Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem! ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem !

ICS 13.220.01; 91.040.30

ČSN 73 0802 Prosinec 2000

ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

Fire protection of buildings – Non-industrial buildings Sécurité des bâtimens contre l’incendie – Objects non-déterminés pour production Brandsicherheit der Bauten – Die nicht für Produktion bestimmte Bauobjekte

© Český normalizační institut, 2000 Podle zákona č. 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem Českého normalizačního institutu.


ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA Prosinec 2000

ICS 13.220.01; 91.040.30

Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty

ČSN 73 0802

Fire protection of buildings – Non-industrial buildings Sécurité des bâtimens contre l’incendie – Objects non-déterminés pour production Brandsicherheit der Bauten – Die nicht für Produktion bestimmte Bauobjekte

Nahrazení předchozí normy Touto normou se nahrazuje ČSN 73 0802 z února 1995 a ČSN 73 0802 + Z1 z února 1998.

© Český normalizační institut, 2000 Podle zákona č. 22/1997 Sb. smějí být české technické normy rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem Českého normalizačního institutu.

60053

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem ! ČSN 73 0802

Obsah Strana 1

Předmět normy ................................................................................................................................................. 6

2

Normativní odkazy ............................................................................................................................................ 6

3

Termíny a definice ............................................................................................................................................ 8

4

Značky .............................................................................................................................................................. 10

5

Všeobecně ........................................................................................................................................................ 11

5.1

Základní ustanovení.......................................................................................................................................... 11

5.2

Podlaží objektu ................................................................................................................................................. 12

5.3

Požární úseky ................................................................................................................................................... 14

5.4

Požární odolnost ............................................................................................................................................... 17

5.5

Hořlavost........................................................................................................................................................... 18

5.6

Výhřevnost ........................................................................................................................................................ 18

6

Požární riziko .................................................................................................................................................... 19

6.1


6.2

Výpočtové požární zatížení............................................................................................................................... 19

6.3

Požární zatížení ................................................................................................................................................ 20

6.4

Součinitel a ....................................................................................................................................................... 21

6.5

Součinitel b ....................................................................................................................................................... 22

6.6

Součinitel c ....................................................................................................................................................... 24

6.7

Požární úseky a prostory bez požárního rizika ................................................................................................. 29

7

Požární bezpečnost a velikost požárních úseků ............................................................................................... 29

7.1


7.2

Stupeň požární bezpečnosti požárního úseku .................................................................................................. 29

7.3

Velikost požárních úseků .................................................................................................................................. 32

8

Stavební konstrukce ......................................................................................................................................... 35

8.1


8.2

Požární stěny .................................................................................................................................................... 39

8.3

Požární stropy................................................................................................................................................... 39

8.4

Obvodové stěny ................................................................................................................................................ 40

8.5

Požární uzávěry otvorů ..................................................................................................................................... 44

8.6

Prostupy............................................................................................................................................................ 45

8.7

Nosné konstrukce ............................................................................................................................................. 45

8.8

Nenosné konstrukce ......................................................................................................................................... 47

8.9

Konstrukce schodišť ......................................................................................................................................... 48

8.10

Výtahové šachty................................................................................................................................................ 48

8.11

Strojovny výtahů ............................................................................................................................................... 49

8.12

Instalační šachty a kanály................................................................................................................................. 49

8.13

Shozy odpadků ................................................................................................................................................. 50

8.14

Povrchové úpravy konstrukcí objektů ............................................................................................................... 51

8.15

Střešní plášť...................................................................................................................................................... 52

9

Únikové cesty.................................................................................................................................................... 54

9.1


9.2

Nechráněná úniková cesta ............................................................................................................................... 55

9.3

Chráněná úniková cesta ................................................................................................................................... 56

2

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem ! ČSN 73 0802 Strana 9.4

Typy chráněných únikových cest ...................................................................................................................... 57

9.5

Úniková cesta sousedním požárním úsekem.................................................................................................... 60

9.6

Rampy, eskalátory a výtahy .............................................................................................................................. 60

9.7

Náhradní únikové možnosti............................................................................................................................... 61

9.8

Použití únikových cest....................................................................................................................................... 62

9.9

Počet únikových cest......................................................................................................................................... 62

9.10

Mezní délky únikových cest............................................................................................................................... 64

9.11

Šířky únikových cest.......................................................................................................................................... 66

9.12

Doba evakuace ................................................................................................................................................. 71

9.13

Dveře na únikových cestách ............................................................................................................................. 71

9.14

Schodiště na únikových cestách ....................................................................................................................... 72

9.15

Osvětlení únikových cest................................................................................................................................... 72

9.16

Označení únikových cest .................................................................................................................................. 73

9.17

Zařízení domácího rozhlasu.............................................................................................................................. 73

10

Odstupy............................................................................................................................................................. 73

10.1

Základní ustanovení .......................................................................................................................................... 73

10.2

Požárně nebezpečný prostor ............................................................................................................................ 73

10.3

Odstupová vzdálenost....................................................................................................................................... 74

10.4

Určení odstupových vzdáleností od stavebních objektů.................................................................................... 74

10.5

Určení požárně nebezpečného prostoru stavebního objektu ............................................................................ 77

11

Technická zařízení ............................................................................................................................................ 77

11.1

Prostupy rozvodů .............................................................................................................................................. 77

11.2

Vytápění ............................................................................................................................................................ 78

12

Zařízení pro protipožární zásah ........................................................................................................................ 78

12.1

Základní ustanovení .......................................................................................................................................... 78

12.2

Přístupové komunikace ..................................................................................................................................... 78

12.3

Vjezdy a průjezdy .............................................................................................................................................. 79

12.4

Nástupní plochy................................................................................................................................................. 79

12.5

Vnitřní zásahové cesty ...................................................................................................................................... 79

12.6

Vnější zásahové cesty....................................................................................................................................... 81

12.7

Zásobování vodou pro hašení ........................................................................................................................... 81

12.8

Přenosné hasicí přístroje................................................................................................................................... 81

12.9

Dodávka elektrické energie ............................................................................................................................... 82

Příloha A (normativní) Hodnoty nahodilého požárního zatížení pn a součinitele an pro některé druhy provozů nebo objektů ........................................................................................................................................ 84 Příloha B (normativní) Hodnoty výpočtového požárního zatížení pv pro vybrané druhy provozů a objektů................. 96 Příloha C (normativní) Hodnoty součinitele am ............................................................................................................ 97 Příloha D (normativní) Velikost pomocné hodnoty n.................................................................................................. 99 Příloha E (normativní) Hodnoty součinitele k.............................................................................................................100 Příloha F (normativní) Hodnoty odstupových vzdáleností d.......................................................................................102 Příloha G (normativní) Hmotnost odhořelých hořlavých kapalin a tuhých hořlavých látek.........................................104 Příloha H (informativní) Zásady pro navrhování požárního odvětrání stavebních objektů.........................................106

3


Předmluva Změny proti předchozí normě Předchozí norma z roku 1995 byla v průběhu své platnosti upravena rozsáhlou změnou Z1, která byla zapracována do uvedené normy a vydána v únoru 1998 jako další náklad (dotisk) pod označením ČSN 73 0802 + Z1. Nové poznatky v oblasti požární bezpečnosti staveb, ovlivněné též novými evropskými normami pro zkoušení požární odolnosti, vyvolaly nutnost vypracování změny Z2. Vzhledem ke značnému rozsahu této změny bylo rozhodnuto (pro její snazší používání v praxi) zapracovat text změny Z2 do ČSN a po formálních úpravách vydat ji jako novou normu, která nahradí předchozí znění normy. V porovnání s předchozí normou dochází k těmto zásadním změnám: – specifikují se provozy, které musí tvořit samostatné požární úseky; – stanovuje se způsob řešení pasáží – mall, atrií a vestaveb; – místo kategorie požárních jednotek se stanovují časová pásma zásahu a omezuje se užití součinitele c2; – zpřesňují se požadavky na užití SHZ i SOZ; – mění se zatřídění konstrukcí (druh D1, D2, D3) a hodnocení konstrukčních systémů; – stanovuje se nové hodnocení požárně otevřených ploch; – zpřesňují se požadavky na konstrukce dodatečné tepelné izolace; – zpřesňuje se hodnocení povrchových úprav i požadavky na tyto úpravy; – zpřesňuje se hodnocení střešních konstrukcí z hlediska odstupů a jejich požárně nebezpečných prostorů; – zavádí se kontrolní hodnocení evakuace osob u vybraných provozů ve vztahu na ohrožení osob zplodinami hoření a kouřem jako funkce času; – zpřesňují se podmínky odvětrání chráněných únikových cest; – nově jsou stanovena kritéria pro hodnocení pavlačí; – zohledňují se další okolnosti působící na únikové kapacity; – je zpřesněna metodika určení odstupových vzdáleností a jsou stanoveny postupy při jejich početním určení; – zpřesňují se požadavky na elektrické rozvody; – upravují se některé položky přílohy A, tab. A1 (pn, an); – nově je zpracována příloha H, zásady navrhování požárního odvětrání stavebních objektů. Souvisící ČSN ČSN 34 2710

Předpisy pro zařízení elektrické požární signalizace

ČSN EN 54-1 (34 2710)

Elektrická požární signalizace – Část 1: Úvod

ČSN EN 3-1 (38 9100) třídu požáru A a B

Přenosné hasicí přístroje – Část 1: Názvy, doby činnosti, zkušební objekty pro

ČSN 38 9160

Sněhové pojízdné hasicí přístroje

ČSN 38 9220

Pěnové hasicí zařízení nadzemních skladovacích nádrží – Technické předpisy

ČSN 38 9230

Plynová stabilní hasicí zařízení na kysličník uhličitý – Technické předpisy

ČSN 65 0202

Hořlavé kapaliny – Plnění a stáčení – Výdejní čerpací stanice

ČSN 65 0205

Hořlavé zkapalněné uhlovodíkové plyny – Výrobny a sklady

ČSN 73 0843

Požární bezpečnost staveb – Objekty spojů

ČSN EN 1363-3 (73 0851)

Zkoušení požární odolnosti – Část 3: Ověřování charakteristik pecí

ČSN EN 1364-1 (73 0856)

Zkoušení požární odolnosti nenosných prvků – Část 1: Stěny

ČSN EN 1364-2 (73 0856)

Zkoušení požární odolnosti nenosných prvků – Část 2: Podhledy

4


ČSN EN 1365-1 (73 0855)

Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 1: Stěny

ČSN EN 1365-2 (73 0855)

Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 2: Stropy a střechy

ČSN EN 1365-3 (73 0855)

Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 3: Nosníky

ČSN EN 1365-4 (73 0855)

Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 4: Sloupy

ČSN EN 1366-2 (73 0857)

Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 2: Požární klapky

ČSN 73 0861

Požární bezpečnost staveb – Zkoušení hořlavosti stavebních hmot – Nehořlavé hmoty

ČSN 73 0864 Požárně technické vlastnosti hmot – Stanovení požární výhřevnosti hořlavých látek pevného skupenství ČSN 73 0866 a nádržích

Požární bezpečnost staveb – Stanovení rychlosti odhořívání látek v silech, zásobnících

ČSN 73 0875

Požární bezpečnost staveb – Navrhování elektrické požární signalizace

Citované technické předpisy Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – ve znění pozdějších zákonů (úplné znění zákona viz Sbírka zákonů č. 197/1998 – částka 64) Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu Vypracování normy Zpracovatel: REPO, Expertizní středisko požární bezpečnosti staveb, 142 00 Praha 4-Krč, Sládkovičova 1268, IČO 16141687, Ing. Vladimír Reichel, DrSc. Technická normalizační komise: TNK 27 Požární bezpečnost staveb Pracovník Českého normalizačního institutu: Josef Toman

5


1

Předmět normy

Tato norma platí pro projektování požární bezpečnosti nových stavebních nevýrobních objektů a pro 1) projektování změn staveb stávajících nevýrobních objektů a prostorů, pokud změny staveb vyžadují podle ČSN 73 0834 postup podle této normy. Při projektování změn staveb platí tato norma pro měněné části (popř. provozy) objektů, přičemž změnou stavby nesmí dojít ke snížení požární bezpečnosti celého objektu, zejména ke snížení bezpečnosti osob nebo ke ztížení zásahu požárních jednotek. Norma platí pro ty změny staveb, které podléhají stavebnímu 2) nebo kolaudačnímu řízení . Pro projektování objektů, pro které platí samostatné technické normy nebo předpisy obsahující požadavky požární bezpečnosti staveb, platí tato norma v rozsahu, ve kterém se příslušné technické normy nebo předpisy na ni odvolávají. Odstupové vzdálenosti stanovené podle této normy se nevztahují na sklady plynů a výbušin.

2

Normativní odkazy

V této normě jsou na příslušných místech textu odkazy na normy uvedené níže. Těmito odkazy se ustanovení níže citovaných norem stávají součástí této normy. U datovaných odkazů na normy se případné pozdější změny nebo revize kterékoliv z citovaných norem týkají této normy jen tehdy, byly-li do ní včleněny změnou nebo revizí. U nedatovaných odkazů na normy platí vždy nejnovější vydání citované normy. ČSN ISO 3864 (01 8010)

Bezpečnostní barvy a bezpečnostní značky

ČSN 06 1008

Požární bezpečnost tepelných zařízení

ČSN 27 4332

Elektrické výtahy – Základní rozměry malých nákladních výtahů

ČSN 33 2000-3 rakteristik ČSN 33 2130

Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení – Část 3: Stanovení základních cha-

Elektrotechnické předpisy – Vnitřní elektrické rozvody

ČSN EN 50265-1 (34 7101) Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru – Zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací – Část 1: Zkušební zařízení ČSN EN 50265-2-1 (34 7102) Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru – zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací – Část 2-1: Postupy – 1 kW směsný plamen ČSN EN 50265-2-2 (34 7102) Společné metody zkoušek pro kabely v podmínkách požáru – zkouška odolnosti proti svislému šíření plamene pro vodiče nebo kabely s jednou izolací – Část 2-2: Postupy – Svítivý plamen ČSN IEC 332-3 (34 7113) nebo kabelů ve svazcích ČSN 36 0004

Zkoušky elektrických kabelů v podmínkách požáru – Část 3: Zkoušky vodičů

Umělé světlo a osvětlování – Všeobecná ustanovení

ČSN EN 1838 (36 0453) Osvětlení – Nouzové osvětlení ČSN 65 0201

Hořlavé kapaliny – Provozovny a sklady

ČSN 73 0035

Zatížení stavebních konstrukcí

ČSN 73 0804

Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty

1)

Nevýrobními objekty jsou pro účely této normy objekty pro bydlení, ubytování, školství, zdravotnictví, kulturu, obchod, sport apod. (objekty občanského charakteru), kde hlavní užívání objektu není určeno pro výrobu, opravárenství nebo služby průmyslové výroby. Pro výrobní objekty platí ČSN 73 0804. V těch případech, kde v požárním úseku či v objektu jsou jak výrobní, tak nevýrobní provozy, se může postupovat buď podle ČSN 73 0802 nebo ČSN 73 0804. 2)

Podle § 85 zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších zákonů. 6


ČSN 73 0810:1996

Požární bezpečnost staveb – Požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí

ČSN 73 0818

Požární bezpečnost staveb – Obsazení objektů osobami

ČSN 73 0821

Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí

ČSN 73 0822

Požárně technické vlastnosti hmot – Šíření plamene po povrchu stavebních hmot

ČSN 73 0823

Požárně technické vlastnosti hmot – Stupeň hořlavosti stavebních hmot

ČSN 73 0824

Požární bezpečnost staveb – Výhřevnost hořlavých látek

ČSN 73 0831

Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory

ČSN 73 0833:1996

Požární bezpečnost staveb – Budovy pro bydlení a ubytování

ČSN 73 0834

Požární bezpečnost staveb – Změny staveb

ČSN 73 0835

Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení

ČSN 73 0845:1997

Požární bezpečnost staveb – Sklady

ČSN EN 1363-1 (73 0851)

Zkoušení požární odolnosti – Část 1: Základní požadavky

ČSN EN 1363-2:2000 (73 0851) ČSN EN 1634-1 (73 0852) dveře a uzávěry otvorů ČSN 73 0855

Zkoušení požární odolnosti – Část 2: Alternativní a doplňkové postupy

Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových sestav – Část 1: Požární

Stanovení požární odolnosti obvodových stěn

ČSN EN 1366-1 (73 0857) Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 1: Vzduchotechnická potrubí ČSN 73 0862

Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot

ČSN 73 0863 Požárně technické vlastnosti hmot – Stanovení šíření plemene po povrchu stavebních hmot ČSN 73 0865

Požární bezpečnost staveb – Hodnocení odkapávání hmot z podhledů stropů a střech

ČSN 73 0872 zařízením

Požární bezpečnost staveb – Ochrana staveb proti šíření požáru vzduchotechnickým

ČSN 73 0873

Požární bezpečnost staveb – Zásobování požární vodou

ČSN 73 1901

Navrhování střech

ČSN 73 4130

Schodiště a šikmé rampy – Základní ustanovení

ČSN 73 6059 ustanovení

Servisy a opravny motorových vozidel – Čerpací stanice pohonných hmot – Základní

ČSN 73 6100

Názvosloví silničních komunikací

ČSN 73 6101

Projektování silnic a dálnic

ČSN 73 6110

Projektování místních komunikací

ČSN 73 6114

Vozovky pozemních komunikací – Základní ustanovení pro navrhování

ČSN 74 3282

Ocelové žebříky – Základní ustanovení

ČSN 74 3305

Ochranná zábradlí – Základní ustanovení

ČSN 74 4505

Podlahy – Společná ustanovení

ISO 5658-4 Reaction to fire tests – Spread of flame – Part 4: Intermediate-scale test of vertical spread of flame with vertically oriented specimen (Reakce na požární zkoušky – Šíření plamene – Část 4: Střední rozměr zkoušky vertikálního šíření plamene s vertikálně orientovaným vzorkem) ISO/TR 13387-2 Fire safety engineering – Part 2: Design fire scenarios and design fires (Požárně bezpečnostní inženýrství – Část 2: Navrhování požárních scénářů a návrhový požár) CEI IEC 60331-11 Test for electric cables under fire conditions – Circuit integrity – Part 11: Apparatus – Fire alone at a flame temperature of at least 750 °C (Zkouška elektrických kabelů v podmínkách požáru – Celistvost obvodu – Část 11: Zařízení – Samostatný požár s plamenem o teplotě alespoň 750 °C)

7


CEI IEC 60331-21 Test for electric cables under fire conditions – Circuit integrity – Part 21: Procedures and requirements – Cables of rated voltage up to and including 0,6/1,0 kV (Zkouška elektrických kabelů v podmínkách požáru – Celistvost obvodu – Část 21: Postupy a požadavky – Kabely jmenovitého napětí do 0,6/1,0 kV včetně) CEI IEC 60331-23 Test for electric cables under fire conditions – Circuit integrity – Part 23: Procedures and requirements – Electric data cables (Zkouška elektrických kabelů v podmínkách požáru – Celistvost obvodu – Část 23: Postupy a požadavky – Elektrické datové kabely) CEI IEC 60331-25 Test for electric cables under fire conditions – Circuit integrity – Part 25: Procedures and requirements – Optical fibre cables (Zkouška elektrických kabelů v podmínkách požáru – Celistvost obvodu – Část 25: Postupy a požadavky – Optické kabely) CEN/CR 12101-5 Smoke and heat control systems - Part 5: Guidelines on functional recommendations and calculation methods for smoke and heat exhaust ventilation systems (Systémy řízení kouře a tepla – Část 5: Směrnice funkčních požadavků a výpočetních metod odvětracích vzduchotechnických systémů kouře a tepla)

3

Termíny a definice

Pro účely této normy se používají tyto definice: 3.1 požární bezpečnost stavebních objektů: schopnost stavebních objektů bránit v případě požáru ztrátám na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrátám majetku; dosahuje se jí vhodným urbanistickým začleněním objektu, jeho dispozičním, konstrukčním a materiálových řešením nebo požárně bezpečnostními opatřeními 3.2 požárně bezpečnostní zařízení a opatření: technické nebo organizační opatření ke snížení teoretické intenzity případného požáru v posuzovaném stavebním objektu nebo jeho části (např. požární signalizace, samočinné stabilní hasicí zařízení, požární odvětrání, stálý dohled požárních jednotek) POZNÁMKA Požární odvětrání slouží k usměrnění toku uvolněných zplodin hoření, kouře a tím i tepla vně objektu či k zabránění šíření těchto produktů uvnitř objektu. Požární odvětrání se týká: –

prostorů s požárním rizikem, kde je usměrněný tok plynů (odvod tepla a kouře) zajišťovaný samočinným odvětracím zařízením (viz 6.6.7), nebo

–

prostorů chráněných únikových cest či jiných prostorů, kde odvětrání je zajištěno buď bez speciálních zařízení (např. otevřením oken), nebo pomocí manuálně či samočinně ovládaných zařízení (nucené odvětrání bez přetlaku či s přetlakem, kombinace se vzduchotechnickým zařízením či jiné kombinace požárního odvětrání).

3.3 teoretická intenzita požáru: intenzita případného požáru v posuzovaném stavebním objektu nebo jeho části, která by vznikla bez uplatnění požárně bezpečnostních opatření; je určena množstvím, druhem a způsobem uložení hořlavých látek, jakož i podmínkami hoření 3.4 návrhový požár: pravděpodobný rozvoj a průběh požáru v požárním úseku nebo v objektu, na který je dimenzováno požární zabezpečení požárního úseku nebo objektu; zahrnuje etapu rozvoje požáru (zpravidla od okamžiku tepelného výkonu 1 kW), etapu plně rozvinutého požáru (zpravidla od okamžiku, kdy požár se rozšíří po celé ploše místnosti, nebo v několika místnostech, či v celém požárním úseku, popř. kdy teploty plynů v hořícím prostoru přesáhnou 500 °C až 600 °C – flashover) a etapu dohořívání – chladnutí (zpravidla od okamžiku, kdy teploty plynů v hořícím prostoru začnou klesat); výpočtové požární zatížení se vztahuje k druhé etapě požáru; druhá etapa požáru se může projevovat zónově i v jednom požárním úseku POZNÁMKA Z řady možných rozvojů a průběhů požárů v požárním úseku či v objektu se za návrhový požár považuje taková pravděpodobná varianta, při které dochází k nejzávažnějšímu ohrožení osob či ohrožení majetku. V jednom požárním úseku či objektu se může analyzovat i několik variant požárů, přičemž z těchto variant se stanoví návrhový požár. Není-li analýza jednoznačná, či sleduje-li se více hledisek, může být stanoveno pro další posouzení více návrhových požárů při superpozici účinků (podrobněji viz ISO / TR 13387-2). Aplikace návrhového požáru se týká zejména velkých investičních celků s vysokým počtem osob v objektech, resp. v objektech, kde lze předpokládat zvýšené či vysoké požární nebezpečí.

3.5 hořlavé látky: látky tuhého, kapalného nebo plynného skupenství, které jsou schopny (bez ohledu na způsob zapálení) uvolňovat při požáru teplo 8


3.6 požární riziko: míra rozsahu případného požáru v posuzovaném stavebním objektu nebo jeho části; je určena výpočtovým požárním zatížením 2

3.7 požární zatížení: pomyslné množství dřeva (kg) na jednotce plochy (m ), jehož normová výhřevnost je ekvivalentní normové výhřevnosti všech hořlavých látek nacházejících se na stejné posuzované ploše (např. na ploše požárního úseku); sestává ze stálého a nahodilého požárního zatížení a vyjadřuje se -2 v kg.m 2

3.8 stálé požární zatížení: pomyslné množství dřeva (kg) na jednotce plochy (m ), jehož normová výhřevnost je ekvivalentní normové výhřevnosti všech hořlavých látek ve stavebních konstrukcích posuzovaného požárního úseku, kromě hořlavých látek v nosných stavebních konstrukcích zajišťujících stabilitu objektu nebo jeho části a v požárně dělicích konstrukcích 2

3.9 nahodilé požární zatížení: pomyslné množství dřeva (kg) na jednotce plochy (m ), jehož normová výhřevnost je ekvivalentní normové výhřevnosti všech hořlavých látek, které se za normálních podmínek užívání vyskytují v posuzovaném požárním úseku (např. hořlavé zařizovací předměty, nábytek, technologické zařízení, náplně, zpracovávané a skladované hořlavé suroviny a výrobky) 3.10 výpočtové požární zatížení: výsledný údaj vyjadřující teoretickou intenzitu požáru a vliv účinnosti po-2 žárně bezpečnostních opatření; vyjadřuje se v kg.m ; pokud se výpočtové požární zatížení převádí na dobu -2 trvání normového průběhu požáru (viz 3.3 ČSN 73 0810:1996), předpokládá se 1 kg.m  =1 minuta 3.11 požární úsek: prostor stavebního objektu, ohraničený od ostatních částí tohoto objektu, popř. od sousedních objektů, požárně dělicími konstrukcemi, popř. požárně bezpečnostním zařízením; je základní posuzovanou jednotkou z hlediska požární bezpečnosti stavebních objektů 3.12 požárně dělicí konstrukce: stavební konstrukce, bránící šíření požáru mimo požární úsek, schopná po stanovenou dobu odolávat účinkům vzniklého požáru; je to zejména požární strop nebo střešní konstrukce, požární stěna (vnitřní, obvodová, štítová apod.) a požární uzávěr otvoru v těchto konstrukcích 3.13

požární strop: stavební konstrukce, bránící šíření požáru ve svislém směru

3.14

požární stěna: stavební konstrukce, bránící šíření požáru ve vodorovném směru

3.15 požární uzávěr otvoru: stavební konstrukce, bránící šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích (dveře, vrata, poklopy, popř. uzávěry technických nebo technologických zařízení, např. uzávěry šachet, požární klapky) 3.16 požární odolnost (stavebních konstrukcí a požárních uzávěrů): doba, po kterou jsou stavební konstrukce nebo požární uzávěry schopny odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení jejich funkce 3.17 stupeň požární bezpečnosti (požárního úseku): klasifikační zatřídění vyjadřující schopnost stavebních konstrukcí požárního úseku jako celku čelit požáru z hlediska rozšíření požáru a stability konstrukcí objektu 3.18 požárně otevřená plocha: plocha v obvodových stěnách nebo střešních pláštích, kterou při požáru sálá teplo vně stavebního objektu 3.19 požárně nebezpečný prostor: prostor kolem hořícího objektu, ve kterém je nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími hořícími částmi konstrukcí objektu 3.20 odstupová vzdálenost: vzdálenost mezi vnějším povrchem obvodové stěny posuzovaného stavebního objektu a hranicí požárně nebezpečného prostoru, postačující jednak k útlumu sálání tepla -2 (hustotě tepelného toku) na hodnotu nižší než 18,5 kW.m , jednak k zabránění dopadu hořících částí konstrukcí objektu mimo požárně nebezpečný prostor 3.21 volné prostranství: prostranství mimo požárem napadený objekt, umožňující volný a bezpečný pohyb osob ve směru od objektu; (za volné prostranství se považují i jiné, požárem neohrožené prostory sousedního objektu apod., ze kterých je možný volný a bezpečný pohyb osob ve směru od požárem napadeného objektu) 3.22 úniková cesta: komunikace v objektu nebo na objektu umožňující bezpečnou evakuaci osob z objektu ohroženého požárem nebo z jeho části na volné prostranství, popř. přístup požárních jednotek do prostorů napadených požárem; člení se na chráněnou a nechráněnou 3.23 nechráněná úniková cesta: trvale volný komunikační prostor směřující z posuzovaného požárního úseku k východu na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty 9


3.24 chráněná úniková cesta: trvale volný komunikační prostor, vedoucí k východu na volné prostranství, chráněný proti účinkům požáru 3.25 náhradní úniková možnost: možnost úniku osob mimořádným způsobem (tj. namáhavěji než chůzí) nebo použitím pomocných prostředků (např. použitím únikových a požárních žebříků, skluzných tyčí, oken); náhradní úniková možnost se nepovažuje za únikovou cestu 3.26

únikový pruh: základní jednotka šířky únikových cest; měří se podle ČSN 73 4130

3.27

přístupová komunikace: komunikace umožňující příjezd požárních vozidel k objektu

3.28 nástupní plocha: plocha sloužící k nástupu požárních jednotek a požární techniky k protipožárnímu zásahu 3.29 zásahová cesta: komunikace v objektu nebo na objektu umožňující vedení protipožárního zásahu; člení se na vnitřní a vnější 3.30 evakuační výtah: výtah sloužící k evakuaci osob; jeho provoz musí být po stanovenou dobu v průběhu požáru bezpečný 3.31 požární výtah: výtah zajišťující rychlou dopravu požárních jednotek a požární techniky do všech podlaží objektu; jeho provoz musí být po stanovenou dobu v průběhu požáru bezpečný

4

Značky

V projektovém řešení požární bezpečnosti stavebních objektů podle této normy se používají tyto značky: A, B, C As

stupně hořlavosti, popř. typy chráněných únikových cest; 2

plocha půdorysného průmětu střešního pláště v m ;

D1, D2, D3

druh konstrukce z hlediska užití hořlavých hmot;

E

počet evakuovaných osob v posuzovaném místě;

H

výhřevnost hořlavých látek v MJ.kg ;

K

počet evakuovaných osob v únikovém pruhu (kapacita únikového pruhu);

Ki

součinitel ekvivalentního množství dřeva

Km

mezní (započitatelná) kapacita jedné únikové cesty (při dvou nebo více únikových cestách);

M

hmotnost hořlavých látek v kg;

H

časové pásmo podle akceschopnosti a rychlosti zásahu požární jednotkou (při stanovení součinitele c);

Q

uvolněné množství tepla z m hořlavých hmot vnějšího povrchu obvodové stěny v MJ;

S

celková plocha požárního úseku v m ;

Sk

povrchová plocha stavebních konstrukcí ohraničujících požární úsek, popř. posuzovaný prostor 2 (plocha stěn včetně obvodových, plocha stropů, podlah, střech, bez plochy otvorů) So v m ;

Sm

převládající velikost půdorysných ploch místností nebo prostorů v požárním úseku (při výpočtu 2 součinitele b) v m ;

So

celková plocha otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku v m ;

Sp

plocha obvodového nebo střešního pláště posuzovaného požárního úseku (při určování odstupové 2 vzdálenosti) v m ;

Spo

požárně otevřená plocha požárního úseku (při určování odstupové vzdálenosti) v m ;

Ss

půdorysná plocha požárního úseku, na které se vyskytuje soustředěné požární zatížení, popř. 2 vyšší požární zatížení v m ;

a

součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek;

am

součinitel a pro jednotlivé hořlavé látky;

an

součinitel a pro nahodilé požární zatížení;

as

součinitel a pro stálé požární zatížení;

-1

2

2

2

2

10


b

součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska stavebních geometrických podmínek;

c

součinitel vyjadřující vliv požárně bezpečnostních zařízení nebo opatření;

d

odstupová vzdálenost v m;

+

d

vzdálenost okraje požárně nebezpečného prostoru od požárně otevřené plochy v m;

h

výška objektu v m;

hc

celková výška objektu (při určování odstupové vzdálenosti) v m;

ho

výška otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku v m;

hp

výšková poloha požárního úseku v m;

hs

světlá výška prostoru (místnosti) v m;

hu

výška požárního úseku (při určování odstupové vzdálenosti) v m;

is

index šíření plamene po povrchu stavebních hmot v mm.min ;

k

součinitel vyjadřující geometrické uspořádání (při výpočtu součinitele b);

l

délka posuzovaného obvodového nebo střešního pláště požárního úseku (při určování odstupové vzdálenosti) v m;

n

pomocná hodnota (při výpočtu součinitele b);

p

požární zatížení (stálé i nahodilé) v kg.m ;

pn

nahodilé požární zatížení v kg.m ;

po

procento požárně otevřených ploch (při určování odstupové vzdálenosti);

ps

stálé požární zatížení v kg.m ;

pv

výpočtové požární zatížení v kg.m ;

pvs

soustředěné výpočtové požární zatížení v kg.m ;

s

součinitel podmínek evakuace;

u

počet únikových pruhů;

z

počet podlaží v jednom požárním úseku;

-1

-2

-2

-2

-2

-2

EI, EW, S

5

typ požárních uzávěrů (podle jejich požárně technických vlastností).

Všeobecně

5.1 5.1.1

Základní ustanovení K zabránění ztrát na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrát na majetku musí stavební objekty:

a) umožnit bezpečnou evakuaci osob, popř. zvířat a věcí (majetku) z hořícího nebo požárem ohroženého objektu (popř. jeho části) na volné prostranství nebo do jiných požárem neohrožených prostorů; b) bránit šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky uvnitř objektu; c) bránit šíření požáru mimo objekt, např. na jiný objekt nebo jeho část; d) umožnit účinný zásah požárních jednotek při hašení a záchranných pracích. 5.1.2 Splnění požadavků podle 5.1.1 se prokazuje projektovým řešením. Projektové řešení zahrnuje zejména: a) rozdělení objektu do požárních úseků; b) stanovení požárního rizika; c) posouzení požární odolnosti konstrukcí a hořlavosti stavebních hmot podle stanoveného požárního rizika; d) stanovení počtu evakuovaných osob a jim odpovídající kapacity a vybavení únikových cest;

11


e) stanovení odstupových vzdáleností (proluk); f) vymezení zásahových cest a technického vybavení pro zásah požárních jednotek, popř. upozornění na riziko při hašení. Míra podrobnosti projektového řešení je závislá na charakteru posuzovaného objektu (velikosti, složitosti, významu apod.). POZNÁMKA U stavebních objektů vyšších než 75 m, u stavebních objektů, kde je soustředěn velký počet osob (např. u velkých obchodních domů) nebo u objektů, které charakterem provozu či prováděnou stavební změnou vyžadují podrobnější, popř. odchylné řešení oproti této normě, se doporučuje zpracovat odborné expertizy k projektovému řešení požárního zajištění těchto objektů. V odborné expertize se může užít přesnějších výpočtových metod analyzujících podrobněji podmínky posuzovaného objektu po vzniku požáru, zejména intenzitu požáru, jeho šíření a šíření zplodin hoření, podmínky evakuace a zásahu s ohledem na užívání a provoz objektu.

5.2

Podlaží objektu

5.2.1 Z hlediska požární bezpečnosti se za nadzemní podlaží považuje každé podlaží, které nemá povrch podlahy níže než 1,50 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu, ležícím ve vzdálenosti do 3,00 m od objektu. Podlaží, které má podlahu níže, se považuje za podlaží podzemní (podle obrázku 1). 5.2.2 Není-li první nadzemní podlaží v jedné úrovni nebo je jinak obtížné jednoznačně určit polohu prvního nadzemního podlaží, postupuje se podle některé z těchto zásad: a) poloha prvního nadzemního podlaží se určí podle vstupu do budovy, ke kterému směřuje příjezdová komunikace pro požární vozidla; nebo b) určí se několik poloh prvního nadzemního podlaží (např. u svažitého terénu), pokud se toto rozlišení vztahuje na celé požární úseky (obrázek 2), nebo pokud se toto rozlišení vztahuje na části se vzájemně nezávislou stabilitou (např. stavebně dilatované části, ať již úseky procházejí dilatovanou částí či nikoliv); nebo c) za rozhodující se považuje nejníže položená úroveň prvního nadzemního podlaží, vyhovující ustanovení 5.2.1. Za první nadzemní podlaží se může považovat i podlaží, které je níže než 1,5 m pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu, pokud stavebním řešením je zajištěna v požárních úsecích větší plocha otvorů (podle 6.5.3), než je poměr So/S = 0,09. POZNÁMKA V těch případech, kde se objekt dále člení na části o různých výškách, na části stavebně dilatované se vzájemně nezávislou stabilitou apod., je nezbytné vzít v úvahu vazby jednotlivých částí objektu na podmínky evakuace osob a protipožárního zásahu, na funkci a provozuschopnost požárně bezpečnostních zařízení, na dodávku elektrické energie (viz 12.9), atd. Jestliže požární úseky procházejí částí objektu s několika polohami prvního nadzemního podlaží, popř. výškami objektu, posuzují se tyto úseky podle nejméně příznivých podmínek (např. při určení stupně požární bezpečnosti podle největší požární výšky části objektu, ve které je posuzovaný požární úsek). Při posuzování prvních nadzemních podlaží a výšek objektů u komplikovaných případů se vždy bere zřetel na stabilitu jednotlivých částí objektu při požáru a jejich vzájemnou závislost, jakož i na požadovanou a skutečnou požární odolnost konstrukcí zajišťujících tuto stabilitu.

5.2.3 Výška objektu h se pro potřeby této normy měří od podlahy prvního nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního, popř. podzemního podlaží (viz 5.2.4 a 5.2.5). Výšková poloha požárního úseku hp se pro potřeby této normy měří od podlahy prvního nadzemního podlaží k podlaze posledního užitného nadzemního, popř. podzemního podlaží požárního úseku. Objekt o jednom nadzemním podlaží má h = hp = 0. 5.2.4 Užitné podlaží je každé podlaží v objektu nebo jeho části, které leží na stropní konstrukci s nosnou funkcí. Tato stropní konstrukce může mít i požárně neuzavíratelné otvory o celkové ploše do: a) 20 % půdorysné plochy posuzované části prostoru, přičemž žádný otvor nesmí být větší než 10 % plochy 2 posuzované stropní konstrukce, nejvýše však 35 m ; nebo b) 50 % půdorysné plochy posuzované části prostoru, pokud slouží jako nechráněná úniková cesta z posuzovaného či jiného podlaží pro více než 10 osob (podle ČSN 73 0818), nebo po této půdorysné ploše může být veden protipožární zásah. Každé podlaží podle bodu a) nebo b) musí mít stropní konstrukci navrženou podle tabulky 12, položky 5 nebo 7. 12


Za užitné podlaží se nepovažuje technické podlaží (např. strojovna výtahů, strojovna vzduchotechniky) umístěné jako poslední nadzemní podlaží, pokud tam není trvalé nebo dočasné pracovní místo (podle -2 ČSN 73 0804). Za užitné podlaží se rovněž nepovažují půdní prostory, kde pn ≤ 5 kg.m , a které nejsou určeny pro trvalý pobyt osob. 5.2.5 Poslední užitné nadzemní podlaží je nejvýše umístěné užitné podlaží (5.2.4) v nadzemní části objektu (výška h), popř. v požárním úseku (výška hp). Poslední užitné podzemní podlaží je nejníže umístěné užitné podlaží (5.2.4) v podzemní části objektu (výška h). V objektu může být i několik výškově různě umístěných posledních užitných podlaží. Objekt může mít i několik výšek (např. podle obrázku 2). Rozměry v metrech

Obrázek 1

Obrázek 2 5.2.6 U vícepodlažních požárních úseků umístěných v podkroví, se za poslední užitné nadzemní podlaží považuje podlaží se vstupem do tohoto požárního úseku, pokud délka nechráněné únikové cesty uvnitř úseku měřená od nejvzdálenějšího místa ke vstupním dveřím je nejvýše 15 m kromě bytů, kde se délka nechráněné únikové cesty uvnitř bytu neposuzuje.

13


5.2.7 U požárních úseků v prvním nadzemním podlaží, v nichž jsou umístěny nejvýše třípodlažní vestavby, se při určení výšky objektu (h) a mezních rozměrů požárních úseků nemusí přihlížet k těmto vestavbám, pokud: a) požárně dělicí a nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu (včetně vestaveb) jsou druhu D1; b) vestavby tvoří samostatné požární úseky a jejich únikové cesty jsou požárně odděleny od nechráněných únikových cest požárního úseku, v němž jsou umístěny, přičemž alespoň jedna cesta z každé vestavby musí vést přímo na volné prostranství; c) jejich půdorysná plocha je: 2

1) menší než 15 % půdorysné plochy požárního úseku v němž jsou umístěny, nejvýše však 300 m , nebo 2) menší než 25 % půdorysné plochy požárního úseku v němž jsou umístěny, pokud jeho součinitel c ≤ 0,4 a součinitel v požárních úsecích vestavby c ≤ 0,8. Do celkové půdorysné plochy vestavby se nezapočítává plocha prvního nadzemního podlaží vestavby, kde se rovněž nesleduje plnění bodu b). Pokud se vyskytuje větší počet vestaveb v jednom požárním úseku, jejich půdorysné plochy posuzované podle bodu c) se sčítají. 2

K vestavbám, z nichž každý má půdorysnou plochu menší než 50 m a společně mají půdorysnou plochu menší než 5 % půdorysné plochy požárního úseku v němž jsou umístěny, se nemusí přihlížet a nemusí tvořit samostatné požární úseky, pokud nejde o provozy, které podle jiných norem či jiných článků této normy musí tvořit samostatné úseky. POZNÁMKA Podle tohoto článku se požární úsek umístěný v jednopodlažním objektu s vestavbami (označované také jako vložená podlaží apod.), které odpovídají tomuto článku, posuzuje jako úsek s h = 0. Požární úsek, v němž jsou umístěny vestavby, může být shromažďovacím prostorem. Vestavby, které slouží pro skladování a odpovídají 4.1 ČSN 73 0845: 1997, se navrhují podle ČSN 73 0845. Stejně jako vestavby se posuzují i vícepodlažní přístavby staticky závislé na konstrukcích požárního úseku, ke kterému jsou přistavěny.

5.2.8 Stavební konstrukce vestaveb podle 5.2.7 mohou být staticky závislé na konstrukcích požárního úseku v němž jsou umístěny. Konstrukce vestavby se navrhují podle požárního rizika vestavby; požární odolnost konstrukcí vestavby nesmí být nižší než požární odolnost konstrukcí požárního úseku v němž jsou umístěny. Konstrukce vestavby se navrhují pro stejnou výškovou úroveň jako konstrukce požárního úseku v němž jsou umístěny; nelze ale užít položky 12 tabulky 12. POZNÁMKA Např. požární úsek ve II. stupni požární bezpečnosti v němž je dvoupodlažní vestavba musí mít tato vestavba požárně dělicí a nosné konstrukce dimenzované nejméně podle II. stupně požární bezpečnosti i v případě, že pro požární úseky vestavby by postačoval I. stupeň požární bezpečnosti. Obdobně vestavba, která je ve III. stupni požární bezpečnosti, musí mít požárně dělicí a nosné konstrukce dimenzované podle III. stupně, i když prostor, ve kterém je umístěn, má I. stupeň požární bezpečnosti.

5.3

Požární úseky

5.3.1 Z hlediska požární bezpečnosti se stavební objekty dělí na menší požárně ohraničené celky – požární úseky, jejichž účelem je bránit šíření požáru. Požární úseky jsou ohraničeny požárně dělicími konstrukcemi, jejichž požární odolnost se stanoví podle požárního rizika, popř. podle předpokládané doby trvání požáru. Stavební objekt, který není dělen do požárních úseků, se považuje za jeden požární úsek; stavební objekt se musí do požárních úseků dělit tehdy, přesahuje-li jeho velikost rozměry požárního úseku, stanovené v 7.3.2 až 7.3.4, nebo jsou-li v něm prostory – provozy, které podle 5.3.2 musí tvořit samostatné úseky. 5.3.2

Samostatné požární úseky musí tvořit:

a) chráněné únikové cesty; b) evakuační a požární výtahy, pokud nejsou součástí chráněné únikové cesty; c) výtahové a instalační šachty (kromě 8.10.3), kabelové šachty a kanály, shozy odpadků (viz 8.13.1) apod., které procházejí více požárními úseky;

14


d) strojovny výtahů (kromě 8.11.1 b), strojovny vzduchotechniky, kotelny (s výkonem jednoho kotle přes 70 kW, nebo více kotlů s celkovým výkonem přes 140 kW) a jiná technická zařízení, která mají půdo2 rysné plochy větší než 50 m (např. transformátorovny, elektrorozvodny, akumulátorovny); tato a podobná technická či technologická zařízení (např. dieselagregáty) mohou být volně umístěna na střeše objektů mimo požárně nebezpečné prostory téhož nebo jiného objektu (netvoří užitné podlaží); existuje-li nebezpečí rozlití hořlavých kapalin, musí mít zařízení havarijní jímky dimenzované na největší objem vyskytujících se hořlavých kapalin; v tomto případě se posuzují i odstupové vzdálenosti od havarijní jímky. Plynové kotelny, které musí tvořit samostatné požární úseky, se nesmí nacházet pod požárními úseky podle bodů a), b), e), g) až k), m3) až m5) tohoto článku; e) prostory určené pro zajištění požární bezpečnosti staveb, např. strojovny samočinného stabilního hasicího zařízení, čerpací stanice požární vody, prostory náhradního zdroje elektrické energie – dieselagregáty včetně provozní nádrže o objemu do 1000 l (větší nádrže musí tvořit samostatný požární úsek v objektu), ohlašovny požáru, pokud ohlašovna je samostatnou místností sloužící pro celý objekt nebo několik objektů, velíny či řídicí a výpočetní centra, sloužící také požárnímu zabezpečení objektu (ohlašovna požáru může být jako samostatná místnost také součástí chráněné únikové cesty); f) prostory a provozy, které podle věcně příslušných norem musí tvořit samostatné požární úseky, nebo kde je nebezpečí výbuchu, uvolnění toxických látek apod.; g) prodejní prostory ve vícepodlažních obchodních domech, a to: 2

2

2

2

1) v jednotlivých podzemních podlažích každá prodejní půdorysná plocha větší než 500 m , nebo 1000 m při součiniteli c ≤ 0,4,

2) v jednotlivých nadzemních podlažích každá prodejní půdorysná plocha větší než 1000 m , nebo 2000 m při součiniteli c ≤ 0,4.

Prodejní prostory prvního podzemního a prvního nadzemního podlaží mohou tvořit společný požární 2 2 úsek, pokud jejich celková půdorysná plocha nepřesahuje 1000 m , nebo 2000 m při součiniteli c ≤ 0,4 a pokud současně vedou z prvního podzemního podlaží únikové cesty přímo na volné prostranství, umožňující únik alespoň pro polovinu počtu evakuovaných osob z podzemního podlaží (podle ČSN 73 0818); h) prodejní prostory v obchodních centrech s jedním nadzemním podlažím: 1) prodejní prostory v mezních rozměrech stanovených podle 7.3 s požárním oddělením pasáží (mall) či atrií požárně dělicími konstrukcemi (viz též 5.3.3), nebo bez pasáží a atrií, 2) prodejní prostory bez pasáží a atrií, nebo zahrnující bez požárního oddělení i pasáže (mall) či atria, bez omezení mezních rozměrů, pokud součinitel c ≤ 0,4; POZNÁMKA Podle bodu h) se posuzují obchodní centra, i když mají podzemní podlaží, která jsou zcela požárně oddělená a neslouží jako prodejní prostory (např. garáže); podzemní podlaží s prodejními prostory se posuzují podle bodu g). 2

2

i) sály různého určení s půdorysnou plochou větší než 300 m , nebo 800 m při součiniteli c ≤ 0,4, jakož i každý kinosál multikina; 2

2

j) foyery u sálů různého určení s půdorysnou plochou větší než 200 m , nebo 600 m při součiniteli c ≤ 0,4; foyer může být součástí požárních úseků sálů, pokud společná půdorysná plocha nepřesahuje hodnoty podle bodu i); foyer sloužící pro více sálů tvořících samostatné požární úseky musí být vždy navržen jako samostatný požární úsek (např. foyer multikin), a to bez ohledu na velikost půdorysné plochy; k) výstavní prostory (skupina místností, sály, haly apod.) bez specifikace vystavovaných exponátů, avšak mimo výstavní prostory uměleckých děl (galerie), umístěné: 1) ve vícepodlažních objektech, je-li půdorysná plocha 2

2

– v podzemních podlažích větší než 500 m , nebo 1000 m při součiniteli c ≤ 0,4, 2

2

– v nadzemních podlažích větší než 1000 m , nebo 2000 m při součiniteli c ≤ 0,4, 2

2) v jednopodlažních objektech, je-li půdorysná plocha 4000 m , nebo bez omezení při součiniteli c ≤ 0,4; POZNÁMKA Mezní velikosti požárních úseků výstavních prostorů uměleckých děl se stanoví podle 7.3.; doporučuje se vzájemná vzdálenost požárních stěn do 50 m. 15


l) prodejní či jiné stánky dočasného nebo trvalého charakteru, pokud vzdálenosti k jiným objektům jsou menší než požárně nebezpečné prostory jednotlivých stánků či objektů; půdorysná plocha požárního 2 úseku může být nejvýše 1500 m a je vymezena stěnami stánků zahrnutých do požárního úseku bez požadavku na požární odolnost konstrukcí stánku; stejně se posuzují seskupené prodejní pulty i sestavy dopravních či jiných kontejnerů a buněk, které nejsou požárně uzavřeny. Požárně nebezpečné prostory a odstupy k sousedním objektům (či pozemkům) se určí podle ČSN 73 0804 pro volný sklad s nízkou hustotou tepelného toku. Jednotlivé požární úseky prodejních a jiných stánků, seskupených pultů apod. musí mít mezi sebou odstupy šířky nejméně 6,5 m; v tomto prostoru se nesmí vyskytovat hořlavé látky či jiné předměty, prostor nesmí být zastřešen a musí být průjezdný. Odstupové vzdálenosti se stanovují také od stávajících objektů směrem ke stánkům; 2

POZNÁMKA Požární úsek sestává buď ze skupiny stánků s mezní plochou až 1500 m , nebo za úsek může být považován i jeden stánek; v případě jednotlivých stánků musí vzdálenosti stánků mezi sebou odpovídat alespoň jejich požárně nebezpečným prostorům, přičemž se současně posuzují odstupové vzdálenosti k sousedním objektům či pozemkům, popř. k jiným požárním úsekům (takto se mohou posuzovat i jednotlivé stánky či jiná obdobná zařízení dočasného či trvalého charakteru uvnitř objektu, např. v halách, v pasážích, v mall).

m) technické, pomocné, popř. výrobní provozy, funkčně přiřazené k provozům podle bodu g) až k) tohoto článku, popř. k jiným provozům s charakterem shromažďovacích prostorů, či kde dochází k soustředění osob, a to zejména: 1) příruční sklady, kanceláře, archivy a jiné prostory provozně či funkčně související o půdorysné plo2 še větší než 100 m , 2) chladírny, mrazírny, přípravny pokrmů, kuchyně u restaurací apod., o celkové půdorysné ploše 2 jednotlivých provozů větší než 100 m , 3) šatny zaměstnanců pro více než 80 osob, 4) samostatné místnosti určené pro péči o děti a matky s dětmi pro více než 20 dětí (dětské koutky apod.), 5) šatny návštěvníků určené pro více než 100 osob (resp. 100 věšáků, háčků apod.); šatny určené pro nejvýše 200 osob nemusí tvořit samostatný požární úsek, pokud – jsou součástí jiného požárního úseku než je shromažďovací prostor, aniž by šlo o chráněnou únikovou cestu či umístění šatny v jediné nechráněné únikové cestě vedoucí ze shromažďovacího prostoru do chráněné únikové cesty či na volné prostranství, a – jsou vybaveny samočinným požárním odvětráním a samočinným stabilním hasicím zařízením, 6) údržbářské (opravárenské) dílny, dekoratérny a místnosti pro obdobné provozy, pokud půdorysná 2 plocha kterékoliv místnosti s těmito provozy přesahuje 30 m , nebo pokud jsou v místnostech umístěny kovové tlakové láhve s hořlavými nebo hoření podporujícími plyny, 7) společné promítací kabiny multikin (promítací a pozorovací otvory nemusí být opatřeny požárně 2 odolnými skly, pokud plocha jednotlivého otvoru je menší než 0,15 m ). Různé prostory podle bodů m1) až m6), které jednotlivě nedosahují stanovených limitů, mohou být spoje2 ny do jednoho požárního úseku; pokud jeho půdorysná plocha přesahuje 200 m , musí mít úsek součinitel c ≤ 0,5. Součástí požárních úseků podle bodů g) až m) mohou být i jiné provozy, které nezvyšují jejich požární riziko (např. sociální zařízení, chodby, schodiště, vstupní prostory apod.); mají-li tyto provozy charakter prostorů bez požárního rizika podle 6.7, nemusí být vybaveny samočinným stabilním hasicím zařízením, i když v těchto úsecích se počítá s c ≤ 0,4. -2

Součástí požárních úseků podle bodů g), h), i), k) nemohou být komunikační prostory s pn > 10 kg.m , které spojují dva či více objektů (popř. požárních úseků) posouzených podle bodů g), h), i), k), (např. pasáže, atria spojující dva pavilony obchodního centra). POZNÁMKA

Pokud prostory podle bodů c), d) slouží jedinému požárnímu úseku, mohou být jeho součástí. -2

5.3.3 Prostory s nahodilým požárním zatížením pn ≤ 40 kg.m umístěné nejvýše ve třech podlažích se společnou pasáží či zastřešeným atriem se mohou považovat za samostatné požární úseky i v případech, že stěny oddělující tyto úseky od pasáží či atrií nevykazují požární odolnost obvodových stěn (kromě případných požárních pásů), pokud:

16


a) požárně dělicí a nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu jsou druhu D1; b) jsou ve stěnách oddělujících tyto prostory od atria či pasáže vodorovné požární pásy bez ohledu na výškovou polohu podlaží (náhradou požárních pásů mohou být ochozy zasahující do atria či pasáže); od požárních pásů může být upuštěno v požárních úsecích, které jsou vybaveny samočinným stabilním hasicím zařízením; c) případné únikové cesty nacházející se v atriu či pasáži tvoří druhou nebo další nechráněnou únikovou cestu; d) pasáže či atria jsou požárně odvětrány, přičemž výpočtem musí být prokázáno, že akumulační vrstva zplodin hoření a kouře v atriu či pasáži nebude níže než 2,5 m nad nejvyšší úrovní podlahy ochozu; v úrovni akumulační vrstvy musí stěny ohraničující pasáž či atrium být navrženy podle 5.3.5 bodu b); e) protilehlé či přilehlé požární úseky nejsou ve vzájemně požárně nebezpečných prostorách (při posouzení lze zohlednit vliv požárně bezpečnostních zařízení) a ani unikající osoby nejsou ohroženy tepelným tokem podle 5.3.5 ČSN 73 0810:1996. POZNÁMKA mříží apod.

