TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Studijní program: sociální práce Studijní obor: penitenciární péče Kód oboru: 7502 R023 Název bakalářské práce:
NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE ALTERNATIVE FAMILY CARE
Autor: Nikol Berková Ţitavská 2532 470 06 Česká Lípa
Podpis autora: ______________________
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Nádvorníková Počet: Stran 77
Obrázků 0
tabulek 9
CD obsahuje celé znění bakalářské práce.
V Liberci dne: 19.12.2008
grafů 2
zdrojů 20
příloh 5 + 1 CD
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Jméno a příjmení: Adresa:
Nikol Berková Ţitavská 2532, 470 06 Česká Lípa
Studijní program: Studijní obor: Kód oboru:
sociální práce penitenciární péče 7502 R023
Název práce:
NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE
Název práce v angličtině:
ALTERNATIVE FAMILY CARE
Vedoucí práce:
Mgr. Lenka Nádvorníková
Termín odevzdání práce:
30. 04. 2008
Bakalářská práce musí splňovat poţadavky pro udělení akademického titulu „bakalář“ (Bc.).
…………………………………………… vedoucí bakalářské práce
…………………………………………… děkan FP TUL
………………………………. vedoucí katedry
Zadání převzal (student): Nikol Berková Datum: 16.2.2007
Podpis studenta: …………………….......
Cíl práce: Popsat proces přípravy rodin na náhradní rodinnou péči s ohledem na aktuální legislativu.
Základní literatura: MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče – průvodce pro odborníky, osvojitele a pěstouny. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. MATĚJČEK, Z. Osvojení a pěstounská péče.1.vyd. Praha: Portál, 2002. ARCHEROVÁ, C. Dítě v náhradní rodině. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. 1.vyd. Praha: Academia, 2001. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1284-9.
Prohlášení: Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
V Liberci dne: 19.12.2008
Podpis: ……………………………..
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní Mgr. Lence Nádvorníkové, za trpělivost, se kterou mi pomáhala při vypracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Květuši Slukové za podnětné připomínky a rady, které vedly k doplnění bakalářské práce a jejímu úspěšnému dokončení. Dále děkuji paní Blance Fidrantové, která mi umoţnila vykonat odbornou praxi na Městském úřadu v České Lípě a poskytla mi také veškerou odbornou a spisovou dokumentaci, která mi pomohla s vypracováním bakalářské práce. V neposlední řadě děkuji všem sociálním pracovnicím a pěstounům či ţadatelům o pěstounskou péči, kteří se na mé práci podíleli a také děkuji své rodině a nejbliţšímu okolí za skutečně velkou trpělivost při vypracovávání bakalářské práce.
Název BP: Náhradní rodinná péče Název BP: Alternative Family Care Název BP: Ersatz Familien Behandlung Jméno a příjmení autora: Nikol Berková Akademický rok odevzdání BP: 2008/2009 Vedoucí BP: Mgr. Lenka Nádvorníková
Resumé: Bakalářská práce se zabývala problematikou náhradní rodinné péče. Cílem bakalářské práce byl popis procesu přípravy rodin na pěstounskou péči – především pak přesný metodologický postup při ţádosti o tuto formu náhradní rodinné péče. Dalším cílem bylo upozornit na velký počet dětí, umístěných v ústavní péči a nízkou informovanost ţadatelů o pěstounskou péči o celém průběhu tohoto procesu aţ k samotnému svěření dítěte do jejich péče. Práce se skládala ze dvou částí. Jednalo se o část teoretickou, která obsahovala především vymezení a osvětlení základních pojmů, např. rodina, osvojení, poručenství, opatrovnictví, ústavní výchova, předpěstounská péče aj. a část praktickou, která je zaměřena na problematiku pěstounské péče a jejíţ závěr byl koncipován jako „příručka“ budoucích pěstounů. Klíčová slova: Rodina, aspekty rodičovství, ústavní výchova, deprivace, osvojení, poručenství, opatrovnictví, pěstounská péče, dávky pěstounské péče, předpěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu.
Summary: The bachelor work is engaged by compensatory family care. The aim of this work is a description of the procedure of preparation families for an adequate care - in the first place the metrological procedure at application for compensatory family care. The another aim is to mention a numer of children placed in institutions and low knowledge of people who ask for compensatory care till to entrust of a child to their care. The work has two parts. The first part is theoretical which explains basic concepts for instance a family,
adoption, custodianship and so on and the second part is aimed on adequate care and iots conclusion is a manual for future foster parents.
Key words: Family
aspects
of
parenthood,
constitutional
education,
deprivation,
adoption,
guardianship, custody, foster care, foster care benefits, předpěstounská care, foster care for a transitional period.
Zusammenfassungen: Die Arbeit behandelt Fragen der Betreuung in Pflegefamilien. Das Ziel der Diplomarbeit war eine Beschreibung des Prozesses der Vorbereitung der Familien zu fördern Betreuung - insbesondere die genaue Methode für die Anwendung dieser Form der Betreuung in Pflegefamilien. Ein weiteres Ziel war es, die Aufmerksamkeit auf die große Zahl von Kindern in die stationäre Pflege, und geringe Kenntnis der Antragsteller für die Förderung der Betreuung in der gesamten Verlauf dieses Prozesses selbst Delegation für das Kind in ihre Pflege. Die Arbeit bestand aus zwei Teilen. Dies war der theoretische Teil, in dem sich vor allem die Definition der Beleuchtungs-und grundlegende Konzepte, wie zB Familie, Adoption, Vormundschaft, Sorgerecht, eine konstitutionelle Bildung, předpěstounská Betreuung, etc. und praktischen Teil, die konzentriert sich auf Fragen der Betreuung in Pflegefamilien und der Abschluss wurde als " Guide "für die Förderung der Zukunft. Schlüssel Worte: Familie Aspekte der Elternschaft, verfassungsrechtlichen Bildung, Deprivation, Adoption, Vormundschaft, Sorgerecht, Förderung der Pflege, Betreuung in Pflegefamilien Vorteile, Betreuung in Pflegefamilien für eine Übergangszeit.
OBSAH 1 ÚVOD…………………………………………………………………………………. 9 2 TEORETICKÁ ČÁST………………………………………………………………... 11 2. 1 RODINA……………………………………………………………………………11 2.1.1 Vývoj rodiny……………………………………………………………………. 11 2.1.2 Charakteristika rodiny………………………………………………………….. 12 2.1.3 Funkce rodiny…………………………………………………………………... 12 2.1.4 Rodičovství……………………………………………………………………... 14 2.1.4.1 Aspekty rodičovství…………………………………………………………. 14 2. 2 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE…………………………………………………... 15 2.2.1 Osvojení………………………………………………………………………… 16 2.2.2 Poručenství……………………………………………………………………... 18 2.2.3 Opatrovnictví…………………………………………………………………… 18 2.2.4 Pěstounské péče………………………………………………………………… 19 2.2.4.1 Dávky pěstounské péče……………………………………………………… 20 2.2.4.2 Předpěstounská péče a zařízení pro výkon pěstounské péče………………... 25 2.2.4.3 Registr pěstounů a zprostředkování pěstounské péče……………………….. 26 2.2.4.4 Zrušení pěstounské péče…………………………………………………….. 29 2.2.4.5 Mezinárodní osvojení a pěstounská péče……………………………………. 29 2.2.4.6 Pěstounská péče na přechodnou dobu……………………………………….. 29 2. 3 LEGISLATIVA SOUVISEJÍCÍ S NÁHRADNÍ RODINNOU PÉČÍ……………. 31 2.3.1 Zákon o rodině………………………………………………………………….. 31 2.3.2 Zákon o sociálně – právní ochraně dětí………………………………………… 31 2.3.3 Zákon o ústavní a ochranné výchově…………………………………………… 31 2. 4 SYSTÉM ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY…………………… 32 2.4.1 Deprivace dětí v ústavní péči…………………………………………………… 34 2.4.1.1 Projevy deprivace u dětí……………………………………………………... 36
3 PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………………………… 38 3. 1 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI…….…………………………………………………. 38 3. 2 STANOVENÍ PŘEDPOKLADŮ………………………………………………… 38 3. 3 METODY VÝZKUMU…………………………………………………………... 39 3. 4 POPIS A CHARAKTERISTIKA VZORKU……………………………………… 40 3. 5 VÝZKUM………………………………………………………………….……… 40 3.5.1 Analýza odborné literatury a spisové dokumentace………………………….... 40 3.5.2 Přijetí dítěte do rodiny……………………………………………………….. 40 3.5.3 Statistika……………………………………………………………………... 44 3. 6 POPIS VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ…………………………….………………. 49 3.6.1 Řízené rozhovory se soc. pracovnicemi………………………………………. 49 3.6.2 Vybrané kasuistiky…………………………..………………………………… 53 3.6.2.1 Kasuistika č. 1………………………….…………………………………… 53 3.6.2.2 Kasuistika č. 2………………………………………………………………. 54 3.6.2.3 Kasuistika č. 3………………………………………………………………. 56 3.6.2.4 Kasuistika č. 4………………………………………………………………. 57 3.6.2.5 Kasuistika č. 5………………………………………………………………. 58 3. 7 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ……………………………………….…………………. 60 3. 8 SHRNUTÍ A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT…….……………………… 62 3.7.2 Kasuistika č.2…………………………………………………………………… 51 3. 8 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ…………………………………………………………... 54 4 PŘÍRUČKA PRO ŽADATELE O PĚSTOUNSKOU PÉČI….…………………… 64 5 ZÁVĚR………………………………………………………………………………… 73 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ…………………………………………………. 75 7 SEZNAM PŘÍLOH……………………………………………….………………….. 77
1 ÚVOD
Nejlepší výchovné a ţivotní prostředí pro dítě je dobře fungující rodina, kde má dítě své nezastupitelní místo a moţnost získání těch nejcennějších emocionálních a praktických zkušeností nezbytných pro jeho harmonický a komplexní vývoj. Rodina poskytuje dítěti podporu, zázemí, jistotu a porozumění v kaţdé ţivotní situaci. V dnešní době však existuje mnoho opuštěných dětí, které nemají to štěstí vyrůstat v harmonické rodině. Ne svoji vinou o rodinu přišly nebo ji vůbec nepoznaly. V současnosti se však vyskytují pouze ojedinělé případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V takových situacích zastávají roli rodičů často prarodiče či jiní blízcí příbuzní. V naprosté většině se setkáváme s ţivotními osudy sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Ţádoucí proto je, aby společnost našla takovýmto dětem nejvhodnější způsob řešení jejich situace. Bakalářská práce se věnuje náhradní rodinné péči. Tato péče je péčí o opuštěné dítě, které z jakýchkoliv příčin ztratilo svou rodinu nebo ji nikdy nenalezlo. Jelikoţ je však toto téma velmi obšírné, je práce zaměřena především na jednu z forem náhradní rodinné péče, a to pěstounskou péči. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. Teoretická část práce obsahuje především vymezení a osvětlení základních pojmů, např. rodina, osvojení, poručenství, opatrovnictví, ústavní výchova, předpěstounská péče aj. Praktická část bakalářské práce se zabývá problematikou pěstounské péče, jako státem garantované formy náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče - individuální a skupinová. Individuální probíhá v běţném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Pěstounská péče zaniká dosaţením zletilosti dítěte nebo můţe být zrušena jen z důleţitých důvodů rozhodnutím soudu. Děti vhodné pro pěstounskou péči jsou především sociálně osiřelé děti, které potřebují nejen trvalou individuální péči, ale i dlouhodobou výchovu v náhradní rodině. Jedná se většinou o děti s různými zdravotními či psychomotorickými obtíţemi, děti starší, skupiny sourozenců nebo děti jiného etnika (u nás hlavně děti romské). Hlavním cílem praktické části je přesný metodologický postup při ţádosti o tuto formu náhradní rodinné péče. Tato část je rozdělena do několika bodů, které podrobně popisují 9
potřebný postup ţadatelů pro svěření dítěte do pěstounské péče, stejně tak i náleţitosti a dokumentaci k tomuto účelu potřebné. V této části byly pouţity metody analýzy odborné a spisové dokumentace, statistiky, řízených rozhovorů se sociálními pracovnicemi a kasuistik. Závěr praktické části je koncipován jako „příručka“ budoucích pěstounů, jejíţ účelem je připravit ţadatele o pěstounskou péči na přijetí dítěte do nové rodiny a krok za krokem je provést touto ţivotní změnou.
10
2 TEORETICKÁ ČÁST
2. 1 RODINA 2.1.1 Vývoj rodiny Předmoderními formami rodiny se zabýval L. Stone, jenţ v období od 16. do 19. století vymezil tyto fáze vývoje rodiny:1 1. Malé, nukleární rodiny, udrţující četné a intenzivní kontakty s celou komunitou. Rodina svým členům poskytovala pouze síť širších příbuzenských a sousedských vztahů – plnila spíše ekonomickou funkci a byla zárukou přeţití. Sňatky byly proto uzavírány spíše z majetkových důvodů. 2. Druhá, přechodná forma existovala spíše jen ve vyšších vrstvách na přelomu 17. a 18. století. Nukleární rodina se vyčleňovala ze společnosti a hlavní důraz začal být kladen na mateřskou lásku a na přirozenou autoritu otce. 3. Třetí fáze, která přetrvává prakticky dodnes se začala objevovat v průběhu 19. století. Její charakteristikou je svobodná volba partnera na základě lásky, uzavřenost vůči okolí a důraz na vlastní soukromí.2 V moderním současném světě se role rodiny uvolňuje – především není do takové míry závislá na majetkových vztazích. Ţena získala osobní, finanční a společenskou samostatnost, dokonce přestala povaţovat za nutné udrţovat vztah s muţem jen kvůli společné výchově dětí. V České republice se rodina v tradičním pojetí rozpadá zhruba od sedmdesátých let 20. století, kdy dochází k definitivnímu překonání společenského odsudku rozvodu.To se však zpětně obrací právě proti dětem z takovýchto rodin, které neznají některé vzorce chování, protoţe je nemohly odpozorovat ve vlastní rodině z komunikace svých rodičů. Nedokáţou řešit vlastní problémy, nebyly vedeny k úctě vůči partnerovi, k důsledné a odpovědné výchově dítěte ani k úctě k vlastním předkům a sobě samotným. Nemohou tudíţ nic z toho předat dál a jejich potomci se rozvádějí také. 1
DUNOVSKÝ, J. Postavení a pocit dítěte v rodině, Sociologický časopis ČSAV 15. Praha: Academia, 1978. S.8. 2
SCHAEFFEROVÁ, E. Co je to rodina. 1.vyd. Praha: Portál, 1995. S.15.
11
Právě nyní vyrůstá generace, která se hůře orientuje v takzvaných tradičních hodnotách.3 Podle odborníků je i v rozvrácených rodinách stále důleţitá péče o dítě - avšak v neúplné rodině si dítě nikdy nemůţe osvojit důleţité a prvořadé vzorce chování, které by se mu dostaly v úplné rodině s širokým okruhem příbuzných.
2.1.2 Charakteristika rodiny Rodina představuje skupinu osob spjatých pokrevními svazky, jejíţ dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí. Ačkoliv právní řád České republiky neobsahuje přímo definici rodiny, za rodinu pokládá především rodinu zaloţenou manţelstvím. Rodinu můţeme však chápat také jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manţelskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem ţivota. Obecně můţeme říci, ţe rodina je společenství, které se uskutečňuje na společném biologickém, ekonomickém a kulturním základě, ve vlastním materiálním a duchovním prostředí.4
2.1.3 Funkce rodiny Funkce rodiny se vyvíjí v souvislosti se společenskými změnami a proměnou kulturních faktorů, které ovlivňují postavení rodiny ve společnosti i vztahy uvnitř rodiny. Moderní rodina pozbyla některé ze svých dřívějších funkcí. Jiné funkce pouze ztratily (popř. získaly) na důleţitosti.
3 4
SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. S.13. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. S.6.
12
Čtyři základní funkce rodiny:5 1) Funkce reprodukční 2) Funkce materiální – v minulosti významnější neţ nyní, kdy funguje systém sociálníc podpor a slabší členové rodiny nejsou tolik závislí na silnějších. 3) Funkce výchovná - rodina poskytuje dítěti základní orientaci v okolním světě. Funguje jako regulátor neţádoucích činností. 4) Funkce emocionální - v této oblasti je rodina jedinečná a nezastupitelná a naopak, pokud je rodina dysfunkční, je právě tato oblast nejvíce zraňující. Rodina poskytuje všem svým členům uspokojení řady potřeb. Mezi jinými potřeby podpory, pomoci a přijetí, potřeby společných rituálů, společných plánů apod.
Proto, aby rodina plnila uvedené funkce je třeba přítomnosti všech jejích členů. Vzhledem k dítěti tedy hlavně obou rodičů. Je všeobecně známo, ţe absence jednoho z rodičů je pro sociální i emocionální vývoj dítěte velmi škodlivá a snad ani nemůţe projít bez následků. Pokud je rozpad rodiny neodvratitelný, je třeba udrţet vztahy mezi oběma rodiči a dítětem na nejvyšší moţné úrovni, aby zůstalo zachováno co nejvíce z výše zmiňovaných funkcí. Jedním z podstatných znaků rodinné výchovy je trvalost a hloubka citových vztahů mezi dětmi a jejich rodiči, případně těmi, kdo z jakýchkoliv důvodů stojí na místě rodičů. V citových vztazích se nejlépe, nejsilněji a nejvydatněji uspokojuje jedna z našich nejvýznamnějších duševních potřeb, potřeba ţivotní jistoty.6
5
MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S. Výchova dětí v neúplné rodině. 1.vyd. Praha: SPN, 1975. S.32. 6
DUNOVSKÝ, J. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1.vyd. Praha: Portál, 1994. S.17.
13
2.1.4
Rodičovství
Rodičovství obsahuje všechny úlohy spojené s výchovou dítěte, které vedou k utváření nezávislé dospělé osobnosti. Rodičovství začíná uţ před narozením dítěte a je součástí rodinných vztahů.7 2.1.4.1 Aspekty rodičovství Mezi aspekty rodičovství patří: 1) fyzická péče – odpovědné poskytování přístřeší, lékařská péče, fyzická bezpečnost a podpora, 2) sociální vývoj a ekonomická podpora – láska, zábava, fyzický kontakt, společenská výchova a etika, morální a mentální vývoj, 3) finanční podpora – poplatky spojené se vzděláním dítěte.8 Rodičovství můţe obsahovat chválu i potrestání (domluvu). Usiluje se o vytvoření silných emocionálních vazeb a vyhnutí se fyzickému trestu. Obecně je rodičovství jednou ze základních potřeb člověka. Stále častěji se ovšem v dnešní době setkáváme se situací, kdy manţelé po dítěti touţí, ale nemohou je mít. Většina takových párů se nejčastěji rozhodne pro rodičovství adoptivní či pěstounskou péči, neboť rodiči nejsou ti, kdo dítě zplodí, ale ti, kdo se o něj starají a řádně je vychovávají.
7
SUNDERLANDOVÁ, M. Věda zvaná rodičovství.1.vyd. Praha: Ikar, 2008.s.15.
8
SUNDERLANDOVÁ, M. Věda zvaná rodičovství. 1.vyd. Praha: Ikar, 2008.s.25.
14
2. 2 NÁHRADNÍ RODINNÁ PÉČE Náhradní rodinnou péčí se rozumí péče o opuštěné dítě, které ztratilo svou vlastní rodinu nebo ji vůbec nenalezlo, v prostřední jiném, v nové rodině či tak uspořádané malé skupině, která se rodinnému systému nejvíce podobá a přibliţuje.9 Podle právního řádu České republiky patří mezi formy náhradní rodinné péče: 1) osvojení, 2) poručenství, 3) opatrovnictví, 4) pěstounská péče, 5) ústavní výchova, 6) svěření dítěte do péče jiného občana neţ rodiče. V rozhodování o formě náhradní péče má vţdy přednost individuální péče před ústavní, pokud je to v zájmu dítěte. Proto k nařízení umístění dítěte do ústavu přistupují soudy aţ poté, není-li moţná ţádná jiná vhodnější forma náhradní rodinné péče. Podstata náhradní rodinné péče spočívá v následujících principech: 1) Dát dítěti trvalého vychovatele – kaţdé dítě jiţ od útlého věku potřebuje vedle sebe osobu, která se o něj nejen stará, ale poskytuje mu určitý vzor do pozdějšího ţivota. Ať jiţ jde o matku, babičku či jinou blízkou osobu, dítě si k tomuto člověku utváří silný emocionální vztah, který je pro jeho další vývoj nesmírně důleţitý. Dětem v ústavní péči tato osoba chybí, neboť střídající se personál nemůţe zajistit výchovu kaţdého dítěte zvlášť, a dítě tak nemůţe navázat hlubší vztah, a později ani ono samo nedokáţe vztah vychovatel - dítě uplatnit ve své rodině. 2) Dát dítěti trvalé postavení v kruhu širší rodiny – velmi důleţitá je v tomto případě přítomnost sourozenců. Dítě si uvědomuje, ţe je bratrem či sestrou; má tetu, strýce, babičku či dědečka a tvoří tak součást rodiny. Toho opět nemůţe dosáhnout v případě ústavní výchovy. Zde je mu sice nabídnuto společné zázemí, kde jsou si 9
MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S. Výchova dětí v neúplné rodině. Praha: SPN, 1975. S. 51.
