Tato publikace vznikla v rámci projektu o.s. Slovo 21

T

ato publikace vznikla v rámci projektu o.s. Slovo 21 „Vzájemná komunikace = lepší integrace II“ za odborné podpory IOM Praha. V rámci projektu byly podniknuty studijní cesty do Vídně, Amsterodamu, Lisabonu a Madridu za účasti zástupců municipální úrovně různých českých měst a hlavního města Prahy. Dále byly pro účely publikace využity prezentace a záznamy přednášek z mezinárodní konference k integraci cizinců se zaměřením na politiku a praxi měst a obcí konané v dnech 23.-24. února 2012 v Praze. V rámci publikace jsou kromě shrnutí integrační politiky čtyř hlavních výše uvedených měst projektu zahrnuta také shrnutí politik kraje Stockholmu a měst Hamburku a Osla z mezinárodní konference. Projekt „Vzájemná komunikace = lepší integrace II“ je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí, hlavního města Praha, Velvyslanectví Nizozemského království, Zastoupení Evropské komise, MČ Prahy 2, MČ Prahy 13 a MČ Prahy 14.

© o.s. Slovo 21, 2012 Publikaci sestavila Marie Říhová na základě záznamů ze studijních cest a mezinárodní konference. Recenzent: Lucie Sládková, IOM, Mezinárodní organizace pro migraci Praha. ISBN 978-80-904327-4-1 Praha 2012

4

OBSAH

5 .........................................................................................................................OBSAH 6-7 .....................................................................................ÚVODNÍ SLOVO / SHRNUTÍ 8-12 ....................................................................................................................VÍDEŇ 13-16 ....................................................................................................AMSTERODAM 17-21 ..............................................................................................................LISABON 22-25 .............................................................................................................MADRID 26-28 ...........................................................................................KRAJ STOCKHOLM 29-31 ..........................................................................................................HAMBURK 32-34 ..................................................................................................................OSLO 35-38 ...............................................................................................................PRAHA

5

Různorodost zemí původu migrantů, nízká jazyková vybavenost, obtížnější integrace na trhu práce, dopady ekonomické krize, soužití s majoritou v různých nově se utvářejících lokalitách aj. přinutily vyspělá evropská města reagovat flexibilně, prakticky, ale i politicky na nové otázky.

ÚVODNÍ SLOVO/ SHRNUTÍ

Města Vídeň, Amsterodam, Lisabon, Madrid, Stockholm, Hamburk a Oslo musela přijmout nová opatření reagující na vzrůstající počet cizinců. Všechna města mají znatelné procento populace imigrantů, ať už první či další generace. Například ve Vídni, která má dlouhou historii přistěhovalectví, pochází 20 % obyvatel přímo z cizích zemí a u 44 % je alespoň jeden z rodičů cizincem. V Portugalsku ještě na počátku devadesátých let 20. století žilo pouze kolem sta tisíc imigrantů, v současnosti je to téměř půl milionu lidí, tj. v zemi došlo během dvaceti let k nárůstu imigrantů o 400 %. V Amsterodamu tvoří přistěhovalci 51 % obyvatel nebo se jeden z rodičů narodil v zahraničí.

Vážení přátelé, dlouho jsem přemýšlela, jestli vůbec něco napsat na úvod této publikace. Zdá se mi, že smysl a cíl vydání publikace je jasný z jejího rozsahu a že už samotný název „Vzájemná komunikace = lepší integrace II“ dostatečně vystihuje, proč jsme celý projekt realizovali. Princip nutnosti komunikace se potvrdil několikrát – mluvili o něm jak samotní cizinci, tak i zástupci zúčastněných měst. Abychom společně kvalitně žili, aby celá společnost díky tomu prosperovala a nenarážela na problémy, které mohou kulminovat až do extrému, měli bychom si společně vážit sebe navzájem, komunikovat a vytvářet co nejlepší prostředí.

Kvůli těmto vysokým počtům přistěhovalců musí města flexibilně reagovat na novou situaci. Většinou se však při plánování opatření již nemluví o potřebě integrovat cizince do majoritního prostředí, ale hovoří se o politice diverzity a potenciálu, který z ní plyne. Diverzita je v 21. století novou charakteristikou těchto evropských měst. Oslo si zvolilo příhodné heslo „OXLO – Oslo Extra Large“, které charakterizuje novou situaci, v Portugalsku je mottem „Více diverzity, větší lidskost“. Ve Vídni byl zaznamenán velký posun v chápání otázek diverzity, kdy celá společnost a její instituce, včetně města Vídně jako poskytovatele služeb a zaměstnavatelů, jsou považovány za zodpovědné v otázkách integrace cizinců. Dále je také kladen důraz na participaci ve všech sférách společnosti. V Hamburku je „participace“ hlavním mottem politiky města. V Madridu je hlavním mottem „soužití“, kdy každý obyvatel spoluvytváří prostředí Madridu, ve kterém chce žít. Soužití je založeno na dialogu, což se také odráží v různých tzv. dynamizačních projektech ve veřejných prostorech a v sousedství podporovaných městem Madridem.

Můžete si říct, že toto není nic nového. Ale! I když mnohdy pojmenovávame proces úspěšného spolužití majority a cizinců jako integraci, diverzitu či jinak, často zapomínáme, že základem dobré spolupráce je komunikace. Doufáme, že jsme odvedenou prací alespoň trochu přispěli k vylepšení integrace cizinců na lokální úrovni, a proto děkujeme všem osobám, institucím a organizacím, které nás v tomto podpořili.

Také hlavní město Praha si prostřednictvím nově vzniklého Integračního centra Praha klade za cíl podporovat kulturní a sousedské vztahy prostřednictvím Komunitního centra vznikajícího v centru města. Kromě informačních a poradenských služeb pro imigranty a jazykového vzdělávání se bude centrum soustředit

Jelena Silajdžić výkonná ředitelka o.s.Slovo 21

6

také na vzdělávání odborníků, spolupráci s komunitami imigrantů na území hlavního města a především na spolupráci různých aktérů v rámci vznikající platformy. Díky širokému partnerství budou moci jednotliví aktéři také podpořit vznikající Koncepci integrace na území hlavního města.1

86 lokálních center, která poskytují jednotný servis. Tyto lokální úřady jsou výsledkem spolupráce mezi ACIDI, obcemi a neziskovými organizacemi. Tam, kde je potřeba individuální asistence, jsou využíváni kulturní mediátoři z registrovaných asociací migrantů, kteří s ACIDI spolupracují.

Ačkoliv každé z měst účastnících se mezinárodní konference bylo ve své politice a praxi trochu odlišné, všechna se intenzivně věnují jazykové výuce pro nově příchozí imigranty, kterou města poskytují buď zcela zdarma, nebo za symbolický poplatek. Znalost místního jazyka je považována za klíčovou pro úspěšnou integraci do nového prostředí, a zejména na trh práce. Kraj Stockholm ročně vydává stovky milionů eur na jazykovou vybavenost nově příchozích migrantů. Stockholm zajišťuje specializované kurzy pro různé profese, zejména pak ty, po kterých je na místním trhu práce poptávka. Z hlediska vzdělávacích aktivit je zajímavým příkladem vídeňský vzdělávací pas, ve kterém jsou evidovány všechny jazykové a další socio-kulturní kurzy, kterými imigrant od svého příjezdu do Vídně prošel. Imigranti ve Vídni nejprve podepíší integrační smlouvu, ve které se zavazují, že do dvou let absolvují jazykovou zkoušku na úrovni A2.

Za zmínku také stojí politika lidských zdrojů na jednotlivých magistrátech. Magistrát města Vídně, odbor MA17 pro integraci a diverzitu, tvoří šedesát lidí, z nichž dvě třetiny zaměstnanců mají migrační původ, pocházejí z 18 různých zemí a mluví 20 různými jazyky. Jazyková vybavenost a kulturní spřízněnost napomáhá zaměstnancům v jejich komunikaci s komunitami žijícími ve Vídni. Stejně tak město Hamburk si dalo za cíl, aby v jeho administrativě pracovalo třicet procent obyvatel cizího původu. Proto se snaží ve veřejné kampani „My jsme Hamburk. Chceš se přidat?“ přilákat do svých řad imigranty, kteří zvýší interkulturní kompetence na magistrátu. Ačkoliv se mnoho z poskytovaných služeb těchto měst EU zdá být nepřenosné do českého prostředí vzhledem k odlišným finančním podmínkám pro otázky integrace, mnoho z prezentované nejlepší praxe nevyžadovalo výrazné navýšení finančních zdrojů. Často se jednalo jen o invenci zaměstnanců magistrátů, která přispěla ke zlepšení vzájemného soužití, nebo bylo využíváno dobrovolnických sítí. Například zástupce magistrátu Osla inspiroval účastníky právě tím, že v rámci jejich administrativy vyhledávají v zahraničí projekty nejlepší praxe, které jsou finančně velmi nenáročné a využívají širokých partnerství a místních sítí, jako jsou univerzity nebo podnikatelské prostředí, pro efektivní politiku diverzity.

Dobrou praxí pro inspiraci může být rovněž Amsterodam se svou výukou holandštiny ve školách, kde se učí děti rodičů cizinců. Díky tomuto opatření dochází také ke kontaktu s matkami dětí, které pocházejí z uzavřených komunit. Přistěhovalci v Amsterodamu jsou také podporováni ve stážích v různých organizacích, kde mohou praktikovat holandštinu v praxi, nebo s dobrovolníky, kteří se přihlásí do ročního dobrovolnického programu výuky holandštiny v praxi. Díky kontaktu s holandskými dobrovolníky je tím podporováno také vzájemné soužití původních obyvatel s nově příchozími.

Praxe vybraných měst EU, která je často oceňována i na celoevropské úrovni, je jedinečnou příležitostí zejména pro politiku českých měst a také pro praxi neziskových organizací a občanského sektoru s cílem inspirovat se při utváření své vlastní koncepce, ale také projektů vedoucích k lepší integraci cizinců na obecní úrovni.

Z institucionálního hlediska je pro českou praxi zajímavé Portugalsko, kde existuje centrální veřejná instituce ACIDI – Komisariát pro imigraci a interkulturní dialog. ACIDI spravuje celonárodní integrovanou síť poraden pro cizince, fungující od roku 2004. Poradny jsou v Lisabonu, Portu a městě Faru. Jedná se o tzv. one-stop-shop centra, tedy centra, kde se na jednom místě nacházejí různé služby potřebné pro imigranty a kde si zároveň mohou vyřídit i své dokumenty. Aby byla podpořena co největší blízkost s imigračními komunitami, bylo postupně založeno také

Marie Říhová

1

Prezentace zástupce ICP během veřejné debaty k zapojení organizací cizinců do politiky a praxe integrace cizinců a prevence sociální exkluze a neregulérní migrace dne 25.4.2012 v DNM Praha v rámci projektu IOM a o.s. Slovo 21 „ELCI“.

7

VÍDEŇ

Město Vídeň má přes 1,7 milionu obyvatel. Jeden ze tří občanů města Vídeň má migrační původ. Město má v přistěhovalectví dlouhou tradici. V 19. století se sem přistěhovalo hodně Čechů, Slováků, Maďarů i Poláků, což přispělo svou měrou k ekonomickému rozvoji města. Šedesátá a sedmdesátá léta byla charakterizována příchodem pracovních migrantů (tzv. gastarbeiters), z nichž někteří oproti původním předpokladům neodjeli zpět do zemí svého původu. V devadesátých letech zažily Rakousko a Vídeň další imigrační vlnu. Dvě největší komunity Vídně se utvářejí z tureckých a balkánských imigrantů

o integraci se mluví o identifikaci s prostředím pod heslem „Všichni jsme Vídeňané“. Nejde o to, aby se každý cítil jako Rakušan, ale aby se identifikoval s městem, ve kterém žije. Vídeň vždy byla kulturně bohaté město. Zároveň jsou obyvatelé města prostřednictvím různých nástrojů práce s veřejností upozorňováni na fakt, že Vídeň se změnila, že je potřeba se s touto novou skutečností vyrovnat a načerpat z ní to nejlepší.3

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY

Vídeň nemá integrační centra specializovaná na cizince. Soužití má probíhat v běžném denním životě, na ulici, ve školách, na veřejných akcích. Jedná se o princip, kdy je celá společnost a její instituce, včetně magistrátu jakožto poskytovatele služeb a zaměstnavatele, spoluzodpovědná na procesu budování nové Vídně.

Město má v aktuálním legislativním období za cíl vypracování charty soužití, která by jasně definovala pravidla vzájemného soužití. Charta má odrážet společenský konsenzus v této problematice a také doplnit případné současné legislativní mezery.4

Na celorakouské úrovni existuje národní plán o integraci, ale integrační strategii si spíše vytváří každé město s ohledem na místní situaci. Hlavní město Vídeň vykazuje v oblasti integrace cizinců větší zájem než stát a převážně si tuto oblast též financuje.2 Jsou to tedy města a municipální politika, která hrají v procesu integrace nejvyšší roli. Každé město má svůj koncepční materiál, svůj dokument. Jednotlivá spolková města si v agendě integrace a diverzity vypomáhají.

