Teorie finanční intermediace a její regulace 1

Ing. Martin Vícha Vysoká škola finanční a správní Estonská 500 Praha

Teorie finanční intermediace a její regulace1

Sektor finanční intermediace je oblastí, které není věnována příliš velká pozornost v odborné literatuře, zvláště jedná-li se o oblast regulace a dohledu. Zdroje se obecně více zaměřují na aktuální regulatoriku bankovnictví (Basel III) a regulaci v pojišťovnictví (Solvency II.), méně pak na regulaci distribučních modelů a kanálů, přesto existují přehledové studie (18) a odborné články, které se problematikou zabývají.

Distribuční model v sektoru finanční intermediace lze definovat takto: „Distribuční model v sektoru finanční intermediace představuje regulovaný způsob organizace poskytování finančního produktu nebo služby poskytovatelem takovéhoto produktu nebo služby konečnému zákazníkovi prostřednictvím dostupných oprávněných subjektů a distribučních prostředků za současného prosazování svých zájmů všemi účastníky procesu tohoto poskytování v měřitelném čase, v definovatelné kvalitě a za přijatelnou cenu“ pracovní návrh definice- M. V).

Teorie finanční intermediace Pokusme se aplikovat základy moderní teorie financí na principy finančního zprostředkování obecně, které dále můžeme zkoumat přenesením na specifický sektor, kterým je finanční zprostředkování a poradenství jako součást širšího pojmu finanční intermediace, ve smyslu distribuce finančních produktů a služeb v závislosti na zvoleném typu distribučního modelu.

Ze studie SCHLETENS B., WENSVEEN D (2003), která je jedním ze základních informačních zdrojů a sama o sobě je shrnutím široké škály odborných článků a teoretické literatury, vyplývá, že základ moderní teorie financí je postaven na 3 základních pilířích: optimálnosti (optimalitě), arbitráži a rovnováze, v tzv. dokonalém (neoklasickém) modelu, nebo též světě podle Arrow-Debreua (18).

1

Velmi zjednodušeně řečeno, optimálnost reprezentuje ideu, že každý racionální investor se zaměřuje na dosažení optimálního výnosu. Arbitráž znamená, že v podmínkách neexistence jakýchkoliv omezení, má stejné aktivum shodnou tržní cenu v každém jednotlivém okamžiku. Rovnováha pak znamená, že trhy v každém okamžiku vyrovnávají cenu prostřednictvím cenového přizpůsobování skrze arbitráž (18).

Ve výše uvedeném dokonalém modelu musí ale být splněny následující podmínky (18): • žádný účastník trhu nemůže na trhu ovlivnit ceny, • podmínky pro získávání půjček a poskytování půjček jsou shodné pro všechny účastníky za všech okolností, • neexistují žádné diskriminační daně, • finanční aktiva jsou homogenní, dělitelná a obchodovatelná, • neexistují náklady na získávání informací, • neexistují transakční náklady, • neexistují náklady na řešení insolvence, • všichni účastnící trhu mají bezprostřední a úplné informace o všech faktorech a událostech relevantních pro stanovení budoucí hodnoty obchodovaného finančního aktiva. V tomto idealizovaném stavu jsou všichni zprostředkovatelé v nejlepším případě tolerováni a budou odstraněni přímo úměrně růstu dokonalosti trhu, kdy se funkce finanční intermediace jako taková stává nadbytečná (18). 1

Příspěvek je zpracován v rámci projektu hrazeného z prostředků na specifický VŠ výzkum.

Název projektu: Adekvátnost infrastruktury finančních trhů a cesty jejího dalšího rozvoje (se zvláštním zřetelem k situaci v ČR)- Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. Číslo obchodního případu: 7427.

Z výše uvedeného vyplývá, že všechny odchylky od tohoto dokonalého modelu, které se vyskytuji v reálném světě, vytvářejí prostor pro zprostředkování prostřednictvím specializovaných zprostředkovatelů, díky této nedokonalosti trhu. Uvedený dokonalý neoklasický model je startovacím bodem současné teorie finanční intermediace.

