TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Penitenciární péþe Kód oboru: 7502R023 Název bakaláĜské práce:
KRIMINALITA MLÁDEŽE CRIMINALITY OF THE JUVENIL Autor: Tomáš Svaþina DiS. ýelakovského 9 466 04 Jablonec n.N.
Podpis autora: ______________________
Vedoucí práce: PhDr. Jan SochĤrek, Ph.D. Poþet: stran 60
obrázkĤ 1
tabulek 9
grafĤ 4
zdrojĤ 13
pĜíloh 2 + 1 CD
CD obsahuje celé znČní bakaláĜské práce.
V Liberci dne: 22. dubna 2007
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakaláĜskou práci se plnČ vztahuje zákon þ. 121/200 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vČdomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakaláĜské práce pro vnitĜní potĜebu TUL.
Užiji-li bakaláĜskou práci nebo poskytni-li licenci k jejímu využití, jsme si vČdom povinnosti informovat o této skuteþnosti TUL; v tomto pĜípadČ má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladĤ, které vynaložila na vytvoĜení díla, až do její skuteþné výše.
BakaláĜskou práci jsem vypracoval samostatnČ s použitím uvedené literatury a na základČ konzultace s vedoucím bakaláĜské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 22. dubna 2007
2
Podpis: …………………………………..
DČkuji PhDr. Janu SochĤrkovi, Ph.D. za cenné rady, pĜipomínky a jeho þas, který mi vČnoval pĜi zpracování této bakaláĜské práce.
3
Název bakaláĜské práce: Kriminalita mladistvých Criminality of the Juvenile Jméno a pĜíjmení autora: Tomáš Svaþina Akademický rok odevzdání bakaláĜské práce: 2006/2007 Vedoucí bakaláĜské práce: PhDr. Jan SochĤrek, Ph.D. Resumé: BakaláĜská práce se zabývala problematikou kriminality mladistvých. Práce se zamČĜila na rĤzné zpĤsoby trestání, mladistvích, které nabízí náš právní systém. BakaláĜská práce rozebírala þinitele, které ovlivĖují vznik kriminality u mladistvých. Dále se pak zabývala postavením mladistvých z pohledu rĤzných právních pĜedpisĤ v naší zemi. Zejména pak pĜestupkového zákona, trestního zákona a Ĝádu a zákona o soudnictví ve vČcech mládeže. BakaláĜská práce popisuje také rozdílný zpĤsob páchá trestné þinnosti mladistvých pachatelĤ. Také porovnala vČkovou hranici trestní odpovČdnosti v naší zemi a v zahraniþí. V praktické þásti byl proveden výzkum se zamČĜením na zjištČní názoru na pĜíþiny vzniku kriminality mladistvých. Dotazníky byly rozdány policistĤm a pracovníkĤm v sociální oblasti. Získaná data od obou skupin respondentĤ byla zpracován a porovnána. Klíþová slova: kriminalita mladistvých, trestání mladistvých, vČková hranice trestní odpovČdnosti, alternativní opatĜení Summary: This diploma work focuses on criminality of the juvenile. In this work I specialise on possible ways of punishment juvenile in our criminal law. I meet often with this problem in relation my work. Firstly I explain different factors for example internal as heredity or external as family, school, media, sectoin groups influence child. Secondly this work analyze position of the juvenile in diffrent laws, for example Declaration of fundamental rights and freedom, civil code, family law, act on transgressions and mainly. Diploma work focus on criminal law and sorts of punishment in this law. In this part of this work write about standard punishments as imprisonment, alternative punishments probation, penal servitude or agreement. Lowering of this limit was mainly question in my researchy which was the practical part of my work. Diploma work gave out questionnaire to policemen who investigate juvenile deliguency. And gave out it also to social workers who are engangend in juvenile with different problems. Keywords: criminality of the juvenile, punishment of the juvenile, age limit of penal responsibility, alternativ probation
4
Obsah 1 ÚVOD.......................................................................................................................................................................................8 2 ZÁKLADNÍ POJMY...........................................................................................................................................................9 3 ýINITELÉ OVLIVĕUJÍCÍ VZNIK KRIMINALITY MLÁDEŽE .................................................................... 11 3.1 DċDIýNOST ...................................................................................................................................... 11 3.2 VROZENÉ PěEDPOKLADY ................................................................................................................ 12 3.2.1 Kvalifikace poruch osobnosti .................................................................................................... 12 3.2.2 Rozumové schopnosti ................................................................................................................ 13 3.2.3 Pohlaví ...................................................................................................................................... 13 3.3 RODINA ............................................................................................................................................ 14 3.3.1 Organizace nahrazující rodinu........................................................................................... 14 3.3.2 ZmČny ve struktuĜe rodiny......................................................................................................... 15 3.3.3 VLIV SOCIÁLNÍ POZICE RODINY ......................................................................................................... 16 3.4 ŠKOLA .............................................................................................................................................. 17 3.4.1 Úloha školy v souþasnosti ......................................................................................................... 17 3.4.2 Hodnota vzdČlání....................................................................................................................... 18 3.5 VRSTEVNICKÉ SKUPINY ................................................................................................................... 19 3.5.1 Vznik delikventních part ........................................................................................................... 19 3.6 MÉDIA .............................................................................................................................................. 20 4 SPECIFICKÉ ZNAKY TRESTNÉ ýINNOSTI MLÁDEŽE ................................................................................ 21 4.1 ODLIŠNÝ ZPģSOB PÁCHÁNÍ TRESTNÉ ýINNOSTI.............................................................................. 21 5 PRÁVNÍ PODMÍNKY PÉýE O DELIKVENTNÍ MLÁDEŽ............................................................................... 22 5.1 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD ........................................................................................... 22 5.2 ZÁKON O RODINċ ............................................................................................................................ 23 5.3 OBýANSKÝ SOUDNÍ ěÁD .................................................................................................................. 23 5.4 PěESTUPKOVÝ ZÁKON ý. 200/1990 ................................................................................................. 24 5.5 TRESTNÍ ZÁKON, TRESTNÍ ěÁD ....................................................................................................... 25 5.5.1 Vazba........................................................................................................................................ 26 5.5.3 Trest odnČtí svobody.................................................................................................................. 26 6 ZVLÁŠTNOSTI TRESTNÍHO ěÍZENÍ PROTI MLÁDEŽI PODLE ZÁKONA ý. 218/2003 SB. ............ 27 6.1 ÚýEL ZÁKONA .................................................................................................................................. 27 6.2 ZÁKLADNÍ PRINCIPY ZÁKONA ......................................................................................................... 28 6.3 ZÁKLADNÍ ZÁSADY .......................................................................................................................... 28 6.4 ZMċNA TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI MLADISTVÉHO ........................................................................... 29 6.5 ROZUMOVÁ A MRAVNÍ VYSPċLOST ................................................................................................. 29 6.6 ÚýINNÁ LÍTOST ................................................................................................................................ 30 6.7 PROMLýENÍ...................................................................................................................................... 30 6.8 PRÁVNÍ OMYL U MLADISTVÝCH ...................................................................................................... 30 6.9 OPATěENÍ ........................................................................................................................................ 31 6.9.1 Výchovná opatĜení..................................................................................................................... 31 6.9.2 Ochranná opatĜení .................................................................................................................... 32 6.9.3 Trestní opatĜení ......................................................................................................................... 32 6.10 VAZBA MLADISTVÉHO ................................................................................................................... 32 6.11 Ochrana soukromí mladistvého.................................................................................................. 33 7 ALTERNATIVNÍ OPATěENÍ V RÁMCI TRESTNÍHO PRÁVA A TAKÉ PRÁVA HMOTNÉHO ..... 33 7.1 TREST OBECNċ PROSPċŠNÝCH PRACÍ ............................................................................................. 34 7.2 PODMÍNċNÉ ZASTAVENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ ................................................................................ 34 7.3 INSTITUT NAROVNÁNÍ ...................................................................................................................... 35 7.4 HLAVNÍ SMYSL ALTERNATIVNÍCH ZPģSOBģ ěEŠENÍ TRESTNÍCH VċCÍ .......................................... 36 7.5 PROBACE A MEDIACE....................................................................................................................... 36 8 POSTAVENÍ A ÚLOHA ORGÁNU POVċěENÉHO PÉýÍ O MLÁDEŽ V TRESTNÍM ěÍZENÍ......... 39
5
9 TRESTNÍ ODPOVċDNOST MLADISTVÉHO....................................................................................................... 40 9.1 HRANICE TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI V ZAHRANIýÍ ......................................................................... 41 9.2 CO MģŽEME OýEKÁVAT OD SNÍŽENÍ HRANICE TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI ..................................... 42 10 PRģZKUM........................................................................................................................................................................ 44 10.1 PěEDMċT ....................................................................................................................................... 44 10.2 OBJEKT .......................................................................................................................................... 44 10.3 CÍL.................................................................................................................................................. 44 10.4 VZTAHOVÝ RÁMEC ........................................................................................................................ 44 10.5 STANOVENÍ A FORMULACE PěEDPOKLADģ .................................................................................. 45 10.5.1 PĜedpoklad první..................................................................................................................... 45 10.5.2 PĜedpoklad druhý.................................................................................................................... 45 10.5.3 PĜedpoklad tĜetí....................................................................................................................... 45 10.6 OPERACIONALIZACE ..................................................................................................................... 46 10.7 URýENÍ TECHNIKY SBċRU DAT ...................................................................................................... 46 10.8 PREZENTACE A ROZBOR VÝSLEDKģ.............................................................................................. 47 10.9 ZHODNOCENÍ PěEDPOKLADģ ........................................................................................................ 55 10.9.1 PĜedpoklad první..................................................................................................................... 55 10.9.2 PĜedpoklad druhý.................................................................................................................... 55 10.9.3 PĜedpoklad tĜetí....................................................................................................................... 56 10.10 SHRNUTÍ VÝSLEDKģ PRģZKUMU ................................................................................................. 56 11 ZÁVċR ............................................................................................................................................................................... 57 12 NAVRHOVANÁ OPATěENÍ...................................................................................................................................... 58 13 PRAMENY A POUŽITÁ LITERATURA................................................................................................................ 60 14 PěÍLOHY .......................................................................................................................................................................... 61 14.1 VċKOVÉ HRANICE TRESTNÍ ODPOVċDNOSTI V ZAHRANIýÍ ......................................................... 61 14.2 DOTAZNÍK ...................................................................................................................................... 62
6
7
1 Úvod Motto: „Morálku nelze naĜídit zákonem, ale chování ano.“ ( Martin Luther King Jr.) Kriminalita je nejzávažnČjším projevem a vyústČním vČtšiny sociálnČ patologických jevĤ, proto je vždy v centru pozornosti spoleþnosti. Jako spoleþenský jev je analyzována z rĤzných pohledĤ, avšak základem všech analýz jsou obvyklé statistické údaje zpracované policií a dalšími trestnČprávními institucemi. PĜi pohledu na tyto statistiky je zĜejmé, že za posledních nČkolik let rapidnČ narĤstá celková kriminalita. Poþet pachatelĤ z Ĝad dČtí do vČku patnácti let neklesá, ale stoupá a tak jejich podíl mezi pachateli trestních þinĤ do osmnácti let se zvyšuje. Stále vČtší podíl mezi nezletilými pachateli zaujímají pachatelé, kteĜí podle našeho zákona nejsou trestnČ odpovČdní. Lze to vyjádĜit i tak, že vČk mladých pachatelĤ trestních þinĤ stále klesá. Trestná þinnost dČtí a mladistvých se v mnoha ohledech od trestné þinnosti starších vČkových skupin liší a to jak svojí strukturou, þetností výskytu, zpĤsoby provedení, motivací tak i osobnostními charakteristikami pachatelĤ. Trestná þinnost dČtí a mladistvých se velmi tČžko zjišĢuje, prokazuje, vyšetĜuje a postihuje. Od 1. ledna 2004 nabyl úþinnosti nový zákon þ. 218/2003 Sb., o odpovČdnosti mládeže za protiprávní þiny a o soudnictví ve vČcech mládeže, který novČ upravuje problematiku delikvence mládeže. Smyslem nové právní úpravy v samostatném kodexu je komplexnČ upravit hmotnČprávní i procesnČprávní aspekty trestání mladistvých, novČ konstituovat systém speciálních soudĤ mládeže a jasnČ vymezit úþel reakce státu na trestnou þinnost mládeže. Tato bakaláĜská práce se zabývá otázkou, zda je vhodné snížit vČkovou hranici, urþující trestní odpovČdnost pachatelĤ. V teoretické þásti se zamČĜí na pĜíþiny vzniku kriminality mladistvých a faktory, které je mohou ovlivnit, dále pak popisuje souþasný stav naší legislativy a zpĤsoby práce s rizikovou mládeží. V praktické þásti zjistí formou dotazníku, jaký je názor odborné veĜejnosti na snížení hranice trestní odpovČdnosti. Dotazník budou rozdány dvou skupinám, které pracují s mládeží rozdílným zpĤsobem. Jedna skupina pracuje s mládeží represivnČ – jedná se pĜedevším o policisty a kriminalisty. Druhou skupinu tvoĜí lidé, jejichž pĜístup
8
k tomuto problému je preventivní, což jsou sociální pracovníci þi psychologové pracující s dČtmi a mládeží. Výsledky dotazníkĤ se zpracují a porovnají se názory obou skupin, které mohou mít díky zpĤsobu své práci na stejnou vČc rozdílný pohled. Cílem této bakaláĜské práce je zmapovat legislativní podmínky práce s delikventní mládeží a zjistit mezi odbornou veĜejností názor na snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti.
2 Základní pojmy Zpoþátku je tĜeba vymezit nČkteré pojmy, které budou v práci používány. „Kriminalita“ – úhrn þinĤ uvedených v trestním zákonČ obvykle popisovaných podle prostoru, þasu, rozsahu, struktury a pohybu1 „Delikvence“ – zahrnuje nejzávažnČjší poruchy v chování mládeže projevující se pĜedevším jako narušení sociálních a právních norem. Vyznaþuje se urþitou hromadností výskytu, stabilitou a rozšíĜeností pĜi stejných sociálních podmínkách. Vedle trestných þinĤ tak zahrnuje jevy, které jsou nepochybnČ závadné, ale samy o sobČ nejsou trestné – napĜ. útČky z domova, alkoholismus, nealkoholovou toxikománii, chorobné hráþství, prostituci, úþast na þinnosti extrémistických skupin, závadových part, agresivitu vĤþi druhým þi vĤþi vČcem, až po agresivitu zamČĜenou proti vlastní osobČ (sebevražedné pokusy a sebevraždy) „Osoba mladší než 15 let“ - jde o pojem trestnČprávní. Z hlediska poþítání þasu vymezuje v trestním Ĝízení pojem „osoba mladší než 15 let“ þasové období, kdy fyzická osoba, která pĜed dovršením patnácti let vČku spáchala þin jinak trestný, není trestnČ odpovČdná (§ 11 tr. zák.). V trestním Ĝízení užíváme tohoto pojmu k oznaþení kategorie osob podléhajících zvláštnímu režimu pĜi výslechu svČdka (§ 102 tr. Ĝádu). Tuto kategorii trestní Ĝád jinak oznaþuje jako: „osoby, které pro nedostatek vČku nejsou trestnČ odpovČdné“. Trestní zákon v nČkterých svých skutkových podstatách 1
9
Universum – Všeobecná encyklopedie, ODEON, Praha 2000. ISBN 80-207-1072-8
(napĜ. ve skutkové podstatČ trestného þinu pohlavního zneužívání podle § 242 tr. zák.) tímto pojmem oznaþuje skupinu osob, která požívá zvýšené trestnČprávní ochrany. PĜevážnČ však jde o pojem užívaný kriminologií a praxí. „Nezletilý“ – obsahovČ i významovČ je opakem zletilosti. Je to fyzická osoba, která nedovršila 18 let vČku nebo nenabyla zletilosti manželstvím. Trestní právo tento pojem neužívá, i když v trestnČprávní praxi je þasto používán pro oznaþení osob ve vČku do patnácti let. „Mladistvý“ – je pojem trestnČprávní. Je s ním spojen poþátek trestní odpovČdnosti fyzické osoby za spáchaný trestný þin (též pĜestupek) i zvláštnosti trestní odpovČdnosti a trestního Ĝízení proti mladistvým. Nelze jej proto ztotožĖovat s pojmem „nezletilý“, který je pojmem obþanského práva. (Zletilosti se podle § 8 odst. 2 obþanského zákoníku nabývá dosažením osmnáctého roku, pĜíp. uzavĜením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani prohlášením manželství za neplatné). Obecná (plná) trestní odpovČdnost pachatele za spáchaný trestný þin nastává až dnem následujícím po dnu, ve kterém fyzická osoba dovršila 15 let vČku. Podle § 74 odst. 1tr. zák.: pĜi trestání osoby, která v dobČ spáchání trestného þinu dovršila patnáctý rok vČku a nepĜekroþila osmnáctý rok svého vČku (mladistvý), pĜihlédne soud ke zvláštní péþi, již spoleþnost vČnuje mládeži. „Osoba blízká vČku mladistvého“ – jako u pĜedcházejícího výkladu se jedná o pojem, který je užíván pĜevážnČ v kriminologii. V trestním zákonu je užit v ustanovení § 33 písm. b) jako polehþující okolnost pĜi výmČĜe trestu. Z hlediska poþítání þasu vymezuje relativnČ krátké þasové údobí mezi 18 a 19 rokem života, kdy lze fakultativnČ, za urþitých podmínek, uplatnit zvláštní zpĤsoby Ĝízení proti mladistvému. „DítČ“ – podle Úmluvy o právech dítČte pĜijaté dne 20.11. 1989 v New Yorku se dítČtem rozumí osoba mladší 18 let, pokud nedosáhla zletilosti dĜíve. Trestní Ĝád takového pojmu neužívá. Trestní zákon uvedené oznaþení užívá pro kategorii osob, která požívá zvláštní trestnČprávní ochrany za podmínek stanovených ve vybraných skutkových podstatách. ObecnČ, podle zákona o rodinČ jsou za dČti považovány osoby mladší 15 let.
