TEACHING PRACTICE IN THE TRAINING OF P. E. TEACHERS AND THEIR EVALUATION BY CHARLES UNIVERSITY STUDENTS

Česká kinantropologie 2014, vol. 18, no. 2, p. 73–79

PEDAGOGICKÉ PRAXE V SYSTÉMU PŘÍPRAVY UČITELŮ TV A JEJICH HODNOCENÍ STUDENTY UK FTVS TEACHING PRACTICE IN THE TRAINING OF P. E. TEACHERS AND THEIR EVALUATION BY CHARLES UNIVERSITY STUDENTS PAVEL TILINGER Katedra pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze SOUHRN Pedagogické praxe jsou součástí a završením studia tělovýchovného pedagoga (učitele). Zde by si měl student ověřit, nacvičit, procvičit a prakticky osvojit využitelné učitelské kompetence, dovednosti, činnosti a chování. Pedagogická praxe představuje transformaci teoretických vědomostí a praktických dovedností osvojených v průběhu studia na UK FTVS do profesního chování a jednání tělovýchovného odborníka v konkrétních situacích práce s dětmi, mládeží či dospělými ve škole. Příspěvek se zaměřuje na tyto složky: druhy praxí, úkoly jednotlivých typů praxí; obsahové zaměření praxí, fakultní učitelé a jejich edukace; hodnocení praxí studenty. Vyhodnocené dotazování studentů přineslo názory ve smyslu hodnocení významu praxí, jejich rozsahu, obsahu, organizace apod. Klíčová slova: pedagogická praxe, školy, učitel TV, UK FTVS, fakultní učitel. ABSTRACT Student teaching is important part of studying process of P.E. teacher preparation. In student teaching student would to practice and to acquire useful teaching competencies, skills, activities and behavior. Teaching practice is a transformation of theoretical knowledge and practical skills acquired during their studies in the Charles University to professional behavior and activities of the physical education specialist in concrete situations of work with children, youth and adults in the school. This paper focuses on the following elements: types of practice, tasks of different types of practice; content of the practice, tutors and their education; evaluation of practice by students. Evaluated interviewing students brought their views in assessing the significance of sense experience, their scope, content, organization, etc. of the practices. Key words: Student Teaching, Schools, P.E. Teacher, Faculty of P.E. and Sport, Tutor. 73

ÚVOD Pedagogická praxe studentů na základních a středních školách je neoddělitelnou součástí přípravy vysokoškolsky vzdělaných pedagogů – učitelů tělesné výchovy. Slouží k upevňování vědomostí a dovedností studentů získaných předchozím studiem a pomáhá k  nabytí nových vědomostí, dovedností a zkušeností na základě poznání práce a organizace škol, pro které jsou studenti UK FTVS mj. připravováni. Praxe napomáhá také osvojovat si pracovní návyky a metody práce učitele tělesné výchovy ve škole (Melicher a kol., 2000). Na teoretickou i praktickou přípravu studentů učitelství TV (studijní program tělesná výchova a sport, studijní obor tělesná výchova a sport) realizovanou na UK FTVS navazují v podstatě tři praxe. Jedna praxe je realizována v bakalářském studiu (hospitační praxe), následující dvě jsou realizovány v navazujícím magisterském studiu. Hospitační praxe ve školách je první praxí, kterou studenti absolvují na různých typech škol (ZŠ, SŠ, odborná učiliště, sportovní školy, speciální školy). Úkolem této praxe je seznámení studentů s pedagogickým procesem formou pozorování a plnění vybraného drobného úkolu (např. hodnocení osobnosti učitele, analýza vyučovacího procesu, rozbor vyučovací jednotky, hodnocení aktivity a motivace žáků, analýza zatížení žáka, kázeň, bezpečnost v hodině TV apod.). To vše se uskutečňuje po předchozím podrobnějším seznámení studenta s vybraným tématem, po sestavení projektu pozorování a stanovení konkrétních dílčích úkolů pro studentovu práci. Studenti zpravidla pracují ve dvojicích, aby bylo možné v týmu zaregistrovat a ohodnotit obecné i specifické charakteristiky vyučovací jednotky (vyhotovit hospitační záznam vyučovací jednotky a stihnout pozorovat speciální charakteristiky vybraného úkolu). Hodiny získávání informací jsou proloženy hodinami, které jsou věnovány rozboru získaných údajů, tedy semináři. Výsledkem práce studentů je studie, hodnotící ve sledovaných vyučovacích jednotkách konkrétní téma (např. emocionalita a tvořivost v hodině, zatížení žáků, využití cvičební plochy apod.). Pedagogická praxe na základní škole je skutečnou praxí, kde studenti již vedou vyučovací jednotky pod dohledem pedagoga, učitele, zaměstnaného na ZŠ. Zde je hlavním úkolem nácvik a zdokonalování pedagogických dovedností spojených s vedením vyučovacího procesu. Vedle tohoto úkolu plní praxe na ZŠ i úkol orientačně motivační a kontrolní. Praxe trvá celý semestr. Vzhledem k  systému studia na FTVS, kurzům, školním prázdninám, organizaci práce na ZŠ apod. trvá minimálně 10 týdnů, ve kterých student pravidelně učí po 4 hodinách týdně předem dle dohody vybrané skupiny dětí. Díky délce praxe je navýsost pravděpodobné, že si student bude moci vyzkoušet výuku řady základních sportovních odvětví (zejména gymnastiku, sportovní hry, atletiku). Mnohaleté zkušenosti z obsahu praxí studentů nás donutily zařadit i několik vyučovacích jednotek se zadaným úkolem. Studenti musí do programu zařadit 5 lekcí „speciálních úkolů“, jako jsou lekce tanců, úpolů, kooperativních, kreativních a netradičních her. Pokud jsme tyto úkoly nenasadili, mnoho studentů si z různých důvodů (obavy, pohodlnost apod.) takovéto „složitosti“ ani nevyzkoušelo. Více než pětileté zkušenosti s těmito speciálními úkoly přináší všeobecně kladné ohlasy jak fakultních pedagogů, žáků, tak i nakonec našich studentů.

