo smíšená. 4. Podle velikosti skupiny, menší skupiny-do deseti členů, větší skupiny-nad deset členů. 5. Důvody pobytu na ulici, které mohou být rozmanité, např.: problémy s partnerem, potřeba sehnat drogy, problémy ve škole… 6. Čím se naplňuje volný čas, např. nicneděláním, sportem, vandalismem, zneuţíváním drog, násilí, aj. 7. Z jakých zdrojů získávají prostředky: pomocí prostituce, ţebráním, prodáváním drog, nelegální prodej… Samostatná terénní práce se rozděluje na následující oblasti, které zahrnují pracovní náplň pracovníka: -výměna a distribuce zdravotního materiálu. Uţivatel poskytne pracovníkovi pouţité injekční stříkačky a za ně jsou mu poskytnuté nové, nepouţité. Pracovník kromě stříkaček poskytuje aluminiové folie, kondomy, desinfekci, náplasti, alkoholové tampony, sterilní vodu. Cílem této výměny je motivovat klienta k bezpečnému uţívání a ochraně prostředí, ve kterém se klient pohybuje. Pracovník v této situaci také lépe navazuje komunikaci s klientem. -poskytování informací v oblasti bezpečného uţívání látek, jejích účincích, infekčních chorobách, sociálně právní a zdravotní poradenství -krizovou intervenci -pracovník má disponovat schopností klienta dostatečně motivovat rozhovorem -pracovník by měl poskytnout vitamínový servis, zdravotní ošetření, poskytnout testy na infekční nemoci nebo těhotenské testy (Hloušek 2007: 96).
11
Pro pracovníka je také důleţité vhodné zázemí, které mu zaručuje v určité míře bezpečí, kontrolu situace, jistotu v jednání a podporu. Zařízení, které můţe poskytnout pracovníkovi zázemí je například kontaktní centrum, kde můţe vyuţít samotné prostor nebo zázemí, spojené s rolí pracovníka, které ukazuje postavení pracovníka (např. určuje pravidla, dohlíţí na klienta). Správné zázemí pracovníkovi pomáhá při jeho aktivním vykonávání činnosti. Pro pracovníka, který se kaţdodenně ocitá na ulici, na otevřené drogové scéně, je proto důleţitost zázemí evidentní (Kalousek 2007: 129).
1.5 Profil terénního sociálního pracovníka Na výběr terénních pracovníků je kladen důraz. Úspěch terénního programu je dán vhodným výběrem kvalitního týmu terénních pracovníků. Nejdůleţitější kritérium je charakteristika cílové populace z hlediska uţívání drog, pohlaví, sexuální orientace, etnické příslušnosti a dále schopnost umět efektivně komunikovat s cílovou skupinou. Úspěšný terénní pracovník by měl dominovat nejdůleţitějšími hodnotami pro tuto práci – důvěrou, respektem a hodnověrností. Důleţitost se také klade na přehled v zdravotnické sféře a dostatečně motivovat klienta ke změně chování (Rhodes 1999: 31). Kromě terénních pracovníků se mohou na terénních programech podílet současní nebo bývalí uţivatele buď jako dobrovolníci nebo jako placení pracovníci. Přínosem těchto pracovníků je, ţe mají lepší přístup k ostatním uţivatelům drog, ke kterým se profesionální pracovníci nedostanou. Také práce v takovém prostředí, můţe být pro profesionála riziková. Tito externí terénní pracovníci komunikují s ostatními uţivateli drog v dané lokalitě a dodávají výměnný servis. Přínos není pouze pro terénní sociální pracovníky, ale také pro samotného externistu, který můţe být motivován ke změně ţivotního stylu (Hrdina, Korčišová, 2003a: 160). Nevýhodou externích terénních pracovníků je, ţe mohou se opět zapojit do subkultury a chování uţivatelů drog, mohou ztratit svůj statut a důvěru, jakmile začnou pracovat jako terénní pracovníci. Je větší šance, ţe se dostanou do konfliktu s profesionálními terénními pracovníky, protoţe mají jiný přístup k práci, kterou chápou spíše jako terapeutickou intervenci neţ jako prevenci (Rhodes 1999: 31).
12
2 Profesní úskalí pracovníka Terénní sociální práce spadá do pomáhající profese, která se zabývá mezilidskými vztahy a tím pádem se jedná o profesi, která potýká různými zátěţemi, které pokud pracovník nerozpozná včas, můţe být ve výsledku ohroţeno jeho zdraví. V této kapitole se budu zabývat terénním sociálním pracovníkem a zátěţemi, které mohou v rámci jeho práce vzniknout.
2.1 Specifika terénní sociální práce s klienty TSP je specifická v tom, ţe staví na anonymitě klienta a nízkoprahovosti. To umoţňuje klientovi snadný vstup do programu, kde se od klientů nevyţaduje, aby začali abstinovat. V této chvíli je řada na pracovníkovi, který respektuje klientův postoj a vede ho k tomu, aby se sám rozhodl drogy ze svého ţivota odstranit (Nedělníková 2007: 94). Pracovník se můţe dostávat situací, kdy má na výběr více moţností řešení ve vztahu ke klientovi. 2.1.1 Dilemata práce s klienty Klimeš (dle Musil 2004: 36) uvádí, ţe dilema je: „nutná (někdy obtížná) volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi“ (Klimeš 1981: 112). Podle §100 zákona o sociálních sluţbách (Zákon 108/206 Sb.) jsou pracovníci vázání mlčenlivostí o údajích, týkajících se klientů, kterým pracovník poskytuje sluţbu a to i po skončení pracovního poměru. Zároveň však podle §367 trestního zákoníku (Zákon 40/2009 Sb.) pracovníkovi ukládá povinnost nahlašovat trestný čin. Určité dilema můţe pro terénního sociálního pracovníka vzniknout, kdyţ se dozví, ţe konkrétní klient prodává drogy. Vzniká mu zde ohlašovací povinnost, ale zároveň nechce porušit důvěru a anonymitu klienta. Aby se předcházelo takovým situacím, kdy pracovník musí klienta nahlásit a tím porušit anonymitu a důvěru mezi klientem, je klientovi předem sdělena pracovníkova povinnost, ţe v případě, kdy bude v pracovníkově přítomnosti prodávat či nějak uchovávat omamné látky, bude pracovníkem nahlášen (Nedělníková, Janoušková 2008: 251-252).
13
2.1.2 Zjevná a latentní dilemata Před zjevným dilematem stojí pracovníci, jejichţ rozhodnutí, jejichţ pracovní podmínky nutí k volbě mezi dvěma neslučitelnými moţnostmi. Takové dilema pro pracovníky vzniká, kdyţ někdo, kdo má pravomoci stanovit jak má pracovník jednat a pro pracovníka je takový postup nepřijatelný. Dalším moţným vznikem dilema je, ţe i kdyţ pracovníkovi nenařizuje, jak má postupovat, on sám vidí dvě moţnosti, které ovšem nelze realizovat současně (Musil 2004: 38-40) Pracovníci naleznou řešení dilematu, ustupuje do pozadí naléhavost a okolnosti vzniku. Ze zjevného dilematu se se stává dilema latentní. Nelze říci, ţe zjevné dilema zcela vymizelo, pokud se oţiví okolnosti, můţe se dilema latentní změnit opět na zjevné (Musil 2004: 38-40). 2.1.3 Hranice pracovníka a klienta Kaţdý celek, aby mohl fungovat, musí mít stanovené zřetelné hranice. Pracovník rozděluje záleţitosti, které se týkají jeho a záleţitosti, které jsou pouze toho druhého – klienta (Kopřiva 1997: 73-74). Otázky hranic ve vztahu klienta a pracovníka jsou aktuální v kaţdé pomáhající profesi. Nedělníková (2007: 42) rozděluje vztahy klienta a pracovníka na: Neformální vztah, který vzbuzuje v klientovi důvěru, pracovník získá více informací, které se týkají klientova soukromí. Takový vztah můţe být pro pracovníka i nevýhodou, pokud nerozpozná manipulaci ze strany klienta (pokud třeba pracovník poruší zásadu rovnosti mezi klienty a bude ochotnější pomáhat jednomu na úkor druhých) Formální vztah (profesionální), který stanovuje jasně daná pravidla jak pro pracovníka, tak i pro klienta. Na těchto pravidlech se společně dohodli, stejně tak jako na cíli a plánu intervence. Podle Kopřivy (1996: 74) je hlavním problémem, který porušuje hranici vztahu mezi pracovníkem a klientem, je splývání. Pracovník v tomto případě bere klientovy problémy za vlastní, či dokonce se sebeobětuje ve prospěch klientů.