V oblasti integrace cizinců má odbor pro integraci a diverzitu následující úkoly: • navrhovat opatření k usnadnění integrace nově příchozích migrantů a rezidentů z cizích zemí (projekt „Start Wien“); • propagace jazykové způsobilosti a kurzů pro nové migranty;

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI

• podpora asociacím a iniciativám, které realizují integrační projekty;

V roce 1992 vznikl první integrační fond ve Vídni. V roce 1996 mělo město prvního radního pro integraci a v roce 2004 zřídilo odbor MA17 pro integraci a diverzitu. Vídeň považuje za důležité, aby diverzita města byla reflektována v nabízených službách, ale také ve složení zaměstnanců administrativy. MA 17 slouží jako prostředník mezi organizacemi migrantů, neziskovými organizacemi a městem Vídeň. Tým MA 17 se skládá ze 65 lidí. Dvě třetiny zaměstnanců mají cizí původ, pocházejí z 18 různých zemí a mluví 20 různými jazyky.

• expertní podpora, návrhy řešení a školení pro odbory města Vídně tak, aby jimi poskytované služby odpovídaly diverzitě uživatelů těchto služeb; • iniciace modelových a pilotních projektů a asistence s jejich implementací; • informativní setkávání; • síťování mezi lokálními institucemi, asociacemi migrantů, dalšími NNO atd.;

Cílové skupiny MA 17 jakožto kontaktního místa jsou migranti, asociace migrantů a iniciativy pracující s integrační problematikou, občané a instituce všech distriktů města a další odbory města Vídně. MA 17 v současnosti hovoří o integračně orientované politice diverzity, což znamená větší posun od užšího chápání integrace. Spíše než 2 3 4

• informování o asociacích migrantů, sítích, médiích a mediace v interkulturních konfliktech; • získávání nejlepších mezinárodních zkušenosti a rozvoj pilotních projektů pro město Vídeň.

Záznam prezentace Ursuly Struppe, ředitelky odboru MA 17, během studijní cesty do Vídně. Záznam prezentace Gorana Novakoviče během mezinárodní konference v Praze. Záznam prezentace Kurta Sturzenbechera, radního města Vídně, během studijní cesty do Vídně.

9

Pracovníci odboru MA 17 pracují v pěti regionálních kancelářích v jednotlivých částech Vídně. V těchto lokálních pracovištích spoluvytvářejí sítě mezi asociacemi migrantů a městských částí, realizují integrační projekty a poskytují služby jako kontaktní místa pro žádosti, nápady, návrhy, ale i problémy každodenního života všech místních občanů. Jedná se o vícejazyčné týmy tří až pěti lidí, kteří pracují pro všechny obyvatele dané městské části. Cílovými skupinami jsou tedy nejenom migranti, asociace migrantů a iniciativy, působící v oblasti integrace, ale všichni obyvatelé městských částí a jejich instituce. Město Vídeň je v procesu integrace zkušené a uvědomuje si, že čím více se bude imigrantům věnovat, tím méně bude docházet k problémům a případným etnickým konfliktům. Integrace ve městě je povýšená na chartu soužití a diverzitu.

POSKYTOVANÉ SLUŽBY JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE

Projekt „Start Wien“

Projekt „Start Wien“ je určen zejména pro nové imigranty ze třetích zemí a jejich rodinné příslušníky. Projekt je založen na průzkumu potřeb u nově příchozích, kteří prošli dotazníkovým šetřením během převzetí pobytového oprávnění. Projekt funguje od 1. října 2008 a na základě potřeby byl od roku 2011 také rozšířen pro občany EU. Spolupracuje na něm více partnerů, zejména městský odbor pro imigraci, občanství a registraci (MA 35), dále pak pět regionálních úřadů MA 17, vídeňský fond zaměstnanosti a veřejné služby zaměstnanosti, rakouská obchodní komora a vídeňská komora práce. V rámci „Start Wien“ jsou také financovány projekty, opatření a iniciativy například na podporu sousedských vztahů. Pro rok 2012 je to osm milionů eur pro neziskový sektor. Dále pak je v rámci projektu utvářen systém jazykového vzdělávání pro nové přistěhovalce.

5

Projekt tvoří tři hlavní pilíře: 1. „Start coaching“ pro nové přistěhovalce Město Vídeň se velmi orientuje na integraci nově příchozích cizinců, tedy do dvou let od jejich příchodu. Z tohoto důvodu se největší podpora věnuje výuce jazyka a poradenství v oblasti nalezení práce. Pomoci se cizincům dostane na stejných místech jako všem Rakušanům (a to případně i v jejich řeči). Jediným zvláštním místem pro cizince je v tomto směru přijímací středisko. Každý nový imigrant dostane při převzetí pobytového oprávnění zároveň také konzultaci ve svém jazyce k integračním otázkám, obdrží i kontakty, plán města atd. Vše probíhá ve stejné budově, kde je také imigrační oddělení MA 35. Pak obdrží cizinec tzv. vídeňský vzdělávací pas a poukazy na jazykové kurzy. Vídeňský vzdělávací pas je jakousi historií integrace každého člověka, kam se zapisují absolvované jazykové kurzy, ale také informační moduly (viz dále). Do tohoto pasu může nahlédnout každá instituce a posoudit vůli přistěhovalce začlenit se do nového prostředí. Nově příchozí se zavazuje integrační dohodou (která se vztahuje pouze na občany mimo státy EU) splnit integrační kurz, který především sestává z kurzu německého jazyka v délce 300 hodin. Polovina jeho ceny je proplacena státem, pokud je kurz absolvován do dvou let. Od města dostává příchozí dalších 300 eur (pro občany třetích zemí) či 150 eur (pro občany EU). To znamená, že imigrant musí nakonec zaplatit jen cca 1,5 eura za hodinu německého jazyka. Absolvování tohoto kurzu a dodržení integrační dohody je důležité pro získání trvalého pobytu. V současné době se proto ale nově požaduje dosažení znalosti němčiny na úrovni B1. Za cílové skupiny vzdělávacích kurzů byli označeni také mladí lidé ve věku 15–25 let. Povinná školní docházka končí v Rakousku v 15 letech a příchozí cizinci nemají možnost nijak navázat ve svém vzdělávání, protože jim chybí znalost jazyka. Jsou pro ně tedy organizovány vzdělávací kurzy, kde se mohou také profesně profilovat. Druhou významnou zranitelnou cílovou skupinou jsou ženy v domácnosti, které ani po letech pobytu také neovládají jazyk. Jako důležité bylo označeno i vzdělávání na policejních školách, kam jsou často přijímáni cizinci, aby působili v řadách městské policie. 5

Záznam prezentace Kurta Sturzenbechera, radního města Vídně, během studijní cesty do Vídně.

10

2. Informační moduly Obdobně jako u jazykových kurzů se do vídeňského vzdělávacího pasu zapisují také absolvované informační moduly. Přistěhovalec dostává do pasu razítko o absolvování těchto socio-kulturních kurzů, což dokládá jeho zájem o město a zemi, kde žije. Na kurzy nechodí jen nově příchozí migranti, ale všichni, které život ve městě zajímá (často i ti, kteří už kurzy absolvovali). Socio-kulturní kurzy jsou moduly v rozsahu dvou hodin, které se týkají soužití ve městě, pobytových otázek, vzdělávání, ubytování, zdravotní péče, zaměstnání, profesního růstu a uznávání kvalifikací. 3. Druhý stupeň programu „Start coaching“ Tato část programu je určena pro nově příchozí, kteří mají otázky k integraci, týkající se doby jejich pobytu v průběhu dalších dvou let po příjezdu. Jedná se tedy o nadstavbu pro ty, kteří už nějaký čas ve Vídni žijí. Během 13 měsíců fungování projektu „Start Wien“ dostalo vídeňský vzdělávací pas téměř deset tisíc lidí a získalo základní informace po příjezdu do Vídně. Téměř dvacet tisíc lidí navštěvovalo informační moduly ve svém vlastním jazyce a téměř tři a půl tisíce migrantů navštěvovalo druhý stupeň programu „Start coaching“.6

PŘÍSTUP NA TRH PRÁCE Kromě výuky němčiny byla za prioritu označena rovnoprávnost v přístupu cizinců ke zdravotnickým službám, vzdělávání či na pracovní trh. Město Vídeň nabízí informační schůzky v jazyce migrantů pro všechny nově příchozí cizince. Na schůzce jsou noví obyvatelé informováni o situaci na vídeňském trhu práce, právních podmínkách týkajících se zaměstnání a možnostech podpory při hledání zaměstnání nebo při zaměstnání. Informace jsou podávány v různých jazycích. Vznikl zde také fond na podporu zaměstnanců a sociálně slabších spoluobčanů, který je financován výhradně městem Vídeň. Jeho cílem je zachytit osoby, které se nedostaly na pracovní úřad a má svou náplní doplňovat agendu pracovních úřadů. Stejně tak panuje kooperace mezi městským odborem MA 17 a ministerstvem práce a sociálních věcí.

6

PROJEKTY PODPORUJÍCÍ VZÁJEMNÉ SOUŽITÍ A DOBRÉ SOUSEDSTVÍ Cílem města Vídně je změnit dlouhodobý mediální obraz imigrantů. Předně jde o to, reflektovat a zlepšit obraz migrantů v médiích nebo propojit již existující média migrantů s médii rakouskými a vídeňskými. Jeden z největších projektů je spojen s novinami ,,Die Presse”. Každý týden jsou zde otištěny články neotřele nahlížející na téma migrace, obvykle od autorů, kteří sami mají migrační původ. Tento projekt spravuje tým zcela nezávislý na novinách. Redaktoři mají přístup do komunit, často z nich sami pocházejí. Tento projekt obdržel cenu Ministerstva umění a kultury. Význam projektu lze spatřovat v tom, že inspiroval i další tisk, aby věnoval této tematice určitý prostor v pravidelných výtiscích. Významnou roli v aktivaci snah jednotlivců hraje projekt ,,Sei dabei” (Buď při tom), který se zaměřuje nejen na migranty, ale i na běžné Rakušany. Jde o to, přijít s dobrým nápadem, jak napomoci setkávání lidí v rámci sousedství tak, aby aktivity měly i dlouhodobý efekt. Tato aktivita funguje od června roku 2009 a zatím bylo povoleno a provedeno 109 projektů. Mezi hlavní náměty patří zřízení společné zahrádky, z dalších lze konkrétně jmenovat mezikulturní „Vánoce potkávají ramadán“. Souběžně s těmito snahami vznikla nedávno kontaktní burza, která nabízí osobám se společnými zájmy snazší kontakt, například ve věci doučování jazyka apod. Jiný typem je projekt ,,Dobrovolníci proti konfliktům”, který má za cíl pomocí školených mediátorů urovnávat konflikty mezi sousedy. Bývají využíváni i zástupci asociací migrantů spolupracujících s MA17. V praxi situace vypadá tak, že o konfliktu jsou informováni všichni mediátoři a čeká se, že se dva z nich problému ujmou. Každý z nich navštíví jednu ze stran a při dobré vůli asistují na společném sezení. Touto cestou bývá vyřešena asi třetina sporů, přičemž je kladen důraz na udržitelnost řešení a zpětnou vazbu. Projekty jsou financovány jak z Evropského integračního fondu (EIF), tak i městem Vídní. Řada prací je též odvedena dobrovolníky. Je patrné zlepšení situace, kdy obraz migrantů již není striktně jednostranný, s čímž souvisí i větší prostor, jakého se jim dostává.

Záznam prezentace Gorana Novakoviče během mezinárodní konference v Praze.

11

Magistrát však také zaznamenává některé negativní reakce rodilých obyvatel, kterým se snahy začlenit migranty nelíbí. Podle radního města Vídně je tedy třeba více pracovat a přetvořit obraz města založeného nově na diverzitě.7 Jako příklad spolupráce města s místními obyvateli lze uvést přímé dotazování obyvatel na veřejnosti na jejich názory a postoje ohledně integrace přistěhovalců. Díky sběru dat a jejich analýze se daří městu úspěšně monitorovat stav integrace přistěhovalců ve městě. V rámci monitoringu diverzity se zaměřuje pozornost také na to, kdo z přistěhovalecké komunity pracuje pro město Vídeň, tj. jak by bylo možné využít jejich jazykových a kulturních znalostí a dovedností ve správě města.

SPOLUPRÁCE S KOMUNITAMI CIZINCŮ Platformy asociací, jako Fórum pro integraci, dávají dohromady asociace migrantů a instituce působící na úrovni městských částí Vídně. Iniciativa pomáhá zasíťování všech zainteresovaných stran a udržování kontaktů s radnicí městské části a jejími institucemi. Pomocí těchto platforem plánuje MA 17 posílit participaci migrantů na každodenním životě. Například oddělení západ vídeňského magistrátu, které se stará o šest západních městských částí Vídně, jež tak mají společný přístup k problematice migrantů, se zabývá posílením komunit a spolků, jejich síťováním a navazováním spolupráce s veřejnými institucemi. Podle projektové koordinátorky, zodpovědné v oddělení západ za několik integračních projektů, je cílem, aby se integrované komunity mohly samy aktivně podílet na správě svých okresů.8 V rámci snahy o upevnění komunikace existují čtyři základní cílové skupiny projektů: spolky a komunity cizinců; politici na místní úrovni; místní obyvatelé; ostatní (např. policie).