Stěny na rozhraní pasáží či atrií a přilehlých úseků mohou být i necelistvé ze svinovacích (rolovacích) -2

5.3.4 Prostory s nahodilým požárním zatížením pn > 40 kg.m , umístěné nejvýše ve třech podlažích se společnou pasáží (mall) či zastřešeným atriem, se mohou považovat za samostatné požární úseky i v případech, že stěny oddělující tyto úseky od pasáží či atrií nevykazují požární odolnost obvodových -2 stěn, pokud v každém prostoru s pn > 40 kg.m je součinitel c ≤ 0,4 a jsou splněny podmínky podle bodů a) až e) 5.3.3. 5.3.5

Zastřešená atria prostorů s více než třemi podlažími se posuzují jako samostatné požární úseky:

a) pokud přilehlé požární úseky v jednotlivých podlažích, kromě nejnižšího podlaží atria (kde výškové atrium začíná), jsou od atria požárně odděleny podle 5.4.6 ČSN 73 0810:1996. Požární úsek zastřešeného atria musí být požárně odvětrán, vyskytuje-li se v něm požární riziko; b) i v případě, že stěny oddělující přilehlé požární úseky nevykazují požární odolnost, pokud: 1) ve všech přilehlých požárních úsecích s požárním rizikem je instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení; toto zařízení se nepožaduje na nejníže položené půdorysné ploše vlastního prosto-2 ru atria, je-li pn ≤ 20 kg.m , 2) zastřešené atrium je požárně odvětrané a prokáže se, že: – nižší tlak plynů v atriu je oproti přilehlým požárním úsekům alespoň v dolních 2/3 výšky atria, – v části akumulační vrstvy kouře jsou obvodové stěny atria schopné omezit šíření kouře do přilehlých požárních úseků (případná okna jsou při požáru samočinně uzavíratelná); za postačující se považuje zasklení otvorů tabulovým sklem, pokud teplota plynů v akumulační vrstvě je do 120 °C; je-li teplota plynů vyšší, musí být užito konstrukcí E 15 podle 6.2 ČSN EN 1363-2:2000 včetně zasklených ploch; teplota v akumulační vrstvě se stanoví jako nejvyšší při požáru v podlažích nacházejících se v dolních 2/3 výšky atria, – akumulační vrstva je výše než 2,5 m nad nejvyšší úrovní nechráněné únikové cesty v prostoru atria (ochozy, lávky, galerie apod.). POZNÁMKA Článek 5.3.5 zpřesňuje článek 5.4.7 ČSN 73 0810:1996. Podle článku 5.3.5 je možné postupovat i při posuzování pasáží podle poznámky u článku 5.4.8 ČSN 73 0810:1996. U prostorů podle 5.3.3 a 5.3.4 se při návrhu požárního odvětrání postupuje obdobně jako podle 5.3.5 bodu b2).

5.3.6 Pokud v jednom požárním úseku podle 5.3.2 g), h), 5.3.3 až 5.3.5 jsou pronajímatelné prostory, doporučuje se požárně oddělit jednotlivé nájemce mezi sebou stěnami (příčkami) EI 30 D1; stěny se musejí stýkat s požárním stropem, popř. s podhledem, pokud tento má požárně dělicí funkci. 5.4 5.4.1

Požární odolnost Požární odolnost stavebních konstrukcí se určuje podle ČSN EN 1363-1 a souvisících ČSN.

Stavební konstrukce se podle požární odolnosti zařazují do této stupnice požární odolnosti: 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut

17


Stavební konstrukce lze do uvedené stupnice zařazovat pouze na základě provedených zkoušek nebo početního určení. 3)

Hodnoty požární odolnosti nejčastěji používaných stavebních konstrukcí jsou stanoveny v ČSN 73 0821 . 5.4.2 Pro klasifikaci konstrukcí se užívá podle ČSN 73 0810 těchto základních písmenných značek charakterizujících dosažené mezní stavy požární odolnosti: R E I W S

únosnost nebo stabilita; celistvost; teploty na neohřívané straně; hustota tepelného toku; prostup zplodin hoření.

5.4.3 Požární odolnost požárních uzávěrů se určuje podle ČSN EN 1634-1 a jejich těsnost proti proniku kouře podle příslušné ČSN. POZNÁMKA Do vydání příslušné normy pro zkoušení těsnosti proti proniku kouře se postupuje podle zkušebního přepisu ZP1/1991 HS Sboru PO MV ČR.

Požární uzávěry se třídí na uzávěry: a) bránící šíření tepla – označení EI (dřívější označení PB); b) omezující šíření tepla – označení EW (dřívější označení PO); c) těsné proti proniku kouře – označení S (dřívější označení K). Požární uzávěry podle bodu a) a b) se podle požární odolnosti zařazují do této stupnice požární odolnosti: 15, 30, 45, 60 a 90 minut. Požární uzávěry se z hlediska hořlavosti použitých materiálů třídí na uzávěry druhu D1, D2 a D3 podle 4) zásad 7.2.5 až 7.2.7 . Požární uzávěry lze zařazovat do uvedeného třídění a do stupnice požární odolnosti pouze na základě provedených zkoušek, nebo početního určení, popř. podle ČSN 73 0834. 5.5 5.5.1

Hořlavost Hořlavost stavebních hmot se určuje podle ČSN 73 0862.

Stavební hmoty se z hlediska hořlavosti třídí na A – nehořlavé; B – nesnadno hořlavé; C – hořlavé:

C1 – těžce hořlavé, C2 – středně hořlavé, C3 – lehce hořlavé.

Stavební hmoty lze zařazovat do uvedených stupňů hořlavosti pouze na základě provedených zkoušek. 5.5.2 Zařazení nejčastěji používaných stavebních hmot do jednotlivých stupňů hořlavosti stanoví ČSN 73 0823. 5.5.3 Konstrukční části staveb (dílce a prvky) se podle hořlavosti použitých hmot třídí na konstrukce druhu D1, D2 a D3 podle zásad 7.2.5 až 7.2.7. Stavební objekty nebo jejich části se podle použitého druhu konstrukcí třídí na objekty s nehořlavými, smíšenými a hořlavými konstrukčními systémy podle zásad 7.2.8. 5.6

Výhřevnost

Hodnoty výhřevnosti nejčastěji se vyskytujících hořlavých látek (pevných, kapalných i plynných) pro určení požárního zatížení stanoví ČSN 73 0824. 3)

V textu užívané označení, např. 30 B, znamená, že stavební konstrukce má požární odolnost alespoň 30 minut a je provedena alespoň z nesnadno hořlavých stavebních hmot (ekvivalentní označení 30 D2). 4) Dříve používané označení např. PB 45 B je ekvivalentní s označením EI 45 D2 a podobně PB 30 C2 je ekvivalentní s označením EI 30 D3, popř. PO 30 A je ekvivalentní s označením EW 30 D1. 18


6

Požární riziko

6.1

Základní ustanovení

Požární riziko stavebního objektu nebo jeho části je určeno charakterem objektu, jeho funkcí, technickým a technologickým zařízením, konstrukčním, dispozičním a případně urbanistickým řešením, požárně bezpečnostními opatřeními apod. a vyjadřuje je výpočtové požární zatížení. 6.2

Výpočtové požární zatížení -2

6.2.1 Výpočtové požární zatížení (pv v kg.m ) se určuje pro posuzovanou část stavebního objektu podle rovnice (1)

pv = p . a . b . c,

kde p je požární zatížení vyjadřující množství hořlavých látek v posuzované části stavebního objektu -2 v kg.m , podle 6.3.1 až 6.3.6; a

součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek, popř. způsobu jejich uložení, podle 6.4.1 až 6.4.4;

b

součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska stavebních podmínek, podle 6.5.1 až 6.5.6;

c

součinitel vyjadřující vliv požárně bezpečnostních opatření, podle 6.6.1 až 6.6.8.

Hodnoty výpočtového požárního zatížení (pv) pro vybrané druhy provozů a objektů stanoví příloha B. 6.2.2 Výpočtové požární zatížení podle rovnice (1) se určí pro celý požární úsek a představuje průměrné výpočtové požární zatížení v posuzovaném požárním úseku. Současně se zjistí, zda v žádné části požárního úseku není vyšší požární zatížení stanovené podle 6.2.3 a 6.2.4; pokud existuje vyšší požární zatížení, stanoví se soustředěné výpočtové požární zatížení (pvs) podle 6.2.5. 6.2.3 Za vyšší požární zatížení se považují případy, kde půdorysná plocha, na které se vyšší požární 2 zatížení nachází, je nejméně 25 m a současně platí: -2

2 (p.a)1 < (p.a)2 > 50 kg.m ,

(2)

kde (p.a)1 je součinitel hodnoty požárního zatížení (rovnice 4) a součinitele a (rovnice 7) celého požár-2 ního úseku kromě těch částí, kde se vyskytuje vyšší požární zatížení (kg.m ); součin hodnoty požárního zatížení (rovnice 4) a součinitele a (rovnice 7) v části požárního úseku (na ploše Ss), kde se vyskytuje vyšší požární zatížení.

(p.a)2

Pokud jsou splněny uvedené podmínky, určí se soustředěné výpočtové požární zatížení (pvs) podle 6.2.5. 6.2.4

Vyšší požární zatížení se nezjišťuje, pokud:

a) stropní konstrukce uvnitř vícepodlažního požárního úseku nečlení požární úsek do více užitných podlaží podle 5.2.4 (celková plocha požárního úseku se stanoví pouze plochou jednoho podlaží); -2

b) součin (p.a)1 přesahuje hodnotu 150 kg.m . 6.2.5

-2

Soustředěné výpočtové požární zatížení (pvs v kg.m ) se stanoví z rovnice: j

∑ M .K i

pvs =

i =1

Ss

i

(3)

. a . b . c,

kde Mi je hmotnost i-tého druhu hořlavých látek v kg (např. podle ČSN 73 0035) stanovená popř. podle 6.2.6; Ki

součinitel ekvivalentního množství dřeva i-tého druhu hořlavých látek podle ČSN 73 0824;

Ss

půdorysná plocha části požárního úseku v m , na níž se vyskytuje vyšší požární zatížení; tvoří ji např. půdorysná plocha nádrže, zásobníku, máčecí vany nebo trvale skladované hořlavé látky, na které odhořívá toto požární zatížení, popř. plocha místnosti, ve které se vyšší požární zatížení vyskytuje;

2

19


a

součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek nacházejících se na půdorysné ploše Ss určený podle 6.4.1 až 6.4.4;

b

součinitel vyjadřující rychlost odhořívání z hlediska stavebních podmínek určený pro celý požární úsek podle 6.5.1 až 6.5.6;

c

součinitel vyjadřující vliv požárně bezpečnostního opatření určený pro celý požární úsek podle 6.6.1 až 6.6.8;

j

počet druhů hořlavých látek, které se vyskytují na půdorysné ploše Ss.

6.2.6 Hořlavé látky, které se při požáru nemohou rozlít nebo rozsypat a odhořívají pouze na ohraničené ploše (např. v silech, zásobnících, které jsou z nehořlavých hmot a během požáru se neporuší, takže nedojde k rozlití nebo rozsypání látek), se při stanovení požárního zatížení započítávají svojí celkovou hmotností, nejvýše však hmotností látky, která odhoří za dobu 150 minut; hmotnost látky, která odhoří za dobu 1 minuty, stanoví příloha G. U zařízení opatřených havarijní jímkou se za ohraničenou plochu považuje plocha jímky, pokud je umístěna v posuzovaném požárním úseku. 6.2.7 Nejsou-li podmínky podle 6.2.3 splněny, celý požární úsek se posuzuje a zařazuje podle (průměrného) výpočtového požárního zatížení (rovnice 1). Jsou-li podmínky podle 6.2.3 splněny, musí být buď: a) soustředěné výpočtové požární zatížení považováno za výsledné pro celý požární úsek; nebo b) prostory se soustředěným výpočtovým požárním zatížením odděleny požárně dělicími konstrukcemi (či jinak požárně ohraničeny) a považovány za samostatný požární úsek. 6.3

Požární zatížení -2

6.3.1 Požární zatížení (p v kg.m ) se stanoví z požárního zatížení nahodilého (pn) a stálého (ps) podle rovnice (4)

p = pn + ps

6.3.2 Do nahodilého požárního zatížení (pn) se započítává hmotnost a výhřevnost všech hořlavých látek, které se za normálních podmínek provozu nebo užívání vyskytují v posuzovaném požárním úseku, a to zejména: a) hořlavé zařizovací předměty, nábytek, technologická zařízení, popř. jejich hořlavé součásti, náplně, izolace apod.; b) hořlavé hmoty, výrobky apod., které se v posuzovaném úseku zpracovávají nebo skladují, a to včetně hořlavých obalů a hořlavých přepravních prostředků. Do nahodilého požárního zatížení (pn) se nezapočítává hmotnost a výhřevnost nátěrů technického a technologického zařízení. 6.3.3 Nahodilé požární zatížení od hořlavých kapalných a plynných látek v tepelných spotřebičích a technologických zařízeních (kromě kotelen – položka 15.10 přílohy A) se stanoví z výhřevnosti a množství těchto látek a) dodávaných do požárního úseku po dobu 1) 5 minut, je-li zařízení dodávající hořlavé látky vybaveno uzávěrem, který samočinně přeruší dodávku, jakmile teplota prostředí dosáhne 80 °C nebo se tato teplota, popř. teplota uvnitř technologického zařízení, zvýší o předem stanovený rozdíl teploty, který lze považovat za kritický z hlediska možnosti vzniku požáru, nebo 2) 15 minut v ostatních případech; a b) obsažených trvale v požárním úseku (např. provozní zásoba). Pokud celkové množství hořlavých kapalných a plynných látek, dodávaných do požárního úseku, má tepelný výkon menší než 0,25 MW, nebo kde technickým zařízením je zajištěno, že do úseku nemohou být od okamžiku vzniku požáru dodávány hořlavé látky, není třeba k těmto látkám přihlížet, a to jak z hlediska nahodilého požárního zatížení, tak výskytu hořlavých látek v posuzovaném prostoru.

20


6.3.4 Do stálého požárního zatížení (ps) se započítává hmotnost a výhřevnost hořlavých látek obsaže5) ných ve stavebních konstrukcích posuzovaného úseku , pokud nejde o 6)

a) konstrukce nosné, které zajišťují stabilitu objektu nebo jeho části ; 6)

b) konstrukce požárně dělicí . Tabulka 1 – Hodnoty stálého požárního zatížení ps Plocha místnosti, popř. prostorů

ps oken -2 kg.m

ps dveří -2 kg.m

ps podlah -2 kg.m

3,0

2,0

5,0

1,5

1,0

5,0

0,7

0,5

5,0

2

do 500 m

nad 500 do 1 000 m nad 1 000 m 1)

2

2

1)

Týká se nášlapné, popř. vyrovnávací vrstvy podlahy podle ČSN 74 4505.

Stálé požární zatížení hořlavými látkami obsaženými v konstrukcích oken, dveří a podlah může být bez dalších průkazů započítáno hodnotami z tabulky 1. 7)

6.3.5 Nahodilé nebo stálé požární zatížení se stanoví podle rovnice (5) ; nahodilé požární zatížení může být také bez dalších průkazů započítáno hodnotami uvedenými v příloze A. j

∑ M .K i

pn nebo ps =

i =1

S

i

(5)

, 2

kde pn je nahodilé požární zatížení (průměrné) vyjádřené přepočtem kg dřeva na m půdorysné plochy -2 (kg.m ) v posuzovaném požárním úseku; 2

ps

stálé požární zatížení (průměrné) vyjádřené přepočtem kg dřeva na m půdorysné plochy -2 (kg.m ) v posuzovaném požárním úseku;

Mi

hmotnost i-tého druhu hořlavých látek v kg (určuje se např. podle ČSN 73 0035);

Ki

součinitel ekvivalentního množství dřeva i-tého druhu hořlavých látek podle ČSN 73 0824;

S

celková plocha požárního úseku v m určená podle 6.3.6;

j

počet druhů hořlavých látek.

2

2

6.3.6 Celková půdorysná plocha požárního úseku S v m se stanoví součtem půdorysných ploch jednotlivých užitných podlaží požárního úseku podle 5.2.4 bodu a). Požární zatížení z půdorysných ploch, které nejsou zahrnuty do celkové půdorysné plochy požárního úseku (S) se připočte k požárnímu zatížení níže položeného užitného podlaží. 6.4

Součinitel a

6.4.1 Rychlost odhořívání, tj. úbytek hmotnosti hořlavé látky za časovou jednotku z hlediska charakteru hořlavých látek (druh, tvar, rozměr, seskupení a uložení, možnost povrchového šíření plamene), se při stanovení výpočtového požárního zatížení hodnotí součinitelem a. Součinitel a se stanoví ze součinitele an (pro nahodilé požární zatížení) a ze součinitele as (pro stálé požární zatížení). Pro stálé požární zatížení je hodnota součinitele as = 0,9. 5)

Prakticky se výpočet zužuje na stanovení hmotnosti a výhřevnosti hořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot příček, popř. jiných provozně dělicích konstrukcí, stropních podhledů a obkladů. U mohutných dřevěných konstrukcí lze při určení stálého požárního zatížení přihlédnout ke skutečnému množství tepla uvolněného v posuzovaném požárním úseku. 6) Vliv hořlavých hmot v těchto konstrukcích je zahrnut v diferenciaci stupně požární bezpečnosti požárního úseku podle 7.2.1, tabulky 8. 7) Při určení vyššího požárního zatížení se hodnota pn, popř. ps podle rovnice (5) vztahuje k půdorysné ploše Ss. Pokud v posuzovaném prostoru vyhovují podmínky odhořívání požárního zatížení požadavkům podle 6.2.6, může se určit hmotnost hořlavých látek Mi podle tohoto článku. 21

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem ! ČSN 73 0802 8)

6.4.2 Součinitel an (pro nahodilé požární zatížení) se stanoví podle rovnice (6) ; součinitel an může být 9) také bez dalších průkazů započítán hodnotami uvedenými v příloze A . j

∑ M .H .a i

an =

i

mi

i =1

j

∑ M .H i

(6)

,

i

i =1

kde Mi je hmotnost i-tého druhu hořlavých látek v kg (např. podle ČSN 73 0035); -1

Hi

výhřevnost i-tého druhu hořlavých látek v MJ.kg (např. podle ČSN 73 0824);

ami

součinitel am pro i-tý druh hořlavé látky podle přílohy C;

j

počet druhů hořlavých látek.

6.4.3

Součinitel a pro celý požární úsek (pro nahodilé i stálé požární zatížení) se stanoví podle rovnice

a=

pn . an + ps .as pn + ps

(7) -2

kde pn je nahodilé požární zatížení v kg.m ; -2

ps

stálé požární zatížení v kg.m ;

an

součinitel pro nahodilé požární zatížení;

as

součinitel pro stálé požární zatížení.

Hodnoty pn, ps, an, as se vztahují k celému požárnímu úseku. 6.4.4 Pro druhy provozů, popř. pro objekty, pro které není stanovena hodnota součinitele an (pro nahodilé požární zatížení), nebo u kterých je obtížné jednoznačně určit charakter hořlavých látek (např. z důvodů změn v průběhu užívání objektu), může se pro celý posuzovaný úsek bez dalšího průkazu nebo výpočtu použít hodnoty a = 1,2. 6.5

Součinitel b

6.5.1 Rychlost odhořívání z hlediska stavebních podmínek se při stanovení výpočtového požárního 10) zatížení hodnotí součinitelem b, který je určen rovnicí b=

S .k So . ho

(8)

, 2

kde S je celková půdorysná plocha požárního úseku v m určená podle 6.3.6; 2

So

celková plocha otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku v m určená podle 6.5.3;

ho

výška otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku v m určená podle 6.5.2 nebo 6.5.5;

k

součinitel určený podle 6.5.4.

8)

Při určení součinitele an pro soustředěné výpočtové požární zatížení se hodnota součinitele an podle rovnice (6) vztahuje na hořlavé látky, které jsou na ploše stanovené podle 6.2.6. 9) Hodnoty součinitele an jsou pro některé druhy provozů uvedeny v požárních normách platných pro tyto provozy. 10) Při určení součinitele b pro místnost nebo část požárního úseku musí se vždy vycházet ze skutečného stavebního dělení posuzovaných prostorů. Je-li posuzovaný prostor stavebně oddělen tak, že je zabráněno přímému šíření tepla do přilehlých prostorů v požárním úseku, jsou pro určení součinitele b rozhodující podmínky tohoto prostoru. Není-li tomu tak (např. v halových prostorech při posuzování soustředěného výpočtového požárního zatížení) a přímému šíření tepla se stavebním dělením požárního úseku nebrání, je hodnota součinitele b pro celý úsek (tedy i pro soustředěné výpočtové požární zatížení) konstantní. 22


6.5.2

Hodnota jmenovatele v rovnici (8) se určí podle vztahu j

So . ho =

∑

(9)

. Soi . hoi ,

i =1

2

kde Soi je plocha jednotlivých otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku v m určená podle 6.5.3; hoi

výška těchto otvorů v m;

j

počet otvorů.

U střešních konstrukcí se za plochu otvoru Soi považuje jeho půdorysný průmět (např. u světlíků) a za výšku hoi se považuje šířka půdorysného průmětu (menší rozměr). Pokud půdorysný průmět posuzovaného otvoru má nepravidelný tvar, určí se výška hoi jako podíl z plochy otvoru Soi a největšího vnitřního rozměru otvoru. 6.5.3 Za otvory podle 6.5.2 se považují pouze ty otvory v obvodových, popř. střešních konstrukcích požárního úseku, které při požáru mohou umožnit přístup vzduchu do hořícího požárního úseku. Za otvory se tedy nepovažují otvory, jejichž výplň odpovídá hodnocení E 15 podle 6.2 ČSN EN 1363-2: 2000 (např. zasklené sklem s drátěnou vložkou, tvrzeným, bezpečnostním či jiným sklem, skleněnými tvárnicemi apod.), otvory s neotevíratelnou výplní, nebo otvory, jejichž otevření při požáru nelze zaručit (žaluzie, vrata apod.). 6.5.4 Součinitel k se určí podle převládajících velikostí půdorysných ploch místností nebo prostorů Sm v požárním úseku, oddělených příčkou nebo jinou nepohyblivou provozně dělicí konstrukcí, v závislosti na celkové ploše otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku So (viz 6.5.3) a celkové ploše požárního úseku S (viz 6.3.6), podle výšky otvorů ho, a podle světlé výšky prostorů (místností) hs (viz 6.5.5), a to takto: a) v příloze D se zjistí pomocná hodnota n v závislosti na poměru So/S a na poměru ho/hs; 1/2 n = So/S (ho/hs) ≥ 0,005; b) podle Sm, popř. hs a pomocné hodnoty n se zjistí v příloze E hodnota součinitele k (z matematického 1/2 hlediska je součinitel k v rovnici (8) a (12) vyjádřen v m ). Jestliže velikosti půdorysných ploch místností nebo prostorů (Sm) v požárním úseku jsou značně rozdílné, určí se hodnota součinitele k podle plochy největší místnosti nebo prostoru. Mezilehlé hodnoty v přílohách D a E lze lineárně interpolovat. 6.5.5 Je-li výška jednotlivých otvorů v požárním úseku, popř. světlá výška místností rozdílná, určí se průměrná výška otvorů podle rovnice (10) a výška místností podle rovnice (11) j

∑.S

oi

ho =

. hoi

i =1

(10)

,

j

∑.S

oi

i =1

j

∑ . S .h i

hs =

i =1

S

si

(11)

, 2

kde Soi je plocha jednotlivých otvorů v obvodových a střešních konstrukcích požárního úseku v m určená podle 6.5.3; hoi

výška těchto otvorů v m;

j

počet otvorů;

Si

plocha i-tého prostoru (místnosti) o světlé výšce hsi v m ;

hsi

světlá výška i-tého prostoru (místnosti) v m;

S

celková plocha požárního úseku v m , určená podle 6.3.6.

2

2

Průměrnou výšku otvorů a světlou výšku místností není třeba počítat, považuje-li se za výslednou výšku 23


ho

nejmenší výška otvoru započítaná do plochy Soi;

hs

nejmenší světlá výška prostoru (místnosti) v posuzovaném požárním úseku; do světlé výšky se nezapočítávají střešní světlíky, větrací nástavce apod.

POZNÁMKA Plocha i výška otvorů (So, ho) a výška místností (hs) se vztahují k užitnému podlaží. V případě, že nad užitným podlažím jsou v požárním úseku stropní konstrukce, které podle 5.2.4 netvoří užitná podlaží, započítávají se všechny otvory (So, ho) nad úrovní užitného podlaží a hs je výškou mezi dvěma užitnými podlažími (popř. ke střešní konstrukci). U vícepodlažních požárních úseků, kde mezilehlé stropní konstrukce nejsou celistvé, lze do jmenovatele rovnice (10) dosadit plochu otvorů odpovídající nejvyšší hodnotě So z jednoho podlaží.

6.5.6 Pro požární úseky, které ve smyslu 6.5.3 nemají v obvodových stěnách nebo střešních konstrukcích otvory a jsou odvětrány nepřímo (vzduchotechnickým zařízením, ventilačními průduchy apod.), se součinitel b stanoví z předpokladu, že So/S = 0,016 a ho/hs = 0,1; potom n = 0,005 a rovnice (8) má tvar b=

k 0,005 hs

,

(12)

kde k je součinitel určený podle 6.5.4; hs

světlá výška prostoru (místnosti) v posuzovaném požárním úseku.

V případech, kde hodnota součinitele b podle rovnice (8) je nižší než 0,5, popř. vyšší než 1,7, počítá se součinitelem b = 0,5, popř. b = 1,7. Pokud požární úsek je požárně odvětrán podle 6.6.7, lze snížit hodnotu součinitele b o 25 % (nejnižší hodnota součinitele b = 0,5). POZNÁMKA Při stanovení součinitele b v požárních úsecích nepřímo odvětraných může být přihlédnuto k infiltraci či jiné výměně plynů – vzduchu, která může vzniknout při požáru v posuzovaném úseku. Plochy, kterými se uskutečňuje výměna plynů, se započítávají do plochy So, s předpokládanou výškou ho ≥ 1 m a rychlostí toku plynů alespoň -1 1 m.s ; ve výpočtu může být zohledněna i vyšší rychlost.

6.6 6.6.1

Součinitel c Na zvýšení požární bezpečnosti objektů mají vliv požárně bezpečnostní zařízení a opatření, a to:

a) elektrická požární signalizace (součinitel c1); b) možnost zásahu požárních jednotek (součinitel c2); c) samočinné stabilní hasicí zařízení (součinitel c3); d) samočinné odvětrací zařízení (součinitel c4). Ve výpočtech je možné použít pouze jeden ze součinitelů c1, c2, c3, nebo c4. POZNÁMKA Při popisu požárně bezpečnostních zařízení se doporučuje užívání zkratek EPS pro elektrickou požární signalizaci, SHZ pro samočinné stabilní hasicí zařízení, SOZ pro samočinné odvětrací zařízení.

6.6.2

Účinnost požárně bezpečnostních zařízení a opatření vyjádřenou součinitelem c lze využít:

a) ke snížení požárního rizika v rovnici (1); a b) ke zvětšení mezních rozměrů požárního úseku podle 7.3.4 bodu c) a ke zvětšení mezních délek nechráněných únikových cest v tomto úseku v souladu s 9.10.3, bodem a). Účinnost požárně bezpečnostního zařízení vyjádřená součinitelem c1 se smí využít jen k úpravám podle bodu b). 6.6.3 Hodnota součinitele c1 vyjadřující vliv elektrické požární signalizace provedené v celém požárním úseku, se stanoví podle tabulky 2, a to za těchto předpokladů: a) požární úsek je vybaven samočinnými hlásiči požáru (s kouřovými, tepelnými nebo jinými čidly), a to ve všech prostorech (místnostech) oddělených stavebními konstrukcemi; stavebně oddělené prostory (místnosti) požárního úseku bez požárního rizika podle 6.7 nemusí být takto vybaveny;

24


Tabulka 2 – Hodnoty součinitele c1 Hodnota součinitele c1 Výšková poloha požárního úseku hp m

Celková plocha posuzovaného požárního úseku S 2 m

do 22,5

nad 22,5 do 45

nad 45

Počet podlaží v požárním úseku z=1

z>1

z=1

z>1

z=1

z>1

do 250

0,70

0,75

0,70

0,80

0,75

0,90

nad 250 do 500

0,75

0,80

0,75

0,85

0,80

0,95

nad 500 do 1 000

0,80

0,85

0,80

0,90

0,85

1,00

nad 1 000

0,85

0,90

0,85

0,95

0,90

1,00

b) hlásiče jsou zapojeny nepřetržitě a mají buď samostatný zdroj elektrického proudu, nebo jsou zapojeny tak, aby ani v případě vypnutí elektrického proudu v síti nebyly vyřazeny z činnosti (např. napájení z akumulátoru); c) hlásiče jsou napojeny na automatickou ústřednu elektrické požární signalizace, která je umístěna v ohlašovně požáru se stálou službou, vybavenou telefonickým spojením pro přivolání jednotky požární ochrany k provedení zásahu; pokud není stálá služba zajištěna, musí být jednotka požární ochrany informována prostřednictvím dálkového přenosu; d) objekt je vybaven zařízením pro akustický signál vyhlášení poplachu v návaznosti na zjištění vzniku požáru elektrickou požární signalizací, popř. jsou zajištěny následné samočinné operace požárního zajištění objektu či požárního úseku (např. uzavření požárních dveří nebo oken, uvedení v činnost zařízení požárního odvětrání, popř. pomocných čerpadel požární vody). Elektrická požární signalizace, která neodpovídá těmto požadavkům, se nezahrnuje do požárně bezpečnostních opatření ve smyslu 6.6.2 a hodnota c1 = 1. POZNÁMKA Předpokládá se, že k signalizaci požáru zpravidla dojde do 120 sekund od jeho vzniku. Za okamžik vzniku požáru může být považováno samovolné hoření uvolňující více než 0,2 MW tepla.

6.6.4 Z hlediska pravděpodobné doby mezi ohlášením požáru a zahájením zásahu první požární jednotkou se pro potřeby této normy stanovují tři časová pásma označená písmeny H1 až H3 podle tabulky 3. Tabulka 3 - Zásah požárních jednotek Označení časového pásma

Pravděpodobná doba od ohlášení požáru do zahájení zásahu

H1

do 7 minut

H2

do 15 minut

H3

přes 15 minut

Do časového pásma H1 se zařazují pouze případy, kde: a) požární jednotka je trvale v areálu a je určena pro zásah v posuzovaném objektu nebo objektech a je vybavena počtem sil a prostředků k zásahu tak, že je schopna sama pokrýt možné varianty požáru; nebo b) požární jednotka je dočasně v areálu posuzovaného objektu nebo objektů a má stálý dohled po celou dobu trvání požárního rizika (např. trvání výstavy v objektech dočasného charakteru), přičemž je sama schopna pokrýt zásah ve střeženém objektu, aniž by byla odvolána v případě jiného požáru; je-li pů2 dorysná plocha střeženého objektu větší než 2 000 m , musí být objekt vybaven elektrickou požární signalizací a požární jednotka musí být bezprostředně vyrozuměna o vzniku požáru. Elektrická požární signalizace může být nahrazena trvalým požárním dozorem – požární hlídkou v každém objektu; 2 jedna požární hlídka může vykonávat dozor na půdorysné ploše nejvýše 2 000 m ; tyto osoby se nezahrnují do zásahové požární jednotky. 25


Do časového pásma H3 se zařazují případy, kde nelze určit dobu do zásahu z důvodu možných překážek na cestě k hořícímu objektu apod., či kde z jiných důvodů (např. překonání větších vzdáleností) nelze s dřívějším zásahem počítat. Časové pásmo pro jednotlivé případy určí buď územně příslušný hasičský záchranný sbor, nebo se určí 11) na podkladě rozboru konkrétních podmínek . 6.6.5 U objektů s časovým pásmem pravděpodobného zásahu H1 je možné užít součinitele c2 podle tabulky 4 pro požární úseky vybavené elektrickou požární signalizací podle 6.6.3 bodu a) a b) s napojením na stanici požární jednotky v areálu, jde-li o případ podle 6.6.4 bodu a), nebo střežené požární úseky či objekty musí být zajištěny podle 6.6.4 bodu b). 6.6.6 Vliv samočinného stabilního hasicího zařízení na průběh požáru lze vyjádřit snižujícím součinitelem c3 jen tehdy, jestliže toto hasicí zařízení působí na celé ploše uvažovaného požárního úseku kromě ploch bez požárního rizika (viz 6.7). Hodnota součinitele c3 se určí podle tabulky 5. Tuto hodnotu lze snížit: a) je-li v požárním úseku samočinné stabilní hasicí zařízení doplněno současně zařízením signalizujícím vznik požáru podle 6.6.3, o 20 %; nebo b) může-li se současně počítat se zásahem požární jednotky podle 6.6.3 pro časové pásmo H1 o 35 % a H2 o 30 %. Tabulka 4 – Hodnoty součinitele c2 při zásahu v časovém pásmu H1 Hodnota součinitele c2 Výšková poloha požárního úseku hp m


do 22,5

nad 22,5 do 45

nad 45


z>1

z=1

z>1

z=1

z>1

do 250

0,50

0,60

0,55

0,70

0,60

0,75

nad 250 do 500

0,55

0,65

0,60

0,70

0,65

0,80

nad 500 do 1 000

0,60

0,65

0,65

0,75

0,70

0,85

nad 1 000

0,65

0,70

0,70

0,80

0,75

0,85

Tabulka 5 – Hodnoty součinitele c3 Hodnota součinitele c3 Výšková poloha požárního úseku hp m


do 22,5

nad 22,5 do 45

nad 45


z>1

z=1

z>1

z=1

z>1

do 250

0,50

0,55

0,55

0,60

0,60

0,65

nad 250 do 500

0,50

0,60

0,60

0,65

0,65

0,70

nad 500 do 1 000

0,55

0,65

0,60

0,65

0,70

0,75

nad 1 000

0,60

0,65

0,65

0,70

0,75

0,80

11)

Doporučuje se postupovat podle Metodického návodu k vypracování dokumentace zdolávání požáru, vydaného MV – ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR. 26


6.6.7 Vliv samočinného odvětracího zařízení při požáru lze vyjádřit snižujícím součinitelem c4 jen tehdy, působí-li na celé ploše (v celém prostoru) požárního úseku kromě ploch bez požárního rizika (viz 6.7). Samočinné odvětrací zařízení zajišťuje odvod tepla a zplodin hoření po stanovenou dobu na principu přirozeného nebo nuceného odvětrání, popř. kombinací obou principů. Hodnota součinitele c4 se určí podle tabulky 6, a to za těchto předpokladů: a) odvětrací zařízení je uvedeno do chodu impulzem z elektrické požární signalizace nebo z jiného stejně citlivého zařízení; čidla musí být umístěna v celém požárním úseku – v každé odvětrané sekci a zejména nad místy s nejvyšší pravděpodobností vzniku a šíření požáru; zpravidla jsou instalována čidla a zařízení reagující na výskyt kouře; Tabulka 6 – Hodnoty součinitele c4 Hodnota součinitele c4 Výšková poloha požárního úseku hp m


do 22,5

nad 22,5 do 45

nad 45


z>1

z=1

z>1

z=1

z>1

do 250

0,60

0,65

0,65

0,70

0,70

0,75

nad 250 do 500

0,60

0,70

0,70

0,75

0,75

0,80

nad 500 do 1 000

0,65

0,70

0,75

0,80

0,80

0,85

nad 1 000

0,65

0,70

0,75

0,85

0,85

0,90

b) odvětrací zařízení je funkční nejméně po dobu evakuace osob (resp. po dobu možného ohrožení osob účinky požáru), nebo do doby zásahu první jednotky; rozhodující je delší z obou dob, nejméně však 5 minut a nejvýše do okamžiku plně rozvinutého požáru v odvětrané sekci; c) funkce odvětracího zařízení je samočinně signalizována do ohlašovny požáru se stálou službou, odkud lze vznik požáru ohlásit pomocí přímého spojení nebo přes veřejnou telefonní síť na nejbližší jednotku provádějící zásah; d) návrh odvětracího zařízení, zejména jeho postačující účinnost, se dokládá výpočtem, který zpravidla zahrnuje: 1) členění požárního úseku do odvětraných sekcí, pokud takové členění je nutné z důvodu velikosti půdorysné plochy požárního úseku a jeho světlé výšky; odvětrané sekce jsou odděleny stavebními konstrukcemi, nejméně závěsovými stěnami s odolností alespoň E 15 D1, 2) podle požárního rizika stanovení množství uvolněného tepla sdíleného prouděním v časovém intervalu podle bodu b), přičemž se zohledňuje vliv samočinného stabilního hasicího zařízení, 3) stanovení hmotnosti zplodin hoření a kouře (nebo jejich objem) v kritických místech, nejméně však hmotnost odváděných zplodin hoření a kouře vně objektu, 4) stanovení akumulační vrstvy zplodin hoření a kouře, aniž by spodní plocha této vrstvy byla níže než 2,5 m nad nejvýše umístěnou podlahou odvětrané sekce, po které se mohou pohybovat osoby při evakuaci; kromě akumulační vrstvy se v některých případech stanovuje i poloha neutrálné roviny (např. u podtlakového větrání atrií), 5) stanovení teploty zplodin hoření a kouře v různých výškových úrovních, nejméně však v akumulační vrstvě, kde se předpokládá jednotná – průměrná teplota; teplota v akumulační vrstvě musí být nejméně o 20 °C vyšší než je okolní teplota, nejvýše však může dosahovat 550 °C; podle těchto teplot se stanoví tlakové poměry včetně vlivu větru, 6) stanovení velikosti přítokových ploch vzduchu a odtokových ploch zplodin hoření a kouře při přirozeném odvětrání, nebo výkonů a pracovních podmínek elektrických ventilátorů při nuceném odvětrání; vztah přítokových a odtokových ploch podstatně ovlivňuje pohyb plynů v odvětrané sekci.

27

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem ! ČSN 73 0802 12)

Při návrhu požárního odvětrání se doporučuje metodicky postupovat podle přílohy H . U přirozeného odvětrání halových objektů střešními klapkami lze výpočet podle bodu d) zpravidla zjednodušit. Pokud je v požárním úseku odvětrací zařízení doplněno současně hasicím zařízením podle 6.6.6, nebo pokud je možné počítat s časovým pásmem pravděpodobného zásahu podle 6.6.4, snižuje se hodnota součinitele c4 o hodnotu podle tabulky 7. Tabulka 7 – Snížení součinitele c4 Snížení součinitele c4 v požárním úseku v % Časové pásmo podle 6.6.4

se samočinným stabilním hasicím zařízením

bez samočinného stabilního hasicího zařízení

H1

70

30

H2

60

20

H3

50

-

6.6.8 Z hlediska součinitelů c se výšková poloha požárního úseku v podzemních podlažích podle 5.2.3 posuzuje takto: a) požární úsek v prvním podzemním podlaží jako požární úsek s výškovou polohou hp ≤ 22,5 m; b) požární úsek v druhém podzemním podlaží jako požární úsek s výškovou polohou 22,5 m < hp ≤ 45 m; c) požární úsek ve třetím a dalších podzemních podlažích jako požární úsek s výškovou polohou hp > 45 m. 6.6.9

Elektrickou požární signalizací musí být vybaveny objekty:

a) s výškou h > 22,5 m, pokud v části objektu s hp > 22,5 m je více než 300 osob podle ČSN 73 0818; b) s výškou h > 45 m, kromě budov pro bydlení skupiny OB 2 podle ČSN 73 0833:1996; c) u kterých je elektrická požární signalizace požadována jinými normami a předpisy. 6.6.10

Samočinným stabilním hasicím zařízením musí být vybaveny požární úseky, které: -2

a) mají součin nahodilého požárního zatížení a součinitele an větší než 60 kg.m a jsou umístěny 2

1) v prvním podzemním podlaží s půdorysnou plochou S > 1 000 m , nebo ve druhém a dalším pod2 zemním podlaží, pokud půdorysná plocha S > 500 m , 2

2) v prvním nebo druhém nadzemním podlaží s půdorysnou plochou S > 4 000 m , nebo ve vyšších 2 nadzemních podlažích (nejvýše hp = 45 m) s půdorysnou plochou S > 1 000 m ; b) mají výškovou polohu 2

-2

2

-2

1) hp > 45 m, půdorysnou plochu S > 150 m a součin požárního zatížení a součinitele a větší než 40 kg.m , 2) hp > 100 m, půdorysnou plochu S > 75 m a součin požárního zatížení a součinitele a větší než 25 kg.m ; body 1), 2) se nevztahují na budovy pro bydlení skupiny OB 2 podle ČSN 73 0833:1996; c) u kterých je samočinné stabilní hasicí zařízení požadováno jinými normami nebo předpisy. Samočinné stabilní hasicí zařízení se doporučuje také tam, kde je časové pásmo zásahu H3 a kde existují jiná požární rizika – ohrožení osob a ztrát na majetku.

12)

Do vydání příslušné technické normy pro navrhování a výpočet požárního odvětrání se doporučuje postupovat podle zprávy Evropského výboru pro normalizaci CR 12101-5:2000.

28


6.6.11 Samočinným odvětracím zařízením musí být vybaveny požární úseky s požárním rizikem (nebo jejich části), ve kterých je omezen přirozený odvod zplodin hoření a kouře, a: a) kde požární úseky (nebo jejich části) jsou: 1) v prvním podzemním nebo v nadzemních podlažích s výškovou polohou hp ≤ 45 m, v nichž je více než 150 osob (podle ČSN 73 0818); nebo 2) ve druhém a dalším podzemním podlaží, nebo v nadzemních podlažích s výškovou polohou hp > 45 m, v nichž je více než 100 osob (podle ČSN 73 0818); nebo b) kde je doba evakuace delší než stanoví 9.1.2; nebo c) kde je požadováno jinými články této normy (např. 5.3.2 až 5.3.5), nebo jinými normami a předpisy. POZNÁMKA

1/2

Přirozený odvod zplodin hoření je omezen, pokud So ho1 / 2 / Sk < 0,035 m , nebo při součinnosti 1/2

samočinného hasicího zařízení je So ho1 / 2 / Sk < 0,015 m , kde So ho1 / 2 je podle 6.5.2 a 6.5.3, Sk je povrchová plocha konstrukcí ohraničujících požární úsek popř. posuzovaný prostor (údaje S0, h0, Sk se vždy vztahují ke stejnému prostoru). Osoby mohou být ohroženy i v případech, kde zplodiny hoření a kouř infiltrují z hořícího prostoru do jiných, zejména komunikačních prostorů (viz příloha H).

6.6.12 Požárně bezpečnostní zařízení podle 6.6.3, 6.6.6 a 6.6.7 musí být řešeno komplexně jako trvalé systémové opatření (zejména návrh zařízení včetně výpočtů, podmínky pro instalaci, údržbu, kontrolu zařízení apod.), včetně návaznosti na podmínky evakuace, zásahu a na jiná zařízení (např. na vzduchotechnická zařízení). 6.7

Požární úseky a prostory bez požárního rizika

Požární úseky nebo jejich části, tj. prostory (místnosti) stavebně oddělené od ostatních prostorů požárního -2 úseku, mající výpočtové požární zatížení pv nejvýše 7,5 kg.m a součinitel a menší než 1,1, se považují za požární úseky, popř. prostory (místnosti) bez požárního rizika, pokud stavební konstrukce ohraničující tento požární úsek jsou druhu D1. Za požární úseky, popř. prostory bez požárního rizika se považují také ty, v nichž součinitel a je větší než -2 1,1, výpočtové požární zatížení pv je nejvýše 3,5 kg.m a stavební konstrukce ohraničující tento požární úsek jsou druhu D1. Chráněné únikové cesty nejsou v tomto smyslu požárními úseky či prostory bez požárního rizika.

7

Požární bezpečnost a velikost požárních úseků

7.1


Požární bezpečnost stavebního objektu je charakterizována stupněm požární bezpečnosti jednotlivých požárních úseků, na které je stavební objekt rozdělen. Stupeň požární bezpečnosti vyjadřuje souhrn technických požadavků na stavební konstrukce. 7.2 7.2.1

Stupeň požární bezpečnosti požárního úseku Nejnižší stupeň požární bezpečnosti požárního úseku se určí podle tabulky 8 v závislosti:

a) na výpočtovém požárním zatížení požárního úseku podle 6.2; b) na hořlavosti hmot použitých pro požárně dělicí stavební konstrukce posuzovaného požárního úseku a hořlavosti hmot použitých pro nosné konstrukce zajišťující stabilitu celého objektu, podle 7.2.4 až 7.2.7; c) na výšce objektu h podle 5.2.3, ve kterém se požární úsek nachází. Požární úseky, mající požárně dělicí nebo nosné konstrukční systémy nehořlavé (7.2.8 bod a), nemají být podporovány konstrukčními systémy smíšenými (7.2.8 bod b) nebo hořlavými (7.2.8 bod c) jiných požárních úseků; pokud tomu tak není (a nejde o případ podle 7.2.13), považuje se i konstrukční systém nehořlavý za smíšený nebo hořlavý.

29


Tabulka 8 – Stupeň požární bezpečnosti požárních úseků

Konstrukční systém objektu (viz 7.2.8)

nehořlavý

I.

15

12

30

60

bez omezení

30

O

12

30

bez omezení

45

O

6

22,5

45

60

O

6

12

30

45

bez omezení

90

Oa

O

6

12

30

45

bom.

N1

Oa

O

6

12

30

45

N1

N1

Oa

O

6

12

30

10

6

12

12

18

22,5

N2

N2

25

O

6

12

18

22,5

N2

N2

35

O

6

12

18

22,5

N2

N2

50

Oa

O

6

18

22,5

N2

N2

75

N1

O

6

12

22,5

N2

N2

N1

O

6

9

15

N2

N2

N1

N1

O

6

12

N2

N2

10

4

9

9

9

9

N2

N2

20

O

4

9

9

9

N2

N2

30

O

4

9

9

9

N2

N2

40

Oa

O

4

9

9

N2

N2

60

N1

O

4

4

9

N2

N2

N1

Oa

O

4

9

N2

N2

N1

N1

Oa

O

4

N2

N2

120 nad 120

smíšený

1)

100 nad 100

hořlavý

Nejnižší stupeň požární bezpečnosti požárního úseku

Nejvyšší výpočtové požární zatížení v posuzovaném požárním úseku -2 kg.m

1)

80 nad 80

1)

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

Výška objektu h (nadzemní podlaží) m

bez omezení

Vysvětlivky k tabulce 8: N1 – tohoto stupně požární bezpečnosti se nesmí použít N2 – konstrukční systémy smíšené a hořlavé se nesmějí použít pro tyto stupně požární bezpečnosti; O – požární úseky v jednopodlažních stavebních objektech; Oa – požární úseky v jednopodlažních stavebních objektech a se součinitelem a ≤ 1,1; 1)

-2

-2

POZNÁMKA Je-li výpočtové požární zatížení vyšší než 180 kg.m u nehořlavých, 140 kg.m u smíšených nebo -2 100 kg.m u hořlavých konstrukčních systémů a současně součinitel a je vyšší než 1,1, může územně příslušný hasičský záchranný sbor požadovat další požárně bezpečnostní opatření s ohledem na konkrétní podmínky v těchto požárních úsecích (např. instalaci samočinného stabilního hasicího zařízení, samočinného odvětracího zařízení, zvýšení požární odolnosti nosných a požárně dělicích konstrukcí a požárních uzávěrů otvorů v nich); v podzemních podlažích jsou uvedená výpočtová požární zatížení při současném součiniteli a vyšším než 1,1 bez dalších požárně bezpečnostních opatření nepřípustná.

30


7.2.2

Požární úseky podzemních podlaží se posuzují jako požární úseky nadzemních podlaží, a to:

a) při výšce nadzemní části objektu do 6 m 1) první podzemní podlaží jako nadzemní podlaží v objektu o výšce do 6 m, 2) druhé a další podzemní podlaží jako nadzemní podlaží v objektu o výšce do 12 m; b) při výšce nadzemní části objektu nad 6 m (bez ohledu na skutečnou výšku) 1) první podzemní podlaží jako nadzemní podlaží v objektu o výšce do 22,5 m, 2) druhé a další podzemní podlaží jako nadzemní podlaží v objektu o výšce do 30 m. POZNÁMKA V případech, kde podle obrázku 2 má objekt několik nadzemních výšek (viz 5.2.2 bod b) a 5.2.3), posuzují se podzemní podlaží podle výšky té části objektu, ve které se nacházejí.