Dalším zajímavým závěrem je skutečnost, že finanční zprostředkování může rovněž pozitivně ovlivňovat ekonomický růst působením na straně úspor a investic. Efektivní finanční

2

zprostředkování přináší dva důležité užitky: zvyšuje úroveň investic a úspor a zvyšuje efektivitu alokace finančních prostředků v ekonomickém systému (18). Studie SCHLETENS B., WENSVEEN D (2003) dále uvádí, že v rámci moderní teorie finančního zprostředkování lze dále identifikovat následující důležité aspekty: informační asymetrii, transakční náklady a regulatorní faktory (18).

Tato studie přináší dále popis moderních teorií finančního zprostředkování (např. teorie nedokonalosti a informační asymetrie) a sděluje kritické hodnocení teorie intermediace, v rámci něhož hledá odpovědi na otázku, proč vůbec vyhledáváme banky a ostatní finanční zprostředkovatele.

Kritické hodnocení vyzdvihuje úlohu risk managementu (řízení rizik), který považuje za mnohem důležitější než informační asymetrii a transakční náklady v tom smyslu, že zacházení s riziky má větší váhu. Současně zdůrazňuje roli ICT revoluce a moderních technologií na finanční intermediaci a formy přímého prodeje bez využití finančních zprostředkovatelů v míře definované neoklasickým přístupem.

Podle této studie rovněž transakční náklady zcela nevymizí, ale budou mít jinou formu, zejména v podobě nákladů na shromažďování klientských informací, jejich vytěžování a třídění a následně zpracování. Informační inovace budou mít velkou roli ve snižování transakčních nákladů a zvýšený dopad na vývoj finančních produktů a risk management (zde zejména na měnové riziko, riziko úrokových sazeb a kreditní riziko).

Studie také přináší alternativní přístup k finanční intermediaci, který je založen na vytváření hodnoty v kontextu hodnotového řetězce, kde vytváření hodnoty spočívá na risk managementu a zacházení s riziky.

Jakou hodnotu přináší finanční zprostředkování? V rámci hodnotového řetězce vstupují do procesu nové typy finančních zprostředkovatelů, kteří iniciují vytváření nových produktů, které samostatně nevznikají ani na straně poskytovatelů, ani na straně investorů. Role finančního zprostředkování se tak posouvá z plnění klasických funkcí, jako jsou platební služby, transformace aktiv, řízení rizik, zpracování informací a monitoring klientů do nových dimenzí, jakým je kompletace poskytování finanční služby na základě zkoumání potřeb a

3

preferencí klientů, kde finanční zprostředkovatel hraje aktivní roli při „překládání“ klientských potřeb do konkrétního finančního produktu či služby (s použitím 18). Zvyšující se role finančních zprostředkovatelů však sama o sobě generuje poptávku po regulaci a to s ohledem na princip vytváření hodnoty v uceleném hodnotovém řetězci, a to právě z důvodů zvýšených požadavků na správné fungování řízení rizik.

Studie SCHLETENS B., WENSVEEN D (2003) na základě svého výzkumu navrhuje rovněž stavební kameny nové teorie finanční intermediace (amended theory) a porovnává je s moderní teorií. Porovnání znázorníme dále v přehledné tabulce. V levé části jsou uvedeny znaky moderní teorie finančního zprostředkování (intermediace), v pravé části pak navrhované stavební kameny nové teorie, ke kterým výzkum (18) dospěl. Tab. 1 Teorie finanční intermediace stylizované moderní teorie Statická: diferenciace dokonalého trhu Tržní nedokonalosti a jejich vývoj Finanční zprostředkovatel je prostředník mezi spořiteli a investory Efektivní alokace úspor Transakční náklady Asymetrické informace Nepříznivý výběr, morální hazard, audit Regulace nedokonalosti trhu Disintermediace

stavební kameny “nové teorie” Dynamická: vývoj trhu Inovace produktů a trhu Finanční zprostředkovatel je podnikatelský subjekt jako poskytovatel komplexních finančních služeb Kvalitativní transformace aktiv, transformace rizik Tvorba hodnoty Orientace na zákazníka Řízení rizik: optimalizace poměru riziko/výnos Regulace pro institucionální a systémové řízení rizik Dynamika zprostředkování (nové trhy, nové produkty, noví zprostředkovatelé)

Zdroj: Schletens, Wensveen (2003),: The theory of financial intermediation: An essay what it does (not ) explain, s. 38,

Pokusme se nyní o stručnou interpretaci přehledu. Novodobá teorie finanční intermediace se soustředí na dynamický vývoj trhu a produktové inovace, jak již bylo zmíněno v kontextu probíhajících změn na finančním trhu, kde se vyzdvihne i nová role finančních zprostředkovatelů. Více než na transakční náklady a asymetrii informací je zaměřena na výklad tvorby hodnoty a orientace na zákazníka, přičemž stále větší roli bude hrát risk management a optimalizace rizika a výnosu. Z titulu větší role risk managementu poroste i role regulace a její správné míry. Dynamický vývoj zprostředkování s sebou přinese nové

4

produkty, nové typy zprostředkovatelů a bude řešit nové trhy (ve smyslu nových typů distribučních kanálů).

