TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta pedagogická
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2008
Eva Pánková
Dovoluji si poděkovat PhDr. Zdeňce Michalové, Ph.D za odborné vedení, pomoc a cenné rady, kritické, ale konstruktivní připomínky při vypracování bakalářské práce. Poděkování patří také dětskému domovu v Liberci za umožnění realizace praktické části bakalářské práce. Závěrem bych chtěla poděkovat své rodině, nejbližším přátelům a spolupracovníkům, kteří mi byli po celou dobu studia nakloněni a morálně mě podporovali.
Název bakalářské práce: Náhradní rodinná péče Název bakalářské práce: Substitute family care Jméno a příjmení autora: Eva Pánková Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2008 Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Zdeňka Michalová, Ph.D.
Resumé: Bakalářská práce se zabývala problematikou náhradní rodinné péče a vycházela ze současného stavu možností umístění romských dětí do náhradních rodin. Cílem bylo analyzovat problematiku umísťování těchto dětí do náhradní rodinné péče a charakterizovat problematiku mezinárodního osvojení. Práci tvořily dvě hlavní části. Jednalo se o část teoretickou, která pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů objasňovala problematiku osvojení, pěstounské péče, mezinárodního osvojení a problematiku romského etnika. Praktická část byla zaměřena na sekundární analýzu dat, získaných z dětského domova v Liberci. Vycházela z možností umístění romských dětí do náhradních rodin ve srovnání s možnostmi dětí z většinové populace a dětmi pocházejícími z etnicky smíšeného prostředí. Data byla zpracována do grafů s procentuálním zobrazením hodnot. Výsledky ukazovaly na omezené možnosti umístění romských dětí do náhradních rodin a vyúsťovaly v konkrétní navrhovaná v oblasti náhradní rodinné péče. Přínosem bylo zjištění, že romské děti bývají do rodin úspěšněji předávány v rámci mezinárodního osvojení. Klíčová slova: náhradní rodinná péče, pěstounská péče, mezinárodní osvojení, romské etnikum, většinová populace, děti z etnicky smíšeného prostředí. Summary: The Batchelor work dealt with substitute family care problems and came out of the present situation of placing Romany children in substitute families. The objective was to analyze the problems of placing those children in substitute family care and to characterize the problems of international adoption. The work consisted of two parts: the theoretical part explained adoption, foster care and international adoption through processing and professional sources, and the practical part which was aimed at the secondary analysis of data acquired from the Children´s Home in Liberec. It came from the possibilities of placing Romany children in substitute families, compared to major population children and those coming from mixed ethnic backgrounds. The data was transformed into graphs displaying percentage values. The outcome showed limited chances of placing Romany children and led to concrete suggestions in the sphere of substitute family care. The results also showed that Romany children are handled successfully in the range of international adoption. Keywords: substitute family care, foster care, international adoption, Romany ethnicity, the major population, children from mixed ethnic backgrounds.
OBSAH
1 ÚVOD_______________________________________________________________ 5 2 TEORETICKÁ ČÁST _________________________________________________ 8 2. 1 Rodina ________________________________________________________________ 8 2. 2 Náhradní rodinná péče _________________________________________________ 11 2. 3 Právní úprava osvojení a pěstounské péče__________________________________ 12
2. 3. 1 Vymezení pojmu pěstounská péče _________________________________ 14 2. 3. 2 Vymezení pojmu osvojení _______________________________________ 15 2. 3. 3 Vymezení pojmu mezinárodní osvojení_____________________________ 20 3 ROZHODOVÁNÍ V OBLASTI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE ___________ 24 3. 1 Sociální a psychické změny v rodině v souvislosti____________________________ 25 s osvojením _______________________________________________________________ 25
4 ROMSKÉ ETNIKUM V ČESKÉ SPOLEČNOSTI _______________________ 28 4. 1 Putování romského etnika_______________________________________________ 28 4. 2 Romové a jejich způsob života ___________________________________________ 32 4. 3 Postavení romského dítěte_______________________________________________ 33
4. 3. 1 Romské dítě v náhradní rodinné péči ______________________________ 35 5 PRAKTICKÁ ČÁST ________________________________________________ 38 5. 1 Cíl praktické části _____________________________________________________ 38 5. 2 Stanovení předpokladů _________________________________________________ 38 5. 3 Základní použité metody a techniky práce _________________________________ 39
5. 3. 1 Sekundární analýza dat_________________________________________ 39 5. 3. 2 Kazuistika ___________________________________________________ 39 5. 4 Popis zkoumaného vzorku a průběh průzkumu _____________________________ 39 5. 5 Získaná data a jejich interpretace ________________________________________ 41 5. 6 Zhodnocení sledovaného období – roků 1998 – 2007 _________________________ 61
6 VYHODNOCENÍ STANOVENÝCH PŘEDPOKLADŮ ___________________ 63 A SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ____________________________________________ 63 7 KAZUISTIKA - JAKUB_______________________________________________ 66 8 ZÁVĚR_____________________________________________________________ 69 9 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ__________________________________________ 71 10 SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ ___________________ 73 11 SEZNAM PŘÍLOH _________________________________________________ 75
4
1 ÚVOD Většina z nás považuje za přirozené a zcela samozřejmé zplodit a vychovat své vlastní děti. Tuto přirozenost máme společnou se všemi živými tvory na této zemi. Je za ni zodpovědný pohlavní pud, který zajišťuje zplození potomstva a také pud rodičovský, který zajišťuje jeho ochranu a vývoj. Ve funkční rodině dítě nabývá pocitu jistoty a bezpečí a je potom schopno čelit bolestem i útrapám a naučí se opětovat lásku. V rodinném prostředí si dítě vytváří základy svého celkového vztahu ke světu. Podle Matějčka mít děti je tedy v souladu s přírodní zákonitostí – nemít děti je podle této představy něco proti přírodě.1 Schopností člověka je kontrola vlastního chování. Při ní je jedinec nucen zohlednit zevní psychologické a společenské činitele. Chceme se o někoho starat a předpokládáme, že někdo se jednou postará o nás. V životě našich dětí žijeme dál. Takto uvažuje většina populace, a tak se snaží, aby dříve či později na tento svět přivedla své vlastní potomky a vychovala je. V současné době však tato touha a snaha zůstává stále více partnerům odepřena. Nabízí se proto možnost uspokojení rodičovské potřeby formou náhradní rodinné péče, tedy přijetí cizího dítěte do osvojení nebo pěstounské péče. Děti předávané do náhradních rodin bývají ve většině případů z kojeneckých ústavů a dětských domovů. Pracuji čtrnáct let ve funkci sociální pracovnice v dětském domově pro děti od jednoho roku do tří let. Do našeho zařízení jsou přijímány děti, které z nějakých důvodů nemohou vyrůstat ve vlastní rodině. Jedná se o děti ze špatných sociálních poměrů, kde jim není poskytována přiměřená péče, a bývají tak ohroženy ve vývoji. Značnou část umístěných tvoří děti s různým stupněm zdravotního postižení, děti s vrozenými vadami, kdy vlastní rodina selže a odmítne se o postižené dítě starat. Děti pobývají v domově různě dlouhou dobu. Cílem naší práce je však najít optimální řešení, aby doba, kterou jsou nuceny děti strávit v zařízení, byla co možná nejkratší.
1
MATĚJČEK, Zdeněk. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. s. 55.
5
V Úmluvě o právech dítěte se v článku sedm mluví o tom, že každé dítě má být registrováno ihned po narození, od narození má právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a také právo na jejich péči. Jestliže dítě nevyrůstá ve své biologické rodině, ale v zařízení nahrazujícím rodinnou péči, je třeba usilovat o to, aby bylo co nejdříve předáno do rodiny náhradní. Z našeho zařízení každoročně odchází několik desítek dětí do osvojení a do pěstounské péče, část se vrací do původní rodiny a velmi malé procento dětí je přeloženo do předškolního zařízení. Zcela mylnou představu prezentují média, když ve svých příspěvcích hovoří o dětských domovech plných dětí, které jsou v nich umístěny zcela zbytečně. Téměř polovina dětí z předškolních dětských domovů bývá těžce zdravotně postižená. Jedná se o závažné handicapy dětí ležících, krmených sondou, vyžadujících celodenní ošetřovatelskou péči. Právě tato péče je velmi náročná a často ji není možné zvládnout v domácím prostředí. V průběhu své několikaleté praxe jsem měla možnost podrobně se seznámit s problematikou náhradní rodinné péče. Ověřila jsem si zkušenost, že romské děti mají šanci na umístění do náhradní rodiny složitější než děti z většinové populace. Cílem bakalářské práce je analyzovat problematiku umísťování romských dětí do náhradní rodinné péče a charakterizovat problematiku mezinárodního osvojení. Předávání dětí, ať už do biologických rodin, nebo do rodin náhradních, patří k nejvýznamnějším okamžikům práce všech zaměstnanců dětského domova. Při realizaci náhradní rodinné péče přicházíme do bezprostředního kontaktu s dítětem, které známe zpravidla od narození, spolupracujeme s biologickými rodiči a v neposlední řadě se setkáváme s budoucími osvojiteli a pěstouny. Pravidelně se již několik let zúčastňuji jednání poradního sboru pro náhradní rodinnou péči. Zde se společně se svými kolegy snažíme s co největší odpovědností vybrat vhodné náhradní rodiče pro „naše“ děti. Budoucí osvojitelé často ve svých požadavcích uvádějí, že by rádi přijali dítě co možná nejmenší, což je jistě pro jejich vzájemné sžívání nejideálnější. Dalším uváděným požadavkem potom bývá osvojení dítěte z většinové populace. Někdy jsou osvojitelé schopni akceptovat dítě z etnicky smíšeného prostředí, ovšem bez viditelných romských rysů. Šance romských dětí na osvojení se tedy velice snižuje. Přesto jsou čistě romské děti do náhradních rodin také předávány. Několik jich bylo z dětského domova předáno 6
do romských rodin, což považujeme za velmi pozitivní, protože se tak romské dítě touto formou dostává do prostředí své přirozené kultury. Další možnou variantou bývá umístění romských dětí do pěstounské péče. V rámci Libereckého kraje funguje několik vynikajících, osvědčených pěstounských rodin, či samotných pěstounek, které jsou ochotny přijmout a vychovávat romské dítě. Jejich zkušenosti však vypovídají o tom, že výchova těchto dětí, které do rodin přicházejí někdy i ve vyšším věku, vyžaduje velmi mnoho trpělivosti, lásky a profesionálních schopností. Děti, které se dlouhodobě nedaří umístit do rodin v rámci České republiky, bývají dále prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně nabízeny k osvojení do zahraničí. Dětský domov Liberec s tímto úřadem spolupracuje již od roku 2000. Za tuto dobu již bylo z našeho domova předáno celkem 11 dětí do Dánska, Německa, Španělska a Itálie. Jednalo se ve všech případech o děti čistě romské s typickými romskými znaky. Se všemi těmito osvojiteli máme velmi dobré zkušenosti, s mnohými býváme často ve vzájemném písemném kontaktu (viz text – příloha č. 3). Úspěšnost zahraničních osvojení máme možnost si přímo ověřit při občasných návštěvách osvojitelských rodin v dětském domově. Často přemýšlím nad skutečností, proč zahraničním svojitelům nevadí původ těchto dětí, kdežto osvojitelé z naší republiky mají z přijetí romských dětí značné obavy. Někdy uvádějí jako své důvody nevraživost okolí, strach z možných rasistických útoků, jindy mají obavy z toho, že by nezvládli výchovu dítěte s romskou mentalitou. Všichni ti, kteří se zabývají realizací náhradní rodinné péče, si přejí, aby naše společnost zaujala pozitivnější stanovisko k romskému etniku a snažila se mu lépe porozumět. Počet žadatelů, kteří by byli ochotni převzít do své péče romské dítě, by se tak mohl zvýšit. Toto bude, dle mého názoru, ještě dlouhodobý proces, kterým musí naše společnost postupně projít.
7
2 TEORETICKÁ ČÁST Úvod teoretické části práce je věnován rodině a její úloze ve výchově dítěte. V dalších kapitolách jsou uvedeny jednotlivé formy náhradní rodinné péče. Závěr teoretické části popisuje historii a mentalitu romského etnika a problematiku vztahující se k přijetí romského dítěte do náhradní rodiny.
2. 1 Rodina Rodina je od dávných dob považována za nejpřirozenější a nejzákladnější instituci státu, která se významným způsobem podílí na výchově nové generace. Rodinou bývá označována skupina lidí, která je vzájemně spojena pokrevními pouty. V poslední době se zejména ve Spojených státech a některých zemích Evropské unie začíná považovat za rodinu také skupina lidí se vzájemnou náklonností. Nukleární rodinou se rozumí rodina dvougenerační, zatímco za rozšířenou je považována rodina, které zahrnuje více než dvě generace. V průběhu posledních let bylo zaznamenáno, že rodina některé své funkce předala státu, například vzdělávání, ekonomické zajišťování členů rodiny, výkon práva atd. Stala se tím na státu závislejší. Nadále však jejím nezaměnitelným a hlavním posláním zůstává výchova dětí a jejich emocionální podpora. Rodinu může tvořit také soužití osob, které nemají své vzájemné svazky stvrzeny sňatkem. V rodinách mohou vyrůstat jak děti vlastní, tak nevlastní. Jak uvádí Matějček, má – li se dítě vyvíjet po duševní a charakterové stránce v osobnost zdravou a společnosti užitečnou, potřebuje vyrůstat v prostředí stálém a citově příznivém, vřelém, přijímajícím. A takovým životním prostředím by tedy především měla být rodina. 2 Rozumíme tím tedy rodinu plně funkční, která beze zbytku plní všechny své důležité funkce pro zdravý a všestranný vývoj dítěte.
2
MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní nevlastní a náhradní: Rádci pro rodiče a vychovatele. Praha: Portál, 1994. s. 16.
8
Ve své další knize „Dítě a rodina v psychologickém poradenství“ Zdeněk Matějček hovoří o vzájemném uspokojování duševních potřeb dětí a jejich vychovatelů. O rodinném soužití můžeme tedy mluvit tam, kde dítě uspokojuje psychické potřeby rodičů a rodiče uspokojují potřeby dítěte. 3 Tedy nejenom děti mají své potřeby, které zejména v útlém věku uspokojují v rodině, ale také dospělí – tedy rodiče, výchovou svých dětí naplňují svůj život a poslání na tomto světě. Někdy však dochází ke skutečnosti, že touha dvou lidí po založení vlastní rodiny zůstává nenaplněna. Volí tedy možnost přijetí a výchovy dítěte formou osvojení či pěstounské péče. V knize „Náhradní rodinná péče“ se Kovařík zmiňuje o tom, že neplodnost v jedné oblasti může být vyrovnána a nahrazena plodností v oblastech jiných. „Tam, kde přijmeme za svou jinou potřebnou bytost (ba potřebnější, než jsme my sami), kdy na základě nikoli biologického vztahu, ale na základě svobodného rozhodnutí, na základě slibu ji necháme zrodit nikoliv pod naším srdcem, ale v něm. Ale to je možné jen tehdy, když je tato volba, toto rozhodnutí, opravdu rozhodnutím svobodným a v případě manželů společným.“ 4 S tímto názorem se také v podstatě shoduje Koluchová, kdy hovoří o tom, že těhotenství, porod a kojení nestačí samy o sobě k vytvoření dobrého rodičovství. Rozhodující je přijetí dítěte. Toto přijetí dítěte je projevem vyzrálých rodičovských postojů, které se formují v průběhu celé životní dráhy a mohou vytvořit kvalitní rodičovství i u těch jedinců, kde chybí biologický základ. 5 Jak jsem se již zmínila v úvodu, jsem dlouholetou členkou Sboru pro náhradní rodinnou péči. V poslední době lze konstatovat, že bezdětných manželství přibývá a stoupá počet žadatelů o osvojení. Mnoho mladých manželských párů odsouvá plánované rodičovství do vyššího věku, kdy již bývají dostatečně materiálně zajištěni a často jsou potom velmi zaskočeni skutečností, že vlastní dítě nepřichází a na osvojení musejí až několik let čekat. 3
MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. s. 29. 4 KOVAŘÍK, Jiří, et al. Náhradní rodinná péče v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. s. 20. 5 KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. 1. vyd. Praha 2 : MPSV ČR, 1992. s. 45.
9
Naopak počet dětí vhodných k umístění do náhradních rodin (děti právně volné, zcela zdravé) v současné době stále klesá. Příčina, dle mého soudu, spočívá v důslednější práci sociálních pracovnic s biologickými rodinami dětí. Odebrání dětí z rodin, následné narušení a zpřetrhání citových vazeb nebývá již tak časté, jak tomu bylo v minulosti. Zaznamenala jsem také skutečnost, že žadatelů o pěstounskou péči je podstatně méně než žadatelů o osvojení. Tento fakt ve svém rozhovoru potvrdila i MUDr. Hana Králíčková - členka rady Libereckého kraje pověřená vedením resortu sociálních věcí, kdy uvádí, že v Libereckém kraji ubývá zájemců o pěstounskou péči. Každoročně se do seznamu žadatelů hlásí zhruba deset až patnáct rodin. O přidělování dětí do náhradní rodinné péče rozhoduje poradní sbor jmenovaný hejtmanem Libereckého kraje, jeho členkou je i radní Hana Králíčková. 6 V České republice se na adopci čeká průměrně dva až tři roky, v některých regionech i déle. Ne vždy jsou na vině jen úřady. Někdy i samotní žadatelé mají zcela nereálné představy o novém členovi rodiny. Většina lidí chce co nejmenší zdravé dítě bílé pleti, kterých je ale velmi málo. Podobně je to s romskými dětmi. Ani na ty se dlouhé zástupy čekatelů netvoří.7 Podobnou zkušenost ve svém článku potvrzuje také Sobotková, kdy sděluje, že mezi dětmi čekajícími déle než tři měsíce na náhradní rodinu je 66 % dětí romských a jen 8 % žadatelů o osvojení a 15 % žadatelů o pěstounskou péči by si vzalo etnicky odlišné dítě, pak je zřejmé, že je nutná proměna postojů celé společnosti k této problematice. 8
6
Www.kraj-lbc.cz [online]. 2003 , 1.8.2006 [cit. 2007-10-20]. Dostupný z WWW: http://www.mesicniklibereckykraj.cz/view.php?cisloclanku=2007050807> 7 Děti a my. 2007- , roč. 37, č. 2- . Praha : Portál, s.r.o., 2007- . s. 28. 8 SOBOTKOVÁ, Irena. Proč je u nás tolik dětí v ústavech a proč jejich počet stále narůstá? Psychologie dnes [online]. 2005, č. 2 [cit. 2006-12-11]. Dostupný z WWW: /www.portal.cz/scripts/detail.php?id=4684>.
10
2. 2 Náhradní rodinná péče V České republice jsou tímto termínem označovány všechny formy náhrady rodiny pro děti bez vlastního funkčního rodinného zázemí. Náhradními rodinami tedy mohou být rodiny osvojitelské, pěstounské, rodiny pečovatelek ve vesničkách SOS i jiné fyzické osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče. Zpravidla se jedná o prarodiče nebo jiné blízké příbuzné. Pokud jsou děti umístěny v dětských domovech, kterým je také naše zařízení dětský domov v Liberci, a dojde k situaci, že jsou tzv. právně volné, mohou být nahlášeny k různé formě náhradní rodinné péče. Touto formou se rozumí zrušitelné osvojení, nezrušitelné osvojení, pěstounská péče, svěření dítěte do profesionální pěstounské rodiny a předání dítěte zahraničním žadatelům v rámci mezinárodního osvojení. Termín „právně volné“ znamená, že je rodiči podepsán protokolární souhlas k osvojení – viz příloha č. 1, nebo potvrzen půlroční kvalifikovaný nezájem ze strany rodičů nebo jsou rodiče soudně zbaveni rodičovských práv. Dalším důvodem pro umístění dítěte do náhradní rodinné péče bývá absence pozitivního sociálního chování rodiny ve vztahu k dítěti.