15
všechny děti rovny a výchovný prvek zde zastupují „tety“, ale postavení jednotlivého dítěte není tak jasné jako v případě umístění do rodiny, kde má kaţdý člověk své konkrétní místo. 3) Dát dítěti trvalé prostředí – kaţdé dítě potřebuje pocit bezpečí a jistoty v prostředí, které je mu dobře známé a kde se dokáţe orientovat. Tento pocit mu dává trvalé a neměnné zázemí domova, kde vše má svůj řád. Dítě v ústavní péči je přiřazováno podle svého věku do odpovídajících skupin a nemá tak moţnost ţít v trvalejším prostředí. 2.2.1 Osvojení Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový vztah, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí. O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele. Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého ţivota, ţe osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti a nemohou se jimi stát osoby, které nemají způsobilost k právním úkonům. Český právní systém rozeznává osvojení zrušitelné a nezrušitelné. Zrušitelné osvojení se vyuţívá především u mladších dětí, kdy ještě není jistá zdravotní prognóza dítěte. Pokud zájem rodičů o dítě trvá, dochází k tzv. „readopci“, kdy nastává osvojení nezrušitelné. Rodiče jsou zapsáni do rodného listu dítěte, coţ představuje vlastně opis z matriky. Na matrice přitom zůstávají zapsaní kromě nových i původní biologičtí rodiče dítěte. 10 Mezi osvojitelem a osvojencem musí být také přiměřený
věkový rozdíl.
Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manţelé. K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu. Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich souhlasu, jestliţe:11
10 11
KOVAŘÍK, J. Náhradní rodinná péče v praxi.1.vyd. Praha: Portál, 2004. S.24. KOVAŘÍK, J. Náhradní rodinná péče v praxi.1.vyd. Praha: Portál, 2004. S.25.
16
a) po dobu nejméně šesti měsíců soustavně neprojevovali opravdový zájem o dítě, zejména tím, ţe dítě pravidelně nenavštěvovali, neplnili pravidelně a dobrovolně vyţivovací povinnost k dítěti a neprojevují snahu upravit si v mezích svých moţností své rodinné a sociální poměry, nebo b) po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě ţádný zájem, ačkoliv jim v projevení zájmu nebránila závaţná překáţka.
Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není dále třeba, jestliţe rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. Souhlas předem musí být dán osobně přítomným rodičem písemně před soudem nebo před příslušným orgánem sociálně - právní ochrany dětí. Souhlas můţe být dán rodičem nejdříve šest týdnů po narození dítěte. Před rozhodnutím soudu o osvojení musí být dítě taktéţ nejméně po dobu tří měsíců v péči budoucího osvojitele, a to na jeho náklady. Soud je povinen zjistit na základě lékařského vyšetření a dalších potřebných vyšetření zdravotní stav osvojitelů, jejich osobnostní dispozice a motivaci k osvojení a posoudit, zda není v rozporu s účelem osvojení, a s výsledky svého šetření seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Je povinen zjistit zdravotní stav osvojence a s výsledky svého zjištění seznámit osvojitele i zákonného zástupce osvojence. Soud je také povinen vyţádat si vyjádření orgánu sociálně - právní ochrany dětí. Osvojenec přejímá příjmení osvojitele. Společný osvojenec manţelů bude mít příjmení určené pro ostatní jejich děti; to platí i v případě, ţe osvojitelem je manţel matky osvojence. Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou.
Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl
ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, můţe soud zrušit jen z důleţitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. Zrušením osvojení vznikají znovu vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Osvojenec bude mít opět své dřívější příjmení.12
12
KOVAŘÍK, J. Náhradní rodinná péče v praxi.1.vyd. Praha: Portál, 2004. S.27.
17
2.2.2 Poručenství Další formou náhradní rodinné péče je poručenství. Poručníka ustanoví soud v případech, jestliţe rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům. Poručník nezletilého vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek místo jeho rodičů. Soud ustanoví poručníkem toho, koho doporučili rodiče dítěte, pokud to není v rozporu s jeho zájmy. Nedoporučí-li rodiče poručníka sami, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných a nebo osob blízkých dítěti či jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu. Poručníky nezletilého dítěte mohou být ustanoveni i manţelé. V případě, ţe poručníkem nemůţe být fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně - právní ochrany dětí. Dokud není dítěti ustanoven poručník, nebo dokud se ustanovený poručník neujme své funkce, činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení orgán sociálně - právní ochrany dětí. Poručník odpovídá soudu za řádné plnění této funkce a podléhá jeho pravidelnému dozoru. Je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však můţe poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahujíli výnosy jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výţivu poručence.13 Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předloţit soudu závěrečný účet ze správy jmění poručence. Této povinnosti však můţe soud poručníka zprostit. Soud také poručníka zprošťuje či odvolává poručenství, porušujeli své povinnosti. V případě rozvodu manţelů, kteří byli poručníky, soud vţdy posoudí, zda je v zájmu dítěte, aby tuto funkci vykonávali nadále oba rozvedení manţelé. V opačném případě jednoho z nich poručenství zprostí. 2.2.3 Opatrovnictví Dalším pojmem pouţívaným v náhradní rodinné péči je opatrovnictví. O ustanovení opatrovníka rozhoduje soud usnesením, v němţ vymezí rozsah práv a povinností k dítěti, a to vţdy s ohledem na důvod, pro který byl dítěti opatrovník ustanoven. Opatrovník vykonává pouze některá v rozhodnutí stanovená rodičovská práva, není zákonným
13
MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče.1.vyd. Praha: Portál, 1999. S. 32.
18
zástupcem dítěte. V některých případech můţe soud ustanovit opatrovníkem i orgán sociálně - právní ochrany dětí. 2.2.4 Pěstounská péče Pěstounská péče je upravena v zákoně o rodině (§ 45a - 45d), v zákoně č. 359/1999 Sb., o
sociálně
-
právní
ochraně
dětí,
ve
znění
pozdějších
právních
předpisů
(ustanovení o zprostředkování pěstounské péče, o zařízení pro výkon pěstounské péče), v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších právních předpisů (dávky pěstounské
péče)
a
v
právních
předpisech
o
sociálním
zabezpečení
(nemocenské a důchodové pojištění pěstounů). Do pěstounské péče se svěřují děti, jejichţ výchova není u rodičů zajištěna a zájem dítěte takové svěření vyţaduje. Je to druh státem garantované a kontrolované formy náhradní rodinné péče. Dítě můţe být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manţelů. Je-li dítě svěřeno do pěstounské péče ve věku, kdy je schopno posoudit její obsah, má být zjištěno také jeho vyjádření.14 Svazek pěstounů s dítětem je podstatně volnější neţ je tomu při osvojení. Pěstounskou péčí nevzniká příbuzenský vztah dítěte s pěstouny a jejich příbuznými. Nejsou sice podloţeny právními normami, přesto se tyto vztahy obvykle neformálně vytvářejí a udrţují.15 Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu. Ten je taky oprávněn stanovit pěstounům povinnost podávat soudu pravidelné zprávy o výkonu pěstounské péče. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat a při péči o osobu dítěte vykonávat přiměřeně práva a povinnosti rodičů. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech, neboť toto právo náleţí nadále rodičům, pokud nejsou v rodičovské zodpovědnosti omezeni, zbaveni nebo je její výkon pozastaven. Takţe např. k vyřízení cestovního dokladu je třeba, aby pěstoun zaţádal o souhlas zákonného zástupce dítěte. Má-li pěstoun za to, ţe rozhodnutí zákonného zástupce dítěte není v souladu se zájmem dítěte, můţe se domáhat rozhodnutí soudu. V
14
MATĚJČEK, Z. a kol., Osvojení a pěstounská péče.1.vyd. Praha: Portál, 2007. S. 42.
15
KOVAŘÍK, J. Náhradní rodinná péče v praxi.1.vyd. Praha: Portál, 2004. S.33.
19
komunikaci se zákonnými zástupci dítěte pomáhají pěstounům sociální pracovníci příslušného obecního úřadu.16 Pěstoun nemá vyţivovací povinnost k dítěti. Ta u dětí svěřeným do pěstounské péče náleţí nadále rodičům nebo jiným osobám povinným výţivou k dítěti, které určí soud. Dítěti v pěstounské péči zůstává příjmení po vlastních rodičích. V některých případech je později moţné jej změnit. Pěstounská péče se vykonává buď v domácnosti pěstouna (pěstounů), nebo se k výkonu pěstounské péče zřizují zařízení pro výkon pěstounské péče. Tato zařízení mohou zřizovat obce, kraje i nestátní subjekty, jako např. SOS sdruţení dětských vesniček. Pěstounská péče zaniká dosaţením zletilosti dítěte, tj. v 18 letech. Můţe být ovšem také z důleţitých důvodů rozhodnutím soudu zrušena. Pěstounská péče je zrušena vţdy, jestliţe o to poţádá pěstoun. Pěstouni neţijí na rozdíl od osvojitelů v anonymitě a jejich adresa je biologickým rodičům dítěte známa z doručených rozhodnutí. Styk původních rodičů s dítětem tak není vyloučen (někdy ho však lze i rozhodnutím soudu podstatně omezit). Na druhou stranu lze z chování rodiče během pobytu dítěte v ústavním zařízení přibliţně usuzovat jeho další moţné projevy, aţ bude dítě svěřeno do náhradní rodinné výchovy (zda bude za dítětem dojíţdět, zda bude agresivní...). V poslední době se odborníci zabývají potřebou vzniku nových forem pěstounské péče jako alternativy k řešení situace dítěte jeho umístěním do dětského domova. Do budoucna by tento způsob náhradní rodinné výchovy měl být více provázán s účastí biologické rodiny dítěte. 2.2.4.1 Dávky pěstounské péče17 Dítěti v pěstounské péči náleţí podle zákona o státní sociální podpoře příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a pěstounovi za výkon pěstounské péče měsíční odměna za kaţdé svěřené dítě. Vedle těchto dvou dávek se pěstounům poskytuje podle zákona o státní sociální podpoře téţ příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla (při péči o nejméně 4 děti). Vykonává-li pěstoun pěstounskou péči 16
KOVAŘÍK, J. Náhradní rodinná péče v praxi.1.vyd. Praha: Portál, 2004. S.29.
17
Dávky pěstounské péče (online). Praha: MPSV ČR (citace 18.3.2008). Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pestounska_pece
20
v zařízení pro výkon pěstounské péče, je odměňován podle zákona o sociálně - právní ochraně dětí. Vedle dávek pěstounské péče náleţí dítěti i pěstounovi i další dávky státní sociální podpory, například přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a další vyjma sociálního příplatku. Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Příspěvek na úhradu potřeb dítěte představuje nárok dítěte svěřeného do pěstounské péče. Příspěvek se poskytuje do dosaţení zletilosti dítěte nebo nejdéle do 26 let, jestliţe jde o nezaopatřené dítě, které ţije ve společné domácnosti s osobou, která byla do dosaţení zletilosti jeho pěstounem. Výše příspěvku na úhradu potřeb nezaopatřeného dítěte činí 2,3 násobek ţivotního minima dítěte. V případě zdravotně postiţeného dítěte se koeficient, kterým se násobí ţivotní minimum dítěte, zvyšuje úměrně stupni postiţení a činí 2,35 u dlouhodobě nemocného dítěte, 2,90 u dlouhodobě zdravotně postiţeného dítěte a 3,10 u dlouhodobě těţce zdravotně postiţeného dítěte. Výše příspěvku pro zaopatřené nezletilé dítě se stanoví jako součin částky ţivotního minima dítěte a koeficientu 1,40.18
18
Dávky pěstounské péče (online). Praha: MPSV ČR (citace 18.3.2008). Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pestounska_pece
21
Tabulka č. 1 - výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu dítěte v pěstounské péči měsíčně v Kč. Nezaopatřené dítě ve věku:
Zdravé dítě
Dlouhodobě nemocné Koeficient 2,35
Dlouhodobě zdravotně postiţené Koeficient 2,90
Dlouhodobě těţce zdravotně postiţené Koeficient 3,10
Koeficient 2,30
Do 6 let
3 680
3 760
4 640
4 960
Od 6 do 15 let
4 508
4 606
5 684
6 076
Od 15 do 26 let
5 175
5 288
6 525
6 975
Tabulka č. 1 ukazuje výši příspěvku na úhradu potřeb dítěte podle věku a zdravotního stavu tohoto dítěte v pěstounské péči. Zdravé nezaopatřené dítě do věku 6 let má nárok na 3 680,-Kč měsíčně, dlouhodobě nemocné dítě do stejného věku má nárok na 3 760,-Kč měsíčně, dlouhodobě zdravotně postižené dítě do stejného věku má nárok na 4 640,-Kč měsíčně a dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě do stejného věku má nárok na 4 960,Kč měsíčně. Nezaopatřené zdravé dítě ve věku od 6 do 15 let má nárok na 4 508,-Kč měsíčně, dlouhodobě nemocné dítě stejného věku má nárok na 4 606,-Kč měsíčně, dlouhodobě zdravotně postižené dítě stejného věku má nárok na 5 684,-Kč měsíčně a dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě stejného věku má nárok na 6 076,-Kč měsíčně. Nezaopatřené zdravé dítě ve věku od 15 do 26 let má nárok na 5 175,-Kč měsíčně, dlouhodobě nemocné dítě stejného věku má nárok na 5 288,-Kč měsíčně, dlouhodobě zdravotně postižené dítě stejného věku má nárok na 6 525,-Kč měsíčně a dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě stejného věku má nárok na 6 975,-Kč měsíčně.
Odměna pěstouna Odměna pěstouna je určitým způsobem společenské uznání osobě pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Výše odměny činí součin ţivotního minima jednotlivce a koeficientu 1,0 za kaţdé svěřené dítě, tj. 3 126 Kč měsíčně za jedno dítě. 22
Na odměnu pěstouna ve zvláštních případech má nárok pěstoun, který pečuje alespoň o tři svěřené děti nebo alespoň o jedno svěřené dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II., III., IV. Odměna pěstouna ve zvláštních případech za kalendářní měsíc činí součin částky ţivotního minima jednotlivce a koeficientu 5,5. Za kaţdé další dítě v pěstounské péči se odměna pěstouna zvyšuje 0,5 ţivotního minima jednotlivce za kaţdé svěřené dítě a o 0,75 ţivotního minima jednotlivce, jde-li o další dítě se stupněm závislosti II., III., IV. 19 Odměna pěstouna ve zvláštních případech náleţí, jen jestliţe pěstoun není po celý kalendářní měsíc výdělečně činný. Tato odměna se pro účely zdravotního pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti posuzuje jako plat. Tabulka č. 2 - odměna pěstouna v Kč závislá na počtu dětí v pěstounské péči Počet dětí v pěstounské péči
Výše odměny pěstouna v Kč měsíčně
1
3 126
2
6 252
3
17 193
4
18 756
1 dítě závislé na pomoci jiné osoby ve 17 193 stupni II., III., IV. Tabulka č. 2 uvádí odměnu pěstouna závislou na počtu dětí v pěstounské péči. Při počtu 1 dítěte v pěstounské péči má pěstoun nárok na 3 126,-Kč měsíčně. Je-li však toto dítě závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II., III., IV., má pěstoun nárok na 17 193,-Kč měsíčně. Při počtu 2 dětí v pěstounské péči má pěstoun nárok na 6 252,-Kč měsíčně. Při počtu 3 dětí v pěstounské péči má pěstoun nárok na 17 193,-Kč měsíčně. Při počtu 4 dětí v pěstounské péči má pěstoun nárok na 18 756,-Kč měsíčně.
19
Dávky pěstounské péče (online). Praha: MPSV ČR (citace 18.3.2008). Dostupné z:
http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pestounska_pece
23
Příspěvek při převzetí dítěte Účelem příspěvku při převzetí dítěte je přispět na nákup potřebných věcí pro dítě přicházející do náhradní rodinné péče. Do 31. prosince 2007 příspěvek při převzetí dítěte náleţel ve výši 4,45násobku ţivotního minima dítěte, od 1. ledna 2008 je výše příspěvku stanovena pevnými částkami podle věku dítěte.20
Tabulka č. 3 - příspěvek při převzetí dítěte v Kč Do 31.12.2007:
Od 1.1.2008:
Věk dítěte
Příspěvek
Věk dítěte
Příspěvek
Do 6 let
7 120
Do 6 let
8 000
Od 6 do 15 let
8 722
Od 6 do 15 let
9 000
Od 15 do 26 let
10 013
Od 15 do 26 let
10 000
Tabulka č. 3 vyjadřuje výši příspěvku při převzetí dítěte. Do 31.12.2007 měl pěstoun nárok při převzetí dítěte do 6 let na příspěvek 7 120,-Kč, od 6 do 15 let na příspěvek 8 722 a od 15 do 26 let na příspěvek 10 013. Od 1.1.2008 se tento příspěvek změnil a pěstoun má nárok
při převzetí dítěte do 6 let na 8 000,-Kč, od 6 do 15 let na 9 000,-Kč a od 15 do 26
let na 10 000,-Kč. Z toho vyplývá, ţe částky příspěvků při převzetí dítěte se od nového roku zaokrouhlily na celé tisíce a kromě případu při převzetí dítěte od 15 do 26 let se tyto částky zvýšily.
20
Dávky pěstounské péče (online). Praha: MPSV ČR (citace 18.3.2008). Dostupné z:
http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pestounska_pece
24
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Náleţí pěstounovi, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti. Podmínkou nároku dále je, ţe vozidlo nesmí pěstoun pouţívat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je poskytován ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla, resp. ceny opravy vozidla, nejvýše však 100 000 Kč. 2.2.4.2 Předpěstounská péče a zařízení pro výkon pěstounské péče Nové vztahy jsou závaţným zásahem do ţivota dětí i náhradních rodin, proto je zákonem zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců tzv. předpěstounské péče, určená k adaptaci dítěte a ţadatelů na novou situaci. Jestliţe je dítě v ústavní výchově z rozhodnutí soudu, není ke svěření dítěte do předpěstounské péče třeba souhlasu rodičů. V ostatních případech je k předpěstounské péči třeba souhlasu rodičů, pokud jsou zákonnými zástupci dítěte. Po dobu trvání předpěstounské péče náleţí stejné hmotné nároky (dávky) jako v případě pěstounské péče. 21 Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí, má ţadatel moţnost seznámit se s dítětem a podat ţádost o svěření dítěte do péče budoucích pěstounů nejpozději do 30 dnů ode dne doručení písemného oznámení krajského úřadu o vhodnosti stát se pěstounem konkrétního dítěte. Období předpěstounské péče se vyuţívá k ověření předpokladů pro vytvoření uspokojivého a úspěšného vztahu mezi dítětem a rodinou.22 Pěstounská péče můţe být také vykonávána v zařízeních pro výkon pěstounské péče (tzv. skupinová pěstounská péče na rozdíl od tzv. individuální pěstounské péče vykonávané mimo tato zařízení). Na rozdíl od individuální pěstounské péče uzavírá pěstoun se zřizovatelem dohodu o výkonu pěstounské péče v zařízení a pobírá odměnu, která se posuzuje jako plat - je tedy zdravotně a sociálně pojištěn. Ostatní hmotné nároky resp. pěstounské dávky jsou shodné s dávkami individuální pěstounské péče.
