TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky

Studijní program:

Sociální práce

Studijní obor:

Penitenciární péče

Kód oboru:

7502R023

Název bakalářské práce: PŘÍČINY NÁSILNÉ TRES TNÉ ČINNOSTI MLADISTVÝCH

CAUSES OF VIOLENT CRIME OF TEENAGERS

Autor: Václav Jelínek Mezilesí 2059 193 00 Praha 9

Podpis autora: ______________________

Vedoucí práce: PaedDr. Ilona Pešatová, Ph.D.

Počet: stran 66

obrázků 0

tabulek 5

CD obsahuje celé znění bakalářské práce.

V Liberci dne: 30.4.2007

grafů 24

zdrojů 27

příloh 1 + 1 CD

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom(a) povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

V Liberci dne:

Podpis:

Na

tomto

místě

bych

rád

poděkoval

vedoucí

své

bakalářské

práce

PaedDr. Iloně Pešatové, Ph.D. za pomoc a cenné rady při sestavování této práce, dále bych chtěl poděkovat vedení Obvodního ředitelství policie ČR Praha III. za pomoc při realizaci praktické části a své manželce Ivetě za její nekonečnou trpělivost.

Název bakalářské práce: Příčiny násilné trestné činnosti mladistvých Název bakalářské práce: Causes of violent crime of teenagers Jméno a příjmení autora: Václav Jelínek Akademický rok odevzdání práce: 2006/2007 Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Ilona Pešatová, Ph.D.

Resumé: Bakalářská práce se zabývala problematikou příčin násilné trestné činnosti mladistvých. Jejím cílem bylo zjistit možné příčiny páchání násilné trestné činnosti mladistvých pachatelů, a zda zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věci mládeže měl vliv na snížení páchání trestné činnosti mládeží. Z výsledků byl vyvozen závěr a navržena možná opatření. Práci tvořily dvě základní části. Část teoretická popisovala legislativu ve vztahu k mládeži, trestní opatření, zvláštnosti při výslechu dětí a mládeže, zabývala se příčinami kriminality mládeže, vlivem okolí na chování mládeže a způsoby intervence. Praktická část zjišťovala pomocí analýzy spisových materiálů příčiny páchání násilné trestné činnosti mladistvých a skutečnost, zda zákon č. 218/2003 Sb. měl vliv na snížení kriminality mládeže. Zjištěné informace posloužily ke stanovení závěru a možnému využití při prevenci a způsobu možné nápravy, pokud dojde k porušení zákona.

Summary: My bachelor work describes violent crime problems among young offenders. Its aim was to find out possible causation and reasons for committing of violent crime and also to clarify if the act number 218/2003 Sb. had a positive impact on reducing youth violent crime. I have gathered all information together, come to a conclusion and suggested a possible solution. My bachelor work consists of two parts. Theoretic part describes youth legislation, methods of their punishment, differences in questioning young offenders, causes of violent crime, influence of the environment on their behaviour and different kinds of intervention. Practical part – With the help of file analysis I was trying to find out the reasons of young offenders for committing violent crime and also establish if the act number 218/2003 Sb. had a positive impact on reducing youth violent crime.All gathered information lead to a conclusion and can also be useful as a prevention and rehabilitation if the law is broken.

Klíčová slova: Legislativa, trestní opatření, psychická zátěž, delikvence mládeže, frustrační tolerance, rodinná výchova, dysfunkční rodina, kriminogenní faktory, šikana, intervence, hranice trestní odpovědnosti, ústavní výchova, vězení, probační a mediační služba, trestná činnost, analýza spisové dokumentace, průzkum, předpoklady, statistika, návrhy opatření, peer programy.

Keywords: Legislature, penal measure, psychic load, youth deliquency, frustrating toleration, familly education, dysfunkcional familly, criminal factors, harasment, intervention, limit of penal responsibility, institutional education, prison, probation and mediation service, criminal offence, analysis of documents, research, hypothesis, statistics, proposals of action, peer programmes.

Obsah: 1 Úvod ................................................................................................ 9 2 Teoretická část.............................................................................. 11 2.1 Legislativa ................................................................................................................. 11 2.1.1 Účel, principy a zásady zákona............................................................................ 12 2.1.2 Základní typy ukládaných opatření ...................................................................... 13 2.1.3 Zvláštnosti výslechu dětí a mladistvých............................................................... 17 2.2 Charakteristické znaky delikvence mládeže................................................................ 20 2.3 Struktura a druhy trestné činnosti mládeže ................................................................. 20 2.4 Příčiny kriminality mládeže........................................................................................ 22 2.5 Podmínky kriminality mládeže................................................................................... 23 2.6 Vliv okolí................................................................................................................... 24 2.6.1 Rodinná výchova................................................................................................. 24 2.6.2 Vliv okolí a party ................................................................................................ 25 2.6.3 Působení školy .................................................................................................... 26 2.7 Kriminalita mládeže v číslech .................................................................................... 27 2.8 Způsoby intervence .................................................................................................... 28 2.8.1 Tradiční způsoby intervence ................................................................................ 29 2.8.2 Intervence obcí .................................................................................................... 30 2.8.3 Ústavní výchova.................................................................................................. 30 2.8.4 Vězení................................................................................................................. 32 2.9 Další způsoby intervence............................................................................................ 33 2.9.1 Nové směry ve vězeňství ..................................................................................... 33 2.9.2 Nové směry v ústavní péči................................................................................... 34 2.9.3 Probační a mediační služba.................................................................................. 34 2.9.4 Jiné způsoby intervence....................................................................................... 36

7

3 Praktická část ............................................................................... 37 3.1 Cíl praktické části ...................................................................................................... 37 3.1.1 Stanovení předpokladů ........................................................................................ 37 3.2 Použité metody .......................................................................................................... 38 3.3 Popis zkoumaného vzorku.......................................................................................... 38 3.4 Výsledky průzkumu ................................................................................................... 39 3.5 Vyhodnocení předpokladů.......................................................................................... 57

4 Závěr ............................................................................................. 59 5 Návrh opatření ............................................................................. 62 6 Seznam použitých zdrojů............................................................. 64 7 Seznam příloh............................................................................... 66

8

1 Úvod Podíl dětí a mladistvých na majetkové i násilné kriminalitě budí delší dobu pozornost i znepokojení. Děti a mládež do 18ti let jsou dle statistik stále častěji pachateli závažné násilné trestné činnosti. Již tento samotný fakt mne nutí k zamyšlení nad tímto jevem, jeho příčinami a možnými způsoby nápravy. I tyto skutečnosti byly jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl zaměřit svoji práci právě tímto směrem. Dalším důvodem je to, že pracuji jako kriminalista a vyšetřuji násilnou trestnou činnost a mám zde možnost setkat se s mladými lidmi, kteří ač na počátku života, pohybují se na samém okraji společnosti. Postupně opouštějí školy, rodiny, v nichž vyrůstali, a žijí na ulici. Opouštějí své ideály a stávají se lhostejnými k důsledkům svého chování. Příčiny a podmínky delikvence dětí a mladistvých jsou obdobné jako u kriminality dospělých, ale samozřejmě zde existují některé zvláštnosti a odlišnosti ovlivňující kriminalitu dětí a mladistvých. Zde se jedná zejména o nedostatek zkušeností s pácháním trestné činnosti, trestná činnost je páchána živelně, často skupinově nebo se spolupachateli. Impulzem k páchání trestné činnosti bývá často alkohol nebo jiná návyková látka a i prostředek k získání cíle bývá často nepřiměřeně tvrdý. K boji s kriminalitou mládeže je potřeba přistupovat diferencovaně, neboť jako kriminalita dospělých

má

i

kriminalita

mládeže

svoje

specifika,

která

vyplývají

zejména

z demografického složení obyvatel. Zde vystupuje do popředí zejména specifikum velkoměstských a průmyslových aglomerací, kde u prvních je problémem velká anonymita obyvatel a u druhých nízká úroveň vzdělanosti a častá nezaměstnanost. V teoretické části této bakalářské práce se budu zabývat v první řadě legislativní úpravou, kde si rozebereme zásady zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže, základní typy ukládaných opatření a v této kapitole se budeme zabývat i zvláštnostmi při výslechu dětí a mladistvých. V dalších kapitolách se budeme zabývat charakteristickými znaky trestné činnosti mládeže, strukturou a druhy trestné činnosti mládeže, jejími příčinami a podmínkami. V dalších kapitolách si rozebereme vliv rodiny a okolí na výchovu dětí a mladistvých, způsoby intervence a to jak tradiční, tak nově zaváděné. Cílem této bakalářské práce je zjištění některých příčin páchání násilné trestné činnosti mladistvými pachateli, a to se zaměřením na jejich rodinné a výchovné prostředí. Ke zjištění tohoto cíle jsem zvolil metodu analýzy spisové dokumentace, která je vedena a archivována

9

policejním orgánem OŘ PČR Praha III. Výsledky analýzy budou zpracovány do přehledových tabulek dle jednotlivých sledovaných ukazatelů a popsány v praktické části této bakalářské práce. Za další cíl této bakalářské práce jsem si stanovil zjistit, zda má nová legislativní úprava zákonem č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věci mládeže vliv na snížení trestné činnosti páchané mladistvými pachateli. Zjišťování těchto údajů bude provedeno obsahovou analýzou statistických ročenek vydávaných Ministerstvem vnitra ČR a výstupy z tabulek budou zpracovány do grafů a tabulek a popsány v praktické části bakalářské práce. Praktický přínos této bakalářské práce vidím v pojmenování problémů a jejich příčin, které vedou k páchání násilné trestné činnosti mladistvými a následné hledání nových specifických forem prevence, profylaxe a výchovného působení na úseku boje proti kriminalitě celé mladé generace, zejména však u dětí a mladistvých. Z tohoto úhlu pohledu je také nutné přistupovat ke každodennímu řešení úkolů policie a to zejména kriminální policie na úseku boje proti delikvenci dětí a mladistvých. Ruku v ruce s tímto bojem vystupuje do popředí i otázka problematiky ochrany dětí a mladistvých před alkoholovými, ale zejména nealkoholovými toxikomaniemi.

10

2 Teoretická část 2.1 Legislativa Samotný trestněprávní systém, který se zabýval delikvencí mládeže, se v České republice datuje od roku 1931, kdy byl přijat zákon O trestním soudnictví nad mládeží. Jednalo se na tu dobu o velmi moderní právní normu, která zdůrazňovala výchovný aspekt trestní politiky. Vznik Protektorátu Čechy a Morava na počátku II. světové války přerušil rozvoj soudnictví nad mládeží v tehdejším Československu, avšak po roce 1945 začal tento zákon z roku 1931 opět platit. Platil do roku 1950, kdy byl nahrazen trestním zákonem. Když se v roce 1989 zhroutila komunistická totalita, začaly být postupně zaváděny nové moderní alternativní tresty, opatření a postupy. V roce 2001 vznikla Probační a mediační služba v rámci Ministerstva spravedlnosti a ta je v současnosti hlavní hybnou silou v restorativní justici pro dospělé i mladistvé. Ve svém rámci nabízí mediaci mezi obětí a pachatelem, připravuje zprávy pro rozhodování státních zástupců a soudů, provádí probační dohled a organizuje a kontroluje výkon alternativních trestů a opatření. V roce 2003 byl po dlouhých jednáních v parlamentu přijat zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Jedná se o speciální zákon vůči trestnímu zákonu a trestnímu řádu, které jinak platí subsidiárně i pro mladistvé a stanovují skutkové podstaty a postup orgánů činných v trestním řízení. Výhodou zákona O soudnictví ve věcech mládeže je to, že umožňuje výchovná opatření se souhlasem provinilce ukládat již v přípravném řízení státním zástupcem nebo jimi doplňovat zvláštní způsoby řízení. Jde především o odklony v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání, podmíněné upuštění od uložení trestního opatření nebo odstoupení od trestního stíhání. Dalším odklonem je schválení narovnání mezi obětí a pachatelem, kterým se řízení definitivně zastavuje. Odklon je možný u méně závažných činů se sazbou odnětí svobody do pěti let. Soud pro mládež může také kromě výchovných opatření nebo odklonů uložit ochranná nebo trestní opatření nebo může také výjimečně vzít mladistvého obviněného do předsoudní vazby s maximální dobou trvání dva měsíce. Hranice trestní odpovědnosti je v České republice 15 let, ale v současné době se vedou debaty o jejím snížení. I když zákon o soudnictví ve věcech mládeže platí pro mladistvé do 18 let, došlo k prolomení této hranice oběma směry. Dle tohoto zákona lze dítěti mladšímu 15 let uložit opatření výchovného charakteru a naopak lze pachateli trestného činu blízkému věku

11

mladistvých uložit opatření dle zákona pro mladistvé, a trestní sazba se tak může snížit o jednu čtvrtinu.1

2.1.1 Účel, principy a zásady zákona Účel zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže je definován v § 1 odstavec 2, ve kterém se praví, že na mladistvé a děti, které se dopustily provinění proti zákonu, mají být užita taková opatření, aby se provinilci: •

nadále zdrželi protiprávních činů,

•

našli si společenské uplatnění, odpovídající jejich schopnostem,

•

podle svých sil a schopností přispěli k odčinění újmy, způsobené protiprávním činem. Řízení musí přispívat k předcházení a zamezování páchání protiprávních činů, v řízení

je dominantní postavení speciálních soudů mládeže a specializace OČTŘ. Současně je posílena úloha orgánů sociálně právní ochrany dětí a probační a mediační služby.

Základní principy zákona: •

speciální úprava zákona před obecnou právní úpravou,

•

aktivní přístup pachatele na odstranění škodlivého následku,

•

nadřazení výchovného principu nad represí – trest pouze v nejnutnějším případě, upřednostňování zvláštních způsobů řízení, tzv. odklonů od klasického řízení, obnovujících narušené sociální vztahy a působících především preventivně, před ukládáním trestních opatření,

•

princip restorativní justice – klade důraz na práva oběti na odčinění škodlivého následku,

•

princip ochrany mládeže, důsledná ochrana osobních údajů provinilce a zákaz jejich zveřejňování,

•

řešení trestní věci se provádí s ohledem na všechny okolnosti skutku, osobu pachatele a jeho zdravotní stav,

•

dospívající pachatel musí nést za svůj čin následky, které jsou přiměřené jeho věku a jeho rozumovým schopnostem, mravní vyspělosti, osobním, rodinným a sociálním poměrům včetně způsobu jeho výchovy,

1

GAJDOS. R. www.best.spj.cz/dokumenty

12

•

zvláštní ustanovení zákona O soudnictví ve věcech mládeže se neužijí, jestliže se úkon provádí po dovršení 19 let mladistvého.

Základní zásady: •

zdůrazněná výchovná úloha řízení, zákaz retroaktivity,

•

represe má podpůrnou roli, zdůrazněna je úloha výchovná v závislosti na stupni osobního vývoje pachatele,

•

individuální přístup k pachateli podle jeho rozumové a mravní vyspělosti,

•

zákaz diskriminace,

•

preventivní charakter řízení, individuální přístup, spolupráce s orgány ochrany mládeže, přiměřenost represe a výchovných opatření,

•

presumpce neviny,

•

ochrana soukromí,

•

rychlost řízení,

•

zásada satisfakce,

•

zásada specializace OČTŘ.2

„Všechny nově koncipované zásady vycházejí z principu, že všechna opatření, postupy a prostředky upravené zákonem je třeba využít k obnovení narušených sociálních vztahů, integraci mladistvého do širšího sociálního prostředí a k prevenci proti zločinnosti.“3

2.1.2 Základní typy ukládaných opatření Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj s ohledem na jeho dosažený stupeň rozumového a mravního vývoje, k osobním vlastnostem, jako ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.

2 3

CHMELIK. J. Rukověť kriminalisty, s. 290 cit. CHMELIK. J. Rukověť kriminalisty, s. 291

13

Druhy opatření:

Výchovná opatření: 1. dohled probačního úředníka, 2. probační program, 3. výchovné povinnosti, 4. výchovná omezení, 5. napomenutí s výstrahou.

Ochranná opatření

1. ochranné léčení, 2. zabrání věci, 3. ochranná výchova.

Ochrannou výchovu lze uložit podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ostatní ochranná opatření se ukládají podle trestního zákona.