11
2. 3 Právní úprava osvojení a pěstounské péče Náhradní rodinná péče zahrnuje pojmy adopce, osvojení a pěstounství. Stěžejním právním předpisem pro osvojení a pěstounskou péči je Zákon č. 359 / 1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. V § 5 zmiňovaného zákona se mluví o tom, že nejvýznamnějším hlediskem sociálně právní ochrany je zájem o blaho dítěte. Tento zájem se týká dětí, kterým rodiče např. zemřeli, neplní povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, dále těch, kteří zneužívají nebo nevykonávají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti a v neposlední řadě také těch dětí, které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče – těmito osobami se rozumí fyzické nebo právnické osoby, které jsou odpovědné za výchovu dítěte, tedy osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu. Tímto orgánem bývá v případě osvojení či pěstounské péče příslušný okresní soud v místě bydliště dítěte. Zákon je účinný více než šest let a jeho realizace přinesla mnoho praktických zkušeností, které byly promítnuty do rozsáhlé novely č. 134 / 2006 Sb. Tato novela nabyla účinnosti dne 1. 6. 2006 a pozměnila zprostředkování pěstounské péče a osvojení. Nově upravuje také formu náhradní rodinné péče o pěstounskou péči na přechodnou dobu. V novele zákona o rodině je konstatováno, že soud může na návrh orgánů sociálně právní ochrany svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle zákona o sociálně právní ochraně zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu a to: •
dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat
•
dobu, po jejímž uplynutí lze podle § 68a dát souhlas rodiče s osvojením
•
dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení (§ 68).
V praxi jsem se však zatím nesetkala s tím, že by bylo dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu. Snahou bývá zpravidla řešit osud dítěte již definitivně. Zásadně nesouhlasím s možností, že by dítě do své plnoletosti mohlo vystřídat také několik profesionálních pěstounských rodin. Toto řešení se mi nezdá být vhodné pro zdárný psychický vývoj dítěte, pro vytvoření pevných vazeb k osobám vykonávajícím pěstounskou péči ani pro vytvoření představy o fungování klasické rodiny. Rovněž musím konstatovat, že jsem dosud nezaznamenala větší zájem ze strany veřejnosti stát se profesionálními pěstouny. 12
Podle novely č. 134 / 2006 Sb. zprostředkování osvojení a pěstounské péče spočívá: •
ve vyhledávání dětí vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče
•
ve vyhledávání fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny
•
v odborné přípravě budoucích osvojitelů a pěstounů
•
ve výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte, jemuž se osvojení nebo pěstounská péče zprostředkovává, v zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. 9
Výběr osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitému dítěti mohou provádět jen příslušné orgány sociálně právní ochrany. Způsob zprostředkování bývá někdy samotnými žadateli zpochybňován. Obtížné je zejména strpět sociální šetření, nechat se odborně posoudit a v závěru se ještě účastnit povinné přípravy žadatelů na přijetí dítěte do rodiny. Zkušenosti v České republice, ale i v zahraničí vypovídají o tom, že právě odborné posouzení žadatele a dítěte je základem pro zdárné založení fungujícího rodinně - právního vztahu mezi tímto žadatelem a dítětem. V zásadě to však ještě neznamená, že všichni, kteří se rozhodnou být pěstouny či osvojiteli, mají předpoklady pro to, aby se stali dobrými náhradními rodiči, což ale nejsou schopni posoudit oni sami. Na základě toho je odborné posuzování žadatelů podle novely zákona daleko podrobnější a mimo jiné musí obsahovat i vyjádření vybraného dítěte k samotným žadatelům a k jeho následnému přijetí do rodiny. Výběr žadatelů a realizaci náhradní rodinné péče provádějí příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve spolupráci s krajskými úřady a poradním sborem pro náhradní rodinnou péči. Pravidelně se zhruba jedenkrát v měsíci zúčastňuji jednání poradního sboru. Účastníky poradního sboru jsou jmenováni ředitelé dětských domovů, psycholog, sociální pracovnice krajského úřadu a zmiňovaných zařízení, pediatr, praktický lékař, který posuzuje zdravotní stav žadatelů. Cílem všech těchto jmenovaných osob je provést optimální výběr žadatelů pro každé konkrétní dítě. Na výběru žadatelů se musí shodnout nadpoloviční většina členů poradního sboru. K výběru je přistupováno se vší odpovědností. Kladně hodnotím i fakt, že děti, které jsou hlášeny k náhradní rodinné péči, 9
NOVOTNÁ, Věra. Jaké změny přináší novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí? (2): Ještě několik poznámek k novele. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 5, s. 19.
13
pracovníci zařízení znají osobně, stejně jako jejich projevy, schopnosti a chování. Ve většině případů znají i biologické rodiče, takže při výběru rodičů náhradních mohou být nápomocni cennými zkušenostmi a radami.
2. 3. 1 Vymezení pojmu pěstounská péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné péče manželům. Pěstoun má právo dítě zastupovat a spravovat jeho záležitosti pouze v běžných věcech. K výkonu mimořádných záležitostí, tzn. například k vyřízení cestovního dokladu, je nutný souhlas zákonných zástupců dítěte, což jsou v tomto případě stále biologičtí rodiče. Mohou tak do výkonu pěstounské péče, někdy i velmi negativně, zasahovat. Tyto zásahy však lze upravit prostřednictvím soudu. Do pěstounské péče se umísťují děti, které nemohou být osvojeny, tedy nejsou právně volné. Stává se to v případě, že trvají projevy zájmu biologických rodičů, ti si však přesto nejsou schopni vytvořit podmínky k výchově dítěte. Jedná se také o děti, kterým psycholog doporučí pěstounskou péči vzhledem k jejich psychomotorickému vývoji, mnohdy opožděnému v porovnání s normou. Do pěstounské péče mohou být umístěny děti i s různým handicapem, záleží pouze na pěstounech, zda takové dítě do své péče přijmou. Pěstounská péče končí zletilostí dítěte.
14
V průběhu výkonu pěstounské péče pobírají od státu pěstouni pravidelné finanční příspěvky – viz tabulka. 10
Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu dítěte v pěstounské péči měsíčně v Kč dlouhodobě dlouhodobě těžce dlouhodobě zdravotně zdravé dítě zdravotně nemocné Nezaopatřené dítě postižené postižené ve věku koeficient koeficient koeficient 2,90 koeficient 3,10 2,30 2,35 do 6 let 3 680 3 760 4 640 4 960 Od 6 do 15 let 4 508 4 606 5 684 6 076 Od 15 do 26 let 5 175 5 288 6 525 6 975 Předáváme- li dítě do věku tří let, pěstoun při převzetí dítěte obdrží jednorázový příspěvek ve výši 8000 Kč na pořízení výbavy pro dítě (nově stanoven od 1. 1. 2008). Každý měsíc je mu dále vyplácen příspěvek na dítě v pěstounské péči 3 680 Kč a odměna pěstouna ve výši 3 126 Kč. Kromě těchto dávek má pěstoun nárok na rodičovský příspěvek a přídavek na dítě. Pozitivním faktem je také skutečnost, že na rozdíl od původního zákona se doba výkonu pěstounské péče započítává jako doba započitatelná pro výpočet starobního důchodu. Počátkem loňského roku se tedy finanční podmínky pro pěstouny zlepšily, přesto musím konstatovat, že žadatelů o pěstounskou péči je všeobecně méně než žadatelů o osvojení.
2. 3. 2 Vymezení pojmu osvojení Osvojení - adopce (z anglického adoption – přijetí) je nejvyšším a z hlediska právního postavení dítěte nejvýhodnějším typem náhradní rodinné péče, protože právní postavení osvojeného dítěte je stejné jako postavení dítěte vlastního. Podmínkou osvojení je tzv. právní uvolnění.
10
Www.mpsv.cz [online]. c2002 , 3. 12. 2007 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW:
.
15
Osvojení upravuje Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. v ustanoveních §§ 63 až 77. Zákon o rodině – Hlava čtvrtá § 63 1) Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. 2) Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí. 11 Nejdůležitějším posláním osvojení je vytvořit nezletilým dětem, které z různých důvodů nemohou být vychovávány ve své původní rodině, příznivé rodinné prostředí, v němž budou zajištěny všechny předpoklady pro jejich harmonickou výchovu. Zákon rozeznává dva typy osvojení – osvojení nezrušitelné, kdy jsou do matriky osvojitelé zapsáni na místě rodičů, a osvojení prosté – zrušitelné, kdy se do matriky na místě rodičů osvojitelé nezapisují. Pro nezrušitelné osvojení je stanovena minimální věková hranice osvojovaného dítěte jeden rok. Osvojení prosté může být změněno v osvojení nezrušitelné, nikoli však naopak. Důležitým momentem při procesu osvojení dítěte je první kontakt mezi budoucími osvojiteli a dítětem.
Zprostředkování tohoto aktu náleží pouze státním
orgánům. Zákon stanovil tuto povinnost Ministerstvu práce a sociálních věcí, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, krajům a obcím. Zmíněnou problematikou se zabývá zákon č. 359 / 1999 Sb. v ustanoveních § 20 až 27 citovaného zákona. Při realizaci náhradní rodinné péče se všemi výše jmenovanými subjekty spolupracuje také dětský domov v Liberci. Chvíle, kdy dochází k prvnímu setkání mezi osvojiteli a dětmi, bývají plné emocí. Budoucí rodiče, kteří již mívají za sebou ve většině případů dlouhodobou léčbu neplodnosti, dále dobu, po kterou museli na vhodné dítě čekat, se často neubrání velkému dojetí. V tomto okamžiku je důležité ponechat osvojitelům potřebné soukromí, aby si tuto intimní chvíli mohli společně prožít.
11
HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana, HYKLOVÁ, Jana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. s. 161.
16
§ 64 1) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. 2) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům. 12 U každého žadatele o náhradní rodinnou péči musí být s největší pečlivostí posouzeny jeho charakterové vlastnosti a předpoklady pro navázání citového vztahu k osvojovanému dítěti. Rodinné prostředí, v němž má osvojené dítě vyrůstat, by mělo být příznivé nejen z hlediska hmotného zabezpečení, ale především z hlediska výchovného. Osvojitelé musí svým způsobem života zaručovat, že osvojení bude dítěti ku prospěchu. § 67 1) K osvojení je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení 2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý. 13 V zákoně o rodině není stanovena věková hranice, pokud jde o právo nezletilého rodiče udělit souhlas k osvojení. I nezletilý rodič musí být účastníkem řízení o osvojení. Nezletilý rodič však nemá rodičovskou zodpovědnost, není tedy zákonným zástupcem dítěte. Proto musí být v tomto případě novorozenému dítěti stanoven opatrovník. § 68 1) Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliže a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě zejména tím, že dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyživovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli osobně ujmout péče o dítě, nebo b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závažná překážka. 14
12
HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana, HYKLOVÁ, Jana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. s. 169. 13 Ibid., s. 169. 14 Ibid., s. 170.
17
Zejména bod a) zmiňovaného paragrafu působí v praxi značné obtíže. Stává se, že někteří rodiče několik měsíců zájem neprojevují, dítě umístěné v ústavu osobně nenavštěvují, pouze se telefonicky dotazují, někdy zašlou krátký dopis nebo pohlednici. Potom záleží na rozhodnutí soudu, zda takový zájem (někdy spíše účelový) posoudí jako opravdový a neformální a potvrdí kvalifikovaný nezájem ze strany rodičů. Často se stává, že skutečně uplyne půlroční kvalifikovaný nezájem ze strany rodičů, je podán návrh k soudu na jeho potvrzení, ale rodiče se poté do zařízení dostaví a návštěva dítěte jim musí být umožněna. V těchto případech se soudní potvrzení kvalifikovaného nezájmu ze strany rodičů značně prodlužuje. Osobně se domnívám, že by soudy měly mít stanovenu lhůtu, ve které by měly o nezájmu rozhodnout a neprodleně vyhotovit rozsudek. Pokud nastanou vážné důvody k umístění dítěte do ústavní výchovy, soudy musí podle zákona o předběžném opatření a umístění dítěte rozhodnout do 24 hodin. Je však hořkou skutečností, že pokud již důvody pominou, tato doba již stanovena není … Odborníci se shodují na tom, že umístění dítěte do náhradní rodiny v co nejútlejším věku je pro jeho zdárný a všestranný vývoj nejvhodnější. Bylo by velmi přínosné, aby tento názor respektovali také samotní soudci a snažili se podle něj rozhodovat. Dítě, o kterém jednají, zpravidla znají jen z dokumentace. Mají možnost ho v zařízení kdykoli navštívit. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že tuto příležitost téměř žádný z nich nevyužívá, což je podle mého názoru ke škodě dětí i soudců samotných. § 68a Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Souhlas může být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Odvolat souhlas lze toliko do doby, než je dítě umístěno na základě rozhodnutí do péče budoucích osvojitelů. 15 Ochranná doba šesti týdnů je poskytnuta matce po porodu, aby se předešlo nesprávnému rozhodnutí v době šestinedělí. V tomto období dochází v souvislosti s porodem k hormonálním změnám a možným výkyvům v duševní rovnováze ženy. Nejednou se stane, že matka po porodu předběžný souhlas k osvojení podepíše, ale 15
HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. s. 177.
18
v průběhu šesti týdnů dospěje k názoru, že by chtěla o své dítě pečovat, a dítě nakonec do své péče převezme. Některá zdravotnická zařízení a zejména Fond ohrožených dětí tuto zákonem stanovenou dobu nerespektují. Fond ohrožených dětí prosazuje tzv. přímou adopci (tento termín však zákon neupřesňuje), kdy je dítě předáno vytipovaným osvojitelům ihned z porodnice, aby se předešlo tzv. „strádání“ dítěte v ústavní péči. Domnívám se, že zákon by měl být dodržován všemi, kteří se náhradní rodinnou péčí zabývají. Také skutečnost, že biologická matka a osvojitelé se vzájemně znají, přináší do budoucna pro obě strany značné riziko. Anonymita je v tomto případě zcela potlačena. Ze své praxe musím vzpomenout příklad matky, která v době, kdy dítě bylo umístěno ještě v ústavní péči, dvakrát v průběhu několika týdnů svůj souhlas k osvojení vzala zpět. Nezřídka se také stává, že bývá následně u dítěte v poporodním období diagnostikována nějaká vada, či vážný zdravotní problém na porodnici nezjištěný. Předávání dítěte přímo z porodnice proto představuje pro osvojitele značné riziko.
19
2. 3. 3 Vymezení pojmu mezinárodní osvojení Dne 29. 5. 1993 byla v Haagu přijata Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Jménem České republiky byla tato úmluva dne 1. 12. 1999 v Haagu podepsána. S úmluvou vyslovil svůj souhlas Parlament České republiky a prezident republiky úmluvu ratifikoval. Podle úmluvy je orgánem oprávněným zprostředkovávat mezinárodní osvojení Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně (dále jen Úřad). Podle Matouška se takto teoreticky i prakticky otevřela možnost umístit do osvojení romské děti, které se nedaří předat do náhradních rodin v České republice. 16 Tuto skutečnost mohu jednoznačně potvrdit. Všechny děti, které byly z našeho zařízení do mezinárodního osvojení předány, byly čistě romské. V rámci České republiky se pro ně nepodařilo více než šest měsíců najít vhodné osvojitele, i když byly nahlášeny v centrálním registru dětí vhodných k umístění do náhradní rodiny. V článku 1 Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení se praví: Cílem této Úmluvy je: vytvořit záruky toho, aby se mezinárodní osvojení uskutečňovala v nejlepším zájmu dítěte a respektovala jeho základní práva uznávaná mezinárodním právem, a) vytvořit systém spolupráce mezi smluvními státy zajišťující, aby byly tato záruky respektovány, a tak se předcházelo únosům, prodeji a obchodováním s dětmi b) zabezpečit ve smluvních státech uznávání osvojení uskutečněných v souladu s Úmluvou. 17
16
MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 22. HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. s. 662. 17
20
Zprostředkování mezinárodního osvojení lze provést jen v případě, že dítě je osvojitelné, tedy: •
Rodiče dali souhlas s osvojením dítěte neznámými osvojiteli. Tento souhlas mohou dát rodiče nejdříve po šesti týdnech od narození dítěte. Souhlas musí být písemně učiněn před soudem nebo orgánem sociálně-právní ochrany dětí.
•
Rodiče jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti. O zbavení rodičovské zodpovědnosti rozhoduje soud, rodiče jsou procesní stranou řízení.
•
Soud rozhodl o kvalifikovaném nezájmu rodiče dle zákona o rodině.
•
Rodiče dítěte nejsou známi.
•
Jedná se o osiřelé dítě bez dalších příbuzných.
•
Rodiče byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo byli ve způsobilosti k právním úkonům omezeni.18 V České republice se důsledně uplatňuje princip subsidiarity mezinárodních
osvojení. Osvojit lze pouze ty děti, pro které se nepodaří nalézt vhodnou rodinu na území našeho státu. V rámci České republiky se pro dítě zprostředkovává náhradní rodinná péče v období šesti měsíců od okamžiku, kdy je dítě osvojitelné. I po uplynutí této doby zůstává nadále prioritou vyhledání rodiny pro dítě v České republice. Dítě je již současně zařazeno do evidence Úřadu pro zprostředkování osvojení v cizině. Musím zde zmínit případ dítěte, které bylo nahlášeno u Úřadu k mezinárodnímu osvojení. V rámci České republiky se však současně přihlásili žadatelé, kteří měli zájem o jeho převzetí do své péče. Dítě v zařízení navštívili, ale od osvojení nakonec ustoupili, protože se jednalo o dítě s typickými romskými znaky. Tím se doba, kterou bylo dítě nuceno strávit v dětském domově, opět značně prodloužila.
Žadatelé se s žádostí o osvojení nezletilého dítěte obrací na Úřad prostřednictvím ústředního orgánu ve státě svého bydliště. Jako přílohy jsou povinni předložit: vyplněný dotazník, zprávu o sociálním šetření, kterou vypracoval příslušný sociální pracovník, doklad o psychologickém vyšetření žadatelů včetně vyšetření se zaměřením na odhalení 18
Www.umpod.cz [online]. 2000 [cit. 2007-08-03]. Dostupný z WWW: http://www.umpod.cz/osvojeni%20do%20zahranici.pdf >.
21
případné psychopatologie, zdravotní vyšetření žadatelů, schválení žádosti o osvojení. Dále je třeba doložit písemný souhlas s prováděním kontrol dítěte v termínech stanovených Úřadem, osvědčení o bezúhonnosti žadatele, rodný list, oddací list, doklad o zaměstnání, potvrzení příjmů, fotodokumentaci, tzn. fotografie žadatelů a jejich bytových podmínek. V přílohách musí být výslovně uvedeno, že žadatelé jsou vhodní a způsobilí k osvojení podle práva přijímacího státu. Musí také obsahovat charakteristiku dítěte, o které jsou schopni žadatelé kvalifikovaně pečovat. Žádosti a přílohy musí být předloženy v úředně ověřeném českém překladu. V souvislosti s tragickou událostí, kdy došlo ke smrti nezletilého Erika, který byl svěřen do preadopční péče švédským žadatelům, byla v loňském roce na několik měsíců mezinárodní adopce pozastavena. Erik byl předán do péče osvojitelů dne 20. 6. 2005 z kojeneckého ústavu v Brně. V lednu 2006 chlapec zemřel na následky těžké nemoci, při níž nebyl včas převezen k lékařskému ošetření. Adoptivní rodiče byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Na základě příkazu Ministerstva práce a sociálních věcí byla následně Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně vypracována nová, zpřísněná metodika pro posuzování žadatelů o osvojení dítěte z České republiky. Nová metodika vypracovaná pro zahraniční osvojení byla pro všechny, kteří se na mezinárodní adopci podílejí, prezentována na Diskusním soustředění pracovníků kojeneckých ústavů, dětských domovů a dětských center v Praze dne 19. 4. 2007. Stejně podrobně, jako jsou vedeny záznamy o žadatelích o mezinárodní adopci, jsou také vedeny u Úřadu spisy dětí vhodných k umístění do zahraničí. Na základě odborného posouzení provede Úřad výběr konkrétních žadatelů tzv. matching. Písemně oznámí žadatelům, že byli vybráni jako osvojitelé k určitému dítěti. Poskytne jim informace o zdravotním stavu dítěte včetně fotografií a psychologického vyšetření. Pokud se žadatelé rozhodnou seznámit s dítětem, sjedná Úřad po dohodě se zařízením, ve kterém je dítě umístěno, termín návštěvy žadatelů. Žadatelé jsou poté povinni s dítětem v tomto zařízení strávit sedm až deset dnů. Seznámení s dítětem je kromě pracovníků zařízení přítomna také pověřená sociální pracovnice z místa bydliště dítěte. O průběhu návštěvy je odborným personálem dětského domova následně vypracována zpráva o průběhu návštěvy, která je odeslána Úřadu v Brně.