10
10
3 ýinitelé ovlivĖující vznik kriminality mládeže V posledních letech narostla i v ýeské republice kriminalita, která se týká zejména mladistvých. Snažíme se proti ní bojovat rĤznými pĜístupy, jak ofenzivními, tak defenzivními. Pro zlepšení souþasného stavu je nutná spolupráce jednotlivých institucí a mnohé novely zákonĤ. NČkteré byly již novČ pĜijaty. Kriminalita v posledních letech masovČ narĤstá. Týká se to zejména kriminality majetkové. Kriminalita se koncentruje zejména ve velkých mČstech, prĤmyslových aglomeracích s vysokým stupnČm anonymity. Zvyšuje se samoúþelná brutalita a bezohlednost pĜi trestné þinnosti. Stoupá kriminalita spojená s drogami a jinými závislostmi. Stále vyšší poþet trestných þinĤ zĤstává nenahlášen, neobjasnČn a nepotrestán. MČní se profil pachatelĤ, kteĜí se neliší od ostatní prĤmČrné populace. Problematickým jevem zvyšující se kriminality je nárĤst trestných þinĤ spáchaných nezletilými delikventy. Tyto jevy se vyskytují nejen v ostatních státech, ale nedotþena nezĤstala ani ýeská republika, kde za posledních dvacet let se zvýšil poþet registrovaných trestných þinĤ þtyĜnásobnČ. Násilná kriminalita vzrostla dvojnásobnČ a majetková kriminalita sedminásobnČ. Zlomovým obdobím nárĤstu kriminality byla léta 1990-1993. Za posledních dvacet let se také zvýšil trojnásobnČ poþet stíhaných mladistvých a dČtí tĜi a pĤl násobnČ. Od roku 1990 vzrostl poþet mladistvých pachatelĤ ve vČku od 15 do 18 let o 100% a dČtí ve vČku do 15 let o 160%. Od roku 1989 vzrostl poþet pachatelĤ do 18 let o 121%, což dokazuje explozi kriminality mezi mládeží. Týká se to pouze objasnČných trestních þinĤ. ýinitelĤ, které mohou zpĤsobovat vznik delikventního chování u dČtí a mládeže je nČkolik. V této þásti práce popíšu nČkolik základních, které chování dČtí podle mČ nejvíce formují a pĜispívají k socializaci mládeže. 3.1 DČdiþnost Genetická zakotvenost lidského chování je aspekt souþasnými spoleþenskými vČdami stále nedocenČný. Prakticky všechny osobnostní vlastnosti i vČtšina lidských postojĤ, a dokonce i zájmĤ je dČdiþná. Lidské individuální charakteristiky jsou však z tohoto hlediska mnohem ménČ prozkoumány než z hlediska vlivĤ prostĜedí (zejména vlivĤ rodiny a jiných skupin). Naše civilizace si totiž chce a potĜebuje myslet,
11
11
že lidského jedince je možné dalekosáhle programovat vlivy prostĜedí. Proto si vytváĜí vČdecké teorie a s nimi volnČ souvisejí soustavy pĜesvČdþení, jež tento pĜedpoklad potvrzují. Historickou prioritu v zamČĜení spoleþenskovČdních disciplín na vlivy prostĜedí má novovČký osvícenský racionalismus, který prohlásil þlovČka za „nepopsanou tabuli“, na níž výchova mĤže napsat témČĜ cokoliv. 3.2 Vrozené pĜedpoklady Vrozené pĜedpoklady þi konstituce mohou u jedince ovlivnit jeho delikventní chování. Porucha osobnosti je vČtšinou psychiatrických škol pojímána jako trvalá, vrozená osobnostní dispozice, která staví þlovČka mimo normu. Mezi normou a poruchou osobnosti se ještČ nČkdy rozlišují akcentované osobnosti a anomální osobnosti. Poruchy osobnosti, pĜípadnČ i oba další typy odchylek od normy, jsou diagnostikovány u pachatelĤ trestné þinnosti velmi þasto. U mladistvých je ovšem nesnadné odlišit povahové zmČny vyvolané bouĜlivČji probíhajícím dospíváním od stálých povahových rysĤ, pĜípadnČ od projevĤ procesuálního psychického onemocnČní. Tentýž symptom mĤže být projevem, jenž po dosažení dospČlosti beze stopy zmizí, mĤže být také projevem stálé osobnostní struktury, ale mĤže být i prvním pĜíznakem zaþínající hebefrenní formy schizofrenie. Hlavním kritériem pĜi diagnostikování psychopatie je stálá od dČtství se projevující nerovnováha ve skladbČ osobnostních vlastností, takže nČkteré jsou nápadnČ vyvinuté, pĜípadnČ nČkteré nápadnČ chybí. 3.2.1 Kvalifikace poruch osobnosti Starší klasifikace poruch osobnosti rozlišovaly nejménČ desítku diagnostických jednotek, pĜiþemž u lidí s delikventním chováním byly nejþastČji shledávány diagnózy osobnosti anetické, osobnosti nezdrženlivé a osobnosti explosivní. U nás nyní platná 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí následující druhy osobnostních poruch, jež mohou mít vztah ke kriminálnímu jednání: disociální poruchu osobnosti, emoþnČ nestabilní poruchu osobnosti a smíšenou poruchu osobnosti. Vedle toho klasifikace obsahuje skupinu Návykové a impulzivní poruchy, do níž jsou Ĝazeny: patologické hráþství, patologické zakládání požárĤ a patologické kradení.
12
12
Protože se zatím nikomu nepodaĜilo stanovit zastoupení tČchto diagnóz v populaci, není možné tvrdit, že napĜ. populace vČznČných lidí zahrnuje významnČ víc psychopatických jedincĤ než populace lidí, kteĜí nikdy nebyli v konfliktu se zákonem. 3.2.2 Rozumové schopnosti Odlišení biologických koĜenĤ od vlivĤ rodiny a jiných prostĜedí je nesnadné – napĜ. nepĜátelské chování mĤže být stejnČ dobĜe reakcí na velmi nepĜíznivé podmínky. V nichž þlovČk vyrĤstal, mĤže být projevem vrozené dispozice a mĤže být reakcí na nepĜíznivé prostĜedí, napĜ. vČzení, v nČmž se þlovČk zrovna nachází. Ke konstituþním disponujícím faktorĤm je obvykle poþítána i snížená úroveĖ rozumových schopností, opakovanČ potvrzovaná prĤzkumy mladých i dospČlých lidí ocitajících se ve vČznicích a nápravných ústavech. Rozumové schopnosti mČĜené inteligenþními testy jsou prokazatelnČ více determinovány dČdiþností než uþením. Pachatelé kriminálních þinĤ mají významnČ lepší výsledky v neverbálních subtestech, než ve verbálních subtestech testovacích baterií, což patrnČ souvisí s jejich postojem ke škole a k uþení. NadČjnČjší než celkové posuzování inteligence jedním kvantitativním skórem by bylo studium více složek rozumových schopností, což moderní testy struktury inteligence již umožĖují. Ze zatím ojedinČlých studií tohoto druhu na jiných typech populace se zdá pravdČpodobné, že lidé, kteĜí se dostávají do konfliktu se zákonem, mají kognitivní komplexitu proti jiným lidem nižší, tj. že uplatĖují jedno nebo dvČ hlediska, a tutéž jednoduchost pĜedpokládají i u ostatních. Ti, kdo se stávají vĤdci delikventnČ jednajících part, mají pravdČpodobnČ nadprĤmČrnou sociální integraci. 3.2.3 Pohlaví Disponujícím konstituþním faktorem je i pohlaví jedince. Muži se podle dostupných statistik dopouštČjí trestných þinĤ mnohem þastČji než ženy, a to ve všech spoleþnostech, ve všech dobách, nezávisle na své pĜíslušnosti k etnické skupinČ i nezávisle na druhu trestné þinnosti. Rozdíl v mírách mužské a ženské kriminality je pĜipisován vrozenČ vyšší agresivitČ mužĤ, která je ovlivĖována mužským pohlavním hormonem testosteronem, který pĤsobí nejen na mozek, ale i na utváĜení tČla. Za pozornost stojí výskyt kriminality a sexuální aktivita podle vČku, kdy vrcholu dosahuje mezi 18 a 22 roky.
13
13
Dívky jsou všeobecnČ pod vyšší kontrolou ze strany rodiþĤ, uþitelĤ a ostatních dospČlých
než
chlapci,
takže
mají
více
pĜíležitostí
vštípit
si
zábrany
k protispoleþenskému chování zábrany než chlapci. Také vrstevnické vazby pro nČ nemají takový význam jako pro chlapce. Mají nespornČ pevnČjší vazby na rodinu. 3.3 Rodina Vliv rodiny je nespornČ považován za hlavního þinitele, který svým selháváním podporuje u dČtí kriminální chování. Rodina však není nemČnnou institucí, její funkce se v poslední dobČ výraznČ zmČnily. Období dČtství a dospívání jsou uznávána jako periody se zvláštním, výluþným postavením v lidském životČ. ObČ tato zmínČná období nabývají stále na vČtším významu, díky stále delší dobČ, kterou mladí lidé potĜebují na vzdČlávání. Do nedávné doby se z dČtství do dospČlosti pĜecházelo naráz. Toto nebylo obdobím, které by mČlo zvláštní potĜeby a privilegia. PĜed formálním dosažením dospČlosti už byly dČti považovány za „malé dospČlé“ a podílely se prakticky na všech þinnostech jako dospČlí lidé. Vzhledem k tomu, že v souþasné dobČ se rodí stále ménČ dČtí, jsou považovány za vČtší citovou investici než tomu bylo dĜíve. Teprve na zaþátku novovČku se zaþíná objevovat hranice vymezující mírnČjší tresty pro dČti. JeštČ na pĜelomu minulého a našeho století byla desetihodinová práce dČtí bČžným zjevem. DítČ bylo považováno za stejnou pracovní sílu jako dospČlý. Radikální zmČnou, která ovlivnila generace dČtí bylo zavedení povinné školní docházky. 3.3.1
Organizace nahrazující rodinu Dnes dČti nevstupují na trh práce v tak raném vČku a pĜímo, ale na základČ
výsledkĤ svého pracovního úsilí ve škole. V našem století k dalšímu snížení poþtu let, kdy jsou dČti v péþi rodiþĤ a to zavedením kolektivních zaĜízení pro pĜedškolní dČti jako jsou jesle a mateĜské školy. DČti se tím velmi brzy dostávají do péþe organizací, jež lecþem napodobuje organizace dospČlých pro dospČlé. DČti navštČvují také rĤzné mimoškolní zájmové kroužky, které jsou rovnČž organizovány dospČlými. Celková doba, kterou dČti tráví bČhem dne v péþi tČchto organizací je stejnČ dlouhá jako doba, kterou tráví v zamČstnání jejich rodiþe.
14
14
Sociální kontrola dČtí prostĜednictvím tČchto organizací stále narĤstá. Neorganizovaný þas dČtí zaplĖují média, pĜedevším televize. V prostĜedí, které vyžaduje velkou míru konformity jsou dČti vystaveny více než v minulosti tlakĤm na dokonalou adaptaci. Každá odchylka od normy jako hyperaktivní chování nebo vrozená porucha uþení se mĤže stát vážným problémem. DítČ se mĤže dostat na okraj zájmĤ, což má vliv na jeho sebehodnocení a jeho postavení mezi spolužáky. Selhání ve škole mĤže pĜedzvČstí dalšího selhávání v životČ. 3.3.2 ZmČny ve struktuĜe rodiny Velikost dnešní rodiny je menší než tomu bylo dĜíve a stoupá poþet rodin, v nichž o dítČ peþuje jen jeden z rodiþĤ. Evropská spoleþnost spolu s rodinou pĜechází z období industriálního do období postindustriálního. Ženy se více emancipují a ve vČtší míĜe vstupují na trh práce. MČní se jejich chuĢ a možnost angažovat se v tradiþních ženských rolích hospodyĖ a vychovatelek dČtí. Jejich snaha uplatĖovat se v politice a veĜejné sféĜe se dostává do konfliktu s potĜebami dítČte a s tradiþnČ nízkou ochotou mužĤ podílet se na výchovČ dČtí a provozu domácnosti. NejcennČjším kladem rodiþĤ do nové generace pĜestal být majetek a spoleþenská privilegia, ale stalo se jím vzdČlání. V dnešní dobČ se doba vzdČlávání prodloužila a stává se prakticky celoživotní záležitostí a také se vysoce specializovala. Rodiþe vyvíjejí velký tlak na dČti, aby se náležitČ vzdČlávaly. VzdČlávací programy nestaþí udržet krok s pĜekotným vývojem vČdy a techniky. DČti jsou pĜipravovány na stav spoleþnosti, který je þím dál tím obtížnČjší pĜedpovČdČt. Nejvýše cenČnou hodnotou souþasné spoleþnosti je individuální svoboda, možnost volby, osobní rozvoj a sebeuplatnČní. „Zdrojem
oprávnČných
obav
je
slábnoucí
vazba
mezi
rodiþovstvím
a partnerstvím pĜíznaþná pro všechny postindustriální spoleþnosti. DČti vychovávané jen jedním z rodiþĤ (ve všech zemích jsou to ve zdrcující vČtšinČ matky) mají podle mezinárodních srovnávacích studií, jež jsou dnes k dispozici, o nČco horší výsledky ve škole, víc zdravotních a psychických problémĤ a také více stĜetĤ se zákonem než dČti ze srovnatelné socioekonomické vrstvy, které vyrĤstají s obČma rodiþi. Chlapci žijící ve
15
15
spoleþné domácnosti s vlastním otcem mají významnČ menší sklon pĜestupovat meze zákona než chlapci žijící bez otce þi s nevlastním otcem.“2 Už jsem konstatoval, že dítČ navštČvuje od útlého vČku kolektivní zaĜízení, také vČtšina lidských aktivit v dospívání i v dospČlosti se odehrává mimo rodinu a lidský život konþí velmi þasto v nemocnici nebo v domovČ pro staré lidi. Sociální stát se stává obrovskou náhradní rodinou všech obþanĤ. Stát a rĤzné organizace mají ve srovnání s rodinou tu nevýhodu, že se stejnČ jako každá instituce chová neosobnČ, byrokraticky a pouze z jednoho aspektu. ŠpatnČ funkþních rodin však stále pĜibývá a nevyhnutelnČ tak vzrĤstá snaha, aby jejich funkce pĜebíraly státní orgány, pĜípadnČ i jiné organizace. Souþasná spoleþnost má totiž jen velmi omezené možnosti, jak donutit rodiþe, aby upĜednostnili zájmy dČtí a Ĝádné plnČní rodiþovských povinností pĜed svými zájmy. 3.3.3 Vliv sociální pozice rodiny JeštČ ve þtyĜicátých a padesátých letech platilo, že vČtšina mladistvých delikventĤ pocházela z nejchudších a nejménČ vzdČlaných rodin. Po válce nastalo zvyšování kriminality dČtí ze stĜedních vrstev a navýšení poþtu kriminálnČ jednající mládeže z nejlépe situovaných vrstev. NicménČ se stále ukazuje, že nejpĜíznivČjší živná pĤda pro kriminální chování mládeže je nejnižší vrstva spoleþnosti, vrstva lidí bez kvalifikace a vrstva, v níž je nejvČtší chudoba a nezamČstnanost. Novodobé pĜelévání kriminality do spoleþensky lépe situovaných rodin se dá interpretovat jako následek klesajícího vlivu rodiny na chování dČtí. Pokud rodiþ nedokáže pĜimČĜenČ reagovat na dČtskou potĜebu bezpeþí, dítČ si o nČm vytváĜí pĜedstavu, kterou pak mĤže zobecnit i na jiné lidi. DítČ si nevytvoĜí základní dĤvČru k dospČlému a svou neuspokojenou potĜebu vazby pak zdĤrazĖuje buć zesilováním emoþních projevĤ, nebo ji naopak potlaþuje a stylizuje se do úlohy nezávislého jedince. „Studie delikventnČ jednajících mladistvých založené na jejich popisu rodinného prostĜedí ukazují rodinné prostĜedí pĜestupníkĤ zákona jako chladné, s minimem 2
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 80-7178226-2, str. 40.