21
KOVAŘÍK, J. Náhradní rodinná péče v praxi.1.vyd. Praha: Portál, 2004. S.47 - 48. NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., BRABENEC, F. Zákon o sociálně – právní ochraně dětí – komentář. 1.vyd. Praha: Linde, 2002. S. 28. 22
25
Jiným takovým zařízením pro výkon pěstounské péče jsou SOS dětské vesničky, kde je pěstounskou péčí pověřena sama matka - pěstounka. Tato matka se svěřenými dětmi bydlí v samostatném domě. Skupina 10 - 12 takových domů představuje Vesničku. Rodinu v domě tvoří tedy matka a zpravidla 6 a více dětí různého pohlaví a věku. Často jsou to sourozenci pocházející z jedné vlastní rodiny, která z nějakého důvodu ve svých funkcích selhala. 2.2.4.3 Registr pěstounů a zprostředkování pěstounské péče Registr pěstounů či osob vhodných pro pěstounskou péči vede kaţdý krajský úřad. 1. zajišťuje přípravu fyzických osob vhodných stát se pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc související se svěřením dítěte do pěstounské péče včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu, 2. zabezpečuje alespoň jednou v roce konzultace o výkonu pěstounské péče, 3. vede pro účely zprostředkování
osvojení
nebo pěstounské
péče
evidenci
ţadatelů vhodných stát se pěstouny a rozhoduje o zařazení ţadatelů do evidence ţadatelů, 4. vede evidenci dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče, 5. provádí odborné posuzování pro účely zprostředkování pěstounské péče, 6. rozhoduje o státním příspěvku pro zřizovatele zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc za pobyt a péči poskytovanou nezletilému dítěti v tomto zařízení a vyplácí tento příspěvek, 7. rozhoduje o pověření fyzických a právnických osob k výkonu sociálně-právní ochrany dětí.23 Zprostředkování pěstounské péče upravuje zákon o sociálně - právní ochraně dětí číslo 359/1999 Sb., § 20 aţ § 27 takto:24 a) zprostředkováním pěstounské péče se rozumí vyhledávání dětí vhodných ke svěření do pěstounské péče a nalezení vhodných pěstounů pro tyto děti. Provádí se pouze na 23
ŠKOVIERA, A. Dilemata náhradní výchovy. 1.vyd. Praha: Portál, 2007. S 76. NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., BRABENEC, F. Zákon o sociálně – právní ochraně dětí – komentář. 1.vyd. Praha: Linde, 2002. S. 12. 24
26
ţádost fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem, b) zprostředkování pěstounské péče v České republice zajišťují krajské úřady a Ministerstvo práce a sociálních věcí, osvojení dětí z České republiky do ciziny nebo dětí z ciziny do České republiky Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, c) zprostředkování v případě pěstounské péče se neuskutečňuje, podala-li návrh na svěření dítěte osoba dítěti příbuzná nebo blízká jemu či jeho rodině, d) obecní úřad obce s rozšířenou působností vyhledává děti vhodné do pěstounské péče i osoby vhodné stát se pěstouny a vede o dětech i ţadatelích spisovou dokumentaci, e) spisová dokumentace ţadatele obsahuje ţádost s osobními údaji, doklad o státním občanství nebo o povolení či hlášení k pobytu na území ČR, opis rejstříku trestů, který vyţaduje obecní úřad obce s rozšířenou působností a který obsahuje i zahlazená odsouzení, zprávu o zdravotním stavu předloţenou ţadatelem, údaje o ekonomických a sociálních poměrech, písemné vyjádření ţadatele, zda souhlasí s tím, aby po uplynutí dvanácti měsíců od zařazení do evidence byl zařazen také do evidence Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí za účelem osvojení dítěte z ciziny, písemný souhlas ke zjišťování potřebných údajů o způsobu ţivota ţadatele a vhodnosti výchovného prostředí, písemný souhlas s účastí na přípravě osob k přijetí dítěte do rodiny, a stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností k ţádosti, f) ţádost o svěření dítěte do pěstounské péče se podává u obecního úřadu obce s rozšířenou působností místa bydliště ţadatelů, g) obecní úřad obce s rozšířenou působností postupuje kopii spisové dokumentace o dítěti vhodném pro náhradní rodinnou péči a o ţadateli neprodleně krajskému úřadu, h) odborné posuzování pro účely zprostředkování provádí krajský úřad nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí, jde-li o děti a ţadatele, kteří jsou v evidenci tohoto ministerstva, i) u dětí se posuzuje úroveň tělesného a duševního vývoje včetně specifických potřeb a nároků a vhodnost náhradní rodinné péče a jejích forem,
27
j) u ţadatelů se posuzuje charakteristika jejich osobnosti, jejich zdravotní a psychický stav, předpoklady vychovávat dítě, motivace ţádosti, stabilita manţelského vztahu a rodinného prostředí a další rozhodné skutečnosti, k) odborné posouzení má být provedeno do 30 dnů ode dne zjištění všech potřebných skutečností, l) ministerstvo a krajský úřad jsou oprávněny vyzvat ţadatele k osobnímu jednání za účelem posouzení jejich předpokladů a skutečností rozhodných pro svěření dítěte. Spolupracují s obecními úřady obcí s rozšířenou působností, obcemi, zdravotnickými a školskými i dalšími odbornými zařízeními, pověřenými osobami a s odborníky pro otázky výchovy a péče o dítě, m) zaměstnanci ministerstva a kraje mohou navštívit nebo pozvat k jednání i dítě, je-li to přiměřené jeho věku a schopnostem, n) zjistí-li krajský úřad nebo ministerstvo, ţe v evidenci ţadatelů je ţadatel vhodný stát se pěstounem dítěte vedeného v evidenci dětí, oznámí neprodleně písemně tuto skutečnost ţadateli. Na základě oznámení krajského úřadu nebo ministerstva má ţadatel právo seznámit se s dítětem a ten, u něhoţ se dítě nachází, je povinen toto seznámení umoţnit, o) jestliţe krajský úřad nezprostředkuje osvojení nebo pěstounskou péči do 3 měsíců od zařazení dítěte nebo do 12 měsíců od zařazení ţadatele do evidence, zašle do 15 dnů kopii údajů z těchto evidencí Ministerstvu práce a sociálních věcí pro zařazení do evidence tohoto ministerstva, p) jestliţe Ministerstvo práce a sociálních věcí nezprostředkuje osvojení nebo pěstounskou péči do 3 měsíců od zařazení dítěte nebo do 6 měsíců od zařazení ţadatelů do své evidence, postupuje kopii spisové dokumentace Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí pro zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině.
28
2.2.4.4 Zrušení pěstounské péče Soud můţe zrušit pěstounskou péči jen z důleţitých a závaţných důvodů a učiní tak vţdy, kdyţ o to poţádá pěstoun. Pěstounská péče jako taková zaniká dosaţením zletilosti dítěte,
tj. v jeho 18 letech. Nárok na dávku má dítě svěřené do pěstounské péče a po
jejím skončení (po 18. roce věku) nejdéle do 26 let, zůstane-li dítě nezaopatřené a ve společné domácnosti s bývalým pěstounem. Výše příspěvku na úhradu potřeb nezaopatřeného dítěte činí 2,3násobek ţivotního minima dítěte, v případě zdravotního postiţení se příspěvek zvyšuje. 2.2.4.5 Mezinárodní osvojení a pěstounská péče Mezinárodním osvojením a pěstounskou péčí rozumíme osvojení či pěstounskou péči dětí do ciziny a z ciziny, které umoţňuje Úmluva o ochraně a spolupráci při mezinárodním osvojení dětí přijata dne 29. 5. 1993 Haagskou konferencí. V ČR byla tato úmluva ratifikována 11. 2. 2000, adoptovat děti dle této úmluvy je moţné ale aţ od 1. 6. 2000. Takto lze osvojovat děti jen mezi státy, které se staly smluvními partnery této úmluvy. Úmluva stanovuje povinnost kaţdému státu vytvořit na svém území ústřední orgán, který bude za proces mezinárodního osvojení a pěstounské péče zodpovědný. V ČR je tato povinnost uloţena Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně, který mezinárodní adopci zprostředkovává. Mimo to vymáhá i výţivné ze zahraničí a zabývá se mezinárodními únosy dětí. V Úmluvě jsou také konkrétně vymezeny podmínky, které musí být ve všech členských státech dodrţeny a celý postup při vyřizování ţádosti a následného rozhodování, které dítě do jaké země a rodiny bude umístěno. Podmínky pro mezinárodní osvojení a pěstounskou péči jsou stejné jako na území ČR. Přibývá pouze podmínka subsidiarity. To znamená, ţe orgány jsou povinny přednostně zajistit osvojení či pěstounskou péči na území státu, kde má dítě trvalý pobyt a teprve není-li moţné najít pro něj vhodnou rodinu, hledá se rodina v cizím státě. 2.2.4.6 Pěstounská péče na přechodnou dobu Pěstounská péče na přechodnou dobu je určena dětem, které náhle nemohou zůstat ve své rodině. Rodiny, které takovou pěstounskou péči zajišťují se pro ni sami rozhodly, jsou 29
na ni připraveny a provázeny odborným pracovníkem. Rodina průběţně spolupracuje s orgánem sociálně – právní ochrany dítěte (dále jen OSPOD). Je provázena, pravidelně supervidována a školena. Mezi pěstouny na přechodnou dobu a orgánem OSPOD existuje smlouva (dohoda) o typu a délce péče o dítě. Situace dětí se řeší, a v okamţiku, kdy se jejich situace vyjasní, náhradní rodina jim ve spolupráci s OSPOD a odborníkem pomůţe vrátit se domů nebo přejít do trvalé (adoptivní) rodiny. 25 Pěstouny na přechodnou dobu jsou zralí lidé s dobrými předpoklady a schopnostmi pro péči o děti, výchovu a rodičovství. Mají dostatečné materiální a sociální zázemí, aby se mohli o děti bezpečně starat u sebe doma. Jsou dobře informováni a vzděláni pro poskytování pěstounské péče na přechodnou dobu. Vědomě se rozhodli poskytovat právě přechodnou pěstounskou péči, tedy pěstounskou péči na kratší dobu. Chápou důleţitost udrţování kontaktu mezi dětmi a jejich biologickou rodinou, a proto podporují pozitivní vztahy a setkávání. Jsou prověřeni jako bezpeční náhradní rodiče
a přiměřeně vzdělaní v oblasti péče o děti v obtíţné rodinné situaci.
Odbornou organizací jsou dobře připraveni a vyškoleni, dokáţí spolupracovat s odborníky. Kvalitní přechodná pěstounská rodina se postupně můţe starat o další a další svěřené děti (nejedná se však o velké pěstounské rodiny). Přechodná pěstounská péče je poskytována individuálně podle potřeb dítěte.
25
ŠKOVIERA, A. Dilemata náhradní výchovy. 1.vyd. Praha: Portál, 2007. S 57.
30
2. 3 LEGISLATIVA SOUVISEJÍCÍ S NÁHRADNÍ RODINNOU PÉČÍ
2.3.1
Zákon o rodině
Zákon o rodině, číslo 94 z roku 1963, přímo souvisí s náhradní rodinnou péčí. Kromě manţelství – jeho vzniku, zániku a vztahy mezi manţeli – upravuje také vztahy mezi rodiči a dětmi. Především pak rodičovskou zodpovědnost, výchovná opatření, určení rodičovství a všechny druhy náhradní rodinné péče.
2.3.2
Zákon o sociálně - právní ochraně dětí
Sociálně - právní ochrana dětí je zaručena v České republice zákonem číslo 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Na její realizaci se významným dílem podílejí zejména odbory sociálních věcí a oddělení sociálně - právní ochrany. Sociální pracovníci v rámci sociálně - právní pomoci zajišťují poradenství včetně doporučení či zprostředkování odborné nebo specializované pomoci a sluţby jinými institucemi. 26
2.3.3
Zákon o ústavní a ochranné výchově
Zákon o ústavní a ochranné výchově č. 109/2002 Sb. upravuje především zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, kterými jsou : a) diagnostický ústav, b) dětský domov, c) dětský domov se školou, d) výchovný ústav. Zařízení poskytují péči jinak poskytovanou rodiči nebo jinými osobami, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou. 26
NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., BRABENEC, F. Zákon o sociálně – právní ochraně dětí – komentář. 1.vyd. Praha: Linde, 2002. S. 12.
31
Těmto dětem je poskytováno plné přímé zaopatření, a to : a) stravování, ubytování a ošacení, b) učební potřeby a pomůcky, c) úhrada nezbytně nutných nákladů na vzdělávání, d) úhrada nákladů na zdravotní péči, léčiva a zdravotnické prostředky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud nebyla péče vyţádána osobami odpovědnými za výchovu, e) kapesné, osobní dary a věcná pomoc při odchodu zletilých ze zařízení, f) úhrada nákladů na dopravu do sídla školy.27 Do zařízení jsou umísťovány i děti s mentálním, tělesným, smyslovým postiţením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, u nichţ byla nařízena ústavní výchova, uloţena ochranná výchova nebo nařízeno předběţné opatření, pokud stupeň zdravotního postiţení neodpovídá jejich umístění do ústavu sociální péče nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Pro tyto děti zařízení zajistí vhodné podmínky úpravou denního reţimu a vybavenosti zařízení, jejichţ přiměřenost posoudí příslušný praktický lékař pro děti a dorost, s nímţ zařízení uzavřelo smlouvu o poskytování zdravotní péče.28
2. 4 SYSTÉM ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY Umisťování dětí do náhradní rodinné péče je u nás moţné teprve od roku 1963, kdy byl vydán zákon o rodině. Otevřela se tím nová perspektiva pro adopci a později i pěstounskou péči, či jiné formy nahrazující rodinnou výchovu a zázemí. Do popředí zájmů se tím dostaly potřeby dítěte, jakoţto jedince. Byla soustředěna pozornost na nedostatky ústavní výchovy, která nemohla při svých moţnostech nahradit nezastupitelnou roli rodiny při formování charakteru dítěte a v potaz se začaly brát i psychické potřeby svěřenců v ústavech, které byly omezeny na minimum. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. také umoţnil zbavit rodiče jejich rodičovských práv, 27 28
KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. S.32. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. S.36 -38.
32
pokud své rodičovské povinnosti zanedbávali anebo rodičovská práva zneuţívali. Zákon umoţnil uvolnění dětí po právní stránce a vyhledání adoptivní rodiny zanedbávaným dětem, které byly nuceny předtím trvale pobývat v ústavní výchově. Poprvé tak byla umoţněna výchova formou adopce (osvojení). I přes vydání tohoto zákona však v ústavní výchově zůstalo mnoho dětí „nevhodných“ pro adopci. Šlo především o děti starší, o děti s váţnou zátěţí, o děti výrazně deprivované nebo o děti se zjevnými poruchami např. somatickými, smyslovými či intelektovými. Dalším případem špatně umistitelných dětí byly i děti romského původu, přestoţe byly bez jakýchkoli potíţí fyzických či psychických. Pro všechny tyto děti byla vytvořena pěstounská péče. Nejprve, ještě před jejím uzákoněním se prováděla v třech centrech jako experiment, čímţ byl vytvořen hodnotný podklad pro systém náhradní rodinné péče. Zařízení pro výkon ústavní výchovy spadají do resortu zdravotnictví, školství, mládeţe a tělovýchovy a práce a sociálních věcí:29 a) Ústavní výchova dětí od narození do tří let věku se vykonává ve zdravotnických zařízeních. Pro děti do jednoho roku jsou určeny kojenecké ústavy, děti od jednoho do tří let jsou umísťovány v dětských domovech. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění v ustanovení § 15 odst. 15 pak výslovně stanoví, ţe zdravotní péče poskytovaná v kojeneckých ústavech, jeslích a dětských domovech se hradí z rozpočtu zřizovatele. b) Pokud je výkon ústavní a ochranné výchovy nezletilých dětí zpravidla od 3 do 18 let, případně zletilé osoby do 19 let, realizován na základě zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, jedná se o tato zařízení: diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou
a výchovný ústav. Základní organizační jednotkou po práci s dětmi
v zařízení je výchovná skupina nebo rodinná jednotka. Úhrada péče za pobyt ve školských zařízeních je upravena v § 27 zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné 29
KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. S.41 - 45.
33
péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Osoby odpovědné
za
výchovu a děti s vlastními pravidelnými příjmy přispívají příspěvkem na úhradu péče poskytované dětem v zařízeních. c) Ústavní výchova můţe být vykonávána také v domovech pro osoby se zdravotním postiţením. Děti jsou do ústavní péče umisťovány především ze tří důvodů: 1) Rodiče se o dítě nemohou starat - např. při rozpadu rodiny z různých příčin (úmrtím, nemocí či invaliditou rodičů), z důvodů společenských (nezaměstnanost, hladomor, politické zvraty, válka) atd. 2) Rodiče se nedokáţí o dítě starat – jde o situaci, kdy rodiče nejsou schopni svým dětem zajistit přiměřený rozvoj a uspokojit jejich základní potřeby. Typické pro takovéto rodiče je mladost, nezralost, nedostatek ţivotních zkušeností, nejasná ţivotní perspektiva či neschopnost vyrovnat se se zvláštními situacemi – např. narození handicapovaného dítěte, chronické onemocnění dítěte atd. 3) Rodiče se o dítě nechtějí starat – příčinou je např. jejich disharmonický vývoj, různé typy psychopatií, aj. Poruchy jim zabraňují náleţitě plnit všechny rodičovské role a úkoly, které jsou od nich očekávány. Jejich zájem o dítě je minimální nebo ţádný, dítě zanedbávají a vývoj dítěte je tak váţně ohroţen nebo poškozen. 2.4.1 Deprivace dětí v ústavní péči Deprivace je stav, který vzniká, jestliţe člověk nemá uspokojovány základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.30 Psychické potřeby můţeme dělit do čtyř úrovní, které se ovšem ve vývoji jedince i v kaţdé aktuální situaci vzájemně prolínají. Tyto potřeby trvají po celý ţivot, mění se jejich intenzita a způsob uspokojování. V první úrovni dítě potřebuje být podněcováno, stimulováno v oblasti zrakové, sluchové, hmatové atd. Potřebuje kolem sebe nejen různé hračky, pěkné prostředí, ale i 30
MATĚJČEK, Z., LANGMEIER, J. Psychická deprivace v dětství.1.vyd. Praha: Potrál, 1974. S.30.
34
lidi, kteří se s ním mazlí, usmívají se na ně. Všechny tyto podněty působí kladně na jeho celkový vývoj a jejich nedostatek nebo jednostrannost vývoj naopak narušují a zpomalují. Potřeby ve druhé úrovni navazují na předchozí. Dítě potřebuje mít kolem sebe smysluplný svět, tj. určitou stálost věcného a sociálního prostředí, které dítě prostřednictvím matky poznává a orientuje se v něm. Jiţ v kojeneckém věku projevují děti radost, kdyţ objeví ve svém prostředí nějaký řád, nějakou pravidelnost a mohou je ovlivnit vlastní činností. Dítě se aktivně "zmocňuje světa" a úspěchy je podněcují k dalším aktivitám. Změny prostředí věcného a hlavně sociálního, např. při přechodu z jednoho ústavního prostředí do druhého, dítě traumatizují, protoţe ztrácí vše, co uţ chápalo. Jeho vývoj se můţe přechodně i vrátit na niţší úroveň - je to tzv. přechodný regres. Třetí úroveň potřeb zahrnuje citové, emoční potřeby. Je to především potřeba trvalého kladného vztahu k mateřské osobě (nemusí to být jen biologická matka), dále potřeba kladného opětovaného vztahu k dalším členům rodiny, později vrstevníkům, coţ vystupuje do popředí zvláště ve školním věku a v pubertě. Dále je to potřeba důvěrných vztahů mezi chlapci a dívkami, potřeba ţivotního partnera a u většiny lidí opět potřeba mít děti. Čtvrtá – sociální - úroveň úzce souvisí s citovou. Dítě si v interakci s okolím postupně uvědomuje své "já", vytváří si své sebevědomí, sebepojetí, svou identitu, coţ se dotváří ve věku dospívání. Kaţdý má potřebu být přijímán a někam patřit - do rodiny, do skupiny kamarádů, do pracovního, zájmového, duchovního a dalších společenství - a mít tam alespoň přijatelnou roli a pozici.31 Velmi důleţitou potřebou je také potřeba sdílet s někým společnou budoucnost. A tuto budoucnost cítí dítě právě v rodině. Nemůţe ji mít v ústavní výchově, kde negativně proţívá nejistotu, zda a kdy se vrátí do své původní rodiny. Všechny tyto potřeby nemohou být dítěti uspokojovány ani v sebelépe vedeném dětském domově, ovšem ani v mnohých rodinách, v nichţ rodiče své děti zanedbávají, ubliţují jim, poniţují je nebo dokonce týrají.32
31
32
KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. S.64 – 66. Matějček, Z., Langmeier, J., Psychická deprivace v dětství. Praha: Potrál, 1968. S 31.
