Technologie stavby klenutí oblouků středověkých kamenných říčních mostů v Čechách

Technologie stavby klenutí oblouků středověkých kamenných říčních mostů v Čechách Michal Cihla – Miloš Drdácký – Dita Frankeová – Michal Panáček – Zuzana Slížková strana 137–164 Abstrakt Středověké kamenné klenuté mosty byly výjimečným inženýrským dílem. Vyžadovaly speciální technologické znalosti a schopnosti. Jednou z nejdůležitějších konstrukcí je vyklenutí nosných oblouků nesoucích mostovku. Oblouky skládané z kamenných dílců musely být staticky stabilní a umožnit rychlou přípravu potřebného materiálu. Rozhodující je dodržování stereotomie správného spárořezu a funkce spojovací malty. Juditin most v Praze a most v Písku mají oblouky, které jen částečně dodržují správný spárořez, podobně jako Karlův most. Oblouky mostu v Roudnici nad Labem byly záměrně postaveny z pravoúhlých kvádrů spojovaných specializovaným systémem hydraulických malt podle návrhu francouzského stavitele. Vysoce kvalitní hydraulické malty byly použity i ve stavbě Karlova mostu pro zvýšení jeho pevnosti a odolnosti. Konstrukce nejmladšího renesančního zkoumaného mostu v Brandýse nad Labem již nedosahuje takové úrovně jako středověcí předchůdci.

Abstract Construction technology of vaulted arches in Bohemian medieval stone bridges Medieval stone vaulted bridges were an exceptional feat of engineering, which required special expertise and technical knowledge. One of the most significant structures is the arched load– bearing structure carrying a bridge deck. Arches built from stone units must be structurally stable and allow the required material to be prepared quickly. The decisive factor is adherence to the stereotomy to the correct pattern layout, and the function of the bonding mortar. The arches of the Judith Bridge in Prague and the bridge in Písek, like those of the Charles Bridge, only partly observe the correct pattern layout. The arches of the bridge in Roudnice nad Labem were initially built from rectangular blocks joined by a specialised system of hydraulic mortar based on designs of a French master mason. In order to increase the strength and resistance of Charles Bridge, high-quality hydraulic mortars were used in building it. Construction of the most recently built structure in this study, the Renaissance bridge in Brandýs nad Labem did not attain the quality of its medieval predecessors.

Úvod Porovnání principů vyklenutí mostních kleneb sledovaných středověkých mostů v Čechách ukazuje na podstatné rozdíly. 1) V našem případě máme na mysli především stereometrii jednot-

Klíčová slova Středověk, obloukové mosty, valená klenba, stereotomie, kamenné kvádry, hydraulická vápenná malta.

Key words Middle Ages, arched bridges, barrel vaulting, stereotomy, stone blocks, hydraulic lime mortar.

livých klenáků. Záměrně neužíváme termín stereotomie (ve smyslu shodného řezu), se kterým se setkáváme především v římském a středověkém západo- a jihoevropském mostním stavitelství, kde byl dodržován, nebo potažmo v moder-

1) Těchto záležitostí jsme se již podrobně dotkli v přehledové studii M. Cihla – M. Panáček, Konstrukční a technologické aspekty středověkého mostu v Roudnici nad Labem v porovnání s Juditiným a Karlovým mostem v Praze a kamenným mostem v Písku, in: Dějiny staveb 2006, Plzeň 2006, s. 213–237.

SVORNÍK 12/2014

137

Michal Cihla – Miloš Drdácký – Dita Frankeová – Michal Panáček – Zuzana Slížková: Technologie stavby klenutí oblouků středověkých strana 137–164 kamenných říčních mostů v Čechách

Obr. 1) Via Flaminia, Sigillo (Itálie), Ponte Romano, 1. století n. l. Dokonalý půlkruhový oblouk se spárami klenáků kolmými na tečnu (http:// sigillo.infoaltaumbria.it/Scopri_la_Citta/Dintorni/Ponti_Romani.aspx).

Obr. 2) Via Flaminia, Cagli (Itálie), Ponte Mallio, 1. století n. l. Segmentový oblouk s dokonalou stereotomií klenáků (foto D. Marzocchi 2014).

základních hledisek. Při vlastním budování mostu pro výrobní a řemeslnou náročnost celé stavby a koordinaci plynulého přísunu potřebného stavebního materiálu ovlivňujícího dobu trvání stavby. A následně pro jeho statickou stabilitu danou buď z větší části pouze pečlivě zpracovanou stereotomickou skladebností přesných kamenných dílců, nebo kompozitním spojením kamenných dílců dostatečně pevnou maltou do více či méně monolitické konstrukce. Římané způsob optimálního kamenořezu ve vztahu ke zvolené geometrii oblouku dovedli do dokonalosti. 3) Téměř výhradně pro klenební oblouk volili půlkruhovou křivku nebo určitý segment pravidelného kruhu, tak aby konstrukce byla geometricky co nejjednodušší (obr. 1, 2). Mostovka bývala buď přímá, nebo ke středu mostu stoupala. Při nutnosti použití více oblouků měli všechny oblouky buď stejné rozpětí, nebo Obr. 3) Via Flaminia, Narni (Itálie), Ponte di Augusto, 27 n. l. Veliký most s přímou mostovkou a čtyřmi byl středový oblouk znatelně půlkruhovými oblouky s patkami v rozdílných výškách, jeden z oblouků má dvojnásobnou šířku. Světlejší větší a měnila se výška zalošrafování označuje části, které se zřítily před rokem 1055 (P. Lodovico 1828).

ním oboru kamenictví, kde se řeší právě princip shodné spáry ve vztahu dvou kamenných těles. 2) Chceme se zabývat vztahem klenáků vůči sobě, kdy jejich spáry mohou být nepravidelné, a jejich následným vztahem k optimální spáře, tedy spáře kolmé k tečně segmentu klenby. Domníváme se totiž, že konkrétní tvar kvádrů klenebních oblouků je velmi důležitým faktorem nejméně ze dvou

2) K otázce stereotomie a stereometrie v historické architektuře např. D. Aita, Between geometry and mechanics: A re-examination of the principles of stereotomy from statical point of view, in: S. Huerta ed., Construction History, Madrid 2003, s. 161–170. 3) Ke konstrukci římských mostů V. Galliazzo, I ponti romani, in: Elementos de Ingeniería Romana, Libro de ponencias, Tarragona 2004 (přístupné na http://traianus.rederis.es/) nebo M. D. Fuentes, An endeavour to identify Roman bridges bulit in former Hispania, in: S. Huerta ed., Construction History, Madrid 2003, s. 775–786.

138

SVORNÍK 12/2014


Obr. 4) São João de Tarouca (Portugalsko), římský most, 2. stol. n. l. Detail vyklenutí širokorozponového oblouku z kvádrů zachovávajících stereotomii kamenořezu bez patrného použití většího množství malty (foto M. Panáček 2014).

žení patek jednotlivých oblouků (obr. 3). Kvádry nosného oblouku přísně zachovávaly stereometrický řez, tedy tvar výseče mezikruží, tak aby spáry mezi nimi byly vždy kolmé na tečnu tohoto oblouku. Kladlo to sice velké nároky na pečlivost kamenické práce, ale staticky to bylo nesmírně stabilní. Spára mezi klenáky byla omezena na minimum a bylo možné bezpečně postavit oblouk i bez nutnosti vzájemného spojení maltou. Respektive spojovací malta hrála výrazně podružnou roli a i při jejím hloubkovém rozpadu nehrozily statické problémy. Tyto principy byly zachovávány až do pozdních římských dob a zejména jim vděčí řada těchto staveb za své zachování do dnešních dnů (obr. 4). Raně a vrcholně středověké mostní stavitelství v místech s antickou tradicí tento princip v zásadě přejímalo, i když byl z hlediska kamenické práce

velmi náročný. Proto se začaly objevovat tendence k jeho zjednodušování, kdy buď ne všechny klenební kvádry zachovávají správný stereometrický řez, oblouk není tak pravidelný a křivku je nutné po určitých úsecích dorovnávat, jak ukazuje románský most z 11. století v Ucanha v Portugalsku (obr. 5), nebo jsou v menších obloucích použity drobnější, hruběji opracované kameny bohatě spojované maltou, která se tak stává významově a staticky rovnocenným komponentem monolitické skladby konstrukce jako u Pont du Diable přes řeku l’Hérault u známého opatství Saint-Guilhem-le-Désert z 1. poloviny 11. století (obr. 6). Oblouky postupně zůstávají buď stále půlkruhové a segmentové, nebo se nově ve vrcholu stávají více či méně lomenými. Při překonávání dravějších nebo hlouběji zaříznutých vodních toků změnou rozpětí, a tedy i vzepětí středových oblouků často stále

SVORNÍK 12/2014

139


řeku Tech u Céret ve Francii s rozpětím 45,45 m a výškou oblouku 22,3 m postavený v letech 1321–1339 (obr. 8). Kde to však nebylo nutné, v místech širokých údolí s klidným říčním tokem, je mostovka přímá a most nízký. Pěkným příkladem s mírně lomenými oblouky je původně římský, později ve 12. a 14. století přestavěný, sedmadvacetiobloukový most v Ponte de Lima v Portugalsku (obr. 9) nebo francouzské mosty jak s půlkruhovými oblouky – most v Carcassonu postavený kolem 1184, tak s nízko nasazenými segObr. 5) Ucanha (Portugalsko), románský most, 11. stol. Střední oblouk mostu s mírně nepravidelmentovými oblouky – mosnou, ve vrcholu lomenou klenbou a klenáky striktně nedodržujícími optimální stereotomii (foto ty Saint Bénézet v Avignonu M. Panáček 2014). z let 1177–1185, St. Etienne v Limoges z roku 1203 či Pont-Saint-Esprit z let 1265– 1308. Nejenom siluetou v urbanistickém vztahu k městu a k akropoli s katedrálou na kopci nad ním, ale i přímou mostovkou s mírně stoupajícími krajními úseky a větším počtem převážně menších různě širokých, nízko nasazených oblouků je pro naše domácí starší příklady příznačný středověký most Pont Vieux postavený před rokem 1209 v Béziers na jihu FranObr. 6) Pont du Diable přes řeku l’Hérault u známého opatství Saint-Guilhem-le-Désert (Francie) z 1. pocie (obr. 10). Mnohem vyšší loviny 11. století postavený z menších hrubě opracovaných kamenů s velkým podílem spojovací malty nasazení mírně lomených (foto M. Panáček 2014). oblouků na pilířích s trojúhelným návodním zhlavím a tři průjezdní vysoké branské věže, tedy atributy vytvářejí vysokou zalomenou, do středu stoupající našich vrcholně gotických mostů, má v ukázkové siluetu mostu jako např. v Puente La Reina v sepodobě Pont Valentré v Cahors postavený v letech verním Španělsku také z 11. století (obr. 7). Pokro1308–1355 (obr. 11). 4) čilý středověk 14. století si již v takových situacích Starší středoevropské středověké mosty jsou troufl i na širokorozponové konstrukce jednoho také nízké, s větším počtem kleneb s menší světlosobrovského oblouku, jako je Pont du Diable přes 4) Stručný, ale kompaktní přehled vývoje francouzských historických mostů viz J. Mesqui, Chemins et ponts. Paris 2003.

