f ot o p r o f i m e d i a . c z / c o rb i s
téma
Vietnam se obdivuhodným způsobem vzpamatoval z války a chudoby. Dokáže se však transformovat natolik, aby se stal součástí bohatého světa?
Na půl cesty od ch 34
R E S P E K T 19 | 5 . – 1 1. K V Ě T n a 2 0 0 8
hudoby k bohatství R E S P E K T. C Z
35
36
nomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC). V roce 2007 vstoupil do Světové obchodní organizace (WTO) a tento rok se stal jedním z nestálých členů Rady bezpečnosti OSN. Před dvaadvaceti lety, kdy se země dostala do hluboké krize, přiznali vietnamští komunisté ekonomickou porážku a zahájili reformy orientované na tržní hospodářství pod názvem doi moi (obnova), podobné těm, které o několik let dříve zavedl Teng Siao-pching v Číně. Stejně jako v Číně, i zde nějaký čas trvalo, než se dostavily výsledky, ale v posledních několika letech liberalizace ekonomiky přispívá k rychlému růstu a snižování chudoby. Představitel Světové banky ve Vietnamu Ajay Chhibber nazývá Vietnam „ukázkovým příkladem“ prospěšnosti tržně orientovaných reforem. Země se nejen věrně drží katechismu „Washingtonského konsenzu“ – svobodné podnikání, volný obchod, rozumná fiskální politika atd. –, ale může si také zaškrtnout všechny kolonky Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN pro boj s chudobou. Podíl domácností zásobovaných elektřinou se od počátku devadesátých let zdvojnásobil a dosáhl 94 %. Téměř všechny děti dnes navštěvují základní školu a získávají tak alespoň elementární gramotnost. Vietnam už ve skutečnosti pomoc multilaterálních organizací ani nepotřebuje. Multilaterální a bilaterální dárci mu pro tento rok slíbili půjčky a granty v celkové výši 5,4 miliardy dolarů. Měnové rezervy Vietnamu se přitom minulý rok díky velkému přílivu zahraničních investic zvýšily téměř o dvojnásobek tohoto čísla. Dárci se však alespoň poučili z událostí v polovině devadesátých let, kdy nadměrná chvála odradila Vietnam od pokračování v reformách a přispěla k hromadnému odlivu investorů. Podle jednoho z diplomatů,
f ot o p r o f i m e d i a . c z
S koleny a lokty odřenými o zem se návštěvníci snaží nezaostávat za průvodcem, který je svižným tempem provádí bludištěm klaustrofobicky působících nor vykopaných do tvrdé půdy. Legendární tunely v Ku Či, z nichž Vietkong během války ve Vietnamu podnikal vlny nečekaných útoků na americké vojáky, jsou nyní populární turistickou atrakcí. Denně do této oblasti nedaleko někdejšího Saigonu, přejmenovaného po ovládnutí Jihu komunisty v roce 1975 na Ho Či Minovo Město, proudí návštěvníci z celého světa. Další průvodce vedle vraku opuštěného tanku M41 s přátelským úsměvem demonstruje na tucet typů improvizovaných pastí s ostrými hroty, které byly nastraženy v tunelech a jejich okolí s cílem zmrzačit americké pronásledovatele. Vietnamci přitom nejen vítají dolary od turistů, které Ku Či vydělává, ale jsou na tuto památku také hrdí. Mají pocit, že je důkazem jejich vynalézavosti, přizpůsobivosti, vytrvalosti a především odhodlání vzdorovat daleko silnějším cizím útočníkům, jež tato země projevila v průběhu staletí mnohokrát. Dnes na sebe může být Vietnam pyšný ještě z mnoha dalších důvodů. V osmdesátých letech Ho Či Minovi nástupci ve funkci stranického předsedy ještě více ubíjeli válkou zpustošenou ekonomiku, když se pokoušeli zavést reálný komunismus, prováděli kolektivizaci a potlačovali soukromé podnikání. To dovedlo zemi až na pokraj hladomoru. Když se krátce nato rozpadl Sovětský svaz, který Vietnam sponzoroval během studené války, izolace země se ještě více prohloubila. Zároveň se zastavil také příliv rublů, který držel její hospodářství nad vodou. Sousední země byly zaplaveny zoufalými vietnamskými „lidmi z člunů“. Od té doby prošel Vietnam proměnou v důsledku téměř dvou desetiletí rychlého, ale spravedlivého růstu. Otevřel doširoka dveře okolnímu světu a liberalizoval svou ekonomiku. Během uplynulého desetiletí činil roční růst v