Templářský nukezin B N C 2. číslo, ročník I
Proč potřebujeme nepřítele?
Beskydská patrola vrátili jsme se z krajiny sněhu
Na popel spáleni Templářská archeologie PASS Warfare test nové postapo bitvy
Jak na zbroják?
Nájezdníci
metla Pustiny
1 • Úvod
Na kus řeči s... ...Henry Thornem Proč potřebujeme nepřítele? Uzná to jistě každý, nebýt zničení vodního čipu ve Vaultu 13, Vault Dweller by se zřejmě nikdy nevydal nad zem do Pustiny, nenarazil by tam na Mastera a jeho mutantskou armádu a svět by podlehl zlu. Nebýt dlouhých roků sucha, nevydal by se o pár desítek let později Vyvolený na popud starší ven z rodného Arroya do světa pro G.E.C.K., nepotkal by Franka Horrigana s Enklávou v závěsu a svět by podlehl viru FEV, který plánovaly použít Chemické jednotky U.S. Uzná to jistě každý. Každý na této planetě chce mír, ale někdo mu to neustále kazí. A když se s tím vředem vypořádá, na jeho místo nastoupí další a ještě nebezpečnější parchant a tak pořád dokola. Řeknete si, že tak už to je a nikdo s tím nic nenadělá, že? Vezměte to však z druhé strany... Jak vzniklo Bratrstvo Oceli? V roce dopadu bomb a zpečetění osudu světa zastřelil při výslechu tehdejší kapitán Maxson (zakladatel této mocné organizace) posledního z vědců, kteří makali na projektu F.E.V. - 2. Po těchto událostech vystoupili na povrch a odešli na jih do nové základny. Během Exodu je neustále napadali nepřátelé a kvůli tomu se rozhodli zůstat vojáky, vytvořit rytířský kodex a ve jménu "oceli" likvidovat veškeré zlo, které sužovalo je a okolní svět.. Ale proč tomu tak bylo? Správně, kvůli NEPŘÍTELI. Jinak by Bratrstvo Oceli nikdy nevzniklo, jeho členové by se rozprchli do všech směrů a žili ve zdánlivém míru (i když víme, že by dlouho nepřežili). Jak vznikla Nová Republika Kalifornie? Po otevření Vaultu 15 část obyvatel uprchla a pak bud' zemřela, nebo utvořila malé bandy lupičů anájezdníků: Zmije, Chánové, Šakalové atd. Druhá, podstatně menší část založila o několik desítek mil dál malou vesničku jménem Stinné písky (Shady Sands z F1). Její přežití záviselo plně na tom, co rolničtí obyvatelé vypěstují a kolik se bude rodit brahmín. Po čase na místo natrefily nájezdnické skupiny a rozhodly se ho napadat. Starosta Aradesh rozhodl o vytvoření ochranného valu kolem vesničky, který měl úspěch, a další útoky byly prozatím neúspěšné. Po čase do této vesnice přišel nám známý Vault Dweller a pomohl s odstraněním radškorpionů. Tím byl odstraněn jeden z velkých problémů a po vysvobození starostovy dcery Tandi z rukou Chánů, které Vault Dweller nemilosrdně odstranil ze světa, bylo dílo dokonáno. Vesnice se postupem času proměnila ve město, začala prosperovat, rozšiřovat své hranice a mohla se plně zapojit do bojů proti otrokářům. Ale proč tomu tak bylo? Velmi správně, díky NEPŘÍTELI. Bez něj by NCR nikdy nevzniklo, malá zaprděná vesnička by byla závislá na cizích městech a mohla akorát tak platit výpalné. Jak vzniklo velkoměsto Arroyo? V obdobích sucha vyslala Starší (přímý potomek Vault Dwellera) Vyvoleného do světa pro Garden of Eden Creation Kit. Vyvolený po cestě natrefil na Frankieho, který spolu se dvěma neznámými vojáky rozstřílel na hadry nevinné vesničany. Vyvolený po návratu s artefaktem do Arroya našel jen spáleniště a hned věděl, kdo je tam přišel navštívit. Přeplul oceán v tankeru a odpálil hnízdo Enklávy, ropnou plošinu v moři, i s prezidentem USA. Když se unesení obyvatelé vesnice vrátili zpět a obnovili ji, Vyvolený věděl, že mají na víc, a tak se dali do rozšiřování své vísky. Podobně jako ve Stinných píscích použili G.E.C.K.em propagovanou metodu "přidat vodu, protřepat a nová civilizace je na světě." Prakticky si postavili domy z hlíny, zaseli a díky novým znalostem využití půdy získali vyšší výnosy atd. Z Arroya se stalo velkoměsto uznávané okolním světem. A proč se to stalo? Jen a jen kvůli NEPŘÍTELI... Nepřítel, at' už je jakýkoliv, dává smysl všemu, o co usilujeme. Nebýt Drancířů, Bratrstvo Oceli by snadno dostalo pod svou kontrolu celou střední Evropu, nebýt Enklávy, Drancíři by v bojích s BoS velmi pravděpodobně podlehli a nebýt Otrokářů, nebyla by žádná Aliance. Drancíři, Enkláva, BoS a Otrokáři. Ti všichni vznikli kvůli svým nepřátelům. Nepřítel dává tvému životu smysl, bez něj nejsi nic, jen jedinec, co čeká pasivně na smrt. Nepřítel se ti to snaží trošku zpestřit.. ◙
Z domova • 2 Změny v pravidlech