PŘÍSTUP K BYDLENÍ Ve Vídni existuje velké množství obecních bytů, které jsou využívány i cizinci. V obecních bytech bydlí zhruba jedna čtvrtina obyvatel města. Kvůli stále novým vystavěným komplexům bydlení jsou největším problémem v současnosti sociální střety. Míra sociálních střetů má přímou

souvislost s nezaměstnaností. Problémem může být i fluktuace obyvatel, kdy lidé pozbývají vzájemných kontaktů, což potenciálně vytváří krizové prostředí. Projekt “Wilkommen Nachbar“ (Vítejte v sousedství), má napomoci seznamování nově příchozích se starousedlíky. V oblasti bydlení se angažuje organizace “Wohnpartner“, která ve Vídni působí od ledna 2010, kdy převzala a zastřešuje do té doby rozdělené oblasti s tematikou bydlení. Hlavním cílem aktivit je především poradní pomoc v otázkách bydlení. Organizace Wohnpartner má 125 spolupracovníků mluvících 19 různými jazyky, většinou vzdělaných v sociální oblasti. Zhruba třetina těchto zaměstnanců má migrační původ. V projektu dále figuruje ještě 25 mediátorů.9

FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM Městský odbor pro integraci a diverzitu měl v roce 2011 rozpočet 14 miliónů eur, z čehož se osm milionů eur rozděluje pro NNO. V roce 2012 došlo k snížení celkového rozpočtu o 30 %. Projekty pro neziskový sektor jsou rozlišovány na malé a velké. Každý rok je vyhlášeno jedno hlavní téma, které je společné menším projektům do 5 100 eur. V roce 2011 to byla „Participace“, tedy snaha o podporu zapojení migrantů do veřejného života. Projekty neziskových partnerů si musí nalézt spolufinancování, obvykle ve výši 5–10 % celkových nákladů projektu. MA 17 má pravomoc rozhodovat o projektech do 6 000 eur. Pokud je žádost o příspěvek vyšší, postupuje ji se svým doporučením městské radě, kde ji dostává ke schválení nejprve příslušná komise a následně o ni rozhoduje rada. Nejčastější cílovou skupinou projektů jsou ženy (podpora jejich integrace na pracovní trh) a mladiství. Mezi frekventovaná témata dále patří zlepšování jazykové vybavenosti obecně, zdravotní projekty, obecné poradenství a další vzdělávání v rámci uplatnění na trhu práce.10 Neziskové organizace působící ve Vídni mají široký záběr aktivit. Často se zabývají výukou němčiny, některé jsou partnery MA 17 v projektu „Start Wien“. Některé NNO se zabývají obrazem cizinců v médiích, provádějí analýzy médií, spolupracují s médii nebo uskutečňují cílené kampaně. Jiné se zapojují do integračních snah prostřednictvím umění.

7 Záznam 8 Záznam 9 Záznam 10

prezentace Kurta Sturzenbechera, radního města Vídně, během studijní cesty do Vídně. prezentace Mariny Stojkov během studijní cesty do Vídně. prezentace Josefa Csera, organizace Wonhpartner během studijní cesty do Vídně. Záznam prezentace Ursuly Struppe, ředitelky odboru MA 17 během studijní cesty do Vídně.

12

AMSTERODAM

Amsterodam je největším městem Holandska. Žije v něm přibližně 2,3 milionu obyvatel. Různorodé etnické složení populace Amsterodamu naznačuje, že historie imigrace do tohoto místa sahá daleko do minulosti. Počet obyvatel narozených mimo území tehdejšího Nizozemí se v 17. a 18. století pohyboval okolo 30 % celkové populace. Na začátku 20. století klesla imigrace na své minimum a k jejímu rozkvětu docházelo opět od šedesátých let 20. století. V té době začali do Amsterodamu přicházet obyvatelé bývalých holandských kolonií a v rámci pracovně migračních programů také migranti z Turecka, Maroka a středomořských zemí. Původně dočasná pracovní imigrace vyústila v trvalé usídlení cizinců v Holandsku a posléze docházelo ke slučování rodin těchto imigrantů. Další imigrační skupinu představovali studenti z bývalých kolonií a jiné skupiny, jako uprchlíci či ekonomičtí migranti z Ghany, Egypta nebo Číny. V současné době žije v Amsterodamu 51 % Holanďanů, 14 % obyvatel západní Evropy (Německo, Velká Británie) a 34 % obyvatel ze zemí mimo západní Evropu. Poslední skupinu tvoří z jedné poloviny první generace migrantů a 42 % již zastupují příslušníci druhé generace. Nejpočetnější etnickou skupinou jsou imigranti ze Surinamu (přibližně 70 000) a obyvatelé Maroka, jejichž imigrace stále pokračuje. Pohled na věkovou strukturu přistěhovalců ukazuje, že větší procento této části populace Amsterodamu tvoří mladší lidé. Procento dětí a mladých lidí do 18 let je větší než u holandské populace. 11

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Politika Holandska vůči imigrantům nebyla vždy stejná, s narůstajícím počtem přistěhovalců se měnila, aby reagovala na nové problémy a výzvy. Stejně tak se měnilo i vnímání imigrace ze strany veřejnosti. Důvodem této změny, stejně jako změny strategie, bylo uvědomění, že dočasná pracovní imigrace z druhé poloviny 20. století se změnila v imigraci trvalou. Na celostátní úrovni je hlavním integračním dokumentem tzv. občanský integrační zákon („Civic Integration Act“) přijatý v roce 2007. Ten stanovuje požadavky, jejichž splnění je klíčové pro plné začlenění do místní společnosti, 11 12

pro nalezení práce a celkově pro možnost zůstat v zemi. Hlavním bodem tohoto zákona je definování povinnosti ovládání holandského jazyka na úrovni A2 podle evropských standardů. Zákon tedy zavedl jazykový test, jehož absolvování je povinné pro všechny přistěhovalce ze zemí mimo EU a dobrovolně je přístupný i pro občany EU. Netýká se samozřejmě osob, které přicházejí do Holandska pouze na kratší dobu, například na studijní či výzkumný pobyt. Tento legislativní dokument se však dotýká i těch, kteří přišli do Holandska před rokem 2007. To znamená, že i starší imigranti musí dokázat znalost holandského jazyka, ať už absolvováním testu nebo předložením potvrzení o předešlém studiu holandštiny na holandské škole apod. Integrační politika v Holandsku nespadá do pravomocí jednoho ministerstva, všechna ministerstva musí na této politice spolupracovat. V rámci ministerstva vnitřních věcí existuje oddělení pro integraci a soužití, které se specializuje na integraci cizinců. Integrační politika je ale do velké míry v rukou obecních samospráv, tedy na rozdíl od politiky imigrační, o jejíž podobě se rozhoduje na celostátní úrovni. 12

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Amsterodam začal podporovat imigranty na konci šedesátých let 20. století. V roce 1999, kdy dosáhl počet příslušníků první a druhé generace imigrantů téměř poloviny celkového počtu obyvatel města, se magistrát města Amsterodamu odklonil od politiky „minorit“, která už neodpovídala realitě, a naopak se jevila jako kontraproduktivní. V reakci na tuto situaci byly vytvořeny nové strategie, založené na principu větší odpovědnosti občanů a všeobecněji orientované na pomoc těm, kteří se nacházejí v těžké sociálně ekonomické situaci. Nové strategie byly formulovány v dokumentu „Síla rozmanitosti města“, kde je rozmanitost vnímána jako přidaná hodnota napomáhající rozvoji. Klade důraz na vlastní iniciativu lidí, která vyplývá přímo z jejich potřeb, a za cíl si klade, aby se všichni obyvatelé Amsterodamu cítili jako doma a měli rovný přístup k účasti na životě města. Základní hodnoty integrační politiky byly představené v dokumentech „Perspektivy a příležitosti: integrační politika Amsterodamu“ v souvislosti s programem „My oby-

Záznam prezentace Leonie van den Berg z Odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu. Záznam prezentace Harro Hoogerwerfa, vedoucího odboru vzdělávání a integrace, během studijní cesty do Amsterodamu.

14

vatelé Amsterodamu“ z května 2006. Město zdůraznilo potřebu posilování pozitivních vztahů a kontaktů mezi jednotlivci a skupinami tak, aby se omezily negativní představy o imigrantech. Tyto dokumenty reagovaly na vyhrocování protiimigrantské atmosféry, zvyšování napětí a obav z extremismu či terorismu. Holandsko je mírumilovnou zemí, ale reakce ať už imigrantů, nebo občanů holandského původu naznačují zvyšování napětí ve srovnání se situací před deseti lety.13 Celkově se politika vůči imigrantům v Amsterodamu posouvá k politice dobrého sousedství a podpoře přátelské atmosféry mezi různými skupinami v městě. Do procesu integrace jsou ve velké míře zapojeny i různé dobrovolnické organizace. Tímto způsobem se město snaží o soudržnost ve společnosti, aby zabezpečilo sociální kohezi a prevenci radikalizace obyvatelstva holandského nebo jiného původu. Tyto cíle vyjadřuje i motto „Amsterodam – místo přátelství a pohostinnosti“. Podporovaný je i aktivní přístup imigrantů k integraci, která je v Amsterodamu označovaná jako synonymum participace. Město je rozdělené na 15 distriktů s vlastními volenými obecními zastupitelstvy. V rámci integrace je důležitým článkem Odbor vzdělávaní a integrace (tzv. Educatie en Inburgering, E&I), který působí v rámci centrální administrativy. Má více poslání, například zabezpečuje implementaci integračního zákona. Pracovní integrace tvoří velkou část jeho činnosti. Další důležitou úlohou je poskytování příjmu lidem, kteří z různých důvodů nejsou schopní si ho zabezpečit vlastními silami. Další významnou úlohou je politika snižování chudoby. Tento odbor je početný, pracují v něm přibližně dva tisíce zaměstnanců. Odbor vzdělávání a integrace působí prostřednictvím pěti kanceláří, které jsou umístěné v různých čtvrtích Amsterodamu. V rámci odboru fungují i speciální sekce pro mládež a pro tzv. zranitelné skupiny. Je důležité poznamenat, že v žádné z činností tohoto odboru nejsou imigranti vnímáni jako specifická skupina; všichni, bez rozdílu původu, jsou považováni za občany města Amsterodamu. 14

POSKYTOVANÉ SLUŽBY Pro Amsterodam, stejně jako pro každé jiné holandské město, je závazný integrační zákon, který je platný v celé zemi. To, jakým způsobem se s požadavky zahrnutými v tomto legislativním dokumentu vyrovná, je v rukou příslušných

odborů. Amsterodam ani žádné jiné město v Holandsku nedisponuje jedním regulačním dokumentem pro integraci. Důvodem je, jak už bylo řečeno, že integrační problematika zasahuje do více oblastí, a tak musí být obsažena v politikách všech organizací a úřadů. Město má vytvořenou strategii integrace, která definuje hlavní charakteristiky a cíle, není však obsažená v jednom dokumentu. V Amsterodamu neexistuje jedno centrální integrační centrum, v některých částech města žije přibližně 80 % přistěhovalců a právě v těchto částech jsou různé sociální úřady, které poskytují pomoc v otázkách integrace. Dále je v Amsterodamu deset jazykových úřadů, jež poskytují poradenství v otázkách výuky holandského jazyka.

JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE Hlavním nástrojem občanské integrace v Amsterodamu jsou jazykové kurzy poskytované přistěhovalcům s cílem připravit se na standardizovaný povinný test. Tyto kurzy nejsou povinné, nýbrž dobrovolné. Při prvním kontaktu imigranta a pracovníka z odboru vzdělávání a občanské integrace jsou zkontrolovány doklady, víza a při rozhovoru s klientem je zjištěno, jakou pomoc potřebuje. Amsterodam si klade za cíl ušít každému pomoc na míru a naplnit tak potřeby každého přistěhovalce, aby byl správně nasměrován na cestu občanské integrace. Účastník jazykových kurzů neplatí žádný poplatek, vše je financováno z městského rozpočtu pro jazykovou integraci. V této oblasti spolupracuje město s devíti jazykovými školami v různých částech Amsterodamu. To, že na znalost holandštiny je kladen velký důraz, dokazuje i fakt, že pomoc města při jeho výuce sahá za klasické jazykové kurzy. Existují další projekty podporující jazykové vzdělávání přistěhovalců. Patří mezi ně EIF projekty, projekty studia jazyka na pracovišti, kdy smluvní partneři poskytnou svým zaměstnancům lepší časové možnosti na studium jazyka. Dále je k dispozici projekt pro rodiče školou povinných dětí a jiné.15

PŘÍSTUP NA TRH PRÁCE Pracovní integrace imigrantů je jednou z největších úloh odboru pro vzdělávání a in-

13,14 15

Záznam prezentace Harro Hoogerwerfa, vedoucího odboru vzdělávání a integrace, během studijní cesty do Amsterodamu. Záznam prezentace Leonie van den Berg z odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu.