35
2.4.1.1 Projevy deprivace u dětí U dětí útlého věku, tedy do tří let, se deprivace projevuje opoţďováním celého psychomotorického vývoje. Nápadná je povrchnost a nediferencovanost citů a sociálních vztahů, chudší duševní obzor, nezúčastněná nebo rozmrzelá nálada, nedětsky váţný výraz.33 Důleţitým ukazatelem deprivačního poškození je řeč. Předpokladem normálního vývoje řeči u kojenců a batolat je kontakt s matkou a s dalšími blízkými osobami. V ústavní péči, hlavně při změnách prostředí, jsou tyto předpoklady omezeny. Děti přicházející do pěstounské péče proto mívají vývoj řeči v různé míře opoţděný. Řeč dětí v dobré rodině má sdělovací, komunikativní funkci a ta je předpokladem celkové zdárné funkčnosti rodiny. Tam, kde je dítě převáţně nebo zcela odmítáno a trestáno, se tato komunikativní funkce řeči sniţuje. Řečový projev dítěte je chudý, chybí mu typická dětská radost a zvídavost. Také v předškolním věku přetrvává u deprivovaných dětí povrchnost citových vztahů. Velmi výrazná je potřeba někomu patřit - děti se upínají na sestry nebo vychovatelky, popř. si idealizují své rodiče, na které si nepamatují, nebo s nimiţ nic dobrého neproţily. Deprivované děti z dětských domovů i z dysfunkčních rodin nebývají většinou zralé pro školu, je proto potřeba odloţit školní docházku. Ve školním věku pak mají téměř všechny deprivované děti horší prospěch, neţ odpovídá jejich skutečným intelektovým schopnostem. Toto se však nedá vysvětlit jen zanedbaností ve špatných rodinách, neboť i děti z dětských domovů, které jsou i v mimoškolní době v péči pedagogicky vzdělaných vychovatelů, projevují tento rys podobně. Mnoho dětí je proto nesprávně navrhováno do zvláštní školy, i kdyţ mají intelektové dispozice v normě. U školních dětí se také často projevuje deprivace nápadnostmi a výkyvy v chování, zvláště v sociálním styku. Po traumatizujících záţitcích v rodině a po zpřetrhání všech vztahů v důsledku změn prostředí se mohou objevit neurotické potíţe, prohlubuje se citová otupělost a nedůvěra k lidem, někdy také agresivita. 33
Matějček, Z., Langmeier, J., Psychická deprivace v dětství. Praha: Potrál, 1968. S 32.
36
Později se tato deprivace projevuje také v pubertálním věku ve vztahu ke kolektivu nebo i v dospělosti - především v partnerských vztazích. Důsledky proţité deprivace se u těchto lidí mohou projevit také v nejistotě při výchově vlastních dětí.
37
3 PRAKTICKÁ ČÁST 3. 1 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI Vzhledem k tomu, ţe téma náhradní rodinné péče je velmi obšírné, je praktická část věnována pouze jedné z jejich forem, a to pěstounské péči. Cílem této části je popis procesu přípravy rodin na pěstounskou péči – především pak přesný metodologický postup při ţádosti o tuto formu náhradní rodinné péče. Tato část je rozdělena do několika bodů, které podrobně popisují potřebný postup ţadatelů, pro svěření dítěte do pěstounské péče, stejně tak i náleţitosti a dokumentaci k tomuto účelu potřebné. Dalším cílem je upozornit na velký počet dětí, umístěných v ústavní péči a nízkou informovanost ţadatelů o pěstounskou péči o celém průběhu tohoto procesu aţ k samotnému svěření dítěte do jejich péče. Závěr praktické části je koncipován jako „příručka“ budoucích pěstounů, jejíţ účelem je připravit ţadatele o pěstounskou péči na přijetí dítěte do nové rodiny a krok za krokem je provést touto ţivotní změnou. Vlastní názory a postřehy jsou pro lepší přehlednost odděleny kurzívou. 3. 2 STANOVENÍ PŘEDPOKLADŮ Pro praktickou část bakalářské práce byly stanoveny čtyři předpoklady, které byly prostřednictvím statistiky, řízených rozhovorů, analýzy odborné a spisové dokumentace a kasuistik ověřovány. Předpoklad č. 1) Lze předpokládat, ţe v regionu Česká Lípa tvoří minimálně 70 % ţadatelů o pěstounskou péči manţelské páry. Předpoklad č. 2) Lze předpokládat, ţe 60 % dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa se nadále stýká se svými biologickými rodiči. Předpoklad č. 3) Lze předpokládat, ţe počet dětí umístěných v České republice do pěstounské péče v roce 2007 je menší neţ 1500. Předpoklad č. 4) Lze předpokládat, ţe 70 % dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa je ve věku 4 – 6 let. 38
3. 3 METODY VÝZKUMU
K dosaţení cíle bakalářské práce byly pouţity metody: -
statistika
-
řízený rozhovor
-
kasuistika
-
studium odborné a spisové dokumentace
Statistika je obor zabývající se sběrem, analýzou a zpracováním informací, které kvantitativně charakterizují zákonitosti jevů ve spojitosti s jejich kvalitativním obsahem. Je zaloţena na matematické statistice a jejím cílem je najít „nejlepší“ informace z dostupných dat. V této práci se autorka odkazuje na interní statistiky Městského úřadu Česká Lípa (regionální i celorepublikové statistiky).
Rozhovor bývá definován jako dotazovací metoda, ve které dotazující zjišťuje konkrétní, často doplňující informace. Tazatel a respondent jsou v přímé interakci. Rozhovory byly vedeny se sociálními pracovnicemi a jejich cílem bylo získání co moţná největšího mnoţství informací o průběhu umístění dětí do pěstounské péče, podmínkách zařazení ţadatelů
do evidence a vlastní práci sociálních pracovníků s těmito ţadateli.
Kasuistika je souborná zpráva o jednotlivém případu. Zahrnuje údaje o vývoji a současném stavu jedince, údaje o okolnostech, které mohly vývoj a současný stav ovlivnit,
a rozhodnutí či opatření, která byla v daném případě učiněna. Kasuistika jako
případová studie byla pouţita v pěti případech. Studium odborné a spisové dokumentace v tomto případě doplňuje výše jmenované metody výzkumu. Studium bylo zaměřeno na prostudování ţádostí, dotazníků potřebných k zařazení ţadatelů do evidence ţadatelů o pěstounskou péči a odborné literatury, váţící se k tomuto tématu. Dále pak vlastní lékařská vyšetření těchto osob a sociální záznamy dětí svěřených do náhradní rodinné péče. Tyto dokumenty byly autorce zapůjčeny v rámci
39
výkonu odborné praxe v akademickém roce 2007/2008 sociálními pracovnicemi Městského úřadu Česká Lípa, odboru sociálních věcí a zdravotnictví.
3. 4 POPIS A CHARAKTERISTIKA VZORKU Výzkum byl proveden v průběhu měsíců listopad 2007 aţ srpen 2008, a to vţdy dle dohody s účastníky výzkumu s ohledem na jejich časové moţnosti. Na výzkumu se podíleli sociální pracovnice, ţadatelé o pěstounskou péči a pěstouni, kteří jiţ ve své péči jedno či více dětí mají. Řízený rozhovor byl veden s deseti sociálními pracovnicemi. Kasuistika je, vzhledem k dalším pouţitým třem metodám, uvedena celkem v pěti případech.
3. 5 VÝZKUM 3. 5. 1 Analýza odborné literatury a spisové dokumentace Převáţná část spisové dokumentace a odborné literatury, na kterou se v této části bakalářské práce autorka odkazuje, jí byla předloţena k prostudování v rámci odborných praxí, které autorka vykonala v roce 2006 v Kojeneckém ústavu a dětském domově v Liberci a v roce 2007 na Městském úřadu Česká Lípa, odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Jedná se především o interní rejstříky, sociální záznamy, ţádosti o zařazení ţadatelů do evidence ţadatelů o pěstounskou péči, dotazníky a statistiky. 3. 5. 2 Přijetí dítěte do rodiny V této kapitole autorka čerpala z interních materiálů, které jí byly předloţeny v rámci odborné praxe na Městském úřadu v České Lípě, a dále pak z rozhovorů s oslovenými sociálními pracovnicemi.
Proces přijetí dítěte do rodiny se obecně dělí do čtyř období:
40
1) První období – tzv. období příprav. V tomto období se rozbíhá proces psychologické adaptace na rodičovskou roli. Partneři by měli prodiskutovat řadu otázek (profesní kariéru, finanční zajištění, konkrétní představy o dítěti a vlastní toleranci vůči jinakosti a odlišnosti dítěte, atd.). Neměli by zapomenout hovořit o svém úmyslu přijmout "cizí" dítě s širší rodinou. Tento fakt je často sociálními pracovníky zdůrazňován a neměl by se proto podcenit. Někdy se může stát, že některý z příbuzných toto rozhodnutí odmítá. Existence případu, kdy se dítě navrátilo do ústavní výchovy z důvodu nepřijetí ze strany náhradních prarodičů, tento fakt pouze dosvědčuje. V ostatních případech se proto osvědčilo dát těmto lidem dostatek času, aby si k novému členu rodiny mohli najít cestu. Pokud je to možné, je samozřejmě podpora širší rodiny silnou psychickou jistotou, o kterou se mohou budoucí pěstouni opřít.
2) Druhé období - posuzování budoucích rodičů - je naplněno událostmi vztaţenými k úřednímu postupu a také záţitky spjatými s pronikáním do problematiky pěstounství. Postup vyřizování ţádostí o náhradní rodinnou péči je následující: Pokud mají budoucí rodiče vyjasněné, co pro ně znamená přijetí opuštěného dítěte a jsou-li pro tento krok pevně rozhodnuti, mohou se obrátit na příslušný úřad obce s rozšířenou působností, ve větších městech na magistrát, konkrétně na oddělení péče o rodinu a dítě či na oddělení sociálně - právní ochrany dětí. Sociální pracovnice s nimi povede úvodní rozhovor o jejich motivacích a o představách o dítěti. Předá jim téţ formulář ţádosti o zprostředkování náhradní rodinné péče, který se stane základem jejich spisové dokumentace. Všechny další formuláře obdrţí i s pokyny k vyplnění a k jejich ţádosti budou postupně doplňovány následující dokumenty: 1) doklad o státním občanství nebo povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu (stačí fotokopie občanského průkazu) 2) fotografie (nejčastěji je vyžadována jedna fotografie celé rodiny + fotografie interiéru domova, kde dítě bude vyrůstat) 3) zpráva o zdravotním stavu 41
4) potvrzení o stálém příjmu od zaměstnavatele 5) zpráva o sociálních poměrech, kterou zpracuje sociální pracovnice na základě návštěvy u nich doma 6) opis rejstříku trestů (tento dokument si vyžádá úřad sám, neboť pro tuto potřebu je nutné i případné odhalení tzv. „zahlazených“ trestů) 7) písemný souhlas s přípravou k přijetí dítěte do rodiny Konečným cílem sociálního pracovníka na úřadě je shromáţdit všechny náleţitosti spisové dokumentace tak, aby mohla být s návrhem vhodnosti zařazení mezi ţadatele postoupena příslušnému krajskému úřadu. Tímto však spolupráce rodiny se sociální pracovnicí nekončí. Tato pracovnice se stane kontaktní osobou i po přijetí dítěte do rodiny – bude napomáhat
s řešením záleţitostí, které souvisí s přijatým dítětem a bude s
rodinou udrţovat pravidelný kontakt po celou dobu trvání pěstounské péče. Na krajském úřadu se ke vhodnosti rodiny vyjádří posudkový lékař (hodnotící zdravotní stav) a psycholog. Účelem psychologického vyšetření je posouzení vhodnosti ţadatelů a také jejich předpokladů k přijetí dětí se specifickými potřebami. Psychologická část probíhá v několika individuálních sezeních a kontinuálně na ně navazuje odborná příprava pro zájemce o náhradní rodinnou péči. Součástí přípravy je utřídění a obohacení dosud nabytých vědomostí budoucích náhradních rodičů tak, aby byly ucelené a pravdivé. Měl by také vzniknout prostor pro různé otázky týkající se tohoto tématu. U ţadatelů se rozšiřuje povědomí o právních otázkách náhradní rodinné péče, o medicínské problematice, psychologii rodiny a zvláštnostech dětí, které část svého ţivota tráví v ústavní péči. Cílem je však to, aby byli vnitřně připraveni na příchod dítěte, s tím spojenou změnu rytmu rodiny i na moţná úskalí, která je ve výchově mohou potkat. Přínosné často bývá také neformální setkání s ostatními pěstouny. 3) První dvě období jsou naplněna změnami a událostmi, po kterých následuje třetí období – období očekávání. Toto období lze vyuţít k četbě odborné literatury z oblasti vývojové psychologie a pedagogiky či setkávání s "náhradními rodinami". Informovanost je zároveň rodičům oporu při přijetí dítěte. Praxe totiţ ukazuje, ţe i kdyţ příchod dítěte do rodiny je událost touţebně očekávaná, jde o zátěţ celé rodiny i kaţdého člena zvlášť. Doba, kterou ţadatelé čekají na přidělení dítěte do rodiny, se různí. Záleţí na regionu, kde mají ţadatelé trvalé bydliště (v některém je méně, v některém více ţadatelů) či na poţadavcích na dítě. V současné době 42
roste počet dětí vhodných pro pěstounskou péči. Zároveň přibývá neplodných párů a ţadatelů o pěstounskou péči. V případě zdravého, neromského miminka nebo batolete je doba čekání samozřejmě delší neţ v případě dítěte s postiţením (jedná se i o malé - sluchové, zrakové atd. postiţení) nebo dítěte romského původu. Čím jsou nároky ţadatelů vyšší, tím se doba čekání prodluţuje. Při praxi v kojeneckém ústavu se autorka setkala s podobným případem šestiměsíčního chlapce, který byl sluchově postižen. Jeho postižení však bylo lehké, lékařská diagnóza zněla „částečná nedoslýchavost levého ucha“. Přesto, že tento chlapec byl jinak zcela zdráv a jeho postižení se nikterak nepromítalo do jeho vzhledu ani ostatních schopností, odlišujících se od zdravých dětí, kvůli svému handicapu se stal prakticky nezařaditelný do nové rodiny, neboť žádný z budoucích pěstounů nechtěl dítě se sluchovým postižením. Ačkoliv byl tento chlapec na první pohled krásné dítě, které navíc jeho postižení nijak zvlášť neomezovalo, každý z potenciálních pěstounů viděl v jeho dokumentaci pouze kolonku „dítě s handicapem“ a bez dalšího bližšího seznámení se s tímto postižením takovéto dítě odmítl. Tímto by autorka ráda poukázala především na fakt, že všichni budoucí pěstouni by měli mít možnost vidět co největší počet dětí, měli by mít dostatek informací o případných nemocech či postiženích těchto dětí a nedělit je pouze na „ty zdravé“ a „ty ostatní“.
4) Čtvrté období - příchod nového člena do rodiny začíná vyzváním Krajského úřadu k pohovoru o konkrétním dítěti, pro které byli ţadatelé vytipováni jako vhodní. Ţadatelé jsou informováni o všech dostupných údajích o dítěti - zdravotním a psychickém stavu, o původní rodině a sociálně - právních otázkách, a samozřejmě právních krocích, které budou následovat. Na rodině záleţí, zda se rozhodnou podniknout další kroky ke sbliţování s tímto dítětem nebo dítě z nějakého důvodu odmítnou. Pokud se pro ně definitivně rozhodnou, následuje většinou návštěva kojeneckého ústavu nebo dětského domova, odkud pak dítě odchází do nové rodiny. Pak se můţe plnohodnotně začít naplňovat ţivot dospělých a vzniká prostor pro rozvoj všech členů rodiny.
43
V případě pěstounské péče je svazek mezi dítětem a jeho pěstounem volnější neţ např. v případě osvojení – o to sloţitější je však vztah mezi dítětem a jeho biologickými rodiči. Pěstoun je sice povinen o dítě pečovat, zastupovat jej a spravovat jeho záleţitosti, ale rodičovská zodpovědnost v pravém slova smyslu dále náleţí jeho rodičům. Dítěti v pěstounské péči navíc zůstává příjmení po vlastních rodičích. Na jedné straně tak dítě ţije s lidmi, kteří se o něj starají, poskytují mu jistotu domova a svoji lásku, na straně druhé stojí jeho vlastní rodiče, kteří se o něj z nějakého důvodu starat nemohou, ale ke kterým má dítě přesto vytvořenou určitou citovou vazbu. A právě v případech, kdy dítě nemá na své rodiče negativní vzpomínky a situace to dovoluje, chce i nadále udrţovat kontakt se svými biologickými rodiči. Těchto případů v praxi není mnoho, neboť rodiče, kteří se o své děti nestarají, často ani neprojeví zájem se s nimi po umístění do náhradní rodiny stýkat. V nízkém procentu opačných případů, kdy se rodiče o své dítě sice starat nemohou, ale zajímají se o ně, tento styk rodiče s dítětem zákon nezakazuje. Tyto děti mají jasnou představu o nastalé situaci, jsou lépe seznámeni s důvody svého umístění do pěstounské péče a tuto situaci také mnohem lépe zvládají.
3. 5. 3 Statistika V České republice ţije podobně jako v jiných evropských zemích přibliţně 1% dětí (kolem 18 000 dětí), které nemohou vyrůstat ve své vlastní, biologické rodině. Pouze 2% z této skupiny jsou úplní sirotci, ti však nejčastěji vyrůstají u někoho z příbuzných. Většina opuštěných dětí tedy svou vlastní rodinu (nebo alespoň jednoho z rodičů) má, ale ta se o ně z nejrůznějších důvodů nemůţe, nechce nebo neumí starat. Touto statistikou se autorka snaţila přiblíţit celorepublikový stav počtu dětí svěřených do pěstounské péče a počet ţadatelů, mající o tuto péči zájem, především pak ve srovnání s regionem Česká Lípa v roce 2007. Sběr statistických údajů probíhal ve spolupráci s Městským úřadem Česká Lípa, odboru sociálních věcí a zdravotnictví. Výsledky statistik ukázaly, ţe oproti celorepublikovému mírně klesajícímu počtu dětí svěřených do pěstounské péče, zaznamenal naopak region Česká Lípa v posledních šesti letech tuto křivku vzrůstající. Téměř totoţná je křivka ţadatelů o pěstounskou péči na území celé České republiky v porovnání s regionem Česká Lípa. V tomto případě tvoří region Česká Lípa 10% všech ţadatelů o pěstounskou péči 44
v roce 2007. Z počtu 78 ţadatelů o pěstounskou péči v regionu Česká Lípa v roce 2007 bylo manţelských párů celkem 70. Autorce se bohuţel nepodařilo získat celorepublikovou statistiku počtu manţelských párů pro případné porovnání s výsledkem z regionu Česká Lípa. Nejpřekvapivějším se pro autorku práce stal výsledek statistiky průměrného věku dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa. Věkové rozmezí těchto dětí se pohybuje od 4,6 do 5,8 let. Tato skutečnost vychází především z faktu, ţe v regionu Česká Lípa je mnoho pěstounů z řady přímé linie.
Tabulka č. 4 - počet dětí svěřených do pěstounské péče na území celé České republiky Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet
879
884
908
863
1015
1089
864
889
892
V tabulce č. 4 je uveden počet dětí svěřených do pěstounské péče v letech 1999 – 2007 v celé České republice. Z této tabulky je patrné, ţe v posledních třech letech ubylo dětí umístěných do pěstounské péče oproti rokům 2003 a 2004. Výrazný skok v úbytku dětí v pěstounské péči v roce 2005 však nemá klesající charakter a pozvolna tato křivka opět narůstá. Zdrojem tabulky č. 4 jsou interní statistiky Městského úřadu Česká Lípa.
Tabulka č. 5 - počet dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet
66
75
73
65
67
69
81
89
91
V tabulce č. 5 je uveden počet dětí svěřených do pěstounské péče v letech 1999 – 2007 v regionu Česká Lípa. Z uvedené tabulky je zřejmé, ţe počet dětí umístěných do pěstounské péče v posledních šesti letech stále roste. Počet dětí nalézajících svůj domov u pěstounů tedy rok od roku přibývá. Zdrojem tabulky č. 5 jsou interní statistiky Městského úřadu Česká Lípa.
45
Graf č. 1 – děti umístěné do pěstounské péče v roce 2007 v celé České republice v porovnání s regionem Česká Lípa vyjádřené v procentech
9% celá ČR region Česká Lípa 91%
Umístění dětí do pěstounské péče v roce 2007 bylo vyjádřeno v procentech viz graf č. 1. V roce 2007 bylo v regionu Česká Lípa umístěno do pěstounské péče celkem 91 dětí. Z celkových 100%, tvoří region Česká Lípa tedy 9% dětí, které byly v roce 2007 do pěstounské péče umístěny.
Tabulka č. 6 – počet žadatelů o pěstounskou péči na území celé České republiky Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet
720
632
730
752
809
760
703
682
675
Tabulka č. 6 uvádí počet ţadatelů o pěstounskou péči v letech 1999 – 2007 v celé České republice. Z tabulky vyplývá, ţe od roku 2003, kdy byl zájem o pěstounskou péči nejvyšší, počet zájemců kaţdý následující rok mírně klesá. statistiky Městského úřadu Česká Lípa.
46
Zdrojem tabulky č. 6 jsou interní
Tabulka č. 7 – počet žadatelů o pěstounskou péči v regionu Česká Lípa Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Počet
70
60
64
70
73
69
74
71
2007 78
Tabulka č. 7 uvádí počet ţadatelů o pěstounskou péči v letech 1999 – 2007 v regionu Česká Lípa. Z tabulky je patrné, ţe od roku 2000, kdy byl zájem o pěstounskou péči nejniţší, má počet zájemců o pěstounskou péči v dalších letech kolísavý charakter. Přesto se dá říci,
ţe počet zájemců o pěstounskou péči v regionu Česká Lípa neklesá a jeho
křivka je spíše vzrůstající. Zdrojem tabulky č. 7 jsou interní statistiky Městského úřadu Česká Lípa.