Od loňské „únorové reformy pravidel“ jsem do toho hrábl pouze jednou, když jsem rozdělil zvlášť Ústavu a zvlášť Pravidla. Uvažuji o tom, že oddělení Ústavy a Pravidel bude pokračovat tak, aby Ústava jasně definovala, o jakou zábavu nám jde, a aby Pravidla pak obsahovala protokol, podle něhož bude tato definice naplňována. Mimochodem, v rámci templářské archeologie jsem vyhrabal původní listiny definující a řídící činnost řádu z roku 2005. K prohlédnutí jsou na webu a Válečný řád jsem umístil na obálku tohoto čísla nukezinu. Další změny jsou velmi drobné a týkají se přidělování expů. Templáři by neměli být odměňováni pouze za zabíjení na bitvách, proto nově mohou počítat s hromádkou xp. i za svou „virtuální“ činnost – vítězství v Síni slávy nebo vypracování či oponování tématu v Semináři. Také je dáno slabé ohodnocení za pouhou účast na postapo akci, což pomůže odlišit lidi jezdící na každou druhou akci od lidí, kteří se ukáží jednou za rok. Dále bylo změněno rozdělení expů za zisk nepřátelské vlajky při CTF (20 xp) a zisk herního artefaktu (5 xp). Chekotay
Beskydská patrola '69 Píše se čtrnáctý únor léta Páně 2269. Krutá zima trvá již několik měsíců. Napadlo šest metrů sněhu, a teploty klesly k -43,7°C, ale to víme jen přibližně, protože pak jsme vypili líh z teploměrů. Všichni templáři jsou zalezlí v krytech. Dokud bylo co pít, byla to pohoda. Jenže pak se stalo něco strašného - došel chlast! Katastrofa!!! Šíří se panika, hrozí vzpoura a nepokoje. Jediná naděje dosud neumírá - dle zvěstí starých rangerů prý kdesi v zasněžených Beskydech stojí zavátá chata, ukrývající poslední zásoby piva v širém kraji. Několik nejdrsnějších a nejodvážnějších - a nejzoufalejších - se tam vypravilo... Beskydská patrola byl můj pokus vytáhnout pecivály od počítačů do terénu. Přes spoustu řečí jsme nakonec jeli jen čtyři. I když to dlouho nevypadalo, přece dva dny před akcí začalo opravdu hustě sněžit, takže nejen hory, ale i nížiny byly pod sněhem. Na konečné v Ligotce jsme zalezli do boudy autobusové zastávky a vystrojili se, další zastávka na úpravu výstroje byla po kilometru, když jsme v Odnoze opouštěli zasněženou silnici a pustili se na neprošlapanou pěšinu strmě mířící do kopce. V záplavě sypkého sněhu padl můj plán projít se lesnickými cestami a raději jsem čelnímu prošlapávači velel držet se modré turistické značky. Sněhu bylo zprvu jen do půli lýtek, později do půli stehen. Místy se stezka, nezřetelná i v létě, ztrácela mezi stromy, ale drželi jsme se jí jako zasněžená klíšťata.
Síň slávy
V šestém kole, které trvalo od 1. 1. do 1. 3., byly nominovány tyto výrobky: - Chekyho obal na termosku v zimní kamufláži - Linotův Pan Brumla ušitý z cárů hadříků - Kaaliho brašna na flakóny - tvrdá práce s kůží - Gwalrianovy ocelové chrániče ramen - Laszlovo kudlosz, tedy primitivní nožíky - Chorchého jekorové sekáčky, zbraň nablízko Hlasování proběhlo a nyní je jasné, že se šesti hlasy zvítězil Linot a jeho Pan Brumla. Zda si pomůže expy, nebo bude na příští akci trochu životnější, o tom rozhodne patron Síně slávy, Chrome Red. Celkem hlasovalo čtrnáct templářů a nové kolo již měsíc čeká na nominace, takže chutě k ponkům, přátelé! Chekotay
Chekotay Neustále silně sněžilo. Když jsme opustili hustou smrčinu, brodili jsme se závějemi mezi vysokými statnými buky, jejichž šedavé kmeny obalené jinovatkou vystupovaly z bílé mlhy jako sloupy podpírající samotné nebe. V naprostém tichu zmrzlé větve kývající se ve větru nad úrovní hřebene praskaly, sténaly a hučely... nebo to možná tak kornatěly tepny kuřákovi Necromanckerovi... na každý pád jsme si odtamtud pospíšili. Závěrečný úsek po hřebeni byl rovněž obtížný, k vysokým návějím se přidal ničím nebrzděný vítr, ale vidina spásné hospody nás popoháněla. A skutečně záhy z bílé mlhy vyskočily šedavé obrysy chaty Na Kotaři a k našemu neskonalému potěšení se z jejího komína kouřilo.
Necro padl na kolena a poděkoval bohům, my ostatní jsme se ometli a vstoupili. Na Kotaři je vždy bezva, a dnes zvláště. Teplá polévka, studené pivo, příjemně vydýchaný vzduch a fujavice za okny. Před zpáteční cestou Linot vyzkoušel své sněžnice v podobě badmintonových pálek, nebyly moc úspěšné a v mrazu se lámaly. Mé sněžnice z kusů drátů, zkoušené cestou sem, se zase po pár krocích rozpadly. Jak se chodilo Necrovi v jeho botách obalených dvěma vrstvami pyžama nevím, ale vypadalo to dobře. Nazpátek již byla stezka vyšlapaná, očividně za námi šlo ještě pár lidí, takže jsem cestou dolů musel kluky zdržovat, abychom tam nebyli příliš rychle. :o) Na pevné silnici jsme se pak divili, jak nám země neujíždí pod nohama – tolik jsme si již zvykli napůl klouzat sypkým sněhem... Akce byla příjemnou procházkou na kopec. Necro při tom teda málem vyplivl plíce, ale za to si holt může sám. A myslím, že to pro všechny bylo zajímavé setkání s novým prostředím vyžadujícím specifickou postapo výstroj a chování. ◙
3 • Z domova
Area Quest I.
