tanu rabanan petr sláma

Tan u Rabanan antolo g ie r a b í n s ké l i t e rat u ry P e tr S l á m a

tanu rabanan antolo g ie r a b í n s ké l i t e r at u r y

petr slá ma

Vyš e h rad

Vyobrazení na přebalu: Iluminace z Kaufmannovy hagady (Maďarská akademie věd v Budapešti, MS A 422, fol. 45r), pořadu domácí velikonoční slavnosti (sederu) z Katalánska 14. stol. n. l. Detail zobrazuje druhý přípitek, doprovázený slovy „Požehnán buď Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž tvoříš plody vinné révy“. Vyobrazení na vazbě: Úvodní strana Mikraot gdolot, komentovaného vydání židovské Bible, k Pentateuchu, Lvov 1909

Tato publikace je výsledkem badatelské činnosti v rámci výzkumného záměru MSM 0021620802 – Hermeneutika křesťanské, zvláště protestantské tradice v kulturních dějinách Evropy a vychází s jeho finanční podporou.

Lektorovali: Doc. Petr Chalupa, Th.D., CMTF UP v Olomouci Doc. PhDr. Bedřich Nosek, CSc., Ústav židovských studií při HTF UK v Praze Copyright © Petr Sláma, Th.D., 2010 ISBN 978-80-7021-722-1

Tuto knihu chci věnovat jejímu redaktorovi, panu Jaroslavu Vrbenskému. V roce 1952 byl na deset let uvězněn kvůli svým křesťanským postojům. Po návratu z vězení pracoval od konce šedesátých let v nakladatelství Vyšehrad. Během dvou desetiletí tzv. normalizace připravil k vydání desítky knih, které zázrakem unikly oku cenzury (redakčně přivedl na svět knihy Teilharda de Chardin, Corretty S. Kingové, Josého J. Lozana, Miloše Biče, Amedea Molnára, A. de Saint-Exupéryho, Milady Vilímkové, Pavla Preisse, Petra Pokorného a dalších). Po listopadu 1989 dbal o to, aby se česká veřejnost mohla seznámit s prvotřídní domácí i zahraniční filosofickou, teologickou a judaistickou tvorbou; ne nutně vždy tou nejnovější, zato vybíranou tak, aby v daných disciplínách pomohla navázat přetržený rozhovor (Dietrich Bonhoeffer, Jiří Němec, Otto Hermann Pesch, Jan Sokol, Rolf Rendtorff, Raymond E. Brown, Bonaventura Bouše, Simon P. de Vries, Rupert Berger, Hans Küng, Günter Stemberger, Peter Schäfer a mnozí další.) Také tuto knihu doprovázel zájmem a nezměrnou trpělivostí, bez nichž by jistě nevznikla. Za přečtení rukopisu a cenné připomínky k němu děkuji oběma lektorům i kolegovi Petru Tomáškovi. Případné chyby ovšem zůstávají mé. PS

7

Obsah

1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Číst rabínskou literaturu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 K volbě písma, funkci závorek a interpunkci . . . . . . . 1.3 Způsob přepisu hebrejštiny a aramejštiny. . . . . . . . . .

15 15 20 22

2 Teologické východisko: písemná a ústní tóra . . . . . . . . 2.1 Tóra v Bibli. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Tóra jako logos. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Tóra jako zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Ústní tóra jako záruka výlučného vztahu. . . . . . . . . . 2.5 Ústní tóra jako záruka aktuálnosti . . . . . . . . . . . . . . . 2.6 Písemná tóra jako zjevený artefakt. . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Rabínská vykladačská pravidla. . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.8 Písemná a ústní tóra: od počátku souběžně. . . . . . . . .

24 25 26 29 30 31 33 36 40

3 Dějinný rámec rabínského hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Dějiny ve službách teologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Politický rámec rabínského židovství. . . . . . . . . . . . . 3.3 Od Peršanů k helénistickým královstvím . . . . . . . . . . 3.4 Pod vládou cézarů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Peršané neboli „Babylon“. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

42 43 44 45 50 54

4 Tradiční periodizace rabínských dějin. . . . . . . . . . . . . . 4.1 Období druhého chrámu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Období tanajců. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Období amorajců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.1 Izraelští amorajci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3.2 Babylonští amorajci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Závěrečné období (savorajců a gaonů). . . . . . . . . . . .

58 59 60 62 63 65 67

5 Žánry a díla rabínské literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 5.1 Mišna a Tosefta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 5.1.1 Mišna. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 9

5.1.2 Tosefta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Talmudy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 Talmud jeruzalémský neboli Jerušalmi . . . . . . . . . . 5.2.2 Talmud babylonský neboli Bavli. . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Midrašická tvorba. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Halachické midraše. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.2 Agadické midraše. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 Targumy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

76 76 78 79 82 84 85 86

6 Židovství očima okolního světa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 V antice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 V Novém zákoně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Podle apoštolských otců. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 V křesťanské Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Křesťanští hebraisté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

92 93 95 98 100 103

7 Okolní svět v pojetí rabínské literatury . . . . . . . . . . . . . 7.1 Dynamika vyvolení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Sedm přikázání synům Noachovovým. . . . . . . . . . . . 7.3 Rabínská literatura o křesťanech. . . . . . . . . . . . . . . . .

106 106 107 110

8 Další směry židovského myšlení. . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.1 Vykladači podvojné Tóry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Dějepisectví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Polemiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.4 Filosofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Mystické tradice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.6 Chasidismus a ortodoxie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.7 Sionismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.8 Wissenschaft des Judenthums a moderní studium judaistiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . .

114 114 118 120 124 132 136 139 143

9 K této publikaci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 9.1 Proč právě tento výběr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 10 Targum. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 10.1 Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 10.2 Gn 4,1– 8 v Bibli a v targumech Neofiti, Onkelos a Pseudojonatan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 10

11 Mišna a Tosefta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Mišna, traktát Brachot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.1 Mišna, traktát Brachot – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.2 Mišna, traktát Brachot – text . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3 Exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání. . . . . . . . 11.1.3.1 První ranní požehnání Jocer or. . . . . . . . . . . . . . 11.1.3.2 Druhé ranní požehnání Ahava raba. . . . . . . . . . . 11.1.3.3 První večerní požehnání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3.4 Druhé večerní požehnání Láska . . . . . . . . . . . . . 11.1.3.5 Provolání Slyš. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1.3.6 Ranní požehnání Emet ve-jaciv. . . . . . . . . . . . . . 11.1.3.7 Večerní požehnání Emet ve-emuna. . . . . . . . . . . 11.1.3.8 Druhé večerní požehnání Haškivenu. . . . . . . . . . 11.1.3.9 Modlitba Osmnácti [resp. devatenácti požehnání] neboli Amida . . . . 11.2 Mišna, traktát Avot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.1 Mišna, traktát Avot – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.2.2 Mišna, traktát Avot – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3 Mišna, traktát Jadajim. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.1 Mišna, traktát Jadajim – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . 11.3.2 Mišna, traktát Jadajim – text . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4 Tosefta, traktát Brachot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.1 Tosefta, traktát Brachot – úvod . . . . . . . . . . . . . . . 11.4.2 Tosefta, traktát Brachot – text . . . . . . . . . . . . . . . .

160 160 160 162 176 176 177 178 178 178 180 181 182

12 Midraše. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1 Mechilta de-rabi Jišmael. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.1 Mechilta – úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.2 Mechilta, paraša Be-šalach, traktát Amálek 1 (Ex 17,8nn) – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.1.3 Mechilta, paraša Jitro, traktát Ba-chodeš 5 (Ex 20,2nn) – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2 Sifra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.1 Sifra – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.2 Sifra Va-jikra, Ptichta – text. . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.2.3 Sifra Va-jikra, Be-har, paraša 1 – text. . . . . . . . . . . 12.2.4 Sifra Va-jikra, Be-har, paraša 2, kapitola 1 – text . 12.3 Be-rešit Raba (Genesis Raba). . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.3.1 Be-rešit Raba – úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

267 267 267

182 189 189 191 215 215 216 226 226 229

270 277 281 281 284 285 291 297 297 11

12.3.2 Be-rešit Raba I (ke Gn 1,1) – text . . . . . . . . . . . . . 12.3.3 Be-rešit Raba XXII (ke Gn 4) – text. . . . . . . . . . . . 12.4 Va-jikra Raba (Levitikus Raba). . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4.1 Va-jikra Raba, paraša Emor, kapitola XXVII – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.4.2 Va-jikra Raba, paraša Emor, kapitola XXVII – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5 Tanchuma neboli Jelamdenu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.1 Tanchuma neboli Jelamdenu, paraša Ki tisa 33–36 – úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . 12.5.2 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 33 – text. . . . . 12.5.3 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 34 – text . . . . . 12.5.4 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 35 – text . . . . . 12.5.5 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 36 – text . . . . . 12.5.6 Tanchuma, paraša Ki tisa, paragraf 37 – text. . . . .

337 339 341 342 344 344

13 Talmud jeruzalémský (Jerušalmi) a traktát Avot de-rabi Natan. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1 Jerušalmi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.1.1 Jerušalmi, traktát Pesachim, VI,1 – úvod. . . . . . . . 13.1.2 Jerušalmi, traktát Pesachim, VI,1 – text . . . . . . . . 13.2 Avot de-rabi Natan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.1 ARN IV – úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13.2.2 ARN IV – text . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

346 346 346 348 354 354 355

14 Talmud babylonský (Bavli). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1 Bavli, traktát Brachot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.1 Bavli, Brachot 28b – úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.1.2 Bavli, Brachot 28b – text. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2 Bavli, traktát Šabat. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2.1 Bavli, Šabat 29b –31b – úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . 14.2.2 Bavli, Šabat 29b –31b – text. . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3 Bavli, traktát Chagiga. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.3.1 Bavli, Chagiga 14b –16a – úvod. . . . . . . . . . . . . . . 14.3.2 Bavli, Chagiga 14b –16a – text. . . . . . . . . . . . . . . . 14.4 Bavli, traktát Bava Mecija . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.4.1 Bavli, Bava Mecija 58b –59b – úvod . . . . . . . . . . . 14.4.2 Bavli, Bava Mecija 58b –59b – text. . . . . . . . . . . . 14.5 Bavli, traktát Sanhedrin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

362 363 363 364 365 365 366 377 377 378 386 386 387 394

12

299 310 320 320 322 337

14.5.1 Bavli, Sanhedrin 90a – 99a – úvod . . . . . . . . . . . . . 14.5.2 Bavli, Sanhedrin 90a – 99a (Perek chelek) – text . . 14.6 Bavli, traktát Mnachot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14.6.1 Bavli, Mnachot 29a –29b – úvod . . . . . . . . . . . . . . 14.6.2 Bavli, Mnachot 29a –29b – text . . . . . . . . . . . . . . .

394 398 451 451 452

15 Glosář a rejstříky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.1 Glosář (rejstřík a slovník důležitých termínů rabínské literatury). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.2 Rejstřík rabínů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.3 Rejstřík biblických míst . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15.4 Rejstřík jmen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

454 454 512 532 542

16 Summary. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 547

13

1 Úvod

Literatura: Charlotte Elisheva Fonrobert a Martin S. Jaffee, The Cambridge Companion to the Talmud and Rabbinic Literature, Cambridge: Cambridge University Press, 2007; Jacob Neusner, Invitation to the Talmud: Revised and Expanded Edition Including Hebrew Texts, New York: Global Publications, Binghamton, 2000; Shmuel Safrai, The Literature of the Sages I. a II., Philadelphia: Fortress Press, 1987; Solomon Schechter, Aspects of Rabbinic Theology: Major Concepts of the Talmud, New York: Macmillans, 1909 (reprint 1998); Günter Stemberger, Das klassische Judentum, C.H. Beck, 2009; Efraim Elimelech Urbach, The Sages: their concepts and beliefs, Cambridge: Harvard University Press, 1975. Česky: Abraham Cohen, Talmud pro každého: Historie, struktura a hlavní témata Talmudu, Praha: Sefer, 2006; Christoph Dohmen a Günter Stemberger, Hermeneutika židovské Bible a Starého zákona, Praha: Vyšehrad, 2007; Ja‘akov Newman a Gavri‘el Sivan, Judaismus od A do Z: Slovník pojmů a termínů, Praha: Sefer, 1992; Tomáš Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha: Sefer, 2001; Kurt Schubert, Židovské náboženství v proměnách věků: Zdroje – teologie – filosofie – mystika, Praha: Vyšehrad, 1999; Efraim Karol Sidon, Nová pražská pesachová hagada: s poučným výkladem a v překladu rabi Efraima Karola Sidona a s učeným doslovem dr. Bedřicha Noska, Praha: Sefer, 1996; Pavel Sládek, Malá encyklopedie rabínského judaismu, Praha: Libri, 2008; Günter Stemberger, Talmud a midraš: Úvod do rabínské literatury, Praha: Vyšehrad, 2. rozšířené vydání 2010.

1.1 Č í st rab í nskou literaturu Čtenář má před sebou výběr z textů židovské rabínské literatury formativního období (2.–7. století n. l.). Nadepsán je slovy Tanu rabanan, která v aramejštině znamenají naši mistři vyučovali, naši mistři mají tradici.1 Jde o ustálenou frázi, kterou → TalGramaticky správně by ovšem fráze zněla tno rabanan. Pod vlivem hebrejštiny se ale ustálila výslovnost tanu rabanan.

1

Číst rabínskou literaturu

15

mud babylonský používá tam, kde bude citovat starší, → tanajskou tradici. Tato fráze ale současně dobře vystihuje, oč jde v rabínské literatuře. Jde o učení jednoho z proudů židovství pozdní antiky, proudu, který svou poslušnost Bohu vyjadřuje studiem. Jde ale současně o filosofickou, literární, historickou, přírodovědnou – a jak uvidíme, především pozoruhodně teologickou tvorbu. Protagonisté rabínského hnutí hovoří o tradici „našich učenců, jejich památka buď požehnána“, hebrejsky chachamejnu zichronam li-vracha. Akronym těchto slov, ChZ“L [chazal], je hrdé označení rabínského hnutí, používané v hebrejštině až podnes. Proud židovství, který se v rabínské literatuře dostává ke slovu, se ovšem teprve v průběhu druhé poloviny prvního tisíciletí prosadí jako proud v židovství většinový. Když dnes mluvíme o židovství, míváme většinou na mysli právě tento proud. To, že se postupně prosadil právě tento, zatímco ostatní proudy a skupiny židovství přelomu našeho letopočtu (např. esejci, farizeové či saduceové) zanikly, klesly k hranici nevýznamnosti, vplynuly do jiných velkých proudů jako je právě rabínské židovství nebo křesťanství, to je vývoj nesamozřejmý, ale při zpětném pohledu doložitelný. Mišna Prvním hmatatelným plodem tohoto hnutí je Mišna, dokument přibližně srovnatelný s křesťanským → Novým zákonem, jak pokud jde o rozsah, tak pokud jde o význam. Mišna byla sepsána na přelomu 2. a 3. století n. l. a s překvapivou samozřejmostí se brzy stala programovým dokumentem hnutí. Během čtyř následujících staletí vzniká rozsáhlá knihovna textů, které rozvíjejí témata nastolená v Mišně. Bible Je-li ovšem jedním ohniskem rabínského uvažování Mišna, pak jeho protějškem a současně druhým ohniskem je Bible. Mluvíme-li o Bibli, máme zde samozřejmě na mysli onu knihu, kterou sama rabínská literatura nazývá Čtení [hebr. Mikra] nebo Písmo [hebr. katuv] a ke které odkazuje jako ke zdroji nezpochybnitelné autority (ustálenými formulacemi, „neboť / jak je psáno“ či „neboť / jak je řečeno“). Křesťané tuto knihu ve svém dvojdílném kánonu nazývají Starý zákon.

16

1 Úvod

Exkurz: Jak nazývat Bibli? V posledních desetiletích se mezi evropskými a americkými křesťany, akademickými teology i zaujatými laiky, diskutuje o tom, jak tedy tuto knihu nazývat. Tyto diskuse jsou důsledkem zvýšené citlivosti vůči projevům antijudaismu, který přispěl k šoá. Za jeden z nenápadných projevů vyvlastňujícího vztahu k Židům někteří chápou samotné označení Starý zákon (ve smyslu „zastaralý“) jako protiklad Nového zákona (ve smyslu „nyní výlučně platný“). Objevilo se několik alternativních názvů. Označení Tenach (někdy též Tanak či TNK) je akronymem tří částí knihy v židovském dělení, Tóry, Proroků [nviim] a Spisů [ktuvim] ). Nábožensky neutrální, avšak ne docela přesné, je označení Hebrejská bible. Pomíjí totiž tu její část, která byla sepsána příbuznou aramejštinou. Přesnější je proto hovořit o židovské Bibli. Mezi ní a mezi Starým zákonem křesťanské Bible není pouze rozdíl jazyka. Od svého vzniku se křesťanská misie pohybuje v řeckém jazykovém prostředí. Zde se již několik staletí používá řecká verze Bible, tzv. → Septuaginta, která se od židovské Bible liší nejen uspořádáním knih, nýbrž také jejich počtem a v případě některých knih i rozsahem. Pozoruhodným příspěvkem k této terminologické diskusi je také návrh katolického teologa Ericha Zengera používat namísto Starého zákona označení První zákon, namísto Nového pak Druhý zákon.

židovská Bible nebo Starý zákon?

Z jedné strany tedy můžeme říci, že nejstarším souvislým projevem rabínské literatury je → Mišna. Z druhé strany tato literatura zůstává principiálně neuzavřená. Myšlenkovým východiskem rabínské literatury je totiž učení o podvojné → tóře (viz kap. 2, s. 24), podle něhož je ústní tóra, tedy rabínská literatura, neoddělitelně spojená s písemnou tórou, tedy s Biblí. Jejich vzájemná provázanost a závislost brání tento systém před ustrnutím. Tuto jedinečnou syntézu ústní a písemné tradice provádí → Babylonský Talmud, 4.–7. století n. l., který je svým rozsa- Talmud hem srovnatelný se souborem křesťanské patristické literatury. Standardní vydání tohoto Talmudu by dosáhlo tří tisíc stran, od 16. století je vydáván společně se středověkými komentáři

Číst rabínskou literaturu

17

umístěnými vždy na krajích stránky. Takové vydání Talmudu tak dosahuje bezmála šesti tisíc stran. midraš Tam, kde se rabínská literatura výslovně obrací k → Bibli, hovoříme o rabínském → midraši. Nejde přitom jen o výklad Bible ve smyslu moderní exegeze, usilující především o věrnost původní intenci autora biblického textu. Spíše zde jde o nalézání, ba vytváření významu biblického textu pro situaci posluchačů. Apriorním předpokladem midrašického výkladu je, že Bible má svůj význam pro jakoukoli situaci lidského života. Od konce 3. století n. l. byla taková tvorba shromažďována do midrašických sbírek k jednotlivým biblickým knihám. Pro příslušníka takřka kteréhokoli z dnešních proudů židovství je tato literatura, resp. její „Učení“, prvořadým kritériem židovské identity. Je ale současně jakýmsi praktickým návodem, jak své židovství konkrétně žít. halacha Tento dvojí smysl rabínské literatury (základ židovské idena agada tity i soubor konkrétních předpisů pro všechny oblasti lidského života) odpovídá dvěma základním modům rabínské rozpravy, modům, pro které se ustálila dvě podstatná jména slovesná: → halacha a → agada. Slovo halacha je odvozeno z hebrejského slovesa ‫[ הלך‬h-l-k], „jít, chodit“. Slovo agada (používá se tato arameizovaná forma, méně pak hagada) vychází ze slovesa ‫נגד‬ [n-g-d, hifil], „vyprávět, zpřítomňovat“. Halacha se – často do nejmenších detailů – zaobírá předpisy pro jednotlivé oblasti života, agada vypráví příběhy. Spíše než o pouhé žánry, jde v případě obou o dva různé způsoby myšlení. Halacha je odpovědí na otázku, jak náležitě židovsky (tedy talmudicky, mišnaicky, potažmo biblicky) žít. Agada je odpovědí na otázku, proč vůbec žít židovsky, na základě jaké minulosti a tváří v tvář jaké budoucnosti. Narativním způsobem, vyprávěním příběhů ze života rabínských učitelů či biblických hrdinů, někdy ale také jen pomocí výčtů, seznamů, přísloví apod. předkládá agada obraz společenství, putujícího dějinami, které z textu napřahuje ruku ke svému čtenáři a ukazuje mu na halachu jako na bránu, kterou se může k tomuto společenství připojit. Oba způsoby myšlení, halacha i agada, se navzájem doplňují, odkazují jeden k druhému. Málokde je tato dynamická propojenost tak zřejmá jako při slavení → pesachového sederu, domácí → liturgie židovské velikonoční večeře. Jednotlivé přesně popsané úkony (halacha) 18

1 Úvod

slouží k tomu, aby mohl každoročně nezkráceně zaznít příběh (agada) o tom, že Hospodin vysvobozuje svůj lid z egyptského – a všech dalších – otroctví. Tato zvěst ovšem zpětně zdůvodňuje detailní pozornost věnovanou jednotlivým úkonům sederové večeře. Rabínská literatura je inspirací a obohacením také pro ty, kdo nejsou Židy. Především, jde v ní o pokračování rozhovoru, započatého na stránkách židovské Bible. Bez repertoáru biblických příběhů zůstanou nepochopitelné evropské dějiny a jejich kultura. K těmto příběhům patří i ona nesamozřejmá skutečnost, že si je, vždy s trochu jinými důrazy, vyprávějí dvě společenství, která jsou po staletí znesvářená, vyprávějí si je Židé i křesťané. Rabínská literatura formativního období je vzorkem toho, co si nad Biblí vyprávějí Židé. Přesto se právě v ní mohou křesťané mnohé dozvědět. Především o sobě samých. Nejde o senzační odhalení o Ježíši Nazaretském, synu žoldnéře Pantery, která by na nás na stránkách Talmudu či midrašů čekala. Rabínská literatura věnuje nastupující křesťanské církvi překvapivě malou pozornost. Oněch nemnoho přímých zmínek o Ježíši nebo jeho následovnících je vesměs z pozdní doby. Také jako zdroj informací o dobovém pozadí Nového zákona rabínská literatura poslouží jen velmi omezeně. Nejstarší dílo rabínské literatury, → Mišna, je nejméně o sto let mladší než nejmladší spisy Nového zákona a je v mnoha ohledech záměrným přetavením předchozích tradic. Užitečnější může být křesťanům rabínská literatura tím, že je zrcadlem jejich vlastního čtení Bible. Čtou-li Židé a křesťané jeden a tentýž starozákonní příběh, proroctví či přikázání, docházejí v jeho výkladu nejednou k odlišným závěrům. V zrcadle rabínské literatury si křesťanský čtenář uvědomí, že ani on nečte Bibli bez zaujetí, prost předchozích otázek, vědomostí – a předsudků. A ty spolu s celkovým rámcem jeho uvažování určují, co z Bible zaslechne. Vedle této hermeneutické lekce je zde ještě jeden důvod, proč by měl křesťanský čtenář o rabínské literatuře vědět. Křesťanská víra se totiž opírá o biblické vyprávění o cestě lidu Izraele dějinami a o svědectví o Ježíši, který z tohoto lidu pocházel a uprostřed něj působil. Izrael před tváří Boží je v tom příběhu kolektivním hlavním hrdinou, „zvláštním lidem“. Navzdory hlasům proroků, kteří do „vlastních řad“ Izrael tepou, a přes všechny Číst rabínskou literaturu

19

Talmud a křesťané

viz kap. 7.3, s. 110

lid Hospodinův

nepřátelské hlasy v dějinách církve zaznívá také z křesťanské Bible nepřeslechnutelně, že Izrael Božím lidem být nepřestal.2 Kromě toho je rabínská literatura jakožto soubor pozdně ankulturní dědictví tických textů také součástí evropského intelektuálního rozhovoru. Je pokusem odpovědět na podobné podněty a otázky jako křesťanství. K jejímu podhoubí patří kromě židovské Bible i jiné myšlenkové tradice: římské právo a řecká filosofie. Učenci, kteří na stránkách Mišny, midrašů a Talmudů diskutují, jsou příslušníky jednoho z největších tavících kotlů lidských dějin, jímž byla kultura pozdního → helénismu. Přestože zde narazíme na výslovné odmítnutí mnoha projevů této civilizace (např. jejího překladu hebrejské Bible do řečtiny), je tato literatura v mnoha ohledech její přímou dědičkou. Jedním z dějinných paradoxů je, že právě rabínská literatura spolu se středověkou civilizací arabsko-islámskou zakonzervovaly a pronesly na práh novověku mnoho z myšlenkových pokladů řeckého světa. Rabínská literatura tedy není jen sbírkou biblických výkladů a dobových zvyklostí. Je také uchopením a přetvořením starších tradic. Podnětem k jejímu sepisování byl pád Jeruzalémského chrámu. V roce 70. n. l. ho po nezdařeném židovském povstání vyloupili a zbourali Římané. Na troskách někdejších jistot se židovští učenci prvních staletí n. l. snaží zvážit, v čem byly dosavadní jistoty nosné, v čem zklamaly a oč se lze opřít dnes. Tím je rabínská literatura neocenitelnou školou analogického a tvůrčího myšlení. Její zdánlivě suchopárné třídění a srovnávání není ničím jiným, než nalézáním – a nejednou dokonce troufalým ustavováním – řádu a významu tam, kde vládl chaos.

1.2 K volb ě p í sma , funkci z á vorek a interpunkci Na první pohled působí stránky překladu rabínské literatury komplikovaně. Je tomu tak proto, že se snažíme zprostředkovat značnou chronologickou, ale také jazykovou a funkční mnoho tvárnost předloženého materiálu. Ústřední „dogma“ rabínské K aspektům této trvalé volby viz Martin Prudký, Zvláštní lid Páně: křesťané a židé, Brno: CDK 2000.

