3/2011
www.dudak.eu
●
[email protected]
●
tel.: 383 312 411
●
fax: 383 312 401
VE ZNAMENÍ ŠNEKA Sympatiemi k tuzemským producentům a českým surovinám se rozhodně netají DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice, a proto neváhal vyhovět nabídce členství v mezinárodní neziskové organizaci Slow Food. Tato organizace celosvětově bojuje za vzkříšení kultury stolu a uplatňování místních surovin při produkci výrobků. Klade důraz na ochranu národních specialit, které by mohly zaniknout kvůli mezinárodní standardizaci potravinářských výrobků. Členové hnutí prosazují místní produkty i domá-
Vážení čtenáři, léto je neúprosně pryč, ale příjemné zážitky s pivem Dudák je možné prožívat i za sychravých večerů. Přestože nám léto zahrálo studenou písničku, vy, naši příznivci, jste zůstali zlatavému moku věrni. Jsme velice rádi, že vás oslovila naše novinka v podobě nefiltrovaného ležáku Sklepák, o kterou byl enormní zájem. DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice vyvíjí další aktivity, které budují jeho kredibilitu. V průběhu léta jsme se stali členy organizace Slow Food, která celosvětově podporuje tradiční místní výrobky z kvalitních domácích surovin. Společně s touto organizací bylo strakonické pivo prezentováno na prestižním spotřebitelském fóru ve Vídni – Terra Madre, které se konalo v říjnu 2011. Kvalita a neotřelá chuť piva Dudák přesvědčuje nejen odborné poroty, ale je zajímavá i pro diplomatická zastoupení. Polotmavý ležák Klostermann získal opět zlato. Degustační soutěž proběhla v rámci Dočesné 2011 v Žatci. Další prestižní událostí pivovaru byla možnost prezentovat se při evropském setkání dealerů prodejního servisu pro diplomaty Peter Justesen. Všem milovníkům piva Dudák připomínám, že naše celoroční soutěž Dudákovy hravé zátky je v plném proudu. Každá odeslaná zátka vás přibližuje k výhře jedné z 29 cen nebo SUPERCENĚ – osobnímu vozu Peugeot 207. Přeji příjemné chvíle při čtení podzimních novin Dudák se sklenkou piva Dudák! Ať se podzim vydaří jak nám, tak i vám! Jaroslav Tůma, ředitel DUDÁK — Měšťanského pivovaru Strakonice, a.s.
cí odrůdy plodin a upozorňují na dávno zapomenuté recepty. Symbolem Slow Food je šnek, který již sám o sobě vyzývá k zastavení a ohlednutí v této uspěchané době. Mezi členy naleznete nejen restaurace, ale také tuzemské výrobce nejrůznějších potravin; pivo je zde kupodivu zastoupeno velmi málo, přestože nesmí chybět téměř při každém svátečním obědě či večeři. „Pivo, naše domácí zlato, považujeme za jeden z pokladů českého národa, a proto jsme rádi, že jsme mohli mezi sebou přivítat DUDÁK
– Měšťanský pivovar Strakonice, který pivo vaří stále tradiční metodou a podle starých receptur,“ komentuje tuto událost předsedkyně convivia Prague Slow Food Blanka Turturro.
JAKUB VÁGNER: V PRALESE JE KAŽDÝ KROK DOBRODRUŽSTVÍM Kdyby mohl, rybařil by Jakub Vágner 365 dní v roce. Zatím se ale musí od vod Amazonie, Mongolska nebo Konga, kde pátrá po vzácných druzích sladkovodních ryb, vrátit vždycky zpátky domů, aby zapracoval na novém dokumentu nebo přednášel školákům o přírodě. „Návraty jsou vždycky těžké, hlavně se dostat do toho koloběhu. Představte si, že vám měsíc nezazvoní mobil, nekontrolujete maily. Doma je šíleně hektický život. Na stáří bych chtěl hodně zapadlou chatičku u hodně zapadlého jezera,“ přeje si světoznámý rybář. Pokračování na straně 3 a 4
Terra Madre 2011 Chudý dudák Švanda se vydává do světa, aby zde získal velké bohatství a mohl se oženit s milovanou Dorotkou, tak zní stručný výtah známé hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák. Stejně tak se vydává bohatý na chuť a zážitky DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice do Vídně na mezinárodní prestižní setkání výrobců tradičních potravin, chovatelů a pěstitelů Terra Madre 2011. Tato významná událost představuje
zástupce z celého světa s jejich regionálními výjimečnými produkty, které naplňují motto: Dobré = dobré chuti, Čisté = bez chemických přísad, Fair = poctivý výrobek za spravedlivou cenu. Terra Madre není jen o pozorování, ale hlavně o prožitcích a drží se hesla: ochutnávejte, hodujte a radujte se. Nevšední zážitek pro všechny gurmány se odehrál v prostorách vídeňské radnice ve dnech 13. až 15. října 2011.
Dudák noviny ● Vydává: DUDÁK - Měšťanský pivovar Strakonice, a. s., Podskalská 324, 386 01 Strakonice, e-mail:
[email protected] ● Autoři: Monika Urbanová, Jana Trundová ● Redakce: Monika Urbanová,
[email protected] ● Foto: Ing. arch. Antonín Malec, archiv Měšťanský pivovar Strakonice, redakce ● Layout, grafická úprava a sazba: Agentura M-S-P, s. r. o. ● Inzerce: Pentacle Consulting, s. r. o., Lublaňská 42, 120 00 Praha 2, tel.: +420 221 898 359, fax: +420 221 898 408, e-mail:
[email protected] ● Ohlasy čtenářů:
[email protected] ● Registrační číslo: MK ČR E 19 331 ● Vydáno v říjnu 2011 nákladem 10 000 výtisků ● Vydavatel neručí za obsah inzerátů. Neprodejné.