140

SVORNÍK 12/2014


tí a širšími pilíři. 5) Podstatné jsou zejména segmentové klenební oblouky značně snižující úroveň mostovky nad hladinou řeky (obr. 12). Obecně tak dochází k významnému zmenšení průtočného profilu řečiště se všemi důsledky jak pro lodní dopravu, tak zejména pro trvalé namáhání mostních pilířů nebo jednorázové ohrožení celé stavby při povodních. Není pochyb, že pozdější stavby vrcholného středověku již na toto nebezpečí reagují a pilíře, klenby i úroveň mostovky se zvyšují. 6) Středoevropské mosty mají také vesměs pilíře s nízkými trojúhelnými nebo půlkruhovými zhlavími zakončenými sedlovou nebo půlkuželovou stříškou. 7) Velké mosty byly rovněž opevněny průjezdními branskými věžemi (obr. 13). 8) Juditin most v Praze Jedním ze dvou nebo tří skutečně nejstarších kamenných klenutých říčních mostů ve střední Evropě byl románský Juditin most v Praze pojmenovaný podle Judity Duryňské, manželky českého krále Vladislava II., který byl jeho stavebníkem. 9) Postaven byl v letech 1158–1172. V roce 1342 ho ale 3. února katastrofálně

Obr. 7) Puente la Reina (Španělsko), románský most z 11. století. Zvětšující se půlkruhové oblouky vytvářejí zalomený tvar mostovky (foto M. Panáček 2014).

Obr. 8) Céret (Francie), Pont du Diable, 1321–1339. Jednoobloukový širokorozponový klenutý most s mírně zalomenou mostovkou (www.wikipedie).

5) Steinerne Brücke v Regensburgu (1135–1146), středověký most Königsbrücke v Drážďanech (konec 12. století), Juditin most v Praze (1158–1172) a kamenný most v Písku (kolem 1270). 6) Viz středověký most v Roudnici nad Labem, Karlův most v Praze, Lahnbrücke v Limburgu an der Lahn z let 1315–1341, Werrabrücke v Münden z roku 1329, most přes stejnou řeku ve Vacha postavený kolem roku 1342 nebo most přes řeku Lahn ve Wetzlaru postavený pravděpodobně v letech 1250–1280. 7) Výjimkami, majícími zhlaví vytažená až nad úroveň mostovky, jsou např. most v Creutzburgu ze 13. stol., most ve městě Runkel z let 1440–1448 nebo most ve městě Hadamar pravděpodobně z roku 1323. 8) Např. most v Regensburgu, ve Frankfurtu nad Mohanem i oba pražské mosty Juditin a Karlův. 9) Za nejstarší je považován most v Regensburgu (1135–1146) a pak hned následuje Juditin most v Praze (1158–1172). Již do 11. století je kladen vznik kamenného obloukového mostu Drususbrücke v Bingen am Rhine, který je ale dnes v podobě po obnově v roce 1772 a nelze určit, jestli něco zůstalo z původní středověké stavby.

SVORNÍK 12/2014

141


Obr. 9) Ponte de Lima (Portugalsko), 12. a 14. století. Nízký dvaceti sedmi obloukový most s přímou mostovkou a lomenými klenbami (foto M. Panáček 2014).

Obr. 10) Béziers (Francie), Pont Vieux, před rokem 1209. Nízký most s přímou mostovkou a množstvím menších segmentových a půlkruhových oblouků (foto M. Panáček 2014).

pobořila jarní povodeň a již nebyl obnoven. Z původní stavby se zachovala torza několika oblouků na obou březích Vltavy, mostecké věže, nájezdní rampy a základy pilířů. Při délce kolem 514 metrů měl celkem dvacet pilířů šířky pohybující se

v rozmezí 6–8,5 m a dvacet jedna oblouků světlé šířky kolem 11 m a výšky cca 3,5 m. Kvůli tomu měl nejhorší vzájemný poměr světlosti oblouků vůči šířce pilířů ze všech velkých středověkých kamenných obloukových mostů v Čechách,

10) M. Cihla – M. Panáček, op. cit. v pozn. 1. K Juditinu mostu velmi významné poznatky nejnověji J. Podliska – M. Semerád, Nové poznatky o konstrukci Juditina mostu, in: Staletá Praha XXVIII/2012, číslo 2, s. 121–136.

142

SVORNÍK 12/2014


Obr. 11) Cahors (Francie), Pont Valentré, 1308–1355. Most s přímou mostovkou, třemi průjezdnými věžovými branami a lomenými, vysoko nasazenými oblouky (foto M. Panáček 2014).

Obr. 12) Regensburg, Steinerne Brücke, 1135–1146. Téměř přímou, mírně stoupající mostovku nesou nízko nasazené segmentové oblouky (www.wikipedie).

1 : 1,86. 10) Nevýhodnost tvaru stavby ještě zvyšovaly segmentové oblouky a nasazení jejich patek velmi nízko na pilířích, i když most nebyl tak nízký, jak se obecně uvádí, protože i tehdejší

úroveň Vltavy byla skoro o 4 m níže než dnes. 11) Pilíře musely být vysoké kolem 8,8 m a stříškou svých střechovitých zhlaví dosahovat až k úrovni mostovky ve výšce 6,6–7,5 m nad hladinou řeky.

11) K tomu více Q. Záruba – J. Pešek, Vývoj reliéfu území vnitřní Prahy, in: Ochrana památek, Praha 1960, s. 47–51, nebo L. Hrdlička, Nástin vývoje reliéfu historického jádra Prahy ve středověku, in: Archeologia Pragensia 5/2, Praha 1984, s. 197–209. Nejnověji L. Hrdlička, Pozorování vodních stavů na Vltavě v Praze, in: Staletá Praha XXVIII/2012, číslo 2, s. 4–12.

SVORNÍK 12/2014

143


Obr. 13) Frankfurt am Main, Alte Brücke, kolem 1276. Nízký most s přímou mostovkou, menšími půlkruhovými oblouky a průjezdními věžovými branami na obou koncích (M. Merian před 1619, www.wikipedie).

Způsob skladby klenáků Juditina mostu byl zkoumán ze zaměřeného oblouku ve sklepě domu čp. 77/III v ulici U Lužického semináře na Malé Straně. Záměrně nebyl vybrán oblouk zachovaný před klášterem křížovníků na Starém Městě, protože podle naší analýzy skladby a povrchového opracování jeho zdiva je velmi pravděpodobné, že není dochován ve své originální podobě a byl ve vrcholném středověku, možná v souvislosti se stavbou Karlova mostu, významně opraven. 12) Ve sklepě domu čp. 77/III se jedná o středovou partii a část východní části segmentu klenby s její Obr. 14) Praha, Juditin most, 1158–1172, Malá Strana, dům čp. 77. Zachovaný původní oblouk mostu, nadezdívkou (obr. 14). Klenba pohled od severovýchodu (foto M. Panáček 2006). je vyzděna do plného oblouku z klenáků, jejichž výška se poNicméně malý průtočný profil jeho oblouků se hybuje od 56 do 60 cm a šířka od 20,5 do 31,5 cm. mu pravděpodobně stal definitivně osudným při Spáry jsou až na malé odchylky pravidelné v rozpovodni v roce 1342. mezí 1–2,5 cm. Klenba je od západní strany vrst12) Dokumentace oblouku naposledy M. Rykl – P. Vlček – T. Rafl, Karlův most, oprava oblouku pod Křížovnickým náměstím. Stavebněhistorický průzkum, soupis cenných prvků, restaurátorská zpráva. Praha 2007, nepublikovaná zpráva. Opravu oblouku doložil nedávný archeologický výzkum publikovaný v J. Podliska – M. Semerád, op. cit. v pozn. 10, s. 128–129, obr. 10.

144

SVORNÍK 12/2014


vena z pravidelných pravoúhlých kvádrů, aniž by se ložné spáry rozevíraly. Po několika takto umístěných kvádrech je zakřivení klenebního oblouku dosaženo přitesáním dalšího kvádru do lichoběžníkového tvaru zajišťujícího optimální spárořez. K dorovnání nebylo využíváno klínovitých rozevírajících se spár, ale tvarové korekce následujícího klenáku. Nepravidelně se tak střídají pravoúhlé a lichoběžníkové kvádry. Středový klenák je zde dobře utažen a vrcholnice klenby neprochází spárou (obr. 15).

Obr. 15) Praha, Juditin most, 1158–1172, Malá Strana, dům čp. 77. Zaměření a analýza dochovaného původního oblouku mostu, pohled od severu (kresba M. Panáček – M. Cihla 2006).

Kamenný most v Písku Gotický kamenný most v Písku byl postaven Přemyslem Otakarem II. kolem roku 1270 na důležité zemské stezce směřující do Pasova v Podunají při přechodu přes řeku Otavu. Má šest pilířů a sedm oblouků, z nichž původních je šest se světlou šířkou kolem 8 m a výškou 4 m. Snahu o zvětšení průtočného profilu řešil půlkruhovými oblouky zajišťujícími lepší propustnost, přestože poměr světlosti menších oblouků vůči šířkám drobněj-

ších pilířů zůstával u 1 : 1,88. I výška vodorovné mostovky nad hladinou řeky zůstala kolem 6 m (obr. 16). 13) Vyklenutí píseckého mostu bylo analyzováno na jižním líci čtvrtého oblouku od východu. Segment oblouku je téměř půlkruhový. Klenáky jsou poměrně nízké, kolem 40 cm, a nepravidelně k sobě vrstvené. Pata klenby je založena kvalitně,

Obr. 16) Písek, Kamenný most, kolem 1270. Celkový pohled od jihu (foto M. Panáček 2006).

13) M. Cihla – M. Panáček, op. cit. v pozn. 1.