15

tegraci. Kvůli neustálému snižování rozpočtu se v této oblasti začal odbor orientovat na osoby, které mají předpoklad plně se zapojit do pracovního procesu v období dvou až tří let. Kromě jiného to implikuje, že od svých klientů očekávají aktivní přístup. Nástrojem pracovní integrace je tzv. žebříček účasti, který je sestaven z pěti základních stupňů. Na prvním, nejnižším stupínku jsou občané, kteří mají přiděleného manažera a dostávají příjem a sociální péči. Druhý stupínek se nazývá „sociální účast“ a zahrnuje lidi, kteří vykonávají dobrovolnickou práci, popřípadě práci na částečný úvazek, s cílem vytvoření kontaktu se společností. Třetí stupeň je pro lidi, kteří ještě nejsou schopni začít pracovní poměr na plný úvazek, ale musí si osvojit nezbytnosti pracovního života, jako je dochvilnost, pracovní disciplína, práce v týmu a podobně. Čtvrtým stupínkem je pomoc při hledání práce a přípravě na pohovor. Do pátého stupně patří lidé, kteří jsou už připraveni pracovat, ale z nějakého důvodu práci ještě nemají. Těm je poskytována po určitou dobu malá finanční podpora ve výšce minimální mzdy.16

FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM Většina financí na integrační aktivity pochází ze státní pokladny, méně než 10 % je příjem obcí z daní a podobně. Dvě třetiny dostávají obce na projekty bez podmínek a jedna třetina je vázána podmínkou, určitým cílem. Prostředky na občanskou integraci pocházejí od ministerstva vnitra a peníze na reintegrační programy na trh práce od ministerstva sociálních věcí. Roční rozpočet Odboru vzdělávání a integrace se v současné době pohybuje okolo 30–35 milionů eur.

16 17

Dobrovolnictví má v Holandsku tradici a významné místo v společnosti i v současnosti a je využíváno také v integrační strategii. Město Amsterodam spolupracuje s pěti organizacemi, které poskytují zkušené dobrovolníky. Ti jsou školeni a informováni dobrovolnickou organizací. Cílem je opět zdokonalení jazykových znalostí u přistěhovalců. Imigranti a dobrovolníci vytvoří dvojice, ve kterých dobrovolník působí jako jazykový trenér. Spojování lidí je právě úlohou organizace, která takto koná na základě společných zájmů dobrovolníka a imigranta. Dvojice mají volnost při výběru místa a charakteru setkání, jediným pravidlem je komunikace výhradně v holandštině. Z této činnosti mají prospěch obě strany. Imigrant se postupně učí jazyk, poznává skrze domácího občana život v zemi a dobrovolník se zase seznamuje s jinou kulturou a získává dobrý pocit z pomoci. Praxe ukázala, že mnohé z těchto dvojic vybudovaly dlouhotrvající hluboká přátelství, která přetrvávají i po skončení projektu. Nevládní organizace v jednotlivých čtvrtích Amsterodamu také organizují sousedskou pomoc. Stejně tak existují v rámci městských častí i komunitní centra, kde se například jedenkrát týdně setkávají obyvatelé při různých aktivitách. Tyto činnosti však nejsou zaměřeny výhradně na imigranty, ale na všechny obyvatele podle filozofie, že všichni jsou občany Amsterodamu bez ohledu na původ. Jednou z pěti působících nevládních organizací je „ABC – sousedský kontakt Amsterodamu“, který funguje na principu ženy ženám. Cílovou skupinou jsou ženy, které z rozličných důvodů nevycházejí z domova, například proto, že je volný pohyb na veřejnosti bez manžela pro některé z nich zakázán. V takových případech jsou kontaktovány ženami-dobrovolnicemi přímo u sebe doma, čímž se pokoušejí odstranit největší bariéru sociálního kontaktu.17

Záznam prezentace Leonie van den Berg z odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu. Záznam prezentace Annemarie Bevers z odboru vzdělávání a integrace během studijní cesty do Amsterodamu.

16

LISABON

Portugalsko má za sebou dlouhou historii jako země původu migrantů (což stále platí), ale na konci 20. století se stala také přijímající zemí. Ještě na počátku devadesátých let žilo v Portugalsku přibližně pouze sto tisíc imigrantů, v současnosti je to téměř půl miliónu lidí, to znamená, že v zemi došlo během dvaceti let k nárůstu o 400 %. V současnosti už je tento trend stabilizován, i když země neustále zažívá mírný růst počtu imigrantů.

o zaměstnání, zaměstnavatelé jim nezaplatili a oni se ocitli na ulici. V souvislosti s jejich bezdomovectvím se na ně nabalují další sociální problémy, které město musí následně řešit. Kvůli akumulaci přistěhovalců v určitých částech se Lisabon zaměřuje nejen na imigrační skupiny, ale také na původní portugalské obyvatele tak, aby došlo k lepšímu přijetí menšin u samotných obyvatel města.20

Populace imigrantů tvoří asi 4,5 % z celkového počtu obyvatel. Imigranti zároveň představují asi osmiprocentní podíl z celkového počtu pracujícího obyvatelstva. V Portugalsku žije více než 170 národností, často jsou zastoupeni lidé z bývalých portugalských kolonií. Nejvíce jich pochází v současnosti z Brazílie, Ukrajiny, Kapverdských ostrovů, Rumunska a Angoly. Různorodost národností je příznačná pro diverzitu Portugalska v současnosti.18

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY

Město Lisabon má podle posledního sčítání obyvatelstva 2,8 milionu obyvatel a je největším městem Portugalska. Samotný Lisabon můžeme ještě rozdělit na tzv. vnitřní a vnější. Vnitřní Lisabon, tedy centrum města, čítá přibližně 500–600 tisíc obyvatel. V takto vymezeném jádru města žije přibližně 20 % migrantů přicházejících do Lisabonu. Z celostátního hlediska je Lisabon místem největší koncentrace migrantů. Podle různých odhadů přibližně 55 % všech migrantů přicházejících na území Portugalska žije v Lisabonu. V Portugalsku byl díky imigrantům zaznamenán zrychlený proces rozvoje země, který se dá vyjádřit i pětiprocentním podílem na HDP, zejména v sektorech stavebnictví, služeb (např. hotely a restaurace) aj. Zároveň se imigraci přiznává vyrovnání demografické křivky.19 S ekonomickou krizí utrpěli ztrátu zaměstnání nejen portugalští obyvatelé, ale zejména nově příchozí imigranti. Cizinci však v době ekonomické krize byli viděni jako oběti rovnocenné s portugalským obyvatelstvem, nedocházelo tudíž k žádným obviňováním imigrantů za to, že berou domácím obyvatelům práci. Integrační politika nebyla tedy ekonomickou krizí ovlivněna. Problémem zejména v Lisabonu jsou v současnosti imigranti bez domova. Většinou jsou to lidé, kteří přišli

Integrace imigrantů je jednou z politických priorit vlády. Portugalská vláda schválila rezoluci rady ministrů č. 74/2010, díky které byl schválen „Druhý plán pro integraci imigrantů na roky 2010–2013“. Plán navazuje na strategický dokument pro integraci imigrantů na roky 2007– 2009. Kromě služeb pro imigranty se portugalská administrativa zabývá i systematickou a koncepční podporou jejich integrace. Bylo vyjmenováno devadesát různých opatření, začleněných do sedmnácti strategických oblastí intervence, která mají za cíl zlepšit integrační politiku v Portugalsku napříč deseti různými ministerstvy. Kromě jasných sektorálně vymezených opatření se plán zabývá i průřezovými tématy, jako je rasismus a diskriminace, rovnost pohlaví, podpora diverzity a interkulturality. Plán je programovým prohlášením státu a občanské společnosti s dlouhodobým plánem realizace.21 Plány jsou sestavovány na základě společných příspěvků jednotlivých ministerstev, stejně jako příspěvků a návrhů ze strany občanské společnosti, asociací imigrantů, komise pro rovnost a boj s rasovou diskriminací a výzkumníků. Vláda také předkládá tento integrační plán veřejnosti k vyjádření, a proto jej publikuje na svých webových stránkách.

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI V roce 1996 vznikla v Portugalsku první veřejná instituce zabývající se uceleným způsobem integrací imigrantů. V tomto roce vznikl státní kabinet s hlavním cílem podpory integrace a mezikulturního dialogu. Tento kabinet se v roce 2007 stal veřejnou institucí ACIDI – Komisariát pro imigraci a interkulturní dialog.

18

ACIDI. More diversity, better humanity. http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf Zdroj: interview s Manuelou Júdice, ředitelkou lisabonské kanceláře Křižovatky světa (Lisabon´s office Crossroads of the Worlds). Záznam prezentace Catariny Reis Oliveira z ACIDI během studijní cesty do Lisabonu. 21 Vláda Portugalska. II Plan for immigrant integration 2010–2013. 19 20

18

Od svého vzniku se ACIDI zabývalo participací a spoluprací se zástupci asociací migrantů, sociálními partnery a státní správou, a to jak v definici a vyhodnocení integrační politiky, tak i v prevenci vyloučení a diskriminace. ACIDI funguje na celonárodní úrovni, ale i v 86 místech na obecní úrovni.22 Je to tedy skvělý příklad spolupráce na lokální úrovni, ačkoliv impulz vyšel z centrální veřejné instituce. ACIDI také spravuje celonárodní integrovanou síť poraden pro cizince fungujících od roku 2004. Poradny jsou v Lisabonu, Portu a Faru. Jedná se o tzv. one-stop-shop centra, tedy centra, kde jsou v jednom místě umístěny nejen informace, ale i různé služby potřebné pro imigranty. Na první pohled může integrační politika v Portugalsku prostřednictvím ACIDI vypadat centralizovaně, ale ve skutečnosti je decentralizovaná i na té nejlokálnější úrovni. Navíc je cíl ACIDI tak ambiciózní, že bez partnerství s obcemi na místní úrovni by se vůbec neobešel.23 Kromě ekonomických benefitů migrace zdůrazňuje obohacení země kulturní a náboženskou diverzitou, kterou imigranti vnesli do země. Portugalská společnost se kvůli obrovskému nárůstu počtu přistěhovalců musela zabývat rozvojem konzistentní politiky pro integraci imigrantů, která vyústila také v přijatý slogan pro veřejnost „Více diverzity, větší lidskost“ (More Diversity Better Humanity).24

Agentura ACIDI se řídí sedmi klíčovými principy: 1. ROVNOST Uznání a přiznání stejných práv a příležitostí 2. DIALOG Podpora efektivní komunikace 3. OBČANSTVÍ Podpora aktivní účasti na výkonu práv a povinností 4. ZÁJEM Schopnost přijmout diverzitu 5. INTERKULTURALITA Obohacení prostřednictvím rozdílů 6. SOUSEDSTVÍ Zkrácení vzdáleností pro lepší poznání a účinnější reakce 7. INICIATIVA Pozornost a schopnost předvídat 22,23,26 24,25

25

ACIDI monitoruje situaci imigrantů každý měsíc. Má elektronické platformy, do kterých každý z lokálních partnerů vkládá pravidelně informace o všech příjemcích pomoci, kteří navštíví lokální centra. Od roku 2003 monitoruje ACIDI imigrační situaci i prostřednictvím zadávaných studií, jako je například přínos imigrantů portugalské ekonomice apod.

POSKYTOVANÉ SLUŽBY JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE

,,Portugalština pro všechny“

Každý imigrant může zdarma navštěvovat kurzy portugalštiny po celé zemi. Kurzy jsou poskytovány ve spolupráci se školami a vzdělávacími středisky. Jedna část kurzu je založena na jazykové vybavenosti, druhá je spíše sociokulturní orientací. Poté, co imigrant dokončí kompletní dobrovolný program ,,Portugalštiny pro všechny”, získává automaticky portugalské občanství. Program je však časově poměrně náročný, takže si zájemci musí vyhradit značné množství času, aby jej celý absolvovali. Na jazykové úrovni A2 pak získává imigrant certifikát vedoucí k získání trvalého nebo dlouhodobého pobytu.26 Lokální centra na podporu integrace imigrantů – CLA Proto, aby byla podpořena co největší blízkost s imigranty a imigračními komunitami, podporuje Portugalsko co nejvíce lokální úroveň působení v oblasti integrace. Od roku 2003 byla zakládána lokální centra, tzv. CLA II, což jsou decentralizované úřady, které poskytují jednotný servis. Tyto lokální úřady mají za úkol především komunikovat s dostupnými obecními úřady a podporovat přijetí a integraci imigrantů na místní úrovni. Existuje celkem 86 center CLA II, z nichž 50 je založeno přímo obcemi a městskými radami. Třicet center je založeno na základě partnerství

Záznam prezentace Pauly Moura, koordinátorky národní sítě lokálních center pro podporu integrace cizinců ACIDI, během mezinárodní konference v Praze.