16
16
rodiþovského zájmu o dČti. Rodiþe jsou dČtmi charakterizováni jako pasivní þi odmítaví, nezainteresovaní na potĜebách dítČte.“3 Zvláštní kategorií jsou dČti, které byly vychovávány v kolektivních instituþních zaĜízeních a prošly celou sérií náhradních domovĤ a rodinné prostĜedí vĤbec nepoznaly. Tyto doslova deprimované dČti mají oslabenou schopnost navazovat vztahy a mají oslabený smysl pro mimoústavní realitu. Jejich adaptace na jakýkoliv ústav je lepší než adaptace na samostatný život mimo nČj. Proto pro nČ mĤže být vČzení vlastnČ známým prostĜedím, které nevČdomky upĜednostĖují pĜed nároþným životem na svobodČ. 3.4 Škola Škola spolu s rodinou ovlivĖují dČti a mládež od ranného vČku a mohou mít zásadní vliv na socializaci jedince a mohou pĤsobit velmi preventivnČ pĜed vznikem kriminality. Vzhledem k pĜekotnému vývoji vČdy mohou tvĤrci vzdČlávacích programĤ jen tČžko s tímto trendem držet krok. Také mohou jen tČžko pĜedvídat co bude tento vývoj vyžadovat od dČtí až budou dospČlé. DČti budou v budoucnosti nuceny opustit názor na svČt jako na místo neomezených možností, protože budou mnohem tvrdČji konfrontovány se zhoršováním životního prostĜedí, s mizením zdrojĤ energie a surovin. Tlak na individuální výkon v souþasné spoleþnosti stále roste, což také nezĤstává bez vlivu škol, i zde žáci soutČží o to, kdo bude nejlepší. ZĜetelným trendem je zvyšující se délka školní docházky a nárĤst vzdČlanosti populace. VzdČlání se stává prakticky ve všech oborech záležitostí celoživotní. 3.4.1 Úloha školy v souþasnosti S tím, jak slábne vliv rodin na dČti, zároveĖ mladou populaci více ovlivĖují média a pĤsobí vrstevnické skupiny, se škola stává takĜka jediným prostĜedím, které schopno garantovat optimální pĤsobení na dítČ, které je v souladu se zájmy spoleþnosti. „Míra uþitelovy angažovanosti na žákovČ osudu ovšem mĤže pĜesahovat míru rodiþovského zájmu jen výjimeþnČ a dítČti to nemusí být na prospČch ani v pĜípadech,
3
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 80-7178226-2, str. 43. 17
17
kdy rodina v nČþem selhává. Od socializaþního pĤsobení školy se dnes oþekává víc, než je reálné.“4 Lidé, kteĜí vytváĜejí vzdČlávací systémy si dobĜe uvČdomují, že se svČt neustále mČní a tím zároveĖ i nároky na uþitele. SvČt se stále více globalizuje a propojuje. Od škol se oþekává, že budou vychovávat vysoce specializované odborníky a zároveĖ budou posilovat obþanské ctnosti, schopnost samostatného uvažování. Na školu je kladena celá další Ĝada požadavkĤ. MČla by dČti nejen kvalifikovat pro budoucí práci, ale také je vychovávat k obþanské angažovanosti, a to vše ve spolupráci s rodinou. Není však jednoduché skloubit zájmy spoleþnosti, rodiny a školy. Rodiny nČkdy odmítají spolupracovat se školou, zejména mají-li jiné hodnoty než škola. Škola má pĜihlížet nejen k postojĤm rodiþĤ, ale i k individuálním potĜebám dítČte. PĜi tom má vychovávat dČti ve tĜídách, které mají velké množství žákĤ. 3.4.2 Hodnota vzdČlání Kriminalita mládeže je jev i bohatých západních spoleþnostech spojený s nezamČstnaností, s chudobou, s nedostateþným vzdČláním, þasto i s nedokonþeným základním vzdČláním, s nízkou motivací k práci. Všechny tyto faktory jsou propojeny. PĜíþiny kriminality se mohou hledat jednak u rodiny, ale také u vzdČlávacího systému. V souþasné dobČ jsou nezamČstnaností postiženy pĜedevším mladí lidé a z nich hlavnČ ti s nejnižším vzdČláním. Vyšší vzdČlání má nejen hodnotu jako vzdČlání urþitého typu, ale souþasnČ zvyšuje obecnou adaptabilitu þlovČka na mČnící se potĜeby na trhu práce. Podhoubím kriminality jsou ve spoleþnosti pĜevážnČ sociálnČ hendikepované vrstvy obyvatel. VzdČlávací politika státu mĤže proto potencionálnČ kriminalitu redukovat, jelikož mĤže lidem pomáhat, aby se ze svých sociálních hendikepĤ vymaĖovaly. PĜíliš štČdré sociální dávky spolu s nedostatkem pracovních pĜíležitostí, s nedostatkem dostupných bytĤ a s nedostateþnými možnostmi získat uplatnitelnou profesní kvalifikaci vedou k tomu, co bývá nazýváno sociální past. (mladí lidé jsou schopni se uživit, ale nemají vČtší motivaci k tomu, aby zmČnili své postavení na okraji spoleþnosti) I tam, kde se podaĜilo umožnit vstup sociálnČ znavýhodnČných do vyšších forem vzdČlávání, zĤstává problémem dokonþování studia. Zvýšený podíl mladých lidí, kteĜí 4
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 80-7178226-2, str. 66
18
18
po dokonþení základní školy pokraþují v dalším studiu, tedy ještČ neznamená, že je vyšší jejich nadČje na lepší spoleþenské uplatnČní. Širší nabídka vzdČlávacích programĤ také neznamená zlepšení pro dČti, které pocházejí ze sociálnČ znevýhodnČných rodin. I v této široké nabídce jsou urþité typy škol a uþilišĢ, jejichž absolvování není zárukou perspektivní a dobĜe placené práce. DČti v tradiþních školách soutČží pouze v reprodukci znalostí a ne ve schopnosti spolupracovat nebo nalézat vlastní Ĝešení reálných problémĤ. Systémových zmČn bylo po roce 1989 v našem školství realizováno velmi málo. U nás není zatím náležitČ rozvíjena ani tvoĜivost dČtí, ani pro sociální dovednosti, ani další obþanské ctnosti, jež jsou pĜedpokladem pro samostatný život v demokratické spoleþnosti. 3.5 Vrstevnické skupiny Jak bylo uvedeno dĜíve, dČti tráví þím dál více þasu ve formálních skupinách v kolektivních zaĜízeních, jako jsou škola nebo rĤzné zájmové organizace, tak i v neformálních skupinách v místČ bydlištČ. Kriminalita mládeže je páchána skoro vždy v partách þili v neformálních vrstevnických skupinách. Pro rizikovou mládež z dysfunkþních rodin jsou vrstevnické party dĤležitČjší než pro mladé lidi, kteĜí vyrĤstají v bČžných rodinách. Nároky na konformitu ve vrstevnické skupinČ jsou obvykle vyšší než je tomu v jiných skupinách. Zahrnují nejen zpĤsob vyjadĜování, ale i úpravu zevnČjšku, druh preferované hudby, postoj ke škole, k práci, k rodiþĤm, k drogám, k alkoholu apod. U dČtí s nízkou podporou rodiny je pravdČpodobné, že potĜeba pĜijetí do skupiny je velmi silná. Na tyto dČti má zásadní vliv vĤdce party, který toho také využívá. Vstupním rituálem do již existující skupiny mĤže být dokonce spáchání nČjakého trestného þinu. ýímž adept pĜekroþí hranici bČžných tabu a mĤže být buć vĤdcem skupiny þi ostatními þleny party vydírán. 3.5.1 Vznik delikventních part Delikventní party u nás skoro vždy vznikají z podskupin mladých lidí, kteĜí se znají z jedné instituce. NČkteré party jsou ke své kriminální þinnosti pĜivedeny tím, že tráví þas v hernách a na diskotékách a záhy se jim na tento zpĤsob života pĜestane dostávat prostĜedkĤ. Tyto prostĜedky si zaþnou opatĜovat drobnými krádežemi, které mohou pĜerĤstat v organizované a plánované akce napojené na rĤzné pĜekupníky.
19
19
Jedinci ve snaze splynout s partou jsou ochotni uchýlit se i k zneužívání návykových a psychotropních látek jejichž užívání, þí spíše zneužívání, nezĜídka vede ke stejnému modelu chování jaké jsem popsal v pĜedešlém pĜíkladu. 3.6 Média Vliv médií, zejména pak televize na socializaci dČtí a mládeže je nezpochybnitelný. DČti a dospívající sledují televizi ze všech médií nejvíce. ýas, který vČnují sledování televize mĤže být dokonce v prĤmČru delší než všechny jiné mimoškolní þinnosti, kterými se mohou zabývat. Sledování televize má neustále vzestupný trend. NarĤstající trend samoúþelného zobrazování násilí mĤže u nČkterých dČtí vyvolat dojem, že mohou používat násilí jako legitimní zpĤsob prosazování svých vlastních potĜeb. Škodlivé úþinky na dČti mĤže mít jak násilí fiktivní, tak naturalisticky popisované násilí skuteþné, tak i nejasná hranice mezi tím, co se opravdu stalo a co nadsadili pro vČtší úþinnosti autoĜi poĜadu. Za normálních okolností má dítČ již ve stĜedním školním vČku schopnost se distancovat od pĜedvádČného násilí a zaujímat k nČmu kritický postoj. Tato kritiþnost se však dá vhodným druhem zábavného podání scén s násilím oslabovat. Televize tedy posiluje agresivitu nejen u disponovaných jedincĤ, posiluje ji u všech dČtí a vyvolává u nich pocit, že svČt je nebezpeþným místem. Vášnivý konzument televize ztrácí kontakt se skuteþným svČtem a díky tomu mĤže slábnout jeho schopnost odlišovat možné a nemožné. Filmový zloþinec je v dnešních filmech velmi þasto líþen se sympatiemi, a to i v pĜípadČ, že film je inspirován skuteþnou postavou. Fakt, že živá pĜedloha filmové postavy zabila Ĝadu lidí, uskuteþnila sérii loupežných pĜepadení þi zpĤsobila velké škody a utrpení jednotlivcĤ i státu, nikterak nebrání režisérĤm, aby do této úlohy obsazovali atraktivní herce a aby je þinili postavami pro diváka co nejsympatiþtČjšími. Hrdiny pĜestali být lidé bojující na stranČ zákona, policisté, soudci ale stávají se jimi právČ zloþinci, kteĜí zákon porušují. Výkonný výbor Americké psychologické asociace pro vliv televize na spoleþnost v roce 1992 oficiálnČ potvrdil škodlivé úþinky násilí pĜedvádČného v televizním vysílání.
20
20
4 Specifické znaky trestné þinnosti mládeže Struktura trestné þinnosti mládeže doznala v posledních letech významných zmČn a to zejména v posunu ke kvalifikovaným a závažnČjším formám páchání. Struktura trestné þinnosti mládeže a samotný zpĤsob spáchání jsou ovlivĖovány vývojovými prvky osobnosti, existencí kriminogenních faktorĤ, schopností mladého þlovČka negativní jevy rozpoznat a eliminovat. NČkteré jevy jsou pro mladého þlovČka na rozdíl od dospČlého nepĜekonatelné, podĜizuje se jim a ve spojení s vhodnými podmínkami vedou ke spáchání rĤzných kriminálních deliktĤ. 4.1 Odlišný zpĤsob páchání trestné þinnosti ZpĤsob páchání trestné þinnosti mládeže je výraznČ ovlivnČn vČkem pachatelĤ, jejich psychickým vývojem, tČlesnými propozicemi, vlastnostmi a zkušenostmi. V tomto ohledu se mezi dospČlými a mladistvými pachateli projevují urþité zvláštnosti, ke kterým zejména patĜí: -
výbČr pĜedmČtu útoku je urþován jiným hodnotovým systémem než u dospČlých,
-
trestná þinnost je þastČji páchána se spolupachateli a ve skupinČ,
-
pĜíprava trestné þinnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, þastá je i nedostateþná pĜíprava vhodných nástrojĤ ke spáchání trestného þinu,
-
chování mladistvých pachatelĤ se vyznaþuje neúmČrnou tvrdostí, která se projevuje devastací, niþením pĜedmČtĤ a znehodnocením zaĜízení,
-
konání mladistvých pachatelĤ je poznamenáno nedostatkem vČdomostí a schopností pĜi pĜekonávání pĜekážek, mnohdy je použito neúmČrných prostĜedkĤ k dosažení,
-
na páchání trestné þinnosti mladistvých má znaþný vliv alkohol (pĜípadnČ jiná návyková látka), který zvyšuje agresivitu, nekoordinovanost pohybĤ a podporuje nepĜimČĜené reakce na vnČjší podnČty,
-
mladiství pachatelé jednají více emotivnČ než rozumovČ, trestná þinnosti je páchána ve vČtšinČ pĜípadĤ živelnČ pod vlivem momentální situace,
-
pĜi opakované trestné þinnosti se vyskytují specifické znaky z pĜedcházející trestné þinnosti,
-
21
pĜi získávání alibi se mladiství pachatelé orientují na osoby ze skupiny, do níž patĜí,
21
o pĜípravČ, ale i o spáchané trestné þinnosti se pachatelé rádi svČĜují þlenĤm své
-
skupiny, -
pachatelé þasto odcizují pĜedmČty, které momentálnČ potĜebují, nebo které se jim vzhledem k vČku líbí (napĜ. auta, videa, motocykly, rádia, obleþení, zbranČ, nože, alkohol, cigarety, léky apod.),
- vČci získané trestnou þinnosti skupinou mladistvých jsou velmi brzy rozdČlovány mezi její þleny, pĜi rozdČlování je patrná hierarchie ve skupinČ a finanþní prostĜedky se zpravidla utrácejí ve skupinČ -
nČkteré znaky zpĤsobu spáchání trestné þinnosti vyplývají ze somatických znakĤ pachatele, napĜ. vyšší rychlost pohybu, mrštnost, obratnost, menší postava a nižší váha.5
5 Právní podmínky péþe o delikventní mládež Problematika delikventní mládeže je Ĝešena v rámci sociální a kriminální politiky státu. Sociální politika zahrnuje politiku mládeže, zamČstnanosti, vzdČlávání, rodinnou, zdravotní atd. Dílþími systémy kriminální politiky jsou politika trestní a politika preventivní. Trestní politika pĜedstavuje defenzivní strategii kontroly kriminality a její pĜevážnČ represivní þást je orientována na minulost, na konkrétní události, trestné þiny, které již nastaly. Preventivní politika smČĜuje do budoucnosti, pĜedstavuje ofenzivní strategii kontroly kriminality, spoléhá se pĜedevším na nerepresivní prostĜedky. Zabývá se snižováním pravdČpodobnosti páchání trestných þinĤ. Systém péþe o delikventní mládež tvoĜí soustava institucí pĤsobících v rámci sociální i kriminální politiky, jejichž práva a povinnosti urþuje pĜíslušná legislativa. 5.1 Listina základních práv a svobod Zvláštní ochranu rodinČ, dČtem a mladistvým zaruþuje þl. 32 Listiny základních práv a svobod a dále Úmluva o právech dítČte, která deklaruje právo dítČte na život, zdravý vývoj, rodiþovskou péþi, život v rodinČ, vzdČlání a zamČstnání. NeménČ dĤležité je právo dítČte na ochranu pĜed zanedbáváním, zneužíváním a duševním nebo tČlesným násilím. Toto ustanovení zdĤrazĖuje význam sociální 5
MAREŠOVÁ, A. Kriminalita mládeže, Studie IKSP, Praha 1996, ISBN 80-7338-046-3, str. 23
22
22
prevence, která ve svém dĤsledku smČĜuje k ochranČ spoleþnosti jako celku. Ochrana postavení dítČte a jeho oprávnČných zájmĤ pĜedstavuje rozsáhlý soubor práv dítČte, která jsou upravena v rĤzných právních odvČtvích a normách rĤzné právní síly. Jde pĜedevším o pĜedpisy práva rodinného, obþanského, sociálního, práva správního (školství, zdravotnictví), práva trestního a pĜestupkového. Z hlediska obþanského práva se každý þlovČk stává obþanem okamžikem narození a má tudíž zpĤsobilost k právĤm a povinnostem. Právní status dítČte je definován s odkazem k vČku. Právní normy používají v zásadČ dva termíny. První termín – nezletilec, je užívaný pro oblast práva soukromého. Zletilost, jako plná zpĤsobilost osoby svým vlastním jednáním nabývat práv a zavazovat se, vzniká podle obþanského zákoníku dosažením 18 let. Mezi právním statusem dítČte mladšího 15 let a adolescentem mezi 15–18 rokem vČku není podstatný rozdíl. Zásadní rozdíly jsou však v oblasti trestního a pĜestupkového práva, neboĢ s vČkovou hranicí 15 let je spojen vznik trestní odpovČdnosti. Mladistvý je tedy termín dĤslednČ užívaný trestním i pĜestupkovým právem pro vČkovou skupinu 15–18 let. Protože primárnČ je nutné právní postavení dítČte odvozovat z práva ústavního, je základ právního postavení dítČte tradiþnČ odvozován z práva rodinného, kde jsou zásadní vztahy mezi rodiþi a dČtmi.