SVORNÍK 12/2014

145


jsou vždy spáry dorovnány do optimálního spárořezu. Ve střední partii jsou mezi třemi pravospárovými a levospárovými odchylkami ložné plochy dorovnány ve dvou optimálních spárách a v horní partii pak po třech levospárových odchylkách následují tři po sobě optimální spáry. Vrcholnice klenby ovšem neprochází spárou. Pravá výseč je vrstvena zcela odlišným způsobem. Je taktéž kvalitně založena na optimální spáře, ovšem dále následuje pět levospárových odchylek, jedna optimální spára a následných pět dalších levospárových odchylek. Horní partie jsou Obr. 17) Písek, Kamenný most, kolem 1270. Analýza jižního líce čtvrtého oblouku od východu (kresba M. Cihla 2006). vyklenuty lépe. Po jedné levospárové odchylce následují čtyři optimální spáry, další jedna levospárová odchylka a další tři optimální spáry. Levá výseč je tedy výrazně odlišná od pravé (obr. 17). Interpretace tohoto díla je vzhledem k mnoha rozdílnostem velmi obtížná. Jakási pravidelnost bez přímé logiky ve vrstvení klenáků sice existuje, ale z hlediska stavebního se jedná zřejmě o momentální intuici stavebního mistra. Domníváme se, že po vykroužení bednění byly řady postupně vrstveny a upravovány do požadovaných tvarů přímo na místě. Proto byl využíván k úpravám ložných ploch zřejmě úhelník (šablona). Stereotomie klenáků není dodržováObr. 18) Písek, Kamenný most, kolem 1270. Detail vyklenutí prvního oblouku od východu, pohled od na a kompaktnost klenby je severovýchodu (foto M. Panáček 2006). zajišťována především maltou. Jakési dodržování klasické skladby je v podvědomí v optimálně vedené spáře. V levé výseči a nižších udržováno a v praxi to znamená, že některé klenápartiích segmentu jsou klenáky řazeny tak, že po ky či pouhé ložné plochy zachovávají vztah k optitřech a posléze dvou pravospárových odchylkách mální spáře, ale v celkovém pojetí konstrukce není 146

SVORNÍK 12/2014


Obr. 19) Roudnice nad Labem, gotický most, 1333–1340. Celková rekonstrukce mostu (kresba M. Cihla 2005).

vytyčen přesný řád. Je zde zřejmě řešena pouze intuitivní potřeba zakřivení klenby v rámci bednění. Pravdou zůstává, že oblouk je sice kvalitně vykroužen, ale například závěrečný klenák není ideálně utažen. Co bylo převzato z římského mostního stavitelství, je především vzájemná fixace klenáků pomocí skob, v některých případech ale asi až druhotných. Skoby byly použity v líci a počátku ložných ploch z důvodu nedodržení klasické stereotomie. Na rubové straně klenby vznikala příliš velká mezera na skobování nevhodná, která byla vyplněna maltou. Jinak je oblouk vrstven v řadách, ovšem s nepravidelnou vazbou (obr. 18).

Středověký most v Roudnici nad Labem Skutečný zlom v poměrových charakteristikách zajišťujících dobrý průtočný profil překonávaného vodního toku představuje středověký most v Roudnici nad Labem přes řeku Labe. Byl vybudován pražským biskupem Janem IV. z Dražic v letech 1333–1340, který si na jeho stavbu pozval francouzského mistra Viléma z Avignonu. Ten společně se svými třemi druhy přímo řídil stavbu dvou pilířů a sklenutí jednoho oblouku. Po zaučení domácích řemeslníků, kteří již sami pokračovali ve stavbě mostu, odešli Francouzi po jednom roce zpět do Francie. Most úspěšně sloužil následujících 300 let, ale v průběhu 30leté

války byl nenávratně pobořen a již nebyl nikdy opraven. Jeho zbytky byly archeologicky zkoumány při stavbě nového roudnického mostu v letech 1906–1910 a v roce 1908 byl zbořen poslední oblouk zachovaný na levém břehu řeky. Dodnes jsou zachovány kamenné kvádry a dřevěné trámy z konstrukce pilířů a oblouků mostu vylovené při čištění koryta řeky. 14) Most měl sedm pilířů a osm oblouků světlé šířky 19,5–21 m a výšky od paty oblouku kolem 8 m. Přestože segmentové, ale vysoko na pilířích nasazené (okolo 5 m nad základem) mnohem širší oblouky v porovnání s obvyklou šířkou pilířů mezi 6–7,6 m představují poměr 1 : 2,98. Mostovka se tak dostala až 10,6 m nad hladinu řeky (obr. 19). Vzhledem k různé klenební výšce nebyla niveleta mostovky v celém průběhu striktně horizontální, ale zřejmě od čtvrtého pilíře k pobřežní opěře mírně klesala v odchylce okolo 3°. Samotná nájezdní rampa měla daleko strmější stoupání, okolo 15°. Zásadní vliv zde nepochybně měla osoba projektanta, francouzského mistra Viléma z Avignonu, který velmi dobře znal své řemeslo a z domácího prostředí věděl o zásadní důležitosti výškových a průtočných charakteristik mostní stavby pro její trvanlivost a schopnost odolávat síle vodního toku. Stavba samotná přináší množství v českém prostředí atypických prvků, které vycházejí z tra-

14) K roudnickému mostu podrobně M. Cihla – M. Panáček, Středověký most v Roudnici nad Labem, Průzkumy památek XIII – 2/2006, s. 3–34, nebo M. Cihla – M. Panáček, Technological, Structural and Historical Aspects of the Gothic Bridge at Roudnice nad Labem, in: M. Prell (ed.), Archäologie der Brücken, Regensburg 2011, s. 240–246.

SVORNÍK 12/2014

147


poměr pilíře a oblouku vytvářející ideální průtočný profil. 15) Zde se ovšem budeme zabývat pouze konstrukcí oblouku mostu (obr. 20). Klenba mezi dvěma pilíři byla valená, klenutá z vrstev rovnoběžných s podélnou osou pilířů. Jednotlivé kvádry byly kladeny svojí ložnou plochou rovnoběžně s pilířem. Styčné plochy byly rovnoběžné s čelem klenby a byly vázány na půl kvádru. Tato vazba byla zcela pravidelná, kromě vrcholu klenby, kde již byla vazba prováděna zřejmě podle okamžité potřeby. Klenba byla kvalitně vykleObr. 20) Roudnice nad Labem, gotický most, 1333–1340. Poslední zachovaný oblouk na levé straně nuta tak, aby osa ve vrcholu řeky, který byl zbořen v roce 1908 (M. Cihla – M. Panáček 2006). klenby neprocházela spárou. U paty klenby nebyly nalezeny žádné stopy po otvorech či výstupcích, nebo dokonce krakorcích, které by umožňovaly založení konstrukce pro šalování klenby. Je proto otázkou, zda pro opření této konstrukce mohl postačovat pouze 15 cm široký ústupek na pilířích, nebo bylo nutné její samostatné založení přímo v říčním korytě. Jak bude ukázáno dále podle charakteru konstrukce klenebních oblouků, kde měla velký význam spojovací malta, bylo ale nutné použít celoplošné odolné bednění zajišťující její dokonalé vytvrdnutí (obr. 21). Kvádry, jejichž velikost se pohybovala kolem 80 × 80 × 35 cm, byly na bednění přemisťoObr. 21) Roudnice nad Labem, gotický most, 1333–1340. Nákres konstrukce oblouků mostu (kresba vány pomocí dřevěného jeřáM. Cihla 2005). bu a krepny zv. „vlk“, pro niž dic římského stavitelství. Netradičně se jeví jednak byl vytesán otvor na rubové straně kvádru. Otvor založení, konstrukce a tvarová dispozice pilíře, měl charakteristický obdélný kónický tvar rozšinasazení a vlastní vykroužení oblouku i vzájemný řující se do hloubky kamene s vyvýšenou střed15) M. Cihla – M. Panáček, op. cit. v pozn. 1.

148

SVORNÍK 12/2014


ní částí dna pro zaklesnutí nůžkovitě se rozevírajících ramen krepny. Řady blíže pateční spáře měly tyto otvory dva (ve středu ložné plochy), aby byla zaručena snadnější manipulace kvádrů při jejich osazování na bednění. Lícové plochy kvádrů byly k sobě kladeny téměř na nulovou spáru, rubové byly vyklínovány dřevěnými klíny tak, aby podélná osa kvádrů byla kolmá na tečnu kruhového segmentu. Zásadní skutečností je, že stereometrie klenáků nebyla přizpůsobena segmentu klenby, jak tomu bylo běžné u římských staveb nebo středověkých francouzských staveb té doby. V našem případě se jednalo o pravoúhlé kvádry, které Obr. 22) Roudnice nad Labem, gotický most, 1333–1340. Analýza stereometrie kvádrů klenebního obtakto umístěné na bednění louku dochovaného na levém břehu řeky do roku 1908 (kresba M. Cihla 2006). vytvářely v prostoru mezi ložnými plochami klín, který po vyplnění maltou klenbu scelil. Skutečnost, že klenební kvádry byly pralila hrubozrnnou maltou s říčními oblázky, která videlně hranolové a všechny stejné, umožňovala byla dále používána i do výplňového jádra zdiva jejich poměrně snadnou masovou výrobu bez nut(malta R8, obr. 24–3). Takto vytvořená konstruknosti speciálních šablon nepravidelných tvarů. Záce měla zabránit především příčným posuvům roveň i stavba oblouků mohla při dostatku kvádrů postupovat velmi rychle (obr. 22). Kromě klínovitého tvaru spár byly ložné plochy kvádrů vybaveny velmi sofistikovaným systémem tesaných trojpaprsčitých polokruhových kanálků s nálevkou, které po vyplnění maltou společně s výplní spáry tvořily pevný klín, který podstatně přispíval ke ztužení klenby (obr. 23). Aplikace tří odlišných, speciálně připravených druhů malt (viz dále) na ložné a rubové straně klenáků měla několik fází (obr. 24). V prvé fázi byla lícová část ložné plochy nahozena jemnozrnnou maltou (malta R3, obr. 24–1), která by se ale i přes svou jemnost při budoucím styku obou klenáků nebyla schopna vytlačit až k rubové části spáry. Ve druhé fázi se po vyklínování nového klenáku do optimální spáry nalila hrubší malta pomocí paprsčitých Obr. 23) Roudnice nad Labem, gotický most, 1333–1340. Detail tří klekanálků do vytvořeného klínovitého otvoru, ktenebních kvádrů s vytesanými kanálky a nálitky malty ve tvaru kanálrý kompaktně vyplnila (malta R4, obr. 24–2). Po ků sousedního kvádru odhalených při bourání dochovaného oblouku zalití klínu se celá nově vzniklá valená klenba zav roce 1908 (archiv Podřipského muzea).

SVORNÍK 12/2014

149


Obr. 24) Roudnice nad Labem, gotický most, 1333–1340. Detailní rozbor konstrukce klenebního oblouku a postupu jeho výstavby. 1 – jemná malta (R3), 2 – hrubší malta (R4), 3 – hrubá malta s křemencovými oblázky (R8), A – kvádr umístěný na bednění s maltou nanesenou v lícové partii ložné spáry, B – pomocí jeřábu a krepny je přisazován další kvádr, C – vyklínování kvádru do optimální spáry pomocí dřevěných klínů, D – zalití klínovité spáry hrubší maltou, E – opatření rubové strany klenby vrstvou hrubé malty s říčními oblázky (kresba M. Cihla 2008).

