ZPRAVODAJ MĚSTA PLZNĚ ROČNÍK XX prosinec 2015
Tísňové péči
Štědrovečerní
Artotéka
strana 3
strana 5
strana 7
hrozilo zrušení, pomohlo město
večeře začala, až když se objevilo prasátko
slaví dvacáté narozeniny
Plzeň rozšířila wifi zdarma Připojení k internetu je také v čekárnách magistrátu Už na více než dvaceti veřejných místech v Plzni zavedlo město pro občany bezplatné připojení k internetu. Kromě venkovních lokalit, jakými jsou například Mlýnská strouha a sadový okruh v centru nebo Koterovská náves, jsou to čekárny na magistrátních úřadech, Knihovna města Plzně, foyer Nového divadla, Meeting Point na náměstí Republiky, areál DEPO2015 a další. Službu nazvanou Plzeň free wifi bude podle informací z radnice postupně rozšiřovat i dál, v přípravě jsou mimo jiné lokalita parku u bazénu na Lochotíně i Chvojkovy lomy na Slovanech. Cílem radnice je umožnit občanům a turistům v odpočinkových zónách přístup k informacím zdarma. „O Plzni se v poslední době mluví jako o městě, které připravuje své vlastní centrum robotiky, má povolení na letecké práce s drony, poskytuje svým školám moderní roboty pro výuku a snaží se využívat informační technologie ve prospěch občanů. Nejen to, ale právě i rozšiřování bezplatného připojení posiluje image Plzně jako takzvaného smart city neboli
chytrého města,“ uvádí mluvčí plzeňského magistrátu Eva Barborková. Nabídkou bezplatného připojení k internetu město zvyšuje komfort pro obyvatele i návštěvníky města, dokazuje tím, že může v tomto konkurovat velkým moderním metropolím. Tato technologie je levná, dostupná, stojí měsíčně jednotky tisíc korun. Podle Luďka Šantory, ředitele Správy informačních technologií města Plzně, platí, že pro připojení je nastaven limit jedné hodiny, po němž se bude muset zájemce znovu přihlásit. Město tak chce eliminovat využívání sítě komerčními subjekty. „Také poskytovaná rychlost připojení byla zvolena tak, aby lidé nezneužívali systém ke stahování filmů a podobně. V případě nečinnosti nastane odpojení po 30 minutách,“ vysvětluje Luděk Šantora. Zajištění free wifi je možné díky tomu, že má Plzeň vybudovanou špičkovou optickou infrastrukturu, takzvanou metropolitní síť. Na té pracuje od roku 1998. Vlastní síť podzemních optických tras, která dosahuje délky přes 130 kilometrů a propojuje 120 lokalit. (red)
Prezident Papežské rady pro kulturu Gianfranco kardinál Ravasi (druhý zleva) se stal jednou z nejvýznamnějších návštěv Plzně v tomto roce. Přivezl pozdravy papeže Františka i cennou pečeť od Papežské rady pro kulturu, kterou předal vedení města. To mu zase udělilo Pečeť města Plzně. S biskupem Františkem Radkovským také v katedrále svatého Bartoloměje sloužil mši a prohlédl si výstavu v prostorách Masných krámů. Foto: Ivan Štefko
ROZHOVOR
Plzeňský biskup František Radkovský: Kdo věří, nikdy není sám Biskup František Radkovský stojí v čele plzeňské diecéze od jejího vzniku už víc než 22 let. V současnosti čeká na svého nástupce, protože loni v říjnu, poté co oslavil pětasedmdesáté narozeniny, na funkci abdikoval. Papež ho pak požádal, aby ve funkci podle církevních předpisů setrval ještě rok, než nalezne adekvátní náhradu. „Nevím, kdy můj nástupce přijde. Možná je to otázka dvou měsíců, možná to bude delší doba,“ říká František Radkovský.
Redakce Radničních listů přeje čtenářům příjemné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok.
Pane biskupe, jistě také bilancujete. Co se podařilo od vzniku plzeňského biskupství v západních Čechách změnit? Diecéze potřebuje živá společenství a ta tady pracují skvěle. Například trapisté, ke kterým míří hodně lidí, aby načerpali duchovní sílu, vznikli během posledních patnácti let. Také františkáni mají kolem sebe spoustu dobrovolných spolupracovníků a přitahují mnoho lidí. Na Lochotíně se chystají budovat nové centrum. Přišli sem salesiáni, z opelichaného kostela a „domu na odstřel“ vybudovali v Plzni nádherné středisko, kam chodí stovky dětí a mladých lidí týdně. K dalším patří dominikáni, salesiánky, sestry svatého Josefa, svatého Kříže a dominikánky, které se starají o nemocné a potřebné. Bezvadně funguje Koinonia Jan Křtitel v Liticích, obláti a mnoho dalších společenství. Jsou to všechno lidé, kteří
František Radkovský
Foto: archiv
zasvětili svůj život Bohu a dokáží dělat moc hezké věci pro druhé. Myslíte si, že si lidé už začínají více uvědomovat, že štěstí není v konzumu a v penězích? Začínají chápat, že srdce zůstává prázdné. Stále více je těch, kteří hledají cestu, a my se jim snažíme pomoci ji najít. Uvědomují si, že potřebují víc, než hromadit majetek, a že je na čase se zastavit. Vnímají křesťanské prostředí. Kostely bývají při koncertech a jiných kulturních událostech plné. Spoustu
práce udělali polští kněží. A chystáme se pokročit dále. Můžete být konkrétnější? Snažíme se připravit materiály pro vánoční bohoslužby, které by nemuseli vést jen kněží. Školíme spolupracovníky, kteří povedou o vánočních svátcích bohoslužby slova, seznámí při nich s úryvky z Písma svatého o Ježíšově narození, přednesou slova k zamyšlení, postarají se o zpívání koled a podobně. Snažíme se také rozšiřovat síť církevních školských zařízení. Všimla jsem si, že vypisujete konkurz na učitele základní školy? Od nového školního roku bude v Plzni nová církevní základní škola. Dosud jsme měli mateřskou školu, střední, ale základní chyběla. Rodiče si ji přáli už dlouho, město nám půjčilo budovu v Táborské ulici. Do ní se přestěhuje i Církevní odborná střední škola ze Spáleného Poříčí, kam je problematické dojíždění. Tato škola má velkou perspektivu. Nebude vyrábět nezaměstnané, protože se zaměří na ekologii a životní prostředí, které je potřeba chránit, a na pečovatelství. Naše děti poslouží potřebným a starým lidem. Jsem přesvědčený, že po nich bude velká poptávka. Plzeň byla také Evropským hlavním městem kultury. A pokud se nemýlím, měla na tom zásluhu i církev. Bezesporu ano. Jen připomenu, že Plzeň dosáhla mimo jiné i díky velvyslanci
České republiky při Svatém stolci Pavlu Vošalíkovi, že kandidatuře Plzně na Evropské hlavní město kultury požehnal sám papež. A to bylo velkým impulsem, aby ji Plzeň získala. Teď projekt končí, a právě proto jsme do Plzně pozvali prezidenta Papežské rady pro kulturu Gianfranca kardinála Ravasiho. Měl ohromně nabitý program, už jsem to vzdával, ale nakonec se podařilo. Přijel v závěru listopadu jako host města Plzně, setkal se s představiteli města a zástupci kultury a pronesl tady přednášku na téma Křesťanské kořeny evropské kultury a její budoucnost. Byla to vlastně taková pomyslná tečka církve za projektem Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Blíží se vánoční svátky. Co byste rád lidem popřál? Aby dosáhli radosti a pokoje v duši. Aby si ve svém srdci dokázali vytvořit vyrovnanost a pohodu a dokázali prožít hlubokou myšlenku, že Bůh není vzdálený, že je to blízký Otec, který je má rád. Proto, kdo věří, nikdy není sám. Dovolím si osobní otázku. Máte o Vánocích také čas na svoje nejbližší? Scházíme se vždycky 26. prosince v Praze, jindy nemám čas. A nemůžu ani do svého rodiště do Třeště. V Praze naštěstí bydlí bratr s manželkou, třemi dětmi a jejich rodinami. (an)
S T R ANA 2 / pros i n e c 2015
Plzeň má novou koncepci sportu
Jakub hraje hokej, Markéta házenou
Děti by měly mít denně hodinu pohybu, podporu dostanou akademie Vybudovat moderní, dostupnou a otevřenou sportovní infrastrukturu, spolupracovat se sportovními kluby a podporovat je, vytvářet podmínky pro rozvoj školního sportu, zlepšit podmínky pohybové rekreace a kvality života v Plzni, propagovat město prostřednictvím sportovních událostí, vytvořit program sociální inkluze, zlepšit informovanost občanů o sportovním dění, spolupracovat s akademickou sférou i olympijským výborem a dalšími národními sportovními autoritami a zajistit efektivní finanční podporu rozvoje sportu. To jsou hlavní cíle nové Koncepce sportu v Plzni, kterou schválili zastupitelé. Představitelé Plzně chtějí naplňováním této koncepce zlepšit podmínky pro sport ve městě a získat pro něj děti a mládež. Rádi by programově využili moderní školní sportoviště, zlepšili podmínky pro výkonnostní sportovce a další. Srozumitelná koncepce sportu může podle mínění radních přesvědčit o skutečné potřebě zvýšení dotací do sportu, což je pro zavedení změn nezbytné. Práce na koncepci začaly na konci roku 2014, kdy vznikla pracovní skupina. Na
analýze spolupracovali zástupci různých subjektů, jako jsou městská policie, Plzeňská sportovní unie, tělovýchovné jednoty, Západočeská univerzita v Plzni, Česká obec sokolská a další. Do přípravy byl zapojen i Karel Kovář, autor koncepčních dokumentů pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a další celostátní organizace. Nová koncepce nahradí současný dokument z roku 2008. Ten byl v hlavních záměrech plněn, ale v posledních letech se výrazně změnily například nároky na počet, kvalitu a provoz sportovišť, rozvinuly se nové sporty a podobně. Na to bylo nutné reagovat, stejně tak jako na důsledky změny ve způsobu financování a podpoře sportu z celostátní úrovně. Každý z deseti sportovních cílů schválené koncepce obsahuje sadu nástrojů k jejich plnění. Například rozvoji školního sportu v krajské metropoli má pomoci mimo jiné podpora sportovních tříd, tedy zvyšování hodin věnovaných pohybu na školách v rámci tělocviku i v kroužku. Děti by měly mít hodinu pohybu denně.