Graf č. 2 – počet žadatelů o pěstounské péče v roce 2007 v celé České republice v porovnání s regionem Česká Lípa vyjádřené v procentech
10% celá ČR region Česká Lípa 90%
Počet ţadatelů o pěstounskou péči v roce 2007 byl vyjádřen v procentech viz graf č. 2. V roce 2007 bylo v regionu Česká Lípa registrováno celkem 78 ţadatelů o pěstounskou péči. Z celkových 100%, tvoří region Česká Lípa tedy 10% všech ţadatelů o pěstounskou péči v roce 2007.
47
Tabulka č. 8 – počet manželských párů žádajících o pěstounskou péči v regionu Česká Lípa Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet
63
55
59
67
68
61
68
67
70
Tabulka č. 8 uvádí počet manţelských párů ţádajících o pěstounskou péči v letech 1999 – 2007 v regionu Česká Lípa. Z tabulky č. 8 vyplývá (v porovnání s tabulkou č. 7), ţe manţelské páry tvoří více neţ 80% všech ţadatelů o pěstounskou péči v regionu Česká Lípa. Zdrojem tabulky č. 8 jsou interní statistiky Městského úřadu Česká Lípa.
Tabulka č. 9 - průměrný věk dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa Rok
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Počet
4, 6
5,2
4,8
5,1
5,8
4,9
4,6
5,4
5,3
V tabulce č. 9 je uveden průměrný věk dětí svěřených do pěstounské péče v letech 1999 – 2007 v regionu Česká Lípa. Z uvedené tabulky je zřejmé, průměrný věk dětí má kolísavý charakter. Věkové rozmezí se pohybuje od 4,6 do 5,8 let. Zdrojem tabulky č. 9 jsou interní statistiky Městského úřadu Česká Lípa.
48
3. 6 POPIS VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V této kapitole se seznámíme s výsledky řízených rozhovorů s deseti vybranými sociálními pracovnicemi a interpretací všech čtrnácti otázek. Kompletní rozhovory s konkrétními odpověďmi sociálních pracovnic jsou zařazeny v kapitole Přílohy, a to jako příloha č. 5. Dále v této části autorka uvádí kasuistiky pěti případů ţadatelů o pěstounskou péči či pěstounů, kteří jiţ dítě nebo děti do své péče svěřeny mají. Rozhovory s konkrétními sociálními pracovnicemi probíhaly při osobních schůzkách, a to většinou přímo na jejich pracovištích. Autorka práce ocenila vstřícnost některých sociálních pracovnic, které jí vzhledem ke své pracovní vytíţenosti umoţnily schůzku i mimo pracovní dobu. Jednotlivé schůzky trvaly přibliţně 30 minut. Autorka měla připraven soubor otázek, na které jí sociální pracovnice odpovídaly – vzhledem k výběru otázek byly odpovědi často podobné. Po dokončení řízených rozhovorů měla autorka moţnost s většinou sociálních pracovnic dále diskutovat nad daným tématem. Tyto diskuse poté vedly autorku k vypracování Příručky pro ţadatele o pěstounskou péči, která je součástí této práce.
3. 6. 1 Řízené rozhovory se sociálními pracovnicemi Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Náplní oslovených sociálních pracovnic je zajištění veškeré administrativy související s náhradní rodinnou péčí, do níţ patří mimo jiné i pěstounská péče. Jsou v osobním kontaktu se ţadateli o pěstounskou péči a poté i s pěstouny, kteří jiţ dítě ve své péči mají. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Sociální pracovnice provází ţadatele o pěstounskou péči od samotného rozhodnutí budoucích ţadatelů stát se pěstouny. Snaţí se jim pomoci s vyřízením formalit potřebných k podání ţádosti o pěstounskou péči a usnadnit jim celý proces přípravy na budoucí novou roli stejně jako velkou změnu v jejich dosavadním ţivotě
49
Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Všechny oslovené sociální pracovnice tuto domněnku autorce potvrdily. Ačkoliv je mnoho jednotlivců ţádající o svěření dítěte do své péče, tvoří v dnešní době více neţ 70% všech ţadatelů manţelské páry.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? V 90% všech případů probíhá první setkání se sociálními pracovnicemi na jejich pracovišti. Klienti je sami kontaktují ve snaze dozvědět se více informací o pěstounské péči, popř. tyto informace jiţ mají a chtějí pomoci přímo se ţádostí o pěstounskou péči. Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? V rozhovoru budoucích ţadatelů se sociálními pracovnicemi se nejčastěji objevují témata motivace a důvodů budoucích ţadatelů stát se pěstouny. Dále jsou řešeny rodinné podmínky, vztahy v rodině a v neposední řadě také představy budoucích pěstounů o dítěti svěřeném
do jejich péče.
Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Sociální pracovnice jsou poté budoucím ţadatelům nápomocny při sepisování samotných ţádostí o svěření dítěte do jejich péče a seznamují je s dalšími kroky potřebnými k dosaţení jejich cíle. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Ţadatelé předkládají ţádost obsahující jejich osobní údaje, doklad o státním občanství nebo doklad o povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu na území České republiky, dále zprávu o svém zdravotním stavu a potvrzení od zaměstnavatele o příjmech.
50
Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? V 80% provádí sociální pracovnice šetření v rodině ţadatelů v této fázi, ve zbývajících 20% je toto šetření prováděno z časových důvodů aţ v další fázi, tj. ve fázi zařazování ţadatelů do evidence ţadatelů o pěstounskou péči, ale vţdy před výběrem konkrétního dítěte. Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? 100% dotázaných na tuto otázku odpovědělo negativně. Jsou registrovány případy, kdy se dítě skutečně se svými biologickými rodiči stýká, tyto případy jsou však velmi ojedinělé. Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Kromě kurzu pro ţadatele o pěstounskou péči, který je pro ţadatele povinný, se na tuto otázku odpovědi vybraných sociálních pracovnic nejvíce rozcházely. Kaţdá jmenovala jinou moţnost rozšíření vědomostí ze strany ţadatelů, z nichţ nejčastěji uváděnými moţnostmi rozšíření vědomostí v otázkách pěstounské péče byly internet, ostatní sdělovací prostředky či spolupráce s pěstouny, kteří jiţ dítě ve své péči mají. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Jelikoţ je tento kurz pro ţadatele o pěstounskou péči povinný, od všech sociálních pracovnic autorka dostala velmi podobnou či shodnou odpověď. Jedná se o kurz, který je veden určeným odborníkem. Tento odborník diskutuje se ţadateli na dané téma, snaţí se jim přiblíţit změnu, která je v nejbliţší době čeká, seznamuje je s pěstouny, kteří jiţ dítě ve své péči mají. Tito pěstouni jsou pak pro ţadatele velmi přínosní, neboť mohou ţadatele informovat o skutečném dění provázející celý proces svěření dítěte do pěstounské péče.
51
Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Pro tento účel existuje v kaţdém kraji tým odborníků, sloţený ze sociálních pracovníků, psychologů, dětských lékařů a ředitele nebo ředitelů kojeneckých ústavů, dětských domovů či jiných ústavních zařízení. Tito lidé posuzují jednotlivé případy opuštěných dětí, které mohou být předány do nové rodiny. Z evidence ţadatelů podle určitého pořadí a na základě komplexního zhodnocení ţádostí budoucích rodičů pak doporučují konkrétním dětem vhodné rodiče. Poté záleţí jiţ jen na potenciálních rodičích či jednotlivci, zda se rozhodne dítě přijmout či nepřijmout. V těchto případech je doporučeno nedat na první dojem, ale rozhodnout se aţ po několikáté schůzce s dítětem. Řada dětí je napoprvé vznětlivá či naopak zakřiknutá.
Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Na tuto otázku reagovaly všechny sociální pracovnice stejně, a to tak, ţe jejich spolupráce s rodinami nekončí. Podle názoru autorky se toto tvrzení však u většiny z nich nezakládá na pravdě. Tato spolupráce by měla podle názoru autorky být intenzivnější neţ ve skutečnosti je. Vzhledem k tomu, ţe autorka měla moţnost porovnání tohoto tématu s výpověďmi pěstounů, kteří jiţ dítě ve své péči mají, dospěla k názoru, ţe ačkoliv je tato moţnost pěstounům ze strany sociálních pracovnic nabídnuta, praxe je taková, ţe po přidělení dítěte do péče dochází ze strany sociálních pracovnic pouze k občasné kontrole formou telefonátu či kontrole prospěchu dítěte ve škole. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Tato otázka navazuje na otázku č. 13. Dle odpovědí sociálních pracovnic by se sociální šetření mělo ve 100 % provádět také ve školách, zájmových krouţcích a u lékaře. V praxi je počet procent uváděn jako poloviční. Řízené rozhovory se sociálními pracovnicemi byly pro autorku velmi přínosné a zajímavé. Tyto rozhovory přispěly k pohledu na pěstounskou péči z jiného úhlu. Ozřejmily první nutné kroky budoucích ţadatelů o pěstounskou péči ke svěření dítěte do své péče, stejně jako potřebné dokumenty, které ţadatelé musí předloţit a povinnosti, které na 52
budoucí pěstouny čekají. Právě tyto rozhovory byly pro autorku hlavním podnětem pro vypracování Příručky pro ţadatele o pěstounskou péči, která je součástí této bakalářské práce.
3. 6. 2 Vybrané kasuistiky Autorka měla v rámci vypracování této práce moţnost setkání s rodinami či jednotlivci, kteří jsou ţadateli o pěstounskou péči nebo jiţ jedno či více dětí ve své péči mají. Tato setkání jí byla zprostředkována sociálními pracovnicemi, s nimiţ autorka vedla řízené rozhovory na toto téma. S dalšími pěstouny či ţadateli o pěstounskou péči navázala autorka kontakt na Vánočním koncertu pěstounských rodin, pořádaném pod záštitou Městského úřadu v České Lípě. Některé rozhovory s pěstouny či ţadateli proběhly přímo po zmíněném Vánočním koncertu, další pak na pracovištích sociálních pracovnic, popř. přímo u pěstounů doma. Do vybraných pěti kasuistik se autorka snaţila vybrat rozdílné ţivotní příběhy lidí, jejichţ jména byla z pochopitelných důvodů změněna. 3. 6. 2. 1 Kasuistika č. 1 Jaroslav Novotný se narodil roku 1980 v České Lípě, kde zároveň i vyrůstal. Jeho rodina nefungovala tak, jak by měla a svého otce Jaroslav nikdy nepoznal. Od 15 let, po smrti své matky, se o svůj ţivot musel postarat sám a jelikoţ od své vlastní rodiny nedostával nikdy potřebnou péči a dostatek lásky, chtěl si brzy zaloţit rodinu vlastní a dát svým dětem to, co jemu se nedostávalo. V šestnácti letech si našel přítelkyni, se kterou ţil dva a půl roku v pronajatém bytě, na který mu přispívali prarodiče. Vyučil se automechanikem a našel si poměrně dobře placenou práci. Za několik měsíců si mohl dovolit koupit menší byt, kam se chtěl i se svou přítelkyní nastěhovat a zaloţit rodinu. Přítelkyně se však ve svých 18 letech necítila být matkou a po vzájemných neshodách od Jaroslava odešla. Jaroslav ani po dvou letech nenavázal další plnohodnotný vztah, a tak se ve svých 21 letech rozhodl stát se pěstounem. Prvotní informace o pěstounské péči našel na internetu, kde se formou nejrůznějších diskusí seznámil i s řadou budoucích pěstounů, kteří si jiţ
53
prošli celým procesem zařazení do evidence ţadatelů o pěstounskou péči a stali se pro Jaroslava velkou oporou v celém průběhu zařazování do této evidence. Po úvodním rozhovoru se sociální pracovnicí a vyplnění všech potřebných formulářů, byl Jaroslav posouzen také lékařem a psychologem a tato posouzení se stala součástí jeho ţádosti. Bohuţel blízké okolí ani přátelé Jaroslava nereagovali na jeho rozhodnutí pozitivně. Téměř všichni argumentovali názory, ţe je na takové rozhodnutí příliš mladý a nezvládne povinnosti spojené se svěřením dítěte do své péče. Domnívali se, ţe si tím pouze znesnadní ţivot a aţ bude mít v budoucnu vlastní děti, bude svého rozhodnutí litovat. Jaroslav však ve svém odhodlání vytrval a po vyřízení všech nezbytností byl zařazen do evidence ţadatelů o pěstounskou péči. Vzhledem k urychlení svěření dítěte do jeho péče, vyplnil Jaroslav v dotazníku, ţe přijme i dítě odlišného etnika či dítě s tělesným postiţením. Po pěti měsících byl Jaroslav vyzván Krajským úřadem k pohovoru o dítěti, které pro něj bylo vybráno. Jednalo se o nevidomého chlapce ve věku 5 let. Ačkoliv byl Jaroslav zpočátku rozhodnutý tohoto chlapce do své péče přijmout, první kontakt mezi ním a chlapcem nebyl příliš vřelý. Ani po dvou měsících, kdy si Jaroslav pravidelně chlapce v dětském domově vyzvedával, si k němu chlapec nenašel cestu. Podle vlastních slov Jaroslava byl chlapec odtaţitý a nepřístupný citům, coţ se neměnilo ani postupem času a Jaroslav si ani po vyčerpávajícím snaţení nezískal jeho sympatie. V současné době je Jaroslav opět na seznamu ţadatelů o pěstounskou péči a čeká na přidělení dítěte, které, jak sám doufá, si k němu najde cestu a najde v něm to, co ztratilo ve své rodině. Svěřenému dítěti se bude snaţit poskytnout zázemí, podporu a lásku, kterou on sám ve své rodině nenašel. 3. 6. 2. 2 Kasuistika č. 2
Paní Martina s panem Jiřím se vzali před šesti lety. Uţ před svatbou měli různé společné plány a jedním z nich bylo, ţe si později vezmou děti z dětského domova.Touţili po velké rodině, kde se bude ozývat smích a křik dětí. Oba chtěli, aby se jejich zásluhou
54
alespoň některým dětem podařilo vrátit se do normálního ţivota a vyrůstat s vědomím, ţe je má někdo rád. Paní Martině je 26 let, vystudovala střední zdravotnickou a střední pedagogickou školu a dlouho přemýšlela o tom, stát se maminkou v SOS dětské vesničce. Později ale zjistila, ţe ţít sama s dětmi by bylo hodně náročné. Pan Jiří je řidič Dopravního podniku a je mu 30 let. V roce 2003 se manţelům narodil syn Ondra a kdyţ mu byly dva roky, začali váţně přemýšlet o naplnění svého dalšího ţivotního snu. Podali si tedy ţádost o pěstounskou péči. Jediným přáním, které do ţádosti uvedli, byl věk do 5 let. Mezitím se náhodou dozvěděli o šestiletém Lukášovi, vráceném z pěstounské péče, který měl být umístěn do ústavu pro mentálně retardované děti. Příslušní pracovníci jim zpočátku nechtěli svěřit chlapce do péče. Namítali, ţe jsou nejmladší ţadatelé v republice, jsou krátkou dobu spolu, nemají vlastní byt a i jejich Ondra je ještě malý. Pomohlo přesvědčování a vzdělání, praxe, pedagogická zkušenost a práce s dětmi. Psycholog dětského domova, který je seznamoval s anamnézou i současným stavem, jim přijetí Lukáška rozmlouval. Nebyl schopen jakékoliv tvořivé činnosti, neuměl drţet tuţku, neuměl si hrát a ani pro budoucnost nebyla naděje na zlepšení stavu. V dětském domově byli upozorněni, ţe s nimi Lukáš nebude komunikovat. Ten se však zachoval zcela opačně. Kdyţ za ním Martina s Jiřím přišli na návštěvu, sedl si mezi ně, otevřel kníţku a začal jim ukazovat obrázky. Oba byli pevně rozhodnuti malého chlapce si vzít. Díky ochotě a pomoci sociální pracovnice a psychologa příslušného pracoviště netrvalo dlouho a Lukáška si mohli přivézt domů. Lukáš měl lehkou mozkovou dysfunkci a podezření na epilepsii, od dvou let dostával prášky na zklidnění a také rodinná anamnéza byla velmi nepříznivá; oba rodiče mentálně retardovaní a mladší bratr s kombinovaným postiţením. První dny společného souţití byly náročné, Lukáš byl hodně zanedbaný a všeho se bál, neměl základní hygienické návyky, bál se vyjít sám po schodech, neuměl se obléct, neuměl jíst příborem. Nerozuměl, protoţe neznal základní pojmy, nesestavil ani jednoduchou větu. Bylo třeba se mu denně intenzivně věnovat, učit ho základním návykům a dovednostem, 55
trénovat oblékání, vysvětlovat základní pojmy, učit ho mluvit ve větách, rozpoznávat tvary, barvy, dokonce ho bylo třeba naučit si hrát. Ondra Lukáše přijal bez větších problémů. Na doporučení dětské lékařky postupem času vysadili Lukášovi léky a stav se začal postupně zlepšovat. Povahově byl Lukáš nevýrazný, neuměl projevit vlastní přání, city, neuměl se prosadit. Často seděl někde v koutku, k jakékoliv činnosti ho bylo třeba motivovat. Společně však udělali za krátký čas velký kus práce. Lukáš začal chodit do přípravné třídy speciální školy pro děti s kombinovaným postiţením a po ročním odkladu školní docházky nastoupil do základní školy. V kolektivu však nebyl schopen vnímat ani se soustředit. Na doporučení sociální pracovnice jej zapojili do projektu domácího vzdělávání a učí se doma. Lukášovi jde učení pomalu, ale v jeho myšlení nastal obrovský pokrok. Po tomto úspěchu se Martina s Jiřím rozhodli, ţe by chtěli do své péče přijmout další opuštěné dítě. Nyní si vyřizují druhou ţádost. Tato ţádost měla být vyřízena do konce roku 2008. Oba dva by se pěstounství chtěli časem věnovat profesionálně, zvaţovali i zaloţení soukromého
dětského
domova.
Zaměřit
se
chtějí
na
přijímají
problémových
a znevýhodněných dětí, které mají tak jako Lukáš daleko menší naději dostat se do rodiny. Málokdo z ţadatelů je ochoten a schopen přijmout dítě, které je problémové nebo výrazně snědé pleti. Rádi by nabídli zázemí i dětem, u kterých pěstounská péče skončila neúspěšně, a které jsou následně umisťovány do diagnostických ústavů. V současné době se tedy intenzivně zabývají otázkou bydlení. Rodina dosud bydlí v dvoupokojovém bytě v centru města, kam si další dítě vzít nemohou. Děti potřebují být venku, jejich ideální představa je prostorný dům se zahradou, ve kterém by děti mohly zůstat i kdyţ vyrostou. Shodně doufají, ţe se jim jejich plán podaří realizovat a dát tak domov a lásku dalším opuštěným dětem. 3. 6. 2. 3 Kasuistika č. 3 Paní Evelína (39 let) a pan Tomáš (42 let) jsou příkladem smíšeného manţelství. On, stavební technik bílé barvy pleti, ona, prodavačka romského původu. Pan Tomáš vyrůstal 56
v harmonické rodině, byl průměrný student, neměl větší problémy v soukromém ani pracovním ţivotě. Paní Evelína vyrůstala v dětském domově, byla odloţena jiţ jako malé dítě hned po narození. Po svých rodičích nikdy nepátrala. Ve svých 2 letech byla osvojena náhradní rodinou, ve které však nebyla šťastná. Její vztah s adoptivním otcem nefungoval a ona na tuto etapu svého ţivota nevzpomíná ráda. V době, kdy se po společné dohodě rozhodli přijmout dítě do své péče, ţila rodina na malé vesnici, několik kilometrů od České Lípy. Měli jedno dítě - holčičku (6 let). Jediným jejich poţadavkem bylo, ţe dítě můţe být handicapované, musí však být vzdělavatelné. Jiţ po jednom roce od zaţádání jim byl přidělen sedmiletý chlapec, který docházel do zvláštní školy. Rodina jej přijala bez větších problémů, jiţ v prvním čtvrtletí však nastaly problémy ve škole. V té se chlapcovi nelíbilo a odmítal do školy docházet. Kaţdodenní dojíţdění s chlapcem do školy, o kterou stejně nestál, bylo pro celou rodinu velkou zátěţí. Podle posudku sociální pracovnice a stejně tak názorů rodičů, nebylo dítě na svěření do náhradní rodiny připraveno. Chlapec si nezvykl ani na mladší sestru a při sebemenším konfliktu stále opakoval, ţe chce domů. „Domovem“ byl myšlen dětský domov, kde chlapec vyrůstal a kde se cítil bezpečně. Po roce a půl marných pokusů sţití rodiny s novým členem se chlapec vrátil zpět do dětského domova. Paní Evelína se po tomto negativním záţitku stala opatrovnicí dvou mentálně postiţených příbuzných a na vlastní ţádost byla rodina vymazána z evidence ţadatelů o pěstounskou péči. 3. 6. 2. 4 Kasuistika č. 4 Slečně Ţanetě je 38 let, je svobodná, bezdětná. Po potratu, který absolvovala před 17 lety, se objevily komplikace a slečně Ţanetě lékaři oznámili, ţe jiţ nebude moci mít děti. Po třech váţných vztazích, které vţdy ztroskotaly na touze partnerů zaloţit rodinu, zůstala Ţaneta
ve svých 36 letech opět sama.