1
www.dudak.eu
V HLAVNÍ ROLI ŽENA. Jinak by muž do hospody nešel…
Jestli ještě někam nestihla proniknout vyváženost zobrazování mužů a žen, tak do komunikačních kampaní pivovarů. Přestože se obecně tvrdí, že Češi jsou národem pivařů, a dokládají to i statistiky, kdy se dlouhodobě se zhruba 320 vypitými půllitry na hlavu a rok držíme v popředí celosvětového žebříčku, jako by to platilo jen pro muže. Jen si vybavte některou z televizních reklam, jejímž úkolem bylo propagovat pivo: chlapi po fotbale, chlapi na ry-
2
bách nebo jednoduše chlapi v hospodě. Ačkoli žena není v reklamních spotech reálně k vidění, prakticky má veledůležitou roli – nebýt ženy, nemá muž důvod prchat z domova na ryby nebo za kamarády. Z toho vyplývá, že nebýt žen, muži by vypili mnohem méně piva. Ať tak či tak, fakt, že žena nemá v pivní reklamě své viditelné místo, je škoda. Nejedna ženská ruka se totiž na výrobě oblíbeného českého nápoje přímo podílí. Strakonickému pivu Dudák dodává
žena dokonce punc jedinečnosti: vaří ho paní sládek Dagmar Vlková.
S kámoškama „na jedno“ Pouze fakt, že muži piva vypijí víc než ženy, by mohl nahrávat ve prospěch převahy mužů v pivních reklamách. Jenže je třeba zároveň jedním dechem dodat, že ženy nejsou v pití piva abstinentkami. Muži si ho týdně dopřejí sice čtyřikrát víc, ale ani ženy na svém pivním kontě nemají nulu. Proč tedy nenatočit reklamu, kdy si parta kamarádek zajde na orosenou desítku? Lidé z reklamních agentur moc dobře vědí, že krásná žena, ideálně spoře oděná, dokáže zaujmout. Ale zase hlavně oko muže. Proto se také v nejednom propagačním pivním spotu objevuje motiv vnadné krásky, která mužovu chuť na vychlazenou chmelovou lahůdku ještě posílí. Málokdo ale pamatuje na to, že pivo může chutnat i něžnější části lidského rodu a ženy není třeba ani svlékat. Kdyby byly ženy v reklamách na pivo zobrazovány alespoň v takové míře, jako tomu bývalo do poloviny minulého století, tak by pivovary a jejich reklamní agentury mohly oslovit další skupinu potenciálních spotřebitelů.
www.pivovar-strakonice.cz
Pivo místo lékárny Tuzemské značky to navíc mají jednodušší. Na rozdíl od USA nevyžadují české fanynky piva nižší obsah kalorií a snížený podíl alkoholu. Pokud by tvůrci reklamy ještě zdůraznili pozitivní účinky piva, mohli by si být takřka jisti, že ženy by pivo začaly popíjet ještě víc. Ovšem s mírou! Přibližně dvě malá piva denně u mužů a jedno u žen zdraví prospívá. Funguje jako prevence kardiovaskulárních poruch a aterosklerózy, obsahuje minerály, vitaminy skupiny B a stopové prvky, může mít blahodárné účinky na trávicí trakt, podporuje spánek. Proč se kreativci z agentur třeba neinspirují v postavě paní sládkové z Menzelových Postřižin, která s půllitrem v ruce zahajuje nový den?
[email protected] Pokračování ze strany 1
JAKUB VÁGNER: V PRALESE JE KAŽDÝ KROK DOBRODRUŽSTVÍM Oceán je takový nekonečný rybník, který nemá zákoutí, a já miluji zákoutí a tajemno. O obrovských rybách v oceánech víme hodně, ale o obrovských rybách ve sladkých vodách nevíme vůbec nic. Na jakou výpravu se právě teď připravujete? Výprav je hned několik a na každou se musím připravovat s velkým časovým předstihem. Každá čtyř- až pětitýdenní expedice vyžaduje velmi pečlivou přípravu. Momentálně plánuji expedici do Konga, kde už jsem několikrát byl, ale pokaždé se snažím cestovat proti proudu řeky Kongo a dostávat se více a více do nitra. Souběžně s tím připravuji expedici do Iráku a v září jsem s Českou televizí natáčel v Mongolsku. To je expedice, která je součástí celé série a měla by se od konce října začít vysílat na ČT1. Příprava na takovou expedici musí být dost náročná… Příprava samozřejmě není jednoduchá, protože často jezdíme do míst, kde je nemožné sehnat jakékoli vybavení. Vždycky se vydáváme co nejdál od civilizace, protože endemity, vzácné ryby, zpravidla žijí daleko od civilizace. V takových oblastech samozřejmě už nic neseženeme, takže se počítá jen to, co máme s sebou. Už jenom připravit technické zázemí je dost složité, ještě mnohem složitější je připravit expedici pro stránce znalostí místa i toho, co si tam můžete nebo nesmíte dovolit vůči kultuře. Opomenout nemohu ani logistickou stránku, která je v těchto zemích dost složitá. Ať se snažíme připravit sebelíp, vždycky je to částečná improvizace. Někdy nedokážeme ani odhadnout, co bude druhý den. Proto program přizpůsobujeme výsledkům nebo momentální situaci. Jak zjistíte, že ryba, po které pátráte, žije právě tam, kam máte namířeno? To už je moje práce a nikdy to není nic stoprocentního, často je to jenom pouhý odhad. Snažím se do určitého data, tedy do odletu, získat co nejvíc informací z co nejvíce možných zdrojů. Co nevíme do té doby, to se snažíme zjistit na místě. Právě z toho důvodu na první expedici jezdím