7.2.3 Požární úseky bez požárního rizika se bez ohledu na výšku objektu i svoji výškovou polohu posuzují jako požární úseky v I. stupni požární bezpečnosti. Prostory bez požárního rizika (podle 6.7) musejí být odděleny od ostatních prostorů téhož požárního úseku: a) stěnami (příčkami) alespoň EI 15 D1; b) požárními uzávěry otvorů v těchto stěnách nejvýše ze středně hořlavých hmot s požární odolností EW 15, pokud plocha otvorů je větší než 25 % ploch oddělujících konstrukcí. 7.2.4 Konstrukční části (dílce a prvky) se podle hořlavosti použitých hmot a jejich vlivu na intenzitu požáru a na stabilitu a únosnost konstrukčních částí třídí na druh D1 (viz 7.2.5), druh D2 (viz 7.2.6) a druh D3 (viz 7.2.7). 7.2.5 Konstrukční části druhu D1 (dále jen konstrukce druhu D1) nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru a obsahují: a) pouze nehořlavé hmoty; nebo b) nesnadno hořlavé hmoty, pokud obsahují hmotnostně nejvýše 5 % organických látek (např. izolace z minerálních vláken); c) hořlavé hmoty, na nichž však není závislá stabilita a únosnost konstrukce (např. tepelné, zvukové a jiné izolace); tyto hořlavé hmoty jsou zcela uzavřeny uvnitř konstrukce (dílce) tak, že v požadované době požární odolnosti nedojde k jejich hoření a neuvolňuje se z nich teplo. 7.2.6 Konstrukční části druhu D2 (dále jen konstrukce druhu D2) nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru, ale obsahují i hořlavé hmoty, na nichž je závislá stabilita a únosnost konstrukce (dílce). Hořlavé hmoty jsou zcela uzavřeny uvnitř konstrukce (dílce) nehořlavými nebo nesnadno hořlavými hmotami obsahujícími hmotnostně nejvýše 5 % organických látek a v požadované době požární odolnosti nedojde k jejich hoření a neuvolňuje se z nich teplo. Pokud je požadována požární odolnost konstrukce pouze z jedné strany, musí být hořlavé hmoty, na nichž je závislá stabilita a únosnost konstrukce, uzavřeny alespoň ze strany požadované požární odolnosti. 7.2.7 Konstrukční části druhu D3 (dále jen konstrukce druhu D3) zvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru; zahrnují konstrukční dílce a prvky, které nesplňují požadavky na konstrukce druhu D1 a D2 (např. sestavené pouze z hořlavých hmot). 7.2.8 Stavební objekty nebo jejich části se podle druhů konstrukčních částí (dílců, prvků) použitých v požárně dělicích a nosných konstrukcích zajišťujících stabilitu objektu nebo jeho části třídí na objekty s konstrukčními systémy: a) nehořlavými, které mají pouze konstrukce druhu D1; b) smíšenými, které mají: 1) svislé požárně dělicí a svislé nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části pouze z konstrukcí druhu D1, a 2) ostatní požárně dělicí a nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části z konstrukcí druhu D2; u jednopodlažních objektů mohou být střešní nosné konstrukce z konstrukcí druhu D3; c) hořlavými, které mají: 1) konstrukce alespoň druhu D2; nebo 2) konstrukce druhu D3, popř. nesplňují požadavky na nehořlavé či smíšené konstrukční systémy. 31


7.2.9 Při stanovení druhu konstrukcí podle 7.2.4 až 7.2.7 se přihlíží k povrchovým úpravám, pokud tyto úpravy: a) tvoří součást konstrukčního řešení a ovlivňují únosnost a celistvost konstrukce; nebo b) byly součástí konstrukce (dílce) při stanovení její požární odolnosti. POZNÁMKA Povrchové úpravy z hořlavých hmot (C1 až C3) o tloušťce větší než 2 mm, provedené na konstrukčních systémech nehořlavých či smíšených, se započítávají do stálého požárního zatížení. Tímto ustanovením nejsou dotčeny požadavky na omezení šíření plamene po povrchu stavebních hmot (viz 8.14.1).

7.2.10 Konstrukční systémy podle 7.2.8 je možné posuzovat samostatně po jednotlivých částech objektu, pokud rozdělení objektu na tyto části je provedeno po celé výšce objektu požárně dělicími konstrukcemi druhu D1 staticky nezávislými na konstrukcích druhu D2 či D3, nebo pokud jsou jednotlivé části objektu – konstrukční systémy odděleny tak, že jsou staticky nezávislé. 7.2.11 Stavební objekt, který má pouze v podzemních podlažích (5.2.1) požárně dělicí a nosné konstrukce druhu D1, se považuje za objekt s nehořlavým konstrukčním systémem jen při posuzování podzemních podlaží (při posuzování nadzemních podlaží jde o objekt se smíšeným nebo hořlavým konstrukčním systémem). 7.2.12

Při posuzování konstrukčních systémů podle 7.2.8 se nebere zřetel na:

a) konstrukce, které se nacházejí nad požárním stropem posledního užitného nadzemního podlaží (např. dřevěné krovy), pokud požární strop není staticky závislý na těchto konstrukcích; b) konstrukce druhu D3 v posledním užitném nadzemním podlaží, popř. dvou posledních užitných podlažích (např. v půdních vestavbách), jedná-li se o objekt s více než dvěma užitnými nadzemními podlažími, který má ostatní (nižší) podlaží z nehořlavého nebo smíšeného konstrukčního systému; výšková poloha posledního užitného nadzemního podlaží nesmí být větší než 30 m; obdobně se postupuje v případech, kde poslední užitné nadzemní podlaží (popř. dvě podlaží) má konstrukce druhu D2 a nižší podlaží má nehořlavý konstrukční systém; c) konstrukce vestaveb (tvořících i samostatné požární úseky) umístěné ve větších požárních úsecích, pokud konstrukce vestaveb nezajišťující stabilitu objektu a ani neohraničují (větší) požární úsek, ve kterém jsou umístěny; d) konstrukce obvodových stěn, které nezajišťují stabilitu objektu nebo jeho části. POZNÁMKA Podle bodu b) se postupuje tak, že např. v objektu, který má v 1. až 3. NP nehořlavý konstrukční systém a ve 4. NP (užitném) hořlavý konstrukční systém (např. půdní vestavba staticky závislá na dřevěném krovu), se stupeň požární bezpečnosti všech úseků určí z tabulky 8 podle položek pro nehořlavý konstrukční systém pro výšku h danou úrovní 4. NP. Mezní velikost požárních úseků v 1. až 3. NP se určí podle tabulky 9, pro 4. NP podle tabulky 11 (rozhoduje hp).

7.2.13 Při posuzování konstrukcí stavebních objektů, kde je obtížné uplatnění kritérií podle 7.2.5 až 7.2.8 (např. při nástavbě objektů), se za rozhodující považuje druh konstrukcí, které zajišťují stabilitu celého objektu. 7.3

Velikost požárních úseků

7.3.1 Šíření požáru uvnitř objektu se brání rozdělením objektu do požárních úseků. Pokud norma pro jednotlivé objekty nestanoví přímo velikost požárních úseků nebo funkční jednotky, které mají tvořit 13) samostatné požární úseky (viz 5.3), je třeba požární úseky volit tak, aby : a) byl zajištěn snadný a bezpečný únik osob z každého požárního úseku; b) byl případný rozsah škod co nejmenší; c) byl zajištěn rychlý a účinný zásah požárních jednotek; d) byly provozy s vysokým požárním rizikem, popř. s vysokým součinitelem a požárně odděleny od ostatních provozů; e) nebyly požárně dělicí konstrukce narušeny množstvím prostupů; f) náklady spojené s dělením objektu do požárních úseků byly co nejmenší; g) nebyla narušena funkce objektu (provoz) požárně dělicími konstrukcemi. 13)

Výsledné řešení někdy i protichůdných požadavků má být optimální ze všech uvedených hledisek s ohledem na míru pravděpodobnosti vzniku požáru. 32


7.3.2 Mezní velikosti požárních úseků jsou v závislosti na výpočtovém požárním zatížení pv, součiniteli a, jakož i výškové poloze požárního úseku hp stanoveny: a) největší dovolenou délkou a šířkou požárního úseku nebo největší půdorysnou plochou (viz 7.3.3), a to pro konstrukční systémy (viz 7.2.8) 1) nehořlavé, uvedenou v tabulce 9; 2) smíšené, uvedenou v tabulce 10; 3) hořlavé, uvedenou v tabulce 11; b) největším počtem užitných podlaží v požárním úseku, a to: 1) u požárních úseků s výškovou polohou hp 60 m až 100 m nejvýše dvě užitná podlaží, nad 100 m jedno užitné podlaží; pokud je posuzovaný požární úsek s výškovou polohou hp > 60 m vybaven samočinným stabilním hasicím zařízením, nemusí se k těmto omezením přihlížet; 2) u ostatních požárních úseků podle rovnic (13), (14), (15) v závislosti na konstrukčních systémech podle 7.2.8 –

nehořlavých z1 =

–

(13)

smíšených z2 =

–

180 kg .m−2 ≥ 1,0; pv 140 kg .m−2 ≥ 1,0; pv

(14)

hořlavých z3 =

100 kg .m−2 ≥ 1,0; pv

(15)

kde pv je výpočtové požární zatížení podle 6.2. Hodnoty z1, z2, z3 se zaokrouhlí na celá čísla podle pravidel zaokrouhlování. Mezní hodnoty tabulky 9, 10 a 11 musí být sníženy, popř. mohou být zvýšeny v souladu s ustanovením podle 7.3.4. 7.3.3 Délka nebo šířka (hloubka) požárního úseku se měří kolmo k vnitřnímu líci požárních nebo obvodových stěn, popř. jako součet vzdáleností vymezených kolmicemi k těmto stěnám a jejich průsečíku uvnitř požárního úseku. Délka nebo šířka (hloubka) se měří v místech, kde jsou tyto rozměry největší. Pokud dispoziční uspořádání požárního úseku neumožňuje jednoznačně stanovit rozměry požárního úseku podle předchozího odstavce, považuje se za rozhodující největší půdorysná plocha jednoho podlaží požárního úseku mající charakter užitného podlaží podle 5.2.4. Mezní půdorysná plocha tohoto podlaží požárního úseku se určí jako součin největší délky a šířky podle tabulky 9 až 11. POZNÁMKA Posouzení podle půdorysné plochy se nedoporučuje v případech, kde délka je větší než 10násobek šířky.

7.3.4 Mezní rozměry požárních úseků podle tabulky 9 až 11, popř. podle 7.3.3 musí být sníženy součinitelem 0,85, pokud v posuzovaném požárním úseku má požární jednotka při zásahu k dispozici pouze jednu vnitřní zásahovou cestu (viz 12.5) nebo v případech, kde se nepředpokládá zásah vedený vnitřní zásahovou cestou a požární jednotka má v posuzovaném požárním úseku při zásahu přístup pouze z jedné strany objektu. Mezní rozměry nemusí být sníženy, je-li požární úsek vybaven samočinným stabilním hasicím zařízením nebo je-li požární úsek bez požárního rizika. Mezní rozměry požárních úseků podle 7.3.2 lze zvětšit, jestliže posuzovaný požární úsek: a) je úsek bez požárního rizika (podle 6.7), a to bez omezení, nebo jde o úseky podle 5.3.2, které jsou zajištěny tak, že jejich velikosti jsou bez omezení mezních rozměrů; b) tvoří pouze jedno podlaží, které má hodnotu součinitele a ≤ 1,1 -2

1) při výpočtovém požárním zatížení pv nad 7,5 do 15 kg.m násobením mezních rozměrů hodnotou1,5, -2

2) při výpočtovém požárním zatížení pv nad 15 do 30 kg.m násobením mezních rozměrů hodnotou 1,25; 33


c) má provedeno požárně bezpečnostní zařízení a opatření podle 6.6.1 až 6.6.8; mezní rozměry se mohou -1/2 násobit hodnotou c (lze užít pouze jeden ze součinitelů c1, c2, c3 nebo c4). Možností podle bodů a) a b) lze užít pro požární úseky s nehořlavými stavebními konstrukčními systémy podle 7.2.8. Vyskytují-li se současně součinitelé podle bodu b) a c), součinitelé se vzájemně násobí. Tabulka 9 – Největší dovolené rozměry požárních úseků s konstrukčními systémy nehořlavými 1)

Největší dovolené rozměry nadzemních požárních úseků s konstrukčními systémy nehořlavými m

2)

Objekty o více nadzemních podlažích Součinitel a požárního úseku

Objekt o jednom nadzemním podlaží

Výšková poloha požárního úseku hp m do 22,5

délka

šířka

délka

do 0,3

160

100

0,4

150

0,5

nad 22,5 do 45

nad 45

šířka

délka

šířka

délka

šířka

115

60

75

50

50

35

95

107,5

60

70

47,5

45

30

140

90

100

60

65

45

40

27

0,6

130

85

92,5

56

60

42,5

37,5

25,5

0,7

120

80

85

52

55

40

35

24

0,8

110

75

77,5

48

50

37,5

32,5

22,5

0,9

100

70

70

44

45

35

30

21

1,0

90

65

62,5

40

40

32,5

27,5

19,5

1,1

80

60

55

36

35

30

25

18

1,2

70

55

47,5

32

30

27,5

22,5

16,5

1,3 a více

60

50

40

28

25

25

-

-

1)

Požární úseky v prvním podzemním podlaží se posuzují podle sloupce pro výškovou polohu hp do 22,5 m; úseky ve druhém a dalším podzemním podlaží se posuzují podle sloupce pro výškovou polohu hp nad 22,5 m do 45 m.

2)

Mezilehlé polohy lze lineárně interpolovat.

Tabulka 10 – Největší dovolené rozměry požárních úseků s konstrukčními systémy smíšenými 1)

Největší dovolené rozměry nadzemních požárních úseků s konstrukčními systémy smíšenými m Součinitel a požárního úseku

Objekty o jednom nadzemním podlaží

2)

Objekty o více nadzemních podlažích

délka

šířka

délka

šířka

do 0,3

112,5

76

80

50

0,4

112,5

72

80

50

0,5

112,5

68

80

50

0,6

105

64

74

47

0,7

97,5

60

68

44

0,8

90

56

62

41

0,9

82,5

52

56

38

1,0

75

48

50

35

1,1

67,5

44

44

32

1,2

60

40

38

29

52,5

36

32

26

1,3 a více 1)

Požární úseky v podzemních podlažích musí mít konstrukční systémy nehořlavé. 2) Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat. 34


Tabulka 11 – Největší dovolené rozměry požárních úseků s konstrukčními systémy hořlavými 1)

Největší dovolené rozměry nadzemních požárních úseků s konstrukčními systémy hořlavými m Součinitel a požárního úseku

Objekty o jednom nadzemním podlaží

Objekty o více nadzemních podlažích

délka

šířka

délka

šířka

do 0,3

90

65

70

40

0,4

90

65

70

40

0,5

90

60

70

40

0,6

84

56,5

65

37,5

0,7

78

53

60

35

0,8

72

49,5

55

32,5

0,9

66

46

50

30

1,0

60

42,5

45

27,5

1,1

54

39

40

25

1,2

48

35,5

35

22,5

1,3 a více

42

32

30

20

1)

Požární úseky v podzemních podlažích musí mít konstrukční systémy nehořlavé.

2)

Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat.

8 8.1

2)

Stavební konstrukce Základní ustanovení

8.1.1 Požární odolnost stavebních konstrukcí, vyjádřenou dobou v minutách a druh konstrukce podle hořlavosti použitých hmot stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku tabulka 12. Požadavky na požární úseky jednopodlažních objektů se stanoví podle hodnot pro poslední nadzemní podlaží (položka 1 až 11) nebo podle položky 12; hodnot podle položky 12 nelze užít u objektů podle ČSN 73 0833. POZNÁMKA Podle tabulky 12, položky 12 se doporučuje postupovat v těch případech, kde k posuzovanému objektu nepřiléhají další objekty, nebo přiléhají např. u štítových stěn a nejsou navzájem staticky závislé (viz 8.2.2). Hodnoty pro poslední nadzemní podlaží (tabulka 12, položka 1c, 2c, 3a3, 5c) se týkají požární odolnosti konstrukcí, které jsou nad úrovní posledního užitného nadzemního podlaží.

8.1.2 Příslušného stupně požární bezpečnosti požárního úseku je dosaženo tehdy, vykazují-li všechny konstrukce uvedené v tabulce 12, kromě položky 3 b) (viz 8.4.3) a v objektech o výšce do 45 m kromě položek 7, 8 a 11 (viz 8.7.5, 8.8 a 8.15), alespoň takovou požární odolnost a druh, jaké požaduje tabulka 12. Nesplňuje-li některá z uvedených konstrukcí požárního úseku tyto požadavky, vykazuje celý požární úsek stupeň požární bezpečnosti určený touto nevyhovující konstrukcí; v případě více nevyhovujících konstrukcí je určující konstrukce s nejnepříznivějšími hodnotami. Při posuzování požární odolnosti konstrukcí, jakož i při posuzování požadavků na požární odolnost konstrukcí neuvedených v tabulce 12, se postupuje podle ČSN 73 0810 (zasklené konstrukce, zvýšené podlahy apod.).

35


Položka

Tabulka 12 – Požární odolnost stavebních konstrukcí a jejich druh

1

Stupeň požární bezpečnosti požárního úseku Stavební konstrukce

4

Nosné konstrukce střech, viz 8.7.2

5

Nosné konstrukce uvnitř požárního úseku, které zajišťují stabilitu objektu, viz 8.7.1 a 8.7.2, a) v podzemních podlažích b) v nadzemních podlažích c) v posledním nadzemním podlaží

8 9

V.

VI.

VII. 3)

30 D1 + 15 + 15 30 D1

45 D1 + 30 + 15 45 D1

60 D1 + 45 + 30 60 D1

90 D1 + 60 + 30 90 D1

120 D1 + 90 + 45 120 D1

180 D1 120 D1 60 D1 180 D1

180 D1 180 D1 90 D1 180 D1

15 D1 15 D3 15 D3

30 D1 15 D3 15 D3

30 D1 30 D3 15 D3

45 D1 30 D3 30 D3

60 D1 45 D2 30 D3

90 D1 60 D1 45 D2

90 D1 90 D1 60 D1

30 D1 + 15

45 D1 + 30

60 D1 + 45

90 D1 + 60

120 D1 + 90

180 D1 120 D1

180 D1 180 D1

Obvodové stěny, viz 8.4.1 a 8.4.10,

b) nezajišťující stabilitu objektu nebo jeho části (bez ohledu na podlaží)

7

IV.

Požární uzávěry otvorů v požárních stěnách a požárních stropech, viz 8.5.1

a) zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části 1) v podzemních podlažích 2) v nadzemních podlažích 3) v posledním nadzemním podlaží

6

III.

Požární stěny a požární stropy, viz 8.2 a 8.3,

a) v podzemních podlažích a ve všech podlažích mezi objekty b) v nadzemních podlažích c) v posledním nadzemním podlaží 3

II.

Požární odolnost stavební konstrukce a její druh (viz 7.2.4)

a) v podzemních podlažích b) v nadzemních podlažích c) v posledním nadzemním podlaží d) mezi objekty 2

I.

15

+1)

15

+

30

+

30

+

45

+

60 D1

90 D1

15

+2)

15

+

30

+

30

+

45

+

60 D1

90 D1

15

30

30

45

60 D1

90 D1

45 D1 30 15

60 D1 45 30

90 D1 60 30

120 D1 90 45

180 D1 120 D1 60 D1

180 D1 180 D1 90 D1

15

1)

30 D1 15 1) 15

Nosné konstrukce vně objektu, které zajišťují stabilitu objektu (bez ohledu na podlaží), viz 8.7.3

15

1)

15

15

30

30 D1

45 D1

60 D1

Nosné konstrukce uvnitř požárního úseku, které nezajišťují stabilitu objektu, viz 8.7.5

15

1)

15

30

30

45

45 D1

60 D1

Nenosné konstrukce uvnitř požárního úseku, viz 8.8.1

-

-

-

D3

D3

D2

D1

Konstrukce schodišť uvnitř požárního úseku, které nejsou součástí chráněných únikových cest, viz 8.9

-

15 D3

15 D3

15 D1

30 D1

45 D1

45 D1

(pokračování)

36


Položka

Tabulka 12 (dokončení)

10

Stupeň požární bezpečnosti požárního úseku Stavební konstrukce

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

Požární odolnost stavební konstrukce a její druh (viz 7.2.4)

3)

Výtahové a instalační šachty, viz 8.10 až 8.13 a) šachty evakuačních a požárních výtahů a šachty ostatní (např. instalační), jejichž výška přesahuje 45 m 1) požárně dělicí konstrukce 2) požární uzávěry otvorů v požárně dělicích konstrukcích b) šachty ostatní (výtahové, instalační apod.), jejichž výška je 45 m a menší 1) požárně dělicí konstrukce 2) požární uzávěry otvorů v požárně dělicích konstrukcích

11

Střešní pláště, viz 8.15

12

Jednopodlažní objekty, viz 8.1.1, a) požární stěny b) požární uzávěry otvorů v požárních stěnách c) svislé požární pásy v obvodových stěnách mezi objekty a obvodové stěny, pokud mají být bez požárně otevřených ploch

podle položky 1 podle položky 2

30 D2

30 D2

30 D1

30 D1

45 D1

60 D1

90 D1

15 D2

15 D2

15 D1

15 D1

30 D1

30 D1

45 D1

-

-

15

15

30

30 D1

45 D1

staticky nezávislé 30 D1

45 D1

60 D1

90 D1

-

-

-

15 D1

30 D1

30 D1

45 D1

-

-

-

15 D1

30 D1

30 D1

45 D1

-

-

-

1)

Musí být splněny v těch případech, kde se počítá se snižujícím součinitelem c2 až c4; v ostatních případech se jejich splnění pouze doporučuje podle 8.1.2. Pokud není dosažena u položky 3a3) a položky 4 požární odolnost 15 minut, posuzují se tyto konstrukce jako zcela požárně otevřené plochy (požadavek se týká položky 4 jen v případě, že nosná konstrukce střechy je současně střešním pláštěm). 2)

Pouze se doporučují; pokud není dosaženo u položky 3b) požární odolnosti 15 minut, posuzují se tyto konstrukce jako zcela požárně otevřené plochy. 3)

+

Konstrukce označené křížkem ( ) viz 8.1.3.

8.1.3 Konstrukce, jejichž hodnoty jsou označené v tabulce 12 křížkem (+), musí být provedeny z konstrukcí druhu D1, pokud jde o: a) požárně dělicí konstrukce (viz 8.1.4) chráněných únikových cest včetně konstrukcí zajišťujících stabilitu těchto požárně dělicích konstrukcí nebo konstrukcí ohraničujících šachty požárních a evakuačních výtahů, b) požární pásy v obvodových stěnách kromě výjimek uvedených v 8.4.10. 8.1.4 Požárně dělicí konstrukce ohraničují požární úseky a jejich účelem je bránit šíření požáru mimo požárem napadený požární úsek ve vodorovném i svislém směru. Tyto konstrukce zahrnují: a) požární stěny (viz 8.2); b) požární stropy (viz 8.3); c) obvodové stěny (viz 8.4). Požární odolnost požárně dělicích konstrukcí nesmí být snížena nebo porušena výklenky, nikami nebo prostupy technických nebo technologických zařízení objektu apod.

37


8.1.5 Požární stěny, obvodové stěny a požární uzávěry v těchto stěnách mohou být nahrazeny samočinnými požárně bezpečnostními zařízeními, prokáže-li se experimentálně nebo výpočtem jejich ekvivalentní účinnost z hlediska požadavků na požární odolnost (tabulka 12). Za ekvivalentní účinnost těchto zařízení se povařuje splnění požadavků podle 5.3.5 (první a druhý odstavec), popř. 5.4.3 ČSN 73 0810: 1996. Požárně bezpečnostních zařízení může být užito jako náhrady u: a) prostupů technického a technologického zařízení těmito konstrukcemi; nebo b) části těchto konstrukcí, které z provozních důvodů nelze požárně uzavřít s výškou otvoru do 4 m 2 a plochou otvoru do 25 m v požárních úsecích s výškovou polohou hp do 45 m. 2

Požárně bezpečnostních zařízení může být také použito u otvorů s plochou větší než 25 m (např. u pasáží), pokud: – požární úseky, které jsou těmito zařízeními odděleny, mají na celé půdorysné ploše instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení, kromě požárních úseků bez požárního rizika; – požární úseky mají výškovou polohu hp do 12 m; – je posouzena tvorba a pohyb zplodin hoření a je prokázáno, že unikající osoby a požární jednotky v době zahájení zásahu nebudou ohroženy zplodinami hoření. Požárně bezpečnostní zařízení nemohou nahradit konstrukce chráněných únikových cest (včetně požárních uzávěrů těchto cest), konstrukce ohraničující evakuační a požární výtahy a konstrukce posuzované podle položky 12, tabulky 12. POZNÁMKA V konkrétních případech musí být komplexně zhodnocena rizika vyplývající z náhrady uvedených konstrukcí. Mohou být rovněž stanovena další kritéria pro užití požárně bezpečnostních zařízení (např. organizační opatření).

8.1.6 Samočinným požárně bezpečnostním zařízením může být zvýšena požární odolnost stavební konstrukce (např. zkrápěním, vodní clonou), pokud se experimentálně nebo výpočtem prokáže požadovaná účinnost zařízení. POZNÁMKA Užití požárně bezpečnostního zařízení musí být u každé aplikace komplexně posouzeno zejména ve vztahu na dané podmínky a chování konstrukce při požáru.

8.1.7 Objekty o jednom nadzemním podlaží s membránovými, stanovými a jinými obdobnými konstrukcemi s funkcí střechy či střešních a obvodových plášťů (vyztužené či nevyztužené textilie, různé folie a pod., s požární odolností nižší než EW 15, dále jen pláště) se posuzují podle těchto zásad: a) každý objekt se považuje za jeden požární úsek s mezními rozměry podle tabulek 9 až 11 v závislosti na součiniteli a, jakož i konstrukčním systému; b) konstrukční systém se stanoví podle hořlavosti hmot užitých na pláště a podle podporujících konstrukcí zajišťujících stabilitu objektu, a to: 1) nehořlavý – který má pláště z hmot stupně hořlavosti A a případné podporující konstrukce druhu D1, 2) smíšený – který má pláště z hmot stupně hořlavosti B a případné podporující konstrukce druhu D1 či D2, 3) hořlavý – který má pláště z hmot stupně hořlavosti C1 a případné podporující konstrukce mohou být i druhu D3; Pro pláště těchto objektů nelze použít hmot stupně hořlavosti C2 a C3. Podporující konstrukce u objektů posuzovaných podle bodu e) musí být buď druhu D1, nebo musí vykazovat požární odolnost R 15; c) odstupové vzdálenosti od objektu se stanovují jako pro volné sklady hořlavých látek podle ČSN 73 0804; d) konstrukce bez vnitřních či vnějších podpor či samostatných nosných částí lze užít u objektů, kde podle ČSN 73 0818 se může nacházet nejvýše 100 osob, jde-li o nehořlavý konstrukční systém, nebo 60 osob -2 u smíšeného a 30 osob u hořlavého konstrukčního systému, pokud požární zatížení p . a . c ≤ 15 kg.m ; -2 je-li p . a . c > 15 kg.m , mohou být počty osob nejvýše poloviční. Ze všech míst musí být k dispozici nejméně dva směry úniku a šířka východů musí být nejméně 1,5 únikového pruhu. Délky cest se podle 9.10.3 neprodlužují;

38


e) konstrukce s vnitřními či vnějšími podporami (např. sloupy, nosníky, zavětrování, lanové podpory) lze užít u objektů, kde z kteréhokoliv místa jsou k dispozici nechráněné únikové cesty s největší délkou k východu na volné prostranství 35 m u nehořlavého, 30 m u smíšeného a 20 m u hořlavého konstrukčního systému, nebo 15 m jedná-li se o jednu únikovou cestu bez ohledu na konstrukční systém. Všechny východy na volné prostranství musí být dimenzovány nejméně na počet osob připadajících podle ČSN 73 0818 na část půdorysné plochy vymezené mezními délkami cest (35 m, nebo 30 m, nebo 20 m, nebo 15 m). Každý východ musí mít šířku nejméně 2 únikové pruhy, východy musí být situovány souměrně po obvodových stranách objektu a jejich vzájemná vzdálenost nesmí být větší než 40 m. Má-li objekt shromažďovací charakter podle ČSN 73 0831, nesmí být užito hořlavého konstrukčního systému. 8.2

Požární stěny

8.2.1 Požární stěny oddělují sousedící požární úseky ve vodorovném směru, popř. sousedící objekty; jejich požární odolnost a možnost použití konstrukcí druhu D2 nebo D3 se stanoví podle vyššího stupně požární bezpečnosti dvou sousedících požárních úseků z tabulky 12, položky 1a) až 1c), popř. položky 12 a). 8.2.2 Stabilita požárních stěn požárních úseků v jednopodlažních objektech posuzovaných podle tabulky 12, položky 12 musí být nezávislá na stabilitě konstrukcí sousedních požárních úseků a po celou dobu požadované požární odolnosti nesmí být narušena zřícením konstrukcí sousedních požárních úseků. POZNÁMKA V případě rozdílných požadavků dvou sousedních požárních úseků na požární odolnost požárně dělicí konstrukce, která má asymetrickou skladbu vrstev, může být požární odolnost konstrukce samostatně posuzována z každé strany.

8.2.3 Požární odolnost požárních stěn mezi sousedícími objekty (štítové stěny vzájemně přilehlých objektů) se stanoví podle stupně požární bezpečnosti posuzovaného požárního úseku, přilehlého k této stěně z tabulky 12, položky 1d). 8.2.4 Požární stěny se musí vždy stýkat s požárním stropem, popř. s konstrukcí střechy, mající funkci požárního stropu. Rozdělují-li střešní (půdní) prostor, musí převyšovat vnější povrch střešního pláště (měřeno kolmo k jeho rovině) o 300 mm, je-li střešní plášť z konstrukcí druhu D3. Pokud střešní plášť je z konstrukcí druhu D1 či D2 a má pouze povrchovou vrstvu z hmot stupně hořlavosti C1 až C3 (např. živičná krytina na betonové desce), nebere se na povrchovou úpravu zřetel. Převýšení vnějšího povrchu střešního pláště se nepožaduje, pokud střešní plášť z konstrukcí druhu D1 či D2 je alespoň v pruzích o šířce 1,2 m na každou stranu styku požární stěny s požárním stropem, popř. s konstrukcí střechy, nebo pokud je provedena jiná ekvivalentní úprava bránící rozšíření požáru mezi dvěma požárními úseky střešním pláštěm. POZNÁMKA Podle ČSN 73 1901 je střešní plášť část střechy bez nosné střešní konstrukce (např. bez krovu). Zahrnuje povrchovou vrstvu – krytinu, nosnou vrstvu střešního pláště a doplňkové vrstvy (např. tepelně izolační vrstvu, parotěsnou zábranu). Krytina je vrstva chránící vnitřní prostředí a vrstvy střešního pláště pod ní ležící před vnějšími povětrnostními vlivy.

8.3

Požární stropy

8.3.1 Požární stropy oddělují sousedící požární úseky ve svislém směru; jejich požární odolnost a možnost použití konstrukcí druhu D2 nebo D3 se stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku pod požárním stropem z tabulky 12, položky 1a) až 1c)´. 8.3.2 Strop (popř. konstrukce podhledu) nad posledním užitným nadzemním podlažím nebo nad chráněnou únikovou cestou musí vykazovat vlastnosti požárního stropu, je-li nad ním stálé nebo nahodilé požární zatížení (např. dřevěná střešní konstrukce). V těchto případech musí být požární odolnost stropu nad chráněnou únikovou cestou stejná, jako nejvyšší požadovaná požární odolnost stěny ohraničující chráněnou únikovou cestu v posledním užitném nadzemním podlaží. Ve všech ostatních případech se strop nad posledním užitným nadzemním podlažím posuzuje jako nosná konstrukce střechy podle 8.7.2, popř. jako střešní plášť podle 8.15.1, bod b).

39


8.4 8.4.1

Obvodové stěny Obvodové stěny brání šíření požáru

a) vně požárního úseku na jiný objekt; b) na jiný požární úsek téhož objektu. Jejich požární odolnost a možnost použití konstrukcí druhu D2 a D3 se určí podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku který ohraničují, z tabulky 12, položky 3, a to v závislosti na jejich nosné funkci vzhledem ke stabilitě objektu nebo jeho části. Na rozhraní požárních úseků musí být styk obvodových stěn s požárními stropy, popř. požárními stěnami utěsněn a vykazovat stejnou požární odolnost jako obvodové stěny včetně hořlavosti použitých hmot. Jsou-li navrženy zdvojené obvodové stěny, jejichž utěsnění je provedeno jen k vnitřní obvodové stěně, musí být samostatně posouzeno riziko šíření požáru a zplodin hoření prostorem mezi vnitřní a vnější obvodovou stěnou. Jsou-li pouze některé části obvodových stěn nosné a zajišťují stabilitu objektu nebo jeho části, posuzují se podle tabulky 12 samostatně tyto nosné části obvodových stěn a samostatně obvodové stěny nezajišťující stabilitu objektu ani jeho části. Součástí obvodových stěn jsou i požární pásy podle 8.4.8 až 8.4.11. 8.4.2

Požární odolnost obvodových stěn se posuzuje:

a) z vnitřní strany, včetně vyhodnocení požárně uzavřených nebo otevřených ploch; a b) z vnější strany, jde-li o obvodové stěny v požárně nebezpečném prostoru (viz 10.2.2) a požární pásy; požární odolnost musí být alespoň ekvivalentní s požadavky na požární odolnost z vnitřní strany. Požadavky na požární odolnost obvodových stěn chráněných únikových cest z vnější strany se stanoví podle stupně požární bezpečnosti, kterého se používá pro stanovení počtu evakuovaných osob v únikovém pruhu (viz 9.11.4), avšak nejméně 15 minut. Jsou-li v obvodových stěnách podle bodu b) otvory, musí být požárně uzavíratelné požárními uzávěry typu EI D1 (viz 5.4.3), které vykazují požární odolnost podle tabulky 12, položky 2 nebo typu EW D1, pokud se prokáže, že jimi nedojde k přenesení požáru z jiného objektu či požárního úseku. Jsou-li tyto otvory zaskleny, může být užito u změn staveb i dřevěných rámů oken či dveří (viz 5.4.4 ČSN 73 0810:1996); takto provedené uzávěry otvorů se nepovažují za konstrukce druhu D3. POZNÁMKA Požadavky na požární odolnost obvodových stěn z vnější strany, které jsou v požárně nebezpečném prostoru, lze také stanovit v závislosti na skutečné vzdálenosti obvodové stěny od požárně otevřených ploch. Obvodové stěny včetně obvodových stěn pasáží, atrií apod., které vykazují požární odolnost EW a kolem nichž vedou únikové cesty, se posuzují podle 5.3.4 a 5.3.5 ČSN 73 0810:1996 (započítávají se skutečné rozměry obvodových stěn).

8.4.3 Nevykazuje-li obvodová stěna (nebo její část, např. okno) požární odolnost nebo obsahuje-li jiný druh konstrukce než požaduje tabulka 12, posuzuje se jako zcela nebo částečně požárně otevřená plocha. K zabránění šíření požáru na jiný objekt se pak musí stanovit odstup (proluka) v souladu s požadavky kapitoly 10. K zabránění šíření požáru na jiný požární úsek téhož objektu se musí provést opatření podle 8.4.8 až 8.4.11. Požárně nebezpečný prostor před jednotlivými požárně otevřenými plochami se určí podle 8.7.4, tabulky 13. Obvodové stěny v požárně nebezpečném prostoru (podle 10.2.2), štítové stěny oddělující sousední objekty, nosné části obvodových stěn zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části a požární pásy musí vždy splňovat požadavky tabulky 12 a článku 8.4.2 na požární odolnost a na druh konstrukce podle hořlavosti použitých hmot. 8.4.4 Za zcela požárně otevřenou plochu se považuje plocha obvodové stěny nebo její části, která vyka-2 zuje v rovině vnějšího líce obvodové stěny hustotu tepelného toku větší než 60 kW.m v časovém intervalu požadované požární odolnosti stěny podle tabulky 12, položky 3. Této hustotě tepelného toku odpovídá -2 výpočtové požární zatížení pv > 15 kg.m (nebo doba trvání normového požáru větší než 15 minut). Za zcela požárně otevřenou plochu obvodové stěny nebo její části se bez dalších průkazů považují také plochy: a) u kterých není zjištěna jejich požární odolnost, nebo plochy, jejichž požární odolnost E(t) = 0; nebo b) otevřených otvorů, nebo otvorů uzavřených výplní, které v časovém intervalu požadované požární odolnosti nesnižují hustotu tepelného toku; nebo c) konstrukcí obvodových stěn druhu D3 podle 7.2.8 bodu c2), pokud se neprokáže, že jejich další -2 ochranou či úpravou vzniká při hoření nižší hustota tepelného toku než 60 kW.m . 40


8.4.5 Za částečně požárně otevřenou plochu se považuje plocha obvodové stěny nebo její části, která -2 vykazuje v rovině vnějšího líce obvodové stěny hustotu tepelného toku větší než 15 kW.m , avšak nejvý-2 še 60 kW.m v časovém intervalu požadované požární odolnosti obvodové stěny podle tabulky 12, položky 3 a v tomto časovém intervalu vykazuje také celistvost E. Této hustotě tepelného toku odpovídá -2 výpočtové požární zatížení 2,0 < pv ≤ 15,0 kg.m (nebo doba trvání normového požáru 2 až 15 minut). Obvodové stěny druhu D1 či D2, které vykazují požadovanou požární odolnost a které mají vnější povrch z hořlavých hmot stupně hořlavosti B až C2 (např. zděná stěna s dřevěným obkladem) se považují za částečně požárně otevřené plochy, pokud množství uvolněného tepla je větší než 150 MJ, nejvýše 2 -2 však 350 MJ z 1 m plochy stěny podle 8.4.7. Je-li množství uvolněného tepla menší než 150 MJ.m , -2 jde o stěny bez požárně otevřených ploch; je-li množství uvolněného tepla větší než 350 MJ.m , nebo jsou-li vnější povrchy z hmot stupně hořlavosti C3, posuzují se stěny jako zcela požárně otevřené plochy. Za povrchy obvodových stěn z hořlavých hmot se nepovažují konstrukce oken, dveří, zábradlí balkonů a lodžií, okenice, žaluzie oken a dveří, květinové truhlíky apod., jakož i jednotlivé plochy o velikosti 2 do 1,5 m , pokud jejich součet je menší než 15 % plochy posuzované stěny požárního úseku. POZNÁMKA Obvodové stěny, u kterých byla požární otevřenost určena zkouškami podle ČSN 73 0855 a mají platné protokoly o zkoušce, se zařazují podle tohoto hodnocení. Smíšené a hořlavé konstrukční systémy se z hlediska odstupů posuzují podle 10.4.4. Články 8.4.4 a 8.4.5 zpřesňují ustanovení 5.4.3 ČSN 73 0810:1996.

8.4.6 Za požárně otevřené plochy se nepovažují zcela nebo částečně požárně otevřené plochy, které jsou v požárních úsecích: a) chráněných únikových cest; b) bez požárního rizika; c) ve kterých je v celé půdorysné ploše instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení kromě ploch bez požárního rizika podle 6.7 a obvodové stěny jsou druhu D1 či D2 bez vnějšího povrchu z hořlavých -2 hmot uvolňujícího větší množství tepla než 150 MJ.m . POZNÁMKA Pokud se zná chování jednotlivých vrstev obvodové stěny při požáru (zkoušce požární odolnosti), může se obvodová stěna z hlediska požárně otevřených ploch zhodnotit expertizním posouzením. 2

8.4.7 Množství tepla (Q v MJ) uvolněné z m hořlavých hmot vnějšího povrchu obvodové stěny se určí podle rovnice: j

Q=

∑ M .H , i

(16)

i

i =1

2

kde Mi je hmotnost 1 m i-tého druhu hořlavé hmoty umístěné na vnějším povrchu obvodové stěny v kg; do této hmotnosti se započítávají všechny hořlavé hmoty, které mohou při požáru (nebo při požární zkoušce) postupně, ale trvale odhořívat ve směru od vnějšího k vnitřnímu povrchu obvodové stěny; Hi j

-1

výhřevnost i-tého druhu hořlavé hmoty v MJ.kg (podle ČSN 73 0824) vnějšího povrchu obvodové stěny; počet druhů hořlavých hmot.

8.4.8 Na styku obvodové stěny s požární stěnou se musí v obvodové stěně vytvořit svislý nehořlavý požární pás podle 8.4.10, široký nejméně 900 mm. Poloha svislého požárního pásu vzhledem k požární stěně může být libovolná, avšak požární pás se musí s požární stěnou stýkat po celé tloušťce požární stěny (viz obrázek 3a).

41


Svislý požární pás je možno nahradit: a) ustoupením nebo vystoupením líce obvodové stěny nejméně o 600 mm v délce nejméně 900 mm (viz obrázek 3b); nebo b) prodloužením požární stěny před líc obvodové stěny tak, aby rozvinutý vnější obvod prodloužené požární stěny byl nejméně 1 200 mm; prodloužená část požární stěny musí mít alespoň stejné požárně technické vlastnosti jako požární pás podle 8.4.10 a 8.4.11 (viz obrázek 3c). Rozměry v mm

b)

Obrázek 3 8.4.9 Na styku obvodové stěny s požárním stropem se musí v obvodové stěně vytvořit vodorovný nehořlavý požární pás podle 8.4.10, široký nejméně 900 mm. Poloha vodorovného požárního pásu vzhledem k požárnímu stropu může být libovolná, avšak požární pás se s požárním stropem musí stýkat po celé tloušťce požárního stropu (viz obrázek 4a). Rozměry v mm

Obrázek 4 42


Vodorovný požární pás je možné nahradit: a) ustoupením líce obvodové stěny (lodžií, terasou apod.) nad požárním stropem nejméně o 900 mm (viz obrázek 4b); b) ustoupením líce obvodové stěny pod požárním stropem o 900 mm (viz obrázek 4c); nebo c) prodloužením požárního stropu před líc obvodové stěny tak, aby rozvinutý vnější obvod prodloužené části požárního stropu (římsy) byl nejméně 1 200 mm; prodloužená část požárního stropu (římsa) musí mít alespoň stejné požárně technické vlastnosti jako požární pás podle 8.4.10 a 8.4.11 (viz obrázek 4d). Ustanovení tohoto článku se nevztahuje na jednopodlažní objekty a na obvodové stěny v posledním nadzemním podlaží, pokud nad posledním nadzemním podlažím není požární strop. Od vodorovných požárních pásů na styku obvodové stěny s požárním stropem lze upustit i nad chráněnou únikovou cestou. 8.4.10 Požární pásy jsou součástí obvodových stěn, musí být konstrukcemi druhu D1 podle 7.2.5; bez zcela nebo částečně požárně otevřených ploch, musí mít požární odolnost stanovenou podle vyššího stupně požární bezpečnosti přilehlých požárních úseků objektu podle tabulky 12, položky 3 nebo položky 12c) a nesmí jimi prostupovat žádná konstrukce z hořlavých hmot. Od požárních pásů a opatření uvedených v 8.4.8 a 8.4.9 lze upustit, pokud a) alespoň na jedné straně požární stěny nebo požárního stropu je požární úsek bez požárního rizika podle 6.7; nebo b) alespoň na jedné straně požární stěny je prostor bez požárního rizika podle 6.7 a 7.2.3 široký nejméně 1,5 m; nebo c) jde o požární úseky v objektu s výškou h < 9 m, kromě svislých požárních pásů u požárních stěn mezi objekty; nebo d) jde o vodorovné požární pásy nad posledním nadzemním podlažím, nad kterým je požární strop, avšak povrchová vrstva střešního pláště včetně římsy v tloušťce alespoň 10 mm je z nehořlavých hmot, popř. o vodorovné požární pásy nad chráněnou únikovou cestou; nebo e) jsou požární úseky vybaveny samočinným stabilním hasicím zařízením (tímto zařízením nemusí být vybaveny požární úseky bez požárního rizika) a mají konstrukce druhu D1 podle 7.2.5. POZNÁMKA Samočinné stabilní hasicí zařízení musí být alespoň na jedné straně požární stěny, resp. alespoň v úseku pod požárním stropem. Požární pásy se nevyžadují u střešních plášťů, i když jsou v nich osazena okna apod.; ve sporných případech (obvodová stěna – střešní plášť) se doporučuje posuzovat plochy se sklonem větším než 70° k vodorovné rovině jako obvodové stěny.

8.4.11 Konstrukce dodatečné vnější tepelné izolace obvodových stěn objektů s výškou h > 9 musí mít tepelně izolační vrstvy alespoň: a) z těžce hořlavých hmot, jsou-li umístěny u požárních úseků s výškovou polohou hp ≤ 22,5 m; b) z nesnadno hořlavých hmot (aniž by bylo užito plastických hmot), jsou-li umístěny u požárních úseků s výškovou polohou hp > 22,5 m. Povrchová vrstva musí vykazovat index šíření plamene is = 0 (podle ČSN 73 0863; zkušební vzorek musí zahrnovat i tepelně izolační vrstvu podle 8.14.1). V případě užití tepelně izolační vrstvy z plastických hmot (hp ≤ 22,5 m), nesmí být osoby unikající z objektu ohroženy případným odkapáváním či odpadáváním těchto hmot. Konstrukce dodatečné vnější tepelné izolace, které mají vzduchové dutiny umožňující svislé proudění plynů se musí také ověřovat z hlediska šíření požáru i podle ISO 5658-4; za vyhovující se považuje šíření plamene nejvýše na výšku 0,9 m. U výškové polohy hp > 22,5 m nesmí být užito pro připevnění tepelně izolačních vrstev nosných roštů (lišt), upevňovacích prvků a kotev z hmot stupně hořlavosti C1 až C3, kromě hmoždinek pro uchycení tepelné izolace. Takto upravené konstrukce lze užít i v požárně nebezpečném prostoru a u požárních pásů. POZNÁMKA Obvodové konstrukce splňující požadavky na požární pásy nebo stěny v požárně nebezpečném prostoru, které jsou dodatečně opatřeny tepelnou izolací podle 8.4.11, se považují za vyhovující i s touto dodatečnou úpravou. Ověření podle ISO 5658-4 je nutné zejména v případech, kde jsou pochybnosti o reálném hodnocení šíření plamene podle ČSN 73 0863 v důsledku konstrukčního řešení spar, styků, možného proudění plynů uvnitř systémů tepelných izolací apod. Dodatečné vnější tepelné izolace podle 8.4.11 se týkají změn staveb (např. rekonstrukcí) a nikoliv nových stavebních objektů. 43


8.4.12 Vnější obklady obvodových stěn z hořlavých hmot (ať již slouží k zateplení těchto stěn či nikoliv) včetně říms, nebo předsazené konstrukce před vnější líc obvodové stěny z hořlavých hmot, se posuzují jako požárně otevřené plochy podle 8.4.4 a 8.4.5. Tyto obklady či jiné předsazené konstrukce u objektů výšky h ≤ 9,0 m mohou být použity bez ohledu na požárně nebezpečné prostory požárních úseků téhož objektu. Pokud tyto úpravy z hořlavých hmot jsou použity u objektů výšky h > 9 m, musí být posouzeno riziko rozšíření požáru na jiné požární úseky téhož objektu. Při posuzování je rozhodující průměrná hustota tepelného toku na povrchu ohrožených konstrukcí jiných požárních úseků téhož objektu, které musí být nižší -2 než 18,5 kW.m . POZNÁMKA Ustanovení tohoto článku se netýká odstupových vzdáleností od požárních úseků, které musí být určeny podle 10.4. Článek 8.4.5 specifikuje konstrukce, které se za povrchy obvodových stěn z hořlavých hmot nepovažují.

8.5

Požární uzávěry otvorů

8.5.1 Otvory v požárních stěnách a v požárních stropech musí být požárně uzavíratelné (tj. v případě požáru uzavřeny); způsob uzavírání, popř. uzavírací mechanismus (samozavírače), musí odpovídat provozním podmínkám. Požární odolnost uzávěrů otvorů v požárních stěnách a v požárních stropech se stanoví podle stupně požární bezpečnosti přilehlých požárních úseků podle tabulky 12, položky 2 a 12b). Požární uzávěry podle tabulky 12, položky 2a) s požadovanou požární odolností nejvýše 30 minut, mohou být i z konstrukcí druhu D3, pokud tyto uzávěry jsou v prvním podzemním podlaží a oddělují požární úseky nevýrobního charakteru. Požární odolnost požárních uzávěrů nemusí být nikde vyšší než požární odolnost konstrukcí, v nichž jsou osazeny (např. střešní plášť). Požární uzávěry, které z provozních důvodů jsou trvale nebo převážně otevřeny, musí být vybaveny zařízením, které v případě požáru úseků které oddělují umožní jejich samočinné uzavření. 2

8.5.2 Požární stěna, mající požární uzávěr větší než 4 m (vrata nebo křídla vrat apod.), jímž vede jediná zásahová nebo úniková cesta z požárního úseku, musí být opatřena dalším požárně uzavíratelným otvorem o menším rozměru (dveřmi jmenovité šířky nejméně 800 mm), umožňujícím protipožární zásah. Tento menší otvor může být součástí požárního uzávěru velkých rozměrů. Za součást požárního uzávěru se považuje i dveřní nadsvětlík, popř. část příčky (pevná boční část vedle dveří), pokud plocha těchto konstrukcí není větší než 1,5násobek plochy otevíratelného požárního uzávě2 2 2 ru, nejvýše však 6 m (např. pro dveře o velikosti 3 m může být plocha celého uzávěru 3 + 4,5 = 7,5 m ). POZNÁMKA Pokud nadsvětlík, popř. části příčky, mají stejnou konstrukci a použité materiály jako požární uzávěr (dveřní křídla apod.), může se u nich předpokládat stejná požární odolnost, jaká byla zjištěna u požárního uzávěru. Nadsvětlíky, pokud jsou otevíravé, musí mít v případě požáru zajištěno samočinné uzavření. Při posouzení těchto uzávěrů se postupuje podle 5.5.4 ČSN 73 0810:1996. Z hlediska tepelného toku se požární uzávěr posuzuje včetně dalších částí jako jeden celek, přičemž do dalších částí se zahrnují vždy celé konstrukční prvky (tedy nikoliv jen část tabule skla apod.).

8.5.3 Požární uzávěry otvorů v požárních stěnách a v požárních stropech, ústící do chráněných únikových cest, musí bránit šíření tepla (uzávěry EI). Ostatní požární uzávěry otvorů (mezi požárními úseky) musí alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW). Pokud před uzávěry otvorů do chráněných únikových cest je požární úsek nebo prostor bez požárního rizika (viz 6.7), musí požární uzávěry otvorů, vedoucí do chráněných únikových cest, alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW); tak lze postupovat i v případech, kde se prokáže, že osoby během evakuace a požárního zásahu nemohou být ohroženy sálavým teplem (viz 5.3.5 a 5.5.3 ČSN 73 0810:1996). V požárních stropech nad chráněnými únikovými cestami mohou být požárně neuzavíratelné otvory, sloužící k odvětrání těchto cest, pokud nad tímto požárním stropem není žádné požární zatížení. POZNÁMKA Požární uzávěry, u kterých je požární odolnost zvýšena samočinným požárně bezpečnostním zařízením podle 8.1.5, se hodnotí podle stejných mezních stavů jako uzávěry bez požárně bezpečnostních zařízení. Vždy musí být zajištěna trvalá funkce samočinného požárně bezpečnostního zařízení, která se periodicky kontroluje.