„Přivítali bychom další kroky a vyzvali výzkumné pracovníky, aby inovovali stávající teorie finančního zprostředkování v takové teorie, které jsou schopny porozumět a vysvětlit funkci a chování finančních zprostředkovatelů ve skutečné realitě v naší současné moderní společnosti“ (18, s.43, volný překlad).

Podívejme se nyní, jak teoretický základ koresponduje s reálným prostředím a jaký je vývoj české legislativy v oblasti regulace finanční intermediace.

Legislativní základna regulace finanční intermediace V posledních letech můžeme sledovat snahy o sjednocení přístupu k regulaci finanční intermediace. Tak, jak se překotně vyvíjel mladý finanční trh v České republice, docházelo i k rozvoji finanční intermediace, která je z pohledu její regulace nesourodým prostředím a specifickým trhem.

Na úrovni evropské předpisové základny v oblasti finanční intermediace jsou podstatné tyto směrnice Evropského parlamentu a Rady, které jsou předmětem implementace do lokálního prostředí členských zemí: Název předpisu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Základními strategickými dokumenty, které jsou východiskem pro legislativní proces v oblasti finanční intermediace v České republice, pomineme-li výše uvedené směrnice Evropského parlamentu a Rady, můžeme definovat v zásadě jako tyto:

5

• rámcová politika ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu, MF ČR, srpen 2007 (17), • standardy odbornosti distributorů produktů na finančním trhu, MF ČR, odbor Analýzy a rozvoj finančního trhu, oddělení Ochrana spotřebitele, prosinec 2007 (23), • analýza vybraných aspektů distribuce na finančním trhu v ČR, Ministerstvo financí ČR, sekce Finanční trh, 4Q/2009 (1), • doporučení pracovní skupiny k regulaci distribuce na finančním trhu (po 2. Etapě práce), MF ČR, květen 2010 (6). Ve specifické oblasti pojišťovnictví a zprostředkování v oblasti pojišťovnictví pak jmenujme tyto zdroje: • zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (31), • zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (32), • vyhláška č. 582/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí (25), • návrh zákona, kterým

se mění zákon

č.

38/2004 Sb., o pojišťovacích

zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (12). Ve specifické oblasti doplňkového penzijního spoření (tzv. reformovaný III. pilíř) a důchodového spoření (II. pilíř) a jeho zprostředkování můžeme definovat tyto informační zdroje: • zákon č. 426/2011 Sb, o důchodovém spoření (33), • zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření (34), • vyhláška č. 215/2012 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu (28). Uveďme alespoň zásadní závěry dílčích strategických dokumentů v oblasti regulace finanční intermediace i s ohledem na existující formy distribučního modelu:

6

„Obecným cílem ochrany spotřebitele na finančním trhu je z pohledu MF dosažení stavu, kdy spotřebitel činí na finančním trhu odpovědné a adekvátní rozhodnutí ve vztahu k jeho aktuální situaci, tj. obstarává si služby a pořizuje si produkty, jež nejlépe vyhovují jeho aktuálním potřebám a možnostem, a má možnost efektivně prosazovat a chránit své zájmy a práva. Tohoto cílového stavu lze dosáhnout aktivitami v rámci tří oblastí, označených jako pilíře ochrany spotřebitele- informace, schopnost s informacemi pracovat, možnost spotřebitele prosazovat a chránit své zájmy a práva“. (17, s. 10).