Obr. 25) Praha, Karlův most, 1357–1402. Celkový pohled od jihovýchodu (foto R. Rambousek 2011).

150

SVORNÍK 12/2014

klenby při povodních, kdy se díky zvýšené hladině toku hromadily splavené předměty v čelech oblouků a klenba byla náchylnější k destrukci. Analogie k plochám zabezpečeným proti příčnému posuvu nalezneme především v tehdejší sakrální architektuře. Jsou jimi v kombinacích s kovovými vnitřními armaturami zajištěny např. žebrové klenební skelety, okenní kružby nebo oblouky opěrných systémů, které ale byly spojovány olovem. Vyklenutí oblouků roudnického mostu ze standardizovaných pravoúhlých kvádrů je netradiční nejenom pro území střední Evropy, v oblasti jižní Francie se nám podařilo objevit pouze jedinou analogii u oblouků románského mostu poblíž opatství Salagon z 11. století. V římském a na něj navazujícím západoevropském středověkém mostním stavitelství byla snaha dodržovat stereometrii kvádrů vůči klenbě a daleko častěji se objevuje fixace klenby pomocí železných skob. Oba dva principy v Roudnici chybí. Detail


trojpaprsčitých kanálků se však v téměř totožné podobě podařilo objevit na ložné ploše kvádru ze záklenku portálu v jedné z věží papežského paláce v Avignonu nebo u kvádru v opatství Abbaye de Saint-Felix-de-Montceau u městečka Gigean z 11. století, dokládající obecnější používání této technologie přímo v místě, odkud měl pocházet mistr Vilém. Poměrně rozšířenou oblastí s aplikací této technologie ve 14. století byla Sardinie, Baleárské ostrovy a Španělsko, kde se jí říkalo „abeurador“. 16)

Karlův most v Praze Obr. 26) Praha, Karlův most, 1357–1402. Analýza stereometrie kvádrů severního líce IX. oblouku od Poměrové charakteristiky východu mezi pilíři č. 8 a 9 (na podkladě fotogrammetrického zaměření Karlova mostu od kolektivu roudnického mostu již nepřeK. Pavelky kresba M. Cihla 2006). konal ani gotický Karlův most v Praze přes řeku Vltavu. Stavětšina 48 řad nevykazuje ani jednu ze svých věn byl císařem Karlem IV. od roku 1357 jako náložných ploch jako optimální. Pouze 13 řad vyhrada za pobořený Juditin most. Stavbu nejprve říkazuje optimální spáru v obou ložných plochách. dil mistr Otto a po jeho úmrtí Petr Parléř. Dvorská Ostatní řady mají správně upravenu pouze jednu stavební huť most dokončila pravděpodobně až ze svých ložných ploch (obr. 26). Princip samottéměř po padesáti letech roku 1402. Mnohokrát ného vykroužení tkví v tom, že na pateční řadu byl pobořen velkými povodněmi a množství pilíklenáků, která tvoří náběh budoucího oblouku, řů a oblouků muselo být znova postaveno. Dnes je kladeno několik řad pravidelných kvádrů na má most patnáct viditelných pilířů mezi šestnácvelmi těsnou spáru. Takto sestavené řady ovšem ti oblouky se světlou šířkou 21–23 m a výškou v rámci segmentu oblouku vytváří odchylku od 6,6–7,2 m. Jeho původní segmentové oblouky vůči optimální spáry tak, že po několika takto usazepilířům dosahují poměru pouze 1 : 2,64. U Karloných řadách vyvstala nutnost následnou ložnou va mostu si ale stavitel dostatečný průtočný profil plochu upravit do potřebné optimální spáry. pohlídal zvýšením mohutných pilířů a vysokým Takto se děje zcela nepravidelně až do středovénasazením patek kleneb. Mostovka, velmi mírně ho klenáku, který je správně umístěn (utažen), stoupající ke středu stavby, se tak dostala až na 17) protože vrcholnice oblouku neprochází ani jedúroveň více než 13 m nad hladinu řeky (obr. 25). nou z jeho ložných ploch. Vrstvení pravidelných Karlův most byl vyklenut obdobným způsobem pravoúhlých klenáků a následné dorovnání ložjako písecký most, ovšem kvalitněji a precizněji. ných ploch či několika lichoběžníkových klenáků Pro analýzu byl zvolen severní líc IX. oblouku od do optimálních spár bez přímé logiky nebo stanvýchodu mezi pilíři č. 8 a 9, u nějž je velká pravdardizovaného systému je shodně jako v Písku děpodobnost původní podoby ze 14. století. Sklávytvářeno intuitivně v rámci potřeby zakřivení dá se dohromady z 84 řad klenáků, z toho však 16) S. Huerta, Catalan methods for construction in Sardinia: The use of „abeurador“ in stone masonry, in: S. Huerta ed., Construction History, Madrid 2003, s. 935–941. 17) M. Cihla – M. Panáček, op. cit. v pozn. 1. Komplexně ke Karlovu mostu O. Ševců ed., Karlův most, Praha 2007.

SVORNÍK 12/2014

151


vém břehu Labe odhaleny zbytky starého renesančního předchůdce. Zachována byla pouze dvě větší torza a jeden malý fragment mostu, který v letech 1568–1569 postavil Matteo Borgorelli jako náhradu před několika lety povodní zničené hráze a dvou dřevěných mostů. Skládal se ze dvou částí o 14 obloucích na severu a 10 obloucích

Obr. 27) Praha, Karlův most, 1357–1402. Detail skladby klenby západní části severního líce 12. oblouku (foto M. Panáček 2007).

vydřeveného bednění oblouku. Ovšem na rozdíl od píseckého mostu je kladen důraz na těsnost spár a pečlivost spasování (obr. 27). Klenba je vrstvena v řadách s ne vždy pravidelnou vazbou. Nadezdívka čel kleneb je vynesena na druhé vrstvě klenáků předstupujících před spodní tak, jak to známe z několika francouzských středověkých příkladů. 18) Oblouky tak budí dojem dvojité kvádrové klenby, ale situace je trochu jiná. V roce 2007 se při provedení průzkumné sondy K7 mezi 13. a 14. pilířem mostu podařilo zjistit, že nad lícovou klenbou z pískovcových kvádrů není druhý pas ze stejného materiálu, ale klenba vytvořená z lomových opukových placáků spojovaných velkým množstvím kvalitní malty (obr. 28). 19) Materiál této klenby již přímo bez přerušení přechází do stejně provedeného tělesa jádra mostu složeného taktéž z lomové opuky s velkým množstvím malty (obr. 29). 20) Z těchto vrstev byly odebrány vzorky malt pro laboratorní průzkum (viz dále). Kamenný inundační most v Brandýse nad Labem V roce 2009 byly mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví při rekonstrukci novodobého inundačního mostu přes zátopové území na pra-

Obr. 28) Praha, Karlův most, 1357–1402. Nákres skladby vrstev Karlova mostu ze sondy vykopané v roce 2007 mezi pilíři č. 13 a č. 14 ve vzdálenosti 6,1 m od líce pilíře č. 13. Světle šedivé – kvádry lícového klenebního oblouku, tmavě šedivé – malta obou klenebních oblouků, bílé – lomové opukové kameny, šrafované – spojovací malta jádrového zdiva mostu (kresba M. Cihla 2008).

18) Např. most v Entraygues-sur-Truyère z roku 1340, most v Saint-Généroux (13. století) a v Entrevaux či Pont Valentré v Cahors (1308–1355). 19) K podrobnému popisu tehdejšího průzkumu pomocí sondy K7 a rozboru vzorků malt odebraných pracovníky Přírodovědecké fakulty UK v Praze R. Přikryl – M. Novotná – Z. Weishauptová – A. Šťastná, Materiály původního výplňového zdiva Karlova mostu a jejich skladba, Průzkumy památek XVI – 1/2009, s. 107–123. 20) K petrografii hornin použitých na stavbě Karlova mostu V. Rybařík, Kámen v dějinách Karlova mostu v Praze, Kámen 13, č. 2, 2007, s. 12–20, a nejnověji J. Podliska – J. Zavřel, Nové poznatky o konstrukci a petrografické skladbě Karlova mostu v Praze, Kámen, roč. 18, č. 2, 2012, s. 9–16.

152

SVORNÍK 12/2014


v jižnější části. Rozpětí oblouků nebylo jednotné a kolísalo v rozmezí 8–12 m. Výška dosahovala cca 3,5 m. Most nebyl postaven nijak pečlivě (nedostatečné založení pilířů) a byl neustále poškozován povodněmi, kterým napomohly i válečné události. Na sklonku 18. a počátku 19. století již byl most zahrnut do sypaně inundační hráze. V 1. polovině 20. století byla zbývající torza staticky zabezpečena obezděním a zahrnuta do kratších náspových úseků rozdělujících nový most mezi Brandýsem a Starou Boleslaví. 21) Nalezené severnější větší torzo se skládalo z jednoho kompletního oblouku, dvou pilířů a výběhu dalšího oblouku směrem k severovýchodu (obr. 30). Tento segmentový oblouk se světlou šířkou cca 6 m a výškou 2,5 m byl vyzděn z hrubě přisekaných kvádrů, jejichž horní nepravidelná linie byla zalita vrstvou malty. Na ni byla provedena nadezdívka, která byla kompletně i s obloukem včetně podhledu omítnuta. Chybějící trojúhelné zhlaví pilíře, doložené pouze v základu, bylo k jeho jádru přizděno na spáru. U jižnějšího torza je stejně řešené zhlaví dokonce zachováno i s částí kvádrového obkladu a krycích desek sedlové stříšky (obr. 31). Na severní straně k němu přiléhá novodobá statická přizdívka, ale jihozápadním směrem vybíhá osm klenebních kvádrů jihovýchodního líce segmentového mostního oblouku. Jsou kamenicky opracovány mnohem pečlivěji než u severnějšího torza. Mají rozměry cca 13–19 × 48 cm a hloubku cca 30 cm. Většina z nich je pravidelných pravoúhlých, pouze tři jsou mírně lichoběžníkové. Skládány jsou na znatelné spáry, vyplněné

Obr. 29) Praha, Karlův most, 1357–1402. Foto vrstev Karlova mostu ze sondy vykopané v roce 2008 mezi pilíři č. 13 a č. 14 ve vzdálenosti 6,1 m od líce pilíře č. 13, pohled k severu (foto M. Cihla 2008).

vápennou maltou, které se směrem k rubovému oblouku zvětšují z 1–2 až k 2–4 cm (obr. 32).

Obr. 30) Brandýs nad Labem, inundační most, 1568–1569. Fotogrammetrické zaměření jihovýchodního líce severnějšího torza (Korčáková – Pešta 2009).