Trestní opatření

1. obecně prospěšné práce

Podstatou trestu obecně prospěšných prací je povinnost odsouzeného vykonat ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům: o

osobně

o

bezplatně

o

ve svém volném čase

14

Za obecně prospěšné účely se považují práce ve prospěch obce, státních či jiných neziskových institucí. Práce v žádném případě nesmí sloužit k výdělečným účelům. Uložený trest se počítá na hodiny a ukládá se v rozmezí 50 až 400 hodin. Na jejich vykonání má odsouzený lhůtu jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Pokud odsouzený trest zaviněně ve stanovené lhůtě nevykoná, jsou mu neodpracované hodiny přeměněny na trest odnětí svobody, přičemž každé i jen započaté

dvě

hodiny

trestu

se

počítají

za

jeden

den

odnětí

svobody.

Trest je vykonáván v˙místě bydliště odsouzeného. Odsouzený má možnost ze závažných důvodů požádat o výkon trestu i jinde (např. v místě, kde je zaměstnán). Soud, do jehož působnosti spadá bydliště odsouzeného, je pak pověřen nařízením a kontrolou (ve spolupráci s˙Probační a mediační službou) výkonu trestu, a to i v případě, že pravomocný rozsudek byl vynesen jiným soudem.

2. peněžité opatření 3. peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu

Peněžitý trest se ukládá ve výměře od dvou tisíc korun do pěti milionů korun českých, pokud pachatel získal nebo chtěl získat trestným činem majetkový prospěch, popř. u méně závažných trestný činů, pokud není třeba ukládat trest odnětí svobody. Současně s uložením peněžitého trestu ukládá soud tzv. náhradní trest odnětí svobody do dvou let, pokud by peněžitý trest nebyl zaplacen.

4. propadnutí věci

Propadnutí věci lze uložit, jestliže věc náleží pachateli a věc byla ke spáchání provinění

užita nebo určena, anebo byla takto získána nebo byla nabyta za věc

proviněním získanou. 5. zákaz činnosti Trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let se ukládá, pokud se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností, např. při řízení automobilu, při výkonu

15

určitého povolání. U mladistvého však nesmí být zákaz činnosti na překážku přípravě na jeho povolání, přičemž horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let.

6. vyhoštění Trest vyhoštění se ukládá pouze cizincům, kteří nemají na území republiky povolen dlouhodobý pobyt, ani jim nebyl poskytnut azyl a znamená zákaz zdržovat se po dobu jednoho roku až deseti let nebo na dobu neurčitou na území ČR.

7. podmíněné odsouzení

Podmíněně lze odložit výkon trestu odnětí svobody, který nepřesáhl dvě léta (§58 tr.z.). Zkušební doba se stanoví na jeden rok až pět let.

8. podmíněné odsouzení s dohledem

Soud může podmíněně odložit trest odnětí svobody nepřevyšující 3 roky, pokud zároveň vysloví nad pachatelem dohled nebo mu současně uloží další omezení a povinnosti (např. podrobit se výcviku pro získání zaměstnání, vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, léčení závislosti na návykových látkách, zdržet se návštěv nevhodného prostředí a styku s určitými osobami, zdržet se hazardních her atd.).

9. odnětí svobody nepodmíněné

Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákonu se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní jeden rok. Nepodmíněné odnětí svobody se u mladistvých používá pouze v případě, že by uložení jiného trestního opatření zjevně nepostačovalo k dosažení účelu. Mladistvému lze uložit i výjimečný trest a to na pět až deset let v případě, že by spáchal provinění, za které trestní

16

zákon uložení výjimečného trestu dovoluje, a stupeň nebezpečnosti provinění je vzhledem ke způsobu spáchání nebo pohnutce zvlášť zavrženíhodný. Mladistvý je v řízení dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže povinně zastoupen obhájcem a pokud si jej sám nezvolí, je mu soudem ustanoven. O trestním stíhání je též vyrozumíván

specialista na mládež obecního úřadu v místě bydliště provinilce, který

vypracovává pro orgány činné v trestním řízení zprávu o poměrech provinilce a jeho rodiny, a účastní se všech vyšetřovacích úkonů a soudních jednání. 4

2.1.3 Zvláštnosti výslechu dětí a mladistvých Předmětem jakéhokoli výslechu

jsou skutečnosti, které kriminalisticky souvisí

s trestněprávní událostí. Výslech má buď informativní nebo důkazní charakter. V podstatě je založen na komunikaci dvou subjektů, kdy jeden je v roli vyslýchaného a druhý je v roli vyslýchajícího. Hned v počáteční fázi komunikace dochází k ovlivnění interpersonální percepcí a to samovolně bez jakékoli racionální úvahy, ovšem s tím, že může negativně ovlivnit celý výsledek výslechu.

Jedná se o tyto okolnosti: •

první dojem – vyslýchaný a vyslýchající si o sobě vytvoří hned zpočátku komunikace první úsudek, na kterém potom setrvávají po celou dobu komunikace, ale ten může být zcela mylný,

•

profesní zkreslení – při dlouhodobé práci s určitým druhem kriminality si vyslýchající vytvoří určitý rámec a stereotyp, podle kterého vede výslech, a odpovědi, které mu do tohoto rámce nezapadají, nechá bez povšimnutí, a tak bezděky filtruje odpovědi vyslýchaného,

•

předsudky a přecitlivělost – jedná se o určité reakce vyslýchajícího vyvolané vyslýchaným, které jsou vyvolány např. stylem oblékání nebo chování a mohou přerůst až k odporu k vyslýchanému, které mu jsou vyslýchajícím dávány najevo,

4

Zákon č. 218/2003Sb., www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=312&typ=c, přístupno dne 20.8.2006

17

•

osobní problémy – vyslýchající je ovlivněn rodinnými problémy, které si s sebou přináší ze svého soukromého života.

Samotný výslech přináší pro vyslýchaného nemalou psychickou zátěž, která závisí především na charakteru šetřeného skutku, konkrétních podmínkách, ve kterých výslech probíhá, množství informací, které vyslýchající požaduje a ve formě důkazů předkládá či předstírá, že je má, a jednání účastníků při výslechu. Psychická zátěž ve výslechové interakci5 Výslechová situace, včetně objektivně existujících požadavků schopných vyvolat psychickou zátěž

Emoční a kognitivní zpracování působících požadavků, vznik zážitku o připravenosti zvládnout je

Cítím se připraven požadavky situace

Cítím se nepřipraven požadavky situace

zvládnout

zvládnout

Nastupují obranné mechanizmy jako potřeba odstranit vnitřně prožívaný rozpor a zachovat vnitřní sebeobraz

Zvládám požadavky, psychická zátěž nevzniká

Jednám – tj. adaptuji se nebo zvládám požadavky, popř. podléhám tlaku požadavků

Vnímám reakce druhého účastníka výslechové interakce na mé jednání, projevy, získávám zpětnou vazbu – nepřijetí korektivní zkušenosti negativně ovlivní další průběh interakce, ta se stává novým zdrojem psychické zátěže Při výslechu mladistvých a osob mladších 15 let platí obdobné zásady jako u výslechu osob zletilých. Při výslechu dětí mladších 15 let musíme dbát na to, aby se výslech nemusel opakovat, výslech má být proto co do obsahu vyčerpávající. 5

SPURNÝ. J. Psychologie výslechu, s. 25-43

18

Před každým výslechem je třeba vyslýchaného řádně poučit. U osob, které jsou starší 15 let lze předpokládat, že vývoj jejich rozumové a mravní vyspělosti je na dostatečné úrovni a jsou schopny chápat obsah poučení podle trestního řádu. U osob mladších 15 let je nutné tyto rozdělit do dvou věkových skupin, a to od 6 do 8 let a druhou od 8 do 15 let, kdy lze mít za to, že děti po nástupu do školy rychle získávají povědomí o tom, co je správné a co ne, vnímají rozdíl mezi pravdou a lží a chápou, co je zodpovědnost. Zákonné poučení je ale vždy třeba přizpůsobit rozumové a mravní vyspělosti nezletilce. Hovořit u dětí ve věku od 6 do 8 let při poučení o následcích křivé výpovědi nebo jim říkat o tom, jaký trest by jim hrozil, je zbytečné, protože dítě toto není schopné pochopit, dostane strach a přestane komunikovat. U dětí ve věkové skupině 6-8 let je nutné, aby byl výslech nejdříve uvozen nezávaznou debatou o oblíbených hračkách dítěte a postupně se přechází k podstatě věci. Strohé a lakonicky formulované otázky nemají smysl, protože je dítě nepochopí. Je velmi důležité dítěti pokládat otázky tak, aby dopředu nevytušily jak mají odpovídat, protože děti se automaticky snaží vycítit, co se po nich žádá a chtějí dospělé osobě vyhovět. Při výslechu je též důležité udržet pozornost vyslýchaného dítěte, protože pozornost u malých dětí rychle opadá a je velmi obtížné, pokud ne zcela nemožné, opět ji získat. Poněkud odvážněji můžeme vést výslech u skupiny dětí ve věku od 8 do 15 let, které tím, jak navštěvují školu, zvykají si na určitou dávku strohosti v jednání dospělých a postupně se jí přizpůsobují. Při samotném výslechu si tedy můžeme dovolit vyšší míru konkrétnosti poučení a i pokládaných otázek. Dítě v této věkové skupině již většinou ví, kdo to je policista a jaké má postavení, ví, že za určitých okolností může být dospělý člověk potrestán vězením, a i mnohem lépe chápe rozdíl mezi pravdou a lží. I v této věkové skupině je důležité s dítětem nějakým vhodným způsobem navázat kontakt, ale jeho navázání není tak dlouhé jako u mladších dětí, a i doba po kterou udrží svoji pozornost, je delší. Zvláštnosti výslechu mladistvých jsou dány jejich nevyzrálostí. Věk mezi 15. – 18. rokem je považován za kritické údobí v životě člověka. Zralost se u mladistvého začíná projevovat kolem 18 let, ale tato hranice je individuální a relativní. Zejména k těmto aspektům je třeba bezpodmínečně přihlížet při přípravě, provádění a vyhodnocení výslechu mladistvých. 6

6

CHMELÍK. J. Rukověť kriminalisty, s. 283-290

19

2.2 Charakteristické znaky delikvence mládeže

Trestná činnost dětí a mladistvých se v mnoha ohledech liší od trestné činnosti ostatních věkových skupin pachatelů. To je dáno stupněm psychického a somatického vývoje, vlastnostmi, zkušenostmi i motivy k páchání trestné činnosti. Mládež páchá trestnou činnost častěji se spolupachateli a ve skupině. Trestná činnost je ve většině případů páchána živelně pod vlivem momentální situace (převládá emotivní motivace oproti rozumové). Impulsem pro trestnou činnost je v řadě případů alkohol, případně jiná návyková látka, zvyšující agresivitu a nepřiměřené reakce. Příprava trestné činnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, častá je i nedostatečná příprava vhodných nástrojů ke spáchání trestného činu. Trestná činnost se vyznačuje neúměrnou tvrdostí, která se projevuje devastací, ničením předmětů a znehodnocením zařízení. Některé znaky způsobu spáchání trestné činnosti souvisejí se somatickými znaky pachatele, např. vyšší rychlostí pohybu, mrštností, obratností, menší postavou a nižší váhou. Výběr předmětu útoku je určován jiným hodnotovým systémem než u dospělých. Mladí pachatelé často odcizují předměty, které momentálně potřebují nebo které se jim vzhledem k věku líbí (např. automobily, motocykly, videa, televizory, oblečení, zbraně, nože, alkohol, cigarety, léky apod.). Věci získané z trestné činnosti bývají rozdělovány ve skupině. Finanční prostředky se zpravidla utrácejí společně. Při dělení je patrná hierarchie a podíl na spáchané trestné činnosti.

2.3 Struktura a druhy trestné činnosti mládeže Struktura trestné činnosti mládeže doznala v poslední době významných změn. Došlo u ní nejenom ke kvantitativním, ale i ke kvalitativním změnám v kriminalitě dětí a mladistvých. Mládež se dopouští stále více majetkových trestných činů, ale co je mnohem horší, dochází k nárůstu násilných činů, které nezřídka končí smrtí oběti. Nejvýrazněji se tedy mládež podílí na krádežích vloupáním - představuje více než 34 % ze všech osob stíhaných za tuto trestnou činnost. V oblasti násilné kriminality je vysoký podíl mládeže varující. Podle vývojových ukazatelů se počet stíhaných osob mládeže za násilnou kriminalitu zvýšil od roku 1977 o 150 % a v kategorii děti až o 300 %. Tyto údaje lze s

20

ohledem na tradičně vysokou objasněnost této trestné činnosti považovat za dostatečně objektivní.

Způsob a páchání trestné činnosti mládeže lze charakterizovat takto: •

výběr předmětu útoku je určován rozdílným hodnotovým měřítkem mládeže,

•

trestná činnost mládeže je obvykle páchána skupinově s nízkou úrovní organizace,

•

obvykle schází příprava ke spáchání trestné činnosti nebo je povrchní a nedokonalá,

•

chování mladistvých se vyznačuje neúměrnou brutalitou k okolí, které se projevuje zbytečnou devastací okolí,

•

nevýhoda nedostatku síly a věku je nahrazována neúměrnými prostředky k překonání překážky a cíle,

•

při recidivě trestné činnosti volí mladiství pachatelé stejný způsob spáchání a své konání z předchozí trestné činnosti opakují,

•

alibi si zajišťují u svých kamarádů nebo v partě, obvykle však až po spáchání trestné činnosti,

•

o svých plánech zpravidla vyprávějí svým kamarádům nebo členům party,

•

obvykle schází snaha utajovat spáchání trestného činu,

•

předmětem zájmu mladistvých pachatelů jsou obvykle předměty, které momentálně potřebují,

•

rozhodování a jednání je spíš emotivní než racionální. 7

Druhy trestné činnosti mládeže Trestné činnosti se dopouštějí lidé v každé věkové skupině, nejvíce však v mládí a rané dospělosti. Současná legislativní úprava umožňuje trestně stíhat mladistvé od 15 let, ovšem sankce, které jsou jim ukládány, jsou méně přísné než u dospělých. U dětí, které jsou mladší než 15 let, lze uložit podle zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže opatření výchovného charakteru, přičemž spodní věková hranice není nijak definována a závisí pouze na rozumové vyspělosti dítěte.

7

CHMELÍK, J, Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži, s. 11.

21

Nejčastější trestnou činností mládeže je trestná činnost majetková. Dle policejních statistik se mládež dopouští nejčastěji těchto majetkových trestných činů (v pořadí od nejčastějších k méně častým):

1

krádeže věcí z motorových vozidel,

2

krádeže motorových vozidel,

3

podvody,

4

krádeže jízdních kol,

5

vloupání do rekreačních objektů,

6

vloupání do bytů,

7

zpronevěry,

8

krádeže v bytech,

9

vloupání do živnostenských objektů. Další trestnou činností mládeže je trestná činnost násilná, kde jsou nejčastějšími trestnými

činy ublížení na zdraví, loupeže a v poslední době i vraždy. 8

2.4 Příčiny kriminality mládeže Příčiny delikvence dětí a kriminality mládeže jsou obdobné jako u kriminality dospělých, ale existují zde některé zvláštnosti ovlivňující kriminalitu dětí a mladistvých. Určující vliv mají zejména vývojové zvláštnosti mladého člověka a prostředí, ve kterém se pohybuje a které jej ovlivňuje. Rozhodující roli na formování osobnosti má rodina, přátelé a známí, tedy prostředí, ve kterém mladý člověk vyrůstá a žije, jako škola, kamarádi, parta a jiné okolní vlivy. Vliv na chování mají také vrozené dispozice k určitému způsobu reagování, jako jsou impulzivita, dráždivost nebo nízká frustrační tolerance, které mají pro vznik kriminálního jednání nezanedbatelný význam. Tyto dispozice mohou být dány jednak geneticky, ale také mohou vzniknout na bázi prenatálního poškození CNS. Tyto projevy vyvolávají obvykle odmítavé postoje vychovatelů a ty mohou nevhodné chování dále prohlubovat.

