téma měsíce
E
…a nejen v turistických letoviscích. Teplé středomořské klima svědčí řadě živých tvorů, které bychom hledali spíše někde v tropech. Každý z ostrovů má své neopakovatelné kouzlo a také přírodní zajímavosti, které rozhodně stojí za vidění. Při jejich zkoumání poznáte život v oblacích, mezi stébly trávy i pod mořskou hladinou. 46 www.lideazeme.cz
gejské ostrovy každé léto osvěžuje sezonní vítr meltémi. V řečtině se mu také říká etesían. Název pochází ze slova „étos“, což řecky znamená rok. Již ve starověku lidé dobře věděli, že se na pravidelnost jeho chladivého proudění mohou stoprocentně spolehnout. Snad nikde není toto osvěžení vítanější než na přirozených slaniskách či umělých solných pánvích ostrovů Kós a Lesbos. Vítr meltémi musí urazit pět či sedm stovek kilometrů na jih, než se dostane ke břehům severní
ŘECKO Text a foto: Markéta a Michael Foktovi
Afriky. Stejně daleko opačným směrem to mají plameňáci, kteří se ve slaných mokřadech ostrovů usídlili. Jejich hejna sice zdaleka nejsou tak početná jako ta na afrických solných jezerech, přesto je na ně úchvatný pohled. Brodí se beze spěchu prohřátou přesolenou vodou, kde přežijí snad jen žábronožky solné a pár dalších odolných tvorů. Zato jich ve vodě plave tolik, že celé slanisko připomíná obrovský mělký kotel výživné polévky. Přesně to plameňáci potřebují. Pilně cedí drobné korýše z vody zobákem, který nemá v ptačí říši obdoby. Plavání s karetou na Zakynthu je úžasný zážitek.
Jeho horní čelist je totiž mnohem tenčí než ta spodní. Přesně tak je to ale v pořádku. Plameňáci noří zobáky do vody „vzhůru nohama“, takže horní čelist tvoří vlastně dno jemného cedníku na vodní korýše. Plameňáci nejsou zdaleka jedinými opeřenými obyvateli zdánlivě nehostinných solných mokřadů. Egejské ostrovy jsou vítanou zastávkou ptáků, kteří zde při svých každoročních tazích nabírají síly před přeletem saharské pouště. Jen na samotném Lesbu jich ornitologové napočítali přes sto třicet druhů a ti stěhovaví tvoří poctivou polovinu z nich. Pisily čáponohé zde většinou zůstávají po celý rok a stejně jako plameňáci hodují na vodních korýších. Své území brání hlasitým voláním, které zvládnou i za letu. Někdy hnízdí společně se svými příbuznými tenkozobci opačnými a od moře sem dokonce občas zaletí i pelikán s mohutným zobákem plným ryb.
Království mořských želv Je polovina července a do písku v zálivu Laganá na ostrově
www.lideazeme.cz 47
téma měsíce
Stejně jako ostatní plazi dýchají i karety obecné vzdušný kyslík. Tehdy je mohou snadno pozorovat i nepotápěči. Botaničtí nadšenci zase mohou obdivovat květy buganvílie či mučenky.
Zákynthos se opírá prudké letní slunce. Jeho teplo potřebují k vývoji stovky nových životů. Celá pláž se stejně jako každým rokem proměnila v jeden velký inkubátor. Několik desítek centimetrů pod povrchem se vyvíjí nová generace karet obecných. Mořské želvy se sem vracejí už od nepaměti a vědecké analýzy jejich DNA potvrdily, 48 www.lideazeme.cz
INZERCE 000000000
A bohužel je tím zároveň že skutečně připlouvají přesně spojuje i s lidmi. Karety nejsou na tytéž pláže, kde se kdysi jediní živočichové, které na jih vylíhly. Jenom ještě nevíme, jak Zákynthu přilákalo letní slunce. si dokážou zapamatovat cestu Kromě nich se na pláže sjíždějí tekutým živlem k místu svého i tisíce turistů. Naštěstí se mohou zrodu. s mořskými plazy vystřídat. Plaveme mělkou zátokou Ve dne patří pláže lidem, v noci a v hloubce asi tří metrů pod želvám. Háček je pouze v tom, že sebou vidíme velký oválný každá ze samic zanechá v písku tvar. Je to odpočívající kareta. snůšku asi stovky vajíček. Malé Během července, kdy vrcholí želvičky se musejí dožít aspoň doba kladení vajec, jich přes den chvíle, kdy se budou moci čekají v moři desítky. Ačkoli o dva měsíce později vylíhnout má laganáský záliv šířku přes a pokusit se přežít první roky dvacet kilometrů, při troše snahy života v oceánu. a trpělivosti Snůšky jsou nějakou tu želvu Karety obecné dokážou najít svou ukryté v písku, ve vodě jistě rodnou pláž na takže