průměru 7,5 %. Elegantní bulvár Dong Khoi v centru Ho Či Minova Města s obchody známých módních návrhářů se jen hemží mladými, úspěšnými a sebevědomými Vietnamci. Životní úroveň je na zemi, která byla ještě nedávno tak chudá, vysoká a větší města si ještě zachovala něco ze svého koloniálního kouzla, i když hustá doprava a neutuchající stavební ruch už začínají dělat své. Zemědělský zázrak proměnil zemi s 85 miliony obyvatel, která byla kdysi sotva schopna uživit sama sebe, v jednoho z nejdůležitějších dodavatelů zemědělských produktů na světě. Vietnam se stal také velkým vývozcem oděvů, obuvi a nábytku, k nimž se brzy přidají mikročipy, až firma Intel otevře svou továrnu za 1 miliardu dolarů, kterou buduje v blízkosti hlavního města Hanoje. Dovoz strojního vybavení prudce stoupá. Vývoz spolu s dovozem odpovídají 160 % HDP, což činí ekonomiku Vietnamu jednou z nejotevřenějších na světě. Díky tomu vládní příjmy stoupají i přes snižování dovozních cel. Plnit státní pokladnu pomáhá také nedávno zavedená daň z příjmů právnických osob. Výdaje na veřejné služby prudce vzrostly, veřejný dluh však zůstává dosti stabilní a činí 43 % HDP. Vietnam se usmířil se svými bývalými nepřáteli a v roce 2006 hostil prezidenty Bushe, Putina a Chu Ťin-tchaa na summitu Rady pro eko-
f ot o p r o f i m e d i a . c z / a f p
téma
Díru do země jsme už zvládli, teď ještě díru do světa. (Vietnamec předvádí vstup do protiamerického tunelu) R E S P E K T 19 | 5 . – 1 1. K V Ě T n a 2 0 0 8
téma
Miláček zahraničních investorů zažívá zrod nové vietnamské džungle, tentokrát městské. (Nové panorama Hanoje)
který se účastní neveřejných jednání s vietnamskými vedoucími představiteli, je dnes tón těchto setkání daleko upřímnější. Vietnam se stal miláčkem zahraničních investorů a nadnárodních společností. Firmy, které při plánování svých nových továren uplatňují strategii „Čína plus jedna“ pro případ, že by v Číně narazily, mají v záloze často právě Vietnam. Mzdové náklady jsou zde stále na daleko nižší úrovni než v jižní Číně a produktivita roste rychleji, i když z nižšího základu. Když se Konference OSN pro obchod a rozvoj zeptala nadnárodních společností, kde plánují investovat tento a příští rok, umístil se Vietnam na šestém místě a byl jedinou zemí z jihovýchodní Asie v první desítce. V poslední době nabírá na obrátkách vládní program na prodej podílů ve státních podnicích, které tak budou podléhat pravidlům trhu. Přechod od centrálního plánování k volné soutěži zároveň umožnil rozkvět podnikatelského ducha vietnamského obyvatelstva. Téměř každá domácnost si, jak se zdá, přivydělává nějakým drobným podnikáním a akciový trh zaplavuje moře ambiciózních větších firem. Většina chvály, která se nyní opět na Vietnam snáší, je zasloužená. Vláda je na dobré cestě ke splnění svého cíle proměnit Vietnam do roku 2010 v zemi se středním příjmem. A její dlouhodobější záměr, tj. aby se Vietnam do roku 2020 stal moderní průmyslovou zemí, se nezdá být nereálný. R E S P E K T. C Z
Vietnamští vůdci přijali za své výrazivo tržního hospodářství a hantýrku agentur OSN.
Vietnam SEVERNÍ KOREA
Peking
Soul
JIŽNÍ KOREA JAPONSKO
Žluté moře
Č
Í
N
A Tchaj-pchej
TCHAJ-WAN INDIE
MYANMAR/ BARMA
Manila
LAOS
Paracelské ostrovy
Vientiane
THAJSKO Bangkok
KAMBODŽA
M Kuala Lumpur
N
D
VIETNAM Ho Či Minovo Město
Phnompenh
I
TICHÝ OCEÁN
Jihočínské moře
Hanoj
A
FILIPÍNY Spratlyovy ostrovy
S I E L A J
SINGAPUR
O
N
É
S
Celebeské moře I
E
Od této chvíle však už možná bude cesta vzhůru těžší. Podle slov Ajaye Chhibbera se jen málo bohatnoucích zemí vyhne „pasti středního příjmu“. Mají tendenci ztrácet svůj reformní zápal a jejich růst střídá fiasko. Podle studie vietnamské Akademie sociálních věd z roku 2006 bude další snižování chudoby vyžadovat větší tempo růstu než v minulosti, protože zbývající chudí žijí již hodně hluboko pod hranicí chudoby, zatímco mnozí z těch, kteří tuto hranici nedávno překročili, k ní nemuseli stoupat tak vysoko.