text i foto: Viky
28.3. se u Těšína odehrál Area Quest organizovaný Ištván, ta špína! Přivedli mi ho, dokonce měl u sebe i pár Chorchém. O tom, jak tato převážně nebojová akce zátek, celý dluh ale nesplatil, tak prý že budeme hrát, on probíhala, vám nyní svým svérázným způsobem povykládá vsadí svůj sekáček (sekáček?!) a já zátku. Proč ne, aspoň Viky, hrající majitelku kasína Issolu. bude trochu živo. Samozřejmě prohrál.. Zachránilo ho jenom to, že v casinu začalo být v tu dobu poněkud přeplněno, Milý deníčku! dovnitř se nahrnuli stalkeři a ještě navíc měl Raf nějaký Áh, krásné ráno, ptáci zpívají, česnek voní a Raf si konflikt s Ríšou – nůž na krku a podobné vyjednávací připaluje jednu od druhé. Casino otevírá a čeká s otevřenou metody. Nikdo nechtěl udělat další krok, tak jsem popadla náručí na ovečky k oškubání. Raf někde – neptám se raději Ištvána a vrazila ho Ríšovi pod nůž, Rafa odtáhla dozadu a kde a jak – splašil barvy a vymalovává poutač v lákavých nechala zbytek, ať se vypořádá se změnou situace, jak umí. barvách krve a rumělky. Všude klid a mír, něco se musí Oddechla jsem si, když se všichni stáhli a šli si hrát někam stát, taková selanka nemívá dlouhého trvání. Velkej Ríša se mimo casino. Ještě aby tady rozmlátili vybavení.. Někdy u nás stavil na své denní pochůzce po Arei, prohrál, co se poté Ríša z neznámého důvodu Ištvána vyplatil - našimi dalo (díky, Ríšo, za příjemný start dne, muhehe) a zase si zátkami, protože vyhrával, zmetek. odkvačil po svých. Tolik k dopoledni, jestli to takhle půjde dál, budeme muset casino přesunout někam, kde je víc živo.. Procházející párek stalkerů se nemajíce zátek nenechal nalákat do herny, ale aspoň povykládali novinky z oblasti. Prý se tu potlouká skupinka otrhanců, barbaři či co, ale nejsou nebezpeční. A, co je zajímavější, do kraje dorazil také nějaký pošuk, co kázá o komunismu a zlotřilém kapitalismu, vysoký, s ohavnou rudou kravatou a aby toho nebylo málo, mele ještě o míru, lásce a rovnosti. To musí být Ištván, ta špína špinavá! Dluží mi 20 zátek z doby, kdy mu materiální výdobytky nesmrděly a užíval si jich plnými doušky. Uzavřela jsem tedy se stalkery kontrakt na Ištvána, oni mi ho přivedou, se zátkami nebo bez nich, a já jim za něj vyplatím po 5 zátkách každému. Nemohu tratit, budou s nimi hrát v kasínu (na chlast a ženská dostávají plat od Ríši) a z Ištvána třeba taky něco kápne. V průběhu dne se zastavují na jednu nebo dvě hry Odpoledne tohoto dne vyvolali stalkeři s barbary konflikt, skupinky stalkerů (asi dostali výplatu nebo zas někde něco porvali se a jen zásah Ríšy zabránil krveprolití (škoda, "vystalkeřili"..) a Ríša, ochomítali se tu i ti barbaři, jenže barbaři by si příště dali pozor, než by vlezli do Arei a dělali se vymlouvají na neschopnost číst a psát. No co už. bordel, ale Ríša tu chce mít útočiště pro kohokoli.. Když ten kdokoli bude mít zátky, co mohu namítat, že..). Jako nestranní soudci jsme posléze byli povoláni my, Raf a já, a taky Ištván – ovšem ten byl záhy vystrnaděn pro nekonstruktivní připomínky. Tím bylo dosaženo zdání demokracie, neb Ríša už byl stejně rozhodnutý, že tu chce obě skupinky. Šel ven vyjednat podmínky soužití stalkerů s barbary, což se mu málem stalo osudným. Jeden barbar, ten, co byl zapleten do konfliktu, taková vazba – jednou si i přišel zahrát karty, nakonec jsme se shodli na hádání barvy, šance 1:3, tak proč ne – chytnul Ríšu pod krkem a začal vyhrožovat. Evidentně nebyl silný v matematice, jinak by si spočítal, že útočit na zaměstnavatele 4 ozbrojenců v jejich přítomnosti pro něj nemůže dopadout dobře. Odpráskli ho jako psa a jeho duch tu pak kvílel na lesy. Druhý barbar, s větším pudem sebezáchovy, požádal o azyl v casinu, nabízel za něj hrst zátek. Hlupák, casino nikdy nebude vzdorovat odhodlaným stalkerům, na to nemáme ani pozici, ani palebnou sílu a ani chuť, stalkeři jsou vedle gamblera Ríši podstatnou částí našich příjmů. Dopadlo to, jak muselo, chvíli jsme jim odporovali, zatloukali, ale vynutili si přístup do provozních místností casina, kde se barbar schovával. Bohužel ho zabili přímo tam, aspoň že mrtvolu po Rafově popoženutí odtáhli. Musím nakoupit další kanistr Sava.. A tím byl obnoven klid a mír v Arei. Barbaři byli eliminováni, stalkeři dostali mimořádné prémie za záchranu Ríšova života a v kasinu se hrálo až do rána. Bank se utěšeně růzrůstá, příští měsíc budeme moci koupit ruletu a rozjet to pořádně. ◙
Z domova • 4
Kdo byli Padlí rytíři?