buďto sám, nebo jen s jedním kameramanem. Teprve když prostředí znám opravdu dobře, beru s sebou velký štáb. Tým National Geographic Channel jsem vzal do Amazonie až po šestnácti měsících. Je to veliká zodpovědnost a existuje tam skutečné riziko, že se někdo nemusí vrátit. Musím být schopen štábu říci, jak to v té oblasti funguje, čeho se vyvarovat a čeho se naopak nebát. Velký štáb znamená kolik lidí? Velký štáb je pět lidí, více je logisticky vyloučeno. Už těch pět lidí v končinách, do kterých jezdíme, je tak vysoký počet, že to nejde ani popsat. Rybaření je celkem intimní záležitost. Jak takový prožitek změní přítomnost kamer? To je dobrá otázka, protože já jsem byl odmala po mámě celkem introvert. Pro mě to byl problém, musel jsem se učit, jak přistupovat k tomu, že je kolem mě štáb, který natáčí. V tomto momentě je znát obrovská profesionalita mého týmu. Tolik jsme se sžili, že si navzájem nevadíme. Oni jednoduše dokumentují naši cestu, dokumentují to, co tam prožíváme, a to, co dělám já. Nejsou jenom kameramany, pro mě jsou to parťáci, členové expedice, kteří mi pomáhají i s ostatními věcmi. Když je krize, všichni vezmou za jeden provaz a problém se řeší. Souhra mezi námi je taková, že už si to ani neuvědomuji. Když se pak vrátím domů, sedím ve střižně a vidím některé záběry, tak si říkám: Sakra, já vlastně ani nevím, že jsme tohle zažili, že jsme tohle točili. Jak vypadá takový den v deštném pralese? V kolik hodin třeba vstáváte? V deštném pralese vstáváte v okamžiku, kdy vstává prales. V noci jsou slyšet jenom cikády, prales spí, ale jakmile se začne rozednívat, ozve se takový hukot, který vám spát nedovolí. Na druhou stra-
nu jdete spát, jakmile přejde šero do tmy. Jakmile prales usne, jdete spát, jakmile se vzbudí, vstáváte. Je to úžasný pocit, který nejde popsat, jednoduše ho musíte zažít. Je to, jako když člověk v Evropě zažije to nejkrásnější svítání. Vynásobte ho deseti, stem, tisícem a bude to, jako když se poprvé probudíte v amazonském deštném pralese. Je ale nutné dodat, že záleží na tom, kde v pralese, protože Amazonie je větší než celá Evropa. Místa, kam jezdíme, jsou stovky kilometrů vzdálená od civilizace. Čas mezi svítáním a stmíváním tedy trávíte jen u řeky? Tak to vždycky není. Můžeme ho strávit u řeky, můžeme ho strávit u lagun, můžeme ho strávit na kánoích nebo dlouhými pochody přes prales. Letadlem se dostaneme co nejdál a potom jdeme mnoho, mnoho dní pěšky. Záleží, co je cílem pro další den. Každý večer máme poradu, kde hodnotíme, co jsme natočili, a zhodnotí se ztráty, které jsou každý den. Když se toto všechno sečte a potrhne, udělá se plán na další den. Proto říkám, že v těchto končinách se všechno děje ze dne na den. Nelze si naplánovat dopředu, co kdy budete dělat, to je utopie, se kterou tam jedete poprvé. Prales nebo kterákoli jiná z drsných krajin vám hned vysvětlí, že tudy cesta nevede. Varování dostane každý a jde jenom o to, jak s ním naloží. Byl jste dostatečně připraven na svou první dobrodružnou výpravu? Moje první dobrodružná cesta byla určitě první cesta do Amazonie. Do té doby jsem projel celou Evropu. Ale první cesta do Amazonie, to je jako když se díváte na film Cesta do pravěku, něco takového zažíváte. Jaká byla? Zjistil jsem, že jsem absolutně špatně připravený a že vůbec nic nevím. Zjistil jsem, že čerpat na internetu je víceméně úplně
Jakub Vágner Jakub Vágner cestuje za rybami do málo probádaných oblastí naší planety. Jeho výpravy vedou do povodí Amazonky nebo do Konga. Jeho kariéra profesionálního rybáře začala v Austrálii, kde se seznámil s hvězdou australského rybolovu Rexem Huntem a kde pracoval jako rybářský průvodce při lovu mečounů, tuňáků a žraloků. Je držitelem mnoha rybářských rekordů Mezinárodní asociace sportovního rybolovu IGFA. Největším snem Jakuba Vágnera je zmapování největších a extrémně vzácných sladkovodních ryb naší planety, které mohou přesáhnout hmotnost 100 kg a délku dvou metrů. Natočil 17 titulů DVD, je tvůrcem 20dílného televizního seriálu S Jakubem na rybách, vydal knihu Můj přítel sumec, reportáže s ním vysílala i televize Discovery. V současné době se Jakub věnuje natáčení své vlastní série rybářských dokumentů pro televizní kanál National Geographic Channel, další cyklus dokumentů uvede ČT.