8

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 145

22

Spouštěčem kriminálního jednání mládeže mohou být také situační faktory, jako je opilost, která ovlivní sebekontrolu, dostupnost cíle, pocit snadnosti nebo nepřítomnost další osoby, která by svojí přítomností činu zabránila. Nejzávažnější příčiny jsou kromě nedostatků výchovy v rodině též absence vhodných aktivit ve volném čase mládeže, nedostatečné výchovné působení školy, problém vzdělání a kvalifikace a v neposlední řadě i nedostatek životních zkušeností a slabé nebo žádné právní vědomí. Vzhledem k tomu, že mladý jedinec není schopen správně reagovat na vzniklé situace a podněty, často ve svých rozhodovacích procesech chybuje.9

2.5 Podmínky kriminality mládeže Podmínky kriminality mládeže jsou druhou skupinou vlivů, které působí na vývoj kriminality a napomáhají nebo ulehčují spáchání kriminálního deliktu. Vyhodnocení podmínky ke spáchání kriminálního deliktu musí být osobou vyhodnoceno a chápáno jako příležitost k překročení norem společenského chování. Z toho tedy vyplývá, že co může být podmínkou pro spáchání trestného činu mladistvým, může být překážkou ke spáchání trestného činu u dospělého pachatele a opačně. Platí tedy, že skutek je realizován pouze za určitých podmínek, v určitém čase a společenském klimatu. „Bezprostřední příčinou každého kriminálního chování mladých lidí je určitý defekt pachatelova právního vědomí. Ve společnosti se obecně projevuje i sílící trend k lhostejnosti k trestné činnosti a neochota státních orgánů aktivně vystupovat proti trestným činům a k jejím pachatelům. Resort školství v podstatě rezignoval na mravní výchovu, jejíž nedílnou součástí jsou právní výchova, studium zákonů a morální výchova. V oblasti prevence se stát zaměřuje toliko na situační (policejní) prevenci, ale již daleko méně na výchovu k právnímu vědomí dětí, ale i jejich rodičů. Vysoká míra nezaměstnanosti, všudypřítomná nuda, rozšířená ekonomická kriminalita a další negativní jevy včetně nevhodných televizních programů formují myšlení mladých lidí daleko hlouběji, než slabý a selhávající stát s neúčinnými preventivními projekty, které nerespektují místní situaci. Charakterové, morální a etické autority, které by měly být vyzdviženy jako vzory, bídně přežívají na periferii společnosti jako její špatné svědomí.“10 9 10

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 808-810 cit. VACEK, E. Britské listy, http://www.blisty.cz/art/14325.html, přístupno dne 1.11.2004

23

2.6 Vliv okolí Na vývoj dítěte a mladistvého má nezanedbatelný vliv rodinná výchova, okolní prostředí, ve kterém se mladý člověk pohybuje a to jak ve svém volném čase, tak ve škole. Dalšími spolupůsobícími faktory na kriminalitu mládeže je celkový zdravotní stav, nedostatečné a neúplné vzdělání, alkoholismus a jiné toxikomanie.

2.6.1 Rodinná výchova

Rodinná výchova je hlavním faktorem, který má vliv na formování osobnosti mladého člověka, který si má z výchovy v rodině odnášet do života správný vztah k základním principům a hodnotám společnosti. Neplní-li rodina tuto funkci, jsou tímto dány větší předpoklady pro vznik kriminogenního prostředí. Větší výskyt kriminality je u mládeže z rozvrácených rodin, kde chybí jedna z rodičovských postav. Většinou v rodině chybí otec a to buď vlivem rozvodu, anebo proto, že s matkou nikdy nežil. Chlapec potom postrádá svůj vzor, se kterým by se mohl identifikovat a děvče model mužského chování. Děti obojího pohlaví postrádají druhou oporu a druhou autoritu. Dalším rizikovým faktorem jsou rodiny, kde mladý člověk nenachází citový vztah a zájem o svoji osobu, i když je po materiální stránce zajištěn. Dospívající člověk, který nedokáže dodržovat

společenské normy,

byl rodiči

pravděpodobně špatně vychován ve smyslu vnitřní disciplíny, kdy asociální chování nebylo výchovně podchyceno, nebo bylo trestáno nestejnoměrně. Pokud je dítě za své delikventní chování často tvrdě trestáno, učí se tím agresivitě jako dovolenému způsobu chování. Dítě se rodičům odcizuje a aby předešlo tvrdému trestu lže, předstírá, a tím se paradoxně posiluje chování, které mělo být výchovou odstraněno. Důležitým faktorem výchovy dítěte je míra rodičovské informovanosti o tom, co dítě dělá ve svém volném čase, s kým se kamarádí, kam chodí a v jakém stavu se vrací domů. Čím je tento rodičovský dohled liknavější, tím je větší pravděpodobnost, že se dítě dopustí trestného činu. Základní kriminogenní faktory v rodině jsou tedy rozvrácená rodina, závislost rodičů na

24

alkoholu a jiných drogách, kriminalita členů rodiny, nepřiměřeně tvrdá nebo shovívavá výchova, lhostejnost rodičů ke studijním výsledkům dítěte ve škole, způsob trávení volného času, preferování svých zájmů a aktivit na úkor výchovy dítěte.11

2.6.2 Vliv okolí a party

Nezanedbatelný vliv na formování osobnosti u mládeže má okolí, zejména vliv starších osob, od kterých vzhledem k nedostatečně vyvinuté psychice přejímá nekriticky názory a vzory chování. Jednou z přirozených vlastností člověka, a tedy i mládeže je potřeba se sdružovat v kolektivu lidí – partách či jiných společenstvích, jako jsou zájmové a sportovní kluby. Za určitých podmínek může být tato potřeba nežádoucí a to zejména, když parta působí protispolečensky. Toto je rizikové zejména pro mládež z dysfunkčních rodin, kdy je vrstevnická skupina důležitější, než pro mladé lidi vyrůstající v rodinách, které dětem poskytují přiměřenou míru podpory a současně jim vytyčují meze povoleného chování. Nároky na konformitu jsou ve vrstevnických skupinách mládeže obvykle vyšší než v jiných skupinách a mladý člověk vzhledem k nedostatku vlastních životních zkušeností snadno podléhá vlivu silné osobnosti a ideologii této osoby přejímá za vlastní. Svou roli při integraci do party zde hraje i touha mladého člověka vyniknout nad ostatními, být nějak zajímavý, poutat okolí atd. U děti, které jsou frustrované nízkou podporou vlastní rodiny, je pravděpodobné, že touha po přijetí nějakou vrstevnickou partou bude silnější než u dětí s dobrým rodinným zázemím. Určujícími kriminogeními faktory jsou tedy silná osobnost vůdce party, anonymita, agresivita při prosazování svých názorů a nekritické přijímání názorů party a zejména vedoucího party za vlastní. Delikventní party většinou vznikají většinou z podskupin mladých lidí, kteří se dobře znají z jedné instituce, méně často se rekrutují z mládeže bydlící v jedné čtvrti. Tyto skupiny mládeže se mohou zcela nebo jen částečně vymknout běžným mechanizmům sociální kontroly a vytvoří si vlastní hodnotový systém a chovají se potom velmi samostatně. Ke kriminální činnosti jsou členové party přivedeni buď již při samotném přijímacím rituálu, kdy je po nich požadováno, aby se dopustili nějakého kriminálního skutku, nebo tím, že tráví čas na diskotékách a hernách a na tento způsob života nemají dostatek finančních prostředků. 11

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 42-49

25

Začnou si je tedy zpočátku opatřovat drobnými krádežemi a tento způsob může přerůst do vysoce organizované trestné činnosti s napojením na další překupníky. Jedním z důvodů kriminální činnosti party může být i nuda – potom se většinou dopouštějí ničení majetku a drobných krádeží.12

2.6.3 Působení školy Nástupem do školy ztrácí každé dítě svoje exkluzivní postavení, které měl v rodině. Ve škole mezi ostatními dětmi se musí přizpůsobovat novému životnímu rytmu. Škola jako instituce se k dítěti staví jako jednomu z mnoha a požaduje po něm, aby bylo jako ostatní děti. Dítě je ve škole hodnoceno ze strany učitele známkami a podle nich odvozuje pocit vlastní hodnoty. Význam vlastní hodnoty dítěte roste s věkem a největší je v období dospívání, kdy zrcadlem pocitu vlastní hodnoty je to, jak je přijímáno spolužáky.Ve třídě si děti vytvářejí vlastní subkulturu, která se vyznačuje vlastním jazykem, zvyklostmi a rituály, do nichž jsou i učitelé v tom lepším případě částečně napojeni. Další menší skupinky vznikají i v této subkultuře a to dle společných koníčků a zájmů a také dle pohlaví. Stává se, že již v těchto skupinkách na školách vznikají zárodky asociálních part, kdy jejich vzniku napomáhá nezájem učitelů nebo preferování či odsouvání některých dětí. Působení školní výchovy je neoddělitelnou součástí výchovy mladého člověka, neboť působí přímo na formování jeho osobnosti a vytváří jeho materiální a citové hodnoty, které si s sebou nese celý život. Průběh výuky, její organizace a vztah, který si vytvoří mladý člověk k učiteli má také nezanedbatelný vliv ke škole jako takové. Ve školské výuce jsou základními kriminogeními faktory záškoláctví, šikana, špatný prospěch, nevhodné chování žáků k učiteli a opačně, arogance vyučujících, špatná nebo žádná spolupráce rodičů se školou a nedostatečná kontrolní a pedagogická činnost školy. Učitelovo chování vůči některým slabým žákům může agresorům oběť označit a dát jim cíl, který mohou napadat. Větším rizikem jsou žáci – agresoři nebo skupiny, které ve škole špatně prospívají, mají vyšší potenciál agresivity a mají vlastní subkulturu odpojenou od vlivu vyučujícího. Učitel, který nechce, aby došlo k posunu chování žáka nebo skupin směrem ke kriminálnímu chování, musí komunikovat s dětmi tak, aby posiloval vzájemnou důvěru a spolupráci ve třídě. Negativnímu směru vývoje může také zabránit způsob, jakým škola 12

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 81-86

26

prohřešky řeší, protože to, jak jsou tyto excesy školou řešeny a zejména udílené sankce jsou významným signálem pro ostatní děti, že v „jejich“ škole pravidla opravdu platí. Různé přehlížení přestupků, nejasná pravidla chování, špatný a ponižující postup při trestání dětí, nemožnost odčinit svoji vinu a neobjektivní rozhodování trestajících podráží autoritu školy jako instituce. U dětí takové jednání oslabuje vědomí, že jejich chování má jasné meze a je řízeno pravidly fair play.13

2.7 Kriminalita mládeže v číslech Počty mladistvých, kteří byli za posledních šest let potrestáni, uvádějí přehledy Ministerstva spravedlnosti ČR. Převážná většina trestů je ukládána nepodmíněně, jedná se o cca 2/3 vynesených pravomocných rozsudků. V tabulce č. 1, kterou uvádím, jsou uvedená fakta čerpána z přehledů Ministerstva spravedlnosti ČR. Tabulka 1 - Trestná činnost mládeže 15 -17 let, všechny § tr.z.

Rok Celkem v ČR Praha Stč. kraj Sč. Kraj Jč. kraj Zč. kraj Vč.kraj Jm.kraj Sm. kraj 1998

4605

448

464

753

209

403

462

721

1145

1999

4612

463

493

945

191

382

447

637

1054

2000

4155

389

381

856

186

370

389

620

964

2001

3805

301

347

739

194

400

400

618

806

2002

3854

330

327

840

154

389

335

530

949

2003

3512

264

274

704

183

330

310

431

1016

2004

3235

251

239

630

160

322

243

435

955

2005

3054

187

214

518

148

352

302

451

882

Z tabulky je zřejmý vývoj počtů trestaných mladistvých delikventů a je viditelné, že jejich čísla mají klesající tendenci, kdy od roku 1998 směrem ke konci roku 2003 poklesl jejich počet o cca 1000 odsouzených mladistvých. Kriminální činy dětí a mladistvých jsou však páchány stále brutálněji a stále častěji jsou páchány organizovaně. Nejvyšší počty odsouzených mladistvých jsou v Severočeském kraji a Severomoravském 13

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s.73-79

27

kraji, na což má vliv jednak skladba obyvatelstva v těchto krajích a dále vysoká míra nezaměstnanosti společně s nízkou mírou vzdělanosti. Počty odsouzených v ostatních krajích a Praze jsou průměrně stejné, pouze v Jihočeském kraji jsou počty odsouzených podprůměrné. Převážnou část odsouzených tvoří chlapci, dívky se trestné činnosti dopouštějí v zanedbatelném počtu.14

2.8 Způsoby intervence Na zvýšenou brutalitu dětí a mládeže při páchání trestné činnosti reaguje veřejnost, která volá po snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 let na 14 let a zvýšení trestní sazby z 10ti na 15 let odnětí svobody za nejtěžší trestné činy. Diskuse k tomuto tématu je v současné době vedena jak v parlamentu, tak mezi odborníky na tuto problematiku, kteří jsou rozděleni na dva tábory.

Argumenty příznivců pro snížení hranice trestní odpovědnosti mladistvých jsou tyto: •

dětská kriminalita znepokojivě vzrůstá,

•

kriminální činy dětí jsou stále brutálnější a jsou páchány organizovaně,

•

po tvrdších sankcích volá veřejnost,

•

ve výchovných ústavech se delikventní děti setkávají s méně narušenými dětmi a nepříznivě je ovlivňují,

•

děti jsou dnes psychicky vyspělejší než dříve a mohou tedy být dříve odpovědné za své činy.

Tyto názory převážně preferují tzv. terénní pracovníci (policisté, pracovníci vězeňské služby, pracovníci výchovných a diagnostických úřadů, část soudců, státních zástupců, psychiatrů a psychologů), tj. spíše pracovníci, kteří jsou v každodenním styku s delikventní mládeží nebo jejich oběťmi.

Ve skupině odpůrců pak zcela převažuje odpor ke snížení hranice trestní odpovědnosti a některými zástupci této skupiny je dokonce navrhováno zvýšení hranice trestní 14

Ročenky MSp ČR. http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145, přístupno dne 12.1.2007

28

odpovědnosti na 16 let. Tuto skupinu tvoří především právníci pracující ve výzkumné a vzdělávací sféře, část sociálních pracovníků různých humanitních státních a především nestátních organizací, ale i část státních zástupců a soudců. Ti argumentují tím, že převážná část kriminality mladistvých (cca 80%) je majetkové povahy a po dosažení určitého stupně mentální zralosti (zpravidla kolem 20. roku života) dochází k odklonu směrem od delikventních norem chování. Preferují různé formy mimosoudního vyrovnání a odborné poradenství, probace, narovnání a další.

2.8.1 Tradiční způsoby intervence

Problematika kriminality dětí a mládeže není specifickým jevem přelomu století, již zákon č. 48 Sb. zákonů a nařízení z roku 1931, o trestání provinilé mládeže měl za úkol vést k nápravě osoby provinilé. Jeho velkou předností bylo, že provinilec, který spáchal trestný čin z nerozumu, nebo z neznalosti zákona (která dospělého neomlouvá), nemusel být stíhán a pokud byl stíhán, tak nemusel být odsouzen. Hlavním cílem prvorepublikového zákona tedy nebylo trestat za každou cenu, ale vychovávat a napravovat. Podle závažnosti jednotlivých případů volil soud mezi ochranným dozorem, ochrannou rodinnou výchovou nebo ochrannou výchovou ústavní. V současné době se státy snaží o zachování sociálního smíru ve společnost a chování delikventních jedinců by mohlo tuto snahu ohrozit a společnost destabilizovat. Z těchto důvodů je nutné toto chování nepřizpůsobivých a nebezpečných jedinců neutralizovat. U dětí a mládeže se stát snaží snížit nebo odvrátit škodlivé působení rodinného prostředí, případně jiných osob a nabídnout jinou alternativu, která by tuto péči nahradila. Popisované způsoby zacházení s mladistvými, kteří ohrožují společnost, byly u nás zavedeny po druhé světové válce a fungují doposud.