74

Pedagogická praxe na středních školách je poslední, završující praxí, je realizována v  posledním roce magisterského studia, trvá 4 týdny (v říjnu) a jejím hlavním úkolem je úkol kontrolní. Prolíná se s úkoly nácvičnými a ve svém výsledku hodnotí schopnost studenta integrovat a aplikovat na UK FTVS získané vědomosti, zkušenosti a způsoby chování do vedení cílevědomého a účinného tělovýchovného procesu na středních školách, do různých forem tělovýchovné a sportovní činnosti organizované mimo výuku i do další výchovně vzdělávací činnosti školy. Fakultní učitelé (učitelé, zaměstnanci ZŠ či SŠ, kteří vedou praxe našich studentů) představují v  tomto vzdělávacím procesu velmi důležitou součást. Vedou studenta celou dobu praxe, radí, doporučují, vysvětlují, hodnotí studentův výkon a na této spolupráci je založena kvalita celé praxe (Škop, Žurmárová, 2000). Velmi důležitou součástí celého systému praxí je vzdělávání fakultních učitelů, kterému je věnována ze strany UK FTVS velká pozornost (Tilinger, Kovář, Lejčarová, 2005). Formou školení, seminářů či účasti na konferencích je pečováno o odborný růst fakultních učitelů, jejich seznamování s novinkami v různých oblastech výuky tělesné výchovy, s novými metodami a postupy osvojování dovedností, novými sportovními disciplínami a jejich využitím ve školní TV apod. CÍL A METODIKA PRÁCE Cílem našeho šetření je vyhodnocení názorů studentů na pedagogické praxe na základních a středních školách. Základní použitou metodou byla analýza písemných výpovědí studentů. Pro vyhodnocení jsme použili metodu kvalitativního hodnocení výpovědí 1 712 studentů denního studia UK FTVS, úspěšných absolventů pedagogických praxí na základních a středních školách v letech 2006–2013. Pedagogické praxe na základní škole absolvovalo 879 studentů 1. ročníku navazujícího magisterského studia oboru tělesná výchova a sport (460 žen, 419 mužů), praxe na středních školách absolvovalo 833 studentů 2. ročníku stejného oboru (430 žen a 403 mužů). Studenti hodnotí praxe v  rámci svých zápočtových povinností tohoto studijního předmětu. Toto hodnocení odevzdávají v písemné podobě jako součást dokumentace, která je podkladem pro udělení zápočtu. Studenti hodnotili praxi v pěti zásadních oblastech formou volného textu na zadané téma (Tilinger a kol., 2006, 2009): ● hodnocení organizace praxe (způsob přípravy praxí, přihlašování, realizace, výběr škol, možnosti řešení individuálních požadavků a potřeb studentů apod., tj. organizační zvládnutí praxí ze strany UK FTVS, školy a učitele, kde student praktikoval), ● hodnocení výkonu fakultních učitelů (profesionalita, vztah ke studentovi, motivace, odbornost, osobnostní charakteristiky, schopnost řešit běžné situace apod.) ● hodnocení vlastního výkonu (jak byl student připraven na plnění učitelských povinností obecně např. zvládání kázně, bezpečnosti vyučovacího procesu, motivace, organizace výuky apod.), ● hodnocení předností a nedostatků v  přípravě na vedení hodin (jak fakulta připravila studenta na vedení hodin TV ve škole, které sporty či aktivity zvládli velmi dobře a které hůře, co jim dělalo problémy, co musí vylepšit apod.), 75