Za podpory celé své rodiny se rozhodla vzít si dítě z dětského domova. Protoţe však byla sama, zvolila místo adopce variantu pěstounské péče. Po absolvování prvních
57
pohovorů a setkání se sociální pracovnicí, podala Ţaneta ţádost o zapsání do evidence ţadatelů o pěstounskou péči. Po absolvování kurzu pro ţadatele o pěstounskou péči měla Ţaneta moţnost setkání s dlouholetými pěstouny. Ti jí v její snaze podpořili a svými příběhy utvrdili o správnosti jejího rozhodnutí. Necelý rok poté bylo pro Ţanetu vybráno dítě podle jejích poţadavků. Měla štěstí. Čtyřletá holčička Karolína neměla ţádný viditelný handicap ani poruchu chování a dětský domov, ve kterém ţila byl navíc blízko Ţanetina bydliště. Pro Ţanetu proto nebyl problém za Karolínkou pravidelně docházet a sblíţit se s ní. Na Vánoce si Ţaneta Karolínu vzala poprvé domů. Karolína se nejprve bála kontaktu se zbytkem rodiny, ačkoliv matku i otce Ţanety jiţ znala z předešlých návštěv v dětském domově. Celá rodina si však malou Karolínu velmi oblíbila a i ona postupem času začala dávat najevo, ţe se v novém prostředí cítí dobře. Nástup do školky nedělal Karolíně také ţádný větší problém, díky zkušenosti s dětským domovem se mezi dětmi cítí dobře. Příští rok by Karolína měla nastoupit do první třídy. Zvaţuje se i moţný odklad, ale to, zda jej Karolína opravdu dostane bude záleţet na posudku lékaře. Po dvou letech hodnotí Ţaneta svou zkušenost s pěstounskou péčí velmi kladně. 3. 6. 2. 5 Kasuistika č. 5 Paní Alena (39 let) a pan Vladimír (41 let) se vzali v roce 1991. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní učitelé Středního odborného učiliště. Poté, co jim zemřela dcera se rozhodli pro pěstounskou péči. V roce 1998 si po absolvování všech nezbytných formalit vzali do péče šestiletou holčičku - Marušku. Na počátku byl jejich vztah naprosto bezproblémový. Celá rodina Marušku přijala vřele a také Maruška se v nové rodině cítila velmi dobře. Paní Alena i pan Vladimír jí věnovali veškerý svůj volný čas, společně podnikali výlety, Maruška navštěvovala různé zájmové krouţky a ve svém okolí si našla spoustu nových přátel. O rok později nastoupila Maruška do 1.třídy základní školy a i zde vše probíhalo zcela v pořádku. První problémy nastaly aţ s přechodem na druhý stupeň základní školy. S příchodem puberty nastaly mezi Marií a rodiči komunikační problémy. Marie se matce 58
přestala svěřovat se svými problémy, našla si partu přátel, se kterými jí bylo dobře. Místo školní docházky se začaly u Marie objevovat potulky, které obhajovala nejrůznějšími výmluvami a lhaním. Doma se rodičům začaly ztrácet cenné věci, nikdo si však nechtěl připustit, jaká je pravda. Aţ poté, co byla Marie přistiţena při krádeţi v obchodním domě, vyhledala matka rodinnou poradnu. Marie nastoupila na jinou školu. Zpočátku se zdálo, ţe se vše vyřešilo, avšak opak byl pravdou. Marie se nejprve v učení zlepšila, rodinné problémy a především nekomunikace ze strany dcery však přetrvávaly. Po dvou měsících od nástupu na novou školu se Marie opět začala zhoršovat ve prospěchu i v samotné docházce. Problém se začal stupňovat především v širší rodině, která Marii začala vyčítat její chování k pěstounským rodičům, kteří si jí vzali do péče a kterým by za to měla být vděčná. Tyto výtky dovedly Marii k názoru opustit stávající rodinu a vrátit se zpět. Nepomohly ani intenzivní schůzky se sociální pracovnicí. Marie po deseti letech v pěstounské rodině byla na vlastní ţádost umístěna do diagnostického ústavu. Se svými pěstouny se dodnes nestýká.
Autorka měla v rámci vypracování této práce moţnost osobního setkání s více neţ deseti pěstouny či ţadateli o pěstounskou péči. Prvním kontaktem s většinou z nich byl Vánoční koncert pěstounských rodin, pořádaný pod záštitou Městského úřadu Česká Lípa, popř. osobní schůzky s pěstouny zprostředkované oslovenými sociálními pracovnicemi. Rozhovory s jednotlivými pěstouny či ţadateli o pěstounskou péči probíhaly ve velmi vřelé atmosféře. Všichni oslovení byli vstřícní a autorce byla zodpovězena téměř kaţdá otázka. Po těchto rozhovorech sestavila autorka pět kasuistik. Tyto kasuistiky byly sestaveny tak, aby se od sebe navzájem odlišovaly, neboť některé příběhy si byly navzájem velmi podobné. Také ze strany některých pěstounů nebyla autorce dovolena publikace jejich případových studií – tyto rozhovory poslouţily autorce především pro prohloubení vědomostí případů pěstounské péče v praxi. Jak jiţ bylo uvedeno, autorka se snaţila uvést pět kasuistik, které byly navzájem nejvíce odlišné. Z celkových deseti případů, u kterých měla autorka moţnost porovnání, se potvrdil předpoklad č. 1, neboť osm pěstounů z deseti byly manţelskými páry. Společným 59
znakem uvedených kasuistik byl fakt, ţe všichni ţadatelé o pěstounskou péči museli projít speciálním kurzem pro budoucí pěstouny. Tato povinnost se opakovaně týkala i těch pěstounů, kteří jiţ jedno či více dětí ve své péči měli a ţádali o další. Dále se autorce podařilo zjistit, ţe ţádné dítě z těchto pěstounských rodin se nestýká se svými biologickými rodiči. Díky těmto rozhovorům s pěstouny či ţadateli autorka také dospěla k názoru, ţe většina těchto osob nebyla či není spokojena s prací sociálních pracovnic. Především pěstouni s jiţ svěřeným dítětem do své péče si často stěţovali na neosobní přístup sociálních pracovnic a celkový nízký zájem o konkrétní případ z jejich strany. Pěstouni od nich sice byli informováni o prvních základních krocích potřebných k vyřízení jejich ţádosti, ohledně dalších informací se však většina pěstounů jiţ na sociální pracovnice neobracela a tyto vyhledala prostřednictvím internetu či setkáním s dalšími pěstouny, kteří jim potřebné informace ochotně poskytli, popř. poradili s případnými neočekávanými situacemi, které mohly nastat.
3. 7 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ
Stanovené předpoklady byly ověřovány prostřednictvím řízených rozhovorů se sociálními pracovnicemi, dále pak analýzou odborné a spisové dokumentace, statistikou a uvedenými kasuistikami.
Předpoklad č. 1) Lze předpokládat, ţe v regionu Česká Lípa tvoří minimálně 70 % ţadatelů o pěstounskou péči manţelské páry. Předpoklad byl ověřen studiem odborné a spisové dokumentace a statistikou. Předpoklad č. 1 se potvrdil, neboť výzkumné šetření ukázalo (tabulka č. 8), ţe v regionu Česká Lípa tvoří manţelské páry cca 80% všech ţadatelů o pěstounskou péči.
Předpoklad č. 2) Lze předpokládat, ţe 60 % dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa se nadále stýká se svými biologickými rodiči. 60
Předpoklad byl ověřen statistikou, řízenými rozhovory a kasuistikami. Předpoklad č. 2 se nepotvrdil. Děti svěřené do pěstounské péče se se svými biologickými rodiči téměř nestýkají. Tyto případy existují, ale jsou velmi ojedinělé.
Předpoklad č. 3) Lze předpokládat, ţe počet dětí umístěných v České republice do pěstounské péče v roce 2007 je menší neţ 1500. Předpoklad byl ověřen statistikou a studiem odborné a spisové dokumentace. Předpoklad č. 3 se potvrdil. Ačkoliv má křivka dětí umístěných do pěstounské péče rok od roku vzrůstající charakter, v roce 2007 byl počet dětí umístěných do pěstounské péče v celé České republice menší neţ 1500, a to 892 dětí (tabulka č. 4).
Předpoklad č. 4) Lze předpokládat, ţe 70 % dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa je ve věku 4 – 6 let. Předpoklad byl ověřen studiem odborné a spisové dokumentace, kasuistikami a statistikou. Předpoklad č. 4 se potvrdil, neboť průměrný věk dětí umístěných do pěstounské péče v regionu Česká Lípa se v letech 1999-2007 pohybuje v rozmezí 4,6 – 5,8 let (tabulka č. 9).
61
3. 8 SHRNUTÍ A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT Autorka práce v rámci své odborné praxe, vykonané v roce 2007 na Městském úřadu v České Lípě, měla moţnost studia odborné a spisové dokumentace týkající se tematiky pěstounské péče v tomto regionu. Podkladem k vypracování práce byly především vyplněné ţádosti ţadatelů o pěstounskou péči, jejich lékařské posudky, rodinné záznamy, dotazníky či odborné zprávy sociálních pracovnic, dále pak statistiky shrnující celkový počet ţadatelů o pěstounskou péči, počet dětí svěřených do pěstounské péče či věk dětí v době umístění do pěstounské péče. Tyto záznamy se také pro autorku staly výchozím materiálem k utvoření dalších statistik a umoţnily lepší orientaci v daném tématu. Z uvedených statistik vyplynulo, ţe průměrný počet dětí svěřených do pěstounské péče na celém území České republiky je 920, z toho každé 12. dítě je umístěno do pěstounské péče v regionu Česká Lípa. Z uvedeného počtu všech ţadatelů o pěstounskou péči je evidováno více neţ 70% manţelských párů. Ze statistiky dále vyplynulo např., ţe počet ţadatelů o pěstounskou péči od roku 2003 mírně klesá. Neméně zajímavým zjištěním byl průměrný věk dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa v letech 1999 – 2007. Průměrný věk takto svěřených dětí do nové rodiny se pohybuje kolem pěti let, coţ bylo pro autorku velmi nečekané zjištění. Autorka se domnívala, ţe děti svěřené do pěstounské péče jsou staršího věku. Tento nízký věk dětí svěřených do pěstounské péče v regionu Česká Lípa však vychází z faktu, ţe většinu pěstounských rodin tvoří pěstouni z přímé linie, coţ objasňuje tuto situaci. Setkání autorky se sociálními pracovnicemi zajišťujícími evidenci ţadatelů o pěstounskou péči byl velmi přínosný. Rozhovory přispěly k seznámení s problematikou pěstounské péče z pohledu pracovníka, provázejícího budoucí pěstouny od vyplnění prvotní ţádosti aţ k samotnému svěření dítěte do jejich péče. Z rozhovorů také vyplynulo, ţe žadatelé jsou povinni podstoupit psychologické a lékařské posouzení a musí projít speciálním kurzem pro získání a prohloubení znalostí z oblasti pěstounské péče. Kromě teoretických poznatků mají téţ moţnost seznámení s pěstouny, kteří jiţ ve své péči dítě mají, a kteří si celým procesem jiţ prošli. Budoucí pěstouni tak mají jedinečnou šanci na zodpovězení všech svých otázek, které jim sociální pracovníci nejsou schopni zodpovědět. Tyto otázky se týkají především kaţdodenního souţití se svěřeným dítětem a výhod či úskalí pěstounské péče v běţném ţivotě. Svěřením dítěte do péče pěstounů 62
spolupráce se sociálním pracovníkem nekončí. Ať jiţ telefonickou formou či osobním kontaktem zůstává sociální pracovník s rodinou po celou dobu výkonu náhradní rodinné péče a stává se tak jakýmsi opěrným bodem v případě jakýchkoliv potíţí či problémů. Jeho návštěvy v domácnosti pěstounů a pravidelný dohled nad dítětem přináší nejen ţádoucí kontrolu ze strany sociálního pracovníka, ale také stimul rodičů ke svědomité výchově a vzdělávání dětí. Dalším neméně zajímavým přínosem bylo sekání s pěstouny či ţadateli o pěstounskou péči, ze kterých autorka sestavila pět kasuistik, které začlenila do své práce. Ačkoliv se autorka v rámci vypracování této práce setkala s více neţ deseti pěstouny či ţadateli o pěstounskou péči, v některých případech nedostala svolení se zveřejněním příběhu zainteresovaných účastníků. Ze zbylých bylo poté vybráno pět kasuistik, a to tak, aby se uvedené kasuistiky odlišovaly, neboť několik kasuistik bylo velmi podobných. Na základě všech dostupných informací - především z rozhovorů se sociálními pracovnicemi a vypracováním kasuistik dospěla autorka k názoru, že povědomí žadatelů o pěstounskou péči o tomto tématu je v první fázi jejich rozhodování dosti nízká. Na základě tohoto přesvědčení se autorka rozhodla vypracovat v rámci své bakalářské práce Příručku pro žadatele o pěstounskou péči. Tato příručka obsahuje kompletní návod jak postupovat - od podání ţádosti aţ ke svěření dítěte do pěstounské péče.
63
4 PŘÍRUČKA PRO ŽADATELE O PĚSTOUNSKOU PÉČI 4. 1 Úvod Nejlepší výchovné a ţivotní prostředí pro dítě je dobře fungující rodina, kde má dítě své nezastupitelní místo a moţnost získání těch nejcennějších emocionálních a praktických zkušeností nezbytných pro jeho harmonický a komplexní vývoj. Tato příručka je určena těm z Vás, kteří mají ve své rodině a srdcích dostatek místa k přijetí opuštěného dítěte do své péče
a zajistit mu tak plnohodnotný ţivot v nové rodině s dostatkem lásky a
porozumění v kaţdé ţivotní situaci. 4. 2 Význam pěstounské péče Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě můţe být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manţelů; jedinou právní podmínkou je zájem dítěte. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záleţitosti jen v běţných věcech, k výkonu mimořádných záleţitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) ţádá souhlas zákonného zástupce dítěte. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu; v mimořádných případech můţe soud rozhodnout také o zrušení pěstounské péče. V případě svěření dítěte do pěstounské péče není vyloučen styk původních rodičů s dítětem. Pěstounská péče je upravena v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (ustanovení o zprostředkování pěstounské, o zařízení pro výkon pěstounské péče), v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře (dávky pěstounské péče) a v právních předpisech o sociálním zabezpečení (nemocenské a důchodové pojištění pěstounů). V praxi se uplatňují dva typy pěstounské péče - individuální a skupinová. Individuální probíhá v běţném rodinném prostředí, skupinová v tzv. zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo v SOS dětských vesničkách. Pěstounská péče zaniká dosaţením zletilosti dítěte nebo můţe být zrušena jen z důleţitých důvodů rozhodnutím soudu.
64
4. 3 Děti vhodné do pěstounské péče Opuštěné dítě je dítě, které se ne vlastní vinou ocitlo bez vlastní rodiny a není naděje na změnu poměrů v biologické rodině. Je proto ţádoucí, aby společnost nalezla nejvhodnější způsob řešení jeho situace. Děti vhodné pro pěstounskou péči jsou především sociálně osiřelé děti, které potřebují nejen trvalou individuální péči, ale i dlouhodobou výchovu v náhradní rodině. Jedná se většinou o děti s různými zdravotními či psychomotorickými obtíţemi, děti starší, skupiny sourozenců nebo děti jiného etnika (u nás hlavně děti romské). Je-li dítě ve věku, kdy je schopno posoudit obsah pěstounské péče, musí být přihlédnuto také k jeho vyjádření. Přijmout starší nebo postiţené dítě či dítě jiné národnosti je úkol velice náročný. Vyţaduje od budoucích pěstounů především laskavost, trpělivost a odhodlanost čelit případným obtíţím jak ze strany dítěte, tak i jeho původní rodiny. Přijetí postiţeného dítěte vyţaduje od pěstounů rovněţ obecnou znalost problematiky postiţeného dítěte, informovanost o zdravotním stavu a vývoji, reálné představy o jeho specifických potřebách, moţnostech a případných vývojových odchylkách.
4. 4 Opuštěné děti Systém náhradní rodinné péče řeší v současné době pouze ojediněle případy skutečně osiřelých dětí, kterým oba rodiče nebo jeden z nich zemřel. V takových situacích zastávají roli rodičů často prarodiče či jiní blízcí příbuzní. V naprosté většině se setkáváme s ţivotními osudy sociálně osiřelých dětí, které mají matku a otce nebo alespoň jednoho z nich, ale ti se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat. Jako budoucí rodiče by jste měli znát všechny podrobnosti o zdravotním a psychickém stavu, sociálním původu a sociálně - právní situaci dítěte. Tyto informace by Vám měli poskytovat odborníci z pověřených pracovišť pro náhradní rodinnou péči, sociální pracovnice, psycholog, lékař či ředitel zařízení, odkud dítě přichází. Děti mohou být svěřeny do nových rodin z kojeneckých ústavů, z dětských domovů a jiných ústavů, z azylových domů či z původní rodiny, kde nemohou být z nejrůznějších důvodů trvale vychovávány, a kde nejsou předpoklady, ţe by se mohly časem vrátit zpět. V těchto případech dají rodiče souhlas s umístěním dítěte do péče budoucích pěstounů. Praxe však 65
ukazuje, ţe děti jsou z původních rodin předávány do nových rodin ve zcela výjimečných případech, vzhledem ke zkušenostem, které doporučují nejdříve pobyt v citově neutrálním prostředí, kterým jsou kojenecké ústavy, dětské domovy, azylové domy, ozdravovny, nemocnice a jiné instituce.
4.5 Podmínky svěření dítěte do péče Všechny opuštěné děti mají jako ostatní děti stejné potřeby, poţadavky a práva na lásku, bezpečí, výchovu a vzdělání, zdravotní a sociální péči, na které závisí jejich další vývoj. Nároky na Vás jako budoucí pěstouny jsou tyto: 1) důvody k přijetí dítěte by měly vycházet z jasné, osobní motivace (vnitřního přesvědčení), 2) zaměstnání by mělo být stálé, umoţňovat finančně zajistit dítě a rodinu, 3) pracovní vytíţenost by měla být taková, aby zbyl dostatek času na výchovu dítěte (zpočátku je nutné, aby jeden z rodičů mohl zůstat s dítětem doma a přizpůsobit svůj ţivot jeho potřebám), 4) bytová situace by měla všestranně zajistit potřeby dítěte, 5) Váš trestní rejstřík by měl být zcela čistý, měli by jste se cítit duševně i fyzicky schopni vychovat dítě, 6) Váš věk by měl odpovídat přirozenému vztahu dítěte k rodičům (proto se doporučuje, aby věk ţen, které přijímají kojence a malé děti, nebyl vyšší neţ 35 let), 7) měli byste dítěti zajistit stabilní rodinné zázemí, měli byste být schopni vţít se do cítění dítěte, být přizpůsobiví, tolerantní, laskaví a otevření, měli byste ochotně a vstřícně přijímat rady od jiných, měli byste být natolik vyspělí, abyste zaručili výchovu bez duševního a fyzického strádání.
66
4. 6 Přípravy před přijetím dítěte Toto období se pro kaţdého z Vás stane obdobím určitých otázek či nejistot. Kaţdý jedinec ho proţívá a zvládá jinak.
Rozhodnutí k závaţnému ţivotnímu kroku Rozhodnutí o přijetí dítěte je velice důleţitým krokem a mělo by proto být náleţitě zváţeno. Budoucím rodičům se doporučuje hovořit o svém úmyslu s širší rodinou, neboť je velice potřebné, aby budoucí sourozenci, babičky, dědečkové, synovci, neteře a jiní příbuzní přijali toto dítě zcela za své. Konečné rozhodnutí však náleţí kaţdému ţadateli, protoţe právě oni budou těmi, kdo se o dítě bude denně starat, proţívat s ním dobré i zlé a spojí s ním svůj ţivot. Kaţdý z Vás by se měl zamyslet nad tím, zda má dost fyzických a duševních sil, aby dítě vychoval, zda je tolerantní a otevřený vůči druhým, zda zajistí dítě finančně, co se mu v ţivotě podařilo, co dokázal či naopak co se mu nepovedlo, co mu schází, jaké bylo jeho dětství, zda je ochoten se vzdát svého pohodlí, zda je opravdu schopen věnovat se plně dítěti, zda je ochoten se mu přizpůsobit, zda věří, ţe přesvědčí okolí o správnosti svého rozhodnutí, zda pro Vás dítě nebude překáţkou v profesní dráze, zda si dovedete představit, co obnáší výchova dítěte, zda si dovedete konkrétně představit, jaké by dítě mělo být, zda dovedete posoudit, jaké dítě byste opravdu nedokázali vychovávat a zda můţete upřímně říci, čím dítěti můţete být prospěšní.