44


8.6

Prostupy

8.6.1 Prostupy rozvodů a instalací (např. vodovodů, plynovodů), technologických zařízení a elektrických rozvodů (kabelů, vodičů) požárně dělicími konstrukcemi musí být utěsněny. Hmoty použité pro utěsnění smějí mít stupeň hořlavosti nejvýše C1 (podle ČSN 73 0862); těsnicí konstrukce musí vykazovat požární odolnost shodnou s požární odolností konstrukce, kterou rozvody prostupují, nepožaduje se však vyšší požární odolnost než 60 minut (podle ČSN EN 1363-1). Pro prostupy potrubí a technologických zařízení platí též 11.1.1 a 11.1.2. Prostupy vzduchotechnických zařízení musí odpovídat ČSN 73 0872. 8.6.2 Otvory pro technologická zařízení v požárních stropech a stěnách musí mít požární uzávěry alespoň omezující šíření tepla (uzávěry EW); tyto uzávěry mohou být nahrazeny jiným požárně bezpečnostním zařízením s experimentálně nebo výpočtově prokázanou účinností ekvivalentní požadavkům uvedeným v tabulce 12, položce 2 nebo 12b). 8.7

Nosné konstrukce

8.7.1 Nosné konstrukce uvnitř požárního úseku, které zajišťují stabilitu objektu nebo jeho části (např. nosné stěny nebo sloupy, stropy, průvlaky, trámy, vazníky, stropní desky) a konstrukce nesoucí požárně dělicí konstrukce požárních úseků, se během předpokládané doby požáru nesmí porušit a ztratit únosnost či stabilitu; jejich požární odolnost se stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, ve kterém jsou umístěny, podle tabulky 12, položky 5. U objektů majících více než 8 užitných nadzemních podlaží musí nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části vykazovat požární odolnost nejméně: a) 60 minut u objektů majících 9 až 12 užitných nadzemních podlaží; b) 90 minut u objektů majících 13 až 20 užitných nadzemních podlaží; c) 120 minut u objektů majících více než 20 užitných nadzemních podlaží. Požadavky podle bodu a) až c) se týkají i posledních nadzemních podlaží. Požadavky podle bodu a) až c) se u stávajících konstrukcí, které jsou předmětem změn staveb (rekonstrukcí apod.), upravují takto: d) 45 minut u objektů majících 9 až 12 užitných nadzemních podlaží; e) 60 minut u objektů majících 13 až 20 užitných nadzemních podlaží; f) 90 minut u objektů majících více než 20 užitných nadzemních podlaží. POZNÁMKA Snížené požadavky na požární odolnost konstrukcí se týkají změn staveb posuzovaných ve smyslu ČSN 73 0834 podle ČSN 73 0802. Jedná se zejména o stavby, které byly projektovány podle ČSN 73 0802 a navazujících norem, přičemž podle znění těchto norem platných v době navrhovaných konstrukcí byly požadavky na požární odolnost nižší než podle bodů a) až c). Stávající konstrukce lze také posuzovat podle 3.4 ČSN 73 0810:1996 nebo podle 6.2 ČSN EN 1363-2:2000.

8.7.2 Požární odolnost nosných konstrukcí střech a stropů s funkcí střechy nad posledním užitným podlažím, které se ve smyslu 8.3.2 považují za nosné konstrukce střech, se stanoví podle stupně požární 14) bezpečnosti požárního úseku, nad kterým jsou umístěny, podle tabulky 12 , položky 4. Nosné konstrukce střech nad požárními stropy v posledním užitném podlaží podle 8.3.2 nemusí vykazovat požární odolnost a mohou být provedeny i z konstrukcí druhu D3 (např. dřevěné krovy), jestliže: a) nad požárními stropy 1) není nahodilé požární zatížení; nebo 2) je nahodilé požární zatížení, avšak osoby jsou zde pouze výjimečně (např. nemají zde trvalé, dočasné ani přechodné pracovní místo) a výška objektu nepřesahuje 30 m; 14)

Za nosnou střešní konstrukci se považují všechny stavební dílce a prvky (např. průvlaky, vazníky, vaznice, krokve, nosné lamely, sloupky, vzpěry, ztužidla, oblouky, lomené plošné nebo prostorové konstrukce, skořepiny), které zajišťují stabilitu střechy, popř. které přenášení nahodilá zatížení do konstrukcí střechu podporujících. Střešní pláště, které bez dalších podpor tvoří zároveň nosnou konstrukci střechy, se posuzují rovněž jako střešní konstrukce ve smyslu 8.7.2. Pokud jsou ve střešním plášti (střeše) zasklené plochy, musí vykazovat alespoň stejnou požární odolnost jako střešní plášť (tabulka 12, položka 11). 45


b) podstřešní prostor je v případě užití hořlavých hmot dělen požárními stěnami na požární úseky s mezními rozměry podle tabulky 11 (součinitel a = 0,9); požární odolnost těchto stěn musí být alespoň 30 minut a stěny musí být z konstrukcí druhu D1; c) nosná konstrukce střechy je v objektu OB 1 podle ČSN 73 0833:1996 (ať již je požární strop či nikoliv) 2 a pod touto konstrukcí jsou podlaží se zastavěnou plochou do 200 m . V ostatních případech se podstřešní prostor považuje za samostatný požární úsek a střešní konstrukce musí vykazovat požární odolnost podle tabulky 12, položky 4. 2

Prostory půdních vestaveb, tvořící samostatné požární úseky o půdorysné ploše nejvýše 150 m a zařazené nejvýše do III. stupně požární bezpečnosti, mohou mít požárně dělicí konstrukce ohraničující tyto úseky (šikmé stěny, podhledy apod.) závislé na stabilitě střešní konstrukce (krovu), aniž by se prokazovala požární odolnost této konstrukce. Ve střešní konstrukci se nesmí nacházet (nad půdní vestavbou) nahodilé požární zatížení. POZNÁMKA Vykazuje-li podhled (např. ze sádrokartonových desek na dřevěném roštu) požadovanou požární odolnost, nebere se zřetel na požární odolnost vodorovných trámů (kleštin), na kterých je podhled připevněn. Prochází-li sloupek krovu vnitřkem podkrovního požárního úseku, musí vykazovat požární odolnost tohoto úseku.

8.7.3 Nosné konstrukce vně objektu, které jsou jeho součástí a zajišťují stabilitu objektu nebo jeho části, nesmí během požáru ztratit svoji únosnost či stabilitu; jejich požární odolnost se stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, před kterým jsou umístěny, podle tabulky 12, položky 6. Jsou-li tyto konstrukce na rozhraní dvou požárních úseků, je rozhodující úsek s vyšším stupněm požární bezpečnosti. Nosné konstrukce vně objektu zajišťující stabilitu objektu nebo jeho části nemusí vykazovat požární odolnost podle tabulky 12, položky 6, pokud: a) tyto konstrukce jsou umístěny mimo požárně nebezpečný prostor (viz 8.7.4); nebo b) objekt má nejvýše dvě užitná nadzemní podlaží a celková výška vnějších nosných konstrukcí nepřesahuje 9 m. 8.7.4 Požárně nebezpečný prostor před požárně otevřenými plochami je od sousedních objektů vymezen podle 10.2.1 a od přilehlých požárních úseků podle obrázku 5. +

Vzdálenost d okraje požárně nebezpečného prostoru od požárně otevřené plochy (obrázek 5) se určí + podle velikosti požárně otevřené plochy z tabulky 13. Vzdálenost d od požárně otevřené plochy se může -2 určit podle konkrétních podmínek také výpočtem pro hustotu tepelného toku ≤ 18,5 kW.m .

Obrázek 5 46


Tabulka 13 – Určení vzdálenosti d

+

+

Vzdálenost d okraje požárně nebezpečného prostoru m

′ Výška hui požárně otevřené plochy m

podle délky l1′i požárně otevřené plochy m ≤ 1,0

1,5

2,0

2,5

3,0

≤ 1,0

1,00

1,25

1,40

1,50

1,60

1,5

1,25

1,60

1,80

2,00

2,20

2,0

1,40

1,80

2,10

2,35

2,60

2,5

1,50

2,00

2,35

2,65

2,90

3,0

1,60

2,20

2,60

2,90

3,20

POZNÁMKA

′ < 1,0, nemusí konstrukce vykazovat požární odolnost. Je-li l1′i . hui

8.7.5 Požární odolnost nosných konstrukcí uvnitř požárního úseku, které nezajišťují stabilitu objektu ani jeho části (např. balkóny, vestavěné podlaží, konstrukce podporující technologická zařízení apod.) a které nenesou požárně dělicí konstrukce ani je netvoří, se navrhují (viz 8.1.2) podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, ve kterém jsou umístěny, z tabulky 12, položky 7. Jsou-li tyto konstrukce vně objektu, nemusí vykazovat požární odolnost. Tyto nosné konstrukce (uvnitř nebo vně objektu) nesmějí v případě svého porušení způsobit zřícení objektu; pokud tomu tak není, považují se za nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu a posuzují se podle 8.7.1 až 8.7.3. 8.7.6 Nosné konstrukce (vnější, vnitřní, střešní apod.) zcela nebo částečně otevřených objektů nemusí vykazovat požární odolnost a mohou být i z konstrukcí druhu D3, pokud jsou splněny tyto podmínky: a) objekt tvoří pouze jeden požární úsek; b) v objektu nejsou hořlavé látky o součiniteli a > 0,9 a nezdržují se v něm trvale lidé (v objektu není trvalé pracovní místo); c) objekt stojí osamoceně (není přistaven k jinému objektu) a v jeho požárně nebezpečném prostoru nejsou jiné stavební objekty nebo volné sklady hořlavých materiálů; d) objekt má nejméně 25 % otevřených otvorů z celkového povrchu obvodových a střešních ploch. Pokud nejsou uvedené podmínky splněny, posuzují se tyto objekty v souladu s ustanoveními této normy (podle požárního rizika, stupně bezpečnosti atd.) a nosné konstrukce podle 8.7.1 až 8.7.5. 8.8

Nenosné konstrukce

8.8.1 Požární odolnost nenosných stavebních konstrukcí uvnitř požárního úseku (příček, podhledů apod.), které nemají požárně dělicí funkci, se nestanoví. Druh konstrukce se stanoví z tabulky 12, položky 8 podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, ve kterém jsou tyto konstrukce umístěny. 8.8.2 V konstrukcích střech a podhledů stropů se nesmí použít hmot, které při požáru (při požární zkoušce podle ČSN 73 0865) jako hořící odkapávají nebo odpadávají, kromě 2

a) požárních úseků (prostorů), jejichž celková plocha je menší než 250 m a v nichž připadá podle ČSN 73 0818 2 na osobu více než 8 m podlahové plochy, pokud v těchto požárních úsecích nejsou osoby neschopné samostatného pohybu (viz poznámku 15) a výšková poloha požárních úseků je hp ≤ 45 m; b) průsvitných střešních plášťů a světlíků, jejichž podíl půdorysné plochy (vyjádřený v procentech z půdorysné plochy střešní konstrukce) a metrů čtverečních podlahové plochy připadajících na 1 oso2 bu (podle ČSN 73 0818) není větší než 2,0 (např. 30 % světlíků na 15 m na osobu). Při posuzování hmot, které jako hořící odkapávají, se přihlíží i k hmotám použitým na osvětlovací tělesa, pokud plocha těchto těles (jejich půdorysný průmět) je větší než 30 % podlahové plochy.

47


Průsvitné střešní pláště, světlíky, popř. jiné konstrukce střešního pláště, které mohou v důsledku požáru měknout, deformovat se a během doby evakuace jako nehořící odpadávat, musí být zajištěny tak, aby unikající osoby nebyly ohroženy těmito padajícími částmi (např. polykarbonátové průsvitné konstrukce); ohrožení osob se posoudí podle vztahu průměrné teploty plynů v místě těchto konstrukcí a teploty jejich měknutí či ztráty stability. POZNÁMKA Klapky samočinného odvětracího zařízení osazené ve střešním plášti se z hlediska odkapávání a odpadávání hodnotí podle zkušebního předpisu pro přirozené požární odvětrání požárními klapkami.

8.9

Konstrukce schodišť

Požární odolnost konstrukcí schodišť uvnitř požárních úseků, která nejsou součástí chráněných únikových cest (podle 9.3.1) a slouží jako jediná úniková cesta pro více než 10 osob, se stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, ve kterém jsou umístěna, z tabulky 12, položky 9. 8.10

Výtahové šachty

8.10.1 Výtahová šachta, která prochází více požárními úseky, musí tvořit samostatný požární úsek (viz 5.3.2 c). Otvory v konstrukcích ohraničujících výtahovou šachtu musí být požárně uzavíratelné. Požární uzávěry otvorů musí alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW), kromě případů podle 6.1.2 bodu b) ČSN 73 0810:1996. Požární odolnost konstrukcí ohraničujících výtahovou šachtu a jejich druh se stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, kterým výtahová šachta prochází (nebo ke kterému přiléhá), popř. podle stupně požární bezpečnosti výtahové šachty z tabulky 12, položky 10; obdobně se z tabulky 12, položky 10 stanoví požadavky pro požární uzávěry. Ohraničující konstrukce výtahových šachet, které současně tvoří požárně dělicí konstrukce chráněných únikových cest, se z hlediska požadavků na požární odolnost konstrukcí a jejich druh posuzují podle tabulky 12, položky 10a1). Požární uzávěry výtahových šachet osobních výtahů, které ústí do chráněné únikové cesty, avšak tvoří samostatné požární úseky, mohou být typu EW. Šachty výtahů nebo výtahy bez šachet, umístěné vně objektu, kromě 8.10.4, musí být od požárních úseků v objektu odděleny požárně dělicími konstrukcemi, pokud nejsou součástí požárního úseku v objektu. Nezasahují-li tyto šachty do požárně nebezpečného prostoru a jejich nosné a obvodové konstrukce jsou druhu D1, nemusí vykazovat požární odolnost. Výtahy bez šachet musí vždy být buď mimo požárně nebezpečný prostor, nebo výtahová klec musí být z konstrukcí druhu D1; v tomto případě se při posuzování obvodové stěny k výtahové kleci nepřihlíží. 8.10.2

Nejnižší stupeň požární bezpečnosti výtahové šachty musí být pro:

a) osobní výtahy v objektech o výšce h ≤ 22,5 m – II. stupeň požární bezpečnosti, h > 22,5 m – III. stupeň požární bezpečnosti; b) nákladní výtahy v objektech o výšce h ≤ 30 m – III. stupeň požární bezpečnosti, h > 30 m – IV. stupeň požární bezpečnosti. Malé nákladní výtahy (ČSN 27 4332) se posuzují jako osobní výtahy. 8.10.3 Výtah umístěný v chráněné únikové cestě nemusí tvořit samostatný požární úsek, jestliže jsou splněny tyto podmínky: a) výtahová klec je určena pouze pro dopravu osob, je z nehořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot a strojovna výtahu je umístěna nad úrovní nejvýše položené výstupní stanice výtahu nebo tvoří samostatný požární úsek; b) spojuje nejvýše 7 užitných nadzemních podlaží a jedno podzemní podlaží v chráněné únikové cestě typu A; c) konstrukce, která případně ohraničuje prostor šachty (včetně uzávěru otvorů – dveří) je druhu D1 nebo D2. Výtahovou šachtu se doporučuje odvětrat vně objektu v úrovni nebo nad úrovní nejvyšší polohy výtahové kabiny. V prostoru výtahové šachty se nesmí nacházet požární zatížení (např. olejové zásobníky hydraulických výtahů; olej v zařízení umožňující pohyb výtahové klece se za požární zatížení nepovažuje). 8.10.4 Šachta evakuačního a požárního výtahu může být společná, nikoliv však s jinými druhy výtahů; v jedné výtahové šachtě se doporučuje umístit nejvýše dva výtahy. Ohraničující konstrukce výtahové šachty evakuačního a požárního výtahu oddělující tyto šachty od chráněné únikové cesty (jsou součástí úseku chráněné únikové cesty) musí být z konstrukcí druhu D1 včetně požárních uzávěrů (doporučuje se užít konstrukci E 15 D1). 48


Šachta evakuačního a požárního výtahu umístěná vně objektu nebo mimo prostor chráněných únikových cest musí tvořit samostatný požární úsek a musí mít konstrukci druhu D1, včetně požárních uzávěrů. 8.10.5

Výtahové šachty se odvětrávají takto:

a) výtahové šachty (kromě šachet podle 8.10.3) mohou být odvětrány vně objektu s odvodem vzduchu nad úrovní nejvyšší polohy výtahové klece a s přívodem vzduchu v nejnižší možné úrovni, nejvýše však v prvním nadzemním podlaží. V objektech, kde je toto zařízení a kde výška šachty je přes 30 m, musí být zařízení na odvětrání výtahových šachet dálkově ovladatelné nejméně z každého druhého podlaží. Při určení velikosti odvětracích ploch se doporučuje postupovat obdobně, jako při určení těchto ploch v instalačních šachtách podle 8.12.3; b) šachty evakuačních a požárních výtahů, které nejsou součástí požárního úseku chráněných únikových cest a jsou umístěné uvnitř objektu s výškou šachty přes 30 m, musí mít samočinné přetlakové větrání po dobu předpokládané funkce těchto výtahů. Doporučený přetlak je 5 Pa až 15 Pa s patnáctinásobnou výměnou vzduchu za hodinu. Pokud půdorysná plocha šachty je menší než 1,2násobek půdorysné plochy výtahové klece, musí být výústky přitékajícího vzduchu nejvýše po 6 m; v nejvyšším a nejnižším místě šachty musí být samočinně otevíratelné otvory při dosažení horní meze přetlaku (doporučuje se navrhovat alespoň stejnou plochu otvoru, jako je plocha jedné výústky). 8.10.6 Šachty evakuačních a požárních výtahů, které jsou součástí požárního úseku chráněných únikových cest s přetlakovým větráním, se nedoporučuje odvětrávat podle 8.10.5 bodu a) z důvodu snižování přetlaku v chráněných únikových cestách. 8.11 8.11.1

Strojovny výtahů Strojovna výtahů musí:

a) tvořit samostatný požární úsek, který musí mít požárně uzavíratelné otvory v ohraničujících konstrukcích (kromě otvorů potřebných pro nosné a ovládací prostředky); nebo b) být součástí požárního úseku tvořeného výtahovou šachtou, pokud je strojovna výtahu nad výtahovou šachtou. Strojovna výtahu ani výtahová šachta nemusí tvořit samostatný požární úsek, jsou-li součástí pouze jediného požárního úseku (výtahová šachta neprochází do dalších požárních úseků). Strojovna evakuačního výtahu může tvořit společný požární úsek se strojovnou požárního výtahu (nikoliv však se strojovnou jiných výtahů). V těch případech, kde strojovna výtahů není umístěna nad výtahovou šachtou, doporučuje se její odvětrání vně objektu. Za strojovnu výtahů se nepovažují zařízení na hydraulický pohon (kromě olejových zásobníků), zařízení umožňující pohyb klece, která jsou osazená na výtahové kleci apod. POZNÁMKA Strojovna výtahu tvořící společný úsek s výtahovou šachtou se nepovažuje za rozporné řešení oproti 5.3.2 bodu c).

8.11.2 Požární odolnost ohraničujících konstrukcí a požárních uzávěrů otvorů se stanoví podle stupně požární bezpečnosti strojovny výtahu, popř. podle stupně požární bezpečnosti sousedních požárních úseků z tabulky 12, položky 1 a 2; požární uzávěry musí alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW). Požární úsek strojovny výtahů se zařazuje do II. stupně požární bezpečnosti v objektech s nejvýše 6 užitnými podlažími a do III. stupně požární bezpečnosti v ostatních případech. Strojovna výtahu, umístěná vně objektu, může mít ohraničující konstrukce bez požární odolnosti, avšak tyto konstrukce musí být druhu D1 nebo D2 a nesmí zasahovat do požárně nebezpečného prostoru. 8.12

Instalační šachty a kanály

8.12.1 Instalační šachty a kanály, které prostupují požární stěnou nebo požárním stropem, musí být požárně uzavřeny vůči požárním úsekům, kterými procházejí, a musí tvořit samostatný požární úsek. Otvory v ohraničujících konstrukcích musí být požárně uzavíratelné. Požární uzávěry musí alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW) kromě případu, kdy otvory ústí do chráněné únikové cesty. V tomto případě musí požární uzávěry otvorů bránit šíření tepla (uzávěry EI) a musí být těsné proti proniku kouře (uzávěry S). 49


Požární odolnost konstrukcí ohraničujících instalační šachty a kanály a druh konstrukcí se stanoví podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, kterým instalační šachta nebo kanál prochází (nebo ke kterému přiléhá), popř. podle stupně požární bezpečnosti instalační šachty či kanálu, pokud další normy nestanoví jiné požadavky. 8.12.2 Nejnižší stupeň požární bezpečnosti instalačních šachet a kanálů se určí podle charakteru potrubních rozvodů, které jsou v nich umístěny, a to: a) pro rozvody nehořlavých látek v nehořlavém potrubí (bez ohledu na světlý průřez potrubí) – I. stupeň požární bezpečnosti; b) pro rozvody nehořlavých látek v hořlavém, popř. nesnadno hořlavém potrubí (bez ohledu na světlý průřez potrubí) – II. stupeň požární bezpečnosti; 2

c) pro rozvody hořlavých látek o celkovém světlém průřezu všech potrubí nejvýše 1000 mm , při výšce objektu h 1) do 22,5 m – II. stupeň požární bezpečnosti, 2) nad 22,5 m – III. stupeň požární bezpečnosti; 2

d) do rozvodu hořlavých látek o celkovém světlém průřezu všech potrubí větším než 1000 mm , nejvýše 2 však 8000 mm – IV. stupeň požární bezpečnosti; 2

e) pro rozvody hořlavých látek o celkovém světlém průřezu všech potrubí větším než 8000 mm – VI. stupeň požární bezpečnosti. Požadavky na požární odolnost a druh konstrukcí instalačních šachet a kanálů se určí z tabulky 12, položky 10. Odvětrání instalačních šachet a kanálů se musí provést vně objektu (nikoliv do prostorů požárních úseků). Podmínky vedení technických zařízení stanoví 11.1.1 a 11.1.2. Šachty a kanály pro uložení kabelů (kabelové prostory) se posuzují jako rozvody hořlavých látek podle bodu c). 8.12.3 V objektech s výškou přes 45 m se svislé instalační šachty s technickými nebo technologickými rozvody, po nichž se může šířit požár, vodorovně předělují. Svislá vzdálenost předělení nemá být větší než 22,5 m; předělení musí vykazovat požární odolnost alespoň 30 minut, musí být z konstrukcí druhu D1 a prostupy rozvodů v něm musí být požárně utěsněny (viz 8.6.1). V případech, kde není vodorovné předělení a existuje riziko šíření zplodin hoření instalačními šachtami, se šachty musí požárně odvětrat v jejich nejvyšší úrovni, s přívodem vzduchu v nejnižší možné úrovni. Odvětrací otvor má mít geometrickou plochu rovnou polovině půdorysné plochy šachty, přičemž za postačující se pova2 žuje plocha 2 m ; přívodní otvor má mít geometrickou plochu rovnou nejvýše polovině odvětracího otvoru, nejméně však 0,1 půdorysné plochy šachty. Otvory pro přívod a odvod plynů se musejí samočinně otevřít po zjištění zplodin hoření v instalačních šachtách. Současně se doporučuje dálkové manuální ovládání těchto zařízení s možností regulace, např. z místa se stálým dozorem apod. Dodávka elektrické energie pro odvětrací zařízení musí být zajištěna podle 12.9 nejméně po dobu 15 minut. Šachty posuzované podle položky 10a) tabulky 12 musí mít konstrukci druhu D1, včetně požárních uzávěrů. 8.13

Shozy odpadků

8.13.1 Šachty na shazování odpadků, včetně prostorů, kde se odpadky shromažďují, a místnosti pro shoz v jednotlivých podlažích, musí tvořit samostatný požární úsek a musí vykazovat alespoň III. stupeň požární bezpečnosti. Požadavky na požární odolnost požárně dělicích konstrukcí tohoto požárního úseku a druh konstrukcí se stanoví z tabulky 12, položky 10. 8.13.2 Požární uzávěry otvorů v ohraničujících konstrukcích požárního úseku podle 8.13.1 musí alespoň omezovat šíření tepla (uzávěry EW) kromě případů, kdy otvory ústí do chráněné únikové cesty; v tomto případě musí požární uzávěry otvorů bránit šíření tepla (uzávěry EI) a musí být těsné proti proniku kouře (uzávěry S). Šachty shozů odpadků včetně shromaždišť odpadků se odvětrávají obdobně jako instalační šachty.

50


8.14

Povrchové úpravy konstrukcí objektů

8.14.1 K zabránění šíření požáru po povrchu stavebních konstrukcí se omezuje použití stavebních hmot, které rychle šíří plamen po svém povrchu. Při posuzování povrchových úprav stavebních konstrukcí se nepřihlíží k nátěrům, nástřikům, malbám, tapetám a k obdobným úpravám z hořlavých hmot, pokud -2 jejich tloušťka je nejvýše 2 mm a povrchová úprava má normovou výhřevnost menší než 15 MJ.m . Povrchové úpravy stavebních konstrukcí zahrnují vrstvy (hmoty) o celkové tloušťce do 10 mm nebo i o tloušťce větší, jedná-li se o hmotu stejných požárně technických vlastností (např. dřevěný obklad tloušťky 15 mm či 20 mm). Obklady sestavené z více vrstev různých hmot (různých požárně technických vlastností) se z hlediska šíření požáru posuzují podle hmoty s nejvyšším indexem šíření požáru v těch případech, kde povrchová vrstva není celistvá (např. děrované desky) a kde není zajištěna její stabilita při požáru po dobu alespoň 15 minut. Při zařazování konstrukcí s povrchovými úpravami se postupuje podle 7.2.9. POZNÁMKA V těch případech, kde i nátěry povrchů apod. mohou závažným způsobem zvyšovat riziko šíření požáru, bere se k těmto úpravám zřetel. Není-li konstrukční řešení povrchové vrstvy jednoznačné, ověřuje se její celistvost a stabilita podle ISO 5658-4 (viz též 8.4.11); nedojde-li během zkoušky k odpadnutí povrchové vrstvy a k hoření hmot pod povrchovou vrstvou, posuzuje se index šíření plamene pouze podle povrchové vrstvy.

8.14.2 Na povrchové úpravy stavebních konstrukcí uvnitř objektu se kromě případů uvedených v 8.14.5 nesmí použít hmot o vyšším indexu šíření plamene is než určuje tabulka 14. Index šíření plamene se stanovuje podle ČSN 73 0863; hodnoty is pro vybrané druhy povrchových úprav jsou uvedeny v ČSN 73 0822. Na povrchové úpravy stavebních konstrukcí skupiny U1 nesmí být užito plastických hmot. Tabulka 14 – Nejvyšší dovolený index šíření plamene is

Povrchová úprava

8.14.3

Index šíření plamene is pro požární úseky skupiny -1 mm.min U1 (viz 8.14.3)

U2 (viz 8.14.4)

stěny

≤ 75,0

≤ 100,0

podhledy

≤ 50,0

≤ 75,0

Do skupiny U1 podle tabulky 14 se zařazují požární úseky: 2

a) v nichž je podle ČSN 73 0818 půdorysná plocha připadající na jednu osobu menší než 2,0 m a celko2 vá půdorysná plocha požárního úseku S je větší než 200 m ; nebo b) v nichž je z celkového počtu osob určeného podle ČSN 73 0818 trvale více než 10 % osob neschop15) ných samostatného pohybu ; c) s výškovou polohou hp > 45 m, kromě budov pro bydlení a ubytování posuzovaných podle ČSN 73 0833 a budov zdravotnických zařízení posuzovaných podle ČSN 73 0835. 8.14.4

Do skupiny U2 podle tabulky 14 se zařazují požární úseky: 2

2

a) v nichž je podle ČSN 73 0818 půdorysná plocha připadající na jednu osobu 2,0 m až 5 m a celková 2 půdorysná plocha požárního úseku S je větší než 500 m ; b) v nichž je z celkového počtu osob určených podle ČSN 73 0818 trvale více než 20 % osob s omeze15) nou schopností pohybu .

15)

Osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou pro účely této normy osoby se sníženou sluchovou schopností vnímání, osoby se sníženou pohyblivostí, popř. odkázané na částečnou pomoc jiných osob (např. invalidé, pacienti v sanatoriích, rehabilitačních léčebnách, v ambulantních zdravotnických zařízeních apod.), děti od 3 do 6 let nebo osoby starší 60 let (mateřské školy, dětské domovy, domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou apod.). Osoby neschopné samostatného pohybu jsou osoby se sníženou zrakovou schopností vnímání, osoby nepohyblivé (imobilní, jejichž únik je výlučně závislý na pomoci jiných osob, pacienti v nemocnicích upoutaní na lůžko), děti do 3 let (kojenecké ústavy, jesle) a osoby pod dozorem (psychiatrické léčebny, nápravná zařízení). 51


8.14.5

Ustanovení podle 8.14.2 se nevztahuje

a) na požární úseky chráněných únikových cest, které musí mít kromě podlah a madel povrchové úpravy stavebních konstrukcí z nehořlavých hmot; nesmí se však použít podlahových krytin s indexem šíření -1 plamene is > 100 mm.min ; b) na požární úseky vybavené samočinným stabilním hasicím zařízením, které bude spuštěno v případě vznícení povrchových úprav (např. elektrickou požární signalizací); c) na vestavěná zařízení a nábytek v požárních úsecích, a to i v případě, kde tato zařízení rozdělují prostory požárního úseku (např. vestavěné skříně, skříňové příčky). V objektech majících více chráněných únikových cest je možné u jedné únikové cesty (např. u reprezentačního vstupu do objektu a navazující chráněné únikové cesty) použít povrchovou úpravu stěn s indexem šíření plamene is ≤ 100 a podhledů s indexem šíření plamene is ≤ 75; úpravy však nesmějí být provedeny z plastických hmot. 8.14.6 Na povrchové úpravy obvodových stěn z vnější strany objektu se musí užít hmot s indexem šíření plamene is = 0, pokud obvodové stěny: a) tvoří požární pásy; b) tvoří ohraničující konstrukce chráněných únikových cest, nichž jsou otvory (okna apod.); c) jsou v požárně nebezpečném prostoru kromě požárně nebezpečného prostoru téhož objektu o výšce h ≤ 9 m. 8.15

Střešní plášť

8.15.1 Požadavky na požární odolnost a druh konstrukce podle hořlavosti hmot střešních plášťů se stanoví v závislosti na funkci střešních plášťů z požárního hlediska, a to: a) střešní plášť, který je nad požárním stropem posledního nadzemního podlaží (viz 8.3), nemusí vykazovat požární odolnost, pokud nad požárním stropem není nahodilé požární zatížení; b) v případech, kdy střešní plášť tvoří nosnou konstrukci střechy podle 8.7.2, určuje se jeho požární odolnost a druh konstrukce podle tabulky 12, položky 4; c) v případech, kdy střešní plášť netvoří nosnou konstrukci střechy, ani není její součástí, určuje se jeho požární odolnost a druh konstrukce podle tabulky 12, položky 11. POZNÁMKA

Střešní plášť se posuzuje z horní a dolní strany.

Z horní strany se posuzuje střešní plášť v požárně nebezpečném prostoru (8.15.2) nebo v pásech podle 8.15.6. Střešní plášť s pálenou či obdobnou nehořlavou krytinou na dřevěných latích nebo bednění se považuje z horní strany za nehořlavý a nešířící požár. Z dolní strany se střešní plášť posuzuje na požární odolnost (podle 5.7 ČSN 73 0810:1996) a na hořlavost. Střešní plášť s pálenou nebo obdobnou nehořlavou krytinou na dřevěných latích nebo na bednění může vykazovat určitou požární odolnost (zpravidla E < 15 minut), avšak je hořlavým konstrukčním systémem (celistvost či stabilita je závislá na dřevěných podporujících částech). V takových případech se střešní plášť dále posuzuje podle 8.15.4 a 8.15.5. -2 Hustota tepelného toku určená podle 8.15.5 hodnotou pv = 30 kg.m odpovídá střešní konstrukci s dřevěným krovem. Pokud je např. krov z ocelové konstrukce a hořlavé je třeba jen bednění, může se hustota tepelného toku určit -2 podle uvolněného tepla z tohoto bednění (pv < 30 kg.m ), resp. pro určení hustoty tepelného toku lze zjednodušeně -2 předpokládat pv = p (kg.m ).

8.15.2 V požárně nebezpečném prostoru musí být střešní plášť (popř. jeho část) z konstrukcí druhu D1, nebo se musí prokázat, že střešní plášť nešíří požár a brání vznícení hořlavých částí konstrukce. Stejný požadavek se vztahuje i na konstrukce umístěné na střeše, pokud jsou v požárně nebezpečném prostoru. POZNÁMKA Do vydání příslušné technické normy určuje stanovení šíření požáru střešním pláštěm zkušební předpis ZP 2/1991 HS Sboru PO MV ČR (typ zkoušky A).

8.15.3 Zakrytí otvorů ve střešním plášti (světlíky apod.) se z hlediska nejvyššího stupně hořlavosti použitých hmot posuzuje jako povrchová vrstva střešního pláště (krytina). Toto zakrytí ve střešním plášti, který současně plní funkci požárního stropu ve smyslu 8.3, musí být z konstrukcí druhu D1 (uzávěry EW) a platí pro ně ustanovení 8.5.1. Pokud požární stěna prochází otvory ve střešním plášti (např. světlíkem apod.), musí být provedena v souladu s 8.2.4.

52


8.15.4 Při posuzování požární otevřenosti střech se přihlíží ke konstrukci střechy, střešnímu plášti a požárnímu riziku v podstřešním prostoru podle těchto zásad: a) střechy (střešní pláště) jsou požárně otevřenou plochou kromě případů podle bodu b), s hustotou -2 tepelného toku odpovídající výpočtovému požárnímu zatížení pv = 30 kg.m , pokud výpočtem se nezjistí jiná hodnota. Do této požárně otevřené plochy se zahrnují i případné otvory (např. světlíky, střešní okna) ve střešním plášti; b) střechy (střešní pláště) se nepovažují za požárně otevřené plochy (a nevyžadují se odstupové vzdálenosti) v těchto případech: 1) střešní plášť splňuje 8.15.1 bod a), nebo požadavky na střešní plášť podle 8.15.1 bod c) jsou nulo-2 vé (pro I. a II. stupeň požární bezpečnosti), přičemž pv ≤ 50 kg.m , 2) střešní plášť, který má vlastnosti odpovídající zkoušce typu A (viz poznámka k 8.15.2), přičemž konstrukce krovu, na kterém je střešní plášť uložen, je nad požárním stropem a podle 8.7.2 bodu a1) nemusí vykazovat požární odolnost; za požární strop se považují i ohraničující konstrukce 2 půdních vestaveb tvořících samostatné úseky (S ≤ 150 m ) podle 8.7.2, 3) střešní plášť ohraničující požární úsek s požárním rizikem, který vykazuje požadovanou požární odolnost podle položky 11 (pro III. až VII. stupeň požární bezpečnosti) či položky 4 tabulky 12, 4) střešní plášť ohraničující požární úsek s požárním rizikem, který nevykazuje požadovanou požární odolnost podle položky 11 či položky 4 tabulky 12, pokud v požárním úseku je součinitel c ≤ 0,4, 5) střešní plášť, který je na konstrukci střechy či stropu s požárně dělicí funkcí D1 vykazující požadovanou požární odolnost, přičemž případná hořlavá povrchová vrstva (krytina, tepelná izolace 2 apod.) při požáru uvolní nejvýše 150 MJ tepla z 1 m střechy, nebo tepelný výkon je nižší než -2 0,4 MW.m (zhodnocení postačuje pro jedno z těchto kritérií; výhřevnost živičných hydroizolačních -2 krytin se může počítat 30 MJ.m ). Průměrná vzdálenost povrchu střešního pláště od střešní či stropní konstrukce druhu D1 nesmí být větší než 0,5 m, -2

6) hustota tepelného toku z hořící střechy je ve svislé rovině v okraji římsy menší než 18,5 kW.m . 8.15.5

Požárně nebezpečný prostor střech (střešního pláště) se určuje podle obrázku 6 takto:

a) ve vodorovném směru je výška požárně otevřené plochy hu určena vzdáleností mezi nejnižší úrovní střešního pláště a hřebenem střechy; pokud sklon střechy je menší než 15°, počítá se s výškou hu = 2 m (odstup dv); výpočtem může být doložena i jiná výška hu; požárně nebezpečný prostor (odstup dv) se měří od okraje střešního pláště (zpravidla od okraje římsy, pokud je navržena); odstupové vzdálenosti od střešních plášťů stanoví tabulka 15; b) ve svislém směru n-úhelníkem k půdorysnému průmětu střešního pláště od nejnižší úrovně střešního pláště; výška požárně nebezpečného prostoru (odstup ds) se měří od horního povrchu střešního pláště a nepožaduje se vyšší než ds = As1/ 3 , kde As je plocha půdorysného průmětu střešního pláště. Při určení požárně nebezpečného prostoru ve svislém směru se stanoví půdorysný průmět střešního pláště, který se posuzuje jako požárně otevřená plocha a vzdálenost ds se stanoví podle přílohy F, popř. podle tabulky 15. -2

Požárně nebezpečný prostor může být určen přesněji hustotou tepelného toku v hodnotě 18,5 kW.m .

Obrázek 6 53

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem ! ČSN 73 0802 -2

Tabulka 15 - Odstupové vzdálenosti od střešních plášťů (pv = 30 kg.m ) Výška hu m

≤3

6

9

12

15

25

≥ 35

2

2,65

3,45

3,90

4,15

4,30

4,50

4,60

3

3,25

4,45

5,30

5,70

6,10

6,50

6,75

4

3,75

5,25

6,25

6,95

7,45

8,45

8,85

5

4,15

5,95

7,15

8,00

8,70

10,10

10,75

POZNÁMKA

Délka posuzovaného střešního pláště v m

Pro jiné rozměry střešních plášťů se odstupové vzdálenosti určí podle přílohy F

8.15.6 Střešní plášť mimo požárně nebezpečný prostor, který má povrchovou vrstvu schopnou šířit požár (viz poznámku k 8.15.2, typ zkoušky B), se musí členit pásy, které nešíří požár na plochy nepřesa2 hující 1500 m . Šířka těchto pásů musí být alespoň 2,0 m. Pásy mohou být nahrazeny stěnou konstrukce druhu D1 převyšující vnější povrch střešního pláště o 300 mm nebo jinou ekvivalentní úpravou bránící rozšíření požáru (obdobně jako podle 8.2.4). 8.15.7 U stavebních objektů, kde v požárních úsecích ve výškové poloze hp > 45 m jsou osoby, se doporučuje umožnit jejich únik i na plochou střechu. Pro tyto případy musí být: a) zajištěn přístup osob na střechu po chráněné únikové cestě; b) vymezená plocha pro soustředění osob zajištěna tak, aby osoby nemohly být ohroženy hustotou tepelného toku či zplodinami hoření (např. pomocí stínicích stěn, požárním uzavřením otvorů v úrovni střechy), šířícím se požárem po střešním plášti apod.

9 9.1

Únikové cesty Základní ustanovení 16)

9.1.1 Únikové cesty musí umožnit bezpečnou a včasnou evakuaci všech osob z požárem ohroženého objektu nebo jeho části na volné prostranství a přístup požárních jednotek do prostorů napadených požárem. Podle stupně ochrany, kterou únikové cesty poskytují unikajícím osobám, se rozlišují únikové cesty: a) nechráněné, viz 9.2; b) chráněné, viz 9.3. Kromě únikových cest, jejichž kapacita musí být postačující pro evakuaci všech osob z požárem ohroženého objektu nebo jeho části, musí být v objektech uvedených v 9.7.2 nebo v navazujících normách vybraných objektů zajištěny náhradní únikové možnosti. POZNÁMKA V odůvodněných případech mohou být osoby evakuovány pouze částečně do stavebně a požárně oddělené části objektu (nebo do jiného objektu), kde je pro tyto osoby k dispozici dostatečný prostor, zaručena jejich bezpečnost proti účinkům požáru a odkud je možno následně uskutečnit evakuaci nezávisle na části objektu vystavené požáru. Stabilita jednotlivých požárně oddělených částí objektu musí být vzájemně nezávislá a zajištěna ve všech fázích požáru; stavební konstrukce musí být druhu D1 (viz 7.2.5) a požární uzávěry musí být dvojité s mezilehlým odvětraným prostorem (předsíní). Reálnost uvedeného způsobu řešení evakuace se prokáže odbornou expertizou. Prochází-li únikové cesty uzavřeným atriem, pasáží apod., musí být podrobně vyšetřena míra ohrožení evakuovaných osob účinky požáru. Evakuace osob může být zajištěna i částečně chráněnými únikovými cestami (únikové cesty procházející za určitých podmínek požárním úsekem či prostorem bez požárního rizika či sousedním úsekem). Při navrhování částečně chráněných únikových cest u změn staveb (včetně změn skupiny III) se postupuje podle ČSN 73 0834.

16)

Evakuované osoby nesmějí být vystaveny zejména kritické koncentraci zplodin hoření, vedoucí ke ztrátám na zdraví. 54


9.1.2

Ohrožení osob zplodinami hoření a kouře se posuzuje podle těchto zásad:

a) evakuaci osob po nechráněné únikové cestě je možné pokládat za bezpečnou, pokud unikající osoby jsou evakuovány z hořícího prostoru či požárního úseku v časovém limitu, kdy zplodiny hoření a kouř nezaplní prostor či požární úsek do úrovně 2,5 m nad podlahou. Tento časový limit (te v minutách) se buď stanoví podle množství uvolněných zplodin hoření a kouře, nebo podle empirické rovnice

t e = 1,25 hs1 / 2 / a

(17)

kde hs je světlá výška posuzovaného prostoru či požárního úseku (viz též rovnice (11)); a

součinitel podle 6.4.3, popř. 6.4.4.

Je-li v posuzovaném prostoru či požárním úseku samočinné stabilní hasicí zařízení, zvyšuje se doba te podle rovnice (17) o 1 minutu. Pokud má více než 10 % evakuovaných osob k dispozici pouze jednu únikovou cestu, doba te podle rovnice (17) se snižuje o 40 %. Časový interval se porovná s dobou evakuace stanovenou podle 9.12.2 (tu) a pokud je te < tu, musí se zabránit šíření zplodin hoření a kouře samočinným odvětracím zařízením (jestliže dojde k zaplnění prostoru zplodinami hoření a kouře dříve než proběhne evakuace osob v tomto prostoru, je te < tu). Posouzení podmínek evakuace po nechráněných únikových cestách z hlediska ohrožení osob zplodinami hoření a kouřem musí být provedeno alespoň v případech podle 9.12.1; b) evakuaci osob po chráněné únikové cestě je možné pokládat za bezpečnou, pokud buď tlakovými poměry je omezen tok zplodin hoření a kouře do chráněné únikové cesty (infiltrací apod.), nebo pokud je zajištěno takové zředění přitékajících zplodin hoření do chráněné únikové cesty, že se tyto vyskytují v koncentraci 1 %, nejvýše však 2 %. Tlakovými poměry je omezen tok zplodin hoření a kouře tehdy, je-li tlak v chráněné únikové cestě (popř. v jiném chráněném prostoru) o 25 Pa vyšší, než v hořícím prostoru, nebo o 12,5 Pa vyšší při součinnosti samočinného stabilního hasicího zařízení. Infiltrace plynů (zplodin hoření a kouře) stoupá s výškou objektu, počtem dveřních a jiných (i zakrytých) otvorů či prostupů, s rozdílem teplot plynů a okolního vzduchu, s tlakem (sáním) větru apod. Odvětrání chráněných únikových cest se navrhuje buď podle 9.4.2 až 9.4.6, nebo výpočtem podle konkrétních podmínek. POZNÁMKA Posouzení doby tu, te u nechráněných únikových cest může být provedeno i v jiných případech než podle 9.12.1, zejména tam, kde jsou pochybnosti o bezpečné evakuaci osob. Údajů týkajících se chráněných únikových cest se použije v případě posouzení těchto cest v konkrétních podmínkách, nebo při posouzení pohybu zplodin hoření a kouře v celém objektu či v jeho části (např. u výškových objektů, u objektů, v nichž je velký počet osob, nebo složité podmínky evakuace).

9.1.3 Pro výpočet únikové kapacity se za únikovou cestu po rovině považuje komunikace, na které nejsou schodišťové stupně (kromě případů uvedených v 9.13.4); rampy mohou mít sklon nejvýše 1:12. Za únikovou cestu po schodech se považuje komunikace, na níž jsou více než tři za sebou následující schodišťové stupně; zda se po schodišťovém rameni klesá nebo stoupá, určuje směr úniku. Shodně se posuzují i rampy se sklonem větším než 1:12, nejvýše však se sklonem 1:8 (viz 9.6.2). Za součást únikových cest se také považují sousední požární úseky, které spojují posuzovaný požární úsek s chráněnou únikovou cestou, nebo které umožňují únik přímo na volné prostranství (viz 9.5). 9.2

Nechráněná úniková cesta

Nechráněná úniková cesta je každý trvale volný komunikační prostor prostranství nebo do chráněné únikové cesty.

17)

směřující k východu na volné

Nechráněné únikové cesty nemusí být od ostatních prostorů v objektu požárně odděleny stavebními konstrukcemi. Za nechráněnou únikovou cestu se také považují vnější komunikace (pavlače, balkóny, schodiště), které nejsou od vnitřních prostorů požárně odděleny. 17)

Za trvale volný se považuje komunikační prostor, v němž není umístěn žádný materiál nebo zařízení bránící úniku osob. Pokud unikající osoby se musejí pohybovat vně objektu vymezeným prostorem podél požárně otevřených ploch objektu ze kterého jsou evakuovány, posuzuje se ohrožení osob podle 5.3.5 ČSN 73 0810:1996, přičemž lze zohlednit variantní možnosti úniku, místo výskytu požáru ve vztahu na tepelný tok z požárně otevřených ploch a dobu evakuace. 55


9.3

Chráněná úniková cesta 17)

9.3.1 Chráněná úniková cesta je trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na volné prostranství a tvořící samostatný požární úsek, chráněný proti požáru (zplodinám hoření, vysokým teplotám a kouři) požárně dělicími konstrukcemi v souladu s požadavky 9.3.2 a 9.4.2 až 9.4.6. Za chráněnou únikovou cestu se považují také vnější komunikace (pavlače, schodiště apod.), pokud jsou od vnitřních prostorů požárně odděleny obvodovými stěnami z konstrukcí druhu D1 (viz 9.4.11 a 9.4.12). 9.3.2 Požární odolnost požárně dělicích konstrukcí chráněných únikových cest se stanoví podle stupňů požární bezpečnosti přilehlých požárních úseků, popř. podle stupně požární bezpečnosti chráněných únikových cest, z tabulky 12. Požární uzávěry otvorů v požárně dělicích konstrukcích chráněných únikových cest, popř. v obvodových stěnách u vnějších komunikací chráněných únikových cest, musí bránit šíření požáru (uzávěry EI) a musí být vybaveny samozavíracím zařízením. Požárně dělicí konstrukce (požární stěny, požární stropy a obvodové stěny) chráněných únikových cest musí být vždy z konstrukcí druhu D1. Chráněné únikové cesty musí být nejméně ve III. stupni požární bezpečnosti při h ≥ 30 m a ve IV. stupni při h ≥ 60 m. POZNÁMKA Stupeň požární bezpečnosti chráněných únikových cest je buď volen ve vztahu k požadované kapacitě cesty (tabulka 20) nebo je určen nejnižším stupněm požární bezpečnosti sousedních požárních úseků, resp. požární odolností konstrukcí ohraničujících chráněnou únikovou cestu. Pokud je stupeň požární bezpečnosti volen, musí příslušnou požární odolnost vykazovat jak konstrukce požárně dělicí, tak konstrukce zajišťující stabilitu této cesty.

9.3.3 V chráněných únikových cestách nesmí být žádné požární zatížení kromě hořlavých hmot v konstrukcích oken, dveří, v konstrukcích uvedených v 8.14.5 bodu a) a kromě požárního zatížení v prostorech, sloužících dozoru nad provozem v objektu (vrátnice, recepce, požární dozor, sociální zařízení, informační služba apod.). V chráněných únikových cestách rovněž nesmějí být umístěny: a) zařizovací předměty nebo jiná zařízení, zužující průchozí šířku stanovenou podle 9.11.3; b) volně vedené rozvody hořlavých látek (kapalin, plynů) nebo jakékoliv volně vedené potrubní rozvody z hořlavých hmot; výjimku tvoří případy stavebních změn objektů, kde mohou být stávající nebo na2 hrazované volně vedené rozvody hořlavých látek o celkovém světlém průřezu potrubí do 5000 mm ; c) volně vedené rozvody vzduchotechnických zařízení, která neslouží pouze větrání prostorů chráněných únikových cest; d) volně vedené kouřovody, rozvody středotlaké a vysokotlaké páry nebo toxických látek apod.; e) volně vedené elektrické rozvody (kabely), které neodpovídají požadavkům 12.9. Rozvody podle bodu c) a d) mohou být v chráněné únikové cestě umístěny tehdy, jsou-li zabudovány v konstrukci druhu D1 a od chráněné únikové cesty požárně odděleny krycí vrstvou s požární odolností alespoň EW 30. Křídla oken v chráněných únikových cestách musejí být zasklená (nelze užít polykarbonátových a jiných hořlavých hmot); u odvětracích otvorů se postupuje podle 9.4.2. 9.3.4 V objektech s výškou h ≤ 30 m mohou být v chráněných únikových cestách typu A volně vedené rozvody 2 zemního plynu ve svařovaném ocelovém potrubí o celkovém světlém průřezu stoupacího potrubí do 2500 mm , včetně plynoměrů, pokud tyto cesty jsou v budovách skupiny OB 2 nebo OB 3 podle ČSN 73 0833:1996, nebo kde tyto skupiny jsou na většině užitné plochy objektu. Jiná zařízení plynových rozvodů (např. regulátory tlaku) musí být od chráněných únikových cest požárně oddělena a náležitě odvětrána. V případech, kde plynoměry jsou umístěny tak, že vlivem toku horkých plynů (či plamenů) z hořící obytné buňky (prohořením či neuzavřením dveří do obytné buňky) může dojít k poškození plynoměrů a potrubí, musí být před plynoměrem osazen samočinný uzavírací kohout. Činnost tohoto kohoutu nesmí být tokem horkých plynů narušena. POZNÁMKA V objektech, kde kromě obytných buněk jsou i jiné provozy, se doporučuje odborně posoudit jednotlivé případy rozvodu zemního plynu v chráněných únikových cestách typu A a eventuálně navrhnout další opatření zajišťující bezpečnost a užitelnost těchto cest i při požáru (např. čidla detekce plynu, samočinné uzavření přívodního potrubí do objektu nebo jeho části, účinné odvětrání a jiná opatření). 56


9.4

Typy chráněných únikových cest

9.4.1 Chráněné únikové cesty se podle doby, po kterou se při požáru mohou osoby v únikové cestě bezpečně zdržovat (závisí na způsobu větrání a oddělení od ostatních požárních úseků), třídí na: a) chráněnou únikovou cestu typu A, viz 9.4.2; b) chráněnou únikovou cestu typu B, viz 9.4.4 a 9.4.5; c) chráněnou únikovou cestu typu C, viz 9.4.6. 9.4.2 Chráněnou únikovou cestou typu A je úniková cesta, která je od ostatních požárních úseků komunikačně oddělena požárními uzávěry otvorů a je odvětrána podle některého z těchto způsobů: a) přirozeným větráním 2

1) otevíratelnými otvory (okny, dveřmi apod.) o ploše nejméně 2 m v každém podlaží, popř. otvory 2 umožňujícími příčné větrání, o ploše nejméně 1 m v každém podlaží; je-li půdorysná plocha chrá2 něné únikové cesty v podlaží větší než 20 m , dimenzují se otevíratelné otvory podle půdorysné plochy cesty v podlaží, a to na 10 % při jednostranném a na 5 % při příčném větrání; okenní otvory musí svým provedením a umístěním umožnit unikajícím osobám snadnou manipulaci (otevírací mechanismus manuálně ovládaný smí být nejvýše 1,8 m nad úrovní přilehlé podlahy či schodišťového stupně); případné dálkové ovládání musí být zřetelně označeno podle ČSN ISO 3864, 2

2) větracím otvorem o ploše alespoň 2 m , umístěným v nejvyšším místě únikové cesty (schodiště), a stejně velkým otvorem pro přívod vzduchu z volného prostoru, umístěným ve vstupním podlaží nebo níže; otevírací mechanismus alespoň horního otvoru musí být vybaven dálkovým ovládáním z několika míst v prostoru chráněné únikové cesty, vždy však z úrovně vstupního podlaží; pokud součástí chráněné únikové cesty jsou kromě schodišťového prostoru také chodby apod., musí být odvětrání posouzeno podle 9.4.3 (např. do chodeb musí být zajištěn přítok vzduchu), 3) větracími průduchy, umístěnými v každém podlaží chráněné únikové cesty, s vývodem vzduchu u stropu a s přívodem čerstvého vzduchu u podlahy, o průřezové ploše každého průduchu rovnající se v každém podlaží alespoň 1 % podlahové plochy té části únikové cesty, kterou mají odvětrat; je-li možno vyústění průduchu v každém podlaží uzavřít tak, aby kouř nemohl pronikat průduchem mezi jednotlivými podlažími, mohou být odvětrací i přívodní průduchy (větrací světlíky) pro více podlaží společné (průřezová plocha každého průduchu se určí jako součet průřezových ploch průduchů ve vyústění, násobená hodnotou 0,5); b) umělým větráním – přívodem vzduchu v množství odpovídajícím alespoň desetinásobnému objemu prostoru chráněné únikové cesty za 1 hodinu a odvodem vzduchu pomocí průduchů, šachet apod.; dodávka vzduchu musí být zajištěna bez ohledu na místo vzniku požáru v objektu spolehlivým zařízením alespoň po dobu 10 minut. Je-li chráněná úniková cesta typu A v objektech vyšších než 22,5 m (jako druhá a další úniková cesta) větrána přirozeně, musí se použít kombinace podle bodů a1) a a2). Větrání chráněné únikové cesty ve více než jednom podzemním podlaží se musí vždy provést podle bodu b). Doba, po kterou se mohou při požáru osoby na únikové cestě typu A bezpečně zdržovat, je nejvýše 4 minuty. Všechny rozměry odvětracích otvorů či průduchů jsou v geometrické ploše; aerodynamická plocha se předpokládá 0,6 geometrické plochy, není-li zjištěna jiná hodnota. 9.4.3 Při návrhu odvětrání je nezbytné posoudit možnost proniku zplodin hoření do chráněné únikové cesty; musí se zejména omezit vznik podtlaku způsobujícího přisávání zplodin hoření do chráněné únikové cesty. Odvětrací otvor podle 9.4.2 bodu a2) může být z hmot stupně hořlavosti A až C1; užití hmot C1 je možné jen tehdy, není-li odvětrací otvor v požárně nebezpečném prostoru. Odvětrací otvory mohou být provedeny jako požární odvětrací klapky (bez ohledu na teplotní odolnost), nebo jako běžné otevíratelné světlíky, jejichž otevírání je dimenzováno na zatížení sněhem a větrem. Vždy však musí být vybaveny samočinným otevíracím zařízením (kromě dálkového ovládání), které je napojeno na čidla reagující na kouř (nikoliv teplotní čidla). Zařízení musí být také ovládáno z ústředny EPS, pokud tato existuje. U odvětracích otvorů se nevyžaduje samočinné uzavírání, avšak musí být zajištěna možnost uzavření otvorů. Při početním určení odvětrání chráněných únikových cest se buď postupuje podle zásad 9.1.2 a přílohy H (tj. výpočtem infiltrujících plynů do chráněné únikové cesty a posouzením jejich pohybu), nebo zjednodušeně. Při zjednodušeném postupu se vychází z požadavku nejméně desetinásobné výměny objemu vzduchu chráněné únikové cesty typu A za hodinu, nebo patnáctinásobné výměny u cesty typu B, při 57


teplotním rozdílu do 10 °C mezi chráněnou únikovou cestou a vnějším prostředím, zvýšené teploty v chráněné -1 únikové cestě nad úrovní požáru do 15 °C a rychlosti větru na závětrné straně do 5 m.s (stanovuje se vztlak a rychlost proudění vzduchu – plynů při různých výškových úrovních požáru, zohledňují se podmínky toku vzduchu – plynů v chráněné únikové cestě atd.). Geometrické plochy odvětracího a přítokového otvoru mohou 2 být v konkrétních podmínkách ≷ 2 m ; tyto plochy mohou sestávat i z několika menších otvorů. V případě kombinovaného (přirozeného a nuceného) odvětrání musí být jeho účinnost početně prokázána. 9.4.4 Chráněnou únikovou cestou typu B je úniková cesta, která je od ostatních požárních úseků komunikačně oddělena požárními uzávěry otvorů, jejíž součástí je i samostatně větraná požární předsíň s dveřmi, zabraňujícími proniku kouře podle 9.4.10. 2

Pro odvětrání požární předsíně se považuje za postačující otevíratelné okno o geometrické ploše 1,4 m nebo větrací průduchy o rozměrech cca 500 mm x 300 mm s vývodem vzduchu u stropu, s přívodem u podlahy, a to v každém podlaží.