zbytečné a že nejvíc vám řeknou expediční dokumenty z 60. let a černobílé fotografie z National Geographic Channel, znalosti a zkušenosti lidí, kteří už tam byli. V internetových diskusích vám každý napíše, že musíte mít goretexovou bundu za deset tisíc, nejlepší kalhoty za pět tisíc a goretexové boty. Když tam s takovým vybavením přijedete a v goretexových botách šlápnete jednou do vody, zjistíte, že tam už vám neuschnou. Je tam taková vlhkost a tak často šlapete do vody, že máte za měsíc plesnivé nohy. Takže zjistíte, že gumové holínky, které si koupíte v posledním městečku za pět dolarů, vám poslouží tisíckrát líp. Ochrání vám nohu před hady, ochrání vám nohu před trny a ochrání vás paradoxně před vlhkem. Když šlápnete do vody, což se vám stává pořád, tak holínku jednoduše vylijete, vytřete tričkem a je víceméně suchá. Takových drobností jsou tisíce a všechno si musíte vyzkoušet sám na místě. Každý musí dostat přes prsty a zjistit si, co funguje a co ne. Podruhé tam jedete líp vybavený, ale zase ne dokonale. Postupně to nějak doladíte. Ale každá krajina je jiná, takže se často stává, že někam přijedeme a věc, kterou bychom strašně potřebovali, tam neseženeme. Potom přichází na řadu právě improvizace. Jaké bylo vaše první setkání s domorodci? Minoritních kmenů jsem po světě viděl už spoustu. To, že by viděli bílého člověka poprvé, se mi stalo jednou. Bylo to právě Pokračování na straně 4
3
www.dudak.eu Pokračování ze strany 3
v Amazonii, kde jsme narazili na indiánský kmen, který nikdy bílé lidi před námi neviděl. Dorozumívání s nimi je samozřejmě složité, jenom v Amazonii je přes dvě stě padesát indiánských dialektů, takže používáte ruce, nohy. Určitě je ale nemohu označit za nějaký primitivní národ. Když běhají po pralese nazí a jejich řeč připomíná něco mezi lidskou řečí a zvířecími skřeky, neznamená to, že jsou hloupí. To v žádném případě. Jsou velmi bystří, myslím si, že velmi chytří a mají znalosti a dovednosti, které jsme my už dávno ztratili. Pokud se někdy s naší planetou něco stane, tak přežijí právě oni. My s přírodou dávno nežijeme, oni s ní žijí každou vteřinu, jsou na ní naprosto závislí. Dnes si uvědomuju, že moje první setkání s nimi bylo pro obě strany stresující. Oni o nás samozřejmě věděli mnohem dřív. Najednou před vámi stojí a jsou nazí, což je pro vás první šok. Muži mají přirození obvázané liánami, mají foukačky a oštěpy, a vy v tu chvíli nevíte, co udělat. V Jižní Americe navíc kolují zvěsti o tom, jak se ropné společnosti vydaly do pralesa a nevrátily se. Indiáni jsou tam prezentováni jako vrazi. Teprve následně pochopíte proč. Pro ně třeba strom není strom, ale živoucí bytost, a když ho kácejí, je to pro ně obrovský rituál. V okamžiku, kdy přijdou dřevaři s motorovými pilami a začnou kácet jejich prales, tak se to domorodcům samozřejmě nelíbí, a pak se dřevaři nevrátí. Já tomu rozumím. Mají domorodci ve stejné úctě jako vy vodní říši? V Amazonii jsou dvě skupiny indiánů. Říční lidé žijí podél řeky. Mají stále úžasné znalosti a schopnosti, ale podél řeky
běhají v tričkách volebních kandidátů nebo ve žlutých fotbalových dresech. To je práce misionářů, kteří jsou nejen tam, ale i třeba v Africe, největšími škůdci domorodých kultur. Oni zkrátka přijedou k indiánskému kmeni, který žije původním životem, a rozdají tam věci, jejichž účel domorodci ani neznají. Přijde mi, že jejich kulturu cíleně plení. I do těch nejužších říčních vlásečnic se jednou dostanou lodě, vyházejí jim tam balíky a zase odjedou. Potkáte třeba indiána, který má na ruce dávno rozbité hodinky plné bahna. My se štábem máme jedno zásadní pravidlo: nikomu nic nedáváme. Maximálně když narazíme na někoho nemocného, dáme mu léky, ale pod naší kontrolou. Nikdy nedáváme dary z naší civilizace, to nevede k ničemu dobrému. Potom jsou lesní lidé, což jsou kmeny, které žijí dál od řeky. S vodou přijdou do kontaktu, vodu potřebují, ale mají z ní respekt. Neumějí si vydlabat kánoi,
4
neumějí příliš chytat ryby, jsou to lovci, pro které hlavní obživu představují opice, papoušci, kapybary, tapíři, divoké šelmy a prasata. Vodu si dokážou najít ve stromech, v liánách. Řeka nebo laguny jsou pro ně druhotná záležitost. Dokážou pochopit účel vašeho pobytu? Když se do jejich oblasti vracím víckrát, tak to chápou. Mám tam dokonce pár indiánských přátel, které to začalo bavit. Když jsem měl chycených už x arapaim a poprvé jsem předal prut indiánovi, který vůbec nevěděl, co s ním má dělat, bylo úžasné vidět, jak se směje a jakou má radost z toho, že něco takového vůbec zažívá. Indián musí zabíjet, protože když zvíře neuloví, jeho rodina má hlad. Když držel arapaimu v náručí a já jsem mu ji vzal, že ji společně vypustíme, bylo vidět, že je mu líto, že tak velký kus masa odplouvá. Po chvíli se ale usmál a pochopil krásu toho, že tomu zvířeti dává život. To byl hrozně magický pocit, který vám on sám neřekne, protože mu nerozumíte. Když jsme se dotkli emocí, jaký byl váš nejemotivnější zážitek? Zažila jste někdy takový ten mrazivý pocit v zádech? Jednou jsme šli dlouhé hodiny za obrovské bouřky pralesem, nad vámi se míhají listy, probleskuje bílé světlo, hromy lomozí. Zhruba po dvou třech hodinách najednou tak půl metru nade mnou, ve skutečnosti to bylo výš, zařval jaguár. Slyšel jsem, jak seskočil ze stromu a šel za námi. Šel za námi něco přes hodinu, cítili jsme pomalu jeho dech, šel s námi až do základního tábora, který byl na břehu řeky. Vlezl jsem do stanu, zapnul jsem se, v tom se zablýsklo a já jsem si všiml, jak stojí asi metr
a půl před mým stanem a kouká přímo na mě. Ta setina vteřiny, kdy jsme se na sebe dívali, byla tak strašně dlouhá! Pak jsem si řekl, tak na to kašlu a jdu spát. Jeho hlasité oddechování jsem cítil ještě dalších pár minut. Byl jenom zvědavý. Kdyby nám chtěl něco udělat, tak nám nedal šanci. Dospělý samec má devadesát kilo. Ráno jsme se probudili a všude kolem byly jeho stopy. To byl hodně emotivní zážitek. Možná v Kongu vás spíš než příroda ohrožují lidé s kalašnikovem. Také v Kongu je příroda hodně drsná, je tam spousta nemocí, ale největší hrozba vychází opravdu od lidí. V některých oblastech Konga jsou lidé moc milí, úžasní. Ale pak jsou tam lidé, kteří vůbec nemají úctu k životu. Tam je komunikace trochu složitá. Jste z hudební rodiny, studoval jste konzervatoř, takže pro zvuky máte cit. Jak byste popsal hudbu pralesa?