V plánu je podpora sportovních akademií, kdy již v Plzni funguje fotbalová, připravuje se založení tenisové i triatlonové a další. Počítá se s monitorováním zdatnosti dětí, kromě ní bude u vybrané části populace sledováno i složení těla a stav pohybového aparátu. Nová koncepce obsahuje i čtyři mezirezortní přesahové cíle pro uplatnění sportovní politiky města Plzně. V rozhodovacích procesech by se mělo uvažovat tak, aby přijatá opatření nevytvářela bariéry přirozeným pohybovým aktivitám a sportu, druhým přesahovým cílem je vytvářet podmínky pro bezpečnou pěší a cyklistickou dopravu. Třetím je budovat městské parky jako prostředí pro relaxaci, sport a pohybovou rekreaci a čtvrtý chce zohlednit v územním plánování dostatek ploch pro pohyb a sport. Koncepce bude naplňována prostřednictvím „realizačních plánů“, které budou koncipovány na období následujících čtyř let a budou obsahovat konkrétní akce pro podporu a rozvoj sportu v Plzni v souladu s rozpočtovými možnostmi města Plzně. (red)
Nebojte se rozúčtování nákladů na teplo Od 1. ledna 2016 nastanou změny v rozúčtování nákladů na teplo v bytových domech. Co to bude znamenat pro jednotlivé odběratele tepla, jak se změní jejich náklady na topení?
Rozúčtování nákladů na teplo bylo dosud upraveno vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj číslo 372/2001 Sbírky. Je to relativně složitý algoritmus výpočtu, který zohledňuje celou řadu faktorů. Kromě plochy bytu hraje roli spotřeba tepla podle kalorimetrů či indikátorů, v úvahu se bere například i umístění bytu v domě. Mnozí lidé se totiž snaží šetřit teplem tak, že si nechají přes zdi dostatečně byt vytopit od sousedů a sami mají radiátory zavřené ve snaze zaplatit co nejméně. „Podle dosavadní vyhlášky byly náměry z kalorimetrů nebo indikátorů topných
nákladů korigovány tak, aby se náklady na vytápění metru čtverečního započitatelné podlahové plochy jednotlivých bytů nelišily o více než 40 procent jak do plusu, tak do mínusu oproti průměru zúčtovací jednotky, obvykle domu,“ říká Ivana Hulinská, vedoucí rozúčtování společnosti Plzeňské služby, která v Plzni provádí rozúčtování pro téměř 25 tisíc bytů. „Nová vyhláška číslo 269/2015 Sbírky sice samotný princip zachovává, ale mění jeho parametry. Náklad na vytápění metru čtverečního započitatelné podlahové plochy bytu, který je vytápěn nadprůměrně, by tak mohl činit až 200 procent průměrné hodnoty v zúčtovací jednotce, naopak náklad v bytě vytápěném podprůměrně neklesne pod 80 procent průměrné hodnoty,“ vysvětluje. V praxi to znamená, že tomu, kdo si opravdu hodně topí, náklady vzrostou, a také ten, kdo příliš šetřil, si v novém roce připlatí. „Naši zákazníci ale tuto změnu příliš nezaznamenají, protože Plzeňské služby i v předchozích letech používaly spodní hranici mínus 24 procent oproti
průměru v zúčtovací jednotce, což odpovídá šestnácti stupňům v bytě,“ pokračuje ve výkladu Ivana Hulinská. „Tak jsme se vlastně už dříve přibližovali jednomu ze změněných parametrů v nové vyhlášce.“ Pro zpracovatele vyúčtování, v našem případě tedy pro Plzeňské služby, znamená změna legislativy především změny v softwaru, který se k výpočtům používá. Změny samotných měřidel spotřeby tepla a dalších technických zařízení nebudou potřebné.
Plzeňské služby berou jako zúčtovací období kalendářní rok. To pro odběratele tepla v bytech znamená, že rozúčtování za rok 2015, které k nim doputuje jako každoročně na jaře, bude vyhotoveno ještě podle původní „staré“ vyhlášky. (PI)
Na snímku sourozenci Jeřábkovi. Co se stane, když se dají dohromady dva zapálení sportovci a mají dvě děti? Brzy začíná jejich trénink! Když jde všechno, jak má, mohou z nich být reprezentanti České republiky! V případě manželů Jeřábkových z Plzně to vyšlo. Jaroslav Jeřábek hrál prvoligový fotbal. Začínal v Blšanech, pak ale přestoupil do prvoligové brněnské Zbrojovky, nejvyšší soutěž si zahrál ještě v dresu pražských Bohemians. Góly střílel i v prvoligové Plzni. Jeho manželka Romana závodně běhala, zazávodila si dokonce i s Jarmilou Kratochvílovou. Když společně založili rodinu, narodily se jim dvě děti, Jakub a Markéta. Z Jakuba je dnes excelentní hokejista. Hokejová Škodovka spoléhá na jeho jisté výkony v obraně, v posledních letech je stabilním členem českého reprezentačního týmu, letošní světový šampionát v Praze mu unikl jen o vlásek. Markéta je oporou mosteckých házenkářek a také ona se stále více zabydluje v reprezentaci. Navíc v rámci domácích soutěží vystoupali oba až na vrchol. Nyní čtyřiadvacetiletý Jakub získal extraligový titul s plzeňskou Škodovkou v roce 2013. Jeho o čtyři a půl roku mladší sestra, ač odchovankyně plzeňské házené, slavila titul s Baníkem Most v minulém roce. „Rodiče sledovali každý náš trénink. Táta byl vždy můj největší kritik. Když se mu zdálo, že nehraju dobře, tak se mnou třeba celý víkend nebo do další-
Foto: archiv ho zápasu nemluvil,“ uvádí Jakub Jeřábek s tím, že to ho vždy vyburcovalo k lepšímu výkonu. Když to štvalo tátu, byl smutný i on. „Dodnes ho musím při Markéty zápasech uklidňovat, protože všechno strašně prožívá,“ doplňuje. „Nikdy to ale nebylo tak, že když skončím s házenou, nastane konec světa. Navíc jsme oba vystudovali střední školu, nechtěli jsme spoléhat jen na sport,“ říká Markéta. Jak dnes s úsměvem vzpomínají oba sourozenci, jejich mamka při výchově netrpěla žádnou přecitlivělostí. „I když jsme měli zlomenou ruku, tak nás uklidňovala, že to obklad a mastička přes noc spraví. Možná kdyby nám upadla hlava, tak nás pošle do nemocnice,“ shodují se oba „Jeřábci“. Otázce, kdo je z obou reprezentantů slavnější, se oba jen smějí a navzájem doporučují toho druhého. „Markéta je pevnou součástí nároďáku. Dokonce bych řekl, že v něm začíná hrát první housle,“ argumentuje Jakub. „Lední hokej je u nás rozhodně populárnější než házená, takže odpověď je jasná,“ uvádí Markéta. Ze vzájemně výborné znalosti prostředí obou sportů se odvíjí i odpovědi na otázky týkající se přání a cílů, kam by to měl ten druhý dotáhnout. „Určitě musí zkusit zahraničí. Kdyby nevyšlo NHL nebo Rusko, tak by měl vyrazit na pár let do Švédska nebo Finska,“ uvádí Markéta. To samé tvrdí Jakub. „Hlavně chci, aby se házenou bavila jako dosud a aby poznala kus světa,“ říká Jakub. (red)
ROZHOVOR
Vědec Jaroslav Hrabák: K výzkumu bakterií jsem se dostal vlastně souhrou náhod Mikrobiologie a včely jsou vášní čtyřiatřicetiletého vědce Jaroslava Hrabáka, který za objev postupu, jak rychle rozpoznat panrezistentní bakterie, tedy bakterie odolné proti většině antibiotik, získal cenu Neuron pro vědce do čtyřiceti let a Cenu města Plzně. Jeho objev výrazně zvyšuje šanci pacientů na přežití. Na výzkumu pracovaly mimo českého týmu tři zahraniční laboratoře, Světová zdravotnická organizace totiž považuje vzrůstající odolnost bakterií vůči antibiotikům za jednu z největších světových hrozeb. Tým Jaroslava Hrabáka byl však první, který metodu popsal. „Byli jsme rychlejší o čtrnáct dní,“ říká oceněný vědec. Jak to konkurence přijala? Bez problému. Takové věci se ve výzkumu stávají. Kolega mi dokonce pogratuloval. Můžete metodu zjednodušeně popsat? Víme, jak smíchat bakterii s antibiotikem, a pomocí spektrometru určit, zda bakterie produkuje enzym, který způso-
buje, že se antibiotika rozloží. Další metoda pak umožňuje pozorovat konkrétní bílkoviny a enzymy, které bakterie používá na obranu před antibiotiky. Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste dostal nápad, který vás dovedl k objevu? Byla to vlastně souhra náhod. Věděl jsem, že hmotnostní spektrometr je využitý zhruba na deset procent. A přitom dokáže daleko víc. A pak jsem jednou byl v pátek na schůzi včelařů v Praze, vracel jsem se z ní naštvaný vlakem domů a před Hořovicemi mě napadlo, jak by se dal spektrometr využít. Okamžitě jsem vyrazil do laboratoře, zavřel se tam na dva dny. A dostavil se úspěch? Vůbec ne. Princip byl správný, ale vymyslet jeho nastavení byl oříšek. Trvalo to ještě dva tři měsíce, než se všechno podařilo. O kolik hodin dříve se díky vaší metodě lékaři dozvědí, jaké antibiotikum pacientovi podat, aby bylo co nejúčinnější? Popsali jsme postup, jak to určit během dvou tří hodin. Dříve musel lékař čekat minimálně 24 hodin. Navíc jsme vy-
zkoumali metodu, která rozpozná enzym produkovaný konkrétní panrezistentní bakterií. Lékaři tak mohou zjistit, odkud pochází, a mohou zabránit jejímu šíření mezi další pacienty. Na čem pracujete nyní? Vyvíjíme další aplikace pro spektrometry. Chtěli bychom zrychlit diagnostiku
Na snímku Jaroslav Hrabák.