ACIDI. More diversity, better humanity. http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf

19

s občanským sektorem a šest pak na základě spolupráce jak s městskými radami, tak i občanským sektorem.27 Tato centra pomáhají přistěhovalcům v různých otázkách týkajících se občanství, právního postavení v Portugalsku, sjednocení rodiny, ubytování, zdravotnictví, vzdělávání, včetně školní docházky dětí aj. Druhým významným úkolem center je rozvoj interkulturních programů v oblasti vzdělávání, pracovního trhu, přijetí nových přistěhovalců, podpora prointegračního veřejného mínění, podpora účasti cizinců na veřejném životě apod. Za tyto projekty dostávají centra CLA II veřejnou podporu formou projektů od ACIDI, které však finančně podporuje pouze centra, jež jsou založena organizacemi občanské společnosti. ACIDI nefinancuje lokální centra založená obcemi a magistráty, které mají svůj vlastní rozpočet na údržbu a podporu center včetně jejich aktivit. Na počátku byla všechna centra založena pouze ve spolupráci s organizacemi občanské společnosti, postupně se přidaly i místní obce. Bez jejich spolupráce by podle zástupkyně ACIDI nebyla možná efektivní práce v oblasti integrace cizinců v zemi. Rozpočet ACIDI by nemohl zdaleka pokrýt všechny potřeby cizinců i na lokální úrovni.28 Lokální centra úzce spolupracují s interdisciplinárním týmem mediátorů, kteří cestují v rámci jednotlivých regionů. Díky síti těchto mediátorů a síti 86 center má ACIDI detailní informace o přistěhovalcích, může monitorovat jejich integraci a může preventivně působit u zranitelných skupin imigrantů. Národní centra na imigrantů – CNAI

podporu

integrace

Centra CNAI jsou integrovanou sítí národních poraden fungujících v Portugalsku od roku 2004. Jsou zde umístěny služby pro imigranty, kteří tu mohou získat i různé informace (jedná se o tzv. one-stop-shop centra). Centra (Lisabon, Porto, Faro) mají uzavřené partnerství s ministerstvem vnitra a pohraniční a cizineckou službou, ministerstvem práce, ministerstvem sociálního zabezpečení, ministerstvem vzdělávání, ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem spravedlnosti pro účely centrálního registru obyvatel. Tyto rezorty poskytují prostřednictvím svých delegovaných zástupců nejenom informace, ale i přímé služby a vyřizování dokumentů. 27,29 28

Od března 2004 do prosince 2011 obsloužila tato tři národní centra dva a půl milionu klientů. Projekt tzv. one-stop-shop center je inovativní projekt, který vyžaduje značnou koordinaci mezi jednotlivými resorty. Tato centra mají společně sdílený počítačový systém pro poskytované služby, což umožňuje lepší zpracování dat a digitalizaci dokumentů. V rámci center CNAI je poskytováno právní poradenství a podpora sloučení rodiny, podpora zdravotní péče, podpora zaměstnanosti, podpora bydlení, technická podpora pro asociace migrantů, služba na podporu kvalifikace aj.29 Cílem služby podpory zaměstnanosti je odstranění bariér a usnadnění rovného přístupu k příležitostem na trhu práce prostřednictvím dvou komponentů: jedna je zaměřena na zvýšení zaměstnatelnosti a druhá na podporu zaměstnavatelů. V rámci první služby podporuje centrum imigranty ve vyhledávání zaměstnání, zprostředkování zaměstnání, podporuje zvýšení profesních dovedností a kvalifikace, v prezentačních technikách a technikách hledání zaměstnání, v sepsání životopisu a dalších dokumentů, které může požadovat zaměstnavatel. V rámci podpory zaměstnanosti je založena síť 25 pracovních center na základě spolupráce ACIDI a Institutu zaměstnanosti. Centra jsou řízena samostatnými neziskovými organizacemi a jsou rozmístěna v různých částech země. Také tato pracovní centra se řídí sedmi klíčovými principy ACIDI zajišťujícími blízkost s imigračními komunitami. V rámci druhé iniciativy jsou monitorovány podnikatelské iniciativy, ale jsou také podporovány podnikatelské plány imigrantů, včetně monitoringu případných úvěrových možností apod. Program PEI podporuje rozvoj podnikání imigrantů prostřednictvím školení v rozsahu téměř 10 týdnů a zahrnuje jak společné sekce, tak i individuální konzultace. Imigranti se také mohou zúčastnit soutěže pro nejlepší podnikatelský plán, který je vyhodnocován na národní úrovni. Tento typ projektu je důležitý zejména v době ekonomické krize. V rámci projektu jsou podpořeni ti přistěhovalci, kteří mohou začít se samostatným podnikáním. Mediátoři mohou pomoci přistěhovalcům v jednání se zaměstnavateli nebo se samostatným podnikáním, protože znají jak cizince, tak i situaci na lokální úrovni. Jedním z nejinovativnějších aspektů pro image a dynamiku těchto národních center bylo od jejich počátku zapojení socio-kulturních mediátorů z různých zemí původu, kteří tudíž

ACIDI. More diversity, better humanity. http://www.acidi.gov.pt/institucional_book.pdf

Záznam prezentace Pauly Moura, koordinátorky národní sítě lokálních center pro podporu integrace cizinců ACIDI, během mezinárodní konference v Praze.

20

mají přirozeně jazykové vybavení na podporu služeb pro imigranty. V současnosti ACIDI spolupracuje se sto čtyřiceti mediátory, kteří většinou pocházejí z asociací migrantů. Tito mediátoři znají nejenom jazyk, ale i různé kultury a sami prošli migrační zkušeností stejně tak jako lidé, kteří hledají nyní pomoc v poskytovaných službách center CNAI. Využití těchto mediátorů je jedním z velmi důležitých faktorů v rámci sedmi klíčových principů ACIDI, tj. přijetí imigrantů a blízkost v nabízených službách. Mediátoři pracují v celkem dvanácti různých jazycích. Centra CNAI také disponují telefonní překladatelskou linkou pro 60 různých jazyků. Dále existuje SOS telefonní linka, která slouží imigrantům, jejich asociacím, firmám a vládním agenturám jakožto všeobecná informační služba k tématu imigrace. Tato telefonní linka funguje v osmi jazycích, a to prostřednictvím socio-kulturních mediátorů. ACIDI přikládá poměrně velkou pozornost prezentaci pro veřejnost ohledně imigračních otázek a interkulturního dialogu.

30

FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM V roce 1998 vznikla konzultativní rada pro otázky imigrace (COCAI), která působí v rámci celonárodní agentury ACIDI. COCAI je institucí, která se snaží od roku 1999 budovat kapacity asociací imigrantů jakožto součást řešení politiky integrace. ACIDI registruje více než 100 asociací migrantů, a to na lokální, regionální nebo i národní úrovni. Ročně tak asociace obdrží desítky projektů s finanční a technickou podporou. V roce 2011 to bylo přes osm set tisíc eur pro 46 projektů.30 V Portugalsku je vyvíjena snaha o větší participaci asociací migrantů. Jsou finančně podporovány aktivity asociací, které identifikují své specifické potřeby, na něž obdrží finanční prostředky. ACIDI ale nerozhoduje o náplni těchto aktivit. Asociace migrantů nesou zodpovědnost především před svými imigračními komunitami.

Záznam prezentace Pauly Moura, koordinátorky národní sítě lokálních center pro podporu integrace cizinců ACIDI, během mezinárodní konference v Praze.

21

MADRID

V devadesátých letech výrazně narostl počet imigrantů ve Španělsku. Také město Madrid se muselo přizpůsobit novým podmínkám, včetně poskytovaných sociálních služeb. Došlo i ke změně vnímání integrační politiky ve smyslu propagace spíše politiky soužití, kde jak původní lokální populace, tak i přistěhovalci mají svou stejně velkou zodpovědnost za vytvoření městské společnosti. V Madridu žije v současnosti 3 249 000 obyvatel, z čehož je 502 932 přistěhovalců (15,48 %) z více než 180 zemí. Ještě v roce 2000 to bylo pouze 100 tisíc imigrantů.31 Nejvíce obyvatel pochází z Ekvádoru, Rumunska, Peru, Bolívie, Kolumbie, Číny aj. Obyvatelé Latinské Ameriky získávají občanství již po dvou letech pobytu, takže přistěhovalecká populace je mnohem větší, než jsou oficiálně registrovaní cizinci. Na matriku se mohou přitom přihlásit jak legálně, tak nelegálně pobývající cizinci. Pokud se nelegálně pobývající cizinec na matriku přihlásí, má nárok na některé sociální a zdravotní služby poskytované městem. Všechny děti mají právo na školní docházku. Tato regulace ohledně nelegálně pobývajících cizinců platí na celém území Španělska. Přistěhovalecká populace v Madridu je především v produktivním věku, ale v posledních letech došlo také k nárůstu populace mladší 16 let. Poměr žen a mužů je přibližně stejný.32

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Ve Španělsku existují tři úrovně administrativy: centrální, dále 17 autonomních oblastí a dvě autonomní města a 52 úrovní lokálních. Každá úroveň administrativy má odlišné kompetence. Centrální úroveň má všeobecné správní úkoly a kompetence související s policií, udělováním pobytů, pracovních povolení, vyhošťování apod. Autonomní správa má také jiné kompetence. Na lokální úrovni mohou města poskytovat sociální služby a služby pro sociální začlenění, a to na základě legislativy stanovené státem a autonomními oblastmi. Město Madrid má navíc ještě zvláštní režim a může nabízet služby, které patří do všeobecného zájmu obyvatelstva a které jiná města nenabízejí. Je to i z toho důvodu, že velkou část populace v Madridu tvoří imigranti.

Služby jsou poskytovány v rámci odboru pro rovné příležitosti a imigraci. Centrální španělská vláda částečně financuje otázky imigrace v jednotlivých městech prostřednictvím autonomních oblastí. Tyto finance jsou závislé na počtu obyvatel a procentu imigrační populace v daném městě. Většina aktivit je však přesto financována městy. Autonomní oblast Madridu a město Madrid spolupracují a mají vzájemnou dohodu o rozdělení kompetencí a spolupráci. V některých otázkách také existuje koordinace s centrální španělskou vládou, například v oblasti boje proti rasismu nebo otázkách diskriminace.33

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI V Madridu se integrační politika řídí druhým madridským plánem k sociálnímu a interkulturnímu soužití. Tento plán představuje všeobecný rámec, který zahrnuje všechny politiky týkající se interkulturního soužití. První plán fungoval již od roku 2004. Jedná se o široký rámec, který je zaměřen nejen na přistěhovalce, ale na všechny obyvatele města. Proto ve svých dopadech překračuje rámec integrace.34 Madrid má i další strategické plány zabývající se například rovností nebo začleněním do společnosti. Pouze výše uvedený plán k sociálnímu a interkulturnímu soužití se týká imigrantů. Plán není podle zástupců města Madridu pouze plánem k integraci, ale jedná se o plán soužití. Klade důraz na rozvoj opatření, která podporují přibližování mezi imigrantskou a lokální populací, kde každý je stejnou měrou zodpovědný za budování společnosti města Madridu. Soužití je podle tohoto plánu založeno na dialogu mezi lidmi, kteří zastupují různé kultury žijící ve městě.35 Město Madrid provedlo dvě studie soužití v rámci monitoringu situace imigrantské populace. Šlo o komplexní studie vypracované radnicí města Madridu, které monitorovaly nejen situaci imigrantů, ale i míru jejich spokojenosti ve městě v rámci politiky soužití. Zároveň radnice stále monitoruje každodenní situaci imigrantů v rámci poskytovaných služeb.

31

Data městského registru obyvatel k 1. lednu 2012. Záznam prezentace Anna Calamita Perez-Mangado, zástupkyně ředitele oddělení imigrace, Městská rada Madridu, během mezinárodní konference v Praze. 34 II Madrid Plan on Social and Intercultural Coexistence, 2009. 32,33,35

23

POSKYTOVANÉ SLUŽBY Podle madridské radnice je právo na informace hlavním právem, které přistěhovalci mají mít. K poskytování informací jsou využívána dvě střediska. Informace se týkají povolení k pobytu, přístupu ke zdravotní péči, způsobu, jak zapisovat děti do školy, jak provést sloučení rodiny apod. V rámci této služby poskytuje město také překladatelské a tlumočnické služby ve třiceti různých jazycích, a to jak na místě, tak po telefonu, a to bez ohledu na status imigranta. Integrační politika města je však spíše založena na množství decentralizovaných služeb, které jsou tzv. mainstreamovány do běžných služeb města. V rámci druhého madridského plánu počítá město s poskytováním asi třiceti služeb, jako například: • Pomoc s povolením k pobytu a pracovním povolením • Pomoc se sloučením rodiny • Poradenství k pracovně právním vztahům • Právní ochrana proti rasistickému a netolerantnímu chování a jednání • Právní ochrana při soudních řízeních

JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE Město Madrid poskytuje a financuje vlastní kurzy španělského jazyka. Znalost jazyka je hlavním nástrojem pro úspěšnou integraci imigrantů a jejich přístup na trh práce. Ve dvou městských centrech jsou poskytovány kurzy denně, i během večerních hodin a víkendů. V rámci poskytovaného ubytování v přístřešcích pro zranitelné skupiny mohou přistěhovalci dále navštěvovat jazykové kurzy na různých úrovních. Kurzy jsou organizovány poskytovateli, kteří na ně získají dotaci v rámci ročně vypisovaných tendrů. V rámci všech jazykových kurzů jsou obsaženy informace potřebné k úspěšnému soužití s majoritní populací. Jsou zařazena témata týkající se života v Madridu, zvyky, normy soužití, ale i práva a povinnosti. Kurzy nejsou zatím povinné, ale do budoucnosti budou podmínkou získání povolení k zaměstnání a k pobytu. Všechny kurzy jsou pro přistěhovalce zdarma a jsou hrazené radnicí města Madridu. Město také plánuje kurzy online pro budoucí imigranty. Dříve byly v Madridu organizovány speciální kurzy socio-kulturní orientace, ale podle zástupkyně magistrátu o tyto samostatné kurzy nebyl příliš zájem. Proto město zařadilo tato témata v rámci jazykové výuky. Zkušenost ukázala, že imigranti chodí na ty kurzy, které jsou pro ně okamžitě využitelné, zejména s ohledem na jejich práci.37

• Šíření informací • Překladatelské a tlumočnické služby • Poskytování ubytování • Poskytování jídla pro potřebné • Kurzy jazykové a zvyšování kvalifikace

DALŠÍ SLUŽBY Město poskytuje i služby právní orientace, a to prostřednictvím právníků, kteří spadají pod právnickou komoru města Madridu a s nimiž radnice několik let intenzivně spolupracuje. Tyto služby se poskytují ve všech obvodech města Madrid.