5.2 Zákon o rodinČ Zákon þ. 94/1963 Sb., o rodinČ, v platném znČní, novČ upravuje pojem rodiþovské zodpovČdnosti jako soubor povinností a práv rodiþĤ k nezletilým dČtem, které spoþívají v zajišĢování jejich výchovy, výživy, správČ majetku a vytváĜení harmonického rodinného prostĜedí. Tam, kde rodiþe nemohou, nechtČjí nebo zneužívají své rodiþovské zodpovČdnosti, tedy ohrožují zájem dítČte, zasahuje do jinak chránČného soukromí rodiny stát, který plní svoji roli opatĜeními sociálnČ-právní ochrany dČtí. 5.3 Obþanský soudní Ĝád Soudní ochranu práv dítČte a ukládání výchovných opatĜení soudem upravuje obþanský soudní Ĝád v HlavČ VIII – Péþe soudu o nezletilé (§ 176–185). Soud v opatrovnickém Ĝízení rozhoduje ve vČci výchovy a výživy nezletilých, o styku rodiþĤ
23
23
s nimi, o omezení, pozastavení nebo zbavení rodiþovské zodpovČdnosti, o záležitostech, o nichž se rodiþe nemohou dohodnout. Soud vede rodiþe nezletilých k Ĝádnému plnČní povinností pĜi péþi o nezletilého. VyĜizuje podnČty a upozornČní obþanĤ a právnických osob stran výchovy nezletilého a þiní vhodná výchovná opatĜení, pokud je neuþinil orgán sociálnČ-právní ochrany. Vyžaduje-li to zájem dítČte, mĤže orgán sociálnČ – právní ochrany dČtí: - napomenout vhodným zpĤsobem nezletilého, jeho rodiþe a osoby, které narušují jeho Ĝádnou výchovu - stanovit nad nezletilým dohled, který provádí za souþinnosti školy, obþanských sdružení v místČ bydlištČ nebo na pracovišti - uložit nezletilému omezení, které zabrání škodlivým vlivĤm na jeho výchovu. Zejména zakáže nezletilému návštČvu podnikĤ a zábav pro nČho nevhodných. Pouze soud mĤže, vyžaduje-li to zájem dítČte, svČĜit dítČ do výchovy jiné fyzické osoby než rodiþe, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho Ĝádné výchovy a se svČĜením dítČ souhlasí. Soud mĤže svČĜit dítČ též do pČstounské péþe. Jestliže výchova dítČte je vážnČ ohrožena nebo narušena a dĜíve uložená výchovná opatĜení nevedla k nápravČ, mĤže soud naĜídit ústavní výchovu. 5.4 PĜestupkový zákon þ. 200/1990 PĜestupek je zavinČné jednání, které ohrožuje nebo porušuje zájem spoleþnosti. Mladiství jsou postihováni z hlediska možných sankcí mírnČji (§19). Za pĜestupek lze uložit sankce: napomenutí, pokutu, zákaz þinnosti a propadnutí vČci. OpatĜení mají charakter omezující (napĜ. zákaz navštČvovat urþitá veĜejnČ pĜístupná místa, kde se prodávají alkoholické nápoje). Lze je uložit pachateli pĜestupku na úseku ochrany pĜed alkoholismem a jinými toxikomaniemi. PĜestupky páchané rodiþi a jinými osobami mohou ohrožovat zájem dítČte. Jedná se o pĜestupky na úseku sociálních vČcí, zdravotnictví, školství, ochrany pĜed alkoholem a jinými toxikomániemi. Na druhé stranČ mohou mladiství narušovat celou Ĝadu
24
24
chránČných spoleþenských vztahĤ (napĜ. pĜestupky proti veĜejnému poĜádku, obþanskému soužití apod.) Poslední novely pĜestupkového zákona postihují i konzumenty drog. Díky § 30 byla rozšíĜena v písmenu j) o skutkovou podstatu neoprávnČného pĜechovávání omamné nebo psychotropní látky v malém množství pro osobní potĜebu a sankcionována pokutou až do výše 15 tisíc korun. Tuto pokutu nelze uložit v blokovém Ĝízení. Na postih pĜestupkĤ se vztahují obecné pĜedpisy o správním Ĝízení, podle kterého postupují obce, krajské úĜady, policie a další orgány státní správy.
5.5 Trestní zákon, trestní Ĝád Trestní stíhání mladistvých pachatelĤ je upraveno v zákonČ 140/1961 Sb, trestní zákon v platném znČní a v zákonČ 141/1961 Sb. o trestním Ĝízení soudním, v platném znČní. Postih mladistvých pachatelĤ a Ĝízení proti nim je zapracováno do trestního kodexu ve formČ zvláštních ustanovení. V trestním zákonČ je obsaženo trestní stíhání mladistvých v HlavČ VII. § 74–87 trestního zákona, zvláštní zpĤsob Ĝízení proti mladistvým je upraven v HlavČ XX v §§ 291–301 trestního zákona. Platí obecná zásada, že pokud Hlava VII. trestního Ĝádu neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na mladistvého pachatele ostatních stanovení trestního zákona. PodobnČ, pokud Hlava XX. trestního zákona neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se i na Ĝízení proti mladistvým obecných pĜedpisĤ trestního Ĝádu. Obecné ustanovení trestního zákona vymezuje pojem mladistvého a stanoví zásadu, že soud pĜi projednávání a rozhodování pĜihlédne ke zvláštní péþi, kterou spoleþnost vČnuje mládeži. Trestní odpovČdnost mladistvého spoþívá v odlišném hodnocení stupnČ spoleþenské nebezpeþnosti þinu pro spoleþnost jako materiálního znaku trestného þinu. Zvláštní ustanovení trestního Ĝádu zajišĢují, aby byly objasnČny všechny skuteþnosti dĤležité pro rozhodnutí soudu, a to jak o vinČ, tak o pĜimČĜeném trestu nebo ochranném opatĜení. ZdĤrazĖují se výchovné momenty v Ĝízení, zajišĢuje se obhajoba mladistvého ve všech stádiích trestního Ĝízení. NejdĤležitČjším pramenem pro zjištČní pomČrĤ mladistvého jsou orgány sociálnČ - právní ochrany. Tento orgán má s ohledem na jeho poslání a roli v trestním Ĝízení potĜebné pravomoci.
25
25
5.5.1 Vazba Do vazby mĤže být mladistvý vzat jedinČ tehdy, nelze-li úþelu vazby dosáhnout jinak. Úþelem trestu u mladistvého je, aby trestem byla zabezpeþena jeho výchova v Ĝádného obþana se zĜetelem k jeho osobním vlastnostem, rodinné výchovČ, k prostĜedí z nČhož pochází. 5.5.2 Ochranná výchova Ochranná výchova je druhem ochranného opatĜení a trvá dokud to vyžaduje její úþel, maximálnČ však do 19 let. Pro uložení ochranné výchovy musí být splnČny tyto podmínky: -
o výchovu mladistvého není náležitČ postaráno
-
výchova mladistvého byla zanedbána
-
vyžaduje to prostĜedí v nČmž mladistvý žije.6
Ochranou výchovu lze uložit i osobČ mladší 15 let, které dovršila 12 let, tedy pro nedostatek vČku trestnČ neodpovČdné. ObligatornČ se ochranná výchova uloží tehdy, dopustí-li se dČtský pachatel takového trestné þinu, za který trestní zákon ve zvláštní þásti dovoluje uložení výjimeþného trestu. Soud to mĤže uþinit také tehdy, jestliže je to nutné k zajištČní Ĝádné výchovy osoby mladší 15 let, která spáchala þin, který by byl jinak trestným þinem. Ochranná výchova se ukládá podle § 176–180 obþanského soudního Ĝádu. Vazby i trest odnČtí svobody vykonávají mladiství ve zvláštních vČznicích. Od roku 1993 je realizován „Program zacházení s mladistvými vČzni“. Jeho náplní jsou aktivity vedoucí k sobČstaþnému a plnohodnotnému zaĜazení mladistvého do bČžného života po propuštČní. 5.5.3 Trest odnČtí svobody Trest odnČtí svobody, uložený mladistvému, lze podmínČnČ odložit za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 trestního zákona. Pro mladistvého je pĜíznivČjší zkušební doba, ukládaná pĜi podmínČném odsouzení.
6
Edice ÚZ. Trestní pĜedpisy, Sagit, Ostrava 2007. ISBN 978-80-7208-586-6
26
26
Oproti obecné zkušební dobČ, která je 1–5 let, je pĜi podmínČném odsouzení mladistvého zkušební doba snížena na l–3 léta. Zkušební doba mĤže být prodloužena ne však o víc než dvČ léta. Trestní zákon Ĝeší i rozdílné podmínky výkonu trestu pro mladistvé. Výkon trestu má být vykonáván oddČlenČ od ostatních odsouzených, ve zvláštních vČznicí a oddČleních. Pro posouzení, zda bude u mladistvého uplatnČn rozdílný zpĤsob výkonu trestu, je rozhodující jeho vČk v dobČ vyhlášení rozsudku. Soud zaĜazuje mladistvého do vČznice pro mladistvé, kde mĤže být zaĜazen do oddČlení s dohledem, oddČlení s dozorem a oddČlení s ostrahou pro výkon trestu mladistvých. Tento typ vČznice se nachází ve vČznici Všehrdy. Jestliže mladistvý spáchal trestný þin, za který trestní zákon ve zvláštní þásti dovoluje uložení výjimeþného trestu a stupeĖ nebezpeþnosti takového trestného þinu je mimoĜádnČ vysoký (napĜ. vzhledem k zvlášĢ zavrženíhodnému zpĤsobu provedení, zvlášĢ zavržení hodné pohnutce apod.). Soud mĤže uložit trest odnČtí svobody na pČt až deset let.
6 Zvláštnosti trestního Ĝízení proti mládeži podle zákona þ. 218/2003 Sb. 6.1 Úþel zákona x
Samostatná norma upravující zpĤsob zacházení s dČtmi a mladistvými, kteĜí se dopustili kriminálního jednání.
x
Významné posílení prevenþních opatĜení tak, aby se pachatel kriminálních þinĤ do budoucnosti zdržel.
x
Zapojení mladistvého pachatele do procesu odþinČní újmy, která vznikla protiprávním jednáním.
x
Akcent na prevenci páchání protiprávních þinĤ.
x
Prevence výchovných a léþebnČ ochranných prvkĤ nápravy.
x
Dominantní postavení speciálních soudĤ mládeže a specializace orgánĤ þinných v trestním Ĝízení.
x
Posílení úlohy orgánĤ sociálnČ právní ochrany dČtí a Probaþní a mediaþní služby.
x
Náprava nedostateþné diferenciace trestní odpovČdnosti mládeže.
x
Závislosti na vČkové zvláštnosti mládeže preference alternativních opatĜení, zejména výchovných.
27
27
6.2 Základní principy zákona x
Speciální úprava zákona pĜed obecnou právní úpravou.
x
Aktivní pĜístup, participace pachatele na odstranČní škodlivého následku.
x
Subsidiárnost represe, dominantní postavení výchovného principu, trest jako „ultima ratio“.
x
Princip restorativní justice – obnovující justice, dĤraz na práva obČti na odþinČní škodlivého následku.
x
Princip ochrany mládeže.
x
Individuálnost Ĝešení trestní vČci se zĜetelem na všechny okolnosti þinu, osobu dospívajícího pachatele a jeho zdravotní stav.
x
Dospívající pachatel musí vždy nést za své chování následky pĜimČĜené vČku a dosaženému stupni vývoje.
x
Zvláštnosti ustanovení zákona 218 se neužijí, jestliže se úkon provádí po dovršení 19 roku vČku mladistvého.
6.3 Základní zásady Všechny novČ koncipované zásady vycházejí z principu, že všechna opatĜení, postupy a prostĜedky upravené zákonem je tĜeba využít k obnovení narušených sociálních vztahĤ, integraci mladistvého do širšího sociálního prostĜedí a prevenci zloþinnosti. x
Zákaz retroaktivity, zdĤraznČna výchovná úloha Ĝízení.
x
PodpĤrná role represe, zvýraznČní úlohy výchovných opatĜení ukládaných v závislosti na stupni osobnostního vývoje.
x
Individuální pĜístup vzhledem k rozumové a mravní vyspČlosti, zákaz diskriminace.
x
PĜimČĜenost výchovných opatĜení i represe, individuální pĜístup, spolupráce s orgány ochrany mládeže, preventivní charakter Ĝízení.
7
x
Ochrana soukromí, presumpce neviny.
x
Rychlost Ĝízení.
x
Zásada satisfakce a odþinČní škodlivého následku poškozeného.
x
Zásada specializace orgánu þinných v trestním Ĝízení.7
CHMELÍK, Jan. RukovČĢ Kriminalistiky.PlzeĖ 2005. ISBN 80-86898-36-9, str.291
28
28
6.4 ZmČna trestní odpovČdnosti mladistvého ZmČna oproti souþasnosti s absolutní trestní odpovČdnosti na relativní (podmínČnou) trestní odpovČdnost mladistvého. Mladistvý, který v dobČ spáchání þinu nedosáhl dostateþné rozumové a mravní vyspČlosti do té míry, aby mohl rozpoznat nebezpeþnost jeho jednání pro spoleþnost nebo své jednání ovládat, není trestnČ odpovČdný. V pĜípadČ prokázané nepĜíþetnosti podle zákona þ. 218 nastupuje režim Ĝízení proti osobČ mladší 15 let. 6.5 Rozumová a mravní vyspČlost Rozumovou a mravní vyspČlost je nutné vykládat ve vztahu k obvyklému vývoji osobČ mladistvé: x
Jde o vývojovou opoždČnost mladistvého, která nemá povahu duševní choroby, poruchy.
x
PĜíþetnost pĜedpokládá
a) schopnost rozpoznávací, to je urþitý stupeĖ intelektu k chápání závažnosti svého protiprávního jednání, tedy rozumovou zralost þi zpĤsobilost, b) schopnost urþovací, to je zpĤsobilost pĜizpĤsobit svou vĤli, schopnost klást odpor k pohnutkám, svodĤm, schopnost „ odolávat partČ“, apod. Osoby, které nedosáhly urþitého vČku, nemohou být plnČ trestnČ odpovČdné pro nedostatek náležitého stupnČ zpĤsobilosti rozpoznávací a urþovací. Proto bývají takové osoby stavČny na roveĖ osobám nepĜíþetným pro duševní poruchu, nebo bývá jejich trestní odpovČdnost posuzována odchylnČ od dospČlých pachatelĤ. PĜekroþení mezí stanovených zákonem musí být pro mladistvého zjevné, musí si jich být vČdom vzhledem ke své rozumové a mravní vyspČlosti. Trestní þin spáchaný mladistvým se nazývá provinČním. Pojmové znaky provinČní: x
znaky uvedené v zákonČ, to je formální znak ( znaky skutkové podstaty, stanovený vČk, pĜíþetnost a novČ rozumová a mravní vyspČlost),
x
29
materiální znak – nebezpeþnost þinu pro spoleþnost (vyšší než malý).
29
6.6 Úþinná lítost Podle zákona þ. 218/2003 Sb. Jde o zvláštní pĜípad úþinné lítosti, která pĜedpokládá: x
úþinnou snahu po nápravČ,
x
doþasnost nepĜíznivých následkĤ.
Oba pĜedpoklady musí být splnČny souþasnČ. Podmínky úþinné lítosti: x
Jde o provinČní do pČti let odnČtí svobody.
x
Mladistvý dobrovolnČ po þinu odstranil nebo opravil zpĤsobený následek nebo se o to alespoĖ pokusil.
x
Projevil úþinnou snahu po nápravČ.
x
ýin nemČl trvale nepĜíznivé následky.
6.7 Promlþení ObecnČ se snižují promlþecí lhĤty z 20 na 10 let u provinČní s výjimeþným trestem, z 12 na 4 u provinČní s horní hranicí trestu 12 let. Obecná promlþecí lhĤta 3 let zĤstává.
6.8 Právní omyl u mladistvých Soud pro mládež mĤže upustit od uložení trestního opatĜení x
provinČní menší spoleþenské nebezpeþnosti,
x
mladistvý spáchání þinu lituje,
x
projeví úþinnou snahu po nápravČ a dopustil-li se þinu z neznalosti právních pĜedpisĤ, která je zejména vzhledem k jeho vČku, rozumové a mravní vyspČlosti a prostĜedí, ve kterém žil, omluvitelná.