22
Pokud dojde ke spontánnímu navázání vzájemného kontaktu mezi dítětem a osvojiteli a ti se rozhodnou jej převzít do své péče, je zahájeno řízení o zahraniční osvojení. Úřad pro zprostředkování osvojení stanoví dítěti opatrovníka, který má možnost se k osvojení vyjádřit a také může nahlížet do spisů budoucích osvojitelů. Pro dítě musí být vyhotoven cestovní doklad. Vystavení cestovního dokladu zajišťuje příslušná sociální pracovnice z místa bydliště, nebo zařízení, ve kterém je dítě umístěno. Dítě musí být vyfotografováno podle platných požadavků na pasové fotografie. Cestovní doklad u takto malých dětí se vystavuje pouze na dobu jednoho roku. Do doby vyřízení právní problematiky osvojení dítě setrvává ještě v zařízení a žadatelé se vracejí zpět do své vlasti.
Dále Úřad vydá Rozhodnutí o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů. Na základě domluvy se zařízením je stanoveno datum převzetí dítěte do péče budoucích osvojitelů. Ti se dostaví a zpravidla ještě několik dní pobývají společně s dítětem v dětském domově. Potom spolu odcestují. Proti podpisu jim jsou vydány veškeré doklady, lékařská propouštěcí zpráva, průkaz pojištěnce dítěte, očkovací průkaz, fotografie atd. Podle haagské úmluvy jsou povinny ústřední orgány přijímacího státu prošetřovat situaci v osvojitelské rodině a pravidelně o ní informovat úřad. Na základě zpřísněné metodiky se adoptivní rodina sleduje 48 měsíců. Zde je velký rozdíl oproti osvojitelským rodinám z České republiky, které po třech měsících tzv. preadopční péče podávají návrh k soudu na osvojení svěřeného dítěte. Jakmile soud o osvojení rozhodne, není již povinností příslušné sociální pracovnice tuto rodinu navštěvovat. Po šesti měsících umístění dítěte v přijímacím státě a po předložení tří zpráv o situaci v rodině a vztazích mezi dítětem a budoucími osvojiteli mohou tito osvojitelé podat žádost k úřadu o souhlas s osvojením do ciziny. O žádosti se rozhoduje ve správním řízení. O tomto řízení je informován opatrovník dítěte. Následné řízení o osvojení již probíhá v cizině. Jakmile dojde k osvojení, přijímací stát je povinen informovat stát původu, že osvojení bylo provedeno v souladu s haagskou úmluvou.
23
3 ROZHODOVÁNÍ V OBLASTI NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE V náhradní rodinné péči je vždy nutné hledat pro konkrétní dítě co nejvhodnější formu péče a co nejvhodnější budoucí rodiče. Také dítě by mělo být vytipováno takové, aby je osvojitelé či pěstouni byli schopni a ochotni akceptovat. Podle Vágnerové můžeme při výběru žadatelů a jejich přiřazení k určitému dítěti využít zmíněnou pětici indikačních činitelů. 1. činitele právní – do osvojení lze umístit dítě jen právně volné. Pokud není právně volné, jsme nuceni zvolit pěstounskou péči. 2. biofyzické faktory - riziko závažného geneticky podmíněného poškození dítěte by nemělo překročit 10 %. V případě vyššího ohrožení je vhodnější pěstounská péče. 3. vývojové činitele – kojenecký věk je pro osvojení nejvhodnější. Věkovou hranicí pro osvojení je předškolní věk. Hranicí pro pěstounskou péči je věk 11 let. S tímto tvrzením se plně ztotožňuji. Z vlastní praxe mám zkušenost, že děti v kojeneckém věku bývají žadateli přijímány nejlépe a nalézt pro tyto děti vhodné rodiče bývá nejsnadnější. Naopak umístnění školního dítěte do náhradní rodiny představuje často značný problém. Vzájemné sžívání náhradních rodičů s těmito dětmi bývá v tomto případě již mnohdy velmi náročné. 4. sociální činitele – pokud je dítě v kontaktu se svou biologickou rodinou, nelze uvažovat o adopci, pouze o pěstounské péči. 5. činitele situační – dostupnost odborných služeb, léčebné a rehabilitační péče musí nutně ovlivňovat volbu určité lokality. Například výskyt alergenů v určité lokalitě, projevy rasismu a xenofobie v případě romských dětí budou kontraindikací a bude třeba hledat náhradní řešení.19 V souvislosti s náhradní rodinnou péčí je třeba uvést, že děti, které přicházejí do náhradních rodin z ústavní péče, kde již zpravidla stráví kratší či delší dobu, přes 19
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profes : variabilita a patologie lidské psychiky. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. s. 225.
24
veškerou snahu ošetřujícího personálu bývají často psychicky deprivované. Zanedbatelný není ani fakt, že již do ústavní péče přicházejí mnohdy velmi silně zanedbané ze svých původních rodin. Deprivací se v tomto smyslu rozumí strádání či dlouhodobé neuspokojování základních důležitých životních potřeb. Nemusí přitom jít o strádání fyzické. V ústavní péči se obvykle jedná o nedostatečné uspokojování potřeb duševních, citových, které jsou pro zdárný vývoj dítěte nepostradatelné. S tímto faktem by měli být náhradní rodiče již před přijetím dítěte seznámeni. Je vhodné, aby s odstraněním těchto důsledků byli rodičům i dětem v případě potřeby připraveni pomoci odborníci z řad psychologů, pedagogů, pediatrů a sociálních pracovníků. Jak uvádí Langmeier, jedním z činitelů ve vzniku psychické deprivace je tedy nedostatečný přívod podnětů sociálních, citových, ale i senzorických, k němuž dochází, žije - li dítě v situaci „sociální izolace“. 20 Dalším problémem je, dojde - li k přerušení již vytvořeného vztahu mezi dítětem a jeho nejbližším sociálním prostředím. To může nastat například při umístění dítěte do ústavní péče. Dítě je násilně odtrženo od matky nebo jiné osoby, která mu poskytovala citové uspokojení. Je známo, že odloučení dítěte od matky zejména v prvních třech až pěti letech může vést k narušení duševního vývoje dítěte a obvykle zanechává dlouhodobé následky v jeho osobnosti.
3. 1 Sociální a psychické změny v rodině v souvislosti s osvojením Očekávání vytouženého dítěte do dosud bezdětné rodiny bývá všemi jejími členy prožíváno zpravidla velmi radostně. Okamžik předání dítěte a následná péče však klade velké fyzické a zejména psychické nároky jak na dítě, tak na osvojitele. Jak píše Zdeněk Matějček ve své knize „Osvojení a pěstounská péče“, nové vztahy jsou závažným zásahem do života dětí i náhradních rodin. Proto je zákonem 20
LANGMEIER, Josef, MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. 3. dopl. vyd. Praha: Avicenum Zdravotnické nakladatelství, 1974, s. 45.
25
zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců před rozhodnutím soudu, tzv. preadopční nebo předpěstounská péče k adaptaci dítěte a žadatelů na novou situaci. 21 Budoucím osvojitelům by mělo být od pracovníků zařízení, ve kterém je dítě dosud umístěno, poskytnuto co nejvíce přesných informací o dítěti – o jeho zdravotním stavu, chování, návycích, režimu dne, na který bylo zvyklé, stravování, spánku, jeho hrách apod. Podle Archerové je nesmírně důležité alespoň nakrátko zachovat co nejvíce z obvyklého prostředí a zkušeností dítěte.22 Tím
může
být
dítěti
zajištěna
klidnější
adaptace
na
nový
domov.
Veškeré změny by měly přicházet velmi pozvolna a opatrně. Zpočátku by si mělo dítě přivyknout pouze na matku a na otce. Střídání návštěv v počátečním období není vhodné a dítě značně psychicky zatěžuje. V prvních letech dítě potřebuje zejména kontinuitu a stálost režimových zvyklostí. Je třeba dát mu potřebné citové zázemí, které je velmi důležité pro získání pocitu bezpečí a pevné vazby ke „svým“ osobám. Domov se mu stane domovem jen tehdy, pokud bude pro něj předvídatelný a neměnný a rodiče tu budou výhradně pro něj. V neposlední řadě stojí noví rodiče před životním rozhodnutím, zda a jak dítěti pravdu o jeho původu, biologické rodině, a tedy skutečnost, že jsou rodiči náhradními, sdělit, či zatajit. Odborníci se dnes shodují na tom, že je velmi důležité z hlediska hledání identity osvojeného dítěte, aby se pravdu o svém původu šetrně od nejbližších osob dozvědělo. Nejvhodnějším věkem pro přijetí takového sdělení se zdá být, dle četných zkušeností, předškolní věk. Dítě by před vstupem do školy mělo být s touto skutečností seznámeno, aby mělo čas se s ní vyrovnat. Rodiče mohou využít rady a pomoci jak psychologů, tak sociálních pracovníků, kteří mají v této oblasti bohaté zkušenosti.
21 22
MATĚJČEK, Zdeněk, et al. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. 1. vyd. Praha: Portál, 2002, s. 26. ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, s. 20.
26
Matějček uvádí tři hlavní zásady, které by při sdělení této informace měly být dodržovány. Ta první říká, že děti by měly o svém původu a o své rodině vědět alespoň tolik (nebo spíše víc), kolik vědí lidé v okolí. Neměly by být nikdy zaskočeny nějakým nečekaným, netušeným sdělením. Druhá zásada praví, že pravda, kterou se dítě dovídá, má odpovídat chápavosti dítěte. Třetí zásadou je, že pravda musí být sdělena tak, aby nikoho neurážela a nikoho neponižovala! 23 Na osvojitele je kladen velký úkol, aby dokázali svěřené dítě především „psychicky“ přijmout, a tím se tak mezi nimi mohl rozvíjet vzájemný kladný citový vztah. V tomto vnitřním psychickém přijetí dítěte je ukryta podstata psychologického rodičovství. Rodiče se musí snažit přijmout nejen dítě, ale také sebe jako jeho nové rodinné vychovatele. Jde především o to, aby náhradní rodiče dovedli tyto možnosti k prospěchu dítěte i k prospěchu svému dostatečně naplnit. Hlavním předpokladem proto je, že musí svému novému postavení dobře rozumět.
23
MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní nevlastní a náhradní: Rádci pro rodiče a vychovatele. Praha: Portál, 1994, s. 85.
27
4 ROMSKÉ ETNIKUM V ČESKÉ SPOLEČNOSTI
Romové jsou podle odhadů nejpočetnější etnickou menšinou na území České republiky. Jejich přesný počet není znám. Musíme spoléhat pouze na poslední sčítání lidu, které bylo provedeno v roce 2001, kdy se k romské národnosti přihlásilo jen 11 746 občanů. Celkově počet romských spoluobčanů nepřesahuje 3 % z celkového počtu obyvatel naší země. Již v roce 1996 náš přední publicista Petr Příhoda napsal, že soužití s Romy představuje značný společenský problém, který je trvale podceňován a prakticky dosud velmi málo řešen. Jde o problém ekonomický, zdravotní, bezpečnostní, politický, ale nejvíce mravní. Podle Říčana, dokud Romové zůstanou tak jako dosud diskriminovanou, odstrkovanou,
párijskou
okrajovou
demokratickým, ba ani právním státem.
skupinou,
nebude
tato
republika
vskutku
24
V poslední době můžeme za velmi pozitivní jev české společnosti a vývoj směrem kupředu ve vztahu k romským spoluobčanům považovat to, že česká duchovní elita začala pociťovat vinu národa za současný český rasismus, útlak Romů v době komunismu, za jejich vyvražďování během války a těžký úděl v křesťanské Evropě. V současné době se často hovoří o charakteristických rysech romského způsobu života, kultuře, mentalitě a morálce. Je paradoxem, že ve skutečnosti z výše jmenovaného zbyly již jen trosky. Romové v dnešní společnosti žijí naprosto jinak, než tomu bylo v minulosti. Je to důsledkem toho, jak byli neustále nuceni k tomu, aby svůj způsob života přizpůsobili zvykům „gádžů“ – tedy bílých.
4. 1 Putování romského etnika Za původní vlast Romů je považována Indie, kde patřili tito obyvatelé do nejnižší kasty. Matoušek uvádí, že jejich stěhování na východ, které začalo před deseti staletími, bylo pravděpodobně motivováno nemožností najít v původní vlasti dost zdrojů obživy.25
24 25
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s. 11. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 190.
28
Kočování pomáhalo Romům využít jejich řemeslné dovednosti. Provozovali kovářské práce, ale dovedli publikum výborně bavit hudbou, tancem i kejklířským uměním. Pokud se takto nebyli schopni uživit, byli nuceni žebrat. Také Říčan popisuje, že Romové emigrovali patrně za obživou. Jejich migrace trvala řadu století. Svou vlast opouštěli ve vlnách. 26 Dnes se s Romy setkáváme téměř po celém světě. V Evropě jich však zůstalo nejvíce. Jsou to potomci Romů, kteří přišli v tzv. první vlně přes dnešní Turecko již před rokem 1000. Další proud přišel ještě asi o sto let dříve přes Egypt a severoafrické pobřeží do Španělska. Romské obyvatelstvo mělo v evropských zemích těžký úděl. Velmi krutě se k Romům v 15. století chovali šlechtici z Rumunska a Moldávie. Romové byli využíváni k nevolnickým pracím a mnohdy se s nimi jednalo jako s otroky. Na našem území jsou první zmínky o Romech po roce 1400. Zpočátku byla jejich přítomnost tolerována, ale příznivé přijímání Romů netrvalo dlouho. Romské obyvatelstvo bylo na příkaz královských nařízení vypovídáno ze země. Romové byli nejen mučeni, ale i zabíjeni. Zabití Roma bylo beztrestné. Romské děti byly dávány na převýchovu do neromských rodin. Za sebemenší prohřešek, drobné krádeže nebo potulování, byli pronásledováni a veřejně souzeni. Pouze starým a postiženým Romům byly tresty promíjeny. Přes všechny perzekuce byli Romové původním obyvatelstvem do jisté míry tolerováni. Bylo to zřejmě ze soucitu, solidarity, ale také z určitého prospěchu, který Romové uměli nabídnout – daly se od nich koupit velmi výhodně kradené věci, byli také užiteční svými službami apod. Pronásledování Romů pokračuje i po roce 1700. V roce 1710 byla vydána vládní vyhláška, která mimo jiné pravila: „pod ztrátou hrdla vypovězených a jednomu každému svobodně o život připravit dovolených zemi škodlivých cikánů.“
27
Velký průlom v přístupu k Romům učinila Marie Terezie, která svým zákonem v roce 1761 začala uplatňovat asimilační politiku. Romové jsou začleňováni do společnosti a postupně je legalizována jejich přítomnost. Začínají pracovat v zemědělství, musí se oblékat jako ostatní obyvatelé, plní povinnosti vůči církvi a vrchnosti, nesmí mluvit romsky pod trestem 25 ran holí. Jsou záměrně rozptylováni. V každé vesnici může žít jen jedna romská rodina. Kněží dohlížejí na vzdělávání Romů a na jejich církevní 26 27
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s. 12. Ibid., s. 15.
29
sňatky. Nejpřizpůsobivější Romové se dobrovolně, nebo z donucení asimilují a začínají splývat s ostatním obyvatelstvem. Někteří přesto asimilačnímu tlaku odolají a zůstávají skutečnými Romy. Dobrovolně se usazují zejména na Moravě, kde zakládají samostatné osady za značných protestů místního obyvatelstva. Konflikty a diskriminace jsou běžné. Romové jsou stále na okraji společnosti, což se promítá do jejich nízkého vzdělání, civilizační úrovně, zdravotního stavu, nekvalitní výživy a nedostatečné úrovně hygieny. Zpočátku Romové kočovali. V tomto způsobu života byli však silně omezováni. Společnost je tlačila k pochybným zdrojům obživy, ke krádežím, žebrotě, hádáním z ruky apod. Následkem toho se z Romů začali stávat tuláci. V důsledku zákona z roku 1885 byli pro tuláctví trestně stíháni, byly jim odebírány děti. Romové byli vraceni do svých domovských obcí, násilně léčeni a odvšivováni. V období první republiky nebyli kočovní Romové vůbec tolerováni. V roce 1927 byl vydán velmi tvrdý zákon proti potulným Romům. Ke kočování byla vydávána zvláštní povolení a Romové tak byli pod neustálým policejním dohledem. Zvlášť těžkým obdobím pro Romy bylo období druhé světové války za vlády nacistů. Podle Prudkého: „holocaust je strašlivým příkladem jedné z nejdůslednějších organizovaných a cílených exkluzí v dějinách lidstva.“
28
V této době zahynulo kolem 5000 Romů, kteří pocházeli z Československa. Vyvražďování probíhalo v koncentračních táborech mimo naše území. Tábory pro Romy však byly zřizovány i v naší zemi. S Romy se zde zacházelo velmi nelidsky. Druhou světovou válku přežilo údajně jen 1000 českých Romů. Po roce 1946 přišla postupně ze Slovenska většina současných českých Romů. Mentalita slovenských Romů byla poněkud odlišná od českých. Vyplývalo to z jiného způsobu života na Slovensku. Krásným přiblížením života slovenských Romů je knížka Mileny Hübschmannové „Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou“. V této knize popisuje vzpomínky romské ženy, vlastenky Eleny Lackové. Hübschmannová se celý svůj život zabývá studiem romského etnika, které miluje a ochraňuje. Ani po válce neměli Romové život lehký. Komunistickou vládou byli opět perzekuováni. Byly jim odpírány potravinové lístky, zakazována práce u soukromých sedláků. Po roce 1948 došlo ke zrušení zákona proti tuláctví z roku 1927. Objevily se první pokusy pomoci Romům zlepšit jejich celkovou sociální i materiální situaci. 28
NAVRÁTIL, Pavel a kol. Romové v České společnosti: Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 7.
30
Problémem však byla neznalost romské mentality, takže zisk pro Romy byl v konečné fázi jen nepatrný. Romové se stěhovali do volných bytů v pohraničí. Podle Říčana, falešná ideologie a život ve lži, to byla první lekce, kterou Romové na našem území dostali. Romové jako národ měli postupně splynout s českou a slovenskou většinou, tedy v podstatě zmizet.