21) V. Korčáková – J. Pešta, Renesanční most v Brandýse nad Labem. Umístění mostu, užitý materiál, stavitel a význam stavby z hlediska její dimenze a stáří, Památky středních Čech 23/2009, s. 24–40, nebo tíž, Stará Boleslav. Inundační most. Orientační stavebněhistorický průzkum, Nymburk 2009, nepublikovaná zpráva.

SVORNÍK 12/2014

153


Obr. 31) Brandýs nad Labem, inundační most, 1568–1569. Fotogrammetrické zaměření jihovýchodního líce jižnějšího torza (Korčáková – Pešta 2009).

Kvádry tak nezachovávají stereotomii spárořezu a křivka oblouku je tvořena spárami vyplněnými maltou, která hraje důležitou roli v působení klenby. Nad vybíhající oblouk je vyzděna nadezdívka líce mostu, prostor pod obloukem je vydlážděn. Hrubé klenáky oblouku severnějšího torza vyka-

zují stejnou skladbu se širokými rozevírajícími se spárami vyplněnými maltou (obr. 33). Ze zdokumentovaných situací vyplývá, že přestože oblouky se u obou dochovaných torz výrazně liší pečlivostí kamenického zpracování, zachovávají stejný princip intuitivní skladby převážně pravoúhlých dílců se širokými klínovitými spárami vyplněnými maltou.

Analýza malt zkoumaných mostů V Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR v. v. i. (ÚTAM) byly analyzovány vzorky malt z fragmentů Juditina mostu, z Karlova mostu a z roudnického středověkého mostu a inundačního mostu v Brandýse nad Labem. Na vzorcích malt byly prováděny zkoušky mechanických vlastností a dalších fyzikálně-chemických a mineralogických charakteristik. Místo výskytu (odběru) malty a její funkce v konstrukci mostu

Obr. 32) Brandýs nad Labem, inundační most, 1568–1569. Analýza stereometrie kvádrů jihovýchodního klenebního výběhu jižnějšího torza (foto a kresba M. Cihla – M. Panáček 2009).

154

SVORNÍK 12/2014

Juditin most Malty JM01, JM02 a JM10 jsou vzorky svrchní části výplňového zdiva mostu těsně pod souvrstvím vozovky. Malta JM04 je vzorek z jádra výplňového zdiva mostu.


Vzorky malt z Juditina mostu byly získány v roce 2012 při archeologickém průzkumu zbytků konstrukce mostu na staroměstské straně a ke zkouškám mechanických vlastností je předal do ÚTAM pan Ing. Petr Kuneš, Ph.D., z Generálního ředitelství NPÚ. 22)

Karlův most Malta IA je vzorek z vnější (lícové) klenby mostu, zhotovené z pravidelného kvádrového zdiva, malta IB je vzorek z vnitřní klenby mostu, zhotovené z lomových opukových kamenů, a malta IC je vzorek z výplňového nepravidelného zdiva nad konstrukcí klenby mostu. Malty z Karlova mostu byly odebrány ze sondy, která byla v roce 2007 vykopána mezi pilíři č. 13 a č. 14 ve vzdálenosti 6,1 m od líce pilíře č. 13 (viz obr. 27) a do ÚTAM je v roce 2008 předal ke zkoušení pan Michal Cihla.

Most v Roudnici nad Labem Malty R3 a R4 jsou vzorky z vnější (lícové) klenby mostu, zhotovené z pravidelného kvádrového zdiva (poloha malty R3: 10–20 cm pod povrchem zdiva, malty R4: 70–80 cm pod povrchem zdiva). Malta R8 se dochovala na zadní ploše kvádru lícové klenby mostu a pravděpodobně se jedná o vzorek ze stabilizační vrstvy rubu klenby a navazujícího výplňového zdiva mostu. Malty z roudnického historického mostu odebrali pracovníci ÚTAM v roce 2006 z fragmentů kvádrového lícového zdiva mostu, které jsou uloženy v Podřipském muzeu v Roudnici nad Labem.

Most v Brandýse nad Labem Malty BM1 a BM2 jsou vzorky z výplňového zdiva mostu u jižnějšího odhaleného torza. Malty z fragmentů zaniklého inundačního mostu v Brandýse nad Labem byly odebrány pracovníky ÚTAM. Použitá metodika Mechanické vlastnosti byly zkoušeny na vzorcích nestandardní velikosti s využitím metodiky pro testování mechanických vlastností historic-

Obr. 33) Brandýs nad Labem, inundační most, 1568–1569. Detail skladby hrubě opracovaných klenáků jihovýchodního líce oblouku severnějšího torza (foto M. Panáček 2009).

kých malt. Tříbodovým ohybem protézovaného vzorku malty je stanovena pevnost v tahu za ohybu. Zjištěná pevnost je ekvivalentní hodnotám, zjištěným na standardních vzorcích z jednoho materiálu, z průhybu lze vyhodnotit i modul pružnosti E (obr. 34, 35). 23) Chemické složení pojiva mal-

Obr. 34) Metodika ÚTAM AV ČR, v. v. i. pro nestandardní mechanické zkoušky. Protézované zkušební vzorky malt (foto ÚTAM 2010).

22) K analýzám malt z Juditina mostu podrobně P. Kuneš, Výzkum malt Juditina mostu, in: Staletá Praha XXVIII/2012, číslo 2, s. 137–148. 23) M. Drdácký, Non-Standard Testing of Mechanical Characteristics of Historic Mortars, Int. Journal of Architectural Heritage, 5 (4–5), 2011, s. 383–394, a M. Drdácký – Z. Slížková, Mechanical characteristics of historical mortars from tests on small-sample non-standard specimens, Material Science and Applied Chemistry, 17 (1), 2008, s. 20–29.

SVORNÍK 12/2014

155

Michal Cihla – Miloš Drdácký – Dita Frankeová – Michal Panáček – Zuzana Slížková: Technologie stavby klenutí oblouků středověkých strana 137–164 kamenných říčních mostů v Čechách Poměr hm. pojivo/ Vzorek malty plnivo Typ pojiva Juditin most JM01 1 : 2,3 JM02 1 : 3,2 Karlův most IA 1 : 2,7 IB 1 : 3 IC 1 : 2,4 Roudnice nad Labem R3 1 : 0,8 R4 1 : 2,4 R8 – Brandýs nad Labem BM1 1 : 3,8

Zrnitost písku mm

vzdušné vápno slabě hydraul. vápno

0-8 0-8

silně hydraul. vápno silně hydraul. vápno silně hydraul. vápno

0-4 0-4 0-4

středně hydraul. vápno 0-2 slabě hydraul. vápno 0-4 středně hydraul. vápno 0-8 středně hydraul. vápno 0-4

Obr. 35) Metodika ÚTAM AV ČR, v. v. i. pro nestandardní mechanické zkoušky. Zjišťování pevnosti v tahu za ohybu tříbodovým ohybem protézovaného vzorku malty (foto ÚTAM 2010).

malty byly stanoveny na základě hydrostatického vážení vzorků po jejich nasáknutí vodou.

Složení a fyzikální vlastnosti malt (Tab. 1 a 2) Malty z Juditina mostu mají nejnižší pevnost v tahu za ohybu. Poměr kameniva a pojiva se příty bylo stanoveno silikátovou analýzou na mokré liš neliší od ostatních malt (1 : 2 až 1 : 3 hm.), ale cestě, poměr pojiva a plniva na základě rozpuštění kvalita pojiva je jiná. Malty z Juditina mostu obsapojiva zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Zrnihují vápno vzdušné, ev. slabě hydraulické. Výsledtostní rozbor separovaného plniva byl proveden ná malta má po stránce mechanických vlastností prosévací zkouškou na normové sadě sít. Otevřená nižší kvalitu. 24) Malty jsou poměrně hrubozrnné, pórovitost přístupná vodě a objemová hmotnost s velikostí zrn písku až do 8 mm (obr. 36). Plnivo malty obsahuje zejména klasty křemene (poObjemová Pórovitost Pevnost v tlaku Pevnost v ohybu lykrystalický, undulózně Vzorek malty hmotnost kg/m3 % obj. MPa MPa a normálně zhášející), dále Juditin most v menším množství klasty JM01 1880 28,2 6,2 1,2 různých hornin (prachovce, JM02 1780 32,5 4,5 0,5 kvarcity, ferolity, hrubozrnné JM04 1900 27,9 0,7 granitické horniny často s orJM10 1890 28,2 2,1 0,6 toklasem, blíže neurčitelné, Karlův most silně sericitizované a zvětralé IA 1690 39,1 5,2 1,4 IB 1564 39,6 2,8 2,4 horniny, jemnozrnné navětraIC 1599 38,2 8,9 2,3 lé vulkanity). Přítomny jsou Roudnice nad Labem též živce, plagioklasy a sericitiR3 1500 38,6 5,1 2,6 zované plagioklasy, převažující R4 1711 32,7 3,7 3,2 ortoklas a mikroklin, akcesoR8 1855 28,7 5,4 2,4 ricky také sanidin, slídy, chloBrandýs nad Labem ritoid, amfibol, rutil v křemeni. BM1 1810 29,5 1,9 Jedná se o říční písek, velikost BM2 1793 23,6 1,9 zrn písku je nejčastěji v rozpětí 0,1–2,5 mm (obr. 37). Tab. 1. Fyzikální vlastnosti malt ze zdiva historických mostů. Tab. 2. Složení malt z historických mostů.

24) M. Drdácký, Mechanické zkoušky vzorků malt z Juditina mostu v Praze. Výzkumná zpráva ÚTAM AV ČR, v. v. i., Praha, leden 2013 a D. Frankeová – Z. Slížková – M. Drdácký, Characteristics of mortars from ancient bridges, in: J. Válek – J. J. Hughes – C. J. W. P. Groot (ed.), Historic mortars. Characterisation, Assessment and Repair, Springer 2012, s. 165–174.

156

SVORNÍK 12/2014


Obr. 36) Vzorek malty JM10 z vrchní části výplňového zdiva Juditina mostu (foto ÚTAM 2012).

Obr. 37) Mikrofotografie malty JM04 z výplňového zdiva Juditina mostu v procházejícím polarizovaném světle, zkřížené nikoly (foto A. Zeman 2012).