14
2.1.4 Pomoc a kontrola Pomoc i kontrola patří do profesní výbavy kaţdého pracovníka v pomáhající profesi. Cokoliv pracovník v rámci své práce s klientem udělá, tak buď přebírá kontrolu, nebo nabízí pomoc (Úlehla 1996: 14). Pro to, aby pracovník působil jako profesionál, musí mít více alternativ pro různé situace. Jako nejjednodušší alternativa ke kontrole je nabízení pomoci. Zda je pomoc nebo kontrola uţitečná, posuzuje klient. I kdyţ se pracovník rozhodne postupovat jedním z kontrolních způsobů, nesmí tak vynechat ověření u klienta, protoţe posouzení samotného pracovníka je nedostačující. I kdyţ pro pracovníka můţe být kontrolní způsob nejuţitečnější, pro klienta se tak jevit nemusí. Co se týče pouze nabízení pomoci, ta by měl být hezká a příjemná jak pro pracovníka, tak i pro klienta (Úlehla 1996: 30-31). Mezi profesionální způsoby kontroly se řadí opatrování, během kterého za klienta přebírá starost pracovník v tom, ţe jej zastupuje ve všech úkonech. Bere na sebe odpovědnost za klienta, protoţe klient není schopný postarat se o sebe sám a podle pracovníka si klient zaslouţí víc. Pokud pracovník stanovil pravidla, má nad klientem dozor, ale stále věří v moţnosti změny klienta. Kdyţ pracovník vidí nedostatečné klientovy moţnosti, snaţí se přesvědčit klienta, aby chtěl to, co mu doporučí. Při vyjasňování si vezme na starost, aby co nejvíce otevřel příleţitost, během které má klient zformulovat svá přání a objednávku (Úlehla 1996: 32-34). Jako profesionální způsoby pomoci se uvádí doprovázení, kdy klient dochází za pracovníkem s těţkostí, kterou nelze změnit. Pracovník mu poskytuje své naučené schopnosti a dovednosti jak zvládnout těţkou situaci. Vzdělávání je poskytováno pracovníkem na jeho ţádost. V průběhu poradenství pracovník rozvíjí klientova přání, podává mu různé náměty a rady. Kdyţ si klient přeje zbavit svého trápení a zmenšit tak svoji bolest, vyuţívá se podoba terapie. Pracovník pomáhá hledat způsoby, postupy jak problém vyřešit. V tomto případě pracovník oceňuje, posiluje a zplnomocňuje (Úlehla 1996: 35-37).
15
2.2 Rizika pramenící z vlastního výkonu práce Terénní sociální pracovníci pracují s lidmi. Můţe se stát, ţe na pracovníka klienti přenáší takovou frustraci, kterou pracovník není schopen sám zpracovat a uvolnit. Jestliţe nedostává od svých kolegů dostatečnou podporu, můţe se stres vyskytovat ve zvýšené míře. Při výkonu své práce se terénní sociální pracovnici vystavují mnohým rizikům a zátěţovým situacím, kterým se ne vţdy lze vyvarovat (Nedělníková 2007: 50). Hlavní úlohu v případě stresových situací hraje čas. Výhodou je, pokud má pracovník čas se na tuto situaci předem připravit. Jestliţe nemá čas řešit úkoly a povinnosti, odloţí to s úmyslem se opět k tomu vrátit. Takto se to můţe hromadit, aţ můţe vést k syndromu vyhoření (Lásková 2008: 522). Pro předcházení stresových situací je schopnost pracovníka poznat příznaky stresu, reagovat na vyčerpání a vyskytující se zdravotní problémy. Dobré pracovní vztahy mezi pracovníky mohou poskytovat porozumění a podporu. V neposlední řadě pracovník rozděluje svůj pracovní a soukromý ţivot (Nedělníková 2007: 51). Pomáhající profese se řadí mezi nejčastější profese, které jsou ohroţeny syndromem vyhoření. K takovému výsledku pracovník směřuje, pokud je dlouhodobě pracovně vytíţen nebo je vystaven bezvýchodným situacím. Podle Nedělníkové (2007: 52) pracovník můţe zamezit vzniku syndromu vyhoření tím, ţe sníţí nároky na svou osobnost a bude si uvědomovat si své nedokonalosti. Svoji práci nebude brát jako rutinu, ale bude vyuţívat své tvořivosti. Rozděluje svůj ţivot a s ním spojené aktivity na osobní (soukromé) a pracovní. V neposlední řadě má odvahu svěřit se kompetentní osobě o vzniklých problémech a dále je řešit.
16
3 Práce s klienty drogově závislými Tato kapitola slouţí k tomu, aby blíţe seznámila se skupinou, pro kterou je terénní práce určena – drogově závislí. Pro pochopení, jak pracovat s touto cílovou skupinou, popisuji, jak se tato skupina chová a zda pod vlivem návykových látek vzniká riziková situace pro terénního pracovníka. Kapitola popisuje drogově závislé, kteří jsou jednou z moţných cílových skupin terénních pracovníků. S drogově závislými souvisí syndrom závislosti a příčiny vzniku závislosti. Pracovník se musí připravit na vstup do terénu, důleţité je, aby se předtím dobře připravil (například před vstupem na půdu drogově závislého provede průzkum). Tím, ţe pracovník bude znát komunitu, do které vstupuje, nebo pozná celkově lokalitu drogově závislých, identifikuje tak předem potenciální nebezpečí (Newhill 2003: 199).
3.1 Vymezení cílové skupiny drogově závislí TSP se zaměřuje především na uţivatele, kteří mají sklon vést rizikový ţivot a nemají dostatečnou motivaci své chování změnit (Hrdina, Korčišová, 2003a: 159). Společnost si vytváří určité normy, které kdyţ jedinec poruší, je za takové chování potrestán. Paradoxně takové riziko, i kdyţ je tu hrozba sankce nebo sociální stigmatizace, posiluje nutkání okusit takovou zakazovanou drogu. Ale pokud by takové sankce byly zrušeny, riziko se jeví ještě větší (Vágnerová 2012: 35). Pokud člověk po uţívání pociťuje, ţe mu drogy způsobují problémy, obrátí se na odbornou pomoc. Jestliţe člověk pouze experimentuje a snaţí se jimi vyřešit nějaký problém, vyhledává se pomoc u psychologa, či psychiatra, kteří se budou snaţit daný problém vyřešit (Kolektiv autorů sdruţení SANANIM 2007: 20). Uţivatele drog můţeme rozdělit podle míry závislosti na droze, kterou lze vyjádřit podle frekvence, intenzity a následků uţívání jedním z následujících pěti stupňů (Hrdina, Korčišová, 2003a: 159): Experimentální užívání-droga je uţívána nepravidelně, nemusí mít ţádné následky.
17
Příležitostné užívání-vzniká velká pravidelnost v uţívání, častěji neţ jednou týdně, většinou ve volném čase, bývá součástí ţivotního stylu, uţivatel nemusí mít větší problémy ve svém sociálním fungování. Pravidelné užívání-pravidelnost, následek uţívání se projevuje škodlivými účinky. Problémové užívání-pravidelné uţívání ovlivňuje nejen soukromý ţivot jedince, ale také pracovní ţivot, vyskytují se zdravotní problémy vzniklé dlouhodobým uţíváním, droga se uţívá nitroţilně. Závislost na droze-vysoká tolerance drogy, při které se dávka musí zvyšovat, aby se dosáhlo kýţeného účinku, uţivatel zaţívá craving, uţivatel droze podřizuje celý ţivot, vzniká dopad na zdraví, psychické a sociální problémy. Velká skupina klientů streetworkerů, hlavně těch, kteří nepracují v centrech pro drogově závislé, jsou děti a mladiství z hlediska ohroţení sociálně patologickými jevy, tedy i drogovou závislostí. Další rizikový faktor, prostřednictvím kterého můţe vzniknout závislost, je rodina, ve které se vyskytuje jiţ někdo drogově závislý, můţe se také jednat o rodinu dysfunkční, která má nízkou sociokulturní úroveň. Velký vliv přichází od skupiny vrstevníků, kteří mají k drogám kladný přístup. Jedna z moţných příčin je také dána poruchou chování v dětství a dospívání a také moţná příčina vychází z osobnostních vlastností, např. labilita (Bednářová, Pelech 2000: 59).
3.2 Syndrom závislosti Drogová závislost je určitý společenský fenomén, jelikoţ jeho důsledky se nezasáhnou jen jedince, ale také i okolí společnosti. Právě společnost není tolerantní k lidem, kteří uţívají nelegální drogy. Jednoduchá odpověď na otázku proč lidé berou drogy, neexistuje. Závislost na drogách můţe vzniknout mnoha příčinami (Presl 1995: 46). Na člověka působí několik faktorů najednou.