Je to ta nejkrásnější symfonie, kterou jsem kdy slyšel. Podezírám Mozarta, jestli tam náhodou někdy nebyl. Hudba komponovaná člověkem se jí tedy dokáže alespoň přiblížit? Myslím si, že určitě. Ale ve starých dobách, dnes už ne. Doby, kdy se psaly všechny ty úžasné věci, jsou ztracené. Jak z lidí postupně odchází duševno, nikdo už není schopen zkomponovat tak krásné skladby, jako psal Mozart, Haydn, Beethoven, Bach a další. Amazonie toho pořád schopná je. Když si v pralese sednete a zavřete oči, je to úchvatné. Prales je živoucí kolos, kde všechno navzájem mluví. Nejenom tam, ale i třeba v Indii. Tam byli našimi největšími ochránci pávi. Jakmile pávi ztichnou, tak je vždycky na blízku nějaké nebezpečí. Každý z těch koutů má své zvuky, ať už všední nebo varovné. Pak jsou určité okamžiky dne, kdy zvuky jsou skutečně magické. To jsou ta rána a ty podvečery. Je vašemu srdci nejbližší právě Amazonie? V Amazonii jsem strávil celkem osmnáct měsíců, což je doopravdy hodně. Těžko říct, jestli je mi nejbližší, protože Afrika mě taky fascinuje. Ale Amazonii asi znám nejlíp. Vrátím se k vašim začátkům, tedy k vašemu pobytu v Austrálii. Bylo to možná podobně drsné jako vaše současné expedice… Jednoho dne jsem prostě odešel ze školy, po velkých rodinných peripetiích jsem odcestoval do Austrálie a byl jsem tam úplně bez peněz. Bydlel jsem v rodině, která přede mnou začala zamykat lednici a všechno jídlo na zámek a třeba na týden odjela, takže jsem byl víceméně vyštván. Následně jsem spal na lavičce v Central parku, jedl odpadky a zažíval dost drsné věci. Potom jsem získal práci, myl jsem za osm australských dolarů na hodinu nádobí. Pak jsem se seznámil s Rexem Huntem, což byl, je a bude člověk, který rybařinu proslavil po celém světě. Je to takový nestor sportovního rybolovu, ač sám o sobě tvrdí, že příliš dobrý rybář není. Stal se mým životním učitelem. Začal jsem pracovat na rybářských lodích, které průvodcovaly klienty z celého světa. Průvodcoval jsem při lovu žraloků, tuňáků, velkých mečounů. Pak jsem se měl vrátit do Čech, a když jsme se loučili, tak mi Rex řekl, že když se to povedlo jemu, ať to zkusím taky. Že to ale budu mít těžší, když nemáme moře. Vrátil jsem se a začal jsem točit pořad o rybaření Jak na to, který se povedl. To byl vlastně můj první nápad rybářského pořadu. Když jste získal zkušenosti na moři, co vás táhlo zpět ke sladkovodnímu rybaření? Vždycky jsem měl raději sladkou vodu. Oceán je takový nekonečný rybník, který nemá zákoutí, a já miluji zákoutí a tajemno. Jednoho dne jsem si uvědomil, že všichni zkoumají oceány, že víme hodně o obrovských rybách v oceánech, ale že nevíme téměř nic o obrovských rybách ve sladkých vodách, a to byl hlavní impulz pro to, že jsem začal s tímto projektem a začal jsem se mu hodně věnovat. Jste držitelem hned několika světových rekordů. Jak probíhá dokazování takového úlovku?
www.pivovar-strakonice.cz
Návrat přírody do škol Projekt Návrat přírody do škol, který vznikl díky podpoře neziskové organizace Sladkovodní giganti, je zaměřen na podporu vzdělávání studentů základních a středních škol. Přednášky Jakuba Vágnera uvádějí krátkometrážní filmy z jeho dobrodružných expedic, které jsou přizpůsobeny věku účastníků a obsahují filmový materiál natočený nejen v ČR, ale především v mnoha zajímavých místech naší planety, například v amazonském deštném pralese. Mnohým žákům základních a středních škol tyto přednášky umožňují první kontakt s důležitými tématy, jako je například kvalita vody, průchodnost řek, obnovitelné zdroje a obnovení populace různých druhů ryb v povodí řek na území ČR. Přednášky dále studentům poskytují informace o aktivní podpoře ekologické a druhové diverzity vodních ploch. Tato témata mají studenty zaujmout a přispět ke vzbuzení jejich zájmu a účasti na dalších aktivitách.
