Templářský nukezin B C N
Zprávy z Pustiny! → Stalkerská práce v Třanovicích
Justin - Alone in the Dark
Kr vavý jar mar k jaká byla třetí 'chladná ocel'? Svět po Pádu: Zima, Jezdci a Henry Thorn Síň slávy: jak vypadat cool a ještě si nahrabat expy!
Paparazzi na lovu!
Pikantnosti z Templářských akcí!
Úvod • 1
editorial Vážený čtenáři, držíš v ruce první číslo informačního občasníku Templářského řádu Vaultu šílené brahmíny. Asi šest let zpátky se v Ostravě začala scházet banda pochybných puberťáků, které spojoval prožitek hry Fallout. Záhy jsme pochopili, že nás pojí také touha zažít něco z Falloutu naživo. Záviděli jsme lidem, kteří tehdy hráli Fallout LARP, avšak nezůstalo u závisti - časem jsme přivedli na svět Templáře VŠB, partičku lidí, co si rádi hrají. Pár lidí, co se rádo toulá vymyšleným světem postnukleární pustiny. Co původně začalo jako příprava na jeden LARP ročně, je nyní čímsi na způsob druhého života. Pět akcí za rok, mezi tím srazy, články, depeše... Díky Internetu jsme spolu stále v kontaktu, ale mnoho informací zůstává v kyberprostoru, a nedostává se k táborovým ohňům. Hádat se naživo je dobré, dohadovat se naživo nad časákem, který právě donesla karavana, je lepší. Proto je tento časák koncipován tak, aby šel vytisknout a nosit s sebou na akce. Primární je ovšem jeho internetová verze. Ta je určena k prezentaci Templářů a k distribuci zajímavostí mimo okruh Řádu. Ukázalo se, že volná forma diskusního fóra Templářů a blogová forma VŠB jsou výborné pro informovaní specialistů, kteří mají čas sledovat novinky, ale těm, kdož tento čas nemají, schází ucelenější, shrnující publikace. Takovou publikací se pokusíme být. Doufám, že tento časopis poskytne ne-templářům shrnutí informací o české postapo komunitě, templářům pak bude pomůckou při toulání se Pustinou i artefaktem pro hry a všem bez rozdílů zdrojem dobrého počtení o postapo světě. K tomu nám, šílená brahmíno, pomáhej! Chekotay šéfredaktor Templářský nukezin NBC - občasník pro život v postnukleární Pustině. Tým: Chekotay (
[email protected]), Henry Thorn, Chrome Red, Kaali, Řepa, Viky. http://templarivsb.wz.cz
Na kus řeči s... ...komandérem Chekotayem Není možná, venku sněží! Tuž do pjeruna, aji mrzne. Jeden by řekl, že partyja sedí v ďurách u ohně, zababušená v kožuchách kočkolišek mývalovitých, a dává do cajku resty z léta – znáte to, je třeba přebít munici, nabrousit kosíře, vypálit kvitu a zplodit novou generaci, prostě roboty tajak na kostele. No a ono ni! Jen začlo trocha mrznút, juž tu byl Henry se svým čtvrtým postapo srazem v Ralsku. Pod tannenbaumem jsme našli sníh a to bylo fajn, bo konečně se Chladná ocel odehrávala na sněhu a v mrazu. Taktická lest s přesunutím termínu vyšla, svatý Petr se nechal oklamat. Do toho spadla ještě jakási postapo chlastačka opět v Ralsku, nejspíš něco jako postapo sraz, ale o tom jsem jen cosik zaslech. A už od léta tady Petrius do ochraptění vyřvává, že koncem února se jde na tři dny na puťák. Za něj se nasáčkovala Ťofka s akcí Fort Milowitz a samozřejmě tady máme naši Beskydskou patrolu '69 (zimní). Když tak nad tím přemýšlím, ještě tu byla nějaká larpárna a ještě jakýsi sraz, ale to už fakt šlo jen tak pod okny. Prostě a zkrátka – s postapo akcemi se tuto zimu roztrhl pytel. Vytáhnout bandu na bitvu v zimě mi přišlo v době Chladné oceli revoluční, dnes taková akce zapadne mezi mnoha jinými. Nevím, možná jsem jen letos lépe informován – anebo je poptávka po postapu tak vysoká, že ji akce po zbytek roku nedokáží ukojit. Lidi si chtějí dokázat, jací jsou machři a hustodémoni, a tak si narazí na hlavu prdlou mičudu a s letním spacákem ČSLA (důvěrně nazývaným „instantní zápal plic“) přes rameno vyrážejí brodit se sněhovými návějemi. Kdo dnes nestanuje pod sněhem je out a nepatří mezi hochy od Bobří řeky. A tak to má být, a tak to je správné. Nejenom proto, že až spadnou bomby, bude na rovníku mínus čtyřicet a jediné hřejivé slunce bude to v našich duších – ale hlavně proto, že člověk znající své limity a své schopnosti je něco zcela jiného, než ustrašený zakomplexovaný jouda. Zvednout svůj tlustý zadek, opustit vyhřátý bejvák se čtyřmi jídly denně a zamířit do sněhové vánice a mrazu, to vskutku otestuje charakter. Člověk tak pochopí, že teplé obydlí a plný žaludek nejsou nic samozřejmého a že svůj svět si opravdu musíme zasloužit. Žijeme ve světě bezpečí. Jsme po všech stránkách zajištění a nic nám nehrozí, a když už přeci jenom, raději před takovými zvěstmi ohluchneme. Naše regule, naše civilizace nás chrání a umožňují nám vytvořit něco zatraceně podobného malému osobnímu ráji. Nezapomínejme, že tomu tak nebylo vždy a že tomu tak nemusí být navždy. Až zde nebudou lidé ochotní vyrazit do bouře pro jakési ideály, náš svět padne. Nemluvím teď o nějaké hrstce superhrdinů, mluvím o naprosto obyčejných občanech konajících prostě to, co považují za správné. Doufám a věřím, že až vás jednou osud postaví před těžké rozhodování, postavíte se mu čelem stejně, jako se dnes stavíte čelem mrazu, sněhu a nepohodě post-apokalyptických akcí. A uspějete.