29

2.8.2 Intervence obcí

Správní činnost státu ve sféře sociální péče uskutečňují u nás sociální kurátoři pro dospělé a kurátoři pro mládež. Pracují pod městskými úřady a obcemi s rozšířenou působností. Do náplně práce kurátorů pro mládež patří péče o mládež ve věku 15 – 18 let, která se dopustila přestupku nebo trestného činu a bylo u ní zahájeno trestní stíhání, dále péče o děti do 15 let, které se dopustily činu, který by byl u zletilého kvalifikován jako čin trestný. Pečují také o děti a mladistvé, kteří trpí opakovanou poruchou chování (např. útěky z domova, záškoláctví, patologické hráčství atd.). Kurátoři mají spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a podávat jim na základě svých šetření zprávy o dítěti nebo mladistvém a zúčastňují se i soudního projednávání případu. Ve své pravomoci může navrhovat výchovu v náhradní rodině, ochrannou a ústavní výchovu, pečuje o děti a mladistvé, kteří jsou propuštěni z ústavní výchovy. Podle platné legislativní úpravy může sociální kurátor nezletilého napomenout, stanovit nad ním dohled nebo mu uložit omezení, může též napomenout rodiče, kteří narušují řádnou výchovu nezletilého. Tato opatření se však užívají velmi málo a často se rovnou sahá k navržení ústavní výchovy.

2.8.3 Ústavní výchova První ústavy, které byly budovány pro hendikepované lidi, začaly u nás vznikat ve druhé polovině 19. století. Zřizovateli byla církev, obce a různé spolky. Předpisy, kterými se řídily tyto ústavy, byly obecné, a proto byly ve způsobech práce a přístupech ke svěřencům velké rozdíly. Délka pobytu svěřenců v ústavech byla do druhé světové války delší než je dnes, a proto i vazba svěřenců na vychovatele byla v dobrých ústavech větší. Vychovatelé svým svěřencům po propuštění z ústavu pomáhali se získáním bytu, práce a zůstávali spolu i nadále v kontaktu. V padesátých letech vznikla struktura výchovných ústavů pro děti a mládež, která se s mírnými obměnami dochovala do dnešní podoby.

30

Dnešní struktura zahrnuje tato zařízení: •

diagnostické ústavy pro děti,

•

diagnostické ústavy pro mládež,

•

dětské výchovné ústavy,

•

výchovné ústavy pro mládež,

•

výchovné ústavy pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí.

Obce s rozšířenou působností navrhují ústavní péči soudu u těch dětí a mládeže, o které nikdo řádně nepečuje nebo nemají nikoho, kdo by o ně pečoval. Soud potom rozhodne o nařízení ústavní výchovy. Soudy mohou řízení o ústavní péči zahájit samy a nařídit i jiný druh výchovy než je ústavní péče a to ochrannou výchovu.15

Diagnostické ústavy

Pobyt v diagnostickém ústavu nařizuje buď soud, nebo je možný i dobrovolný pobyt v diagnostickém ústavu. K tomuto je nutná dohoda mezi rodiči svěřence, vedením ústavu a svěřencem samotným. Při nástupu do ústavu je svěřenec přijat sociálním pracovníkem a poté je předán psychologovi, který s ním provede vstupní pohovor. Při pohovoru zjišťuje důvody přijetí do ústavu a potom je klient předán do péče vychovatelům. Zhruba v polovině pobytu je chovanec opět podroben psychiatrickému vyšetření, stejně jako na konci pobytu, který trvá přibližně dva měsíce. Potom je chovanec zpravidla předán do výchovného ústavu k dlouhodobému pobytu. Jen malé procento svěřenců se vrací zpět, odkud přišli.

Výchovné ústavy

Do výchovného ústavu jsou umísťovány děti na základě rozhodnutí soudu nebo na žádost rodičů. Ústavy poskytují dlouhodobou péči a připravují mládež na budoucí povolání. V ústavu jsou děti zpravidla rozděleny do výchovných skupin dle oboru, ve kterém se vzdělávají. Převážně se jedná o učňovské obory jako jsou zahradník, zedník, tesař atd. 15

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 153-158

31

Ve výchovných ústavech zůstávají svěřenci zpravidla do 18 let, výjimečně do 19ti let a potom jsou propuštěni. Pro propuštěné chovance se v současné době zřizují tzv. „Domy na půl cesty“, které pomáhají zařazovat propuštěné chovance do normálního života.16

2.8.4 Vězení

Vězení je ve své základní podstatě represivní institucí, centralistickou a vojensky organizovanou, která má sloužit k nápravě a resocializaci odsouzených. Vzhledem k podmínkám a vztahům, které mezi uvězněnými panují, nedochází ve věznicích k nápravě, ale spíše k další destrukci osobnosti a po propuštění na svobodu k pokračování v trestné činnosti. Toto je způsobeno jednak zvláštní subkulturou, která je ve věznicích vytvořena mezi odsouzenými a jednotlivým vězňům nedovoluje bližší kontakt s vychovateli, a dále tím, že na odsouzeného působí mnoho dalších negativních vlivů vězeňského prostředí. Po propuštění jsou odsouzení většinou bez prostředků, neboť pracovních příležitostí je ve věznicích málo, rodina se jim rozpadla během pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody a většinou ani nemají kde bydlet. Ocitají se na ulici a v lepším případě na ubytovnách, kde se většinou setkávají s osobami, které mají stejný osud a tím jsou opět nasměrováni k tomu, aby si prostředky k obživě obstarávali kriminální činností. Tímto se dostávají do uzavřeného kruhu a nastává recidiva. Tyto vlivy mají zhoubný důsledek na psychiku uvězněných mladistvých, kteří odtrženi od reálného světa hledají si vzory mezi spoluvězni. V tomto prostředí se jim bohužel stává vzorem ten, kdo je nejodbojnější a nejbrutálnější. Věznění mladistvých nepřináší tedy jejich resocializaci, ale naopak. Z tohoto důvodu se mi jeví jako vhodnější využívat u mladistvých alternativních trestů a trest odnětí svobody používat skutečně jen v těch nejkrajnějších případech.

16

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s.158-169

32

2.9 Další způsoby intervence V současné době dochází k posunu nazírání na problém delikventní mládeže a jsou zkoušeny nové formy přístupů k mladistvým delikventům. Tyto změny zasahují jak vězeňství, tak i ústavní výchovu a jsou i zkoušeny nové preventivní programy pro mládež.

2.9.1 Nové směry ve vězeňství Uvěznění pachatelů trestné činnosti je nejběžnějším způsobem trestu za zločin. Jeho cílem je v současné době v podstatě jen potrestání pachatele za zločin a jeho izolace od ostatní populace. Pokud se ale má trestem dosáhnou převýchovy pachatele v řádného občana, je nutno od základů změnit přístup k odsouzeným. Je důležité zajistit, aby vězni, kteří mají zájem o práci mohli pracovat, mladiství vězni, kteří nejsou vyučeni, by se měli ve vězení vyučit nějakému řemeslu, aby se po opuštění vězení mohli zařadit mezi ostatní populaci. U uvězněných je též důležité zajistit jejich kontakt s okolním světem a to zejména s nejbližšími příbuznými, aby se mezi nimi udržely rodinné vazby. Na celý proces by měl dohlížet specializovaný pracovník, který by vedl s uvězněnými dialog a napomohl tak ke snížení, nebo postupnému odstranění bariéry mezi uvězněnými a jejich strážci.

„Odsouzení mladiství chlapci vykonávali trest převážně ve věznicích s dozorem, a to převážně v Opavě a Všehrdech, kde jsou věznice specializované právě na mladistvé odsouzené. Avšak i v těchto věznicích probíhá současně výkon trestu jiných kategorií odsouzených. Některé věznice mají charakter více typů, např. současně je zde vykonáván trest odnětí svobody s dohledem, s dozorem i s ostrahou, někde je v areálu i vazební věznice. I ve věznicích, které jsou určeny pro výkon trestu odnětí svobody především mladistvých, tak vykonávají trest odnětí svobody dospělí muži, jejichž počet převyšuje počet tam umístěných mladistvých. Když pomineme zvýšené riziko kriminální nákazy, která působí nejen ve směru dospělí - mladiství, ale spíše mezi mladistvými navzájem a nezřídka i v opačném směru (např. u narkomanů), protože není možné zajistit důsledné oddělení obou věkových skupin, tak největším rizikem takové různorodosti ve skladbě vězňů v jednotlivých věznicích je zajištění

33

odlišného jednání personálu ve vztahu k jednotlivým kategoriím vězňů a zabránění nelegálním stykům mezi dospělými a mladistvými vězni.“17

Trest odnětí svobody by se tedy v určitých případem stanovených zákonem měl nahradit alternativními tresty a teprve za jejich neplnění nebo porušení by hrozilo uvěznění. Toto by se mělo týkat zejména provinění mladistvých a pouze za nejtěžší zločiny by měl být mladistvý pachatel potrestán odnětím svobody.

2.9.2 Nové směry v ústavní péči Změny nastávají také v ústavní péči, kde se personál snaží dělit chovance na malé skupinky, aby nedocházelo ke střetávání mládeže, která je již více narušena a většinou recidivuje s dětmi a mládeži s lehkým narušením. Jsou uváděny v život různé výstupní programy, tzv. „sociální byty“ nebo tzv. „domy na půli cesty“, které připravují chovance ústavů na přechod do normálního života.

2.9.3 Probační a mediační služba „Probační a mediační služba (PMS) v České republice byla vytvořena podle zákona č. 257/2000 Sb. O Probační a mediační službě, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001. Zákon o PMS definuje probaci jako „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrolu výkonu trestů nespojeným s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.“ 18

17

cit. MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeže, http://pes.internet.cz/veda/clanky, přístupno dne 12.12.2004 18 cit. MATOUŠEK, O. KROFTOVÁ, A, Mládež a delikvence, s. 196

34

Mediací pak zákon o PMS rozumí „mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporů mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu, vykonávanou v souvislosti s trestním řízením.“

Probační a mediační služba směřuje na poli trestní spravedlnosti k naplnění těchto cílů: •

Integrace pachatele – zapojení pachatele do běžného života bez dalšího porušování norem a zákonů společnosti,

•

Participace poškozeného – zapojení poškozeného do procesu řešení následků trestné činnosti a procesu jejich odškodnění,

•

Ochrana společnosti – ve smyslu prevence před další kriminalitou

Probační a mediační služba vytváří podmínky k tomu, aby mohla být ve vhodných případech věc projednána v některém ze zvláštních druhů trestního řízení, nebo aby mohl být uložen a vykonán trest nespojený s odnětím svobody, anebo vazba byla nahrazena jiným opatřením. Probační a mediační služba poskytuje obviněnému odborné vedení a pomoc, kontroluje jeho chování a spolupracuje s jeho rodinou a sociálním prostředím, ve kterém žije a pracuje, aby v budoucnu vedl řádný život. Pracovník Probační a mediační služby pak v rámci svých probačních aktivit shromažďuje podklady k osobě obviněného nebo odsouzeného, předjednává možnost uložení alternativního trestu nebo ochranného opatření, vykonává dohled nad chováním obviněného v případě náhrady vazby dohledem, vykonává dohled nad chováním odsouzeného v průběhu zkušební doby, kontroluje výkon trestů nespojených s odnětím svobody, sleduje výkon ochranných opatření a sleduje a kontroluje chování odsouzeného v průběhu zkušební doby. Do oblasti mediačních aktivit Probační a mediační služby spadá vytváření podmínek pro rozhodnutí státního zástupce o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo pro rozhodnutí o schválení narovnání a zprostředkování uzavření dohody o narovnání nebo náhradě škody mezi poškozeným a obviněným. 19

19

MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 196-198

35

2.9.4 Jiné způsoby intervence Jednou z dalších forem intervence je tzv. streetwork, streetworker (z angl.) - terénní sociální pracovník,20 která pochází z USA, kde vznikla ve 20. letech a potom se rozšířila do západní Evropy. Tito pracovníci se zaměřují na rizikovou mládež a mládež potenciálně rizikovou, poskytují svým klientům, se kterými pracují a seznamují se přímo na ulici, informace, služby nebo rady. Další formou intervencí jsou dobrovolnické programy, kdy mladý člověk ohrožený sociálním selháním je seznámen s osobou, která nemá sklony ke kriminálnímu jednání a o své klienty má zájem. 21

20 21

HARTL, P, HARTLVÁ, H. Psychologický slovník, s. 568 MATOUŠEK, O, KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence, s. 198-201

36

3 Praktická část

3.1 Cíl praktické části Cíl bakalářské práce je zjištění příčin páchání násilné trestné činnosti mladistvých pachatelů a dětí. Dále chce zjistit, zda nová legislativní úprava (z.č. 218/2003 Sb.) měla vliv na snížení počtu násilných trestných činů spáchaných mládeží.

3.1.1 Stanovení předpokladů V této práci jsme si zvolili tři předpoklady, které se týkají problematiky trestné činnosti páchané mladistvými pachateli a provedeným průzkumem se je pokusíme potvrdit a nebo vyvrátit: První předpoklad: Lze předpokládat, že příčinou páchání násilných trestných činů mladistvými je ze 75% kriminální kariéra rodičů, sourozenců či blízkých příbuzných, se kterými mladiství vyrůstali nebo s nimi přicházeli často do styku - ověřováno pomocí studia dokumentace a zpracováno v tabulce č. 3 (Příloha A).

Druhý předpoklad: Lze předpokládat, že u 30% případů mladistvých, kteří páchali násilné trestné činy, bude vzdělanostní úroveň jejich rodičů velmi nízká - ověřováno pomocí studia dokumentace a zpracováno v tabulce č. 3 (Příloha A). Třetí předpoklad: Lze se domnívat, že zákon č. 218 z roku 2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže měl vliv na snížení počtu spáchaných trestných činů mládeží o 25% - ověřováno analýzou statistik vydávaných MV ČR v tabulce č. 4 (Příloha B) a v tabulce č. 5 (Příloha C).

37

3.2 Použité metody K získávání údajů jsem použil obsahovou analýzu ukončených vyšetřovacích spisů, ve kterých jsou obsaženy výpovědi pachatelů, poškozených, znalecká zkoumání znalců z oboru psychologie a psychiatrie s rodinnými a sociálními anamnézami. Jako další metodu jsem použil obsahovou analýzu statistických tabulek kriminality mládeže vydávaných Ministerstvem vnitra ČR za roky 2000 – 2005. Získaná data byla zpracována do samostatných tabulek a jednotlivé ukazatele pak byly pro větší názornost zpracovány do grafů.

3.3 Popis zkoumaného vzorku Do zkoumaného vzorku byly vybrány ukončené vyšetřovací spisy a případy, které se týkají násilné trestné činnosti mladistvých za období od roku 2000 do konce roku 2005. Jedná se o celkem 36 případů, z každého roku je náhodně vybráno 6 případů násilné trestné činnosti mladistvých. Z těchto případů byla sestavena přehledová tabulka (Příloha A), ve které byly z případů vybrány zájmové oblasti týkající se dané problematiky. Pro uvedení do problematiky byl nejdříve proveden průzkum a bylo zjištěno, že věk prvopachatelů ve zkoumaném vzorku se pohybuje od 14 let do 17 let věku. 14letých bylo 6%, 15letých bylo 22%, 16letých bylo 50% a 17letých bylo 22%.

6% 22% 22% 14 let prvopachatel 15 let prvopachatel 16 let prvopachatel 17 let prvopachatel

50%

Graf č. 1: Pachatelé dle věku

38

Pachatelé byli převážně muži, ve zkoumaném vzorku bylo 92% mužů a 8% žen.

8%

muž žena

92%

Graf č. 2: Pachatelé dle pohlaví

Pro provedení analýzy účinnosti zákona č. 218 z r. 2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže na snižování trestné činnosti byly použity statistické údaje volně přístupné na internetových stránkách Ministerstva vnitra ČR (Příloha B, Příloha C).