29
Komunisté upírali Romům právo na vlastní životní styl a kulturu. Na druhé straně jim stát zajišťoval slušné bydlení a stálé zaměstnání, což vedlo až k jejich „rozmazlování“. Kontrast mezi sociokulturní úrovní majoritního etnika a Romy se neustále prohluboval. V roce 1959 vláda zakázala olašským Romům kočovný způsob života. Romské osady na Slovensku byly likvidovány a obyvatelstvo rozséváno po celé republice. Rok 1968 Romové přivítali jako konec svého útlaku. Vznikla společenská organizace Svaz Cikánů – Romů, kterému se podařilo vykonat mnoho užitečné práce. Organizace byla zrušena v roce 1973. Na pokračující asimilační politiku vůči Romům poukázala také Charta 77, která protestovala proti záměrnému potlačování romské kultury a nucení romských žen ke sterilizaci. V osmdesátých letech došlo ke zmírnění totalitního útlaku Romů. Vše završil rok 1989, kdy došlo ke zhroucení komunismu v Evropě. Tento rok Romům přinesl svobodu v užívání svého jazyka a v budování své národní kultury. Romové hleděli do budoucnosti s velkou nadějí. Brzy však vyšlo najevo, že neumějí svých možností plně využít. Nedošlo k očekávanému zlepšení, ale naopak k markantnímu zhoršení. Romové hodnotí nynější dobu jako velmi zlou a tvrdou a vzpomínají na komunistický režim, kdy jak říkají, jim bylo lépe. V současné době opět sílí nevraživost vůči romskému obyvatelstvu. Romové často nepracují, žijí ze sociálních dávek nebo z podpory v nezaměstnanosti. Objevil se zcela nový fenomén: „Rom nebo zvláště romská rodina není schopna žít bez symbiózy se státem. Dá se říci, že novým systémem sociální ochrany jsme dostali do podvědomí Romů, že jsou nezaměstnatelní a že stát vzal na sebe prakticky odpovědnost za to, že nemají práci. Sociální úřad se tak stává jejich neodmyslitelným průvodcem životem od kolébky po smrt.“
30
Mnozí vycítili možnost a živí se nelegálně. Média často nevybíravým způsobem prezentují konflikty romského etnika se zákonem a morálkou, čímž masově ovlivňují postoj celé společnosti k nim samotným. Romské obyvatelstvo podlehlo drogám, 29 30
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s. 25. Romové v České společnosti: sešity pro sociální politiku. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1999, s. 381.
31
alkoholu, gamblerství, atd. Velké problémy s heroinem mají zejména olašští Romové, pro které musel být vypracován protidrogový program. Zvyšuje se romská kriminalita, sílí většinová averze a objevuje se skinheadské násilí vůči Romům. Řešení romské otázky by podle Říčana mělo být v duchovní a etické obnově všeho života společnosti, tedy ekonomiky, politiky, kultury a vzdělanosti. 31 V knize „Romové v České společnosti“ mluví Říčan o tom, že postoj společnosti k Romům se opírá o falešnou představu, podle níž má většinová společnost problémy s Romy (tzn., kdyby Romové problémy nezpůsobovali, bylo by vše v pořádku). Ve skutečnosti jsou naše problémy vzájemné. Nelze tedy brát obtíže Romů jako problémy, které mají příslušníci většiny s Romy, ale jako nedostatky v našem vzájemném soužití. 32
4. 2 Romové a jejich způsob života Kočování romského etnika již patří minulosti. V tomto století kočovali již pouze Olaši a část německých Romů - Sinti. Romové, kteří se přistěhovali do Čech ze Slovenska, nyní obývají stejné byty jako majoritní obyvatelé. Stále však preferují byty s pavlačí. Takové byty bývají však ve většině případů nižších kategorií. Společně bydlí často několik rodin, takže jsou tato obydlí co do velikosti nedostačující. Charakteristický pro romské obyvatelstvo je spíše způsob užívání bytu. Život se soustřeďuje do jedné velké místnosti. Negativním hlediskem je tzv. vybydlování, které je často pro Romy příznačné. Tradiční romská rodina byla v minulosti veliká a vyznačovala se velkou soudržností. Pro Romy znamenala vše, protože uspokojovala všechny jejich životní potřeby. Jednotliví členové byli uvnitř rodiny na sobě zcela závislí. Rodina byla zdrojem obživy, chlapci se v ní učili řemeslu, děvčata se učila starat o děti a o manžela. Klasická romská rodina si do současnosti udržuje patriarchální ráz. Hlavou rodiny je otec, který vládne pevnou rukou. Žena má podstatně nižší postavení.
31
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s. 32. NAVRÁTIL, Pavel a kol. Romové v České společnosti: Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 11. 32
32
V minulosti byla žena romskými muži považována v určitém smyslu za bytost menší důležitosti (také byla kupována), určenou a hodící se jen k tomu, aby milovala, rodila děti, obstarávala jídlo a domácnost.33 Žena byla uznávána podle plodnosti, zejména porodila - li syny. Jestliže byla žena neplodná, muž měl právo ji opustit. V současné době se již postavení romských žen změnilo vlivem majoritní společnosti, povinné školní docházky, životem ve městě i vlivem příjmů ze sociálních dávek. I dnes jsou však romské rodiny početné a interrupce ojedinělé. Tradiční romské komunity, tak jak je známe z minulosti, se již v městském prostředí rozpadají. Do popředí zájmu Romů se také dostává vzdělání, příjem ze zaměstnání, rovnoprávnost žen. Je patrné, že za poslední generace romská rodina ztratila na své síle. Je to důsledkem vytržení z tradiční soudržné obce. Také vztahy mezi jednotlivými členy velkorodin slábnou. Pevnějšími ještě zůstávají typické olašské velkorodiny. Říčan uvádí, že sílící nepřátelství mezi Romy a gádži tyto svazky přirozeně posiluje, tak jako každé vnější ohrožení.34
4. 3 Postavení romského dítěte Romové mají děti všeobecně velice rádi. V minulosti vzrůstala důležitost a váha romské rodiny s počtem narozených dětí. Zvláště radostně vítanými přírůstky byli chlapci. Romské děti vyrůstaly mezi několika generacemi, v soudržném a proti okolnímu světu uzavřeném společenství. V romských rodinách panuje i v současnosti spíše volná, nedirektivní výchova. Na rozdíl od majoritního etnika nebývá ani dnes striktně dodržován režim dne a životospráva, ale vše se podřizuje spíše potřebám samotného dítěte. Dítě bývá obklopeno láskou více lidí, s kterými se denně stýká. Romské děti zpravidla nebývají neurotické. Nejsou na ně kladeny vysoké nároky, tak jako na děti z majoritní populace. Školní prospěch není nutně měřítkem úspěšnosti. Dříve romská rodina nikdy nedávala své děti dobrovolně do ústavů. Většinou je ani nechtěla posílat do internátů, protože by tak zůstaly bez dozoru, podpory a pomoci rodiny. Dnes se naopak stává, že romská matka odkládá své dítě přímo v porodnici, 33 34
Romové v České společnosti: sešity pro sociální politiku. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1999, s. 335. ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998, s. 47.
33
protože k němu není schopna navázat patřičný citový vztah. Dítě je přijato do kojeneckého ústavu, a když dospěje, situace s jeho dětmi se potom nejednou opakuje. Děti vyrůstající v romských rodinách mívají dětství poněkud kratší. Je to dáno biologicky, zejména časnějším nástupem puberty. Začínají také poněkud dříve žít sexuálním životem. Bývají záhy zapojovány do činností všech členů rodiny. Zúčastňují se rozhovorů a rozhodování dospělých. To vede k jejich předčasnému dozrávání. Oproti minulosti vyrůstají dnes místo v přírodě v městských ulicích, kde se setkávají se světem „bílých“ a s averzí vůči svému národu, někdy vystupňovanou skinheadskými útoky. Nelze se potom divit, že již v těchto dětech vzrůstá negativní postoj vůči majoritě a že se tedy nehodlají identifikovat se současnou společností a jejími principy. Pediatři uvádějí, že romské děti mívají horší zdravotní stav než děti z většinového etnika. Příčiny můžeme hledat ve špatných, někdy zcela nevyhovujících bytových podmínkách. Svůj vliv zde hraje také špatná životospráva matek během těhotenství a kojení (mnoho matek kouří a požívá alkoholické nápoje), nevhodná péče o kojence, krátká doba kojení, nedostatečná výživa a hygiena. Podle Říčana se romské děti, častěji než gádžovské*, rodí nějakým způsobem poškozené. 35 Tato poznámka mne v knize zaujala. Pracuji od roku 1980 ve zdravotnictví jak s romskými dětmi, tak s dětmi z majoritní populace. Za 27 let své praxe jsem se v dětském domově ani v kojeneckém ústavu nesetkala u romského dítěte například s diagnózou Morbus Down ** nebo Apertův syndrom. *** Naopak většinovému etniku se tyto diagnózy nevyhýbají. Měla jsem však možnost poznat romské děti, které se narodily předčasně s extrémně nízkou porodní hmotností, s čehož následně poškození vyplynulo. Byly to ve většině případů děti s diagnózou dětská mozková obrna (častou příčinou bylo 35
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 39.
* Gádžo, Nerom je příslušník majority. Slovo gádžo je přejaté ze slovenské romštiny. ** Downova nemoc, Downův syndrom – vrozená choroba, při níž je v genetické výbavě o jeden 21. chromozom více (tzv. trizomie 21). Dítě má od narození řadu tělesných i duševních odchylek i chorob, je zaostalé ve vývoji. *** Apertův syndrom – akrocefalosyndaktylie, kraniostenóza s oxycefalií a syndaktylií, často poruchy vidění s ptózou a oftalmoplegií. Vrozené genetické onemocnění, projevující se změněným tvarem lebky, srostlými prsty na dolních a horních končetinách, postižením očí, psychomotorickou retardací.
34
nedodržování životosprávy během těhotenství, alkoholismus, nikotinismus, absence nutných návštěv prenatální poradny atd.). Romské děti často postihují infekční choroby. Patří sem například syfilis, jejíž vrozenou formou potom trpí novorozenci. Je šířena osobami, které se neléčí. Dalším infekčním onemocněním postihujícím romskou populaci je žloutenka typu A. Charakteristická pro romskou mentalitu je obliba hudby, láska ke zpěvu a tanci. Romské děti rády zpívají, tancují a pohybují se. Vyznačují se spontánností a živým temperamentem. Tento poznatek mohu ze své praxe rovněž potvrdit. Již u kojenců, slyší - li hudbu, lze zaznamenat radost, spokojenost, úsměv, pohupování. Batolata se často snaží rytmicky pohybovat sama. Děti z většinové populace působí ve svých projevech daleko zdrženlivěji.
4. 3. 1 Romské dítě v náhradní rodinné péči Chceme li přijmout do své péče romské dítě, měli bychom vědět, že bude potřebovat jiný přístup, než dítě neromské. Rodiče, kteří se k tomuto kroku rozhodnou, je třeba ocenit a podporovat. Někteří lidé přijímají romské dítě proto, že už například nechtějí čekat na „bílé“. Další skupina si je však svého úkolu plně vědoma a ví, že na sebe bere nelehké rozhodnutí. Podle Matějčka, předsudky vůči romským dětem se například v některých místech projevily jako těžko překonatelná obtíž v komunikaci s místním obyvatelstvem. 36 Adoptované romské dítě si zpočátku svoji odlišnost neuvědomuje. Může být na ni však netaktně upozorněno okolím. Samotní vrstevníci někdy bývají velmi krutí a chovají se k romským dětem nevybíravým způsobem. Není však dobré pojmout náhradní rodinnou péči tak, že z romského dítěte vychováme dítě „gádžovské“.
36
MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. s. 207.
35
Říčan uvádí, že se má především stavět na tom, že je Romem, tedy potomkem emigrantů z Indie. Tam je jeho stará vlast a tam se jednou určitě podívá, snad spolu s námi. 37 Je dobré dítě seznamovat se vším pozitivním, co na romství je – s pohádkami, písničkami, případně i s jazykem. Dnes je možné navštěvovat různé romské hudební festivaly i jiné akce. Je dobré dítě připravit na to, že se také může setkat s negativním přístupem k němu samotnému a jeho etniku ze strany majoritního obyvatelstva. Dbáme na to, aby se naučilo jednat s „bílými“ jako rovný s rovnými, aby se nikterak neponižovalo. Je důležité naučit ho v tomto směru vstřícnosti, prozíravosti, slušnosti a vyhýbání se zbytečným konfliktům. Pro samotné dítě je to velmi těžký úkol. Pro mnohé rodiče je zcela nepředstavitelné, aby se jejich dítě stýkalo s Romy a hledalo kořeny jejich společenství. Pro romské dítě je to však velice důležité. Potřebuje kontakt s lidmi stejné mentality. Je dobré mu proto přátele vybrat ze slušných romských rodin, kterých není málo. Samotné pěstouny, či osvojitele může tato zkušenost také velice obohatit. Tím, že se dítě seznámí se svým etnikem, lze předejít mnoha komplikacím v pubertě. Dítě v této době zpravidla hledá svoji identitu. Mnohdy se ozývá tzv. volání krve. V tomto období může docházet k vážným konfliktům s adoptivními rodiči. Přes veškeré snahy vychovatelů může dojít k pokusům o sbližování s Romy. Je to jakási vzpoura vůči rodičům, která je v období puberty zcela normální. Problémem však může být, že tato vzpoura je potom ze strany rodičů nekontrolovatelná a že se tak dítě může sblížit s takovými Romy, kteří na něj budou mít negativní vliv. Adoptivní a pěstounské rodiny si zasluhují velkou podporu a úctu ze strany společnosti. Často se však dostávají do těžkých situací, nezřídka způsobených psychickou deprivací, kterou si dítě přináší z původní rodiny nebo z ústavní péče. Nejednou se setkávají s projevy nesnášenlivosti a odmítáním. Děti mívají ve škole problémy s integrací mezi většinovou populaci. Výchova romského dítěte v náhradní rodině vyžaduje stabilní, láskyplnou, vyzrálou a silnou osobnost, která si je plně vědoma svého poslání a nelehkého úkolu. Rodiče, kteří pečují o romské dítě, nevychovávají jen je samotné, ale působí tak vzorcem vlastního chování na okolí, které by se mělo naučit tento fakt akceptovat a plně 37
ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 127.
36
podporovat. Společně by se měli snažit bojovat za odstranění diskriminace a skutečnou rovnoprávnost mezi Romy a bílými.
„Pokusme se přijmout ideu světa beze zdí mezi lidmi různých náboženství, různé barvy pleti, různých tradic a zvyklostí, různých jazyků a temperamentů. Pokusme se pochopit odpovědnost každého z nás za budoucí osudy lidského rodu jako organické součásti všeho, co na této Zemi vzniklo a vzniká a co vytváří velký zázrak bytí.“ Z novoročního projevu prezidenta České republiky Václava Havla, 1. 1. 1999
37
5 PRAKTICKÁ ČÁST
Praktická část bakalářské práce se zabývá romskými dětmi a jejich možnostmi umístění do náhradní rodinné péče.
5. 1 Cíl praktické části Cílem praktické části bakalářské práce je analýza problematiky umísťování romských dětí ve věku jednoho až tří let do náhradní rodinné péče. Dalším cílem je upřesnění aspektů mezinárodního osvojení s ohledem na příslušnost dětí k romskému etniku.
5. 2 Stanovení předpokladů 1. Lze předpokládat, že romské děti jsou do náhradní rodinné péče předávány oproti dětem z majoritní populace a dětem z etnicky smíšeného prostředí (jeden z rodičů pochází z romské populace a druhý z většinové) v menším poměru, než je poměr, ve kterém jsou skupiny těchto dětí do dětského domova přijímány. 2. Lze předpokládat, že v rámci České republiky bývají romské děti častěji předávány do pěstounské péče než do osvojení. 3. Lze předpokládat, že osvojení romského dítěte přichází v úvahu s větší pravděpodobností u mezinárodního osvojení než v České republice. 4. Lze předpokládat, že doba, která uplyne od nahlášení dítěte k umístění do náhradní rodinné péče do okamžiku předání dítěte do rodiny, je u romských dětí delší než u dětí ostatních skupin.
38
5. 3 Základní použité metody a techniky práce Použité metody: studium literatury, obsahová analýza spisové dokumentace, využití ročních statistik, zpracování kazuistik z vlastní praxe (pro zpracování kazuistik byly využity metody pozorování a rozhovoru).
5. 3. 1 Sekundární analýza dat
Sekundární analýzou dat se rozumí druhotné využití dostupných údajů. Pro zpracování praktické části bakalářské práce byly údaje čerpány ze spisové dokumentace dětského domova – statistik, osobních spisů dětí, které byly v průběhu deseti let přijaty do tohoto zařízení.
5. 3. 2 Kazuistika Kazuistika,
neboli
případová
studie,
vykresluje
jak
případy
typické
s charakteristickými rysy, tak atypické, hraniční i unikátní. V bakalářské práci bylo pro zpracování kazuistik využito anamnézy, rozhovoru a pozorování. V uvedených kazuistikách (viz text kapitola 7, s. 66 a příloha č. 2) je prakticky zdokumentován celý průběh mezinárodního osvojení tak, jak ho je dětský domov, dle metodiky Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, povinen dodržovat.
5. 4 Popis zkoumaného vzorku a průběh průzkumu Základním souborem pro srovnávací studii a stanovený průzkum jsou v tomto případě děti od jednoho roku do tří let z dětského domova v Liberci. Výběrovým vzorkem jsou děti přijaté a děti předané do náhradní rodinné péče. Studie je zaměřena na děti romské ve srovnání se skupinou kontrolní, kterou tvoří děti z většinové populace a děti z etnicky smíšeného prostředí. Průzkum je zaměřen na období let 1998 – 2007, kdy je sledován počet přijatých dětí a dětí, které byly v tomto období předány do náhradní rodinné péče. Děti jsou
39
rozděleny do skupin na děti z většinové populace, děti romského etnika a děti z etnicky smíšeného prostředí. Získaná data jsou zpracována do grafů s procentuálním zobrazením hodnot. V první řadě se průzkum zaměřuje na to, v jakém poměru odchází do náhradních rodin děti romské v porovnání s ostatními kontrolními skupinami. Dále je sledováno, zda se daří předávat romské děti častěji do osvojení, nebo do pěstounské péče. U osvojení je rozlišeno, zda se jedná o osvojení žadateli z České republiky, nebo ze zahraničí. V závěru je sledována doba, která uplyne od nahlášení dítěte k umístění do náhradní rodinné péče do okamžiku jeho předání do rodiny. Cíl průzkumu: Zjistit, v jakém poměru jsou přijímány a v jakém propouštěny děti romského etnika vhledem k dětem ostatních kontrolních skupin. Veškerá data byla pořízena z dokumentace dětského domova v Liberci.
40
5. 5 Získaná data a jejich interpretace Rok 1998 Během roku 1998 bylo do dětského domova v Liberci přijato 26 dětí. Z většinové populace pocházelo 13 dětí (50 %), z romského etnika 10 dětí (38 %) a z etnicky smíšeného prostředí 3 děti (12 %).
Tabulka č. 1 – přijaté děti v roce 1998 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
13 (50 %)
3 (12 %)
10 (38 %)
Graf č. 1
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 10 :13 = 0,77 Romové : smíšené = 10 : 3 = 3,33
Ve stejném období bylo z dětského domova do náhradní rodinné péče předáno 7 dětí, z toho 4 děti většinového etnika (57 %) a 3 děti romské (43 %). Do pěstounské péče bylo předáno celkem 6 dětí, do osvojení bylo svěřeno 1 dítě.
Tabulka č. 2 – propuštěné děti - 1998 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
4 (57 %)
0 (0 %)
3 (43 %)
Graf č. 2
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 3 : 4 = 0,75 Romové : smíšené = 4 : 0 = 0
41
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k dětem většinové populace je téměř stejný jako vzájemný poměr těchto skupin v případě příjmu. Porovnání poměrů romské skupiny a skupiny dětí z etnicky smíšeného prostředí není z důvodu nepropuštění žádného dítěte z této skupiny z matematického hlediska možné, ale je zřejmé, že romské děti jsou v umísťování do náhradních rodin v tomto roce oproti dětem z etnicky smíšeného prostředí úspěšnější. Předpoklad č. 1 se v tomto roce nepotvrdil. Dále bylo zjištěno, že ze tří propuštěných romských dětí (43 %) byly dvě předány do čistě romských pěstounských rodin a pouze jedno se podařilo svěřit pěstounům z většinové populace, kteří romský původ dítěte ve své žádosti tolerovali. Žádné romské dítě nebylo osvojeno. Předpoklad č. 2 se v tomto roce potvrdil. Prostřednictvím mezinárodní adopce nebylo žádné romské dítě osvojeno. Předpoklad č. 3 nelze v tomto roce vyhodnotit. Předpoklad č. 3 nelze objektivně vyhodnotit. V rámci přípravných projektů při prvotním stanovení předpokladu autor bakalářské práce podcenil proměnné, které mohou znemožnit jeho naplnění. V tomto případě byla opomenuta varianta, že děti z určité skupiny mohou být přijaty, ale nemusí být v daném roce do náhradní rodinné péče předány nebo naopak. Studiem dokumentace bylo zjištěno, že průměrná čekací doba, tzn. doba od nahlášení dětí k umístění do náhradní rodinné péče do okamžiku předání dítěte do rodiny, činila u dětí většinové populace 2, 5 měsíce a u dětí romského etnika 7 měsíců. Předpoklad č. 4 se v roce 1998 potvrdil.