se zdá, objevíte. Dospělé vzdálenost tisíců že poklidnému samice karet kilometrů. vývoji zárodků jsou dlouhé přes nic nebrání. metr, a tak je Jediný krok osmdesátikilového skutečně těžké je přehlédnout. rekreanta nebo tyč slunečníku Jenom je při jejich odpočinku zaražená do písku však dokážou nerušte. Zrovna plavete vodami z vajíček udělat želví omeletu národního parku a karety jsou právě ti tvorové, kvůli kterým byl dřív, než samice karety jedinkrát hrábne nohou. I tenhle problém vyhlášen. má naštěstí řešení. Jmenuje se Když se karety moc nepohybují, ARCHELON. Dobrovolníci dokážou vyčkávat pod hladinou z této ochranářské organizace i pět nebo šest hodin. Pak se ale se denně ještě před východem i ony musejí vydat k hladině, slunce vydávají na svou hlídku. aby se nadýchaly kyslíku. Želvy Obcházejí celých téměř šest trpělivě čekají, až zapadne kilometrů pláží, kde karety slunce. Pod rouškou noci pak kladou, aby podle stop v písku vykonají nejnebezpečnější objevili všechna nová hnízda. výpravu svého života – cestu Staví na ně speciální konstrukce z vody na souš. Samice se a turisté díky tomu vědí, kterým musejí namáhavě vydrápat místům se mají vyhnout. Kromě po pláži až tam, kde zůstává toho ochranáři samozřejmě písek suchý i v době nejvyššího zjišťují i řadu údajů o poloze přílivu. Pak začnou svýma hnízda a opatrným odhrabáním ploutvovitýma nohama pracovat písku nad snůškou ověří, že se jako výkonnými lopatami, aby pod povrchem vajíčka skutečně vyhrabaly hnízdo pro svou nacházejí. Když totiž karetu snůšku. při hloubení něco vyruší, může Rozmnožování je jediná odejít do moře, aniž by vejce věc, která obrněné koráby nakladla. moří svazuje se suchou zemí.
www.lideazeme.cz 49
téma měsíce Dravci mezi stébly trávy Skíathos patří se svými šesti kilometry šířky mezi nejmenší z obydlených ostrovů Severních Sporad, přesto je však plný nelítostných dravců. Slídí všude kolem vás – stačí se jen sehnout k zemi. Teplé podnebí skvěle Velké přední oči skákavek fungují jako výkonné dalekohledy.
vyhovuje drobným pavoučkům skákavkám, kteří žijí na kamenech i mezi listy rostlin. Nestavějí si pavučiny a svou hmyzí kořist pronásledují podobně jako velké šelmy afrických plání. Dorůstají sotva centimetrové velikosti, předvádějí ale úchvatné lovecké představení, kvůli kterému stojí za to po nich zapátrat. Jejich velké přední oči pracují jako výkonné teleobjektivy, kterými dokážou zaměřit kořist až na vzdálenost dvaceti centimetrů. Tyto protáhlé zrakové orgány vidí prostorově, vnímají barvy,
a nakláněním sítnice dokonce mohou měnit úhel svého pohledu. Mají však malý zorný úhel. Nevadí. Jako většina pavouků mají i skákavky očí dohromady osm a zbylá šestice pozoruje prostor kolem skákavky. Jsou na její hlavohrudi rozmístěny tak chytře, že vidí i za pavouka nebo nad něj. Skákavku proto nepřekvapí útok zezadu ani seshora. Jakmile lovec zpozoruje slibný pohyb, zaměří jeho zdroj předníma očima. Celé lovecké představení trvá sotva čtvrt minuty. Skákavka se plíží za vyhlédnutou obětí a čas od času strne, aby si zkontrolovala přesné zaměření polohy kořisti. Přesně tak to dělají i velké šelmy. Pak přijde na řadu vrcholné číslo a výkonný katapult. Pavouk bleskově zvýší tlak ve dvou párech zadních nohou, které se napnou jako pouťové frkačky. Vymrští tak
Snovačkám se v teplém podnebí daří skvěle. Tato ulovila mšici.
50 www.lideazeme.cz
Nahoře: Slíďák úhorní. Vpravo: Sameček stepníka rudého připomíná osminohé slunéčko „čtyřtečné“.
skákavku až na dvacetinásobek délky jejího těla, díky čemuž se bezpečně snese přímo na nic netušící hmyz. Někdy se člověku poštěstí nachytat skákavky tak říkajíc in flagranti. Menší samečkové se snaží ze všech sil své větší nevěstě sdělit, že nejsou k snědku, ale že mají vážnější úmysly. Používají k tomu propracované svatební tance nebo na svou vyvolenou svůdně mávají pestře zbarvenými makadly. Vynalezli tedy semaforovou abecedu mnohem dříve než my. Sejdou-li se u jediné samičky dva nápadníci, mohou se o ni dokonce utkat ve stylu přetlačovacích soubojů.