a zjistit, zda bakterie bude zabírat na dané antibiotikum. Výzkumné týmy se zabývají modelováním průběhu infekcí, tím jak je účinně léčit a jak se chovají in vivo. To znamená, že metody odzkušujete na myších? Na prasatech, ta se totiž podobají lidem natolik, že jsou pro vědecký vý-
Foto: archiv
zkum vhodným modelem. Rozhodně je ale netrápíme, troufnu si tvrdit, že se u nás mají lépe než v některých velkochovech. Máte ještě vůbec čas věnovat se včelařství? Stíháte to? Špatně, ale je to stejně jako výzkum moje velké hobby. Mám včely na chalupě u Lipna i v Radnicích, kde jsem dříve žil. Včelám mám co vracet. Vlastně i díky nim jsem se dostal ke své práci. K mikrobiologii? Přesně. K oboru jsem se dostával komplikovaně. Nejdříve jsem vystudoval biomechaniku a lékařské inženýrství na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Ale hledal jsem pořád něco, co by mne oslovilo více. Proto jsem vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, pak stáž, kde jsem se věnoval klinické mikrobiologii. A učitelé mi vnukli myšlenku, abych se věnoval antibiotické rezistenci. Vlastně to zase byla taková souhra náhod. (an)
R A DN I Č N Í L I S T Y / S T R A N A 3
Tísňové péči hrozilo zrušení, pomohlo město
Klienti mohou žít doma a pokud potřebují pomoc, zavolají ji prostřednictvím tlačítka „Jste v produktivním věku, velmi pracovně a časově vytížení. Stejně tak váš partner nebo partnerka. Děti už jsou vcelku samostatné, takže jim vaše pozdní příchody vlastně nevadí. Ale je tu ještě někdo. Zamyslíte se, kdy jste naposledy navštívili svého otce. Po smrti maminky žije v bytě sám. Napadne vás, jak je dobře, že je ještě v tomto věku poměrně soběstačný. Nákupy si obstará, vařit uměl vždycky, pořád mu to pálí, co on si všechno pamatuje, data, události. Historie byla vždycky jeho vášní. Ale naposledy si postěžoval, že se mu občas zatočí hla-
va, motolice tomu říká,“ přibližuje modelovou situaci Alice Průchová, vedoucí Tísňové péče Městské charity Plzeň. Dodává, že přesně v tento moment si lidé uvědomí, že musí něco udělat. Ještě sice není vhodný čas pro pečovatelskou službu a už vůbec není třeba uvažovat o umístění do pobytového zařízení, ale chtělo by to nějaké řešení jen pro vědomí, že kdyby něco, pomoc je nablízku. Nejen pro tento ukázkový příklad, ale pro každého, kdo žije sám a chce se cítit jistě ve svém přirozeném prostředí, žít podle svých zvyklostí a potřeb, bez nut-
Klient si pomocí speciálního náramku na ruce přivolá pomoc. Foto: Městská charita Plzeň
nosti pravidelného dohledu, je určena služba Tísňové péče. „Je optimálním řešením nejen pro seniory, ale i pro osoby se zdravotním omezením, které se hůře pohybují, mají sklony k pádům nebo žijí osaměle. Podstatou služby je zajistit klientovi, a v mnoha případech i jeho rodině, pocit bezpečí v jeho domácím prostředí společně s jistotou, že když bude potřeba, stačí stisknout tlačítko a pomoc dorazí během chvíle,“ objasňuje princip služby Alena Hynková, vedoucí magistrátního odboru sociálních služeb. Právě s jeho pomocí se městu v letošním roce podařilo danou službu zachránit. Služba Tísňové péče, kterou k maximální spokojenosti uživatelů provozuje již dlouhé roky Městská charita Plzeň ve spolupráci s dispečinkem městské policie, neobdržela totiž v tomto roce státní dotaci. Bez těchto prostředků nebylo možné zajistit provoz. Město však zafinancovalo veškeré nezbytné náklady. Současní, ale i budoucí uživatelé Tísňové péče v Plzni tak mohou zůstat v klidu. Služba v rozsahu a režimu, na nějž jsou zvyklí, funguje dál bez jakéhokoliv omezení. „Dostali jsme se do situace, kdy jsme byli nuceni službu zrušit. Bylo to složité rozhodnutí, na jedné straně byla nula na provozním účtu, na straně druhé více než pět desítek klientů, kteří naši službu potřebovali. Město ale v tomto pro nás nelehkém okamžiku zafungovalo příkladně, prostě nedovolilo, aby služba, jediná svého druhu na území města Plzně, padla. Na jeho přání a s dotací z rozpočtu odboru
sociálních služeb jsme tak Tísňovou péči znovu zaregistrovali,“ vysvětluje Pavel Janouškovec, ředitel Městské charity Plzeň.
„Klient žije ve svém domácím prostředí. Není omezován ve svých běžných činnostech. Má u sebe tlačítko, jehož stisknutím si přivolá pomoc v případě, že upadne nebo mu nebude dobře, ale i tehdy, kdy se bude cítit něčím nebo někým ohrožen. Nespornou výhodou je nepřetržitý provoz, služba je poskytována 24 hodin denně,“ upozorňuje na unikátnost služby Alice Průchová. V současné době využívá danou službu více než osm desítek klientů. „Horní hranice kapacity není určena. Město počítá s finanční podporou Tísňové péče i do budoucna. Není myslitelné, aby zanikla potřebná, žádaná a jedinečná služba jen proto, že neobdržela dotaci na provoz,“ doplňuje Alena Hynková. Cena za zavedení služby představuje jednorázový poplatek 300 korun, měsíčně klient zaplatí 500 korun, s výjimkou zákazníků žijících na území Městského obvodu Plzeň 3, kteří zaplatí jen 400 korun. Krizové výjezdy jsou zdarma. „Ale ten pocit, že na případné potíže nejste sám a že si můžete kdykoliv zavolat pomoc, ten je k nezaplacení,“ uzavírá Alice Průchová. (red)
Výtah a bezbariérové Přepravní kontrola bude na počátku roku vůči seniorům shovívavější toalety budou i bez dotace Tolerantnější budou k cestujícím senio- že se jedná o nově zavedenou povinnost, muto problému zaujmout citlivé řešení. Výtah a bezbariérové toalety vzniknou v památkově chráněném objektu radnice na náměstí Republiky. Na projekt za zhruba 18 milionů korun včetně DPH se vedení města pokusí získat státní podporu z vládního Národního rozvojového programu mobility pro všechny ve výši až 2,5 milionu korun. „Proto město letos v říjnu předložilo záměr bezbariérového zpřístupnění budovy radnice a přístupové trasy pro občany s omezenou schopností pohybu a orientace na sekretariát Vládního výboru pro zdravotně postižené občany k projednání a případnému doporučení,“ říká Petr Triner, ředitel Úřadu správních agend Magistrátu města Plzně. Projekt by se měl realizovat i v případě, že město podporu neobdrží. „Zajistíme plně provoz radničního areálu a jeho sociálního zázemí pro handicapované občany. Tuto investiční akci realizuje Odbor investic Magistrátu města Plzně a vlastní realizaci předpokládá od druhé poloviny měsíce května 2016 až do března roku 2017,“ uvádí Petr Triner. Výtah bude vybudován v zadním traktu domu. Rekonstrukce je rozdělena do dvou etap, první řeší vybudování nového sociálního zařízení ve druhém a třetím podlaží, druhá etapa výstavbu vlastního výtahu a zdvihací plošiny. Jsou navrženy tak, aby bylo možné zajistit chod radnice. (red)
Výměna Plzeňských karet V prosinci se Plzeňské karty měnit nebudou. Výměna bude pokračovat v roce 2016, v lednu a únoru pro čísla karet 45 000 až 49 999. Klienti, kteří si dosud nevyzvedli novou kartu, se nemusejí obávat žádných potíží. Podle informací z Plzeňských městských dopravních podniků si ji mohou vyzvednout i po termínu, ve kterém si pro ni měli přijít. (red)
rům revizoři Plzeňských městských dopravních podniků na počátku roku, kdy vstupuje v platnost nové nařízení o tarifu Integrované dopravy Plzeňska na území města Plzně schválené Radou města Plzně v červnu letošního roku. Kromě dalších změn přináší toto nařízení změnu pro cestující nad 70 let, kdy nárok na bezplatnou přepravu bude podmíněn vlastnictvím Plzeňské karty s nahraným bezplatným tarifem. „V průběhu prvních týdnů nového roku chceme s ohledem na skutečnost,
Kolik stojí Plzeňská karta Plzeňská karta standardně stojí 170 korun. Senioři ve věku nad 60 let s trvalým bydlištěm v Plzni, kteří poprvé požádají o její vydání, zaplatí za její vystavení jen 80 korun. Důchodci do 70 let a děti do 15 let mají výměnu zdarma, pokud mají nahrané roční (365denní) předplatné a přijdou v termínu pro ně určeném.
a s ohledem na věk cestujících, jichž se tato povinnost týká, výkon přepravní kontroly těmto faktům přizpůsobit,“ říká Michal Kraus, předseda představenstva Plzeňských městských dopravních podniků. Znamená to, že zpočátku přepravní kontrola bude plnit roli především informační a těm cestujícím, kteří budou spolupracovat a budou schopni prokázat svůj věk předložením občanského průkazu, revizoři poskytnou informace o výše uvedené povinnosti a možnostech a pravidlech jejího naplnění. V dalších týdnech již budou revizoři postupovat podle smluvních přepravních podmínek. „Pro ty, kteří si Plzeňskou kartu včetně záznamu o bezplatném tarifu nepořídí a současně nebudou mít zakoupenou plnocennou jízdenku, pak samozřejmě platí, že budou vnímáni jako černí pasažéři. Bude vůči nim tedy uplatňována odpovídající přirážka k jízdnému,“ vysvětluje Michal Kraus. „Máme za to, že pokutovat cestující ve věku 70 let a výše je velice choulostivé téma a je nutné k to-
Proto jsme se snažili umožnit těmto cestujícím úhradu postihu ve výši, kterou by byli schopni bez následných finančních problémů zaplatit,“ upozorňuje Michal Kraus. (red)
Přirážky k jízdnému pro seniory nad 70 let Základní přirážka je stanovena na 1 500 korun. V případě, že cestující uhradí přirážku na místě, snižuje se na částku 150 korun. Pokud zaplatí do 21 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet, snižuje se na částku 250 korun. Pokud ji uhradí v období od 22 do 40 kalendářních dnů ode dne kontroly u přepážky doplatkové pokladny nebo převodem na účet, snižuje se na částku tisíc korun.