„Analýza distribučních prvků v jednotlivých sektorech též ukázala na zásadní rozdíly v regulaci, kdy např. v sektoru pojišťovnictví či kapitálového trhu existuje speciální legislativní zakotvení zprostředkovatelů, zatímco ostatní sektory s kategorizací samostatných či vázaných subjektů nepracují. V zájmu předcházení regulatorní arbitráži a zajištění transparentnosti pro spotřebitele se – zejména v případě retailových obchodů – jeví jako odůvodněné nastavit v maximální možné míře jednotná pravidla pro vstup a profesní působení distributorů a zprostředkovatelů na finančním trhu“ (1, s. 34).

„Retailový finanční trh prochází v posledních letech dynamickým vývojem. Dochází v něm k integraci produktové nabídky, v rámci které jsou poskytovateli finančních služeb vytvářeny takové produkty, které umožňují plnit několik finančních funkcí souběžně (např. funkci pojistné ochrany, spoření, resp. investování). Podobně se integrují i distribuční kanály, kterými jsou produkty zákazníkovi nabízeny (cross-selling)....Roste též význam komplexního finančního zprostředkování a poradenství.“... „Roztříštěná a principiálně odlišná sektorová regulace totiž oslabuje transparentnost právního řádu a vytváří nežádoucí prostor pro regulatorní arbitráž“ (16, s. 44).

Rovněž z doporučení pracovní skupiny při MF ČR (2010) (6) vyplývá, že základními klíčovými prvky pro harmonizaci regulace v oblasti finanční intermediace jsou oblasti kategorizace zprostředkovatelů (distribučních kanálů, distribučních modelů), způsobů jejich registrace, obecných požadavků na odbornost a její ověřování a pravidel jednání zprostředkovatelů se zákazníkem.

Sjednocujícím prvkem pro harmonizaci distribučních modelů může být mimo jiné i doporučení k povinnosti zpracovávat zprostředkovatelem finanční plán před uzavřením

7

smlouvy se zákazníkem (nyní povinné u pojistných produktů v podobě zjištění potřeb zájemce o pojištění a u investičních služeb v podobě investičního dotazníku).

Pracovní skupina při MF ČR (6) nahlíží na finanční plána takto: „.............Finanční plán by měl představovat individualizované doporučení k alokaci prostředků do určitých typů finančních produktů, jejichž potřeba pro klienta vyplyne z komplexní analýzy jeho potřeb ve všech třech oblastech – rizika, přebytky a deficity. ..Finanční plán tak bude vyslovovat doporučení týkající se vhodnosti alokace prostředků klienta do finančních aktiv, financování soukromých potřeb a krytí rizik, případně do všech těchto kategorií finančních produktů souběžně, ukáže-li provedená komplexní analýza klienta tuto potřebu. Rozsah finančního plánu vyplyne ze zadání zákazníka.“(6, s. 23). Další otázkou k řešení je způsob odměňování zprostředkovatelů a jeho transparentnost vůči zákazníkovi, přičemž nejvíce je tato problematika diskutována ve vztahu k sektoru zprostředkování v pojišťovnictví. Z návrhu novely zákona č. 38/2004 Sb. (12, 2013) vyplývá, že novelizací ustanovení § 21h novely zákona je záměr zákonodárce v oblasti regulace odměňování následující:

1) ustanovení míří pouze na poplatky u tzv. rezervotvorných životních pojištění 2) ustanovení míří pouze na poplatky, které jsou zdrojem pobídek a které jsou uplatňované určitým způsobem – tj. srážkami z pojistného nebo z kapitálové rezervy pojištění 3) ze syntézy bodů 1 a 2 plyne, že předmětem regulace jsou tzv. počáteční náklady životního pojištění. 4) limit nákladů se vztahuje pouze na tu část pojistného, která nepředstavuje úplatu za pojistné krytí (tzv. rezervotvornou složku pojištění). 5) v případě, že by se výše pojistného nebo jeho jednotlivých složek v čase měnila, uplatní se průměrné hodnoty 6) regulace se aplikuje jak na pojistné placené běžným, tak i jednorázovým způsobem Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Nezastupitelnou úlohu pro regulaci finančního sektoru hrají tzv. dohledové benchmarky České národní banky. Ve vztahu k tématu se jedná zejména o tyto:

a) Dohledov ý

benchmark

ČNB

č.