Javor
Cinis Factus Ex Cinere Ortus „Na Popel Spálen Z Popela Zrozen“ V dávných dobách, kdy většina dnešních Templářů ještě nebyla Templáři, kdy se banda teprve třásla před děsivou myšlenkou, že se bude muset začít holit, v dobách, kdy se naše akce podobaly Falloutu jako asparágus plasmové televizi, tehdy prožili svůj jepičí život Padlí Rytíři. Po rozdrcení otrokářské výpravy zbabělými Rangers nedaleko ruin Českého Těšína zažil Cechmistr Habík mnoho bezesných nocí. Již nějaký čas jej trápily krutosti a zvěrstva páchaná jeho muži, nedávná porážka navíc nahlodala i jeho víru v efektivitu používaných metod. Nález několika předválečných spisů byl zásadním zlomem v jeho uvažování. Rozpustil Cech a spolu s několika nejvěrnějšími vyrazil do pustiny hledat nový život a naplnění ušlechtilých ideálů, které skupina přijala za své. Psal se rok 2265, končil třetí oběh Měsíce a právě vznikli Padlí Rytíři. Jejich vzorem byli lidé žijící mnoho, mnoho let před válkou, kteří jezdili na brahmínám podobných zvířatech, bili se zakutí v železe a jednali podle mravních zásad nepochopitelných pro mnohé vyrostlé a žijící ve zdevastované krajině. Z jejich skutků a činů vycházel i mravní kodex, kterým se měl každý Padlý Rytíř řídit. Základní myšlenkou bylo těchto devět pojmů: statečnost, věrnost, čest, skromnost, soucit, úcta k ženám, čistota srdce, úcta k nepříteli a moudrost. Toto a idea mýtického ptáka Fénixe, který zahynul v žáru, aby z něj opět povstal, byly dva hlavní myšlenkové pilíře socialistické lidové armády. Teda, Padlých Rytířů. Bohužel, bojovníci, kteří sloužili pod tímto praporem měli mnohdy daleko k těmto ideálům. Sám Habík, zakladatel a vůdce řádu, byl jistojistě čistý ve svých myšlenkách a činech, o jeho mužích se to příliš říci nedalo. Tommy SWINE, válečník tělem i duší, si určitě zakládal na své statečnosti, skromnost a soucit však, nejspíš jako u mnoha z jeho generace, nebyly jmezi jeho povahovými rysy. I Javor se mnohokrát prokázal jako člověk velmi ohebných mravních zásad, stále ještě ale byl světcem v porovnání s druhým mužem ve velení, obávaným Berskerem Bennym, jediným člověkem na planetě, jenž má v přímé rodové linii Heroda, Tomáše de Torquemada a Pol Pota. Když tedy jednotka poprvé, 3. 9. téhož roku, vyrazila do boje, nikdo nemohl odhadnout výsledek. Lákání funkční nukleární hlavice se nedalo odolat, a proto všichni již v raních hodinách vyrazili na pochod. Bohužel, proradný Rangerský agent jim podstrčil vadnou mapu terénu, což vedlo k tomu, že Padlí Rytíři dorazili na místo setkání s kupcem Bratrstva jako první. Přichystali léčku na kolonu nesoucí bombu, ale zrovna když se vítězství začalo nachylovat na stranu početně slabších Padlých, vtrhli na bojiště ostravší Otrokáři a převálcovali všechny přeživší. Habík a jeho lidé tedy byli poraženi a na útěku, bojující o holý život. Zoufalá situace si žádala zoufalých řešení a tak se někdejší Cechmistr, před nímž se kdysi třásly celé osady, rozhodl pro svůj poslední čin jakožto vojevůdce. Sešel se se svými odvěkými nepřáteli, kteří se cítili také ohroženi novou hrozbou, a u táborového ohně se dohodl na sloučení dvou band. Ten den se datuje jako konec Padlých Rytířů, stejně jako Rangerů, a vznik nové síly v pustině – Drancířů. Bohužel si již nikdo nepamatuje, kdy to přesně bylo, protože takováto věc se samozřejmě musela oslavit à la Reavers style. Když viděl, že již není nic, co by mohl pro své muže dále udělat, předal Habík velení svému zástupci Bennymu, vzal si zásob, co to šlo, a odešel do pustiny, nemaje žádný konkrétní cíl. Nechť na něj není nikdy zapomenuto! Hodnostní systém Padlých rytířů (v závorce počet xp. nutných k dosažení): Páže, Chráněnec (100), Zbrojnoš (200), Panoš (300), Hradní stráž (600), Turnajový mistr (1200), Rytíř (2400), Bojovník v poli (4800), Kavalír (10.000), Šampión (15.000), Železný Pán (25.000), Královská garda (35.000), Temný rytíř (50.000).
„Vlahá noc a jen měsíc bílý svítil na skály, jedni včera zvítězili, druzí plakali...“ ◙
5 • Ze světa
PASS Warfare Beta Na akci jsem jel ve společnosti Petria a jeho kamarádky Terouky. Zpočátku jsme silně bloudili slepými uličkami doplněnými o neproniknutelné závory, ale nakonec jsme to dokázali a dostali se na letiště (místo konáni PWB, pozn. red.) živí a nepomatení. Před bunkrem již stála nějaká auta a lidé, co byli u nich, nám řekli, že jsme již očekáváni. Uvnitř nás všechny pozdravil jeden z orgů Wovec. Nemohl jsem se vynadívat na tu nádheru: fungující bar s bohatým výběrem, mnoho míst k sezení, podium plné věcí na barter (!), kde si musel vybrat skoro každý, krásná PA výzdoba... Ubytovali jsme se nahoře, kde bylo několik pokojů s postelemi, a nakonec se šlo dolů pít a klábosit. Potom přijel Argon a jeho parta s motorkami, které mi úplně vyrazily dech (druhý den jsem si dokonce zajezdil na Hollasově stroji), a jali se spolu s ostatními likvidovat ohromné zásoby alkoholických nápojů...