Řidič jel rychlostí 144 kilometrů v hodině, odhalil ho kamerový systém Už 1450 dopravních přestupků spáchali řidiči překročením nejvyšší povolené rychlosti v úseku na Plaské ulici v Plzni, kde od letošního července funguje první úsekové měření rychlosti. „Zatím nejvyšší zaznamenaná rychlost byla 144 kilometrů v hodině,“ říká Patrik Schovánek, zástupce velitele obvodní služebny Městské policie Plzeň-Bory. Zařízení je v provozu permanentně s výjimkou technických odstávek, konkrétně se týká úseku mezi křižovatkami Plaská-Studentská a Plaská-Pode Dvory na výjezdu z Plzně. Úsek byl zvolen po konzultaci s Policií České republiky z toho důvodu, že v této lokalitě dochází k masivnímu překračování rychlosti a k intenzivnímu křížení pěších tras s trasami automobilů. A mělo by hlavně sloužit jako prevence pro bezpečnější pohyb účastníků provozu na pozemní komunikaci. Řidiče upozorňují
Strážnice vyhodnocuje snímky z úsekového měření. Foto: Městská policie Plzeň
na začátek a konec měřeného úseku dopravní značky. „Účelem není postihnout co největší počet řidičů, ale přispět ke zklidnění dopravy,“ upozorňuje Patrik Schovánek. Měřený úsek je ohraničen dvojicí příčných čar vyznačených na vozovce, které snímají již z dálky viditelné kamery. Z doby průjezdu a z délky měřeného úseku je následně vypočítána průměrná rychlost měřeného vozidla. V momentě, kdy řidič ve vymezeném úseku překročí rychlost, systém přestupkové jednání automaticky zadokumentuje. Městská policie následně z radarů stáhne informace včetně fotodokumentace, strážník zjistí provozovatele vozidla a tuto informaci předá Odboru správních činností, oddělení dopravních činností Magistrátu města Plzně, v jehož kompetenci je vedení správního řízení. (an)
OMEZENÍ PROVOZU O SVÁTCÍCH Magistrát města Plzně v souvislosti s aktuálními legislativními změnami zákona o občanských průkazech a zákona o cestovních dokladech od 28. až 31. prosince 2015 omezuje provoz na oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů na náměstí Republiky 16. V těchto dnech se koná celostátní odstávka systémů pro přijímání žádostí o nové občanské průkazy a cestovní pasy se strojově čitelnými údaji a výdej vyhotovených občanských průkazů a cestovní pasů se strojově čitelnými údaji. Pro případné dotazy je k dispozici telefon 378 032 456. (red)
Termíny jednání rady a zastupitelstva Rada města Plzně bude v roce 2016 zasedat v těchto termínech: 14. ledna, 4. a 18. února, 10. a 24. března, 21. dubna, 5. a 26. května, 9. a 30. června, 11. a 25. srpna, 15. září, 13. a 27. října, 16. listopadu a 1. a 22. prosince. Jednání Zastupitelstva města Plzně se uskuteční ve dnech 28. ledna, 3. března, 14. dubna, 19. května, 1. června (slavnostní), 23. června, 8. září, 6. října, 10. listopadu a 15. prosince. (red)
Peníze za prodané domy pomohou opravit byty Třináct nerentabilních domů ve špatném technickém stavu město prodá a za získané peníze zrekonstruuje do tří let 350 svých volných bytů, na jejichž úpravy nezbývají v rozpočtu peníze. Schválili to zastupitelé. Nájem ze zrekonstruovaných jednotek by měl každoročně do městské pokladny přinášet téměř devět milionů korun. Prodávat se budou nemovitosti Bendova 14, Guldenerova 7, Ke Kostelu 6, Koperníkova 43 a 16, Skvrňanská 28, Mánesova 16, Palackého náměstí 3, Karlovarská 49, Kollárova 27, Barrandova 12, Husova 46 a Riegrova 24. Informace o nabízených nemovitostech budou zveřejněny na realitním portálu města. Domy plánuje město prodat v letech 2016 a 2017, v roce 2018 už chce mít zrekonstruovanou drtivou většinu městských bytů. Plzeň má nyní celkem 3391 obecních bytů. Volných je jich 641, z toho je 106 ve fázi „zasmluvnění“ s nájemcem a 144 se nachází v domech určených k demolici nebo k prodeji. Městu ale zbývá 391 volných bytů, které potřebuje zrekonstruovat, aby je mohlo obsadit a pronajímat. Podle informací z magistrátu však na to nejsou v rozpočtu zdroje. Plzeň má ročně na opravy bytů v rozpočtu bytového odboru k dispozici 25 až 30 milionů korun, tyto peníze ale dává do jednotek, které se v průběhu roku vyprázdní z důvodů vystěhování, výpovědí, úmrtí a podobně, je to 200 až 300 bytů za rok. Proto vytipovala 25 domů, které jsou v nejhorší kondici, a provedla kalkulaci. Postupně z nich vybrala 13 domů. Kdyby do těchto domů, kde je celkem 60 bytů a z toho 32 neobsazených, zainvestovala a pak je pronajala, bude i po patnácti letech placených nájmů o 11 milionů korun v minusu, a to je neekonomické. Rozhodla se proto pro obrácenou metodu. Prodá-li tyto domy, získá zhruba 50 milionů korun. Pokud tyto peníze vloží do rekonstrukcí volných bytů, dá do jednoho bytu v průměru 150 tisíc korun, a zrekonstruuje přibližně 350 neobsazených jednotek. Ty na nájmech během 15 let po odečtení nákladů na průběžné menší opravy vynesou 131 milionů korun. Do rozpočtu města by tedy přibylo skoro devět milionů korun ročně. (red)
S T R ANA 4 / pros i n e c 2015
PLZEŇ 2015
Plzeň 2015 z kulturní mapy nemizí Příští rok pokračují výstavy v DEPO2015, Festival světla a další aktivity Rok kralování Evropského hlavního města kultury 2015 sice končí, ale Plzeň z kulturní mapy v budoucnu rozhodně nezmizí. Čím svou troškou do kulturního mlýna přispěje Plzeň 2015? Pokračovat bude Klub strážných andělů či projekt Skryté město s oblíbenými Sousedskými procházkami. Veřejnost nepřijde ani o lektorské programy a vzdělávací programy pro začínající podnikatele, umělecké rezidence či literární večery v Loosových interiérech. Nová kreativní zóna DEPO2015, kde se návštěvníci mohou oddávat kultuře, tvořit, kutit, vyrábět, vzdělávat se, setkávat se, odpočívat, pracovat či aktivně trávit volný
čas, novým uživatelům nabídne otevřenou dílnu a sdílené kanceláře, dál bude otevřená kavárna a na nádvoří zůstanou krajkované kovové sochy Čestmíra Sušky. Až do konce ledna budou návštěvníky dojímat fotky z Plzeňského rodinného fotoalba. Na nové exponáty se mohou těšit milovníci neobyčejných výstav, první bude věnovaná filmu, další v druhé polovině roku pak plastům a vzrušujícímu světu recyklace. Pod názvem „Dobrodruzi“ zaujme výstava mapující osudy obyvatel západočeského Stoda, odkud se v předminulém století vydalo několik desítek rodin osidlovat daleký Nový Zéland.
Do programu na příští rok je již nyní možné zapsat si taneční Electro Swing Plzeň 12. února v kulturním domě Peklo, o týden později se opět rozprostře voňavé gastronomické tržiště DEPO Street Food Market. V březnu se v DEPO2015 koná vyhlášení hudebních cen Žebřík. Znovu se uskuteční také letos hojně navštívený Festival světla ve večerních ulicích. Plzeňané nepřijdou ani o oblíbený Evropský den sousedů v květnu, Týdny západočeského baroka během prázdnin v regionu či Bavorské kulturní dny. Informace o programu pro rok 2016 lze najít na stránkách www.depo2015.cz a www.kultura.plzen.eu. (mr)
Věděli jste, že … • se v Plzni za období leden až září 2015 ubytovalo o 22 % hostů více než ve stejném období v roce 2013 a počet strávených nocí za stejné období vzrostl o 30 %? •ú trata turistů ubytovaných v Plzni za první pololetí představuje 391 milionů korun? • celkový počet diváků akcí pořádaných v rámci programu Evropského hlavního města kultury se blíží jednomu milionu? • v ýstava MNICHOV – zářící metropole umění přilákala sedm tisíc návštěvníků, výstava Gottfrieda Lindauera se s 16 367 diváky stala nejnavštěvovanější výstavou v historii Západočeské galerie v Plzni a výstavní projekty Ateliér Jiřího Trnky a Zahrada 2 přilákaly 44 tisíc návštěvníků, a dostaly se tak v žebříčku návštěvnosti celé České republice mezi pět nejúspěšnějších výstav? •d o Klubu strážných andělů Plzeň 2015 se od počátku roku zapojilo 495 dobrovolníků, což je v oblasti kultury v České republice nevídané číslo. Do konce října odpracovali přes pět tisíc hodin! •b ěhem prvního pololetí bylo prodáno tři tisíce kusů oděvních doplňků a hrnečků se značkou Plzeň 2015 od firmy Horsefeathers? • nově otevřené interiéry Adolfa Loose přilákaly během první turistické sezony od dubna letošního roku již deset tisíc zájemců? • DEPO2015 na konci října překročilo magickou hranici 100 tisíc návštěvníků? •9 9 % respondentů by bylo rádo, kdyby prostor Městské plovárny setrval a vyvíjel se i po roce 2015, 78 % z nich by bylo ochotno pro pokračování něco udělat? • o d dubna do června 2015 se uskutečnilo 430 komentovaných prohlídek města pro turisty, což je nárůst o 500 % vůči stejnému období v roce 2014? •n ejvíce zahraničních turistů pochází z Německa a tvoří 42 % zahraničních návštěvníků Plzně. 60 % diváků pochází z Plzně, 14 % z Plzeňského kraje, téměř 10 % přijelo z Prahy? • o Plzni vyšlo v souvislosti s titulem Evropské hlavní město kultury více než tři tisíce článků v českých médiích a několik stovek v zahraničních. O Plzni točily například britská televize BBC, rakouská ORF, německé ZDF i ARD, návštěvu Plzně opakovaně doporučil průvodce Lonely Planet. (mr)
Pestrost programu projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 ilustroval vizuál, který obsahuje nejdůležitější artefakty představující město. Jeho součástí je plzeňské pivo, evropský vlak a parní lokomotiva Albatros vyrobené v plzeňské Škodovce. Je v něm zakomponován symbol plzeňského andělíčka, kterému Plzeňané svěřují svá tajemství a přání, dřevěná hračka velbloud z dílny světoznámého designéra a plzeňského rodáka Ladislava Sutnara. Nechybí ani maorská loď, jenž symbolizuje příběh dalšího rodáka Gottfrieda Lindauera, který maloval maorské náčelníky, a jeho ucelené dílo v rámci projektu představila Západočeská galerie v Plzni. Součástí je také karavana nového cirkusu a stovky detailů i souvislostí, které se váží k projektu. Foto: Plzeň 2015
ROZHOVOR
Petr Forman: Diváci se nenechají ošálit Umělecký šéf projektu Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015 Petr Forman se věnuje herectví, režii, produkci a divadlu. V České republice, Evropě, Rusku, Mexiku, Izraeli a USA odehrál několik tisíc představení. Do Plzně se díky němu dostala řada neobyčejných cirkusových vystoupení a dalších aktivit. V čele projektu stál zhruba tři roky. Projekt za chvíli skončí. Jak jej hodnotíte? Jsem rád, že jsem ten letošní hektický rok prožil. Příprava byla obtížná a měl jsem obavy, zda lidi projektu, který se dlouho připravoval, hodně se o něm mluvilo a přitom nebyl do konce roku 2014 moc vidět, uvěří. Ale cítím, že prvotní nedůvěra diváků, návštěvníků i novinářů se změnila. Statistická čísla dokazují větší zájem o Plzeň po republice i v cizině, ale mě nejvíc těší, že lidi na věci chodí a baví se. Když
Na snímku Petr Forman. Foto: Plzeň 2015