• Sociální a pracovní poradenství • Asistence při sociálním začlenění a při soužití s obyvateli města • Informační kampaně a boj proti rasismu 36

Madrid je specifický z hlediska poskytování ubytování zranitelným skupinám imigrantů. V Madridu je nabízena široká síť služeb pro nově příchozí imigranty a migranty ve zranitelném postavení. V rámci této oblasti poskytuje město služby včetně bydlení, je-li to potřebné k jejich sociálnímu začlenění, a to do té doby, než jsou schopni sami se o sebe opět postarat. Město má ubytovací kapacity pro různý typ klientů: rodiny, matky s dětmi, dospělé muže a ženy, střediska pro imigranty ze subsaharské Afriky, kteří dorazili na lodích z Afriky a jsou

36

II Madrid Plan on Social and Intercultural Coexistence, 2009.

37

Záznam prezentace Anna Calamita Perez-Mangado, zástupkyně ředitele oddělení imigrace, Městská rada Madridu, během mezinárodní konference v Praze.

24

bez jakéhokoliv zázemí, nebo pro nezletilce bez doprovodu. Pro tyto osoby ve zranitelném postaveni má město 505 různých ubytovacích prostor. Madridský plán uznává také fakt, že z důvodu ekonomické krize celá řada přistěhovalců přišla o své obydlí, ale i legální pobyt. Této situaci je následně uzpůsobeno také poskytování sociálních služeb městem. Radnice města tudíž přišla s novými aktivitami integrace na trh práce s cílem sjednotit poskytované informace a zkoordinovat nabízená školení, asistenci nebo zprostředkování zaměstnání.

DYNAMIZAČNÍ SLUŽBY Zvláštní pozornost pak zaslouží tzv. dynamizační služby na veřejných prostranstvích a dynamizační služby v jednotlivých částech města. Aktivity na veřejných prostranstvích se zaměřují na parky, veřejná místa, sportoviště, místa setkávání, kde se shromažďují přistěhovalci a kde v minulosti vznikala řada konfliktů s místní populací. Lidé, kteří se věnují dynamizaci na veřejných prostranstvích, musí především analyzovat situaci na místě. Tým těchto lidí tvoří 43 odborníků různých specializací, kteří působí v různých částech města. Ve všech obvodech je tak situace na ulici stále mapována. Díky tomu může město flexibilně přehodnotit své činnosti a poskytované služby. Experti se zaměřují také na vzdělávání zaměstnanců madridské radnice, a dalších úředníků, kteří přicházejí do kontaktu s imigranty. Cílem je naučit je základy interkulturních dovedností.

Experti dynamizačního týmu se vyznačují velkou flexibilitou a schopností rychle reagovat na vzniklé situace. Sociální profil města Madridu se velmi rychle mění a s tím je potřebné, aby efektivně reagovali i ti, kteří se těmito otázkami zabývají. Dynamizační tým tak pracuje zejména odpoledne a o víkendech, tedy tehdy, kdy jsou lidé v ulicích města. Nepracují sami, ale v rámci celé sítě. V rámci prevence spolupracují s policisty, zdravotníky, odborníky pro drogově závislé, učiteli atd. Hlavním cílem jejich práce je vytváření platforem, kde by se setkávali Španělé a také imigranti. Hlavním úkolem je boj proti rasismu, podpora vzájemného soužití a účasti na společném životě, prevence konfliktů a mediátorství a šíření informací pro všechny obyvatele v těchto čtvrtích. Oba dva týmy spolu úzce spolupracují.38

FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM Všeobecné sociální služby jsou vykonávány městem Madridem, ale jsou poskytovány prostřednictvím smluvních partnerů. Radnice však významným způsobem tyto poskytované služby kontroluje. Mnoho služeb je poskytováno prostřednictvím fondů Evropské unie. Město Madrid pořádá i pravidelné fórum, kde se imigranti prostřednictvím svých organizací a asociací mohou vyjádřit k problémům, které je trápí. Cílem Fóra je, aby se imigranti mohli efektivně účastnit na životě města.

Další pole působnosti představuje podpora vzájemného soužití a zapojování populace do něj. Ve dnech španělských svátků organizuje tým 21 specialistů v jednotlivých městských částech „fiesty” pro místní obyvatele i pro přistěhovalce. Naopak ve dnech svátků přistěhovalců, jako je čínský nový rok nebo ramadán apod., jsou zváni v daném obvodu i místní lidé.

38

Záznam prezentace Anna Calamita Perez-Mangado, zástupkyně ředitele oddělení imigrace, Městská rada Madridu, během mezinárodní konference v Praze.

25

KRAJ STOCKHOLM

Kraj Stockholm39 má 2 miliony obyvatel a ročně přibývá 35 000 – 40 000 nových. Ve stockholmské oblasti se nachází 26 obcí, největší je město Stockholm (850 000 obyvatel). Celý tento region je tím nejdynamičtějším ve Švédsku a nejdůležitějším pracovním trhem v zemi. Žije zde 20 % švédské populace. V padesátých a šedesátých letech minulého století bylo Švédsko imigrační zemí v rámci severských zemí. Od sedmdesátých let je imigrace charakterizována přijímáním uprchlíků a sloučením rodin z neevropských států. V devadesátých letech poskytlo útočiště tisícům uprchlíků ze zemí bývalé Jugoslávie. Švédsko je nejvýznamnější zemí poskytující mezinárodní ochranu. S přijímáním nově příchozích uprchlíků souvisí i potřeba zajištění jejich klidného přijetí do nové země a pomoc při základních právních záležitostech.

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Cílem integrační politiky ve Švédsku jsou stejná práva, povinnosti a příležitosti pro všechny, bez ohledu na etnické nebo kulturní zázemí. Dochází ke komunikaci mezi vládou a místními organizacemi zabývajícími se migrací. Dále je vnímána nutnost propojení státní sféry a nestátního sektoru, aby došlo k plnému pokrytí problematiky migrace ve stockholmském regionu. Švédsko je velmi motivováno k integraci a přijímání migrantů, protože je to důležitá část jeho ekonomického růstu. Problémem ve Švédsku je nedostatek kvalifikované pracovní síly, a proto se země pragmaticky orientuje na imigranty. Společně s poměrně velkým přílivem migrantů je důležité zajistit velmi dobrou spolupráci mezi jednotlivými lokálními samosprávami a národní vládou. Je také důležité posílit multikulturní vzdělávání a výuku.

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Pro stockholmský region je s ohledem na potřeby pracovního trhu důležité co nejrychleji integrovat nově příchozí imigranty. Ti se umísťují v různých typech zaměstnání a v nově vznikajících podnicích. S tím souvisí silná orientace stockholmského kraje na jazykové znalosti a další možnosti vzdělávání dospělých migrantů.

39

Důležitá je také schopnost umět využít možností, které nabízí migrantské obyvatelstvo z hlediska své kvalifikace a zkušeností. Tomu je co nejvíce přizpůsobena jazyková příprava. V současnosti je i přes značnou péči velký počet přistěhovalců nezaměstnaných a pouze čtyři z deseti vysoce kvalifikovaných cizinců mají práci na stejné úrovni, jako je jejich vzdělání, a to přesto, že země se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil. Z tohoto důvodu přijal kraj Stockholm novou strategii v integraci imigrantů na pracovní trh.

POSKYTOVANÉ SLUŽBY Nejdůležitější je pro nově příchozí migranty rychlé uplatnění se na trhu práce a s tím související odpovídající znalost jazyka. Kromě toho poskytuje region také pomoc s ubytováním, které je ve Švédsku velmi drahé a pořízení nového bydlení je i administrativně značně složité. Vzhledem k přijímání tisíců uprchlíků řeší Švédsko také právní poradenství při sjednocování rodin migrantů. Administrativa kraje musí rovněž řešit problémy s legislativou, která často neodpovídá nové imigrační situaci. To znamená, že probíhá intenzivní komunikace i v rámci celonárodní úrovně v otázkách úprav legislativy.

JAZYKOVÉ KURZY A SOCIO-KULTURNÍ ORIENTACE Jazykové vzdělávání je v rámci integračních opatření pro stockholmský kraj zcela nejdůležitější a investuje se do něj velké množství finančních prostředků. Každý imigrant má nárok učit se švédštinu zcela zdarma v rozsahu, který je pro něj vhodný s ohledem na pracovní uplatnění. Noví přistěhovalci také absolvují celkem šedesát hodin výuky o švédské společnosti a základních hodnotách. Jazykové kurzy jsou dobrovolné, pokud je však cizinci absolvují, mají nárok na různé sociální výhody. Vzhledem k tomu, že se Švédsko snaží přilákat vysoce kvalifikované imigranty pod heslem „Švédsko profesionálů“, má různé jazykové kurzy pro různé profese. Dříve trvala jazyková průprava a atestace, například pro lékaře, až sedm či osm let. Tento systém však vůbec neodpovídal potřebám na trhu práce, a proto přišel stockholmský kraj se zcela novou úpravou, která značně zkrátila čas vedoucí k získání odpovídající pro-

Záznam prezentace Christiana Fostera, zástupce správní rady kraje Stockholm, během mezinárodní konference v Praze.

27

fese. V současnosti reaguje administrativa na přistěhovalce a jeho kvalifikaci a poskytne mu na míru ušitý projekt. To znamená, že díky spolupráci všech zúčastněných institucí nyní například doktor získá v rámci balíčku „švédština pro doktory“ vše potřebné k pracovnímu uplatnění během roku a půl až dvou. Devadesát procent přistěhovalců, kteří projdou těmito kurzy, získá práci. Doktoři získávají práci ve stu procentech.

FINANCOVÁNÍ Do jazykové vybavenosti investuje kraj obrovské finanční prostředky, které se mu však podle evaluací vyplácí. Jazyková příprava pro jednoho studenta stojí asi 3400 eur, pro celkový počet studentů v roce 2010 to tedy bylo 103 milionů eur. Na přijetí uprchlíka je jazyková výbava finančně náročnější, tj. 9 133 eur, v roce 2011 to činilo přes 20 milionů eur.

Stockholmský kraj pravidelně monitoruje situaci na trhu práce a dělá si evidenci chybějících kvalifikací na trhu práce. Administrativa kraje také ví, že pokud se podaří přistěhovalci sehnat co nejdříve po příjezdu do země a do kraje pracovní uplatnění, bude vždy ekonomickým přínosem.

BURZA PRÁCE Aby systém uplatnění na trhu práce pro imigranty co nejlépe fungoval, organizuje kraj burzu práce. Na počátku projektu obcházeli zástupci stockholmského kraje desítky zaměstnavatelů v kraji a zjišťovali, jak by mohlo uplatnění imigrantů v těchto podnicích fungovat lépe a jak by diverzita mohla být využita pro lepší fungování na trhu práce. Kraj organizuje burzu práce společně s orgány veřejné správy, podnikatelskou komunitou, zástupci akademické obce i odborových organizací. Celkem se jí účastní asi sto dvacet organizací a institucí.

28

HAMBURK

Hamburk 40 je druhé největší město Německa a největší přístav v zemi. Pro svůj význam v námořní dopravě a obchodě bývá nazýván „bránou do světa“. V Německu žije téměř 82 milionů lidí a asi 20 % z nich jsou lidé s imigrační historií. Více než polovina z nich má již německé občanství. Německo přijalo imigranty z dvou set různých zemí. Zdaleka největší skupinu tvoří imigranti z Turecka, dále lidé z Polska, Ruské federace, Itálie a Kazachstánu. Lidé s imigrační historií mohou být přesídlení etničtí Němci nebo imigranti, kteří již získali německé občanství, děti migrantů, potomci smíšených manželství a podobně. Hamburk má v současnosti 1,8 milionu obyvatel, z nichž okolo 30 % má migrační kořeny, což v praxi představuje 515 tisíc osob z více než 180 zemí. Přibližně 50 % dětí mladších pěti let ve městě je z rodin s imigrační historií. Přestože mezi prvních deset nejrozšířenějších zemí původu v Německu jako celku patří Turecko a řada dalších evropských států, v Hamburku existují také velké skupiny Afgánců, Íránců a Ghaňanů. Procento lidí s imigrantskou historií se velmi liší v závislosti na městských částech. Jedním z hlavních integračních přístupů je zajištění otevřeného trhu práce a zvyšování konkurenceschopnosti migrantů.

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY V rámci Německa se hovoří pochopitelně o integraci, ale velmi důležitými pojmy jsou také inkluze, diverzita, interkulturní otevřenost a participace. Za integraci zodpovídá v Německu ministerstvo vnitra, ale účastní se i další, jako ministerstvo práce, školství atd. Pro německou vládu jsou nejdůležitější integrační kurzy pro nově příchozí imigranty, včetně výuky německého jazyka a socio-kulturních znalostí. Pro cizince jsou kurzy povinné. Dále je nabízeno poradenství o právních a každodenních otázkách a podpora a financování projektů zaměřených na zavádění inovativních nápadů. K dispozici jsou také výzkumná oddělení, která připravují pravidelné zprávy o činnosti a imigrační trendech, jež jsou často závislé na sledu životních okolností (začlenění na trhu práce, druh a uplatnění na základě ukončeného vzdělání a typy diplomů, zdraví, životní styl atd.). Federální vláda rovněž zřídila dva typy procesů dlouhodobých dialogů. 40

V rámci státního integračního plánu zástupci federální vlády, místních samospráv, velkých průmyslových svazů a přistěhovalecké organizace diskutují o různých tématech a vyjadřují své vlastní potřeby a zájmy. Ministerstvo vnitra také vytvořilo Německou islámskou konferenci, kde se vysocí představitelé vlády scházejí s islámskými sdruženími a jednotlivci, aby diskutovali o aspektech integrace muslimů (např. zavedení islámské náboženské výuky ve školách, vzdělávání učitelů z islámských zemí původu).