Z domova: Velitelství • 2
Členský stav Řádu
Chekotay
Myslím, že si stojíme opravdu dobře. Máme třiadvacet mužů ve zbrani, kteří jsou sloučeni do tří regulérních frakcí (Drancíři, Otrokáři a Kruh oceli) nebo se jedná o osamělé střelce. K primárním charakterům existují další dva sekundární, epizodní charaktery: Reinarův Krysa Silmar a můj Lászlo Fernzéhen. Většina templářů jsou nyní již zkušení hráči účastnící se téměř všech her, Nováčka máme momentálně jednoho, Gwalriana. Další tři lidé se čas od času ukáží na bitvě coby dobrovolníci. Frakce Enkláva, která s takovou parádou nastoupila na operaci Exodus, bohužel nevydržela první rok působení a já naznal, že bude lepší ji zrušit. Bratrstvo oceli se drží nad vodou svou speciální jednotkou Kruh oceli, která má momentálně dva bojovníky, ale jak se zdá, brzy se to výrazně zlepší. Smečku páračů nyní tvoří dvě bestie, štěně Chorché dorostl v dospělce budícího hrůzu a starý démon Řepa se stal inkarnací smrti. Felčaři jsou tři, a to já, Javor a Linot. Hráči mohou charakter svých postav dotvoři právě čtyřmi desítkami perků. Mezi nejdůležitější události roku 2268 nepochybně patří vyhnání Bratrstva oceli z oblasti Ślasku Cienszyńskego a s tím související rozpad týmu a odchod bratra templáře Thiefa z Řádu. Téměř okamžitě navázal Henry Thorn s Kruhem oceli, takže plechovky tak úplně nezmizely. Další, snad ještě zásadnější událostí bylo podepsání alianční úmluvy mezi Drancíři a Otrokáři, kterýmžto krokem se Aliance stala vládkyní Pustiny (načež byla vypráskána jedním vzteklým kulometčíkem a rozjetým páračem). Nedá mi to, abych zde rovněž nezmínil převratný krok v kariéře bratra Javora, jenž si konečně po těch letech koupil kvér. :-) Musím říct, že uplynulý rok ve mně zanechal velmi dobrý dojem. Nabrali jsme vskutku dobrý kurs a já doufám že jej udržíme i v nadcházejícíc sezóně. Jmenný seznam Templářů VŠB Primární charaktery: Archie Reziel Baltazar Řepa Benny Thief Factor Tommy SWINE Gwalrian Wulfik Hawkeye Yoris Henry Thorn Chekotay Sekundární charaktery: Chorché Lászlo Fernzéhen Chrome Red Silmar Javor Justin Kaali Lin0t Lišák Necromancker Reinar
Z domova • 3
Chystané akce
Chekotay
14. 2. - Beskydská patrola '69 (zimní). Jednodenní výšlap do Beskyd má naučit Templáře pohybovat se v obtížném zasněženém terénu, seznámit je se zimními Beskydami a společným prožitkem stmelit Řád. Sraz je v 8:00 na konečné autobusů v Komorní Lhotce (místní část Odnoha). Organizuje Chekotay. 28. 3. - Area Quest LARP je první pokus o komplexnější akci. S univerzem Templářů nemá mnoho společného, neboť děj se odehrává před Apokalypsou, v roce 2023. Série ekologických katastrof rozvrátila uspořádání Evropy, zkorumpované vlády padají, nastupuje anarchie. Doba před Poslední Válkou. Doba, kdy umírala civilizace. Organizuje Chorché. Jaro - Jarní bitva (jméno doposud neurčeno). V Chotěbuzi se to už zase mele. Drancíři si musí hlídat své východní hranice, neboť to vypadá, že Bratrstvo oceli přes zimu nezahálelo a nyní se chystá vrátit úder. Jednoduchá bitevní akce s hromadou adrenalinu provětrá naše guny. Organizuje Chorché. květen - Vzpomínání. Třídenní experimentální sraz příznivců "Living Postapo" v oblasti Horní Suché. Pokud nás nerozežnou policisté či lesáci, vyzkoušíme si stavbu přístřešků, přípravu pokrmů a primitivní postupy výroby různých věcí. Organizuje Chekotay. 13. - 16. 7. - Operace Nukleární úder 09, třetí ročník setkání příznivců Postapa, Falloutu a Vaultu v Nelahozevsi. Tři dny chlastu a srandy. Aranelka! Pesus! Tisíc slonů! Organizuje Chekotay. 10. - 15. 7. - Old Town 2009. Kdesi na severu Polska leží město Štětí, a tam se odehrává největší středoevropský Fallout LARP. Pět dnů falloutu naživo! Část templářů by tam ráda jela, ale zbytek se těší na NÚ – osud nájezdu je na vážkách...