Ostatní části chráněné únikové cesty typu B musí být odvětrány stejně jako cesta typu A podle 9.4.2 bodu a) nebo b), přičemž se doporučuje zvětšení otevíratelných otvorů, popř. zvětšení dodávky (výměny) vzduchu. Při odvětrání podle 9.4.2, bodu b), musí být dodávka vzduchu zajištěna alespoň po dobu 30 minut. Je-li chráněná úniková cesta typu B v objektech vyšších než 22,5 m větrána přirozeně, doporučuje se použít kombinaci podle 9.4.2 bodů a1) a a2) (kromě větrání požárních předsíní); větrání chráněné únikové cesty v podzemních podlažích musí být vždy podle 9.4.2 bodu b). Doba, po kterou se mohou osoby při požáru na únikové cestě typu B bezpečně zdržovat, je nejvýše 15 minut. 9.4.5 Chráněnou únikovou cestou typu B je také úniková cesta dispozičně shodná s chráněnou únikovou cestou typu A, která je však vybavena přetlakovou ventilací. Přetlak mezi chráněnou únikovou cestou a přilehlými požárními úseky musí být nejméně 25 Pa a pokud v přilehlých úsecích je samočinné stabilní hasicí zařízení, potom nejméně 12,5 Pa; vzduch musí být dodáván nejméně v patnáctinásobku objemu prostoru chráněné únikové cesty za hodinu; přetlak nesmí přesáhnout 100 Pa. Přetlaková ventilace musí odpovídat požadavkům 9.4.7 až 9.4.9, přičemž dodávka vzduchu musí být zajištěna alespoň po dobu 30 minut, popř. po dobu 45 minut, slouží-li tato úniková cesta současně jako zásahová cesta. Vstupní dveře do této chráněné únikové cesty musí vykazovat požadovanou požární odolnost a současně zabraňovat proniku kouře. 9.4.6 Chráněnou únikovou cestou typu C je úniková cesta, která je od ostatních požárních úseků komunikačně oddělena požárními uzávěry otvorů, jejichž součástí je i požární předsíň s dveřmi, zabraňujícími proniku kouře podle 9.4.10. Prostory chráněné únikové cesty včetně požární předsíně musí být větrány přetlakovou ventilací. Přetlak vzduchu musí být nejméně 25 Pa mezi prostorem únikové cesty a požární předsíni a nejméně 25 Pa mezi požární předsíni a přilehlými požárními úseky, nebo 12,5 Pa, je-li ve všech přilehlých požárních úsecích samočinné stabilní hasicí zařízení; přetlak v těchto prostorách nesmí přesáhnout 100 Pa. Přetlaková ventilace musí odpovídat požadavkům 9.4.7 až 9.4.9, přičemž dodávka vzduchu musí být zajištěna alespoň po dobu 45 minut a slouží-li tato úniková cesta současně jako zásahová cesta, nejméně po dobu 60 minut. Doba, po kterou se mohou osoby při požáru na únikové cestě typu C bezpečně zdržovat, je nejvýše 30 minut. 9.4.7

Množství dodávaného vzduchu při přetlakové ventilaci se určí buď:

a) jako patnáctinásobek objemu prostoru chráněné únikové cesty za hodinu; nebo b) ze spodní meze přetlaku a z předpokladu, že 5 % dveřních otvorů, nejméně však dva dveřní otvory, jsou otevřené. Do výpočtu se zahrnují i všechny další trvale otevřené otvory (např. větrací průduchy). Jsou-li přilehlé prostory (místnosti), do kterých přitéká vzduch z chráněné únikové cesty ohraničeny stavebními konstrukcemi tak, že v nich může dojít ke zvýšení tlaku (při uzavřených oknech a dveřích), předpokládá se, že se zde vytvoří přetlak ve výši poloviny přetlaku požární předsíně. Teplotní rozdíl mezi chráněnou únikovou cestou a vnějším prostředím se započítává hodnotou do 10 °C; rychlost -1 toku vzduchu otevřenými dveřmi nebo infiltrací se může předpokládat 1 m.s při výšce h ≤ 45 m, resp. -1 1,5 m.s při výšce h > 45 m. POZNÁMKA Pokud jsou otevřeny pouze dva dveřní otvory, předpokládá se otevřený dveřní otvor v prvním nadzemním podlaží a dveřní otvor v horní třetině výšky únikové cesty. Pokud je otevřeno více dveřních otvorů, předpokládá se, že otevřené otvory jsou rozmístěny rovnoměrně po výšce chráněné únikové cesty, z nichž jeden dveřní otvor je otevřený v prvním nadzemním podlaží.

58


9.4.8 Při dodávce vzduchu pro přetlakové větrání ze spodní úrovně chráněné únikové cesty do výšky h ≤ 45 m nemusí být užito vzduchovodů. Při dodávce vzduchu z horní úrovně chráněné únikové cesty, nebo při dodávce ze spodní úrovně chráněné únikové cesty o výšce h > 45 m, musí být užito vzduchovodů. Rozměry a rozmístění vyústek se navrhuje tak, aby se dosáhlo co nejrovnoměrnějšího přetlaku při uzavřených otvorech v chráněné únikové cestě (kromě východových dveří z chráněné únikové cesty na volné prostranství). Doporučuje se, aby výšková vzdálenost dvou vyústek nebyla větší než 10 m. K zajištění požadovaného přetlaku se musí umístit v nejvyšším místě chráněné únikové cesty otvor, samočinně ot evíratelný při dosažení horní meze přetlaku (např. samotížné žaluzie), nejvýše při přetlaku 100 Pa. Pokud výška chráněné únikové cesty přesahuje 75 m, doporučuje se zónové výškové rozdělení chráněné únikové cesty kouřotěsným uzávěrem (např. po 40 m až 50 m), neboť je obtížné jinak dodržet hranice nejnižšího a nejvyššího přetlaku. Ovládání přetlakové ventilace elektrickým spínačem z chráněné únikové cesty se musí zajistit nejméně v každém druhém podlaží. Pokud je ovládání přetlakové ventilace zajištěno také elektrickou požární signalizací, může být užito tlačítkových spínačů této signalizace umístěných v chráněné únikové cestě nejméně v každém druhém podlaží. 9.4.9 Nasávací zařízení umělého větrání chráněných únikových cest, jakož i větrací otvory a větrací průduchy se mají umístit tak, aby se zabránilo nasávání zplodin hoření. Odtok vzduchu z těchto zařízení musí vyústit vně objektu. 2

9.4.10 Požární předsíň chráněné únikové cesty musí mít půdorysnou plochu nejméně 5,0 m a nejmenší půdorysný rozměr 1,2 m. Požární předsíň užívaná více než 60 osobami schopnými samostat15) ného pohybu či více než 40 osobami, mezi nimiž je více než 10 osob s omezenou schopností pohybu , 2 musí mít půdorysnou plochu nejméně 10 m s nejmenším půdorysným rozměrem 2,4 m. Pokud z požární předsíně chráněné únikové cesty je současně vstup do požárního nebo evakuačního 2 výtahu, zvětšuje se její půdorysná plocha o další 3 m na každý takový výtah. 15)

V případech, kde se mají evakuovat osoby neschopné samostatného pohybu , musí se půdorysné rozměry požární předsíně stanovit podle konkrétních podmínek evakuace (podle evakuačních prostředků apod.). Stěna, oddělující požární předsíň od ostatních prostorů chráněné únikové cesty typu B či C, nemusí vykazovat požární odolnost, musí však být z konstrukce druhu D1 (ps = 0) a musí bránit proniku zplodin hoření stejně, jako požární uzávěr v ní osazený. Prostup zplodin hoření touto stěnou (včetně požárního uzávěru v ní) nesmí po dobu evakuace znemožnit užití prostoru chráněné únikové cesty, který stěna odděluje od požární předsíně. POZNÁMKA Pro ověřování prostupu zplodin hoření kouřotěsnými konstrukcemi se připravuje příslušná technická norma. Do vydání této normy se postupuje podle zkušebního předpisu ZP 1/1991 HS Sboru PO MV ČR, „Kouřotěsnost požárních uzávěrů“, který stanovuje postup a metodiku výpočtu vlivu prostupujících zplodin hoření těmito kon3 strukcemi do chráněné únikové cesty. Za mezní se považuje koncentrace 400 mg oxidu uhelnatého na 1 m prostoru chráněné únikové cesty (kromě předsíně). Pokud se posuzuje celková infiltrace plynů do chráněné únikové cesty ve vztahu na požadavky jejího odvětrání, postupuje se podle zásad 9.1.2; stanoví se celková plocha infiltrujících konstrukcí s prostupem plynů rychlostí nejmé-1 ně 1 m.s , pokud rychlost toku plynů není určena přesněji.

9.4.11 Vnější komunikace podle 9.3.1 je chráněnou únikovou cestou typu B, pokud je komunikačně oddělena od sousedních požárních úseků požárně dělicími konstrukcemi druhu D1; požární uzávěry otvorů (dveře, vrata, okna) mohou být typu EW. Kapacita únikového pruhu této cesty se stanovuje pro II. stupeň požární bezpečnosti podle tabulky 20. Tato vnější komunikace nesmí být vystavena možnosti zakouření nebo účinkům vysokých teplot z požárně otevřených ploch z nižších podlaží nebo ze sousedních požárních úseků a nesmí být v požárně nebezpečném prostoru posuzovaného nebo sousedního objektu. Vnější komunikace sloužící jako chráněná úniková cesta musí být provedena tak, aby byla schopna trvale plnit svoji funkci (ochrana proti zasněžení a námrazám zastřešením, plným parapetem či zábradlím a jinými opatřeními). POZNÁMKA Doporučuje se, aby požárně otevřené plochy byly od vnější komunikace vzdáleny alespoň 4,5 m ve vodorovném a 9,0 m ve svislém směru.

59


9.4.12 Pokud vnější komunikace chráněné únikové cesty typu B podle 9.4.11 (nebo pokud vnější komunikace jsou požární úseky únikových cest), tvoří pavlač apod. a unikající osoby procházejí podél otvorů s požárními uzávěry typu EW, nesmí hustota tepelného toku dopadající na tyto osoby být větší než 10 -2 kW.m a doba jeho působení z otvorů smí být nejvýše 5 sekund. Hustota tepelného toku se zjišťuje v ose -1 únikového pruhu, rychlost pohybu osob se předpokládá 0,5 m.s . Je-li hustota tepelného toku nižší, může doba jeho působení být úměrně delší. Posuzuje se podle 5.3.5 ČSN 73 0810:1996. POZNÁMKA Tento postup se doporučuje použít i u nechráněných únikových cest (viz 9.2), procházejících sousedním požárním úsekem bez požárního rizika (např. pasáže) a v jiných případech, kdy unikající osoby mohou být vystaveny účinkům tepla z požáru.

9.4.13 Nezasklené pavlače (s volným odtokem zplodin hoření a kouře) u obvodových stěn s požárně otevřenými plochami (okna, dveře) se mohou považovat za nechráněnou únikovou cestu sousedním požárním úsekem, pokud: -2

a) nahodilé požární zatížení na této pavlači je pn ≤ 5 kg.m , a 1) z kteréhokoliv východu z přilehlých požárních úseků vedou z pavlače dva směry úniku, nebo 2) jeden směr úniku, je-li ve všech přilehlých požárních úsecích samočinné stabilní hasicí zařízení, aniž by délka cesty po pavlači přesahovala 20 m; nebo b) pavlač tvoří druhou či další únikovou cestu z kteréhokoliv přilehlého požárního úseku; nebo c) se prokáže, že zcela či částečně požárně otevřené plochy (okna) jsou umístěna tak, že unikající osoby nemohou být ohroženy tokem horkých plynů a plamenů; při posuzování se metodicky postupuje podle 5.3.5 ČSN 73 0810:1996, přičemž se předpokládá normová intenzita požáru v 10. minutě. Na únikovou cestu z pavlače musí navazovat chráněná úniková cesta, nebo cesta z pavlače musí končit (jako nechráněná) na volném prostranství. Ve směru úniku nemůže být tato pavlač pokračováním chráněné únikové cesty. POZNÁMKA Požadovanému řešení podle bodu c) zpravidla vyhovují požárně otevřené plochy umístěné svojí spodní hranou alespoň 2 m nad podlahou pavlače; takto zajištěnou únikovou cestu lze u změn staveb považovat za chráněnou únikovou cestu typu A, popř. za částečně chráněnou únikovou cestu (viz ČSN 73 0834).

9.4.14 Chráněné únikové cesty různého typu, které se ve směru úniku spojují, se mají vzájemně oddělit požárními uzávěry otvorů, a to alespoň dveřmi zabraňujícími proniku kouře. Vzájemně neoddělené chráněné únikové cesty se při výpočtu únikové kapacity posuzují jako únikové cesty stejného typu, a to podle cesty s nejnižší kapacitou únikového pruhu (např. spojuje-li se úniková cesta typu A s cestou typu B, posuzují se obě jako úniková cesta typu A). 9.4.15 Únikové cesty, u kterých se podrobným řešením podmínek evakuace prokáže, že během evakuace (nejméně však po dobu 10 minut od vyhlášení poplachu) nemohou být unikající osoby ohroženy zplodinami hoření ani sdíleným teplem z požáru, se mohou považovat za chráněnou únikovou cestu typu A, i když nesplňují všechny požadavky na chráněné únikové cesty. Tyto cesty mohou být užity jen v nadzemních podlažích s výškovou polohou hp ≤ 30 m a pro evakuaci nejvýše 120 osob (podle ČSN 73 0818). 9.5

Úniková cesta sousedním požárním úsekem

Sousední požární úsek se považuje za nechráněnou únikovou cestu, má-li trvale volné komunikace nebo jiné prostory, umožňující další únik do chráněné únikové cesty nebo na volné prostranství. Mezní délka této cesty se určí podle 9.10.1, popř. 9.10.3, bod c); kapacita jednoho únikového pruhu se určí podle 9.11.4. 9.6

Rampy, eskalátory a výtahy

9.6.1 Únikové cesty tvoří i rampy podle 9.6.2 a eskalátory podle 9.6.3. Evakuační a požární výtahy mohou sloužit jako prostředek evakuace osob. 9.6.2

Rampy se považují za únikovou cestu pouze tehdy, mají-li sklon nejvýše 1 : 8.

Rampy, které jsou požárně odděleny stavebními konstrukcemi v souladu s 9.3.2, se považují za chráněné únikové cesty. 9.6.3 Eskalátory (pohyblivá schodiště) se považují za únikové cesty pouze tehdy, tvoří-li druhou nebo další únikovou cestu.

60


Eskalátory, které jsou stavebně odděleny stavebními konstrukcemi v souladu s 9.3.2, se považují za chráněné únikové cesty. Při výpočtu únikové kapacity se započítává jen kapacita eskalátorů pohybujících se ve směru úniku, a to vždy jeden eskalátor šířkou jednoho únikového pruhu, viz 9.11.2 (bez ohledu na skutečnou šířku eskalátoru). 9.6.4 Pro únik osob se mohou výtahy použít pouze tehdy, jsou-li navrženy a provedeny jako evakuační výtahy podle 9.6.5. Evakuační výtahy se musí zřídit v objektech: a) kde v podlažích umístěných výše než 45 m je více než 50 osob (ČSN 73 0818); nebo b) majících více než tři užitná nadzemní podlaží, v nichž se trvale (nebo pravidelně) vyskytuje více než 15) 10 osob s omezenou schopností pohybu a orientace nebo neschopných samostatného pohybu a kde evakuaci těchto osob nelze zajistit jiným způsobem (např. rampou); nebo c) určených dalšími normami požární bezpečnosti staveb (např. ČSN 73 0835). Přepravní kapacita evakuačních výtahů (viz 9.11.15) se započítává do celkové kapacity únikových cest pouze v případech podle bodu b), popř. c). 9.6.5 Evakuační výtahy jsou součástí prostoru chráněné únikové cesty typu B nebo C, nebo na tento prostor navazují, a musí: a) mít klec z nehořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot velikosti nejméně 1100 mm x 2100 mm a nosnost nejméně 5 kN, umožňující dopravu osob ležících na nosítkách; b) mít zajištěnou dodávku elektrické energie podle 12.9 nejméně po dobu 45 minut; c) mít takovou jmenovitou rychlost, aby doba jedné jízdy t1 (viz 9.11.15) do nejvýše umístěného užitného podlaží nepřesáhla 2,5 minuty; d) v případě ohrožení objektu požárem umožnit sjetí klece do určité stanice buď impulsem automatického požárního hlásiče nebo přivoláním pomocí klíčového spínače; výtah musí zůstat vyřazen z normálního provozu a být připraven pro evakuaci pomocí zvláštního ovládání výtahové klece. Pokud evakuační výtah není součástí chráněné únikové cesty a tvoří samostatný požární úsek, musí dveře výtahu ústit do požárního úseku bez požárního rizika s dostatečným manipulačním prostorem. 9.6.6 Evakuační výtahy, jejichž kapacita umožňuje evakuaci alespoň 30 % unikajících osob a může jich být užito z kteréhokoliv užitného podlaží, mohou nahradit: a) druhou nechráněnou únikovou cestu nebo chráněnou únikovou cestu typu A, pokud výška objektu h nepřesahuje 30 m; nebo b) druhou chráněnou únikovou cestu typu A nebo B, pokud je šachta odvětrána podle 8.10.5 bodu b). Evakuační výtahy musí být v těchto případech v samostatném požárním úseku s východy do požárních úseků bez požárního rizika a osoby musí mít možnost užít jak únikovou cestu, tak evakuační výtah. Doba užití evakuačního výtahu pro výpočet přepravní kapacity je rovna době užití únikových cest. Přepravní kapacita evakuačního výtahu se do kapacity únikových cest nezapočítává. 9.7

Náhradní únikové možnosti

9.7.1 Náhradní úniková možnost umožňuje únik osob mimořádným způsobem (tj. namáhavěji než chůzí) nebo použitím pomocných prostředků. Nepovažuje se za únikovou cestu a nezapočítává se do počtu ani kapacity únikových cest. Za náhradní únikové možnosti se považují: a) okna nebo jiné otvory o světlé šířce nejméně 500 mm, výšce 800 mm s parapetem vysokým nejvýše 1200 mm; osoby musí mít možnost dalšího úniku od požáru (např. pomocí požárního žebříku, požární lávky, popř. po přilehlém terénu, není-li výškový rozdíl mezi výstupem a přilehlým terénem větší než 2,0 m); b) únikové nebo požární žebříky provedené v souladu s ČSN 74 3282; c) skluzné tyče; d) skluzné žlaby; e) jiná rovnocenná zařízení sloužící úniku.

61


Skluzné tyče a skluzné žlaby mohou být použity jako náhradní úniková možnost výhradně vycvičenými osobami. Jejich úpravu, náležitosti a použití stanoví požární normy platné pro jednotlivé objekty. 9.7.2 Náhradní únikové možnosti se doporučuje zřizovat v objektech, z nichž vede jen jedna nechráněná úniková cesta (viz 9.9.1). Vždy směřují na volné prostranství. Zřizují se např. z místností určených pro spaní většího počtu než 10 osob, z místností v podzemních podlažích, kde součinitel a ≥ 1,2 a kde se nachází více než 5 osob apod. 9.8 9.8.1

Použití únikových cest Nechráněné únikové cesty lze použít ke spojení:

a) jednotlivých prostorů uvnitř požárního úseku s volným prostranstvím nebo s chráněnou únikovou cestou; b) nadzemních podlaží mezi sebou nebo s volným prostranstvím, pokud výškový rozdíl podlah takto spojených podlaží nepřesahuje 9 m; c) dvou podzemních podlaží mezi sebou; d) prvního podzemního podlaží s volným prostranstvím; e) prvního podzemního podlaží s nadzemním podlažím za předpokladu, že nechráněná úniková cesta je požárně oddělena nebo v případě požáru oddělitelná od ostatních prostorů nadzemního podlaží, tj. i od chráněných únikových cest z nadzemních podlaží. 9.8.2 Typ chráněné únikové cesty se použije podle výšky podlahy posledního užitného nadzemního nebo podzemního podlaží objektu v souladu s tabulkou 16. Chráněné únikové cesty z nadzemních a podzemních podlaží se doporučuje vzájemně požárně oddělit a vyústit samostatně na volné prostranství. Tabulka 16 – Stanovení typu chráněné únikové cesty Dovolený typ chráněné únikové cesty v Počet únikových cest z požárního úseku, popř. objektu

nadzemních podlažích

podzemních podlažích při výšce objektu h m

do 22,5

nad 22,5 do 45,0

nad 45,0

1)

B

C nebo 3) B+B

A

1)

A

B

A

jedna úniková cesta

A

další úniková cesta

A

do 4,5

nad 4,5 do 8,0

nad 8

1)

B

C

1)

A

B

2)

1)

V souladu s 9.8.1 lze chráněnou únikovou cestu nahradit nechráněnou únikovou cestou.

2)

Nezdržuje-li se trvale v podzemních podlažích více než 30 osob, postačí chráněná úniková cesta typu B s umělým větráním.

3)

Z kteréhokoliv místa posuzovaného objektu však musí být možnost úniku k oběma chráněným únikovým cestám a tyto cesty musejí mít umělé větrání.

9.9

Počet únikových cest

9.9.1 Z každého místa požárního úseku, popř. objektu, musí být dosažitelné nejméně dvě samostatné únikové cesty vedoucí různým směrem z požárního úseku na volné prostranství. Jedna úniková cesta postačí pouze při splnění podmínek uvedených v tabulce 17 a požadavků podle 9.10 na mezní délky únikových cest. Bez ohledu na počet osob nebo druh únikové cesty se nesmí použít jedné únikové cesty z požárního úseku, ve kterém je trvale více než 12 osob neschopných samostatného pohybu nebo osob s omezenou schopností 15) pohybu kromě případů, kde se tyto osoby vyskytují jednotlivě nebo náhodně (byty, hotely, kulturní zařízení, prodejny apod.) a kromě případů, kde je nejméně 90 % osob schopných samostatného pohybu. Jestliže se podrobnou analýzou podmínek evakuace prokáže, že unikající osoby z místnosti, z požárního úseku, popř. z objektu nemohou být během evakuace ohroženy účinky požáru (např. odvodem zplodin hoření, přetlakovým odvětráním), může se jedné únikové cesty použít i pro dvojnásobné počty osob uvedených v tabulce 17.

62


9.9.2 Pokud v jedné části místnosti je jedna nechráněná úniková cesta a v další části místnosti jsou dvě (popř. více) nechráněné únikové cesty (viz obrázek 7), stanoví se mezní počet osob pro jednu cestu podle tabulky 17. Jmenovitý požadavek dvou samostatných únikových cest je splněn, vyhovuje-li této podmínce alespoň evakuace pro 2/3 osob z místnosti. Obdobně se postupuje u únikových cest z požárních úseků, popř. z částí objektu.

Obrázek 7

Položka

Tabulka 17 – Užití jedné únikové cesty

1

Mezní počet unikajících osob Výjimečné užití jedné únikové cesty 4)

z místnosti (součinitel a ≤ 1,1) 2)

4)

nadzemní podlaží

podzemní podlaží

100

25 30

2

z požárního úseku (součinitel a ≤ 1,1)

120

3

z objektu majícího a) nechráněnou únikovou cestu 4) (v souladu s 9.8.1 a je-li součinitel a ≤ 1,1)

120

30 3)

b) chráněnou únikovou cestu

1)

9.9.5 a 9.11.13 (200)

1)

Mezní počet unikajících osob se určuje podle ČSN 73 0818.

2)

Pokud požární úsek má pouze jednu místnost, řídí se použití jedné únikové cesty podle položky 1:

50

3)

Objekt musí být v nadzemních podlažích členěn nejméně do tří požárních úseků a v žádném požárním úseku nesmí být více než 65 osob podle ČSN 73 0818. Nejsou-li tyto podmínky splněny, může být chráněnou únikovou cestou evakuováno nejvýše 200 osob. Ve všech případech musí být splněno ustanovení podle 9.9.5 a 9.11.13.

4)

U položek 1, 2, 3a) se může užít jedné cesty i v případě, že součinitel a > 1,1, pokud počet unikajících osob není větší než 10 (podle ČSN 73 0818).

63


9.9.3 Navazují-li na jednu únikovou cestu ve směru úniku alespoň dvě únikové cesty, mezní počty osob podle tabulky 17 se vztahují na (začínající) jednu únikovou cestu; nesmí se však překročit mezní délka jak pro jednu únikovou cestu, tak mezní délka pro více únikových cest měřená od počátku posuzované cesty (tj. část, kde je jedna i dvě, popř. více únikových cest). POZNÁMKA Vede-li jedna (začínající) cesta z bodu A do bodu B, kde na ni navazují dvě cesty končící v bodech C a D, pak mezní délka jedné cesty se týká úseku AB a mezní délka více cest se týká úseků AC a AD. Mezní počty osob podle tabulky 17 se týkají cesty mezi body A a B.

Tabulka 18 – Délka nechráněné únikové cesty Součinitel a požárního úseku

Mezní délka nechráněné únikové cesty m jedna úniková cesta

2)

1)

3)

více únikových cest

do 0,3

45 (30)

90 (45)

0,4

45 (30)

80 (45)

0,5

45 (30)

70 (45)

0,6

40 (30)

60 (45)

0,7

40 (30)

55 (45)

0,8

35 (30)

50 (40)

0,9

30 (30)

45 (40)

1,0

25 (25)

40 (40)

1,1

20 (20)

35 (30)

1,2

15 (10)

30 (20)

1,3

10 (0)

20 (15)

1)


2)

Hodnoty v závorkách platí pro podzemní podlaží a nadzemní podlaží s výškovou polohou hp > 45 m.

9.9.4 Každé místo v prostoru místnosti, jehož spojnice s požadovanými dvěma východy svírají úhel menší než 45°, se považuje za místo s jednou únikovou cestou a vztahuje se na ně ustanovení 9.10.1 o mezní délce jedné nechráněné únikové cesty (viz obrázek 7). Doporučuje se, aby vzájemná vzdálenost dvou východů z požárního úseku nebyla větší než 60 m, a to i v případech, kdy to mezní vzdálenost podle tabulky 18 umožňuje. 9.9.5 Jedné chráněné únikové cesty nesmí být užito v objektech, kde v kterémkoliv požárním úseku s výškovou polohou hp > 45 m se vyskytuje více než 40 osob podle ČSN 73 0818. 9.10

Mezní délky únikových cest

9.10.1 Mezní délku nechráněné únikové cesty stanoví tabulka 18, a to podle počtu únikových cest a hodnoty součinitele a posuzovaného požárního úseku. Vedou-li z požárního úseku dvě nebo více nechráněných únikových cest, musí z kteréhokoliv místa požárního úseku mezní délka uvedená v tabulce 18 vyhovovat alespoň u jedné z těchto cest (viz obrázek 8).

64


9.10.2 Délka nechráněné únikové cesty se měří v ose cesty po skutečné trase úniku od nejvzdálenějšího místa požárního úseku k ose východu (zpravidla dveří) na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty. Může procházet sousedními požárními úseky a délka cesty se pak měří včetně cesty sousedním požárním úsekem. U místnosti nebo funkčně ucelené skupiny místností (např. bytu, laboratoře, hygienického příslušenství), 2 určené nejvýše pro 40 osob, s podlahovou plochou nejvýše 100 m a s největší vnitřní vzdáleností k východu z této místnosti nebo skupiny místností do 15 m, se délka nechráněné únikové cesty měří od osy východu (zpravidla dveří) z této místnosti nebo skupiny místností. V prostorech nedělených pevně zabudovanými stavebními konstrukcemi nebo technologickým zařízením se délka nechráněné únikové cesty určí nejkratší (přímou) vzdáleností bez ohledu na rozmístění vnitřního mobilního vybavení nebo zařízení (např. prodejních pultů). Je-li součástí nechráněné únikové cesty schodiště, rampa nebo eskalátor, započítává se jejich délka půdorysným průmětem.

Obrázek 8 9.10.3 Mezní délka nechráněné únikové cesty podle tabulky 18 se může zvětšit až na rozměry uvedené v 9.10.4, pokud: a) požární úsek je vybaven trvalým požárně bezpečnostním zařízením podle 6.6.1 až 6.6.8, a to znásobením mezní délky hodnotou 1/c, nejvýše však hodnotou 1,5 (viz 6.6.2 bod b), za předpokladu, že toto zařízení je doplněno zvukovou výstrahou, signalizující požár a vyzývající k evakuaci; b) požární úsek je na úrovni přilehlého terénu s výškovým rozdílem nejvýše ± 600 mm, součinitel a požárního úseku je nejvýše roven 1,1 a z požárního úseku vedou náhradní únikové možnosti podle 9.7.1 bod a), a to znásobením mezní délky hodnotu 1,5; c) nechráněná úniková cesta prochází jako druhá nebo další úniková cesta z posuzovaného úseku sousedním požárním úsekem, ve kterém je zajištěna průchodnost po celou dobu evakuace osob; mezní délka nechráněné únikové cesty se může zvětšit o délku cesty sousedním požárním úsekem, pokud v tomto úseku 1) je hodnota součinitele a ≤ 1,1; 2) není prostředí s nebezpečím výbuchu podle ČSN 33 2000-3; 3) nejsou zpracovávány nebo uskladňovány žíravé či jedovaté plyny. 65


Pokud sousední požární úsek je bez požárního rizika (viz 6.7), může tato cesta tvořit jedinou nechráněnou únikovou cestu z posuzovaného úseku; d) v posuzovaném požárním úseku je součinitel a nejvýše roven 1,1, není v něm nikdy více než 10 osob a tyto osoby se v úseku nezdržují více než 6 hodin během jednoho dne, a to znásobením mezní délky hodnotou 1,5. POZNÁMKA

Největší délky nechráněných únikových cest u potrubních kanálů apod. se stanoví podle ČSN 73 0804.

9.10.4 Při zvětšování mezních délek nechráněných únikových cest lze zvyšující součinitele podle 9.10.3 bodu a), b) vzájemně násobit. Výsledná délka nechráněné únikové cesty však nesmí být větší než dvojnásobek délky podle tabulky 18. 9.10.5 Mezní délka chráněné únikové cesty se stanoví pouze u cesty typu A, a to 120 m. Mezní délka chráněné únikové cesty typu A se nevztahuje na případy, kdy tato cesta je druhou nebo další únikovou cestou. Doporučuje se, aby vodorovné komunikace v chráněných únikových cestách byly děleny dveřmi, zabraňujícími proniku kouře, na úseky dlouhé nejvýše 60 m. 9.10.6 Délka chráněné únikové cesty se měří v její ose od nejvzdálenějšího vstupu (zpravidla vstupních požárních dveří) do chráněné únikové cesty k východu (zpravidla dveřím) na volné prostranství, popř. do chráněné únikové cesty vyššího typu. Je-li součástí chráněné únikové cesty schodiště, rampa nebo eskalátor, započítává se jeho délka půdorysným průmětem. 9.11

Šířky únikových cest

9.11.1 Šířky únikových cest musí umožňovat bezpečnou evakuaci všech osob z místnosti, z požárního úseku a z objektu. Nejmenší započitatelný počet osob pro výpočet evakuace stanoví ČSN 73 0818, popř. požární normy platné pro jednotlivé druhy objektů. Nejmenší šířka nechráněné únikové cesty je jeden únikový pruh. Nejmenší šířka chráněné únikové cesty je 1,5 únikového pruhu, kromě případů podle 9.6.3. Nejmenší doporučená podchodná výška je 2000 mm a u změn staveb 1900 mm, pokud úniková cesta není součástí rekonstrukce; nejmenší podchodná výška u schodišť a ramp se stanoví podle ČSN 73 4130. 9.11.2 Základní jednotkou šířky únikových cest je únikový pruh o průchozí šířce 550 mm (měří se podle ČSN 73 4130). Započitatelný počet únikových pruhů je v násobcích celé šířky únikového pruhu. Poloviční šířky únikových pruhů lze započítat jen tehdy, je-li šířka únikové cesty větší než jeden únikový pruh. Pro šířku 1,5 únikového pruhu se považuje za vyhovující jmenovitá šířka dveří 800 mm. 9.11.3 u=

Nejmenší počet únikových pruhů (u) se určí z rovnice: E .s, K

(18) 18)

kde E je počet evakuovaných osob v posuzovaném místě, viz 9.11.1 ; K

počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu nechráněné nebo chráněné únikové cesty podle 9.11.4 až 9.11.6;

s

součinitel, vyjadřující podmínky evakuace podle 9.11.7.

Jestliže v posuzovaném místě jsou unikající osoby s různou schopností pohybu, má rovnice (18) tvar u=

1 . (E1 . s1 + E2 . s2 + E3 . s3), K

18)

Při evakuaci osob neschopných samostatného pohybu nebo osob s omezenou schopností pohybu (viz též po15) známku ) je nutno přihlédnout k počtu ošetřujících osob, které evakuaci budou provádět a k prostředkům evakuace (šířka vozíku apod.).

66


kde index 1 se týká osob schopných samostatného pohybu, 2 se týká osob s omezenou schopností pohybu, 3 se týká osob neschopných samostatného pohybu. Nejvyšší počty únikových pruhů (u) se stanoví podle 9.11.14. 9.11.4 Počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu na nechráněné únikové cestě stanoví tabulka 19 podle hodnot součinitele a posuzovaného požárního úseku. Počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu na chráněné únikové cestě stanoví tabulka 20; pro určení tohoto počtu osob je rozhodující nejnižší stupeň požární bezpečnosti požárních úseků přiléhajících k chráněné únikové cestě. Přitom je třeba přihlédnout k požární odolnosti nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu chráněné únikové cesty, a to tak, aby ani v případě porušení stability ostatních konstrukcí objektu nedošlo k porušení chráněné únikové cesty po dobu jejího užití. Pokud požární odolnost požárně dělicích konstrukcí (včetně požárních uzávěrů) a nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu chráněné únikové cesty (viz 8.1.1, tabulka 12, položky 1, 2, 5, 10) je vyšší než jsou požární odolnosti konstrukcí přilehlých požárních úseků, považují se za rozhodující požární odolnosti požárně dělicích a nosných konstrukcí zajišťujících stabilitu únikové cesty. Stupně požární bezpečnosti pro stanovení počtu evakuovaných osob (K) se určí podle nejnižší požární odolnosti těchto konstrukcí podle 8.1.1, tabulky 12 (tento požadavek se netýká nosných konstrukcí uvnitř chráněné únikové cesty, které jsou v I. stupni požární bezpečnosti). Tabulka 19 – Počet evakuovaných osob na nechráněné únikové cestě Počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu 3) na nechráněné únikové cestě K

Počet nechráněných únikových cest z požárního úseku, popř. objektu

Součinitel a požárního úseku nad 1,3

2)

1,1

1)

1,0

0,9

0,8

4)

0,7

po rovině 40 55 70 80 90 po schodech 1) 30 40 50 60 70 dolů po schodech 1) 25 35 45 50 55 nahoru 2) po rovině 55 80 105 120 135 150 více únikových po schodech 40 60 80 90 100 110 cest dolů po schodech 35 50 65 75 85 95 nahoru 1) Jedna nechráněná úniková cesta se nedovoluje, kromě případu uvedeného v tabulce 17, v poznámce 4); potom šířka nechráněné únikové cesty musí být alespoň 1,5 únikového pruhu. 2) Viz 9.1.3. 3) Viz též 9.11.5 a 9.11.6. 4) Mezilehlé hodnoty lze lineárně interpolovat. jedna úniková cesta

do 0,6 100 80 60 160 120 100

9.11.5 Při výpočtu šířky nechráněné únikové cesty, nebo při posouzení doby evakuace, se počet evakuovaných osob jedním únikovým pruhem (K) podle tabulky 19, nebo jednotková kapacita únikového pruhu (Ku) podle tabulky 23: a) sníží o 25 %, pokud 1) půdorysná plocha připadající na osobu (ČSN 73 0818) v posuzovaném úseku nebo jeho části 2 (např. místnosti) je menší než 1,5 m , nebo 2) existuje riziko překážek či zúžení únikové cesty zařizovacími předměty (např. nákupními vozíky, zavazadly, vozíky na dopravu zavazadel, převrácenými sedadly), nebo mohou vzniknout jiné okolnosti, ztěžující průběh evakuace a omezující plánovanou kapacitu únikového pruhu; b) zvýší o 25 %, pokud půdorysná plocha připadající na osobu v posuzovaném požárním úseku, nebo 2 2 jeho části (např. místnosti), je větší než 10 m , nebo větší než 2,5 m a v požárním úseku je instalováno samočinné požární odvětrání nebo samočinné stabilní hasicí zařízení. POZNÁMKA Snížení či zvýšení kapacity únikového pruhu se vztahuje k celé délce nechráněné únikové cesty. Navazující chráněná úniková cesta se posuzuje podle 9.11.10 až 9.11.12. V případě snížení kapacity únikového pruhu se započítává buď snížení podle bodu a1) nebo a2), i když jsou splněny obě podmínky.

67


9.11.6 Počty evakuovaných osob podle tabulky 19 a 20, nebo jednotková kapacita únikového pruhu (Ku) podle tabulky 23, se sníží při úniku po schodech dolů nebo nahoru, pokud sklon schodiště je větší než 35°, a to o 3 % na každý další stupeň sklonu; je-li sklon schodiště větší než 60 °, sníží se počty evakuovaných osob o 75 % (jedné náhradní únikové možnosti podle 9.7.1 může využít nejvýše 10 osob). 9.11.7 Součinitel s vyjadřuje podmínky evakuace v posuzovaném požárním úseku (u nechráněných únikových cest), popř. podmínky evakuace v posuzovaném objektu (u chráněných únikových cest). Pokud hodnotu součinitele s nestanoví požární normy platné pro jednotlivé objekty, určí se z tabulky 21, a to v závislosti na druhu a typu únikové cesty, schopnosti osob samostatného pohybu (viz 9.9.1, poznámka 15) a způsobu evakuace (tj. současné nebo postupné evakuace, viz 9.11.8). Tabulka 20 – Počet evakuovaných osob na chráněné únikové cestě Počet evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu 2) na chráněné únikové cestě K Chráněná úniková cesta typu

Nejnižší stupeň požární bezpečnosti přilehlých požárních úseků I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

po rovině

80

160

160

160

160

160

160

po schodech dolů

60

120

120

120

120

120

120

po schodech nahoru

50

100

100

100

100

100

100

1)

po rovině

200

200

400

400

600

600

600

po schodech dolů

150

150

300

300

450

450

450

po schodech nahoru

125

125

250

250

375

375

375

1)

po rovině

200

200

400

600

800

1200

1200

po schodech dolů

150

150

300

450

600

900

900

po schodech nahoru

125

125

250

375

500

750

750

1)

A

B

C 1)

Viz 9.1.3.

2)

Viz též 9.11.5 a 9.11.6.

Tabulka 21 – Hodnota součinitele s Hodnota součinitele s Položka

Unikající osoby

Úniková cesta

Způsob evakuace (9.11.8)

chráněná typu nechráněná

A

B

C

schopné samostatného pohybu

současný

1,0

1,0

1,0

1,0

1

postupný

-

0,8

0,7

0,6

s omezenou schopností pohybu

současný

1,5

1,4

1,4

1,4

2

postupný

-

1,2

1,1

1,0

neschopné samostatného pohybu

současný

2,0

1,8

1,8

1,8

3

postupný

-

1,4

1,3

1,2

9.11.8 Podle způsobu evakuace se rozlišuje evakuace současná a evakuace postupná. Za současnou se považuje evakuace: a) po nechráněné únikové cestě v posuzovaném požárním úseku; b) po chráněné únikové cestě z objektu, do které ústí cesty nejvýše ze tří požárních úseků;

68


c) po chráněné únikové cestě, do které ústí požární úsek s počtem evakuovaných osob větším než je 50 % kapacity chráněné únikové cesty (tj. kapacita únikového pruhu podle tabulky 20 násobená počtem započitatelných únikových pruhů). Za postupnou se považuje evakuace po chráněné únikové cestě, do které ústí cesty z více než tří požárních úseků, aniž by počet unikajících osob z kteréhokoliv požárního úseku do této chráněné únikové cesty překročil kritérium podle bodu c) a jestliže je zabezpečena organizace postupné evakuace podle 9.17. U objektů, v nichž je podle ČSN 73 0818 více než 1000 osob, nebo více než 500 osob v úrovni hp > 22,5 m či ve druhém a dalším podzemním podlaží, se musí podrobně posoudit podmínky evakuace. Posouzení zahrnuje systém vyhlášení poplachu, postup evakuace, dobu trvání evakuace z objektu popř. z požárních úseků (podle 9.12.2), ohrožení osob zplodinami hoření, ochrana osob ve vyhrazených bezpečných prostorách (včetně prostorů podle 9.11.11 a 9.11.12) a zohlednění dalších podmínek, které v daném případě mohou ovlivnit bezpečnost osob při evakuaci. POZNÁMKA Požadavek na zpracování podrobného posouzení podmínek evakuace se týká i změn staveb; pokud se prokáží rizikové podmínky evakuace, musí být navržena vhodná požárně bezpečnostní zařízení a opatření snižující toto riziko.

9.11.9

Počet únikových pruhů a šířka nechráněné únikové cesty podle rovnice (18) se posuzuje:

a) ve východu na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty, popř. do vedlejšího požárního úseku, kterým nechráněná úniková cesta prochází; b) ve všech místech, kde úniková cesta nedosahuje šířky, posuzované podle bodu a); c) ve všech místech, kde dochází ke změně počtu evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu (změna hodnoty K), viz 9.11.4. 9.11.10

Počet únikových pruhů a šířka chráněné únikové cesty se posuzuje:

a) ve východu na volné prostranství; b) ve všech místech, kde úniková cesta nedosahuje šířky posuzované podle bodu a); c) ve všech místech, kde dochází ke změně počtu evakuovaných osob v jednom únikovém pruhu (změna hodnoty K), viz 9.11.4. 9.11.11 Rozměry chráněné únikové cesty typu B a C musí umožnit pobyt 40 % celkového počtu evakuovaných osob (podle ČSN 73 0818), připadajících na posuzovanou únikovou cestu, pokud se rozborem 2 postupu evakuace neprokáže, že postačují i menší rozměry chráněné únikové cesty; plocha 0,25 m se 2 považuje za postačující pro jednu osobu stojící, plocha 3 m pro jednu osobu ležící (např. ležící pacienti lůžkových zdravotnických zařízení). Do plochy chráněné únikové cesty se zahrnuje i plocha požární předsíně, spojující přilehlé požární úseky s ostatními prostory chráněné únikové cesty; plocha schodišť, ramp a eskalátorů se započítává půdorysným průmětem. Při posuzování rozměrů cest se počítá zpravidla s půdorysnou plochou cesty připadající na jedno podlaží (ve směru úniku) pro pobyt osob evakuovaných touto cestou z téhož podlaží. POZNÁMKA Např. v 6. nadzemním podlaží je E = 500 osob a k dispozici jsou dvě chráněné únikové cesty typu B se stejnou započitatelnou kapacitou. Na každou cestu připadá 250 osob, z toho 40 % je 100 stojících osob; půdo2 rysná plocha cesty v podlaží musí být pro stojící osoby nejméně 100 . 0,25 = 25 m , což zahrnuje např. schodišťová ramena a mezipatrovou podestu ze 6. do 5. NP a dále patrovou podestu, popř. předsíň v 6. NP.

9.11.12 Ústí-li do chráněné únikové cesty v jednom podlaží více nechráněných únikových cest z jednoho požárního úseku, musí být šířka pokračující chráněné únikové cesty rovna nejméně součtu únikových pruhů těchto nechráněných únikových cest určených podle rovnice (18). Ústí-li do chráněné únikové cesty v jednom podlaží nechráněné únikové cesty z více požárních úseků, musí být šířka pokračující chráněné únikové cesty rovna nejméně součtu únikových pruhů nechráněných únikových cest, určených podle rovnice (18), a to nejméně ze dvou sousedících požárních úseků, odkud 19) uniká největší počet osob . 19)

Za postačující se považuje, odpovídá-li šířka chráněné únikové cesty počtu únikových pruhů určených podle rovnice (18) pro celkový počet evakuovaných osob z těchto nechráněných únikových cest.

69


U chráněných únikových cest s přetlakově větranou požární předsíní může tato předsíň plnit funkci do2 2 časné ochrany evakuovaným osobám, pokud její půdorysná plocha (0,25 m na osobu, popř. 3 m pro osobu ležící) umožňuje pobyt osob nejméně ze dvou sousedních požárních úseků, odkud uniká největší počet osob. V tomto případě pokračující chráněná úniková cesta nemusí mít šířku rovnou součtu únikových pruhů nechráněných únikových cest ze dvou sousedních požárních úseků, avšak musí být časově posouzena evakuace osob (podle 9.12.2), popř. posouzeny podmínky postupné evakuace (podle 9.11.8). 9.11.13 Vedou-li z místnosti, z požárního úseku nebo z objektu dvě nebo více únikových cest, je mezní kapacita jednotlivých cest určena počtem osob podle tabulky 22. Při rozmístění únikových cest je třeba přihlížet k pohybu osob v místnosti, v požárním úseku nebo v objektu. Pokud je v objektu pouze jedna chráněná úniková cesta (viz tabulka 17), nesmí počet osob evakuovaných chráněnou únikovou cestou typu A být vyšší než 450 osob, typu B vyšší než 650 osob a typu C být vyšší než 900 osob; v ostatních případech se tyto hodnoty doporučují. POZNÁMKA Mezní počty osob evakuovaných jednou či první chráněnou únikovou cestou mohou být podle technických předpisů i nižší (např. § 51 vyhlášky MMR č. 137/1998 Sb.).

Tabulka 22 – Mezní kapacita únikových cest

Počet únikových cest

Kapacita únikových cest z celkového počtu osob E % nejméně

nejvíce

2

30

70

3

20

55

4

15

50

5

10

45

6 a více

8

40

9.11.14 Započitatelná šířka nechráněné nebo chráněné únikové cesty se ve směru úniku nesmí zmenšovat. Rovněž navazující úniková cesta nesmí být užší než šířka únikové cesty do ní ústící kromě případů, kde osoby jsou evakuovány do bezpečných míst (viz poznámka k 9.1.1). Započitatelná šířka chráněné únikové cesty může být nejvýše: a) 4 únikové pruhy u cest s výškovou polohou 9,0 m < hp ≤ 22,5 m, nebo u cest z prvního podzemního podlaží; b) 3 únikové pruhy u cest s výškovou polohou 22,5 m< hp ≤ 45 m, nebo u cest z druhého podzemního podlaží; c) 2,5 únikového pruhu u cest s výškovou polohou hp > 45 m, nebo u cest ze třetího a dalších podzemních podlaží. 9.11.15 Ev =

Započitatelná kapacita evakuačního výtahu (viz 9.6.4 a 9.6.5) se určí podle rovnice: tu . E1, t1

(19)

kde Ev je celkový (započitatelný) počet osob přepravovaných evakuačním výtahem; tu

předpokládaná doba evakuace v minutách (viz 9.12.2);

E1

počet evakuovaných osob v kleci výtahu (vracející se doprovod se nezapočítává) při jedné jízdě;

t1

doba jedné jízdy výtahu v minutách.