Druhý den to začalo. Vstal jsem asi jako první a v tesla zbroji s pláštem se mi dostalo té cti otevřít opancéřovaná vrata vaultu. :) Dohromady nás bylo asi třicet, přijelo několik lidiček z Ochori a Fallout larpu (Sand Man, Todhunter a další). Rozdaly se rozlišující pásky, vysvětlila se pravidla. Byl jsem svědkem toho, jak Tod nabíjel svůj přenosný raketomet, Argon řval, že chce při akci používat svou motorku, a strašně se mi chtělo na záchod... První akcí bylo dobývání budov. Dostali jsme kuličkami rozstřílenou americkou vlajku a protivník standardu SSSR, takže naše role byly jasné. My good guys a oni ti špatní! Měl jsem štěstí, že na mé straně byl Todhunter, Sand Man, Argon, Hollas a další blázni, a už jen to mi dodávalo jakýsi pocit bezpečí. :-D Jak asi víte, nebyla to regulérní akce, ale zkoušení pravidel na příští bojový Pass, takže nebyla nouze o úmrtí, já sám jsem po dobu bojů zemřel alespoň dvacetkrát. Dokonce mi byla na druhou fázi bitev svěřena role Psionika, což byla v boji neocenitelná výhoda. Stačilo zařvat pokřik a otravný útočník musel strachy utéct... V přestávkách mezi respawny jsem také nezahálel, zpovídal jsem Hollase, zda-li opravdu na Falloutu Larpu 6 na příkaz otce Tullyho vraždil v Renu na objednávky, přihlížel tomu i Todhunter a nakonec jsme se shodli na tom, že to jsou nepodložené informace. Dvakrát jsem se také převlékal, "omylem" zničil výzdobu pálky Victorii Velvet, za což se jí omlouvám, tak jako mnoho účastníků jsme obdivovali tehdejší výzdobu sovětských zdí (PA malby jako vyšité), jako mrtvoly jsme fandili Todhunterovi, který s bazukou odrážel útok a tak dále. Prostě jsme si to užili!
text: Henry Thorn, foto: Alfa
Pak se začalo stmívat a lidi to zabalili, což mi bylo líto. :) Většina se sbalila a odjela, jel i Petrius a tak jsem si musel sehnat odvoz od někoho jiného. Chtěl jsem totiž ještě zakalit a dozvědět se informace o jedné tajné letní akci, jejíž org tam přijel tesně po bojích. Vyčenžoval jsem pak ještě nějaké nepotřebné blbůstky za věci, co se mi hodily na postavu vojáka amerických special forces z vietnamské války (jinak mi na přání zahráli skvělou hudbu právě z tohoto období!), Wovec mi dal aspoň milion zátek, i když ten obnos, co chtějí otrokáři za tu bombu, to přece jenom ještě není :), hrál se poker s kartami, které někdo omylem hodil na pánev, takže vypadaly velice netradičně a prý ta karta, která nebyla vůbec poznat, co na ní je (samozřejmě porno), byla žolík... Ráno jsem jako vzorný účastník akce pomohl s úklidem bunkru, se všemi se rozloučil a do Prahy mne odvezli dva kluci z Ochori, Szalooth Dwale a Braon Dikhstein. Akce se mi moc líbila a o to víc lituju, že jsem nemohl jet také na nedávný Metroplex, který organizoval Petrius. ◙
http://alfaw.rajce.idnes.cz/warfare/
pustina • 6
Jak na zbrojní pas
Justin
Toudi se chlubí svou modrou knížkou, Pesus zase legitimací Když vylezete od přepážky, poberte si ze štosů ještě policie, nu a Justin má zbrojní pas. Umět zacházet se zbraní zbytek potřebných formulářů - žádost o vydání ZP, nákupní se hodí vždycky a mít nějakou doma pod matrací je pro povolení a oznámení o nabytí vlastnictví zbraně, které případ jakékoliv apokalypsy jasná výhoda, takže pokud i vás budete později potřebovat. zlákala představa legálně drženého kvéru, směle do toho! Justin pro nás sepsal průvodce celým procesem. Učení K učení potřebujete jen jednu jedinou věc - portál Kurz na střelnici http://zbrane.kvalitne.cz/ Pro spoustu lidí může být tato část přípravy zbytečná, ale Jednak tam najdete všechno, co jste kdy o získání ZP pokud se mezi zbraněmi jako doma necítíte, případně chcete chtěli vědět, ale hlavně je tam vždy aktuální seznam mít jistotu a není vám líto obětovat tisícovku, jděte do toho. testových otázek, a dokonce i on-line test nanečisto. Drtivá většina střelnic nabízí kurz, který vás má připravit na Jako první věc si projeďte manipulaci - je tam znovu zkoušku odborné způsobilosti. U některých tento kurz stručně a přehledně sepsáno (a vyfoceno), co všechno sestává jen ze zběžné instruktáže a trochy toho střílení, jiné s můžete u praktické části zkoušky potřebovat. vámi přímo projdou různá úskalí a záludnosti testových Jakmile si v tomto směru budete jistí, přečtěte si otázek, při střelbě průběžně upravují vaše chyby a upozorní kompletní seznam testových otázek. Většina z vás jsou vás na nejčastější chytáky, které si na vás nachystají komisaři vysokoškoláci, takže vám nejspíš okamžitě dojdou fígly, při přezkoušení z bezpečné manipulace. Otázkou je, jestli které se skrývají za 90 % z nich. Stejná odpověď na určitý není lepší navštívit známého, co má doma Čezetu a typ otázky se opakuje klidně dvacetkrát, takže pokud si tyto malorážku, a za pivo si nechat manipulaci předvést. Všechno grify zapamatujete, bum - a umíte 80 % otázek. Když záleží na tom, jak moc si věříte - a to nejen ve střelbě. budete mít dočteno, spusťte test nanečisto. Určitě se mu Já se rozhodl udělat si hezký kvérden a navštívit střelnici podaří vás sem tam na něco nachytat a od zkoušky vyhodit, Guncenter v Otrokovicích. Správce tam byl sám, udělal si čas ale po pár desítkách pokusů ho budete mít dokonale a předvedl vše, co by člověk měl zvládat s malorážkou, přečtený a většinu záludných otázek si jednoduše brokovou dvojkou i ČZ 75. Vše průběžně doplňoval zapamatujete. Aby to bylo