3.4 Výsledky průzkumu Prvním předpokladem, na který byl průzkum této práce zaměřen, bylo stanovení, zda je ze 75% příčinou páchání trestné činnosti mladistvých kriminální kariéra rodičů, sourozenců a blízkých příbuzných, se kterými mladiství vyrůstali a nebo s nimi přicházeli často do styku. Provedenou analýzou spisového materiálu bylo zkoumáno, v jakém rodinném prostředí mladiství vyrůstali, viz. tabulka č. 3 (Příloha A). Zde jsem se zaměřil na tu skutečnost, zda některý z rodičů, sourozenců nebo blízkých příbuzných byl soudem trestán za úmyslný trestný čin. Zjišťován byl počet trestaných osob, které žily ve společné domácnosti s mladistvým delikventem. Ve zkoumaném vzorku 36 případů bylo zjištěno, že matky mladistvých pachatelů byly soudně trestány za spáchaný trestný čin v 5,6%, otcové mladistvých pachatelů byli soudně trestáni v 41,7% a sourozenci a blízcí příbuzní žijící ve společné domácnosti byli soudem trestáni ve 22,2% případů.

39

5,60% Matka dítěte netrestaná Matka dítěte trestaná za TČ 94,40%

Graf č. 3: Matky soudně trestané za TČ

Otec dítěte netrestaný

41,70% 58,30%

Otec dítěte trestaný za TČ

Graf č. 4: Otcové soudně trestaní za TČ

22,20% Sourozenec nebo blízký příbuzný netrestaný Sourozenec nebo blízký příbuzný trestaný za TČ 77,80%

Graf č. 5: Sourozenec nebo blízký příbuzný trestaný za TČ

Zde se zadaný předpoklad nepotvrdil, neboť v případě, kdy mladiství žili v rodině, ve které byli rodiče trestáni za trestný čin, dosahuje u zkoumaného vzorku pouze 41,70% u otců a 5,60% u matek. Trestnost u sourozenců a blízkých příbuzných, kteří s mladistvým žili ve společné domácnosti, dosahuje 22,20%. Ani v jednom případě se tento kriminogenní 40

faktor nevyskytl u všech tří sledovaných ukazatelů současně. V jednom případě bylo ve zkoumaném vzorku zjištěno, že jsou v jedné rodině současně trestáni oba rodiče a v šesti případech bylo zjištěno, že byl trestán jeden z rodičů a společně s ním sourozenec nebo jiný blízký příbuzný. Lze tedy říci, že zvolený předpoklad, že 75% mladistvých páchajících násilnou trestnou činnost pochází z rodiny, ve které žili s rodiči, sourozenci nebo blízkými příbuznými s kriminální kariérou, nebyl potvrzen.

Dalším hlediskem, na které bylo zaměřeno ověření výše zmíněného předpokladu, je průzkum, jaké problémové chování u mladistvých bylo ve zkoumaném vzorku zjištěno. Tyto skutečnosti byly zjišťovány analýzou spisového materiálu a výsledky zpracovány do tabulky č. 3 (Příloha A). Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že je zde nejvíce zastoupeno záškoláctví – ve 26 případech (72,20%), útěky z domova jsou zastoupeny ve zkoumaném vzorku ve 12 případech (33,30%). Průzkumem bylo též zjištěno, že celkem ve 24 případech (66,7%) mladiství pachatelé již od dětství kouří.

66,70%

72,20%

Záškoláctví Útěky z domova Kouření

33,30%

Graf č. 6: Záškoláctví, útěky z domova, kouření

41

Další analýzou vzorku 24 mladistvých pachatelů, kteří uvedli, že od dětství kouří, bylo zjištěno, že 13,9% mladistvých kouří již od 11 let, 27,8% mladistvých kouří od 12 let, 13,9% mladistvých kouří od 13 let, 8,3% mladistvých kouří od 14 let a 2,8% mladistvých kouří od 15 let, zbytek zkoumaného vzorku tvořili nekuřáci.

8%

3%

33%

14%

Nekuřáci Kouří od 11 let Kouří od 12 let Kouří od 13 let Kouří od 14 let Kouří od 15 let

28%

14%

Graf č. 7: Počátek nikotinové závislosti mladistvých

Dále byly ve zkoumaném vzorku zpracovány počty diagnostikovaných alkoholových závislostí, závislostí na OPL a patologického hráčství. Zde bylo zjištěno, že nejvíce mladistvých pachatelů vykazuje závislost na OPL a to celkem ve 30,6% ve zkoumaném vzorku, dále bylo zjištěno, že 22,2% mladistvých pachatelů vykazuje závislost na herních automatech a 2,8% je závislých na alkoholu.

2,80% 30,60% Alkoholové závislosti Drogové závislosti

55,60%

Patologické hráčství Mladiství bez závislosti 22,20%

Graf č. 8: Alkoholové závislosti, drogové závislosti, patologické hráčství

42

V souvislosti s poruchami chování bylo též v průzkumu zjišťováno, jak mladiství tráví svůj volný čas. Zde jsme vycházeli z údajů, které mladiství sami uvedli ve svém výslechu. Hlediska pro posuzování jsem rozdělil do tří kategorií, kdy v první kategorii jsem zahrnul vše, co při trávení volného času vyžaduje organizovanost, jako jsou zájmové koníčky a sport, zde bylo zjištěno, že 22% mladistvých ze zkoumaného vzorku provozuje sport nebo navštěvuje nějaký zájmový kroužek a to nejméně dvakrát týdně. Ve 42% bylo u zkoumaného vzorku mladistvých pachatelů zjištěno, že pravidelně žádný zájmový kroužek nebo sportovní klub nenavštěvuje a svůj volný čas tráví bez jakékoliv organizovanosti se svými kamarády v partách. Ve 36% nebyl způsob trávení volného času u mladistvých pachatelů z různých objektivních příčin zjištěn.

22% 36%

Způsob trávení volného času: Nezjištěn Způsob trávení volného času: Party Způsob trávení volného času: Koníčky, sport

42%

Graf č. 9: Způsob trávení volného času

Ve zkoumaném vzorku bylo provedeno porovnání, jakou má souvislost se zkoumanou problematikou rodina, kde žily s mladistvým osoby s kriminální minulostí. Za takovou rodinu byla pro náš případ považována rodina, v níž se rodiče, sourozenec nebo blízký příbuzný žijící s mladistvým, se v minulosti dopustil nebo se dopouští úmyslné trestné činnosti. Bylo zde zjištěno, že procentuální poměr mezi těmito rodinami a ostatními zkoumanými rodinami ve vzorku je 50% ku 50%. Ve zkoumaném vzorku rodin bylo zjištěno 16 případů záškoláctví, což je 62% proti 10 případům (38%) u rodiny, ve které se mladiství nedostali do styku s osobami s kriminální minulostí. U ukazatele útěků z domova bylo zjištěno, že v případě rodin s kriminální nákazou 43

je poměr 9 případů, tj. 75% ku 3 případům u rodin, kde nežijí kriminálně závadové osoby, což je procentuelně vyjádřeno 25% v neprospěch rodin s osobami s kriminální minulostí. Kouření bylo zjištěno ve 14 případech u rodin kde žijí osoby s kriminální minulostí, což je 58% ku 10 případům (42%) u rodin, kde nežijí osoby s kriminální minulostí.. Ve všech těchto případech je z uvedených procentuálních vyjádření zřejmé, že problémy v chování převažují u dětí, které pocházejí z rodin, kde přišly do styku s osobami s kriminální zkušeností, pouze v případě kouření v dětském věku je výsledek prakticky stejný. Na základě výsledků provedeného průzkumu lze opět konstatovat, že ani v tomto případě se zadaný předpoklad, tj. že 75% mladistvých pachatelů násilné trestné činnosti pochází z rodin, kde rodiče, sourozenci nebo blízcí příbuzní páchají trestnou činnost, nepotvrdil.

Provedeným průzkumem bylo také zjištěno, že ve zkoumaném vzorku pochází z úplné rodiny, kde jsou oba biologičtí rodiče, 36,1% mladistvých pachatelů, z rodin, kde jsou rodiče rozvedeni pochází 63,9% mladistvých pachatelů.

36% Úplná rodina - oba rodiče Rozvedení rodiče

64%

Graf č. 10: Rodinné prostředí

44

Dále byl průzkum zaměřen na počet absolvovaných rozchodů rodiče s partnerem se kterým mladistvý žil po rozvodu svých biologických rodičů. Zde bylo zjištěno, že z celkového počtu 19 rozvedených manželství, což je 52,8% ze zkoumaného vzorku, bylo 52,6% rozvedeno 1x, 42,1% manželství bylo rozvedeno 2x a 5,3% manželství bylo rozvedeno 3x. Vyšší počet rozvodů nebyl ve zkoumaném vzorku nalezen.

5,30%

rodiče rozvedeni 1x 52,60%

42,10%

rodiče rozvedeni 2x rodiče rozvedeni 3x

Graf č. 11: Počty rozvodů

V sedmi případech žil mladistvý pouze s jedním z rodičů a ve zkoumaném vzorku to bylo ze 100% s matkou, která se nikdy neprovdala za biologického otce dítěte. Ve zkoumaném vzorku byl dále zjištěn fakt, že v případě rozvodu manželství byly ve všech 23 rozvedených manželství svěřeny děti do výchovy matky. Toto se také jeví jako jeden z rizikových faktorů majících nezanedbatelný vliv na kriminální kariéru dítěte a mladistvého, protože výchovné působení muže jakožto vzoru mužského chování je v rodině nezastupitelné.

Z vlastní praxe mohu uvést případ 17letého chlapce, jehož rodiče se rozvedli, když mu byly 3 roky. Po rozvodu rodičů vyrůstal se svojí matkou a babičkou v rodinném domku. Otec se nejdříve o syna zajímal, ale postupně jeho zájem upadal a o syna se přestal po několika letech zcela zajímat. Již v 10 letech začaly rodině výchovné problémy, kdy chlapec bezdůvodně napadal své spolužáky ve škole a i mimo školu docházelo k problémům s chováním. Často se pral a občas se dopouštěl drobných krádeží. Matka jeho výchovu nezvládala, synovo chování omlouvala a ani přes pomoc sociální pracovnice nedošlo ke zlepšení. Tyto problémy

45

s různými obměnami přetrvávaly až do doby, kdy se tento mladistvý na učilišti, kde se učil, dopustil trestného činu loupeže na svém o rok mladším spolužákovi. Pod záminkou, že si potřebuje zatelefonovat, mu násilím vzal jeho mobilní telefon a ještě ten den jej prodal v bazaru. Pro dokreslení struktury páchané trestné činnosti mladistvých byl proveden průzkum u obětí napadení a zde bylo průzkumem zjištěno, že věk obětí ve zkoumaném vzorku se pohybuje od 10 let do 16 let, 10letých bylo 5,6%, 11letých bylo 8,3%, 12letých bylo 11,1%, 13letých bylo 11,1%, 14letých bylo 25,0%, 15letých 22,2% a 16letých bylo 13,9%. V jednom případě byl poškozen veřejný zájem, což je 2,8% ze zkoumaného vzorku.

30,00% 25,00% 25,00%

22,20%

20,00% 13,90%

15,00%

11,10% 11,10% 8,30%

10,00% 5,60% 5,00%

2,80%

0,00% 10 let

11 let

12 let

13 let

14 let

15 let

16 let Veřejný zájem

Věk oběti Graf č. 12: Věk oběti

Výsledkem je zjištění, že mladiství pachatelé si vybírají buď oběti stejně staré, nebo mladší. Ve zkoumaném vzorku nebyl zaznamenám žádný případ, kde by mladistvý pachatel napadl dospělého.

46

Pohlaví obětí ve zkoumaném vzorku bylo z 69% mužské, 28% ženské a 3% připadly na veřejný zájem.

3%

28% Muž Žena Veřejný zájem

69%

Graf č. 13: Pohlaví oběti

Další skutečností, zjišťovanou ze spisového materiálu, byl předmět zájmu mladistvých pachatelů. Zde bylo analýzou spisových materiálů zjištěno, že předmětem zájmu pachatelů trestných činů ve zkoumaném vzorku byl z 69,4% majetkový motiv, ve 22,2% pachatelé útočili na zdraví poškozeného, v 5,6% byl motiv pachatele sexuální a ve 2,8% byl předmětem zájmu veřejný zájem.

5,60% 2,80%

22,20%

majetek zdraví veřejný zájem sexuální motiv 69,40%

Graf č. 14: Předmět zájmu pachatele

47

Pro ucelení obrazu páchané trestné činnosti bylo analýzou spisového materiálu také zjišťováno, jakých trestných činů se mladiství pachatelé nejčastěji dopouštěli. Ve zkoumaném vzorku byly zjištěny tyto trestné činy – loupež dle § 234 trestního zákona v 63,9%, ublížení na zdraví dle §§ 221 a 222 trestního zákona ve 22,2%, vydírání dle § 235 trestního zákona ve 5,6%, znásilnění dle § 241 trestního zákona v 5,6% a šíření poplašné zprávy dle § 199 trestního zákona ve 2,7%.

2,70% 5,60%

Loupež § 234 tr.z.

5,60% Ublížení na zdraví § 221, § 222 tr.z. Vydírání § 235 tr.z.

22,20% 63,90%

Znásilnění § 241 tr.z. šíření poplašné zprávy § 199 tr.z.

Graf č. 15: Druhy trestných činů dle § tr. zákona

Ve zkoumaném vzorku bylo zjištěno, že trestného činu loupež dle § 234 trestního zákona se ve všech 23 případech dopustili chlapci, taktéž dvou případů trestného činu znásilnění dle § 241 trestního zákona se dopustili chlapci, u trestného činu ublížení na zdraví dle § 221 a § 222 trestního zákona bylo ve zkoumaném vzorku zjištěno, že z osmi skutků se sedmi dopustili chlapci, jednoho případu trestného činu šíření poplašné zprávy dle § 199 trestního zákona se dopustila dívka.

48

Druhým předpokladem, na který byl průzkum této práce zaměřen, bylo stanovení, zda příčinou páchání trestné činnosti mladistvých je velmi nízká vzdělanost rodičů, která dosahuje u 30% rodičů maximálně základní vzdělání ve zkoumaném vzorku. Provedenou analýzou spisového materiálu jsme zjišťovali, zda pachatelé násilné trestné činnosti uvedení ve zkoumaném vzorku pocházejí z rodin s nízkou úrovní vzdělanosti rodičů a tyto skutečnosti byly zaznamenány v tabulce č. 3 (Příloha A).

V případě otců mladistvých pachatelů jsem zjistil, že základní vzdělání dosáhlo 33,4% zkoumaného vzorku, středoškolské vzdělání mělo 36% zkoumaného vzorku a vysokoškolské vzdělání mělo 16,7% zkoumaného vzorku. Tyto údaje však nelze považovat za přesné, protože u 13,9% se nepodařilo zjistit, jaké vzdělání mladistvých delikventů otcové dosáhli, neboť tento údaj buď odmítali sdělit, nebo se trestního řízení neúčastnili a ostatním účastníkům tento údaj nebyl znám.

13,90% 33,40% Základní vzdělání 16,70%

Středoškolské vzdělání Vysokoškolské vzdělání Nezjištěno

36,00%

Graf č. 16: Dosažené vzdělání u otců mladistvých pachatelů

V případě matek mladistvých pachatelů jsem zjistil, že základní vzdělání dosáhlo 50% zkoumaného vzorku, středoškolské vzdělání mělo 39% zkoumaného vzorku a vysokoškolské vzdělání mělo 11% zkoumaného vzorku. V tomto případě jsou údaje přesné, pokud vyloučím možnost, že některá z vyslýchaných matek mladistvého uvedla do policejního protokolu

49

nepravdivý údaj o svém vzdělání. Vzhledem k tomu, že v tomto směru neexistuje žádná databáze, dle které by bylo možné uvedený údaj ověřit, lze je považovat za hodnověrné.

11%

Základní vzdělání 50%

Středoškolské vzdělání Vysokoškolské vzdělání

39%

Graf č. 17: Úroveň vzdělanosti u matek mladistvých pachatelů

V obou ukazatelích se zadaný předpoklad potvrdil, neboť maximální stupeň dosaženého vzdělání „základní“ je u otců 33,4% a u matek je maximální stupeň dosaženého vzdělání „základní“ ve zkoumaném vzorku v 50%.

Pro potvrzení uvedeného předpokladu jsme se zabývali otázkou, jakého nejvyššího vzdělání dosáhly matky samoživitelky, které děti vychovávaly po rozchodu s partnerem. Jednalo se o 23 žen, 15 mělo základní vzdělání, což je 65% a 8 mělo středoškolské vzdělání a tvořily 35% ze zkoumaného vzorku.