Síň slávy
Chrome Red Sín slávy je na templářském fóru tématem v Dílně, které je zasvěcené vyrábějícím a soutěživým členům. Vznikla v půlce roku 2007, kdy byla zřízena Thiefem za podpory Chrome Reda. Vzhledem k tomu, že skoro rok přibývaly na toho času ještě II. fóru různé návody a vychytávky, zdálo se být na čase nějak motivovat opatrné snahy o tématičtější výzbroj a výstroj ve vlastních řadách. Již původním určením bylo celé snažení, tedy diskuze o zaslaných fotkách, tipy na vylepšení a v neposlední řadě důležitá součást, vyhodnocení nejlepšího předmětu, hodnoceno jednou za 2 měsíce. S tím bylo ustaveno 8 pravidel pro soutěžní příspěvky. Ta, kromě nutnosti poslat fotky a popis výroby, podmiňují souvislost s Fallout universem nebo reflektují poválečný sběr a úpravu předmětů určením hranice změn designu na 50 %. Jak cíle, tak pravidla se nezměnily ani po přechodu na nové fórum. Posun ale nastal v bonusu pro výherce. Kdysi se určoval „na míru“ každému předmětu podle jeho vlastností, nyní je stanoven na 30 XP, nebo +1 HP pro příští akci . Přestože by pravidlům vyhovoval i balík grafiky pro stránky nebo fotoromán, objevují se hlavně funkční předměty jako chladné zbraně, součásti kostýmů (váčky, nátepníky) a různé doplňky. Rozjezd byl pomalejší a v přispívání se střídalo jen několik málo jmen. Ovšem začátek roku 2009 ukazuje a naznačuje změnu k tvrdé konkurenci a k záplavě fotek a drobných návodů samotných hrdých tvůrců.
Kdy i ty přineseš svou chloubu k výročnímu ohni?
Z domova • 4
Chladná ocel III: Krvavý jarmark
Kaali
Bylo to o slunovratu, v 9 hodin ráno. V tu dobu už značně opilý Kaali zaslechl praskání z rádia. "Šrrr... h..l... ... alo....... Chlust, zmetku ....." Po chvíli se praskot ustálil a šlo rozpoznat hlas Chekotaye. "Ostrava je v loji! Nemají kůže! Bez remcání se připojíš ke karavaně, která ode dneška za dva východy Slunce vyráží z protektorátu, a budeš s několika muži dohlížet na bezpečnou cestu. Jde se kolem Šenova. Za dobře vykonanou práci budiž gubernátu přidělena další dodávka pálenky ze zkvašených koberců." Po chvíli těžkého oddechování Kaali odpověděl. "Rozkaz! A tím lojem, co nabízíš, taky nepohrdnu." Kaali si myslel, že vše proběhne jako vždy bez problémů a hlavně že je jediný, kdo tohle vysílání slyšel. Po celou dobu poslechu stála u dveří pochybná existence, nicméně Kaali tomu nevěnoval pozornost, protože věřil, že je to jeho osobní stráž (i když žádnou neměl). Šerem chodby se rozlehl zvuk rychlých kroků a slovo "dobrosz"... Kaali vstal do mrazivého rána. Postával na prahu své "rezidence" s ešusem teplého prasoliščího mléka v ruce a čekal. Asi po 2 hodinách karavana dorazila, on nastoupil, Reinar práskl do brahmín a všichni pokračovali směrem Ostrava. Cesta ubíhala pomalu, brahmínám se ve směsi popílku a sněhu špatně chodí. Při přechodu mostu se objevil párač. Hrstka válečníků ho zrubala, ovšem odnesla to brahmína a po zbytek cesty tedy někdo musel tahat těžké saně. Tommy s držkou od krve si hlasitě odchrchlal a pravil: "KURVA! To byla ale sviňa. Beztak jich tu bude více nežli jeden…" Ten prašivý pes se nemýlil, během cesty zažili útoky páračů ještě několikrát. S oblečením nasáklým krví se karavaně šlo obzvlášť dobře. Pach krve se šířil rychleji, než se pohybovali, a tak museli čelit jednomu páračovi za druhým. Naštěstí se to vždy obešlo bez větších ztrát na životech… Zhruba v polovině cesty se z Pustiny vynořila lůza, která si říkala Havířovskja Esa. Začali vyhrožovat explozí jakési výbušniny, když nedostanou jídlo. Mluvili zvláštní hatmatilkou. Kaali v ní najednou rozpoznal slovo "dobrosz" a věděl, že ho už slyšel, jen si nemohl vzpomenout kde… Zvrhlí pankáči karavanu několikrát přepadli – vždy neúspěšně. Karavana i přes všechny komplikace dorazila s mírným předstihem na místo setkání s Ostravskými Otrokáři. Ten párek do těžkých kabátů oděných chlapů vypadal, jako by tam postával už od rána. Dodávka byla úspěšně předána. Informace jsou zkreslené, jelikož Kaalimu byla o hlavu přelomena násada na kladivo… Pár slov k organizaci: Je velmi důležité 8x všem zopakovat, co mají dělat. I zde se potvrdilo pravidlo, že když někdo mluví, tak ostatní se baví čímkoliv jiným. Teď se to vymstilo Kruhu Oceli a Chorchému, kdy místo bojů, které měly probíhat na "druhé frontě", nedělali nic…