ještě jednodušší, dvě z třiceti výkladem. Když jsem se dosyta narozebíral a naskládal, otázek (nutná obrana a krajní nouze) se opakují, a stejně tak vytáhl krabičky s náboji a přesunuli jsme se na střelnici. se opakují i správné odpovědi na ně. Trochu mi upravil techniku střelby z pistole, opravdu byl Věnujte učení jeden nebo dva večery na ochota sama. Slízli jsme i malorážku a broknu. Když přišlo Zbrane.kvalitne.cz a máte teorii v kapse. na testové otázky, oba jsme se shodli, že server Zbrane.kvalitne.cz je příprava víc než dostatečná, takže jsem Den D se rozloučil a vyrazil k domovu. K testu prakticky není co říct, času je na něj dost a určitě jste se učili. Zaměřím se proto na praktickou část zkoušky. Návštěva lékaře Mezi nejčastější finty komisařů patří zbraň s ukrytým Dalším krokem je návštěva lokálního felčara. Formulář si školním nábojem. Když na vás proto houkne „Rozeber mi vytiskněte, k dispozici je jak na policii, tak na to.“ - dejte si na čas. Pokud neurčí směr střelby, tak se na Zbrane.kvalitne.cz - u doktora by být měl, ale připravenost je něj zeptejte. Zbraň berte do rukou tak, aby všechny prsty půl úspěchu. Určitě víte, co je váš doktor zač, tak se byly MIMO lučík, nedejbože spoušť. Nejlepší je, pokud připravte na nějakou tu újmu pro peněženku. Můj je lidumil a ukazovák rovnou viditelně odtáhnete od zbraně. Nebojte se blázen, takže nechtěl ani korunu, ale u většiny se poplatek veškerá bezpečnostní opatření přehánět - nevíte, co za pohybuje od 100,- do 200,- Kč. Ti hamižnější si řeknou i o komisaře máte a co si na vás všechno nachystal. Vyjměte pětistovku. Pokud vás doktor OPRAVDU nenávidí, pošle vás zásobník a pak teprve stáhněte závěr. Prohlédněte komoru, na psychotesty, za které už ale vysolíte trochu jiné peníze - případně ji ukažte i komisaři - ZBRAŇ POŘÁD SMĚŘUJE asi dva tisíce. K POMYSLNÉMU TERČI! - pak proveďte ránu jistoty a Otázkou je, kdy k lékaři zajít. Platnost posudku je tři konečně začněte rozebírat. měsíce, takže pokud budete zkoušky opakovat, musíte pro U malorážky ránu jistoty neprovádějte, komisař by vás něj znovu a budete u lékaře platit dvakrát. Pokud jste si ale nejspíš dodrbal (malorážka má okrajový zápal, pokud jistí, že zkoušky dáte napoprvé, zajděte k němu hned, pak střílíte naprázdno, kurvíte ji), jen s dovíráním závěru můžete ze zkoušek rovnou na policii a ušetříte čas. promáčkněte spoušť - úderník se nenatáhne. Na pokec u policie Teď už vám nic nebrání jít na příslušné oddělení PČR, kde si podáte žádost o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Na tisk formulářů se vykašlete, na evidenci ZP je mají hezky vyštosované v přihrádkách i s vyplněnými vzory. Jednoduše se posaďte do čekárny a vyplňte žádost. Občanku s sebou snad nejste blbí. Až žádost podáte, tak vám buď rovnou policista oznámí, kdy a kde se bude zkouška konat, nebo si na vás vyžádá kontakt a nejpozději 10 dnů před dnem zkoušky vám to oznámí. Zkouška se koná nejpozději do 30 dnů od podání žádosti - spousta času na učení.
Následuje simulace střelby. Komisař vám pravděpodobně oznámí „selhanou“. Nic nedělejte a třicet sekund čekejte na „zpožděný zápal“ - pořád miřte k terči. Pak promáčkněte spoušť (u pistole; u brokovnice ani malorážky ne, ty jsou jednočinné!). Když se nic nestane, vyjměte zásobník, vybijte náboj a předejte jej správci střelnice. Pokud vás komisař bude nutit nabíjet brokovnici, vyvarujte se časté chyby - nezavírejte ji tak, že dorážíte hlaveň (hlaveň mění úhel vůči pažbení), ale přes pažbení (pažbení mění úhel vůči hlavni). A provádějte to opatrně. Tak nedojde k nechtěnému spuštění. (...)
7 • pustina (...) Střelba... co říct? Nestrhávejte, nebuďte nervózní, podmínky jsou opravdu pro děti, tak to berte už jen jako formalitu. Soustřeďte se na bezpečné zacházení - pokud nenastřílíte, nemusí být ještě tak zle, ale pokud uděláte nějaký kiks během manipulace, letíte od zkoušky okamžitě a bez debat. Když všechno zvládnete, dostanete hezký zelenobílý papír o své kvérzpůsobilosti. Někde schrastěte dvě pasové fotky, vyplňte žádost o ZP, vemte s sebou potvrzení od doktora a pětistovku za každou skupinu, o kterou žádáte. Pokud si chcete pořídit zbraň kategorie B (samonabíjecí pistole a pušky, tj. skoro všechno, co by vás - mimo malorážek a opakovaček - mohlo zajímat), vezměte s sebou i formulář na nákupní povolení a stovku navíc. Teď můžete směle vyrazit na policii.
Nákup zbraně Ať už váš milášek bude třeba Mauser v kat. C nebo ČZ 75 v kat. B na povolení, jste povinni do deseti dnů po nákupu vybitou zbraň odevzdat ke kontrole na policii spolu s vyplněným oznámením o nabytí vlastnictví zbraně (tam, kde jste žádali o zkoušku a ZP). Tam vám za nějaké dvě stovky obratem vydají průkaz zbraně, bez kterého si ani neuprdnete a někdy ani nenakoupíte munici (zp. sk E). Taky si doma zajistěte odpovídající uložení zbraně a munice. Jistě byste neradi jednou viděli sousedčiny děti na návštěvě, jak se s vaším železem zašily do koutku a přemýšlejí, jakým otvorem se tam vlastně cpou náboje. A teď už nezbývá, než vám popřát příjemné mrskání olova. ◙
Opět na policii Na policii vše předejte spolu s občankou. Na přepážce s vámi vyřeší případné nedostatky a vyplní s vámi nákupní povolení, které dostanete spolu s hotovým ZP. Teď už jen cca měsíc počkáte, než se vám páni policajti ozvou, a vyzvedněte si ještě teplý průkaz.