30
30
6.9 OpatĜení x
Navazují na obecné zásady, zejména na zásadu individuálního pĜístupu a pĜimČĜenosti.
x
Úþelem je zájem na ochranČ mladistvých pĜed škodlivými vlivy, vytvoĜení podmínek pro jejich zdravý sociální a duševní vývoj, obnovČ narušených sociálních vztahĤ a dosažení zdrženlivosti v páchání trestné þinnosti.
x
Právními následky provinČní jsou opatĜení výchovná, ochranná a trestní.
x
Výchovná opatĜení lze ukládat již v prĤbČhu trestního Ĝízení se souhlasem mladistvého.
x
Trestní opatĜení uložení trestu je jako krajní opatĜení.
x
PĜedpokladem upuštČní od uložení trestního opatĜení je uznání viny.
x
Alternativnost výchovných opatĜení po upuštČní od trestního opatĜení napomenutí, zapojení školy, pĜenechání postihu zákonným zástupcĤm a další.
x
PĜedpoklad, že soud bude mít podrobné informace o mladistvém.
6.9.1 Výchovná opatĜení Mladistvému lze uložit tato výchovná opatĜení: x
dohled probaþního úĜedníka,
x
probaþní program,
x
výchovné povinnosti,
x
výchovná omezení,
x
napomenutí s výstrahou.
Výchovná opatĜení lze uložit mladistvému pouze s jeho souhlasem po náležitém pouþení o právech obvinČného mladistvého, o podstatČ a úþelu výchovného opatĜení. Souhlas mladistvého obvinČného musí být dán dobrovolnČ, výslovnČ a zpĤsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o obsahu projevené vĤle. PĜihlíží se i ke stanovisku zákonného zástupce (souhlas se nevyžaduje), vždy se pĜihlídne ke stanovisku orgánu sociálnČ právní ochrany pĜípadnČ probaþní a mediaþní služby. O výchovných opatĜeních se rozhoduje usnesením. Uložením výchovných opatĜení v pĜípravném Ĝízení není ukonþeno Ĝízení. Naopak vydáním pravomocného rozhodnutí o ukonþení trestního Ĝízení konþí i výkon uložených
31
31
výchovných opatĜení. Má-li být ve výkonu výchovných opatĜení pokraþováno, musí být o jejich uložení znovu rozhodnuto. 6.9.2 Ochranná opatĜení Ochranné léþení, zabrání vČci a ochranná výchova. Ochranná výchova trvá po dobu nezbytnČ nutnou, dokud to vyžaduje její úþel, nejdéle do 18 let nebo do 19 let, vyžaduje-li to zájem mladistvého. Ochranná výchova se ukládá výhradnČ podle zákona þ. 218, nepostaþuje-li již uložená ústavní výchova podle zákona o rodinČ. Ochranná výchova je limitována vČkem 18 let, výjimeþnČ 19 let mladistvého. Zákon pĜipouští pĜemČnu ústavní výchovy na ochrannou a naopak. 6.9.3 Trestní opatĜení Tresty se u mladistvých pachatelĤ oznaþují jako trestní opatĜení a jsou propojeny s opatĜeními výchovnými a ochrannými. Výjimeþný trest je pĜevzat z dosavadní právní úpravy trestního zákona. Zákon pĜináší speciální polehþující okolnost ke zmenšené pĜíþetnosti, kterou si mladistvý pĜivodil vlivem návykové látky a preferuje ochranná opatĜení – ochranné léþení. Trestní sazby obecnČ prospČšných prací, zákazu þinnosti a vyhoštČní se snižují na polovinu. Soud má povinnost dotázat se mladistvého na stanovisko k obecnČ prospČšným pracím. Je dána alternativa pĜi ukládání opatĜení. OdnČtí svobody je sníženo na polovinu, u výjimeþného trestu je maximální trest deset let. Automatické zahlazení odsouzení u trestních opatĜení do 1 roku.
6.10 Vazba mladistvého Vazba mladistvého je zcela výjimeþným opatĜením. DĤraz se klade na náhradní opatĜení jako je nahrazení vazby zárukou, dohledem, slibem, umístČním v péþi dĤvČryhodné osoby, pĜípadnČ v ústavní výchovČ. O vazbČ mladistvého se vyrozumívá zákonný zástupce, probaþní a mediaþní služba, zamČstnavatel, orgán sociálnČ právní ochrany, zaĜízení, ve kterém vykonával ochrannou výchovu. Vazba mĤže trvat až dva mČsíce, po prodloužení maximálnČ šest mČsícĤ. U zvlášĢ závažných provinČní mĤže trvat až šest mČsícĤ po prodloužení maximálnČ 18 mČsícĤ. LhĤty urþené trestním Ĝádem k prodloužení vazby zĤstávají nedotþeny.
32
32
Vazba se mĤže novČ nahradit i umístČním v péþi dĤvČryhodné osoby za podmínky, že tato osoba je ochotna a schopna se ujmout péþe, písemnČ se zaváže k péþi a mladistvý souhlasí s touto péþí a písemnČ se zaváže, že bude opatĜení respektovat. Vazbu mladistvého lze nahradit i penČžitou zárukou. 6.11 Ochrana soukromí mladistvého PatĜí mezi základní zásady zákona þ. 218/2003 Sb. Do pravomocného skonþení trestního Ĝízení platí zákaz zveĜejĖování jakýchkoli informací, ze kterých by bylo možné urþit osobu mladistvého. Výjimka je dána pouze pro úþely pátrání a sdČlování informací v prĤbČhu vlastního trestního Ĝízení pro orgán sociálnČ právní ochrany a probaþní a mediaþní služby nutné k získání pro vypracování zprávy. Ten, komu jsou informace sdČleny, musí být pouþen o trestních následcích dle pĜestupkového zákona ( pokuta až 50 tisíc korun). To platí i na spolupachatele a další osoby, které vystupují v trestním Ĝízení proti mladistvému. Publikování informací o hlavním líþení nebo veĜejném zasedání s mladistvým zákon zakazuje. Rozsudek mĤže být uveĜejnČn výhradnČ bez uvedení osobních dat mladistvého. Zákaz zveĜejĖování údajĤ se týká i osoby mladší 15 let. Rada Evropy doporuþuje nezveĜejĖovat informace o obČti zloþinu (to je informace o poškozeném).
7 Alternativní opatĜení v rámci trestního práva a také práva hmotného Od první poloviny 90. let se na základČ zahraniþních zkušeností a domácích legislativních experimentĤ, zaþaly do þeského trestního práva pronikat jak alternativní formy trestního Ĝízení, tak alternativy trestu odnČtí svobody. Trestní právo se ze zásady pomocné úlohy trestní represe aplikuje státní donucení trestnČprávními prostĜedky jen tehdy, když neexistuje jiné Ĝešení, jak dosahovat souladu chování lidí s právem. Tímto zpĤsobem lze Ĝešit zejména pĜípady menší závažnosti, kdy ustupuje zájem státu na potrestání pachatele a je dávána pĜednost kompenzaci škody a jiné újmy, jež byla zpĤsobena obČti trestného þinu. Zákonem þ. 152/1995 Sb. se vedle již užívaných trestĤ novČ zavádí alternativní trest obecnČ prospČšných prací a procesní institut narovnání.
33
33
7.1 Trest obecnČ prospČšných prací Trest obecnČ prospČšných prací, je trest, který odsouzený vykonává, aniž by musel opustit své sociální, rodinné a pracovní prostĜedí. „Trest obecnČ prospČšných prací záleží v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecnČ prospČšným úþelĤm, spoþívající v údržbČ veĜejných prostranství, úklidu a údržbČ veĜejných budov a komunikací nebo jiných obdobných þinnostech ve prospČch obcí, nebo ve prospČch státních nebo jiných obecnČ prospČšných institucí, které se zabývají vzdČláním a vČdou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostĜedí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvíĜat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tČlovýchovnou a sportovní þinností.“8 Kterou odsouzený musí vykonat bezplatnČ a ve svém volném þase v prĤbČh stanovené lhĤty, nejþastČji do 1 roku od naĜízení trestu. MĤže se jednat o jakoukoli práci ve prospČch daného regionu, která pĜináší užitek celé spoleþnosti. Tento trest lze uložit za trestný þin, na který zákon stanoví trest odnČtí svobody, jehož horní hranice nepĜevyšuje pČt let. Trest lze uložit v délce od 50 do 400 hodin. O naĜízení výkonu trestu obecnČ prospČšných prací soud vyrozumí probaþního úĜedníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu. PĜi porušení podmínek daných soudem, mĤže soud zmČnit tento trest zmČnit na trest odnČtí svobody. PĜiþemž dvČ hodiny nevykonaného trestu obecnČ prospČšných prací se poþítají za jeden den odnČtí svobody.
7.2 PodmínČné zastavení trestního stíhání V Ĝízení o trestném þinu, na který zákon stanoví trest odnČtí svobody, jehož horní hranice nepĜevyšuje 5 let, mĤže se souhlasem obvinČného soud a v pĜípravném Ĝízení státní zástupce podmínČnČ zastavit trestní stíhání a to za podmínek uvedených v § 307 trestního Ĝádu: x
obvinČný se k þinu doznal,
x
nahradil škodu, pokud byla þinem zpĤsobena, nebo s poškozeným o její náhradČ uzavĜel dohodu, anebo uþinil jiná potĜebná opatĜení k její náhradČ, vzhledem k osobČ obvinČného, s pĜihlédnutím k jeho dosavadnímu životu lze takové
x
rozhodnutí považovat za dostaþující. 8
Edice ÚZ. Trestní pĜedpisy, Sagit, Ostrava 2007. ISBN 978-80-7208-586-6
34
34
V tomto rozhodnutí se stanoví zkušební doba na šest mČsícĤ až dva roky, která zaþíná právní mocí rozhodnutí o podmínČném zastavení. ObvinČnému lze též uložit, aby ve zkušební dobČ dodržoval pĜimČĜená omezení a povinnosti smČĜující k tomu, aby vedl Ĝádný život. 7.3 Institut narovnání Narovnání je vedle trestního pĜíkazu a podmínČného zastavení trestního stíhání další formou odklonu v trestním Ĝízení alternativou klasického prĤbČhu a výsledku trestního Ĝízení, která bezesporu pĜispívá k rychlejšímu vyĜizování trestní vČci, bez konání hlavního líþení. V narovnávacím Ĝízení se zpravidla vyĜizují málo závažné trestné þiny vzhledem k jejich povaze, nebo vzhledem k okolnostem pĜípadu. Sankce je þasto pĜíslušným orgánem zhodnocena na základČ okolností trestného þinu nebo okolností týkající se pachatele, což umožĖuje její urþitou individualizaci. Institutu narovnání je využíváno v pĜípadech, kdy trestný þin má rysy konfliktu mezi obvinČným a poškozeným a kdy veĜejný zájem byl dotþen v menší míĜe. Stát proto upĜednostĖuje zájem na urovnání vztahĤ mezi pachatelem a poškozeným pĜed trestním postihem pachatele. Úþelem narovnání není pouze prostá náhrada škody, ale pĜedevším to, aby pachatel dĤslednČ odþinil všechny škodlivé následky, které byly jeho trestním þinem zpĤsobeny. Institut narovnání má velký význam i v oblasti trestní prevence. Pachatel je vtažen do problému poškozeného, je motivován k tomu, aby si uvČdomil závažnost a dopad všech nepĜíznivých dĤsledkĤ spáchaného trestného þinu na poškozeného, aby sám na sobČ pocítil nesprávnost svého þinu a jeho opakování se vyvaroval. Za velký klad institutu narovnání se považuje aktivní úþast pachatele a obČti na procesu urovnávání vzniklého problému a pĜi hledání oboustrannČ pĜijatelného Ĝešení s cílem obnovit nekonfliktní stav. Na rozhodnutí vČci schválením narovnání není, stejnČ jako u podmínČného zastavení trestního stíhání, právní nárok. V § 309 jsou uvedeny zákonné podmínky, které musí být splnČny, aby soud mohl rozhodnout o schválení narovnání: x
„jde o trestní þin, na který zákon stanoví trest odnČtí svobody, jehož horní hranice nepĜevyšuje 5 let,
35
35
obvinČný pĜed soudem prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a o tomto
x
prohlášení nejsou dĤvodné pochybnosti, obvinČný uhradí poškozenému škodu zpĤsobenou trestným þinem, nebo uþiní
x
potĜebné úkony k její úhradČ, pĜípadnČ jinak odþiní újmu vzniklou spáchaným trestným þinem, obvinČný složí na úþet soudu, v pĜípravném Ĝízení na úþet státního zastupitelství
x
penČžní þástku urþenou konkrétnímu adresátovi k obecnČ prospČšným úþelĤm a tato þástka není zĜejmČ nepĜimČĜená závažnosti trestného þinu, x
obvinČný i poškozený souhlasí s rozhodnutím o schválení narovnání,
x
soud nebo v pĜípravném Ĝízení státní zástupce považuje zpĤsob vyĜízení vČci za dostaþující.“9
7.4 Hlavní smysl alternativních zpĤsobĤ Ĝešení trestních vČcí Hlavním smyslem alternativních zpĤsobĤ Ĝešení trestních vČcí je pĜimČĜená reakce na spáchaný trestný þin a odstranČní konfliktního stavu spojeného s tímto þinem po objasnČní jeho pĜíþin. KonkrétnČ tedy jde pĜi jejich uplatnČní pĜedevším o vypoĜádání vzájemných vztahĤ mezi obvinČným, poškozeným a osobami z jejich blízkého sociálního okolí, sankþní a pozitivnČ motivující pĤsobení na obvinČného a dosažení satisfakce poškozeného. Tyto formy postihĤ trestné þinnosti vytváĜejí podmínky pro urychlení, zjednodušení a zhospodárnČní trestního Ĝízení, omezují formálnČ institucionální zásahy do života obvinČného a ve spoleþenském zájmu pĜispívají k prevenci kriminality, což má velký význam zejména u mladistvých pachatelĤ trestných þinĤ. 7.5 Probace a mediace Období poþátkĤ budování probace a mediace v ýechách se váže k Usnesení vlády þ. 341/1994 v rámci programu
Prevence kriminality, kterým vláda uložila
ministru spravedlnosti, aby zĜídil místa probaþních úĜedníkĤ v souvislosti s jichž pĜijatými i pĜipravovanými instituty alternativních opatĜení a trestĤ. Od 1.1. 1996 bylo toto usnesení zrealizováno a na vČtšinČ Okresních a nČkolika Krajských soudech byla zĜízena místa probaþních úĜedníkĤ. 9
Edice ÚZ. Trestní pĜedpisy, Sagit, Ostrava 2007. ISBN 978-80-7208-586-6
36
36
Zákonem þíslo 257/2000 Sb. zahájila 1. ledna 2001 svou þinnost Probaþní a mediaþní služba ýeské republiky. Tato služba je organizaþní složkou státu, která provádí úkony probace a mediace ve vČcech projednávaných v trestním Ĝízení. Zákonná úprava je v souladu s Ústavou i ústavním poĜádkem ýeské republiky. Do systému trestní justice vþleĖuje nový subjekt, pĜiþemž dĤslednČ respektuje ústavní úlohu ostatních subjektĤ trestního Ĝízení i meze zásahĤ do obþanských práv a svobod jak je stanoví zejména Listina základních práv a svobod. Probaþní a mediaþní služba je procesem vyvažování mezi pĜáními, potĜebami, možnostmi stran zainteresovaných v trestním pĜípadu a možnostmi, respektive omezeními, vyplývajícími ze zákonných norem, upravujících jednání a chování þlenĤ spoleþnosti. Tyto dva limitující faktory, tedy individuální dispozice úþastníkĤ pĜípadu a limity stanovené zákonem, se promítají do možnosti probaþní a mediaþní služby, založené v zásadČ na principu sociálního a trestnČ právního pojetí konfliktu se zákonem. Nedílnou souþástí þinnosti Probaþní a mediaþní služby je tedy práce s obvinČným (klientem) smČĜující k identifikaci jeho dalších problémĤ, které mohou být pĜíþinou pĜíštích konfliktních situací a které mohou vést k recidivČ trestné þinnosti. V tomto smyslu pĤsobí Probaþní a mediaþní služba v rovinČ terciální prevence. ZjištČní tČchto problémĤ je nezbytným pĜedpokladem k porozumČní motivĤm chování a postojĤ klienta,
k nalezení
spoleþné
cesty,
smČĜující
k vytvoĜení takových osobních
a spoleþenských podmínek, které výraznČ sníží pravdČpodobnost vzniku situace, kdy by se klient mohl stát iniciátorem dalšího konfliktu. Vymezení role a pĤsobnosti Probaþní a mediaþní služby je v rámci sociálního východiska jednoznaþné. Plní roli: x
zprostĜedkovatele procesu vyjednávání,
x
zprostĜedkovatele dojednávání pomoci na základČ objednávky klienta,
x
zprostĜedkovatele prostoru k uvolnČní napČtí v mezilidských vztazích. V kontextu uvedeného sociálního východiska je Probaþní a mediaþní služba
aktivním prostĜedníkem interakcí mezi všemi stranami, jichž se konflikt dotýká. ZásadnČ se odlišuje od standardního Ĝešení trestních konfliktĤ zejména tím, že pĜedmČtem
jejího zájmu jsou pĜíþiny, v jejichž dĤsledku se jedinci dostávají do
vztahových sporĤ se spoleþností, respektive s jejími normami, aĢ již kodifikovanými þi morálními. V rámci platného práva se
Probaþní
a
mediaþní
služba
zabývá
zprostĜedkováním
37
37
Ĝešením takových skutkĤ, kterými v jejich dĤsledcích byla porušena spoleþensky uznaná pravidla, zakotvená v platném systému právních norem. TČžištČ þinnosti Probaþní a mediaþní služby spoþívá: v práci s klientem, jeho sociálním okolím a poškozeným v pĜípravném Ĝízení, která vyúsĢuje v návrh Ĝešení buć odklonem od standardního Ĝešení, alternativami potrestání þi uložení trestĤ nespojených s odnČtím svobody, a dále v práci s klientem k zabezpeþení výkonu trestu nespojeného s odnČtím svobody, kontrole zpĤsobu jeho života ve zkušební dobČ, v realizaci nad ním vysloveného dohledu a zabezpeþení uložených povinností nebo omezení. Právní východiska Probaþní a mediaþní služby vycházejí z tČchto principĤ: x
motivace pachatele k odpovČdnosti za spáchaný trestný þin,
x
motivace pachatele k životu bez konfliktu se zákonem,
x
poskytnutí dostateþného prostoru k participaci na odstranČní následkĤ nežádoucího chování,
x
eliminace efektu labelingu,
x
efektivní Ĝešení pĜípadu, rychlé a dostaþující,
x
zplnomocnČní obČti trestného þinu, poskytnutí pĜíležitosti stát se aktivním aktérem Ĝešení pĜípadu, možnosti vyjádĜit postoj ke spáchanému skutku a své pĜedstavy o formČ nápravy zpĤsobené újmy,
x
respektování zájmu spoleþnosti a budování její ochrany, pĤsobení v oblasti sekundární a zejména terciální prevence,
x
úþinná kontrola pachatelĤ,
x
spravedlnost jako zmČna vztahu mezi úþastníky konfliktu, jehož míra narovnání se posuzuje podle subjektivního mČĜítka dostateþnosti Ĝešení. Probaþní a mediaþní služba v kontextu obou východisek zprostĜedkovává
- pachateli trestného þinu: x
aktivní participaci na Ĝešení jeho vlastního pĜípadu,
x
podporu a pomoc jeho sociálního okolí,
x
trest ménČ stigmatizující osobnost pachatele,
x
zachování stávajících a vznik nových pozitivních sociálních vazeb k zamezení sociální izolace.