Další zajímavé setkání s příslušníky osminohého světa nám přichystal jeden z nejjižnějších řeckých ostrovů, Kárpathos. Na rozdíl od drobných skákavek jsme však tentokrát měli tu čest s největšími pavouky Evropy. Z nory o průměru tří centimetrů, za kterou by se nemusela stydět ani vypasená myš, se nám podařilo vylákat samici slíďáka úhorního. Pohled na její
skoro čtyřcentimetrové tělo a silné nohy by jistě nenadchl nikoho, kdo nemá pavouky zrovna v lásce. Nám však udělal velký noční lovec velkou radost. Jako fotografové přírody jsme díky velikosti pavouka mohli poměrně snadno pořizovat detailní portréty a přes celý snímek tak zachytit velké oči, které slíďák podobně jako skákavka používá k vyhledávání kořisti. www.lideazeme.cz 51
téma měsíce
Chobotnice se ukrývají pod hladinou, zatímco poustevníčci vám přijdou naproti až k čáře přílivu.
Ve vlnách i na talíři Ten, kdo neochutnal v přístavní taverně grilované chobotnice, jako by v Řecku ani nebyl. V menších rybářských vesničkách si dokonce můžete čerstvého hlavonožce sami vybrat. Ulovené chobotnice, neboli řecky chtapodi, se nezřídka suší rovnou před restaurací nebo rybářským člunem pověšené na šňůrách jako u nás prádlo. Ve Středozemním moři jsou hojnější, než by se podle prvního dojmu zdálo. První pohled totiž často klame – a v případě chobotnic to platí dvojnásob. Těžko byste pod vodou hledali většího virtuosa v maskování. Tito inteligentní měkkýši dokážou ve zlomku sekundy svému okolí přizpůsobit nejen zbarvení, ale dokonce i texturu své kůže. Když potřebují, mohou se v mžiku přestrojit za hrbolatý výčnělek skalního útesu nebo hladký oblázek omletý vlnami. Jejich elastické tělo se navíc protáhne i nejmenšími škvírami, aby zmizelo z dohledu zvědavého potápěče. Jestli se chcete seznámit s místní rybí faunou, bude 52 www.lideazeme.cz
asi nejjednodušší vypravit se za svítání do přístavu nebo na tržiště. Ráno totiž připlouvají k molu rybáři se svými úlovky, které musejí zpracovat a prodat dřív, než se v poledním vedru zkazí. Většinou je zájem potěší a ochotně vám ukážou exoticky vypadající ropušnice s jedovými trny v ploutvích, štíhlé pyskouny, chutné pražmy i platýse, kteří se maskují na mořském dně. Protože se v dospělosti pokládají na bok, vydává se jedno z jejich
očí na cestu kolem Chobotnice i sépie celé hlavy, aby se po světě rozhlížejí nemuselo celý život dokonalýma komorovýma očima, zírat na písek pod podobnýma našim. sebou. Nakonec zakotví vedle druhého však byla škoda ze zrakových orgánů. Platýs tak propásnout může opět pozorovat svět oběma pohled očima. Někdy rybáři přivezou i podlouhlejší příbuzné chobotnic – na drobné krevetky sépie. Pod názvem kalamari prosvítavé, je v taverně seženete nadívané jejichž tělo je téměř průhledné i smažené. Představují výbornou a navíc levnou příležitost vychutnat a dokonale tak splývá s okolím. Krabi poustevníčci usídlení si na talíři plody moře. v prázdných ulitách plžů vám Při zkoumání drobnějších přijdou naproti až ke břehu. Někdy mořských živočichů se však asi se však nespokojí pouze s ochranou budete muset přece jen ponořit svého tvrdého domečku, ale vysadí do vln. Jsou jednoduše tak malí, si na střechu ještě mořské sasanky, že se nehodí k jídlu, a rybáři je které fungují jako živé žahavé proto nevytahují na břeh. Určitě by
štíty. Bez života nejsou ani písečné pláže, které vypadají na první pohled opuštěně. Podle hromádek vytlačeného písku poznáte, že se pod zemí činí mnohoštětinatci pískovníci rybářští. Jestliže na některých místech vnoříte ruku do písku, můžete ji vytáhnout plnou drobných hrabavých mlžů. ■ www.lideazeme.cz 53
