Technologie stavby bílé vany
Trendy v izolacích spodní stavby Ne zcela vyhovující spolehlivost, pracnost a komplikovanost
povlakových izolací vyžadující technologické přestávky vedly v sedmdesátých letech 20. století k vývoji technologicky, časově a nákladově jednodušších alternativních postupů ochrany spodní stavby proti vodě, které vyústily v systémový návrh využívající obecně nízkou propustnost železobetonu pro vodu. Těsnost monolitické konstrukce byla zlepšena a doplněna těsněním kritických konstrukčních detailů, především spár a prostupů. Výsledkem je soubor konstrukčních a realizačních zásad pro vodotěsné úpravy železobetonových konstrukcí známých pod souhrnným názvem „bílá vana“.
Konstrukční zásady Správná volba založení a tvaru spodní stavby, která omezuje
riziko vzniku trhlin jako následku nerovnoměrného sedání stavby Ideálním tvarem spodní stavby je „vana“ s rovnoměrným rozložením napětí v základové spáře Musí se předem stanovit jedna z pěti tříd požadavků na vnitřní prostředí v závislosti na třídách tlaku podzemní vody Omezení vzniku a rozsahu trhlin vhodným vyztužením se pro návrh řídí grafy závislosti velikosti profilů a počtu prutů na velikosti prvku, zatížení a povolené šířce trhlin Dostatečná tloušťka konstrukcí ohrožených průnikem vody
Konstrukční zásady
Dostatečná výměna vzduchu za obvodovou konstrukcí, která je v
kontaktu s mokrým vnějším prostředím, je nutná pro odvětrání vodní páry procházející monolitickou konstrukcí. Poměrně velké molekuly vody (3,1x10-9 m) pronikají železobetonovou konstrukcí zhruba do hloubky 60 mm a dále pokračují ve formě vodní páry Použití vhodného betonu Lokální těsnění kritických profilů – především dilatační a pracovní spáry a prostupy
Hloubka průsaku vody do konstrukce
Výhody bílých van
velmi snadné a zároveň finančně málo nákladné sanace poruch
(zatékání, trhliny) možnost provedení sanačního zásahu z interiéru (např. pomocí krystalizační ucpávky) nulové riziko mechanického poškození (z hlediska ztráty hydroizolační funkce) během následných stavebních prací bezproblémová chemická snášenlivost s ostatními stavebními materiály rychlé technologické provedení
Nevýhody bílých van
Slabým místem každé bílé vany jsou pracovní spáry v betonu.
Kvalita jejich návrhu a zejména provedení je klíčová pro celkovou vodonepropustnost bílé vany. Nebezpečí vzniku trhlin vlivem deformace konstrukce, způsobené např. nerovnoměrným sedáním stavby. Vysoká závislost na kvalitě provedení. Technologická kázeň při provádění je klíčová pro výsledný hydroizolační efekt. (Mezi rizikové faktory patří nedodržení předepsaného způsobu ošetřování betonu (to platí především pro beton s krystalizační příměsí).
Vodostavební beton Vodostavební beton je beton, železobeton nebo
předpjatý beton pro konstrukce trvale nebo střídavě vystavený účinkům stojaté nebo proudící vody. Vlastnosti vodostavebních betonů: vodotěsnost, odolnost proti mrazu, odolnost proti mech. a chem. účinkům vody.
Vodostavební beton Pro vodostavební betony jsou předepsána některá
doporučení, především z hlediska použitých materiálů zajišťující jeho kvalitní provedení. Nejnižší předepsaná dávka cementu je 260 kg.m-3 a nejvyšší dávka 400 kg.m-3
Vodostavební beton- rozdělení Podle přímého styku s vodou: - stále ponořený
- střídavě ponořený - vynořený, občas vodou omývaný podle nejmenšího rozměru konstrukce h: - masivní – h > 2,0 m - středně masivní – 1,0 < h < 2,0 m - silnostěnný – 0,6 < h < 1,0 m - tenkostěnný – h < 0,6 m
Vodostavební beton- rozdělení podle vystavení betonu účinkům vody a povětrnosti:
- obalový - jádrový podle účelu použití:
- vodotěsný - trvanlivý - odolný proti korozi - mrazuvzdorný - houževnatý