42
Rok 1999 V roce 1999 bylo přijato 31 dětí. Z většinové populace pocházelo 18 dětí (58 %), z romského etnika 9 dětí (29 %) a 4 děti (13 %) pocházely z etnicky smíšeného prostředí.
Tabulka č. 3 – přijaté děti v roce 1999 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
18 (58 %)
4 (13 %)
9 (29 %)
Graf č. 3
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 9 :18 = 0,50 Romové : smíšené = 9 : 4 = 2,25
V tomtéž roce bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 17 dětí. Z většinové populace pocházelo 10 dětí (58 %), z etnicky smíšeného prostředí 3 děti (18 %) a z romského etnika 4 děti (24 %). Do pěstounské péče bylo předáno 7 dětí a 10 bylo osvojeno.
Tabulka č. 4 –propuštěné děti - 1999 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
10 (58 %)
3 (18 %)
4 (24 %)
Graf č. 4
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 4 : 10 = 0,40 Romové : smíšené = 4 : 3 = 1,33
43
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k ostatním propuštěným skupinám je menší než vzájemný poměr těchto skupin v případě příjmu. Předpoklad č. 1 se v tomto roce jednoznačně potvrdil. Studiem dokumentace bylo zjištěno, že ze čtyř romských dětí (24 %) byly tři předány do pěstounských rodin většinové populace. Jedno romské dítě bylo osvojeno romskou rodinou. Předpoklad č. 2 se v tomto roce potvrdil. Výše uvedené osvojení jednoho romského dítěte proběhlo v rámci České republiky. Předpoklad č. 3 se nepotvrdil. Průměrná čekací doba od nahlášení dětí k náhradní rodinné péči k jejich předání do rodin činila u dětí většinové populace 1, 5 měsíce, u dětí z etnicky smíšeného prostředí 6 měsíců. Romské děti čekaly na umístění do náhradní rodiny podstatně déle – průměrně 9 měsíců. Předpoklad č. 4 se tento rok zcela potvrdil.
44
Rok 2000 V roce 2000 bylo do dětského domova v Liberci přijato celkem 20 dětí. Z většinové populace pocházelo 16 dětí (80 %), z romského etnika 3 děti (15 %) a dále bylo přijato 1 dítě z etnicky smíšeného prostředí (5 %).
Tabulka č. 5 – přijaté děti v roce 2000 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
16 (80 %)
1 (5 %)
3 (15 %)
Graf č. 5
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 3 :16 = 0,19 Romové : smíšené = 3 : 1 = 3,00
V roce 2000 bylo z dětského domova v Liberci do náhradní rodinné péče předáno 14 dětí, z nichž 8 pocházelo z většinového etnika (57 %), 2 děti byly z etnicky smíšeného prostředí (14%), bez viditelných typicky romských znaků, a 4 děti byly romské (29 %). Do osvojení bylo předáno 8 dětí, do pěstounské péče 6 dětí.
Tabulka č. 6 – propuštěné děti - 2000 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
8 (57 %)
2 (14 %)
4 (29 %)
Graf č. 6
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 4 : 8 = 0,50 Romové : smíšené = 4 : 2 = 2,00
45
Zatímco vzájemný poměr propuštěných romských dětí k propuštěným dětem většinové populace je v tomto roce větší, poměr ke skupině propuštěných dětí z etnicky smíšeného prostředí je naopak menší než vzájemný poměr těchto skupin u přijatých dětí. Předpoklad č. 1 se nepotvrdil. Ze 4 romských dětí (29 %) předaných do náhradní rodinné péče byly dvě předány do pěstounské péče romským rodinám a dvě byly osvojeny, z nich pouze jedno bylo osvojeno v rámci České republiky žadateli většinové populace. Předpoklad č. 2 se potvrdil. Romské děti byly tento rok osvojeny v jednom případě zahraničními žadateli a v druhém případě osvojiteli z většinové populace. Předpoklad č. 3 se nepotvrdil. Doba čekání na realizaci náhradní rodinné péče činila u dětí z většinové populace 2 měsíce, u dětí z etnicky smíšeného prostředí 8 měsíců. Nejdéle na předání do rodiny čekaly opět romské děti – v průměru 10, 5 měsíce. Předpoklad č. 3 se potvrdil.
46
Rok 2001 V roce 2001 bylo do dětského domova v Liberci přijato celkem 23 dětí. Z většinové populace pocházelo 12 dětí (52 %), z romského etnika 5 dětí (22 %) a z etnicky smíšeného prostředí 6 dětí (26 %).
Tabulka č. 7 - přijaté děti v roce 2001 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
12 (52 %)
6 (26 %)
5 (22 %)
Graf č. 7
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 5 :12 = 0,42 Romové : smíšené = 5 : 6 = 0,83
Ve stejném období bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 11 dětí, z nichž 7 pocházelo z většinové populace (64 %), 3 z romského etnika (27 %) a 1 dítě z etnicky smíšeného prostředí (9 %). Do osvojení bylo svěřeno 7 dětí a do pěstounské péče 4 děti.
Tabulka č. 8 – propuštěné děti - 2001 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
7 (64 %)
1 (9 %)
3 (27 %)
Graf č. 8
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 3 : 7 = 0,43 Romové : smíšené = 3 : 1 = 3,00
47
Vzájemný poměr propuštěných romských dětí k propuštěným dětem většinové populace je v tomto roce téměř stejný. Poměr ke skupině dětí z etnicky smíšeného prostředí je oproti předpokladu výrazně větší než vzájemné poměry těchto skupin v případě dětí přijatých. Předpoklad č. 1 se v tomto roce nepotvrdil. Ze tří romských dětí (27 %) předaných do náhradní rodinné péče bylo jedno předáno do pěstounské péče rodině z většinové populace a dvě byly osvojeny, z nich jedno bylo osvojeno v rámci České republiky romskými osvojiteli. Předpoklad č. 2 se nepotvrdil. Jedno romské dítě bylo osvojeno zahraničními žadateli a druhé žadateli z České republiky. Předpoklad č. 3 se nepotvrdil. Průměrná čekací doba u dětí z většinové populace činila necelý 1 měsíc - zhruba 3 týdny. U dítěte z etnicky smíšeného prostředí činila tato doba již 4 měsíce, u romských dětí průměrně 14 měsíců. Předpoklad č. 4 se jednoznačně potvrdil.
48
Rok 2002 V roce 2002 bylo do dětského domova v Liberci přijato celkem 29 dětí. Z většinové populace pocházelo 16 dětí (55 %), z romského etnika 7 dětí (24 %) a z etnicky smíšeného prostředí pocházelo 6 dětí (21 %).
Tabulka č. 9 – přijaté děti v roce 2002 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
16 (55 %)
6 (21 %)
7 (24 %)
Graf č. 9
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 7 :16 = 0,44 Romové : smíšené = 7 : 6 = 1,17
V roce 2002 bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 15 dětí, z nichž 6 (40 %) pocházelo z většinové populace, 2 z romského etnika (13 %), 7 předaných dětí (47 %) bylo z etnicky smíšeného prostředí. Do osvojení bylo předáno 8 dětí a do pěstounské péče 7 dětí.
Tabulka č. 10 – propuštěné děti - 2002 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
6 (40 %)
7 (47 %)
2 (13 %)
Graf č. 10
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 2 : 6 = 0,33 Romové : smíšené = 2 : 7 = 0,29
49
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k ostatním propuštěným skupinám je menší než vzájemný poměr těchto skupin v případě příjmu. Předpoklad č. 1 se v tomto roce potvrdil. Ze dvou romských dětí (13 %), které byly předány do náhradní rodinné péče, bylo jedno předáno do pěstounské péče romské rodině a jedno bylo osvojeno, nikoliv však v rámci České republiky. Předpoklad č. 2 se v tomto roce potvrdil. Jedno romské dítě bylo předáno do osvojení zahraničním žadatelům. Předpoklad č. 3 se v tomto roce potvrdil. Průměrná doba čekání na realizaci náhradní rodinné péče činila u dětí z většinové populace necelý 1 měsíc (zhruba 3 týdny), u dětí ze smíšeného prostředí již 8, 5 měsíce. U romských dětí byla tato doba ještě delší - činila 11 měsíců. Předpoklad č. 4 se jednoznačně potvrdil.
50
Rok 2003 V roce 2003 bylo do dětského domova přijato celkem 18 dětí. Z většinové populace pocházelo 12 dětí (66 %). Dále byly přijaty 3 děti (17 %) z etnicky smíšeného prostředí a 3 děti romské (17 %).
Tabulka č. 11- přijaté děti v roce 2003 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
12 (66 %)
3 (17 %)
3 (17 %)
Graf č. 11
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 3 : 12 = 0,25 Romové : smíšené = 3 : 3 = 1,00
V tomto roce bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 8 dětí, z nichž 6 dětí pocházelo z většinové populace (75 %) a 2 děti z etnicky smíšeného prostředí (25 %). Do osvojení bylo předáno 6 dětí a do pěstounské péče 2 děti.
Tabulka č. 12 – propuštěné děti - 2003 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
6 (75 %)
2 (25 %)
0 (0 %)
Graf č. 12
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 0 : 6 = 0 Romové : smíšené = 0 : 2 = 0
51
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k ostatním skupinám propuštěných dětí je menší než vzájemný poměr těchto skupin v případě příjmu. Předpoklad č. 1 se tento rok zcela potvrdil. Do pěstounské péče nebylo v tomto roce předáno žádné romské dítě. Předpoklad č. 2 nelze vyhodnotit. Při stanovení předpokladu byla podceněna proměnná, která znemožnila vyhodnocení předpokladu. Autor bakalářské práce opomenul variantu, že přestože byly v daném roce do dětského domova romské děti přijaty, nemusely být do náhradních rodin předány. V rámci zahraniční adopce nebylo předáno žádné romské dítě. Předpoklad č. 3 nelze vyhodnotit. Při stanovení předpokladu byla podceněna proměnná, která znemožnila vyhodnocení předpokladu. Čekací doba, tzn. doba od nahlášení dětí k umístění do náhradní rodiny k jejich předání náhradním rodičům, činila u dětí z většinové populace v průměru 5 týdnů. U dětí z etnicky smíšeného prostředí byla doba čekání na předání do rodiny podstatně delší - 8, 5 měsíce. Romské děti do náhradní rodinné péče tento rok nebyly předány. Předpoklad č. 4 vzhledem k romským dětem nelze vyhodnotit. (viz výše uvedené zdůvodnění)
52
Rok 2004 V roce 2004 bylo do dětského domova přijato celkem 25 dětí. Z většinové populace pocházelo 16 dětí (64 %) a z romského etnika 7 dětí (28 %). Dále byly přijaty 2 děti z etnicky smíšeného prostředí (8 %).
Tabulka č.13 - přijaté děti v roce 2004 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
16 (64 %)
2 (8 %)
7 (28 %)
Graf č. 13
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 7 :16 = 0,44 Romové : smíšené = 7 : 2 = 3,50
V roce 2004 bylo do náhradní rodinné péče umístěno celkem 13 dětí, z nichž 11 dětí pocházelo z většinové populace (84 %), 1 z romského etnika (8 %) a 1 předané dítě bylo z etnicky smíšeného prostředí (8 %). Do osvojení bylo předáno 11 dětí a do pěstounské péče 2 děti.
Tabulka č. 14 – propuštěné děti - 2004 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
11 (84 %)
1 (8 %)
1 (8 %)
Graf č. 14
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 1 :11 = 0,09 Romové : smíšené = 1 : 1 = 1,00
53
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k ostatním propuštěným skupinám je menší než vzájemný poměr těchto skupin u přijatých dětí. Předpoklad č. 1 se tento rok zcela potvrdil. V roce 2004 nebylo žádné romské dítě předáno do pěstounské péče. Předpoklad č. 2 nelze vyhodnotit. Studiem dokumentace bylo zjištěno, že jedno romské dítě (8 %) bylo svěřeno do osvojení zahraničním žadatelům. Předpoklad č. 3 se potvrdil. Průměrná čekací doba od nahlášení dětí k umístění do náhradní rodiny do okamžiku jejich předání činila u dětí z většinové populace 1, 5 měsíce, u dítěte z etnicky smíšeného prostředí 2 měsíce. Romské dítě čekalo na předání do rodiny opět nejdéle - 14 měsíců. Předpoklad č. 4 se v tomto roce jednoznačně potvrdil.
54
Rok 2005 V roce 2005 bylo do dětského domova přijato celkem 19 dětí, z nichž 6 pocházelo z většinové populace (32 %), dále bylo přijato 7 dětí z etnicky smíšeného prostředí (36 %) a 6 dětí romských (32 %).
Graf č. 15
Tabulka č. 15 - přijaté děti v roce 2005 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
6 (32 %)
7 (36 %)
6 (32 %) 32%
32%
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 6 : 6 = 1,00 Romové : smíšené = 6 : 7 = 0,86
36% většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
V tomtéž roce bylo z do náhradních rodin předáno celkem 12 dětí. Z většinové populace pocházelo 6 dětí (50 %), z romského etnika 4 děti (33 %) a 2 předané děti (17 %) pocházely z etnicky smíšeného prostředí. Do osvojení bylo svěřeno 9 dětí a do pěstounské péče 3 děti.
Tabulka č. 16 – propuštěné děti - 2005 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
6 (50 %)
2 (17 %)
4 (33 %)
Graf č. 16
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 4 : 6 = 0,67 Romové : smíšené = 4 : 2 = 2,00
55
Zatímco vzájemný poměr propuštěných romských dětí k dětem většinové populace je v tomto roce menší, poměr ke skupině dětí z etnicky smíšeného prostředí je větší než vzájemný poměr těchto skupin u přijatých dětí. Předpoklad č. 1 se nepotvrdil. Ze čtyř romských dětí (33 %) bylo pouze jedno předáno do pěstounské péče pěstounce z většinové populace. Ostatní romské děti byly osvojeny v rámci zahraniční adopce. Předpoklad č. 2 se potvrdil. Tři romské děti byly předány zahraničním osvojitelům. Předpoklad č. 3 se potvrdil. Průměrná čekací doba na předání do rodiny u dětí většinové populace činila 1, 5 měsíce. Děti z etnicky smíšeného prostředí čekaly na umístění 2 měsíce. Nejdéle čekaly romské děti v průměru 12, 5 měsíce (jedna romská dívka byla předána až po třiceti měsících od nahlášení k umístění do náhradní rodinné péče). Předpoklad č. 4 se v tomto roce opět jednoznačně potvrdil.
56
Rok 2006 V roce 2006 bylo do dětského domova přijato 23 dětí. Z většinové populace pocházelo 11 dětí (48 %), z romského etnika 6 dětí (26 %) a dále bylo přijato 6 dětí (26 %) z etnicky smíšeného prostředí.
Graf č. 17
Tabulka č.17 - přijaté děti v roce 2006 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
11 (48 %)
6 (26 %)
6 (26 %)
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 6 :11 = 0,55 Romové : smíšené = 6 : 6 = 1,00
V tomto roce bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 10 dětí, z nichž 5 dětí pocházelo z většinové populace (50 %), 2 z romského etnika (20 %) a 3 předané děti byly z etnicky smíšeného prostředí (30 %). Z celkového počtu propuštěných bylo 6 dětí svěřeno do osvojení a 4 do pěstounské péče.
Tabulka č. 18 – propuštěné děti - 2006 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
5 (50 %)
3 (30%)
2 (20 %)
Graf č. 18
20%
50%
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 2 : 5 = 0,40 Romové : smíšené = 2 : 3 = 0,67
30% většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
57
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k ostatním propuštěným skupinám je menší než vzájemný poměr těchto skupin u přijatých dětí. Předpoklad č. 1 se v tomto roce potvrdil.
Do pěstounské péče bylo předáno jedno romské (10 %) dítě pěstounce z většinové populace. Druhé romské dítě (10 %) bylo osvojeno, nikoli však v rámci České republiky. Předpoklad č. 2 se potvrdil. Do osvojení bylo předáno pouze jedno romské dítě a to opět zahraničním žadatelům. Předpoklad č. 3 se potvrdil. Čekací doba od nahlášení dětí k umístění do náhradní rodiny a k jejich předání rodičům činila u dětí většinové populace 3, 5 měsíce. Tato doba je v porovnání oproti minulým rokům delší. U dětí z etnicky smíšeného prostředí činila čekací doba před předáním do náhradní rodinné péče 2, 5 měsíce. Nejdéle čekaly na umístění romské děti - 16 měsíců. Předpoklad č. 4 se tento rok potvrdil.
58
Rok 2007 V roce 2007 bylo do dětského domova přijato 19 dětí. Z většinové populace pocházelo 16 dětí (84 %), z romského etnika 3 děti (16 %). Nebylo přijato žádné dítě z etnicky smíšeného prostředí.
Tabulka č.19 -přijaté děti rok 2007 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
16 (84 %)
0 (0 %)
3 (16 %)
Graf č. 19
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 3 :16 = 0,19 Romové : smíšené = 3 : 0 = 0
V tomto roce bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 9 dětí, z nichž pocházely 4 děti z většinové populace (44,4 %), 4 z romského etnika (44,4 %) a 1 předané dítě (11,1 %) bylo z etnicky smíšeného prostředí. Do osvojení bylo svěřeno 6 dětí, 3 děti byly předány do pěstounské péče.
Tabulka č. 20–propuštěné děti - 2007 většinová populace
4 (44,4 %)
etnicky smíšená
Graf č. 20
romské etnikum
1 (11,1 %) 4 (44,4 %)
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 4 : 4 = 1,00 Romové : smíšené = 4 : 1 = 4,00
59
Z výše uvedeného je patrné, že vzájemný poměr propuštěných romských dětí k ostatním skupinám propuštěných do náhradní rodinné péče je větší než vzájemný poměr těchto skupin v případě příjmu. Předpoklad č. 1 se tento rok nepotvrdil. Do pěstounské péče bylo předáno jedno romské dítě (11, 1 %) pěstounce z většinové populace, ostatní tři (33,3 %) romské děti byly osvojeny, z nich jedno dítě bylo předáno do osvojení českým žadatelům. Předpoklad č. 2 se nepotvrdil. Do osvojení byly svěřeny tři romské děti (33,3 %), z nichž dvě byly předány zahraničním osvojitelům. Předpoklad č. 3 se potvrdil. Doba od nahlášení dětí k umístění do náhradní rodiny k faktickému předání dětí byla opět nejkratší u dětí z většinové populace - 1 měsíc. Dítě pocházející z etnicky smíšeného prostředí čekalo na umístění do rodiny rovněž 1 měsíc. Nejdelší doba v tomto ohledu opět uplynula v případě romských dětí, v průměru činila 12, 5 měsíce. Předpoklad č. 4 se opět potvrdil.
60
5. 6
Zhodnocení sledovaného období – roků 1998 – 2007
Za poslední desetiletí bylo do dětského domova v Liberci přijato celkem 233 dětí. Z celkového počtu pocházelo 136 dětí z většinové populace (59 %), 59 dětí z romského etnika (25 %), 38 dětí pocházelo z etnicky smíšeného prostředí (16 %).
Tabulka č. 21 - přijaté děti 1998 – 2007 většinová populace
136 (59 %)
etnicky smíšená
Graf č. 21
romské etnikum
38 (16 %) 59 (25 %)
Poměr přijatých skupin: Romové : většina = 59 :136 = 0,43 Romové : smíšené = 59 : 38 = 1,55
Ve stejném období bylo do náhradní rodinné péče předáno celkem 116 dětí. Z většinové populace pocházelo 67 dětí (71 %), z romského etnika 27 dětí (16 %) a z etnicky smíšeného prostředí 22 dětí (13 %). Do osvojení bylo svěřeno 74 dětí, do pěstounské péče 42 dětí.