Všudypřítomná korupce Vedení komunistické strany otevřeně přiznává, že vietnamská veřejnost má po krk místní korupce na všech úrovních veřejného života, od nejnižšího dopravního policisty a úředníka až po nejvyšší činitele na ministerstvech. V roce 2006 vypukl právě před stranickým sjezdem, který se koná jednou za pět let, skandál, při němž rezignoval ministr dopravy a několik úředníků bylo zatčeno, poté co se zjistilo, že miliony dolarů zahraniční pomoci byly prosázeny na výsledky fotbalových zápasů. Vláda tvrdí, že pro nápravu situace dělá vše, ale před sebou má ještě mnoho práce. Téměř stejně škodlivé jako korupce je hlemýždí tempo legislativních a byrokratických procesů. Než vstoupí návrh zákona v platnost, musí splnit nejrůznější podmínky a projít nekonečnými koly →
37
f ot o p r o f i m e d i a . c z
téma
Stačí zpomalení růstu a kafe pro střední třídu zhořkne. (Majitel kavárny v Ho Či Minově Městě chatuje na internetu)
→ konzultací, aby došlo ke konsenzu. Hranice mezi
komunistickou stranou, vládou a soudy není vždy jasná. Justiční systém je rudimentární. Právníci nemají oficiální přístup ke spisům případů z minulosti, takže jen těžko mohou v soudních přích uplatňovat precedens. Vláda již částečně zrealizovala obrovský projekt na zeštíhlení byrokracie a zjednodušení úředních procesů. Nedávno snížila počet ministerstev z 28 na 22. V tuto chvíli však přebujelá byrokracie brání Vietnamu v budování silnic, elektráren a dalších veřejných staveb, které tato země potřebuje pro udržení svého růstu. Podle slov předsedy vlády Nguyen Tan Dunga je pro udržení současného tempa růstu zapotřebí, aby se do roku 2010 zdvojnásobila kapacita pro výrobu elektřiny. To se zdá, mírně řečeno, jako velké sousto. Prudké zvyšování počtu aut na silnicích způsobuje, že zaostalé vietnamské komunikace jsou čím dál přetíženější. Když se cena ropy vyhoupla nad 100 dolarů za barel, vláda v obdivuhodně liberálním pokusu o omezení cenových deformací snížila v únoru radikálně dotace na pohonné hmoty. Jedním z důsledků však bude zvýšení inflace, jejíž míra byla už v březnu na znepokojivých 19,4 %. Bankovní půjčky vzrostly v minulém roce o 38 %, když si firmy a jednotlivci půjčovali na spekulace s podíly a majetkem. Pro vládu je daleko těžší řídit ekonomiku tvořenou nesčíslnými soukromými podniky, bankami a investory než dávat příkazy omezenému počtu státních institucí, a to zejména v současné době, kdy veřejný sektor trpí odlivem talentu do soukromých firem, které jsou schopny nabízet daleko vyšší platy.
Co by se mohlo pokazit? Všechny tyto faktory způsobují, že je další ekonomický vývoj Vietnamu ohrožen celou řadou rizik:
38
• Zvyšování inflace, kterým trpí zejména osoby s nízkými příjmy, a rostoucí nedostatek cenově dostupného bydlení by mohly vést k vytvoření nové městské chudiny z řad nekvalifikovaných dělníků, kteří odešli z venkova do měst. Přidáme-li k tomu zvyšující se nevoli vůči korupci na úřadech a stále větší zviditelňování vietnamských novopečených zbohatlíků, mohlo by dojít k sociálním konfliktům doprovázeným stávkami a protesty, které by mohly nahlodat politickou stabilitu, na níž silný růst a investice stojí. • Liberalizace obchodu a zvýšená domácí konkurence bude některým firmám a zemědělcům vyhovovat, jiné však poškodí, a to zejména neefek-
Veřejnost se skřípěním zubů přiznává straně zásluhu na zlepšení životní úrovně.