Justinova drobná sbírka
Sežratelné kytky pro měsíc duben
Sníh slezl a ty zelené mrchy vylézají. Pro nás to značí, že si zase jednou napráskáme nácka. Vyražte ven s miskou v náručí, ohněte svá záda a sbírejte rašící zeleň! Určitě ignorujte sněženky a bledule, jsou jedovaté. Na jedlost jaterníků a křivatců bych také nesázel, ovšem taková sedmikráska má příjemně ostře chutnající květy. Pampelišku si s ničím nespletete (jestřábníky a podobné potvory mají chlupaté listy), nuže natrhejte její svěží lístky. Také řebříček se svým typickým, silně zpeřeným listovím se dá nalézt na kdejaké loučce. Jitrocel kopinatý je na tom stejně, roste všude a splést se nedá. Jitrocel se nejmenuje náhodou, jeho podrcené lístky se přikládají na rány, kde pomáhají s hojením. Zamlada, tedy hlavně na jaře, jsou samozřejmě také jedlé. Pokud mohu doporučit, hoďte tuhle směs do misky, umyjte a spařte horkou vodou, sceďte, pokrájejte nadrobno, znovu spařte, zakápněte olivovým olejem, osolte, přidejte nadrobno nasekaný stroužek česneku a promíchejte. Nechte chvilku odstát a pak podávejte jako pomazánku na chleba. Chuťově dost zvláštní. Smyslem tohohle cvičení samozřejmě není naplnit žaludek – na to nemá většina z nás čas. Důležité je, abyste si zažili, že se dají jíst i jiné věci, než ty, co dotáhnete z obchodu. Rostlin, ze kterých se skutečně těžce otrávíte i z malého množství, u nás roste tak deset, není těžké se je naučit. Hromada dalších je slabě jedovatá, takže se po jejich požití jen vyzvracíte z podoby, ale řekl bych, že většina toho, co u nás v přírodě potkáte, se dá sníst, pokud to není už příliš tuhé. Vždy jezte kytky čisté, umyté. Nesbírejte jídlo tam, co chodí pejskaři, v okolí žump a na pastvinách. Vyvarujte se míst, kde zjara stála voda z tajícího sněhu, nebo přes která se převalila stružka při povodni – zde velmi často zanechávají své glochydie (vajíčka) motolice. Pokud si nejste jistí, zda se něco dá nebo nedá jíst, tak toho utrhněte pár kusů, usušte mezi zatíženými novinami a určete podle klíče či atlasu, nebo to doneste mně či Viky, my už to zvládneme. Pro člověka, který se snaží naučit poznávat jedlé rostliny, je vlastní herbář nutností. chekotay
pustina • 8
Sociologická sonda - Nájezdníci Tento článek spíše než vědeckým rozborem této skupiny lidí jest, mimo jiné, úvahou nad možným způsobem přežití v extrémních podmínkách postapokalyptického světa. Je zcela evidentní a jasné, že v takovémto prostředí vystupuje pravá povaha jednotlivců a že ti se přirozeně shlukují do skupin se společnými (či alespoň podobnými) zájmy a motivy. Vpravdě nejhoršími jsou nájezdníci, a to z mnoha důvodů. Ty se budu snažit Vám, čtenářům, osvětlit, abyste získali nějakou představu o životě a způsobech těchto lidí, přičemž osobní názor si vytvořte dle Vašeho vědomí a svědomí. Ponejprve si položme několik otázek. Kdo jsou nájezdníci? Odkud se vzali? Jaký je jejich způsob života a co je motivuje? Jak vypadá jejich koexistence s ostatními skupinami? Začněme s vysvětlením pojmu nájezdník. Nájezdníci (v angličtině Raiders) jsou obdobou středověkých loupežníků či ruských banditů (v originále bandíty, zlikvidováni v Sovětském svazu až po druhé světové válce). Stejně jako jejich předchůdci se nájezdníci postnukleárního světa živí převážně přepadáváním poutníků, malých a slabě chráněných skupin (např. obchodních karavan) či vesnic a farem. Jejich výskyt je veskrze očekávatelný, což je dáno jak podmínkami, tak lidskou povahou - jak jest známo, lidé mohou být po aplikaci určitých kritérií rozděleni na tzv. lovce a sběrače. Definice těchto pojmů je důkladně vysvětlena kupříkladu v knize doc. Bakaláře "Eugenika - tabu v sociálních vědách". Je zcela evidentní, že nájezdníci spadají do kategorie lovců. Jsouc lidmi aktivními, nehledícími příliš daleko do budoucnosti a intelektu zpravidla menšího než průměrného, zabývají se olupováním a zabíjením slabších jedinců, u nichž mají alespoň částečnou vidinu zisku potravy a kořisti. Zdá se, že v dobách, kdy platí zákon silnějšího, jsou přímo jasnou ukázkou pravdivosti tohoto tvrzení. Vraťmež se nyní k popisu - jak vlastně poznat nájezdníky v době po jaderné apokalypse? Čím jsou si podobní? Co se týče fyziologie, nikterak se neodlišují od běžné populace v Pustině (běžná úroveň mutace či ozáření), bývají ovšem častěji obdařeni větší silou a robustnější tělesnou konstitucí. Přičiny je nutno hledat spíše ve způsobu života nežli v genetických dispozicích. Záměrně nerozlišuji pohlaví nájezdníků, neb jimi mohou býti jak muži, tak ženy (byť těch je mezi nimi méně). Co se vzhledu týče, jsou tito zpravidla nuceni používat vše, co naleznou. Jelikož staletí většině ošacení nesvědčí, příliš se svým vzhledem od ostatních lidí neodlišují, avšak nemusí to platit stoprocentně. Vždy se snaží vypadat podobně, aby se lépe identifikovali se svou skupinou, nehledejme v tom ovšem jakoukoli uniformitu. Individualismus je u nájezdníků velice zřetelný, což je mimo jiné zapříčiněno snahou ukázat se před ostatními. Co se společenství nájezdníků týče, jde o menší skupinu lidí vedenou zpravidla nejsilnějším a nejzkušenějším vůdcem. Dotyčný využívá brutální metody k vynucení poslušnosti, nemusí to ale platit vždy, kupříkladu u nájezdnických band, kde je mnoho členů ze společné rodiny. Oddanost a pospolitost jednotlivých skupin je různá, což je podmíněno počtem úspěšných nájezdů, zdravím jednotlivých členů a obratností vůdce - pokud ten je houževnatý, může skupinu vést i několik desetiletí. Jakmile ale zeslábne, je okamžitě nahrazen někým mladším a silnějším. Zpravidla ovšem takováto změna znamená konec tlupy (ať už pomalý či rychlý). V lepším případě se tlupa pouze rozpadne a její členové se přidají do jiných skupin, nebo (v tom horším případě) jsou zabiti při nájezdu, při němž přecení své síly.