38
38
- obČti trestného þinu: x
možnost úþinnČ ventilovat pocity spojené s trestným þinem,
x
možnost aktivnČ se zapojit do hledání Ĝešení,
x
možnost dosažení úþinné materiální i morální satisfakce,
x
informace o motivaci pachatele ke spáchání trestného þinu a jeho postojích.
- spoleþnosti: x
rychlý a ekonomicky výhodný zpĤsob reakce na porušení zákonných norem jedincem,
x
zmírnČní obecného strachu a obav z kriminality,
x
aktivní pĤsobení v oblasti prevence (§ 4 odst. 5 zákona o Probaþní a mediaþní službČ).
8 Postavení a úloha orgánu povČĜeného péþí o mládež v trestním Ĝízení Orgán povČĜený péþí o mládež je jedním ze subjektĤ trestního Ĝízení, což znamená, že mu trestní Ĝád dává procesní práva a ukládá povinnost tak, aby mohl vykonávat vlastní vliv na prĤbČh trestního Ĝízení vedeného proti mladistvému. Orgán povČĜený péþí o mládež má v trestním Ĝízení proti mladistvému i takové postavení, jaké mají strany v trestním Ĝízení ve smyslu § 12 odst. 6 trestního Ĝádu ( napĜ. v Ĝízení o upuštČní od výkonu ochranné výchovy, propuštČní z ochranné výchovy, možnost podat opravný prostĜedek). Postavení orgánu povČĜeného péþí o mládež v trestním Ĝízení je nezastupitelné a na jeho úþast v trestním Ĝízení, zejména v Ĝízení pĜed soudem, je kladen zvláštní dĤraz. ObecnČ se formuluje nutnost a povinnost spolupráce mezi orgány pĜípravného Ĝízení a orgánem péþe o mládež, popĜípadČ jinými institucemi, která má vést k co nejlepšímu zjištČní pomČrĤ mladistvého. I když trestní Ĝád takovou povinnost vyšetĜovateli, dnes policejnímu orgánu neukládá, je v praxi uplatĖováno, aby orgán povČĜený péþí o mládež byl zván k úkonĤm provádČným s mladistvým obvinČným, vþetnČ seznámení se s výsledky vyšetĜování. Úþast orgánu povČĜeného péþí o mládež pĜi hlavním líþení a veĜejném zasedání sice není nezbytnČ nutná, avšak tento orgán musí být vždy o konání hlavního líþení
39
39
nebo veĜejného zasedání vyrozumČn, zpravidla se zachováním aspoĖ tĜídenní lhĤty k pĜípravČ. Orgán povČĜený péþí o mládež má dále právo podávat ve prospČch mladistvého opravné prostĜedky, a to i proti jeho vĤli, pĜiþemž lhĤta k jejich podání mu bČží samostatnČ (nepostupuje se tedy podle obecné úpravy, kdy lhĤta osobám, ve které mohou podat ve prospČch obvinČného opravný prostĜedek, konþí týmž dnem jako obvinČnému). Významnou povinností orgánu povČĜeného péþí o mládež je zjistit pro úþely trestního Ĝízení pomČry mladistvého. Ustanovení § 292 trestního Ĝádu stanoví, že v Ĝízení proti mladistvému je nutno co nejdĤkladnČji zjistit též stupeĖ rozumového a mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, pomČry i prostĜedí, v nČmž byl vychován, jeho chování pĜed spácháním trestného þinu a po nČm i jiné okolnosti dĤležité pro volbu prostĜedkĤ vhodných pro jeho nápravu, zejména pro posouzení, zda má být naĜízena ochranná výchova mladistvého.
9 Trestní odpovČdnost mladistvého Se zvláštním zpĤsobem trestního Ĝízení proti mladistvým úzce souvisí i pĜíznivČjší podmínky trestní odpovČdnosti mladistvého pachatele. Trestní odpovČdnost mladistvého zaþíná spácháním trestného þinu v den, který následuje po dni dovršení patnácti let a konþí v den dovršení osmnáctého roku. Pro otázku, kdy zapoþala a kdy skonþila trestní odpovČdnost mladistvého, je rozhodující, kdy byl þin dokonán. Trestná þinnost mĤže být spáchána spontánnČ, bez pĜípravy, mĤže však probíhat urþitou dobu pĜes jednotlivá stádia páchání trestné þinnosti, pĜiþemž trestný þin je dokonán v okamžiku, kdy byly naplnČny všechny znaky skutkové podstaty trestného þinu. Kriminalita se v ýeské republice
stala masovým sociálním jevem. Jedním
z nejvýraznČjších fenoménĤ ve vývoji kriminality jsou zmČny v trestné þinnosti dČtí a mladistvých. Za posledních dvacet let se zvýšil poþet stíhaných mladistvých trojnásobnČ a dČtí dokonce tĜi a pĤl násobnČ. Závažné je pĜedevším to, že se snižuje vČková hranice delikventĤ, a to velmi þasto pod hranici trestné odpovČdnosti. To znamená pod 15 let vČku dítČte. V souþasné dobČ probíhá v naší spoleþnosti diskuse na téma snížení hranice trestní odpovČdnosti. ěešení této problematiky je velmi složité a citlivé, protože by
40
40
znamenala znaþný zásah do našeho právního systému a do všech návazných zákonĤ a vyhlášek. NejvýraznČji by se samozĜejmČ dotkla dČtí páchající trestnou þinnost. Doporuþené úpravy je možno shrnout do dvou variant: -
zavedení dvojí hranice trestní odpovČdnosti, kdy souþasná hranice by byla zachována a jen úþelovČ snížena na 14 let, a to jen u pachatelĤ závažných trestných þinĤ (napĜ. vražda nebo loupež)
-
snížení hranice trestní odpovČdnosti na 14 let, což odpovídá naší tradici pĜed rokem 1950 a souþasnČ i právní úpravČ v nČkterých vyspČlých zemích západní Evropy.
9.1 Hranice trestní odpovČdnosti v zahraniþí V zahraniþí jsou také rozdíly v náhledu na hranici trestní odpovČdnosti mládeže a ta je v rĤzných zemích rozdílná. NapĜíklad v NČmecku je hranice trestní odpovČdnosti 14 let, pĜiþemž mladistvý pachatel je považován za trestnČ odpovČdného, je-li v dobČ spáchání þinu podle svého duševního a mravního vývoje dostateþnČ zralý na to, aby rozpoznal protiprávnost svého þinu a podle toho jednal. V Anglii je dokonce považovat dítČ trestnČ odpovČdné už ve vČku 10 let, pokud byl pachatel schopen rozlišit jednání správné od nesprávného. V Irsku je dítČ ve vČku od 7 do 14 let pokládáno za osobu, která sice nedosáhla vČku, aby byla schopna uvážit své jednání, ale tento pĜedpoklad lze odmítnout, existujeli závažný dĤvod o tom, že dítČ je s to rozlišit jednání správné od nesprávného, a že vČdČlo, že jednání jehož se dopustilo, je z morálního hlediska špatné. Právní terminologie ve Francii naopak nerozlišuje mezi jednotlivými kategoriemi pachatelĤ do 18 let a používá jednotného pojmu „mineurs“ (nezletilý), jimiž jsou mínČni shodnČ nezletilý, kteĜí v dobČ spáchání trestného þinu nedosáhli 18 let. Ve Švýcarsku se vĤþi dČtem ve vČku od 7 do 14 let vede Ĝízení probíhající pĜed zvláštními úĜady, které spíše pĜipomínají úĜady péþe o dítČ než-li trestní soudy pro mladistvé. Pachatelé ve vČku od 15 do 17 let jsou považováni za mladistvé a vede se proti nim Ĝízení pĜed trestnČ soudními orgány pro mládež. Rakouský zákon o soudnictví v trestních vČcech mládeže rozlišuje dvČ kategorie, a to jednak nedospČlce, tj. toho, kdo ještČ nedovršil þtrnáctý rok vČku, jednak mladistvého, tj. toho kdo dovršil 14 let, ale dosud nepĜekroþil devatenáctý rok svého
41
41
vČku. NedospČlci, kteĜí se dopustí jednání ohroženého trestem, nejsou trestnČ odpovČdní. V tČchto pĜípadech se požívá opatĜení podle zákona o rodinČ nebo podle pĜedpisu upravujícího péþi o mládež. Mladistvý, který se dopustil protiprávního jednání, je trestnČ odpovČdný. Pokud není na základČ dokazování dostateþnČ zralý, aby rozpoznal protiprávnost svého þinu, soud od jeho potrestání upustí. V Belgii lze vČkovou hranici trestní odpovČdnosti snížit na 16 let, a to v nČkterých pĜípadech, kdy se specifická opatĜení smČĜující proti mladistvým jeví jako ménČ úþinná. V USA se vČk, po jehož dovršení lze pachatele postavit pĜed soud, výraznČ liší v jednotlivých státech. ObecnČ se jedná o dosažení vČku 14, 15, nebo 16 let, ale v nČkterých státech vČkový limit dokonce ani neexistuje. Jedním z dĤležitých faktorĤ, jež se v této souvislosti zvažují, je i závažnost stíhaného trestného þinu. VČkový limit neexistuje napĜíklad v Alasce, ArizonČ, FloridČ, Kentucky, New Jersey. VČková hranice trestní odpovČdnosti 10 let je stanovena ve Vermontu, 12 let a MontanČ, 13 let v Georgii, Illinois a v Missisipi, 14 let napĜíklad v Coloradu, Conectitutu, Idahu, MinesotČ, 15 let v LousianČ, Michiganu, Nebrasce, Texasu a 16 let napĜíklad v kalifornii, na Havaji, NevadČ, New Yorku, Washingtonu. V Rumunsku, jde-li o pachatele ve vČku od 14 do 16 let, musí soud rozhodnout, zda pachatel dosáhl v tomto vČku takové úrovnČ zralosti, že je zodpovČdný za vlastní jednání.10
9.2 Co mĤžeme oþekávat od snížení hranice trestní odpovČdnosti Od snížení hranice trestní odpovČdnosti mĤžeme oþekávat, že se mládež, která páchá trestnou þinnost dĜíve dostane pod vliv odborné péþe, která ji ochrání pĜed delikventním jednáním a hlubším narušením osobnosti ve vývojovém období, kdy je ještČ pomČrnČ velká nadČje na úspČšné výchovné pĤsobení. Cílem je snaha zastavit jejich kriminální dráhu co nejdĜíve. Urþitou roli hraje i skuteþnost, že v dobČ, ve které budou zapojeny do nČkteré z reedukaþních þi resocializaþních þinností nemohou páchat trestnou þinnost. Dalším kladem snížení hranice trestní odpovČdnosti bude menší zneužitelnost nezletilých pĜi páchání trestné þinnosti. Tu v nČkterých pĜípadech páchali nezletilí a tím 10
HUýÍN, J: Zavírat dČti do vČzení?.Dostupné z http://www.karelbartak.cz/bartakk/clanky/psychologie.html dne 5.3. 2007
42
42
i právnČ neodpovČdní jedinci, pod vedením þi na nátlak dospČlých, tak aby pĜi odhalení trestné þinnosti mohla být využita právní neodpovČdnost nezletilého pachatele. Nezletilý þlen party, byl pak zpravidla „pouze“ vyslechnut a pĜípad byl odložen. Snížením trestní odpovČdnosti o rok by se poþet odložených pĜípadĤ snížil, protože vČtšina odložených pĜípadĤ se týká dČtí ve vČku 14–15 let. Snížení hranice trestné odpovČdnosti nebude mít jen kladné stránky, ale zĜejmČ vzniknou i nČkteré problémy. Jedním z nich bude obsáhlost zmČn, které se dotknou mnoha institucí a zaĜízení, které se zabývají prevencí, ale i institucí zabývajících se odhalováním a trestáním delikventního chování mládeže. RovnČž zpoþátku bude nárĤst stíhané mládeže a mohou vzniknout urþité kapacitní problémy speciálních zaĜízení, které mají reedukaci a resocializaci v náplni své práce. NemĤžeme oþekávat, že snížení trestní odpovČdnosti okamžitČ a razantnČ zmČní situaci v oblasti trestné þinnosti mládeže, protože ta je tvoĜena mnoha faktory a její pĜíþiny jsou þasto velmi odlišné. Snížení trestné odpovČdnosti nemĤže zĤstat jedinou aktivitou v oblasti Ĝešení problematiky delikvence dČtí a mládeže. Pouze vzájemná souþinnost rĤzných opatĜení uplatĖovaná rĤznými resorty v rámci jednotného systému a zamČĜená k dosažení stejného cíle mĤže být zárukou úþinnosti navrhovaných opatĜení. Rozhodnutí o snížení trestní odpovČdnosti mladistvých musí být souþástí rozsáhlého systému zmČn, které se dotknou mnoha zaĜízení i institucí. Tento systém Ĝešení problematiky delikvence mladistvých musí ovšem vždy vycházet z práv dítČte a ochránit je. Ale musí rovnČž chránit i spoleþnost a práva jejich obþanĤ. Kriminalita mladistvých je v centru pozornosti i pĜíslušných orgánĤ Rady Evropy, pĜedevším Evropského výboru pro otázky kriminality, který již vydal Ĝadu zpráv o doporuþení þlenským zemím. Už na konci 80. let byla vydána doporuþení nazvaná „Spoleþenské reakce na kriminalitu mladistvých“ a „Spoleþenské reakce na kriminalitu mladistvých z pĜistČhovaleckých rodin“. Tato doporuþení považují za priority: prevenci kriminality mladistvých, mimosoudní vyĜízení pĜípadĤ a využívání trestĤ, zejména probaci založenou na dohledu a pomoci. Mladiství pachatelé by nemČli dlouho pobývat v policejním zadržení nebo ve vazbČ a rozsudek by mČl být vynesen co nejdĜíve. Dále doporuþuje užívat zvláštní trestní sazby pro mladistvé, považovat trest odnČtí svobody za krajní prostĜedek a vykonávat ho ve zvláštních vČznicích pro mladistvé. V prĤbČhu výkonu trestu odnČtí svobody by mČlo být k mladistvým pĜistupováno individuálnČ, mČlo by se jim umožnit dokonþení základního vzdČlání a vyuþení v oboru. 43
43
10 PrĤzkum Souþástí bakaláĜské práce je prĤzkum, který je zamČĜen na zjištČní názorĤ na snížení hranice trestní odpovČdnosti v ýeské republice.