Plnou parou vpřed HDP, zvýšení oproti předchozímu roku v % �� Vietnam
� � �
Svět
� * †
� ���� * odhad
��
��
����
��
��
† předpověď ZDROJ: THE ECONOMIST
Za deset let si na to pivo taky
tivní státní podniky. Ty by mohly spojit své síly a tlačit na vládu, aby reformy zastavila, nebo dokonce se zpětnou platností zrušila. • Náhlý pokles akciového trhu nebo třeba krize na trhu nemovitostí by mohly způsobit krach velkých firem nebo bank. S ohledem na vietnamské slabé a nevyzkoušené konkurzní právo a regulační instituce ve finanční sféře by pro úřady nemuselo být snadné se s podobnou kalamitou vypořádat. • Přírodní katastrofy od ptačí chřipky až po povodně mohou způsobit chaos. • Ekonomika by mohla narazit na hranice své skřípající infrastruktury a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Přetížené silnice, výpadky elektřiny a neschopnost obsadit manažerské a odborné funkce by společně mohly růst vietnamské ekonomiky dramaticky zpomalit. Vietnam si nasadil tak vysokou laťku, že i kdyby kombinace těchto faktorů pouze stlačila roční růst pod hranici 5 %, bylo by to vnímáno jako vážný neúspěch. Ministr zahraničí Pham Gia Khiem poznamenává, že současný růst vietnamské ekonomiky, který činí 8–9 %, je nižší než v nejbohatších asijských ekonomikách ve stejné fázi jejich vývoje. Nehledě na rizika je však Vietnam už dnes pro svět obdivuhodným příkladem toho, jak lze překonat válku, rozdělení, chudobu a izolaci a při silném a přitom spravedlivém růstu dosáhnout statusu země se středním příjmem. Tento příklad by mohlo následovat mnoho zbídačelých afrických států nebo – abychom nechodili daleko – třeba Severní Korea. Pokud se ho podaří zkombinovat ještě s postupnou politickou liberalizací, měla by možná o čem uvažovat dokonce i Čína. Nad tím vším ale visí jedna základní otázka: jak dlouho se ještě udrží u moci vietnamští komunisté, kteří uvolňují kdeco kromě svého monopolu na moc. R E S P E K T 19 | 5 . – 1 1. K V Ě T n a 2 0 0 8
f ot o p r o f i m e d i a . c z
téma Zrod moderního Vietnamu Rok
Událost
1959–65 Události vedoucí k válce ve Vietnamu. 1968 Komunistická ofenziva na svátky Tet (vietnamský Nový rok) proti americkým a jihovietnamským ozbrojeným silám. Masakr v My Lai iniciovaný americkými jednotkami. 1969 Prezident Richard Nixon oznamuje postupné stahování amerických jednotek. 1973 Podepsání pařížských mírových dohod. 1975 Komunisté ovládají Jih a sjednocují zemi. 1979 Vietnamská invaze do Kambodže a svrhnutí Pol Pota. Následuje krátká válka s Čínou. 1986 Zahájení liberalizace ekonomiky v rámci reformního procesu doi moi. Nahrazení promoskevské diplomatické politiky doktrínou „přátelé všude“. 1989
Počty vietnamských „lidí z člunů“ prchajících před bídou dosahují vrcholu.
1991
Rozpad Sovětského svazu, sponzora Vietnamu během studené války.
1994
Zrušení amerického obchodního embarga. Úmluva OSN o přesídlení a repatriaci vietnamských uprchlíků.
1995
Vstup Vietnamu do ASEAN. Obnovení americko-vietnamských diplomatických vztahů.
2000
Vietnam vytváří akciový trh a právně uznává soukromé podnikání. Podepsání americko-vietnamské obchodní dohody.
2006
Vietnam hostí summit Rady pro ekonomickou spolupráci Asie a Tichomoří (APEC).
2007
Vstup Vietnamu do Světové obchodní organizace (WTO).