18
Mühlpachr (2008:56) rozděluje tyto faktory na farmakologické, při kterém droga ovlivňuje psychické funkce. Další jsou faktory psychické, které se projevují ve struktuře osobnosti, jak je jedinec odolný vůči stresu a zátěţi. Jako spouštěč závislosti se jeví faktor, který je dán konkrétní situací, či problémem. Závislost má dynamický děj a je odrazem vzájemných vztahů výše vyjmenovaných faktorů. Základním rysem závislosti je postupný vznik a chronicita. Závislý si díky droze vytváří tzv. poţitkový rituál, který je součástí kaţdodenní náplní dne. Nešpor (2000: 14) dále uvádí výčet jevů, podle kterých by měla být určena diagnóza závislosti. Diagnóza se stanoví, pokud u jedince došlo k minimálně třem jevům během jednoho roku. Mezi zkoumané jevy patří: -silná touha, pocit puzení, které vyvolávají potřebu uţít látku -problém v sebeovládání, kdy jedinec má potíţe při uţívání látky, pokud se jedná o začátek a ukončení, nebo mnoţství látky -tělesný odvykací stav, pokud jedinec se snaţí zmenšit příznaky vyvolané předchozím uţíváním, nebo si vezme jinou drogu, kterou se snaţí mírnit odvykací stav -průkaz tolerance k účinku látky, kdy jedinec vyţaduje vyšší dávky drogy, aby dosáhl jiţ dřívějšího účinku, který byl vyvolán niţší dávkou -postupné zanedbání jiných potěšení nebo zájmů, kdy jedinec vyuţívá více času k získání drogy a také více času při zotavování po jejím uţití -při pokračování v uţívání látky i přes vědomí, ţe látka vyvolává škodlivé následky (např. deprese) Závislost můţeme rozdělit na tělesnou a psychickou. Fyzická bývá označována jako hlavní příčina závislosti. Tato sloţka se snaţí udrţovat mezi uţitím drogy určitý odstup, aby nedošlo k odvykacímu stavu, který můţe ohrozit ţivot jedince. Bylo zjištěno, ţe legální látky (např. alkohol) vyvolávají častěji komplikace při odvykacím stavu neţ látky nelegální (např. barbituráty). Psychická sloţka bývá často opomíjena a není ji věnována dostatečná pozornost. Ale je podstatné, ţe je mnohem hůře ovlivnitelná a nestačí, aby člověk měl jen pevnou vůli. (Kolektiv autorů SANANIM 2007: 19)
19
Pokud si jedinec se svojí závislostí neví rady, můţe vyuţít sluţeb organizací, které se na danou problematiku zaměřují. Avšak ne kaţdý uţivatel vyuţije těchto programů. Jedním z důvodů, proč uţivatelé nenavštíví organizaci, která by se zabývala jeho problémem, je jeho nevědomost o existenci dané sluţby. Dále se jeví problém v místě bydliště uţivatele, kde v jeho okolí není ţádná instituce k dispozici. Záleţí také na aktuálním problému uţivatele, kde jeho ţivotní situace nedovoluje vyhledání pomoci. Důleţitou roli hraje také důvěra, jedinec můţe mít špatné zkušenosti a to mu brání sluţbu vyuţít. Kromě nedůvěry můţe mít jedinec pocit, ţe jeho problémy jsou natolik sloţité, ţe jsou neřešitelné. Se stigmatizací se jedinci mohou setkat také, mohou mít obavy z posměchu okolí a prozrazením svého problému celé společnosti. Záleţí také na komunikačních dovednostech a závislosti na druhých osobách. Někteří uţivatele nemají potřebu problém řešit a nechat si pomoci, ale v rámci ţádosti společnosti minimalizovat negativní patologické jevy, je nutné tuto situaci řešit, i kdyţ uţivatel tuto potřebu sám nepociťuje (Nedělníková 2007: 14).
20
4 Obtížné
situace
sociální
práce
terénních
sociálních
pracovníků Konfliktem je nazýván faktor, ohroţující rovnováhu, či stabilitu systému. Konflikt porušuje rovnováhu a podněcuje změny (Plamínek 2012: 15). Podle Vágnerové (2012: 16) se kaţdý člověk se setkává s konfliktem ve svém běţném ţivotě. Ale konflikt, který je jiţ patogenní, je důleţité řešit. Pokud je porušována stabilita systému, tak je konflikt nazýván krizí. Tato krize můţe ohrozit přímo existenci systému. Systém ztrácí své charakteristické vlastnosti a kolabuje (Plamínek 2012: 15). Uţívání drog ovlivňuje jedincovo chování a vede k narušení mozkových center a tím ke změnám osobnosti (Šobáň 2008: 19). Takový chronický stav, který má právě vliv na ohroţení osobnosti, má tendence k recidivám. Mezi pachateli trestných činů se řadí nejen závislí na alkoholu, ale také závislí na nealkoholových látkách, i kdyţ spáchané činy v těţké intoxikaci po poţití drog jsou spíše okrajové, je zřejmé, ţe drogová scéna hraje velkou roli v kriminalitě, kdy uţivatelé páchají trestné činy za účelem získání drog. Kriminalita úzce souvisí s agresivitou. Pokud se pracovník dostane do sporu s uţivatelem, můţe z toho vzejít agrese nejen slovní, ale také fyzická. Agrese můţe být motivována jakoukoli potřebou, jedná se o vnitřní pohnutky, kdy při uspokojení určitého motivu, stojí v cestě nějaká překáţka (Čírtková 2004: 165-168).
4.1 Konflikt s klientem Pracovník se můţe dostat do situace, která pro něj můţe být nebezpečná. Proto se důleţitost klade na bezpečnost pracovníků a také klientů v podobě zachování anonymity, neposkytování důvěrných informací druhým bez klientova svolení (Rhodes 1999: 33).
4.2 Konflikt mezi klienty Pracovník nejen můţe mít konflikt sám s klientem, ale také můţe být do konfliktu zataţen v rámci mezilidských konfliktů dvou lidí. Na pracovníkovi pak je, aby zaujal stanovisko ke konfliktu, při kterém podá vhodné řešení pro obě strany. Kopřiva píše, ţe
21
náročnější úkol pro pracovníka je řešit konflikt s jednotlivce neţ řešit vztahové problémy s více lidmi. Pracovník se do konfliktu zapojuje, ale zároveň má mít neutrální postoj. K nejlepšímu řešení dochází, pokud je konflikt řešen za přítomnosti všech zúčastněných i kdyţ je to pro všechny více náročné. Účinná pomoc nabízená při mezilidských konfliktech (Kopřiva 1997: 125, 126). Plamínek (2012: 17) rozděluje konflikty do třech základních typů: Extrapersonální kontlikty, kterých se nezúčastní lidé, ale patří sem konflikty mezi ostatními ţivočichy a také situace běţné v přírodě (např. horká magma při vlití do oceánu). Interpersonální konflikty, které se odehrávají v okruhu lidí, zahrnují běţné konfliktní situace (např. manţelské spory, politické, společenské…) Intrapersonální konflikty, které jsou uvnitř člověka, do kterých přicházíme běţně (např. konflikt mezi zadaným úkolem a svědomím). Z tohoto výčtu vyplývá, ţe konflikty, kterými se zabývá pracovník, vychází z interpersonálních konfliktů. Zvládnout konflikt znamená vyjít ze situace s určitým výsledkem, např. dohodou (Plamínek 2012: 19). Šaroch (2008: 140-141) se zabývá metodami, které mohou být pro pracovníka přínosné, jestliţe se vyskytne v situaci, která můţe být pro něj riziková. Pro takové situace byla vytvořena metoda postupného psychického vyladění, tzv. „metoda barevných reţimů.“ Tato metoda obsahuje pět základních reţimů: Bílý: vyznačuje se nepozorností a relaxací. Pracovník je uvolněný a nepočítá s tím, ţe by mohl být napaden. V případě napadení pracovník zaţije moment překvapení a nebude schopen rychle jednat. Žlutý: je uţ stavem pozornosti, pracovník očekává moţnou hrozbu z okolí. Měl by zachytit první počátky nebezpečí a vyhnout se hrozícímu konfliktu. Pracovník tuší, ţe mu hrozí nebezpečí a proto vyuţije takové prostředky, aby k němu nedošlo. Oranžový: pracovník zaregistroval podezřelou osobu, konflikt můţe být vyprovokován slovním napadením, pracovník se proto snaţí vyhnout vyhrocené situaci.
22
Červený: je výsledkem chování podezřelé osoby, které se stupňuje v moţný útok. Pracovník by měl jednat efektivně, získat nad situací náhled a vyuţít prostředků k vlastní obraně. Černý: značí zmatek, paniku, rezignaci a selhání. Pokud pracovník na krizovou situaci bude očekávat, tím lépe se mu podaří situaci zvládnout. Pracovník navštěvuje místa, která pro něj mohou být nebezpečná. Můţe být pro něj nepříjemná situace, pokud navštíví domácnost uţivatele, který v minulosti páchal násilné trestné činy nebo jestliţe provádí depistáţ v restauračních zařízeních a klubech. Pokud pracovník usoudí, ţe by mu hrozilo nebezpečí, dané místo nenavštěvuje. Zároveň by si měl byt pracovník vědom, ţe je velká pravděpodobnost, ţe se setká s osobou, která v minulosti dělala trestnou činnost (Nedělníková 2007: 52).
4.3 Agresivní jednání klienta Vágnerová (2012: 50) definuje takové agresivní chování jako porušení sociálních norem, které omezuje práva a narušuje integritu objektů. Agresí se označuje aktuální projev agresivního chování. Takové chování můţe být prostředkem jak dosáhnout uspokojení, ve kterém jsou určité překáţky. Jednání bývá stimulováno proţitkem hněvu, vzteku, který je spojen s uvědoměním zátěţe. Čírtková (2004: 253) dává důraz při vzniklé agresi na komunikační techniky, které agresi utlumí. Zásadní je, aby pracovník vytvořil otevřený, partnerský a nezaujatý postoj. Mezi komunikační techniky se zahrnuje sebeovládání, kdy se pracovník zdrţuje agrese. Pracovník vyuţívá empatii, má pochopení pro agresorovo rozpoloţení a vciťuje se do jeho situace. Vyuţívá komunikačních dovedností k tomu, aby mohl řeč pouţít jako prostředek k ovlivňování agresora. Další moţná technika se jeví aktivní naslouchání. Tato technika nepatří mezi jednoduché. Naslouchání avšak neznamená pouze pasivní mlčení (Kopřiva 1997: 112). Aktivní naslouchání pomáhá ověřit, zda pracovník pochopil, co mluvčí řekl a co tím mínil. Důleţité je uznat a přijmout jeho pocity (DeVito 2008: 115).