4.7 Získání doporučení Jestliţe jste se pevně rozhodli přijmout opuštěné dítě, dalším krokem je získání doporučení příslušného úřadu. V praxi to znamená, ţe musíte navštívit úřad pověřené obce podle místa Vašeho trvalého bydliště. Zde s Vámi sociální pracovnice povedou rozhovor, který je zaměřen především na důvody, motivaci Vašeho rozhodnutí a představy o dítěti – jakého by mělo být věku, pohlaví, zda jste ochotni přijmout dítě se zdravotními obtíţemi, jinou barvou 67
pleti apod. Sociální pracovnice Vám poté vysvětlí další potřebné náleţitosti k podání ţádosti a předá formulář ţádosti o zařazení do evidence ţadatelů vhodných stát se pěstouny a zprostředkování náhradní rodinné péče. Na další schůzku byste měli mít připraveny tyto podklady: a) ţádost obsahující Vaše osobní údaje, b) doklad o státním občanství nebo o povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu na území České republiky, c) zprávu o zdravotním stavu, d) údaje o ekonomických poměrech (potvrzení od zaměstnavatele). Kromě těchto náleţitostí spisová dokumentace dále obsahuje: e) zprávu o sociálních poměrech, kterou zpracovává sociální pracovnice, f) opis z evidence Rejstříku trestů, který si vyţádá úřad sám, g) písemný souhlas s tím, ţe orgán sociálně - právní ochrany zprostředkující pěstounskou péči je oprávněn zjišťovat další potřebné údaje pro zprostředkování a také kdykoliv zjistit, zda nedošlo ke změně rozhodných skutečností uvedených ve spisové dokumentaci, h) písemný souhlas s účastí na přípravě fyzických osob k přijetí dítěte do rodiny, jestliţe úřad povaţuje takovou přípravu za účelnou (vše je obsaţeno v ţádosti), i) stanovisko úřadu k ţádosti o zprostředkování pěstounské péče. Sociální pracovnice Vás poté navštíví doma a zjistí Vaši bytovou a rodinnou situaci. Po posouzení a zpracování všech dostupných informací bude Vaše ţádost předána pracovišti krajského úřadu. Budete téţ pozváni k psychologickému posouzení, v němţ budou shrnuty zkušenosti Vašeho ţivota, Vaše dětství, případně manţelství a jeho stabilita, Vaše vlastnosti, rodičovské postoje, důvody, které Vás přivedly k přijetí opuštěného dítěte apod. Závěr psychologického posouzení se stává součástí Vaší ţádosti. Před přijetím dítěte téţ absolvujete přípravný kurz pro ţadatele, který zajišťuje úřad sám nebo ve spolupráci s jiným úřadem. Posláním přípravného kurzu je poskytnout Vám potřebné minimum vědomostí o specifických otázkách náhradní rodinné péče, zprostředkovat reálné informace o situaci a potřebách dětí ţijících mimo vlastní rodinu a umoţnit náhled na vlastní předpoklady pro přijetí dítěte. V rámci kurzu máte příleţitost setkat se jednak s odborníky a hovořit s nimi o tom, co Vás zajímá a také s pěstouny, kteří Vám sdělí vlastní zkušenosti a zodpoví Vaše dotazy. Kurz probíhá formou přednášek, 68
skupinových diskusí či výcvikových seminářů. Přípravu povaţuje zákon za potřebnou a účelnou pro kaţdého ţadatele s výjimkou odůvodněných případů ţadatelů, kteří ji v souvislosti s převzetím dítěte jiţ dříve absolvovali, kteří mají dítě ve své péči a prokazují dobré výchovné schopnosti nebo kterým váţné důvody neumoţňují přípravy se účastnit. Náklady spojené s realizací přípravných kurzů nese úřad, Vy si platí pouze dopravu, stravování a ubytování. V kaţdém kraji zasedá pravidelně poradní sbor – jedná se o tým odborníků, reprezentovaný
sociálními
pracovnicemi,
psychology,
dětskými
lékaři,
řediteli
kojeneckých ústavů, dětských domovů či jiných ústavních zařízení. Tito lidé posuzují jednotlivé případy opuštěných dětí, které mohou být předány do nové rodiny. Z evidence ţadatelů podle určitého pořadí a na základě komplexního zhodnocení ţádostí budoucích rodičů doporučují konkrétním dětem vhodné rodiče. 4. 8 Čekání na dítě Pro většinu z Vás bude toto období nelehké a můţe trvat různě dlouhou dobu. Délka čekací doby záleţí především na tom, jaké jste uvedli představy o dítěti. Poţadavky na děti jsou mnohdy vyšší, neţ mohou splňovat opuštěné děti, které potřebují rodinu. Teď jiţ vše závisí na poradním sboru, který posoudí a vybere nejvhodnější rodiny pro konkrétní dítě. Tento čas očekávání můţete naplnit přípravami na svou budoucí roli. Velice dobrou zkušeností je např. seznámení s rodinou, která jiţ obdobně dítě přijala. V posledních letech se objevilo několik občanských sdruţení a také klubů pěstounů, kde se můţete s takovou rodinou seznámit. Často se také doporučuje zajít do knihovny. Zde máte k dispozici dostatek odborné literatury, která Vás jistě osloví a nabídne Vám hlubší poznání tohoto tématu. Úspěšné přijetí dítěte a jeho další harmonický vývoj velmi záleţí na tom, jak jste připraveni jej přijmout, v jakém prostředí dítě bude vyrůstat, jaká bude atmosféra ve Vaší rodině a především jak se budete cítit Vy sami. 4. 9 Převzetí dítěte Nyní jiţ nastává doba, kdy budete vyzváni příslušným úřadem pro náhradní rodinnou péči ve Vašem kraji k pohovoru o konkrétním ţivotním osudu dítěte, pro které jste byli vytipováni jako moţní pěstouni. Budete informováni o všech dostupných údajích o dítěti 69
zdravotním a psychickém stavu, o rodině dítěte a sociálně - právních otázkách. Budete téţ mít moţnost zváţit svou současnou situaci a otevřeně vyjádřit své názory a pocity. V případě, ţe projevíte skutečný zájem a odhodlání konkrétní dítě navštívit, bude dohodnuto, kdy a kam se máte dostavit. I zde pak budete hovořit s lékaři, psychology, sociálními pracovnicemi a vychovateli, kteří dítě důvěrně znají. Tato návštěva je velice důleţitá jak pro Vás, tak pro pracovníky určitého zařízení, neboť jejich stanovisko a hodnocení celkové situace musí být respektováno. Postup při převzetí dítěte je závislý na mnoha okolnostech, především na stáří dítěte, průběhu jeho dosavadního vývoje a zdravotním stavu. Při přijímání kojence budete mít moţnost vidět dítě v kojeneckém ústavu, budete téţ informováni o jeho původu, zdravotním a psychickém stavu a dalších důleţitých okolnostech. Jestliţe se pro toto dítě rozhodnete, pak si je po několika dalších návštěvách a vyřízení nezbytných formalit můţete odvézt domů . Při přijímání staršího dítěte bude Vaše návštěva dohodnuta s příslušným dětským domovem. Zde budete mít opět moţnost dítě zcela nezávazně a neformálně vidět, hovořit s ředitelem, dětským lékařem, psychologem, sociální pracovnicí a vychovateli, kteří Vás seznámí s anamnézou dítěte. Následující čas máte na zváţení všech okolností. Rozhodneteli se přijmout toto dítě, můţete ho po dohodě s ředitelem zařízení opakovaně navštívit. Tyto návštěvy by měly respektovat především individuální poţadavky a potřeby dítěte. Pokud se vzájemné vztahy zdárně vyvíjejí, je moţné přistoupit k dalšímu kroku - k předání dítěte do rodiny. V této chvíli je velice důleţité, aby nedošlo k předčasnému a neuváţenému rozhodnutí. Proto budete vţdy upozorňováni, abyste byli trpěliví a nevynucovali si okamţité předání dítěte. Teprve tehdy, kdyţ je odstraněna počáteční pochopitelná nedůvěra, nesmělost a odtaţitost dítěte a je vytvořena oboustranná citová náklonnost, můţe být dítě svěřeno do nové rodiny. Den převzetí dítěte je předem domluven s ředitelem zařízení a pracovištěm pro náhradní rodinnou péči při krajském úřadu. Rozhodující bude dobrý zdravotní stav dítěte a připravenost Vaší rodiny. 4. 10 Předpěstounská péče Nové vztahy jsou závaţným zásahem do ţivota dětí i náhradních rodin. Proto je zákonem zajištěna nezbytná doba nejméně tří měsíců před rozhodnutím soudu, tzv. předpěstounská péče k adaptaci dítěte a ţadatelů na novou situaci. V tomto období je moţné ověřit a zváţit, jaké jsou předpoklady pro vytvoření úspěšného a skutečného vztahu 70
mezi dítětem a rodinou. S dítětem budete pozváni na kontrolní psychologické vyšetření, kde je posuzována např. úroveň vytvoření vzájemných vazeb v novém prostředí. Navštíví Vás sociální pracovnice, budete mít moţnost hovořit a radit se o konkrétní situaci či případných obtíţích. V případě pěstounské péče jsou potřebné právní náleţitosti zajišťovány s výraznou pomocí úřadu. Ve spolupráci se sociální pracovnicí podáte k soudu návrh na svěření dítěte do pěstounské péče. Další potřebné náleţitosti jsou pak zajišťovány podle konkrétní, individuální situace dítěte a Vaší rodiny. O svěření dítěte do pěstounské péče opět rozhoduje soud a Vy se stanete pěstouny. Vykonavatelům pěstounské péče a dítěti v pěstounské péči náleţí dávky pěstounské péče ze souboru dávek státní sociální podpory. Opakovaně je kaţdý měsíc vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna. Kromě toho je vyplacen jednorázový příspěvek při převzetí dítěte. Dítěti v pěstounské péči zůstává původní příjmení, pokud u soudu není poţádáno o jeho změnu. Veškeré nejasnosti vztahující se k vyřizování úředních náleţitostí můţete průběţně konzultovat se sociální pracovnicí příslušného úřadu. 4. 11 Soužití s dítětem Po svěření dítěte do pěstounské péče se stanete novými rodiči. Sny a touha většiny z Vás se stanou skutečností. Ve Vašem ţivotě nastane velká změna, přijmete novou roli. Zpočátku se výrazně změní chod a rytmus Vaší domácnosti, změní se i Vaše finanční situace a způsob vyuţívání osobního volna. O to více je důleţitá podpora Vašeho nejbliţšího rodinného okolí - rodičů, prarodičů, dětí a blízkých přátel, kteří s Vámi budou sdílet novou situaci. Proces sbliţování, zvykání si, přijetí a zvládnutí této skutečnosti je náročný a dlouhodobý. 4. 12 Ztráta známého prostředí Problémy mohou nastat především u dětí starších, u nichţ hraje roli především skutečnost, ţe dítě většinou vyrůstalo v jiném neţ rodinném prostředí. Zkušenosti ukazují, ţe je zpočátku velice důleţité, aby jste zvolili vhodný způsob, jak připravit a seznámit dítě s novým prostředím, se členy jeho nové rodiny. To samozřejmě předpokládá se všemi předem probrat situaci dítěte a dohodnout si určitá pravidla chování. Změna prostředí znamená pro dítě především rozloučit se se "svými" lidmi, na které bylo doposud zvyklé, s 71
určitými denními návyky a zaběhlými způsoby chování. Jistě jiţ v minulosti zaţilo nějaké zklamání, ztrátu někoho blízkého, pocit neúspěchu a zoufalství. Většinou se bude projevovat tak, ţe Vás nebude chtít opustit ani na chvíli a bude vyţadovat Vaši ustavičnou pozornost a zájem. Občas můţe být i agresivní vůči jiným dětem, bude rozbíjet hračky, moţná bude i zlé. Tímto negativním počínáním dítě vyjadřuje strach samo o sebe, o svou budoucnost, ale i o Vás, Vaši pozornost a lásku. Od začátku souţití by proto měla být vymezena určitá a jasná pravidla chování, aby pro dítě bylo srozumitelné, co je přijímáno, co chváleno a co je odmítáno. Měl by být vţdy dostatek času věnovat se dítěti, snaţit se mu porozumět a nezapomínatbna pohlazení. Dítě potřebuje nejen čas, ale i trpělivost, jasné a laskavé zacházení, neţ opět získá ztracenou důvěru a neţ se zahojí všechny jizvy a zklamání. 4. 13 Závěrem Tato příručka se zabývá pouze hlavními okruhy problémů, které s pěstounskou péčí souvisí. V případě svěření dítěte do péče nastane jistě spousta dalších situací a nezodpovězených otázek, na které budete hledat odpověď. Postupem času však zjistíte, ţe vyřešit se dá kaţdý problém a své poznatky jednoho dne budete moci předat dalším. Těm, kteří přijdou po Vás a stejně jako Vy se budou snaţit o vytvoření nové rodiny.
72
5 ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývala náhradní rodinnou péčí. Vzhledem k obšírnosti tohoto tématu se blíţe zaměřila na pěstounskou péči. Práce byla rozdělena na dvě části – v části teoretické bylo vymezeno a osvětleno několik základních pojmů, jako je rodina, osvojení, poručenství, opatrovnictví, ústavní výchova aj. Bliţší charakteristika pěstounské péče byla dále rozvinuta tématy péče předpěstounské, registru pěstounů, moţnostech zrušení a dávek pěstounské péče (viz tabulka 1-3). V praktické části bakalářské práce byly pomocí analýzy spisové a odborné dokumentace, řízených rozhovorů se sociálními pracovnicemi a kasuistik ověřovány vytyčené předpoklady. Dále bylo prokázáno, ţe počet dětí svěřených do pěstounské péče v celé České republice za jeden rok nepřekročil v letech 1999 – 2007 počet 1500 (viz tabulka č. 4). Počet dětí v pěstounské péči naopak v posledních třech letech ubylo. Tato křivka však nemá nadále klesající charakter a od roku 2005 počet dětí umístěných do pěstounské péče opět vzrůstá. Praktická část se dále zabývala problematikou styku dětí v pěstounské péči s jejich biologickými rodiči. Uvedený předpoklad na toto téma byl prokazován analýzou odborné a spisové dokumentace, která byla autorce předloţena v průběhu výkonu odborných praxí v letech 2006 a 2007, dále pak kasuistikami a řízenými rozhovory. Nejzajímavější metodou výzkumu byly řízené rozhovory se sociálními pracovnicemi. Tyto rozhovory napomohly k bliţšímu a hlubšímu poznání tématu pěstounská péče. Srovnávání odpovědí sociálních pracovnic prokázaly shodný postup při ţádosti o zařazení do evidence ţadatelů o pěstounskou péči, stejně tak poţadavky a nároky na budoucí pěstouny. Dalším velmi přínosným prvkem této práce bylo setkání s konkrétními ţadateli o pěstounskou péči či pěstouny, kteří jiţ dítě svěřené do své péče mají. Mezi těmito bylo vybráno pět případů, které obohatily praktickou část bakalářské práce. V České republice je stále velký počet dětí vyrůstajících v ústavní péči. Dětí, které přišly o pocit jistoty, bezpečí a sounáleţitosti s vlastní rodinou. Kvůli svému handicapu, špatnému zacházení či odlišnému národnostnímu původu nemohou vyrůstat v běţné 73
rodině. Pro všechny tyto děti je tady však ještě naděje. Naděje ve formě lidí, kteří jsou schopni a ochotni se o tyto děti postarat navzdory jejich nedostatkům a poskytnout jim tolik potřebnou lásku. Ať se jiţ k takovému kroku rozhodnou manţelé nebo samostatná osoba, všem těmto lidem náleţí velká poklona. Pro všechny ty, kteří se o tuto problematiku zajímají je určena příručka, která je součástí bakalářské práce. Příručka je věnována lidem, kteří by chtěli získat dítě do své péče a dát mu tak nejcennější dar - a to dar domova. Jejím cílem je krok za krokem provést budoucí pěstouny touto ţivotní změnou a pokud pomůţe byť i v jediném případě některému z dětí najít nový domov, věřím, ţe má práce nebyla zbytečná.
74
6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ARCHEROVÁ, C. Dítě v náhradní rodině. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-5784. BUBIEOVÁ, V., BENEŠOVÁ, L. Hledáme nové rodiče. 1.vyd. Praha: Středisko NRP, 2001. ISBN 80-7169-381-2. Dávky pěstounské péče (online). Praha: MPSV ČR (citace 18.3.2008). Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pestounska_pece DUNOVSKÝ, J. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1.vyd. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-7865-254-8. DUNOVSKÝ, J. Postavení a pocit dítěte v rodině. Sociologický časopis ČSAV 15. Praha: Academia, 1978. KOLUCHOVÁ, J. Psychický vývoj dětí v pěstounské péči. 1.vyd. Praha: Portál, 1992. ISBN 80-7169-254-9. KONEČNÁ, H. Na cestě za dítětem. 1.vyd. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-1055-6. KOVAŘÍK,
J.
Náhradní
rodinná
péče
v praxi.
1.vyd.
Praha:
Portál,
2004.
ISBN 80-7186-324-8 KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1.vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1999. ISBN 80-86130-75-6. LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9. LANGMEIER, J., MATĚJČEK, Z. Psychologická deprivace v dětství. 1.vyd. Praha: Portál, 1974. ISBN 80-7178-381-1. MÁROVÁ, Z., MATĚJČEK, Z., RADVANOVÁ, S. Výchova dětí v neúplné rodině. 1.vyd. Praha: SPN, 1975. ISBN 80-354-1200-8.
75
MATĚJČEK, Z. Náhradní rodinná péče. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-1547. MATĚJČEK, Z. a kol. Osvojení a pěstounská péče. 1.vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-637-3. MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7169-467-8. NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., BRABENEC, F. Zákon o sociálně – právní ochraně dětí – komentář. 1.vyd. Praha: Linde, 2002. ISBN 80-86131-72-6. SCHAEFFEROVÁ, E. Co je rodina. 1.vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-75641-45-3. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-559-8. SUNDERLANDOVÁ,
M.
Věda zvaná rodičovství.
1.vyd.
Praha:
Ikar,
2008.
ISBN 80-7267-318-5. ŠKOVIERA, A. Dilemata náhradní výchovy. 1.vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-807367-318-5
76
7 SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 - Dotazník pro ţadatele o svěření dítěte do své péče Příloha č. 2 - Vlastní lékařské vyšetření Příloha č. 3 - Sociální záznam dětí svěřených do náhradní rodinné péče Příloha č. 4 - Ţádost o zařazení ţadatele do evidence ţadatelů o pěstounskou péči Příloha č. 5 - Řízené rozhovory se sociálními pracovnicemi
77
Příloha č. 5 Řízené rozhovory se sociálními pracovnicemi Rozhovor č. 1 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Zabezpečení agendy náhradní rodinné péče, do níţ patří osvojení,
pěstounská péče, poručenství a svěření dítěte do péče jinému občanovi, neţ je rodič. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Provázíme ţadatele po celou dobu vyřizování jejich ţádosti aţ ke svěření
dítěte do jejich péče. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Ano, většinou jsou to manţelé.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Převáţně formou rozhovoru.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Rozhovor je zaměřen na důvody a motivaci jejich rozhodnutí. Dále pak na
představy o dítěti; jakého by mělo být věku, pohlaví, zda jsou ochotni přijmout dítě se zdravotními obtíţemi, jinou barvou pleti apod. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Dále zájemcům vysvětlíme další potřebné náleţitosti k podání ţádosti a
předáme jim formulář o zařazení do evidence ţadatelů a zprostředkování náhradní rodinné péče.
Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Ţádost obsahující jejich osobní údaje, doklad o státním občanství nebo o
povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu na území české republiky, zprávu o zdravotním stavu a potvrzení od zaměstnavatele o ekonomických poměrech. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Samozřejmě – sociální pracovnice musí zjistit jejich rodinnou, bytovou a
finanční situaci právě v tuto chvíli. Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Ne, není tomu tak.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Ano. Ještě před přijetím dítěte absolvují ţadatelé přípravný kurz. Posláním
tohoto kurzu je poskytnout budoucím pěstounům potřebné minimum vědomostí o specifických otázkách náhradní rodinné péče, zprostředkovat reálné informace o situaci a potřebách dětí ţijících mimo vlastní rodinu a umoţnit náhled na vlastní předpoklady pro přijetí dítěte. V rámci kurzu mají příleţitost setkat se jednak s odborníky a hovořit s nimi o tom, co je zajímáa především také s pěstouny, kteří jim sdělí vlastní zkušenosti a zodpoví jejich dotazy. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Kurz probíhá formou přednášek, skupinových diskusí či výcvikových
seminářů. Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin?