Ze světa • 5
Svět po Pádu: Zimní postapo puťák
Henry Thorn
(Akce organizovaná Petriem se konala v rozmezí 31. 1. - 1. 2. 2009) Vlak mě vyhodil na špinavé stanici Mimoň city a záhy odjel do ještě větších prdelí. Nahodil jsem bágl a vyrazil ke zbořenému nákupnímu středisku Tesco okupovanému bezdomovci, kde pro mne za několik minut ve své káře přifrčel Petrius, zakladatel Světa po Pádu. Cestou jsme si povídali o Fallout Larpu 6, o Ochori, kde si všichni tenkrát mysleli, že tam někde byl, o tom, co nás na dnešním srazu čeká a nemine, a tak dále. Dojeli jsme až do Ploužnice, kde jsme potkali další tři pustinné ztracence Kukiho, Elyene a ještě jednu slečnu, na jejíž jméno si za žádnou cenu nemůžu vzpomenout (ach, ta paměť). Po představení výstroje a po kecech ohledně neodvratitelné štreky, která nás teprve čekala, jsme se konečně vyštrachali od motorestu, nahodili postapo věcičky (nějaký postarší pár komentoval naše oblečení jako "mírně podivné") a hbitě jako lenochodi vyrazili do blízkých lesů na vskutku mrazivou pouť... Elyene neustále fotila, čímž mě nutila dělat drsňácké nesmlouvavé výrazy (☺), zatímco jsme procházeli okolo zničených objektů - karavany, starého zámečku nebo vodní nádrže. Konečně jsme se ponořili do hloubi uklidňujících lesů a spolu s Elyene jsme neustávajícím nátlakem na Petria vždy po nějaké chvíli vynutili přestávku. ☺ Poté mě napadlo, že vyběhnu napřed jako nájezdnický sniper a přepadnu skupinku kvůli vodě. Nicméně nezdařilo se, byl jsem rozsekán děsivou Petriovou mačetou. Nic netušíce jsme v blízkém airsofťáckém objektu narazili na dva vyznavače v maskáčích a s elektrikami, kteří na nás koukali celkem rozpačitě. Jednomu se líbila moje puška a začal mluvit o tom, co bych měl všechno udělat, aby mi střílela dál (dej tam vzduchotechniku, kule 0,45 a uvidíš!), z čehož jsem byl v rozpacích zase já. Vykládali nám dokonce o tom, že nás viděli, když jsem seděl v zamlžené masce na posedu, ale my jsme je neviděli. Pak jsme šli zase dál a dál nekonečnou cestou až k letišti. Před ním jsme narazili na malý strážní barák, který byl uvnitř úplně zničený a proto ideální pro naše účely. Holky si do něj uložily bágly, my chlapi jsme ale zůstali silní a těžká zavazadla s sebou táhli až na airport. Tam jsme vyrabovali jeden z opuštěných hangárů a získali tak věci, co se hodí na výrobu kostýmů, barter a také věci na sezení a když se už začalo stmívat, vyrazili jsme zpět k strážnímu baráčku. Tam jsme, pod Petriovým velením, do jedné z místností natahali okenice, které byly v jedné z děr uvnitř, a na ně dali povalující se dveře a pelech byl na světě (!). V okamžiku, kdy moje oči uviděly ve vzdálenější místnůstce dřevo na podpal, jsem uslyšel pekelnou ránu... Otočil jsem se a spatřil Argona a jeho muže, jak decimují naší výpravu! Okamžitě jsem z pouzdra tasil jediný gun, co jsem měl u sebe (colt 1911), a vypálil na nejbližšího bojovníka s karabinou kar98K. Když viděl, že jsem na něj vystřelil, poslušně lehl na zem, i když jsem měl po předchozí bitvě u posedu prázdnou komoru ☺. Vběhl jsem do místnosti, kde byla děvčata a Petrius s brokovnicí a popadl svou snajpu. Jenže pak k nám dovnitř vlétl tlustý doutnající balíček - granát! Nemohli jsme už nic dělat, já ho jenom odkopl do rohu, aby to nebyla až taková řacha, a následovala ohlušující detonace... Byli jsme mrtví a vítězní Jezdci Jednoty pořvávali, že Chekotay smrdí ☺. S šesticí jezdců, v čele s Argonem, jsme zabředli do živé debaty, po které bylo všemi účastníky nataháno dřevo na podpal a bylo ho tak moc, že jediný z Jednoty, co měl