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI V současné době bylo integrační oddělení zaúkolováno vytvořením nového integračního konceptu pro město Hamburk. Mottem je „participace“ a strategií je interkulturní otevřenost. Město Hamburk chce, aby všechny instituce a občané byli zahrnuti do vytváření mnohotvárné společnosti, tj. aby všechny školy, sociální zařízení, jesle, školky, podniky atd. byly otevřeny pro lidi s imigrační historií. Koncept připravuje město jako součást dlouhodobého dialogu a spolupráce s dalšími institucemi v Hamburku, s vědeckou a akademickou sférou a poradním výborem pro integraci („Hamburger Integrationsbeirat“), mladými lidmi a veřejností v této oblasti. Důvodem je fakt, že všeobecná účast vytváří větší šanci přijetí v rámci celé populace. Není to tedy o tom, že by město někoho chtělo integrovat, ale jde o společný cíl a společnou práci. Poradní výbor pro integraci je poradním orgánem města. Polovina jeho členů je z řad zástupců institucí v Hamburku (např. sociální sdružení, komora, poradní výbor pro seniory, sportovní asociace, velké přistěhovalecké organizace, náboženské společnosti apod.), zatímco druhá polovina je volena ze zástupců přistěhovalců.

OSVĚDČENÉ PROJEKTY Projekt interkulturní otevřenosti

Cílem města Hamburk je zvýšit podíl lidí s imigrační historií mezi zaměstnanci magistrátu a dalších institucí města. Záměrem projektu interkulturní otevřenosti je tedy zvýšit

Záznam prezentace Nicole Möhle, vedoucí strategie a konceptů integrace, divize pro integraci magistrátu Hamburku, během mezinárodní konference v Praze.

30

podíl zaměstnanců s migrační historií mezi zaměstnanci. Samozřejmostí je, že zaměstnanci magistrátu jsou vzděláváni v interkulturních dovednostech, což je nezbytná podmínka s ohledem na město, kde žije tak velká imigrační populace.

informace o testu (který je v Německu povinný ze zákona) a informace o konzultačních odděleních. Většina z těchto poradců pochází z oblastí, ve kterých mají velké množství kontaktů, a jsou také seznámeni s různými jazyky.

Město Hamburk proto také spustilo v roce 2006 rozsáhlou mediální kampaň „My jsme Hamburk. Přidáš se k nám?“. Snahou kampaně bylo zvýšit procento migrantů v řadách pracovníků města, ale také zvýšit celkovou interkulturní otevřenost. Jelikož velkou část migrantské populace tvoří věková skupina 6–18 let, byla součástí kampaně snaha oslovit i rodiče dětí. Podle zástupkyně města Hamburku se ukazuje, že v tomto případě jde o důležitou cílovou skupinu.41 Město bylo v tomto ohledu proaktivní, nečekalo až se imigranti sami přihlásí, ale samo vyhledávalo možné zájemce v přirozeném prostředí lidí s imigrační historií, tj. ve školách, v komunitách imigrantů aj. Za pouhé dva roky stouplo procento zastoupení z 5,2 % na 8,9 %. Město do kampaně a projektu investovalo asi sto tisíc eur ročně. Snaha se městu celkově vyplatila, protože v současnosti je tento podíl zastoupení lidí s imigrační historií již okolo 16,5 %.

FINANCOVÁNÍ

Snahou města také je, aby nově příchozí obyvatelé města získali německé státní občanství a plně se tak integrovali v rámci místní komunity i celého Německa.

Projekt pro získání německého občanství Projekt zahrnoval hlavně kampaň na získání německého občanství tak, aby se lidé s imigrační historií mohli plně účastnit života ve městě a v Německu. Začal v roce 2010 a zahrnoval také osobní dopis od starosty města těm cizincům, kteří ještě nezískali německé občanství a měli na něj nárok. Z přibližně 137 tisíc obyvatel Hamburku, kteří nejsou držiteli německého občanství, ale splňují minimální časové požadavky pro jeho obdržení, jich nyní díky projektu žádá každý měsíc čtyři až pět tisíc o občanství. Projekt vedou často lidé s přistěhovaleckými kořeny a nabízejí pomoc a podporu, poskytují informace o podmínkách pro udělení občanství, kroky nutné k podstoupení získání občanství, 41

Otázky imigrace jsou tzv. tematickým průřezovým tématem, čímž má být zajištěno, že všechny instituce mají zajistit své služby takovým způsobem, aby je mohli používat všichni lidé. Například Ministerstvo zdravotnictví využívá služeb multijazykových projektů, dochází za přistěhovalci do obcí a poskytuje jim informace o systému zdravotní péče, preventivních zdravotních službách nebo o současných zdravotních problémech. Učitelé na školách se musí naučit vycházet s žáky s přistěhovaleckým zázemím a za realizaci aktivit je zodpovědné Ministerstvo školství. Vzhledem k tomuto komplexnímu přístupu není možné prokázat všechny povinnosti a veškerou odpovědnost, ale ani náklady na podporu integrace v Hamburku. Rozpočet města Hamburku v otázkách integrace a diverzity by však dle zástupkyně města Nicole Möhle mohl být přibližně následující: Imigrační poradenství a výuka německých jazykových dovedností (ty vyplňují mezery ve federálních službách, např. pomoc naturalizovaným občanů, kteří potřebují radu a kurzy němčiny pro uprchlíky): 3 500 000 eur Kampaň proti rasismu, předsudkům a antipřistěhovaleckému násilí: 50 000 eur Centrum pro uprchlíky: 720 000 eur Podpora přistěhovaleckých organizací: 200 000 eur Vedení poradního sboru pro integraci: 8 000 eur PR práce: 43 000 eur Celkově tedy město Hamburk vydává na realizaci politiky integrace a diverzity přibližně 4 521 000 eur. Celkové výdaje na federální úrovni pro integrační kurzy jsou 224 milionů eur, 18 milionů eur na poradenství přistěhovalcům, 25 milionů eur na financování projektů atd. Celkem se jedná o částky v rozsahu asi 750 miliónů eur.

Záznam prezentace Nicole Möhle, vedoucí strategie a konceptů integrace, divize pro integraci magistrátu Hamburku, během mezinárodní konference v Praze.

31

OSLO

Oslo 42 je hlavním městem Norska s počtem obyvatel přes šest set tisíc. Celkem 28 % všech obyvatel Osla jsou imigranti a 40 % dětí žijících v Oslu jsou migračního původu. Žije zde mnoho pracovních migrantů a studentů z Evropy, Ruska, Asie a Ameriky. Oslo je velmi rychle rostoucí město, které má ročně přírůstek pět až deset tisíc nových obyvatel. Devadesát procent z těchto nových obyvatel jsou migranti. Očekává se, že se město během dalších patnácti let zvětší o 200 až 300 tisíc obyvatel. Každoročně městem projde 150 tisíc lidí. To také znamená náročnost z hlediska ubytovacích kapacit. Sociální mobilita a sociální spravedlnost jsou tudíž pro Oslo tématem číslo jedna. Statistiky ukazují, že Oslo je velmi liberálním městem. Velká většina obyvatel Osla věří ve výhody, které přináší diverzita. Existuje velké odhodlání k propagaci antidiskriminačních opatření. Většina obyvatel Osla si podle průzkumů myslí, že diverzita je pro město důležitá, stejně jako si cení ekonomických přínosů migrace. Z hlediska hodnot, na kterých je norská společnost postavena, však obyvatelé podporují imigranty jen z 15 %. Další problémy se týkají segmentace pracovního trhu. Nejvíce migrantů je zaměstnáno v sektoru služeb, ve kterém je menší platové ohodnocení a menší jistota stabilní práce. Dále mnoho migrantů pracuje ve stavebnictví, protože při vysokém tempu, kterým se město zvětšuje, jsou potřebné nové domy. Až polovina stavitelů pochází z Polska a pobaltských zemí. Cena za ubytování je v Oslu velmi vysoká, což vytváří segregaci, protože se migranti usazují v oblastech, které jsou levnější. Někde pak můžeme vidět, že členové minorit tvoří více než 50 % obyvatelstva.

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Imigrační zákony jsou tvořeny na národní úrovni, stejně jako monitoring a kontrolní mechanismy. Samotné Oslo má za sebou čtyři desetiletí vytváření politiky v oblasti integrace a diverzity. V sedmdesátých letech 20. století začali do města přicházet pracovní migranti a město se začalo zabývat otázkami multikulturality. V devadesátých letech se začalo s jazykovými kurzy pro imigranty a projekty pro přijímání nových přistěhovalců. V novém tisíci-

letí pak přišly otázky související s druhou generací migrantů a jejich vzděláním. V roce 2001 magistrát představil motto města „OXLO – Oslo Extra Large“, což především symbolizuje politiku inkluze. V posledních několika letech se pak město intenzivně zabývá sociální mobilitou a globalizací. Rada města Osla se zabývá integrační politikou v rámci svého Odboru kulturních otázek a rozvoje podnikání, který plánuje, financuje a realizuje migrační politiku. V souvislosti se svou politikou „OXLO – Oslo Extra Large“ se město věnuje nejenom inkluzi, ale také potírání rasismu, segregace a nerovností a zároveň posiluje mezikulturní rovné příležitosti a sociální mobilitu. Existuje řada důležitých aspektů, které definují interkulturní vztahy a integraci imigrantů, jako jsou vzdělání, zaměstnání nebo městské plánování, a právě tyto aspekty jsou v centru zájmu integrační politiky Osla. Město také vybudovalo řadu strategických partnerství s organizacemi, které podporují interkulturní dialog, posílení kapacit migrantů a jejich organizací, vzdělávací příležitosti pro všechny a posílení demokracie. Tato strategická partnerství patří mezi programy nejlepší praxe vůči imigrantům a menšinám ve městě Oslu. V oblasti pracovní migrace je politika města taková, že pracující migranti by neměli město stát žádné náklady navíc. Ty by měli nést co nejvíce zaměstnavatelé. Služby města pak mohou využívat všichni obyvatelé. Zvláštní pomoc imigrantům pak poskytují neziskové organizace. Důležitý pro Oslo je i fakt, že všechny politické strany se identifikují s inkluzivní politikou, protože mnoho z politiků je migračního či menšinového původu. Na magistrátu Osla pracuje dokonce 28 % radních, kteří mají migrační původ. Podle zástupce magistrátu města už možná ani etnický původ nebude tak důležitý ve chvíli, kdy tento podíl bude 50 % a do popředí se dostanou jiná témata, jako je například chudoba.43

POSKYTOVANÉ SLUŽBY Stejně jako všechna města, také Oslo se významně zabývá jazykovým vzděláváním imigrantů. Největší náklady města se týkají právě jazykového vzdělávání dospělých. Významná je také podpora města všeobecnému vzdělávání imigrantů a menšin, počínaje zapojením dětí již od školek po univerzity. Na vysokých školách jsou děti migrantů často

42,43

Záznam prezentace Toralva Moe, poradce k integraci a vzdělávání, odbor podnikání a kulturních věcí magistrátu Osla, během mezinárodní konference v Praze.

33

úspěšnější než původní obyvatelé. Administrativa města si uvědomuje, že právě tito lidé budou pozitivně přispívat k ekonomickému růstu státu, ale i Osla. Město se také věnuje v rámci prevence sociálního vyloučení těm studentům, kteří mají problémy s dokončením vzdělání ve škole, a pro tyto účely má speciální projekty. Na pracovním trhu ale existuje propast, která je tvořena ženami z určitých kulturních oblastí, které se žádným způsobem nezúčastňují pracovního procesu. Proto se magistrát zaměřuje na genderové problémy a rovnost. Ženy-migrantky zůstávají často v domácnosti a jejich sociální začlenění je těžší. Týká se to zejména pákistánských a tureckých žen. To se snaží napravit nová legislativa a podle statistik se jí to daří. V Oslu je zapotřebí dvou příjmů, aby lidé byli schopni financovat svůj běžný život. Jinak hrozí, že se člověk dostane do chudoby nebo bude závislý na sociálním systému.

OSVĚDČENÉ PROJEKTY

Globální budoucnost

– projekt s podnikatelským sektorem Projekt s Norskou asociací podnikatelů se zabývá především uznáním talentovaných lidí pocházejících z migračního prostředí. Ti jsou totiž významní pro podnikatelské prostředí v rámci globální ekonomiky. Imigranti znají kulturu, jazyky jiných zemí, kde se například zakládají podnikové pobočky. Pro telekomunikační společnosti je důležité zaměstnávat imigranty, kteří nejvíce volají rodinám do zahraničí. Díky jejich znalostem a zkušenostem tak mohou podniky proniknout na cizí trhy a lépe se orientovat v odlišném jazykově kulturním prostředí.