● přínos praxe pro studenta (co mi přinesla praxe, jak zapůsobila na můj vztah k učitelské profesi apod.). Kritická analýza písemných výpovědí je prováděna po skončení každé praxe, v červnu po celosemestrální průběžné praxi na ZŠ a v listopadu po skončení čtyřtýdenní blokové praxe na středních školách. Těchto praxí se v  jednotlivých semestrech zúčastňuje cca 100–120 studentů, každý rok bylo k dispozici 200–240 hodnocení, což za 8 let přineslo celkem 1 712 písemných výpovědí, které byly podrobeny zmiňované analýze. Doplňující metodou získávání dat byla metoda skupinových rozhovorů se studenty, realizovaná vždy po skončení praxe. VÝSLEDKY A DISKUSE Bylo vyhodnoceno 1 712 písemných výpovědí studentů denního studia, kteří skončili praxe v  letech 2006–2013. Podrobné předběžné hodnocení nepřineslo podstatné odlišnosti ve výpovědích u studentů praktikujících na základní škole (879 studentů) či střední škole (833 studentů). Stejně tak nebyly nalezeny podstatné obsahové rozdíly mezi výpověďmi mužů a žen. Případné diference jsou ve výsledcích uvedeny. Pokud bychom hodnotili formu, potom výpovědi žen (texty) byly o 15 % delší než texty psané muži. Organizace praxe. Hodnocení organizační práce oddělení praxí katedry pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu, organizační práce fakultní školy a dalších osob zúčastněných v  této oblasti bylo v  99 % hodnoceno kladně. 15 studentů mělo malé či větší výhrady k organizaci praxí. Studenti nedokázali sladit povinnosti na praxi s  vlastním programem. 6 studentů mělo problém s  koordinací výuky na UK FTVS a vlastní aktivitou (výukou) na praxi. Devět studentů mělo velké problémy s koordinací vlastního zaměstnání a účastí na povinné praxi. Zásadní pro všechny studenty je právě správná koordinace účasti na seminářích a přednáškách na fakultě s plněním povinnosti učit 4 hodiny týdně tělesnou výchovu na základní škole s dalšími osobními aktivitami (trénink, práce apod.). Hodnocení výkonu fakultních učitelů bylo rovněž v 95 % kladné, až vysoce kladné. Studenti vesměs vysoce oceňují na svých fakultních učitelích jejich velké nasazení ve smyslu snahy studentovi, budoucímu kolegovi, praxi usnadnit, pomoci rychle a správně proniknout do tajů profese, osvojit si úspěšné pedagogické postupy v oblasti organizace a řízení vlastního procesu, zvládání kázně a bezpečného průběhu hodin. Studenti kladně přijímají příkladné řešení právě konkrétních situací, se kterými se mohou setkat jedině v procesu praktické realizace vyučovacího procesu ve škole (např. vyrušující žák, pasivita dětí, přílišná aktivita dětí, kde se má učitel v průběhu hodiny nacházet, zranění žáka, obsah výuky a úroveň výkonnosti dětí, klasifikace dětí v TV, omlouvání se z  aktivit apod.). Ostatní se o fakultním učiteli vyjadřovali neutrálně (4,8 %). Za celé osmileté období jsme se setkali se třemi případy negativního hodnocení fakultního učitele. V jednom případě student přešel k jinému učiteli. Hodnocení vlastního výkonu studenta se soustřeďuje na to, co se povedlo, co se nepovedlo, co bylo dobré a co by bylo potřeba zlepšit. Obecně studenti hodnotí svoje výkony v 10 % jako vynikající, v 50 % jako velmi dobré, ve 40 % jako dobré (s drobnými nedostatky). Nás pochopitelně zajímalo, jaké problémy musel student překonávat, kde pociťoval nedostatečnou kvalitu svého výkonu. 76