2

20

1 Úvod

literatury, její axiom podvojné → Tóry, přímo vede k tomu, že je tato literatura do značné míry literaturou citátovou. Když např. → Bavli uvádí→ Bibli, má tato citace jinou závažnost, než když cituje → Mišnu, a to má zase jinou závažnost, než když rozvádí svůj vlastní argument. Abychom odstínili, jakým „tónem“ tato literatura, která ve své době nezná systém poznámek pod čarou, právě mluví, zavádíme následující systém:

■ Biblický citát, tedy nezpochybnitelnou autoritu písemné → tóry, použitou v rabínské literatuře, uvádíme polotučně. Při citování Bible většinou vycházíme ze znění Českého ekumenického překladu, vždy při tom ale překládáme z hebrejského, resp. aramejského originálu a znění přizpůsobujeme rabínské argumentaci. Na odchylky od znění ČEP výslovně upozorňujeme pouze tam, kde jde o odchylky výraznější, zpravidla plynoucí z toho, že jejich výklad midrašickým způsobem předpokládá alternativu → masoretskému znění textu. ■ Když Talmudy nebo některé midraše citují jako autoritu Mišnu nebo jiný → tanajský materiál, uvádíme tento citát kapitálkami. ■ Když autor rabínské literatury přejde z hebrejštiny do příbuzné, přece však svébytné aramejštiny, není to podle Jacoba Neusnera pouze známkou většího nebo naopak menšího stáří citátu. Spíše jde o změnu statutu: aramejština je jazykem hypotéz, hledání a rozhovoru, hebrejština je naopak jazykem východisek, norem a předpokladů. Od většinové hebrejštiny proto odlišujeme kurzivou ty části textů, které jsou psány aramejsky. Hranaté závorky [uzavírající slovo nebo větu] jsou překladatel- hranaté skou pomůckou, která umožní zachovat úsečný styl písemného závorky záznamu a současně texty učinit srozumitelnými. Jak napovídá již označení „ústní tóra“, původním mediem těchto sbírek bylo ústní předávání. Písemný záznam je z hlediska rabínského myšlení jen jakýmsi záchytným bodem pro toho, kdo má jeho obsah znát z velké části zpaměti. Sloveso, používané často pro činnost rabínských žáků, š-n-h, znamená také memorovat, učit se zpaměti. Pokud se učenec k psanému záznamu obrací, pak potřebuje jen připomenout, naťuknout. Proto tak úsporný styl: mnohé z textů rabínské literatury jsou – s trochou nadsázky řečeno – Způsob přepisu

21

lomené závorky

kurziva a hranaté závorky +

uvozovky v přímé řeči

„taháky“ ústní Tóry. To ovšem dnes není situace většinového čtenáře. Text proto v hranatých závorkách doplňujeme tak, aby sled myšlenek dával smysl i pro toho, kdo v rabínské tradici není doma. Lomené závorky uzavírají v kapitole 14, věnované Talmudu babylonskému, údaj o stránce, např. {12a}. Talmudy nebyly nikdy rozděleny na menší jednotky, jakými jsou třeba verše Bible. Je proto zvykem citovat Talmud odkazem k číslu listu a k tomu, zda jde o přední {a} nebo zadní {b}stranu tohoto listu. Vedle výše uvedeného pravidla, podle něhož používáme kurzivu tam, kde chceme upozornit na aramejštinu originálu, používáme kurzivu také k vyjádření odborných, neobvyklých termínů, případně takových, které chceme zdůraznit. Podobně je tomu s hranatými závorkami: kromě výše uvedeného vysvětlujícího doplnění přeloženého rabínského textu používáme hranatých závorek také tam, kde pro termín uvedený řecky nebo hebrejsky nabízíme fonetický přepis. Je tomu tak zejména v závěrečném glosáři. Svérázný problém při překladu rabínské literatury představuje použití uvozovek pro přímou řeč. Jak čtenář uvidí, formativní rabínská literatura není autorským dílem, nýbrž je literaturou tradiční, mající za sebou ústní fázi předávání. Často jde o řetězce výroků učenců k určitému tématu. Tyto výroky na sebe někdy navazují a reagují. Uvádět je však v uvozovkách by znamenalo text uvozovkami zahltit. Uvozovky proto rezervujeme pouze pro ty případy přímých řečí, kde jde o skutečný dialog.

1.3 Z p ů sob přepisu hebrejštiny a aramejštiny Neuzavřenou otázkou je v českém prostředí způsob přepisu hebrejštiny a aramejštiny. V této práci se pokoušíme o dodržení zásad, jak je abstrahujeme z literární produkce domácích židovských a judaistických zdrojů (zejména publikací nakladatelství Sefer). Ty jsou ovšem samy někdy nejednotné a i v rámci jednoho díla nedůsledné. Zásady, kterými se řídíme v této publikaci, lze shrnout takto:

22

1 Úvod

■ Rozlišujeme třenou a raženou výslovnost u souhlásek b, k a p. Slovo „dobrý“ proto přepisujeme tov, nikoli tob. ■ Ignorujeme geminaci, zdvojení souhlásek, k němuž z různých důvodů v hebrejštině dochází. Slovo „smíření“ proto píšeme kipur, nikoli kippur. ■ V přepisu nezohledňujeme délku samohlásky ani přítomnost či nepřítomnost podkladového konsonantu (tzv. mater lectionis). Píšeme proto Jonatan, nikoli Jónatan. ■ V přepisu rezignujeme na rozlišení souhlásek, které jsou různé, v češtině však znějí podobně nebo stejně (např. třené kaf a chet, tet a tav, samech a sin). Slovo „moudrost“ proto píšeme chochma. ■ Tzv. pahlásku, nazvanou ševa či šva mobile většinou ignorujeme (níže uvádíme výjimky, kdy ji zohledňujeme). Slovo „modlitba“ proto píšeme tfila, nikoli tefila nebo t’fila. ■ Pahlásku, nazývanou šva mobile, přepisujeme samohláskou e v těchto případech: – když je na začátku slova pod konsonantou jod. Píšeme proto Jerušalajim, nikoli Jrušalajim; – když po souhlásce s tímto šva následuje laryngála (alef, he, chet, ajin). Píšeme proto Nechemja, nikoli Nchemja; – když po souhlásce s tímto šva následuje sykavka. Píšeme proto Nezikin, nikoli Nzikin; – když je toto šva mobile pod proklitickou předložkou, která v hebrejštině s následujícím slovem vytváří jeden tvar; v přepisu ji však oddělujeme divizem. Píšeme proto be-rešit, nikoli b-rešit. ■ Výjimku z těchto pravidel představují termíny či jména, jejichž užití je v češtině hluboce zakořeněno, například tóra nebo Abraham (tam, kde je míněn biblický praotec).

Způsob přepisu

23

15 Glosář a rejstříky

15.1 G l o s á ř a v ý b ě r o vý r e j s t ř í k

d ů l e ž i týc h t e r m í n ů rab í n s k é l i t e r at u ry

[Čísla za heslem udávají strany výskytů; číslice vysazené kurzivou označují místa, která předmětu věnují více pozornosti.] agada / hagada hdga jindy hdgh [agada, hagada] Jeden ze dvou navzájem komplementárních způsobů myšlení rabínského židovství znamená dosl. „vyprávění“ (tím druhým je → halacha). Odvozena od slovesa n-g-d (hifil) „vyprávět“, zaujatě předkládá příběhy židovských dějin, a to s cílem nadchnout pro poslušnost Tóře a jejím předpisům, sdílení jejích světonázorových východisek a loajalitu vůči její vykladačské tradici i jejím nositelům. [18, 31, 33, 37, 44, 57, 63, 79, 83, 84, 85, 109, 118, 124, 152, 236, 267, 269, 297, 321, 338, 346, 354, 355, 362, 363, 366, 377, 387, 398, 433, 452, 489, 516, 521] Achajmenovci Dynastie perských vladařů, kteří od 6. do 4. století př. n. l. ovládali Malou Asii a Blízký východ včetně země Izraele a Egypta. Název připomíná náčelníka Achajmena (Hachámaniše), který se počátkem 7. století př. n. l. chopil moci v jz. oblasti Iránu, jejich expanze ale začala až za vladaře Kýra II.Velikého. [45, 46, 54] akademie / ješiva hbyvy nebo atbytm [ješiva nebo mtivta] Doslova sedění; na některých místech termín označuje institucionalizované shromáždění rabínských učenců. V tomto smyslu bývá někdy překládáno jako akademie. V tanajských a amorajských textech jde většinou o jednorázové či delší dobu trvající soustředěné studium spojené s osobou učitele nebo místem konání. [57, 61, 66, 67, 79, 80, 111, 118, 119, 120, 122, 139, 143, 150, 221, 222, 268, 282, 352, 464n, 496, 513n, 518n, 521, 523–528, 530n] almužna → dobročinnost 454


Amida → Modlitba osmnácti požehnání [161, 182n] amoraité → amorajci amorajci ~yarwma [amoraim] Označení rabínských učenců talmudického období (od edice → Mišny kolem r. 200 n. l. do doby, kdy v 6. století n. l. získal hrubé rysy → Talmud babylonský). Je odvozeno z aramejského slovesa r-m-a, a-m-r, „říci, vykládat, přednášet“. K plodům jejich činnosti patří → gmara obou Talmudů, ale také množství midrašů. Název pochází z tradiční periodizace, podle níž amorajci navazují počátkem 3. století n. l. na → tanajce, následováni počátkem 6. století → savorajci. Tradice rozlišuje amorajce země Izraele a Babylona. [29, 59, 62nn, 65nn, 69, 71, 76, 78, 79, 80, 84, 89, 90, 118, 152, 154, 190, 282, 297, 320, 337, 346, 354, 456, 463n, 466, 471, 494, 504, 512–531] andělé, andělské třídy: ofanové / serafové / cherubíni ~ynpwa ~yprf ~ybwrk [ofanin / srafím / kruvim] Biblická a agadická kategorie stvořených bytostí, které slouží jako Boží poslové. Biblická kniha Daniel některé zmiňuje jménem (Michael a Gabriel), jiné uvádí pod jejich skupinovým označením (ofanim, dosl. kola, v Ez 1; srafim, okřídlení hadi z Iz 6; dále kruvim či cherubíni v Gn 3,24 i na truhle smlouvy, viz Ex 25). V → deuterokanonických textech je role andělů ještě důležitější. Rabínská literatura přebírá biblický a apokryfní slovník, andělské bytosti ale za pomoci obrazu Božího nebeského dvora často sdružuje do kategorie → přisluhujících andělů. [171, 172, 177, 303, 327, 465, 469, 476n, 485, 493, 495n] Anikonismus / anikonický Označení pro teologicky motivované odmítnutí zobrazovat božstva nebo i další jevy či předměty. [108] apikoros swrwqypa [apikoros] Označení pro odpůrce rabínského judaismu, ponejprv doložené právě v Mišně Sanh X,1. Ačkoli jde o grécismus, označující původně stoupence populární filosofické školy Epikura ze Samu (4.–3. století př. n. l.); v bRH 17a a v bSanh 38b je slovo etymologizováno od kořene r-p-k [k-p-r] „popírat“, nebo r-q-p [p-k-r], „odpadnout“. V rabínské literatuře ovšem nejde o stoupence Epikurovy filosofie, nýbrž o popěrače Boží všemohoucnosti, viz Perek chelek (kap. 14.5.2). Maimonides v úvodu k Mišně uvádí výslovně, že jde o aramejské slovo a shrnuje rabínskou tradici, která diferencuje mezi apikorem a minem: epikoros věří příliš Výběrový rejstřík termínů

455

málo (nejčastěji popírá proroctví, potažmo autoritu rabínů), min naopak věří i věcem, jimž nemá, např. → deuterokanonickým knihám. [126, 196, 398] apokalyptika Žánr i typ myšlení, inspirovaný bezprostředním očekáváním dramatického, myticky zarámovaného konce světa. Ve středomořském prostoru se objevuje ve 3. století př. n. l. jako odraz rozpadu mocenských struktur a jako projev víry, že Bůh radikálně změní stávající neutěšené poměry. Žánr hojně zastoupený v nekanonických knihách židovské Bible, v Kumránu, ale i v Novém zákoně (knihou Zjevení, řecky apokalupsij). [114, 132n, 397, 421, 465n, 474, 495, 510, 525] argument, doklad, evidence hyar [raaja] Logická kategorie, používaná v tanajské a amorajské literatuře; zpravidla jde o doklad agadického nebo halachického tvrzení biblickým veršem. [67, 80, 85, 111, 118, 152, 210, 219, 233, 237, 250, 261, 283, 287, 293, 299, 300, 307, 313, 347, 350nn, 356, 362, 391, 395, 402, 404nn] asyrské písmo yrwva btk [ktav ašuri] Tradiční označení pro tzv. kvadrátní písmo, které se mezi Židy rozšířilo po návratu z exilu v takové míře, že nahradilo písmo paleohebrejské. [225, 441] aškenazský, jidiš yznkva [aškenazi] Označení, utvořené ze jména Aškenaz, jednoho z vnuků Noachových (Gn 10,3), vztaženého ve středověku na území zhruba odpovídající Francké říši. Židé na tomto území, k němuž patří také Česká republika a které se v důsledku židovských migračních vln a zřejmě také konverzí rozšířilo do východní Evropy, vytvořili svébytnou subkulturu. Jejich všedním, neliturgickým jazykem byla jidiš, středověká němčina, obohacená o množství hebraismů a slavismů a zapisovaná hebrejským písmem. [53n, 100, 103, 115nn, 130, 134, 137, 140, 143, 185, 362, 502, 505, 511] Babylon lbb [bavel] Označení lokality v parthské a později sasánovské Persii, v níž Židé od dob asyrské a novobabylonské invaze a odvedení do zajetí pobývali v → exilu. Ve druhé polovině 1. tisíciletí n. l. předčili babylonští Židé díky lepšímu institučnímu zázemí svým významem a svou literární produkcí (především Talmudem babylonským) židovstvo země Izraele. [16, 44, 45, 54n, 56nn, 63, 65nn, 76, 78–81, 87, 89, 93, 118nn, 121, 141, 154, 223nn, 272, 297, 320, 346, 349–353, 354, 358, 395, 415nn, 435, 446, 455nn, 463nn, 471n, 482, 494, 501, 512–531]

456


Babylonský talmud → Bavli bar Kochbovo povstání → bar Kosiba bar Kosiba, Šimon abswk rb !w[mv [šimon bar kosiba] Vůdce protiřímského povstání v letech 132–135 n. l. Jeden z nejdůležitějších → tanajců, rabi Akiva, jej považoval za mesiáše, používal pro něj titul bar Kochba, „Syn hvězdy“, a kvůli své podpoře povstání skončil mučednickou smrtí. Pozdější tradice se staví k bar Kosibovu vystoupení převážně negativně, což se odráží v jeho označení bar Koziba, „syn lži“. [51, 52, 56, 61, 72, 108, 339, 397, 418, 442] bar Koziba → bar Kosiba barajta atyyrb [barajta] Kategorie talmudické argumentace. Doslova „vnější“, znamená → tanajskou tradici, která se nedostala do Mišny a kterou nyní cituje → amorajská literatura. Bývá uvedena ustálenou frází tanu rabanan nebo tanja. [32, 61, 73, 81, 111, 363, 500, 505, 527] bat kol → božská ozvěna Batyra hrytb [batyra] Osada babylonských Židů, kteří se se souhlasem Heroda Velikého (74 př. n. l. – 4 n. l.) usadili severovýchodně od jezera Kineret, v oblasti někdejšího Bašanu. Vyprávění o rozhovoru synů či starších z Batyry a Hilela Staršího v → Jerušalmi vede k domněnce, že blíže neznámí obyvatelé tohoto města stáli na přelomu letopočtu v čele → sanhedrinu, než toto místo postoupili Hilelovi. [37, 61, 347, 349nn, 412, 434, 521] Bavli, Babylonský Talmud ylbb dwmlt [talmud bavli] Zkrácené označení Talmudu babylonského, vrcholného díla formativního období rabínského židovství, rozvrženého na tematickém půdorysu → Mišny (viz kap. 5.2.2, s. 79nn a kap. 14, s. 362nn). [15, 17, 21, 22, 32, 44, 54, 56n, 60, 62, 64–68, 79nn, 88, 105, 108, 111, 112, 115nn, 119, 139, 152, 168, 210, 281n, 346, 362nn, 471, 503, 505] Bible, TN“K, Tenach, Starý zákon, rabínská Bible, židovská Bible, Čtení arqm [mikra] Závazný, kolektivně uznávaný soubor starověkých židovských knih, → kánon. V rabínském židovství je tento soubor totožný s tzv. písemnou → Tórou, která je komplementární s celkem rabínské tradice, tzv. ústní Tórou. Název Mikra znamená doslova „čtení“, prozrazuje původní poslání Bible být tím, co se čte při → bohoslužbách. Středověcí rabínští komentátoři nazývají tento soubor knih akronymem Tenach (nebo

Výběrový rejstřík termínů

457

TN“K), podle 3 částí: Tóry, Proroků (neviim) a Spisů (ktuvim). Židé tradičně používají tzv. Rabínskou Bibli, vydanou roku 1517 Danielem Bombergem v Benátkách a obsahující také → targumy a Rašiho a ibn Ezrův komentář (viz kap. 5.4, s. 86). Tento soubor knih uspořádaný podle → Septuaginty tvoří spolu s → Novým zákonem křesťanskou Bibli; v tomto kontextu se pak nazývá Starý zákon. [16, 17, 19nn, 24 –29, 31–33, 34nn, 36nn, 39n, 59, 63, 72, 78, 83, 86nn, 90, 91 95nn, 99nn, 103, 105, 115nn, 118, 121nn, 127, 129, 134, 138, 140, 144, 152, 154nn, 198, 209, 210, 211, 216, 225, 233, 261, 264, 267–271, 276, 282, 298, 305, 309, 315, 318, 321, 327, 338, 342, 363, 375, 401, 404, 406, 414, 424, 433, 439] bohoslužba → liturgie božská ozvěna lwq tb [bat kol] Dosl. „dcera hlasu“, instance přímého Božího zjevení. Ne vždy má ale poslední slovo. [210, 326, 379, 392, 421, 436] budoucí věk / budoucnost / věčnost / eschatologie / eschatologický abh ~lw[ [olam ha-ba] Kategorie rabínského světonázoru. Ve dvoustupňové představě dějin, kterou rabínská literatura na mnoha místech předpokládá, je budoucí, doslova „nadcházející“ věk eschatologickou budoucností, v níž bude zřetelně a všem viditelně dáno zapravdu hodnotám rabínské literatury. Oč rozšířenější je představa této zásadní dvojstupňovitosti, o to méně konkrétní je rabínská literatura v rozvíjení konkrétních představ o tomto věku. Protikladem budoucího věku je tento věk. [44, 158, 194, 199, 201, 203, 209, 211nn, 263, 265, 278, 300, 306, 323, 328, 338, 345, 352, 364, 371, 381, 383, 385, 389, 394, 398nn, 401n, 407– 409, 441, 446, 450] budoucnost, která má nastat awbl dyt[ [atid la-vo] Synonymum → budoucího věku [174, 197, 278, 330, 336] buran rwb [bor] Dosl. planý, nepěstovaný. Nelichotivé označení, které rabínská literatura používá pro ty, kteří nejen že neznají Tóru, ale neumějí se chovat ani ke svým bližním. Významově blízké termínům → neotesanec a → nevzdělanec. [194, 231, 263n ] cadik → spravedlivý [137n] 458


celopal hlw[ twlw[ [ola, olot] Typ oběti popsané v Bibli (Ex 20,24; Lv 1 aj.) a prováděné v jeruzalémském chrámě. Nejdůležitějším znakem této masité oběti je to, že se celá spálí k poctě Boží, nic z ní není určeno jako potrava kněžím (na rozdíl od oběti pokojné). [312n, 354nn, 358, 369] cizinec yrkwn [nochri] Označení nežidovského obyvatelstva, které ve svých individuálních příslušnících přichází do styku s Židy. Kvůli středověké křesťanské cenzuře někdy v tiscích nahrazeno šifrou „služebníci hvězd“, „pohané“. [107, 171, 374n, 407] co když ale amlyd [dilma] Fráze talmudické argumentace, která uvádí hypotetickou možnost výkladu, jež bude zpravidla v zápětí odmítnuta. [399, 401, 402] cyklus synagogálního čtení → paraša časy, systém časových údajů Časové údaje v rabínské literatuře většinou odpovídají římskému počítání času, které den rozděluje v poledne na dopoledne (ante meridiem) a odpoledne (de meridiem). Noc se dělí na čtyři bdění, dvě před a dvě po pevně stanovené půlnoci. Relevantní je to např. v traktátu Brachot Mišny i Tosefty, kde jsou uvedeny hodiny jednotlivých modliteb. Jednotlivé číselné údaje je třeba počítat od 6:00, tedy např. Bra I,2 stanoví povinnost pronést modlitbu „do tří hodin“, tedy do 9:00. Jemnější dělení uvádí tBra I,1: „chvíle“ je zde 1/24 hodiny, „chvilka“ 1/24 chvíle, „okamžik“ 1/24 chvilky. [229] čemuž odpovídá → tomu odpovídá červená kráva hmda hrp [para aduma] Obětní zvíře, zmiňované v Nu 19,2. Její popel má sloužit k přípravě očišťující vody. Náležitostem rituálu, který se v mnoha momentech vymyká logice ostatních obětí, je v rabínské tradici věnován traktát Mišny, nazvaný Para. [75, 347, 351n] činy praotců, zásluhy praotců twba hf[m [maase avot] Odkaz k příběhům o praotcích Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteří jsou příjemci několikanásobného Božího zaslíbení. V textech jich bývá Výběrový rejstřík termínů

459

použito tam, kde se apeluje na Boží milosrdenství. Vazba se někdy překládá jako „zásluhy praotců“, v samotném biblickém líčení těchto událostí je důraz položen spíše na Boží vyvolení. [273n ] čistý rwhj [tahor] Halachická kategorie, bohatě doložená již v Bibli. Představuje optimální stav člověka jakožto tělesné bytosti s pevně stanoveným místem v celku stvoření. Je předpokladem → způsobilosti člověka k mnoha náboženským úkonům, s touto způsobilostí ale není totožná. Opakem je → nečistý. Rozhraní čistého a nečistého je věnován traktát Mišny Jadajim (viz kap. 13.3, s. 215). [55, 71, 177, 189, 215nn, 217nn, 353, 427, 459, 473n, 480, 484] Čtení → Bible David, davidovský → mesiáš [45, 65n, 97, 99, 120, 186n, 198, 208, 211, 213, 240, 245, 265, 307, 330, 336, 343, 352, 360, 366–70, 375, 380, 386, 389, 396n, 413, 417– 421, 424, 428 – 430, 438 – 441, 444 – 446, 448n] dávka hmwrt [truma] Prvotina úrody, která z obětovaných plodin země podle Nu 18,11nn připadne kněžím. Detailům ustanovení se věnuje traktát Truma, ale také traktáty Bikurim, Jadajim aj. [75, 162, 171, 220, 223, 229, 262, 326, 400] Den smíření ~yrwpkh ~wy [jom ha-kipurim] Svátek, vycházející z biblického ustanovení v Lv 16. Připadá na 10. den podzimního měsíce tišri, prvního v židovském → kalendáři. Je svátkem úplného postu a bedlivého očišťování, zpytování svědomí, kajících modliteb – a četby z knihy Jonáš. [75, 205, 231, 240, 242, 257, 283, 292n, 295, 334, 369] desátek, zdesátkovat, druhý desátek rf[m [maaser] Halachická kategorie přímo navazující na biblické ustanovení odevzdávat desetinu výnosu lévijcům (Nu 18,21). Teprve úroda náležitě zdaněná, „desátkovaná“ je způsobilá ke konzumaci. Tzv. druhý desátek (maaser šení) je halachické ustanovení vycházející z Dt 14,22nn; podle něj je povinností desetinu ze zbývající úrody spotřebovat v Jeruzalémě. Každý druhý a šestý rok se namísto druhého desátku odděloval tzv. desátek chudému (maser oni), prostředky určené k dobročinným účelům. [75, 96, 171, 193, 200, 206, 216, 222–224, 231, 262, 286, 290 –293, 295, 304n, 400]

460


Desatero přikázání twrbd trf[ [aseret ha-dibrot] Soubor deseti přikázání, která podle Ex 20 a Dt 5 daroval Mojžíšovi na dvou kamenných deskách Hospodin. Z umístění Desatera na dvou důležitých místech Tóry lze usuzovat, že Desatero mělo symbolizovat přikázání jako taková. V polemice s proudy, které ovšem Tóru redukují pouze na Desatero, byla v židovské liturgii role Desatera poněkud oslabena. [109, 127, 206, 267, 268n, 272, 277, 298, 306] desky twxwl [luchot] Zkratkovité označení dvou kamenných desek, na kterých bylo Mojžíšovi uděleno → Desatero přikázání (viz Ex 24,12). [206, 210, 259, 342–344] deuterokanonické knihy ~ynwcxh ~yrpsh [ha-sfarim ha-chiconim] Starověké, zpravidla hebrejsky nebo řecky psané židovské spisy, u nichž nepanuje shoda v tom, zda jsou součástí → kánonu → Bible, jak tvrdí některé komunity. Jde především o knihy, které obsahuje → Septuaginta navíc oproti židovské Bibli, tedy tzv. apokryfy či knihy pseudepigrafní. [28, 132, 399, 455n, 539n] deuteronomistický Kategorie moderní biblistiky, vycházející z hypotézy německého badatele 20. století Martina Notha. Podle ní tvoří knihy tzv. Předních proroků, tedy Jz, Sd, obě Samuelovy a obě Královské, jednotné historiografické dílo, sepsané v předvečer Nebúkadnesarova zboření jeruzalémského chrámu nebo po něm. Ideovým klíčem k dějinám Izraele jsou podle této hypotézy působení proroků a 5. kniha Mojžíšova (Deuteronomium), které líčí dějinný neúspěch a utrpení Izraele jako pobídku k pokání a poslušnosti Hospodinu. [43, 268, 355] diaspora → exil [44, 47, 51, 53, 55, 56, 63, 122, 139, 497, 502] dílčí případ jrp [prat] Logická kategorie, jedno ze sedmi hermeneutických pravidel (Hilelových), nazvané klal u-frat u-frat u-chlal. Jde o pravidlo pro zobecňování. Na několika místech má slovo (s předmětem v dativu) poněkud jiný význam: znamená vyloučení. [38, 285] dílo Stvoření tyvarb hf[m [maase be-rešit] Souhrnné označení tradic, rozvíjejících mystické motivy vyprávění