Doba jedné jízdy výtahu zahrnuje dobu k překonání výškového rozdílu, časové ztráty rozjezdem a dojezdem výtahu (cca 0,1 minuty), časové ztráty vzniklé otevřením a zavřením výtahu (cca 0,3 minuty) a dobu potřebnou k nástupu a výstupu osob (cca 0,1 minuty na osobu, podrobněji viz ČSN 73 0835). Jedna jízda zahrnuje jízdu z výchozí stanice do místa evakuace a zpět. Při výpočtu lze zjednodušeně předpokládat největší výškový rozdíl. 70


9.12

Doba evakuace Předpokládaná doba evakuace (tu v minutách) se určuje:

9.12.1

a) u požárních úseků podle 5.3.2 bod g) až k), 5.3.3 až 5.3.5; b) u požárních úseků, ve kterých se navrhuje samočinné odvětrací zařízení podle 6.6.7; c) u objektu, popř. úseků, kde se podrobně posuzují podmínky evakuace nebo se provádí rozbor postupu evakuace (např. podle 9.11.8, 9.11.12); d) v případech, kde to požadují navazující normy požární bezpečnosti (např. ČSN 73 0834, ČSN 73 0831). Předpokládaná doba evakuace podle bodu a) u nechráněných únikových cest nemá přesahovat bez dalších opatření časové údaje podle 9.1.2. 9.12.2

Předpokládaná doba evakuace (tu v minutách) se určí z rovnice

tu =

0,75 . l u E .s + vu K u .u

(20)

kde lu je délka únikové cesty v m; vu

rychlost pohybu osob v m za minutu, podle tabulky 23;

E

počet evakuovaných osob;

s

součinitel podmínek evakuace podle 9.11.7;

Ku

jednotková kapacita únikového pruhu (počet osob za minutu) podle tabulky 23 a podle 9.11.5;

u

započitatelný počet únikových pruhů (viz též 9.11.14). Tabulka 23 – Rychlost pohybu osob a jednotková kapacita únikového pruhu Rychlost pohybu osob -1 vu m.min

Jednotková kapacita Ku počet osob za minutu

po rovině

30

40

po schodech dolů

25

30

po schodech nahoru

20

25

Únik (viz 9.1.3)

9.13

Dveře na únikových cestách

9.13.1 Dveře, jimiž prochází úniková cesta, musí umožňovat snadný a rychlý průchod, zabraňovat zachycení oděvu apod. a svým zajištěním nesmí bránit evakuaci unikajících osob ani zásahu požárních jednotek. Dveře na únikových cestách, opatřené speciálními bezpečnostními zámky (např. kódové karty) musejí být v případě evakuace osob samočinně odblokovány a otevíratelné bez dalších opatření; kódové karty apod. nelze užít u dveří chráněných únikových cest. Dveře na únikových cestách, které při běžném provozu jsou zajištěny proti vstupu nepovolaných osob, musejí být při evakuaci otevíratelné a průchodné. Uzamykatelné dveře z místností určených pro spaní se doporučuje vybavit tak, aby bylo možno v případě nouze je otevřít zvenčí. Dveře, popř. vrata ovládaná motoricky musí umožňovat také ruční otevření. 9.13.2 Dveře se musí otevírat ve směru úniku, s výjimkou dveří z místnosti nebo funkčně ucelené skupiny místností, u kterých úniková cesta začíná ve smyslu 9.10.2 a 9.10.6, dveří do bytu (které se mohou otevírat proti směru úniku) a s výjimkou východových dveří na volné prostranství, do pasáží apod., pokud jimi neprochází více než 200 evakuovaných osob. Za otevíravé ve směru úniku se považují také dveře kývavé a vodorovně posuvné (do stran) mimo únikovou cestu. Dveře, jimiž prochází úniková cesta, musí být otevíravé otáčením křídel v postranních závěsech nebo čepech, popř. vodorovně posuvné. Jinak otevíravé dveře a uzávěry otvorů (např. svisle posuvné, vyklápěcí, svinovací, nůžkové apod.) mohou být do únikové kapacity započítány jen v provozech s vymezenou provozní dobou, jsou-li během provozní doby trvale otevřeny a vede-li z daného prostoru další úniková cesta.

71


9.13.3 Skládací dveře a skládací příčky mohou být jediným východem z místnosti, jestliže alespoň jejich část v šířce 600 mm se otevírá otáčením v závěsech nebo čepech; pouze tato část se započítává do únikové kapacity, není-li celý otvor během provozní doby trvale otevřen. Turniketové dveře lze do únikové kapacity započítat jen jako druhý nebo další východ na volné prostranství, do pasáží apod. Celkový započitatelný průchod turniketovými dveřmi po celou dobu evakuace je 50 osob, a to bez ohledu na šířku dveří. Turniketové a jiné dveře, které při vyhlášení poplachu v objektu nebo v jeho části se samočinně složí a umožní volný průchod unikajících osob, se posuzují ve své únikové poloze. 9.13.4 Podlaha na obou stranách dveří, jimiž prochází úniková cesta, musí být do vzdálenosti šířky dveřního křídla na stejné výškové úrovni, s výjimkou dveří na volné prostranství, plochou střechu, terasu, balkón, lodžii, pavlač apod., za nimiž může být podlaha (chodník apod.) snížena až o 180 mm. Dveře, jimiž prochází úniková cesta, nesmí mít prahy, s výjimkou dveří z místností nebo funkčně ucelené skupiny místností (např. bytu), u kterých úniková cesta začíná ve smyslu 9.10.2 a 9.10.6. 9.13.5 Dveřní křídla započítaná do šířky únikové cesty, pokud jsou při běžném provozu zajištěna, musí mít na straně dveří ve směru úniku umístěn uzávěr, který umožňuje snadné a rychlé otevření křídla (např. pákový uzávěr s rukojetí nejvýše 1200 mm nad podlahou, otevíratelný pohybem shora dolů nebo vodorovně ve směru úniku). Křídla opatřená zástrčemi a obrtlíky se do šířky únikové cesty nezapočítávají. 9.13.6 Doporučuje se, aby dveře v bočních stěnách únikové cesty, které se otevírají do únikové cesty, se otevíraly ve směru úniku na této cestě (pohyb dveřního křídla při otevírání má být souhlasný se směrem pohybu osob na únikové cestě). Otevřené křídlo těchto dveří nesmí bránit pohybu na únikové cestě a zejména nesmí zužovat její započitatelnou průchozí šířku. Doporučuje se otevírat tyto dveře o 180°, a to zejména tam, kde se po únikové cestě pohybuje větší počet osob. Pokud se dveří používá pro únik v obou směrech, doporučuje se, aby směr otevírání byl souhlasný se směrem úniku většího počtu unikajících osob. Ustanovení tohoto článku vyhovují i dveře vodorovně posuvné. 9.14 9.14.1

Schodiště na únikových cestách Schodiště na únikových cestách musí svým provedením splňovat požadavky ČSN 73 4130.

Nejmenší šířka kosých stupňů, které jsou v započitatelné šířce únikové cesty, musí být ve vzdálenosti 300 mm od vnitřního okraje ramene alespoň 230 mm, a to ve všech případech, kde schodiště slouží pro více než 10 osob. Sklon schodišťových ramen na únikových cestách s požadovanou šířkou větší než tři únikové pruhy (1,65 m) nesmí být větší než 35°. Doporučuje se volit výšku stupně v rozmezí 150 mm až 180 mm. 9.14.2 Dveře otevíravé do prostoru schodiště na únikových cestách se musí otevírat jen na podestu (nikoliv do schodišťového ramene); podesta musí být rozšířena tak, aby se otevřením dveří nezúžila započitatelná šířka únikové cesty. 9.14.3 Schodiště a rampy na únikových cestách musí být v celé délce kromě podest podélně rozděleny zábradlím (nebo jinou ochrannou konstrukcí) s madlem tak, aby šířka cesty mezi zábradlím nebyla větší než 4 únikové pruhy. Předložené nebo vyrovnávací schodiště ve vstupním podlaží musí být podélně rozděleno zábradlím, pokud má více než 6 únikových pruhů. Stejná opatření se doporučují i na vodorovných komunikacích únikových cest sloužících k evakuaci osob s omezenou schopností pohybu. Schodiště a rampy na únikových cestách širších než 2,5 únikových pruhů se doporučuje opatřit zábradlím s madlem po obou stranách; takto musí být vybaveny všechny únikové cesty sloužící k evakuaci osob s omezenou schopností pohybu. 9.15

Osvětlení únikových cest

9.15.1 Únikové cesty musí být dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem alespoň během provozní doby v objektu. Nechráněné únikové cesty musí mít elektrické osvětlení všude, kde je v objektu běžná elektroinstalace pro osvětlení.

72


Chráněné únikové cesty musí mít vždy elektrické osvětlení. Nouzové osvětlení musí být v chráněných únikových cestách typu B, C a dále v cestách typu A, pokud slouží k úniku více než 300 osob. V ostatních případech se nouzové osvětlení doporučuje. 9.15.2

Nouzové osvětlení se navrhuje podle ČSN EN 1838.

Nouzové osvětlení musí být funkční i v době požáru v objektu u chráněných únikových cest typu A nejméně po dobu 15 minut, typu B po dobu 30 minut a typu C po dobu 45 minut. Chráněné únikové cesty sloužící současně jako vnitřní zásahové cesty musí mít nouzové osvětlení funkční nejméně po dobu 60 minut. Zajištění elektrické energie se navrhuje podle 12.9. 9.16

Označení únikových cest

V budovách nebo v provozech se musí zřetelně označit podle ČSN ISO 3864 směr úniku všude, kde východ na volné prostranství není přímo viditelný. Pokud jsou únikové cesty používány též dopravními vozíky apod., musí se na podlaze vyznačit (např. pruhy typu zebra) části únikové cesty, na nichž platí zákaz odstavení vozíků, materiálů apod. 9.17

Zařízení domácího rozhlasu 20)

K zajištění plynulé evakuace osob se musí ovládací zařízení domácího rozhlasu umístit v prostoru, odkud je evakuace osob organizována (např. v automatické ohlašovně požáru); zařízení se musí provést tak, aby ani po vzniku požáru v objektu nebyl domácí rozhlas vyřazen z provozu. Toto zařízení se požaduje v objektech, kde: a) se počítá s postupnou evakuací podle 9.11.8 a počet evakuovaných osob je větší než 200; b) je vysoké požární riziko a územně příslušný hasičský záchranný sbor to uzná za nutné. POZNÁMKA Podle konkrétních podmínek se v případě postupné evakuace instalují další technická zařízení k řízení evakuace (např. televizní kamery v rozhodujících místech pro sledování evakuace, informační světelné panely).

10 Odstupy 10.1

Základní ustanovení 21)

Přenosu požáru vně hořícího požárního úseku nebo objektu a střešní plášť.

brání požárně uzavřené obvodové stěny

21)

K zamezení přenosu požáru vně hořícího objektu jeho požárně otevřenými plochami na jiný objekt je nutno zachovat nezbytný odstup (proluku), který je určen větším požárně nebezpečným prostorem jednoho z posuzovaných objektů. 10.2

Požárně nebezpečný prostor

10.2.1 Kolem hořícího objektu vzniká požárně nebezpečný prostor, ve kterém je nebezpečí přenesení požá22) ru sáláním tepla nebo padajícími částmi konstrukcí hořícího objektu . Šířka požárně nebezpečného prostoru je vymezena odstupovými vzdálenostmi od požárně otevřených ploch požárních úseků hořícího objektu. POZNÁMKA Zasahuje-li požárně nebezpečný prostor přes hranici stavebního pozemku (např. do sousedního pozemku), řeší se jeho vymezení v rámci stavebního řízení (viz Vyhláška MMR č. 137/1998 Sb.).

Požárně nebezpečný prostor se určuje jak pro objekty nově navrhované, tak pro sousední objekty stávající.

20)

Domácí rozhlas může být nahrazen poplachovým signalizačním zařízením, které vyhovuje charakteru provozu a umožňuje organizovat postupnou evakuaci osob. 21) Odstupy u volných skladů hořlavých látek, otevřených technologických zařízení a od objektů podle 8.1.7 se posuzují podle ČSN 73 0804. 22) Zvláštní požadavky na objekty, u nichž je nutné přihlédnout též k možnosti přenesení požáru létajícími hořícími částicemi, stanoví normy požární bezpečnosti platné pro jednotlivé objekty. 73


10.2.2

V požárně nebezpečném prostoru mohou být umístěny jiné objekty pouze tehdy,

a) jsou-li jejich obvodové stěny, umístěné v požárně nebezpečném prostoru, bez požárně otevřených ploch a mají nehořlavé povrchové úpravy (Q = 0 podle rovnice (16); u dodatečného zateplení obvodových stěn (viz 8.4.11) musí povrchové úpravy vykazovat index šíření plamene is = 0 podle ČSN 73 0863); b) je-li jejich střešní plášť, umístěný v požárně nebezpečném prostoru, bez požárně otevřených ploch a je-li proveden v souladu s požadavky 8.15.2. Stejná opatření se požadují, zasahuje-li do požárně nebezpečného prostoru jiný požární úsek téhož objektu. 10.3

Odstupová vzdálenost

10.3.1 Odstupová vzdálenost od posuzovaného objektu (požárního úseku) se měří jako kolmá vzdálenost od požárně otevřené plochy (roviny) tohoto objektu (požárního úseku) k hranici požárně nebezpečného prostoru, kde končí nebezpečí přenesení požáru sáláním tepla nebo padajícími částmi konstrukce 22) hořícího objektu . 10.3.2 Před požárně otevřenou plochou mohou do požárně nebezpečného prostoru předstupovat z posuzovaného požárního úseku: a) výstupky, které mají požárně uzavřené obvodové stěny i střešní plášť; b) výstupky, které sice mají požárně otevřené obvodové stěny nebo střešní plášť, avšak nepředstupují o více než 1500 mm nebo o 1/10 odstupové vzdálenosti a netvoří více než 20 % požárně otevřených ploch posuzovaného požárního úseku. Tyto výstupky se promítají do převažující roviny požárně otevřených ploch. 10.3.3 Části obvodových stěn nebo střešního pláště s požárně otevřenými plochami, které ustupují za převažující rovinu požárně otevřených ploch, od kterých se odstupová vzdálenost stanoví, se do převažující roviny požárně otevřených ploch promítají, pokud jejich vzdálenost od této roviny je menší než nezbytná odstupová vzdálenost určená pro ustupující požárně otevřené plochy. 10.4

Určení odstupových vzdáleností od stavebních objektů

10.4.1 Odstupová vzdálenost od stavebního objektu se určuje pro každý požární úsek samostatně. Je-li požární úsek členitého půdorysu, stanoví se odstupová vzdálenost pro všechny požárně otevřené plochy bez ohledu na to, ve které obvodové stěně nebo střešním plášti jsou umístěny. Jsou-li v jedné rovině obvodového nebo střešního pláště vzájemně značně vzdálené požárně otevřené plochy, určí se odstupová vzdálenost jednak pro celou rovinu (s nižším procentem požárně otevřených ploch), jednak pro každou požárně otevřenou plochu samostatně; za výslednou se považuje větší odstupová vzdálenost. 10.4.2

Pro určení odstupové vzdálenosti od stavebních objektů je rozhodující:

a) velikost požárně otevřených ploch posuzovaného požárního úseku podle 10.4.3; b) hustota tepelného toku z posuzovaného požárního úseku podle 10.4.4 a 10.4.5. 10.4.3

Velikost požárně otevřených ploch obvodových stěn se započítává:

a) u zcela požárně otevřených ploch (viz 8.4.4) skutečnou plochou; b) u částečně požárně otevřených ploch (viz 8.4.5) skutečnou plochou v případech, kde posuzovaný požární úsek má jen částečně požárně otevřené plochy, nebo úměrnou částí podle 10.4.5, vyskytují-li se kombinace ploch s různou hustotou tepelného toku. Velikost požárně otevřených ploch střešních plášťů se stanoví podle 8.15.5. Pokud posuzovaný požární úsek zahrnuje i jiné požárně otevřené plochy s různou hustotou tepelného toku, započítává se střešní plášť úměrnou částí podle 10.4.5. 10.4.4

Hustota tepelného toku

a) u zcela požárně otevřených ploch obvodových stěn (viz 8.4.4) je určena výpočtovým požárním zatíže-2 ním posuzovaného úseku, které se zvýší o 10 kg.m u smíšeného konstrukčního systému podle 7.2.8 -2 -2 bodu c) a o 15 kg.m u hořlavého konstrukčního systému podle 7.2.8 bodu c1) nebo o 25 kg.m u systému podle 7.2.8 bodu c2); 74


b) u částečně požárně otevřených ploch obvodových stěn (viz 8.4.5) je stanovena hodnotou 60 kW.m -2 (odpovídá pv = 15 kg.m );

-2

-2

c) u požárně otevřených ploch střešních plášťů (viz 8.15.4) je stanovena hodnotou 87 kW.m (odpovídá -2 pv = 30 kg.m ). V případech podle 8.4.6 je hustota tepelného toku nulová. -2

POZNÁMKA

Hustota tepelného toku (I v kW.m ) se určí z výpočtového požárního zatížení podle rovnice 4

I = ε . (TN + 273) . 5,67 . 10

-11

TN = 20 + 345 log (8 . pv + 1) kde emisivita se předpokládá ε = 1,0 a TN je teplota plynů v hořícím prostoru ve °C. Při postupu podle 10.4.9 mohou být podle konkrétních podmínek zpřesněny hodnoty ε a TN (viz 3.4 ČSN 73 0810:1996).

10.4.5 Vyskytují-li se v požárním úseku požárně otevřené plochy s různou hustotou tepelného toku, 2 určuje se celková požárně otevřená plocha (Spo v m ) podle rovnice Spo = Spo1 + k2 . Spo2 + k3 . Spo3

(21)

nebo obecně j

S po = S po1 +

∑k S i

(22)

poi

i =1

2

kde Spo1 je

zcela požárně otevřená plocha obvodové stěny (viz 8.4.4) v m ; 2

Spo2

částečně požárně otevřená plocha obvodové stěny (viz 8.4.5) v m ;

Spo3

požárně otevřená plocha střešního pláště (viz 8.15.5) m ;

Spoi

i-tá požárně otevřená plocha v m se stanovenou hustotou tepelného toku;

2

2

k2, k3, ki součinitelé poměru hustoty tepelného toku ze sálavých ploch, a to: k2 = I2 / I1, z ploch Spo2 / Spo1, k3 = I3 / I1, z ploch Spo3 / Spo1, ki = Ii / I1, z ploch Spoi / Spo1. Hodnoty součinitelů k2, k3 jsou uvedeny v tabulce 23. Je-li podle rovnice (21), popř. (22) Spo větší než Sp, určí se celková požárně otevřená plocha podle rovnice S po =

Spo1 k3

+

k 2 .S po 2 k3

+ Spo 3

(23)

Při postupu podle rovnice (21) či (22) se odstupová vzdálenost určuje podle výpočtového požárního zatížení odpovídající hustotě tepelného toku podle 10.4.4 bodu a). Při postupu podle rovnice (23) se odstupová vzdálenost určuje podle výpočtového požárního zatížení odpovídající hustotě tepelného toku podle 10.4.4 -2 -2 bodu c) (tj. 87 kW.m , resp. pv = 30 kg.m ). POZNÁMKA Pokud se hustota tepelného toku stanovuje podle konkrétních podmínek střešního pláště, určí se požární zatížení na půdorysnou rovinu (viz poznámka 8.15.1); při určení odstupu ve vodorovném směru může se tepelný tok zohlednit sklonem střešního pláště (úhel α k vodorovné rovině) vynásobením hodnotou sin α. -2 V podstatě ke stejnému výsledku jako podle rovnic 21 až 23 lze dojít rovnicí průměrné hustoty tepelného toku (I v kW.m ) I =

I1 .S po1 + I 2 .S po 2 + I3 .S po 3 S po1 + S po 2 + S po 3

75


Tabulka 23 – Hodnoty součinitelů k2, k3 Plocha Spo1 podle 10.4.4 bodu a)

Součinitel

Výpočtové požární zatížení -2 kg.m

Hustota tepelného toku -2 v kW.m

k2

k3

7,5 15,0 30,0 45,0 60,0 75,0 90,0 105,0 120 150 180

38 60 87 107 124 138 150 161 171 189 205

1,57 1,00 0,69 0,56 0,49 0,44 0,40 0,37 0,35 0,32 0,29

2,27 1,45 1,00 0,81 0,70 0,63 0,58 0,54 0,51 0,46 0,42

POZNÁMKA


10.4.6 Při určení odstupových vzdáleností se současně posoudí, zda v případě požáru nedojde k padání hořících částí stavebních konstrukcí druhu D3 (např. obvodových plášťů), které by mohly šířit požár mimo požárně nebezpečný prostor. Při nebezpečí padání hořlavých částí stavebních konstrukcí se musí odstupové vzdálenosti zvětšit tak, aby části dopadly vždy do požárně nebezpečného prostoru za předpokladu, že mohou padat v odchylce 20° od svislé roviny, tj. do vzdálenosti rovné 0,36násobku výšky pádu hořlavé části stavební konstrukce. Za výslednou odstupovou vzdálenost se považuje větší z obou hodnot. U objektů s jediným východem na volné prostranství, který směřuje do prostoru s nebezpečím padání hořlavých částí stavebních konstrukcí, popř. padání zasklených částí konstrukcí, se zřizují přístřešky, popř. jiná opatření omezující ohrožení unikajících osob a osob provádějících požární zásah. 10.4.7

Porovnání odstupových vzdáleností podle 10.4.6 se neprovádí:

a) jde-li o objekty s obvodovými a střešními plášti z konstrukcí druhu D1 a D2, pokud lze předpokládat, že ani padající části plášťů nemohou šířit požár na jiné objekty; b) jde-li o odstupové vzdálenosti mezi požárními úseky téhož objektu. POZNÁMKA Při posuzování odstupových vzdáleností střešních plášťů podle bodu a) se předpokládá, že u plášťů se sklonem do 45° nedochází k padání hořících částí, i když střešní pláště jsou druhu D3. Obklady říms apod. z hmot stupně hořlavosti C1 až C3 se posuzují z hlediska padání částí stavebních konstrukcí, pokud přesahují líc obvodové stěny o více než 1 m. U hořlavých částí konstrukcí obvodových stěn se nebere zřetel ke konstrukci oken, dveří, zábradlí balkonů a lodžií, žaluzie oken a dveří, květinové truhlíky, okenice apod., jakož i k částem, jejichž souvislá plocha v rámci jedné obvodové stěny požár2 ního úseku je menší než 1,5 m , pokud jejich součet je menší než 15 % plochy obvodové stěny požárního úseku.

10.4.8 Odstupové vzdálenosti od stavebních objektů se určí buď podle tabulek přílohy F, nebo výpočtem hustoty tepelného toku a vymezením požárně nebezpečného prostoru podle 10.4.9. Při určení odstupové vzdálenosti podle přílohy F se postupuje takto: a) vymezí se obvodová stěna nebo průmět střešního pláště posuzovaného požárního úseku a stanoví se jejich celková plocha Sp; b) stanoví se velikost požárně otevřených ploch Spo v posuzovaném požárním úseku podle 10.4.3; c) stanoví se procento požárně otevřených ploch po z plochy obvodové stěny nebo průmětu střešního pláště posuzovaného požárního úseku podle rovnice: po =

S po Sp

(24)

.100;

d) podle hustoty tepelného toku z posuzovaného požárního úseku podle 10.4.4 se v příslušné tabulce přílohy F vyhledá odstupová vzdálenost d v m, a to v závislosti na

76


1) délce obvodové stěny nebo průmětu střešního pláště posuzovaného požárního úseku I v m; 2) výšce obvodové stěny nebo průmětu střešního pláště posuzovaného požárního úseku hu v m; 3) procentu požárně otevřených ploch po. Při vymezení celkové plochy Sp u obvodových stěn může být tato plocha nejvýše rovna ploše odpovídající požárnímu úseku. Plocha Sp se stanovuje vždy co nejmenší (může být tedy menší než je odpovídající plocha požárního úseku), aby procento požárně otevřených ploch bylo co nejvyšší. Nejnižší hodnota po = 20 % (bez další extrapolace). 10.4.9 Při určení odstupové vzdálenosti výpočtem hustoty tepelného toku a požárně nebezpečného prostoru se postupuje takto: a) stanoví se velikost požárně otevřených ploch v posuzovaném požárním úseku v členění zcela a částečně požárně otevřené plochy obvodových stěn a požárně otevřené plochy střešního pláště, nebo v členění ploch s různou hustotou tepelného toku; b) stanoví se hustota tepelného toku jednotlivých požárně otevřených ploch podle 10.4.4; hustoty tepelného toku mohou být při podrobném výpočtu případně zpřesněny podle konkrétních podmínek (viz např. 8.15.4 nebo podle 3.4 ČSN 73 0810:1996); -2

c) stanoví se okraj požárně nebezpečného prostoru z podmínky hustoty tepelného toku 18,5 kW.m , přičemž se započítávají všechny požárně otevřené plochy posuzovaného požárního úseku s hustotou -2 tepelného toku větší než 2 kW.m v rovině požárně otevřených ploch; požárně nebezpečný prostor může být vymezen v odchylném tvaru než stanoví 10.5. 10.5

Určení požárně nebezpečného prostoru stavebního objektu

Požárně nebezpečný prostor stavebního objektu je omezen plochou, vedenou v odstupové vzdálenosti d rovnoběžně s požárně otevřenou plochou posuzovaného požárního úseku. Po stranách je požárně nebezpečný prostor omezen jednak válcovými plochami o poloměru rovném odstupové vzdálenosti a s osami totožnými s hranicemi požárně otevřené plochy, jednak rovinami, které vycházejí z hranic požárně otevřené plochy a svírají s ní úhel 160°. Výškově se požárně nebezpečný prostor vymezuje obdobně, přičemž je možné zjednodušení vodorovnou rovinou v úrovni stropu posledního nadzemního podlaží, pokud nad touto úrovní nejsou další požárně otevřené plochy (viz 8.15.4). U objektů vyšších než 30 m se požárně nebezpečný prostor vymezuje vodorovnou rovinou vedenou v úrovni 30 m (netýká se ustanovení 10.4.6). Požárně nebezpečný prostor střech (střešních plášťů) se stanovuje podle 8.15.5.

11 Technická zařízení 11.1

Prostupy rozvodů

11.1.1 Rozvodná potrubí a jejich příslušenství, sloužící k rozvodu nehořlavých látek pro technická zaří23) zení stavebních objektů nebo pro technologické účely , mohou prostupovat požárně dělicí konstrukcí při dodržení podmínek 8.6.1, a to: 2

a) potrubí světlého průřezu do 40 000 mm (bez ohledu na stupeň hořlavosti použitého materiálu) bez dalších opatření; 2

b) potrubí světlého průřezu nad 40 000 mm je z nehořlavých hmot a jeho případná izolace je alespoň do vzdálenosti 1000 mm od obou líců požárně dělicí konstrukce také z nehořlavých hmot. 2

Potrubí světlého průřezu nad 40 000 mm a jejich příslušenství z hořlavých nebo nesnadno hořlavých hmot (stupeň hořlavosti C nebo B) nesmí být volně vedena požárním úsekem a musí být 1) zabudována v nehořlavé stavební konstrukci nebo jinak požárně chráněna, např. krycí vrstvou o požární odolnosti alespoň 30 minut; nebo 2) umístěna v instalační šachtě nebo kanálu podle 8.12. POZNÁMKA 23)

Potrubí z nehořlavých hmot může být volně vedené uvnitř požárního úseku.

Technická a technologická zařízení (včetně rozvodů) pro výrobní objekty se navrhují podle ČSN 73 0804. 77


11.1.2 Rozvodná potrubí a jejich příslušenství, sloužící k rozvodu hořlavých látek (např. plynů a kapalin) pro technická a technologická zařízení stavebních objektů, musí být z nehořlavých hmot; požárně dělicí konstrukci mohou prostupovat při dodržení podmínek 8.6.1, a to: 2

a) rozvodná potrubí o světlém průřezu do 15 000 mm bez dalších opatření; 2

2

b) rozvodná podtrubí o světlém průřezu nad 15 000 mm do 35 000 mm musí mít v místě prostupu uzávěr (např. ventil, šoupě), který se samočinně uzavře, jakmile teplota prostředí ve vzdálenosti nejvýše 300 mm od prostupu dosáhne 80 °C. Samočinný uzávěr se doporučuje doplnit vypínačem zdroje pohybu látky dopravované potrubím (čerpadla apod.). 2

Rozvodná potrubí světlého průřezu nad 35 000 mm nesmějí prostupovat požárně dělicími konstrukcemi a musí být umístěna v samostatných instalačních šachtách nebo kanálech, majících ohraničující konstrukce EI či REI 90 D1 a požární uzávěry otvorů EI 45 D1. Kromě toho musí být potrubí před vstupem do objektu nebo do instalační šachty (popř. v dalších místech) vybavena uzávěrem samočinně se uzavírajícím (umožňujícím i ruční ovládání), když teplota vně nebo uvnitř instalační šachty dosáhne 80 °C. Samočinný uzávěr musí být doplněn vypínačem zdroje pohybu látky dopravované potrubím. 11.1.3 Vzduchotechnická zařízení (větrací, odsávací a klimatizační) musí být provedena tak, aby se jimi nebo po nich nemohl šířit požár nebo jeho zplodiny do jiných požárních úseků. Pro zkoušení požární odolnosti vzduchotechnického potrubí platí ČSN EN 1366-1. 2

Požárně neuzavřené prostupy vzduchotechnických zařízení o ploše jednoho prostupu do 40 000 mm nesmí ve svém souhrnu mít plochu větší než 1/100 plochy požárně dělicí konstrukce, kterou vzduchotechnická zařízení prostupují; vzájemná vzdálenost prostupů musí být nejméně 500 mm.

POZNÁMKA Ustanovení o neuzavřených prostupech se vztahuje pouze na případy, kde vzduchotechnické potrubí vede požárně dělicí konstrukcí, popř. v této konstrukci končí vyústkou.

Požadavky na provedení, umístění a vybavení vzduchotechnických zařízení z hlediska požární ochrany stanoví ČSN 73 0872. 11.2

Vytápění

Způsob vytápění stavebních objektů, zejména povrchová teplota topidel, nechráněného (neizolovaného apod.) rozvodu a příslušenství se musí volit s ohledem na nejnižší bod vznícení látek, které se v objektu zpracovávají nebo skladují a mohou s topidly, popř. s jejich nechráněným příslušenstvím, přijít do styku. Pro instalaci tepelných spotřebičů platí ČSN 06 1008.

12 Zařízení pro protipožární zásah 12.1


Každý objekt musí mít zařízení umožňující protipožární zásah vedený vnějškem objektu nebo vnitřkem objektu, popř. současně oběma těmito cestami. Zařízení pro účinné vedení protipožárního zásahu požárními jednotkami zahrnují: a) přístupové komunikace včetně nástupních ploch; b) zásahové cesty (vnitřní a vnější), které komunikačně musí navazovat na přístupové komunikace; c) technická zařízení (požární vodovody včetně příslušenství a jiné hasicí prostředky, požárně bezpečnostní zařízení a opatření atd.). 12.2

Přístupové komunikace

12.2.1 K objektům, kromě objektů, v nichž jsou pouze požární úseky bez požárního rizika a objektů jmenovitě uvedených v příslušných normách pro požární bezpečnost jednotlivých objektů, musí vést přístupová komunikace umožňující příjezd požárních vozidel: a) až k nástupní ploše; nebo b) alespoň do vzdálenosti 20 m od vchodů navazujících na zásahové cesty v případech, kde se nástupní plocha podle 12.4.4 nevyžaduje; nebo c) alespoň do vzdálenosti 20 m od všech vchodů do objektu, kterými se předpokládá vedení protipožárního zásahu, pokud se u těchto objektů nevyžaduje nástupní plocha podle 12.4.4 ani vnitřní zásahové cesty podle 12.5.1. 78


12.2.2 Za přístupovou komunikaci se považuje nejméně jednopruhová silniční komunikace (viz ČSN 73 6100) se šířkou vozovky nejméně 3,00 m. Pro projektování těchto komunikací platí především ČSN 73 6101 nebo ČSN 73 6110; pro navrhování konstrukcí vozovek platí ČSN 73 6114. 12.2.3 Je-li přístupová komunikace navržena jako jednopruhová (jeden jízdní pruh), musí být projektovým řešením zajištěn zákaz odstavení a parkování vozidel; je-li navrženo více pruhů, musí být tento zákaz zajištěn alespoň na jednom jízdním pruhu. Doporučuje se, aby jednopruhová komunikace byla v místech požárních hydrantů rozšířena tak, aby umožňovala odstavení požárního vozidla. 12.3

Vjezdy a průjezdy

Vjezdy určené pro příjezd požárních vozidel na ohrazené pozemky, na nichž jsou stavební objekty, vjezdy a průjezdy při blokové zástavbě apod. musí být ve světlých rozměrech nejméně 3500 mm široké a 4100 mm vysoké. 12.4

Nástupní plochy

12.4.1 Pro zásah požárních jednotek musí být u objektů (kromě případů uvedených v 12.4.4) nástupní plochy, sloužící pro vedení protipožárního zásahu vnější stranou (průčelím) objektu. Jejich počet, umístění a vybavení se určí projektovým řešením v dohodě s územně příslušným hasičským záchranným sborem. 12.4.2

Nástupní plocha musí:

a) navazovat na přístupové komunikace; b) mít šířku nejméně 3,50 m; c) být odvodněna a zpevněna alespoň k jednorázovému použití vozidlem, jehož tíha na nejvíce zatíženou nápravu je nejméně 80 kN; plocha má mít sklon v jednom směru (zpravidla podélném) nejvýše 5 %, ve druhém nejvýše 2 %; d) být situována podél nebo kolmo k nejdelší straně průčelí tak, aby byl v každém podlaží umožněn zásah z výsuvného automobilového žebříku nebo z požární plošiny, a to nejméně na 50 % plochy přiléhajícího průčelí každého požárního úseku; u objektů s členitým půdorysem musí být každé místo v půdorysu podlaží vzdáleno nejvýše 40 m od nejbližšího otvoru v průčelí (velikost otvoru umožňujícího vedení protipožárního zásahu je nejméně 0,8 m krát 1,5 m), dosažitelného z požárního žebříku nebo požární plošiny. 12.4.3 Nástupní plochu lze zatravnit nebo jiným způsobem upravit její povrch, pokud bude zajištěna její funkce a trvalým způsobem vyznačeno místo a šířka plochy (např. ukazateli). Doporučuje se tuto plochu současně využít k jiným vhodným účelům, které nebudou bránit příjezdu požárních vozidel a protipožárnímu zásahu (např. chodník pro pěší, obslužná komunikace, manipulační plochy). Nesmí se však navrhnout její využití pro parkování nebo odstavení vozidel, aby se nebránilo příjezdu a zásahu požárních jednotek. 12.4.4

Nástupní plocha se nemusí zřídit:

a) u objektů vybavených vnitřními zásahovými cestami podle 12.5.1; b) u objektů o výšce do 12 m, i když nejsou vybaveny vnitřními zásahovými cestami; c) u objektů, jejichž všechny požární úseky jsou bez požárního rizika; d) u objektů jmenovitě uvedených v normách platných pro požární bezpečnost jednotlivých objektů. 12.5 12.5.1

Vnitřní zásahové cesty Vnitřní zásahové cesty musí být zřízeny v objektech, kde:

a) se předpokládá vedení protipožárního zásahu ve výšce h > 22,5 m; b) nelze účinně vést protipožární zásah z vnější strany objektu (např. objekty nemají v obvodových stěnách otvory vhodné pro vedení protipožárního zásahu); nebo 2

c) jsou požární úseky o půdorysné ploše větší než 200 m se součinitelem a ≥ 1,2 a kde vedení protipožárního zásahu nelze účinně zajistit ze dvou vnějších stran objektu. 79


Vnitřní zásahové cesty podle bodů a) až c) nemusí být navrženy v těch případech, kde je samočinné stabilní hasicí zařízení instalováno ve všech požárních úsecích objektu, kromě požárních úseků, popř. prostorů bez požárního rizika. POZNÁMKA Vedení protipožárního zásahu vnitřní zásahovou cestou se považuje za účinné tehdy, je-li možnost dopravit hasebné látky dostupnou technikou do všech míst požárního úseku, kde existuje možnost hoření požárního zatížení.

12.5.2 Vnitřní zásahové cesty musí být uspořádány a vybaveny tak, aby umožnily účinný a rychlý zásah požárních jednotek, vedený vnitřkem objektu. Vnitřní zásahové cesty jsou tvořeny únikovými cestami typu B nebo C, jejich požárními předsíněmi, požárními výtahy, navazujícími vnitřními komunikacemi, zejména prostory bez požárního rizika (schodišti, chodbami apod.), popř. požárními žebříky umístěnými uvnitř objektu. U změn staveb podle ČSN 73 0834 může vnitřní zásahovou cestu také tvořit chráněná úniková cesta typu A, popř. částečně chráněná úniková cesta podle ČSN 73 0834. Šířka vnitřních zásahových cest, kromě požárních výtahů a žebříků, musí být alespoň 1,5 únikového pruhu (jmenovitá šířka dveří 800 mm se považuje za vyhovující). 12.5.3 Vnitřní zásahové cesty mají být v souladu s 12.7 vybaveny požárními vodovody; pokud přístup k dále uvedeným zařízením není z vnější strany objektu, musí být z vnitřních zásahových cest přístupná místa k ovládání: a) elektrické instalace; b) rozvodu plynu či jiných hořlavých nebo toxických látek; c) rozvodu jiných energetických zařízení; d) samočinných stabilních hasicích zařízení; e) samočinného odvětrávacího zařízení (dálkového ovládání požárního odvětrání, zařízení pro větrání chráněných únikových cest apod.); f) domácího rozhlasu nebo poplachového signalizačního zařízení; g) posilovacích čerpadel požární vody. 12.5.4 V objektech bez vnitřních zásahových cest musí být k zařízením podle 12.5.3 zajištěn snadný a bezpečný přístup. 12.5.5 Vnitřní zásahové cesty v objektech vyšších než 45 m musí být vybaveny požárním výtahem, ústícím do vnitřní zásahové cesty. Požární výtah má zajistit rychlou dopravu požárních jednotek i požárního vybavení (zařízení) do všech podlaží objektu. Požární výtah se doporučuje navrhovat tak, aby jej bylo možno používat i při běžném provozu v objektu (např. jako nákladní výtah). Pokud rozměry výtahové klece jsou alespoň 1100 mm x 2100 mm, může být požární výtah považován zároveň za evakuační výtah podle 9.6.4. Požární výtah musí: a) ústit ve všech stanicích (s výjimkou výchozí stanice) v předsíni chráněných únikových cest; b) mít nosnost nejméně 5 kN a takovou jmenovitou rychlost, aby doba jedné jízdy t1 (viz 9.11.15) do nejvýše umístěného užitného podlaží nepřesáhla 2,5 minuty; 2

c) mít klec výhradně z nehořlavých hmot a o čisté půdorysné ploše nejméně 1,3 m ; do této plochy se nesmí započítávat plocha, kterou popř. zabírá otevírání dveřních křídel; výtahová klec musí být opatřena dveřmi; d) mít stanice ve všech podlažích, ve kterých se předpokládá zásah požárních jednotek; e) mít zajištěnou dodávku elektrické energie podle 12.9 po dobu alespoň 45 minut; f) v případě ohrožení objektu požárem umožnit sjetí výtahové klece do určité stanice buď impulsem automatického požárního hlásiče nebo přivoláním pomocí klíčového spínače; výtah musí zůstat vyřazen z normálního provozu a být připraven pro provoz požárními jednotkami pomocí zvláštního ovládání z klece.

80


12.6

Vnější zásahové cesty 24)

12.6.1 Vnější zásahové cesty musí být zřízeny v případech uvedených v 12.6.2 a 12.6.3, v případech stanovených navazujícími normami vybraných objektů nebo v případech, kde to územně příslušný hasičský záchranný sbor vyžaduje. Za vnější zásahové cesty se považují: a) požární žebříky nebo schodiště, určená pro požární zásah; b) požární lávky. 12.6.2 Požární žebříky musí odpovídat požadavkům ČSN 74 3282, být umístěny pravidelně po obvodu 25) objektu (popř. i uvnitř objektu) a smí být navzájem vzdáleny nejvýše 200 m, měřeno po obvodu objektu . 2

Jednopodlažní objekty o půdorysné ploše větší než 200 m a vícepodlažní objekty o půdorysné ploše 2 větší než 100 m a o výšce větší než 9 m, musí mít požární žebřík tehdy, a) není-li na jejich střechu přístup jinou cestou (např. chráněnou únikovou cestou, vnějším schodištěm); nebo b) mají-li instalováno zařízení na odvod kouře a tepla střešními odvětracími klapkami s výjimkou odvodu kouře z prostoru chráněných únikových cest, šachet požárních výtahů a instalačních či odvětracích šachet. Doporučuje se, aby v případech uvedených v bodech a) a b) byly osazeny vždy alespoň dva požární žebříky, a to pokud možno na protilehlých stranách objektu. 12.6.3 Požární lávky se umísťují na střeše, popř. nad střechou objektu; musí umožňovat překonání překážek na střeše při protipožárním zásahu, být z nehořlavých hmot, nejméně 600 mm široké, opatřené alespoň jednostranným zábradlím podle ČSN 74 3305. Světlíky, nad kterými jsou umístěny požární lávky, musí v šíři nejméně 1200 mm na každou stranu od osy lávky vykazovat požární odolnost EW 15 D1. Požární lávky se musí zřizovat na střechách jednopodlažních objektů a objektů, jejichž výška hc > 9 m, a to ve všech případech, kde konstrukce střechy brání požárním jednotkám v pohybu po střeše (světlíky, nepochůzné střešní konstrukce apod.) a kde není možno překonat překážky jiným způsobem (uličkami, požárním žebříkem, jinými výstupy na střechu apod.), nebo kde jsou nepochůzné střešní pláště. Požární lávky se musí zřizovat na každých 40 m délky překážky a nesmí vést přímo nad střešními odvětracími klapkami nebo jinými otvory pro odvod kouře a tepla, ani nad prostory, jejichž střešní plášť se do 15 minut po vzniku požáru poruší a vzniklý otvor slouží k odvodu kouře a tepla (např. sklolaminátové části střešního pláště). 12.7

Zásobování vodou pro hašení

Stavební objekty, ke kterým je zajištěn přístup požárních jednotek podle 12.2.1, musí mít zajištěno zásobování vodou pro hašení požáru požárními jednotkami. Zásobování vodou a požární vodovody se navrhují podle ČSN 73 0873. V případech, kde nelze použít vody jako hasicí látky, musí být k dispozici odpovídající množství jiné hasebné látky. Zásobování požární vodou se musí zajistit i pro samočinná stabilní hasicí zařízení, pokud voda je hasebnou látkou (ČSN 73 0873). 12.8

Přenosné hasicí přístroje

Počet přenosných (ručních) hasicích přístrojů nr v požárním úseku (pokud nejsou stanoveny v navazujících normách) se určí podle vzorce: nr = 0,15 (S . a . c3)

1/2

≥ 1,0,

(24)

24)

Zásahové cesty odpovídající požadavkům 12.5.2, které jsou vedeny vně objektu ve smyslu 9.4.11 a 9.4.2, se považují za vnitřní zásahové cesty. 25) Doporučuje se, aby v případech, kde je to účelné z hlediska požárního zásahu, byl jeden štěřín požárního žebříku zároveň stoupacím potrubím nezavodněného požárního vodovodu. 81

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem ! ČSN 73 0802 2

kde S je celková půdorysná plocha požárního úseku v m ; a

součinitel podle 6.4;

c3

součinitel podle 6.6.6 (c3 ≤ 1,0).

Počet nr je určen pro přístroje s náplní hasebné látky 10 kg u vodních nebo pěnových přístrojů, 6 kg u práškových nebo sněhových přístrojů a 2,5 kg u halonových přístrojů, případně s ekvivalentní náplní jiné hasebné látky určené příslušnou zkušebnou. Počet přenosných hasicích přístrojů může být také určen společně pro několik požárních úseků umístěných v jednom podlaží (v rovnici 24 je plocha S součtem ploch a součinitelé a, c3 váženým průměrem hodnot jednotlivých úseků). 12.9

Dodávka elektrické energie

12.9.1 Elektrické rozvody zajišťující funkci nebo ovládání zařízení sloužících k protipožárnímu zabezpečení stavebních objektů (např. požární výtah, evakuační výtah, posilovací čerpadlo požární vody, nouzové osvětlení) musí mít zajištěnou dodávku elektrické energie alespoň ze dvou na sobě nezávislých napájecích zdrojů, z nichž každý musí mít takový výkon, aby při přerušení dodávky z jednoho zdroje byly dodávky plně zajištěny po dobu předpokládané funkce zařízení ze zdroje druhého. Přepnutí na druhý napájecí zdroj musí být samočinné, nebo musí být zabezpečeno zásahem obsluhy stálé služby; v tomto případě musí být porucha na kterékoliv napájecí soustavě signalizována do požární ústředny nebo jiného místa se stálou službou. Trvalou dodávku elektrické energie z druhého zdroje lze zajistit např. samostatným generátorem, akumulátorovými bateriemi apod. (viz ČSN 33 2130). Výjimečně se může dodávka elektrické energie zajistit i připojením na distribuční síť smyčkou, nebo připojením na mřížovou síť; v těchto případech nesmí porucha na jedné větvi vyřadit dodávku elektrické energie (požárně oddělené rozvodné skříně, oddělené vedení apod.). Připojení na distribuční síť smyčkou nebo na mřížovou síť se nesmí použít pro zajištění dodávky elektrické energie pro protipožární zařízení a) u chráněných únikových cest typu C; b) u požárních výtahů; c) v objektech vyšších než 45 m, kromě rekonstrukcí budov skupiny OB 2 a OB 3 podle ČSN 73 0833:1996; d) ve shromažďovacích prostorech podle ČSN 73 0831 (bez ohledu na výšku objektu a únikové cesty z nich); e) v objektech, kde příslušné normy nebo předpisy vylučují tento zdroj elektrické energie. Jsou-li trvalou dodávkou elektrické energie zajištěna i jiná zařízení, která neslouží protipožárnímu zabezpečení objektu, musí být v případě požáru vypnuta dodávka elektrické energie k těmto zařízením alespoň v požárním úseku, kde je požár a probíhá jeho hašení. Výjimku činí zařízení, jejichž vypnutím by mohlo dojít k rozšíření požáru, výbuchu či jinému zhoršení podmínek zásahu; v těchto případech musí mít požární jednotky možnost tato zařízení operativně ovládat buď přímo z prostor nástupu nebo přes ohlašovnu požáru apod. POZNÁMKA Dva zdroje jsou obecně nezávislé, pokud pravděpodobnost výpadku více než jednoho zdroje je na podkladě výpočtu poruch nulová. Za nezávislý zdroj (kromě případů uvedených v 12.9.1) se považuje uzel přenosové sítě 400 kV nebo uzel 110 kV, v němž na různých přípojnicích jsou umístěna vedení různých uzlů 400/110 kV. Výpadkem zdroje je narušení jeho funkční činnosti v elektrické rozvodné síti po dobu delší než 120 sekund; v případě velkých odběrů se doporučuje zpracovat diagram odběru jednotlivými spotřebiči, resp. zatížení náhradního zdroje.

12.9.2 Elektrická zařízení sloužící k protipožárnímu zabezpečení objektu se připojují samostatným vedením z přípojkové skříně nebo z hlavního rozvaděče, a to tak, aby zůstala funkční po celou požadovanou dobu i při odpojení ostatních elektrických zařízení v objektu. Vodiče a kabely zajišťující funkci a ovládání zařízení sloužících k protipožárnímu zabezpečení stavebních objektů: a) mohou být volně vedeny prostory a požárními úseky bez požárního rizika, včetně chráněných únikových cest, pokud vodiče a kabely vyhovují ČSN EN 50 265-1, ČSN EN 50 265-2-1, ČSN EN 50 265-2-2 a ČSN IEC 332-3; nebo

82


b) mohou být volně vedeny prostory a požárními úseky s požárním rizikem, pokud vodiče a kabely vyhovují CEI IEC 60 331-11, CEI IEC 60 331-21, CEI IEC 60 331-23, CEI IEC 60 331-25 a normám uvedeným v bodě a); nebo c) musí být uloženy či chráněny tak, aby nedošlo k porušení jejich funkčnosti např. vedením pod omítkou s krytím nejméně 10 mm, popř. vedením v samostatných drážkách, uzavřených truhlících či šachtách a kanálech určených pouze pro elektrické vodiče a kabely, nebo chráněné protipožárními nástřiky, popř. deskovými nehořlavými materiály zpravidla tloušťky nejméně 10 mm apod.; tyto ochrany mají vykazovat požární odolnost EI 30 D1, pokud se nepožaduje v konkrétních podmínkách jiná odolnost. POZNÁMKA Pro hodnocení vodičů a kabelů jsou z výše uvedeného souboru norem rozhodující ty normy, které funkčně a technicky odpovídají posuzovanému vodiči či kabelu. Vodiče a kabely musí vyhovovat bodům a), nebo b), nebo c) spojitě od ovládacího zařízení (např. hlavní ústředny elektrické požární signalizace) k vlastnímu protipožárnímu zařízení (např. k samočinnému stabilnímu hasicímu zařízení, k samočinnému odvětracímu zařízení, k požárním uzávěrům, k odvětracím zařízením chráněných únikových cest, k požárním a evakuačním výtahům, k posilovacím čerpadlům, ke vzduchotechnickému zařízení a k dalším zařízením s požárně bezpečnostními funkcemi).

12.9.3 Elektrická zařízení, která neslouží protipožárnímu zabezpečení objektu, se požárně posuzují jen tehdy, pokud: a) v jednotlivých místnostech jsou vodiče a kabely vedeny volně bez další ochrany, takže uložení a ochrana vodičů a kabelů neodpovídá 12.9.2 bodu c), a pokud 3

b) hmotnost izolace vodičů a kabelů, popř. hořlavých částí elektrických rozvodů přesáhne 0,2 kg na m obestavěného prostoru místnosti, přičemž podle ČSN 73 0818 připadá na osobu v posuzované míst2 nosti méně než 10 m půdorysné plochy. Za vyhovující řešení volně vedených vodičů a kabelů v případech, které se podle tohoto článku posuzují, se považují vodiče a kabely, které: 1) vyhovují požadavkům podle 12.9.2 bodu a), nebo 2) se nacházejí v místnostech požárně odvětraných podle 6.6.7, nebo 3) jsou umístěny v místnostech tak, že samočinné stabilní hasicí zařízení podle 6.6.6 působí přímo na vodiče a kabely a brání jejich hoření.

V případě chráněných únikových cest se vodiče, kabely a další hořlavé části elektrických rozvodů, i když neslouží k protipožárnímu zabezpečení objektu, hodnotí podle 12.9.2 bodu a) nebo bodu c). Volně vedené elektrické rozvody evakuačních a požárních výtahů se posuzují podle 12.9.2 bodu a). Volně vedené elektrické rozvody jiných výtahů se požárně nehodnotí, jsou-li výtahové šachty nebo prostory v nichž jsou výtahy umístěny požárně odvětrány vně objektu podle 8.10.5 bodu a), nebo 6.6.7; pokud tomu tak není, posuzují se elektrické rozvody podle 12.9.3. POZNÁMKA Výtah umístěný v chráněné únikové cestě podle 8.10.3 se považuje za požárně odvětraný vně objek-1 tu. Hmotnost izolací běžných vodičů zásuvkových a světelných okruhů (typ CYKY) se pohybuje kolem 0,15 kg.m .