sekáček a sekal, vůbec nestíhal! Petrius s ostatními rozdělal oheň u zdi. Za nedlouhou chvíli byla tma jak cyp... Po necelých dvou hodinách kacířské oslavy došel veškerý alkohol (moje láhev roentgen rumu, kterou mi Chekotay daroval na III. Pasu, byla neúmyslně zničena jedním z Jezdců hodem na zeď, kde končily VŠECHNY vypité flašky), a já se přihlásil jako dobrovolník, který došel do Mimoně pro další pití. Ještě že mě pak zpátky vzali stopem... ☺ Ráno Jezdci vstávali brzy a Petrius se nabídl, že mě hodí až do Lípy, což jsem přijal s chutí a rád. V motorestu zpět v Kuřivodech, kde bylo místo setkání, jsme ještě debatovali o Zlenicích, Elyene mi poradila pár věcí k výrobě levného kostýmu na akci hraničářů, kam jedu v březnu, a pak mě oba dva odvezli až k branám BoS pevnosti Lípa...
pustina • 6
Stalkerská práce v Třanovicích
Justin
Hala válečníků v hlavní citadele Templářského řádu se utápí v netypickém klidu. Je v ní ticho prokládané pouze brnkáním bardky na její kytaru, pološerem prokmitávají záblesky mírného ohně hořícího v krbu. Zatímco venku zuří těžká vánice pohazující si s kamióny, zde, hluboko pod povrchem, je teploučko. Kolem krbu sedí několik templářů, zamyšleně upírají své zraky do ohně ponořeni do svých myšlenek či do tichého zpěvu dívky, hrající tklivou píseň o bojovnících, kteří se z Pustiny již nevrátí. Kovová křesla vystlaná kočkoliščí kůží a dvě stě let stará whisky příjemně hřejí na těle i na duši... V tom se masivní dveře do sálu rozletí a v nich stojí představený řádu, Chekotay. Dojde ke stolu, smete z něj zbytky pozdní večeře a práskne do něj pěstí: "Tak, bando - je třeba udělat jeden job. A půjde o stalkeřinu." Několik scavengerů, hlavně z řad Drancířů, se zvědavě naklonilo kupředu. "Severně od Havířova, za Těrlickem," pokračuje Chekotay "ležela před Válkou vesnice jménem Třanovice. Dozvěděl jsem se nedávno od lovce, jenž se tudy vracel z Beskyd, že tam dosud stojí jeden barák. Lovec se mu obloukem vyhnul, však víte, jak dokáží být trosky zpřed Války nebezpečné, ale já jsem zvědavý a zajímá mne, co to tam stojí. Jak říkám, jde o předVálečné stavení, takže se mějte na pozoru. Chci podrobný průzkum. Stalker, který jej vykoná, si smí ponechat vše, co v oblasti nalezne, a navíc dostane 20 Templářských víček. Zlomte vaz!" Domluvil, otočil se a odešel. Chvíli bylo ticho, pak si začali někteří stalkeři šuškat. Mno, vypadá to na zajímavý zimní výlet. ... Uplynulo několik dní a z Pustiny se postupně vrátili stalkeři Reinar, Kaali, Justin a Tommy SWINE. A právě Justinův report o průběhu mise si nyní můžete přečíst:
Zápis z bojového deníku: 24. 1. 2269 – 0945 SEČ: Karavana mě vysadila, prý jsme na místě. Sakra, ještě napůl chrápu. Beru dalekohled, mapu, k ruce připravuju kvér. 24. 1. 2269 – 0950 SEČ: Ti hajzlové! Až se mi dostanou do pracek… Okolí se s mapou neshodne vůbec na ničem. Předválečné značení je v bídném stavu, ale i podle zbytků je jasné, že jsem úplně někde jinde. Vyrážím náhodným směrem. 24. 1. 2269 – 1008 SEČ: Setkání s domorodou obyvatelkou s čoklem. Proklepnuta, namířený kvér funguje vždycky. Věc se má takhle – název Třanovice sedí, ale ty pravé Třanovice jsou ještě daleko. Vůdce karavany je nějaký chytrolínek. Až ho potkám, tak ho to hraní se slovíčky bude mrzet. Čokl se na mě mlsně dívá. Oplatil jsem mu to… trochu přibrzdil, nejspíš mu došlo, že pojem „vrchol potravního řetězce“ beru velice doslova. Zajímalo by mě, jestli kdybych žral lidi… eh, nic. 24. 1. 2269 – 1025 SEČ: Ženská ochotně vyzradila, že se to tu jmenuje Hnojník. He, to docela sedí. Ukázala to i na mapě, možná není zas tak tupá, jak vypadá. Čeká mě ještě docela slušný kousek, než se dostanu do Třanovic. Čas letí. 24. 1. 2269 – 1040 SEČ: Ksakru, pořád na cestě. Jestli je pravda to o těch dvou stalkerech, co mi byli v patách, tak se teď už nejspíš prohrabují hromadami artefaktů. Měl bych být opatrný, až se budu přibližovat. 24. 1. 2269 – 1055 SEČ: Jsem v Třanovicích. Nic extra, jen díra s pár chýšemi. Pohyb veskrze žádný, ale ruku z pažbičky nesundávám. Domorodci v takových pajzlech jsou nevypočitatelní. 24. 1. 2269 – 1058 SEČ: Co to sakra?! Potkávám Kaaliho a Reinara. Plouží se se spokojenými úšklebky od cílového sektoru a batohy mají narvané techy.