461

o stvoření, jak je zachyceno zejména v Gn 1–2. Tyto tradice bývají rozvíjeny spolu se spekulacemi, založenými na líčení tajemného „vozu“ v Ez 1. [134, 174, 176n, 258, 260, 300, 306, 378] dílo vozu hbkrm hf[m [maase merkava] Souhrnné označení mystických tradic založených na líčení tajemného „vozu“ v Ez 1 a rozvíjených spolu s → dílem stvoření. [134, 377nn] dobrá náklonnost bwjh rcy [jecer ha-tov] Antropologická kategorie rabínského myšlení, opak zlé → náklonnosti. [196] dobré oko → zlé oko [195, 208] dobročinnost hqdc [cdaka] Jeden z nejdůležitějších etických požadavků židovství. Termín cdaka původně znamená spravedlnost. Významový posun od spravedlnosti k dobročinnosti představuje jedinečný příklad pojetí Boha v židovské Bibli: spravedlnost jako jeden z Božích atributů se projevuje příklonem k těm, kterým je spravedlnost upírána a kteří jsou znevýhodněni. K dobročinnosti jako nastolování spravedlnosti sdílením hmotných statků s chudými jsou voláni všichni majetní. [207, 326] dodatky ~ypswm @swm [musaf, musafim] Zvláštní modlitby, připomínající oběti konané v chrámu o některých svátcích a o šabatu. Sestávají ze tří prvních a tří posledních požehnání → Modlitby a ze zvláštní modlitby k dané příležitosti. [166n, 182, 242] doklad → argument [229] dostát → platnost [163n, 229, 234, 239, 245n, 254, 280, 385] druhý desátek → desátek ynv rf[m [maaser šeni] Halachická kategorie, část již → zdesátkované úrody, která má být snědena v Jeruzalémě. [75, 171, 223] druhý chrám → dům, druhý [20, 40, 44, 50, 50 – 61, 72, 95, 98, 111, 120, 132n, 161, 226, 394n, 449, 462, 464, 469, 473, 483nn, 496, 498, 503, 510]

462


dům Hilelův, dům Šamajův yamv tyb llh tyb [bejt hilel; bejt šamaj] Dvě školy tanajských učenců, odvozující svůj původ od učitelů období druhého chrámu, Hilela a Šamaje, kteří prý působili v zemi Izraele na přelomu letopočtu. Množství tanajských a amorajských tradic používá protikladu obou domů k tomu, aby rozehrálo dialektiku a symetrii zákona a milosti. Ve většině případů dům Hilelův náročnost zákona → ulehčuje, dům Šamajův naopak → ztěžuje. [161–163, 172–174, 221, 230, 242n, 256n, 288, 298, 309] dům, druhý; druhý chrám ynvh tybh [ha-bajt ha-šeni] Tradiční označení jeruzalémského chrámu, který v roce 70 n. l. po potlačení židovského povstání zbořili Římané. Podle vyprávění biblických knih Ageus, Zacharjáš, Ezdráš a Nehemjáš i podle líčení Josepha Flavia započali Židé se stavbou této svatyně po návratu z babylonského zajetí v 6. a v 5. století př. n. l. Vyprávění předpokládá, že chrám byl vybudován na místě, kde původně stál chrám vybudovaný králem Šalomounem (viz 1Kr 6). [59, 175] Eden → zahrada Eden eisegeze → exegeze [30] eruv, pl. eruvin bwr[ [eruv] Halachická kategorie, dosl. „prolnutí“, „smíchání“. Cílem „prolnutí“ je ulehčit omezení činnosti platné pro šabat. Principem je anexe oblastí, kde by jinak platilo šabatové omezení, takovými oblastmi, kde šabatové omezení neplatí. Např. spojením dvou či více dvorů v nějaké čtvrti vzniká jeden virtuání prostor, jeden „dvůr“, v rámci něhož neplatí šabatové omezení chůze. [75, 339n] esejci → Kumrán [16, 49] eschatologie → budoucí věk [86, 142, 322, 338, 394, 398, 422, 439] evidence → argument exegeze Výklad nějakého autoritativního textu. Řeckého termínu, který doslova znamená „vynášení, vyvádění“ významu → kanonického textu komunitě věřících, se používá pro křesťanský výklad → Bible, přestože etymologicky stojí velmi blízko specificky rabínskému termínu pro výklad


463

Bible, jímž je → midraš. Jako nežádoucí alternativa exegeze se někdy h ovoří o eisegezi. Jde o novotvar, vytvořený náhradou předpony ex- (vy-, z-, od-) předložkou eis- (do-, ve-). Z exegeze, vývodu či výkladu, se tak stává eisegeze, „vkládání“ nových významů do vykládaného textu. V osvícenském pojetí platila eisegeze za vrcholný teologický nešvar. V poněkud jiném světle eisegezi hodnotí novější literárně teoretické přístupy, které zdůrazňují roli čtenáře, který vždy do textu vnáší něco ze svých otázek a témat. [18, 36, 78, 84n, 99, 104, 115, 127, 146, 268, 297n, 329, 347n, 396] exil, diaspora twlg někdy také twcwpt [galut nebo tfucot] Kategorie biblických dějin, látky spojené s přesídlením Židů z Jeruzaléma a okolí do Mezopotámie v důsledku porážek Jeruzaléma Novobabyloňany. Tyto události na sklonku 7. a v 6. století př. n. l. jsou v Bibli interpretovány jako Hospodinův trest vůči Izraeli za jeho nevěrnost Hospodinu. Bible poté líčí návrat Židů a výstavbu druhého chrámu v Jeruzalémě (knihy Ageus, Zacharjáš, Ezdráš a Nehemjáš), ale také paralelní osudy Židů, kteří v Babyloně, později ovládaném Peršany, zůstali (např. kniha Ester). V období amorajců (3.– 6. století n. l.) postupně rabínské akademie Babylona zastíní tvorbu učenců v zemi Izraele, všeobecné autority se domůže Talmud babylonský, vyjadřující exilní perspektivu. [45n, 55n, 60n, 80, 106, 120n, 142, 223, 240, 293nn, 396, 407, 412n, 444, 456, 518n] exilarcha atwlg vyr [reš galuta] Titul, který se v rabínské literatuře používá pro hlavu židovských obcí v parthském a sasánovském „Babyloně“. [56n, 65n, 68, 121n, 472, 518n] falsafa Souhrnné označení myšlenkových směrů v islámu 8.–13. století n. l., které rozpracovávaly klasickou i pozdější řeckou filosofii. Název je zkomoleninou řeckého slova filosofia. [130] farizej yvwrp [pruši] Příslušník jednoho z laických náboženských a společenských hnutí mezi Židy období → druhého chrámu. Farizeové vznikli z umírněných kruhů stojících za povstáním → Makabejců ve 2. století př. n. l., usilovali o realistické podřízení všech oblastí života Tóře. Rabínská literatura je v mnoha ohledech pokračovatelkou hnutí farizeů, odmítá ale jejich partikularismus. [16, 30, 49n, 59, 62, 74, 225n] 464


Gabriel layrbg [gavriel] Postava jednoho z → andělů, známá z knihy Daniel. Vystupuje v apokalyptických souvislostech a ztělesňuje Boží trestající moc. [303, 397, 431n, 435, 455] gaon, pl. geonim, gaonát !wag [gaon, pl. geonim] Dosl. „excelence“. Uctivé označení představitelů etablovaných babylonských akademií v Suře a v Pumbeditě v 7.–11. století. To, že se v těchto akademiích prosadil Talmud babylonský jako ústřední náplň studia, přispělo k jeho písemné fixaci a všeobecnému rozšíření v židovstvu. V islámském období akademie přebírají ve stále větší míře také správní úkoly; v této době pak hovoříme o gaonátu. Jeho autorita ale není přijímána všeobecně a např. Maimonides se k ní stavěl značně rezervovaně. [39, 56, 58, 66nn, 76, 79, 81, 88n, 115, 118n, 121n, 126, 137n, 282, 471] Gehena ~nyhg [gehinom] Místní, často symbolické a hodnotící vlastní jméno. Název odvozený z ~nh yg [gej hinom], „Údolí Hindovo“, jižně od Jeruzaléma. Z několika zmínek v Bibli plyne, že šlo o místo, kde se prováděly lidské oběti (Jr 7,31nn; 2Kr 23,10). Později se stává označením pro posmrtné místo utrpení, peklo. V tomto smyslu ho používá jak Nový zákon, tak rabínská literatura. [192, 209, 258, 301, 323, 365, 382n, 389n, 489] gematrie ayrjmyg [gematria] Patrně zkomolením z řeckého grammateia [grammateia] nebo gewmetri,a [geometria]. Interpretační metoda vycházející ze zlidovělého pythagorej ství, zastoupená již v Bavli a později rozvíjená v kabale, která vytváří souvislost mezi slovy na základě jejich stejné nebo obdobné číselné hodnoty. [39, 134, 136, 201, 442] geniza hzyng [gniza] Archiv či odkladní prostor pro opotřebované nebo jinak problematické svitky a bohoslužebné náčiní, nesoucí na sobě Boží jméno. Takové předměty podle → halachy nesmějí být jednoduše vyhozeny, nýbrž obřadně pohřbeny. V roce 1896 byla ve Fustatu v dnešní Káhiře v koptském kostele sv. Michala objevena zapomenutá geniza někdejší ben Ezrovy synagogy. Význam nálezu, obsahujícího bezmála tři stovky tisíc fragmentů hebrejských, judeo-arabských a aramejských textů, pro biblistiku a judaistiku rozeznal a pilnou publikační činností doložil tehdejší docent judaistiky v anglické Cambridge Salomon Schechter, který tam přednášel judaistiku. [90, 111, 134, 182n, 187, 297, 322, 354, 370, 372] geonim → gaon Výběrový rejstřík termínů

465

ger → konvertita geula → Vyjití z Egypta [180] ghetto Oddělená čtvrť mnoha evropských měst, v níž žili Židé. Pravidlo, že mají Židé žít stranou ostatního obyvatelstva, zákonně petrifikoval 4. lateránský koncil roce 1215. Označení se vžilo podle benátské židovské čtvrti Geto nuevo, dosl. „Nová huť“. [144] gijur → konvertita gmara armg [gmara] Studium tradice, učení se (z aramejského g-m-r). V užším slova smyslu představuje gmara soubor amorajského učení, které je uspořádáno podle Mišny a spolu s ní představuje jeden ze dvou Talmudů, Jeruzalémský nebo Babylonský. [71, 78 – 80, 116, 168, 346nn, 362, 364, 366, 377, 387, 399, 452, 455] Góg a Magóg gwgmw gwg [gog u-magog] Jména dvou vojevůdců ze severu, kteří podle → apokalyptických představ pěstovaných po začátku letopočtu rozpoutají boj proti Izraeli. Představa vychází z biblické knihy Ezechiel 38 a 39, kde vystupuje „Góg ze země Magóg“. Bible zde zřejmě zachycuje vzpomínku na maloasijského krále Giga z 8. století př. n. l. [232, 322, 336, 421, 431, 441] gojim, goj ~ywg [gojim] Souhrnné označení pro nežidovské lidstvo, dosl. „národy“. V Bibli se singuláru slova goj používá pro jakýkoli etnicky definovaný národ, včetně Izraele (např. Gn12,2; Ex 19,6). V pobiblické době se význam slova mění: goj označuje individuálního příslušníka nežidovských národů, slovo má nezřídka pejorativní význam. Synonymní s označením „národy světa“. [30n, 107, 123, 224, 232, 269n, 278–280, 289, 302, 330n, 333, 336, 341, 397, 406, 414, 425, 432, 434, 443, 474, 479, 481] hagada → agada [15, 18, 39, 84n, 152] halacha hkloh [halacha] Jeden ze dvou navzájem komplementárních základních způsobů myšlení rabínského židovství (tím druhým je → agada). Doslova „chození, jití“, od slovesa h-l-k, „chodit, kráčet, jít“, představuje halacha jednotlivou odpověď na otázku, jak jednat, aby to bylo v souladu s Tórou, i soubor těchto odpovědí. Slovem halacha označujeme také jednotlivé halachické 466


ustanovení (např. „halacha je podle rabiho XY“) a rovněž nejmenší stavební jednotku („verš“) Mišny a Tosefty. [18, 33, 35, 37, 43n, 55, 57, 63nn, 70nn, 78nn, 83n, 89, 116nn, 122, 124n, 133, 135, 139, 142, 152n, 189nn, 199, 201, 206, 209, 211, 216, 228, 230, 234, 236n, 248n, 252, 256, 267, 281n, 296, 307, 320, 322, 338, 347nn, 351nn, 362–367, 371, 391n, 401, 408n, 417, 426, 452, 470, 480n, 490, 493, 510] Halel llh [halel] Oddíl Ž 113–118, který se čte při důležitých svátcích. [234] haskala hlksh [haskala] Termín označující program a projevy osvícenství a racionalismu 18. a 19. století n. l. mezi evropskými Židy. Nejdůležitějším představitelem tohoto hnutí byl Moses Mendelssohn. Hnutí propagovalo mezi Židy osvícensky pojaté vzdělání namísto tradiční výuky v → ješivách, němčinu namísto jidiš, Bibli namísto rabínské literatury, mravnost namísto dogmat a zvyků. O haskale podrobněji v kapitole 8.8. Wissenschaft des Judenthums, s. 143nn. [138, 144, 146n] Hasmonejci ~yanwmvx [chašmonajim] Označení dynastie Makabejců, kněžského rodu, který se v Judsku v prvé polovině 2. století př. n. l. postavil do boje proti nadvládě helénizovaných syrských Seleukovců. Po dobu více než jednoho a půl století vládli jeho příslušníci v Jeruzalémě, než je v roce 6. př. n. l. politickými ma névry o moc připravili Římané. [48–50, 59, 107, 442, 510] havdala hldbh [havdala] Liturgická kategorie, dosl. „rozlišení“, od slovesa b-d-l. Označuje modlitby a úkony vyznačující rozhraní slavnostního a všedního na konci šabatu či svátku. Jejich jádrem je požehnání, pronášené nad vínem nebo jiným slavnostním nápojem: „Požehnán buď Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž rozlišuješ mezi svatým a všedním, mezi světlem a temnotou, mezi Izraelem a národy, mezi sedmým dnem a šesti dny díla. Požehnán buď Hospodine, jenž rozlišuješ mezi svatým a všedním.“ [168, 173, 241, 257] hebrejské písmo yrb[ btk [ktav ivri] Označení pro předexilní paleo-hebrejské písmo, dochované zejména v epigrafice, odlišné od tzv. → asyrského písma. [116, 134, 225] Výběrový rejstřík termínů

467

helénismus, helénizace Kulturně-historická kategorie, zavedená v 19. století německým historikem Johannem Gustavem Droysenem. Popisuje silný vliv řecké kultury na kultury národů podmaněných koncem 4. století př. n. l. Alexandrem Velikým, ale také vliv těchto kultur na kulturu řeckou, její internacionalizaci a globalizaci. Tento vliv je zřetelný při formování židovské Bible i při vzniku rabínského židovství i křesťanství. [18, 20, 26n, 43, 45 – 48, 53nn, 93, 96, 107n, 114, 133, 467, 473, 495n] hermeneutické pravidlo → pravidlo hláskovat jméno Hospodinovo hgh [h-g-h] Vyslovovat jméno Hospodinovo → jméno bez použití obvyklých substituentů s cílem magického využití. Samo sloveso h-g-h může v kontextu židovské Bible mít pozitivní význam „rozjímat“, např. V Ž 1,2. [399] hlazených kamenů → komnata hlazených kamenů [61] hluchý, bláznivý a malý !jqw hjwv vrx [chereš, šote ve-katan] Standardní kategorie právní nezpůsobilosti, „nepříčetný“ z hlediska halachy. Z kontextu vyplývá, že „malý“ zde znamená nezletilý. [217] hoden → zásluhy, mít [131, 163, 177, 231, 364, 385, 408n, 423, 445, 447] hodina → časy [162, 165nn, 188, 206nn, 229, 239, 276, 243, 273, 435] hřích ajx [vp !w[ [chata, peša, avon] Náboženská a teologická kategorie, označující příčinu, projev nebo důsledek porušeného vztahu člověka a Boha. Oproti významovému rozrůznění jednotlivých termínů v židovské Bibli jsou v rabínské literatuře termíny chata, peša, avon prakticky zaměnitelné. V této knize překládáme jako hřích, provinění, vina, svévole. [18, 158, 193n, 199, 206, 208n, 217, 222, 263n, 270, 272n, 275, 314n, 318, 327, 330, 350, 367nn, 376, 381, 447, 485n, 506] chala hlx [chala] Bochánek bílého kvašeného chleba; původně těsto uschované před upečením a přimíchané do těsta při dalším pečení. [19, 75, 206] Chanuka hkwnx [chanuka] Svátek připomínající zasvěcení jeruzalémského chrámu v roce 164 př. n. l., po úspěšném povstání Makabejců proti helénistické nadvládě. Slaví se osm dní v zimě počínaje 25. dnem měsíce kislevu. [48, 115, 312] 468


chasid, chasidismus → zbožný [48n, 59, 64, 66, 74, 134 –138, 143n, 194, 499, 502, 509n, 527] chatima hmytx [chatima] Kategorie literární a žánrové analýzy rabínské literatury, doslova „závěr, pečeť “. Označuje závěrečnou část homiletických midrašů, nezřídka orientovanou eschatologicky. U → požehnání označuje závěrečnou doxologii shrnující ústřední téma požehnání. [86, 322] Chazaři ~yrzwk [kuzarim] Označení nesemitského etnika usídleného mezi Černým a Kaspickým mořem. Podle středověkých zmínek židovských sefardských autorů přijaly během 8.– 9. století chazarské elity židovství, viz kap. 8.3, s. 123. cherubíni → andělské třídy [171, 172] Chílek a Bílek qlybw qlyx [chilek u-vilek] Rétorický obrat, odkazující k imaginárním postavám s lehce negativními konotacemi. [448] chrám → dům druhý [20, 26, 34, 37, 40n, 44 –51, 55n, 58 – 61, 72nn, 93, 95nn, 98, 111nn, 117, 119n, 132n, 161n, 167, 171, 175, 187, 191, 205, 213n, 222, 226, 234, 264, 272, 304, 313, 316, 350, 354n, 357–360, 368n, 394, 410, 413, 428, 449, 451n, 459, 462, 468, 472– 475, 483n, 497, 500, 517n] Chrámová hora tybh rh [har ha-bajit] Místo v Jeruzalémě, kde stál Hospodinův chrám. Již v Bibli tento termín konotuje dobu po zboření chrámu Babyloňany (Jr 26,18). [380, 428] chvíle → časy [229, 251] chvilka → časy [229] jako když jednou… b hf[m [maase b…] Fráze, která uvádí názorný příklad, který má osvětlit dané, zpravidla halachické, ustanovení. Doslova „Skutek o …“, překládáme frází „jako když jednou…“ [162, 165, 220, 230, 249n, 252, 264, 277, 299, 304, 307, 324, 339, 356, 372nn, 378, 380, 382, 449] jako když na světě ~lw[h ghwnb [be-noheg ha-olam] Fráze, která uvádí názorný příklad, který má osvětlit dané, zpravidla halachické, ustanovení. Doslova „po způsobu světa…“ [299n, 303] Výběrový rejstřík termínů

469

Jamnie → Javne [30] Javne, Jamnie hnby [javne] Město na pobřeží Středozemního moře, 25 km na jih od moderního Tel Avivu. Podle legendy v ARN 4 (viz kap. 13.2.2, s. 358nn) se v Javne po svém útěku z obleženého Jeruzaléma usadil raban Jochanan ben Zakaj, aby tam „vyučoval své žáky, ustanovil Modlitbu a vykonával přikázání“. V sebepojetí rabínského hnutí představuje Javne okamžik nového zrodu judaismu bez chrámu a obětí, soustředěného na studium. Podle hojně traktovaného přesvědčení pak tzv. Synoda v Jamnii kanonizovala přesný tvar židovské Bible. O kanonicitě některých knih se ovšem mezi rabíny vede spor ještě ve druhém století, viz mJad III,5, kap. 11.3.1, s. 221. Spíše než o jednorázové synodě, lze tedy v souvislosti s Javne uvažovat o začátku směru, který si svou teologií dvou Tór, písemné a ústní, pevný, tedy kanonický, tvar židovské Bible brzy vynutil. [60n, 111, 202, 235, 359, 496, 512, 517, 523, 529n] Jeruzalémský Talmud, Jerušalmi dwmlt [talmud jerušalmi] Soubor tradic izraelských amorajců uspořádaný na půdorysu Mišny, viz kap. 5.2.1, s. 78 a s. 346. [64, 78 – 80, 87– 90, 154, 346, 438] ješiva → akademie [61, 120, 139, 150, 467, 512] jho nebeského království ~ymv twklm lw[ [ol malkut šamajim] Obrat agadické argumentace, ironická metafora vyjadřující náročnost ale také zaslíbení spojená s poslušností Tóry. [164, 177] jho přikázání → jho Tóry [164] jho Tóry hrwt lw[ [ol tora] Obrazné vyjádření pro náročnost životní cesty určené halachou. Jako takové představuje jednu z vrcholných rabínských ctností. Oddanost této cestě vyvazuje člověka z poslušnosti vrchnosti a obecným mravům. [95n, 106, 142, 198, 279, 425] Jidiš → aškenazský [91, 138, 142, 144, 467] jiná cesta trxa $rd [derech acheret] Eufemismus pro heretický směr, před nímž rabínská literatura varuje. Největší odpadlík rabínské literatury, Elíša ben Avua, je po své apostazi nazýván Acher, „Jiný“. [260] 470


jiná možnost rxa rbd [davar acher] Obrat midrašické argumentace, dosl. „jiná věc“. Objevuje se po skončení výkladu nějakého biblického místa jako signál, že bude následovat alternativní výklad téhož místa. Je konkrétním projevem polysémie, víceznačnosti biblického textu. [175, 230, 256, 260, 278n, 280n, 289, 294, 299, 301, 306, 311, 314, 318, 323n, 327, 334n, 342, 368, 390, 423, 430, 440] Jméno ~v [šem] Jeden z uctivých opisů Božích. Tendence k podtržení transcendence Boží je patrná již v Bibli všude tam, kde je namísto zřejmě původního aktéra, Boha či Hospodina, použito spojení Slovo Boží nebo Jméno Boží, nebesa, Pán apod. Rabínská literatura je svědectvím pokračování této tendence a používá k Božímu označení např. označení Místo, awh $wrb vwdq [kadoš baruch hu], „Svatý-budiž-požehnán“ nebo ~lw[h lv wnwbr [ribono šel ha-olam], „Panovník věčnosti“. [167, 184, 192, 202, 226, 255, 264n, 353, 429] kabala hlbq [kabala] Lidové označení židovských mystických tradic. Termín sám znamená „to, co je přijato či přijímáno“, tedy tradice. Od konce 12. století n. l. se slova používá pro mystické tradice, viz kap. 8.5, s. 132. [39, 104, 132 –137, 191, 465, 494, 497, 502] kala hlk [kala] Označení pro pravidelná setkání babylonských amorajců, savorajců a gaonů, při němž se probírají rabínské látky. Setkání měla zásadní vliv na úpravu a redakci látek shromážděných v → Bavli. [66n, 102] kalendář Systém měření času, založený na cyklicky se opakujícím → novoluní (latinsky calenda), resp. ročních obdobích. Židovskou tradicí se prolínají dva kalendáře. Předexilní kenaanský kalendář, který začínal na jaře (Ex 12,1nn, měsíc aviv), byl později vystřídán kalendářem, jehož → Nový rok je v podzimním měsíci tišri (a pokračuje měsíci chešvan, kislev, tevet, švat, adar, nisan, ijar, sivan, tamuz, av a elul). [122, 292, 482, 504] kánon / Tóra / Pentateuch / proroci / Spisy / Septuaginta Kategorie křesťanské dogmatiky. Závazná a explicitní definice toho, které spisy tvoří Bibli. Samo slovo ovšem přes řečtinu pochází z oblasti Levanty a souvisí se slovem hnq [kane], třtina, odtud míra délky, odtud kritérium. Výběrový rejstřík termínů

471

Důležitý rozdíl ve vztahu křesťanů a Židů k židovské Bibli spočívá v tom, jakým způsobem obě komunity tyto židovské spisy rozdělují. Zatímco křesťané rozdělují knihy Septuaginty, řecké verze židovské Bible, na Pentateuch, knihy historické, knihy poetické a knihy prorocké, rozdělují Židé svou Bibli na Tóru, Proroky a Spisy. [16, 30, 33, 40n, 57, 90, 97, 99, 113, 127, 133, 216, 366, 372] kantor rwbc xylv [šliach cibur] Doslova „vyslanec obce, veřejnosti“, původní označení toho, kdo v obci vyhlašoval začátek i konec šabatu a během bohoslužeb vedl modlitby. Jeho úkoly se překrývají s úkoly pozdějších kantorů a synagogálních sluhů. [169, 171] karajci ~yarq neboli arqmh (yl[b) ynb [karaim] Označení židovské sekty nespokojené s autoritou babylonského → exil archátu, resp. ústní Tóry a hlásající autoritu pouhé Bible. Označení karajci patrně souvisí s hebrejským názvem pro Starý zákon, Mikra, odvozeným od kořene k-r-a, „číst, volat, nazývat“. Vznikli jako následovníci Anana ben Davida z Bagdádu v 8.–9. století, viz kap. 8.3, s. 121. [115, 119 –123, 282] kav bq [kav] Jednotka objemu zvíci asi 1,4 litru. [222, 236, 238] každodenní zápalná oběť → oběť každodenní… [37, 75, 161, 239, 349n] kmen !yynb [binjan]: qal, nifal, piel, pual, hitpael, hifil, hofal Gramatická kategorie hebrejštiny; jeden ze sedmi možných konjugačních vzorů, podle nichž je teoreticky možné časovat slovesný kořen. Použitý kmen dokresluje význam slovesa: rozhoduje o míře jeho intenzity (piel) až kauzativity (hifil) a o rodu činném, zvratném nebo trpném. [24, 233, 250] kněz !hk [kohen] Autorizovaný funkcionář kultu. Vyprávění Bible spojuje kněžský úřad s potomky Jákobova syna Léviho a v jejich rámci pak s potomky Mojžíšova bratra Árona. V období druhého chrámu stál v čele židovské pospolitosti velekněz. Kastovně definovaná (po otci děděná) dominance kněží vzala za své pádem druhého chrámu po roce 70 n. l. Na příslušníky kněžských rodin se ale podnes vztahují některá sňatková i jiná omezení. Při synagogální bohoslužbě předčítá kněz z Tóry jako první. [25, 48, 60, 168, 195, 271, 353, 356, 460, 467, 474, 488, 495n, 500, 519] 472


komnata hlazených kamenů tyzgh tkvl [liškat ha-gazit] Místnost, ve které se podle zmínek rabínské literatury scházela v období druhého chrámu židovská velerada, Sanhedrin gdola, jednasedmdesátičlenné grémium. Tvořila součást severní chrámové zdi a zasahovala tak jak území chrámu, tak území vně chrámu. Název patrně poukazuje na pozdní, helénistický, styl komnaty. [61] konsonantní text → masora [34, 121, 274, 287, 302n, 309, 386, 421] konvertita, konverze, ger, gijur rg [ger] Halachická kategorie, označení člověka nežidovského původu, který se připojil k židovství a přijal vnější znaky tohoto kroku. V pojetí rabínského židovství tak nejde pouze o obřízku, ale také o přijetí → jha Tóry. Pro toho, kdo takový krok učiní, uplatňuje rabínské židovství označení, které má v židovské Bibli spíše význam host, imigrant (od slovesa g-v-r, přebývat, viz jméno Geršom, Ex 2,22 aj.). Plného konvertitu označuje jako ger cedek. Rabínská literatura dále používá biblického termínu ger tošav (Lv 25,47; Nu 35,15) k označení sympatizanta s židovstvím, který v → helénizované zemi Izraele žije v sousedství židovské obce, ctí jediného Boha (řec. fobúmenos), ale plnou konverzi nepodstoupil. [29, 36, 56, 88n, 98, 102, 104n, 107n, 119, 123, 145, 186, 224, 245, 254, 321, 333, 374n, 387n, 393, 434, 437, 484, 515, 526] kor rwk [kor] Jednotka objemu zvíci asi 360 litrů. [261] korelace srs [seres] Jedno z vykladačských → pravidel rabiho Eliezera, znamená dosl. „vytrhnutí, anastrofa“. Spočívá v obrácení významu či pořadí slov v Bibli za účelem korelace, ironie či jiné figury při midrašickém výkladu, → kap. 2.7.9. [40, 323] koruna → používat korunu [193, 202n] koupel, mikve hwwqm [mikve] Halachicky upravená koupel umožňující znovunabytí → čistoty. [73, 75, 166, 217, 236, 258, 286] Kumrán, Kumránci, kumránská sekta, esejci !rmwq tbryx [chirbet kumran] Lokalita na severozápadním břehu Mrtvého moře. Koncem 40. let zde Výběrový rejstřík termínů