Malty z Karlova mostu mají velmi podobné chemické a mineralogické složení, bez ohledu na to, zda se jedná o malty z lícové klenby nebo z výplňového zdiva (tab. 3). Nejvyšší kvalitu po stránce mechanických vlastností má malta z výplňového zdiva. Tato malta je nejkvalitnější ze studovaných malt všech čtyř historických mostů: ohybová pevnost 2,3 MPa, tlaková 8,9 MPa. 25) Malty z Karlova mostu mají poměrně jemnozrnnou strukturu písku (obr. 38). Obsahují hrudky bílého vápna různé velikosti, největší kolem 7 mm. Obsah písku v analyzovaných maltách z Karlova mostu je v rozsahu 70–75 % hmotnostních. Písek je po stránce mineralogické převážně křemenný, ale obsahuje i živce a slídu (tab. 4). Zrnitosti písku v jednotlivých vzorcích malt z klenby jsou velmi podobné, malta z výObr. 38) Vzorek malty 1C z výplňového zdiva Karlova mostu (foto ÚTAM 2012). plňového zdiva je nejjemnější (50 % zrn písku je pod 0,5 mm, 78 % pod 1 mm). Ve všech třech analyzovaných maltách (z klenby i z výplňového zdiva) je písek zrnitostně Písek v maltě Pojivo malty Vzorek pod 2 mm (98 % zrn písku je ztr. žíh. nerozp. podíl SiO2 Fe2O3 Al2O3 CaO MgO malty menších než 2 mm), jen malý 1000 °C v HCl % hm. % hm. % hm. % hm. % hm. % hm. % hm podíl zrn písku je nad 2 mm. 8,72 IC/3 70,06 3,33 1,75 1,51 10,4 1,5 Všechny vzorky malt 8,19 z Karlova mostu mají vysoIC/4 70,76 2,71 1,44 1,35 10,6 1,6 kou pórovitost přístupnou průměr 70,41 3,02 1,60 1,43 10,50 1,55 8,46 vodě (38–40 % obj.) i nasákavost (20–22 % hm.). Póry Tab. 3. Chemické složení malty z výplňového zdiva Karlova mostu (stanoveno silikátovou analýzou na mokré cestě). v maltě jsou ovšem natolik 25) Z. Slížková – M. Drdácký – D. Frankeová – L. Nosál – A. Zeman, Materiálový průzkum historických malt z Karlova mostu, in: Restaurování a ochrana uměleckých děl – průzkumy památek, Litomyšl 2010, s. 26–28, 47.

SVORNÍK 12/2014

157

Michal Cihla – Miloš Drdácký – Dita Frankeová – Michal Panáček – Zuzana Slížková: Technologie stavby klenutí oblouků středověkých strana 137–164 kamenných říčních mostů v Čechách křemen kalcit aragonit wollastonit ? živce slídy kaolinit (stopa) chlorit sádrovec (stopa)

IA

IB

IC

+ +

+ +

+

+ +

+ + + + + + s

+

+ s

Tab. 4. Mineralogické složení malty z výplňového zdiva Karlova mostu (stanoveno XRD analýzou).

malé, že voda proniká porézním systémem malt pomalu (absorpční koeficient 2–5 kg.m–2.h–1/2). Objemová hmotnost malt se pohybuje mezi 1 600 a 1 690 kg/m3, je poměrně nízká, což odpovídá vysoké pórovitosti materiálu. Většina pórů v maltě má velikost kolem 0,02 až 0,08 µm. Pojivo malty je vysoce hydraulické. Rentgenovou difrakcí byl identifikován kalcit a aragonit; termickou analýzou hydraulické složky (hydratované křemičitany, hlinitany a hlinitokřemičitany vápenaté). Zjištěné pevnostní charakteristiky malt jsou na úrovni pevností malt z hydraulického vápna a vyšší: pevnost v tahu za ohybu malt z klenby a z výplňového zdiva je 1,4–2,4 MPa, pevnost v tlaku 2,8–8,9 MPa. Pokud jde o obsah vodorozpustných solí, analyzované malty z Karlova mostu obsahovaly ve zvýšeném množství dusičnanový aniont (0,13 % hm.). Obsah síranů byl

Obr. 39) Vzorek malty R8 z výplňového zdiva mostu v Roudnici nad Labem (foto ÚTAM 2007).

nízký (0,05 % hm.), rovněž tak chloridů (0,06 % hm.). Z kationtů byl zjištěn ve vodném extraktu z malt zejména kationt vápenatý (0,12 % hm.), dále v menším množství hořečnatý (0,05 % hm.), draselný (0,05 % hm.) a sodný (0,03 % hm.). Malta ze stabilizační vrstvy rubu klenby a výplňového zdiva z mostu v Roudnici nad Labem má obdobnou ohybovou pevnost jako malta z Karlova mostu, ale nižší tlakovou pevnost. Pojivem této malty je směsné, středně hydraulické vápno vzniklé smícháním dvou vápenných složek – vzdušného vápna a silně hydraulického vápna. Zrnitost této malty je srovnatelná s Juditiným mostem, velikost zrn písku je až 8 mm (obr. 39). Malty zdicí, „zálivkové“, z lícové klenby roudnického mostu, se liší strukturou podle polohy ve zdivu. V povrchové části zdiva, v nejužším místě zalévacího kanálku pro aplikaci malty, má malta větší obsah pojiva a je jemnější (malta R3). Naopak, na druhém konci kvádru, v místě své největší tloušťky, je malta hrubší a chudší na pojivo (R4). Zdicí, zálivkové malty jsou pojeny směsí vzdušného vápna s hydraulickým vápnem. Složení malty i pojiva bylo pravděpodobně přizpůsobeno požadované zpracovatelnosti a době tuhnutí malty při zdění klenby. U malt z mostu v Brandýse nad Labem byla zkoušena Obr. 40) Vzorek malty BM1 z výplňového zdiva mostu v Brandýse nad Labem (foto ÚTAM 2012). 158

SVORNÍK 12/2014


pouze ohybová pevnost. Malty se sice pevnostně nevyrovnají jádrovým maltám z výplňového zdiva Karlova mostu a ze zdiva mostu v Roudnici, ale jsou poměrně kvalitní. Obsah pojiva v této maltě je nižší a jedná se o vápno středně hydraulické. Zrnitost je obdobná maltě z Karlova mostu, 0–4 mm (obr. 40).

4. Porovnání a vyhodnocení malt Společným znakem pro všechny studované malty je použití říčního písku s dominantním výskytem křemene jako hlavního minerálu a dále přítomnost vápenných hrudek rozptýlených v maltě. Studium složení těchto reliktů vápenné suroviny pomáhá v odhalování technologického postupu přípravy historických malt. S výjimkou jednoho vzorku malty z Juditina mostu je vápenné pojivo studovaných malt hydraulické. Surovinou pro přípravu hydraulických vápen byly obecně vápence obsahující křemičité a hlinité složky (jílovité vápence) pálené pod mez slinutí (800–1200 °C). Je pravděpodobné, že v případě silně hydraulických vápenných pojiv v historických maltách mohlo být přirozeně hydraulické vápno ještě obohaceno o křemičitou (jílovou, hliněnou) složku, přidanou k vápnu. Reakcí s vodou se původně bezvodé minerální fáze vápenného pojiva (přirozeně hydraulického nebo směsného hydraulického) přeměnily na hydratační produkty, tzn. na nové sloučeniny obsahující chemicky vázanou (krystalovou) vodu. Tyto hydratační produkty, ačkoliv jde o hydratované fáze, jsou ve vodě nerozpustné a stálé. Přítomnost těchto látek v pojivu malty vysvětluje vysokou trvanlivost i pevnost hydraulických malt i za podmínek častého průniku vody do malty. Závěr Stavba mostů je výjimečným inženýrským dílem vyžadujícím specializované znalosti stavebních technologií a velké logistické realizační zázemí. Nejinak tomu bylo ve středověku, kdy byl okruh osob schopných realizovat takový stavební podnik ještě omezenější. To jsou nepochybně důvody, proč zejména středověké mosty lze považovat za skutečně autorská díla, kde byla schopnost a invence jejich autora rozhodující jak pro vyspělost

konstrukčního řešení a s tím související rychlost výstavby, tak pro trvanlivost a odolnost stavby vůči provozu a zejména vůči přírodním silám. Tyto okolnosti jsou zakódovány i ve všech zkoumaných stavbách. Vedle způsobu založení pilířů na dně říčního toku jsou klenební oblouky nepochybně druhou rozhodující částí konstrukce, kde se umění jejich stavitele nejvíce projevilo. Analyzovaný oblouk Juditina mostu nedokládá zachovávání stereotomie optimálního spárořezu a tvar a skladba kamenných dílců je spíše intuitivní, dorovnávaná po určitých úsecích podle zakřivení šalovacího bednění bez využití klínovitých spár. Dle antické tradice k sobě dílce přiléhají na minimální spáru. Zatím analyzované malty Juditina mostu mají sice podobné složení jako ostatní porovnávané vzorky, ale nejhorší mechanicko-fyzikální vlastnosti dané pojivem ze vzdušného, nebo jen slabě hydraulického, vápna. Je otázkou, jestli tyto charakteristiky byly dány znalostmi a schopnostmi autora stavby, nebo možnostmi zdejšího stavebního prostředí. Je zřejmé, že ve své době šlo ve střední Evropě o naprosto ojedinělou stavbu, na niž musel být pozván zahraniční stavitel ze západní nebo jihozápadní Evropy, který si nepochybně přinesl již nastupující gotikou rozvinutou tradici římského stavitelství, ale zde se musel vyrovnat s podmínkami románského periferního stavebnictví řádově nižší úrovně s minimálními zkušenostmi s obdobnými stavbami. Je už pouze spekulací otázka, zda bylo možno takovou stavbu vybudovat pouze s domácími řemeslníky. Pravděpodobnější se jeví nutnost příchodu větší stavební hutě, která s sebou přinesla znalost technologií i řemeslnickou kapacitu pro tak náročnou stavbu, která byla při svém obrovském rozsahu (délka cca 514 m) dokončena v rekordně krátké době, snad pouhých cca 14 let. Zdali mohlo jít o řemeslníky, kteří se předtím zaškolili na stavbě mostu v Regensburgu, nelze nijak odvodit, i když klenby oblouků řezenského mostu označované za nejpůvodnější vykazují podobnou skladebnost a shodná se zdá být i celková koncepce (obr. 12, 41). Most v Písku se svými rozměry a konfigurací přibližuje spíše drobnějším mostům známým z té doby z německého prostředí již ve více příkladech. 26) Drobné, skoro půlkruhové oblouky, do

26) Např. most Werrabrücke v Creutzburgu z doby okolo roku 1223, Alte Elsterbrücke v Plavně postavený před rokem 1244 nebo Werrabrücke ve Vacha postavený původně již v roce 1186.

SVORNÍK 12/2014

159


Obr. 41) Regensburg, Steinerne Brücke, 1135–1146. Detail výběhu jednoho ze středových oblouků (foto M. Panáček 2007).