Tabulka č. 22 – předané děti 1998-2007 většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
67 (71 %)
22 (13 %)
27 (16 %)
Graf č. 22
Poměr propuštěných skupin: Romové : většina = 27 : 67 = 0,40 Romové : smíšené = 27 : 22 = 1,22
61
Ve sledovaném desetiletí je vzájemný poměr propuštěných romských dětí k propuštěným dětem z většinové populace, stejně tak jako poměr k propuštěným dětem z etnicky smíšeného prostředí jen nepatrně menší než poměr skupin těchto dětí v případě příjmu. Pro porovnání všech sledovaných skupin je umístění dětí z dětského domova v Liberci do náhradní rodinné péče zobrazeno v následující tabulce.
Děti předané do náhradní rodinné péče v letech 1998 - 2007 1998 - 2007
většinová populace
etnicky smíšená
romské etnikum
49 (73,13 %)
12 (54,55 %)
4 (14,81 %)
0 (0 %)
0 (0 %)
10 (37,04 %)
18 (26,87 %)
10 (45,45 %)
13 (48,15 %)
osvojení zahraniční osvojení pěstounská péče Romské etnikum: Z celkem 27 romských dětí (16 %), viz tabulka č. 22, předaných z dětského domova v Liberci bylo 14 předáno do osvojení, z toho 10 dětí (37,04 %) zahraničním osvojitelům, 2 děti romským a pouze 2 romské děti byly osvojeny žadateli z většinové populace v rámci České republiky (celkem 14,81 %). Do pěstounské péče bylo v České republice předáno 13 (48,15 %) romských dětí, z nichž 4 byly svěřeny romským rodinám a 9 dětí rodinám z většinové populace. Většinová populace: Z celkově 67 předaných dětí (71 %), viz tabulka č. 22, pocházejících z většinové populace bylo 49 dětí (73,13 %) svěřeno do osvojení a 18 dětí (26,87 %) do pěstounské péče. Všechny předané děti byly svěřeny žadatelům z většinové populace v rámci České republiky. Děti pocházející z etnicky smíšeného prostředí: Z celkově 22 předaných dětí (13 %), viz tabulka č. 22, pocházejících z etnicky smíšeného prostředí bylo 12 dětí (54,55 %) svěřeno do osvojení. Do pěstounské péče bylo předáno 10 dětí (45,45 %). Ve všech případech se jednalo o svěření dětí do péče českých žadatelů, kteří pocházeli z většinové populace.
62
6 VYHODNOCENÍ STANOVENÝCH PŘEDPOKLADŮ A SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ Předpoklad č. 1 Lze předpokládat, že romské děti jsou do náhradní rodinné péče předávány oproti dětem z majoritní populace a dětem z etnicky smíšeného prostředí v menším poměru než je poměr, ve kterém jsou skupiny těchto dětí do dětského domova přijímány. Průzkumem bylo zjištěno, že v průběhu deseti let se předpoklad č. 1 ve vztahu ke skupině dětí většinové populace potvrdil celkem pětkrát a pětkrát se nepotvrdil. Ve vztahu k dětem z etnicky smíšeného prostředí se předpoklad č. 1 potvrdil šestkrát, čtyřikrát se nepotvrdil. Z konečného grafického znázornění (tabulka a graf č. 22) uplynulých deseti let je zřejmé, že poměr mezi přijatými a propuštěnými dětmi romské populace z dětského domova v Liberci je oproti poměru dětí většinového etnika a dětí z etnicky smíšeného prostředí nepatrně menší, ale nejedná se oproti našemu předpokladu o žádný významný rozdíl. Z toho lze usuzovat, že romské děti jsou předávány do náhradních rodin téměř stejně jako děti ostatních skupin. Předpoklad č. 1 se nepotvrdil. Domnívám se, že předpoklad č. 1 nebyl potvrzen, jelikož při prvotním stanovení předpokladu autor bakalářské práce vycházel ze studia literatury vztahující se k dané problematice a byl ovlivněn články a příspěvky prezentovanými v odborné literatuře. (viz text teoretická část-kapitola 2. 1, s. 11) Předpoklad č. 2 Lze předpokládat, že v rámci České republiky bývají romské děti předávány častěji do pěstounské péče než do osvojení. Sekundární analýzou dat bylo zjištěno, že v průběhu let 1998 – 2007 bylo z dětského domova v Liberci předáno v rámci České republiky do pěstounské péče 13 dětí (48,15 %) a do osvojení pouze 4 děti (14,81 %).
63
Ve sledovaném období deseti let se předpoklad č. 2 celkem šestkrát potvrdil. Předpoklad č. 2 se potvrdil. Předpoklad č. 3 Lze předpokládat, že osvojení romského dítěte přichází v úvahu s větší pravděpodobností u mezinárodního osvojení než v České republice. V letech 1998 – 2007 bylo do osvojení předáno celkem 14 romských dětí, z nichž 10 (37,04 %) bylo předáno v rámci zahraniční adopce. Čtyři děti (14,81 %) byly osvojeny žadateli z České republiky, z toho dvě žadateli z většinové populace a dvě romskými žadateli. (Oproti tomu bylo za stejné období do osvojení předáno žadatelům z většinové populace 49 dětí většinové populace – 73,13 %.) V letech 1998 – 2007 bylo z dětského domova v Liberci předáno celkem 10 romských dětí zahraničním žadatelům v rámci mezinárodního osvojení, což činí 71 % ze všech romských dětí, které byly předány do osvojení. Předpoklad č. 3 se potvrdil. Předpoklad č. 4 Lze předpokládat, že doba, která uplyne od nahlášení dítěte k umístění do náhradní rodinné péče do okamžiku předání dítěte do rodiny, je u romských dětí delší než u dětí ostatních skupin. V průběhu deseti let byla sledována doba, která uplynula od nahlášení dětí k umístění do náhradní rodinné péče do okamžiku jejich předání náhradním rodinám. U dětí většinové populace činila průměrně necelé 2 měsíce. U dětí z etnicky smíšeného prostředí již tato doba byla delší – necelých 5 měsíců. Romské děti čekaly na umístění do náhradních rodin nejdéle – téměř 12 měsíců. Ve sledovaném období se tento předpoklad v devíti letech potvrdil. Předpoklad č. 4 se potvrdil. Závěrem je nutné sdělit, že jsme si vědomi skutečnosti, že náš průzkum byl realizován na malém množství vzorku respondentů a jen v jednom menším dětském zařízení. Proto si nedovolujeme naše výsledky považovat za statisticky prokázané.
64
Jak již bylo zmíněno, lze se domnívat, že předpoklad č. 1 se nepotvrdil z výše uvedených možných důvodů (viz text praktická část, kapitola 6, s. 64). Předpoklady č. 2, 3, 4 byly zcela potvrzeny. Na základě zbývajících potvrzených předpokladů a zkušeností s problematikou ústavních dětí se domníváme, že zejména romské děti mají cestu k umístění do náhradních mnohem složitější než děti z většinového etnika. Často jsou nabízeny i několika rodinám, přesto se setkávají s odmítáním a mnohdy s dlouhým čekáním na rodiče, kteří by je přijali zcela bez výhrad. Tuto skutečnost dokládají následující kazuistiky, které jsou uvedeny v kapitole 7 praktické části bakalářské práce a v příloze č. 2.
65
7 KAZUISTIKA - JAKUB V následující
kazuistice
je
prakticky
doložen
průběh
celého
procesu
mezinárodního osvojení. Postup, stanovený metodikou Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, musí být při realizaci zahraniční adopce dětským domovem striktně dodržován (viz text teoretická část, kapitola 2. 3. 3, s. 22– 24).
Jakub Jakub je dvouletý romský chlapec. Jedná se o dítě z osmé, nesledované gravidity. Porod dítěte byl spontánní, ve 36. týdnu gravidity. Matka má ve své péči další tři sourozence. Při narození Jakuba podepisuje předběžný souhlas k osvojení ihned na porodnickém oddělení. Další dvě její děti má v péči bývalý partner, který je otcem dětí. Z porodnice je chlapec předán do péče kojeneckého ústavu. Po šesti týdnech od narození dítěte je nutné zajistit nový písemný souhlas matky s osvojením dítěte. Matka se však k podpisu nedostaví, nezdržuje se v místě svého trvalého bydliště. O své dítě umístěné v kojeneckém ústavu se žádným způsobem nezajímá. Proto je po dvou měsících pobytu dítěte v zařízení podán návrh k Okresnímu soudu na potvrzení nezájmu o dítě ze strany matky. Nezájem je potvrzen a rozsudek vyhotoven v 8. měsíci věku dítěte. Ve vývoji Jakuba se v této době objevuje psychomotorické opoždění. Na doporučení dětského neurologa je s dítětem denně prováděno rehabilitační cvičení. Za předpokladu splnění podmínky rehabilitace v rodině souhlasí neurolog a psycholog s nahlášením dítěte k osvojení. Dítě je právně volné. Jakub je typický tmavý romský chlapec, spíše pasivní, pozoruje okolí, v kolektivu se neprosazuje, je patrné opoždění v řečové složce vývoje. Poradní sbor příslušného krajského úřadu nenalézá žadatele, kteří by chtěli osvojit romského chlapce, proto je spis dítěte odeslán do centrálního registru celé České republiky. Jelikož ani po šesti měsících nebyli pro dítě nalezeni žádní osvojitelé, Jakub byl zařazen do evidence dětí vhodných k umístění do ciziny. Po čtyřech měsících byla pro dítě vytipována rodina, ale český psycholog vzhledem k rozdílné mentalitě žadatelů a dítěte nesouhlasí s realizací osvojení a nedoporučuje ani setkání s dítětem. Po dalších dvou měsících je Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně doporučena další německá rodina. Je domluvena týdenní návštěva dítěte v zařízení. Pověřenými pracovníky zařízení je nutné provést písemné zhodnocení celého průběhu návštěvy, vyjádřit se 66
k možné realizaci osvojení a informovat Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně. V určenou dobu se do dětského domova dostavují vybraní manželé. Působí velice příjemným dojmem, oba jsou srdeční, jejich projevy jsou spontánní. Osvojitelka se zmiňuje, že je velmi rozrušena, ale přesto působí naprosto přirozeně. Jakmile vchází dítě, okamžitě se k němu oba osvojitelé sklání, vítají se s ním a okolí již téměř nevnímají. Ihned si s chlapcem hrají, předávají mu hračky, dotazují se, zda mohou dát dítěti sladkost. Následující dny vždy pobývají s dítětem zhruba dvě hodiny dopoledne a dvě odpoledne. Zpočátku Jakub vydrží s osvojiteli pouze hodinu, je unavený, plačtivý, chce se vracet zpět na oddělení. Osvojitelé mají omezené možnosti, mohou pobývat s dítětem pouze v areálu dětského domova. Okruh podnětů, které mu nabízejí, je tímto omezen a brzy vyčerpán. Je třeba pomoci personálu dětského domova při stimulaci dítěte a budování vznikajícího vztahu mezi dítětem a osvojiteli. S postupujícím časem si Jakub na osvojitele zvyká, návštěvy se mohou začít prodlužovat. Koncem týdne již Jakub odmítá osvojitele opouštět a vracet se zpět na oddělení. Druhý den své návštěvy hovoří osvojitelé s pediatrem, který prostřednictvím tlumočníka seznamuje žadatele se zdravotním stavem dítěte. Budoucí rodiče nekladou žádné zásadní otázky, spíše se zajímají o potřeby dítěte - co Jakub rád jí, jakou má velikost oblečení, jaký je jeho obvyklý denní režim apod. Jsou rozhodnuti chlapce převzít do své péče. K Jakubovi se chovají již jako k vlastnímu, osvojitelka ho stále objímá, hladí. Osvojitel si s ním hraje, nosí ho na ramenech, kutálí s míčem, staví kostky. Dá se říci, že se osvojitelé přizpůsobují spíše dítěti, snaží se mu všemožně vyhovět, aby bylo spokojené. Chlapec to velmi rychle vycítí a začíná se prosazovat. Osvojitelům je vysvětleno, že musí být důslední a jasně vymezit hranice Jakubova možného chování. Osvojitelka se projevuje aktivněji, více na dítě mluví, muž je zdrženlivější, ale je schopen dítě zabavit. Oba manželé se k sobě chovají vlídně, netají se radostí, že již budou kompletní rodinou. V dalších dnech se uskutečňuje také návštěva sociální pracovnice z místa trvalého bydliště rodiny dítěte. Hovoří s oběma manžely o problematice osvojení a mentalitě romského etnika. Osvojitelé ve svém rozhodnutí převzít dítě působí jistým dojmem, možných problémů se neobávají, sdělují, že v případě nutnosti budou spolupracovat s psychologem a s adopční agenturou. Osvojitelé v dětském domově pobývali celkem sedm dní. Trávili společně s dítětem čas na zahradě, v herně, měli možnost jeho projevy a chování pozorovat také v kolektivu 67
vrstevníků na oddělení. Personál zařízení hodnotí chování osvojitelů jako velmi přirozené, směrem k dítěti vstřícné a láskyplné, bezvýhradně přijímající. Dle mínění všech zúčastněných zprostředkování náhradní rodinné péče mezi Jakubem a vybranými žadateli je pro dítě vhodným řešením. Následující měsíc dochází k předání dítěte budoucím osvojitelům, kteří stráví společně s Jakubem v dětském domově ještě další tři dny. Dítě se v této době projevuje velmi spokojeně, v přítomnosti osvojitelů je evidentně rádo a odmítá je již opouštět. Po třech společně strávených dnech osvojitelé s dítětem odjíždějí do svého domova. V kazuistice je prakticky zdokumentován celý průběh mezinárodního osvojení. Postup stanovený metodikou Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně musí být všemi zúčastněnými dodržován. Mezinárodní osvojení lze realizovat na základě Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení. Úmluva byla podepsána Českou republikou dne 1. 12. 1999 v Haagu (viz text - teoretická část, kapitola 2.3.3, s. 20). Z výše uvedené kazuistiky je zřejmé, že zahraniční osvojení představuje složitý proces hledání vhodných osvojitelů pro každé konkrétní dítě. Vybraní žadatelé před samotnou realizací osvojení musí strávit společně s dítětem v dětském domově sedm až deset dnů. Pracovníci zařízení, ve kterém je dítě umístěno, s pověřenou sociální pracovnicí z místa bydliště dítěte, jsou povinni pro Úřad vypracovat podrobnou zprávu z návštěvy osvojitelů s vyjádřením k možnému osvojení dítěte. Objektivita hodnocení žadatelů a celého průběhu jejich návštěvy je zajištěna pozorováním více pověřených osob (pediatr, psycholog, sociální pracovnice, vrchní sestra, výchovná sestra). V tomto případě se všichni zúčastnění shodli, že vybraní žadatelé budou vhodnými rodiči pro jmenovaného chlapce. V době předání bylo Jakubovi 22 měsíců. Ačkoliv matka dala souhlas k osvojení již po narození dítěte, nebylo možné chlapce do rodiny vzhledem k právní problematice předat. V rámci České republiky se v této době ani po 15 měsících nenašli žadatelé, kteří by akceptovali romský původ dítěte a chlapce by byli ochotni osvojit a přijmout do rodiny. V současné době pobývá Jakub u nových rodičů již druhý rok. Vyvíjí se velmi dobře, rodiče jsou s dítětem spokojení. Jakuba si velmi oblíbila také širší rodina osvojitelů… 68
8 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce byla analýza problematiky umísťování romských dětí do náhradní rodinné péče a objasnění problematiky mezinárodního osvojení s ohledem na příslušnost dětí k tomuto etniku. Stanovený cíl byl splněn. Teoretická část práce vedla k zamyšlení nad důležitou a nezaměnitelnou úlohou rodiny ve vývoji dítěte. Pokud však rodina tuto úlohu neplní a vývoj dítěte je tak ohrožen, je třeba urychleně hledat náhradní řešení. Jedním z nich je nalézt vhodné psychosociální rodiče, tedy novou matku a otce, kteří přijmou dítě bez výhrad za své. Zde platí pravidlo – čím dříve, tím lépe. Pokud není čas dítěte smysluplně a včas naplňován, může se stát, že bude vývoj dítěte negativně poznamenán. V kapitolách č. 2. 3. 1 – 2. 3. 3 teoretické části práce (s. 15 – 24) jsou uvedeny jednotlivé formy náhradní rodinné péče. Kapitola č. 4 (s. 29 – 38) této části je věnována problematice romského etnika a přijetí romského dítěte do náhradní rodinné péče. Praktická část práce pomocí zpracování a analýzy sekundárních dat poukázala na znepokojující skutečnost v umísťování romských dětí, a potvrdila tak naše předpoklady, že romské děti mají skutečně mnohem méně šancí na rychlé umístění do náhradní rodiny. Průzkum byl prováděn na malém množství respondentů, proto si nedovolujeme naše poznatky generalizovat. Početní rozdíl mezi dětmi většinové populace, které se poměrně snadno do náhradní rodiny umístí, a dětmi romskými, které byly osvojeny v rámci České republiky, je značný. Provedeným průzkumem bylo zjištěno, že pouze čtyři romské děti (14,81 %) z dětského domova v Liberci byly v průběhu deseti let předány do osvojení v České republice, z nich pouze dvě byly osvojeny žadateli z většinové populace. Z toho lze usuzovat, že ochota žadatelů osvojit romské dítě je velmi malá. Složitá cesta romských dětí k umístění do náhradní rodiny je zachycena v kazuistikách – viz text kapitola 7, s. 66 a v příloze č. 2 bakalářské práce. Z uvedených kazuistik je zřejmé, že i přes veškerou snahu všech, kteří pracují v oblasti náhradní rodinné péče, se nedaří romské děti v krátké době do náhradních rodin předat. Ve většině případů jsou romské děti, oproti dětem z většinové populace, na své nové rodiče nuceny čekat až několik desítek měsíců. Romské děti tak tráví v ústavní péči nepoměrně delší dobu než děti z většinové populace a děti z etnicky smíšeného prostředí. Pokud jsou romské děti předávány v rámci České republiky do náhradní rodiny, bývají častěji úspěšně umísťovány do péče pěstounské. 69
Významnou se pro osvojení romských dětí z dětského domova v Liberci ukázala být zahraniční adopce. Mezinárodní osvojení však připadá v úvahu jako poslední možnost, pokud již byly vyčerpány všechny alternativy umístění dítěte do náhradní rodiny v rámci České republiky (viz text, kapitola 7, s. 67). Lze namítnout, že se takto děti dostávají ze své původní vlasti, což se nemusí jevit jako ideální řešení. S těmito názory se lze setkat jak na různých odborných seminářích, tak mezi laickou veřejností. Domníváme se, že v dnešní době, kdy už téměř zmizely hranice v celé Evropě, je tato forma náhradní rodinné péče pro romské děti přijatelným řešením. Zahraniční osvojitelé se zpravidla nebrání setkání s biologickými rodinami dětí, netrvají na striktní anonymitě jako čeští žadatelé. Jsou v tomto ohledu mnohem demokratičtější. V porovnání s českými osvojiteli jsou ochotni plně respektovat mentalitu romských dětí a podporovat jejich citové vazby k původní vlasti - viz příloha č. 3 – dopis osvojitelky. (S laskavým svolením osvojitelky je v příloze bakalářské práce přiložen dopis zaslaný do dětského domova.) V naší zemi doposud není obvyklé bezproblémové přijetí dětí romského etnika, protože současné společenské klima v tomto ohledu není uspokojivé. Domníváme se, že je to úkol pro celou naši společnost, která pro zlepšení této atmosféry musí vytvořit podmínky. To znamená zajistit bezkonfliktní soužití mezi majoritou (většinová populace) a minoritou, zajistit rovné příležitosti pro všechny obyvatele a také v neposlední řadě zajistit ochranu všech obyvatel před jakoukoliv diskriminací. Závěrem je třeba sdělit, že přínosem provedeného průzkumu a zpracování bakalářské práce je zjištění, že je třeba intenzivněji spolupracovat se všemi zúčastněnými subjekty při výběru vhodných žadatelů pro romské děti. V rámci dalšího studia by bylo zajímavé a přínosné za několik let průzkum znovu zopakovat. Při stále klesajícím počtu dětí, které lze umístit do náhradní rodinné péče, nízké porodnosti a přibývajících bezdětných manželství lze očekávat, že romské děti budou v průběhu několika let více přijímány žadateli většinové populace také v České republice.