jsem během mnoha produkcí mohl sledovat ten obrovský zájem, potvrdilo se mi, o čem jsem přesvědčen, že návštěvník není žádný hlupák, má cit a vkus a nenechá se ošálit. Použil bych slova Václava Havla: „Divák není blbý a má málo času“. Nemusí představení nebo výstavě či jinému druhu umění bezprostředně rozumět, ale podvědomě vnímá hodnotu či výjimečnost. Když ho ale navštívená událost neosloví vůbec, přijde třeba ještě podruhé, ale pak umělci šanci často již nedá. Takže Plzeň vlastně uspěla? Je to obrovský úspěch. Rozhodně díky projektu stoupl zájem o kulturu ve městě a o místní umělce. To je také hodně důležité. Ale hlavně město mělo odvahu vložit peníze do kulturního projektu a nemuselo to dobře dopadnout. Takových měst moc není. Do projektu se podařilo zapojit i místní lidi. Co to přineslo? Projekt dal šanci lidem, kteří nejsou profíci, ale mají výdrž a nadšení. Dost jich odpadlo, ale hodně jich vydrželo. Mnohému se přiučili a prokázali neuvěřitelné nadšení. Třeba projekt Pět řek, kdy mladí hudebníci vytvořili skladby na motivy plzeňských řek, a do kterého se s nadšením pustili manželé Roštíkovi. Když jsem symfonickou báseň poslouchal, cítil jsem tam ukrytý příběh. Takové věci pro mě mají obrovskou cenu. Před zahájením projektu jste řekl, že se těšíte na sokoly a Maory. Stačil jste jejich vystoupení zhlédnout? Maory jsem viděl při otevírání výstavy děl plzeňského rodáka Gottfrieda Lindauera na náměstí Republiky. Zpívali a tančili ve svých krojích, lidé se zastavovali a doslova valili oči. Uvědomil jsem si tehdy, jaká je síla ve střetu kultur, které spolu nesouvisí. A jakou to přináší šanci k další-
mu poznání. Podobně na mě zapůsobilo i vystoupení sokolů ve skladbě „Nejsem sám“ pod vedením mladého choreografa a tanečníka Petera Jaška. Hudbu originálního kousku zkomponoval rovněž mladý hudební skladatel Simon Thierrée, který stejně jako Peter Jaško spolupracuje mnoho let s tanečním uskupením Les Slovaks. Úžasný zážitek, podobně jako vystoupení japonského orchestru. Nebo výstava v Muzeu loutek, která představuje Jaroslava Suchého, otce Jiřího a Ondřeje Suchých, jako loutkáře a vynálezce. Rozhodně se na ni běžte podívat. A takových věcí by se dalo jmenovat víc. Plzeňané se díky projektu o takových rodácích dozvěděli a jsou na ně pyšní. Tyto akce ale nejsou tak masové jako například průvod obřích loutek, který přilákal tisíce lidí. To je sice pravda, ale bývá na nich plno a mají obrovský přínos. Takzvaně monstr akce, obří loutky, cirkusová představení a podobně byly důležité právě v tom, že podnítily obrovský zájem o projekt. Vzal jste na nějaké akce i rodinu? Několikrát. Byly tady všechny mé tři dcery a vybraly si pořady podle svých věkových kategorií. Budete i v příštím roce pokračovat ve spolupráci s týmem? Jsem rád, že projekt bude pokračovat, a rád přispěji svými zkušenostmi. Tým bude příští rok pracovat v menší partě, letos se na něm podílelo sedmdesát lidí a dali mu hodně. Moc si toho cením. Za ty tři roky, co jsem se podílel na projektu, vytvořil jsem si vztah k místu i lidem. Mám ho k západním Čechám už dlouho. Z Manětínska pocházejí prarodiče. Trávili jsme u nich každé prázdniny a v blízkosti míst svého dětství jsme si pořídili chalupu. Druhý děda byl přímo z Plzně. (an)
Děkujeme! Děkujeme všem, kteří nás podporovali, podíleli se s námi na projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury a usilovali s námi o Plzeň, kulturní metropoli evropského významu, kde to v letošním roce neuvěřitelně (o)žilo. Nekončíme! Těšte se i v příštím roce na Festival světla, Evropský den sousedů, výstavy v DEPO2015 a další akce. Děkujeme všem návštěvníkům, divákům, posluchačům, turistům, nadšencům a pozitivním lidem i konstruktivním kritikům. Snad jste si také užili kulturní akce nejrůznějších žánrů a otevřeli si Plzeň. Děkujeme, bez vás bychom Evropským hlavním městem kultury 2015 nebyli! Sledujte nás dál na www.plzen2015.cz
R A DN I Č N Í L I S T Y / S T R A N A 5
Večeře začala, až když se na trámu objevilo zlaté prasátko
K novodobým tradicím patří Betlémské světlo i trubači, kteří vytrubují z ochozu katedrály svatého Bartoloměje Plzeň a okolí v minulosti nepatřily k oblastem, které by se mohly chlubit velkým folklorem. To však neznamená, že v čase předvánočním se tady nedodržovaly určité zvyky a tradice. Období příprav na Vánoce naši předkové spojovali s řadou obyčejů, z nichž některé měly své kořeny v době pohanské. Zima byla časem přástek a draček, kdy se ženy scházely v chalupách a vyprávěly si napínavé a strašidelné příběhy. Časté byly také různé obchůzky v maskách nebo příchod svaté Lucie, která kontrolovala, zda mají hospodyně uklizeno. Vše vyvrcholilo Štědrým dnem, následným koledováním a pak svátkem Tří králů. Postupem doby v krajské metropoli vznikly nové tradice, ke kterým patří troubení trubačů z věže katedrály svatého Bartoloměje. Staré tradice První neděli po svaté Kateřině, kdy začal advent, děti podobně jako nyní netrpělivě počítaly dny do vytouženého Ježíška. Starší pilně chodily na roráty, ranní pobožnosti, nosili si s sebou svíčky, kterými si ještě v temných lavicích svítily. Poslední neděli se adventní období i jeho pobož-
nosti skončily. K předvánočnímu času také patřily přástky nebo dračky. Říkalo se jim podle místa například na Třemošensku „táč“ nebo Staňkovsku „hútú“. Draní trvávalo celý advent a v jednom stavení se scházelo i osm žen. Do chalup tehdy chodívali staří vysloužilí vojáci a vyprávěli o vojnách. U Císařů v Plzenci například hrával dědeček na housle a ženské zpívaly. Z odpadků při draní se také vysypávaly cestičky milenců od stavení ke stavení. Slavil se svatý Mikuláš, který přinášel dětem koledu. Bývaly to obvykle jablka, suché švestky, fíky a jiné ovoce. Někdy se nabodávalo na dřívka zasazená v jablku, jindy se ovocem ověšovala metla. Na svatou Lucii chodila prostěradlem zahalená postava „Lucka“ večer s velkým nožem v ruce. Děti se musely modlit, jinak jim hrozilo „rozpárání“ břicha nebo i vycpání hrachovinou. Na Vánoce se dodržoval přísný půst a dětem rodiče slibovali, že uvidí zlaté prasátko. Když se objevilo na trámu, pak se teprve mohlo začít jíst. Mládež ráno ovazovala stromy povřísly a říkala: „Štěpy, štěpy, ovazujte se, bude zítra mráz, dáme vám všem Štědrýho večera, vy nám dáte boh-
Strom republiky se rozsvěcel na náměstí u katedrály už v minulosti a vybíralo se u něj na charitu. Foto: ze sbírek Západočeského muzea v Plzni
Akvarel Karla Koubka z 20. let 20. století znázorňuje obecního pastýře, který vytrubuje na Štědrý večer. Akvarel: ze sbírek Západočeského muzea v Plzni dá přes rok zas.“ Na Štědrý večer bývaly také dveře do domů otevřeny dokořán. Například v Doudlevcích pekl každý sedlák a chalupník vánočku pro obecního pastýře. Ten zase troubil večer po staveních pastýřské melodie. Do studní nebo řek byly házeny vánočky na počest životadárné vodě. Při večeři vrcholil rodinný život. Důležitou starostí hospodyně bylo, aby u stolu zasedl sudý počet osob, a proto přibíraly mezi sebe chudého, opuštěného člověka. Jídla byla předkládána hojnost, ale jen postní. V Radobyčicích měli například rybí polévku, vařenou rybu s omáčkou, vdolky s povidly, housku a koláče. Pověr a zvyků vážících se ke Štědrému dni je velké množství, dívky například vybíhaly na dvůr a čekaly, odkud se ozve pes, protože odtamtud přijde ženich. „Tahaly polínko z hranice dříví, aby se dozvěděly, jestli bude hoch štíhlý nebo hrbatý,“ vypráví etnografka Národopisného muzea Plzeňska Jana Slámová. Nebo házely pantofel přes hlavu, odkud ženich přijde. Také klepaly na chlívek prasnice, ozvala-li se, pak to znamenalo, že dívka „zlomí koleno“, tedy ztratí panenství. Tento zvyk konkrétně pochází z Druztové. Důležitou složkou oslav byla půlnoční mše. Na Boží hod vánoční byly
ráno podělovány děti. „Drobotina neopominula dáti večer za okno kousek sena pro Ježíškovo oslátko, aby lépe stálo a Ježíšek více nadělil,“ cituje Jana Slámová z knihy Ladislava Lábka Zvykosloví Plzeňska. Stromečky tehdy ještě nebyly, první vánoční strom byl v Plzni postaven v roce 1925. K vánočním zvyklostem patří také stavění jesliček. Velké chrámy i malé kostelíky v tom dávaly příklad lidem, kteří si je doma tvořili podle svých schopností i názorů. Na svatého Štěpána se vykuřovalo v domech, obdarovávalo se chlebem. Hospodář připravoval jarní obilí k setí. O den později se světilo víno. 31. prosinec podněcoval k věštbám, třeba se do všech koutů světnice vrhal hrách, aby nikdo nepobloudil. Pitky bývaly nepřípustné a byly přísně stíhány. Novodobé tradice Mezi novodobé tradice patří rozsvěcení vánočního stromu na náměstí Republiky v Plzni nebo vánoční trhy, na kterých je každodenní bohatý program. Stále více lidí přichází na zmíněné náměstí o Štědrém dnu, protože tam odpoledne na věži katedrály svatého Bartoloměje vytrubují trubači. Letos se tam sejdou už po osmnácté. Už po jednadvacáté budou rozdávat
skauti v Plzni Betlémské světlo, symbol míru, přátelství a pokoje. Přivítání Betlémského světla se bude konat 24. prosince v osm ráno při mši svaté v katedrále svatého Bartoloměje. Pak bude možné odnést si ho domů. V katedrále, u františkánů, na Chodském náměstí nebo u salesiánů v Lobzích bude také na Štědrý den odpoledne. Po roční pauze, kdy se rekonstruoval Lochotínský park, navázala neformální skupina Maják Plzně na rozdávání Betlémského světla i v místní poustevně, do které se v roce 2013 zhruba po padesáti letech vrátila socha poustevníka Lochoty. „Přijďte si ve středu 23. prosince mezi 14. a 18. hodinou pro světlo k poustevníkovi do Lochotínského parku,“ zve Pavel Motejzík z Majáku Plzně. Mezi novodobé tradice je možné také zařadit prodej ryb a vánočních stromků, které zajišťuje Správa veřejného statku města Plzně. „Jako každý rok se budou ryby a stromky prodávat na sádkách pod rybníkem Košinářem. Letos zahajujeme prodej 11. prosince, každý den od 10 do 17 hodin. Tradičně budeme mít smrky, ale hlavně na Plzeňsku oblíbené lesní a černé borovice. Ceny zůstávají stejné jako loni,“ říká Richard Havelka ze Správy veřejného statku města Plzně. (an)
V Doubravce plánují prodloužení provozní doby ve školkách a otevření jeslí Radniční listy na návštěvě Obvodní radnice zahajuje nový projekt v Červeném Hrádku v budově bývalého kulturního domu, který proslavil projevem Milouš Jakeš. „Projekt spočívá ve sloučení mateřské školy a denního stacionáře pro seniory. V praxi by toto zařízení mělo fungovat tak, že rodina do něj přiveze své děti a své staré rodiče. Zatímco o seniory se postará specializovaný personál včetně lékaře, děti budou mít svůj program. Samozřejmě počítáme s tím, že se senioři dle svých možností mohou zapojit do denních aktivit dětí. Záměrem tohoto projektu je nastavit pozitivní mezigenerační vztah,“ vysvětluje Petra Foltýnová z Úřadu městského obvodu Plzeň 4. V lokalitě lobezského parku obvod rozvíjí rekreační oblast, která mimo již hotových vodních ploch bude doplněna rekonstruovaným parkem, jenž má mít podobu anglického. Neochabují ani v úsilí o získání pozemku na Lobezské louce pro budování dalších etap povodňového parku.