Velmi obtížně. Pokud rybaříte v Evropě, tam jsou s vámi komisaři. Pokud se to podaří v zahraničí, musí u toho být minimálně čtyři svědci, ryba se musí podle velmi přísných pravidel změřit, zvážit, vyfotit, zdokumentovat, na jaké vybavení byla chycena, z jaké lodi byla chycena, případně kdo byl na lodi a tak dále. Odebere se vlasec nebo šňůra, na kterou se ta ryba chytila, návazec. Následně se ve Spojených státech všechny informace tak tři měsíce zpracovávají – a stačí malá nepřesnost a rekord neuznají. Je to velmi těžké a určitě se v tom nedají udělat žádné podvody. Mně i mým přátelům se podařilo chytit úžasné ryby, ale protože tam třeba nebyl dostatek lidí, nikdy jsme je ke světovému rekordu přihlásit nemohli. Rozběhl jste také přednáškový projekt Návrat přírody do škol. Jakou znalost přírody mají čeští školáci a jaký vztah k ní mají? To je individuální. Myslím si, že české školství je proti mnoha státům ve světě na opravdu vysoké úrovni. Protože hodně cestuji, mám možnost pozorovat znalosti nejenom dětí, ale i dospělých. České děti jsou velmi vnímavé. Jejich vnímání přírody je ještě individuálnější, protože to začíná od rodičů, jaký jim k přírodě budují vztah. Další důležitý faktor je škola. Hovoří se o přetechnizované době, o tom, že děti tráví příliš času u počítače. Na druhou stranu – proč neumět na počítači, vždyť svět se tímto směrem vyvíjí. Ale když jdou děti do přírody a nerozeznají dub od buku, nepoznají kaštan, a pomalu ani břízu, tak to je taky špatně. Cesta by měla být někde uprostřed. To hodně závisí na školách, kde si musí uvědomit, že technologie jsou důležité, ale pokud nebude příroda, nebudou ani počítače, ani my. Školy by děti měly vést k přírodě, co nejvíce to jde. To je také důvod, proč jsme spustili projekt Návrat přírody do škol. Kateřina Bártová
[email protected]
DUDÁKOVY HRAVÉ ZÁTKY — POKRAČUJEME!
DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice, a.s., v červnu zahájil velkou celoroční soutěž o hodnotné ceny a SUPERCENU, osobní automobil Peugeot 207. Mezi atraktivní výhry soutěže, ve které budou lidé sbírat zátky od vypitých piv označené logem Dudák, jsou například skútry Peugeot, dárkové poukazy CK Exim Tours, LCD televizory nebo dárkové poukazy do obchodních řetězců. Od 15. června budou vybírat pracovníci podnikové prodejny v areálu strakonického pivovaru od soutěžících starších 18 let nasbírané zátky, ti obdrží slosovatelný kupon, čímž se zařadí do slosování o spoustu hodnotných cen. Celková minimální hmotnost zátek je stanovena na 620 gramů, přičemž jeden účastník soutěže se může zúčastnit několikrát. Výherci soutěže více než dvaceti hodnotných cen budou určeni slosová-
ním. Soutěžící, který po nadcházející rok nasbírá nejvíce zátek od vypitých piv DUDÁK - Měšťanského pivovaru
PIVO, BIER & ALE
Strakonice, se stane výhercem osobního automobilu Peugeot 207. Více informací o soutěži a kompletní pra-
TE Í P M U O ŠE K A U ZA A N NK N TÁ S
Dudák — Měšťanský pivovar Strakonice, a. s., se stal partnerem časopisu Pivo, Bier and Ale. Tento časopis můžete také zakoupit v našem pivovarském stánku, který je otevřen od pondělí do soboty. Ve všední dny je jeho otevírací doba 8:00 — 17:00 hod. a v sobotu 8:00 — 12:00 hod. Kromě časopisu Pivo, Bier and Ale zde můžete zakoupit lahodné pivo a také různé dárkové předměty s motivem pivovaru.
vidla najdete průběžně na webových stránkách pivovaru www.pivovar-strakonice.cz.
| ROČNÍK I. 2011 | ČÍSLO 8 | MĚSÍČNÍK O KVALITĚ, TRADICI A ROZMANITOSTI MANITOSTI |
49,49,
Kč
Strakonický pivovar se jmenuje
Dudák Jan Šuráň představuje
belgické pivní styly Svijany jako srdeční záležitost rozhovor s Romanem Havlíkem, ředitelem Pivovaru Svijany Jeli jsme na pivo:
reportáž z Annafestu od Maxe Bahnsona a Tomáše Erlicha
| CENA | 49,- Kčč | 2,- € | 3, 3,- $ | 2,2 £|
5
www.dudak.eu
STODOLA — I VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH SI DÁTE DUDÁKA Posázaví je malebné samo o sobě, a pokud se chystáte na výlet na Benešovsko, jen několik kilometrů za ním, ve směru na Týnec nad Sázavou, narazíte v Bukovanech na příjemnou restauraci Stodola. Váš zážitek se ještě umocní: můžete si tu totiž dopřát Dudáka 10, 11 a Klostermanna z DUDÁK – Měšťanského pivovaru Strakonice. Stodola je jedna z mála restaurací v okolí, jež Dudáka nabízejí. Pokud ještě vychytáte počasí na kolo, vyrazte na cyklostezku kolem řeky Sázavy: dá se využít okruhu z Nespek do Týnce právě se zastávkou v bukovanské Stodole. Manželé Musilovi, kteří se o restauraci starají, své práci opravdu rozumějí. Přestože otevřeli teprve na začátku září, v pohostinství se pohybují už řadu let a své zákazníky obsluhují s láskou. Navíc si tu přijdou na své rodiny s dětmi i aktivní lidé. Ke Stodole patří dětský koutek se skluzavkou, houpačkou a pískovištěm, hned vedle je sportovní hřiště. Venkovní zahrádka pojme šedesát lidí a v létě se využívá i jako přírodní parket pro zábavy a diskotéky. Pokud by vám po cestě vyhládlo nebo byste k Dudákovi chtěli něco zakous-
nout, paní Ludmila Musilová vám ráda poradí. „Z jídelního lístku můžeme na-
bídnout třeba česnečku, pečené vepřové kolínko nebo tolik oblíbený tata-
ráček. Kdo má chuť na něco menšího, může ochutnat třeba utopence, nakládaný hermelín, pepřenky, matjesy nebo tlačenku,“ vyjmenovává Ludmila Musilová. Za studenou kuchyni dáte většinou kolem pětadvaceti korun, teplá jídla začínají na 69 korunách. Jako zpestření se konají ve Stodole různé akce, v poslední době to byl třeba sraz velorexů. Do budoucna se tu jednou měsíčně chystá diskotéka pro všechny ve stylu osmdesátých let.