2008
Vietnam získává křeslo nestálého člena v Radě bezpečnosti OSN.
y možná vydělám. (Billboard Heinekenu na dálnici poblíž rýžových polí)
Odůvodněná kritika povolena K Ho Či Minovu mauzoleu v Hanoji pomalu postupuje stovky metrů dlouhá fronta (stojí v ní hlavně Vietnamci, ale najde se i nějaký ten cizinec). Dohlížejí na ni přísní strážní v bílých uniformách a v čepicích se štítkem. Návštěvníci se mlčky jeden po druhém šourají do místnosti, kde ve skleněné a dobře nasvícené vitríně leží nabalzamovaná mrtvola revolučního vůdce, na černou blůzu jí spadá dlouhý bílý plnovous a v každém rohu stojí stráž. Další strážní vyvádějí malé děti na rampu u skleněné vitríny. Z ní mají nejlepší výhled na slavného Strýčka Ho, vizionáře a budovatele státu slujícího „příkladnou morálkou“, kterého se budou muset povinně učit uctívat od mateřské školky až po univerzitu. Vietnamští vůdci přijali za své výrazivo tržního hospodářství a módní hantýrku rozvojových agentur OSN, ale když přijde řeč na politiku, sklouznou zpátky k jazyku studené války, stejně nabalzamovanému a strnulému, jako je staříkovo tělo.
Na stranických schůzích se nadále přijímají usnesení, že „dělnická třída je vedoucí třídou revoluce“ a že strana sama je „předvojem při budování socialismu“. „Nepřátelské síly“ zpochybňující právo strany na mocenský monopol jsou „teroristé“ bez ohledu na to, jak umírněně změny propagují. Hesla na ohromných propagandistických plakátech na rýžových polích u dálnic vypadají, jako by je vymýšleli marxisticko-leninští autorizovaní účetní znalci. „Organizace a jednotlivci platící daně přispívají k růstu národního hospodářství a státního rozpočtu!“ hlásá jeden. Od započetí reforem doi moi před 22 lety se toho ve Vietnamu mnoho změnilo a takřka vše k lepšímu. Nejdůležitější změna spočívá v tom, že lidé dostali široké ekonomické svobody, ať už jde o zakládání vlastních firem nebo o výběr mezi rostoucím množstvím poskytovatelů zboží a služeb. Vietnamci mohou cestovat do zahraničí a stát je podporuje v tom, aby posílali své děti na zahraniční univerzity, a oni si čím dál
víc mohou dovolit obojí. Mnoho se jich může dívat na zahraniční televizi, poslouchat cizí rádio a surfovat po zahraničních internetových stránkách. Pravda, vláda toleruje celou řadu cizích vlivů, ale stále pevně třímá mocenské otěže v politické a kulturní sféře. Zahraniční univerzity sice dostávají pobídky, aby ve Vietnamu stavěly campusy, ale podle nedávného oběžníku musí všechny vietnamské studenty učit „Ho Či Minovu ideologii“. Knihkupectví jsou plná překladových titulů, najdete tu vše od Matky Terezy po Jackie Collinsovou, a přece si podle vyhlášky z roku 2004 herci nesmějí barvit vlasy ani se na jevišti objevit holohlaví. Bůh suď, jak si to má člověk přebrat, protože vedení komunistické strany funguje stejně záhadně jako dřív. V Číně je Chu Ťin-tchao jasný vůdce zastávající funkci prezidenta, šéfa strany a předsedy Ústřední vojenské komise. Vietnam naopak vede poněkud plachý triumvirát: gene- →
každý chce mít
Triko k PŘEDPLATNÉMU ZDARMA →
R E S P E K T. C Z
PREDPLATNE.RESPEKT.CZ
39 800 100 634
f ot o p r o f i m e d i a . c z
téma → rální tajemník strany Nong Duc Manh, prezident
Nguyen Minh Triet a premiér Nguyen Tan Dung. Kromě nebožtíka Strýčka Ho není vyzdvihován žádný jednotlivec. Parlament a ústřední výbor strany mají výrazný vliv a rozhodně nejsou jen poslušné převodní páky režimu. Někteří zahraniční diplomaté a experti v Hanoji se domnívají, že za pokračující liberalizací hospodářství stojí Nguyen Tan Dung; podle mínění jiných stranické vedení jako celek vnucuje reformy zdráhavé vládní byrokracii. Je však jasné, že co se týče osobní svobody, mají navrch opatrní liberalizátoři. Vietnamský režim bývá i méně odporný než někteří jeho demokratičtí sousedi: protivládní aktivisté a kněží se na rozdíl od svých protějšků na Filipínách nemusejí příliš bát zavraždění a poklidné protesty se tu trpí víc než v úzkoprsém Singapuru. Zdejší komunistická strana se prakticky zřekla náboženské perzekuce, ačkoli buddhističtí mniši, katoličtí kněží a stoupenci náboženství Cao Dai jsou nadále zatýkáni za politické aktivity. Vrcholní funkcionáři strany dnes naopak vyzdvihují pozitivní přínos náboženství pro společnost, byť si nadále ponechali poslední slovo při schvalování kandidátů na nejvyšší církevní posty. I s etnickými menšinami se tu zachází lépe. V devadesátých letech, tedy v dobách expanze vietnamského zemědělství, se etnickým Vietnamcům z nížin příliš nebránilo v zabírání pozemků, které v horách tradičně obhospodařovaly menšiny. Velké protesty v letech 2001–2004 v provincii Centrální vrchovina přinutily vládu aktivněji chránit práva menšin, z nichž některé stále žijí v chudobě. Vesnicím obývaným menšinami byly zvýšeny dodávky elektřiny a vody. Jeden americký akademik, který zpracoval podrobnou studii vietnamských menšin, tvrdí, že se jim žije lépe než ve většině ostatních zemí jihovýchodní Asie. Noviny, rozhlas a televize jsou stále pod tuhou stranickou kontrolou, ale odůvodněná kritika vládní politiky – například její nedávný postup při krocení inflace – je nyní povolena. Z čerstvé studie vietnamského tisku od bývalé korespondentky mediálního konglomerátu Dow Jones Catherine McKinleyové vyplývá, že tu existuje mnoho čestných mladých redaktorů a reportérů, kterým záleží na lepší správě věcí veřejných. I vysoce postavení lidé mohou být vyšetřováni z korupce a často i stíháni.