Obvod myslí také na rodiče, už od nového roku budou školky na Doubravce otevřené delší dobu. „Vedení našeho obvodu rozhodlo o prodloužení otevírací
doby školek v našem městském obvodě. Na facebooku Městského obvodu Plzeň 4 navíc běží aktuálně anketa ohledně zájmu o jesle pro děti ještě před nástupem do
Děti z mateřské školy v Doubravce se baví při vystoupení klaunů.
školky. Pokud by byl, obvod by otevřel jesle od nového školního roku, tedy od září 2016,“ říká Petra Foltýnová. Dodává, že provozní doba vybraných mateřských škol
Foto: archiv ÚMO 4
• Městský obvod Plzeň 4 tvoří východní část města Plzně, skládá se z původních obcí Doubravka, Letná, a Lobzy, které jsou dnes již srostlé v jeden městský celek, a z obcí Bukovec, Červený Hrádek, Újezd a Zábělá, tvořících stále ještě samostatné satelity. • Žije tady 25 tisíc obyvatel. • Rozloha je 1888 hektarů.
od 1. ledna do 31. srpna 2016 bude stanovena v 50., 57. a 64. mateřské škole od 6. do 17. hodin, v 6. a 54. mateřské škole od 6.30 do 17.30 hodin. Dál bude platit i možnost přivádět děti až do 9 hodin. Obvodu se také v současné době podařilo zajistit prostředky na potřebnou opravu komunikací, chodníků a veškerých sítí. „Pro občany jsou to sice jisté komplikace, ale je to krok zcela nezbytný pro další fungování obvodu. Mezi priority patří zvyšování kvality života v obvodě, což je ve znění jeho nového hesla Když víš, kde žiješ,“ uzavírá Petra Foltýnová. (red)
S T R ANA 6 / pros i n e c 2015F OT OS T R A N A
Tisíce lidí se přišly podívat 29. listopadu o první adventní neděli na rozsvícení vánočního stromu v Plzni, které doprovodil bohatý kulturní program. Čtrnáctimetrová douglaska tisolistá stojí jako každoročně na náměstí Republiky. Foto: Miroslav Chaloupka
Unikát mezi památkami architektury 20. století v České republice představuje byt rodiny Oskara Semlera, spolumajitele firmy produkující drátěné zboží, předně gramofonové jehly značky Sem, na Klatovské třídě. Je to jediný objekt s takzvaným raumplanem v Plzni, tedy různým prostorovým rozvržením místností. Západočeská galerie první část takzvané Semlerovy rezidence představila veřejnosti poprvé letos v listopadu. V budoucnu se stane Centrem pro výzkum architektury Plzeňského kraje. Foto: Západočeská galerie v Plzni
Známá zpěvačka Bára Basiková zazpívala u plzeňského vánočního stromu spolu s dětským sborem Andílci. Foto: Miroslav Chaloupka
U Císařské cesty se jmenuje kniha, která se zabývá historií Městského obvodu Plzeň 2-Slovany. Celkem 624stránková publikace autorů Jana Drnka a Oto Brachtela popisuje příběh druhého plzeňského obvodu od starověku do roku 2014. Slavnostní křest se konal v závěru listopadu. Foto: Městský obvod Plzeň 2-Slovany
Sayaka Otani, 29letá chemická inženýrka z partnerského japonského města Takasaki, navštívila Plzeň. Vzhledem k tomu, že se zajímá o vzdělávání se zaměřením na životní prostředí a mezi její zájmy patří též vážná hudba, program pro ni připravily odbory školství a životního prostředí. Zavítala mimo jiné na základní a mateřské školy, které se zabývají ekologií, a na konzervatoř. Foto: odbor školství, mládeže a tělovýchovy
Muzeum knihtisku a knihy v Plzni navštívilo také Sdružení polygrafů. Další informace na straně 7. Foto: Muzeum knihtisku a knihy
Do Borské ulice se vrátila doprava. Její rekonstrukce byla letošní největší investiční akcí magistrátního odboru investic na území města Plzně. Stavební práce v hodnotě 48,5 milionu korun včetně DPH byly rozděleny do šesti dílčích navazujících etap. Dokončovací práce potrvají do května příštího roku. Foto: Martin Pecuch
kulturní dění
R A DN I Č N Í L I S T Y / S T R A N A 7
Plzeňská Artotéka slaví dvacáté narozeniny
Sbírka zahrnuje více než sto padesát uměleckých děl za téměř čtyři miliony korun Artotéka města Plzně slaví 20. narozeniny. Výročí připomene výstavou nazvanou 20 let Artotéky města Plzně (1996-2016), která začala 3. prosince v Galerii města Plzně. „Artotéka se neustále proměňuje a rozrůstá. Stala se za dobu své existence významnou pamětí vývoje plzeňského umění a kulturní historie města,“ říká vedoucí Odboru kultury Magistrátu města Plzně Květuše Sokolová. Město artotéku začalo budovat proto, aby evidovalo, uchovávalo a systematicky rozšiřovalo soubor uměleckých děl, která dříve nerozlišeně spadala pod inventární soubor movitého majetku. „Malba nebo socha byly v inventarizačním řádu kladeny na roveň židli či psacímu stroji,“ vzpomíná Petr Jindra, odborný zástupce ředitele Západočeské galerie v Plzni. S Květuší Sokolovou se shoduje, že zásluhu na vzniku artotéky má dřívější vedoucí odboru kultury Vladimír Líbal, který myšlenku artotéky v roce 1995 se svými spolupracovníky prosadil. „A také nezapomenutelný plzeňský umělec a umělecký kritik Bronislav Losenický, který se spo-
Vyhrajte prohlídku Loosových interiérů O tom, že světoznámý architekt Adolf Loos v Plzni na počátku 20. století navrhl přibližně 13 bytových interiérů, z nichž osm se dochovalo do dnešních dnů, jsme již v Radničních listech psali. Zapomenutý skvost je možné od letošního roku navštívit v rámci tří prohlídkových tras. Prozatím poslední, Semlerova rezidence, přivítala první návštěvníky v listopadu. Právě pozvání na komentované prohlídky Loosovými interiéry může být originálním vánočním dárkem. Dárkové poukazy za zvýhodněné ceny jsou k dostání na www.adolfloosplzen.cz nebo v Turistickém informačním centru města Plzně vedle radnice, kde je možné za 149 korun zakoupit kalendář Adolf Loos Plzeň 2016. Pro ty, kteří rádi soutěží, připravila redakce Radničních listů soutěž o dva dárkové poukazy v hodnotě 300 korun a kalendář Adolf Loos Plzeň 2016. Stačí správně odpovědět na otázku: Jak se jmenovala třetí žena Adolfa Loose pocházející z Plzně? Odpovědi lze zaslat na adresu redakce nebo e-mailem do 6. ledna. (red)
lu s malířem Václavem Malinou ujal nesnadného úkolu vyhledat a identifikovat ve stovkách a stovkách kanceláří umělecká díla, jež tu a tam visela na stěnách mezi předměty, které zde plnily estetickou funkci podle vkusu toho kterého jejich uživatele. Z původně evidenční operace se vynořil fond děl, který již bylo možno chápat jako uměleckou sbírku,“ připomíná Petr Jindra. Fond uměleckých děl v majetku města je utvářen na základě návrhů odborné komise složené z profesionálních kurátorů, historiků a teoretiků výtvarného umění. „Statutární město Plzeň bude i nadále v tomto trendu pokračovat,“ říká Květuše Sokolová. Nyní artotéka zahrnuje 154 děl v celkové hodnotě 3,92 milionu korun. Jsou v ní zastoupeni významní umělci plzeňské oblasti, jako jsou například Jiří Patera, Miroslav Tázler, díla Vladimíra V. Modrého, Bronislava Losenického, Květy Monhartové a jiných. Obraz Ladislava Sutnara „Venuše/Plzeň je žena“, světového designéra a plzeňského rodáka, patří mezi nejhodnotnější
díla celé kolekce. V zásadě pasivní soubor uměleckých děl v majetku města se přeměnil v živou sbírku rozmnožovanou
systematickými akvizicemi. S ní se může veřejnost seznámit na webových stránkách www.artotekaplzen.cz. (red)
Na snímku koláž složená z obrazů, které jsou k vidění v plzeňské artotéce. Foto: archiv
ROZHOVOR
Martin Otava: Divadlo musí vyjít mezi lidi Pendluje mezi Prahou, kde bydlí, a Plzní. Prací tráví více než dvanáct hodin denně. Dokáže spát jen čtyři pět hodin a nemá s tím problém. „To prostě k mé práci patří a mě divadlo a práce s ním spojená obrovsky baví,“ říká ředitel Divadla Josefa Kajetána Tyla Martin Otava (na snímku), který stojí v jeho čele od září 2014. Jeho cílem je, jak tvrdí, aby divadlo vykročilo i mimo své budovy nebo do nich přilákalo návštěvníky i na jiné akce. Co si pod tím představit? Například projekt nazvaný Literární kavárna, který podporuje tvůrčí činnost mládeže formou autorského psaní a následného veřejného čtení vytvořených textů na večerech autorského čtení. Čtení nejlepších textů na závěrečném galavečeru pak zajišťují naši herci. Literární kavárna vzniká ve spolupráci našeho divadla a Gymnázia Františka Křižíka a je zaštítěna Valerianovou nadací v Berlíně a Ministerstvem kultury České republiky. Prostory Nového divadla pak slouží výstavám. Se Západočeskou univerzitou jsme nyní připravili expozici prací pedagogů a studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Krásná byla v létě výstava velkoformátových obrazů Jan Nepomucký, světec střední Evropy, jež byla výsledkem rakousko-českého
sympozia. Tradicí se stává průvod Vendelín, ale hlavně Noc s operou v amfiteátru na Lochotíně, kterou letos navštívilo víc než pět tisíc lidí. Takže se bude konat i příští rok? Ano. Na 1. července chystáme světoznámou operu Giuseppa Verdiho Aidu. Při svém nástupu do čela divadla jste plánoval, že se zaměříte i na děti. Co jste pro ně už udělali? Vzniklo abonmá Junior, které je vhodné pro děti od pěti let. Máme pro ně dvě abonentní řady se čtyřmi představeními, konkrétně Chrtí packa zasahuje, Kocour v botách, Muzikantská pohádka a Krysař. Další řada pak slouží pro rodiče s dětmi.