473

bylo objeveno množství svitků biblických i mimobiblických náboženských textů psaných hebrejsky, aramejsky a řecky. Místo je proto některými badateli považováno za sídliště židovské apokalyptické skupiny, kterou mnozí ztotožňují s esejci. [16, 26, 49, 114, 456, 487] Kutejec ~ytwk ytwk [kuti, kutim] Pejorativní označení Samařanů, založené na vyprávění 2Kr 17. Po porážce Izraele asyrský král vystěhoval jeho obyvatele a v samařských městech usadil lid z Babylona, Kútu a dalších míst. Nejpozději od dob Hasmonejců panovalo mezi Židy a Samařany nepřátelství, přestože obě skupiny sdílely nejen víru v Hospodina, ale také společný Pentateuch. V jejich věrouce nehrálo roli vzkříšení a je proto možné, že v případě některých výskytů v rabínské literatuře jde spíše o polemiku se saduceji nebo jinými proudy popírajícími vzkříšení. Vzhledem ke středověké cenzuře slídící po narážkách na křesťany je možné, že na některých místech dnešního výskytu slova stálo původně gojim, minim nebo nocrím, pronárody, sektáři nebo nazaretští. [171, 174, 245, 402] kvůli nebesům, oběti, Tóře… samotným ~ymv ~vl [le-šem šamajim…] Jemná distinkce rabínského myšlení, všímající si takového jednání, jehož nejhlubším motivem není časný ani věčný prospěch, ale sama instance, uvedená v závorce, reprezentující Boha (nebesa, oběti, Tóra apod.). [26, 194, 196, 203, 208] Léto milostivé → milostivé léto [283, 286n, 291–297, 441] lévijec ywl [levi] Označení příslušníka kasty kultických asistentů. Vyprávění Bible je spojuje s potomky Jákobova syna Leviho. Po zboření jeruzalémského chrámu ustaly jejich specifické funkce, vědomí lévijského původu se ale v rodinách udržuje. Při četbě z Tóry v synagoze zaujímá případný lévijec důstojné místo hned za knězem, před ostatními „syny Izraele“. [47, 74, 223, 254, 276, 400, 460] libra arjyl [litra] Jednotka váhy, odpovídá asi 0,5 kg. [424] lidé twyrb [brijot] Doslova „tvorstvo“, od slovesa arb [b-r-a], „tvořit“. V rabínské literatuře použito často v užším smyslu a bez pejorativního přídechu jako „lidé“. [192, 196, 199, 201n, 210, 212, 239] 474


liturgie, bohoslužba hdwb[ [avoda] Veřejná aktivita k poctě Boží. V této práci se omezujeme na kultický kontext slova, tedy na takové aktivity, při nichž lidé vzdávají Hospodinu poctu způsobem, který je ustanoven židovskou tradicí. Důležitým rysem této tradice je, že se profiluje po pádu jeruzalémského chrámu jako náhrada jeho obětního provozu. Základ židovské bohoslužby spočívá ve třech každodenně pronášených → Modlitbách, nazvaných podle chrámových obětí Šacharit, Mincha a Maariv. [18, 41, 46, 48, 55, 57, 60, 70, 72, 74, 83, 88, 117, 123, 129, 133, 141, 161, 173, 187, 191, 354, 357, 458, 467, 492n, 508] log gwl [log] Jednotka objemu u tekutin zvíci 3 decilitry. [216, 218, 222, 290n] loket hma [ema, pl. amot] Jednotka délky, asi 30 cm. [166, 229, 237n, 340, 391n, 421] lulav → Stánků, svátek [244, 326, 499] Makabejci → Hasmonejci [48n, 58, 225, 359, 464, 467, 530] marná modlitba awv tlypt [tfilat šav] Teologická kategorie; modlitba, která svým obsahem naplňuje skutkovou podstatu 3. přikázání Desatera („nevezmeš nadarmo“). [174, 261] masora / vokalizace / nevokalizovaný text hrwsm [masora] Exegetická kategorie; doslova „předávání, traditio“, označuje plody práce s textem Bible, jak se jí věnovali židovští učenci země Izraele i Babylona. Největšího vlivu dosáhla škola působící ve 2. polovině 1. tisíci letí n. l. v galilejské Tiberiadě. Plody její práce představuje vokalizace konsonantního, pouze souhláskami zapsaného, hebrejského a aramejského textu Bible (pouze tento nevokalizovaný text Bible představuje písemnou → Tóru, vokalizace sama již spadá do oblasti Tóry ústní), stanovení teamim, tedy tzv. přízvuků, a poznámek k výskytu některých termínů v Bibli a jejich doporučenému čtení. [21, 34, 105, 121, 191, 216, 233, 299, 303, 315, 320, 426, 436, 481] memra armym [memra] Kategorie rétorické analýzy Talmudu. Aramejsky označuje „průpověď “, krátký amorajský výrok obsahující ucelenou myšlenku. Vyšší jednotkou talmudické argumentace je → sugija. [80] Výběrový rejstřík termínů

475

měřice has [sea] Jednotka objemu, odpovídá řeckému sa,ton, které české překlady uvádějí jako měřice; asi 13,5 litrů. [236, 290, 396, 417] mesiáš, syn Davidův xyvm [mašiach] Technické přízvisko autorizovaného, dosl. „pomazaného“ velekněze, později krále z rodu Davidova. Podle biblického vyprávění knih Samuelových a Královských byli pomazáním ustanoveni za krále Saul, David a po něm další bibličtí králové. Sukcese davidovských králů skončila porážkou Jeruzaléma novobabylonským králem Nebukadnesarem v r. 586 př.nl. Přestože někteří příslušníci davidovského rodu přečkali babylonské zajetí, v helénistickém období se představa korunovace davidovského krále eschatologizuje, mění se v očekávání mesiáše očekávána jako předzvěst definitivního Božího nastolení řádu. Z tohoto východiska vyrůstá pozdější křesťanské ztotožnění mesiáše s nazaretským Ježíšem, ale odtud je pochopitelný také spíše okrajový zájem, který postavě mesiáše věnuje rabínská literatura. [44, 52, 56, 64, 95 – 98, 110, 124, 131, 135n, 143, 153, 163, 232, 301, 304, 394, 396nn, 407, 417n, 421, 438 – 443, 445 – 450, 457, 476, 518] mesiášské dny xyvmh twmy [jemot ha-mašiach] Označení krátké epochy, s níž jako s předzvěstí → budoucího věku počítají někteří učenci rabínské literatuře. Rysy bolesti a úpadku těsně předcházejících nastolení budoucího věku vyjadřuje metaforické označení této epochy jako „porodních bolestí mesiáše“. [44, 141, 232, 394, 407, 441, 447, 449n] Metatron !wrjjym [metatron] Jméno představeného andělů, v potalmudické tradici přebírá funkci prostředníka mezi Bohem a lidmi, ba jakéhosi menšího boha. Jméno snad derivací slovesa rjn [n-t-r], „střežit“. [134, 377, 381] mezuza azwzm [mezuza] Drobná schránka, připevněná k pravému dveřnímu rámu vchodů do domů, bytů i obytných místností, obsahující svitek s prvními dvěma částmi Provolání Slyš (Dt 6,4 – 9 a Dt 11,13 – 21) a jméno [ŠaDaJ], „mocný“, které je akrostichem slov šomer daltot Jisrael. Zvyk se odvozuje od ustanovení v Dt 6,9nn. [166, 235, 265, 326, 452] midraš vrdm [midraš] Souhrnné označení pro rabínský výklad Bible. Společným jmenovatelem jinak značně rozrůzněných typů midrašů je pojetí dvojí Tóry, písemné 476


a ústní, viz kap. 5.3, s. 82nn a kap. 12, s. 267nn. Oproti modernímu, historicko-kritickému výkladu Bible, který usiluje o rekonstrukci autorské intence, je pro midrašický přístup k Bibli určující především bohatství významů, které text má pro svého příjemce, čtenáře. [18, 19 –21, 28, 30n, 34, 39, 58n, 63, 65, 69, 80, 82–87, 89 – 90, 115, 133n, 137, 152, 210, 227n, 236, 267–269, 271, 281–283, 293, 297–299, 305, 308, 315, 319 –322, 337–339, 354, 386, 394 –396, 413, 464, 492n, 502] Michael → andělé [303, 496] mikve → koupel [75, 217] milosrdenství / skutky milosrdenství ~ydsx twlymg [gmilut chasadim] Etická kategorie, dosl. „poskytování, konání zbožného milosrdenství“. Nejsilnějším rysem tohoto typu chování je pomoc tam, kde si nuzní nemohou nikterak pomoci sami, ať již jde o hladové, právě se vdávající nebo i zesnulé. [135, 158, 168, 176n, 183n, 186 –188, 191, 196, 245, 271, 277, 310, 354n, 357n, 390, 412, 447, 460] milostivé léto lbwy [jovel] Halachická a přeneseně také eschatologická kategorie; znamená dosl. „beran“. Jde o metonymické označení padesátého roku, během něhož má podle Lv 25,10nn dojít k majetkové restituci, včetně propuštění hebrejských otroků. Název jovel souvisí se → šofarem, beraním rohem, pomocí něhož se troubením tento rok vyhlašoval. V představách proroků (Iz 61,1nn) a apokalyptiků (Kniha Jubilejí) se představa milostivého léta stala metaforou spásné změny, kterou Hospodin chystá pro svůj lid. [283, 286n, 291– 297, 441] Milostivě uděluješ poznání t[d ~dal !nwx [chonen le-adam daat] Modlitba; čtvrté z devatenácti požehnání tzv. → Modlitby osmnácti požehnání, viz kap. 11.1.3.9, s. 184. [168, 184, 241] minim → sektáři [110n, 456, 474, 496] míra → stupeň [75] Místo → Jméno ~wqm [makom] Eufemismus pro Boha; → Jméno. [167, 195n, 198 –200, 205, 210, 212n, 216, 239, 243, 251, 270, 273, 277, 344, 356, 375, 378, 471] Výběrový rejstřík termínů

477

mistr → rabi [32, 59, 62, 131, 137, 139, 191, 203, 211n, 249 –251, 253, 272n, 317, 337, 339, 352, 368, 371, 382–385, 404n, 418, 437, 439, 481, 486, 494] Mišna hnvm [mišna] Název konstitutivního dokumentu rabínského hnutí, který na přelomu 2. a 3. století n. l. sestavil v Tiberiadě na základě starších tradic Jehuda ha-Nasi. K označení tohoto dokumentu je použito obecného jména, označujícího „učení“ ve smyslu „opakování, memorování“. Termínu mišna se v rabínské literatuře používá také pro označení nejmenší jednotky tanajské literatury, srovnatelné zhruba s biblickým veršem, viz kap. 11, s. 71nn. [16n, 19 –21, 30n, 41, 44, 52, 55, 57, 60–65, 67, 69, 71–75, 76, 78 – 81, 83n, 95, 105, 107, 116n, 125, 133, 135, 138, 146, 148, 152n, 160 –162, 168, 189 –191, 201, 209n, 215n, 223, 226, 230, 236, 267, 282n, 290, 296, 320, 322, 327, 334, 341n, 344, 346 –348, 354, 362–367, 375, 377n, 386n, 394n, 398, 431, 451n, 455n, 459n, 485, 505, 521, 525n, 539] mít právo, být oprávněn, autorizován yavr [rašaj] Halachická kategorie, použitá často negativně: člověk není oprávněn učinit to nebo ono. [118, 139, 146, 161, 168, 229, 230, 237, 247n, 250n, 253n, 289, 291, 306, 340] Mocnou láskou hbr hbha [ahava raba] Modlitba; druhé požehnání před → Provoláním Slyš. [177] Modlitba (osmnácti požehnání) yrf[ hnwmv tlypt [tfilat šmone esrej, šmone esrej] Nazývaná také Amida nebo pouze Modlitba. Jakožto pevně ustanovená modlitba ([bq tlypt, [tfilat kava]) bývá chápána v protikladu k úpěnlivé prosbě (~ynwnxt, [tachnunim]). Stanoveny jsou také časy jejího pronášení; těchto časů se týká část traktátu Mišny Brachot. Podle obětí, které se přinášely v chrámě, rozlišujeme 1) „modlitbu rozbřesku“ či ranní modlitbu, rxvh tlypt [tfilat ha-šachar] či tyrxv [šacharit], 2) odpolední modlitbu či modlitba oběti, hxnmh tlypt [tfilat ha-mincha] a 3) večerní modlitbu, br[h tlypt [tfilat ha-erev] či byr[m [maariv]. O vzniku této tradice vypráví Tosefta Brachot III,1, viz s. 239. [60, 74, 111, 141, 161, 165nn, 183nn, 196, 227, 229, 230, 234nn, 239nn, 244nn, 265, 359, 470, 475, 484, 506nn, 530] modlitební → třásně [179, 262, 265, 326] 478


modlitební řemínky → tfilin [116, 221, 235, 238, 262, 265] modloslužba, modlářství, modloslužebník hrz hdwb[ [avoda zara] Náboženská aktivita k poctě někoho jiného než Hospodina. Hebrejsky dosl. „cizí (boho)služba“. Patří k nejpřísněji zakázaným činnostem a je zahrnuta také v Sedmi přikázáních synům Noachovým (viz kap. 7.2, s. 107nn). [37, 75, 108n, 174, 206, 259, 281, 308, 343, 390, 411, 419, 434, 443] mohlo by se (říci, myslet, odvodit…) … lwky [jachol] Fráze, kterou je uveden takový výklad biblického textu, který bude vzápětí vyvrácen frází → „Učení nám však k tomu říká…“. Typické pro midraš Sifra. [286n, 291nn] mudrosloví Kategorie moderní historické a literární kritiky, která v Bibli i v mnoha jiných starověkých literaturách rozeznává zájem o nalézání skrytého řádu světa. Tento řád je zpravidla výsledkem Božího stvořitelského aktu, platí ale ve větší nebo menší autonomii na stvořiteli a jako takový je výzvou lidskému hledání a schopnosti zobecňovat, viz kap. 2.2, s. 26nn. [27, 29, 62, 133, 190, 396] mudroslovný → mudrosloví mužové Velkého shromáždění → Velké shromáždění [59, 191, 512] náklonnost, zlá nebo dobrá → zlá náklonnost [158n, 175, 196, 201, 204, 260, 269, 314n, 406] národy světa, pronárody ~lw[h twmwa [umot ha-olam] → gojim. [30n, 107, 123, 224, 232, 269n, 278–280, 289, 302, 330n, 333, 336, 341, 397, 406, 414, 425, 432, 434, 443, 466n, 474, 481, 489] nasi → patriarcha [52, 60, 71, 270, 448, 478, 487, 521] nasměrovat (srdce, mysl), nasměrovaný !wk [k-v-n] Agadická a spirituální kategorie; metaforické vyjádření pro intenci, úmysl. [163, 167, 212, 227, 234n, 243n] naši mistři mají tradici !nbr wnt [tno rabanan, běžně čteno jako tanu rabanan] Ustálená fráze talmudické disputace, pomocí níž se uvádějí starší, tanajské tradice. [15, 61, 364, 373, 376, 378, 380, 382, 387, 393, 404, 407, 413, 415, 437, 439, 440] Výběrový rejstřík termínů

479

navštívení hdyqp [pkida] Eufemismus pro početí, resp. pro sex, ale v jiném kontextu také pro Boží trestající či naopak zachraňující vstup na scénu. [406, 420] nazaretští ~yrcwn [nocrim] Kategorie náboženských různic. Název znamená „strážci, střežící“ a označoval židovské skupiny předkřesťanské a raně křesťanské doby, charakteristické vznícenou zbožností a selektivní poslušností Tóry. Druhotně se název vztahuje také k přízvisku Ježíše Nazaretského a stal se termínem označujícím křesťany jako takové; → sektáři. [110n, 186] Nebesa ~yymv [šamajim] Eufemismus pro Boha; → Jméno [64, 164n, 177, 191, 194, 202n, 208, 223, 272n, 277, 308, 353, 365, 376, 390] necudnost twyr[ nebo hwr[ [erjot nebo erva] Halachická kategorie, hebrejsky doslova nahota. Souhrnný eufemismus pro přestupek v oblasti sexu. [108n, 378, 411] nečistý, nečistota hamj [tame, tum’a] Halachická kategorie, jejímž opakem je → čistý. Nejde o kategorii mravní; v tomto smyslu bývá slova použita leda obrazně. Spíše jde o kategorii světonázorovou: nečisté je to, co se z nějakého důvodu nachází mimo své místo určení a jako takové je zdrojem chaosu. Nečistota v některých případech znamená také halachickou → nezpůsobilost předmětu či osoby, není s ní však totožná. Rabínská literatura rozlišuje nečistotu podle míry „nakažlivosti“, jejímu odstupňování se věnuje traktát Talmudu babylonského bChul 33b. V Mišně Jad III,1 (s. 220) se setkáváme se čtyřmi termíny pro znečištění, spíše než o čtyřstupňovou škálu jde ale o dvakrát dva stupně: znečištění počáteční hlxt [tchala], „zdroj“, a znečištění druhotné twynv [šnijot], „příjemce“. Jinde jsou použity termíny hamjh ba [av ha-tum’a], „původce“, a hamjh dlw [velad ha-tum’a] „plod“. V traktátu Jad III,5 jsou jako nečisté označeny knihy Bible a některé další svaté předměty. Termín nečistý se tak významově překrývá s kategorií tabu, jak dokládá citát rabana Jochanana ben Zakaje (viz Jad IV,6, s. 225): „jejich nečistota je přímo úměrná tomu, jak jsou milovány“. [215nn, 71, 117–221, 225, 256, 319, 333n, 350, 353, 364n, 391, 400, 405, 417, 421, 426] 480


nečti zde… yrqt la [al tikrej] Fráze midrašické exegeze. Na základě předpokladu záměrné mnohoznačnosti písemné Tóry vybízí ke čtení s jinou než masoretskou vokalizací. [271, 371] nechť nás poučí náš mistr wnybr wndmly [jelamdenu rabejnu] Fráze otevírající mnoho midrašických homilií. Kvůli častému výskytu ve sbírce Tanchuma bývá tato nazývána Tanchuma Jelamdenu. [249–251, 337, 339] neotesanec ~lwg [golem] Pejorativní označení pro člověka neuvyklého rabínské argumentaci. Protiklad → učence. [206] neplatný bk[m [meakev] Halachická kategorie u komplexních celků, kdy absence nebo poškození jedné části znehodnocuje celek. Tvořeno participiem pielu slovesa b-k-[ [a-k-b]. [32, 452n] nesluší se → obecná slušnost [439] nesmí se → zakázat [88, 163n, 165n, 172, 224, 236, 246, 276, 327, 342, 350n, 380] nevokalizovaný text → masora [315, 320, 326, 436] nevzdělanci #rah ym[ nebo ~[ [am nebo amej ha-arec] Kategorie k vykreslení skupinového sebevědomí stoupenců rabínského hnutí; doslova „lid země“. V navázání na mladší vrstvy hebrejské Bible (např. Ezd 4,4) jde o pohrdlivé označení pro židovské obyvatelstvo, které nesdílí rabínský ideál studia Tóry. Přes původně kolektivní význam termínu „lid“ se v rabínské literatuře prosazuje spíše význam „příslušník lidu“. Tam, kde je míněno větší množství, je slovo ~[ [am] použito v množném čísle. Analogický vývoj prodělalo např. slovo ywg [goj] „pronárod“, plurál ~ywg [gojim], „pohané“. [121, 199, 207] nezdesátkovat → desátek [171] nezpůsobilý lwsp [pasul] Halachická kategorie, vyjadřující nepoužitelnost k nějakému určení, zapříčiněnou zpravidla fyzickým poškozením. Bývá za určitých okolností Výběrový rejstřík termínů

481

vztažena na lidi, nástroje, knihy, ale i např. výpověď svědka. Opakem je → způsobilý (kašer). [205, 216n, 220, 334, 351, 451– 453, 468, 480, 511] No neblázni! arbg awhhd hyxwr xpyt [tipach ruche de-ha-hu gavra] Fráze vyjadřující vzrušení mluvčího hyperbolickou kletbou, dosl. „ať odejde duch onoho muže“. [305, 325] noachité → synové Noachovi [108] noční příhodu, kdo měl yrq l[b [baal kri] Halachická kategorie, dosl. „pán příhody“, ten, kdo měl poluci. [166, 236] notarikon !wqyrjwn [notarikon] Jedna z 32 vykladačských metod rabiho Eliezera: slovo či jméno je rozloženo na několik částí, které představují začátky nebo konce slov, tvořících dohromady výpověď. [40, 268, 271n, 276, 428n] novoluní Vdx var [roš chodeš] Kategorie měření času; začátek měsíce, stanovený vždy na den, kdy po fázi novu začne měsíc opět „dorůstat“. Podle Nu 10,10 měl být tento okamžik vyhlášen troubením polnic. Stanovit novoluní (na základě zprávy věrohodných svědků) představovalo na počátku amorajského období důležitou oblast patriarchovy autority, uplatňované v této otázce i vůči Babylonu, než byl ke konci období zaveden pevný → kalendář. Pořad denních modliteb je vzhledem k radostnému charakteru svátku rozšířen. [56, 241, 242, 349, 393, 471, 503] Nový rok hnvh var [roš ha-šana] Židovský svátek počátku nového roku, dosl. „hlava roku“. Slaví se první dva dny měsíce tišri (na přelomu září a října) a otevírá desetidenní období pokání, které vrcholí → Dnem smíření. Novým rokem je svátek vyznačující začátek náboženského roku a s ním souvisejícího nového každoročního cyklu četby Tóry. [75, 231, 244, 283, 292n, 295, 312] Nový rok stromů → Tu bi-švat [288] Nový zákon Soubor spisů, které navazují na židovskou Bibli neboli Starý zákon a tvoří tak druhou část křesťanské Bible. Řecky psaná evangelia (anga-

482


žovaně vyprávěný život židovského učitele Ježíše Nazaretského) a další spisy (epištoly, tedy dopisy nejstarších učitelů a vůdců církve, zejména Šaula z Tarsu, Šimona bar Jony a Jochanana, neboli Pavla, Petra a Jana, dále Skutky apoštolské neboli příběhy o vzniku církve a Apokalypsa) zřejmě pocházejí z 1. století n. l. a jako autoritativní text („Nový zákon“ jako pokračování „Starého zákona“) byly v církvi uznány do 4. stol. n. l. [16n, 19, 28, 30, 95 – 98, 103, 110n, 120, 148n, 445, 456, 458, 465, 488, 495, 500, 532] obecná slušnost #ra $rd [derech erec] Etická kategorie, dosl. „cesta země“, odpovídá společenské shodě o tom, co se v dané kultuře dělá či naopak nedělá. Rabínská literatura doporučuje obecnou slušnost respektovat, varuje však před tím, aby se stala hodnotou nejvyšší. [193, 198, 200, 211n, 272] obecné pravidlo, celek, zobecnění llk [klal] Základní logická kategorie, umožňující rozlišit všeobecné a → dílčí, resp. generalizovat či naopak specifikovat. Objevuje se v sedmi Hilelových hermeneutických pravidlech jako klal u-frat u-frat u-chlal, o něm podroběji v kap. 2.7.5, s. 38. [38n, 249, 249, 284nn] oběť každodenní (zápalná) dymt [tamid] Typ oběti ustanovené v Bibli a provozované v době druhého chrámu. Podle Ex 29,38–46 šlo o jednoročního beránka obětovaného dvakrát denně. Tato oběť se stala vzorem ranního a večerního Provolání Slyš v době po pádu Chrámu. [37, 75, 161, 239, 349n] oběť pokojná ~ymlv [šlamim] Typ oběti ustanovené v Bibli a provozované v době druhého chrámu. Podle Lv 3 byla zvláštním svátkem lidu před Hospodinem. Obětován byl pouze tuk dobytka, který byl na vnitřnostech. Část masa připadla kněžím, zbytek snědli obětující. [308, 312n] oběť, obětování twlw[ xbz [zvach, olot] Náboženský úkon, vlastní mnoha kulturám, kterým je božstvo obdarováno. Obětovaný předmět se zpravidla zničí (často ohněm) nebo je jinak vyjmut ze svého profánního užití. Dalšími motivy, které mohou být v oběti přítomny, je hostina, stvrzující sounáležitost obětujících navzájem nebo i s božstvem, a náhrada za škody, vzniklá božstvu porušením smlouvy.