35%

Základní vzdělání samoživitelky

65%

Středoškolské vzdělání samoživitelky

Graf č.18: Vzdělání matek samoživitelek

50

Ve 13 úplných rodinách, ze kterých pocházeli mladiství delikventi, bylo zjištěno, že 6 otců, což je 46% ze vzorku, mělo základní vzdělání, 4 otcové, což je 31% ve zkoumaném vzorku, měli středoškolské vzdělání a 3 otcové, kteří ve zkoumaném vzorku tvořili 23%, byli vzděláni vysokoškolsky.

23% Základní vzdělání otcové 46%

Středoškolské vzdělání otcové Vysokoškolské vzdělání - otcové

31%

Graf č. 19: Vzdělání otců v manželstvích

Z vlastní praxe mohu uvést případ, kdy ve spořádané rodině, kde měl otec vysokoškolské vzdělání a matka dítěte měla středoškolské vzdělání, došlo k případu, kdy jejich 16letý syn se pokusil znásilnit 12letou dívku. Po dvou dnech byl policií dle popisu dopaden a k činu se spontánně doznal. Při výslechu však nebyl schopen své jednání racionálně vysvětlit a uváděl, že neví, proč dívku napadl. Znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že má zvýšenou všeobecnou agresivitu se znaky nevyrovnané osobnosti s podezřením na sexuální deviaci. Soudem byla mladistvému nařízena ústavní ochranná sexuologická léčba, kterou rodiče se synem absolvovali a potom i dále zodpovědně pokračovali v ambulantní hormonální léčbě syna, takže ten, ač nevyléčitelně nemocný již nerecidivoval.

51

V případě matek ve zkoumaném vzorku 13 rodin byla situace jiná. Byly tu pouze 3 matky se základním vzděláním, což bylo ve zkoumaném vzorku 23%, převažovaly ženy se středoškolským vzděláním – 6 matek, což reprezentovalo 46% ze vzorku a 4, které měly vysokoškolské vzdělání (31%).

23% Základní vzdělání - matky

31%

Středoškolské vzdělání matky Vysokoškolské vzdělání - matky 46%

Graf č. 20: Vzdělání matek v manželstvích

V případě zkoumaného vzorku matek samoživitelek se zadaný předpoklad potvrdil, neboť jich 65% ve zkoumaném vzorku mělo maximálně základní vzdělání. U úplných rodin se zadaný předpoklad splnil pouze částečně, neboť zde bylo 46% otců s maximálně základním vzděláním a 23% matek s maximálně základním vzděláním.

52

Ve třetím předpokladu se domníváme, že zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže, měl vliv na snížení počtu spáchaných trestných činů mládeží o 25%, viz. tabulka č. 4 (Příloha B) a tabulka č. 5 (Příloha C). Údaje k prověření předpokladu byly čerpány ze statistik Ministerstva vnitra ČR, které jsou volně dostupné na internetu. Ze statistiky bylo zjištěno, že v roku 1990 bylo na celém území České republiky spácháno 216852 trestných činů, z toho mladistvými bylo spácháno 11407 trestných činů a dětmi bylo spácháno 4146 trestných činů. Potom počty trestných činů neustále stoupaly ve všech sledovaných ukazatelích až do roku 1999, kdy bylo na celém území České republiky spácháno 426626 trestných činů, z toho mladistvými bylo spácháno 12464 trestných činů a dětmi bylo spácháno 12464 trestných činů. Trestná činnost mladistvých kulminovala v roce 1996, kdy došlo ke spáchání 22719 trestných činů. Od roku 1999 došlo k postupnému snížení nápadu trestné činnosti a na konci roku 2006 byly celkové počty spáchaných trestných činů 336446, z toho mladistvými 7605 a dětmi 3090 trestných činů.

Tabulka č. 2: Statistika kriminality mládeže Rok Krim. celkem Děti Mladiství

1990 216852 4146 11407

1991 282998 5939 15952

1992 345205 7093 15952

1993 398505 8280 21074

1994 372427 8053 22160

1995 375630 10322 22310

Rok Krim. celkem Děti Mladiství

1996 394267 12059 22719

1997 403654 12086 19139

1998 425930 11999 16730

1999 426626 12464 14920

2000 391469 10216 13507

2001 358557 9926 12913

Rok Krim. celkem Děti Mladiství

2002 372341 5541 10901

2003 354740 4692 9779

2004 351629 3319 7886

2005 344060 3086 7614

2006 336446 3090 7605

53

V procentuálním vyjádření nárůstu trestných činů se z hlediska trestné činnosti mladistvých jednalo o meziroční nárůst řádově o desetiny procenta. Počet trestných činů v celkovém počtu trestných činů spáchaných mladistvými byl v roce 1990 5,2%, děti se na celkovém počtu trestných činů podílely 1,9%. V roce 2000 se mladiství podíleli na celkové kriminalitě 3,4% a děti 2,9%. V roce 2006 se mladiství podíleli na celkové kriminalitě 2,2% a děti se na celkové kriminalitě podílely 0,9%.

děti 3,50% 3,00%

2,70%

2,50% 2,00%

1,90%

3,00% 2,90% 2,80% 2,80% 2,90%

2,60% 2,70%

2,10% 2,10% 2,10% 1,50%

1,50%

1,30% 0,90% 0,90% 0,90%

1,00% 0,50% 0,00% rok 1990

rok rok 1991 1992

rok 1993

rok rok 1994 1995

rok 1996

rok 1997

rok rok 1998 1999

rok 2000

rok rok 2001 2002

rok 2003

rok rok 2004 2005

rok 2006

Graf č. 21: Podíl dětí na celkové kriminalitě

mladiství 7,00% 6,00%

5,20%

5,90% 5,70%

5,60%

5,20% 4,70%

4,60%

5,00%

3,90% 3,90%

4,00%

3,40% 3,40%

3,00%

2,60%

2,90% 2,70%

rok 2001

rok rok 2002 2003

2,20% 2,20% 2,30%

2,00% 1,00% 0,00% rok rok 1990 1991

rok 1992

rok rok 1993 1994

rok 1995

rok rok 1996 1997

rok 1998

rok rok 1999 2000

Graf č. 22: Podíl mladistvých na celkové kriminalitě

54

rok 2004

rok rok 2005 2006

Dětmi bylo v roce 2003 spácháno 4692 skutků, v roce 2004 bylo dětmi spácháno 7886 činů jinak trestných, jedná se tedy o meziroční pokles nápadu o 1373 skutků, což je pokles o 29%, v roce 2005 došlo k dalšímu poklesu nápadu činů jinak trestných a to o 233 skutků, což je pokles o 7,0%. V roce 2006 bylo dětmi spácháno 3090 činů jinak trestných, to byl další pokles o 229 skutků, což je procentuálně vyjádřeno méně o 7,0%. V roce 2003 bylo mladistvými spácháno 9779 trestných činů, v roce 2004 bylo spácháno 7886 trestných činů, jedná se tedy o pokles 1983 trestných činů, což je pokles o 19%. V roce 2005 bylo spácháno 7614 trestných činů, došlo tedy k dalšímu poklesu nápadu trestné činnosti o 272 skutků, což je pokles o 3,5%. V roce 2006 bylo spácháno 7605 trestných činů, došlo tedy k dalšímu poklesu o 261 skutků, což je pokles o 3,3%.

35,00% 30,00%

29,00%

25,00% 20,00% 15,00% 10,00%

7,00%

7,00%

rok 2004-2005

rok 2006-2006

5,00% 0,00% rok 2003-2004

Graf č. 23: Pokles trestné činnosti dětí

55

20,00%

19,00%

18,00% 16,00% 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 3,50%

3,30%

rok 2004-2005

rok 2006-2006

4,00% 2,00% 0,00% rok 2003-2004

Graf č. 24: Pokles trestné činnosti mladistvých

Od roku 1996, kdy mladiství spáchali v ČR 22719 skutků došlo do roku 2006 k poklesu o 15114 trestných činů, což je pokles o 66,5%. Od roku 1999, kdy děti spáchaly v ČR 12464 skutků došlo do roku 2006 k poklesu o 4859 trestných činů, což je pokles o 39,0%. Provedeným zkoumáním zde bylo zjištěno, že se zadaný předpoklad splnil pouze v jednom z ukazatelů a to v případě poklesu nápadu trestné činnosti dětí, kdy došlo mezi rokem 2003 a 2004 k poklesu nápadu trestné činnosti o 29% a nápad i dále meziročně klesá o 7,0%. U nápadu trestné činnosti mladistvých se zadaný předpoklad nesplnil, neboť, ač i zde došlo k razantnímu poklesu nápadu trestné činnosti, jednalo se o pokles o 19% a dále meziročně klesal nápad trestné činnosti o 3,5%. Domnívám se, že příčiny poklesu trestné činnosti a to jak u dětí, tak mladistvých jsou jednoznačně na straně zákona č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věci mládeže, který vstoupil v účinnost 1.1.2004, neboť vzhledem k zažité policejní praxi a neustále přetrvávajícímu „čárkovému systému“ byla snaha obvinit mladistvého z většího množství skutků než sám přiznával a teprve přítomnost advokáta u všech prováděných procesních úkonů mohla těmto praktikám zabránit. Toto je nejvíce zřetelné, porovnáme-li soudní statistiku s policejní, kde se počet odsouzených za stejné období diametrálně liší.

56

3.5 Vyhodnocení předpokladů První předpoklad: Lze předpokládat, že příčinou páchání násilných trestných činů mladistvými je ze 75% kriminální kariéra rodičů, sourozenců či blízkých příbuzných, se kterými mladiství vyrůstali nebo s nimi přicházeli často do styku - ověřováno pomocí studia dokumentace a zpracováno v tabulce č. 3 (Příloha A). Zde bylo analýzou spisových materiálů zjištěno, že se zadaný předpoklad nepotvrdil, neboť v případě, kdy mladiství žili v rodině, ve které byli rodiče trestáni za trestný čin, dosahuje u zkoumaného vzorku pouze 41,70% u otců (viz. s. 39, graf č. 4) a 5,60% u matek (viz. s. 39, graf č. 3). U sourozenců a příbuzných osob, se kterými mladiství vyrůstali nebo často přišli do styku 22,20% (viz. s. 39, graf č. 5). Ani v jednom případě se tento kriminogenní faktor nevyskytl u všech třech sledovaných ukazatelů současně, v jednom případě bylo ve zkoumaném vzorku zjištěno, že jsou v jedné rodině současně trestáni oba rodiče a v šesti případech bylo zjištěno, že byl trestán jeden rodič a společně s ním sourozenec nebo jiný blízký příbuzný. Lze tedy říci, že zvolený předpoklad, že 75% mladistvých páchajících násilnou trestnou činnost pochází z rodin, ve které žili s dalšími osobami s kriminální minulostí, se nepotvrdil.

Druhý předpoklad: Lze předpokládat, že u 30% případů mladistvých, kteří páchali násilné trestné činy, bude vzdělanostní úroveň jejich rodičů velmi nízká - ověřováno pomocí studia dokumentace a zpracováno v tabulce č. 3 (Příloha A). Nejdříve jsme provedli průzkum u celého zkoumaného vzorku 36 případů a bylo zjištěno, že zde otcové s maximálně základním vzděláním tvořili 33,40% (viz. s. 48, graf č. 16), matek s maximálně základním vzděláním bylo ve vzorku 50% (viz s. 49, graf č. 17). Pro upřesnění jsme si zkoumaný vzorek rozdělili na rodiny, kde mladiství žijí s matkou samoživitelkou a kompletní rodiny. V tomto případě mělo ze 23 matek – samoživitelek 65% maximálně základní vzdělání(viz. s. 49, graf č. 18). U úplných rodin bylo 46% otců se základním vzděláním (viz. s. 50, graf č. 19) a 23% matek se základním vzděláním (viz graf. č. 20). Zadaný předpoklad se zde potvrdil, neboť stupeň dosaženého vzdělání „základní“ je u otců zjištěn ve 33,4% a u matek je stupeň dosažení vzdělání „základní“ zjištěn v 50%. U úplných rodin se zadaný předpoklad splnil pouze částečně, neboť zde bylo 46% otců s maximálně základním vzděláním a 23% matek s maximálně základním vzděláním.

57

Třetí předpoklad: Lze se domnívat, že zákon č. 218 z roku 2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže měl vliv na snížení počtu spáchaných trestných činů mládeží o 25% (viz. s. 52, tabulka č. 2). Provedeným zkoumáním zde bylo zjištěno, že se zadaný předpoklad splnil pouze v jednom z ukazatelů, a to v případě poklesu nápadu trestné činnosti dětí, kdy došlo mezi rokem 2003 a 2004 k poklesu nápadu trestné činnosti o 29% a dále nápad skutků meziročně klesá o 7,0%. (viz. s. 54, graf č. 23). U nápadu trestné činnosti mladistvých se zadaný předpoklad nesplnil, neboť nápad trestné činnosti klesl jen o 19%. Dále meziročně klesal nápad trestné činnosti mladistvých o 3,5% (viz. s. 54, graf č. 24).

58

4 Závěr V současnosti je jedním z největších problémů kriminalistiky řešení trestné činnosti dětí a mladistvých.

Kriminalita

mládeže

patří

zvláště

v posledních

letech

k závažnému

celospolečenskému problému, neboť od roku 1989 dochází k značnému nárůstu trestné činnosti, a to nejen u dospělých pachatelů, ale bohužel i u mládeže. Pro vývoj trestné činnosti devadesátých let v České republice jsou charakteristické právě kvalitativní a kvantitativní změny v kriminalitě dětí a mladistvých. Mladí pachatelé tím pak rozšiřují okruh osob, které jsou dalšími možnými nositeli nebezpečí páchání trestné činnosti i v budoucnosti. Základem boje s trestnou činností mládeže je výchova v rodině. Zde se v raném dětství vytvářejí základní vztahové rámce, jsou zde počátky chápání a poznání a pramení odtud názory a morální kvality každého jedince. V dětství přísluší rodině bezesporu rozhodující role při výchově mladého člověka v plnohodnotného člena společnosti. Velmi záleží na tom, jak projde tímto obdobím, kdo je vede za ruku v dětských letech a co se dostalo do jeho rozumu a srdce z nejbližšího okolí, které je obklopovalo. Tyto faktory jsou pak rozhodující pro to, jakým člověkem bude dítě v dospělosti. Nikomu přece nemůže být lhostejné, jakým způsobem je dítě v rodině vychováváno. Je rozdíl, jestli dítě je vychováno v rodině se zdravými pokrokovými názory na život a společnost a rodiče se mu plně věnují a poskytují mu veškerou péči, nebo jestli je vychovává morálně a charakterově závadný jedinec, který má deformované názory na život ve společnosti. Ten pak svým vzorem může u dítěte vytvořit předpoklady pro to, že nebude respektovat daná pravidla společnosti a v krajním případě i porušovat zákony. Výchova dítěte tedy není a ani nemůže být soukromou záležitostí, ale je v zájmu celé společnosti, aby byla zodpovědně naplňována. Z tohoto pohledu se jedná o jednu z nejdůležitějších občanských povinností. Správná rodičovská výchova dítěte si žádá, aby v rodině mezi oběma rodiči a rodiči a dětmi nedocházelo k disharmoniím. Příklad rodičů je nejlepším výchovným prostředkem pro výchovu a formování charakteru, životních názorů a postojů dítěte na život v rodině, v kolektivu a ve společnosti. Pokud však rodina toto poslání neplní a to buď z důvodu hrubých rozporů v názorech na výchovu, jejího rozpadu, či jiného důvodu, působí toto u dítěte vážné psychologické problémy. Je oslabován rodičovský vliv na výchovu a naopak jsou vytvářeny příznivé podmínky pro působení škodlivých vlivů u dospívající mládeže, která nemá ještě správně zformované životní názory a představy o tom, jak to ve společnosti správně funguje. Zde potom může roli rodiny zastoupit parta vrstevníků, kteří mohou 59