Odpověď:
Pro tento účel existuje v kaţdém kraji tým odborníků, sloţený ze sociálních
pracovníků, psychologů, dětských lékařů a ředitele nebo ředitelů kojeneckých ústavů, dětských domovů či jiných ústavních zařízení. Tito lidé posuzují jednotlivé případy opuštěných dětí, které mohou být předány do nové rodiny. Z evidence ţadatelů podle určitého pořadí a na základě komplexního zhodnocení ţádostí budoucích rodičů pak doporučují konkrétním dětem vhodné rodiče. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
Nikoliv. S rodinami, kterým jsou děti svěřeny do pěstounské péče, sociální
pracovnice neustále spolupracuje a sleduje jejich vývoj pravidelnými návštěvami v rodinách aţ do doby jejich zletilosti a dále pak po dobu příprav na budoucí povolání. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Průběţně se sociální šetření provádí také ve školách a u lékaře. Ve školách
se dotazujeme na školní výsledky a u lékaře na zdravotní stav dětí.
Rozhovor č. 2 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Pracovní náplní je souhrn administrativních prací související s náhradní
rodinnou péčí. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Poskytujeme např. poradenskou činnost související se svěřením dítěte
do pěstounské péče, zajišťujeme přípravu fyzických osob vhodných stát se pěstouny aj. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé?
Odpověď:
Ano, jsou.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Lidé se k nám přicházejí informovat o pěstounské péči, jejích moţnostech,
úskalích aj. Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Budoucí pěstouny informujeme o průběhu zařazení do evidence ţadatelů a
následných krocích potřebných ke svěření dítěte do jejich péče. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Zájemcům poté předáme formulář pro zařazení do evidence ţadatelů a
podáme informace ohledně všech potřebných dokumentů, které musí následně doloţit. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Ţádost obsahující jejich osobní údaje, doklad o státním občanství nebo o
povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu na území české republiky, zprávu o zdravotním stavu a potvrzení od zaměstnavatele o ekonomických poměrech. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano, po doloţení všech potřebných dokumentů proběhne téţ sociální šetření
zaměřené především na sociální, bytovou a rodinnou situaci budoucích ţadatelů. Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Ne, nestýkají se skoro vůbec.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Ano. Jejich dotazy jsou jim zodpovězeny na těchto setkáních či kurzech.
Otázka č. 11: Jakým způsobem kurz probíhá? Odpověď:
Jedná o odborné semináře. Budoucí pěstouni mají moţnost samostatné či
skupinové diskuse na toto téma a jsou jim téţ zodpovězeny všechny případné dotazy. Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin?
Odpověď:
Pro tento účel se zřizuje poradní sbor jako zvláštní orgán kraje, který
vyhledává vhodné ţadatele pro konkrétní dítě vhodné k umístění do pěstounské péče. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
S rodinami je i nadále udrţován kontakt. Sociální pracovnice provádí nejen
kontrolu dětí a pěstounů, ale v případě nutnosti je jim téţ připravena nabídnout pomoc a podporu po celou dobu trvání pěstounské péče. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Toto šetření je prováděno nejen přímo v rodinách, ale také např. ve školách.
Rozhovor č. 3 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Zajišťuji administrativní práci náhradní rodinné péče.
Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči?
Odpověď:
Pomáháme ţadatelům dosáhnout jejich cíle – tím je svěření dítěte do péče.
Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé?
Odpověď:
Ano jsou, samostatných ţadatelů je výrazně méně.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Přijdou za námi a my je seznámíme s veškerými formalitami.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Především si ţadatelé musí uvědomit, jaké dítě chtějí – pomáháme jim
uvědomit si, na které dítě s jakou minulostí či handicapem by stačili či nikoliv. K tomu je velmi důleţitá jejich motivace pro přijetí dítěte. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Dále vše směřuje k podání ţádosti o zařazení do evidence ţadatelů, čemuţ
předchází vyplnění formulářů a zvládnutí dalších formalit. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
K tomu je nutná vyplněná ţádost, osobní doklady, zpráva o zdravotním
stavu a potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmu. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano, jsme v kontaktu s celou rodinou.
Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Většinou se to neděje.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Jistě, k tomuto účelu byl zřízen tzv. přípravný kurz. Zde jsou jim pod
vedením odborníka zodpovězeny veškeré jejich otázky. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Především jsou to přednášky spojené s diskusemi na dané téma.
Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Toto zajišťují odborníci z kaţdého kraje. O výběru dětí rozhodují sociální
pracovníci, psychologové, lékaři a další. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
S rodinami se i dále spolupracuje. Navštěvujeme děti v domácím prostředí,
vedeme evidenci o jejich prospěchu a aktivitách. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Zajímáme se i o prospěch ve škole, zdravotní stav u lékaře, popř. u
odborného specialisty.
Rozhovor č. 4 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Je to souhrn administrativních prací z oblasti náhradní rodinné péče
především pak z oblasti pěstounské péče.
Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Napomáháme jim k úspěšnému svěření dítěte do péče a poskytujeme
odpovědi na veškeré jejich dotazy k této problematice. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
V převáţné většině jsou to manţelé, ale ţadateli jsou samozřejmě také
jednotlivci mající o pěstounskou péči zájem. Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Nejprve se s nimi vede osobní pohovor.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Zjišťujeme, co ţadatele vedlo k rozhodnutí stát se pěstouny, popř. o jaké
dítě by měli zájem. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Spolupracujeme s nimi při sepsání ţádosti a snaţíme se je ve všem podpořit
v jejich rozhodnutí. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Vyplněnou ţádost, která obsahuje všechny osobní údaje, dále doklad o
občanství, zprávu od zaměstnavatele a od lékaře. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano – zjišťuje se hlavně finanční a bytová situace pro potřeby dítěte.
Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Jsou případy, kdy k tomu dochází, ale jsou to většinou výjimky.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Mají moţnost absolvovat setkání s dalšími pěstouny či projít kurzem
ţadatelů o pěstounskou péči. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Odborníci zodpovídají kladené otázky a doplňují chybějící znalosti ţadatelů
o pěstounskou péči. Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Tento výběr mají na starosti odborníci určení v kaţdém z krajů. Ti určují
vhodné rodiče pro konkrétní dítě. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
S rodinami je nadále udrţován kontakt pro kontrolu a případnou pomoc
pěstounům i dětem. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď: školách.
V rodinách je to nejčastější, kontroluje se ale také např. prospěch ve
Rozhovor č. 5 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Mojí prací je vše, co se týká pěstounské péče – administrativa, stejně jako
osobní kontakty se ţadateli a později také pěstouny. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Poskytujeme poradenství a provázíme je po celou dobu vyřizování jejich
ţádosti aţ po svěření dítěte do jejich péče. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Ano, je to tak. Evidujeme ale také jednotlivce, mající snahu vzít si dítě do
péče. Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Je to individuální, většinou ale za námi přichází se ţádostí o radu, jak mají
začít. Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
V první řadě zjišťujeme proč si dítě chtějí vzít do péče, poté se ujasňují
poţadavky budoucích rodičů na svěřené dítě. Musí být obeznámeni se vším, čím musí projít a z naší strany je hleděno i na materiální zajištění dítěte. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Pomáháme ţadatelům se soupisem všech formalit, poučíme je o tom, které
dokumenty musí při sepsáním ţádosti předloţit. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku?
Odpověď:
Sepsanou ţádost, příslušné doklady a potřebná vyjádření např. od
zaměstnavatele pro zjištění příjmu nebo lékařskou zprávu o aktuálním zdravotním stavu. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano, šetření se provádí i u ţadatelů - sledují se především podmínky, ve
kterých by dítě vyrůstalo a jejich finanční moţnosti k zajištění dítěte. Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Toto se děje ojediněle a pouze v několika málo případech.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Samozřejmě. Jejich otázky zodpovíme nejen my, ale i řada odborníků
pořádajících kurzy pro ţadatele o pěstounskou péči. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Jsou to debaty a diskuse mezi ţadateli a příslušným odborníkem či
odborníky. Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Kaţdý kraj má určený tým psychologů, sociálních pracovnic, lékařů,
ředitelů dětských domovů či kojeneckých ústavů, kteří výběr dětí do vhodných rodin zajišťují. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
Nekončí. Snaţíme se rodinám poskytovat i nadále veškeré poradenství
související s pěstounskou péčí
Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Většinou v rodinách, ale také např. u lékaře, ve škole nebo v rámci různých
zájmových aktivit, které dítě provozuje.
Rozhovor č. 6 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Jako sociální pracovnice mám na starosti náhradní rodinnou péči
administrativu i osobní kontakt s klienty. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Snaţím se je co nejvíce podpořit svými radami, náměty a poskytnutím
veškerého poradenství s tím souvisejícím. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Ano, tuto úlohu zastupují více manţelé.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
První jejich setkání s námi je spíše informativní.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Snaţíme se kaţdému zájemci přiblíţit pozitiva i negativa jejich rozhodnutí.
Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany?
Odpověď:
Jsme nápomocni při sepsání ţádosti a se ţadateli probíráme kaţdý
následující krok tak aby nebyli ničím překvapeni nebo zaskočeni. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Jsou to jejich osobní doklady a zprávy od příslušných odborníků potřebné
spolu s vyplněnou ţádostí. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano. Je to důleţité pro seznámení se s rodinou, kam bude dítě umístěno.
Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Není tomu tak – děti svěřené do pěstounské péče většinou své biologické
rodiče nevyhledávají. Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Ano – děje se tak neustále prostřednictvím odborných kurzů.
Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Tradičně kurz vede určený odborník, který odpovídá na dotazy nebo reaguje
na podněty ţadatelů. Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
K tomuto účelu je vţdy určen tým odborníků.
Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí?
Odpověď:
Se svolením pěstounských rodin navštěvujeme děti v jejich novém domácím
prostředí a nejen tam. Zjišťuje se také např. prospěch a školní aktivity, stejně jako koníčky či aktuální zdravotní stav dítěte. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Jak jiţ bylo uvedeno v předchozí otázce, šetření probíhá i ve škole, u lékaře,
zjišťují se vlohy a zaměření dítěte pro budoucí ţivot.
Rozhovor č. 7 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Zajišťuji poradenství a veškerou administrativu problematiky náhradní
rodinné péče v regionu Česká Lípa. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Zajišťujeme jim v první řadě poradenství a snaţíme se s nimi spolupracovat
a provázet je po celou dobu vyřizování ţádosti. Tato spolupráce s nimi je častá i po umístění dítěte do rodiny. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Ano.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Většinou první rozhovor proběhne u nás v kanceláři.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují?
Odpověď:
Budoucí pěstouni chtějí znát veškeré informace týkající se pěstounské péče.
Někdo se jiţ v minulosti o toto téma zajímal a chce znát pouze doplňující informace, často jsme však pro budoucí ţadatele těmi, kdo jim poskytne první ucelené informace na toto téma a pomůţe jim tak s rozhodováním. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Především je vedeme a napomáháme jim při vyplnění ţádostí.
Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Jiţ zmíněný vyplněný formulář, dále osobní dokumenty a různá potvrzení
(např. od zaměstnavatele). Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Je důleţité, abychom poznali rodinu i prostředí, kam bude dítě umístěno.
Děje se tak buď v této fázi nebo po procesu zařazení ţadatelů do evidence ţadatelů,vţdy však před výběrem dítěte svěřeným do jejich péče. Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Většinou o to není zájem ani z jedné strany.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Před přijetím dítěte do rodiny je nutné, aby ţadatelé absolvovali tzv.
přípravný kurz či kurz pro ţadatele o pěstounskou péči. Zde mají moţnost setkání s dalšími pěstouny, kteří jim poskytnou velmi potřebné rady do běţného ţivota. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá?
Odpověď:
Jsou to rozhovory a diskuse s odborníky a pěstouny.
Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Není to tak, ţe by si budoucí pěstouni vybrali dítě, které se jim líbí. O tom,
do které rodiny bude dítě zařazeno rozhodují odborníci určení pro konkrétní kraj. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
Udrţujeme i nadále kontakt s pěstouny i dětmi.
Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
V rodinách je šetření nejčastější, méně časté, ovšem neméně důleţité je
provádění šetření ve školách nebo zájmových krouţcích.
Rozhovor č. 8 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Prakticky vše související s náhradní rodinnou péčí.
Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Hovoříme s nimi o jejich záměru, pomáháme jim se všemi náleţitostmi
potřebnými k přidělení dítěte do jejich péče. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Je to tak, více neţ 70% všech ţadatelů jsou manţelé – ovšem neplatí zde to,
ţe manţelé jsou lepšími pěstouny ! Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny?
Odpověď:
Určí se datum a čas, který vyhovuje oběma stranám a sjedná se osobní
schůzka. Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Dotazujeme se na vše z jejich ţivota – zda jsou připraveni dítě přijmout,
jaké důvody je vedou k přijetí dítěte do rodiny, ptáme se na jejich rodinu, vztahy v ní, na bytovou otázku, příjmy celé rodiny atd... Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Sepíše se ţádost pro zařazení ţadatele do evidence ţadatelů.
Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Kromě vlastní ţádosti jsou to další potřebné dokumenty – např. průkaz
totoţnosti, lékařská zpráva a další. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano, jistě. Je důleţité kde dítě bude vyrůstat a jak bude přijato ostatními
členy rodiny Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Spíše ne.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Jistě – v dnešní době jsou tyto moţnosti na daleko vyšší úrovni neţ kdysi.
Na své otázky dostávají ţadatelé odpovědi nejen přímo od sociálních pracovnic, ale také na internetu, celorepublikových i krajových setkáních pěstounů nebo v přípravných kurzech.
Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Tyto kurzy jsou vedeny určenými odborníky, kteří s ţadateli diskutují,
seznamují je i s méně příjemnými situacemi, které mohou nastat a připravují je na řešení některých z nich, dále je tu moţnost setkání s pěstouny, kteří si jiţ dítě do své péče vzali. Jejich příběhy jsou neméně zajímavé. Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Tento výběr podléhá kontrole určených odborníků, ti podle daných kritérií
vybírají konkrétním budoucím pěstounům konkrétní dítě. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
Snaţíme se rodinám i dětem pomáhat po celou dobu trvání pěstounské péče,
tedy nikoliv jen do přidělení dětí do vhodných rodin. . Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Kontrolují se vztahy v rodině, prospěch dětí, jejich zájmy a koníčky.
Pomáháme i v případě vyhrocených situací, jako jsou střety dětí s pěstouny, útěky dětí z domova nebo záškoláctví.
Rozhovor č. 9 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Agenda náhradní rodinné péče, spolupráce s pěstouny, poručníky či
adoptivními rodiči. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči?
Odpověď:
Snaţíme se jim být oporou po celou dobu jejich snahy o přidělení dítěte do
jejich péče. Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Vedeme i ţádosti jednotlivců, manţelé ale převaţují.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Navštíví nás na našem pracovišti se záměrem stát se pěstouny – chtějí znát všechny náleţitosti potřebné k tomuto kroku.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
To je dosti individuální, kaţdý potenciální ţadatel má jiné otázky. Vesměs
se však jedná o samotnou pěstounskou péči, její klady i zápory, motivace ţadatelů, objektivní představa o dítěti. Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Jsme jim nápomocni při sepisování ţádosti, informujeme je o dalších
potřebných krocích, připravujeme je na důleţitou ţivotní roli. Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Je to lékařská zpráva, zpráva o platovém ohodnocení od zaměstnavatele,
popř. daňové přiznání podnikatele, dále pak doklad o státním občanství a samozřejmě vyplněnou ţádost. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano – potřebujeme i hodnocení rodiny jako celku – kde bude dítě vyrůstat,
zda bude jedináček či má nějaké sourozence, zda bude mít odpovídající zdravotní péči a vzdělání.
Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Rodiče většinou nemají o tento styk zájem. Jsou však i případy, kdy děti své
biologické rodiče sami vyhledávají – toto se však děje jen v několika málo případech. Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče? Odpověď:
Moţností je spousta – stačí chtít. Dozvědět se toho dá spousta na internetu,
v médiích, na odborných kurzech či při setkání s dalšími pěstouny, coţ je asi nejsnazší způsob pro zodpovězení opravdu všech dotazů, které budoucí pěstouni mají. Otázka č. 11: Jakým způsobem tento kurz probíhá? Odpověď:
Kurz je příleţitostí setkání s odborníky, kteří se s touto problematikou
zabývají jiţ několik let. Také jsou do kurzů zvaní právě pěstouni, kteří se chtějí podělit o svůj příběh . Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Toto mají na starosti určení lidé z kaţdého kraje – jedná se např. o ředitele
kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, o psychologa, sociální pracovníky atd. Z evidence ţadatelů podle určitého pořadí a na základě komplexního zhodnocení ţádostí budoucích rodičů pak doporučují konkrétním dětem vhodné rodiče. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí? Odpověď:
S rodinami jsme ve spojení i nadále – probíhá další spolupráce aţ do
ukončení pěstounské péče. Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách?
Odpověď:
Snaţíme se zajímat i např. o školní prospěch a celkový zdravotní stav dětí.
Rozhovor č. 10 Otázka č. 1: Co je náplní Vaší práce? Odpověď:
Zabezpečuji veškerou administrativu spadající do náhradní rodinné péče –
osvojení, pěstounskou péči, poručenství a svěření dítěte do péče. Otázka č. 2: Jakým způsobem spolupracujete se ţadateli o pěstounskou péči? Odpověď:
Prvním krokem je jejich podnět ke společné schůzce.
Otázka č. 3: Jsou ţadatelé o pěstounskou péči ve více neţ 70 % případů manţelé? Odpověď:
Určitě ano, v dnešní době je stále více ţadatelů manţelskými páry.
Otázka č. 4: Jak probíhá první setkání s budoucími pěstouny? Odpověď:
Budoucí ţadatelé nás kontaktují po telefonu nebo při osobní schůzce.
Otázka č. 5: Jaká témata se v rozhovoru objevují? Odpověď:
Jsou to hlavně důvody a motivaci jejich rozhodnutí. Společně si také
upřesníme, jaké představy o dítěti budoucí ţadatelé mají. Zda jim nevadí dítě s postiţením, dítě jakého věku jsou ochotni přijmout, zda chtějí kluka nebo spíše holčičku, a mnoho dalšího… Otázka č. 6: Jaké jsou následné další kroky z Vaší strany? Odpověď:
Přiblíţíme jim další kroky nutné k zařazení do evidence ţadatelů
pěstounskou péči.
o
Otázka č. 7: Jaké dokumenty potřebují ţadatelé na příští schůzku? Odpověď:
Dokumenty jsou rozdílné v případě Čechů a cizinců. U cizinců se kromě
vyplněné ţádosti, lékařských zpráv a potvrzení o příjmu vyţaduje také např. ještě doklad k povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Otázka č. 8: Je v této fázi prováděno šetření i u ţadatelů doma? Odpověď:
Ano, to je velmi důleţité. Šetření však můţe být z časových důvodů
přeloţeno na pozdější dobu. Musí však být provedeno před umístěním dítěte do nové rodiny. Otázka č. 9: Stýkají se často (ve více neţ 50% případů) děti svěřené do pěstounské péče se svými biologickými rodiči ? Odpověď:
Ne.
Otázka č. 10: Mají ţadatelé moţnost rozšíření svých vědomostí v otázkách pěstounské péče?
Odpověď:
Ano, určitě. Ať jiţ se jedná o kurzy, potřebné pro ţadatele o pěstounskou
péči nebo odbornou literaturu zabývající se tímto tématem. Otázka č. 11: Jakým způsobem kurz probíhá? Odpověď:
Kurzy jsou vlastně přednášky odborníků a přímá interakce ţadatelů s nimi.
Otázka č. 12: Jak probíhá samotný výběr dětí do vhodných rodin? Odpověď:
Posouzení jednotlivých případů patří určeným odborníkům. Budoucí
pěstouni se pouze při osobní schůzce mohou rozhodnout, zda si dítě vezmou, či počkají na jiné vybrané dítě. Otázka č. 13: Svěřením dítěte do pěstounské péče Vaše spolupráce s rodinami končí?
Odpověď:
Snahou je udrţet kontakt s rodinami i po svěření dítěte do jejich péče.
Otázka č. 14: Probíhá sociální šetření pouze v rodinách? Odpověď:
Šetření probíhá nejen v rodinách. Je pro nás důleţitý i školní prospěch dětí
nebo v případě zdravotního postiţení dítěte jeho další vývoj a zdravotní stav.