483

Rabínská literatura předpokládá oběti, o kterých hovoří Bible. V té se ale setkává několik pojetí a není proto v jejich použití zcela důsledná. Právě v otázce obětí se ale zřetelně ukazuje teoretický zájem učenců: diskuse je především cvičením v kategoriálním myšlení, nikoli praktickým návodem, jak obětovat. [37, 154, 156, 166, 222, 308, 313, 322, 326, 332–336, 355, 415, 436, 451] obětní dar, mincha hxnm [mincha] Termín z oblasti obětního provozu, po pádu chrámu označení odpolední modlitby. Původně obecné označení pro dar, v systému obětní terminologie druhého chrámu znamená nemasitou, zpravidla obilnou, oběť. V amorajském období se prosazuje pojetí modlitby Mincha jako odpolední → Modlitby bez → Provolání Slyš, dnes prakticky tvoří úvod k večerní Modlitbě. [38, 255, 313, 329, 451] obnažovat tváře Tóry hrwtb ~ynp twlgl [giluj panim be-tora] Exegetická a teologická kategorie, označuje takovou interpretaci Tóry, která je v rozporu s rabínskou zejména v otázce závaznosti halachy. Označení je ozvukem polemiky učenců s alegorickými vykladači, jakými byli Filon Alexandrijský a později křesťané. [199] obrácení → pokání [159, 184, 304, 422, 443, 445, 447] obřízka hlym tyrb [brit mila] Rituální úkon, kterým se uskutečňuje fyzická přináležitost k lidu Izraele a k Hospodinu. V navázání na biblickou zmínku v Gn 17,9 –14 aj. je osmý den po narození všem chlapcům nebo židovským konvertitům odstraněna předkožka penisu. [49, 56, 107n, 111, 262, 266, 286, 326, 335] Obživení mrtvých → Udatné činy [131, 168, 204, 241, 245] oč více → kal va-chomer [175, 192, 211, 228, 250, 264, 280, 384, 403, 434] očistit → čistý [189, 218, 350] očistná oběť tajxh [he-chatat] Typ oběti ustanovené v Bibli (Lv 4,1–5,13; Nu 15,22) jako očistná procedura a provozované v době druhého chrámu. Etymologicky souvisí se slovesem hřešit, které má ale v pielu význam očistit od následků hříchu. [222, 339] 484


oddíl rds [seder] Jeden z šesti tematických celků, z nichž je uspořádána Mišna i další díla rabínské literatury, komponovaná na půdorysu Mišny (Tosefta, Jeruzalémský i Babylonský Talmud). Souhrnně se tato tvorba nazývá akronymem Šas, ze slov šiša sdarim, „Šest oddílů“. Každý oddíl se skládá z 10 –15 → traktátů, podrobněji viz kap. 5.1.1 Mišna. Samotný termín seder znamená pořad a v kontextu judaistiky se ho po užívá také jako označení pořadu pesachové hostiny. [71n, 75, 78, 80, 117, 161, 190, 215, 346, 354, 363, 365, 375, 377, 386, 389, 451, 486, 505] odkud plyne, odkud víme !yynm [minajn] Fráze midrašické a talmudické disputace, která se ptá po biblickém zdůvodnění nějakého tvrzení. [32, 169, 197n, 233, 258, 259, 272n, 286n, 289, 291n, 308, 341, 344, 356, 380, 389, 399, 400nn, 404n, 407nn, 418, 420, 430, 441, 453] odplata, mzda rkf [schar] Odměna za nějakou činnost. To, že v rabínském myšlení vyvolává každé jednání nějakou Bohem ustanovenou a člověkem zakoušenou odezvu, je součástí rabínského náboženského světonázoru. Diskuse se vedou o tom, které jednání jakou mzdu působí, podobně jako o tom, kdy a jak je člověku jeho mzda vyplacena. [158n, 181, 186, 190, 192n, 196n, 201, 203, 205nn, 211, 322n, 326, 341, 345, 364, 404, 409] odpolední modlitba → modlitba, → obětní dar [38, 166, 239n, 242, 252, 305, 308, 313, 329] odpouštění, rok → šmita [283, 285n, 288, 294nn, 321] odstranění zásob, odstranit rw[yb [biur] Halachická kategorie, ustanovení (v Švi VII,7 aj.) vztahující se k sedmému roku → odpouštění, podle něhož bylo k začátku tohoto roku třeba nashromážděné zásoby zničit nebo nabídnout chudým. [289, 295n, 346] ofanové → andělské třídy [177] okamžik → časy [229] oprávněn → zásluhy [73, 118, 146, 161, 168, 229, 237, 247, 248, 253n, 340]


485

ordinace hkyms smicha Halachická a správní kategorie, veřejné potvrzení kompetence žáka v → halachických a → agadických otázkách, pronesená učitelem a kvalifikující žáka k používání titulu → rabi, mistr. Židovství nemá jednotnou a centralizovanou správní strukturu, zpravidla se ale při tomto úkonu opírá o zmínku v Talmudu bSanh 5a, podle níž tvoří podstatu tohoto kroku kladná odpověď na otázky „může učit, může soudit, může označit za povolené?“ (viz kap. 8.6, s. 138). [56, 59, 61, 138n, 151, 494, 521, 529, 530] Osmnáct požehnání → Modlitba [111, 141, 161, 165 –168, 182, 196, 227, 229, 234n, 240, 242n, 245, 265, 478, 507, 530] otázka zůstává wqyt [tejku] Fráze rabínské argumentace, vyjadřující slepou uličku, formalizované „nevíme“, aramejsky doslova „zůstává k vyřešení“. [431] otevřít → pticha [85, 160, 162, 230, 264, 268, 282, 284, 297, 299 –301, 306, 310, 317, 322, 326n, 330, 332n, 335, 367, 368, 383] Palestina → země Izraele [36, 47, 49, 51, 53, 56, 65, 78, 99, 108, 140n, 143, 146, 150n, 183] Panovník věčnosti → Jméno [32, 273, 276, 306, 325, 343, 345, 357, 360, 368n, 376, 389, 393, 406, 421, 428, 432, 437, 453n] paraša, sidra, cyklus synagogálního čtení hvrp hrds [paraša, sidra] Oddíl → Tóry připadající v rámci pravidelného čtení → Bible na určitý týden. Oddíly bývaly nazvány podle svých prvních slov a tyto názvy představovaly v době před rozdělením Bible na kapitoly důležitou orientační pomůcku. Izraelský tříletý cyklus čtení kratšího textu (sidry) byl postupně nahrazen babylonským jednoletým cyklem (oddíl se nazýval paraša). Některé midraše nesou stopy uspořádání podle tříletého cyklu a teprve pozdějšího přizpůsobení praxi jednoleté. V některých midraších se slova paraša používá jak ve smyslu týdenního čtení, tak v obecném smyslu jedné z více kapitol nějaké paraši, takto např. v midraši GnR. [85, 270, 277, 282n, 285, 291, 320, 322, 337n, 339, 341n, 344] páry twgwz [zugot] Označení pro etapu dějin rabínského hnutí necelých dvou století před přelomem letopočtu, charakterizované celkem pěti dvojicemi učenců. 486


Jde o středověkou periodizaci. Podle ní byl vždy první z dvojice → patri archou, druhý představeným soudního dvora. Poslední pár představují v rabínské literatuře Hilel a Šamaj. [512nn, 523] patriarcha, patriarchát, nasi ayfn [nasi] Nejvyšší představitel Židů na území Východořímské říše po pádu chrámu. Termínu nasi, „kníže, představený“ je vícekrát použito v Bibli (Ex 16,22) i v sektářských textech z → Kumránu. Podle tradiční periodizace rabínského hnutí souvisel úřad patriarchy s institucí → Sanhedrinu z doby druhého chrámu, jehož prý byl patriarcha představeným. Historicky správněji můžeme s úřadem patriarchy počítat až od 3. století. Podrobněji o instituci židovského patriarchátu v kap. 3.4 Pod vládou cézarů, s. 52. [53, 56, 190] pea hap [pea] Halachické ustanovení týkající se žní; hebr. doslova „okraj“. Vychází z Lv 19,19, verše, jenž zakazuje žnout „své pole až do samého okraje“. Cílem je, aby zde mohli paběrkovat chudí. Rabínská tradice tento okraj stanoví na 1/60 plochy, která měla být požata. Termín p. v plurálu se vztahuje k „okrajům plnovousů“. Ze zákazu „zohavovat je“ (Lv 19,27) se vyvinul zvyk popuštěných licousů, pejzů (ze slova peot) Pentateuch → kánon [46, 105, 472, 474] perská míle hsrp [parsa] Jednotka délky, asi 4,3 km. [434] Pesach xsp [pesach] Jeden ze tří židovských poutních svátků, připomíná biblické vyprávění o vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Slaví se sedm (mimo zemi Izraele osm) dní počínaje 14. dnem lunárně stanoveného měsíce nisanu, tedy v březnu nebo dubnu. Podle ustanovení Ex 12–13 sestávala hostina z pečeného beránka, nekvašeného chleba a hořkých bylin. Již před vznikem rabínského hnutí platil a rabínská literatura – především v tematickém traktátu Pesachim – poměrně přesně stanovený pořad (hebr. seder) rodinné hostiny, při kterém se pojídají zeleninové a ovocné pokrmy s pečenou masitou kostí, vejcem a čtyřmi poháry vína a dialogickou formou se připomíná událost vysvobození z otroctví i jiných pronásledování. [18, 37n, 75, 85, 157, 191, 222, 286, 312, 346 –353, 501]


487

pietismus → zbožný [72, 74, 134] písaři ~yrpws [sofrim] Úředníci starověkých institucí. Nejčastěji se rekrutovali z kněžských kruhů, ale nebyli zásadně uzavřeni laikům. V perské a helénistické době stáli spolu s kněžími v čele židovského společenství. Je možné, že právě provoz škol, ve kterých se připravovali na své povolání, vedl ke vzniku uzavřeného souboru spisů, později považovaných za → kánon Bible. Písaři vystupují často na obranu Tóry (2Mak 6,18) a poněkud proto splývají se → zbožnými. → Deuterokanonický Sírachovec (Sír 38,24 –39,11) uvádí ideálního písaře. Na stránkách Nového zákona vystupují jako zákoníci. V rabínském pojetí dějin Bible sehráli úlohu kodifikátorů, jejichž autorita je nižší než autorita Bible. Detailům písařského povolání je věnován traktát Sofrim. [88, 186, 213, 221, 326, 374, 385, 435, 439] písemná tóra → Tóra [17, 25, 30n, 33n, 40, 73, 80, 83, 87, 274, 287, 344, 366, 374] písmo asyrské → asyrské písmo [225, 441] písmo hebrejské → hebrejské písmo [116] pita typ [pita] Chlebová placka, bochníček chleba. [169n, 235, 211, 217, 229, 246, 248n, 254, 260, 265] pláň Dura arwd t[qb [bikaat dura] Místo, na němž podle Da 3 nechal Nebúkadnesar zhotovit sochu, které se měli všichni poklonit. Rabínská tradice tuto pláň ztotožňuje s plání, na které má podle Ez 37 svou vizi Ezechiel. [328, 413] platnost, platit, splnit acy [j-c-a] Halachická kategorie; označuje něco nebo někoho, kdo dostál nárokům zákona. [163n, 169n, 229, 234, 236, 239, 245n, 254, 280, 385] plod nečistoty → nečistý plot (Tóře) hrwtl gyys [sjag le-tora] Metaforické označení pro tendenci vykládat ustanovení Tóry raději přísně, aby ani náhodou nedošlo k porušení zákona. [191, 212]

488


podobenství lvm [mašal] Agadická a literárněteoretická kategorie; příběh, který dokládá některé tvrzení. Rabínská literatura takového příběhu s oblibu požívá pro vyjádření různých aspektů vztahu Boha a lidí. Nejčastější postavou, k níž je Bůh přirovnán, je pozemský král, dosl. „král z masa a krve“. [32, 79, 152, 269, 277, 280, 331–334, 375, 412, 434, 449] podporovat → za pravdu dávat [309, 445] podsvětí lwav [šeol] Agadická kategorie, biblický termín pro podsvětí či původně prostě jámu nebo hrob jako eufemismus pro smrt a synonymní s → gehenou. [204, 301, 323, 411n] pohané ~ybkwk ydbw[ [ovdej kochavim] Agadická kategorie, doslova „služebníci hvězd“, pejorativní označení příslušníků nežidovských národů, které slouží jiným bohům; zkracuje se akronymem akum, pl. akumim. [93, 96n, 111, 121, 153, 173, 233, 342, 366, 395, 401, 404n, 409] pokání, obrácení, návrat hbwvt [tšuva] Jedna z ústředních figur Bible a tradic, které z ní vyrůstají: metaforou změny směru chůze popisuje situaci, kdy si člověk při setkání s Bohem uvědomuje svou nepatřičnost a dává se na cestu nápravy a změny. Přitom dochází k poznání, že plné obnovení předchozího stavu není možné a že je nezbytná Boží záchranná iniciativa. [159, 184, 196, 203, 208, 304, 319n, 331, 387n, 398, 402, 422, 437, 443, 445, 447, 450n] Posvěcení dne, modlitba ~wyh tvwdq [kdušat ha-jom] Modlitba, která o šabatu nahrazuje 4.–16. požehnání → Modlitby, viz kap. 11.1.3.9, s. 189. [189, 241n, 252n] poukázat na problém a-m-r ymr [r-m-a, ramej] Obrat talmudické nebo midrašické argumentace: poukaz k protikladu či problému plynoucího ze dvou nebo více biblických veršů. [406n, 424, 445, 447] používat korunu agtb vmtvh [hištameš ba-taga] Poněkud nejednoznačný termín midrašické exegeze opisující intrumentalizaci Tóry. Podle pozdějších výkladů (ARN XII) znamená koruna tajemství Božího jména (jeho čtyř písmen) a „používat korunu“ pak magické zacházení s Božím jménem. [193, 202] Výběrový rejstřík termínů

489

povinen, být dlužen, provinit se byyx [chajav] Halachická kategorie stanovící povinnost vykonat nějaký úkon. Často poté, co člověk překročil přikázání, vzniká na straně člověka objektivně stanovená vina neboli povinnost překročení řešit (obětí, náhradou, pokáním). Opakem je → „zprostit“ (patar). [157, 175, 226, 254, 263, 283, 292, 296, 339, 349] povinnost, vina, dluh hbwx [chova] → povinen, být [157, 162, 173, 222, 283, 292n, 296, 320, 358, 366n] povoleno → povolit [108, 172, 237n, 243, 267, 367, 486, 509] povolit, je povoleno; smí se rtn hi, rtwm [mutar] Halachická kategorie; označující nějakou činnost v případě halachického sporu za přípustnou. Opakem je → zakázat. [73, 139, 108, 163, 172, 224n, 237n, 243, 245n, 267, 284, 287nn, 296, 350, 352, 367, 380, 523] pozemský, pozemšťan ~dw rsb [basar ve-dam] Agadická kategorie, dosl. „tělo a krev“. Bývá použito o pozemských vladařích v protikladu k nebeskému vladaři, tedy Bohu. [264, 299n, 303, 307n, 318, 352, 364, 365, 368, 369n, 403, 405] požehnání hkrb [bracha] Pevně stanovená doxologie, oslavná či děkovná modlitba. O modlitbách tohoto typu pojednává traktát Brachot Mišny a Tosefty. Mají zpravidla tříčlennou strukturu: 1. úvodní doxologii, začínající slovy baruch ata, „Požehnaný jsi“. Nazývá se pticha a která volně přechází ve 2. ústřední část modlitby, rozvíjející dílčí téma dané modlitby. 3. Modlitba je uzavřena doxologií, která zpravidla lehce obměňuje znění ptichy a shrnuje („pečetí, proto se jí říká chatima). O případném zkracování předepsaného znění pojednává tBra I,5, s. 230. [55, 75, 141, 160n, 163 –178, 180nn, 185, 188n, 196, 227–231, 234 –236, 240 –249, 251–265, 280, 306, 314, 334, 357, 363, 467, 469, 508] Pravdivé a pevné / Vyjití z Egypta / Zastání bycyw tma ~yrcm taycy hlwag [emet ve-jaciv, jeciat micrajim, geula] Názvy pro první ranní požehnání po → Provolání Slyš, utvořené buď podle počátečních slov nebo shrnujícími názvy, plně uvedeno v kap. 11.1.3. Exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání. [164, 180n, 229, 240] Pravdivé a věrohodné hnwmaw tma [Emet ve-emuna] První večerní požehnání po → Provolání Slyš, plně uvedeno v kap. 11.1.3. Exkurz: Provolání Slyš a jeho požehnání. [181] 490


pravidlo / hermeneutické pravidlo / stupeň, míra / způsob / mida hdym [mida] Exegetická a agadická kategorie. Označuje buď jeden z vykladačských postupů rabínské literatury. Amorajské období přináší několik seznamů takových postupů, např. Sedm vykladačských pravidel Hilela Staršího a jejich rozšířenou podobu, Třináct pravidel rabiho Jišmaele, viz kap. 2.7, s. 36nn a kap. 12.2.2, s. 284. Na obecnější rovině slovo mida označuje stupeň v hierarchii atributů nějakého jevu. Specifický význam získá termín mida v kontextu úvah o Božím soudu, kde slovo označuje jednu ze dvou základních strategií Božích, pravidlo soudu či trestu a pravidlo milosti či dobroty. [36 –39, 276, 284, 296, 305, 347, 350n, 361, 375, 399, 403] pravidlo milosti → pravidlo [135, 158, 259, 410] pravidlo soudu → pravidlo [259, 410, 421, 442, 448] právo mít → mít právo problém ayvq [kašja] Fráze talmudické argumentace: přiznaný rozpor, s nímž si učenci nevědí rady. Se záporkou (la kašja) slouží jako signál, že zdánlivý rozpor či problém bude vyřešen. [311, 406n, 411, 442n, 445] promíjení dluhu → šmita [441] Proroci → kánon [17, 19, 25n, 30, 43, 45, 85, 88, 90, 95, 97, 99, 116, 123, 131, 133, 141, 176, 191, 224, 232, 244, 278, 307, 320, 327, 351, 354, 396, 401, 408, 416, 420n, 424 – 427, 434, 437n, 449nn, 457, 461, 471n] prosbul lwbswrp [prosbul] Halachické ustanovení, které reaguje na to, že se instituce → promíjení dluhů každého → sedmého roku zvrátila ve skutečný opak své původní intence: věřitelé odmítali půjčovat peníze z obav před tím, že by o ně sedmým rokem přišli. Podle ustanovení Hilela staršího (bGit 36a) proto se obě strany dohodnou na uložení sumy u třetí, „právnické“ osoby (odtud název: sumu bylo třeba deponovat před radou, řecky pro.j boulh.n), na niž se nevztahovala povinnost prominout dluh sedmého roku. [503]


491

prostě to znamená jvp [pšat] Kategorie rabínské hermeneutiky: prostý význam biblického textu, na rozdíl od midraše či mystického významu. Odpovídá Origenově fyzickému významu. [115, 128, 401] Provolání Slyš [mv tayrq [krijat šma] Liturgická kategorie; oddíl z Dt 6,4nn, začínající slovy „Slyš, Izraeli: Hospodin náš Bůh, Hospodin jediný“, doplněnými o dva další úryvky z Pentateuchu (Dt 11,13–21 a Nu 15,37– 41) je základním vyjádřením židovské víry. Pronáší se nejméně dvakrát denně, viz kap. 11.1.3, s. 176 –182. [73, 160 –166, 176 –182, 196, 226n, 229 –231, 234 –239, 421, 244, 265, 332, 421, 476, 478, 483n, 490, 506] prozkoumávat → midraš [83, 306, 309, 311, 372, 376, 379, 431] přednost, mít !yxwd hxwd [doche, dochin] Halachická kategorie, která řeší případy kolize dvou ustanovení. Slovo znamená „potlačovat“ a vztahuje se k jednomu ustanovení, které má přednost před jiným ustanovením. Klasickým příkladem takového konfliktu v rabínské literatuře je případ, kdy svátek Pesach, bohatý na přede psané úkony, připadne na šabat, den přikázaného odpočinku. [37, 65, 241, 292n, 298, 247, 347–350, 420] příbytek !kvm [miškan] Agadická kategorie, označuje putovní chrám, který podle Ex 26 vyrobil Mojžíš na Boží pokyn ještě na poušti. V knihách Ex – Nu představuje prototyp budoucího chrámu, v knihách Proroků a Spisů slouží jako poetické označení jeruzalémského chrámu. [186, 233, 323, 343n, 424, 430] příjemce nečistoty → nečistý [220n] příkaz → přikázání přikázání, příkaz hwcm [micva] Halachická kategorie, základní „jednotka“ halachického myšlení a konkrétní projev dogmatu o dvou → Tórách: jednotlivé přikázání halachy. V tradičním pojetí je jich 613 (akronymem tarjag micvot, dělí se na 365 zákazů a 248 příkazů (v agadické antropologii odpovídá počtu údů lidského těla). [19, 26, 37, 60, 95, 107–111, 116n, 122, 127, 131, 160, 162nn, 168, 177–180, 189, 193, 201nn, 206, 209, 214, 226n, 229nn, 245, 255, 259, 492


261–266, 268nn, 275, 280, 286, 289, 292, 304n, 307, 318, 323, 338, 359, 366n, 370n, 385, 390, 392, 408, 413, 418, 427] přímá úměra rmwxw lq [kal va-chomer] Exegetické pravidlo výkladu od jednoduššího (zřejmějšího) k těžšímu (méně pravděpodobnému), uvedené v souboru Hilelových i Jišmaelových pravidel a velmi často používané, viz kap. 2.7.1, s. 37. [37, 211, 250, 264, 280, 284, 296, 308, 349 –351, 375, 385, 403, 411] přisluhující anděl trvh $alm [malach ha-šaret] Postava rabínské → agady vycházející z představy Boha jako krále nebeského dvora. Přisluhující andělé, sběrný termín pro starší látky, které anděly blíže specifikují, tvoří jeho služebnictvo. [379, 385, 414, 433, 437, 450] přitěžovat rymxm [machmir] Halachická kategorie, přitěžovat, vykládat halachu náročnějším způsobem, na rozdíl od protichůdné tendence halachu ulehčovat lqym [mejkel]. Ve vzpomínce tanaitských a amoraitských textů je přitěžování spojeno nejčastěji s → domem Šamajovým, ulehčování naopak s domem Hilelovým. [221, 223, 284, 288] pticha hxytp [pticha] Kategorie stylistické analýzy midraše. Dosl. „otevření“, představuje charakteristický způsob midrašické homilie. Význam vykládaného verše přitom nevzniká jeho výkladem, ale vytvořením kontextu, v němž právě verš „dává smysl“, viz kap. 5.3.2, s. 85n. V kontextu liturgickém označuje p. úvodní formulaci jednotlivé brachy, tedy slova baruch ata adonaj…, „požehnaný jsi, Hospodine…“ [85, 268, 283, 284, 297, 310, 320, 322, 333, 366, 490] Purim ~yrwp [purim] Jarní svátek, slaví se 14. a 15. dne měsíce adaru. Název purim znamená hebrejsky „losy“ a připomíná původní význam svátku: věštebné vrhání losů spojené patrně s jarní rovnodenností. Kniha Ester, která se při svátku čte, ovšem svátek přeznačuje jako připomínku toho, jak díky statečnosti Mordokaje a jeho příbuzné, perské královny Ester, Židé vyvázli z nebezpečí, které na ně v perské říši strojil nepřítel Haman. Během středověku nabyl svátek silně karnevalových rysů. [242, 244] původce nečistoty → nečistý [220]