Kapitalismus pod vedením komunistů. Jak dlouho vydrží? (Ho Či Minova busta v Hanoji)
Očista Vůdcové strany jsou si dobře vědomi toho, že znechucení veřejnosti korupcí ve státní správě je největší hrozbou jejich dalšího setrvání u moci. Jak si ovšem studie Catherine McKinleyové všímá, není jasné, zda se větší volnost daná novinářům skutečně rovná „tvrdému postupu proti korupci, padni, komu padni“, o kterém vrcholní představitelé režimu tak rádi hovoří. Tak například jeden redaktor dostal pokyn přestat psát o skandálu na ministerstvu dopravy, pokud „zasáhne dál než na ministerskou úroveň“. Režim umožňuje médiím odhalovat korupci už od počátku doi moi, ale ani po dvou desetiletích není vietnamská státní správa zjevně o moc čistší. Přesto není vietnamský tisk při publikaci článků, které jsou nepříjemné mocným, a v politických komentářích o nic méně svobodný než jeho vykleštěný singapurský protějšek. Právní systém je nespolehlivý a chaotický, a dokonce i opatrná Světová banka vyjádřila obavy nad jeho tendencí „kriminalizovat“ občanské spory. K tomu často dochází v případech, kdy na jedné straně stojí státní podnik. Americké ministerstvo
Objednávka předplatného 24 měsíců 18 měsíců Roční Pololetní Čtvrtletní Podklady pro platbu mi zašlete:
poštou emailem
Tištěný týdeník do vaší schránky 25 Kč Přístup k aktuálnímu číslu na internetu 25 Kč Přístup do archivu na internetu 20 Kč + + + = 30 Kč + = 25 Kč
+ = 30 Kč + = 25 Kč
Sleva 5 Kč pro majitele karty ISIC, IYTC a ITIC kopii karty zašlete spolu s objednávkou nebo na
[email protected]
Zašlete mi darovací certifikát.