70
9 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ Sekundární analýzou dat bylo zjištěno, že z celkového počtu romských dětí předaných do náhradních rodin z dětského domova v Liberci bylo v průběhu deseti let v České republice osvojeno pouze 14,81 % těchto dětí (z toho dvě děti žadateli z většinové populace a dvě děti romskými žadateli). U osvojených dětí většinové populace tato část činí 73,13 % (viz text praktická část, kapitola 5. 6, s. 62). Uvedená čísla nutně musí vést k zamyšlení a k realizaci případných opatření. Velmi znepokojující je rovněž doba, kterou jsou nuceny romské děti v zařízení strávit, než mohou být předány do náhradní rodiny. Domníváme se, že by byla vhodná následující možná řešení: •
Za velmi důležitou je třeba považovat zejména prevenci. Zkvalitnit terénní sociální práci s romskými rodinami tak, aby bylo možné předejít umístění romských dětí do ústavních zařízení. Pokusit se smysluplně a logicky pomoci biologickým rodičům těchto dětí, aby jako rodiče fungovali. Je třeba v nich především probudit a rozvinout jejich přirozené rodičovské schopnosti a dovednosti. Tito rodiče si musí být plně vědomi odpovědnosti za výchovu svých dětí.
•
Je nutné zaměřit pozornost na generaci mladých romských matek. Citlivě je dovést k vědomí, že rodičovství a výchova dětí je jejich nezaměnitelným a důležitým posláním.
•
Snažit se působit na osvojitele a pěstouny z většinové populace, aby zvážili možnost přijetí romského dítěte. V případě jejich kladného rozhodnutí zajistit kvalitní odbornou pomoc a podporu.
•
V rámci sociální práce s romskou komunitou provádět osvětu na téma náhradní rodinné péče prostřednictvím různých setkání, organizovaných besed apod. Snažit se získávat funkční romské rodiny pro přijetí romského dítěte do náhradní rodinné péče. Získat mezi Romy vhodné osvojitele a pěstouny. Domníváme se, že pro romské dítě je velice vhodné, dostane – li se prostřednictvím
náhradní rodinné péče do svého přirozeného prostředí. Často se setkáváme se
71
skutečností, že romské manželské páry nevědí, kam se mají v případě zájmu o osvojení dítěte obrátit. Zde je nutné aktivněji spolupracovat s příslušnými sociálními odbory a jejich sociálními pracovníky. • Dalším vhodným řešením by mohla být zákonem stanovená doba, ve které musí být nařízeno soudní jednání ve věci potvrzení půlročního kvalifikovaného nezájmu ze strany rodičů s následným rychlým vyhotovením rozsudku. (Tato problematika byla zmíněna v teoretické části práce – viz text kapitola 2. 3. 2, s. 18.)
• Vzhledem k velmi dlouhé době, která uplyne od nahlášení romského dítěte do náhradní rodinné péče k jeho předání do náhradní rodiny, by bylo vhodné zvážit zákonem stanovenou šestiměsíční dobu, po kterou musí být dítě nahlášeno k umístění jen v rámci České republiky. Pokud by byla tato doba stanovena například na polovinu, pobyt dětí v zařízeních by se mohl takto zkrátit o několik měsíců. Tento návrh by musel být realizován úpravou zákonů, i tak se však jeví jako méně reálný. Sociální pracovníci, kteří pracují v oblasti náhradní rodinné péče, by měli rozhodně požadovat formou závěrů svých odborných setkání účinná opatření k řešení tohoto problému.
72
10 SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ ARCHEROVÁ, Caroline. Dítě v náhradní rodině. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 120 s. ISBN 80-7178-578-4. DUNOVSKÝ, Jiří. Dítě a poruchy rodiny. 1. vyd. Praha 1 : Státní zdravotnické nakladatelství n. p., 1986. 140 s. Děti a my. 2007- , roč. 37, č. 2- . Praha: Portál, s.r.o., 2007- . ISSN 0323-1879. HOLUB, Milan, NOVÁ, Hana, HYKLOVÁ, Jana. Zákon o rodině: Komentář a předpisy souvisící. 7. aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. 748 s. ISBN 80-7201-517-6. KOLUCHOVÁ, Jarmila. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. 1. vyd. Praha 2 : MPSV ČR, 1992. 140 s. ISBN 80-85529-01-7 KOVAŘÍK, Jiří, et al. Náhradní rodinná péče v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-957-7. LANGMEIER, Josef, MATĚJČEK, Zdeněk. Psychická deprivace v dětství. 3. dopl. vyd. Praha: Avicenum zdravotnické nakladatelství, 1974. 397 s. MÁROVÁ, Zdeňka, MATĚJČEK, Zdeněk. Výchova dětí v neúplné rodině. Praha: Státní pedagogické nakladatelství n p., 1975. 114 s. Publikace 44-0-230. MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 223 s. ISBN 80-04-25236-2. MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní nevlastní a náhradní: Rádci pro rodiče a vychovatele. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6. MATĚJČEK, Zdeněk, et al. Osvojení a pěstounská péče. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-637-3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 288 s. ISBN 80-7178-549-0. NAVRÁTIL, Pavel, et al. Romové v České společnosti: Jak se nám spolu žije a jaké má naše soužití vyhlídky. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 224 s. ISBN 80-7178-741-8. NOVOTNÁ, Věra. Jaké změny přináší novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí? (2): Ještě několik poznámek k novele. Právo a rodina. 2006, roč. 8, č. 6, s. 21-24. ISSN 1212-866X. Právo a rodina. 2006- , roč. 8, č. 6- . Praha: Linde nakladatelství s.r.o., 2006- . 1x měsíčně. ISSN 1212-866X. ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 144 s. ISBN 80-7178-250-5. 73
Romové v České společnosti: sešity pro sociální Socioklub, 1999. 558 s. ISBN 80-902260-7-8.
politiku. 1. vyd. Praha:
SOBOTKOVÁ, Irena. Proč je u nás tolik dětí v ústavech a proč jejich počet stále narůstá?. Psychologie dnes [online]. 2005, č. 2 [cit. 2006-12-11]. Dostupný z WWW: . SVOBODA, Mojmír, KREJČÍŘOVÁ, Dana, VÁGNEROVÁ, Marie. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 792 s. ISBN 80-7178-545-8. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. 3. vyd. Praha: Portál, 2002. 444 s. ISBN 80-7178-678-0. Www.kraj-lbc.cz [online]. 2003, 1. 8. 2006 [cit. 2007-10-20]. Dostupný z WWW: Www.mpsv.cz [online]. c2002 , 3. 12. 2007 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW: . Www.umpod.cz [online]. 2000 [cit. 2007-08-03]. .
Dostupný
z
WWW:
74
11 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Protokolární souhlas k osvojení - formulář Magistrátu města Liberec, odboru sociálních věcí (viz text – teoretická část, kapitola 2. 2, s. 12) Příloha č. 2: Kazuistiky (viz text – praktická část, kapitola 6, s. 66) Příloha č. 3: Dopis osvojitelky (viz text – praktická část, kapitola 8, s. 71)
75
Příloha č. 1
Protokol sepsaný na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Liberec dne: ……………..
Přítomni: ………………………….
…………………………. Dostavili se rodiče dítěte Jméno a příjmení: ……………………, nar……………………….r.č. ……………………. 1) matka Jméno a příjmení: …………………….., nar ………………………...r.č. ……………………… bytem trv ale: č. obč. průkazu …………………….. vydaného dne ………………. kým …………………..
2) otec Jméno a příjmení: ……………………… nar………………………… r.č. ………………………. bytem trv ale: Č. OP…………………………………… vydaného dne ……………….. kým ………………….. Přítomní rodiče uvedli: Po zralé úvaze prohlašuji bez v ztahu k určitým osvojitelům, že souhlasí, aby jejich dítě uv edené shora bylo osvojeno. V případě, že se dítě nepodaří umístit v rámci České republiky, souhlasí rodiče s osvojením do ciziny. Tento souhlas dávají po uplynutí šesti týdnů od narození dítěte a po poučení o významu a dosahu osvojení ve smyslu § 63 až 77 Zákona o rodině č. 94/1963 Sb., v planém znění, s vědomím, že osv ojením zaniká rodičovská zodpovědnost (souhrn práv a povinností) a že může být rozhodnutím soudu vysloveno osvojení nezrušitelné. Po přečtení schv áleno a podepsáno. ……………………………………… matka dítěte ……………………………………… otec dítěte
…………………………………………… pracovník Magistrátu města Liberec
………………………………………. pracovník Magistrátu města Liberec
Příloha č. 2 - Kazuistiky
Stanislav Stanislavovi jsou nyní čtyři roky. Matka dítěte je Romka, která se živí prostitucí. Je občankou Slovenské republiky. Otec Stanislava není v rodném listu dítěte uveden. Jedná se také o Roma. Vzhledem k tomu, že matka neuvedla otce do rodného listu dítěte, je narozený Stanislav po matce občanem Slovenské republiky. Chlapec se narodil z 3. nesledované gravidity. U matky byla v době porodu zjištěna pozitivní reakce na syfilis, proto bylo dítě po celou dobu pobytu v zařízení sledováno. U dítěte nebyly patrny žádné známky tohoto onemocnění, pouze v pupečníkové krvi byly prokázány protilátky. U dítěte se může jednat o syfilis congenita latens (vrozenou syfilitidu bez známek akutních příznaků). Matka sama opouští porodnici, proto je chlapec převezen do kojeneckého ústavu. Stanislav je sledován dětským neurologem pro lehkou generalizovanou hypertonii (zvýšené svalové napětí) a denně rehabilitován. Pravidelně jsou prováděna serologická vyšetření krve z důvodu přítomnosti protilátek na syfilis. Jelikož se matka o Stanislava žádným způsobem nezajímá, je s příslušným sociálním odborem trvalého bydliště dítěte domluveno, že bude dítěti ustanoven opatrovník, který by provedl změnu občanství u Stanislava, aby tak mohl být předán do adopce v rámci České republiky. V této době bylo možné adopci slovenských dětí takto vyřešit. Slovenská republika neměla žádné námitky proti osvojování dětí v České republice a tyto děti uvolňovala ze svého svazku. V nynější době si již adopci dětí zajišťují slovenské úřady a takto vzniklé situace se řeší repatriací dětí na Slovensko.
Ve věku tří měsíců dítěte je k okresnímu soudu podán návrh na stanovení opatrovníka ve věci změny občanství. Listina o udělení státního občanství České republiky je opatrovníkovi předána až v září 2005, kdy už jsou dítěti 2 roky. V této době může být dítě nahlášeno k umístění do náhradní rodinné péče. Stanislav je psychologicky a neurologicky vyšetřen. V závěru obou vyšetření je doporučeno umístění dítěte do osvojení. V tomtéž měsíci je dítě nahlášeno Poradnímu sboru pro náhradní rodinnou péči
při příslušném krajském úřadě. Po čtyřech měsících sděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí v Praze, že se pro chlapce v rámci České republiky dosud nepodařilo vytipovat vhodnou rodinu. V dubnu 2006 oznamuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně, že Stanislav je zařazen do mezinárodního adopčního programu. V září 2006, kdy jsou chlapci již tři roky, přijíždějí na návštěvu vytipovaní žadatelé o osvojení ze Spolkové republiky Německo. Jedná se o vysokoškolsky vzdělaný bezdětný manželský pár ve středních letech. Všechna vyšetření žadatelů, včetně jejich zařazení a doporučení pro mezinárodní adopci, byla provedena v Německu. Týdenní návštěva osvojitelů se uskutečňuje v měsíci říjnu 2006. 1. den návštěvy: Osvojitelé přicházejí pozitivně naladění, vstřícní. Prostřednictvím tlumočníka
je
přeložena
celá
lékařská
zpráva
včetně
aktuálního
hodnocení
psychomotorického vývoje dítěte. Podrobně je probrána a vysvětlena Stanislavova nemocnost a problematika protilátek proti syfilis. Dále jsou osvojitelé seznámeni s dítětem a ponecháni společně s ním krátce o samotě. První náš i jejich dojem je kladný. 2. den návštěvy: Návštěva osvojitelů probíhá dvě hodiny dopoledne, z toho jednu hodinu tráví s dítětem, další hodina je věnována detailnímu rozboru problematiky syfilis lékařem. Během rozhovoru je dominantní osobou žadatelka. Podle svých poznámek klade dotazy, odpovědi si pečlivě zaznamenává. Manželovy aktivity v rozhovoru tlumí dotekem ruky. Hra osvojitelů se Stanislavem: osvojitel se chová empaticky, snadno se vžívá do role otce, je bezprostřední, při hře s autem leze po kolenou, chlapec hru přijímá, je veselý, uvolněný. Osvojitelka se chlapce dotýká letmo, nevezme ho do náruče, nese ho zády k sobě. Osvojitelka volí spíše hry bez tělesného kontaktu, její chování k chlapci je racionálního charakteru, emočně chudší než u muže. 3. den návštěvy: Dopoledne si žadatelé s chlapcem hrají. Stanislav střídá činnosti, jakmile zjistí, že mu osvojitelé nenabízejí nic nového, odbíhá od nich. Slyší- li děti při odchodu na vycházku, chce jít za nimi. V přítomnosti známé osoby chlapec u osvojitelů setrvá. Následuje opět hodinová diskuse s lékařem, objevují se neustále nové dotazy osvojitelky, která má precizně připravené otázky. Je patrné, že problematiku onemocnění syfilis detailně nastudovala. Manželé si chvíli s dítětem hrají, dále kladou dotazy k jeho chování:
-
dítě se krátce soustředí, není hyperaktivní?
-
proč s nimi nechce být déle?
-
není málo oblečený?
-
nemá rýmu?
-
Stanislavova kresba neodpovídá reálnému věku, nýbrž dvouletému dítěti…
Všechny dotazy jsou trpělivě zodpovídány, vysvětlena problematika vývoje ústavních dětí, rodinná anamnéza, možnost nerovnoměrného vývoje, lehká retardace v některých složkách vývoje, citová vazba dítěte k personálu dětského domova. 4. den návštěvy: Od 9 hodin probíhá v zařízení canisterapie, pokus o sblížení osvojitelů s dítětem prostřednictvím interakce děti – psi – osvojitelé. Se Stanislavem je v herně přítomno další dítě. Osvojitelé jsou zpočátku v roli pasivních pozorovatelů, sledují, postupně se přibližují. Stanislav psy pohladí, občas odbíhá, potom se zaměřuje na detaily. Následuje postupný přechod Stanislava a osvojitelů k jiné činnosti. Stanislav v náruči sestry tiše přihlíží, je klidný, potichu se sestrou komunikuje, mluví ve větách. Sestra předává chlapce osvojitelce, gestem jí dává návod, jak ho vzít do náruče, obejmout rukama. Žena si chlapce posadí na kolena směrem od těla, na vzdálenost paže a sedí zpříma. Stanislav po chvíli seskočí a od osvojitelky odchází, na její přivolání již nereaguje. 5. den návštěvy: Osvojitelé si Stanislava převezmou, ale po několika minutách ho vrací personálu. Sdělují (paní s ustaraným výrazem), že chtějí mluvit s personálem, mají problém. Následuje mnoho dotazů, asi 90 % ze strany osvojitelky: -
zda je Stanislav vnímá jako rodiče, zda o nich mluví
-
kladou si otázku, zda jsou pro něj těmi nejvhodnějšími rodiči
-
zda si Stanislav uvědomuje, že mluví jinou řečí a proč
-
zda se mají učit česky
-
zda si chlapec vydrží soustředěně prohlížet knížku (předvedeno – se známou osobou vydrží velmi dlouho)
-
proč s nimi nechce být dlouho – vše vysvětleno (jazyková bariéra, chladný přístup osvojitelky, za svůj domov považuje zařízení)
-
zda s dětmi zpívá a jaký je Stanislavův vztah k hudbě
-
žena ho láká ke kreslení, evidentně testuje úroveň jeho kresby a soustředění – Stanislav se však po chvíli vrací ke „své tetě“.
Osvojitel se dotazuje: -
co Stanislav rád jí a pije, co naopak nemá rád
-
s jakou hračkou si rád hraje, čeho se případně bojí
-
vzteká se někdy a jak v tom případě postupovat
5. den probíhá setkání se sociální pracovnicí příslušného městského úřadu. Osvojitelé požadují podrobné informace o chlapcově biologické rodině, mentalitě romského etnika apod. V závěrečném rozhovoru mluví téměř stále osvojitelka, sděluje, že jsou téměř rozhodnuti převzít Stanislava do své péče, cítí však závažnost rozhodnutí. Žena sděluje, že se pere s vlastními pocity a cítí tíhu, že by se měla rozhodnout (dáváme možnost delší doby na závěrečné rozhodnutí). Omlouvá své rozporuplné pocity steskem po domově (vyznívá to jako únik ze situace, kterou neumí vyřešit). Celkový pohled a zhodnocení uplynulých pěti dnů: šlo o vyčerpávající týden, provázený maximální snahou všech o objektivitu, kdy se personál dětského domova osvojitelům plně věnoval a byl všemožně nápomocen jejich seznamování s dítětem. Dle pohledu pověřených pracovníků zařízení je osvojitel klidný, vyrovnaný, spontánní, Stanislav ho přijímá bez výhrad. Zajímají ho potřeby dítěte, co a jak on sám má udělat pro chlapcovo dobro. Osvojitelka se zdá být nejistá, ve vztahu k chlapci rozpačitá. V přítomnosti personálu ani jednou nesevře dítě v náručí, dotýká se ho velmi málo. Po pěti dnech sledování manželů personál zařízení není přesvědčen o pravdivosti motivace osvojitelky (chce dítě, protože ho chce manžel?, cítí tlak věku?, společenské konvence?) Citování slov osvojitelky: „ je rozčarována tím, že ji Stanislav neposlouchá“. Je patrné, že ona sama má obavu z jejich možného budoucího vztahu, v podstatě sama nemá ještě zcela ujasněno, zda dítě přijímá, ač cítí tlak situace („vím, že bych se měla rozhodnout“ a „ co by bylo s chlapcem, kdybychom ho nechtěli“?). Poslední den návštěvy: Osvojitelé přicházejí uvolnění, optimističtí. S pocitem uspokojení konstatují, že jim pobyt v chlapcově známém prostředí velice pomohl. V těchto dnech sledovali jeho
přirozené projevy, hru s dětmi, aktuální schopnosti a reakce na dospělé osoby. Dospěli tedy k závěrečnému rozhodnutí chlapce převzít do své péče. Na osvojitelce je patrné značné dojetí, zároveň cítí velkou úlevu, že si vše ujasnila. Následně osvojitelé projevují přání se ještě rozloučit se Stanislavem. Chlapec vchází, oba se s ním upřímně vítají, žena ho bere na klín a tiskne k sobě. Předávají mu hračku, chvíli si s ním hrají, jsou uvolnění, bez viditelného stresu, spokojení. Ptají se již na praktické záležitosti – velikost oblečení a obuvi apod. V průběhu posledního dne ještě osvojitelka vysvětluje, že dostali pokyn od německého psychologa nesnažit se o navázání pevného vztahu, aby potom dítě bez jejich přítomnosti citově nestrádalo. Žena se údajně proto bránila intimnějším kontaktům a otevřeným projevům emocí. Závěr: Po prvních pěti dnech společně strávených s manželi pracovníci zařízení a sociální pracovnice z místa bydliště dítěte dospěli k názoru, že zprostředkování osvojení dítěte do této rodiny se jeví jako nereálné. Osvojitelka však dává v poslední den zcela průchod svým citům, její slova znějí věrohodně, je v mnoha ohledech velmi mateřská, osvětluje mnoho sporných momentů ve svém chování, takže hodnocení její osoby již nevyznívá tak jednoznačně. S ohledem na skutečnost, že by většinu času Stanislav trávil s osvojitelkou, je přesto vhodné spolupracovat nadále s psychologem, který by pravdivost motivace a pevnost rozhodnutí manželů (zejména ženy) ověřil. Týdenní pobyt osvojitelů lze považovat nejen za přínosný, ale přímo nutný k dokonalému seznámení s osvojiteli. I po dlouholeté praxi je jistě velkým poučením. V průběhu celého týdne se střídaly smíšené dojmy a pocity osvojitelů i personálu zařízení, což by nebylo možné za kratší dobu zaznamenat. Na základě zaslaných informací z návštěvy osvojitelů v dětském domově bylo znovu aktualizováno psychologické vyšetření zmiňovaných manželů. Bylo rozhodnuto, že tito žadatelé nesplňují podmínky pro převzetí a výchovu dítěte. Nakonec sami žadatelé žádost o mezinárodní adopci ruší.