No, pořád lepší, než kdyby ti „dva stalkeři“ byli nějací vědátorští teplouši z BoS. Ptám se na pár věcí a rozcházíme se. Má to jedno plus, pokud ti dva na nic nenarazili, je velice nepravděpodobné, že by se tam někdo… nebo v horším případě něco schovávalo. Ani s tím stavem baráku to nebude zase tak zlé. 24. 1. 2269 – 1115 SEČ: Jsem na dohled od objektu. Zbraň a mapa jdou z ruky, do ruky jde polní lopatka, baterka a obrázková krabička. Zahajuji průzkum. 24. 1. 2269 – 1255 SEČ: Průzkum ukončen. Většina úkolů splněna, opouštím oblast. Čeká mě dlouhá cesta. Musím stihnout karavanu do Ostravy, spát tady nehodlám.
pustina • 7 REPORT: Okolí je mnohem přehlednější, než by se mohlo zdát z předválečných map. Kolem stavení ani uvnitř to nijak zvlášť nesvítí, před případným delším pobytem by ale bylo potřeba přesnější měření. Zdá se, že v okolí se nějakou dobu po válce zdržoval jakýsi gang nebo skupina přeživších, v okolí domu se nachází spousta prázdných lahví, obalů a zbytky elektroniky, bohužel v již nepoužitelném stavu. Nepodařilo se objevit jediný nepoškozený tech. Stodola je docela nezajímavá, nachází se tam zcela zničené nástroje neznámého určení a něco, co by snad mohly být předválečné hračky. Jinak opět hromady odpadků. Stavení je v překvapivě dobrém stavu, až na severní křídlo, které je zčásti zasypáno. Uvnitř se nacházejí stopy činnosti podobného charakteru, jako venku. Díky ochraně proti přírodním vlivům je tu ale možno nalézt slušné množství ne moc poničeného předválečného materiálu (většinou věci, které jsou k ničemu, případně ty, u nichž zdejší noví obyvatelé nepoznali, že mají nějakou hodnotu.) V chodbě a kuchyni nic zajímavého, pokud tu bylo cokoli užitečného, Kaali s Reinarem to odnesli. Obytná místnost je kompletně vyrabována a pokreslena primitivními výjevy. Z chodby vchod na půdu a do sklepa – po krátkém rozhodování (jedné uvolněné cihle, která mi při sestupu málem spadla na hlavu) jsem se rozhodl sklep nechat k prozkoumání nějakému sebevražednějšímu stalkerovi. U zřícené části se nachází spíž. Ve stole ani mezi rozsypanými sklenicemi nic zajímavého. V kuchyni na druhý pohled několik zachovalých balíčků čehosi předválečného. Číst jakž takž umím, ale názvy jako „kypří cíprášek“ ani „no vékoření“ mi nic neříkají, i tak to pro jistotu beru. Nejzajímavěji vypadá místnost neznámého určení, kde se válí zbytky elektroniky. Protože sem neprší, je většina ve velmi dobrém stavu. Vzal jsem několik nejzachovaleji vypadajících artefaktů. Je tu i velké množství knih v čitelném stavu a nespočet obalů od předválečných věcí s podivnými názvy. Půda neskrývá nic, co by stálo za zmínku, vypadá ale pevně. Možná využití: Vojenské využití – velmi slabé. Zdi budovy jsou tenké a zchátralé, nekryjí ani proti lehkým zbraním. V případě použití větších kalibrů nebo výbušnin se nejspíš celý objekt sesype na hlavy obránců. Jako pozorovatelna je objekt nepoužitelný kvůli porostu, který jej obklopuje. Zásobovací využití – nulové. V celém objektu nebyla nalezena žádná důležitá komodita ve větším množství. Jedině snad zachovalý stavební materiál. Vědecké využití – střední. Uvnitř se nachází větší množství nejrůznějších techů, předválečných předmětů a knih ve velmi dobrém stavu. Navrhuji pozdější vyslání skupiny k jejich zajištění. Stalkerova trofej: Našel jsem knížku v nějakém divném jazyce. Mnohem zajímavější ale bylo to, co z ní vypadlo. Po zevrubné prohlídce mi docvaklo, že se nejspíš jedná o informace o předválečném obyvateli stavení. Zůstalo to ležet tak, jak ho zastihla Válka. Co může být pro stalkera cennější trofej? Jen… co to je krucinál „veselá velikonoc“?