83


Příloha A (normativní) Hodnoty nahodilého požárního zatížení pn a součinitele an pro některé druhy provozů nebo objektů -2

2

A.1 Hodnoty pn v kg.m uvedené v příloze A jsou vztaženy na 1 m podlahové plochy a lze je použít bez dalšího průkazu o skutečném stavu nahodilého zatížení pn. Hodnoty mají charakter průměrného (reprezentativního) zatížení a je proto nutné vždy současně posoudit, zda se v požárním úseku nevyskytuje vyšší požární zatížení. Hodnoty součinitele an uvedené v příloze A, lze použít bez dalšího průkazu. A.2 Jestliže se v jednom požárním úseku vyskytují provozy o různé hodnotě nahodilého požárního zatížení pn, určí se hodnota pn pro celý požární úsek buď podle rovnice j

∑p

.Si

ni

pn =

i =1

(A.1)

S -2

kde pni je nahodilé požární zatížení i-tého provozu podle přílohy A, v kg.m ; 2

Si

podlahová plocha, na které se i-tý provoz vyskytuje, v m ;

S

celková plocha požárního úseku (viz 6.3.6), v m ;

j

počet provozů v požárním úseku;

2

nebo podle nejvyšší hodnoty pn vyskytující se v posuzovaném požárním úseku; tak je také nutno postupovat v případech, kde jsou provozy uspořádány variabilně. A.3 Jestliže se v jednom požárním úseku vyskytují provozy o různé hodnotě součinitele an, určí se hodnota an pro celý požární úsek buď podle rovnice j

∑p

ni

an =

.ani .Si

i =1

(A.2)

j

∑p

ni

. Si

i =1

-2

kde pni je nahodilé požární zatížení i-tého provozu podle přílohy A, v kg.m ; ani

hodnota součinitele an i-tého provozu podle přílohy A;

Si

podlahová plocha, na které se i-tý provoz vyskytuje, v m ;

j

počet provozů v požárním úseku;

2

nebo podle nejvyšší hodnoty an vyskytující se v posuzovaném požárním úseku; tak je také nutno postupovat v případech, kde jsou provozy uspořádány variabilně.

84


Tabulka A.1 – Hodnoty nahodilého požárního zatížení pn a součinitelů an Položka

Druh provozu

an

pn -2 kg.m

1

ADMINISTRATIVA

1.1

Prostory kancelářského charakteru, pisárny, kreslírny, studovny, čítárny včetně kancelářských prostorů vybavených výpočetní technikou (osobními počítači)

1,0

40

1.2

Kancelářské prostory s příručními knihovnami

1,0

60

1.3

Laboratoře a zkušebny: a) chemické a jiné, kde se pracuje s hořlavými kapalinami, popř. s hořlavými plyny

1,3

60

b) ostatní

1,05

30

Prostory určené k reprodukci, např. rozmnožovny, planografie, tiskárny (jako součást administrativních provozů)

1,1

75

1.5

Spisovny, kartotéky apod.

1,0

80

1.6

Archivy, knihovny

0,7

120

1.7

Kancelářské sklady a) sklady vybavení kanceláří (nábytek apod.)

1,0

75

b) sklady kancelářských potřeb

1,05

90

Zasedací, přednáškové a konferenční síně, hovorny, bankovní a jiné haly s přepážkami

0,9

20

1.9

Předsálí, čekárny, kuřárny

0,8

10

1.10

Vstupní prostory, haly, dvorany, chodby apod. (pokud se v těchto prostorech vyskytuje sedací nábytek, stolky, skříně, výstavní skřínky apod., postupuje se podle položky 1.9 nebo 1.8)

0,8

5

1.11

Společné šatny u shromažďovacích prostorů

1,1

75

1.12

Prostory určené k občerstvení (např. čajovny)

1,05

15

1.13

Výpočetní střediska:

1.13.1

sál počítače

1,0

30

1.13.2

přípravna dat, pracovna vstupní a výstupní kontroly

1,0

90

1.13.3

sklad médií, dokumentace, papíru apod.) a) skladování ve skříních z nehořlavých hmot

0,7

75

b) skladování volné

1,05

90

1.4

1.8

2

ŠKOLSTVÍ

2.1

Kmenové učebny, posluchárny

0,8

25

2.2

Odborné učebny

0,9

35

2.3

Školní laboratoře, dílny a podobné prostory určené pro výuku

1,1

45

2.4

Kabinety středních, odborných a vysokých škol včetně prostorů pro pedagogické pracovníky

1,1

50

2.5

Archívy, knihovny

0,7

120

2.6

Sklady vybavení škol

1,0

75

2.7

Společné šatny

1,1

75

2.8

Vstupní prostory, haly, dvorany

0,8

5

2.9

Chodby

0,8

5

(pokračování)

85


Tabulka A.1 (pokračování) Položka

Druh provozu

an

pn -2 kg.m

1,1

25

3

OSVĚTA, KULTURA

3.1

Hlediště (v divadlech, kinech, kulturních domech, koncertních síních apod.)

3.2

Jeviště včetně přilehlých skladů rekvizit:

3.2.1

jeviště bez provaziště

1,15

75

3.2.2

jeviště s provazištěm

1,25

150

3.2.3

odkládací plocha, pomocná jeviště

1,15

75

3.2.4

sklady rekvizit a dekorací

1,1

150

3.3

Tančení sály

1,2

15

3.4

Čítárny, studovny

1,0

40

3.5

Knihovny, půjčovny knih

0,7

120

3.6

Klubovny

1,1

30

3.7

Výstavní síně, obrazárny, galerie

1,1

15

3.8

Výstavní síně muzeí a výstaviště (bez ohledu na druh vystavovaných předmětů)

1,15

60

3.9

Předsálí, kuřárny

0,8

10

3.10

Vstupní prostory, chodby

0,8

5

3.11

Společné šatny

1,1

75

3.12

Šatny účinkujících

1,1

40

3.13

Prostory s historickou instalací (v zámcích, hradech ,měšťanských domech, radnicích a v jiných památkových objektech), kromě komunikací

1,5

45

3.14

Depozitáře nábytku, obrazů a jiného zařízení

1,1

90

3.15

Vstupní prostory a chodby s funkcí výstavních síní

1,0

15

3.16

Rozhlasová studia

1,1

25

3.17

Televizní studia, filmové ateliéry

1,2

45

3.18

Kostely, modlitebny apod.

0,7

15

4

ZDRAVOTNICTVÍ

4.1

Prostory zdravotnických zařízení, ve kterých se poskytuje zdravotnická péče (vyšetřovny, přípravny, terapeutické pokoje, speciální vyšetřovny, operační a zákrokové sály apod.), kromě prostorů dále uvedených

0,9

20

4.2

Prostory pro rehabilitaci, elektroléčbu, léčebný tělocvik, ergoterapii, masáže

0,8

10

4.3

Komunikační prostory, chodby, koupelny, umývárny, WC, čisticí místnosti, vodoléčebné sály, místnosti pro aplikaci mastí, sanitární filtry, baryové kuchyňky, místnosti pro zemřelé, pitevny, otevřené lékárny, sklady sádry a sejmutých sádrových obvazů

0,8

5

4.4

Lůžkové pokoje v nemocnicích, sanatoriích, léčebnách, kromě položky 4.5

0,9

20

4.5

Lůžkové pokoje v lázeňských léčebnách

1,0

30

4.6

Herny a ložnice v dětských zdravotnických zařízeních (jesle, kojenecké ústavy, dětské domovy)

1,0

25

4.7

Čekárny, hovorny, kuřárny

0,8

10

4.8

Lékárny

1,1

60

4.9

Laboratoře

1,2

45

(pokračování)

86



Druh provozu

an

pn -2 kg.m

4.10

Lékařské soukromé ordinace

1,0

25

4.11

Příruční sklady (sklady a sběrny lůžkovin apod.)

1,05

75

4.12

Archívy, sklady rentgenu apod.

1,1

150

5

TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT

5.1

Hlediště sportovních zařízení

0,8

15

5.2

Tělocvičny, sportovní haly: a) pouze pro tělovýchovu a sport

0,8

10

b) víceúčelové

1,1

20

a) skříňky kovové

0,7

15

b) skříňky dřevěné

1,0

40

c) bez skříněk

1,1

20

5.3

Šatny cvičících:

5.4

Šatny diváků

1,1

75

5.5

Sklady tělovýchovného zařízení

0,9

100

5.6

Vstupní prostory, předsálí, chodby

0,8

5

5.7

Vstupní prostory a předsálí využité částečně pro obchod

1,05

30

6

OBCHODY

6.1

Maloobchodní prodejny:

6.1.1

nehořlavých výrobků (železářského zboží, klenotů, hodin, nehořlavých stavebních hmot a výrobků apod.) a prodejny květin, ovoce, zeleniny, nealkoholických nápojů a piva

0,7

15

osobních automobilů a jednostopých vozidel (autosalony), bez prodeje auto-moto výzbroje

1,0

20

domácích potřeb, elektrospotřebičů, skla, porcelánu, keramiky, zbraní, prodejní galerie

1,0

25

auto-moto výzbroje (kromě prodejen pneumatik, olejů a sportovních potřeb pro automobilisty), informační techniky, hudebních nástrojů

1,0

35

6.1.5

masa, uzenin, novin a tabáku, pekařského a cukrářského zboží

1,0

40

6.1.6

dárkového zboží, lahůdek, lihovin, módních doplňků, bižuterie

1,0

50

6.1.7

košíkářského, provaznického a pryžového zboží

1,1

55

6.1.8

zboží z plastických hmot, parfumerie, koloniál, prodej bylin

1,15

60

6.1.9

obuvi, koženého zboží

1,0

65

6.1.10

hraček, galanterie, sportovních potřeb, fotokino, řemeslnických potřeb, nábytku a doplňků

1,1

70

6.1.11

potravin

0,9

75

6.1.12

textilu (metrového a kusového), kancelářských potřeb, gramofonových desek, butiky, starožitnosti

1,0

80

6.1.13

oděvů a kožešin, tapet, vetešnictví

1,1

85

6.1.14

drogistického zboží, kromě barev a laků, podlahových krytin a koberců

1,2

90

6.1.15

knih a hudebnin

0,7

120

6.1.16

barev a laků, pneumatik, motorových olejů

1,25

120

6.1.2 6.1.3 6.1.4

(pokračování)

87


Tabulka A.1 (pokračování) an

pn -2 kg.m

a) jednotlivé prodejní stánky nebo stánky na otevřených tržištích

1,1

40

b) prodejní stánky (kóje, sekce apod.) pro maloobchod, umístěné ve stavebních objektech

1,1

60

c) prodejní stánky (kóje, sekce apod.) pro velkoobchod umístěné ve stavebním objektu, nebo prodej z kontejnerů

1,1

80

a) skladovací výška zboží (např. v regálech) do 2,5 m

1,05

55

b) skladovací výška zboží (např. v regálech) přes 2,5 m

1,05

75

+ 0,15

+ 25

a) skladovací výška zboží (např. v regálech) do 2,5 m

1,05

70

b) skladovací výška zboží (např. v regálech) přes 2,5 m

1,05

90

1,05

80

a) kromě prodeje hořlavých kapalin v množství přes 200 kg nebo hořlavých plynů v množství přes 100 kg na prodejní plochu jednoho podlaží požárního úseku, přičemž tyto kapaliny nebo plyny mají am > 0,9,

1,1

90

b) včetně prodeje hořlavých kapalin a plynů (barev, laků, ředidel, čisticích prostředků apod.), přesahující specifikaci podle bodu a)

1,2

110

0,8 1,05

25 55

Položka

Druh provozu

6.2

Prodejny se širším sortimentem zboží:

6.2.1

prodejní zařízení dočasného nebo trvalého charakteru s různým sortimentem zboží kromě případů podle položek 6.1.16 a 6.2.2 až 6.2.5

6.2.2

prodejny s průmyslovým zbožím širšího sortimentu (včetně prodeje širšího sortimentu stavebnin, potřeb pro kutily apod., zahrnujícího hořlavé hmoty)

c) u zboží zahrnujícího také více než 200 kg hořlavých kapalin nebo více než 100 kg hořlavých plynů, přičemž kapaliny či plyny mají am > 0,9, nebo více než 500 kg tuhých hořlavých látek s am > 1,25, apod. se hodnoty podle bodu a) či b) zvyšují o 6.2.3

6.2.4 6.2.5

6.3

velkoprodejny potravin apod. (potraviny, maso, uzeniny, pečivo, nápoje, zelenina, ovoce, hygienické zboží, prací prostředky apod.)

obchodní domy textilního zboží (metrový i kusový textil, konfekce) a obuvnické zboží (včetně koženého zboží) obchodní domy bez ohledu na sortiment (včetně hypermarketů)

Vzorkovny zboží a výrobků: a) převážně z nehořlavých hmot b) z hořlavých hmot

6.4

Příruční sklady

6.4.1

knih, hudebnin

0,7

150

6.4.2

barev, laků, pneumatik, motorových olejů, zboží z plastických hmot

1,25

180

6.4.3

příruční sklady ostatních prodejen (kromě položky 6.4.1 a 6.4.2): nahodilé požární zatížení se oproti prodejnám zvyšuje o

podle druhu zboží

30

6.5

Pasáže

6.5.1

Pasáže (průchody) pouze s funkcí komunikačního prostoru

0,8

5

6.5.2

Pasáže (atria, mall) s výskytem výstavních skříněk, informačních a reklamních panelů, odpočinkových laviček apod.

0,9

10

Pasáže (atria, mall) s výskytem sedacího nábytku a stolků pro odpočinek i občerstvení, s výskytem příležitostného stánkového prodeje, výstavních skříněk, regálů a s výskytem informačních a reklamních panelů apod.

1,0

15

6.5.3

POZNÁMKA Podle položky 6.5.2 či 6.5.3 se zařazují pasáže (popř. ochozy v pasážích) u hypermarketů resp. u obchodních center; v případě výskytu stánků trvalého charakteru viz položka 6.2.1.

(pokračování) 88



Druh provozu

an

pn -2 kg.m

7

VEŘEJNÉ STRAVOVÁNÍ A UBYTOVÁNÍ

7.1

Veřejné stravování:

7.1.1

prostory ke stravování s místy k stání (bufety, výčepy apod.)

0,9

10

7.1.2

prostory ke stravování se stolovým zařízením se sedadly (jídelny, restaurace, menzy, hospody)

0,9

20

7.1.3

prostory pro pobyt hostů (kavárny, vinárny, noční kluby apod.)

1,15

30

7.1.4

přípravny a výrobny pokrmů (kuchyně hromadného stravování včetně pomocných provozů)

0,95

30

příruční sklady výroben pokrmů (bez ohledu na sortiment; oddělené sklady lze posoudit jako sklady prodejen příslušného druhu zboží)

1,1

60

7.1.5 7.2

Veřejné ubytování:

7.2.1

pokoje hotelů, motelů, hromadné ubytovny a noclehárny, internáty, studentské koleje, dětské domovy (v částech určených pro spaní včetně sociálního vybavení), jakož i přidružené prostory pro personál

1,0

30

7.2.2

příruční sklady a sběrny lůžkovin apod.

1,05

60

7.2.3

hotelové haly, recepce: a) vybavené pouze sedacím nábytkem

0,8

10

b) vybavené různými službami pro hosty (např. prodejnou upomínkových předmětů, kadeřnictvím)

1,0

20

0,8

5

1,0

40

7.2.4

chodby

8

BYTY

8.1

Bytové domy, rodinné domky, domovy důchodců včetně příslušenství

9

SLUŽBY A PROVOZOVNY

9.1

Prostory pro příjem, výdej a zkoušení výrobků určených pro opravu, čištění apod.:

9.1.1

výrobky převážně z nehořlavých hmot (klenoty, hodiny, optické přístroje apod.)

0,6

15

9.1.2

výrobky částečně obsahující hořlavé hmoty (mechanické průmyslové zboží, elektrospotřebiče, informační technika, měřicí přístroje, zbraně, bižuterie, deštníky a slunečníky)

0,9

25

a) prádlo, obuv, kožené zboží, módní doplňky, hudební nástroje, sběrny fotoprací

1,0

35

b) sportovní potřeby, hračky, košíkářské a provaznické zboží, oděvy, kožené a kožešnické zboží, peří, sedlářské výrobky

1,1

45

c) koberce a jiné podlahové krytiny, pneumatiky, zboží z pryže a z plastických hmot, sběrny reprodukčních a knihařských prací, oprav nábytku apod.

1,2

60

podle druhu zboží

15

podle druhu zboží

30

9.1.3

9.2

9.3

výrobky převážně z hořlavých hmot:

U prostorů pro dopravu, výrobu, popř. čištění výrobků uvedených v položce 9.1 včetně příručních skladů se nahodilé požární zatížení zvyšuje o U samostatných skladových a expedičních prostorů pro výrobky uvedené v položce 9.1 se nahodilé požární zatížení zvyšuje o

(pokračování)

89



pn -2 kg.m

a) zámečnická dílna, instalatérská dílna, zlatnické dílny, kovo dílna uměleckých řemesel apod.

0,8

30

b) dílny jemné mechaniky, elektrotechnická dílna, auto-moto dílny, dílny jízdních kol a kočárků, sklenářská dílna včetně rámování obrazů apod.

1,0

40

c) krejčovská dílna, obuvnická dílna, fotolaboratoře apod.

1,1

50

d) čalounická dílna, aranžovna, dílna dekorací, lakýrnická dílna, dílna autobaterií apod.

1,2

60

e) truhlářská a tesařská dílna, dílna pro tkaní koberců, tiskařská dílna a knihařská dílna apod.

1,2

75

0,9

30

a) průmyslového zboží

0,9

30

b) sportovního zboží

1,0

50

c) videozáznamů a videotechniky

1,1

60

d) oděvů a úschovny kožešin

1,15

90

1,05

30

0,8

10

a) garáže a prostory pro čištění

0,9

10

b) prostory pro údržbu a opravu (bez skladu náhradních dílů a materiálu)

1,05

15

a) garáže a prostory pro čištění

1,0

40

b) prostory pro údržbu a opravy (bez skladů náhradních dílů a materiálu)

1,05

45

Položka 9.4

Druh provozu Dílny (údržbářské, opravárenské, výrobní), popř. samostatné provozovny:

9.5

Provozovny:

9.5.1

obstaravatelské služby, prostory pro styk se zákazníkem včetně zázemí (cestovní kanceláře, sázkové kanceláře, reklamní a inzertní kanceláře apod.)

9.5.2

půjčovny:

9.5.3

kosmetické salóny, kadeřnictví, vlásenkářství apod.

9.5.4

drobné provozovny zahrnující prodej, výrobu, příruční sklad se posuzují podle položky 6.1 (např. řeznictví a uzenářství podle položky 6.1.5 maso, uzeniny)

9.6

Čekárny u služeb a provozoven, popř. včetně hygienického zázemí

10

GARÁŽE A SERVISY MOTOROVÝCH VOZIDEL

10.1

Osobní automobily, dodávkové automobily, jednostopá vozidla (skupina 1 podle ČSN 73 6059):

10.2

Nákladní automobily, autobusy, speciální automobily, traktory a samojízdné pracovní stroje (skupina 2 a 3 podle ČSN 73 6059):

10.3

Prostory pro nanášení nátěrových hmot

1,25

25

10.4

Sklad náhradních dílů, demontovaných dílů, sklad autopříslušenství apod. kromě položky 10.5

1,05

55

10.5

Sklad nátěrových hmot, olejů a mazadel, čalounění, pneumatik

1,25

150

10.6

Sklad tlakových nádob s hořlavými plyny

1,5

180

10.7

Čerpací stanice pohonných hmot a olejů uvnitř i vně stavebního objektu (mimo prostor nádrží)

1,15

30

a) vybavené pouze sedacím nábytkem

0,8

10

b) vybavené různými službami pro zákazníky (např. bufety)

0,9

20

c) vybavené současně prodejnou autopotřeb

1,0

50

10.8

Příjem a čekárny u garáží, servisů a opraven:

(pokračování)

90



pn -2 kg.m

0,8

5

a) vybavené pouze sedacím nábytkem

0,8

10

b) vybavené také prodejními stánky apod.

1,0

20

a) společné

1,15

150

b) v kovových skříňkách

0,6

50

a) automatická

1,1

45

b) manuální

1,1

70

Položka

Druh provozu

11

DOPRAVA

11.1

Vstupní haly, průchody, chodby

11.2

Čekárny (u nádražních stanic, letišť) včetně prostorů pro odbavení cestujících (např. u letišť)

11.3

Úschovny zavazadel:

12

SPOJE

12.1

Telekomunikační a radiokomunikační provozy:

12.1.1

pracoviště informačního centra:

12.1.2

kontrolní pracoviště frekvenční modulace

1,1

15

12.1.3

nahrávání magnetofonových pásků

1,0

45

12.1.4

ústředna rozhlasu a rozhlasu po drátě

1,1

50

12.1.5

telefonní ústředna: a) pobočka do 100 přípojek

1,1

30

b) veřejná a pobočková nad 100 přípojek

1,1

65

a) automatická

1,1

65

b) manuální

1,1

20

12.1.6

dálnopisná ústředna

12.1.7

sál televizních vysílačů

1,1

35

12.1.8

sál radioreléových zařízení

1,0

35

12.1.9

sál zesilovací stanice dálkových kabelů

1,1

55

12.1.10

sál tónové telegrafie

1,1

55

12.1.11

sál zesilovací stanice po drátě

1,0

25

12.1.12

televizní převaděč: a) do 0,5 W

1,1

10

b) od 0,5 W do 1 kW

1,1

30

1,1

45

1,1

40

1,1

120

1,0

120

1,2

75

12.1.13

zkušebna technologie spojů (uzlová, tranzitní apod.)

12.2

Poštovní provozy:

12.2.1

přepážková hala a navazující administrativní prostory kromě dále uvedených provozů výpravna balíkových a listovních závěrů: výpravna a sklad balíků

12.2.2 12.2.3

sklady a) tisku, obalů a tiskopisů b) prázdných pytlů

(pokračování)

91


Tabulka A.1 (pokračování) Položka 13

Druh provozu

an

pn -2 kg.m

VÝROBNÍ PROVOZY hodnoty součinitelů an se pro posuzování podle ČSN 73 0804 neuvádějí

13.1

Průmysl strojírenský a hutnický:

13.1.1

slévárny, kovárny, lisovny, klempírny, brusírny

-

10

13.1.2

soustružny, frézárny, galvanizovny, svařovny, válcovny, tažírny (drátů, plechu apod.), mostárny, kalírny, výroba jízdních kol, kuličkových ložisek, kovových nástrojů a nářadí, trezorů

-

15

výroba a montáž silničních a kolejových vozidel (kromě lakoven), motorových letadel, kočárků, kancelářských strojů, optických přístrojů, hodin, zbraní, šicích strojů, tiskařských strojů, balicích a jiných obdobných strojů

-

20

výroba izolovaných drátů, kompletizovaných strojírenských produktů zahrnujících také hořlavé hmoty, bezmotorových letadel

-

30

13.1.5

lakovny, stříkací boxy (bez skladu barev)

-

50

13.2

Průmysl elektrotechnický:

13.2.1

výroba elektrických přístrojů, elektrických spotřebičů, transformátorů (kromě položky 13.2.2), suchých baterií, žárovek, rozhlasové a televizní techniky, telefonních přístrojů a spojové techniky, informační techniky (počítače)

-

25

výroba akumulátorů, navíjení motorů, transformátorů apod. (pokud tvoří samostatný provoz)

-

35

13.1.3

13.1.4

13.2.2 13.3

Průmysl chemický:

13.3.1

výroba anorganických kyselin

-

15

13.3.2

výroba pracích prostředků, mýdla, parfumeristického a kosmetického zboží, farmaceutická výroba, výroba organických kyselin

-

25

výroba čisticích prostředků (na boty, na podlahy apod.), výroba umělých hnojiv, výroba zboží z plastických hmot (bez meziskladů)

-

45

13.3.4

výroba disperzních a tiskařských barev, tmelů, lepidel, klihu, voskové zboží

-

60

13.3.5

výroba bitumenu, dehtu, umělé kůže, pneumatik, pryžové zboží, podlahových krytin, vulkanizační procesy, výroba filmů, magnetických záznamových pásků, výroba a zpracování hořlavých plynů včetně plníren

-

75

výroba umělé pryskyřice, plastů a pěnových plastů, zpracování přírodní pryskyřice, kaučuku, výroba pryže, zpracování základních produktů z ropy a výroba kapalin III. a IV. třídy nebezpečnosti

-

120

výroba nitrolakových a lihových nátěrových hmot, výroba ředidel, výroba a zpracování kapalin I. a II. třídy nebezpečnosti

-

180

-

20

-

30

-

45

-

60

13.3.3

13.3.6

13.3.7 13.4

Průmysl textilní, oděvní a kožedělný:

13.4.1

textilní výroba – vyšívání a pletení zboží, výroba punčoch, hedvábného zboží, apretace textilií

13.4:2

přádelny, tkalcovny, bělírny, žehlírny, barvírny, výroba tkanin z lýka a jutových tkanin

13.4.3

výroba prádla a oděvů, výroba obuvi, koženého a kožešnického zboží, výroba plsti a plstěného zboží, výroba plachet, matrací ze žíní, pytlů, obvazového materiálu a vaty, výroba vlněných přikrývek, textilní tiskárny

13.4.4

výroba koberců

(pokračování)

92



Druh provozu

an

pn -2 kg.m

13.5

Průmysl dřevozpracující a papírenský:

13.5.1

provozovny mokrého (vodního) zpracování dřevní hmoty (např. varna celulózy)

-

5

13.5.2

zpracování surového dřeva (všeobecně), výroba papíru (všeobecně)

-

30

13.5.3

výroba dřevěného zboží (soustružna, modelárna, pila apod.), výroba tužek, zápalek, dřevěných lišt a kolíků, lyží, hraček, lisování korku a výroba zboží z korku, papírových nebo dřevěných žaluzií

-

45

apretace a zušlechtění papíru, výroba papírového zboží a kancelářských potřeb, výroba kartonů, lepenek a papírových pytlů, výroba nábytku (včetně čalouněného), výroba dveří a oken, dřevěných palet, beden a sudů, výroba dřevité vlny, výroba člunů

-

60

výroba laťovek, překližek, dřevotřískových, dřevovláknitých, pilinových a obdobných desek včetně broušení a dalších povrchových úprav

-

150

13.5.4

13.5:5 13.6

Průmysl potravinářský

13.6.1

výroba nealkoholických nápojů, ovocných šťáv, pivovary, mlékárny, jatka, výroba kompotů a jiné mokré provozy

-

10

výroba bonbónů, cukrářského zboží a čokolády, masných výrobků, zpracování tabáku

-

20

pražírna kávy, výroba likérů a lihovin, výroba oplatek, konzervárny masných výrobků, mražené zboží

-

30

13.6.4

výroba kvasnic, zpracování kakaa, výroba marmelád a džemů

-

45

13.6.5

pekárny, výroba sušené zeleniny, těstovin, výroba cukru (kromě položky 13.6.7)

-

60

13.6.6

výroba a zpracování stolních olejů, jedlých tuků

-

75

13.6.7

mlýny na obilí, výroba škrobu (kromě položky 13.6.1), zušlechtění cukru, chladírny a mrazírny

-

120

13.6.2 13.6.3

13.7

Průmysl sklářský a stavebních hmot:

13.7.1

výroba žárového skla, keramiky, porcelánu, cementu, vápna, cihel, betonu, cementářského zboží, kamenického zboží, sádrového zboží, výztuže

-

10

výroba a zpracování minerální a skelné vaty (rohože, desky apod.), výroba skleněného zboží a zpracování skla (bez expedice a balení), stavební zámečnictví

-

25

13.7.3

výroba dřevěného bednění, lešenových podlážek apod.

-

60

13.7.4

výroba hydroizolačních pásů

-

120

13.8

Jiné průmyslové výroby:

13.8.1

výroba provaznického a kartáčnického zboží, výroba zboží z rákosu a slámy, výroba štětců, výroba hudebních nástrojů

-

45

tiskárny

-

60

13.7.2

13.8.2

nahodilé požární zatížení oproti položce 13.1 až 13.8 se zvyšuje u: 13.8.3

13.8.4 13.8.5

balíren zboží do hořlavých obalů: a)

typu dřevité vlny, zpěněných plastických hmot

-

30

b)

typu papírových a kartónových obalů

-

15

příručních skladů a expedice zboží – výrobků o 35 % hodnoty nahodilého požárního zatížení dotčeného druhu zboží – výrobků, nejméně však o

-

30

skladů (trvale vymezený prostor skladu, samostatná místnost skladu, samostatný požární úsek apod.), kde skladovaná výška zboží – výrobků nepřekračuje 3 m, a to o 70 % hodnoty nahodilého požárního zatížení dotčeného druhu zboží – výrobků, nejméně však o

-

50

(pokračování) 93



Druh provozu

an

pn -2 kg.m

POZNÁMKA Nahodilé požární zatížení skladů, kde skladovaná výška zboží – výrobků je vyšší než 3 m, se stanoví individuálně podle skutečné hmotnosti hořlavých látek a jejich výhřevností 13.9

Zemědělská výroba:

13.9.1

volně ložené sklady brambor, zeleniny, okopanin, ovoce

-

0

13.9.2

prostory pro pěstování rostlin, popř. hub

-

0

13.9.3

stáje, kromě stájí pro drůbež

-

6,5

13.9.4

stáje pro drůbež

-

9,5

13.9.5

sklady obilí, semena úsušků

-

15

13.9.6

kolny pro stroje (kromě samohybných) a nářadí

-

20

13.9.7

sklady suchých krmných směsí

-

25

13.9.8

míchárny a přípravny krmiva

-

30

13.9.9

sklady sušené zeleniny

-

37,5

13.9.10

pásová sušárna chmele, posklizňové úpravny obilí, semen apod., výrobny krmných směsí

-

45

13.9.11

sklady kukuřičných úsušků, sušárny obilí a semen

-

52,5

13.9.12

sklady sena

-

60

13.9.13

sušárna píce

-

90

13.9.14

sklady slámy a jiných stébelnatých rostlin

-

150

13.9.15

jsou-li produkty u položek 13.9.1, 13.9.5, 13.9.7, 13.9.9 a 13.9.11 skladovány na paletách, v žocích apod., připočítává se 0,8 násobek hmotnosti hořlavých látek obalů, palet, přenosek apod.

-

-

a) s kovovými skříňkami

0,7

15

b) s dřevěnými skříňkami

1,0

50

c) bez skříněk

1,1

20

0,7

5

0,9

15

a) bez olejových vypínačů

0,8

25

b) s olejovými vypínači

0,9

35

1,1

55

a) olejové

0,8

160

b) vzduchem chlazené a regulační

1,1

10

0,8

25

14

HYGIENICKÉ PROSTORY

14.1

Šatny zaměstnanců:

14.2

Umývárny, WC, úpravny zaměstnanců

15

JINÉ PROVOZY

15.1

Strojovna vzduchotechniky, strojovna výtahů

15.2

Energocentra, rozvodny:

15.3

Prostory měničů a usměrňovačů

15.4

Prostory pro transformátory:

15.5

Přívodní kobky VN

(pokračování)

94


Tabulka A.1 (dokončení) an

pn -2 kg.m

a) akumulátory

0,9

10

b) dieselagregáty 1) s provozní nádrží do 100 l 2) s provozní nádrží od 100 l do 500 l 3) s provozní nádrží od 500 l do 1000 l

0,9 0,9 0,9

15 40 65

Kompresorové stanice pro nehořlavé plyny

0,9

15

Položka 15.6

15.7

Druh provozu Prostory náhradních zdrojů elektrické energie:

15.8

Čerpací stanice pro nehořlavé kapaliny

0,9

10

15.9

Výměníkové stanice tepla (voda, pára)

0,5

5

15.10

Kotelny na palivo: a) tuhé (bez uhelny)

0,9

15

b) kapalné 1) bez provozní nádrže 2) s provozní nádrží

0,9 1,05

15 75

c) plynové

1,1

15

a) s elektrickým zařízením regulace umístěným v těchto prostorech

1,1

65

b) pouze s ovládacími řídicími prvky

0,9

15

15.11

Velíny, dozorny, obsluhovny, ohlašovny požáru

95


Příloha B (normativní) Hodnoty výpočtového požárního zatížení pv pro vybrané druhy provozů a objektů -2

2

B.1 Hodnoty výpočtového požárního zatížení (pv v kg.m ) jsou vztaženy na 1 m podlahové plochy a lze je bez dalšího průkazu užít za předpokladu splnění podmínek podle B.1.1 až B.1.4. B.1.1 V posuzovaném požárním úseku se vyskytuje buď pouze provoz pro který je výpočtové požární zatížení stanoveno, nebo další provozy, jejichž součin součinitele an a nahodilého požárního zatížení pn -2 v kg.m je menší než výpočtové požární zatížení podle rovnice: pv > pn . an . 1,15

(B.1) -2

-2

B.1.2 Stálé požární zatížení (ps v kg.m ) není vyšší než 5 v kg.m ; pokud tomu tak není, zvýší se výpo-2 čtové požární zatížení uvedené v této příloze o pv′ v kg.m podle rovnice: pv′ = (ps – 5) . 1,15,

(B.2) -2

kde ps je skutečné stálé požární zatížení v kg.m . B.1.3 Hodnota součinitele c je rovna jedné. Je-li c < 1,0, násobí se výpočtové požární zatížení podle této přílohy součinitelem c menším než jedna. B.1.4 Hodnota součinitele a požárního úseku se předpokládá, že je podle přílohy A rovna součiniteli an provozu, pro který je výpočtové požární zatížení stanoveno. Tabulka B.1 – Hodnoty výpočtového požárního zatížení pv Položka 1

Druh provozu

pv -2 kg.m

Prostory kancelářského charakteru, pisárny, kreslírny, studovny, čítárny včetně kancelářských prostorů vybavených výpočetní technikou (osobními počítači)

42

2

Prostory vědeckých, výzkumných a vývojových pracovišť s příručními knihovnami apod.

65

3

Zasedací přednáškové a konferenční síně, hovorny, bankovní a jiné haly s přepážkami

25

4

Předsálí, čekárny, kuřárny

13

5

Vstupní prostory, haly, dvorany, chodby apod. (pokud v těchto prostorech se vyskytuje sedací nábytek, stolky, skříně, výstavní skříňky apod., postupuje se podle položky 4 nebo 3)

7,5

Prostory zdravotnických zařízení, ve kterých se poskytuje zdravotnická péče (vyšetřovny, přípravny, terapeutické pokoje, speciální vyšetřovny, operační a zákrokové sály apod.), kromě prostorů dále uvedených

28

7

Lůžkové pokoje v nemocnicích, sanatoriích, léčebnách, kromě položky 8

23

8

Lůžkové pokoje v lázeňských léčebnách,internáty, studentské koleje, dětské domovy (v částech určených pro spaní včetně sociálního vybavení), jakož i přidružené prostory pro personál

6

35

9

Pokoje hotelů, motelů, hromadné ubytovny a noclehárny

30

10

Bytové domy, rodinné domky, domovy důchodců včetně příslušenství

40

11

Garáže a prostory pro čištění osobních automobilů, dodávkových automobilů, jednostopých vozidel (skupina 1 podle ČSN 73 6059)

15

Poštovní provozy – přepážková hala a navazující administrativní prostory

42

12

96


Příloha C (normativní) Hodnoty součinitele am Tabulka C.1 – Hodnoty součinitele am pro jednotlivé druhy hořlavých látek Položka 1 2

3

4 5

6 7

8

1)

Charakter hořlavých látek

Součinitel am

Pěnové plastické hmoty v napěněném stavu, které nejsou samozhášivé (kromě pěnového PVC). Např. pěnový polystyren, polyuretan

1,5

Pevné hořlavé látky v jemně rozděleném stavu (nezhutněné), s tloušťkou do 10 mm, volně nakupené s velkým specifickým povrchem (s mezerami alespoň tak velkými, jako je tloušťka materiálu). Např. hořlavé prachy (uhelný prášek apod.), seno, sláma, dřevitá vlna, třísky, papírový odpad, sběrový papír (nelisovaný), textilní suroviny (nelisované), sběrový textil (hadry), odpadky a odřezky plastů, linolea, pěnový PVC apod.

1,3

Pevné hořlavé látky v rozděleném stavu, s tloušťkou 10 mm až 25 mm, volně, tj. s mezerami, nakupené nebo uložené. Např. dřevěné desky a latě, dřevotřískové desky, spotřební zboží (textil, obuv, hračky, galanterie) vystavené i skladované v regálech

1,1

Pevné hořlavé látky s tloušťkou do 10 mm, lisované v balících. Např. lisované seno, sláma, textilní vlákna (kromě vlny), lisovaný sběrový papír

1,1

-1

Pevné hořlavé látky s výhřevností 25 MJ.kg a vyšší, s tloušťkou do 10 mm, uložené v rolích, balících apod. Např. desky, fólie, pásy z pryže a plastických hmot (kromě tvrdého PVC a teflonu)

1,1

Pevné hořlavé látky, které při teplotách do 200 °C tají a roztékají se. Např. sádlo, vazelína, asfalt

1,1

Dřevěný nábytek (včetně čalounění) včetně běžného obsahu v budovách obytných, občanského vybavení a administrativních, pevné hořlavé látky s tloušťkou větší než 25 mm, nejvýše však 40 mm, uložené volně s mezerami

1,0

Pevné hořlavé látky v rozděleném stavu, s tloušťkou nad 40 mm, uložené volně s mezerami nebo v jedné vrstvě. Např. dřevěné trámky a fošny, dřevěné slévárenské modely 0,9

9

-1

Pevné hořlavé látky s výhřevností do 25 MJ.kg , s tloušťkou vrstvy do 10 mm, uložené v rolích, balících apod. tloušťky do 400 mm. Např. kůže, kožešiny, plst, metrové textilní zboží, lisovaná surová vlna, role papíru do průměru 400 mm

0,9

10

Volně ložené sypké, dobře sléhavé potravinářské zboží. Např. obilí a semena, mouka, cukr

0,9

11

Rašelina (suchá), dřevěné uhlí

0,9

12

Hořlavé spotřební zboží (textil, obuv, hračky, galanterie, zboží z tvrdého PVC), uložené a skladované v pevných a těsných sestavách, např. na paletách, v kontejnerech apod.

0,7

13

Knihy, časopisy, archivní dokumentace apod.

0,7

14

Pevné hořlavé látky, bez ohledu na tloušťku jedné vrstvy, těsně na sebe vrstvené v rolích, balících, stozích apod., o celkové tloušťce role, balíků atd. větší než 400 mm. Např. role papíru, stohy archového papíru, stohy prken a dřevotřískových desek

0,6

15

Uhlí hnědé i černé, koks

0,5

16

Hořlavé zkapalněné plyny. Např. propan-butan. Hořlavé plyny topné i jiné. Např. svítiplyn, vodík, acetylen. Hořlavé kapaliny I. až III. třídy podle ČSN 65 0201, pokud jsou zahřívány na svůj bod varu

1,5

17

Hořlavé kapaliny I. třídy podle ČSN 65 0201, pokud nejsou zahřívány na svůj bod varu

1,4

18

Hořlavé kapaliny II. a III. třídy podle ČSN 65 0201, pokud jsou zahřívány na svůj bod vzplanutí nebo výše, avšak ne na svůj bod varu

1,2

(pokračování)

97


Tabulka C.1 (dokončení) Položka 19 20 21 22 1)

Charakter hořlavých látek

Součinitel am

Hořlavé kapaliny II. třídy podle ČSN 65 0201, pokud jejich teplota při zpracování nebo skladování nedosáhne bodu vzplanutí

1,1

Hořlavé kapaliny III. třídy podle ČSN 65 0201, pokud jejich teplota při zpracování nebo skladování nedosáhne jejich bodu vzplanutí

0,9

Hořlavé kapaliny mimo třídy podle ČSN 65 0201, které jsou zahřívány na teplotu o 50 °C nižší než je jejich bod vzplanutí

0,8

Hořlavé kapaliny mimo třídy podle ČSN 65 0201, které nejsou zahřívány nad teplotu o 50 °C nižší než je jejich bod vzplanutí

0,7

Pro stanovení výpočtového požárního zatížení se hodnoty součinitele am, uvedené v příloze C, mohou snížit: a) o 50 %, pokud pevné hořlavé látky (pro určení skupenství je rozhodující stav při 20 °C) jsou uloženy nebo se zpracovávají v zařízeních, zásobnících, skříních nebo obalech z nehořlavých hmot, které se neporuší působením povrchové teploty do 500 °C (např. v důsledku tepelné roztaživosti, ztráty pevnosti); b) o 50 %, pokud pevné hořlavé látky (např. potraviny) jsou uloženy ve zmraženém stavu při teplotách – 20 °C nebo nižších; c) o 75 %, pokud pevné hořlavé látky jsou uloženy nebo se zpracovávají v zařízeních, odpovídajících bodu a), a jsou v nich trvale pod atmosférou netečného plynu; d) o 25 %, pokud kapalné hořlavé látky jsou uloženy nebo se zpracovávají v zařízeních, odpovídajících bodu a); e) o 50 %, pokud kapalné hořlavé látky jsou uloženy nebo se zpracovávají v zařízeních, odpovídajících bodu a), a jsou v nich trvale pod atmosférou netečného plynu; f) o 75 %, pokud kapalné hořlavé látky jsou uloženy nebo se zpracovávají v zařízeních, odpovídajících bodu a), přičemž tato zařízení jsou opatřena vyprazdňovacími systémy, ovládanými automaticky nebo dálkově (z prostorů mimo posuzovaný požární úsek, a to nejpozději během 15 minut). U plynných hořlavých látek se součinitel am nesnižuje.

98


Příloha D (normativní) Velikost pomocné hodnoty n Tabulka D.1 – Velikost pomocné hodnoty n Pomocná hodnota n Poměr So/S

Poměr výšky otvoru ho ke světlé výšce prostoru (místnosti) hs ≤ 0,1

0,2

0,3

0,4

0,5

0,6

0,7

0,8

0,9

1,0

≤ 0,01

0,003

0,004

0,005

0,006

0,007

0,008

0,008

0,009

0,009

0,010

0,02

0,006

0,009

0,011

0,013

0,014

0,015

0,017

0,018

0,019

0,020

0,03

0,009

0,013

0,016

0,019

0,021

0,023

0,025

0,027

0,028

0,030

0,04

0,013

0,018

0,022

0,025

0,028

0,031

0,033

0,036

0,038

0,040

0,05

0,016

0,022

0,027

0,032

0,035

0,039

0,042

0,045

0,047

0,050

0,06

0,019

0,027

0,033

0,038

0,042

0,046

0,050

0,054

0,057

0,060

0,08

0,025

0,036

0,044

0,051

0,057

0,062

0,067

0,072

0,076

0,080

0,10

0,032

0,045

0,055

0,063

0,071

0,077

0,084

0,089

0,095

0,100

0,12

0,038

0,054

0,066

0,076

0,085

0,093

0,100

0,107

0,114

0,120

0,14

0,044

0,063

0,077

0,089

0,099

0,108

0,117

0,125

0,133

0,140

0,16

0,051

0,072

0,088

0,101

0,113

0,124

0,134

0,143

0,152

0,160

0,18

0,057

0,080

0,099

0,114

0,127

0,139

0,151

0,161

0,171

0,180

0,20

0,063

0,089

0,110

0,126

0,141

0,155

0,167

0,179

0,190

0,200

0,25

0,079

0,112

0,137

0,158

0,177

0,194

0,209

0,224

0,237

0,250

0,30

0,095

0,134

0,164

0,190

0,212

0,232

0,251

0,268

0,285

0,300

0,35

0,111

0,157

0,192

0,221

0,247

0,271

0,293

0,313

0,332

0,350

0,40

0,126

0,179

0,219

0,253

0,283

0,310

0,335

0,358

0,379

0,400

0,45

0,142

0,201

0,246

0,285

0,318

0,349

0,376

0,402

0,427

0,450

0,50

0,158

0,224

0,274

0,316

0,354

0,387

0,418

0,447

0,474

0,500

0,60

0,190

0,268

0,329

0,379

0,424

0,465

0,502

0,537

0,569

0,600

0,70

0,221

0,313

0,383

0,443

0,495

0,542

0,586

0,626

0,664

0,700

0,80

0,253

0,358

0,438

0,506

0,566

0,620

0,669

0,716

0,759

0,800

0,90

0,285

0,402

0,493

0,569

0,636

0,697

0,753

0,805

0,854

0,900

1,00

0,316

0,447

0,548

0,632

0,707

0,775

0,837

0,894

0,949

1,000

POZNÁMKA

Mezilehlé hodnoty lze získat lineární interpolací.

99


Příloha E (normativní) Hodnoty součinitele k 2

Tabulka E.1 – Hodnoty součinitele k požárních úseků do 500 m Hodnota součinitele k Pomocná hodnota n (viz příloha D)

≤5

10

20

30

50

100

250

500

≤ 0,005

0,005

0,007

0,009

0,011

0,011

0,015

0,016

0,020

0,010

0,013

0,015

0,018

0,020

0,024

0,027

0,033

0,038

0,015

0,018

0,022

0,027

0,031

0,035

0,040

0,049

0,055

0,020

0,024

0,029

0,036

0,040

0,044

0,051

0,062

0,071

0,025

0,029

0,036

0,044

0,049

0,055

0,062

0,076

0,085

0,030

0,035

0,044

0,051

0,056

0,064

0,073

0,089

0,098

0,040

0,045

0,056

0,065

0,073

0,080

0,093

0,113

0,125

0,050

0,055

0,067

0,080

0,087

0,096

0,113

0,133

0,147

0,060

0,065

0,078

0,093

0,102

0,113

0,129

0,153

0,165

0,070

0,075

0,089

0,105

0,115

0,127

0,145

0,167

0,182

0,080

0,084

0,100

0,118

0,127

0,140

0,158

0,180

0,193

0,090

0,091

0,111

0,129

0,140

0,153

0,171

0,191

0,204

0,100

0,100

0,120

0,140

0,151

0,164

0,180

0,200

0,211

0,120

0,116

0,138

0,158

0,169

0,182

0,197

0,215

0,224

0,140

0,131

0,155

0,175

0,184

0,195

0,209

0,225

0,236

0,160

0,144

0,167

0,185

0,195

0,205

0,218

0,235

0,245

0,180

0,156

0,178

0,196

0,205

0,215

0,227

0,245

0,255

0,200

0,167

0,187

0,205

0,213

0,222

0,235

0,253

0,264

0,250

0,187

0,207

0,222

0,229

0,240

0,253

0,267

0,273

0,300

0,204

0,220

0,235

0,244

0,253

0,265

0,273

0,273

≥ 0,350

0,215

0,233

0,247

0,255

0,264

0,273

0,273

0,273

POZNÁMKA

Převládající velikost půdorysných ploch místností nebo prostorů v požárním úseku Sm 2 m


100


2

Tabulka E.2 – Hodnoty součinitele k požárních úseků nad 500 m Hodnota součinitele k Pomocná hodnota n (viz příloha D)

Převládající velikost půdorysných ploch místností nebo prostorů v požárním úseku Sm 2 m 750

1 000

2 000

4 000 a více

Světlá výška hs místností nebo prostorů v požárním úseku m hs = 3,60

hs ≥ 3,60

hs = 3,60

hs ≥ 3,60

hs = 3,60

hs ≥ 3,60

hs = 3,60

hs ≥ 3,60

≤ 0,005

0,018

0,024

0,020

0,024

0,021

0,027

0,022

0,031

0,010

0,036

0,044

0,038

0,046

0,040

0,051

0,042

0,056

0,015

0,053

0,062

0,055

0,065

0,056

0,073

0,058

0,080

0,020

0,067

0,080

0,069

0,084

0,073

0,093

0,076

0,102

0,025

0,082

0,095

0,084

0,100

0,087

0,113

0,091

0,122

0,030

0,095

0,111

0,098

0,116

0,102

0,129

0,105

0,140

0,040

0,120

0,138

0,124

0,145

0,129

0,158

0,133

0,169

0,050

0,142

0,162

0,145

0,167

0,153

0,180

0,156

0,189

0,060

0,162

0,180

0,164

0,185

0,169

0,196

0,175

0,205

0,070

0,176

0,193

0,178

0,198

0,184

0,209

0,187

0,216

0,080

0,187

0,204

0,191

0,209

0,196

0,218

0,200

0,227

0,090

0,198

0,213

0,202

0,218

0,205

0,227

0,209

0,235

0,100

0,207

0,222

0,209

0,225

0,215

0,235

0,216

0,244

0,120

0,220

0,235

0,224

0,240

0,227

0,249

0,231

0,256

0,140

0,233

0,247

0,235

0,251

0,238

0,262

0,242

0,267

0,160

0,242

0,256

0,245

0,262

0,249

0,269

0,253

0,273

0,180

0,251

0,265

0,253

0,269

0,258

0,273

0,262

0,273

0,200

0,258

0,271

0,262

0,273

0,265

0,273

0,273

0,273

0,250

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,300

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

≥ 0,350

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

0,273

POZNÁMKA


101


Příloha F (normativní) Hodnoty odstupových vzdáleností d Tabulka F.1 - Hodnoty odstupových vzdáleností d Výška hu m

do 3,0

6,0

Délka l m

Procenta požárně otevřené plochy

-2

Odstupové vzdálenosti v m pro výpočtové požární zatížení pv v kg.m ≤ 10

20

30

40

50

60

80

100

120

> 180

do 4,5

100 80 60 40 20

2,5 2,1 1,5 0,2 0,0

3,5 2,9 2,3 1,5 0,0

4,0 3,5 2,8 1,9 0,0

4,4 3,8 3,1 2,3 0,7

4,7 4,1 3,4 2,5 1,0

5,0 4,4 3,6 2,7 1,2

5,4 4,7 4,0 3,0 1,5

5,7 5,0 4,2 3,2 1,8

6,0 5,3 4,5 3,4 1,9

6,7 5,9 5,0 3,9 2,3

9,0

100 80 60 40 20

3,1 2,5 1,7 0,3 0,0

4,5 3,7 2,8 1,7 0,0

5,3 4,5 3,5 2,3 0,0

5,9 5,0 4,0 2,8 0,7

6,3 5,4 4,4 3,1 1,1

6,7 5,8 4,7 3,4 1,4

7,3 6,4 5,2 3,8 1,8

7,8 6,8 5,6 4,2 2,1

8,2 7,2 5,9 4,4 2,3

9,1 8,0 6,7 5,1 2,8

15,0

100 80 60 40 20

3,4 2,6 1,7 0,3 0,0

5,1 4,1 3,0 1,8 0,0

6,1 5,1 3,9 2,4 0,0

6,9 5,8 4,5 2,9 0,8

7,5 6,3 5,0 3,3 1,1

8,0 6,8 5,4 3,7 1,4

8,8 7,5 6,0 4,2 1,8

9,5 8,1 6,6 4,6 2,1

10,0 8,6 7,0 5,0 2,4

11,3 9,7 8,0 5,9 3,0

24,0

100 80 60 40 20

3,5 2,7 1,8 0,3 0,0

5,4 4,3 3,1 1,8 0,0

6,6 5,4 4,0 2,5 0,0

7,6 6,2 4,7 3,0 0,8

8,4 6,9 5,3 3,4 1,1

9,0 7,5 5,7 3,8 1,4

10,1 8,4 6,5 4,4 1,8

10,9 9,2 7,2 4,9 2,2

11,6 9,9 7,7 5,3 2,4

13,2 11,3 9,0 6,3 3,1

36,0 a více

100 80 60 40 20

3,5 2,7 1,8 0,3 0,0

5,5 4,3 3,1 1,8 0,0

6,9 5,5 4,0 2,5 0,0

8,0 6,4 4,8 3,0 0,8

8,9 7,2 5,4 3,4 1,2

9,6 7,8 5,9 3,8 1,4

10,9 8,9 6,8 4,5 1,8

11,9 9,8 7,5 5,0 2,2

12,8 10,6 8,1 5,4 2,4

14,8 12,3 9,6 6,5 3,1

do 4,5

100 80 60 40 20

3,6 2,9 2,1 0,3 0,0

4,9 4,2 3,3 2,1 0,0

5,7 4,9 4,0 2,8 0,0

6,2 5,4 4,5 3,2 1,0

6,7 5,8 4,8 3,6 1,4

7,1 6,2 5,1 3,8 1,7

7,7 6,7 5,6 4,3 2,2

8,1 7,1 6,0 4,6 2,5

8,5 7,5 6,3 4,9 2,7

9,4 8,3 7,0 5,5 3,3

9,0

100 80 60 40 20

5,0 4,1 2,9 0,4 0,0

6,9 5,8 4,6 2,9 0,0

8,0 6,9 5,6 3,8 0,0

8,8 7,6 6,2 4,5 1,3

9,4 8,2 6,8 5,0 2,0

9,9 8,7 7,2 5,3 2,4

10,8 9,4 7,9 6,0 3,0

11,4 10,0 8,4 6,4 3,5

12,0 10,5 8,9 6,8 3,8

13,3 11,7 9,9 7,7 4,5

15,0

100 80 60 40 20

6,0 4,8 3,2 0,5 0,0

8,4 7,0 5,4 3,3 0,0

9,8 8,4 6,7 4,4 0,0

10,9 9,4 7,5 5,2 1,4

11,7 10,1 8,2 5,9 2,2

12,4 10,8 8,8 6,4 2,7

13,5 11,8 9,7 7,2 3,4

14,4 12,6 10,5 7,8 3,9

15,1 13,2 11,0 8,3 4,4

16,8 14,8 12,4 9,5 5,3

24,0

100 80 60 40 20

6,6 5,1 3,4 0,5 0,0

9,6 7,9 5,9 3,4 0,0

11,5 9,6 7,4 4,7 0,0

12,9 10,9 8,5 5,7 1,5

14,0 11,9 9,4 6,4 2,2

14,9 12,7 10,2 7,1 2,8

16,3 14,0 11,4 8,1 3,6

17,5 15,1 12,3 8,9 4,2

18,4 15,9 13,1 9,5 4,7

20,6 17,9 14,8 11,0 5,8

36,0 a více

100 80 60 40 20

6,8 5,2 3,4 0,5 0,0

10,4 8,3 6,1 3,5 0,0

12,7 10,4 7,8 4,9 0,0

14,4 11,9 9,1 5,9 1,5

15,7 13,1 10,2 6,7 2,2

16,9 14,1 11,0 7,4 2,8

18,7 15,9 12,5 8,6 3,6

20,1 17,1 13,69, 5 4,3

21,3 18,2 14,6 10,3 4,8

24,0 20,7 16,8 12,1 6,0

(pokračování) 102


Tabulka F.1 (dokončení) Výška hu m

12,0

18,0 a více

Délka l m

Procenta požárně otevřené plochy

-2

Odstupové vzdálenosti v m pro výpočtové požární zatížení pv v kg.m ≤ 10

20

30

40

50

60

80

100

120

> 180

do 9,0

100 80 60 40 20

7,2 5,8 4,1 0,6 0,0

9,8 8,3 6,6 4,2 0,0

11,3 9,8 7,9 5,5 0,0

12,4 10,8 8,9 6,4 1,9

13,3 11,6 9,6 7,1 2,8

14,1 12,3 10,2 7,6 3,4

15,3 13,4 11,2 8,5 4,3

16,2 14,2 12,0 9,1 4,9

17,9 14,9 12,6 9,7 5,4

18,8 16,6 14,0 10,9 6,5

15,0

100 80 60 40 20

9,3 7,6 5,4 0,8 0,0

12,6 10,7 8,5 5,4 0,0

14,6 12,6 10,2 7,1 0,0

16,1 14,0 11,5 8,3 2,4

17,2 15,0 12,4 9,1 3,7

18,2 15,9 13,2 9,8 4,5

19,7 17,3 14,5 10,9 5,6

20,9 18,4 15,4 11,8 6,4

21,9 19,3 16,3 12,5 7,0

24,2 21,4 18,1 14,1 8,4

24,0

100 80 60 40 20

11,1 8,9 6,2 0,9 0,0

15,4 13,0 10,1 6,7 0,0

18,0 15,4 12,4 8,4 0,0

19,9 17,1 13,9 9,8 2,7

21,3 18,5 15,2 10,9 4,1

22,5 19,6 16,2 11,8 5,1

24,5 21,5 17,8 13,3 6,5

26,1 22,8 19,1 14,4 7,5

27,4 24,0 20,1 15,3 8,3

30,3 26,7 22,5 17,3 10,0

36,0

100 80 60 40 20

12,4 9,8 6,6 0,9 0,0

17,8 14,8 11,2 6,7 0,0

21,0 17,7 13,9 9,1 0,0

23,3 19,9 15,9 10,9 2,8

25,2 21,6 17,4 12,2 4,3

26,7 23,0 18,7 13,3 5,4

29,1 25,3 20,7 15,1 6,9

31,1 27,0 22,3 16,5 8,1

32,7 28,5 23,6 17,6 9,0

36,4 31,8 26,6 20,2 11,1

45,0 a více

100 80 60 40 20

12,9 10,1 6,7 0,9 0,0

18,0 15,5 11,6 6,8 0,0

22,5 18,9 14,6 9,4 0,0

25,2 21,3 16,8 11,2 2,9

27,3 23,2 18,5 12,7 4,4

29,0 24,8 20,0 13,9 5,5

31,8 27,4 22,2 15,9 7,1

34,0 29,4 24,1 17,4 8,3

35,8 31,4 25,5 18,7 9,2

40,0 34,9 28,9 21,6 11,5

do 9,0

100 80 60 40 20

8,3 6,7 4,7 0,7 0,0

11,6 9,8 7,6 4,7 0,0

13,5 11,6 9,3 6,3 0,0

14,9 12,9 10,5 7,4 2,1

16,0 13,9 11,4 8,2 3,1

16,9 14,7 12,1 8,9 3,8

18,4 16,1 13,4 10,0 4,9

19,6 17,1 14,3 10,8 5,6

20,5 18,0 15,1 11,5 6,2

22,7 20,9 16,9 13,0 7,5

15,0

100 80 60 40 20

11,4 9,3 6,6 0,9 0,0

15,5 13,2 10,4 6,6 0,0

17,9 15,5 12,5 8,7 0,0

19,7 17,1 14,0 10,1 3,0

21,1 18,4 15,2 11,2 4,5

22,3 19,5 16,2 12,1 5,5

24,1 21,2 17,7 13,4 6,8

25,6 22,5 18,9 14,5 7,8

26,8 23,6 19,9 15,3 8,6

29,7 26,2 22,2 17,3 10,3

24,0

100 80 60 40 20

14,3 11,6 8,2 1,2 0,0

19,5 16,6 13,1 8,3 0,0

22,6 19,5 15,8 10,9 0,0

24,8 21,5 17,7 12,7 3,7

26,6 23,2 19,2 14,1 5,6

28,1 24,4 20,4 15,1 6,8

30,5 26,7 22,3 16,9 8,6

32,3 28,4 23,9 18,2 9,8

33,9 29,8 25,1 19,3 10,8

37,5 33,1 28,0 21,8 12,9

36,0

100 80 60 40 20

16,6 13,4 9,3 1,3 0,0

23,1 19,5 15,2 9,3 0,0

27,0 23,1 18,5 12,5 0,0

29,8 25,7 20,9 14,7 4,1

32,0 27,7 22,7 16,4 6,2

33,8 29,4 24,2 17,7 7,6

36,7 32,1 26,7 19,9 9,7

39,1 34,2 28,6 21,5 11,2

41,0 36,0 30,1 22,9 12,4

45,4 40,0 33,7 26,0 15,0

45,0 a více

100 80 60 40 20

17,8 14,2 9,6 1,3 0,0

25,1 21,0 16,1 9,7 0,0

29,4 25,1 19,9 13,2 0,0

32,6 28,0 22,5 15,6 4,2

35,1 30,3 24,6 17,5 6,4

37,2 32,2 26,4 19,0 7,9

40,5 35,2 29,1 21,4 10,1

43,1 37,6 31,3 23,3 11,7

45,3 39,6 33,0 24,9 13,0

50,3 44,2 37,1 28,3 15,9

POZNÁMKA Mezilehlé hodnoty lze získat lineární interpolací, nelze extrapolovat hodnoty pro nižší procento požárně otevřených ploch než 20 %.