dospívajícího jedince odklonit nežádoucím směrem, protože samozřejmě tam, kde rodina selhává, ovlivní výchovu mladého nevyzrálého jedince prostředí, ve kterém tráví svůj volný čas a osoby, se kterými se zde stýká. U kriminality mládeže je z hlediska společenské nebezpečnosti největším problémem hned po recidivě četnost, dynamika a struktura trestné činnosti mládeže. Za posledních dvacet let se zvýšil trojnásobně počet řízení vedených proti dětem a mladistvým. Od roku 1990 vzrostl počet pachatelů ve věku 15 – 18 let o 100%, u dětí dokonce o celých 160%. Mládež se dopouští nejen stále většího počtu majetkových trestných činů, ale co je hrozivé, že dochází k nárůstu násilných útoků, které mnohdy končí až smrtí oběti. Z výsledku této práce lze konstatovat, že z hlediska příčin páchání trestné činnosti mladistvými je zde velmi důležitá kvalita rodinné výchovy. V prvním zvoleném předpokladu bylo zjištěno, jaký má vliv výchova rodičů a dalších blízkých osob, kteří sami páchají trestnou činnost, na nastartování vlastní kriminální kariéry mladistvého. Zvolený předpoklad se průzkumem sice nepotvrdil, nicméně působení takovýchto jedinců na výchovu mladistvých jistě má nezanedbatelný vliv. Největší rizika spatřuji ve zkušenosti těchto mladistvých s policií, kdy jim nepřipadá nepatřičné, že jsou sami vyšetřováni, protože policie byla v jejich rodinách často, kdy byli vyšetřováni jejich rodiče či příbuzní. Taktéž názor na práci policie a celé justice bývá v těchto rodinách negativní a toto vše se samozřejmě přenáší i do hodnotového žebříčku mladistvého, který podle toho pak jedná. Z toho potom pramení další výchovné problémy, jako je záškoláctví, kde tento problém jasně převažoval v rodinách s osobami s kriminální minulostí a stejně i u problematiky útěků z domova. Celou situaci lze zjednodušeně vyjádřit i úslovím, že “kde hřeší staří, tam se mladí učí špatnému”. Vzhledem k tomu, že mladiství vyrůstají v rodinách, kde jim chybí vzor správného chování, je velmi těžké změnit tyto získané vzorce změnit v době, kdy dospívají. Trest, který je důsledkem jejich protiprávního jednání, také většinou nemá výchovný účinek a v mnoha případech dochází k recidivě. Průzkumem zkoumaného vzorku 36 případů bylo také zjišťováno, zda nízká úroveň vzdělání rodičů je jednou z možných příčin, proč mladiství páchají trestnou činnost. Rodiče, snažící se horko těžko zabezpečit rodinu materiálně, nemají zpravidla na své potomky příliš času a většinou ani sil, neboť hektická současnost je pro ně mimořádně vyčerpávající. Děti pak vychovává v podstatě „ulice“… pokud se o to právě nestará televizní obrazovka. Snadno potom dochází k frustracím, které v dětství velmi rušivě ovlivňují další psychický vývoj dítěte. Poměrně dobře by rodičům ve výchově mohly pomoci různé zájmové kroužky, které bývají organizovány při domech dětí a mládeže a podobných institucích. Je však potřeba, aby 60

rodiče dětem vhodný kroužek nejprve vytipovali, pak dohlíželi na jejich pravidelnou docházku a též aby je v rámci svých finančních a časových možností v jejich aktivitě podporovali. Přesto, že vše vypadá jednoduše, řada rodičů to prostě neudělá a to z nejrůznějších příčin, i když asi pohodlnost nebo nedostatek financí je na prvním místě. Jsou to ti, kteří zapomněli, že „kdo si hraje, nezlobí“ a není tudíž zátěží pro ně samé, ani pro společnost. Navíc si zřejmě neuvědomují, že v dětech je potřeba rozvíjet jejich vlohy, jinak zakrní a člověk pro sebe nevyužije jednu z nejlepších nabídek života jako dělat práci, která mu jde od ruky a k tomu ho navíc ještě baví. Zákon číslo 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věci mládeže, který začal platit dne 1.1.2004, přinesl zásadní obrat v práci policie s mládeží. Přinesl do práce policie nové postupy a přístupy a zamezuje tak nepoctivým praktikám, které si s sebou policie nese po mnoho let.

Jedná se zejména o stále přetrvávající „čárkový

systém“, kdy jediným hodnotícím prvkem kvality práce policisty je počet objasněných skutků a to za jakoukoli cenu. Skokové snížení kriminality mladistvých a dětí po počátku platnosti tohoto zákona a následně každoroční pokles nápadu kriminality mládeže je nejspíše způsoben tím, že mladistvý je v řízení dle tohoto zákona povinně zastoupen obhájcem, který dbá od počátku trestního řízení na zákonnost, o stíhání je také vyrozuměn specialista na mládež obecního úřadu v místě bydliště provinilce. Ten připravuje pro policii, státního zástupce a soud zprávu o osobních a sociálních poměrech provinilce a jeho rodiny a účastní se všech vyšetřovacích úkonů a soudních jednání. Do případu se také zapojuje probační úředník, který ve vhodných případech nabízí mediaci mezi obětí a pachatelem nebo vyvíjí jiné činnosti ke zmírnění konfliktního stavu, popř. zprostředkovává probační program nebo vykonává nad provinilcem dohled a kontroluje výkon výchovné povinnosti obecně prospěšné činnosti a trestního opatření obecně prospěšných prací. Já osobně se přikláním k názoru, že je třeba především věnovat co nejvíce úsilí prevenci kriminality a odstranění negativních vlivů ve společnosti, které mladé lidi ke kriminalitě vedou. Čím úspěšnější budeme v této oblasti, tím méně se budeme muset zabývat nápravnými řešeními již vzniklé trestné činnosti. Je například velmi obtížné prosazovat jakákoliv řešení kriminality ex post a spousta těchto opatření je i zcela neúčinná, pokud někteří rodiče schvalují kriminalitu svých dětí, nebo ji dokonce podporují. Proč mají být tyto děti potrestány, když za jejich trestnou činností stojí jejich rodiče?

61

5 Návrh opatření Možností, jak předcházet kriminalitě dětí a mládeže je celá řada. Jde tedy hlavně o to zvolit ta nejlepší a nejefektivnější řešení. Musíme se snažit vytvořit pro děti a mládež co nejlepší a nejbezpečnější prostředí, ve kterém by vyrůstaly. Takové prostředí, které je nebude svádět nebo dokonce nutit k trestné činnosti. Je třeba také omezit co nejvíce příležitostí k trestné činnosti, ale na druhé straně když už k trestné činnosti dojde, je nutné zabezpečit, aby došlo vždy v co nejkratší době od spáchání deliktu k potrestání. Pokud od spáchání deliktu k potrestání uplyne dlouhá doba, mladiství získávají dojem, že jsou v podstatě beztrestní a nemají tudíž zábrany k páchání trestných činů. Navrhovaná opatření lze rozdělit z hlediska směřování na sociální prevenci a situační prevenci. Z hlediska sociální prevence je vhodné pořádat pro rizikovou neorganizovanou mládež sportovní podniky, kde mohou vybít nadbytečnou energii, velmi účinné jsou také Peer programy pro žáky základních škol, neboť filozofie Peer programů vychází z toho, že se dítě spíše ztotožní s někým, kdo je mu bližší z hlediska sociální situace, věku, role a přitom dostává nejen informace, ale také nevědomě přebírá postoje, hodnoty a způsoby chování. Velmi vhodné z hlediska prevence kriminality je, aby v rámci obcí byla budována, ale i podporována zázemí pro klubovou činnost, kde se děti a mládež může rozvíjet žádoucím směrem pod odborným vedením. Z hlediska situační prevence mohu doporučit budování kamerových systémů na veřejných prostranstvích, které se z hlediska prevence osvědčily zvláště ve velkoměstských aglomeracích. Preventivně také působí zlepšování kvality veřejného osvětlení na místech, kde dochází ke zvýšenému nápadu trestné činnosti, jako jsou velká sídlištní parkoviště a různá temná zákoutí. Účinné je též napojování často napadaných objektů na pulty centralizované ochrany a monitorování míst se zvýšenou koncentrací mládeže, jako jsou diskotéky a kluby. Velmi důležité podle mě také je, aby na řešení kriminality dětí a mládeže úzce spolupracovaly Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a další nestátní organizace s tím, že by docházelo ke kombinování různých metod a tím i ke zlepšení celé situace. Neméně důležitý a to zejména z mého pohledu policisty je také fakt, že v případě trestného činu loupeže se jedná často o nepovedenou krádež, kdy mladistvý – zejména v případě, že je ještě nezkušený, si ani neuvědomí, jaký je rozdíl mezi loupeží a krádeží. Nejde prvoplánově

62

loupit, ale „pouze“ krást. Oběť, když nechce požadovanou věc dobrovolně vydat, stane se cílem násilí a tím pachatel naplní skutkovou podstatu trestného činu loupež. Nechci tím pachatele nijak omlouvat, ale jak jsem studoval jednotlivé případy a četl si jednotlivé výpovědi a posudky, uvědomil jsem si, že tomu tak skutečně v mnoha případech je. Bylo by tedy vhodné k těmto okolnostem v případě stanovování skutkové podstaty trestného činu a i následného trestání pachatele přihlížet a možný trestní dopad pro mladistvého v odůvodněných případech vhodným způsobem změkčit.

63

6 Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-931-3 FARKOVÁ, M. Vybrané kapitoly z psychologie, 1. vyd. Praha: VŠ J.A. Komenského, 2006. ISBN 80-86723-22-4 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-303-X HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o rodině. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-912-2 ISBN 80-7178-303-X CHMELÍK, J. Rukověť kriminalisty. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2005. ISBN 80-86898-36-9 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-X

NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. 2. vyd. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-0625-7

NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1289-3 SOVÁK, Z, JELÍNEK, J. Trestní zákon a trestní řád, poznámkové vydání s judikaturou. 20. vyd. PRAHA: Linde, 2004, ISBN 80-720-1450-1 SPURNÝ, J. Psychologie výslechu. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-846-5 NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. 2. vyd. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-0625-7 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-802-3

Periodika ŠČERBA, F. Kriminalistika. 2005, č. 3, s. 133. ISSN 1210-9150 ČÍRTKOVÁ, L. Kriminalistika. 2003, č. 4, s. 271. ISSN 1210-9150

64

Internetové zdroje Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. http://www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=312&typ=c, přístupno dne 20.8.2006 GAJDOŠ, R. Soudnictví ve věci mládeže v České republice. http://www.best.spj.cz/dokumenty, přístupno dne 30.7.2006 CHROMÝ, J. Kriminalita dětí - zamyšlení nad současnou právní úpravou. http://trestni2.juristic.cz, přístupno dne 26.8.2006 MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeže, http://pes.internet.cz/veda/clanky, přístupno dne 12.12.2004 Metodická příručka. http://www.osu.cz/metakor, přístupno dne 3.8.2006 PLECITÁ, M., Kriminalita mládeže aneb Víte, co dělají vaše děti ve volném čase?. http://www.mvcr.cz/aktualit/regiony/praha/2000/krim_ml.html, přístupno dne 25.7.2006 Přehledy kriminality. http://www.mvcr.cz/statistiky/index.html, přístupno dne 26.1.2007 Ročenky MSp ČR. http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145, přístupno dne 12.1.2007 Šámal, P. K vládnímu návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, http://octopus.juristic.cz/archiv/77208/octact, přístupno dne 30.8.2006 Trestní právo. http://trestni2.juristic.cz, přístupno dne 1.2.2006 VACEK, E, Za výchovu dětí odpovídají bez pardonu rodiče, stát si nemůže dovolit pasivitu, http://www.blisty.cz/art/14325.html, přístupno dne 1.11.2004 Zákon č. 140/1961 Sb. trestní zákon. http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon, přístupno dne 1.2.2006 Zpráva o bezpečnostní situaci na území ČR. http://www.mvcr.cz/dokumenty/, přístupno 22.1.2007

65

7 Seznam příloh Příloha A: Tabulka č. 3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006 Příloha B: Tabulka č. 4: Trestné činy spáchané dětmi a mladistvými v ČR v letech 1990–2006 Příloha C: Tabulka č. 5: Trestné činy spáchané dětmi a mladistvými

66

Příloha A Tabulka č. 3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006 ROK 2000

Případ 1

Případ 2

Případ 3

Případ 4

Případ 5

Případ 6

14

16

15

16

17

17

Pohlaví žena - 1, muž - 2

2

2

1

2

2

2

Počet sourozenců

2

2

3

1

2

1

Počet tříd ZŠ

7

9

8

9

9

9

Prospěch v základní škole

3

4

4

3

3

4

Prospěch na střední škole/učilišti

0

4

0

3

2

3

Rodina – úplná - 1,neúplná - 0

1

1

0

0

0

0

Rodiče rozvedení (kolikrát)

1

0

3

2

1

2

V rodině dominuje otec - 1 , matka - 2

1

1

0

0

0

0

Žije s otcem

0

0

0

0

0

0

Žije s matkou

0

0

1

1

1

1

Matka se o výchovu zajímá/nezajímá

0

0

0

1

1

0

Otec se o výchovu zajímá/nezajímá

0

0

0

0

1

0

Matka soudně trestaná za TČ

0

0

0

0

0

0

Otec soudně trestaný za TČ

0

0

1

0

0

1

0

0

0

0

0

1

zákl. střední odb.

zákl.

zákl.

prodavačka

nezam.

střední odb. střední odb. střední odb.

nezj.

Věk pachatele

Sourozenec/blízký příb. soudem trestaný Dok. vzdělání matky Zaměstnání matky

zákl. střední odb. servírka

úřednice pom. dělnice

OSVČ

zákl.

zákl.

nezam.

řidič

nezam.

OSVČ

OSVČ

nezj.

Přítěž v rodině

0

0

0

0

1

0

Přítěž u dítěte

0

0

0

0

0

0

1

0

1

0

1

1

Dok. vzdělání otce Zaměstnání otce

Poruchy chování Záškoláctví

1

0

0

0

0

1

12

0

12

11

0

13

Závislost alkoholová

0

0

0

0

0

0

Závislost nealkoholová

0

0

0

1

1

0

Závislost na hazardních hrách

0

0

0

1

1

0

nezj.

sport

nezj.

parta

parta

parta

11

16

14

13

16

11

1

2

1

2

1

2

majetkový

zdraví

zdraví

majetkový

Vliv alkoholu

0

1

0

0

0

0

Vliv drog

0

0

0

0

1

0

Použití (pohrůžka) zbraně/ násilí

1

0

0

1

1

0

Útěky z domova Kouření (od kolika let)

Způsob trávení volného času Typologie oběti a způsob páchání TČ Věk oběti Pohlaví oběti žena -1, muž - 2 Předmět zájmu - motiv

Ublížení na zdraví 0 - ne, 1 - ano Rok spáchání trestného činu Celkem skutků (recidiva) Trestný čin - §

majetkový majetkový

0

1

1

0

0

0

2000

2000

2000

2000

2000

2000

1

1

1

1

1

2

§ 234

§ 221

§ 221

§ 234

§ 234

§ 234

pokračování - Tabulka č. 3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006

ROK 2001

Případ 7 Případ 8

Případ 9

Případ 10

Případ 11

Případ 12

15

16

16

17

17

16

Pohlaví žena - 1, muž - 2

2

2

2

2

2

1

Počet sourozenců

2

1

1

1

3

1

Počet tříd ZŠ

9

9

8

9

9

9

Prospěch v základní škole

3

2

4

2

3

1

Prospěch na střední škole/učilišti

0

2

3

2

2

2

Rodina – úplná - 1,neúplná - 0

1

0

0

0

1

1

Rodiče rozvedení (kolikrát)

0

2

0

1

0

0

V rodině dominuje otec - 1 , matka - 2

1

0

0

0

1

2

Žije s otcem

0

0

0

0

0

0

Žije s matkou

0

1

1

1

0

0

Matka se o výchovu zajímá/nezajímá

1

1

0

1

1

1

Otec se o výchovu zajímá/nezajímá

1

0

0

1

1

1

Matka soudně trestaná za TČ

0

0

1

0

0

0

Otec soudně trestaný za TČ

0

1

0

1

0

0

Sourozenec/blízký příb. soudem trestaný

0

0

0

0

1

0

střední

zákl.

zákl.

střední

střední

VŠ

Zaměstnání matky

THP

dělnice

nezam.