493

raban → rabi [59 – 61, 112, 119, 161n, 165, 167, 170, 190, 193, 195n, 218, 220, 224n, 235, 238, 242, 248n, 252, 255, 305, 352, 354n, 358nn, 363n, 372n, 378n, 387, 392n, 295, 401, 403] rabi, rav, raban !br br ybr [rabi, rav, rabban] Hebrejský či aramejský titul pro člověka, který vyniká v nějaké oblasti; česky mistr. Šerira Gaon na sklonku 10. století n. l. systematizuje tendenci patrnou na stránkách rabínské literatury, podle níž je titul rabi vyhrazen izraelským tanajcům a amorajcům, kteří dosáhli → ordinace. Titul rav pak v tomto systému označuje učence ordinovaného v Babyloně. Titul raban pak označuje patriarchu, na stránkách rabínské literatury ho ovšem často nese např. raban Jochanan ben Zakaj (viz s. 58). ráj / sad / zahrada sdrp [pardes] Termín pocházející z perštiny, označující uzavřenou zahradu, přeneseně v amorajské a pozdější literatuře také uzavřené sféry Božího přebývání („nebe“, „ráj“), do kterých se za určitých okolností podařilo vstoupit čtyřem pozemšťanům (Šimon ben Zoma, rabi Šimon ben Azaj, rabi Akiva ben Josef a Elíša ben Avuja, zvaný Acher). Autor kabalistické Knihy Zohar Moše z Leonu vykládá koncem 13. století slovo pardes jako akronym čtyř úrovní smyslu biblického textu: pšat (prostý význam), remez (symbolický, filosofický význam), draš (standardní rabínský výklad) a sod (mystický výklad). [377n, 380, 385, 405, 509, 517, 529, 530] Ranní modlitba → Modlitba [39, 130, 239n, 259, 262, 282] Raši, rabi Šlomo Jicchaki y¾¾vr [raši] Zkratka, označující středověkého vykladače písemné i ústní Tóry jménem Šlomo ben Jicchak (1040 –1105 n. l.). Jeho glosy k převážné většině gmary Talmudu babylonského jsou v tištěných vydáních uvedeny v tzv. Rašiho písmu vedle textu na vnitřním okraji strany, viz kap. 8.1, s. 115. [90, 103, 115n, 362, 369, 389, 426n, 435n, 441n, 451] rav → rabi [32, 59, 65nn, 82, 86, 88, 118nn, 136, 236, 281n, 300n, 304, 306, 308, 311, 313n, 316n, 319n, 328nn, 333, 345, 352, 368 –371, 376, 381, 384n, 389nn, 399n, 402, 407–410, 412n, 415, 417, 419n, 422, 424, 427– 433, 436, 438 – 441, 443 – 450, 452n] rohovník bwrx [charov] Název stromovité rostliny (Ceratonia silika), lidově nazývané svatojanský chléb nebo karob. [391] 494


rok odpočinutí či odpouštění → šmita [283–288, 291n, 295n, 391] role, svitek hlgm [mgila] Označení původního media přenosu a uchovávání biblických a rabínských textů, zdůrazňující jeho svinutý tvar. Často synonymum slova sefer, svitek. Podle kontextu může jít o označení knihy Ester. [40n, 75, 87n, 221, 225, 234, 244] Rommovské vydání Odkaz k produkci tiskařské dynastie bratří a vdovy Rommových, kteří od roku 1799 v litevském Vilně, které tehdy náleželo carskému Rusku, vydávali v masovém nákladu důležitá díla rabínské literatury. Pozdější vydání dodržují jejich skladbu stránky, protože většina děl rabínské literatury se cituje právě pomocí údaje o stránce. [118, 137, 378, 387, 398, 452, 505, 545] rozlukový lístek Jg [get] Halachicky předepsaný dokument zrušení manželství. Náležitostem takového dokumentu je věnován traktát Gitin. Rozlukový lístek dává vždy pouze muž ženě a to i v takových případech, kde rozvod iniciuje žena. Muže v takovém případě k podání lístku může přimět soud. [75, 226] říká Učení → Učení říká [199, 204, 233, 240, 258n, 265, 272, 275, 285–289, 291–296, 308, 315, 353, 377, 402, 407, 412, 451] saduceové ~yqwdc [cdukim] Označení skupiny či kasty v době druhého chrámu. Její příslušníci svůj původ odvozují od biblického Sádoka, kněze, který se podle vyprávění 1Kr 1– 4 v zápase o Davidovo nástupnictví přiklonil k Šalomounovi a stal se hlavním knězem jeho chrámu. Ze zmínek u Josepha Flavia (VŽ 2,164), podle něhož prý „o bohu tvrdí, že stojí mimo konání nebo dohlížení na zlo“ a z Nového zákona (Mk 12,18), podle něhož „říkají, že není vzkříšení“, šlo zřejmě o asimilovanou židovskou elitu soustředěnou kolem chrámu a otevřenou spolupráci s helénistickými a římskými úřady. [16, 46, 120n, 225n] Samael lams [samael] Agadická kategorie, andělská bytost převážně záporných rysů, známá z mimokanonických apokalyptických spisů. Často vystupuje jako anděl smrti, pokušitel či žalobce a podle některých zmínek eschatologický odpůrce archanděla Michaela. [157] Výběrový rejstřík termínů

495

Samaří / Samařan / samařský → Kutejec [43, 45n, 399] Sambation !wyjbms [sambatjon ] Agadická kategorie, bájná řeka, kterou překročilo deset ztracených kmenů Izraele. Během týdne teče tak prudce, že rve kameny z písku, o šabatu však ustává. Josephus Flavius (VŽ 7,96 – 99) odvozuje její název od slova → šabat. [340] sanhedrin, jindy syndrium, velerada !yrdhns [sanhedrin ] Označení rozhodčí a poradní instituce; zkomoleně z řeckého sune,drion [synedrion], dosl. „společné sezení“. Tato instituce s různou mírou autonomie stávala v čele helénistických politických útvarů (měst, městských svazů apod.) nahrazujíc klasické označení boulh, [búlé], „rada“. Rabínská literatura spojuje vzpomínku na tuto aristokratickou a zřejmě podle potřeby velekněze a později Římanů obměňovanou instituci v Jeruzalémě s akademiemi v Javne a v Galileji a později s patriarchátem. [52, 60, 73, 75, 130, 139, 347, 386, 394n, 398] sedm druhů !ym [bv [šiva minin] Sedm druhů plodin vypěstovaných v zemi Izraele, na něž se vztahují ustanovení o prvních plodech. Talmud bBra 41a dokládá z Dt 8,8, že jde o pšenici, ječmen, vinnou révu, fíky, granátová jablka, olivový olej a med. [170, 249] sedmý rok → šmita [55, 75, 206n, 222nn, 283, 287–292, 295n, 404n, 441] sefardský ydrps [sfaradi] Označní, utvořené z biblického (Abd 1,20) místního jména Sfarad, vztažené ve středověku na Pyrenejský poloostrov, ovládaný tehdy islámskými Umajjovci. Po dobytí poloostrova křesťany (1492) byli poslední Židé spolu s muslimy ze Španělska vypuzeni. Usadili se v severní Africe, na Blízkém východě i jinde. Do dnešního dne představují svébytnou subkulturu, jejich všedním, neliturgickým jazykem bylo ladino a arabština. [57, 101, 115nn, 119, 123n, 129n] sektáři, minim ~ynm [minim] Souhrnné označení pro příslušníky původně židovských hnutí, která byla z hlediska rabínského pravověří heretická. Tato hnutí vznikají často na okraji většinového židovství nebo v jeho těsném sousedství. S rabinismem sdílejí nejen mnoho společných představ, ale nezřídka také Písmo. Podle pozdějšího úzu pojem označuje křesťany (nocrim, „nazaretské“), původně ale označuje spíše stoupence všelijak gnozí ovlivněných nauk. 496


[40, 110n, 114, 121, 126, 175, 186, 245, 264, 269, 278, 306, 365, 395, 401, 403n, 440, 449, 474, 480, 515, 520, 528, 530] Septuaginta / LXX Označení pro řeckou verzi židovské Bible, nazývanou později Starý zákon, součást křesťanské Bible. Vznikla v prostředí řecky hovořící židovské diaspory s centrem v egyptské Alexandrii do konce 2. století př. n. l. Apokryfní list Aristeův vypráví, že ji pro svou knihovnu v Alexandrii nechal přeložit král Ptolemaios II. Překlad prý pořídilo 72 starců povolaných z Jeruzaléma; pracovali prý každý samostatně, přece však došli ke stejnému výsledku (Arst 301–321). Smyslem legendy je podpořit nárok Septuaginty na stupeň svatosti srovnatelný s hebrejskou Biblí. V reakci na křesťanské přijetí Septuaginty jako Starého zákona ale Židé do 2. století n. l. od používání Septuaginty upustili. [17, 27, 29, 34, 58, 88, 90, 309, 408, 416] serafové → andělské třídy [177, 303, 327] sfira, pl. sfirot hryps [sfira] Termín z oblasti → kabaly, označující jednu z deseti částečně autonomních mocností, vycházejících z božského ejn sof, „nekonečna“ a tvořících dohromady komplexní a dynamickou představu božstva. Etymologicky termín souvisí s řeckým sfai/ra, koule, sféra; bývá však odvozován z hebrejského slovesa r-p-s, „vypočítávat“; znamená pak „výčet, vypočítávání“. Desetici sfirot tvoří keter = koruna; chochma = rozum; bina = porozumění, vhled; chesed = smilování; gvura = síla, přísnost, tiferet = nádhera; necach = věčnost; hod = sláva; jesod = pevnost; malchut nebo šechina = království nebo spolubytí Boží. [133, 135] sidra → paraša [85] sionismus twnwyc [cijonut] Termín označující program a projevy židovského nacionalismu, plně formulovaného jako politický program na sklonku 19. století n. l. Theodorem Herzlem, viz kap. 8.7, od s. 139. [138–143, 150n] skupinka hrwbx [chavura] Sociologicko-náboženská kategorie, označuje úzká mužská zájmová společenství období druhého chrámu, tvořící podhoubí farizejského hnutí. [74, 172]


497

skutky milosrdenství → milosrdenství [191, 245, 354n, 357, 447] směsi ~yalk [kilaim] Halachická kategorie, označuje kombinace látek, semen a druhů, zakázané podle Lv 19,19, Dt 22,9 –11. [75, 257n] smět → povolit [163, 244, 246, 287, 296] smicha → ordinace [138n] sofrim → písaři [33, 87] sota hjws [sota] Halachická kategorie, označující ženu, podezřelou z cizoložství. Nu 5,11–31 zavádí k prokázání její neviny ordál, zkoušku spočívající v tom, že žena pozře „hořkou vodu“. Stejnojmenný traktát Mišny, věnovaný této otázce, praxi důkazu neviny zkouškou neruší, ale podrobuje ji mnoha dalším podmínkám, takže minimalizuje případy, kdy jí smí být použito. [75, 327, 439n] soukromník jwydh [hediot] Kategorie společenského rozvrstvení; z řeckého idiothj [idiotés], opak funkcionáře či reprezentanta hnutí nebo instituce. Někdy se významově blíží pojmu → nevzdělanec. [385, 404n] Spisy → kánon [17, 25, 30, 85, 90, 297, 320, 396, 401, 458, 471n, 492] sporné, zda bylo desátkováno yamd [dmaj] Halachická kategorie, dosl. „zdánlivé“. Týká se plodů, u nichž je sporné, zda prošly → zdesátkováním. [171, 295] spravedlivý qydc [cadik] Biblický termín pro toho, kdo usiluje o život v poslušnosti Boží vůli, opak svévolníka. V pozdější době představuje etický a spirituální ideál rabínského hnutí. V rámci hnutí chasidismu 18. století n. l. bývají jako cadikové označeny vůdčí osobnosti tohoto hnutí; v pojetí stoupenců jsou často nadáni nejen výjimečnou poslušností, ale také nadpřirozenými silami. [59, 60, 111, 137n, 186, 191, 192, 195, 197, 203, 205, 210, 212, 213, 226, 228, 240, 250, 300n, 307, 322nn, 326, 329, 335, 338, 341, 345, 354, 371, 498


381n, 385, 398, 403, 407, 411n, 414 – 419, 421n, 424, 430, 434, 437n, 442, 445, 449nn, 500n] spravedlnost → dobročinnost [61, 177, 180, 185nn, 194, 208, 213, 304, 319, 321–324, 343, 401, 412, 414, 421, 445] Stánků, svátek twkws [sukot] Židovský svátek, připomínající cestu pouští a pobyt Izraelců ve stáncích (Lv 23,39nn). Slaví se 7, resp. 8 dní počínaje 15. dnem posledního měsíce tišri, tedy ke konci podzimní sklizně, kolem níž se vyvinul (ozvuk viz Ex 23,16). Jeden ze tří poutních svátků. Při modlitbách a předepsaných úkonech je přitom třeba použít tzv. čtyři druhy, tedy lulav (palmovou ratolest), etrog (citrusový plod), hadas (myrtu) a aravu (vrbovou větev). [75, 244, 261n, 313] stanovený, ustanovený → Modlitba [166, 167, 196, 227, 239] starší ~ynqz pl., !qz [zaken, zkenim] Označení (příslušníka) grémia stojícího v čele obce, tvořeného staršími a zkušenými členy obce. S nějakou podobou takového grémia počítají takřka všechny kultury antiky (gerousia, presbyteroi sená), liší se však, pokud jde o jejich pravomoce a vztah k dalším elitám ve společnosti. [26, 30, 37, 186, 191, 213, 224, 245, 249n, 265, 347, 349, 352] stejná fráze hwv hryzg [gezera šava] Exegetické pravidlo, jedno ze sedmi midot Hilela Staršího, spočívá v přenášení významů dvou biblických výroků na základě stejné fráze použité v obou, viz kap. 2.7.2, s. 37. [37, 284, 347, 349nn] studium, studovat dwmlt [talmud] Termín pro studium rabínské literatury. Označuje zároveň vnitřní logiku tohoto studia, spočívající v sounáležitosti písemné a ústní Tóry. Cílem tohoto studia je osvojení této logiky, zvládnutí techniky argumentace a nabytí schopnosti samostatného úsudku, halachicky správného a doloženého Biblí. [16, 60, 64, 67, 72, 74, 78n, 111n, 137n, 190, 193 –199, 203, 209 –212, 236, 281, 354 –357, 369, 374, 381, 388n, 396, 408, 425n, 439, 466, 470] Stvoření → dílo stvoření [24, 27nn, 34, 101, 109, 127, 129n, 134n, 158n, 174, 176n, 189, 226, 258, 260, 298 –312, 315, 341, 350, 370, 378, 394, 408, 432, 441, 450n]


499

substituční model Kategorie křesťanské teologie, zevšeobecňující popis vztahu křesťanů a Židů, podle něhož křesťané nahradili (substituovali) Židy ve svazku Boha a jeho vyvoleného lidu. Ačkoliv tento model doznal v křesťanském světě širokého rozšíření, nepředstavuje nutný závěr Nového zákona, ba právě zde proti němu zaznívají výhrady, viz kap. 6.2, s. 97. [97n, 100] sugija hygws [sugija] Kategorie talmudické argumentace, dosl. chůze (z aramejského y-g-s, „ jít“). Označuje samostatný amorajský esej, který je redakčně přiřazen k příslušné Mišně. Dílčí krok sugiji, jakým je výrok učence, zapojení → tanajské → barajty nebo hypotetický, zpravidla aramejsky formulovaný příběh, se nazývá memra. [80, 362n, 365n, 395] Sukot → Stánků, svátek Svatý-budiž-požehnán awh $wrb vwdq [kadoš baruch hu] Nejčastější uctivé označení, kterým se zejména v amorajské literatuře po roce 200 n. l. nahrazuje → jméno Boží. V rukopisech i tištěných edicích bývá uvedeno zkratkou KB“H. [30, 32, 197, 204n, 213n, 237, 251, 275–279, 299, 302nn, 306nn, 319, 322n, 325n, 328 –333, 335n, 339 –345, 356n, 360n, 365, 367–371, 376, 381, 384n, 389, 392, 399, 401nn, 405, 407, 411– 416, 421– 426, 428nn, 432n, 435, 437, 356, 441– 443, 448, 451, 453] svatyně svatých ~yvdq vdq [kodeš kodašim] Biblické označení nejdůležitější, vnitřní části jeruzalémského chrámu. Původně zřejmě označení všeho, co je určeno pouze áronovským kněžím (např. Lv 14,13). [167, 175 –177, 222, 243, 350, 360, 368] svévolník, svévolný, svévole [vr [reša] Biblický termín pro toho, kdo se vědomě protiví Boží vůli. Opak → spravedlivého. [184, 186, 192, 195n, 202n, 205, 207nn, 279, 301, 317, 322nn, 329, 335, 339, 341, 382n, 385, 413, 417n, 423n, 427, 431, 434, 437] svitek rps [sefer] Doslova „zápis“, pořizovaný v době vzniku rabínské literatury na pergamenový nebo papyrový svitek (sefer, někdy také mgila). Praxe vázání rozsáhlejších textů do svazků, kodexů, dosl. „desek“, se rozšiřuje teprve od 4. století n. l. zejména v křesťanských kruzích. [26, 40n, 87n, 221, 225, 441] 500


sympatizant → konvertita [121, 437] Syn (výhonek) Davidův → mesiáš [186n, 438 – 441, 444nn, 448n] synagoga tsnk tyb [bejt kneset] Židovské komunální centrum, jaká vznikají na sklonku perského období, řecky sunagwgh., dosl. „shromáždění“. V další fázi přebírají také bohoslužebnou funkci, snad s úmyslem napodobit bohoslužbu v chrámě nebo se k ní připojit. Podrobněji viz exkurz: Synagoga v kap. 3.5, s. 54n. [53, 54n, 56, 88, 94, 98, 102, 104, 137n, 147, 160, 172, 199, 234, 267, 282, 337, 382n, 426, 459, 465, 486, 502] synové Noachovi / „noachité“ xn ynb [bnej noach] Eklesiologický termín označující nežidovské lidstvo. Tím, že rabínští učenci Nežidy označují s odkazem na spravedlivého Noacha z Gn 6 – 9, přiznávají jim právo na jejich nežidovskou existenci a implicitně odmítají jejich konverzi, viz kap. 7.2, s. 107nn. [107–110, 205n, 269, 280, 312n] šabat tbv [šabat] Halachická a liturgická kategorie, den odpočinku. Praxe každotýdenního dne odpočinku je v židovské Bibli zakotvená na ústředních místech (Gn 2,2; Ex 20,8; Lv 19,3; Dt 5,12). Zvyk je možná transformací mezopotamských zvyklostí, již ve starověku se stal důležitým odlišujícím znakem Židů v diaspoře. Rabínská tradice mu proto věnuje značnou pozornost. [37, 48, 73, 75, 86, 96, 108, 130, 165, 173, 176, 189, 191, 205, 227, 229, 241nn, 249, 252n, 257, 283, 292n, 320, 335, 338 –341, 347–350, 352, 365nn, 369, 373, 381n, 419, 428, 441, 463, 467, 489, 492, 496, 508] šamír rymv [šamir] Agadická kategorie, označení bájného červa, jehož tvrdosti nic neodolá. Pomáhal prý při stavbě Šalomounova chrámu. [206] Šapur II. rwbv [šabur] Jméno perského (sasánovského) vladaře Šapura II. Viz kap. 3.5 Peršané neboli Babylon. [54, 56] Šavuot, svátek Týdnů tw[wbv [šavuot] Jeden ze tří židovských poutních svátků, připomíná dar Tóry. Slaví se 6. dne měsíce sivanu, 50 dní od Pesachu (řecky penth,konta [pentekonta], odtud např. anglické Pentecost pro křesťanský svátek Letnic, Výběrový rejstřík termínů

501

který svátku týdnů odpovídá). Svátek nastupujícího léta byl svátkem první sklizně; mezi aškenazskými Židy se při tomto svátku čte kniha Rút. [191, 439] Šechina hnykv [šechina] Agadická kategorie, označení pro Boží ochrannou přítomnost ve světě. Původní tvar slovesného substantiva „pobývání“ se již v rabínské a později kabalistické a chasidské literatuře stává do jisté míry samostatnou hypostazí Boha, který doprovází a posiluje svůj lid na jeho strastiplné cestě. [197n, 233, 279, 311, 327, 344, 369, 371, 375, 379, 385, 407, 437, 442, 498] škola vrdmh tyb [bejt ha-midraš] Nejdůležitější součást rabínské infrastruktury, sloužící k předávání a osvojování rabínské učenosti. Před dobou Rabiho, tedy před rokem 200 n. l., existovaly školy zřejmě pouze jako neformální společenství okolo výrazného učitele. S narůstajícím vlivem rabínské učenosti v rámci židovství se studium stává nejdůležitější aktivitou místních židovských obcí, takže se škola stává součástí synagogy, ba nezřídka ji svým významem zastíní. [32, 84n, 90, 138, 167, 207, 224, 237, 252, 257, 364, 370, 374, 382, 385, 426, 429, 437, 453] škůdce Izraele larfy anwf [sone jisrael] Agadická kategorie, dosl. „ten jenž nenávidí Izrael“, inverzní sebeoznačení Izraele, používané v rabínské literatuře tam, kde je vyslovena kritika Izraele. V některých případech patrně míněno ironicky. [414, 435] šlo by to amlvb [bi-šlama] Kategorie talmudické argumentace, dosl. „v pohodě, v pokoji“. Fráze, kterou se připouští jedna a vylučuje druhá z navržených možností. [419] Šlomo Jicchak, rabi → Raši [103] šmita, rok odpouštění, sedmé léto hjymv [šmita] Halachická kategorie, doslova „propuštění, promíjení dluhu“, uložené každý → sedmý rok. Během tohoto roku platí na základě Dt 15, 1–18 povinnost prominout dluh, na základě Lv 25,4 –5 povinnost nechat pole ladem. Jednotlivým aspektům šmity je věnován traktát Šviit. Aby zabránil zneužívání promíjení dluhů, které na straně věřitelů vedlo k odmítání půjčovat, zavádí dle tradice Hilel starší institut nazvaný → prosbul. Historicky lze o počátcích a podobě roku šmity říci velmi málo. Praxe sedmiletého cyklu v obdělávání země je známa např. z Ugaritu z doby 502


před 14. stoletím př. n. l. Z předexilních dob o ní v zemi Izraele ovšem nemáme kromě Bible žádné svědectví. V poexilní soutěži teologických koncepcí je v Pentateuchu zachycena s již zmíněnou víceznačností. V období druhého chrámu, zejména od doby helénistické a římské nadvlády, je zvyk sedmého roku šmity bohatě doložen. Platil pouze na území země Izraele. O tom, že byl skutečně dodržován, a to v podobě, kterou předkládá Dt 15, svědčí nepřímo opatření, kterým podle pozdější tradice (bGitin 36a) na přelomu letopočtu vynikl Hilel Starší. Ve snaze vyhnout se ztrátě svých pohledávek odmítali věřitelé půjčovat před blížícím se sedmým rokem peníze. Původní úmysl opatření se tak obracel ve svůj opak. Aby věřitelé zcela nepřestali v letech před sedmým rokem půjčovat peníze, zavádí Hilel možnost převést svou pohledávku na obecní radu (odtud název → prosbul – pros boulé, před radu), čímž je tato pohledávka vyňata z působnosti sedmého roku, o němž je v Dt 15,2 řečeno odpustí každý věřitel pohledávku ruky své, kterou měl vůči svému bližnímu. Není-li formálně pohledávka v ruce věřitele, povinnost odpustit ji se na ni nevztahuje (viz kap. 12.2.1, s. 283). [283 –288, 291n, 295n, 391] šofar rpwv [šofar] Roh bravu upravený tak, aby s jeho pomocí bylo možno troubením vyhlašovat důležité události náboženského → kalendáře. Podle Ex 19,16 zněl hlas šofaru před darem Tóry na Sinaji, šofarem se dle Lv 25,2 vyhlašuje → milostivé léto. Používal se na židovské svátky, např. → Nový rok → novoluní, na závěr → Dne smíření. [185, 244, 283, 292nn, 321, 327] talit tylj Talit modlitební plášť, používaný muži v souvislosti s ustanovením o → třásních. [237, 326] Talmud, Bavli, Jerušalmi dwmlt [talmud] Název jednoho ze dvou syntetických děl formativního období rabínské literatury, staršího Jeruzalémského T. (Jerušalmi) a mladšího, kompozičně propracovanějšího a nesrovnatelně vlivnějšího Babylonského T. (Bavli, v standardním vydání necelých 6 tisíc stran), zachycuje tanajské i amorajské tradice první poloviny 1. tisíciletí n. l. uspořádané na tematickém půdorysu Mišny (viz kap. 5.2, od s. 76). V samotném Talmudu ovšem termín talmud znamená „učení“ a frází → „učení nám k tomu říká“ uvádí biblický citát. [17n, 19 –22, 24n, 31nn, 39, 42, 44, 54, 56 – 60, 62 –71, 75, 76 – 82, 87, Výběrový rejstřík termínů

503

89, 99, 102–105, 111, 113, 115nn, 119, 124, 133, 137, 139, 142nn, 146, 152, 160, 168, 209n, 228, 281n, 344, 346, 348, 354, 362n, 365, 377n, 387, 394nn, 398, 426, 452, 455nn, 464nn, 480, 485n, 494, 500] tanajci, tanaité, tanaitský ~yant [tanaim] Zpětné označení rabínských učenců nejstaršího, mišnaického období (do roku 200, viz kap. 4.2, s. 60). Pro příslušníky dalšího období rabínské učenosti, amorajce, představují tanajci nezpochybnitelnou autoritu. Označení tanajci, sg. tana, je odvozeno z aramejského slovesa t-n-j (hebr. š-n-h), učit se, memorovat zpaměti. Slovo tana v sg. může označovat také někoho, kdo zpaměti zvládl značnou část učení. [16, 21, 29, 37, 59 –63, 66, 69, 71, 72, 76, 78, 81, 84, 98, 100, 108, 118, 135, 152, 190, 215, 226n, 267, 281n, 354, 377n, 387, 395, 397, 431, 512nn] targum ~wgrt [targum] Jeden z žánrů rabínské literatury, parafráze části židovské Bible. Základem slova je akkadský kořen r-g-m, hlasitě předčítat, viz kap. 5.4, s. 86. [31, 69, 86–91, 146, 152, 154 –157, 424, 458, 514, 541] tento věk hzh ~lw[ [olam ha-ze] Agadická kategorie pro vyjádření rabínské eschatologie. Jako protiklad → budoucího věku vyjadřuje tento věk současnost jako epochu předběžnosti a neúplnosti, očekávající na naplnění. [163, 201, 203, 209, 211–213, 232, 265, 278, 306, 322n, 328, 371, 381, 401n, 407nn, 421, 432, 441, 450] teodicea Filosofická kategorie zavedená v 18. století G. W. Leibnizem, dosl. „ospravedlnění Boha“. Poosvícenské označení pro diskusi o tom, jak se shoduje pojetí všemohoucího Boha s přítomností zla ve světě. Zpětně lze této diskusi přiřadit také některé výroky rabínské literatury. [110, 154, 321, 397, 434] Tfilin, modlitební řemínky !ylypt [tfilin] Modlitební řemínky, dvě drobné krabičky z kůže, obsahující několik biblických textů (Ex 13,1–10; Ex 11,11–16; Dt 6,4 – 9 a Dt 11,13 –19). Na základě halachicky tvůrčího čtení Ex 13,9 a Dt 6,8 si je připevňuje ten, kdo se modlí, na čelo a na levou ruku. [165n, 221, 245, 238, 262, 265] to tedy / to totiž znamenají slova… bytkd ayh adh [hada hi di-chtiv] Fráze homiletických midrašů, kterou se vyprávěný příběh spojí s biblickým textem jako jeho názorný výklad. [302nn, 314n, 323 –327, 331n, 335n, 414, 419n]