Propaganda: kruh oceli • 8 „Zdar a sílu, poutníku! Ne, nemáš se čeho bát, my nejsme jako jiní, kteří s tebou až donedávna zacházeli jako se špinavým hadrem! Ne, nešálí tě zrak, my se k tobě nikdy nezachováme jako ti ostatní, kteří se tváří jako tví nejlepší přátelé a pak tě ve spánku okradou o to poslední, co máš, a ještě ti klidně podříznou krk! Ne, u nás se ti nic takového zkrátka nikdy nestane! Ptáš se jistě, jak je to možné, že? Pak se usaď a poslouchej… Před mnoha lety žila malá skupina lidí v osamocené opuštěné vojenské základně v Kalifornii. Velel jim tehdejší kapitán Maxson, voják armády Spojených států. Na té základně se před válkou a i po ní zkoumal virus F.E.V. Jistě ho už znáš. Pod vedením zvrácených vědců se s ním dělaly zrůdné experimenty na lidech z pouští, kroutilo je to uvnitř a měnilo na zvířata. Kapitán Maxson a jeho lidé se s vědci po právu vypořádali a pak odešli pryč. Nemohli a nechtěli tam již žít… Exodus z té prokleté základny byl pro všechny časem zkoušky. Ačkoli okolo nebyl téměř žádný radioaktivní spad, byli obklopeni spadem lidskosti. Potulné bandy psychotických lupičů typu Drancířů se neustále pokoušely napadat tuto vznešenou skupinu. Vojáci sami nebyli v nebezpečí díky tomu, že měli oblečena posvátná brnění moci. Členové jejich rodin však takové štěstí neměli a jakmile ta hnusná okolní chátra zjistila, jak snadným jsou cílem, začala na neozbrojené nevinné ženy a děti střílet z bezpečné vzdálenosti… Každému členu exodu přinesla cesta mnoho nezhojitelných ztrát. Po cestě byli ještě mnohokrát napadeni a rovněž několik našich čestných bratrů položilo v nehostinné poušti své životy za životy ostatních. A pak konečně naši praotcové dorazili do bezpečí nového bunkru. Kapitán Maxson, náš velký osvoboditel, ho vyhlásil naším novým domovem. Během času se stal ten bunkr skutečným domovem, chrámem a spásou před nelidským terorem vnějšího světa. Předkové začali pevnost přetvářet v něco slavného, v krásu, kterou tento o technologii oloupený svět dosud neviděl… I ty ji můžeš jednou vidět! Postupem času se naše organizace stala poslední nadějí pro zbylé lidi v Pustinách. Expandovali jsme, hrdě tváří v tvář jsme poráželi nové a nové nepřátele, co se nám opovážili přijít do cesty. Brzy nebyl na kontinentě nikdo, kdo by o nás neslyšel a nebál se spravedlivého trestu! A přece jsme na svých křížových výpravách byli milosrdní, nezabíjeli jsme zbytečně zajatce, mohli se sami rozhodnout, zda odejdou a začnou žít lepší život nebo se k nám přidají a pomohou žít šťastně také ostatním. Mnoho těch, kterým jsme otevřeli oči, si zvolilo druhou možnost. A nezastavily nás ani oceány, ani hrozní mutanti, ani všudypřítomná beznaděj. Ty, co zůstali vzadu a zalekli se nepřítele, stihl hrozný osud, zemřeli kvůli své slabosti. Tohle se ti nikdy nesmí stát a stejně tak již nikomu z nás. Stali jsme se nezávislými strážci vědomostí a tradic. My jsme konec civilizace přežili, převzali zodpovědnost za naše činy a umíme se vypořádat i s činy těch ostatních! Bratrstvo Oceli je jen jméno. MY jsme Bratrstvo. Na rozdíl od ostatních i ty můžeš stát bok po boku těm, kteří sdílejí naše přesvědčení a víru. My jsme Ocel. Jsme tvrdí a vybroušení do ostré čepele. Vždy si pamatuj na oheň, z něhož jsme byli vykováni. Nikdy nezapomeňme motto z minulosti a naše heslo dneška - Za svobodu!!! Před časem se rytíři naší organizace vylodili zrekvírovanými plavidly a vznášedly, postavenými podle plánů našich nepřátel, na pláže Evropy, tvého přirozeného domova. Téměř okamžitě narazili na hordy nepřátel. Tito však byli v něčem jiní, odlišní od těch z našeho domova. Znali