THP

OSVČ

OSVČ

Dok. vzdělání otce

zákl.vyučen

střední

středošk.

střední

střední

VŠ

dělník

nezam.

řidič

OSVČ

OSVČ

OSVČ

Přítěž v rodině

0

0

0

1

0

0

Přítěž u dítěte

0

0

1

1

0

1

Záškoláctví

1

1

1

1

0

0

Útěky z domova

0

1

0

1

0

0

12

11

0

13

0

11

Závislost alkoholová

0

0

0

0

0

0

Závislost nealkoholová

0

0

0

1

1

1

Závislost na hazardních hrách

0

0

0

1

0

0

nezj.

parta

nezj.

parta

parta

parta

14

15

16

15

12

14

2

2

2

2

1

1

zdraví majetkový majetkový majetkový

zdraví

Věk pachatele

Dok. vzdělání matky

Zaměstnání otce

Poruchy chování

Kouření (od kolika let)

Způsob trávení volného času Typologie oběti a způsob páchání TČ Věk oběti Pohlaví oběti žena -1, muž - 2 Předmět zájmu - motiv

majetkový

Vliv alkoholu

0

1

1

0

0

0

Vliv drog

0

0

0

1

1

1

Použití (pohrůžka) zbraně/ násilí

1

1

1

1

0

1

Ublížení na zdraví 0 - ne, 1 - ano

0

1

1

0

0

1

2001

2001

2001

2001

2001

2001

1

2

Rok spáchání trestného činu Celkem skutků (recidiva) Trestný čin - §

1

1

1

1

§ 234

§ 221

§ 234

§ 234

§ 234 §§ 235, 221

pokračování - Tabulka č. 3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006

ROK 2002

Případ 13

Případ 14

Případ 15

Případ 16

Případ 17

Případ 18

16

15

16

16

17

16

1

2

2

2

2

2

Počet sourozenců

2

1

0

1

2

1

Počet tříd ZŠ

9

9

9

9

9

9

Prospěch v základní škole

1

4

1

3

3

4

Prospěch na střední škole/učilišti

2

0

1

0

3

4

Rodina – úplná - 1,neúplná - 0

0

1

0

1

0

0

Rodiče rozvedení (kolikrát)

1

0

1

0

1

1

V rodině dominuje otec - 1 , matka - 2

0

1

0

1

0

0

Žije s otcem

0

0

0

0

0

0

Žije s matkou

1

0

1

0

1

1

Matka se o výchovu zajímá/nezajímá

1

1

1

1

1

1

Otec se o výchovu zajímá/nezajímá

0

0

1

0

0

0

Matka soudně trestaná za TČ

0

0

0

0

0

0

Otec soudně trestaný za TČ

1

1

0

1

0

1

Věk pachatele Pohlaví žena - 1, muž - 2

Sourozenec/blízký příb. soudem trestaný Dok. vzdělání matky Zaměstnání matky

1

0

0

0

1

1

zákl.

zákl.

stř.odb.

zákl.

zákl.

zákl.

nezam. pom. dělnice

nezam.

uklízečka

servírka zdravotnice

zákl.

zákl.

nezam.

řidič

Přítěž v rodině

0

0

0

Přítěž u dítěte

0

0

0

Dok. vzdělání otce Zaměstnání otce

zákl.

zákl.

zákl.

státní zam. pom. dělník

vysokošk.

nezam.

OSVČ

0

0

0

1

0

0

0

1

0

1

1

1

Poruchy chování Záškoláctví Útěky z domova

0

1

0

1

0

1

Kouření (od kolika let)

0

12

0

14

13

12

Závislost alkoholová

0

1

0

0

0

0

Závislost nealkoholová

0

1

0

0

0

0

Závislost na hazardních hrách

0

0

0

0

0

0

PC, sport

nezj.

PC, sport

parta

nezj.

nezj.

Věk oběti

0

14

13

15

16

15

Pohlaví oběti žena -1, muž - 2

0

2

1

2

2

2

nezj.

majetkový

sexuální

majetkový

Vliv alkoholu

0

0

0

0

0

1

Vliv drog

0

1

0

0

0

0

Použití (pohrůžka) zbraně/ násilí

0

1

1

1

1

1

Způsob trávení volného času Typologie oběti a způsob páchání TČ

Předmět zájmu - motiv

Ublížení na zdraví 0 - ne, 1 - ano Rok spáchání trestného činu Celkem skutků (recidiva) Trestný čin - §

majetkový majetkový

0

0

1

0

0

1

2002

2002

2002

2002

2002

2002

1

1

2

1

1

2

§ 199 §§ 234,235

§241

§ 234

§ 235

§ 234

pokračování - Tabulka č. 3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006

ROK 2003

Případ 19

Případ 20

Případ 21

Případ 22

Případ 23

Případ 24

16

17

17

16

15

16

2

2

2

2

2

2

Počet sourozenců

2

2

0

1

1

2

Počet tříd ZŠ

9

9

9

9

9

8

Prospěch v základní škole

2

3

3

2

3

4

Prospěch na střední škole/učilišti

3

3

2

0

0

0

Rodina – úplná - 1,neúplná - 0

0

0

1

0

0

0

Rodiče rozvedení (kolikrát)

2

0

0

2

0

1

V rodině dominuje otec - 1 , matka - 2

0

0

2

0

0

0

Žije s otcem

0

0

0

0

0

0

Žije s matkou

1

1

0

1

1

1

Matka se o výchovu zajímá/nezajímá

1

0

1

1

0

1

Otec se o výchovu zajímá/nezajímá

0

0

1

0

0

0

Matka soudně trestaná za TČ

0

0

0

0

1

0

Otec soudně trestaný za TČ

1

1

0

1

1

0

1

1

0

0

0

0

VŠ střední odb.

zákl. vyuč

střední

nezam.

nezam.

Věk pachatele Pohlaví žena - 1, muž - 2

Sourozenec/blízký příb. soudem trestaný Dok. vzdělání matky

zákl. vyuč. zákl. vyuč.

Zaměstnání matky

prodavačka

nezam.

učitel ZŠ

THP

Dok. vzdělání otce

zákl. vyuč.

nezj.

střední odb.

nezj.

nezj. zákl. vyučen

nezam.

nezj.

THP

nezj.

nezj.

OSVČ

Přítěž v rodině

0

0

0

0

0

0

Přítěž u dítěte

0

0

1

0

0

0

Záškoláctví

1

1

0

1

1

1

Útěky z domova

1

1

0

0

1

0

Zaměstnání otce

Poruchy chování

14

11

0

12

11

0

Závislost alkoholová

0

0

0

0

0

0

Závislost nealkoholová

0

0

0

1

1

0

Kouření (od kolika let)

1

0

0

1

0

0

parta

nezj.

sport

parta

nezj.

sport

13

12

14

11

15

14

2

2

1

1

2

2

majetkový

zdraví

sexuální

majetkový majetkový

zdraví

Vliv alkoholu

1

0

0

0

1

1

Vliv drog

0

0

0

1

0

0

Použití (pohrůžka) zbraně/ násilí

1

0

1

1

1

0

Ublížení na zdraví 0 - ne, 1 - ano

1

1

1

0

1

1

2003

2003

2003

2003

2003

2003

1

1

1

1

1

1

§ 221 pokus § 241

§ 234

§ 234

§ 222

Závislost na hazardních hrách Způsob trávení volného času Typologie oběti a způsob páchání TČ Věk oběti Pohlaví oběti žena -1, muž - 2 Předmět zájmu - motiv

Rok spáchání trestného činu Celkem skutků (recidiva) Trestný čin - §

§ 234

pokračování - Tabulka č.3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006

ROK 2004

Případ 25

Případ 26

Případ 27

Případ 28

Případ 29

Případ 30

14

15

16

16

16

17

Pohlaví žena - 1, muž - 2

2

2

2

2

2

2

Počet sourozenců

2

1

3

2

2

0

Počet tříd ZŠ

8

9

9

9

9

9

Prospěch v základní škole

2

3

3

3

2

3

Prospěch na střední škole/učilišti

0

0

2

3

3

4

Rodina – úplná - 1,neúplná - 0

0

1

0

0

0

0

Rodiče rozvedení (kolikrát)

0

0

2

0

2

1

V rodině dominuje otec - 1 , matka - 2

0

1

0

0

0

0

Žije s otcem

0

0

0

0

0

0

Žije s matkou

1

0

1

1

1

1

Matka se o výchovu zajímá/nezajímá

0

1

1

1

1

0

Otec se o výchovu zajímá/nezajímá

0

1

0

0

1

0

Matka soudně trestaná za TČ

0

0

0

0

0

0

Otec soudně trestaný za TČ

0

0

0

1

0

1

0

0

0

0

0

0

Věk pachatele

Sourozenec/blízký příb. soudem trestaný Dok. vzdělání matky Zaměstnání matky

základní střední odb. střední odb. základní vyuč. nezam.

OSVČ

OSVČ

nezam.

střední zákl. vyučena OSVČ

nezam.

VŠ základní vyuč. střední odb.

střední odb.

Dok. vzdělání otce

nezj. střední odb.

Zaměstnání otce

nezj.

OSVČ

OSVČ

VTOS

OSVČ

OSVČ

Přítěž v rodině

0

0

0

0

1

0

Přítěž u dítěte

0

1

0

1

1

0

Záškoláctví

1

1

1

1

0

1

Útěky z domova

1

0

0

0

0

0

Poruchy chování

12

0

13

12

0

14

Závislost alkoholová

0

0

0

0

0

0

Závislost nealkoholová

0

0

0

1

0

0

Kouření (od kolika let)

0

0

0

0

0

1

parta

nezj.

nezj.

parta

sport

parta

10

15

12

15

13

16

2

2

2

2

1

2

majetkový

majetkový

majetkový

majetkový

zdraví

majetkový

Vliv alkoholu

0

0

1

0

0

1

Vliv drog

0

0

0

1

1

0

Použití (pohrůžka) zbraně/ násilí

1

1

1

1

0

1

Ublížení na zdraví 0 - ne, 1 - ano

0

0

1

0

1

0

2004

2004

2004

2004

2004

2004

1

1

3

1

1

1

§ 234

§ 234

§ 234

§ 234

§ 221

§ 234

Závislost na hazardních hrách Způsob trávení volného času Typologie oběti a způsob páchání TČ Věk oběti Pohlaví oběti žena -1, muž - 2 Předmět zájmu - motiv

Rok spáchání trestného činu Celkem skutků (recidiva) Trestný čin - §

pokračování - Tabulka č.3: Analýza spisové dokumentace 2000 – 2006

ROK 2005

Případ 31

Případ 32

Případ 35

Případ 36

15

16

16

15

16

15

Pohlaví žena - 1, muž - 2

2

2

2

2

2

2

Počet sourozenců

1

1

0

1

0

1

Počet tříd ZŠ

9

9

9

9

9

9

Prospěch v základní škole

2

3

3

2

3

3

Prospěch na střední škole/učilišti

0

3

3

3

2

2

Rodina – úplná - 1,neúplná - 0

1

1

0

0

1

1

Rodiče rozvedení (kolikrát)

0

0

1

2

0

0

V rodině dominuje otec - 1 , matka - 2

1

1

0

0

1

1

Žije s otcem

0

0

0

0

0

0

Žije s matkou

0

0

1

1

0

0

Matka se o výchovu zajímá/nezajímá

1

1

1

1

1

1

Otec se o výchovu zajímá/nezajímá

1

1

0

1

1

1

Matka soudně trestaná za TČ

0

0

0

0

0

0

Otec soudně trestaný za TČ

0

0

1

0

0

0

0

1

0

0

0

středošk. střed. odborné

VŠ

Věk pachatele

Sourozenec/blízký příb. soudem trestaný Dok. vzdělání matky

0 středošk.

Zaměstnání matky

THP

Dok. vzdělání otce

Případ 33 Případ 34

VŠ zákl. vyučena OSVČ

OSVČ

zákl. vyučen

VŠ

dělník

OSVČ

Přítěž v rodině

0

Přítěž u dítěte

1

Záškoláctví Útěky z domova

Zaměstnání otce

THP

ved. prodejny

THP

střední. odb.

VŠ

středošk.

VŠ

OSVČ

THP

THP

THP

0

0

0

0

0

0

1

0

0

0

0

1

1

1

1

0

0

0

0

1

0

0

Poruchy chování

12

13

0

12

15

0

Závislost alkoholová

0

0

0

0

0

0

Závislost nealkoholová

0

0

1

0

0

1

Kouření (od kolika let)

Závislost na hazardních hrách Způsob trávení volného času

0

1

1

0

0

0

party, sport

parta

parta

nezj.

nezj

sport

15

12

14

10

14

14

2

2

2

2

2

1

majetkový majetkový

majetkový

zdraví

Typologie oběti a způsob páchání TČ Věk oběti Pohlaví oběti žena -1, muž - 2 Předmět zájmu - motiv

majetkový majetkový

Vliv alkoholu

0

0

0

1

0

1

Vliv drog

0

0

1

0

0

0

Použití (pohrůžka) zbraně/ násilí

1

1

1

0

1

0

Ublížení na zdraví 0 - ne, 1 - ano

0

1

0

1

1

1

2005

2005

2005

2005

2005

2005

1

1

2

1

2

1

§ 234

§ 234

§ 234

§ 221

§ 234

§ 221

Rok spáchání trestného činu Celkem skutků (recidiva) Trestný čin - §

Příloha B

Tabulka č.4: trestné činy spáchané dětmi a mladistvými v ČR v letech 1990-2001

ČR

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

Krim.celkem 216852282998345205398505372427 375630394267403654425930426626391469

Objasněno 83257 94115108380 126442129540 151842162929169177185093193354172245 obj. v % 38,4 33,3 31,4 31,7 34,8 40,4 41,3 41,9 43,5 45,3 44,0 z toho Děti 4146 5939 7093 8280 8053 10322 12059 12086 11999 12464 10216 mladiství 11407 15952 15952 21074 22160 22310 22719 19139 16730 14920 13507

ČR

2001 2002 2003 2004 2005 2006 Krim.celkem 358577372341357740351629344060 336446 Objasněno 166827151492135581134444135281 133695 z toho Děti 9926 5541 4692 3319 3086 3090 mladiství 12913 10901 9779 7886 7614 7605

Pramen: Statistiky Policie ČR

Příloha C Tabulka č. 5: Trestné činy spáchané dětmi a mladistvými ČR

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Celková kriminalita

398 505 372 427 375 630 394 267 403 654 425 930 426 626

objasněno

126 442 129 540 151 842 162 929 169 177 185 093 193 354

objasněno v %

31,7

34,8

40,42

41,32

41,91

43,46

45,32

z toho: děti mladiství vraždy děti mladiství násilné činy děti

8 280

8 053 10 322 12 059 12 086 11 999 12 464

21 074 22 160 22 310 22 719 19 139 16 730 14 920 278

286

277

267

291

313

265

1

3

1

1

3

2

4

14

21

15

9

8

16

6

19 820 20 177 21 712 22 825 23 223 23 464 23 228 557

754

939

1 334

1 339

1 276

1 486

mladiství

1 243

1 416

1 443

1 640

1 497

1 334

1 233

mravnostní činy

2 048

2 240

2 457

2 484

2 000

2 771

2 239

70

122

232

138

149

133

168

300

308

280

350

193

221

196

děti mladiství majetkové činy děti mladiství

327 183 300 352 289 002 301 727 304 039 314 249 306 351 7 256

6 743

8 460

9 207

9 320

9 312

9 409

18 037 18 926 18 520 17 703 14 992 13 165 11 450

ostatní kriminální činy

9 354 12 237 15 443 16 692 21 358 23 789

děti

267

466

1 103

932

936

1 053

mladiství

803

1 378

2 253

1 780

1 366

1 457

zbývající kriminalita

22 096 18 867 21 379 22 720 24 251 24 415 24 749

děti

138

158

192

223

323

307

259

mladiství

421

426

461

399

474

370

346

hospodářská kriminalita 18 431 18 440 25 431 25 539 30 156 36 031 42 907 děti mladiství vojenské trestné činy

17

9

33

54

22

35

89

348

279

221

373

202

271

237

2 985

3 390

3 519

3 287

3 633

3 260

3

1

děti mladiství

1 2

6

1

1

Pramen: Statistiky Policie ČR