PREDPLATNE.RESPEKT.CZ 40
Jméno, příjmení
zahraničí ve své každoroční zprávě o stavu lidských práv v březnu tohoto roku vyjádřilo znepokojení nad pokračujícím vlivem vietnamské komunistické strany při výběru soudců, jenže prakticky totéž se pak píše i o Singapuru a jeho vládnoucí Lidové akční straně. Vietnamská vláda tvrdí, že nezadržuje žádné politické vězně, přestože někteří uvěznění disidenti nemají na svědomí nic jiného než výzvy k demokracii. Ovšem Čína zneužívá soudy k politickým účelům mnohem hůře a se svými disidenty zachází surověji. Diplomat, který pobýval jak v Číně, tak ve Vietnamu, uvádí další dva klíčové rozdíly. V Číně jsou revolucionáři většinou už po smrti a stranické pohlaváry od reality izoluje hierarchie patolízalských úředníků. Zato vietnamští revolucionáři, kteří byli za válek v padesátých až sedmdesátých letech mladíci, jsou dosud naživu – a zastávají místa ve vládě, podnikatelské sféře, akademické obci i jinde. Díky nepřerušeným sociálním vazbám mezi těmito „válečnými hrdiny“ vedení možná lépe vnímá to, co trápí obyčejné lidi. V takovém případě možná dovede dříve postřehnout a zvládnout rostoucí napětí jako to, které vyústilo v protesty
P L Á TC E
ODBĚRATEL pokud se liší od plátce
Firma IČO, DIČ Ulice Město, PSČ Stát Telefon E-mail
800 100 634
Předplatitelský servis týdeníku RESPEKT, Křemencova 10, 110 00 Praha 1 R E S P s prvním E K T 19výtiskem | 5 . –anebo 1 1. e-mailem. K VĚTna 2008 Potvrzení o přijetí objednávky předplatného obdržíte
téma na pekingském náměstí Nebeského klidu – a je také méně pravděpodobné, že by následovaly represe v čínském stylu. Kam tedy strana směřuje? Stát ztrácí na důležitosti coby zaměstnavatel a poskytovatel zboží a služeb a zároveň s ním poněkud pozbývá váhy i strana, zvlášť ve velkých městech – dokud se s ní ovšem nedostanete do křížku. I přes relativní umírněnost režimu lidem stále nahání strach. Vietnamci o ní neradi mluví, a to i ti žijící v zahraničí, aby neohrozili příbuzné doma. Obávají se, že když řeknou něco nepatřičného, půjdou do vězení na základě lživých obvinění. Jeden vietnamský obchodník, který pro potřeby tohoto článku poskytl rozhovor, se viditelně ošíval, když byl dotázán na partajní buňky, které stále musejí povinně fungovat ve všech podnicích, včetně soukromých. Jiný se tvářil, že o tomto nařízení nic neví, a rozpomněl se až po naléhání. V době, kdy Vietnam dále otevírá své hospodářství podnikatelské sféře a naplňuje Rozvojové cíle tisíciletí, zahraniční investoři stejně jako multilaterální agentury rádi bagatelizují železnou pěst, která se dosud skrývá v této sametové rukavičce. Neexistují žádné spolehlivé průzkumy o tom, co si o domácí politice myslí vietnamská veřejnost. K dispozici je jedině nedávný průzkum vedený agenturou TNS a jejími pobočkami, podle nějž je demograficky mladá vietnamská populace nejoptimističtější v Asii. To by svědčilo o tom, že veřejnost se skřípěním zubů přiznává straně zásluhu na znovusjednocení a vybudování země a v poslední době také na zlepšení životní úrovně. Tuto dobrou vůli ale možná vyčerpává přetrvávající korupce a rostoucí společenská nerovnost. V nedávné zprávě Světové banky se píše, že velké podniky si úplatky mohou dovolit, ale většina jednotlivců potřebné peníze shání těžko. Stačilo by, aby nějaká ekonomická překážka zvrátila dosavadní růst životní úrovně, a lidé by se mohli obrátit proti straně. Anebo aby si zvykli na hospodářskou svobodu, dozvěděli se více o bohatších, svobodnějších zemích a začali prahnout i po větší politické svobodě. Na rozdíl třeba od Thajců se Vietnamci nevyznačují poníženou uctivostí. Jestliže budou mít jednoho dne strany po krk, možná se osmělí a skoncují s ní.
Jiskřička demokracie Jedna vysokoškolská studentka prohlašuje, že její generaci „zajímá podnikání, ne politika“ a k mocným nechová přílišný respekt. Stejně jako někteří navrátilci z exilu, dotazovaní pro tento článek, je toho názoru, že se vláda jednoho dne bude muset otevřít změnám. Jeden katolický kněz míní, že mnoho lidí si přeje změnu už teď, ale jelikož tolik strádali ve válce, cení si míru a „spokojí se“ se současnou vládou. V posledních dvou letech se objevují záblesky prodemokratického hnutí. Když se v březnu 2006 konal desátý sjezd komunistické strany, vynořila se nová disidentská skupina jménem Blok 8406 s „manifestem svobody a demokracie“. Z exilu podporovaná politická strana Viet Tan posílá své členy do vlasti, aby nabírali nové straníky a agitovali pro změnu. Několik z nich bylo zatčeno nebo vyhoštěno. Když v únoru zemřel vůdce jiné skupiny, Demokratické strany Vietnamu (DSV), a jeR E S P E K T. C Z