Největším problémem, se kterým se studenti na praxích setkávají, je problematika kázně dětí. S nutností řešit tyto záležitosti se potýkali prakticky všichni studenti. 20 % studentů uvedlo, že problémy kázně řešili s velkými obtížemi. Problém kázně je nejmarkantnější na ZŠ, jmenovitě v posledních dvou ročnících. S těmito dětmi mělo kázeňské problémy 90 % praktikantů. Na středních školách byl problém kázně uváděn u 20 % praktikujících. Překvapivý pro praktikanty je nezájem dětí o pohybové aktivity, jejich nízká motivace k sportovním činnostem. S problémy motivace se setkalo 85 % studentů, 20 % z  nich si skutečně nevědělo rady, co s  nezájmem dětí dělat, jak tyto pozitivně motivovat. Třetí nejčastěji zmiňovanou problematikou bylo řešení organizace hodiny (časový rozvrh, rozmístění nářadí, stanovišť na ploše, postavení a pohyb dětí). Přinejmenším mírné problémy uvádí 80 % studentů, z nich 20 % přiznalo větší problémy. Řada studentů, především studentek (75 %), přiznává problémy s vlastním hlasovým projevem (nejen síla hlasu, ale i potíže s  odborným výkladem, vysvětlením činnosti, terminologií apod.). 10 % pokládá tyto své problémy za velmi závažné, potřebné řešit záměrným úsilím. Samostatnou a velmi důležitou kapitolou praxe je zajišťování bezpečnosti v hodinách TV. 14 % studentů uvádí, že v hodině TV došlo ke zranění žáka. Naštěstí tato zranění jsou „lehkého rázu“ (odřeniny, podvrknutí, výjimečně i zlomeniny končetin). Analýza příčin zpravidla označuje jako příčinu nevhodnou činnost žáka, nedodržení kázně dítěte, zápal sportovního boje, zcela ojediněle potom i nedodržení zásad bezpečnosti práce, nesprávné či nedostatečné dopomoci a záchrana. V jednom případě jsme řešili i zranění praktikujícího studenta. Přednosti a nedostatky v připravenosti studentů na vedení hodin TV ve školách. V této oblasti studenti hodnotí svou vlastní připravenost, jak je fakulta připravila na vedení vyučovací jednotky TV ve škole. Studenti si velmi pochvalují svou připravenost samostatně předvést ukázku toho, co po dětech požadují. Po této stránce lze nalézt ve výpovědích studentů postesk zcela ojediněle. Silnou stránkou jsou rovněž schopnosti organizovat děti k  nejrůznějším pohybovým aktivitám. Po této stránce jsou naši studenti velmi dobří. Výpovědi studentů o přednostech a nedostatcích jsou obtížně zobecnitelné, jsou spojeny především se specializací daného jedince. Pochopitelně ve svém sportu jsou velmi dobří, v  některém jiném, či v  některých dalších, pak pociťují určité rezervy. Studentům je doporučováno, aby na pedagogické praxi vyučovali „to, co neumí“. Výpovědi potom svědčí o určitém posunu v kvalitě výuky v  neoblíbených aktivitách, někdy i o nevšedních úspěších v původně obtížných tématech. Máme-li se podívat, které aktivity jsou spojeny s  pociťováním nedostatků, potom u gymnastiky tyto cítí 30 % studentů, u atletiky je to 20 %, u výuky sportovních her 15 %, u rozhodování her jsou tyto problémy přiznávány u 50 % studentů. V  této souvislosti je nutné chápat nedostatky jako nezbytnou součást realizace praxe, jako zdůvodnění tohoto předmětu v  přípravě budoucích pedagogů. Pokud by nikdo neměl žádné problémy a nedostatky, praxe by nemusela být. Tyto poznatky by 77