prostředí, místní zamořené lesy, každý kout, místo. Přesto se podařilo invazní armádě upevnit předmostí a zahnat nepřítele, někde ho i zcela zničit. V následujích letech vojenská síla paladinů postupovala celým uzemím, osvobozovala zotročené, dávala naději zlomeným. Ti všichni se přidávají k Bratrstvu! Drancířsko-Otrokářské tlupy se přemístily do strategických poloh na rozhraní střední a východní Evropy. Velení starších sestavilo bojovou skupinu řízenou rytířem Thiefem, který se o tento vřed měl postarat a konečně vybojovat mír v této oblasti… Všude, kudy chodili, nabírali schopné rekruty, kteří chtěli pomstít své zotročené rodiny a kamarády, mnohdy i mrtvé. Slyšeli hrozné zprávy o bandě vrahů a lupičů, takzvaných Drancířích... Tito však byli velmi dobře organizovaní, s dobrou výzbrojí. V místních nehostinných podmínkách věčných dešťů a zimy nebylo možno použít naše vyspělé technologie - brnění moci a účinné zbraně musely být vyměněny za lehké zbroje a zbraně, které byly v naprosté většině zabaveny mrtvým. Při zprvu úspěšném postupu na hlavní bázi Drancířů však skupinu zradilo několik jejích členů, pod rouškou zbabělosti na cizím území dezertovali k Alianci! Jejich zprávy o počtech vojáků a úrovni jejich výzbroje, spolu s plánem postupu, umožnily nepřátelským velitelům naplánovat přesně odvetné akce. Bylo pak jen otázkou času, kdy hrdá skupina rytířů podlehne velké přesile ohyzdných, zmutovaných nepřátelských band, které ji zcela obklíčily. Jen nemnoho mužů uniklo ze smrtící smyčky a podle velení starších byl rytíř Thief zabit, hrdě padl, když kryl ústup… Starší a paladini v Lost Hills byli vzteky bez sebe. Pod dni stráveném v modlitbách však slzy vystřídal vztek. Nejstarší z velení oprášil své vzpomínky. Kdysi v Bratrstvu existovala tajná jednotka nazývaná příznačně „Kruh Oceli“. Byli do ní přeřazováni ti, co byli až moc horkokrevní, vzpurní rozkazům, velitelé, co zklamali, a nebo prostě jen ti, co neměli co ztratit, často všechno dohromady. Tato „černá“ jednotka pronikala do sídel zla, likvidovala je zevnitř, odstraňovala jejich vůdce, organizovala ozbrojená povstání a tak dále. Velení se však nelíbilo, co vše si poté někteří členové dovolili, a chtěli jednotku rozpustit. Jednotka ale byla varována a utekla někam na západ, do centrálních oblastí Ameriky. Jeden z nich přesto zůstal v rodném bunkru. Na nátlak a prosby starších nakonec svolil a podělil se s nimi o své zážitky a písaři to vše zaznamenali. Mise Evropa - tak se říká těm, co dnes operují právě v tvé zemi - se rozhodla právě pro toto nekonvenční řešení. Dlouho nemohli nikoho vhodného najít pro vedení tak speciálního úkolu, přihlásil se však dobrovolník, já. Dobře už jsem v minulosti poznal, co je Drancířsko-Otrokářská aliance zač. Za pobočníka jsem si vybral rytíře Wulfika, který přežil krutou bitvu operace Frühling. Nemůžeme ti nabídnout nic víc než krev, dřinu, slzy a pot. Víme však jednu věc. Že nakonec zvítězíme. A to je už prověřené věky... Nyní potřebuje Kruh oceli právě tebe, náš bratře!!! Pro co se rozhodneš? Velitel Henry Thorn
V příštím čísle naleznete: Více radiace! Více zpráv! Více zábavy! Více senzací! … a možná něco co má jen jednu hlavu:
→ Miluj nepřítele svého! → Nájezdníci: metla Pustiny → Na popel spáleni: Co víš o Padlých rytířích?
→ Pochoduj nebo zmrzni. Kdo se vrátil z Beskydské patroly? Seznam všech cizích chystaných akcí: Fort Milowitz/PASS Warfare beta (13.-15.2.) Vyškovský Fallout LARP (28. 2.) Svět po pádu 3: Přístí stanice Metroplex! (7.3.) PASS Warfare - Války o vodu (duben) Bojiště 4657 (někdy v létě) PASS X (září)
Dočkáme se?
maybe