Někteří diváci si stěžují, že Nové divadlo není přívětivé k vozíčkářům a dalším postiženým lidem. Víme o tom. Chtěli bychom zpřístupnit přízemní vchody do hlediště Nového divadla, aby se do nižších řad dostali i návštěvníci, kteří potřebují bezbariérový přístup. Ten je vlastně zatím jen do 23. řady a mnoho diváků tím bylo oprávněně rozčarováno. Chystáte novinky pro předplatitele? Nesmírně si jich vážíme. Máme mezi nimi například paní, které je v současnosti 88 roků a vlastní abonmá už 84 let. A takovým věrným divákům se musíme věnovat, aby byli spokojení a hrdí na své divadlo. To je velká výzva do budoucna. A jak to chcete udělat? Chceme s nimi více komunikovat a pořádat pro ně speciální akce, na kterých bychom jim chtěli za věrnost poděkovat. Uvažujeme o tom, že by dostávali informace o dění na našich scénách e-mailem, že bychom je zvali na různé akce. Prozradíte, které představení se vám osobně líbilo nejvíce? Nebudu jmenovat. Považuji se za principála, takového tátu, který má rád všechny své děti, i když na nich vidí chyby. Do každé inscenace vloží herci a všichni, kteří se na ní podílejí, strašnou spoustu pozitivní energie a to je velmi cenné. (an)
Muzeum knihtisku ukáže i sazárnu Téměř 800 návštěvníků už zavítalo do nově otevřeného Muzea knihtisku a knihy v Plzni. Expozice mapuje historii knihtisku v Plzni, kde byla vytištěna vůbec první kniha na našem území. Právě maketu této knihy, statuta Arnošta z Pardubic, a další makety prvních zde tištěných knih, pracoviště sazeče, unikátní americký sázecí stroj Interptype ze začátku 20. století a další zajímavosti nabízí zhruba padesátiminutová komentovaná prohlídka. Muzeum se nachází v Plovární ulici u zimního stadionu. Expozice je umístěna zčásti v novém objektu, zčásti v budově tiskárny, která byla postavena pro tiskárenský provoz již v roce 1911. Od té doby se tam nepřetržitě tiskne. Budovu v roce 1993 koupila společnost NAVA. „Přestože jsme tiskárnu postupně zmodernizovali a přebudovali na tiskárnu ofsetovou, starých sázecích a knihtiskových strojů jsme se nezbavili, a proto je mohou nyní návštěvníci v muzeu obdivovat. Uvidí například více než sto let starou ruční sazárnu, sázecí stroj Intertype z roku 1928 či knihtiskové rychlolisy,“ popisuje majitel tiskárny a muzea Ota Rubner. Prohlídková trasa je nejprve zaměřena na ukázky knih vytištěných od druhé poloviny 16. století v Plzni. Představuje především prvního – neznámého Tiskaře Arnoštových statut, ale i jeho následovníky Mikuláše Bakaláře, Jana Mantuána Fencla nebo Hanse Pekka. Další část prohlídky vede po ochozech původní historické tiskárny a je zaměřena přímo na proces výroby knihy. Návštěvníci si prohlédnou sázecí stroje, knihtiskové rychlolisy a další zařízení. Ota Rubner má v plánu expozici obohacovat i o další stroje. „Získat chci pro muzeum knihtiskový rychlolis Heidelberg Cylinder, který se z Plzně dostal do Německa. Rád bych také nechal vyrobit repliku dřevěného Gutenbergova tiskařského lisu a počítáme se spoluprací s Národním technickým muzeem a Západočeským muzeem v Plzni, které nám přislíbily zapůjčit některé své tiskařské exponáty.“ Přímo z ochozu, kudy vede prohlídková trasa, je vidět také současný tiskárenský provoz. Od září nabízí muzeum také prohlídky ušité přímo na míru školním skupinám. „Pro ně je možné prohlídku rozdělit například na část literárně-historickou nebo technickou. Školy tak mohou přijít opakovaně a pokaždé se podívat na vznik a vývoj knihtisku v Plzni z jiné stránky,“ popisuje manažerka muzea Iva Hosmanová. Stavba muzea stála 15 milionů korun a z 80 procent ji podpořil dotační program ROP Jihozápad. (red)
ROZHOVOR
Jindřich Duras: Generace mladých klavíristů udělala obrovský pokrok Klavírista, pedagog a plzeňský patriot Jindřich Duras 27. prosince oslaví 90. narozeniny. Pamatuje vysílání plzeňského rozhlasu před 70 lety takzvaně naživo, se kterým spojil svůj život stejně jako s plzeňskou konzervatoří. Stále ho zvou do zkušebních komisí a má radost z Domu hudby, který je několik desítek metrů od jeho domova. „Říkal jsem, že tam dojdu v papučích a budu dělat vrátného,“ říká s úsměvem Jindřich Duras (na snímku). Budete tam zase slavit narozeniny podobně jako před pěti lety koncertem? Tentokrát to bude komornější. 25. ledna budu mít v rozhlasovém studiu přednášku, no spíš takové povídání o životě a hudbě. Ještě koncertujete? Už ne, ale když zdraví dovolí, rád chodím do divadla nebo na koncerty. Těší mě
také, že mě zvou ke zkouškám na konzervatoř. Když vidím vaše piana, tak doma si určitě zahrajete. Prozradíte co? Spíš různé variace, to co mám v paměti. Třeba na hudbu Leoše Janáčka. Patří k vašim nejoblíbenějším autorům? Ano, ale také mám rád Clouda Debussyho, Josefa Suka nebo z plzeňských Jiřího Štěpánka a Karla Pexidra. Ale to je jen velmi omezený výčet. Učil jste na hudební škole a pak na konzervatoři do 80 let. Můžete srovnat mladou generaci s tou dřívější? Generace mladých klavíristů udělala obrovský pokrok. To, co mladí hrají v současnosti při přijímacích pohovorech, kdysi hráli studenti při absolutoriu. V čem to je? V lepší pedagogické práci. Prohlubuje se vzdělání učitelů, pracují s psycholo-
gií a s novými poznatky. Navíc studenti mohou sbírat mezinárodní zkušenosti, účastnit se soutěží a podobně. Je mezi nimi také obrovská konkurence. Pomáhá i prolínání kultur. Do popředí se derou, a oprávněně, například klavíristé z východních zemí, z jižní Asie, Japonska. Mají vrozené dispozice a jsou úžasně pracovití, což mladým Evropanům občas chybí. Ona se výrazně změnila i práce v rozhlase. Vzpomínáte si na začátky? Pro plzeňský rozhlas jsem začal účinkovat už na jaře 1945. To ještě v dřevěné přízemní chatce na soutoku Radbuzy a Mže, po bývalé německé protiletadlové obraně Luftschutz. Teď je tam stadion Viktorie Plzeň, ale tehdy kolem nás byly louky a pole. Všichni jsme hráli a zpívali naživo. Spolužák, který byl později v angažmá v Komické opeře v Berlíně, tam
dělal správce, měnil desky a vše potřebné. Když skončilo jedno vystoupení, účastníci se museli potichoučku vyměnit, aby pokud možno nerušili vysílání, které jelo celý den. Až později se začalo točit na kotouče, ale v nich se nedalo stříhat.