3/2012

životního pojištění – informace o odkupném

8

–

Nákladovost

produktu

b) Dohledov ý benchmark ČNB č. 4/2012 – Řízení a kontrola kvalit y činnosti distribuční sítě v pojišťovnictví c) Dohledov ý benchmark ČNB č. 5/2012 – K povinnosti pojišťovacích zprostředkovatelů vykonávat činnost s odbornou péčí, zejména ve vztahu k plnění informačních povinností při sjednávání

investičního

životního pojištění d) Dohledov ý benchmark ČNB č. 6/2012 – Zprostředkování produktů důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření e) Dohledov ý benchmark ČNB č. 7/2012 – K uzavírání smluv důchodovém spoření a doplňkovém penzijním spoření f) Dohledov ý benchmark ČNB č 5/2013 – Propagace pojistn ých produktů

Očekávané trendy v regulaci sektoru finanční intermediace Z výše uvedeného se pokusme o charakteristiku očekávaných trendů v oblasti regulace finanční intermediace a finančního zprostředkování a poradenství jako takovému (s částečným využitím 7, 2012, volný překlad, (1), (6), (17), (23), (24)), bez stanovení specifických priorit, přičemž se jedná o autorovy vlastní závěry a každý z uvedených trendů lze blíže diskutovat a specifikovat samostatným příspěvkem. Očekávané trendy ve vývoji a regulaci sektoru finanční intermediace rozvoj nov ých forem distribučních kanálů s ohledem na rozvoj ICT technologií a internetu, s dopadem na v ytváření nov ých t ypů obchodního distribučního modelu, s dopadem na požadavk y na efektivnost takov ýchto obchodních modelů měnící se chování zákazníků při rozhodování o nákupu finančního produktu a služb y s v yužitím důvěry zákazníka v omezen ý okruh referencí získan ých prostřednictvím sociálních sítí, s dopadem na tradiční form y distribuce měnící se prostředí a množství katastrofick ých událostí, které vedou k nov ým požadavkům na tvorbu finančních produktů, jejich cenovou politiku a nákupní chování zákazníků rostoucí množství produktů, které jsou jednoduché a lehce dosažitelné zákazníkem, rostoucí poptávka po takov ýchto produktech rostoucí požadavk y na větší a transparentní informovanost zákazníka a rozkrývání cenov ých parametrů posk ytovan ých finančních produktů rostoucí obtížnost prodeje finančního produktu skládajícího se z balíčků dílčích finančních produktů, zv yšující se tlak regulace na zprůhlednění konstrukce finančních produktů rostoucí požadavk y regulace na informování zákazníka o struktuře odměn y

9

zprostředkovatele v jakékoliv formě obchodního modelu a distribučního kanálu zvyšující se požadavk y na efektivnost v ynakládan ých zdrojů na podporu prodeje a související náklad y regulace*) zvyšující se role řízení rizik v procesu finanční intermediace potenciální riziko změn y demografického složení ob yvatelstva se změnou chování zákazníků v oblasti zajištění na stáří zvyšující se nárok y na získávání, uchovávání a zpracování dat na straně finančních zprostředkovatelů ústup distribučního modelu založeném na M LM networkingovém modelu směrem k jin ým distribučním modelům v yužívajícím ICT technologie a mobilní a internetové komunikace rostoucí požadavk y na odbornost zprostředkovatelů vstupujících do odvětví v yšší riziko atomizace sektoru finančního zprostředkování a návazná regulace sektoru reagující na t yto změn y *) Náklady regulace můžeme uvažovat velmi zjednodušeně například veškeré náklady, které souvisí s řešením stížností a odškodňováním zákazníků při poskytování služeb a zprostředkování finančních produktů, náklady na nápravu procesních chyb vedoucích k sankčním postihům ze strany regulátora a dohledu, sankce a pokuty, náklady spojené s nápravou mis-selingu, náklady na předcházení a řešení podvodů, náklady spojené s nelegálním a neetickým jednáním se zákazníkem, náklady na zavádění a udržování potřebných informačních systémů a bezpečnostních opatření, včetně zabezpečování ochrany osobních údajů zákazníků apod. (Zdroj: seminární práce autora z předmětu Metodologie vědy).

Za všechny zmíněné očekávané trendy uveďme alespoň citaci ze zdroje 7, 2012: "Internet, mobilita a sociální sítě změnily v uplynulém desetiletí „hrací pole“ a vytvořili novou generaci zákazníků, kteří požadují jednoduchost, rychlost a pohodlí v jejich interakcích. Tyto trendy se urychlí, což vede k situaci, kdy zákazníci budou více ochotni nakupovat "napřímo" s využitím jejich on-line a off-line "důvěryhodné" sítě přátel a rodiny, aby jim byli průvodcem v jejich volbě. To bude mít za následek zásadní redefinici role poradenství a zmizení distributorů jako prodejního kanálu" (7, s. 5, volný překlad).