Řepa
Soužití s ostatními skupinami je vpravdě problematické. Běžní farmáři či obchodníci žijí ve strachu, že se stanou obětmi nájezdníků, a v rámci svých možností se zuřivě brání. Nezřídka najímají různé lovce odměn či vysílají kárné výpravy, aby se s touto hrozbou vypořádali. Primitivní kmeny nebývají častým terčem nájezdnických útoků, pouze v případě hladu a nedostatečného sexuálního vyžití, leč primitivové se, i přes svou technologickou zaostalost, dokáží velice úspěšně bránit a nejedno zmizení některé loupeživé bandy je možno připsat těmto "domorodým" obyvatelům Pustiny. Nezřídka se stane, že se potkají dvě bandy - pak je možno zaznamenat několik výsledků takovýchto setkání. Tím nejčastějším jest likvidace jedné z tlup, neb vůči sobě chovají zášť a jsou si konkurenty. Dalším výsledkem je dočasná spolupráce, která ale zpravidla končí u dělení kořisti, což dopadne stejně jako v prvním případě. Třetí možností (naštěstí pro běžné obyvatele Pustiny méně častou) je opravdové spojení s jinými tlupami za účelem velikého nájezdu na silně chráněnou a bohatou oblast. Poslední (nejméně častou) možností je krátké setkání, směna věcí a následný odchod vlastní cestou.
Za zmínku stojí fakt, že někdy jsou nájezdníci najímáni pochybnými zájmovými skupinami jako vykonavatelé jejich nekalých zájmů. Není tomu tak příliš často, leč i tak je tato skutečnost trnem v oku mnohých ochránců pořádku. Ačkoli toto pojednání může evokovat zdání, že největším nepřítelem nájezdníků jsou lidé, není tomu tak. Největším nepřítelem je samotná Pustina. Extrémní výkyvy teplot, radiace, hlad a žízeň, v neposlední řadě také mutanti a bestie, to vše tenčí řady nájezdníků, a koluje nejedna legenda o záhadně zmizelých tlupách. Pokud výše uvedená fakta shrneme, můžeme vypozorovat určité společné znaky s předchůdci z minulosti. Jisté je, že tito lidé byli nuceni stát se nájezdníky kvůli okolnostem a též kvůli vlastním, vrozeným dispozicím. Je jisté, že v kultivovaných společenstvích je tendence jednotlivců stát se nájezdníkem potlačena a to díky jiným možnostem obživy. Pakliže by v Pustině došlo ke zvýšení vzdělání a kulturní úrovně obyvatelstva, je jisté, že by se s postupem času nájezdnictví stalo reliktem minulosti. Zdroje: doc. Bakalář - Eugenika - tabu v sociálních vědách Autorova pomatená mysl Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics
◙
Justinův nejnovější přírůstek
Seznam všech proběhlých postapo akcí od začátku roku: Fort Milowitz spolu s PASS Warfare beta (Ralsko, 13.-15.2.), organizovali Wowec, Ťofka a Martušák s Alfou Beskydská patrola (Komorní Lhotka, 14.2.), orgoval Chekotay Fallout LARP (poblíž Vyškova, 28.2.), organizoval Gesher Svět po pádu 3: Přístí stanice Metroplex! (Praha, 7.3.), Petrius Area Quest I (Český Těšín, 28.3.), Chorché
Seznam všech chystaných postapo akcí: Špinavý prachy II (Chotěbuz, duben/květen), bitva, organizuje Chorché Down of Dead (Ralsko, 9.5.), zombie-apokalypsa, bitva s prvky RP, Maranch PASS Warfare - Války o vodu (Ralsko, 5.-7.6.), bitva, Martušák/Alfa Methancity LARP (???) Ostrava, LARP, chystá Dikobraz operace Nukleární úder (Nelahozeves, 13.-15.7.), celorepublikový sraz VŠB, svolává Chekotay Bojiště 4657 (někdy v létě) ??? ICQ: 334 742 346 PASS X ( S. Čechy, září), LARP, Martušák/Alfa Fallout RP a Den Trifidů, datum a místo neznámé, organizuje Airsoft Praha Księga Umarłych, datum a místo neznámé (Polsko), LARP na motivy Evil Dead, spolu s Pierwsze mgnienie Kobolu (LARP na motivy Battlestar: Galactica, datum a místo neznámé) organizují 40i4
Templářský nukezin NBC - občasník pro život v postnukleární Pustině. Číslo druhé, ročník 2009, uzávěrka čísla 2. 4. 09. Tým: Chekotay (
[email protected]), Henry Thorn, Chrome Red, Kaali, Řepa, Viky a příležitostní kolaboranté. http://templarivsb.wz.cz
cheky