10.1 PĜedmČt PĜedmČtem výzkumu je zjistit názor policistĤ a pracovníkĤ sociálních služeb zabývajících se mládeží a to jednak na snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti. Dalším pĜedmČtem je zjistit, co si myslí o tom, který z þinitelĤ ovlivĖuje ontogenezi dČtí a mládeže do takové míry, že mĤže zapĜíþinit jejich delikventní chování. K tomu je tĜeba, zjistit jak se respondenti v daném problému orientují. Dalším faktorem, který mĤže ovlivnit jejich rozhodování jistČ bude zda sami vychovávají dČti. 10.2 Objekt Objektem výzkumu budou policisté pracující na území mČsta Prahy. Ve zkoumaném vzorku budou policisté zaĜazení jak na hlídkové službČ, tak na místních oddČleních. Budou zde také policisté pracující na službČ kriminální policie a vyšetĜování. Druhou skupinou budou sociální pracovníci, jejichž náplní je práce s mládeží. To mohou být pracovníci ze StĜediska výchovné péþe pro dČti a mládež a z dČtského krizového centra. PochopitelnČ ze stejného mČsta. 10.3 Cíl Cílem prĤzkumu bude zjistit, zda existují rozdíly v názorech na danou problematiku mezi policisty, kteĜí pĜedstavují represivní složku pĜi zacházení s mladistvými. A naproti preventivnČ zamČĜenými sociálními pracovníky.Cílem je zjistit, zda jedna nebo druhá skupina podporuje snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti. A jaký bude rozdíl v tom co považují za dĤležitý faktor, který ovlivĖuje vznik kriminality u mladistvých. 10.4 Vztahový rámec VytvoĜením vztahového rámce je, co všechno mĤže ovlivnit názory respondentĤ na dané otázky. OvlivĖovat názor bude, zda respondent procuje v Ĝadách policie nebo jako sociální pracovník. Urþitou roli bude hrát jistČ vČk respondenta a také délka praxe v daném zamČstnání. Pracovníci s delší praxí budou jistČ mít vČtší zkušenosti s danou 44
44
problematikou a budou mít na problém jasnČjší názor. Naopak respondenti pracující kratší dobu budou mít pravdČpodobnČ optimistický názor a také si mohou svojí práci idealizovat. Vliv na názor respondentĤ bude mít také, zda se již s kriminalitou mládeže setkali a to jak ve své práci tak i ve svém osobním životČ. Osobní zkušenost, kdy se þlovČk stane sám obČtí trestného þinu, ve který spáchal mladiství, jistČ ovlivní jeho názor. Tento názor ovlivní také to zda, dotyþný respondent má již svoje vlastní dČti. A také to zda se bude jednat o muže þi ženu. Urþitou roli mĤže také sehrát fakt v jakém rodinném stavu respondent žije, zda je svobodný þi ženatý nebo rozvedený. 10.5 Stanovení a formulace pĜedpokladĤ 10.5.1 PĜedpoklad první PĜedpokládá se, že výzkumem se zjistí, že sociální pracovníci budou spíše pro zachování stávající vČkové hranice trestní odpovČdnosti, protože jsou orientováni spíše na prevenci a budou tím pádem zastávat názor, že tento krok ke snížení kriminality mládeže nepĜispČje. Naopak policisté budou, jak pĜedpokládám, ve valné vČtšinČ preferovat snížení této hranice. Což pramení z toho, že jsou represivní složkou a mají pocit, že vČk mladistvých pachatelĤ se snižuje. Tím, že se vČková hranice sníží, mĤže se stát þást z nich trestnČ odpovČdnými a tím se dostat do pravomoci soudĤ a mohou být dále trestáni. 10.5.2 PĜedpoklad druhý Dalším pĜedpokladem je, že respondenti budou považovat za dĤležité þinitele které ovlivĖují vznik kriminality mládeže, pĜedevším rodinu. Rodina je považována za primární vztahovou síĢ každého jedince, která formuje jeho názory a chování. 10.5.3 PĜedpoklad tĜetí TĜetí pĜedpoklad je, že vČtšina respondentĤ, bez rozdílu, v jaké z uvedených oblastí pracují bude pĜedpokládat, že kriminalita mladistvých bude i v dalších letech narĤstat. To je dĤsledek trendu, že roste nejen celková kriminalita, ale narĤstá v ní i pomČr mladistvých pachatelĤ trestných þinĤ.
45
45
10.6 Operacionalizace První hypotézu lze ovČĜit otázkou, zda je respondent pro snížení nebo zachování dosavadní vČkové hranice trestní odpovČdnosti. Na tuto otázku staþí nabídnout odpovČć zachovat þi snížit. Bude vhodné dát ještČ možnost odpovČdi, že je vhodné tuto hranici zvýšit, aby byly vyþerpány všechny možnosti. Pro ovČĜení druhé hypotézy je formulovaná uzavĜenou výþtovou otázku. Kde ve výþtu odpovČdí nabídnu þinitele, které ovlivĖují vznik kriminality mládeže tak, jak je uvádí ve své knize Mládež a delikvence OldĜich Matoušek. Jedná se o dČdiþnost, školu, rodinu, osobnost, vrstevníky a média. Také dám ještČ možnost k uvedení nČjakého jiného þinitele, kterého mĤže respondent považovat za dĤležitý. Také dám možnost oznaþit více tČchto þinitelĤ maximálnČ však tĜi, protože þinitelĤ které, ovlivĖují kriminalitu mladistvých je více a nikoli pouze jeden a mohlo by být pro respondenta obtížné oznaþit pouze jeden. Pro ovČĜení tĜetího pĜedpokladu je tĜeba zformulovat otázku zda kriminalita mladistvých bude i v následujících letech narĤstat. Jako možné odpovČdi je tĜeba nabídnout že kriminalita bude narĤstat, nebo že zĤstane na stejné úrovni a že bude klesat. 10.7 Urþení techniky sbČru dat Pro sbČr dat bude použita standartizovaná technika a to dotazník. Dotazník má 17 otázek. Jeho vyplnČní trvá pĜibližnČ 10 minut. Výše uvedené dotazníky budou rozdány policistĤm poĜádkové policie na Praze 2, kde je vysoký výskyt kriminality. Dále na oddČlení kriminální policie vyšetĜují trestné þiny mládeže a to na Praze 2 a Praze 5. Další dotazníky budou rozdány ve StĜedisku výchovné péþe pro dČti a mládež na Praze 4 a DČtskému krizovému centru rovnČž na Praze 4. Ve všech pĜípadech byly respondenti voleni tak, aby mČli v praxi v oboru nejménČ dva roky, aby mČli dostateþné zkušenosti a daným problémem. Bude rozdáno 20 dotazníkĤ pro každou skupinu.
46
46
10.8 Prezentace a rozbor výsledkĤ Otázka þ. 1 – Víte jaká je trestní odpovČdnost v ýeské republice? Všichni dotazovaní bez ohledu na to, zda byly pĜíslušníky policie þi pracovníky v sociální oblasti uvedli jako hranici trestní odpovČdnosti správnČ vČk 15 let. Otázka þ.2 – Setkáváte se pĜi svém zamČstnání s problémem kriminality mládeže? Všichni dotazovaní policisté se bČhem výkonu svého zamČstnání setkali s kriminalitou mladistvých. U pracovníkĤ v sociální oblasti se s kriminalitou setkalo 87% dotazovaných. Policisté Pracovníci v sociální oblasti Ano
100%
87%
Ne
0
13%
Otázka þ. 3 – Pokud ano, jaký je nejnižší vČk mladistvého pachatele se kterým jste se setkal/a? Na tuto otázku odpovídali všichni policisté. Nejnižší vČk mladistvého pachatele byl 10 let. V prĤmČru se nejnižší vČk mladistvého pachatele pohyboval na hranici 13 let. Nejnižší vČk mladistvého pachatele se kterým se setkali pracovníci v pomáhajících profesích byl 11 let. PrĤmČrný tento vČk byl rovnČž 13 let.
47
47
Otázka þ. 4 – Jaký máte názor na souþasnou výši vČkové hranice trestní odpovČdnosti? Pro snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti je 94% dotazovaných policistĤ. Pro ponechání hranice ve stejné výši je 6%. Naopak pro ponechání souþasné hranice je 87% dotazovaných pracovníkĤ v sociální oblasti a 13% pro snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti. Ani jeden z dotazovaných neuvedl, že by byl pro zvýšení hranice trestní odpovČdnosti Uvedené hodnoty odráží rozdílný úhel pohledu na daný problém. 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
snížit
ponechat
pĜíslušníci policie
48
zvýšit
pracovníci v sociání oblasti
48
Otázka þ. 5 – ýím byste svĤj názor odĤvodnil/a? Jako dĤvod pro svĤj názor uvádČli policisté nejþastČji nárĤst kriminality mladistvých
(46%),
dále pak jako dĤvod pro snížení vČkové hranice trestní
odpovČdnosti uvedli uvČdomČní si trestní odpovČdnosti mladistvých (40%), psychická vyspČlost dČtí je dnes daleko vČtší (33%), preventivní pĤsobení na ostatní (13%), ochrana spoleþnosti (6%).
50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%
NárĤst uvČdomČní si vČtší preventivní kriminality trestní psychická pĤsobení na mladistvých odpovČdnosti vyspČlost dČtí ostatní
ochrana spoleþnosti
Mezi pracovníky v sociální oblasti se objevovaly argumenty pro zachování stávající hranice jako, že je možné využít stávající zákonné možnosti, špatná resocializace uvČznČných dČtí, nejsou vhodná zaĜízení pro výkon trestu odnČtí svobody mladistvých, trest nemá výchovný úþinek a že snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti nic neĜeší. Mezi pracovníky v sociální oblasti výraznČ nepĜevažoval žádný argument narozdíl u policistĤ.
49
49
Otázka þ. 6 – Domníváte se že snížení hranice trestní odpovČdnosti pomĤže snížit kriminalitu mladistvých? VČtšina dotazovaných policistĤ (76%) se domnívá, že snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti pomĤže snížit kriminalitu mladistvých. Naopak pracovníci v sociální oblasti se domnívají (63%), že snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti kriminalitu mladistvých snížit nepomĤže. Policisté Pracovníci v sociální oblasti Ano
76%
37%
Ne
24%
63%
Otázka þ. 7 – Co by podle Vás pomohlo lépe Ĝešit problém kriminality mladistvých? VČtšina policistĤ (64%) uvedla, že by lépe pomohla Ĝešit problém kriminality mladistvých lepší nabídka volnoþasových aktivit. Jako další policisté uvádČli dĤraznČjší tresty (29%). Pracovníci v sociální oblasti nejþastČji uvádČli práci s problémovými rodinami (48%) jako další pak lepší nabídku volnoþacových aktivit (34%).
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Lepší nabídka volnoþasových aktivit
DĤraznČjší tresty pro pachatele trestných þinĤ
pĜíslušníci policie
50
Zlepšení prevence ve školství
Práce s problémovými rodinami
pracovníci v sociální oblasti
50
Otázka þ.8 - Který z níže uvedených faktorĤ podle Vás nejvíce pĜispívá ke vzniku kriminality mladistvých? (dČdiþnost, škola, rodina, osobnost, vrstevníci, média a jiné) Jako faktor, který nejvíce pĜispívá ke vzniku kriminality mládeže policisté uvedli vrstevníky (73%), pak následuje rodina (66%), osobnost (33%), škola (20%), média (13%), dČdiþnost (6%). Jako další faktory policisté uvedli nedostateþný trestní postih, drogy, spoleþnost a zájmy. Za faktor, který nejvíce ovlivĖuje vznik kriminality mladistvých považují pracovníci v sociální oblasti
rodinu (93%), vrstevníky (60%), osobnost (40%),
dČdiþnost, školu a media (33%). Jako další faktory uvedli sociální vrstvu, ekonomickou úroveĖ komunity, prostĜedí. Z uvedených údajĤ vyplývá, že nejvíce ke vzniku kriminality mladistvých pĜispívá rodina a vrstevníci. Takže více vnČjší faktory než vnitĜní jako jsou dČdiþnost a osobnost.
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
dČdiþnost
škola
rodina
pĜíslušníci policie
osobnost
vrstevníci
media
pracovníci v sociální oblasti
Otázka þ. 9 – Jaká myslíte, že bude další tendence kriminality mladistvých v dalších letech? Všichni dotazovaní jak policisté tak pracovníci v sociální oblasti shodnČ uvedli, že kriminalita mladistvých bude i v dalších letech narĤstat. 51
51
Otázka þ. 10 – Jaký si myslíte, že bude vČk mladistvých pachatelĤ v budoucnosti? Všichni dotazovaní policisté uvedli, že vČk pachatelĤ bude v budoucnu nadále klesat. VČtšina pracovníkĤ (84%) ze sociální oblasti uvedla rovnČž, že bude vČk mladistvých pachatelĤ klesat. Další þást (16%) uvedla, že vČk mladistvých pachatelĤ již zĤstane stejný.
Policisté Bude klesat ZĤstane stejný Zvýší se
Pracovníci v sociální oblasti
100%
84%
0%
16%
0%
0%
Otázka þ. 11 – Stál jste se nČkdy obČtí trestného þinu, který spáchal mladistvý pachatel? Mezi policisty se stalo 14% respondentĤ obČtí trestného þinu, která spáchal mladistvý pachatel. Pracovníci v sociální oblasti se takovouto obČtí stali v 19 %. Policisté Pracovníci v sociální oblasti Ano Ne
52
14%
19%
86%
81%
52
Otázka þ. 12 – Kde pracujete? PĜíslušníci policie uvedli, že (60%) pracuje na kriminální policii a to buć na Praze 2 þi Praze 5. Dále pak (40%) pĜíslušníkĤ je u poĜádkové policie na Praze 2. Mezi pracovníky v sociální oblasti bylo (46%) sociálních pracovníkĤ, (26%) tovĜili pedagogové, (20%) psychologové a (8%) bylo zastoupeno sociologĤ.
Policisté Kriminální policie
60%
PoĜádková policie
40%
Pracovníci v sociální oblasti Sociální pracovník
46%
Pedagog
26%
Psycholog
20%
Sociolog
8%
Otázka þ. 13 – Jak dlouho pracujete ve Vámi uvedeném oboru? PrĤmČrná délka praxe v uvedeném oboru u pĜíslušníkĤ policie je 8,5 roku. Nejdelší délka praxe byla 25 let a naopak nejkratší 2 roky. U pracovníkĤ v sociální oblasti byla prĤmČrná délka praxe 8,4 roku. Nejdelší délka praxe byla rovnČž 25 let a nejkratší také 2 roky. Zadání, aby nejnižší délka praxe byla 2 roky se u obou skupin podaĜilo splnit.
53
53
Otázka þ. 14 – Jaký je Váš rodinný stav? Mezi policisty a kriminalisty bylo (40%) svobodných,
(50%) ženatých
þi vdaných a (10%) rozvedených. Pracovníci v sociální oblasti uvedli, že je (46%) svobodných, (46%) ženatých þi vdaných a (8%) rozvedený. Policisté Pracovníci v sociální oblasti Svobodní Ženatí, vdané
40%
46%
50%
46%
Rozvedení
10%
8%
Vdovci
0%
0%
Otázka þ. 15 – Vychováváte nČjaké dČti? Z celkového poþtu (30%) pĜíslušníkĤ uvedlo, že má dČti a (70% ) uvedlo, že žádné dČti nevychovává. Mezi pracovníky v sociální oblasti bylo (53%) bezdČtných a (47%) tČch, kteĜí dČti vychovávají. Policisté Pracovníci v sociální oblasti Vychovávají dČti Nevychovávají dČti
30%
47%
70%
53%
Otázka þ.16 – Jste muž nebo žena? Dotazník pro pĜíslušníky policie vyplnilo (60%) mužĤ a (40%) žen. Dotazník pro pracovníky v sociální oblasti vyplnilo naopak (40%) mužĤ a (60%) žen. Policisté Pracovníci v sociální oblasti Muž Žena
54
60%
40%
40%
60%
54
Otázka þ.17 – Kolik je Vám let? Mezi pĜíslušníky policie byl vČkový prĤmČr 30 let, pĜiþemž nejvyšší vČk byl 45 let a nejnižší 23. Mezi pracovníky v sociální oblasti byl prĤmČrný vČk 34 let. Nejvyšší byl 57 a nejmladšímu bylo 26 let. 10.9 Zhodnocení pĜedpokladĤ 10.9.1 PĜedpoklad první PĜed zahájením prĤzkumu bylo pĜedpokládáno, že pracovníci ze sociální oblasti budou spíše pro zachování stávající hranice trestní odpovČdnosti. Naopak policisté budou preferovat snížení této hranice. Na ovČĜení tohoto pĜedpokladu byla orientovaná otázka þ. 4. První pĜedpoklad se podaĜilo naplnit, protože vČtšina pracovníkĤ v sociální oblasti (87%) bylo pro zachování vČkové hranice trestní odpovČdnosti tak jak je tomu v souþasnosti. Naopak policisté (94%) zastávají názor, že by se mČla souþasná vČková hranice trestní odpovČdnosti snížit. Tyto výsledky svČdþí o rozdílu v názoru na danou problematiku, který pramení z odlišeného a to buć represivního nebo preventivního pĜístupu ke kriminalitČ mladistvých. 10.9.2 PĜedpoklad druhý PĜed zahájením prĤzkumu se pĜedpokládalo, že respondenti budou považovat za dĤležitý þinitel, který ovlivĖuje vznik kriminality u mladistvých pĜedevším rodinu. Provedeným prĤzkumem bylo zjištČno, že tento pĜedpoklad naplnili pouze pracovníci v sociální oblasti, kteĜí rodinu uvedli jako nejdĤležitČjší þinitel (93%) . Policisté rodinu uvedli na druhém místČ (66%), jako nejdĤležitČjší þinitel policisté uvedli vrstevnické skupiny. U obou skupin respondentĤ se na prvních dvou místech objevili jako þinitelé, které ovlivĖují vznik kriminality u mladistvých rodina a vrstevnické skupiny. To znamená, že pĜi vzniku kriminality u mladistvých dávají hodnČ vČtší váhu vnČjším faktorĤm. Jako tĜetí þinitel v poĜadí obČ skupiny respondentĤ shodnČ uvedli osobnost mladistvého.