šířky kolem 8 m a založení pilířů na skalní podloží řeky mu zajistily dostatečnou stabilitu. Vyklenutí oblouků bylo provedeno z poměrně nízkých žulových kvádrů střídavě dorovnávajících zakřivení bednění, spojovaných maltou ve středně širokých spárách. Pojistkou soudržnosti kamenných dílců jsou zde železné skoby. Nelze zapřít jistou zkušenost autora tohoto díla, který se již v pokročilém 13. století, kdy i v českých zemích výrazně obecně stoupla úroveň domácí stavební produkce, velmi dobře zhostil úkolu, přece jen technicky jednoduššího. Podle shodných kamenických značek nalezených vedle mostu také na píseckém farním kostele a na hradě Zvíkov se předpokládá budování těchto staveb královskou písecko-zvíkovskou stavební hutí Přemysla Otakara II. 27) Jak ukázaly předchozí příklady, odklon od římského způsobu klenutí s přísným dodržováním

stereotomie je v ranějším středověku viditelný. Dodržování staticky nutné skladby oblouku bylo respektováno, ale spojování maltou hrálo větší roli. Pečlivá kamenická příprava kamenných dílců do ideálních tvarů byla nahrazena hrubší přípravou dorovnávanou operativně na místě a s pomocí malty. Jejich role v kompozitní konstrukci se vyrovnávaly, zatím bez speciálnějších opatření pro zajištění větší statické odolnosti, nebo prefabrikace usnadňující postup výstavby. Kvalitativním posunem o několik úrovní výše bylo v našich podmínkách řešení klenáků mostu v Roudnici nad Labem. Návrh zcela jednotných pravoúhlých kvádrů, jejichž pravidelnou skladbu a dostatečné spojení zajistí speciální systém zalévacích kanálků společně se záměrně připravenými druhy hydraulických malt, umožňuje jejich jednoduchou, doslova „sériovou výrobu“ na sklad podle jednotného vzoru. Stavba pak může probíhat předem naplánovaným, stále jednotným způsobem podle dané technologie a jasných pravidel, která lze poměrně rychle naučit i dříve nezkušené řemeslníky. Při dostatečné zásobě stavebního materiálu a spolehlivé koordinaci jeho výroby a přísunu nebyl z tohoto pohledu žádný důvod pro zdržování stavby. Tyto charakteristiky jsou nesporně výsledkem nesmírně kvalitního architektonického návrhu a konstrukčně-stavitelského řešení autora stavby francouzského mistra Viléma z Avignonu. Odráží se v nich velmi silný vliv přísně organizované a sofistikovaně specializované řemeslné práce středověkého katedrálního a mostního stavitelství a umění gotických skeletových konstrukcí, modifikované pro zdejší, méně zdatné řemeslné prostředí. I díky tomu bylo možné roudnický most kompletně postavit během pouhých osmi let, přestože se jeho autor již dávno vrátil zpět domů. Svou kvalitu pak most osvědčil již bezprostředně po svém dokončení v roce 1342, když bez úhony přežil katastrofální jarní povodeň, která v Praze zničila Juditin most. Stejně jako u roudnického mostu známe i u Karlova mostu jeho autora. Je jím kamenický mistr Otto, který je v pramenech nazýván „magister pontis pragensis“. 28) Přestože se spekuluje, že Otto se mohl svému umění naučit právě při stavbě roud-

27) J. Hladký, Kamenný most v Písku. Písek 2005, s. 24. 28) Podrobněji k mistru Ottovi J. Vítovský, Stavitel Karlova mostu mistr Otto, Zprávy památkové péče LIV/1994, č. 1, s. 1–6, a J. Vítovský, K datování, ikonografii a autorství Staroměstské mostecké věže, Průzkumy památek II/1994, s. 15–44, či ten samý autor v kompendiu O. Ševců ed., op. cit. v pozn. 17, s. 59–62.

160

SVORNÍK 12/2014


Obr. 42) Praha, Karlův most, 1357–1402. Detail 1. pilíře a z něj vybíhajících 1. a 2. oblouku, pohled od jihovýchodu (foto M. Panáček 2006).

nického mostu, v konstrukcích těchto staveb nacházíme podstatné rozdíly a nezdá se, že by něco z vyspělosti roudnické konstrukce bylo použito i v Praze. Skladba klenebních oblouků odpovídá spíše starším středověkým způsobům se snahou o zjednodušení. Nedodržuje pravidelně stereotomii a po určitých úsecích se přizpůsobuje zakřivení oblouku, respektive kamenné dílce svým individuálním lichoběžníkovým tvarem dohánějí okamžitou potřebu. Jsou však zpracovány kamenicky velmi pečlivě a dosedají k sobě na minimální pravidelnou spáru, takže staticky spolupůsobí v rámci svých ložných ploch. Spojovány jsou velmi kvalitní, vysoce hydraulickou jemnozrnnou maltou s výbornými mechanickými vlastnostmi. K po-

sílení funkce lícového kvádrového pasu funguje ještě druhý, na nějž přímo navazuje jádro mostu zbudované z nejkvalitnější malty ze všech analyzovaných vzorků. Konstrukce se nezdá být příliš sofistikovaná ve svém konstrukčním řešení, jako spíše pečlivá a bytelná ve svém provedení. To souhlasí i s ostatními charakteristikami stavby, jako je založení pilířů, jejich velikost a výška zhlaví a snaha o vysoké nasazení oblouků, vše motivované stabilitou a bezpečností (obr. 42). Velmi je cítit i architektonický posun pokročilého 14. století ve výrazu k větší výšce, mohutnosti a šířce. 29) Otázkou je, zdali to tak bylo zamýšleno již od počátku, nebo jestli může jít o určitou modifikaci reagující na neustálé potíže s povodněmi bořícími rozesta-

29) Podobný výraz najdeme např. u mostu přes řeku Lahn ve Wetzlaru postaveného pravděpodobně v letech 1250–1280, u Lahnbrücke v Limburgu an der Lahn z let 1315–1354, nebo u mostu ve městě Runkel z let 1440–1448.

SVORNÍK 12/2014

161


Obr. 43) Model hypoteticky rekonstruující možný postup výstavby Karlova mostu v jeho jednotlivých fázích, Muzeum Karlova mostu (foto M. Frouz 2008).

věnou stavbu. Snad to byl ale spíše již počáteční záměr reagující na zkušenost s pobořením Juditina mostu a počítající již s narůstajícím terénem Starého Města pražského a vyšší hladinou Vltavy po vybudování jezů. I přesto byl most ještě několikrát výrazněji pobořen a musel být mnohokrát náročněji opravován. Zajímavou a dodnes nezodpovězenou otázkou je nezvykle dlouhá doba jeho vzniku, která se nedá vysvětlit pouze rozsahem stavby, jež je oproti Roudnici více než dvojnásobná. Zaráží to zejména v kontrastu s prioritou, jakou pevný kamenný most musel mít jako strategicky důležitá a nesmírně reprezentativní spojnice hlavních částí dynamicky se rozvíjejícího hlavního sídelního města Karla IV., císaře Svaté říše římské. Snad ne tak vytříbená sofistikovanost konstrukce nahrazovaná

snahou o pečlivost provedení kladla vysoké nároky na logistiku zajištění dodávek materiálu i vlastní stavbu a protahovala její provedení. Významně k němu mohl přispívat i nedostatek kvalifikované pracovní síly spojený s nebývalým všeobecným stavebním boomem 2. poloviny 14. století ve střední Evropě (obr. 43). Renesanční most v Brandýse nad Labem je již dokladem určité stagnace, nebo spíše úpadku mostního stavitelství na našem území a znovu tak podtrhuje významnost předchozích podniků. Jistě již nešlo o tak významný úkol, přesto je provedení průměrné, nedosahující předchozích kvalit jak z hlediska kamenického, tak spojovací malty, u níž byla aspoň pohlídána kvalita spojená s hydraulicitou zajišťující odolnost v zamokřeném prostředí mostní stavby.

Článek vznikl s podporou projektu GAČR P105/12/G059.

Resumé Die Technologie vom Bau gewölbter Bogen der mittelalterlichen steinernen Flussbrücken in Böhmen Michal Cihla – Miloš Drdácký – Dita Frankeová – Michal Panáček – Zuzana Slížková Die mittelalterlichen gewölbten Steinbrücken stellten immer ein außerordentliches Ingenieur- und Bauwerk dar. Sie erforderten spezielle technologische Kenntnisse und bautechnische Fähigkeiten. Eine der wichtigsten Aufgaben ist die die Fahrbahn tragende Wölbung der Tragebogen. Die aus Steinblöcken zusammengesetzten Bogen mussten statisch stabil sein und eine schnelle Baumaterialvorbereitung möglich machen. Entscheidend sind die Beibehaltung des Fugenschnitts und die Funktion des bindenden Mörtels. Die romanische Judithbrücke in Prag (1158–1172) und die gotische Brücke in Písek (um 1270) setzen sich aus den Bögen zusammen, die nur zum Teil den vollkommenen Fugenschnitt beibehalten und deren Quader unregelmäßig der Gewöl-

162

bekrümmung angepasst sind. Beim Bau der Judithbrücke wurden die mit Luft- und schwach hydraulischem Kalk gebundenen Mörtel verwendet. Die Bogen der in den Jahren 1333–1340 entstandenen Brücke in Roudnice (Raudnitz, Bez. Litoměřice) wurden beabsichtigt aus rechteckigen, mit einem spezialisierten System von 3 Sorten hydraulischer Mörtel gebundenen Quadern nach Entwurf des französischen Baumeisters Wilhelm aus Avignon erbaut. Die Bogen der Karlsbrücke (1357–1402), deren erster Baumeister Meister Otto war, sind wieder aus Quadern ausgebaut, die in Mehrheit den richtigen Fugenschnitt nicht beibehalten und die Bogenkurve nach dem momentanen Erfordernis ausgleichen. Zur Erhöhung der Festigkeit und Beständigkeit

SVORNÍK 12/2014

Michal Cihla – Miloš Drdácký – Dita Frankeová – Michal Panáček – Zuzana Slížková: Technologie stavby klenutí oblouků středověkých strana 137–164 kamenných říčních mostů v Čechách verwendete man am Bau die stark hydraulischen Hochqualitätsmörtel. Die Konstruktion der jüngsten erforschten, renaissancezeitigen Brücke in Brandýs (Brandeis a. d. Elbe) erreicht nicht mehr die gleiche Ausführungsebene wie ihre mittelalterlichen Vorgänger.