den ze zakladatelů hnutí Blok 8406, sešly se na jeho pohřbu v Hanoji stovky aktivistů. Vietnamské vedení, které vynaložilo takové úsilí, aby zemi dodalo vážnosti, možná nebude umět zareagovat, jestliže rodící se prodemokratické hnutí nabere na intenzitě. Pokud dojde k obdobě událostí na náměstí Nebeského klidu, nařídí armádě střílet do vlastních lidí a uposlechne armáda rozkazu? Partaj se zatím omezila na to, že částečně připustila diskusi o tom, zda by neměla ze svého názvu vypustit nemoderní odkaz na komunismus a přejmenovat se na Stranu práce či něco obdobného. David Koh, odborník na Vietnam ze singapurského Institutu jihovýchodoasijských studií, tvrdí, že se zvažuje jistá míra politické liberalizace, i když ne taková, jakou by si přál Západ. David Koh se domnívá, že změna by mohla přijít zevnitř, pokud se dospěje k názoru, že už je nevyhnutelná. Cituje jedno vietnamské přísloví, které říká něco v tom smyslu, že „sahá-li voda po kotníky, je načase skočit“. Strana, která vykazuje téměř 3,2 milionu členů, podle slov jednoho ze studentů nadále verbuje mezi nejnadanějšími středoškoláky, ale na ty, kdo vstoupí, jejich spolužáci hledí skrz prsty kvůli výsadám, které tím získají. Většinu z nich možná motivuje spíš touha nadělat si užitečné politické kontakty pro vlastní kariéru než přání sloužit národu. Hrozí nebezpečí, že Vietnam dopadne stejně jako některé jiné státy jihovýchodní Asie; uvízne v pasti středního příjmu, do které se tak urputně snaží nespadnout, a bude doplácet na kořistnické elity, slabé instituce, nepotistický kapitalismus a pseudodemokracii. Naštěstí má v sousedství dva mnohem přitažlivější vzory. Na Tchaj-wanu stejně jako v Jižní Koreji se diktatury jedné strany koncem osmdesátých let vydaly cestou postupné politické liberalizace. Politika v těchto zemích bývá poněkud drsná, ale přechod k demokracii v nich napomohl rozvinout přesně takové vysoce prosperující a technologicky vyspělé ekonomiky, jako by si přál i Vietnam. Jedna možná cesta už se rýsuje. Ve volbách do Národního shromáždění občas soupeří i lidé, kteří nejsou členy strany. Povolit kandidaturu většímu počtu nestraníků by byl dobrý první krok. Vietnamské vedení už přichází na to, že usměrňovat prosperující tržní hospodářství je mnohem těžší než řídit zakrnělou direktivní ekonomiku. Dokáže se ale smířit s tím, že tržní hospodářství funguje nejlépe, když svobodný trh existuje i v politice, jak je tomu téměř ve všech bohatých zemích světa? Disidenti v exilu jsou často skeptičtí, ovšem podle Ngaie Nguyena, mluvčího Demokratické strany Vietnamu (DSV) v USA, se už blýská na časy. Tvrdí, že někteří spolustraníci z Vietnamu se ke členství ve straně přihlásili a dosud nebyli zatčeni. Podle něj dokonce existuje šance, že DSV bude smět sestavit kandidátku do voleb do Národního shromáždění v roce 2011. To vše teď může vypadat jako přílišný optimismus. Pokud by však komunistická strana, která zdědila válkou zpustošenou, rozdělenou a zbídačenou zemi, dokázala vytvořit sjednocený, prosperující a jednoho dne i svobodný a demokratický Vietnam, jistě by se dočkala odměny u hlasovacích uren. Q © The Economist Newspaper Limited, London 2008
každý chce mít
RESPEKT KAVÁRNA 5. 5. v 18.00 otevřou Jan Ruml a Pavel Reisenauer první Respekt kavárnu. Adresa je Pražská 14, Liberec. Vše o Respekt kavárnách na KAVARNA.RESPEKT.CZ. AUTOGRAMIÁDA Pavel Reisenauer podepisuje svou knihu obrazů a kreseb také 7. 5. od 15.00 v Café Rybka v Opatovické ulici v Praze 1. JEDEN SVĚT JIM NESTAČÍ Vítězné bubliny soutěže hledejte na DIKTATORI.RESPEKT.CZ. Vítězům gratulujeme a zasíláme ceny. INTERNETOVÁ PREMIÉRA Film Martina Řezníčka Sláva republice o květnovém povstání 1945 zhlédněte poprvé na webu na VIDEO.RESPEKT.CZ. ON-LINE ROZHOVORY 5. 5. 14.00 – Aleš Knížek, 6. 5. 14.00 – Petr Nikl, 7. 5. 11.00 – Václav Cílek.
41