103


Příloha G (normativní) Hmotnost odhořelých hořlavých kapalin a tuhých hořlavých látek 2

Tabulka G.1 – Hmotnost hořlavé kapaliny odhořelá z 1 m jejího povrchu za dobu jedné minuty Hořlavá kapalina Aceton Acetonitri Akrylonitril Amylacetát Amylformiát Anilin Automobilový benzin Benzen Benzin Butanol Butylacetát Butylformiát Cyklohexan Cyklohexanol Cyklohexanon Dekanol Dietyléter Dichloretan Diizopropyléter Dimetylformamid Etanol Etylacetát Etylbenzen Etylenglykol Etylformiát Fenol Heptan Heptanol Heptylacetát Heptylformiát Hexan Hexanol Hexylformiát Izoamylformiát Izobutanol Izopropylacetát Izopentan Izopren Izopropanol Mazut Metanol Metylacetát Metyletylketon Metylformiát Metylizobutylketon Metylhexylketon Metylpropylketon Metyloktylketon Motorová nafta Motorový olej Nonanol Oktan Oktanol Pentanol Petrolej

Hustota -3 kg.m

Hmotnost látky odhořelá 2 z 1 m povrchu za 1 minutu -2 -1 kg.m .min

790 782 800 877 871 1 020 770 879 710 809 870 912 776 950 950 829 710 1 170 720 946 789 881 862 1 110 921 1 070 680 820 874 888 659 817 984 971 810 874 620 681 780 850 795 927 805 974 802 820 809 825 820 910 827 700 827 814 780

2,80 4,50 2,35 3,55 2,95 3,00 3,20 5,50 4,00 2,30 3,30 3,35 5,20 3,20 3,40 2,45 4,50 1,90 4,40 1,60 1,65 3,20 5,20 1,10 3,00 3,10 4,20 2,55 3,10 3,25 4,75 2,55 3,40 2,95 2,20 3,60 5,30 6,30 2,30 1,30 1,00 2,95 3,50 2,25 3,80 3,95 3,40 2,80 3,10 0,60 2,45 4,00 2,40 2,45 3,10

(pokračování) 104


Tabulka G.1 (dokončení) Hořlavá kapalina Propanol Propylacetát Propylformiát Ropa Sirouhlík Terpentin Toluen Xylen

Hustota -3 kg.m


804 874 901 800 1 263 860 867 855

2,20 3,90 3,25 1,70 2,80 2,10 4,50 4,50

POZNÁMKA Hořlavé látky neuvedené v této tabulce se posuzují: a) podle látek, které svým chemickým složením a charakterem hoření jsou podobné s hořlavými látkami uvedenými v této tabulce, nebo b) podle hodnot získaných zkouškou rychlosti odhořívání. 2

Tabulka G.2 – Hmotnost tuhé hořlavé látky odhořelá z 1 m jejího povrchu za dobu jedné minuty Hořlavá tuhá látka Akrylové sklo Bavlněná látka v rolích Celuloid Dřevo Dřevěná moučka Dřevěné piliny Kaučuk přírodní Kaučuk syntetický Knihy Kukuřičné úsušky Kůra stromová – syrová Olej slunečnicový Papír dřevitý Pazdeří Polyesterový skelný laminát Polyetylen Polykarbonát Polymetylmetakrylát Polyoxymetylen Polypropylen Polystyren granulovaný pěněný Polystyren granulovaný nepěněný Polystyren pěnový Polystyren houževnatý Polyuretynová pěna měkká Polyuretanová pěna tvrdá Překližka Senážní úsušky Sláma sypaná Slunečnicové pokrutiny Štěpky syrové Výrobky z technické pryže Uhlí hnědé Viskozové vlákno Živice

Objemová hmotnost -3 kg.m


1 200 1 300 1 400 500 až 600 150 až 280 140 až 230 1 000 1 000 700 až 1 000 500 550 923 1 200 100 až 150 1 600 930 1 220 1 175 1 600 1 280 45 1 000 45

1,00 0,25 70,20 0,40 až 0,50 0,50 0,20 až 0,25 0,80 0,55 0,35 0,35 0,10 0,70 0,50 0,10 1,10 0,85 1,50 1,45 0,95 0,85 1,85 1,75 1,50

1 040 60 35 700 až 800 200 150 650 550 1 000 750 600 1 200

2,10 1,90 2,70 0,60 0,10 0,45 0,25 0,15 0,65 0,10 0,40 0,35

POZNÁMKA Hořlavé látky neuvedené v této tabulce se posuzují: a) podle látek, které svým chemickým složením a charakterem hoření jsou podobné s hořlavými látkami uvedenými v této tabulce, nebo b) podle hodnot získaných zkouškou rychlosti odhořívání.

105


Příloha H (informativní) Zásady pro navrhování požárního odvětrání stavebních objektů (v návaznosti na 6.6.7) H.1

Společné zásady

H.1.1 Každé požární odvětrání je dimenzováno na určitý rozsah požáru, který označujeme jako „návrhový požár“. Cílem požárního odvětrání je usměrnit tok zplodin hoření a kouře tak, aby tyto plyny neohrožovaly osoby při evakuaci a zásahu. Současně jde o odvedení podstatného množství tepla vně objektu a snížení tepelného namáhání stavebních konstrukcí, jakož i omezení rozsahu hmotných ztrát. Požární odvětrání je buď přirozené (vztlakem horkých plynů), nebo nucené (pomocí elektrických odsávacích ventilátorů); kombinace obou systémů může být navržena jen na podkladě podrobného posouzení toku plynů. Požární odvětrání se týká hlavně prostorů s požárním rizikem a je zajišťováno samočinným odvětracím zařízením (SOZ). Kromě toho jsou požárně větrány i prostory bez požárního rizika, v nichž se nepředpokládá požár, jako jsou chráněné únikové cesty či jiné prostory. V tomto případě je cílem požárního odvětrání zabránění proniku zplodin hoření a kouře do těchto prostor. Dále uvedené zásady se převážně týkají samočinných odvětracích zařízení. H.1.2 Návrhový požár je předpokládaný pravděpodobný rozvoj a průběh požáru v požárním úseku; pro požární odvětrání je rozhodující zpravidla etapa rozvoje požáru začínající okamžikem tepelného výkonu 1 kW, přičemž podíl tepla sdílený prouděním plynů (Q1 v kW) je přibližně 0,65 celkového uvolněného tepla (Qc v kW). H.1.3

Množství uvolněného tepla závisí na: -2

a) požárním zatížení a charakteru hořlavých látek (p v kg.m , součinitel a); b) době (tv) pro kterou je návrhový požár určován, což je nejméně časový interval mezi zjištěním vzniku požáru a ukončením evakuace, nebo zahájením hasebného zásahu; rozhodující je delší časový interval, nejméně však 5 minut; do časového intervalu evakuace se započítává i doba mezi vznikem požáru a začátkem evakuace, nejméně 90 sekund v případě instalace EPS; c) součinnosti samočinného stabilního hasicího zařízení, pokud v posuzovaném prostoru existuje (SHZ omezuje rozsah požáru a tím i množství uvolněného tepla, popř. limituje množství uvolněného tepla maximální hodnotou bez ohledu na časový interval). H.1.4 Základní prostorovou jednotkou, pro kterou se požární odvětrání navrhuje, je odvětraná sekce. Každý požární úsek zahrnuje jednu či více odvětraných sekcí. H.1.4.1 Odvětraná sekce je stavebně vymezený prostor za účelem zabránění šíření tepla a kouře (zplodin hoření) uvnitř požárního úseku (či objektu) mimo odvětranou sekci. Zplodiny hoření pod stropem nebo střechou tvoří akumulační vrstvu s přirozeným vztlakem (tento vztlak však v některých případech nemusí být dostatečný vzhledem k negativnímu působení větru či nízkému teplotnímu rozdílu plynů). H.1.4.2 Odvětraná sekce je ohraničena buď stěnami na celou výšku prostoru, nebo jen závěsovou stěnou bránící šíření zplodin hoření a kouře (akumulační vrstvy) mimo odvětranou sekci. Požární odolnost závěsových stěn je E 15 D1. Výška akumulační vrstvy (hk v m) s přirozeným systémem odvětrání je nejméně 0,2 hv a zpravidla nebývá volena vyšší než 0,5 hv, kde hv je výška prostoru (od podlahy popř. od úrovně nahodilé2 ho požárního zatížení k ose odvětracích klapek). Půdorysnou plochu odvětrané sekce (Ak v m ) se doporu2 2 čuje volit v rozmezí (2 hv) až (6 hv) , přičemž v konkrétním řešení mohou být i odchylky od těchto doporučených hodnot. Pokud je hv větší než 8 m až 10 m, doporučuje se volit půdorysnou plochu odvětrané sekce 2 2 nejvýše (4 hv až 5 hv) tak, aby odvětraná sekce nepřekročila půdorysnou plochu 2000 m , výjimečně 2 2500 m (plochy Ak mohou být u nuceného požárního odvětrání i větší). H.1.5 Zjednodušeně lze předpokládat, že u přirozeného systému odvětrání je poloha neutrálné roviny přibližně na spodní úrovni akumulační vrstvy. U nuceného odvětrání pomocí elektrických sacích ventilátorů je poloha neutrálné roviny v podstatě nezávislá na akumulační vrstvě. Přirozený systém odvětrání vychází z rozdílu hmotnosti plynů a rychlost proudění (toku) plynů je určena vztlakem.

106


Spodní úroveň závěsových stěn musí být nejméně v úrovni spodní plochy akumulační vrstvy, nebo níže. Závěsové stěny musí být těsné a dotažené až ke spodní ploše stropní konstrukce či střešního pláště. Jako závěsových stěn lze využít i průvlaků, vazníků apod., jsou-li tyto celistvé. Pokud stavební konstrukce (průvlaky, vazníky, trámy) vytvářejí rastr polí, který brání volnému pohybu plynů, musí být zajištěn odtok plynů z každého takového pole. Závěsové stěny mohou být i mobilní (svinovací). POZNÁMKA Neutrálná rovina může mít i jinou polohu než spodní úroveň akumulační vrstvy a potom i vztlaková výška je ≷ hk.

H.1.6 U všech systémů požárního odvětrání musí existovat rovnováha mezi přítokem vzduchu do od3 -1 větrané sekce (m .s ) a odtokem zplodin hoření a kouře. To znamená, že se posuzují jak přítokové, tak odtokové plochy v odvětrané sekci, přičemž jejich vzájemný poměr definuje tlakové poměry a tím i polohu neutrálné roviny. Lze zohlednit i infiltraci vzduchu stavebními konstrukcemi do odvětrané sekce. Přítok vzduchu do odvětrané sekce je třeba umísťovat co nejníže u podlahy sekce (zpravidla do úrovně 2 m nad podlahou), avšak mohou být i jinak umístěné přítokové plochy vzduchu, což je však nutno podrobně posoudit; přítok vzduchu nesmí vést k nestabilitě toku zplodin hoření a kouře. H.1.7

Obecně platí tyto závislosti:

a) s požárním zatížením, součinitelem a, dobou tv roste intenzita požáru a tím i množství tepla sdíleného prouděním (Q1); b) se zvětšujícím se rozdílem výšek (hv – hk) roste objem plynů, které musí být odvedeny vně objektu, přičemž klesá jejich teplota (Tg °C) a tím i roste požadovaná plocha odvětracích klapek, či požadovaný výkon elektrických ventilátorů apod.; c) se zvětšující se výškou akumulační vrstvy (hk) a teplotou plynů v akumulační vrstvě (Tg) roste vztlak plynů a tím klesá požadovaná aerodynamická (tj. čistá či ideální) plocha klapek (totéž platí pro průřez odvětracích šachet); d) účinnost klapek závisí na jejich konstrukci a poloze a vyjadřuje ji poměr aerodynamické a geometrické plochy (stavební rozměr otvoru), který se pohybuje od 0,5 až do 0,75, běžně kolem 0,65; odvětrací klapky jsou certifikovanými výrobky a údaj o účinnosti každé klapky je jedním z hlavních parametrů; e) působením samočinného stabilního hasicího zařízení (sprinklerů) klesá množství uvolněného tepla i teplota plynů, takže klesá i vztlak a rychlost proudění plynů odvětracími otvory; v důsledku toho SHZ nemusí vždy vést ke zmenšení odvětracích otvorů; f) nucené požární odvětrání je obecně spolehlivější než přirozené požární odvětrání zejména v případech nízkého vztlaku, kdy vliv větru (se kterým je třeba zpravidla počítat) může svými účinky přesáhnout přirozený vztlak; g) při návrhu požárního odvětrání je vhodné vytvářet podmínky, kdy unikající osoby postupují proti přítoku vzduchu; h) pro požární odvětrání je vždy vhodnější větší počet menších odvětracích otvorů než malý počet velkých otvorů; totéž platí i pro nucené odvětrání elektrickými ventilátory. H.1.8 Akumulační vrstva odvětrané sekce musí mít svoji spodní plochu nejméně 2,5 m nad podlahou, na níž se mohou pohybovat osoby při evakuaci. Tento údaj se vztahuje zejména k prostorům se světlou výškou cca 3,5 m až 4,0 m. Je-li světlá výška větší, pak spodní plocha akumulační vrstvy se doporučuje ve výši 3 m apod., resp. nejméně v úrovni 0,5 hv apod. H.1.9 Součinnost SHZ (sprinklerů, popř. vodních clon) a požárního odvětrání je třeba vždy pečlivě zvážit, neboť přílišná intenzita SHZ může vést ke znanému zchlazení zplodin hoření a kouře (např. pod 50 °C); tyto plyny se stanou nestabilní, takže přirozené odvětrání nemusí být vůbec funkční (totéž platí o stratifikační vrstvě pod střešním pláštěm). Opačně může dojít k nežádoucímu ovlivnění sprinklerového hasicího systému opožděným otevřením hlavic apod. Pro běžné provozy shromažďovacích prostorů (mimo prodejní provozy posuzované jako sklady) zpravidla postačuje dodávka vody 2,5 mm až 5 mm za minutu, přičemž požár obvykle nepřekročí rozsah 9 otevřených sprinklerových hlavic. Při součinnosti SHZ lze proto předpokládat, že požár dosáhne určitého tepelného výkonu, který se s dobou tv dále nezvyšuje. Někdy se předpokládá teplota zplodin hoření a kouře shodná s otevírací teplotou sprinklerových hlavic (90 °C až 140 °C).

107


H.1.10 Požární odvětrání zahrnuje několik variant řešení, přičemž výběr se provádí podle konkrétních podmínek stavebního řešení. V některých případech lze varianty kombinovat, což však vyžaduje podrobné posouzení možných pohybů plynů v odvětrané sekci atd. Hlavní varianty požárního odvětrání stanoví H.2 a speciální případy požárního odvětrání stanoví H.3. H.2 H.2.1

Hlavní varianty požárního odvětrání Požární odvětrání střešními klapkami

Tento nejběžnější způsob odvětrání vychází z přirozeného vztlaku plynů a je aplikovatelný u posledních nadzemních podlaží, tj. v případech, kde nad střechou či stropem s funkcí střechy odvětrané sekce je volné prostranství, kam mohou plyny unikat. Existuje-li kolem vyšší zástavba, musí být posouzen vliv unikajících plynů na tuto zástavbu. Nejmenší aerodynamická plocha odvětracích klapek je 0,4 % půdorysné plochy 2 odvětrané sekce (Ak.v m ); aerodynamická plocha zpravidla nepřekračuje 0,03 Ak. H.2.2

Požární odvětrání střešními ventilátory

Jde o nucené odvětrání posledních nadzemních podlaží, t.j. o stejné odvětrané sekce jako v H.2.1, kde však lze snížit akumulační vrstvu a tím i závěsové stěny. Čím větší je počet ventilátorů, tím nižší může být akumulační vrstva, přičemž mezní stav je limitován podmínkou, aby ventilátor nebyl podsáván, tj. aby neod3 -1 váděl vzduch místo kouřových plynů. Proto je větší počet menších ventilátorů vhodnější (kolem 5 m .s ), 3 -1 než malý počet velkých ventilátorů (přes 10 m .s ). H.2.3

Požární odvětrání šachtami

Tento způsob odvětrání se užívá u vícepodlažních budov, kdy jde buď o odvětrání sekce v jednom podlaží, nebo o odvětrání sekcí v několika podlažích nad sebou. To znamená, že šachtou lze odvětrat jednu nebo více sekcí (vedle sebe či nad sebou). Tím vzniká několik dalších variant, přičemž odvětrání může být buď přirozené (vztlakem plynů) či nucené s elektrickými ventilátory na nejvyšším místě šachty, tj. nad střechou (jiné vyústění šachet je výjimečné). Šachta začíná pod stropem nejníže umístěné sekce, která má být odvětrána. Šachta určená pro jednu odvětranou sekci má zpravidla žaluziový uzávěr na vtoku plynů do šachty s aerodynamickou plochou shodnou s touže plochou svislé šachty. Uzávěr zabraňuje nežádoucímu provětrávání prostoru mimo případ požáru; při vzniku požáru se otevírá samočinně. Šachta určená pro odvětrání více sekcí má otvory pro vtok plynů v každé sekci, která má být odvětrána, přičemž všechny otvory mají požární uzávěr těsný proti proniku kouře. V případě požáru se otevírá pouze uzávěr sekce, kde požár vznikl. K omezení počtu šachet je možné místo jednoho sběrného otvoru v šachtě rozšířit počet otvorů pomocí potrubí určeného pouze pro požární odvětrání. Jedná se zpravidla o horizontální potrubí, které musí být z nehořlavých hmot a stabilní i v případě požáru, bez požární izolace, pokud jde o jeden požární úsek. Uzávěr potrubí může být umístěn až u šachty. Šachty procházející požárními úseky se posuzují jako instalační šachty, tedy jako konstrukce požárně odolné. Aplikace horizontálního potrubí však obvykle vyžaduje nucený systém odvětrání z důvodu tlakových ztrát. Aerodynamický průřez šachet závisí na teplotě plynů a účinné výšce šachty a pohybuje se zpravidla mezi 2 2 0,5 m až 1,5 m při přirozeném odvětrání. V případě nuceného odvětrání lze ventilátory zvýšit rychlost toku plynů v šachtě a zmenšit aerodynamický průřez šachet. Při návrhu šachty určené pro více sekcí nad sebou se musí stanovit průřezová plocha šachty pro jednotlivé sekce a za výslednou se považuje největší požadovaná průřezová plocha. Počet šachet (bez vodorovného potrubí) závisí na množství plynů, výšce akumulační vrstvy apod. K zabránění podsátí se šachty posuzují obdobně jako elektrické ventilátory. Při světlé výšce sekce 4 m 2 2 lze počítat s jednou šachtou na 200 m až 300 m půdorysné plochy, nicméně z odvětrané sekce by zpravidla měly být navrženy nejméně dvě šachty. H.2.4

Požární odvětrání zastřešených atrií

Jedná se o vnitřní vícepodlažní prostory s řadou alternativních uspořádání, takže požární odvětrání se navrhuje podle daných podmínek. Za charakteristické lze považovat zejména: a) požární uzavřenost stěn ohraničujících atrium, které mohou být požárně odolné, nebo bez požární odolnosti, popř. nemusí vůbec existovat; 108


b) výskyt nechráněných únikových cest v různých úrovních atria a jejich význam pro evakuaci osob; c) případný rozsah požáru, součinnost samočinného stabilního hasicího zařízení (sprinklerů) apod. V některých případech se požární odvětrání vztahuje jen k nejnižšímu podlaží atria a pak se postupuje obdobně jako podle H.2.1 či H.2.2, tj. s přítokem vzduchu v nejnižším podlaží tvořícím odvětranou sekci a s odtokem plynů střešními odvětracími klapkami či elektrickými ventilátory. Spodní úroveň akumulační vrstvy se stanovuje tak, aby se zabránilo šíření zplodin hoření a kouře do vyšších podlaží, tedy např. s polohou neutrálné roviny nad nadpražím nejvýše umístěných oken, nebo pod stěnami atria, které jsou požárně uzavřené. Pod neutrálnou rovinou vzniká podtlak, takže zplodiny hoření a kouř nemají tendenci pronikat do přilehlých prostor vyšších podlaží. Důležitá je teplota plynů, která s výškou klesá, nicméně jeli vysoká, mohla by vést k šíření požáru (přes 200 °C), je-li nízká, ztrácí se vztlak (pod 50 °C) a odvětrání -1 se stává nefunkční již při malé rychlosti větru (např. 3 m.s ). V takových případech je třeba volit nucené odvětrání elektrickými ventilátory. V jiných případech, kde obvodové stěny atria nevykazují požární odolnost, či zahrnují řadu otvorů, tvoří jednotlivá podlaží odvětrané sekce. Vzduch přitéká ze spodní části atria a teče do hořící sekce, nebo do této sekce přitéká jinými otvory z vnější strany objektu. Pod stropem hořící sekce odtékají plyny do atria, kde stoupají k akumulační vrstvě v atriu a jsou dále odváděny vně objektu. Posouzení požárního odvětrání zahrnuje jednak vývoj tepla a pohyb plynů v hořící sekci, jednak pohyb plynů v atriu. Posouzení musí být provedeno pro sekce v různých podlažích, neboť čím výše je umístěna odvětraná sekce, tím vyšší jsou teploty v akumulační vrstvě atria, resp. čím níže je sekce umístěna, tím větší je objem plynů a tím nižší jsou teploty plynů, takže i tím nižší je zpravidla vztlak plynů. Atrium v těchto případech slouží jako velká odvětrací šachta, vždy s požadavkem na rovnováhu přítoku a odtoku plynů. Nejméně příznivé účinky z jednotlivých sekcí se považují za výsledné. I v tomto systému odvětrání je důležitá poloha neutrálné roviny, a to jak pro šíření kouře do stran, tak zejména pro pohyb či únik osob – i když jde o poměrně chladné plyny. Plyny procházející odvětrací šachtou se zchlazují ohřevem stěn šachet (např. 0,5 % Tg na běžný metr). Plyny procházející kolem stěn atria se rovněž zchlazují a mnohdy je třeba zahrnout tuto skutečnost do výpočtu, zatímco u šachet je vliv zchlazení plynů zpravidla zanedbatelný. Plocha odvětracích otvorů – střešních klapek závisí hlavně na výšce atriového prostoru a obecně s výškou (hv – hk) roste požadovaná aerodynamická plocha klapek (i přes 10 % půdorysné plochy atria) či 3 -1 3 -1 požadovaný výkon elektrických ventilátorů (např. 30 m .s až 100 m .s ). Součinnost se samočinným stabilním hasicím zařízením (sprinklery) omezuje rozsah požáru a tím i tepelný výkon, což při samotížném odvětrání znamená ztrátu vztlaku, takže důsledkem vůbec nemusí být zmenšená plocha odvětracích klapek, i když užití sprinklerů je vždy požárně pozitivní. H.2.5

Požární odvětrání pasáží – průchodů

Jedná se o tradiční průchody výšky 3 m až 5 m, kde např. rekonstrukcemi je navrženo jejich komerční využití, přičemž do těchto průchodů vyúsťují schodiště z horních podlaží a mnohdy jsou schodiště navržena jako chráněné únikové cesty. Pokud jsou stěny ohraničující průchod požárně odolné, může se průchod považovat za pokračování schodiště (chráněné únikové cesty typu A) s možností dvou směrů úniku. Pokud jde o chráněné únikové cesty typu B a zejména typu C, jakožto jediný směr úniku z horních podlaží, pak by mělo být zajištěno požární odvětrání pasáží. To zahrnuje řadu variant, jako např. a) snížení tlaku plynů v přilehlých komerčních prostorách jejich odvětráním šachtami; nebo b) přívodem vzduchu do středu průchodu elektrickými ventilátory s výtoky na koncích průchodu; nebo c) odvětráním průchodu šachtami (v některých případech i klapkami) tak, aby unikající osoby postupovaly proti proudu vzduchu, atd. Jestliže stěny ohraničující průchod nejsou požárně odolné, potom s pasáží tvoří jeden požární úsek a vyústění chráněných únikových cest může být přijatelné jen v některých případech (např. existuje více chráněných únikových cest, východy z těchto cest na volné prostranství jsou možné i v jiných podlažích). Tyto případy vyžadují individuální posouzení systému odvětrání, zejména v kombinaci s vodními clonami atd. H.2.6

Požární odvětrání pasáží – mall

Jedná se o pasáže v obchodních a společenských centrech, zpravidla v úrovni prvního nadzemního podlaží, šířky 5 m až 20 m, výšky přes 5 m, délky přes 100 m, tvořících komunikační osu, ze které jsou přístupny menší či větší prodejní jednotky včetně hypermarketu nebo společenská zařízení, různé služby, 109


sportovní zařízení apod. Provozní jednotky jsou v jednom či ve dvou podlažích (s ochozy), výjimečně ve třech podlažích (pod pojmem provozní jednotky jsou na mysli prodejny, služby, herny, restaurace, kavárny a jiná zařízení). Pasáž, která tvoří samostatný požární úsek, se odvětrává klapkami ve střešním plášti či nuceně elektrickými ventilátory; posouzení je stejné jako podle H.2.1 či H.2.2. Odvětraná sekce pasáže nemá mít větší délku než 60 m. Závěsové stěny v pasáži jsou buď pevné (např. prosklené), nebo srolovací apod. Aerodynamická plocha klapek zpravidla nepřekračuje 1,2 % až 1,5 % půdorysné plochy odvětrané sekce. Provozní jednotky se odvětrávají separátně. Přítok vzduchu do pasáže obvykle postačuje vchodovými otvory, výjimečně přítokovými klapkami. Pasáž může být ale i součástí požárního úseku přilehlých provozních jednotek. V tomto případě jsou k dispozici dva základní systémy požárního odvětrání: a) obdoba atriového požárního odvětrání, kdy vzduch z pasáže protéká při podlaze do provozních jednotek a zplodiny hoření a kouř se vrací pod stropem zpět do pasáže, kde stoupají k akumulační vrstvě. Existuje několik podmínek, jejichž splnění podmiňuje funkčnost systému, který se posuzuje obdobně jako atrium (viz H 2.4), a to: 1) hloubka přilehlých provozních jednotek (měřeno od roviny mezi pasáží a provozovnami) by neměla přesahovat pěti až sedminásobek světlé výšky prodejních jednotek, 2) v rovině mezi pasáží a provozními jednotkami musí být při požáru umožněn přítok vzduchu a odtok plynů, 3) požárně odvětrat pasáží lze jen sekce provozoven přilehlé k pasáži; b) pasáž slouží hlavně pro přítok vzduchu (ve směru vnější prostředí – pasáž – provozní jednotky), zatímco odtok zplodin hoření a kouře je zajištěn ze sekcí provozních jednotek klapkami ve střešním plášti (jde-li o poslední nadzemní podlaží), nebo odvětracími šachtami (jsou-li nad odvětranou sekcí další podlaží). Je zřejmé, že řešení může být systémem přirozeného či nuceného odvětrání. K zabránění zpětnému proniku plynů do pasáže se musí na rozhraní pasáž – provozní jednotky zřídit závěsové stěny, umožňující současně tvorbu akumulační vrstvy v provozních jednotkách. Jedná se tedy o opačný požadavek než podle bodu a). Při výpočtu požárního odvětrání se postupuje většinou obdobně jako podle H.2.1 až H.2.3 se zohledněním přítokových podmínek vzduchu; c) v některých případech je možné užít kombinace varianty bodu a) a b), kdy např. hypermarket je odvětrán podle bodu b), zatímco malé provozní jednotky podle bodu a). Pasáž, pokud zde existuje požární riziko, se odvětrává jako samostatná sekce či více sekcí. V tomto případě pak pasáží se zajišťuje jak přítok vzduchu pro hypermarket, tak atriové odvětrání pro malé provozní jednotky, jakož i požární odvětrání vlastní pasáže. Jednotlivé funkce požárního odvětrání pasáže se posuzují samostatně a za výsledné se považují nejvyšší požadavky. To se týká i posouzení případných provozních jednotek ve druhém nadzemním podlaží apod. Různé polohy neutrálných rovin musí vyhovovat různým stavům evakuace osob (podtlakové požární větrání). Pokud je instalováno samočinné stabilní hasicí zařízení (sprinklery), zahrnuje se tato skutečnost do výpočtu. Užití vodních clon v rovině mezi pasáží a provozními jednotkami je bezproblémové u varianty podle bodu a), zatímco u varianty podle bodu b) může dojít ke zchlazení zplodin hoření a kouře, takže pohyb plynů se stane nestabilní a pak zejména přirozené požární odvětrání nemusí být vůbec funkční. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že požární uzavření provozovny požárně odolnými konstrukcemi bez požárního odvětrání nemusí být zdaleka nejlepším řešením. H.3 H.3.1

Speciální případy požárního odvětrání Požární odvětrání jeviště – hlediště

Podle stavebního uspořádání se mohou tyto prostory členit na případy, kde portál odděluje jeviště a hlediště, a na případy bez portálu, zpravidla s řadou variabilních scénických úprav. Není-li portál, potom návrh požárního odvětrání vychází z hlediska množství uvolněného tepla prouděním Q1 z nejrizikovějšího možného uspořádání jeviště včetně přilehlých odkládacích ploch, neboť jeviště má vždy vyšší pravděpodobnost vzniku požáru a vyšší intenzitu požáru. Z hlediska časového intervalu (tv) je rozhodující doba evakuace osob z hlediště, popř. zásah požárních jednotek. Odvětrání je možné zajistit zpravidla střešními klapkami či ventilátory, výjimečně šachtami. Z výškové polohy sedadel v hledišti se určí nejnižší možná poloha akumulační vrstvy. Další postup je obdobný jako podle H.2.1 nebo H.2.2. 110


Vzhledem ke značné výšce jeviště a hlediště je však požadovaná aerodynamická plocha odvětracích klapek obvykle větší (2 % až 4 % půdorysné plochy sekce, tj. jeviště a hlediště). Tato plocha však musí být v určité rovnováze s přítokovou plochou vzduchu, který by měl přitékat hlavně z hlediště, zatímco odvětrací klapky je třeba orientovat k jevišti. Kromě toho plocha klapek závisí i na požadované výškové poloze neutrálné roviny. Samočinným stabilním hasicím zařízením (sprinklery) nad jevištěm se značně sníží riziko šíření požáru; vliv SHZ na plochu odvětracích klapek je však menší a může být i negativní. Existuje-li portál, pak portálový otvor může být opatřen požárním uzávěrem – požární oponou a vznikají dva požární úseky (jeviště – hlediště), resp. dvě odvětrané sekce. Každá sekce se sice posuzuje samostatně (postup podle H.2.1 či H.2.2, výjimečně H.2.3), avšak musí se přihlédnout k infiltraci mezi oběma sekcemi. To znamená, že akumulační vrstva v jevišti musí být nad horní úrovní portálového otvoru, či lépe 2,5 m nad úrovní nejvyšší podlahy hlediště. V případě požáru jeviště je třeba, aby v hledišti byl přetlak a vzduch z hlediště infiltroval do jeviště. Z těchto podmínek se teprve navrhuje aerodynamická plocha odvětracích klapek jeviště. Stanovit procentní podíl plochy klapek ve vztahu na půdorysnou plochu je s ohledem na řadu ovlivňujících činitelů značně obtížné. Bez podrobnějšího posouzení může být požární odvětrání zcela nefunkční a negativní. Při návrhu odvětrání hlediště musí se přihlédnout k opačné infiltraci, avšak vzhledem k nízkému tepelnému namáhání požární opony a tím menším deformacím opony je vliv infiltrace podstatně nižší. Návrh požárního odvětrání hlediště musí zahrnovat různé výškové úrovně požáru, přičemž za výsledné se považují nejméně příznivé hodnoty. Je zřejmé, že akumulační vrstva musí být alespoň 2,5 m nad nejvyšší úrovní podlahy hlediště a měla by být i nad horní úrovní otvoru portálu. Otvor v portálu může být místo požární opony opatřen vodní clonou bránící sdílení tepla z požáru sáláním mezi jevištěm a hledištěm, přičemž v těchto případech je vhodné jeviště vybavit SHZ (sprinklery). Postup při návrhu požárního odvětrání je obdobný jako v předcházejícím případě, tj. předpokládají se dvě odvětrané sekce s výše uvedenými úrovněmi akumulačních vrstev a časových intervalů. V návrhu odvětrání jeviště je však nutné zohlednit přítok vzduchu z hlediště, kdy nejde jen o infiltraci netěsnostmi deformovanou požární oponou; stejně je tomu při návrhu odvětrání hlediště. V důsledku vztahu přítok vzduchu – odtok plynů a požadované polohy neutrálné roviny jsou požadované aerodynamické plochy odvětracích klapek větší než při užití požárních opon. H.3.2

Požární odvětrání a eskalátory

Z hlediska toku zplodin hoření a kouře jsou eskalátory, které nejsou uzavřené vodorovnou roletou (tedy požárním uzávěrem) otvorem, který umožňuje šíření zplodin hoření, tepla a tím i požáru. Šíření požáru (tepla) lze omezit pod kritickou hodnotu vodními clonami, které však nestačí k omezení šíření zplodin hoření a kouře do vyššího podlaží. Mají-li se požárně odvětrat dvě různé sekce, resp. dva požární úseky nad sebou, je třeba eskalátory požárně uzavřít. Pokud uzávěry nelze realizovat a jedná se o dvě sekce v rámci jednoho požárního úseku, musí být kolem eskalátorů zřízeny pevné či pohyblivé závěsové stěny, odpovídající svojí výškou akumulační vrstvě v nižším podlaží. Další postup při návrhu odvětrání sekcí je stejný jako podle H.2.1 až H.2.3; u sekce vyššího podlaží je však třeba zohlednit možný přítok vzduchu otvorem eskalátorů. V žádném případě by však eskalátory vedoucí z parkovacích garáží do provozoven či jiných zejména shromažďovacích prostorů neměly zůstat požárně otevřené. Je zřejmé, že eskalátory v atriu jsou zcela jiným problémem. H.3.3

Požární odvětrání a vzduchotechnika

Vzduchotechnické zařízení sloužící pro běžný provoz je ve většině případů oddělené od požárního odvětrání, i když z hlediska ovládání obě zařízení vyžadují vzájemnou koordinaci. Ta zpravidla spočívá jen ve vypnutí části vzduchotechniky v místě vzniku požáru, popř. ve vypnutí celé vzduchotechniky, jedná-li se o menší objekt. Vzduchotechnické zařízení téměř nikdy není schopno zajistit požární odvětrání, což je patrné 2 z následujícího případu. Prostor s půdorysnou plochou 500 m , výšky 4 m a s pětinásobnou výměnou 3 -1 vzduchu za hodinu má přítok vzduchu 2,8 m .s . Požární odvětrání téhož prostoru vyžaduje odtok 3 -1 3 -1 12 m .s až 16 m .s , tedy pětkrát větší výměnu plynů.

111


Nicméně mohou vzniknout případy, kdy lze třeba částečně využít vzduchotechnického zařízení např. pro přítok vzduchu či odtok plynů. To ale vyžaduje dvourychlostní ventilátory (tedy zvýšení výkonu), dimenzované na příslušnou teplotu plynů, přímý odtok plynů potrubím vně objektu, uzavření všech rozvodů, které by mohly šířit požár, požárně chráněné potrubí, jakož i synchronizaci vzduchotechnického zařízení s požárním odvětráním včetně zajištěné dodávky elektrické energie při požáru. Jde-li jen o dodávku vzduchu, požadavky se zjednoduší. Vzduchotechnické zařízení bez úprav nelze nikdy považovat za požární odvětrání sloužící pro odtok zplodin hoření a kouře, resp. pro odvod uvolněného tepla. Jak již bylo uvedeno, pohyb plynů vzniká rozdílem tlaku. Tak např. zvýšením dodávky vzduchu (a uzavřením odtoku vzduchu) do prostoru A se zvýší v tomto prostoru tlak, který brání proniku zplodin hoření a kouře z prostoru B do prostoru A. To je princip i přetlakového větrání chráněných únikových cest. K zabránění šíření zplodin hoření a kouře zejména u výškových stavebních objektů se využívá tohoto principu, kdy je v jednom či více podlažích (zpravidla nad ložiskem požáru) získán přetlak pomocí vzduchotechnického zařízení. Zplodiny hoření a kouř buď unikají vně okny v obvodových stěnách, nebo jsou zřizovány průduchy (šachty) pro odtok plynů (a snížení přetlaku) z hořícího prostoru. Vzduchotechnické zařízení má v těchto případech funkci požárního odvětrání. Za přijatelný tlakový rozdíl se považuje + 25 Pa, v případě instalace sprinklerů pak + 12,5 Pa; tlakový rozdíl však nemá překročit hranici + 100 Pa. Navrhování těchto případů vyžaduje podrobnou analýzu konkrétních podmínek, zejména vlivu větru, těsnosti konstrukcí (infiltrace), celistvosti obvodových stěn, polohy a těsnosti šachet atd. H.3.4

Požární odvětrání podzemních podlaží

Požární odvětrání podzemních podlaží je zpravidla řešitelné jen pomocí odvětracích šachet, přičemž pokud není výška šachet dostatečná (více než 10 m), je nutné užít kombinace s elektrickými ventilátory. Tím se získá dostatečný tlakový rozdíl a rychlost toku zplodin hoření šachtami. Tlakový rozdíl v podzemním podlaží vytváří podtlak ve všech dotčených prostorách, takže je samočinně infiltrací přiváděn vzduch z nadzemních podlaží a tím je bráněno šíření zplodin hoření a kouře v objektu. To se týká především prvního a druhého podzemního podlaží. V některých případech však infiltrace nestačí zajistit požadované množství vzduchu a pak je nutné navrhovat přítok vzduchu samostatnými zařízeními (anglické dvorky, přítokové šachty či potrubí apod.). Nikdy však nelze vzduch tlačit elektrickými ventilátory do podzemního podlaží, neboť tím by mohl vzniknout přetlak a zplodiny hoření by se jednak rozmísily a jednak by pronikaly mimo hořící prostor. Je třeba si také uvědomit, že požadovaný přítok vzduchu není konstantní hodnotou a závisí na rozvoji a dynamice požáru zejména u přirozeného požárního odvětrání. Je obtížné usměrnit tok zplodin hoření a kouře tak, aby plyny protékaly pouze šachtami, jsou-li ve stropní konstrukci nad odvětrávanou sekcí ještě jiné otvory (např. eskalátory). H.3.5

Požární odvětrání chráněných únikových cest

Pro běžné případy jsou požadavky na požární odvětrání chráněných únikových cest stanoveny v 9.4 této normy a obdobně v ČSN 73 0804. Za běžné případy lze považovat odvětrání typického schodišťového prostoru. Jsou-li součástí chráněné únikové cesty také chodby apod., mohou vznikat komplikované stavy proudění vzduchu a kouře, takže odvětrání není jen záležitostí plochy otevřených otvorů (viz 9.4.2 bod a1), ale i jejich umístění. I v chráněných únikových cestách existuje neutrálná rovina, takže nejúčinnější otvor je ten, který je nejvíce vzdálen od neutrálné roviny. Poloha neutrálné roviny závisí jak na výškové poloze požáru, tak na výškové poloze otvorů. Z toho vyplývá, že se při přirozeném odvětrání musí najít nejprve rovnovážný stav přítok – odtok vzduchu a kouře. Složitost výpočtu spočívá v určení množství kouře vstupujícího netěsnostmi do chráněné únikové cesty, poloze požáru, vlivu větru a rozdílu vnitřních a vnějších teplot; některé údaje stanovuje 9.4.3 a 9.4.7. Při přirozeném větrání okny se rychlost toku vzduchu a kouře pohybuje -1 obvykle do 1 m.s . Vzhledem k řadě vlivů nelze zaručit, že přirozené odvětrání okny bude vždy dost účinné, a proto i doba užití cest je omezena (nejvýše 4 minuty u cesty typu A). Větší účinnost má odvětrání podle 9.4.2 bodu a2) této normy (otvory v nejvyšším a nejnižším místě) zejména je-li dostatečně 2 veliké schodišťové zrcadlo (≥ 2 m ). Metodika výpočtu je obdobná jako podle H.2.3. Za skutečné bránění proniku zplodin hoření a kouře do chráněné únikové cesty lze považovat jen přetlakové požární odvětrání, kdy tlakem vzduchu je bráněno proniku zplodin hoření a kouře netěsnostmi -1 do chráněné únikové cesty. Při přetlaku např. 10 Pa je rychlost proudění vzduchu kolem 4 m.s , takže na 2 jedné straně i menší netěsností (třeba 0,5 m ) uniká vzduch a klesá tím tlak, na druhé straně pokud

112


existuje i nulový tlakový rozdíl mezi hořícím prostorem a chráněnou únikovou cestou, kouř do cesty neproniká. Z tohoto hlediska mají značný význam samozavírače dveří a těsnost požárních dveří. Výpočet požárního přetlakového odvětrání chráněných únikových cest by měl být uskutečněn tam, kde součástí cesty jsou další mimoschodišťové prostory a dále u výškových budov (zejména přes 60 m). Výpočet vychází ze specifikace variantních netěsností, možného přetlaku v hořícím prostoru (v různé výškové poloze) a z toho vyplývajících nejmenších přetlaků v chráněné únikové cestě, jakož i množství vzduchu protékajícího netěsnostmi. U výškových budov je vzhledem k tlakovým poměrům tendence k šíření zplodin hoření a kouře podstatně vyšší, než u nízkopodlažní zástavby. K zabránění šíření těchto plynů mimo hořící prostor může výrazně přispět vzduchotechnické zařízení, pokud je činnost tohoto zařízení koordinována s požárním odvětráním (viz H.3.3). H.4

Souvisící činitelé požárního odvětrání

Požární odvětrání je při určení požárního rizika, mezních rozměrů požárních úseků a délek únikových cest zohledněno součinitelem c4. Užití součinitele c4 je podmíněno tím, že navržené požární odvětrání odpovídá zásadám uvedeným v 6.6.7 této normy, které jsou v předcházejících článcích přílohy H dále rozvedeny. Instalace odvětracích klapek, navržených podle různých metodik bez analýzy toku plynů a sdílení tepla, zdaleka nemusí plnit funkci požárního odvětrání. V řadě případů se také zahraniční metodiky týkají návrhů požárního odvětrání podle halových prostorů střešním pláštěm a nezahrnují další varianty uvedené v této příloze. Při návrhu požárního odvětrání je řada vstupních údajů určena stavebním řešením, požárním charakterem provozů, požárními úseky, únikovými cestami, podmínkami zásahu atd. Nicméně existují tři základní veličiny, z nichž dvě lze v určitém rozsahu volit a třetí se podle nich určuje výpočtem. Je to aerodynamická plocha odtokových otvorů (nebo výkon ventilátorů či průřezová plocha odvětracích šachet), aerodynamická plocha přítokových otvorů a poloha neutrálné roviny. V důsledku toho existuje zpravidla více variant požárního odvětrání, které mohou být funkčně ekvivalentní, přičemž optimální řešení se vybírá s ohledem na provozní, architektonické, konstrukční či cenové a jiné podmínky. POZNÁMKA Značná variabilita případů požárního odvětrání stavebních objektů neumožňuje postupovat podle jedné rovnice či výpočetní metodiky. Kromě CR 12101-5:2000 jsou metodiky řešení požárního odvětrání zahrnuty v mezinárodně uznávaných pracích uvedených v publikaci ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR „Požární odvětrání stavebních objektů v návaznosti na ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 (stať 3.5.4) – Aktual Bulletin Special č. 20, distribuovaný ASPEKT studio, P.O.BOX 9526181, Příbram 1. V této publikaci je uveden i zjednodušený výpočet požárního odvětrání halových objektů.

113


U p o z o r n ě n í : Změny a doplňky, jakož i zprávy o nově vydaných normách jsou uveřejňovány ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.


ČSN 73 0802

60053

Vydal a vytiskl ČESKÝ NORMALIZAČNÍ INSTITUT, Praha Rok vydání 2000, 114 stran Distribuce: Český normalizační institut, Hornoměcholupská 40, 102 04 Praha 10 Cenová skupina 419

+!5J0JG3-ga fdg!

Tato norma byla prodana firme: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s. Prodej nebo poskytnuti normy treti osobe je v rozporu se zakonem! ČESKÁ TECHNICKÁ NORMA

Recommend Documents