23
Podle Čírtkové (2004: 253) plní aktivní naslouchání tři funkce, kterými lze změnit jednání agresivního jedince: -účinek ventilu - agrese souvisí s fyziologickými pochody, kdy emoce, které jsou v přetlaku, ţádají o odreagování. Pokud se nejedná o jedince s psychopatologickým chováním, výbuch vzteku nepřesahuje jednu minutu. Pokud pracovník bude tuto minutu aktivně naslouchat, dojde k sníţení agresivního potenciálu. Pokud ke sníţení nedojde, jedná se o výjimečné duševní rozpoloţení. -vzbuzování sympatií - jestliţe pracovník zjistí, ţe ho druhá strana vnímá, vyvolává to v něm pozitivní dojem. Agresor vnímá, ţe je brán váţně. Agresor začíná pociťovat sympatie. -získávání informací - při aktivním naslouchání má pracovník moţnost získat informace, které mu budou uţitečné v následujícím kroku. Prostřednictvím kladení otevřených otázek se odbourává agresivní chování jedince. I přes všechny doporučené metody, můţe dojít k násilnému fyzickému útoku, které ohrozí pracovníkovo zdraví. Pracovník se v této chvílí stává poškozenou osobou. Jestliţe došlo k napadení, je důleţité drţet se několika zásad. Pokud se agresor snaţí vést útok na majetek pracovníka, v zájmu pracovníkova zdraví je lepší se podvolit. Ţádný majetek nemá cenu ţivota. Pokud se útok týká sexuálního napadení, obrana je na místě, z této situace můţe vyplývat, ţe pachatel chce zbavit se svědka. Pokud dojde k napadení, je vhodné si zapamatovat co nejvíce detailů, které by vedly k nalezení pachatele (např. popis osoby, zvláštní znamení, hlas, oblečení, značka vozidla). Při ošetřování lékařem je důleţité sdělit, jak se ta událost stala, lékař má pak povinnost nahlásit tuto událost Policii České republiky. Kaţdé napadení pracovník sám hlásí na policii, není podstatné, zda se pracovník byl okraden či zraněn, důleţité je hlásit vše a zabránit tak pachateli v páchání trestné činnosti. Napadení pracovník nahlašuje také svému vedoucímu (Šaroch 2008: 151).
24
4.4 Zdravotní ohrožení Při výkonu profese terénního sociálního pracovníka můţe dojít k situacím, kdy je váţně ohroţen ţivot jak pracovník tak i klientův. Zdravotní ohroţení mohou být jak klienti, tak i pracovníci, kteří manipulují s nebezpečným materiálem. 4.4.1 Zdravotní rizika klienta V průběhu výkonu práce můţe nastat mimořádná situace, která váţně ohroţuje zdraví klienta. Jedná se o předávkování návykovou látkou, které můţe vést k úmrtí. Pro zvládnutí této krizové situace se vychází z informací, které v danou chvíli pracovník zná. Pracovník zjišťuje jakou drogou se klient předávkoval, mnoţství uţité látky, či přesný čas. Postupuje podle zásad první pomoci a poskytuje ji v případě, zda mu to situace umoţňuje. Pokud pracovník najde klienta v bezvědomí, či mrtvého, co nejdříve zavolá rychlou záchrannou sluţbu. Při volání rychlé záchranné sluţby se neuvádí, zda byl klient nalezen předávkovaný, hrozilo by tak riziko, ţe spolu se zdravotníky přijede i kriminální policie, coţ by narušilo anonymitu a důvěru klientů v terénní program, který je stavěn na těchto principech (Nedělníková, Janoušková, 2008: 254-257). 4.4.2 Zdravotní rizika pracovníka Terénní sociální pracovník musí brát v potaz zdravotní rizika, která mohou vzniknout v souvislosti s výměnným programem. Zvýšená bezpečnost práce se dbá při manipulování s pouţitými injekčními stříkačkami, při sběru jiţ pouţitých, pohozených stříkaček nebo také při ošetřování drobného poranění klienta (Staníček 2007: 237-238). Podle Velkové (2012) pracovník minimalizuje zdravotní rizika tím, ţe se seznámí s Provozním řádem a dodrţuje stanovená opatření týkající se hygieny dezinfekce, zacházení s injekčními stříkačkami a likvidace odpadů. Průběţně monitoruje nakaţlivé nemoci (HIV/AIDS, hepatitid B, C) u klientů a dbá zvýšené pozornosti u těch uţivatelů, kteří jiţ přenosnou nemocí byli nakaţeni. Pracovník je schopen poskytnout první pomoc v případě, kdy je ohroţen ţivot druhého pracovníka i klienta. Umí zajistit neodkladnou lékařskou péči v situaci, kdy vznikne úraz či při rozpoznávání projevu nemoci.
25
II. EMPIRICKÁ ČÁST V teoretické části jsem seznamovala s terénní sociální prací a pracovníky, kteří vykonávají terénní programy. Dále jsem zmiňovala cílovou skupinu drogově závislých a drogovou problematikou, kterou je třeba znát pro výkon práce s drogově závislými. V neposlední řadě jsme se zabývala hlavním tématem této práce – situacemi, které se pro terénního sociálního pracovníka mohou jevit jako obtíţné. V empirické
části
provádím
výzkumné
šetření.
Popisuji
zvolenou
metodu
kvalitativního výzkumu, stanovuji cíle a výzkumné otázky, dále metodu výběru s popisem výzkumného vzorku, metodu sběru dat. V šesté kapitole interpretuji data. Poslední podkapitola obsahuje závěrečnou diskuzi nad zjištěnými výsledky.
5 Kvalitativní výzkum Hlavním cílem mého výzkumného šetření je zjistit jaké jsou moţnosti a řešení obtíţných situací terénního sociálního pracovníka s drogově závislými. Dle Strausse a Corbinové se kvalitativní výzkum vyuţívá v případech, kdy se snaţíme odhalit podstatu něčích zkušeností s jistým jevem. Dále získáme o tomto jevu detailnější informace, které se kvantitavními metodami těţce podchycují (Strauss & Corbin 1999: 11). Vzhledem k danému cíli se jeví kvalitativní výzkum jako nejadekvátnější forma.
5.1 Výzkumné otázky Pro zjištění stanoveného cíle jsem si zformulovala tyto výzkumné otázky: 1.Jaké
moţnosti
prevence
obtíţných
situací
vyuţívají
terénní
sociální
pracovníci kontaktního centra pro drogově závislé? 2.Jak řeší obtíţné situace terénní sociální pracovníci kontaktního centra pro drogově závislé?
26
5.2 Metoda výběru a popis výzkumného souboru Rozhodnutí o vzorku vzniká záměrně, na základě stanoveného výzkumného cíle a výzkumných otázek (Šeďová 2007: 73). Pro
výběr
získání
výzkumného
souboru
byla
pouţita
následující
nepravděpodobnostní metoda. Metoda záměrného (účelného) výběru - účastníci výzkumu jsou účelně vybráni jako výzkumný vzorek pro splňující kritérium. Dále Miovský rozděluje tuto metodu na záměrný výběr přes instituce, kde se vyuţívá určitého typu sluţby nebo instituce k získání cílové skupiny pro výzkumné šetření (Miovský 2006: 135-138). Jako výzkumný vzorek byl vybrán pracovní tým kontaktního centra, který tvoří tři pracovníci, avšak podle kritéria, ţe se musí jednat o terénního sociálního pracovníka, byly do výzkumu zapojeni dvě terénní sociální pracovnice kontaktního centra. Pro zachování anonymity pracovníků nebudu uvádět jejich jména. První respondentka (dále jen „R1“) pracuje v terénu jiţ 5 let, od začátku, kdy nastoupila do kontaktního centra. Druhá respondentka (dále jen „R2“) pracuje v kontaktním centru nejdéle, 7 let, taktéţ jiţ od začátku nástupu v terénních programech.