55
55
10.9.3 PĜedpoklad tĜetí PĜedpokládalo se, že vČtšina respondentĤ uvede, že kriminalita mladistvých bude i v následujících letech narĤstat. Provedeným prĤzkumem se tento pĜedpoklad potvrdil. Všichni respondenti a to bez ohledu na to, v které oblasti pracují se shodli na tom, že kriminalita mladistvých bude i v následujících letech narĤstat. To je dĤsledek trendu, že narĤstá nejen celková kriminalita, ale zvyšuje se pĜedevším pomČr trestných þinĤ, které páchají mladiství. 10.10 Shrnutí výsledkĤ prĤzkumu Dotazník byl rozdán mezi policisty pracujícími v Praze, také byl rozdán mezi pracovníky v sociální oblasti ve stejném mČstČ. Návratnost dotazníkĤ byla stoprocentní. Všichni policisté i pracovníci v sociální oblasti vČdČli, jaká je vČková hranice trestní odpovČdnosti v ýeské republice. RovnČž všichni policisté a témČĜ všichni pracovníci v sociální oblasti se pĜi svém zamČstnání setkávají s problémem kriminality mladistvých. Což dokazuje, že se jedná o velmi rozšíĜený problém. Nejnižší vČk mladistvého pachatele se kterým se policisté setkali byl 10 let nejmladšímu pachateli se kterým se setkali pracovníci v sociální oblasti bylo 11 let. PrĤmČrný nejnižší vČk pachatelĤ se kterými se obČ skupiny setkávali byl 13 let. Policisté mají názor, že je tĜeba vČkovou hranici trestní odpovČdnosti snížit jako dĤvod nejþastČji uvádČli nárĤst tohoto druhu kriminality a také uvČdomČní si trestní odpovČdnosti. Pracovníci v sociální oblasti by naopak souþasnou vČkovou hranici zachovali. Jako argumenty uvádČli, že je možné využít stávající zákonné možnosti, špatnou resocializaci uvČznČných dČtí, že nejsou vhodná zaĜízení pro výkon trestu odnČtí svobody mladistvých, trest nemá výchovný úþinek a že snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti nic neĜeší. Mezi pracovníky v sociální oblasti výraznČ nepĜevažoval žádný argument narozdíl u policistĤ. To že by snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti mladistvých pomohlo i ke snižování kriminality mladistvých se domnívá vČtšina policistĤ. Naopak pracovníci v sociální oblasti tento názor nesdílejí.
56
56
Lépe Ĝešit problém kriminality mladistý by podle policistĤ pomohla lepší nabídka volnoþasových aktivit. Pracovníci v sociální oblasti uvedli rovnČž volnoþasové aktivity. O nČco více dĤrazu klady na práci s problémovými rodinami. Z faktorĤ, které nejvíce ovlivĖují vznik kriminality mladistvých uvedly shodnČ obČ skupiny rodinu a vrstevnické skupiny. Policisté pĜikládají nejmenší vliv dČdiþnosti a trochu pĜekvapivČ médiím, také škola byla mezi faktory, které málo ovlivĖují vznik kriminality. Pracovníci v sociální oblasti pĜikládají váhu všem uvedeným faktorĤm podle nich nejménČ pĜispívá ke vzniku kriminality dČdiþnost, média a škola. Všichni dotazovaní se bez ohledu na to v jakém oboru pracují shodli na tom, že kriminalita mladistvých i v následujících letech poroste, což vypovídá o závažnosti problému kriminality mladistvých. Všichni policisté a vČtšina pracovníkĤ v sociální oblasti se domnívá, že v kriminalita mladistvých bude i nadále narĤstat a také se domnívají, že vČk mladistvých pachatelĤ bude v budoucnu klesat.
11 ZávČr Úvodní þást bakaláĜské práce se zamČĜuje na faktory, které nejvíce ovlivĖují vznik kriminality mládeže, pĜedevším takové jako jsou rodina, škola, vrstevnické skupiny mládeže. Dále na specifika kriminality mladistvých. Po té jsou popsány legislativní podmínky pro práci s mládeží, pĜedevším v rámci trestního práva. Jsou zde uvedeny také na alternativní zpĤsoby trestání mladistvých a to jak v rámci trestního Ĝízení tak i mimo nČj. Po té se bakaláĜská práce zabývá otázkou vČkové hranice trestní odpovČdnosti mladistvých. Je zde uvedeno i nČkolik pĜíkladĤ ze zahraniþí. Souþástí bakaláĜské práce byl i prĤzkum, který se zamČĜil na otázku posunutí hranice trestní odpovČdnosti mladistvých. Cílem bylo zjistit, jak tuto otázku vnímají jednak policisté pracující s mládeží tak naopak pracovníci v sociální oblasti. Jejich názory na snížení hranice trestní odpovČdnosti byly v protikladu, naopak se shodli v otázce pĜíþin vzniku kriminality mladistvých. ObČ skupiny se shodlo, že faktory, které nejvíce ovlivĖují vznik kriminality u mladistvých jsou rodina a vrstevnické skupiny jako tĜetí faktor obČ skupiny shodnČ uvedli osobnost mladistvého.
57
57
ZávČrem je tĜeba konstatovat, že se kriminalita mládeže stala v posledních desetiletích sociálním jevem, který neustále narĤstá. Trestná þinnost dČtí není již doménou pouze dČtí pocházejících z rozvrácených, sociálnČ slabých þi nefunkþních rodin, ale þasto právČ z rodin velmi dobĜe situovaných, kde sice nechybí peníze, ale mnohdy právČ þas vČnovaný dítČti. Velmi þasto pĜedchází kriminálnímu jednání varovné signály, které jsou þasto opomíjeny, unikají pozornosti nebo bývají podceĖovány. Zdá se, že souþasný systém není funkþní, i když jsou do nČj zapojeny resorty sociálních vČcí, vnitra, školství, zdravotnictví, spravedlnosti a nezávislé soudy. Byla by vhodná vþasná intervence, to znamená vyhledání problému, jeho pojmenování a navržení odpovídajícího Ĝešení, což by mohlo postupnČ pĤsobit k omezení spoleþensky nežádoucích projevĤ u dČtí.
12 Navrhovaná opatĜení Není pochyb o tom, že souþasná generace dČtí dospívá daleko dĜíve nČž tomu bylo v minulosti. RovnČž po fyzické stránce je mládež daleko dĜíve vyspČlejší. Jestliže by došlo ke snížení dolní vČkové hranice trestní odpovČdnosti u tČchto mladých pachatelĤ, mohla by být jejich trestná þinnost Ĝešena širší škálou trestních þi nápravných prostĜedkĤ. PĜi posuzování minimální vČkové hranice trestní odpovČdnosti je nutné si uvČdomit, že nezáleží ani tak na konkrétním urþení poþátku trestní odpovČdnosti mládeže, ale spíše na následných reakcích spoleþnosti na Ĝešení a postihu delikventního jednání dospívajícího jedince. V právních systémech státĤ, kde je trestní odpovČdnost spojena s nízkým vČkem, jde totiž pĜevážnČ o zacházení v rámci specializované netrestní justice. Naproti tomu ve státech kde je poþátek trestní odpovČdnosti spojen s vyšším vČkem, je trestní politika u mladistvých uplatĖovaná obdobnČ jako vĤþi dospČlým pachatelĤm. Tresty mladistvých jsou podobné, ale s kratší délkou jejich uložení, z dĤvodu specifik osobnosti mladého pachatele. Odborníci z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci pĜi zvažování urþení poþátku hranice trestní odpovČdnosti dospČli k tČmto možnostem: x
vedle
dosažené
dolní
vČkové
hranice
zakotvit
požadavek dostateþné
rozpoznávací a volní zpĤsobilosti x
58
stanovit trestní odpovČdnost od 14 rokĤ pro všechny trestné þiny
58
x
stanovit trestní odpovČdnost od 14 rokĤ pro všechny trestné þiny, pĜiþemž by trestní odpovČdnost výjimeþnČ nemusela nastat u deliktĤ menší závažnosti
x
v rozmezí 14 až 15 let zakotvit požadavek dostateþné rozumové a mravní vyspČlosti, aby pachatel mohl rozpoznat škodlivost svého jednání a toto ovládat. Od 15 let absolutní trestní odpovČdnost
Jako reakci na nedostateþnou diferencovanost ústavĤ a chybČjící individuální výchovné pĤsobení by bylo vhodné zakotvit do právního Ĝádu ochranou výchovu v rodinČ. Vzhledem k tomu, že rodinná výchova je správnou volbou v pĜípadech, kdy dČti páchají pouze ménČ závažné „prohĜešky“ a nemají potĜebné rodinného zázemí apod. Takovéto Ĝešení bude nepochybnČ vyžadovat, aby osoba byla schopná zaruþit, že bude schopna a ochotna vČnovat zvýšenou pozornost problémovému mladému þlovČku a vychovávat jej v Ĝádného obþana. Nezbytností je rovnČž zajistit dostatek kvalifikovaných pracovníkĤ, kteĜí by vykonávali nejen dozor nad plnČním povinností ochranné výchovy, ale i poskytovali rodinČ potĜebnou pomoc. Na stranČ druhé je tĜeba se zamyslet nad další budoucností výkonu ústavní ochranné výchovy. Zavést zmČny týkající se diferenciace ústavĤ pro výkon ochranné výchovy a zamyslet se nad obsahem program zacházení. Inspirací mohou být nČkteré uplatĖované postupy vČzeĖských zaĜízení, byĢ by si vyžádaly znaþnou modifikaci vzhledem k osobám chovancĤ ústavĤ a charakteristice tohoto druhu ochranného opatĜení. Dále je nutné zĜídit ústavy se zvýšenou péþí pro recidivující klienty se speciálním režimem zacházení. Odlišnosti pĜístupu k tČmto delikventĤm v oblasti výchovného pĤsobení, ale i zajištČní bezpeþnosti, zejména v pĜípadech ukládání obligatorní ochranné výchovy.
59
59
13 Prameny a použitá literatura ýÍRTKOVÁ, L.,ýERVINKA, F.: Forenzní psychologie. Suport, Praha 1994 ZOUBKOVÁ, I. Kriminologie a prevence kriminality. Praha Armex, 2004, ISBN 8086795-05-5 MAREŠOVÁ, A. Kriminalita mládeže, Studie IKSP, Praha 1996, ISBN 80-7338-046-3 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a Delikvence. Portál, Praha 1998. ISBN 807178226-2 MATOUŠEK, O., MATULOVÁ, A., KOPOLDOVÁ, B., Práce s rizikovou mládeží, Portál 1996. ISBN 80-7178-064-2 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál, Praha1999, ISBN 80-7178-214-9 CHMELÍK, Jan. RukovČĢ Kriminalistiky. PlzeĖ 2005. ISBN 80-86898-36-9 INGIARDI J,A. Trestní spravedlnost. Victoria Publishing, Praha 1994, ISBN 80-8560530-9 Edice ÚZ. Trestní pĜedpisy, Sagit, Ostrava 2007. ISBN 978-80-7208-586-6 Universum – Všeobecná encyklopedie, ODEON, Praha 2000. ISBN 80-207-1072-8 Internetové stránky: www.mpsv.cz www.vuppraha.cz www.juristic.cz
60
60
14 PĜílohy 14.1 VČkové hranice trestní odpovČdnosti v zahraniþí 11 Stát Albánie Anglie a Wales Arménie Azerbajdžán BČlorusko Belgie Bosna-Hercegovina Bulharsko Dánsko Estonsko Finsko Gruzie Chorvatsko Irsko Island Itálie Izrael Kanada Kazachstán Kypr Litva Lotyšsko Maćarsko Makedonie Malta Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko ěecko Severní Irsko Skotsko SRN ŠpanČlsko Švédsko Švýcarsko
VČková hranice trestní odpovČdnosti 14 10 14 14 14 16 14 14 15 13 16 14 14 7 15 14 12 12 14 12 14 14 14 14 9 12 15 16 16 14 14 14 12 10 8 14 16 15 7
VČk nabytí zletilosti 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 18 20 18 18 18 18 17 21 18 18 18 18
11
HUýÍN, J: Zavírat dČti do vČzení?.Dostupné z http://www.karelbartak.cz/bartakk/clanky/psychologie.html dne 5.3. 2007
61
61
14.2 Dotazník Jmenuji se Tomáš Svaþina a studuji na Technické univerzitČ v Liberci obor penitenciární péþe. ChtČl bych vás touto cestou požádat o vyplnČní mého dotazníku, kterým chci zjistit názor pĜíslušníkĤ policie a sociálních pracovníkĤ pracujících s mládeží na snížení vČkové hranice trestní odpovČdnosti. Rád bych zjistil, zda mají tito pracovníci rozdílný nebo naopak stejný názor na tuto problematiku. Dotazník je vyplĖován anonymnČ, zjišĢuji pouze obecná osobní data potĜebná ke zpracování dotazníku. VyplnČní dotazníku bude trvat necelých deset minut. PĜedem Vám dČkuji za ochotu a trpČlivost pĜi vyplĖování otázek. (Vámi vybranou odpovČć prosím zaškrtnČte)
1. Víte jaká je vČková hranice trestní odpovČdnosti v ýeské republice? 1. Ano 2. Ne 2. Setkáváte se pĜi svém zamČstnání s problémem kriminality mladistvých? 1. Ano 2. Ne 3. Pokud ano, jaký je nejnižší vČk mladistvého pachatele se kterým jste se setkal (napište dosažený vČk v celých letech) ……………………………. 4. Jaký máte názor na souþasnou výši hranice trestní odpovČdnosti? 1. Snížit 2. Ponechat 3. Zvýšit 5. Jak byste svĤj názor odĤvodnil/a? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………
62
62
6. Domníváte se, že snížení hranice trestní odpovČdnosti pomĤže snížit kriminalitu mladistvých? 1. Ano 2. Ne 7. Co by podle Vás pomohlo lépe Ĝešit problém kriminality mladistvých? (oznaþte, nebo napište pouze jedno Ĝešení, které osobnČ považujete za nejdĤležitČjší) 1. Lepší nabídka volnoþasových aktivit 2. DĤraznČjší tresty pro pachatele trestný þinĤ 3. Zlepšení prevence ve školství 4. Práce s problémovými rodinami 5. Jiné…………………………………………………….. 8. Který z uvedených faktorĤ podle Vás nejvíce ovlivĖuje vývoj dítČte a tím pĜispívá ke vzniku jejich kriminálního chování? (ZaškrtnČte prosím maximálnČ tĜi možnosti, pĜípadnČ napište jiný faktor o kterém si myslíte, že je dĤležitý, tak, aby celkovČ byly oznaþeny vždy tĜi faktory vþetnČ Vámi dopsaného) 1. DČdiþnost 2. Škola 3. Rodina 4. Vlastní osobnost 5. Vrstevnické skupiny 6. Média 7. Jiné ………………………………………………………… 9. Jaká myslíte, že bude další tendence kriminality mladistvých v dalších letech? 1. Poroste 2.
ZĤstane na stejné úrovni
3. Klesne
63
63
10. Jaký si myslíte, že bude vČk mladistvých pachatelĤ v budoucnosti? 1. Bude klesat 2. ZĤstane stejný 3. Zvýší se 11. Stal jste se nČkdy obČtí trestného þinu, který spáchal mladistvý pachatel? 1. Ano 2. Ne Dále bych se Vás rád zeptal na nČkolik otázek týkajících se Vašeho zamČstnání. 12. Kde pracujete? 1. OddČlení hlídkové služby 2. Obvodní oddČlení 3. Služba kriminální policie 4. Pedagog 5. Sociální pracovník 6. Psycholog 7. Jiné…………………………………………………….. 13. Jak dlouho pracujete ve Vámi uvedeném oboru? (Uvećte celé odpracované roky) …………………………
64
64
Nakonec bych Vám rád položil nČkolik otázek k Vaší osobČ. 14. Jaký je Váš rodinný stav? 1. Svobodný/á 2. Ženatý/Vdaná 3. Rozvedený/á 4. Vdovec/Vdova 15. Vychováváte nČjaké dČti? 1. Ano 2. Ne 16. Jste muž nebo žena? 1. Muž 2. Žena
17. Kolik Vám je let? ………………………
JeštČ jednou Vám dČkuji za ochotu a Váš þas strávený vyplnČním tohoto dotazníku.
65
65