Abbildungen Abb. 1) Via Flaminia, Sigillo (Italien), Ponte Romano, 1. Jh. n. Chr. Vollkommener Halbkreisbogen mit radialen Gewölbsteinfugen (http:// sigillo.infoaltaumbria.it/Scopri_la_Citta/Dintorni/Ponti_Romani.aspx). Abb. 2) Via Flaminia, Cagli (Italien), Ponte Mallio, 1. Jh. n. Chr. Segmentbogen mit perfekter Gewölbsteinstereotomie (Foto D. Marzocchi 2014). Abb. 3) Via Flaminia, Narni (Italien), Ponte di Augusto, 27 n. Chr. Große Brücke mit gerader Fahrbahn und vier Halbkreisbogen mit unterschiedlicher Fußhöhe, einer der Bogen mit Doppelbreite. Hellere Schraffur bezeichnet die vor 1055 abgestürzten Teile (P. Lodovico 1828). Abb. 4) São João de Tarouca (Portugal), römische Brücke, 2. Jh. n. Chr. Detail der Wölbung eines Bogens von großer Stützweite aus den die Stereotomie des Steinschnitts beibehaltenden Quadern ohne deutliche Verwendung von größerer Mörtelmenge (Foto M. Panáček 2014). Abb. 5) Ucanha (Portugal), romanische Brücke, 11. Jh. Mittelbogen der Brücke mit mäßig unregelmäßigem, im Scheitel spitzigem Gewölbe mit den die optimale Stereotomie nicht streng beibehaltenden Gewölbsteinen (Foto M. Panáček 2014). Abb. 6) Pont du Diable über den Fluss l’Hérault nahe der berühmten Abtei St.-Guilhem-le-Désert (Frankreich) aus der 1. Hälfte des 11. Jahrhunderts, aus den kleineren grob bearbeiteten Steinen mit großem Anteil vom verbindenden Mörtel (Foto M. Panáček 2014). Abb. 7) Puente la Reina (Spanien), romanische Brücke, 11. Jh. Die sich vergrößernden Halbkreisbogen bilden die gebrochene Form der Fahrbahn (Foto M. Panáček 2014). Abb. 8) Céret (Frankreich), Pont du Diable, 1321–1339. Gewölbte Einbogenbrücke von großer Spannweite mit leicht gebrochener Fahrbahn (Quelle: wikipedia). Abb. 9) Ponte de Lima (Portugal), 12. und 14. Jh. Niedrige 27–Bogenbrücke mit gerader Fahrbahn und Spitzgewölben (Foto M. Panáček 2014). Abb. 10) Béziers (Frankreich), Pont Vieux, vor 1209. Niedrige Brücke mit gerader Fahrbahn und mehreren kleineren Segment- und Halb kreisbogen (Foto M. Panáček 2014). Abb. 11) Cahors (Frankreich), Pont Valentré, 1308–1355. Brücke mit gerader Fahrbahn, drei durchfahrbaren Tortürmen und hoch ansetzenden Spitzbogen (Foto M. Panáček 2014). Abb. 12) Regensburg, Steinerne Brücke, 1135–1146. Die fast gerade, mäßig steigende Fahrbahn ist von niedrig ansetzenden Segmentbogen getragen (Quelle: wikipedia). Abb. 13) Frankfurt am Main, Alte Brücke, um 1276. Niedrige Brücke mit gerader Fahrbahn, kleineren Halbkreisbogen und durchfahrbaren Tortürmen an beiden Enden (M. Merian vor 1619, Quelle: wikipedia). Abb. 14) Prag, Judithbrücke, 1158–1172, Kleinseite, Nr. Konskr. 77– III. Erhaltener ursprünglicher Brückenbogen, Ansicht von Nordosten (Foto M. Panáček 2006). Abb. 15) Prag, Judithbrücke, 1158–1172, Kleinseite, Nr. 77–III. Aufnahme und Analyse des erhaltenen ursprünglichen Brückenbogens, Ansicht von Norden (Zeichnung M. Panáček–M. Cihla 2006). Abb. 16) Písek, Steinbrücke, um 1270. Gesamtansicht von Süden (Foto M. Panáček 2006).

Abb. 17) Písek, Steinbrücke, um 1270. Vierter Bogen von Osten, Analyse des südlichen Mauerhauptes (Zeichnung M. Cihla 2006). Abb. 18) Písek, Steinbrücke, um 1270. Erster Bogen von Osten, Wölbungsdetail, Blick von Nordosten (Foto M. Panáček 2006). Abb. 19) Roudnice nad Labem (Raudnitz a. d. Elbe, Bez. Litoměřice), gotische Brücke, 1333–1340. Gesamtrekonstruktion der Brücke (Zeichnung M. Cihla 2005). Abb. 20) Roudnice nad Labem, gotische Brücke, 1333–1340. Der letzte Linksuferbogen der Brücke, der 1908 demoliert wurde (M. Cihla–M. Panáček 2006). Abb. 21) Roudnice nad Labem, gotische Brücke, 1333–1340. Skizze der Brückenbogenkonstruktion (Zeichnung M. Cihla 2005). Abb. 22) Roudnice nad Labem, gotische Brücke, 1333–1340. Analyse der Stereometrie der Bogenquader vom 1908 demolierten Links uferbogen (Zeichnung M. Cihla 2006). Abb. 23) Roudnice nad Labem, gotische Brücke, 1333–1340. Detail von drei Quadern vom Gewölbe mit ausgehauenen Kanälen und Mörtelstücken in Form der Kanäle des Nachbarquaders, die beim Abriss des erhaltenen Bogens 1908 freigelegt wurden (Archiv vom Podřipské muzeum [Museum Roudnice]). Abb. 24) Roudnice nad Labem, gotische Brücke, 1333–1340. Detailanalyse der Konstruktion des Brückenbogens und seines Bauvorgangs: 1 – feiner Mörtel (R3); 2 – gröberer Mörtel (R4); 3 – grober Mörtel mit Quarzkiesel (R8); A – der auf die Verschalung aufgestellte Quader mit dem in der Mauerhauptpartie der Lagerfuge aufgetragenen Mörtel; B – mit Hilfe des Krans und der Greifzange wird der weitere Quader zugesetzt; C – Verkeilung des Quaders in die optimale Fuge mit Holzkeilen; D – Keilfugenverguss mit gröberem Mörtel; E – Beschichten der Gewölberückseite mit grobem Mörtel mit Kieseln (Zeichnung M. Cihla 2008). Abb. 25) Prag, Karlsbrücke, 1357–1402. Gesamtansicht von Südosten (Foto R. Rambousek 2011). Abb. 26) Prag, Karlsbrücke, 1357–1402. Analyse der Stereometrie der Quader vom nördlichen Mauerhaupt des IX. Bogens von Osten zwischen den Pfeilern Nr. 8 und 9 (auf Unterlage der fotogrammetrischen Vermes sung der Karlsbrücke von K. Pavelka u. Koll., Zeichnung M. Cihla 2006). Abb. 27) Prag, Karlsbrücke, 1357–1402. Aufbaudetail vom Gewölbe des westlichen Teils vom nördlichen Mauerhaupt des 12. Bogens (Foto M. Panáček 2007). Abb. 28) Prag, Karlsbrücke, 1357–1402. Skizze vom Schichtenauf bau der Karlsbrücke aus der 2007 ausgegrabenen Sonde zwischen den Pfeilern Nr. 13 und 14 in Entfernung von 6,1 m vom Mauerhaupt des Pfeilers Nr. 13. Hellgrau – Quader des äußeren Gewölbebogens; dunkelgrau – Mörtel von beiden Gewölbebogen; weiß – Pläner–Bruchstein; schraffiert – Bindemörtel des Kernmauerwerkes der Brücke (Zeichnung M. Cihla 2008). Abb. 29) Prag, Karlsbrücke, 1357–1402. Foto der Schichten der Karlsbrücke aus der 2008 ausgegrabenen Sonde zwischen den Pfei lern Nr. 13 und 14 in Entfernung von 6,1 m vom Mauerhaupt des Pfeilers Nr. 13, Blick nordwärts (Foto M. Cihla 2008). Abb. 30) Brandýs nad Labem (Brandeis a. d. Elbe, Bez. Prag–Ost), Flutbrücke, 1568–1569. Fotogrammetrie des südöstlichen Mauerhauptes vom nördlicher situierten Brückentorso (Korčáková–Pešta 2009). Abb. 31) Brandýs nad Labem, Flutbrücke, 1568–1569. Fotogrammetrie des südöstlichen Mauerhauptes vom südlicher situierten Brückentorso (Korčáková–Pešta 2009).

SVORNÍK 12/2014

163


Abb. 32) Brandýs nad Labem, Flutbrücke, 1568–1569. Südlicher situierter Torso, Analyse der Stereometrie der Quader am südöstlichen Gewölbeansatz (Foto und Zeichnung M. Cihla–M Panáček 2009). Abb. 33) Brandýs nad Labem, Flutbrücke, 1568–1569. Nördlicher situierter Torso, Detail vom Aufbau der grob bearbeiteten Gewölbsteine am südöstlichen Mauerhaupt (Foto M. Panáček 2009). Abb. 34) Methodik von ÚTAM AV ČR, v. v. i. (Institut für theoretische und angewandte Mechanik der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik, wissenschaftliches Forschungsinstitut) für nicht normiertes mechanisches Prüfen. Materialproben (Foto ÚTAM 2010). Abb. 35) Methodik von ÚTAM AV ČR, v. v. i., für nicht normiertes Materialprüfen. Feststellung der Zugfestigkeit der stabilisierten Probe unter Dreipunktbiegung (Foto ÚTAM 2010). Tabelle 1. Physikalische Eigenschaften der Mörtel aus den histori schen Brücken. Tabelle 2. Struktur der Mörtel aus den historischen Brücken. Abb. 36) Mörtelprobe JM10 aus der oberen Partie des Füllmauerwerkes der Judithbrücke (Foto ÚTAM 2012). Abb. 37) Mikroaufnahme des Mörtels JM04 aus dem Füllmauerwerk der Judithbrücke im polarisierten Durchlicht, gekreuzte Nicols (Foto A. Zeman 2012).

164

Tabelle 3. Chemische Zusammensetzung des Mörtels aus dem Füllmauerwerk der Karlsbrücke (mit Silikatanalyse auf nassem Wege festgesetzt). Abb. 38) Mörtelprobe 1C aus dem Füllmauerwerk der Karlsbrücke (Foto ÚTAM 2013). Tabelle 4. Mineralogische Zusammensetzung des Mörtels aus dem Füllmauerwerk der Karlsbrücke (mit XRD Analyse festgesetzt). Abb. 39) Mörtelprobe R8 aus dem Füllmauerwerk der Brücke in Roudnice nad Labem (Foto ÚTAM 2007). Abb. 40) Mörtelprobe BM1 aus dem Füllmauerwerk der Brücke in Brandýs nad Labem (Foto ÚTAM 2012). Abb. 41) Regensburg, Steinerne Brücke, 1135–1146. Detail vom Ansatz eines der Bogen in der Mitte der Brücke (Foto M. Panáček 2007). Abb. 42) Prag, Karlsbrücke, 1357–1402. Detail vom 1. Pfeiler und der aus ihm auslaufenden Bogen (Nr. 1 und 2), Ansicht von Südosten (Foto M. Panáček 2006). Abb. 43) Das den möglichen Vorgang vom Ausbau der Karlsbrücke hypothetisch in einzelnen Phasen rekonstruierende Modell (Foto M. Frouz 2008). Übersetzung J. Noll

SVORNÍK 12/2014

Technologie stavby klenutí oblouků středověkých kamenných říčních mostů v Čechách

Recommend Documents