Otvírací doba Pondělí: 15 – Úterý: zavřeno Středa: 15 – Čtvrtek: 15 – Pátek: 15 – Sobota: 14 – Neděle: 14 –
22 hod. 22 hod. 22 hod. 24 hod. 24 hod. 21 hod.
Kontakt: Telefon: +420 603 539 759 Bukovany 194 Foto: archiv restaurace Stodola
PRO MILOVNÍKY DUDÁKA A RYB Nabídkou piv Dudák se může pochlubit i strakonická hospoda U Petličky. Milovníci hořkého moku mohou ochutnat Strakonický Dudák 10, 12, Klostermann a Otavský zlatý a řadu dalších podle akcí Měšťanského pivovaru. Kdo hledá atmosféru obyčejné hospůdky, bude tu spokojen. Umístění na předměstí pak přímo vybízí k tomu spojit návštěvu hospody s výletem do přilehlého lesa na úpatí Podsrpu. Je to taková vesnice v zajetí paneláků. V případě hezkého počasí se dá posedět na terase u rybníčku s živými rybkami a divokými kačenkami, což zaujme Foto: red
Otevírací doba Pondělí: 15 Úterý: 15 Středa: 15 Čtvrtek: 15 Pátek: 15 Sobota: 16 Neděle: 16
6
Foto: archiv restaurace U Petličky
– – – – – – –
1 hod. 1 hod. 1 hod. 1 hod. 1 hod. 2 hod. 2 hod.
především děti. Ti starší si zase mohou vybrat mezi diskotékou a karnevalem nebo se zapojit do šipkového turnaje. A klidně vám tu uspořádají i podnikový večírek či rodinnou oslavu narozenin. Jídelní lístek nečekejte nijak rozsáhlý, Petlička není klasická jídelní restau-
race, ale o to víc si pochutnáte. Mají tu totiž takové dobroty, jako je proslavený pstruh á la Petlička, který přitahuje milovníky ryb z celého okolí. Porce takového pstruha se odvíjí podle váhy a pohybuje se v rozmezí od 90 do 140 korun.
www.pivovar-strakonice.cz
Kontakt: +420 608 977 821 U Petličky, Strakonice K Zahrádkám 144
[email protected]
ČESKÁ CHUŤOVKA 2011
DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice se letos poprvé zúčastnil prestižní soutěže Dobrý tuzemský potravinářský výrobek Česká chuťovka 2011. Do klání byly přihlášeny dva produkty pivovaru, polotmavý ležák Klostermann a jedenáctka Otavský zlatý. Polotmavý Klostermann opět zabodoval a získal prestižní ocenění Česká chuťovka 2011 v kategorii Slow Food. „Na ocenění jsme patřičně hrdí,“ říká Jaroslav Tůma, ředitel Měšťanského
pivovaru Strakonice, a dodává: dává: „Jsem rád, že naše filozofie podpoodpory domácích surovin, dodržování žování tradičních postupů výroby a tlak lak na kvalitu získává podporu i u odbornídborníků. Ocenění Česká chuťovka zaručuje našim zákazníkům tu nejvyšší ší kvalitu a zároveň nás motivuje k dalšímu ímu zlepšování strakonického piva.“ Národní zemědělské muzeum v Praze hostilo slavnostní vyhlášení třetího
ročníku Dobroč rý tuzemský potravinářský potr výrobek výro Česká chuťo chuťovka 2011, kde př přebralo své diplomy a skleněnou plas plastiku všech třicet dv dva oceněných. D Do soutěže se přihlásilo více než 80
Klostermann opět zlatý Ve dnech 2. a 3. září se konal 54. ročník slavností chmele a piva v Žatci Dočesná 2011. Již tradičně se v rámci tohoto svátku koná degustační soutěž piv. V degustaci byla zastoupena i piva z produkce DUDÁK – Měšťanského pivovaru Strakonice. Polotmavý ležák Klostermann opět získal zlato v kategorii Polotmavá piva. „Na našeho Klostermannajsme patřičně hrdí,“ říká ředitel pivovaru Jaroslav Tůma.
produktů. Všechny oceněné výrobky, ať už skleněnou plastikou či diplomem, mají možnost na svých etiketách a obalech nebo ve své reklamní kampani používat logo soutěže Česká chuťovka 2011 a požívat dalších výhod při projektech České chuťovky. Za pivovar ocenění převzala z rukou prezidentky organizace Slow Food Prague paní Blanky Turturro tisková mluvčí DUDÁK – Měšťanského pivovaru Strakonice Monika Urbanová.