PROJEKTY „COACHINGU“ Projekty jsou založeny na „coachingu“ zejména ve školách, kde například úspěšní imigranti vysokoškoláci vedou středoškoláky s imigračním původem a diskutují s nimi, proč je pro ně vzdělání důležité. Školy a univerzity dále pořádají setkání, na kterých propagují své obory a typy vzdělávání, aby došlo k plnému pokrytí všech pracovních možností obyvateli Osla. Oslo se také snaží vzdělávat ty migranty, kteří 44

z nějakého důvodu nebyli schopni dokončit své vzdělání. Město těmto bývalým studentům nabízí krátké kurzy, kterými chce podpořit veškerý migrantův potenciál při hledání zaměstnání. Jednoduchými metodami vedení takového mladého člověka se snaží tzv. nedostatky přeměnit v úspěchy. Například migrační původ, který může být vnímán jako nedostatek, s sebou nese mnoho výhod, jako jsou znalost odlišného kulturního prostředí, znalost dalších jazyků, sociální dovednosti v migrační komunitě atd.

SPOLUPRÁCE S ASOCIACEMI MIGRANTŮ Díky velmi vysoké rychlosti, s kterou se Oslo zvětšuje, je mnoho projektů věnováno na posílení a propojení jednotlivých komunit. Město považuje za nutné, aby z těchto migrantských komunit alespoň jedna organizace vždy zastávala pozici lídra komunity. V oblastech, které jsou obydlené především migranty, tuto pozici musí zastat právě migrantská organizace. Díky spolupráci s nimi tak město předchází mnoha možným problémům v exponovaných čtvrtích.

„Narodil jsem se a vyrůstal v Oslu“ Další akcí města je kampaň s názvem „Narodil jsem se a vyrůstal v Oslu“. Malá finanční částka je darována na podporu sportovních klubů, členství v kroužcích aj., které mohou ukázat úspěchy klubu, jež dokázal také díky lidem s migračním původem. Město Oslo se ve svých projektech podporujících diverzitu snaží hledat levné, ale účinné cesty. Tyto projekty stojí město částky pouze v tisících eur. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že se tato strategie městu vyplácí.

FINANCOVANÍ Město ročně vydává na integrační projekty a projekty podporující diverzitu asi 66 milionů eur. Většina rozpočtu, která se nějakým způsobem imigrantů týká, je však zahrnuta do běžného rozpočtu města v rámci poskytovaných služeb obyvatelům. Zástupce města pak k finančním nákladům říká, že právě ty nejdůležitější projekty na podporu diverzity stojí město nejméně peněz.44

Záznam prezentace Toralva Moe, poradce k integraci a vzdělávání, odbor podnikání a kulturních věcí magistrátu Osla, během mezinárodní konference v Praze.

34

PRAHA

Hlavní město Praha mělo k 31.12.2011 celkem 1 241 273 obyvatel.45 Z toho bylo podle údajů Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR v Praze ke dni 30.9.2011 celkem 141 097 cizinců. Přičemž na území celé České republiky je evidováno celkem 408 036 cizinců.46 Je nutné podotknout, že se jedná o cizince legálně pobývající na území ČR. Celkové počty imigrantů jak v České republice, tak i v hlavním městě v posledních deseti letech prudce stoupaly. V současnosti je v České republice více přistěhovalců než ve státech celé střední Evropy.

INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC INTEGRAČNÍ POLITIKY Hlavní město Praha pečuje o občany tak, aby byly vytvářeny co nejlepší podmínky pro rozvoj kvalitního života na území hl. m. Prahy. Jedním z mnoha úkolů hl. m. Prahy je také uspokojování potřeb svých občanů, a to také v oblastech týkajících se integrace cizinců, jako je například osvětová činnost, sociální péče, kultura, prevence kriminality. Z hlediska integrace cizinců je cílem hl. m. Prahy zajistit kvalitní koncepční práci, a to ve spolupráci se státními institucemi, organizacemi, které se zabývají otázkami integrace cizinců, a nestátními neziskovými organizacemi pracujícími v dané oblasti na území hl. m. Prahy. V předchozích letech nebyl zajištěn systém práce v oblasti integrace cizinců v takovém rozsahu, který by byl pro oblast hl. m. Prahy optimální. Hlavní město Praha je územně samosprávným celkem - obcí a krajem. Je spravována orgány hlavního města Prahy, kterými je především Zastupitelstvo hl. m. Prahy, Rada hl. m. Prahy a Magistrát hl. m. Prahy. Z hlediska samosprávného je členěna na 57 městských částí s vlastními volenými orgány. Jednotlivé městské části se liší nejen hustotou zalidnění, kvalitou technické infrastruktury, ale i sociálně ekonomickými podmínkami života obyvatel. I co do počtu a skladby obyvatel jsou mezi městskými částmi často velké rozdíly.

STRATEGIE INTEGRACE CIZINCŮ NA LOKÁLNÍ ÚROVNI Agendou národnostních menšin a integrace cizinců byli do roku 2010 v rámci Magistrátu hl. m. Prahy pověřeni dva pracovníci (specialisté pro národnostní menšiny), kteří byli zařazeni v rámci sekretariátu radního hl. m. Prahy, jemuž byla oblast národnostních menšin a integrace cizinců svěřena v rámci jeho kompetencí. S nástupem nového volebního období (konec roku 2010) se dané problematice věnuje pouze jeden pracovník, který je od ledna 2012 zařazen v rámci Odboru zdravotnictví, sociální péče a prevence Magistrátu hl. m. Prahy, konkrétně do oddělení prevence (součástí tohoto oddělení je i oblast prevence kriminality a protidrogová prevence). Z hlediska kompetencí je oblast národnostních menšin a integrace cizinců svěřena radnímu hl. m. Prahy pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví, cestovního ruchu a zahraničních vztahů.

POSKYTOVANÉ SLUŽBY Podpora integrace cizinců Oblast integrace cizinců se v předchozím období do značné míry odvíjela od práce podporující národnostní menšiny. Jako poradní orgán byla zřízena Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin a integrace cizinců na území hl. m. Prahy, která se věnuje společně oblasti národnostních menšin a integraci cizinců, ale na svém prvním jednání se shodla na tom, že: 1. Bude projednávat oblast národnostních menšin samostatně, stejně jako oblast integrace cizinců, protože se jedná o 2 samostatné oblasti, současně však zohlední společná témata daných oblastí. 2. Záměrem je vytvoření Koncepce integrace cizinců HMP, která bude výstupem ročního programu 2011 Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

Předsedou uvedené komise je člen Zastupitelstva hl. m. Prahy Mgr. Albert Kubišta.

45

Český statistický úřad

46

Ministerstvo vnitra ČR

36

VZNIK INTEGRAČNÍHO CENTRA PRAHA Dá se říci, že z hlediska politiky hl. m. Prahy ve vztahu k integraci cizinců se stal průlomovým rok 2011, kdy byla podpořena myšlenka vzniku centra pro integraci cizinců. Za tímto účelem bylo hl. m. Praha založeno Integrační centrum Praha o.p.s. (ICP), které již zahájilo svou činnost. Integrační centrum Praha o.p.s. je organizací finančně podporovanou hlavním městem Praha a Evropským fondem pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF). Záměrem projektu ICP je vytvoření centra, které se bude plně věnovat integraci cizinců na území hl. m. Prahy. ICP bude koordinátorem integračních aktivit směřovaných k cizincům především ze třetích zemí. Centrum se bude zaměřovat na sociální a právní poradenství, vzdělávací aktivity jako jsou kurzy socio-kulturních dovedností a výuka českého jazyka. Nebudou chybět ani komunitní a kulturně-osvětové aktivity a v neposlední řadě bude centrum zaměřeno na osvětovou činnost formou informačních kampaní, které budou zaměřeny nejen na cizince, ale i na majoritní společnost. Dále vzdělávací aktivity zaměřené na odborníky směřující k posílení jejich kompetencí pro práci v problematice cizinců. Centrum bude spolupracovat s partnery projektu, kterými jsou nestátní neziskové organizace pracující v oblasti integrace cizinců - Organizace pro pomoc uprchlíkům, Poradna pro integraci, Sdružení pro integraci a migraci, InBáze Berkat, ale bude zajišťovat spolupráci i s dalšími organizacemi pracujícími v dané oblasti, institucemi a zejména jednotlivými městskými částmi. Integrační centrum Praha bude mít centrálu v Žitné ulici a další čtyři pobočky na Praze 4, 12, 13 a 14 v prostorách poskytnutých partnerskými radnicemi. Zajištěním činnosti Integračního centra Praha o.p.s. by mělo dojít ke sjednocení, koordinaci a zefektivnění služeb cizincům ze třetích zemí na území hl. města, které nyní nejednotně poskytují různé subjekty - neziskové organizace nebo městské části, a to v různé šíři a kvalitě. Z Integračního centra Praha o.p.s. by se měl stát důvěryhodný pomocník při řešení problémů cizinců a přirozeně vyhledávané místo jejich setkávání. Záměrem je také, aby v centru pracovali zaměstnanci s migrační historií, kteří díky své znalosti jazyka, kultury a svým zkušenostem vytvoří vhodné zázemí pro cizince. Aktuální vývoj politiky hl. m. Prahy ve vztahu k integraci cizinců lze tedy charakterizovat ve stručnosti tím způsobem, že se hl. m. Praha

zaměřilo na to, aby se ustoupilo od slučování problematiky národnostních menšin a integrace cizinců a došlo k jasnému a plně koncepčnímu stylu práce v obou uvedených oblastech, čímž se jasně rozdělí obě problematiky na dvě samostatná témata, která si však stále budou blízká. Vznik Integračního centra o.p.s. by měl být prvním krokem tímto směrem, kdy existují na území hl. m. Prahy, dokonce ve stejné lokalitě, založené obecně prospěšné společnosti, z nichž jedna plně poskytuje zázemí pro aktivity občanských sdružení národnostních menšin a druhá je zaměřena čistě na zajištění podpory integrace cizinců na území hl. m. Prahy a má napomoci ke koncepčnímu řešení integrace cizinců ze třetích zemí v Praze. Jedním z cílů práce Integračního centra Praha o.p.s. v rámci projektu je i to, aby byl vytvořen materiál „Koncepce hl. m. Prahy ve vztahu k integraci cizinců“, který až dosud neexistoval. Tomu by měla napomoci činnost a komunikace pracovních skupin (platforma, expertní skupina, fórum cizinců), jejichž dlouhodobým cílem bude právě vytvoření koncepce integrace cizinců na území hl. města Prahy.

FINANCOVÁNÍ A SPOLUPRÁCE S NEZISKOVÝM SEKTOREM Od roku 2006 hl. m. Praha vyhlašuje grantové řízení určené speciálně na podporu aktivit občanských sdružení cizinců a organizací pracujících v oblasti integrace cizinců na území hl. m. Prahy. Byla zřízena Komise Rady hl. m. Prahy pro udělování grantů v oblasti národnostních menšin a integrace cizinců. Ta se věnuje grantovému řízení pro oblast národnostních menšin – „Celoměstské programy podpory aktivit národnostních menšin na území hl. m. Prahy“, a integrace cizinců – „Programy podpory aktivit integrace cizinců na území hl. m. Prahy“. Jedná se v první řadě o projednání návrhů přidělení grantů, které jsou následně předkládány Radě hl. m. Prahy k projednání a schválení. Dále komise hodnotí efektivitu využití finančních prostředků přidělených na jednotlivé projekty občanských sdružení, Domu národnostních menšin o.p.s. a akcí pořádaných přímo hl. m. Praha. V oblasti integrace cizinců byly v předchozím období podporovány spíše dílčí projekty, jako například nízkoprahový kurz českého jazyka pro cizince, seminář pro úředníky Magistrátu hl. m. Prahy a jednotlivých městských částí k problematice integrace cizinců.

37

Dále se každoročně hl. m. Praha podílelo na zajištění bydlení azylantům v rámci Státního integračního programu v oblasti zajištění bydlení azylantům (Usnesení vlády ČR ze dne 20.12.2006 č. 1463 o zabezpečení integrace azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany

v roce 2007). Současně byl podpořen projekt Organizace pro pomoc uprchlíkům - Podporované bydlení pro mladé uprchlíky, určený mladým lidem, kteří odcházejí ze Zařízení pro děti-cizince, kdy hl. m. Praha poskytlo pronájem bytu.

PŘEHLED FINANČNÍ PODPORY HMP PROSTŘEDNICTVÍM GRANTŮ PRO OBLAST NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN A INTEGRACE CIZINCŮ 2007 – 2011:

ROK

Celková výše finanční podpory prostřednictvím grantů pro oblast národnostních menšin a integrace cizinců

Výše finanční podpory v rámci grantového řízení pro oblast integrace cizinců - „Programy podpory aktivit integrace cizinců na území hl. m. Prahy

2007

3 805 170 Kč

665 000 Kč

2008

3 730 000 Kč

675 000 Kč

2009

4 373 740 Kč

770 000 Kč

2010

4 595 000 Kč

375 000 Kč

2011

5 341 000 Kč

790 000 Kč

2012

4 609 000 Kč

615 000 Kč

CELKEM

26 453 910 Kč

3 890 000 Kč

V roce 2011 byla finanční částka ve výši 1 500 000 Kč poskytnuta přímo Integračnímu centru Praha o.p.s. jako základní vklad pro činnost organizace.47

47

Magistrát HMP, Odbor zdravotnictví, sociální péče a prevence, odd. prevence.

38