5.3 Metoda sběru dat Jako
metoda
k získání
dat
potřebných
k výzkumu
byla
zvolena
metoda
polostrukturovaného interview. Podle Miovského se jedná o nejrozšířenější podobu metody interview. Vytvoříme určité schéma, které je pro tazatele závazné spolu se specifickým okruhem otázek, na které se tazatel bude ptát. Výhodou je flexibilita otázek – mohou se měnit na základě vedení rozhovoru, pořadí se upravuje tak, abychom maximalizovali získaná data. Odpovědi účastníka ověřujeme, zda jsme odpověď správně pochopili a dále pokládáme doplňující otázky a téma rozpracujeme do hloubky (Miovský 2006: 159-160). Průběh rozhovorů jsem rozdělila na několik fází (Miovský 2006: 163-169):
27
V úvodní fázi jsem vytvářela otázky k rozhovoru a oslovila potenciální účastníky výzkumu. Kontakt s pracovníky kontaktního centra jsem navázala jiţ během své školní praxe. Byli seznámeni s tématem rozhovoru, směrem celého výzkumu a s poskytnutím rozhovoru souhlasili. Jelikoţ od osobního kontaktu uběhl nějaký čas, pracovníky jsem oslovila prostřednictvím emailu, kde jsme se domluvili na termínu rozhovoru a kde bude rozhovor probíhat. Na začátku rozhovoru jsem s pracovníky vedla témata na obecnější rovině. V této fázi jsme také pracovníky motivovala dále vést rozhovor. Postupně jsem přecházela k okruhu otázek, které byly pro můj výzkum zásadní. Jádro interview je tvořeno okruhy otázek, které jsou spojeny s výzkumnými otázkami a cílem výzkumu. Účastníky jsem vedla k tomu, aby se nesnaţili mluvit v obecné rovině, ale aby pracovali na základě zkušenosti, řekli mi konkrétní záţitek, který proţili. V závěru rozhovoru byli pracovníci dotázání, zda je něco, na co by se chtěli zeptat, či dodat k výzkumu. Rozhovor byl ukončen s tím, ţe pracovníci věděli, jak bude naloţeno s daty. Výzkum je zaujal, proto na jejich ţádost budou seznámeni s výsledky výzkumu. Rozhovory byly prováděny v průběhu pracovní doby pracovnic, ne však ve stejný den. S respondentkou č. 1 jsem se sešla jako první. Rozhovor probíhal v pracovně kontaktního centra, kde jsme nebyly nikým rušeny. S druhou pracovnicí jsem se setkala následující týden, taktéţ v kontaktním centru, avšak jsme se dohodly, ţe rozhovor můţeme udělat před kontaktním centrem, kde se nachází malý park. V průběhu rozhovoru jsme byly vyrušeny telefonátem, avšak ten nijak neohrozil rozhovor.
5.4 Zpracovávání a analýza dat Rozhovory byly zaznamenávány metodou audiozáznamu pomocí diktafonu. Podle Miovského je získávání dat pomocí audiozáznamu velkou podporou a pomocí pro výzkumníka, protoţe zachycuje veškeré výhody mluveného slova (sílu hlasu, pomlky v rozhovoru, doprovodné zvuky…) a které by se například pomocí dotazníku přehlédly. Tím, ţe je na něm zaznamenáno přesně tak, jak se událo, je autentický (Miovský 2006: 197).
28
Diktafon byl umístěn tak, aby nenarušoval průběh rozhovoru. Zařízení jsem poloţila na stůl, dále za pracovníka tak, aby diktafon zachytil rozhovor, ale zároveň tak, aby pracovníka neznervózňoval a mohli jsme vést oční kontakt. V průběhu rozhovoru jsem si nepsala poznámky, abych tak nenarušila rozhovor, ale po skončení rozhovoru jsem si důleţité poznámky zapsala. Data získaná z rozhovorů jsem zobrazovala prostřednictvím doslovné elektronické transkripce. Dle Hendla se jedná o proces, kdy mluvený projev získaný pomocí interview převádíme do písemné podoby (Hendl 2005: 208). Posléze jsem data vyhodnocovala pomocí otevřeného kódování. Při tomto kódování je text jako sekvence roztříděn na jednotky, kterým jsou dána jména, a s těmito označenými pojmy dále výzkumník pracuje (Šeďová 2007: 211). Dále jsem seskupila pojmy a určila kategorie. Podle Miovského (2006: 228-229) se za pojmem kategorie značí třída pojmů, která vznikne v případě, kdy vzájemně porovnáme významové jednotky a v nich obsaţené pojmy. Strauss a Corbinová (1999: 42) dodávají, ţe třída je objevena, kdyţ se při porovnávání pojmů zdá, ţe náleţí podobnému jevu. V tom případě jsou tyto pojmy slučovány do vyššího řádu, nazvaného kategorie.
29
6 Interpretace dat V rámci otevřeného kódování mi z pojmů (kódů) vyplynuly kategorie. V následujících podkapitolách budu popisovat jednotlivé kategorie podrobněji. Poslední podkapitola obsahuje závěrečné zhodnocení mého výzkumu se stanovenými limity.
6.1 Cílová skupina drogově závislí V rámci terénního programu pracovnice kontaktního centra aktivně vyhledávají potenciální klienty na různých místech Prostějova. Pro pracovnice je to nesnadný úkol, jelikoţ drogově závislého ve většině případů nelze poznat. „…oslovuju lidi, kteří nevypadají tak jako by byli uživatelé, je to prostě běžná populace. My sami z praxe víme, že člověk, co užívá drogy, nemusí vypadat tak, jak je popisován v literatuře nebo filmech, že by se někde válel v křoví nebo takhle. Jsou to lidi, mladí lidi, upravení, různých prostě sociálních skupin. Takže to oslovení samotný by nemělo být, co se týče jen těch mladších lidí, ale širokospektré, ne jen chodit za někým, kdo jen vypadá, že je uživatel, to bychom se asi moc daleko nedostaly.“ (R1) „O tom seznámení s těmi novými klienty je to těžký, klientů je poměrně hodně, lidí, který užívají. Někde je ta scéna taková uzavřená, tak se hledají poměrně těžce…“ Jedna z pracovnic uvedla nejefektivnější způsob jak vyhledat ty správné potenciální klienty. Během zimních měsíců v rámci terénní práce navštěvovaly s kolegyní základní a střední školy v Prostějově. Zaměřovaly se na mladistvé nejen z důvodu, ţe mohou s intervencí začít co nejdříve, ale také zde mohou přednášky na školách slouţit jako určitá prevence pro mladistvé, kteří ţádnou zkušenost s drogou nemají. „Představovaly jsme službu, která tady funguje a kdo jsme a s tím, že kdyby o někom věděli, tak ví, kde nás najdou. Během toho dne jsme oslovily poměrně dost mladých lidí, což jsme si říkaly, že i kdyby přišel jeden člověk, se nám ozval, tak to bereme jako úspěch, jednou na jedné škole se, pár dní po tom, přišly dvě slečny, právě v návaznosti na ten náš výstup. už dlouho zvažovaly.“ (R2)
30
Pro to, aby člověk vyuţíval sluţeb terénních programů, je zapotřebí, aby pracovník na něj nijak netlačil a vzbudil v člověku zájem o sluţbu. Jak bylo řečeno výše, potenciálního klienta nelze jen tak rozeznat, proto pracovnice vyuţívají techniky oslovení člověka, bez jakéhokoliv označení, ţe on je ten drogově závislý. Pracovnice se shodly na tom, ţe velkou roli hraje přístup pracovníka k potenciálnímu klientovi, který by měl být vstřícný bez jakéhokoliv nátlaku. „Rozhodně v tom člověku nevzbudit dojem, že užívá drogy, říct mu prostě „ahoj, oslovuju tě, protože jsi mladý, chceme, aby se o Káčku vědělo, kdybys ty věděl o někom, kdo třeba by chtěl pomoct nebo potřeboval by naše služby, předej letáček“…“ (R1) „…pokud pracovník nebude zvládat svoji práci, nebude moc třeba tomu klientovi v prvokontaktu třeba vysvětlit základní věci přirozeně a příjemně, bude arogantní nebo nebude mu věnovat tu základní péči, tak co udělá ten klient? Už nepřijde, my ztratíme kontakt s ním a potom samozřejmě bude o tom, že ten klient, který nebude nějak uspokojen díky těm pracovníkům, tak může dávat echo i dalším a už sem nenajdou dveře“ (R2) Právě díky klientům, kteří jiţ navštěvují kontaktní centrum, pracovnice získávají nové kontakty. Pracovnice, i kdyţ ví, ţe určitý člověk je drogově závislý, protoţe se pohybuje s klientem kontaktního centra, v ţádném případě neřekne člověku přímo, ţe je drogově závislý a potřebuje nutně pomoci. Potenciální klient se ne vţdy ozve hned, kontakt si uchová, pouţije později nebo navštíví kontaktní centrum „Jsou to úplně cizí lidi, které oslovujeme, ale nám se třeba ty kontakty, že víme, že užívá se stávají spíše přes naše klienty, takže tam už je to takový jakoby skoro jasný, že ten člověk když tam s nim jde, takže je asi uživatel, ono je to spíše specifičtější, říkáme „možná ti už tady ten říkal to a to a my bychom ti to chtěli říct ještě znova, nikomu neříkáme ty bereš, spíš tohle: šiř tuhle informaci ať o tom ví, co nejvíce lidí“ (R1)
Souhrn Terénní sociální pracovnice navštěvují místa, kde se střetává více lidí, kteří by mohli být potenciálními klienty. Avšak ne vţdy se pozná, ţe se jedná o drogově závislého a pro pracovnice tak vzniká situace, kdy se na první pohled nepozná, ţe jde o klienta, který by
31
mohl vyuţívat jejich sluţby. Proto se pracovnice snaţí oslovit širokou veřejnost s tím, ţe i kdyby neoslovili přímo potenciálního klienta, tak i ten můţe informaci o pomoci pro drogově závislé předat svým známým, kteří mohou být uţivatelé. Nejčastější způsob, jakým lze potenciálního klienta získat, je zprostředkovaný kontakt přes klienta, který jiţ vyuţívá sluţeb terénních programů, či navštěvuje kontaktní centrum. Také pracovnice oslovují mladistvé skrze základní a střední školy, kde se zaměřují spíše na prevenci.