Závěrem lze konstatovat, že jak teorie, tak i legislativní proces a očekávané trendy se vzájemně potvrzují a podporují, přičemž regulace jako taková je určitě důležitým rámcem. Strategickou otázkou autora zůstává, do jaké míry je míra regulace opodstatněná a jak s ní lze zacházet a najít „rovnovážný stav“, což může být zajímavé pro další zkoumání.

Zdroje (1) Analýza vybraných aspektů distribuce na finančním trhu v ČR, Ministerstvo financí ČR, sekce Finanční trh, 4Q/2009,

10

(2) Best Practices Organizations, White Paper, Insurance Marketplace Standards Working Group, June 2004 (3) CESR’s guidelines on the methodology for the calculation of the synthetic risk and reward indicator in the Key Investor Information Document, 1. července 2010, CESR/10-673, Committee of European Securities Regulations, (4) ČERNÝ H.: Regulace zprostředkovatelů finančních produktů, Evropské finanční systémy 2010, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Masarykova univerzita Brno, s. 116-120 (5) DAŇHEL J., DUCHÁČKOVÁ E.: Teorie pojistných trhů, Proffesional Publishing, 2010 (6) Doporučení pracovní skupiny k regulaci distribuce na finančním trhu (po 2. Etapě práce), MF ČR, květen 2010 (7) Insurance 2020: Turning change into opportunity, PwC Insurance, January 2012, (8) JAHODA R., ŠPALEK J.: Pension Reform through Voluntary Opt-Out: The Czech Case, Finance a úvěr, 4/2009 (9) KIM CHAN W., MAUBORGNE R. – Strategie modrého oceánu, Management Press, Praha, 2009 (10) Kunt A.D., Laeven L., Levine R. : Regulations, market structure, institutions and cost of financial intermediation, Working Paper 9880, National Bureau of economic research, Cambridge , July 2003 (11) Limity poplatků ve 2. Pilíři penzijního systému, konzultační materiál, MF ČR, sekce Finanční trh, březen 2011 (12) Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, (13) Návrh nařízení vlády o sdělení klíčových informací pro účastníky doplňkového penzijního spoření a důchodového spoření (14) POLÁCH J., SLEPECKÝ J.: Pojišťovnictví v České a Slovenské republice, GEORG, 2009, (15) Principles of ethical market conduct, IMSA – Insurance Marketplace standards association, ISMA 1997 (16) Předkládací a důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, (17) Rámcová politika ministerstva financí v oblasti ochrany spotřebitele na finančním trhu, MF ČR, srpen 2007, (18) SCHLETENS B., WENSVEEN D.,: The theory of financial intermediation: An essay what it does (not ) explain, SUERF The European Money and Finance Forum, Vienna 2003, (19) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění (IMD) (20) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a změně směrnic 97/7/ES a 98/27/ES, (21) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zjišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), (22) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, (23) standardy odbornosti distributorů produktů na finančním trhu, MF ČR, odbor Analýzy a rozvoj finančního trhu, oddělení Ochrana spotřebitele, prosinec 2007,

11

(24) The Internet of Things – How the next evolution of the internet is changing everything, CISCO, White Paper, April 2011, (25) vyhláška č. 582/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, (26) vyhláška č. 57/2012 Sb., o minimálních náležitostech statutu účastnického fondu a důchodového fondu, (27) vyhláška č. 117/2012 Sb., o podrobnější úpravě činnosti penzijní společnosti, důchodového fondu a účastnického fondu, (28) vyhláška č. 215/2012 Sb., o odborné způsobilosti pro distribuci některých produktů na finančním trhu, (29) zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, (30) zákon č. 186/2009, o finančnom sprostredkovaní a finančnom poradenstve a o zmene niektorych zákonov v zneni zmien zákona č. 129/2010 v platnom znení, (31) zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, (32) zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, (33) zákon č. 426/2011 Sb, o důchodovém spoření, (34) zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření

Ing.,Martin Vícha Vysoká škola finanční a správní Praha [email protected]

12