504


tomu odpovídá wb acwyk [ke-joce bo] Exegetické → pravidlo, jedno ze sedmi midot Hilelových. Umožňující argument na základě analogie (viz kap. 2.7.6, s 38). [38, 232n, 250, 275, 407, 422] Tóra hrwt [tóra] Agadická kategorie, ústřední termín rabínské teologie, derivát slovesa h-r-y [j-r-h III], vyučovat. Dogma o podvojné Tóře, písemné (Bibli) a ústní (rabínské literatuře), tvořící dohromady Tóru, zjevenou v rámci smlouvy mezi Bohem a jeho lidem Izraelem Mojžíšovi a jeho nástupcům, tvoří základ a východisko rabínského židovství, viz kap. 2, s. 24 –41 (několik stovek dalších výskytů termínu tóra je rovnoměrně použito na většině stran knihy). Tosafisté twpswth yl[b [baalej ha-tosafot] Kategorie tradiční židovské historiografie, doslova „autoři doplňků“. Souhrnné označení zeťů a žáků → Rašiho, kteří ve 12.–14. stol. n. l. v Troyes i jinde v aškenazské oblasti rozvíjejí interpretační metodu svého mistra. Na stránkách → rommovského vydání Bavli jsou jejich glosy k jednotlivým termínům, tištěné tzv. Rašiho písmem, uvedeny na vnějším okraji stránky. [89n] Tosefta atpswt [tosefta] Jedno ze základních děl rabínské literatury; aramejsky doslova „doplnění“. Soubor → tanajských, převážně → halachických, látek, shromážděný asi jednu generaci po edici → Mišny, v polovině 3. stol. n. l., viz kap. 5.1.2, s. 76 a kap. 11.4.1, s. 226. [55, 69n, 72, 75, 76, 88, 109, 116, 152, 160n, 226 –229, 266, 346n, 526] traduje se aynt [tanja] Fráze talmudické argumentace, uvádí → barajtu, tanajskou tradici. Synonymem fráze tanu rabanan. [332, 339, 367, 391n, 400, 402, 407, 412, 414, 439 – 443, 447, 449] traktát tksm [masechet] Samostatná tematická kompozice (doslova „tkanina“) textů rabínské literatury. Každý ze šesti oddílů Mišny je tvořen zhruba 10 traktáty. Všech 63 traktátů Mišny představuje dohromady podrobný půdorys rabínského myšlení, zachyceného v Toseftě i v Talmudech jeruzalémském i babylonském. [55, 60, 67, 70 –76, 79n, 87, 102, 107, 109, 117nn, 127, 130, 134, 139, 152, 160 –163, 175, 189nn, 201, 209n, 215n, 220n, 226 –229, 266nn, 270, 270, 282n, 346, 348, 354, 362, 365, 377n, 386n, 389, 394, 451n] Výběrový rejstřík termínů

505

trest twn[rwp [puranut] Utrpení pojaté jako božský trest za spáchaný hřích. [190, 203, 271, 321, 323, 390, 410, 431] třásně, modlitební tycyc [cicit] Halachická kategorie; součást mužského oděvu, viditelně vyjadřující, že její nositel na sebe přijímá → jho Tóry. Tvoří je čtyři copánky, předepsaným způsobem upletené ze čtyř nití a připevněné ke čtyřem rohům modlitebního pláště. Praxe je odvozena z Nu 15,37nn a z Dt 22,12. [179, 262, 265, 326] Tu bi-švat, 15. dne měsíce švat Jbvb w“j [tu-bi-švat] Židovský svátek, nazývaný jako „Nový rok stromů“, slaví se v den po úplňku před svátkem Pesach, tedy na počátku jara. Výraz w“j [tu] je číselným údajem pro 15. [288] Tvůrce světla rwa rcwy [jocer or] Název modlitby, která se spolu s modlitbou Mocnou láskou pronáší denně ráno před → Provoláním Slyš. [176n] učenec, učenci ~kx [chacham, chachamim] Označení, vyjadřující skupinové sebevědomí stoupenců rabínského hnutí. [20n, 32, 36, 44, 55, 61– 66, 71, 73n, 76, 85, 99, 101, 104n, 111, 115, 117, 119n, 122nn, 129, 133, 138, 147, 161nn, 167, 170, 172nn, 191nn, 195, 201, 206nn, 210n, 216, 220nn, 227nn, 231n, 236, 239, 242n, 245n, 249n, 254, 256n, 267n, 272, 281, 287n, 292, 296n, 264, 307, 354, 356 362, 370n, 377n, 382, 384, 386n, 391n, 394n, 399, 410, 415n, 418n, 444, 448, 451] Učení (nám k tomu, nám tím) říká rmwl dwmlt [talmud lomar] Fráze talmudické argumentace; uvádí jako řešení nějaké otázky biblický citát. [199, 204, 233, 240, 258n, 265, 272, 275, 285 –289, 291–296, 308, 315, 353, 377, 402, 407, 412, 451n] Učenost → Učení [64, 125, 193n, 199nn, 204, 206, 211n, 239n, 268, 366, 383] Udatné činy, Obživení mrtvých twrwbg [gvurot] Název modlitby, druhé z devatenácti požehnání → Modlitby. Vrcholem Božích udatných činů je obživení, vzkříšení mrtvých. [168, 183] uhranutí → zlé oko [195n, 208, 415] 506


ulehčovat → přitěžovat [221, 284, 288, 425, 463, 493] úpěnlivá prosba ~ynwnxt [tachnunim] Spirituální a liturgická kategorie, označení naléhavé prosebné modlitby, která není – tak jako → Modlitba – pronášená přesně stanovenými slovy. [167, 187, 196] ustanovená modlitba [bq tlpt [tfilat kava] spirituální a liturgická kategorie, označení pevně formulované modlitby, vztahuje se zpravidla k → Modlitbě osmnácti požehnání. [166, 167, 196, 227, 239] ustanovit → Modlitba ústní → Tóra [17, 21n, 24n, 30nn, 33, 34, 40n, 78, 80, 91, 111, 116 191, 341, 338, 363, 366, 374] večerní → Modlitba [166, 239] věk → budoucí [44, 158, 194, 199, 201, 203, 209, 211nn, 263, 265, 278, 300, 306, 323, 328, 338, 345, 352, 364, 371, 381, 383, 385, 389, 394, 398nn, 401n, 407– 409, 441, 446, 450] velekněz lwdg !hk [kohen gadol] → kněz. [46 –50, 59n, 93, 205, 225, 293, 355, 360, 374n, 380, 415n, 472, 476, 496, 512, 530] Velké shromáždění, mužové hlwdg tsnk [kneset gdola] Instituce, která podle zmínek v rabínské literatuře spravovala židovské záležitosti v Jeruzalémě v poexilním období. Její vznik je tradičně spojován s událostí, kterou líčí Ezd 10 a Neh 8 a ztotožňovaná s jeruzalémským synedriem, viz kap. 4.1, s. 59. [59n, 191, 271, 355] vhodný, hodný → hoden [131, 163, 177, 180, 231, 364, 385, 408n, 417, 423, 425, 445, 447] vina → povinen [402, 358, 366n, 402] vokalizace → masora [34, 105, 121, 191, 216, 233, 299, 303, 315, 320, 426, 436, 475, 481] volná analogie vqyh [hekeš] Kategorie talmudické argumentace, podobná → stejné frázi, která však umožňuje analogii i tam, kde není použit stejný termín. Volná analogie ku podivu není uvedená v žádném ze seznamů hermeneutických pravidel. [286, 289, 349n] Výběrový rejstřík termínů

507

vyhnanství → exil [50, 185, 192, 203, 206, 410] Vyjití z Egypta / Geula, modlitba ~yrcm taycy nebo hlwag [jeciat micrajim] nebo [geula] Název modlitby, která se pronáší po ranním Provolání Slyš. Připomíná vysvobození Izraele z Egypta, viz kap. 11.1.3.6, s. 180. [163n, 180, 229 231n, 234, 240] výklad, vykládat → midraš → exegeze [18–21, 24, 31– 40, 62, 66, 68, 73, 78, 80, 83, 85 – 88, 90n, 103, 111, 114 –117, 122n, 127nn, 133, 138, 152n, 163, 193, 215, 231, 236, 267nn, 272nn, 276 –279, 281–284, 289, 291, 293nn, 297–302, 306, 310nn, 314n, 317n, 320 –324, 326 –330, 332–337, 342, 347, 349, 351, 353n, 356, 362n, 366nn, 371–374, 377nn, 384, 386n, 389n, 396, 408, 417, 420nn, 436, 442, 449n, 452] výmluva hp !wxtp [pitachon pe] Kategorie rabínské apologetiky, označuje argument, který v polemice nahrává protivníkům; doslova „otevírač úst“. [278, 279n] Výtah z Modlitby yrf[ hnwmv !y[m [me-ejn šmone esrej] → Modlitba Liturgická kategorie, označuje zkrácenou formu → Modlitby, obsahující pouze první a poslední tři požehnání, již je zvykem modlit se o šabatu. [167] výtok, kdo měl bz [zav] Halachická kategorie, společný termín pro člověka, který měl výtok tělesných tekutin. [75, 161, 166, 205, 236] výuka harwh [horaa] Kategorie rabínské historiografie, označuje dějinné období, během něhož se formuje tradice v takové podobě, která je pro následující generace normativní. Podle listu Šeriry Gaona končí toto formativní období ravem Ašim a Ravinou. [67, 78, 138, 202, 466] výzva k požehnání !wmyzh tkrb [birkat ha-zimun] Liturgická kategorie, označuje požehnání, kterým člověk vyzývá spolu stolovníky, aby pronesli požehnání nad jídlem. [171, 254n, 258] vzkříšení mrtvých ~ytmh tyyxt [tchijat ha-metim] Věroučná kategorie, vyjadřuje naději jednotlivce na návrat do života spo-

508


jenou se začátkem → budoucího věku. Zdůvodnění této naděje je ústředním tématem oddílu Bavli, bSanh 90a. [153, 394nn, 398 – 402, 407nn, 413] za pravdu dávat [-y-s [s-j-a] Termín midrašické a talmudické argumentace: dosl. „pomáhat“, tedy přidávat váhu či další argument nějakému tvrzení. [302, 309, 312, 406, 419] zahrada Eden !d[ !g [gan eden] Agadická kategorie, dosl. zahrada rozkoše, ráj. Vypráví o ní příběh o stvoření člověka (Gn 2,8). V době kolem přelomu letopočtu je představa takové zahrady eschatologizována, stává se označením odměny, které se člověku dostane po smrti (viz Lk 23,43). [209, 301, 309, 318, 325n, 365, 382, 451] zahrnutí ywbyr [ribuj] Kategorie rabínské hermeneutiky, jedno z 32 exegetických pravidel rabiho Eliezera. Stanoví, že použití částic af, gam a et naznačuje, že výpověď platí nejen pro předmět, jemuž částice předcházejí, ale také pro položky, které s ním volně souvisejí. [39, 268, 276, 284, 286] zakázat / je zakázáno / nesmí se r-s-a [a-s-r] Halachická kategorie, označuje výrok, kterým je nějaká činnost označená za nepřípustnou z hlediska halachy. Opakem je → povolit. [73, 88, 163n, 165n, 172, 224, 236, 246, 276, 288, 295, 327, 342, 350n, 367, 380, 410, 416] západ abr[m [maarava] Agadická a halachická kategorie, označení → země Izraele či Palestiny z perspektivy babylonského židovstva. Označení používané především v Talmudu babylonském. [78, 89, 243, 384, 388, 406] zásluhy, mít / být zasloužilý / oprávněný / hoden yakz, twkz, y-k-z [zakaj, zchut, z-k-j] Halachická kategorie, dosl. být čistý, nevinný, v některých souvislostech oprávněný, mající nárok na ocenění. [158n, 194, 208, 212, 214, 273, 368, 381n, 397, 420, 435] zbožný dsx [chasid] Označení pro příslušníka některého z hnutí, která v době → druhého chrámu a v následujících obdobích kladou důraz na osobní zbožnost a detailní poslušnost zákona (1Mak 2,42; 7,12nn; 2Mak 14,6). V době


509

hasmonejské se z nich rekrutují příslušníci farizejského hnutí i různých proudů apokalyptiků. V rabínské literatuře zejména pozdějšího období neznamená toto označení příslušnost k nějakému hnutí, nýbrž spíše individuální charakteristiku. Východoevropský chasidismus 18.–20. století n. l. se svým důrazem na cit a počátečním odporem k rabínské vzdělanosti je od původních forem chasidismu značně vzdálen. [64, 134, 141, 167, 186, 195, 207, 210, 368, 380, 389, 439, 477, 488, 520n] zdesátkovat → desátek [75, 171, 290n] zdroj nečistoty → nečistý [220] země Izraele, Palestina larfy #ra [erec jisrael] Halachická, agadická i politická kategorie, označující území, které podle rabínské interpretace Bible daroval Hospodin synům Izraele po vyvedení z egyptského otroctví. Hebrejština do dnešního dne používá pro příchod do této země slovesa a-l-h, „vystoupit“, pro odchod slovesa j-r-d, „sestoupit“. Některé zemědělské a bohoslužebné předpisy se liší pro zemi Izraele a pro všechny další země. Je proto překvapivé, že se biblické údaje o přesném rozměru zaslíbené země různí, viz Gn 15,18 –19; Nu 34,1–12; Ez 47, 13 –20; Git I,2; tŠvi IV,11; jŠvi VI,1, 36c. [47, 50, 53, 56, 60, 63, 65, 72, 79n, 89n, 93, 100, 122, 129, 139, 141nn, 161, 182, 222n, 227, 243, 256, 280n, 290, 293, 297, 320, 346, 353, 373, 384, 394, 400, 412, 415, 423] zevšeobecnění ba !ynb [binjan av] Kategorie rabínské hermeneutiky, jedno ze 7 exegetických pravidel Hile lových, podle něhož se podmínka či rys nějakého ustanovení vztáhne na jiné srovnatelné případy, viz kap. 2.7.3 – 4, s. 37. [37n, 284] zkoumat, prozkoumávat → midraš [83, 306, 309, 311, 372, 376, 379, 431] zlá náklonnost [rh rcy [jecer ha-ra], aramejsky avyb arcy [jecira biša] Agadická kategorie rabínské antropologie: tendence ke zlému, která souvisí se skutečností lidské stvořenosti. V rabínském pojetí ale nemá fatální následky. Hovoří se o ní právě proto, aby byl člověk povzbuzen k odporu vůči jejímu vábení. [158n, 175, 196, 201, 204, 260, 269, 314n, 406]

510


zlé oko / uhranutí [rh !y[ [ajin ha-ra] Etická a mudroslovná kategorie rabínské literatury, vyjadřující závist, nepřejícnost a škodolibost. Pro opačné vlastnosti se používá termínu → dobré oko. [195n, 208] znečistit → nečistý [117, 216 –222, 225, 227, 250, 256, 350] zprostit rjp [patar] Halachická kategorie, znamená zprostit povinnosti nebo trestu. Opakem je → být povinen, dlužit, muset. [161, 165nn, 170, 226, 230, 235n, 248, 253, 255, 366n, 405] způsobilý rvk [kašer] Halachická kategorie způsobilosti k nějakému určení. Opakem je → nezpůsobilý (pasul). Aškenazskou výslovností vzniká běžně užívané označení „košer“. [165, 205, 210, 217, 222, 237, 334, 351n, 417, 427, 451nn] žák učenců → učenec ~kx dymlt [talmid chacham] → Učenec. [21, 31, 61, 80, 139, 190, 191n, 195, 207n, 249, 372n, 379nn, 384, 387, 438, 440, 448]


511

15.2 R e j s t ř í k rab í n ů , v ě t š i n o u ta n a j c ů

n e b o a m o raj c ů , kte ř í vystu p u j í n a s t rán kác h p ř e lož e n ý c h t e x t ů

Uvedeni jsou také ti učenci, které rabínská literatura připomíná jako předchůdce hnutí. Vzhledem k tomu, jak silnou má rabínská literatura halachickou a agadickou agendu, daří se spíše jen výjimečně spojit životní data rabínských učenců s vnější historií. Za jménem rabínského učence proto zkratkou uvádíme, zda jde o tanajce (T) nebo amorajce (A). V případě amorajců pak také to, zda jde o mistra z oblasti Babylona (babylonský amorajec, bA) nebo mistra ze země Izraele (izraelský amorajec, iA). Za touto zkratkou pak ještě číslovkou generaci v rámci tradiční periodizace. Periodizace, kterou zde uvádíme, se přidržuje údajů v databázi rabínské literatury Bar Ilanovy univerzity (Judaic Responsa Version 17#) a lehce se proto odlišuje od periodizace, kterou uvádí Günter Stemberger v knize Talmud a midraš: pro generaci žáků rabiho Akivy je zde vyhrazena zvláštní generace (T3, nikoli mladší skupina T2, jako u Stembergera). Tam, kde se učencovo jméno vyskytuje ve dvou či více podobných formách, uvádíme obě, oddělené znaménkem /, např. Chanina / Chananja. Tam, kde se v textech objevuje bez otcovského přízviska nebo místa původu, uvádíme tento údaj v závorce. Traktátu Avot a výjimečně i jiná místa navíc počítají kromě generací tanajců a amorajců také s pěti dvojicemi učenců, kteří tanajskému období předcházeli a spojují ho s obdobím mužů → Velkého shromáždění. Označujeme je písmenem Z (ze slova zug, „pár, dvojice“). Tam, kde je otcovské či jiné přízvisko uvedeno v závorce, znamená to, že tento učenec na stránkách rabínské literatury vystupuje bez něj. Jména řadíme abecedně podle prvního jména a otcovského nebo místního přízviska bez ohledu na slova bar, ben či předložky. Níže uvádíme události a osobnosti charakteristické pro jednotlivé tanajské a amorajské generace: Z1–Z5: období typizovaných párů či dvojic (zugot), sahající od → vele kněze Šimona Spravedlivého na konci 4. století př. n. l. až po Hilela a Šamaje v 1. století př. n. l. T1: generace rabana Jochanana ben Zakaje a ješivy v Javne (po roce 70 n. l.) T2: léta do bar Kochbova povstání (90 –130 n. l.) T3: žáci Akivovi a Jišmaelovi (130 –160 n. l.) T4: starší současníci Rabiho (160 –200 n. l.) T5: mladší současníci Rabiho (po roce 200)

512


A1: mladší současníci tanajců, např. rabi Jehošua ben Levi (do poloviny 3. století) A2: současníci rabiho Jochanana v Izraeli a rava Huny v Babyloně (druhá polovina 3. století) A3: silný vliv Babylona a rozkvět jeho akademií (začátek 4. století n. l.) A4: Abaje a Rava v Babyloně (prvá polovina 4. století n. l.) A5: Tanchuma bar Aba v Izraeli (2. polovina 4. století n. l.) A6: Rav Aši a Ravina, první souhrnná revize (mahadura) materiálu, viz bBB 86a (začátek 5. století n. l.). Aba bar Abo → Rav Aba Aricha → Rav Aba bar Juda(n), rav: blíže neznámý amorajec [314] Aba bar Kahana, rabi: iA3; tradent rabiho Jochanana a dalších velikánů izraelské i babylonské tradice, významný agadista. [304, 370] Aba bar Memel, rabi: iA2–3. [350] Aba Serungajský, rabi: iA, amorajec, agadista blíže neznámého data. [301] Aba Šaul: T2; žák rabana Jochanana ben Zakaje. Nebo stejnojmenný blíže neznámý učitel v Bavli. [195, 399] Abaje: bA4; spolu se svým mladším kolegou Ravou jsou považováni za první redaktory Talmudu babylonského. Žákem Raby bar Nachaniho a rava Josefa. [388, 390, 402, 409, 431, 439n, 442, 447, 449, 513, 524n, 527n] Ada Karchina, rav: bA5; žák rava Kahany. [410] Agra, rabi: aA2; tchán rava Aby. [453] Ahava bre de-rabi Zejra, rabi: iA4; agadista, působil v Cesareji. [304] Acha, rabi: iT4 –5. [311] Acha, rav: iA3; často v Talmudu jeruzalémském. [328, 330, 381, 441]

Rejstřík rabínů

513

Acha bar Ada, rav: bA3; žák Ravův, pobýval v zemi Izraele. [400] Acha bar Jaakov, rav: bA3–4 [381] Acher → Elíša ben Avuja [377n, 381–385, 471, 494, 514, 517, 520, 526] Ajbo, rabi: iA3, žák rabi Janaje, agadista. [316, 319] Akavja ben Mehalalel: Postava rabínské paměti předtanajského období, současník Hilela a Šamaje Starších. [197] Akilas / Akvila / Onkelos: T3; žák rabiho Eliezera a Jehošuy; podle tradice byl jedním z autorů revize překladu židovské Bible do řečtiny (Akvilův překlad v Oriónově Hexaple?) a právě jemu je prý také připsán aramejský → targum. [88, 290, 307] Akiva ben Josef, rabi: T3; největší z učenců své generace a v mnohém příkladný žák rabiho Eliezera ben Hyrkana i rabiho Jehošuy. Také on se dle tradice dožil 120 let, ale skončil svůj život na římském popravišti. Vynikal exegetickou metodou, věnující detailní pozornost formálním aspektům textu. Jeho diskusním partnerem byl rabi Jišmael. [32, 61, 71, 84, 100, 167n, 170, 172, 200, 220, 222, 229, 235, 237, 239n, 249n, 267, 281, 307nn, 311, 314, 322, 339, 341, 377–380, 382, 385 –387, 392, 399, 402, 442, 452nn, 457, 494, 512, 516nn, 520 –524, 526, 528 –531] Alexandri, rabi: iA3; žák rabiho Jehošuy ben Leviho a rabiho Jochanana. Jeho jménem tradují především učenci z Judska, z Lodu a Cesareje. [418, 445] Ami, rabi: iA3; žák rabiho Jochanana i babylonských učenců rava Huny a rabiho Ošaji, často zmiňován se svým přítelem a kolegou rabim Asim, působil v Tiberiadě. [315, 385, 519, 525] Antigonos ze Socha: učenec předcházející období párů, žák Šimona Spravedlivého, učitel Josiho ben Joezera a Josiho ben Jochanana (Z1). [191] Aši, rav: bA6; představený akademie v Suře i celé generace přelomu 4. a 5. stol. n. l. S jeho a Ravinovým jménem jsou spojeny dvě mahadurot (počátky redakčního zpracování?) Talmudu babylonského. [67, 409, 431, 441, 509, 513n, 528] 514


Ašian bar Nidbach: A3; tradent rabiho Jehudy. [452] Avahu, rabi: iA3; žák rabiho Jochanana, působil v přímořské Cesareji, vynikal polemikami se sektáři a dobrými styky s římskými úřady. [327, 386, 390, 431n, 436, 449, 450, 451] Avin / Avun, rav: biA3–4, jeden ze zprostředkovatelů babylonských a izraelských tradic. Žák rabiho Jochanana. [315, 352] Avtaljon: spolu se Šemajou Z4; učitelé Hilela a Šamaje Starších. [36n, 192, 347, 349, 351, 397, 437] Azarja, rabi: iA5; agadista, tradoval výroky rabiho Jicchaka bar Marjona, často spolu s rabim Jonatanem ben Chagim. [316] ben Bag Bag, (Jochanan): blíže neznámý tanajec, snad současník Hilela Staršího nebo rabiho Jehošuy, snad konvertita. [209, 214] Banaja, rabi: T5 nebo iA, blíže neznám. [304] Brachja, rabi: iA 4, žák rabiho Chelba. [304, 314, 319, 331, 333nn, 425] Cadok, rabi: T1; současník rabana Jochanana ben Zakaje. [202, 235, 241] Dimi, rav: A3 – 4, Babyloňan, který častěji pobýval v zemi Izraele a oběma oblastem zprostředkovával tradice té druhé. [384, 388] Dosa ben Horkinas: T1–2; starší příslušník generace Javne. [199] Dostaj (syn rabiho Janaje), rabi: T5; pohebrejštěle z Dositheos, současník rabiho Jehudy ha-Nasiho. [199, 261] Dusa, rabi: iA3. [450] Elazar ben Arach: T2; jeden z největších žáků rabana Jochanana ben Zakaje; věnoval se mystickým tradicím → díla vozu. Neměl žáků, často uváděn bez titulu rabi. [195n, 378n] Elazar bar Avina, rabi: iA3; v textech někdy jako rabi Lazar. [306]

Rejstřík rabínů

515

Elazar ben Azarja: T2–3, potomek kněžské rodiny, dočasně – ani ne dvacetiletý – postaven do čela Sanhedrinu, když byl z funkce odstaven raban Gamliel. [163, 167, 200, 221nn, 230n, 235, 311, 352, 449] Elazar z Bartoty, rabi: T3; žák rabiho Jehošuy a přítel rabiho Akivy. [198] Elazar bar Brachja, rabi: blíže neznámý učitel. [425] Elazar bar Cadok, rabi: T2–3; byl svědkem poměrů v jeruzalémském chrámu před zbořením. [241, 390] Elazar ben rabi Josi Galilejský: T4 [308, 412] Elazar / Eliezer ha-Kapar: T5; vrstevník Rabiho; sídlil v Lodu, kde byl učitelem Jehošuy ben Leviho. [204] Elazar ben Matja, rabi: T3 – 4; patřil k učencům z Javne, vládnoucím prý 70 jazyky. [250] Elazar Modainský, rabi: T2–3, žák rabana Jochanana ben Zakaje; současník a odpůrce bar Kochbova povstání; tradent → agady. [199, 270, 373] Elazar ben Patra: T3 – 4; působil v Seforis, během pronásledování po bar Kochbově povstání o vlásek unikl smrti. [425] Elazar (ben Pdat), rabi: iA2; v Babyloně se učil u rava Šmuele, v Tiberiadě u rabiho Jochanana, po němž stanul v čele tiberiadské akademie. [64, 312, 376, 388, 390, 409 – 411, 419, 423, 444, 447] Elazar (ben Šamua), rabi: T4; žák Akivův a učitel rabiho Jehudy ha-Nasiho. [61, 203, 240, 242, 371n, 376] Eliezer (ben Hyrkanos), rabi: T2; zeť rabana Gamliele Staršího; působil v Lodu. Přestože byl dle slov svého učitele, rabana Jochanana ben Zakaje, nejučenějším ze všech jeho žáků, viz Avot II,8, s. 195, a vynikal pamětí i schopností polemiky, skončil zavržen ostatními učenci, když se nepodrobil jejich rozhodnutí, viz bBM 58b –59b, s. 391n. [39, 61, 88, 100, 162, 167n, 172, 195n, 222, 224, 246, 270, 275n, 307, 312, 359, 364, 370, 387, 391nn, 402, 412, 415, 431, 443n, 449, 473, 482, 509, 514, 519n, 522n, 524n, 530] 516