6.2 Klient-pracovník Pracovnice si stanovuje jasnou hranici mezi ní a klientem. Určování hranic bylo pro ni zpočátku těţké, protoţe sama hledala sebe sama ve vztahu ke stanoveným hranicím. Postupem času, kdy se rozvíjel pracovní vztah s klienty, se určovaly i pravidla a pevné hranice. „Je o tom vývoji toho člověka.. ze začátku ty hranice byly někde jinde, celkově je to i vývojem toho vztahu pracovníka s klientem. Klienti v podstatě vědí a respektují, že jsme pracovnice a je to tak nějak nastaveno, že nemůžou jakože přesahovat nějaký věci a kam až můžou jít, takže si myslím, že se to dá ošetřit a tak to i funguje.“ (R2) Pracovnice při budování vztahu s klientem se snaţí získat i jeho důvěru. Pracovnice je však důvěrníkem do určité chvíle. Pokud by vznikla situace, kdy by klient udělal nějaký trestný čin, je povinností pracovnic nahlásit jej na policii. Tato situace vyvolává v pracovnicích dilema, zda klienta nahlásit a narušit tak jeho důvěru nebo jednat podle oznamovací povinnosti. Této situace se dá předcházet předem poskytovanými informacemi, které poskytují pracovnice klientovi. Jestliţe klient vyuţívá moţnosti si posílat poštu do kontaktního centra, vystupuje tak z anonymity, má zde kontaktní adresu, ale není označován pracovnicemi jako klient, vyuţívající sluţeb pro drogově závislé. „Klient je předem informovaný o oznamovací povinnosti pracovníka, takže kdyby věděl, že udělal trestný čin, tak už dopředu když vidím, že se schyluje k tomu, že mi to chce říct, tak ho upozorním, že mám oznamovací povinnost a je to už na něm, jestli mi to řekne nebo neřekne“ (R1)
32
„Nicméně bych musela jednat jako občan, nikdy bych nemohla říct, že je to náš klient, muselo by to být zase v té anonymitě“ (R2) I kdyţ pracovnice ví, jaká je klientova minulost, nijak ji neřeší a klienta neodsuzují, ba naopak se snaţí klientům ukazovat cestu, kterou oni zatím nevidí. Snaţí se jim pomoci, aby našli to, co hledají. Ale jsou situace, kdy jsou jejich příběhy tak silné, ţe pro pracovnice bývá těţké nemyslet na klienta a jeho situaci mimo pracovní dobu. Východiskem pro zvládání této situace se shodují, ţe je důleţité, aby pracovník rozděloval svůj soukromý a pracovní ţivot. „Někdy je složité poslouchat třeba ty příběhy, rodinný vztahy a tak dále. To, co se jim třeba dělo v těch rodinách, kolikrát je to docela náročný, když si představím, že ti lidi tím procházeli.“ (R1) „Náročné je odcházet z práce a zabouchnout dveře. A přemýšlet už úplně o něčem jiným. Než o problémech a situacích klientů, prostě uzavřít tu kapitolu. A jít domů prostě s takovou tou čistou hlavou. A neodnášet si to vnitřně domů, v hlavě.“ (R2)
Souhrn Pracovnice mají jiţ vybudované vztahy mezi klienty, které jsou zaloţeny na vzájemném respektu. Jsou zde stanovena pravidla, která určují hranice vztahu. Pracovnice s těmito pravidly klienty seznamují a pokud je poruší, můţe být s nimi zrušena smlouva o poskytování sluţby. V případě napadení pracovníka i nahlášení pro trestný čin. I kdyţ je terénní sluţba anonymní, pokud klient nahlásí své jméno, vystupuje z anonymity. Pracovnice se zajímá o klienta a s ním spojené ţivotní příběhy. Tyto příběhy mohou být pro pracovnice velmi emotivní a nelze nad nimi nepřemýšlet.
6.3 Kolektiv Pro zvládání této náročné práce obě pracovnice povaţují za důleţité, aby měly podporu v pracovním týmu. Pokud si pracovnice v tomhle směru nejsou oporou, nemohou odvádět dobrou práci. Pomáhá jim promluvení si o náročných situací, jednak v průběhu
33
pracovní doby. Velký význam téţ přikládají pravidelným poradám, kde konzultují v týmu, s čím si neví rady a získávají rady od druhých pracovníků. „Určitě mluvení s těmi kolegy jak v rámci nějakého lidského popovídání si v průběhu pracovní doby, tak porady, tak i supervize, prostě kde se můžou řešit tyhle ty náročný situace, takže to si myslím, že je to základ, jako to bavení se o tom, sice jsme anonymní služba, ale kdyby měl člověk tohle všechno spolknout jenom sám, tak to pro něj bude určitě náročný, je to o tom mluvení o tom, nějakých těch pohledech a tak, to mi určitě pomáhá.“ (R1) „Tak to musí fungovat, tam musí vznikat vzájemně, protože ta zpětná vazba, že ten pracovník si třeba někdy neuvědomí, že by ta situace už nějak mohla být nějak ošetřená.“ (R2) Pracovnice se rozpovídala o situaci, která i kdyţ vznikla v kontaktním centru, tak se můţe stát i v terénu. Mezi pracovnicí a klientem došlo k výměně názorů, pracovník upozornil klienta, ţe porušil určitá pravidla, ale klient nechtěl odejít. Člověk si někdy neuvědomí určité situace, které aţ uvidí ten druhý. V tomto případě její kolegyně stála velmi blízko klienta a byla narušena bezpečná zóna. „Pak jsem jí řekla, že se mi zdálo, že stáli moc blízko sebe. Když jsme probíraly celou tu situaci, tak vlastně říkala: „Ano, máš pravdu, že už jsem neměla být takhle blízko,“ takže je fakt, že si to ani ten pracovník někdy kolikrát neuvědomuje. Takže se může potom něco vyprovokovat i v tom klientovi a mohlo by to dopadnout nějak špatně, takže tohle, to je hodně důležitý“ (R2) Nejen pracovní tým pomáhá pracovníkovi ve zvládání této náročné práce. Jde tu i o předávání informací od ostatních pracovníků z terénu, kteří pracují v terénních programech v různých městech. Pro pracovnici bylo ku prospěchu setkání terénních pracovníků, které se pořádalo asi před dvěma lety v Prostějově. „To téma znělo: „Když terén začíná v určité lokalitě,“ co se vlastně pro to dělá, jak by se ten terén měl rozjet, nicméně to byli všichni kolegové s ostatních terénních programů v rámci sdružení z Olomouce, Uherského Hradiště, Znojma a tam se v podstatě předávaly cenné informace, jak v tom terénu fungují, na co se zaměřují“ (R2)
34
Souhrn Pro obě pracovnice je důleţitá souhra a vzájemná podpora při vykonávání této práce. Pokud si pracovnice neví s něčím rady, nebo potřebuje slyšet názor na věc od druhého, konzultuje to v týmu. Proto, ţe své problémy svěřuje ostatním, předchází tak syndromu vyhoření.