měly rovněž studentům pomoci při vlastní praxi, aby problémy, nedostatky a obavy chápali jako normální okolnosti, se kterými se drtivá většina studentů – začínajících učitelů potká. Přínos praxe. 80 % studentů vidí přínos praxe v možnosti „si to vyzkoušet na vlastní kůži nanečisto“. Vysoce hodnotí pozitivní dopad „výzvy“ (40 %) a úspěšnost v podobě toho, že dokázali hodiny TV vést (70 %). Mnozí studenti viděli před nástupem na praxi (60 %) svou budoucnost mimo školství, po praxi začali přemýšlet o možnosti tuto orientaci změnit (40 %). Pochopitelně jsou i příklady opačné, po zážitku z praxe „již nikdy do školy nevstoupím“. Těchto studentů je však velmi málo (10 %). Zde je možné vidět rozdílné hodnocení škol. Po základní škole je procento studentů vyjadřujících se pro jinou než učitelskou dráhu poměrně vyšší (40 %) než po absolvování praxe na střední škole (20 %). Výjimkou není skutečnost, že studenti po ukončení praxe získají nabídku na pokračování aktivity ve škole formou dohody či smlouvy jako učitelé. Takovéto hodnocení práce je asi největším vyznamenáním pro praktikujícího studenta (uvedlo 7 %). ZÁVĚRY Příspěvek je věnován pedagogickým praxím a jejich postavení v systému přípravy budoucích učitelů tělesné výchovy. Pokusili jsme se rovněž vyhodnotit názory studentů na různé stránky pedagogických praxí. Z analýzy písemných výpovědí 1 712 studentů, kteří absolvovali pedagogické praxe na základních a středních školách, vyplývají tyto závěry: 1. Organizace praxe je přijímána jako vyhovující. U průběžné celosemestrání praxe je určitým problémem vhodné sladění povinností na fakultě s povinnostmi vyplývajícími z plnění pedagogické praxe. 2. Fakultní učitelé jsou hodnoceni jako velmi kvalitní průvodci studentů, kteří je seznamují s  praktickým chodem škol. Velmi jsou oceňovány příklady řešení konkrétních pedagogických situací v průběhu praxe, jako např. motivace žáků, nekázně, pohyb učitele po tělocvičně aj. 3. Hodnocení vlastního výkonu studenta se soustřeďuje na problematiku reality, se kterou se na fakultě setkali pouze teoreticky, např. kázeň, motivace, organizace aktivit, bezpečnost provozu, hlasový projev. Tyto problémy a jejich řešení jsou velmi podstatnou a nenahraditelnou součástí pedagogické praxe studentů ve školách. 4. K přednostem studentů patří připravenost k předvedení kvalitní ukázky a velmi dobré organizační schopnosti. Nedostatky a přednosti spojené s  větší či menší schopností vyučovat ten který sport jsou velmi individuální a jsou spojené se specializací (sportovní orientací) studenta. Velmi se osvědčuje zdánlivě nelogické „učte to, co neumíte“. Praxe v  tomto velmi studentovi napomáhá procvičit si slabší stránky jeho učitelských dovedností. 5. Přínos praxe studenti vidí v naplnění „výzvy“, překonání strachu, obav předstoupit před děti a učit je. Pedagogická praxe má velký vliv na profesní orientaci studenta. Úspěšná praxe s velkou pravděpodobností rodí budoucího učitele.

78

Úspěšný pohyb po cestě, který usnadní proces přerodu studenta z role žáka do role pedagoga, je podmíněn spoluprací fakulty se základními a středními školami a především je podmíněn vstřícnou prací fakultních učitelů a aktivním přístupem k činnosti ze strany studentů – adeptů učitelství. LITERATURA MELICHER, A. et al. (2000) Dokumenty k pedagogickej a odbornej praxi. Bratislava: Univerzita Komenského. 148 s. ŠKOP, V. & ŽUMÁROVÁ, M. (2000) Pedagogická praxe v tělesné výchově. Hradec Králové: Gaudeamus. 38 s. TILINGER, P., KOVÁŘ, K. & LEJČAROVÁ, A. (2005) Zvyšování odbornosti fakultních (cvičných) učitelů. In: JANÍK, T. & HAVEL, J. (Eds.) Pedagogická praxe a profesní rozvoj studentů. Sborník z mezinárodního semináře konaného dne 9. 12. 2005 na PedF MU v Brně. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, s. 223–227. TILINGER, P. et al. (2006) Průvodce pedagogickými praxemi v tělesné výchově a sportu. Učební texty UK FTVS. Praha: Karolinum, 58 s., 24 příloh. TILINGER, P. et al. (2009) Pedagogické a odborné praxe v tělesné výchově a sportu. Učební texty UK FTVS. Praha: Karolinum, 47 s., 26 příloh.

Doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc. UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

79