To už si nikdo nedovede představit… To určitě ne, ale rozhlas velkou měrou přispěl k tomu, že Plzeň začala být vnímána jako kulturní centrum. Byla známá po celé republice a pochopitelně také plzeňští umělci. Dodnes i díky tomu nemá problémy s návštěvností divadel a dalších kulturních akcí. Rozhlas má velkou moc. Myslíte si, že je rozhlas stále takovým popularizátorem umělců z Plzně? Mám pocit, že už to tak není. Plzeň je teď vnímána jako předstupeň Prahy. Už také tolik nepopularizuje nadějné umělce z regionu a to mě mrzí. Jejich prezentace je hodně důležitá. Ale vraťme se k vašemu jubileu. Co byste si k němu přál? Víte, že nevím. Mám skvělou manželku, která se o mě obětavě stará. Hudbu mám kolem sebe pořád, tak snad hlavně zdraví. (an)
S T R ANA 8 / pros i n e c 2015
psalo se před 26 lety
„Další jednání na radnici“ Dne 20. prosince 1989 přinesla plzeňská Pravda článek informující o dalším kole jednání mezi dosavadním vedením Národního výboru města Plzně a představiteli plzeňského Občanského fóra, které bylo zahájeno už v předvečer generální stávky 26. listopadu. Mezi body, které na schůzce zazněly, patřila výstavba pomníku T. G. Masaryka, zničeného v odplatě za demonstrace proti měnové reformě v červnu 1953. Rovněž se hovořilo o vybudování pomníku americké armádě, z něhož byl v poválečných letech realizován pouze základní kámen odstraněný po rozsáhlých protikomunistických demonstracích v květnu 1948. Klíčová jednání se však týkala bezprostředních kroků, především rekonstrukce rady národního výboru, v níž neměla mít žádná politická síla nadpoloviční většinu. Návrhy vzešlé z jednání o dva dny později schválilo mimořádné plenární zasedání Národního výboru města Plzně, jež odvolalo dva dosavadní náměstky primátora, kteří byli nahrazeni zástupci Občanského fóra. Adam Skála Archiv města Plzně
Děti nasbíraly žaludy pro zvířata v zoo Celkem 717 kilogramů žaludů nasbírali rodiče a děti z 54. mateřské školy v Plzni se sportovním zaměřením, plody pomohou plzeňské zoologické zahradě jako krmení pro zubry evropské, prasata, jeleny a další zvířata. Děti získaly diplomy a věcné dary od města. Nejlépe si vedla třída žlutých, která nasbírala 297 kilogramů žaludů, druhá byla fialová třída s 246 kilogramy, třetí červená se 154,5 kilogramu plodů. Plody odvezla tři plně naložená osobní auta. (red)
P R O V OL N Ý Č A S
Známí i zapomenutí lidé plzeňské opery Milada Gruberová zpívala v opeře a operetě, dokonce i s Oldřichem Novým Milada Gruberová se narodila 18. července 1891 v Plzni jako čtvrté dítě krejčího Václava Grubera a jeho manželky Marie, rozené Škatulové. V Plzni vychodila obecnou a měšťanskou školu a navštěvovala i soukromou taneční školu baletní mistryně plzeňského divadla Jany Freisingerové. Při jednom z jejích vystoupení si jí všiml tehdejší operetní kapelník plzeňského divadla Jaroslav Wilkonský a ředitel divadla Vendelín Budil. Od podzimu roku 1905 ji angažovali jako elévku a později členku baletního souboru. Kromě baletu statovala v činohře, opeře i v operetě a zpívala v dětském sboru. A právě to ji vedlo ke studiu sólového zpěvu u někdejšího hrdinného tenoristy plzeňského divadla Josefa Branžovského. V divadelní sezoně 1911 až 1912 působila v operním sboru, po odchodu Vendelína Budila z postu ředitele divadla odchází z angažmá i Milada Gruberová. Dva roky působí u Zöllnerovy venkovské divadelní společnosti a získává cenné zkušenosti. Vrací se krátce před vypuknutím první světové války už jako sólistka opery, ale válečná léta tomuto žánru příliš nepřejí, a tak se Milada Gruberová stále častěji objevuje v operetách. Její první významnou rolí byla Vanda v Polské krvi, která měla premiéru 16. srpna 1914. Operetní repertoár zcela převažuje nad operními rolemi, i když v nich se objevovala například jako Kuchtík či druhá žínka v Rusalce, Esmeralda v Prodané nevěstě nebo
Milada Gruberová Foto: Archiv města Plzně Kate Pinkertonová v Madame Butterfly. Počátkem dvacátých let její kariéra dosahuje vrcholu. V operetě byla v té době skvělou Sylvou Varescu v Čardášové princezně, Maryškou ve Slovácké princezce, Vandou v Polské krvi a mnoha dalšími. Byla již provdána za Emanuela Rabase, dlouholetého člena plzeňského divadelního souboru, a v roce 1921 se manželům Rabasovým narodil syn Milan. V divadelní sezoně 1923 až 1924 přijala angažmá jako první subreta v Brně, kde jí byl mimo jiné výborným partnerem Oldřich Nový, triumfovala zde v klasických operetách i v revuálních hrách. Přesto byl její vztah k Plzni silnější a po pěti letech se vrací, aby na scéně plzeňského divadla
setrvala až do roku 1964. Byla opět první subretou, diváci ji měli možnost vidět například jako Rose Marie z Frimlovy stejnojmenné operety, Paní Marjánku z Tylovy hry se zpěvy i Zitu v Blechově operetě Její kapitán. Brzy však začíná zvolna přecházet do oboru komického a po roce 1940 do oboru starokomického. Právě v období hospodářské krize a následné okupace byla pro diváky opereta rozptýlením a únikem ze skutečnosti a Miladu Rabasovou publikum milovalo. Po smrti svého prvního manžela se znovu provdala 13. července 1944 za dlouholetého sólistu a režiséra plzeňské operety Viktora Severina. Vlastním jménem Viktor Jan Perdoch se narodil 23. května 1890 v rodině chudého rolníka a hostinského v Čeladné pod Radhoštěm. Studoval na reálném gymnáziu v Místku a Kroměříži a zde získal na hudební škole základy hudebního a pěveckého vzdělání, které si později rozšířil studiem u dramatické pěvkyně Jetty Kurzové. Po několika angažmá zakotvil v roce 1922 v Plzni a působil zde více než 40 let. Nastudoval 220 operetních a 23 operních rolí a režijně nově 79 oper a 219 operet. Harmonické manželství Viktora a Milady vydrželo až do její smrti. Zemřela patnáct let po svém odchodu z divadla 2. listopadu 1979. Viktor Severin ji přežil o necelé dva roky. Štěpánka Pflegerová Archiv města Plzně
H ra j eme s i s P l zní ( 1 0 . ) V minulých Radničních listech hledali naši nejmenší čtenáři pět rozdílů mezi obrázky kostela svatého Jiří v Doubravce od kreslíře a ilustrátora Vhrsti. Obrázky se lišily velikostí kmene stromu vlevo, jiným typem kostelní věže, jehličnanem zcela vpravo v odrazu ve vodě, ptáky na obloze a keřem u kostelní zdi. Při losování měl nejvíce štěstí Matěj Šplíchal, který získává po čtyřech vstupenkách do zoologické a botanické zahrady a další zajímavé ceny. Výhra je
připravena v informační kanceláři radnice. Pro děti jsou tentokrát určeny obrázky plzeňské radnice. Poslouží jako omalovánky, ale opět je mezi nimi pět rozdílů. Pokud je malí čtenáři najdou, mohou jejich seznam poslat s pomocí dospělých do 6. ledna na adresu redakce. K dispozici je také e-mail
[email protected]. Nezapomeňte připsat heslo Hrajeme si s Plzní, jméno, věk dítěte a adresu. Vylosovaný výherce získá čtyři vstupenky do
Zoologické a botanické zahrady města Plzně a další odměny. Pokud se dětem podaří vybarvit všech deset obrázků, budou automaticky zařazeny do speciálního slosování o zajímavou cenu. Posílat je mohly do redakce postupně nebo najednou s touto poslední kresbou. Plzeňskou radnici do renesanční podoby přestavěl v polovině 15. století italský architekt Giovanni de Statia z Lugana. (red)
víme, kudy chodíme? (10.) Soutěž inspirovaná názvy plzeňských ulic dnes pokračuje další jejich pěticí. První je zároveň odpovědí na soutěžní otázku z minulého čísla. • Vančurova – Dr. Jindřich Vančura, historik, se narodil v roce 1855, zemřel v roce 1936. Klatovský rodák je autorem rozsáhlého přehledu dějin Klatov, zpracoval také dějiny Plzně. Překládal dílo Ernesta Denise a byl silným odpůrcem Rukopisu Královédvorského a Zelenohorského. • Antonína Uxy – Antonín Uxa byl horník a horlivý propagátor socialistické myšlenky. Žil v letech 1847 až 1894. • Štruncovy sady – Emil Štrunc byl župním náčelníkem Sokola. Narodil se v roce 1887. Typograf a skvrňanský rodák se stal tvůrcem několika sletových cvičení. Za vlasteneckou činnost byl ve válce umučen. • Stanka Vodičky – Stanko Vodička, český poddůstojník rakousko-uherské armády, se narodil v roce 1895. Byl popraven v roce 1918 za to, že se stal vůdcem rumburské vzpoury. • Jakuba Škardy – Jakub Škarda, advokát a intendant Národního divadla v Praze, se narodil 11. března 1828, zemřel 31. prosince 1894. SOUTĚŽ: Výherce deváté části naší soutěže se stala Petra Rojíková. Získává fotografickou publikaci Libora Sváčka Plzeň. Stejnou knihu obdrží i jeden z vylosovaných, který zašle správnou odpověď na desátou a poslední soutěžní otázku, jež je spojena se Smetanovými sady. Víte, po kom jsou tyto sady pojmenovány? Odpovědi lze posílat do 6. ledna na adresu redakce. K dispozici je také e-mail
[email protected]. Nezapomeňte připsat heslo Víme, kudy chodíme?, své jméno a adresu. Zdroj: Encyklopedie ulic západních Čech „Víte, kde bydlíte?“ od Markéty Čekanové.
RADNIČNÍ LISTY města Plzně - Ročník 20 • Vychází desetkrát ročně • Vydavatel: Statutární město Plzeň, Tiskové oddělení KP, náměstí Republiky 1, 306 32 Plzeň, IČ: 00075370 • Redakce - telefon: 378 032 017, e-mail:
[email protected] • Náklad 80 000 výtisků • Bez jazykové úpravy Neprodejné • List není reklamní tiskovinou • Nevyžádané příspěvky nevracíme • Redakce si vyhrazuje právo příspěvky zkrátit • Tisk: NAVA TISK, s. r. o. • Sazba písmen Lido STF od Františka Štorma • Distribuci na území města Plzně zajišťuje Česká pošta, tel.: 377 203 441 • Pro zájemce jsou zbývající výtisky k dispozici v informační kanceláři radnice • Archiv Radničních listů je k dispozici na www.plzen.eu • Zapsáno v evidenci periodického tisku pod číslem MK ČR E 14331 • Toto číslo vychází 9. prosince 2015