6.4 Společnost Pracovnice se setkávají s předsudky, týkajících se drogově závislých ze strany laické veřejnosti. Veřejnost má představu takovou, ţe klienti jsou podporování v braní drog, tím, ţe jim pracovníci poskytují nový injekční materiál. Pracovnice se brání vůči těmto negativním tvrzením. Aktivně vystupují na veřejnosti, šíří pozitivní propagaci, spolupracují s médii, pořádají Dny otevřených dveří pro laickou i odbornou veřejnost a další různé akce ke změně přístupu k drogově závislým a pochopení hlavního úkolu pracovníka, který závislým pomáhá. Pracovnice předkládají argument takový, ţe i kdyţ poskytují injekční materiál k aplikaci drogy, neznamená to, ţe pokud by tento materiál neposkytly, klient by drogu přestal uţívat. Hlavní smysl této práce předkládají v tom, ţe společnost si musí uvědomit, zdali je výhodnější finančně poskytovat peníze na injekční materiál v průběhu jeho aktivního uţívání nebo tento materiál neposkytnou a následky mohou být fatální. Klienti budou uţívat drogy rizikově a můţe se rozšiřovat ţloutenka a jiné infekční choroby. A pak se ta léčba pohybuje v několika set tisíc korun. „…ty lidi vnímají jako příživníky, kteří za to ve své podstatě můžou sami. Snažíme se ukázat i nějakou pozitivní prezentaci našeho centra, upozorňujeme na problematiku drog, ta tady bohužel je, drogy tady byly, jsou a budou. Záleží pouze na té společnosti, jak se k tomu postaví. Častej argument právě té laické společnosti, že my dáváme feťákům peníze na jehly, ale ostatní si je musí kupovat, snažíme se tohle vyvrátit.“ (R2) „Dost často se setkávám se situacím, kdy musím lidem vysvětlovat, proč je moje práce důležitá. Někteří lidi nemají žádnou zkušenost s drogama a ani s lidma co je berou, takže nemají žádnou představu. Dají dost třeba na média.“ (R1)
35
S drogově závislými bývá spojována i kriminální činnost. Má otázka směřovala k tomu, zda pracovnice ovlivňuje to, pokud ví, ţe jejich klientem je člověk, který má určitou trestnou minulost. Dle výpovědí je znát, ţe tato práce s drogově závislými nemůţe být vykonávána na předsudcích a pracovník musí sám poznat jaký klient je. „Máme tady samozřejmě klienty, kteří se dopustili nějakých závažných trestních činů, paradoxně to byl jeden z našich nejbáječnějších klientů, jako jeden z výborných klientů, oba dva, kteří byli jako vstřícní, ohleduplní, ale bohužel tenkrát před těmi X lety, kdy se to událo, zase ta nešťastná souhra náhod, i to co se jim stalo v tom životě, tak způsobilo to, že se dopustili něčeho, čeho do dneška lituje, že jo, ale jinak prostě výborný…“ (R2) Tím, ţe pro veřejnost není drogová problematika atraktivní, odráţí se to i ve financích pro tuto sluţby. Jednak jsou omezené sluţby pro klienty, taktéţ se to odráţí v platovém ohodnocení pracovníků, kvůli jiţ sníţeným úvazkům. „Snažíme se oslovovat i potencionální sponzory, ale nesetkáváme se s přílišnou odezvou…“ (R2) „Je to těžké, jelikož donátoři každý rok dávají jiný objem peněz a nejde se tak spoléhat na jisté částky. Celkově se vedení snaží najít nové možnosti financování, přemýšlí, jak by se služby daly rozšířit.“ (R1)
Souhrn Pomáhání drogově závislým není z pohledu laické veřejnosti přitaţlivé. Hlavní překáţkou jsou předsudky společnosti vůči drogově závislým. Pracovnice jsou v situaci, kdy se snaţí podporovat drogově závislé a zároveň přesvědčovat společnost o tom, ţe tím, ţe poskytují např. injekční materiál, zabraňují šíření nakaţlivých chorob. Aby změnily postoj společnosti, snaţí se poskytovat dostatek informací. I přes tuto snahu, jsou finance nedostatečné. Finanční zdroje omezené, pracovnice mají sníţené i pracovní úvazky. Proto se pracovnice snaţí získat co nejvíce sponzorů a dotací, aby byly nejen rozšířeny sluţby pro klienty, ale také se zvýšilo jejich platové ohodnocení.
36
6.5 Bezpečnost Pracovnice se shodly na tom, ţe mají stanovená taková bezpečnostní pravidla, která se zaměřuji na předcházení vzniku rizikových situací, ţe kromě slovního napadení nebyly během terénního programu nijak ohroţeny. V operačním manuálu kontaktního centra jsou všechny situace, které mohou vzniknout v průběhu terénní práce, ošetřeny. Pokud navštěvují pracovnice klienta v jeho bytě, jedná se jiţ o zmapované byty, ve kterých není ţádné riziko pro pracovnice. Zároveň vedoucí zná čas, kdy pracovnice odcházejí, do jakého bytu jdou i v kolik hodin pak vrací. „Chodíme tam ve dvou, ve dvou pracovnících, takže tyto bezpečností pravidla jsou přizpůsobeny tomu, abychom se tam necítili nebezpečně.“ (R1) „Než tam jdeme, tak se s klientama domlouváme, co budou chtít, kolik jich tam bude, musíme jít ve dvou pracovnicích, pokud je jeden pracovník na směně nebo má dovolenou nebo je někde mimo, tak se ty byty nenavštěvují.“ (R2) Jiná situace vzniká během vyhledávání potenciálních klientů, či setkávání s klienty na veřejném prostranství. Pracovnice se drţí zásad, ţe se setkávají s klienty na veřejných místech, kde je větší objem lidí. „Pokud si klient zavolá a chce se setkat, domluvíte si nějakou bezpečnou schůzku na bezpečným místě, takže samozřejmě nemůžeme vědět, v jakém stavu bude ten klient, protože po telefonu to nejde jakoby poznat, takže pak můžu být překvapena, že ten klient je v takovém je stavu, že třeba muže být v nějaké krizi, třeba agresivní, nemusí mít svůj den, zatím se nám to nestalo, ale stát se to může.“ (R2) „Není to prostě tak, že bysme se někde v tmavém koutku za stromem sešli s člověkem, kterého neznáme.“ (R1)
37
Pracovnice, dle jejich slov, nezaţily situaci, kdy by je klienti, či jiné osoby během terénní sluţby napadli. Má otázka tedy směřovala k tomu, zda vyuţívají nějakých pomůcek v případě napadení. Obě mi sdělily, ţe se vedly diskuze o tom, ţe by začaly nosit u sebe pepřový sprej. Zatím však tuto formu ochrany nezavedly. Jedna pracovnice zmínila fakt, ţe hodně diskuzí o ochranných prostředcích se vedlo, kdyţ terénní sluţba probíhala v pozdějších hodinách. Také z toho důvodu, ţe pracovnice nechodily do terénu ve dvojicích. „Byl tam takový strach, večer je mrtvý město, takže když chodíš po náměstí jen se svým batohem terénním, tak to je takovej přirozenej lidskej strach..“ (R2) Pokud by pracovnice vycítila, ţe se schyluje k napadení, snaţila by se vyhnout kontaktu s klientem. Pokud by klient byl intoxikovaný a nebyla by s ním moţná komunikace, tak s ním pracovnice nebude dále pokračovat v rozhovoru. „Někdy se to samozřejmě stane v průběhu hovoru, takže toho člověka zbytečně nedráždit, mluvit klidným hlasem. Říct, že se můžeme sejít příště nebo něco takovýho, že se teď s ním necítím moc bezpečně a je mi to nepříjemné.“ (R1) Kdyţ pracovnice vykonávají terénní programy, je třeba zajistit i případné zdravotní ohroţení. Pracovnice vyuţívají speciální oblečení a pevnou obuv v případě mapování terénu. Zaměřují se na lokality, kde se vyskytuje pouţitý injekční materiál, proto je zvýšená ochrana na místě. Ke sběru pouţívají pinzety a také jsou chráněné rukavicemi. Je zde velké riziko, ţe by mohly šlápnout na pouţitou stříkačku, ze které by se mohly nakazit nakaţlivou chorobou. „Nemůžu si od klienta brát nějakou tu jehlu, chraň pánbůh v ruce. Prostě klient k tomu má určenej kontejner, kterej mě předá, ten kontejner je uzavřenej, uzavíratelnej, z materiálu, kterej je k tomu určenej, takže ve výsledku pracuju s uzavřeným kontejnerem, dám ho do batohu a na Káčku ho vyhodím do nádoby k tomu určené.“ (R2)
38
Souhrn Pro bezpečí pracovníka se jejich postupy během terénu řídí podle operačního manuálu kontaktního centra. Pracovnice tak ví, jak se v rizikových situacích chovat, i kdyţ podle jejich slov, nezaţily situaci, kdy by byl jakkoliv ohroţen jejich ţivot. Jako zásadní se jeví scházení se s klienty na veřejných místech, například na náměstí, či parku, kde je moţnost úniku, v případě napadení klientem. Pro ochranu svého zdraví pracovnice nemanipulují s pouţitým materiálem bez rukavic. V terénu se pohybuje ve speciálním oblečení, které jej mimo jiné chrání před nepříznivým počasím v zimních měsících a pevnou obuví, která chrání před zranění při mapování terénu.
6.6 Diskuze V empirické části práce mě zajímalo, jaké moţnosti prevence obtíţných situací vyuţívají pracovníci kontaktního centra v Prostějově, popřípadě jak takové situace řeší. I kdyţ, dle pracovnic, je Prostějov uzavřená drogová scéna, neřeší tu takové sloţité situace, které řeší kolegové z Olomouce. Avšak i přes to, se mi podařilo identifikovat jejich obtíţné situace a zjistit jak takové situace řeší a zda jim lze i předcházet. Pracovnice ve své podstatě se snaţí všem obtíţným situacím předcházet. Pokud by vzniklo nějaké nebezpečí, vyuţívají metodických pokynů pro řešení dané situace. Z výzkumu vyplynulo, jak je pro pracovnice těţké, kdyţ mají přesvědčovat ostatní, ţe klient je osoba jako kaţdá jiná, pouze s tím, ţe má problém a ten problém je závislost. Z toho také vychází představa o klientovi terénních sluţeb, která je zaloţena předsudcích a tím se odráţí i atraktivita této práce. Pro pracovnice je velmi uţitečná rada ze strany spolupracovnic a také přikládají velkou důleţitost ve vzájemné podpoře. Během provádění výzkumu jsem si uvědomila své nedostatky. Při rozhovorech se mi několikrát stalo, ţe jsem pracovnicím skočila do řeči. Pracovnice nad otázkou dlouze přemýšlely, avšak já jsem neodhadla dobu pomlky a stalo se mi, ţe jsem zároveň řekla další otázku a pracovnice ještě dodatek k předchozí otázce. Přičítám to velké počáteční nervozitě. Jelikoţ se jedná o můj první výzkum, jeho kvalitu mohou ovlivnit právě mé nedostatky v této oblasti. Další nedostatek vidím takový, ţe jsem se během rozhovorů
39
nechtěla neustále dívat do předem připravených otázek, proto jsem otázky formulovala v dané chvíli. Nepovedlo se mi otázku zformulovat tak, jak jsem měla předem otázky připravené. V jednu chvíli mi pracovnice neporozuměla a nevěděla, na co odpovídat. I přes tyto limity jsem se snaţila vyuţít své teoretické znalosti.