Stanislav se po návštěvě žadatelů chová přirozeně, stejně jako předtím. O osvojitelích vůbec nemluví. Po dohodě s psychologem je dále pokračováno ve výběru vhodných žadatelů. Na doporučení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně přijíždějí v únoru 2007 na týdenní návštěvu další němečtí žadatelé. Nyní se jedná o mladý manželský pár s dobře fungujícím zázemí širší rodiny, která žadatele v záměru osvojit dítě z České republiky podporuje.
Návštěva osvojitelů Osvojitelé přicházejí ve sjednanou dobu společně s tlumočníkem. Působí velmi srdečně, otevřeně, jsou velice vstřícní. Již na začátku rozhovoru sdělují, že po seznámení se Stanislavovou dokumentací a jeho fotografiemi jsou již týden rozhodnuti dítě převzít do své péče. S pomocí tlumočníka je přeložena celá lékařská a sociální zpráva k náhradní rodinné péči. Osvojitelé hovoří s lékařkou zařízení, jsou seznámeni s problematikou Stanislavovy nemocnosti. Žadatelé jsou seznámeni s chlapcovým chováním a jeho projevy mezi dětmi. Osvojitelé se ptají spíše na praktické věci – režim dne dítěte, s čím si chlapec rád hraje, jak je oslovován, jaké má kamarády, zda chodí na toaletu, jestli se rád dívá na pohádky apod. První shledání s dítětem je spontánní a velice přirozené. Oba dva osvojitelé si ke Stanislavovi sedají na zem, aby k němu měli co nejblíže. Seznamují se pomocí plyšového maňáska. Chlapci se tato hra velice líbí, přijímá ji, hračku si bere do ruky. Zpočátku se dítě snaží být v blízkosti známých osob (výchovná sestra), po chvíli již v přítomnosti pracovníků zařízení předvádí osvojitelům, jak jezdí na klouzačce, na tříkolce, hází míčem, nenásilně s nimi navazuje kontakt. Může být tedy ponechán s osvojiteli o samotě, je veselý a zůstává klidný. Z herny se ozývá jeho smích, je spokojený. Po chvíli osvojitele provádí domovem, ukazuje jim, kde spí, kde stoluje, představuje své kamarády. . Dále osvojitelé pobývají se Stanislavem na zahradě. Dítě jezdí na tříkolce, společně si hrají, vše probíhá bez jakýchkoli problémů. Osvojitelé se velmi přizpůsobují, se slovníkem v ruce se snaží pochopit vše, co jim Stanislav povídá. S úsměvem sdělují, že Stanislav se začíná zlobit, když mu nerozumějí.
Následující den přijíždí sociální pracovnice z místa trvalého bydliště dítěte. Osvojitelé velmi vítají možnost seznámení. Jsou přátelští, srdeční. Dotazují se na biologické rodiče a jejich způsob života, na Stanislavovy sourozence, kdo vybral chlapci jméno a zda je křtěný. Vysvětlují, že chtějí dítěti v budoucnu poskytnout co nejvíce informací o jeho původu a životě v dětském domově. Při rozhovoru se sociální pracovnicí žadatelé nezapomínají ani na dítě, stále se k němu obracejí, hladí ho, hrají si s ním. Je zřejmé, že Stanislav už je bere jako „své“ osoby, neostýchá se ani tělesného kontaktu. Na péči o chlapce se oba osvojitelé podílejí rovnoměrně, v důsledku čehož je již Stanislav chápe jako svou rodinu. Poslední den osvojitelé požadují informace o velikostech oblečení a obuvi pro dítě. Předávají personálu rodinné fotografie s přáním, zda by bylo možné je chlapci ukazovat v době jejich nepřítomnosti, aby na ně nezapomněl, než ho převezmou do své péče. Manželé svou návštěvou zcela potvrdili, že budou dítěti dobrými rodiči. Dle mínění všech zúčastněných lze osvojení Stanislava doporučit. Stanislav i v následujících dnech na osvojitele vzpomíná, dotazuje se, zda za ním opět přijdou. S vysvětlením, že rodiče pro něj nyní zařizují dětský pokoj, a s ujištěním, že pro něj přijedou, se spokojí. Více si nestýská. Následující měsíc již dochází k předání Stanislava osvojitelům. Ti se zdrží v dětském domově ještě dva dny, tráví společné chvíle se Stanislavem a poté bez problémů odjíždějí. Stanislavovi je v této době již 3 a půl roku. Od doby, kdy byl nahlášen k umístění do náhradní rodinné péče do jeho předání osvojitelům, uplynulo 17 měsíců. S rodinou osvojitelů je zařízení ve stálém písemném kontaktu. Stanislav se dobře v novém prostředí zadaptoval. Po devíti měsících mluví plynně německy, má mnoho kamarádů v rodině a ve školce. Často jezdí s rodiči na společné výlety. Dle jejich slov je chlapec u nich spokojený a oni jsou velmi rádi, že mají právě takového syna…
Emilie Emilii je nyní osmnáct měsíců. Ve věku tří měsíců je přijata do kojeneckého ústavu. Její matka je narkomanka, chová se nezodpovědně. Společně s dcerou bydlí v azylovém domě. Dítě ponechává bez dozoru, proto je okresním soudem vydáno předběžné opatření a následně nařízena ústavní výchova. Matka je provdána za vietnamského muže, manželství je však pouze účelové. Biologickým otcem dítěte je druh matky, se kterým žije ve společné domácnosti. Oba rodiče jsou Romové. Matka ani otec se o dítě od doby jeho umístění v kojeneckém ústavu ani v dětském domově žádným způsobem nezajímají. Po šesti měsících uplyne kvalifikovaný nezájem o dítě ze strany rodičů. Za dalších šest měsíců je vyhotoven rozsudek o nezájmu a Emilie může být nahlášena k umístění do náhradní rodinné péče. Psycholog i neurolog souhlasí s umístěním dítěte do osvojení. V rámci příslušného kraje se pro děvče nedaří nalézt žadatele, proto je spis odeslán do celorepublikového registru žadatelů o náhradní rodinnou péči. Po třech měsících se hlásí osvojitelé z Moravy, kteří jsou ochotni přijmout do své rodiny romskou dívku. Jedná se o manželský pár, který již vychovává jedno romské dítě. Oba osvojitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní. Odlišnosti v mentalitě romského etnika jsou jim zcela známy a nečiní jim při výchově žádné problémy. Manželé sdělují, že mají mezi Romy mnoho velmi dobrých a vzdělaných přátel, s kterými udržují přátelské styky. Děti hodlají vychovávat v duchu romské kultury. Jejich třídenní návštěva v dětském domově a seznámení s Emilií je spontánní. Emilie se zpočátku ostýchá muže, ale postupem času se osměluje a přijímá ho. Druhý den si děvče bez problémů hraje, povídá, dokonce již osvojitele odmítá opustit. Osvojitelé jsou pevně rozhodnuti převzít Emilii do své péče. Po čtrnácti dnech se uskuteční předání dítěte do osvojení. Manželé společně se starší dcerou znovu přijíždějí na tři dny do dětského domova. Obě děvčata se vzájemně poznávají, začínají spolu komunikovat a hrát si. Je patrné, že zejména pro starší dívku bude celá situace náročnější, protože pozornost se nyní více zaměřuje na Emilii. Rodiče však citlivě reagují na její pocity, od počátku se snaží mezi oběma děvčaty vytvořit pěkný sourozenecký vztah. Po třech dnech strávených v zařízení již s oběma dětmi odjíždějí domů. Emilie opouští dětský domov v naprostém klidu. Je veselá, hraje si společně se sestrou. Emilii je v této době 19 měsíců.
Emilie strávila v dětském domově 11 měsíců. Již po třech měsících od jejího nahlášení k umístění do osvojení pro ni byli nalezeni rodiče. Jsou to po delší době čeští osvojitelé, kteří měli ve svých požadavcích uvedeno výslovné přání, že by chtěli osvojit romské dítě.
Michaela
Tři a půlletá romská dívenka, která je od narození umístěna v ústavní péči. Rodiče dítěte nejsou oddáni a nemají podmínky pro péči o další dítě. Matka opouští porodnici a dítě tam ponechává. Je na mateřské dovolené s dvěma dalšími sourozenci. Otec hodnotí péči o děti jako velmi náročnou, proto nemůže docházet do zaměstnání a musí matce pomáhat s výchovou a péčí o děti. Oba plánují, že v brzké době odcestují do Anglie za prací. Narození dalšího dítěte nyní vnímají jako velký existenční problém. Přesto se dítěte nevzdávají a hodlají o něj někdy v budoucnu pečovat. V kojeneckém ústavu zpočátku dítě sporadicky navštěvují. Návštěvy jsou zcela nepravidelné. Dítě k rodičům nemá vytvořeny žádné citové vazby. Při návštěvě je plaché, bojí se jich, odmítá vzájemný tělesný kontakt, utíká ke známým osobám. Návštěvy rodičů pozvolna ustávají. Matka očekává narození dalšího dítěte. Po roce pobytu dítěte v ústavním zařízení okresní soud potvrzuje nezájem o dítě ze strany rodičů. Dítě je právně volné. Michaela je ihned nahlášena k umístění do náhradní rodinné péče formou osvojení. Je šikovná, zdravá, psycholog i neurolog souhlasí s adopcí dítěte. Tři měsíce poté, kdy bylo dítě nahlášeno k osvojení, jsou vytipováni vysokoškolsky vzdělaní žadatelé, kteří se v dětském domově s dívkou setkají. Později telefonicky sdělují své rozhodnutí, dítě do své péče nepřevezmou. V této době biologická matka opět dítě navštíví a narušuje tím již potvrzený nezájem. Vyslovuje přání, aby Michaela vyrůstala v rodině jejího bratra. Návštěvě je přítomna družka zmíněného bratra, která by měla, dle jejich představy, o dívku pečovat. Oběma ženám je doporučeno podání žádosti k soudu o prošetření podmínek v rodině a případné svěření dítěte do péče. Žádost však nepodávají. Po dalších třech měsících je Michaela nahlášena k umístění do zahraničí. Dokumentace dítěte je zaslána Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. V rámci České republiky nebyli nalezeni žádní žadatelé, kteří by byli ochotni osvojit romskou dívku. Mezitím matka opět dítě navštíví. Přichází na formální návštěvu do dětského domova v trvání zhruba 15 minut. Následně Ministerstvo práce a sociálních věcí v Praze oznamuje, že byla nalezena česká rodina, která by dívku přijala pouze do pěstounské péče. Z tohoto důvodu musí být řízení o mezinárodní adopci pozastaveno (žadatelé z České republiky mají před
zahraničními osvojiteli vždy přednost). Trvá dva měsíce, než se zmíněná rodina dostaví do zařízení. Pěstouni jsou seznámeni s osobní a rodinnou anamnézou dítěte a Michaela je jim představena. Na návštěvu přicházejí společně se čtyřletou dívkou, kterou mají rovněž v pěstounské péči. Po 15 minutách sami návštěvu ukončují a přivádějí nám Michaelu se slovy: „ je moc černá“. Tuto větu vyslovují před dítětem, které vychovávají. Všichni, kteří jsou této situaci přítomni, se potýkají se smíšenými pocity… Odstoupením pěstounů od realizace náhradní rodinné péče může být opět zahájeno jednání o mezinárodní adopci. Michaela je znovu psychologicky vyšetřena a veškerá aktuální
dokumentace
dítěte
včetně
jejich
fotografií
je
zaslána
Úřadu
pro
mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. V květnu 2007 tento úřad oznamuje, že pro dívku byla vytipována osvojitelka ze Španělska. Týdenní návštěva osvojitelky za účelem seznámení s dítětem se uskutečňuje následující měsíc. Je třeba zajistit nenásilné pozorování osvojitelky v interakci s dítětem. Z pobytu žadatelky v dětském domově je nutné vyhotovit písemný zápis s hodnocením návštěvy a zaslat Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně. Cílem pozorování je zjistit, zda došlo k navázání kontaktu mezi dítětem a žadatelkou, zhodnotit chování žadatelky směrem k dítěti a naopak. Návštěvě je také přítomen profesionální tlumočník, který zajišťuje komunikaci mezi osvojitelkou, dítětem a pracovníky dětského domova. První den je osvojitelka seznámena s osobní a rodinnou anamnézou dítěte. Zdá se být velice milá, vstřícná, otevřená. Setkání s Michaelou je spontánní. Zpočátku se Michaela stydí, později, přes darovanou plyšovou hračku, začíná komunikovat. Vozí kočárek, společně s osvojitelkou staví stavebnici, prohlíží fotografie. Osvojitelka i dívka se chovají uvolněně a přirozeně. Michaela se po chvíli zcela osměluje a začíná zneužívat laskavosti osvojitelky. Proto je sestrou usměrňována a osvojitelka je vybídnuta k důslednosti. Další den odpoledne přichází osvojitelka, nezastírá vlastní únavu. Michaela vyžaduje její neustálou pozornost. Ve všech činnostech je velmi aktivní. Odpoledne je osvojitelka lékařkou podrobně seznámena se zdravotním stavem dítěte, jeho nemocností a s provedeným očkováním. Odpolední návštěvě jsou přítomny také dvě osvojitelčiny sestry. Michaela se k dalším osobám projevuje zdrženlivě. Je patrné, že osvojitelku již lépe zná, často se k ní obrací, což osvojitelku velmi těší. Dívka
se nebrání ani tělesnému kontaktu, nechává se žadatelkou chovat. Večer již Michaela personálu říká dobrou noc španělsky. Další dny probíhají přibližně stejně. Žadatelka vždy pobývá s Michaelou tři hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne. Nějaký čas věnují jen individuálním hrám, dále potom tráví čas společně s ostatními dětmi na zahradě, kde je dívka klidnější a soustředěnější. Na dotaz, zda se nezdá být Michaela osvojitelce příliš živá, žadatelka odpovídá, že dívka se svým temperamentem podobá průměrným španělským dětem. Zdá se jí být velice učenlivá, chytrá a je s ní velice spokojená. Sděluje, že je pevně rozhodnuta Michaelu převzít do své péče. Další den se osvojitelka setkává se sociální pracovnicí městského úřadu z místa trvalého bydliště dítěte. Osvojitelka se opět chová velmi srdečně a vstřícně. Zajímá se o veškeré informace o biologické rodině, o sourozencích, o způsobu života rodičů dívky. Sděluje, že je velmi nakloněna tomu, aby Michaela věděla vše o svém původu, rodině a svém pobytu v dětském domově. Ke konci celého pobytu je zřejmé, že došlo k navázání pevného pouta mezi dítětem a osvojitelkou. Dívka je schopná s osvojitelkou trávit určený čas návštěvy, neodbíhá za dětmi, nechává se zabavit, s osvojitelkou společně obědvá a nechává se od ní ukládat ke spánku. Po absolvování návštěvy osvojitelky se personál dětského domova domnívá, že osvojení Michaely doporučenou žadatelkou bude ku prospěchu dítěte. Dívka bezpečně poznává, že žadatelka je pro ni mezi jejími sestrami tou nejbližší osobou. I
po
odjezdu
osvojitelky ještě Michaela na „maminku“ vzpomíná a stále očekává její příchod. Během dalšího měsíce je dítěti vyhotoven pas a veškeré doklady nutné k převzetí a jeho převozu do Španělska za účelem osvojení. Po šesti týdnech je dívka osvojitelce předána. Společně pobývají ještě další dva dny v zařízení, aby si Michaela opět na přítomnost osvojitelky zvykla. Následující den bez problému s osvojitelkou odchází, loučí se a odjíždí do svého nového domova. Michaela strávila v ústavní péči 3 a čtvrt roku. Od nahlášení dítěte k umístění osvojení do předání budoucí matce uplynulo 24 měsíců. Byla nabídnuta dvěma českým rodinám, které ji vzhledem k jejím typicky romským znakům po zralé úvaze odmítly přijmout.
S novou rodinou dítěte je dětský domov ve stálém kontaktu. Adaptace Michaely na nové prostředí probíhá bez komplikací. Dívka se projevuje zcela spontánně, je hodnocena jako zdravé, živé a dobře se vyvíjející dítě. Osvojitelka je velmi spokojená a konstatuje„že Michaela je pro ni opravdovou dcerou“. Nyní Michaela navštěvuje mateřskou školku. Po několika měsících zcela plynně mluví a zpívá ve španělštině, občas je ještě patrný český přízvuk.
Příloha č. 3 – Dopis osvojitelky
Milí přátelé, moc vám děkuji za e-mail s fotkami dětí. Michaela i já se cítíme šťastné, že je můžeme i nadále vídat. Michaela hodně vyspěla. Je vysoká a přibrala (už ji skoro nemůžu zvednout). Ve škole se dobře přizpůsobila, má hodně kamarádů a učitelé mi stále opakují, jak je chytrá a jak se všechno učí rychle. Má rodina ji miluje a vidí se s ní každý den a Mika je také miluje, hlavně proto, že si s ní hrají a hodně jí dovolí (ne jako maminka, která jí stále říká, co má dělat, chacha). My se obě máme moc rády a Michaela je milá a projevuje se mazlivě, pořád mě líbá a objímá. Mám fantastickou dceru. Sem tam mě rozzlobí (jako kterékoliv dítě jejího věku) a musím jí vyčinit, ale pravda je, že je to obdivuhodná holčička a dost poslušná i přesto, že je tak aktivní. Má v sobě obrovskou energii! Já se pořád ještě přizpůsobuji změně životního stylu, kterou s sebou přináší mít dítě, a i když je to těžké, stojí to tisíckrát za to. Řekněme, že žiju ve stavu stálého vyčerpání, chacha, ale nestěžuji si. Máme se moc dobře a už jsem nedočkavá, abych mohla začít se žádostí o úplnou adopci a aby soudce rozhodl, že je oficiálně moje dcera, ačkoliv já to tak cítím už dávno. Mika stále spí 12 hodin, jí výborně (všechno a hodně) a každý den se učí nové věci. Jezdíme hodně na výlety, hraje si s dětmi, jezdíme na hory, k moři, na poutě, do dřevěných chatek. Vánoce byly moc krásné. Papá Noel (jakoby Ježíšek) k nám přišel domů a přinesl jí mnoho dárků, viděly jsme tříkrálový průvod a Tři králové jí také přinesli dárky. Budu vám nadále posílat fotky, abyste viděli, jak roste, vždyť víte, že jste součástí našeho života a každodenní rutiny. Mika si nepamatuje žádné české slovo. Jaká škoda! I přes to, že jí neustále opakuji ta slova, která jsem se naučila já, ale na kamarády nezapomíná Občas se díváme na video z mé cesty a říká mi: „mami, chci si tam jít hrát, do toho velkého domu v Česku“ a já jí říkám: „protože je to moc daleko, až vyrosteš, nasedneme do letadla a pojedeme tam“. Vím, že se do Liberce se svou dcerou vrátím a doufám, že v tu chvíli už budou mít všechny děti, na které ona tolik vzpomíná, rodinu, která je bude milovat a starat se o ně tak, jak si všechny děti zasluhují. Mezitím jsem alespoň ráda, že vím, že o děti ve velkém domě v Česku je dobře postaráno stejně, jako bylo postaráno o moji dceru. Objímám vás a pozdravuji všechny pracovnice domova Vaše S.