Z POŠTY ČTENÁŘŮ Paní Olga Krejčová ze Strakonic nám zaslala následující fotografii s textem: „Krásný den Vám přejem, Vaše skvělé pivo u nás doma chutná všem.“
DUDÁK V DIPLOMATICKÝCH SLUŽBÁCH Na sklonku léta proběhla prezentace strakonického piva Dudák pro celosvětovou diplomatickou zásobovací síť Peter Justesen. Jednotliví zástupci regionů měli možnost ochutnat Otavské zlaté, oceněného Klostermanna, speciál Král Šumavy a Dudák premium. „Musíme zapracovat na prodloužení stávající exspirační doby,“ říká obchodní ředitel pivovaru Marek Pohanka a dodává: „Pak vidím zapojení do této prestižní sítě jako reálné a věřím, že naše pivo tuto skupinu lidí osloví. Byl jsem mile překvapen, že chutnalo Skandinávcům nebo Rusům. Zatím se naše pivo bude prezentovat v blíže dostupných regionech, jako je Maďarsko nebo Chorvatsko.“
7
www.dudak.eu
ýIDLO ZRAKU
ZAýÁTEK TAJENKY
ýESKÝ BÁSNÍK
MUŽSKÉ JMÉNO
ZNAýKA NEONU
ZNAýKA FOTOAPARÁTU
BYŠICKÝ PODNIK
RUSKÁ ěEKA
POLÉVKOVÉ ZÁVARY
ODDċLENÍ KLINIKY
BEZÚHONNOST ------------------KÓD PÁKISTÁNU
ZNAýKA ÚSTNÍ VODY
ŽENSKÉ JMÉNO
KONEC TAJENKY
ANGLICKY VŠICHNI ŽITO ------------------PěÍJEMCE TELEF. HOVORU
HUDEBNÍK CVIýÍCÍ S PċVCI ÚLOHY VEDENÍ VODY KOLEM OBJEKTU
NAPADATI ------------------SVATEBNÍ SNÍTKA LEDVINA (ANAT.) ------------------CIZÍ ŽEN. JMÉNO
ýÍSLOVKA ------------------NAŠE METROPOLE
OBLAKA ------------------STÁT VEL. ANTIL
HRACÍ LIST ----------------ŽENSKÉ JMÉNO
ýÁST VOZU
ýÁST OBCE
HORSKÉ JEZERO ------------------PRUŽNÉ VċTÉVKY
ŠELMA ------------------VIBRACE
POUZE
PģVODNÍ LES ------------------ŽENSKÉ JMÉNO ŠPANċL. SÍDLO ------------------PěÍTOK DUNAJE
NAHÁý
ěADOVÁ ýÍSLOVKA ------------------SÍLY
NEPLATNOST POTOMCI (SLOV.) ------------------ZPċVNÝ PTÁK
ěÍMSKÝMI ýÍSL. 1500 ------------------ŠPANċL. SÍDLO TATARSKÝ NÁýELNÍK ------------------POSTAVA
CETKA ------------------RUýNÍ NÁěADÍ SPZ VOZ. OSTRAVY ------------------OHRAZENÝ LES
KOVOVÉ DESKY ------------------SEVEěANKA
ÚDERY
LEŠTÍCÍ PROSTě. ------------------TIBETSKÁ ŠELMA
HIMÁLAJ. HORSKÁ SKUPINA
BULHAR. MUŽSKÉ JMÉNO
ŠTċTINA KLASU ------------------RUSKY JEZERO
SPORT. POTěEBA ------------------DESKOVÁ HRA
ZKRATKA JIHOVÝCHODU
PěESTAT BOLET ------------------BODY V DŽUDU METEOROLOGICKÁ KěIVKA ------------------HORNINA
BRUSNICE OBECNÉ
STARŠÍ SPOJKA ------------------LÍSKOVÝ POROST
ZPċVOHRA ------------------ODRģDY
ŽENSKÉ JMÉNO DOMÁCKY OLDěICH ------------------MUŽSKÉ JMÉNO
VÝTRUS HOUBY ------------------PRAVIDEL. DģCHOD
SPZ VOZ. OLOMOUCE ------------------ZAD. ýÁST LODI
OVýÍ VLNA ------------------POJÍTKO
SPORTOVNÍ LOĆ
STEJNOKě. HMYZ ------------------DRUH OCELI
JALOVÉ HORNINY ------------------PATěÍCÍ KMETOVI
STOVKY
STAVITEL ARCHY ------------------SLOUý. KYSLÍKU
BANKOVNÍ ÚýTY ------------------AVIVÁŽNÍ PROSTě.
PěEDLOŽKA
LYŽAě. VċTROVKA
VÝBRUS DRAHÉHO KAMENE
ÍRÁNEC ------------------ANGLICKY DOMģ ŽENSKÉ JMÉNO ------------------BALKÁN. PěÍSTAV
SMċROVÉ ÚHLY ASIJ. POLOOSTROV ------------------LAVICE (NÁě.)
SVċTLICE
JAPONSKÉ SÍDLO ------------------AMERICKÝ LITERÁT
ZKR. OBV. VÝBORU ------------------DěEVAě. PODNIK SL. PěEDLOŽKA ------------------PěÍZNIVEC
HěMOT ------------------KRÁL ZVÍěAT KAUýUK. ŠġÁVA ------------------ěÍMSKÝMI ýÍSL. 450
PSACÍ POTěEBA
ZNAýKA AUTA ------------------UKAZOV. ZÁJMENO
PěEDLOŽKA
NA LEVÉ STRANċ
EVROPANKA
NÁZEV HLÁSKY
VÝLUH ZÍSKANÝ VAREM
ŽENSKÉ JMÉNO
POMģCKA: AGA, AKA, AVILA, FAN, ITAKA, PERKY, PK, REN, SATO.
Tentokrát se nám do křížovky ukrylo skotské přísloví. Správné řešení tajenky zasílejte do konce listopadu na adresu pivovaru.
8
KLAMY
Výherci z čísla 2/2011 Ti, kteří odeslali správné znění tajenky z minulého čísla: „Dudákovy hravé zátky“, měli možnost účastnit se slosování o věcné ceny Dudák — Měšťanského pivovaru Strakonice. Z padesáti správných odpovědí byli vylosováni následující výherci: Václav Oudes — Strakonice, Karel Novák — Strakonice, Edita Řandová — Strakonice. Gratulujeme úspěšným luštitelům a v pivovarské prodejně Dudák — Měšťanského pivovaru Strakonice je pro ně připraven dárkový box se strakonickým pivem Dudák.