40
Závěr Terénní sociální práce je práce spojená s určitými riziky. Kaţdodenně je pracovník v kontaktu s lidmi, kteří pro něj mohou být tím ohroţujícím faktorem. Tato práce přináší mnoho povinností a zodpovědnosti při řešení ţivotních situací uţivatelů a s nimi spojených problémů. V absolventské práci jsem se zaměřila na terénní práci s uţivateli drog a situace, které mohou vzniknout při naplňování pracovní činnosti terénního sociálního pracovníka a zároveň mohou mít pro něj fatální následky. Jako cíl jsme si kladla seznámit se s terénní sociální prací a zjistit, jaké jsou moţností prevence a řešení obtíţných situací terénního sociálního pracovníka s drogově závislými. V teoretické části jsem představila terénní sociální práci, jaký význam má tato práce, její specifika a jaký by měl být terénní sociální pracovník. Věnuji se také profesnímu úskalí pracovníka a představuji cílovou skupinu drogově závislí. V neposlední řadě se zaměřuji na obtíţné situace v rámci terénních programů, jejich prevenci a moţná řešení. V empirické části jsem si stanovila výzkumné otázky: Jaké moţnosti prevence obtíţných situací vyuţívají terénní sociální pracovníci kontaktního centra pro drogově závislé? Jak řeší obtíţné situace terénní sociální pracovníci kontaktního centra pro drogově závislé? Kvalitativní výzkum jsem prováděla pomocí polostrukturovaného rozhovoru s dvěma pracovnicemi Kontaktního centra v Prostějově. Rozhovory jsem získala pomocí diktafonu a následně přenesla do transkriptu. Pouţila jsem metodu otevřeného kódování a z textu mi vyplynuly následující kategorie: Cílová skupina drogově závislí, KlientPracovník, Kolektiv, Společnost, Bezpečnost. Výsledek toho výzkumu je takový, ţe pracovnice se mnoha obtíţným situacím snaţí předcházet. Vše vzájemně konzultují v týmu, kde nachází nejen cenné rady, ale i podporu. Při vykonávání terénní sociální práce se pro pracovnice jeví obtíţné poznat tuto cílovou skupinu. Proto oslovují širokou veřejnost. Oslovená osoba nemusí být uţivatel, ale můţe se v jeho okolí vyskytovat osoba, která je drogově závislá, chce pomoci, avšak o pomoci ze strany kontaktního centra neví. Pro pracovnice je důleţitá důvěra s klienty. Zároveň však
41
musí být stanoveny hranice vztahu. Mezi obtíţnou situaci řadí přesvědčování laické veřejnosti důleţitosti pomoci drogově závislým. Proto se snaţí aktivně vystupovat na veřejnosti a změnit tak negativní postoj lidí. Na to navazuje další úskalí a to je nedostatek financí, kdy jsou pracovnice limitovány ve své práci, jsou nedostatečně finančně ohodnoceny. Pro klienty jsou omezené sluţby. Pracovnice v tomto směru nemají moc moţností na výběr. Píšou si o dotace, hledají sponzory, avšak to zatím nestačí k otevření nové sluţby a zvýšení pracovních úvazků pro pracovnice. Výsledky výzkumu mohou slouţit pro studenty, připravující se na výkon terénního sociálního pracovníka při práci s drogově závislými.
42
Bibliografie Bednářová, Z., & Pelech, L. (2000). Sociální práce na ulici: Streetwork. Brno: Doplněk. Bednářová, Z., & Pelech, L. (2003). Slabikář sociální práce na ulici. Brno: Doplněk. Bendářová, Z. (2003). Streetwork. V O. Matoušek, Metody a řízení sociální práce (stránky 169-178). Praha: Portál. Budina, Z. (1995). Současná situace a právní aspekty v oblasti omamných a psychotropních látek v České republice z pohledu policejní praxe. V K. (. Kalina, Drogy ze všech stran: mezioborový pohled na drogovou problematiku : (sborník přednášek) (stránky 24-37). Praha: Filia. Čírtková, L. (2004). Policejní psychologie. Praha: Portál. DeVito, J. A. (2008). Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing a.s. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Hloušek, R. (2007). Osoby ohroţené závislostmi. In: Nedělníková D., Janoušková K. (eds). Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce. Ostrava: Ostravská univerzita. Hrdina, P., Korčišová, B. (2003a). Terénní programy. In: Kalina K., Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. I. díl (stránky 159-164). Praha: Úřad vlády České republiky. Kalousek, L. (2007). Role profesionálního terénního pracovníka. In: Česká asociace streetwork, Kontaktní práce (stránky 129-140). Praha: ČAS. Kolektiv autorů sdruţení SANANIM. (2007). Drogy: otázky a odpovědi. Praha: Portál. Kopřiva, K. (1997). Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. Praha: Portál. Lásková, A. (2008). Psychohygiena terénního pracovníka a moţnosti profesionální podpory. In: Nedělníková D., Janoušková K. (eds). Profesní dovednosti terénních pracovníků: sborník studijních textů pro terénní pracovníky. Ostrava: Ostravská univerzita. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, a.s. Mühlpachr, P. (2008). Sociopatologie pro sociální pracovníky. Brno: MSD. Musil, L. (2004). "Ráda bych Vám pomohla, ale-": dilemata práce s klienty v organizaci. Brno: Marek Zeman. Nedělníková, D. (2007). Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce. Ostrava: Ostravská univerzita.
43
Nedělníková, D., Janoušková, K. (2008). Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků. Ostrava: Ostravská univerzita. Nešpor, K. (2000). Návykové chování a závislost. Praha: Portál. Newhill, C. E. (2003). Client violence in social work practice: prevention, intervention, and reseach. New York: The Guilford Press. Parula, M. (2010). Práce o. s. Ulice na "toxibytech" v Plzni. In: Česká asociace streetwork, Kontaktní práce 2010: antologie textů České asociace streetwork. Praha: Národní vzdělávací fond ve spolupráci s Českou asociací streetwork. Plamínek, J. (2012). Konflikty a vyjednávání: Umění vyhrávat, aniž by někdo prohrál. Praha: Grada. Presl, J. (1995). Drogová závislost: Může být ohroženo i Vaše dítě? Praha: Maxdorf. Rhodes, T. (1999). Terénní sociální práce s uživateli drog: Zásady a praxe. Boskovice: Albert. Staníček, J. (2007). Metodika terénní práce s uţivateli drog. In: Česká asociace streetwork, Kontaktní práce. Praha: ČAS. Strauss, A. L., Corbin, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. Šaroch, V. (2008). Rizikové situace z hlediska bezpečnosti terénního sociálního pracovníka. In: Janoušková K., Nedělníková D. (eds.), Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků (stránky 139-167). Ostrava: Ostravská univerzita. Šeďová, K. (2007). Proces kvalitativního výzkumu a jeho plánování. In: Švaříček R., Šeďová, K. (eds). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry. Praha: Portál. Šobáň, T. (2008). Obecná psychologie a psychologie osobnosti pro sociální pracovníky. Ostrava: Ostravská univerzita. Švaříček, R. (2007). Hloubkový rozhovor. In: Švaříček R., Šeďová, K. (eds). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry. Praha: Portál. Úlehla, I. (1996). Umění pomáhat. Písek: Renesance. Vágnerová, M. (2012). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál. Velková, I. (2012). Operační manuál Kontaktní centrum Prostějov. Sdruţení Podané ruce, o.s. Zimmermannová, M. (2007). Historie terénní sociální práce. In: Česká asociace streetwork, Kontaktní práce (str. 299). Praha: ČAS.
44
Anotace Absolventská práce se zaměřuje na terénní sociální pracovníky s drogově závislými a jejich obtíţné situace. Jako cíl si kladu seznámit se s terénní sociální prací a zjistit, jaké jsou moţností prevence a řešení obtíţných situací terénního sociálního pracovníka s drogově závislými. Práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. Teoretická část seznamuje s terénní sociální prací, cílovou skupinou drogově závislými a obtíţnými situacemi, které mohou pro pracovníka vzniknout. Empirická část popisuje zvolenou metodiku výzkumu, interpretovaná dat a následnou diskuzí. Závěr obsahuje shrnutí práce.
45
Abstract My graduate thesis is focused on streetworkers who work with drug addicted people and their difficult situation with them. The goal of this graduate thesis is become familiar with streetwork and find out what are the possibilities of prevention and resolving difficult situations are possible to streetworkers who works with drug addicted people. The theses is divided into theoretical and empirical parts. The theoretical part introduces the streetwork, the target group of drug addicts and difficult situations that can arise for worker. The empirical part describes the methodology of research, interpretation of data and subsequent discussions. The conclusion contains a summary of the graduate thesis.
46