Eliezer / Elazar (ben) Chisma, rabi: blíže neznámý učenec. [201, 270] Eliezer ben Jaakov: T1; s přízviskem Starší: předává tradice, které se týkají Chrámu, a je podle bJoma 16a autorem traktátu Midot. T4; žák rabiho Akivy a zeť rabiho Šimona bar Jochaje. Rozlišit, o kterého z obou jde, není vždy možné. [203, 294, 400, 414] Elíša ben Avuja: T3; odpadlík od rabinismu, přezdívaný Acher, „Jiný“. Současník rabiho Akivy, spolu s nímž, Šimonem ben Azajem a Šimonem ben Zomou „vstoupili do ráje“. [204, 377, 381, 494, 520, 526] Gamliel Starší, raban: T1; podle tradice vnuk Hilelův a → patriarcha, otec rabana Šimona ben Gamliele a děd rabana Gamliele (z Javne). [165, 193, 395, 401, 403] Gamliel II. (z Javne), raban: T2; vnuk rabana Gamliele Staršího a nástupce Jochanana ben Zakaje. V letech mezi 80 – 90 až zhruba do roku 110 byl vůdčí postavou rabínského židovství. Dobře vycházel s římskými úřady, kvůli příliš autoritativnímu vystupování byl podle bBra 27b dočasně nahrazen v čele úřadu Elazarem ben Azarjou. [61, 161n, 165, 167, 170, 224n, 235, 249, 305, 372n, 392n] Gamliel, syn Rabiho, raban: iA1; [190, 193] Gidel, rav: bA2–3, žák Ravův a Šmuelův, později působil v zemi Izraele. [371, 448] Gviha ben Psisa: legendární postava rabínské kolektivní paměti, podle příběhů, v nichž vystupuje, byl současníkem Alexandra Velikého ve 4. století př. n. l. [395, 403nn] ben He He: blíže neznámý tanajec, snad konvertita. [209] Hilel Starší: zakladatelská postava rabínské kolektivní paměti z 1. století př. n. l., spolu se Šamajem Starším tvoří Z5. Podle tradiční představy je zakladatelem dynastie patnácti generací patriarchů. V mnoha rabínských legendách představuje tento Babyloňan, jehož rodina prý byla královského – Davidovského – původu, vlídnou a tolerantní tvář Tóry. Jeho žákem byl raban Jochanan ben Zakaj. [36n, 39, 56, 60, 100, 118, 161nn, 172nn, 190, 192, 194n, 202, 208, 221, 228, 230, 239, 242n, 256n, 265, 282, 288, 298, 309, 347–353, 366, 373nn, 448n, 457, 461, 463, 483, 487, 491– 493, 499, 501, 502n, 505, 510n, 512, 514n, 517, 523, 528] Rejstřík rabínů

517

Hilel, rabi: iA5; patriarcha z poloviny 4. století. Je nejspíše oním patriarchou, jehož zmiňuje synagogální nápis v Chamat Tiberias. Za jeho života se pokusil císař Julián vybudovat opět Chrám – s čímž zajímavě kontras tuje jeho mesiášská skepse. Neplést s Hilelem Starším, zakladatelskou postavou rabínské kolektivní paměti. Huna, rav: bA2; žák Ravův, po čtyřicet let stál v čele akademie v Suře. Po smrti rabiho Jochanana uznávají jeho autoritu i galilejští učenci. Učitel rava Josefa a Ravy. bT5; exilarcha a současník rabiho Jehudy ha-Nasiho. Jméno Huna ovšem neslo několik dalších babylonských amorajců. [65, 300n, 304, 308, 311, 313, 316n, 329, 333, 376, 427, 452, 513n, 519, 524, 527n] Chalafta z Kfar Chananja, rabi: blíže neznámý učenec, který vystupuje v traktátu Avot a v Toseftě. [198] Chama bar Chanina, rabi: iA2; syn rabiho Chaniny bar Chamy, působil v Seforis. [419, 444] Chana bar Bizna, rav: bA2–3; agadista, soudce v Pumbeditě, tradent rabiho Šimona Chasidy, jehož zřejmě poznal během pobytu v zemi Izraele. [389, 408] Chanan bar Tachlifa, rav: bA3; znám pouze díky svému dopisu ravu Josefovi. [441] Chananja ben Akašja, rabi: blíže neznámý tanajec. [214] Chanin, rabi: několik učenců tanajského a amorajského období je nazváno tímto jménem, jež je odvozeninou jména Chanan. [309] Chanina / Chananja ben Akavja: T4; působil v Tiberiadě. [235] Chanina ben Dosa, rabi: T1; charismatická postava rabínské kolektivní paměti 1. století n. l. S jeho jménem jsou spojeny příběhy o síle přímluvných modliteb a o zázračných uzdraveních. Chaninovy zázračné schopnosti bývají ovšem někdy relativizovány nejvyšší hodnotou, jíž je rabínská učenost. [112, 169, 199, 244] Chanina ben Gamliel, rabi: T4; syn rabana Gamliele z Javne a starší bratr rabana Šimona ben Gamliele; polemizoval s rabi Akivou a jeho žáky. [248] 518


Chanina / Chananja ben Chachinaj: T2; mučedník protižidovských represí rozpoutaných po bar Kochbově povstání. [198, 250, 379] Chanina (bar Chama), rabi: iA1; přezdíván Chanina Veliký; přišel do země Izraele z Babylona, stal se oblíbeným žákem rabiho Jehudy ha-Nasiho. [271, 303, 313, 315, 389, 423, 444, 448] Chanina (bar Idi), rav: ?A? [319, 384, 390, 419] Chanina bar Papa, rabi: iA3 [391, 424] Chanina Představený kněží, rabi: T1; představitel kněžských kruhů, které stály u zrodu rabínského hnutí. [197] Chanina / Huna ze Seforis: [352] Chanina / Chananja ben Teradjon, rabi: T3; otec Brurji a tchán rabiho Meira, žák rabi Eliezera, vyučoval v Sichnin, mučedník represí po bar Kochbově povstání. [197] Chija bar Aba, rabi: iA3; původem Babyloňan, snad z rodiny exilarchy, žák Ravův, dovolává se davidovského původu. V zemi Izraele žákem rabiho Jochanana aj. Usadil se v Tiberiadě a věnoval se obchodu s hedvábím. [307, 386, 408, 420, 450, 520, 524] Chija bar Josi / Josef, rav: bA2; žák Ravův a Šmuelův, po příchodu do země Izraele žákem rabiho Jochanana. [343] Chija (Raba, Rova nebo Veliký), rabi: učenec přechodu období tanajců a amorajců. Babyloňan, který se stal žákem a přítelem rabiho Jehudy ha-Nasiho. Strýc a učitel Ravův. S jeho a Ošajovým jménem je spojena redakce Tosefty. [76, 313, 343, 372] Chisda, rav: bA2–3, představený → akademie v Suře, žák Ravův a rava Huny, učitel Ravy. Po mládí stráveném v chudobě se obchodem domohl značného majetku. [390, 407, 436] Idi, rav: i-bA3 – 4, Babyloňan, který pobýval dlouho v Zemi Izraele, žákem rabiho Asiho, po návratu do Babylona jeho tradice pěstoval Raba. [333] Rejstřík rabínů

519

Imi / Ami, rabi: iA3; syn Natanův, žák rabiho Jochanana, do jisté míry také rabiho Ošaji. [315, 352, 385, 403] Isi / Josef ben Jehuda / Akavja: T3; učenec nestabilního jména, nazýván také Josef z Humlu, Isi ben Gur Arje, Isi ben Gamliel aj. Žák rabiho Elazara ben Šamuy, přítel rabiho Šimona bar Jochaje. [274] Jaakov, rav: bA3, žák rava Jehudy a rava Chisdy. [311] Jaakov bar Acha, rabi: iA3. [376] Jaakov bar Idi, rabi: iA2. [447, 452] Jaakov (ben Kurša), rabi: T4; vnuk Elíši ben Avuji; varoval rabana Šimona ben Gamliele před plánem rabiho Meira a rabiho Natana na jeho diskreditaci. [203] Jaakov bar Zavdi, rabi: iA4; žák rabiho Avahua a rabiho Josiho. [327] Janaj, rabi: iA1; žák rabiho Jehudy ha-Nasiho a učitel rabiho Jochanana, rabiho Šimona ben Lakíše i Jehošuy ben Leviho. Zakladatel ješivy poblíž Safedu, vynikal bohatstvím a dožil se dlouhého věku. [199, 203, 261, 313, 370, 376, 448] Jehošua (ben Chananja / Chanina), rabi: T2; vyučoval v Pkiin. Žák rabana Jochanana ben Zakaje, diskusní partner a oponent rabiho Eliezera ben Hyrkana, učitel rabiho Akivy a rabiho Jišmaele, jehož vykoupil z otroctví v Římě. Stál za odstavením rabana Gamliele z čela patriarchátu. Vynikal znalostí jazyků a diskusemi s nežidovskými partnery. [32, 61, 88, 100, 162, 167, 195n, 220, 224n, 250, 270, 273, 275n, 307, 312, 324, 341, 358n, 379nn, 392, 402, 412, 415, 431, 443, 514nn, 522n, 530] Jehošua ben Karcha, rabi: T4; přítel rabana Šimona ben Gamliele, diskutuje se sektáři. Dožil se dlouhého věku a vyučoval také rabiho Jehudu ha-Nasiho. [164, 311n, 423] Jehošua ben Kivsaj: blíže neznámý amorajec. Jehošua ben Levi, rabi: iA1; agadista z Judska, žil v Lodu; žák Elazara Kapary a učitel rabiho Jochanana, rabiho Elazara a rabiho Chiji bar Aby; příkladný svou zbožností, spojován s mystickými tradicemi. [348, 353] 520


Jehošua ben Levi: iA1; jeden z nejvýznamnějších agadistů, vynikal svou zbožností. Působil na jihu, zejména ve městě Lod. Byl žákem rabiho Elazara ha-Kapara a podle tradice také Rabiho. [31, 64, 112, 210, 305, 307, 317, 324, 408, 424, 432, 445n, 451, 514, 516, 520 –525, 528, 530n] Jehošua bar Nechemja, rabi: iA4; agadista, žák rabiho Chaniny bar Jicchaka. [310, 341] Jehošua ben Prachja: spolu s Nitajem Arbelským tvoří Z2. [192] Jehošua ze Sichnin: iA4; agadista, žák rabiho Leviho. [302, 313, 316, 334] Jehuda ben / bar Baba: T3; diskusní partner Akivův, vynikal zbožností. Po smrti Akivově ordinoval navzdory zákazu úřadů jeho žáky, za což i jej postihla mučednická smrt. [61] Jehuda ben Batyra, rabi: Buď T1; který žil v babylonském Nisibis, nebo bT3; narozen v Římě, jenž do Nisibis uprchl před pronásledováním. [61, 412, 434] Jehuda (bar Ilaj), rabi: T4; žil v galilejské Uše. Žák rabiho Akivy, podle tradice prý podle jeho slov zapsal Sifru. Byl oponentem rabiho Meira a rabiho Šimona a halacha bývá v těchto sporech podle něj. [88, 164, 166n, 169nn, 174, 203, 221, 229, 231, 234, 236, 239n, 246, 249, 252, 254, 257, 260, 263, 281, 293, 295, 309, 318n, 328, 356, 371, 388, 412, 526] Jehuda (ben Jechezkel), rav: bA2, žák Ravův i Šmuelův, zakladatel akademie v Pumbeditě, která působila přes 800 let. Po něm ji vedl Raba bar Nachmani. [32, 66, 368n, 370?, 376, 391, 399n, 408, 417, 428, 429nn, 441, 448, 450, 452n] Jehuda bar Nachmani, rabi: T3; předčasně zemřelý žák Akivův. [87] Jehuda ha-Nasi (Patriarcha či Kníže) / Rabi: T5; kolem roku 200 n. l. redigoval Mišnu; vrcholná postava období tanajců. Působil v galilejských centrech Bejt Šearim a posledních 17 let svého života v Seforis. Byl synem rabana Šimona ben Gamliele a žákem žáků Akivových. Jeho žáci tvoří základní kádr první generace amorajců: Rav, rabi Jochanan aj. Titulován rabejnu ha-kadoš, „náš svatý mistr“, ale především Rabi (s velkým R; jde ovšem o akronym slov rabi Jehuda). Vypráví se o jeho bohatství, dobrých vztazích s Římem a oddanosti Tóře. [61n, 65nn, 71, 193, 204, 229, 233n, 238, 243n, 270, 277, 323, 354, 372, 383n, 395, 405n, 448nn, 478, 515n, 518 –521, 525nn, 529] Rejstřík rabínů

521

Jehuda Nesija, rabi: iA1, Rabiho vnuk a rovněž patriarcha. [62, 323] Jehuda ben Pazi: iA3; tradent rabiho Jochanana a Jehošuy ben Leviho. [306] Jehuda bar Simon, rav: iA3 – 4; tradent rabiho Jehošuy ben Leviho a rabiho Jochanana. [301, 316, 324, 332, 334] Jehuda /Judan bar Šalom, rav: iA5; midrašický vykladač a soudce, žák rabiho Josiho, kolega rabiho Jony a rabiho Pinkase, oponent rabiho Matanji. [30, 341n] Jehuda ben Tabaj: spolu s Šimonem ben Šetachem jeden z Z3. [192] Jehuda ben Tejma: T3; blíže neznámý tanajec. [209] Jicchak, rav: bT4 –5; žil v babylonském Nahar Pkod. [25] Jicchak bar Avdimi, rav: bA2–3. [436] Jicchak Napacha, rabi: iA 2–3; část života působil v Tiberiadě, později v Cesareji. Pobýval rovněž v Babyloně, kde byl ve styku především s Nachmanem bar Jaakovem, agadista. [311, 314, 326, 332, 335, 413, 426, 432n, 434] Jicchak (bar Pinchas), rabi: iA2; žák rabiho Jochanana a rabiho Elazara, agadista, který navštívil Babylon. [301, 303, 316, 421, 430, 438, 440] Jirmeja, rabi: iA4; původem Babyloňan, který se v mládí přistěhoval do země Izraele. Žák rabiho Zejry. Tam, kde Bavli uvádí „na západě se říká“, je míněn názor rabiho Jirmeji. [304, 307, 392, 442] Jirmeja bar Aba, rav: bA2; žák Ravův a Šmuelův, učitel rava Jehudy, rava Šešeta a rava Chisdy. [405, 413, 420, 432] Jirmeja ben Elazar, rabi: iA3; agadista. [326] Jišmael (ben Elíša), rabi: T2; současník bar Kochbova povstání; působil na jihu Judska; žák rabiho Eliezera i rabiho Jehošuy; diskusní partner rabiho Akivy, proti jehož důsledně midrašickému výkladu prosazoval zásadu „Tóra mluví jazykem lidí“. 522


[39, 61, 84n, 172, 199, 223, 230, 242, 267, 269, 282, 284, 308, 311, 322, 330, 376, 400, 402n, 409, 491, 493, 512, 514, 520, 523, 525n] Jochanan ben Broka: T2; žák rabiho Jehošuy, přítel rabiho Elazara Chismy. [202, 242, 293] Jochanan ben Jehošua: T3; švagr rabiho Akivy. [222] Jochanan (bar Napacha), rabi: iA2; nejvýraznější postava své generace amorajců, žák rabiho Ošaji, ale také babylonského Rava. Pocházel ze Seforis, vyučoval v Tiberiadě. Jeho žákem a později přítelem a švagrem byl Reš Lakíš (rabi Šimon ben Lakíš), k jeho žákům patřila i celá následující generace amorajců. Maimonides mu připisuje redakci Jeruzalémského Talmudu. [64n, 302n, 309, 316, 336, 367, 376, 383 –386, 388n, 400 – 402, 408, 413 – 416, 422– 427, 432nn, 438, 445, 447, 448, 450nn, 513 –514, 516, 518n, 520 –529, 531] Jochanan ha-Sandelar: T4; žák Akivův. Pocházel z Alexandrie; jeho přízvisko je možná spíše než poukazem k jeho obuvi či povolání zkomoleninou „Alexandrijský“. [203] Jochanan ben Zakaj, raban: T1; zakladatelská postava rabínského židovství; žák posledního z párů, Hilela a Šamaje; podle tradice se dožil 120 let, z čehož se podle bRH 30b „čtyřicet let věnoval živobytí, čtyřicet studiu a čtyřicet let vyučování“. Vyučoval v Bror Chajil, po útěku z Jeruzaléma obleženého Římany v → Javne. Pětici jeho významných žáků tvoří tanajci Eliezer ben Hyrkanos, Jehošua ben Chananja, Josi Kněz, Šimon ben Ntanael a Elazar ben Arach. [60n, 100, 107, 112, 119, 190, 195n, 224n, 354n, 358nn, 363n, 378n, 387, 470, 480, 494, 512n, 515 –517, 520, 523n, 526, 529] Jona, rabi: iA4 –5, žák rabiho Jochanana, Ilaje, Zejry, spolu s rabim Josim vedli akademii v Tiberiadě. V době pronásledování povolil Židům v Galileji péci chléb v sobotu. [305] Jonatan (bar /ben Josef / Josi), rabi: T4; žák rabiho Akivy a především rabiho Jišmaele. [202, 287, 323] Jonatan ben Chagi: iA5; agadista, tradoval výroky rabiho Jicchaka bar Marjona, často spolu s rabim Azarjou. [316]

Rejstřík rabínů

523

Jonatan, rabi: iA1; původem Babyloňan, agadista, který přišel do země Izraele, učitel rabiho Šmuele bar Nachmaniho. [399, 400, 414, 442] Josef, rav: bA3; syn Chijův, představený akademie v Pumpeditě. K jeho žákům patřili rav Huna a rav Jehuda, Abaje, Rava a mnozí další. [329, 420, 424, 439, 441, 447nn] Josi (ben Chalafta), rabi: T4; žák rabiho Akivy, halachista ze Seforis, učitel Jehudy Knížete, vynikal v polemikách s Nežidy. Stejně bývá citován také iA4. [61, 164, 196, 202, 216 –219, 221, 236, 239nn, 246, 252, 258, 270, 289, 294, 379, 402, 520, 522n] Josi bar Chanina, rabi: iA2–3; žák rabiho Jochanana, agadista. [300, 312nn, 318] Josi bar Jehuda z Kfar Bavli, rabi: blíže neznámý tanajec. [204] Josi ben Dormaskit, rabi: T2; přízvisko znamená zkomoleně „syn Damašanky“. Žák Eliezera ben Hyrkana. [224] Josi ben Joezer ze Credy: spolu s Josi ben Jochananem z Jeruzaléma tvoří Z1. [191] Josi ben Jochanan Jeruzalémský: spolu s Josim ben Jezerem ze Credy tvoří Z1. [191n] Josi ben Kisma, rabi: T3; učitel rabiho Chaniny ben Teradjona; v době bar Kochbova povstání udržoval dobré vztahy s římskými úřady. [213, 446] Josi be-rav Bun / bar Avin, rabi: iA5; významný halachista, během života pobýval v Babyloně, ale navrátil se do země Izraele, tradoval zejména látky spojené s rabim Jochananem. [350, 353] Josi Galilejský, rabi: T3; příslušník generace Javne, současník rabiho Akivy a rabiho Tarfona, s nimiž se nezřídka vítězně přel. [172, 231, 412, 432, 516] Josi Kněz, rabi: T2; jeden z pěti nejdůležitějších žáků rabana Jochanana ben Zakaje, příkladný svou zbožností. [195, 379] Josi bar / ben Nehoraj, rabi: iA1; učitel rabi Jochanana, kolega Jehošuy ben Leviho. [329] 524


Josi, rabi: iA4 –5, spolu s rabi Jonou stáli v čele galilejských amorajců po smrti rabiho Amiho a rabiho Asiho. [329] Jošija (Raba), rabi: bT4; působil v Hucalu, po příchodu do země Izraele byl žákem rabiho Jišmaele. [323, 411] Judan: jméno několika amorajců, forma jména Jehuda. [307, 317, 329, 331, 352] bar Kapara: T6 – iA1; učenec přechodu mezi obdobím tanajců a amorajců. Žák rabiho Jehudy ha-Nasiho; k jeho žákům patřili rabi Ošaja, Jehošua ben Levi aj. [300n, 306, 417, 420n] Katina, rav: bA2; žák Reš Lakíšův z doby, kdy zřejmě pobýval v zemi Izraele, měl blízko k apokalyptice. [440n] bar Kochba → Šimon bar Kosiba [51n, 56, 61, 72, 108, 301, 339, 397, 418, 442, 457, 512, 516, 518n, 522, 524n, 529] Lazar bar Avina, rabi → Elazar: [306, 313, 326] Levi, rabi: iA3; agadista formátu rabiho Jochanana, jehož velikost uznával i halachista rabi Zejra. [302, 305, 313, 316n, 319, 332–336] Levitas z Javne: T2; blíže neznámý tanajec. [202] Luliani bar Tverjani, rabi: iA4; jeho jméno uváděno v několika zkomolených formách, pochází zřejmě z latinského Julianus syn Tiberiův. [303] Mana, rabi: iA5; jeden z posledních amorajců země Izraele. [325, 352] Mar Zutra: bA6; představený → akademie v Pumbeditě. Žák Rava Papy. [381, 389, 423] Matana, rav: bA2; žák Šmuelův, kolega rava Jehudy. Anebo bA5; diskusní partner Abajeho. [304] Matja ben Chereš, rav: T3 – 4; pobýval v Římě, žák Eliezera ben Hyrkana, asketa. [61, 203, 250]

Rejstřík rabínů

525

Meir, rabi: T4; nejvýraznější učenec své generace; žák rabiho Akivy. Jméno znamená „osvěcující“. Byl synem římského důstojníka, konvertity. K jeho učitelům patřil také Elíša ben Avuja, nazvaný Acher. Kvůli pokusu sesadit rabana Šimona ben Gamliele, otce Rabiho, bylo prý později jeho jméno v Mišně nahrazeno frází „jiní mají za to“. Jeho žena Brurja, dcera rabiho Chaniny ben Teradjona, se zapojovala do učených diskusí. Podle bSanh 86a je považován za autora anonymní (základní) vrstvy Mišny. [61, 71, 100, 164, 199, 202, 210, 218, 229, 236, 237, 246, 259nn, 265, 295, 323, 378, 381–385, 403, 407, 519 –521, 526, 529] Mnachem, rabi: iA3; jeden z tradentů rabiho Jochanana. [305, 336] Muna, rabi: T5; žák rabiho Jehudy. [254] Nachman bar Jicchak, rav: bA4 –5; představený akademie v Pumbeditě, žákem rava Chisdy a Ravy. [388, 419, 438, 448?, 450] Nachum z Gimza: humorná postava rabínské paměti z města Gimzo. Podle bTaan 21a je zároveň jeho přízvisko připomínkou jeho oblíbené fráze [gam zú], „také to je člověku k dobru“. [308, 311] Natan (Babylonský), rabi: T4; původem Babyloňan, starší současník a příležitostně oponent rabiho Jehudy ha-Nasiho, resp. jeho otce, Šimona ben Gamliele, kvůli čemuž je zřejmě jeho jméno v Mišně nahrazeno frází „někteří říkají“. S jeho jménem je spojen traktát Avot de-rabi Natan. [67, 175, 229, 271, 278, 354, 392, 393, 441n, 519n] Nehoraj, rabi: T3; podle zmínky v bEr 13b jde o přízvisko rabiho Meira. Stejně se ale jmenoval také T4; který s rabim Meirem polemizoval, a iA, který tradoval Šmuelovy výroky, a další učitelé, specifikovaní otcovskými jmény. [203, 329, 440] Nechemja, rabi: T4; izraelský tanajec, diskusní partner Jehudy bar Ilaje, podle bSanh 86a autor anonymní (= základní) vrstvy Tosefty. [76, 318n, 328, 412, 440] Nechunja ben ha-Kana: T2; žák rabana Jochanana ben Zakaje, učitel rabiho Jišmaele. Pozdější tradice mu připisuje autorství knihy Sefer ha-bahir. [167, 198] Nitaj Arbelský: spolu s Jehošuou ben Prachjou tvoří Z2. [192] 526


Ošaja (Raba), rabi: iA1; působil v Seforis a v přímořské Cezareji. Otevírá Midraš Raba ke knize Gn. Spolu s rabim Chijou spojován se shromažďováním → barajtot. [76, 297, 299, 367, 514, 519, 523] Papa, rav: bA5; žák Abajeho a především Ravy, jehož věrným tradentem se stal. Věnoval se úspěšnému obchodování. [390n, 402, 415, 417, 427n, 432n, 445, 448n, 525] Pinchas (bar Chama, Kněz), rav: iA4; agadista, tradent rabiho Jochanana aj. [336?, 341?] Pinchas ben Jair, rabi: T5; zeť rabiho Šimona bar Jochaje, chasid z Lodu, vynikal pozorností detailům Tóry. Spojován se zázraky. [336?, 341?] Raba: bA3, syn Nachmaniho, v mládí studoval u rabiho Jochanana, přes dvacet let stál v čele akademie v Pumbeditě, zemřel mlád. [371, 377, 447] Raba bar rav Huna: bA3, syn a žák rava Huny, tradoval také učení Ravovo, Šmuelovo. [376n, 384] Raba bar bar Chana: iA3; Babyloňan z rodiny Ravovy, který se přestěhoval do země Izraele. [384n, 289] Raba bar rav Jicchak: bA3. [447] Raba bar Šila: bA3 – 4; žák rava Chisdy, učitel rabiho Zejry. Zjevil se mu Elijáš. [384] Rabi → Jehuda ha-Nasi: [61n, 65nn, 71, 193, 204, 213, 229, 233n, 238, 243n, 372, 277, 323, 354, 372, 383n, 395, 405n, 449n, 502, 512, 516n, 521n, 526n] Rami bar Tamri: bA3. [453] Rav / Aba (ben Aricha), rav: bA1; vlastním jménem Aba bar Ajbo, přezdívaný pro svou tělesnou výšku aba aricha („táta dlouhán“) a později, v jisté analogii k editoru Mišny Rabimu, jehož byl přímým žákem, prostě jen uctivě Rav („mistr“). Po otcovské linii prý pocházel z → davidovského rodu. Zakladatel akademie v Súře, smí diskutovat s tanajci. Jeho diskusním partnerem byl Šmuel z Nehardeje. [32, 66, 281n, 300, 319, 368 –371, 389n, 399, 408, 412, 415, 417, 419, 422n, 428 – 432, 441, 443n, 446nn, 451n, 513, 517nn, 521nn, 527n, 530n] Rejstřík rabínů

527

Rava: bA4; syn rava Josefa bar Chamy a žák rava Nachmana a rava Chisdy, jehož dceru měl za ženu, představený akademie v Machoze, diskusní partner Abajeho. [371, 375, 384, 389, 391, 407, 409, 418, 421, 436, 439n, 442, 513, 524, 527] Rava bar rav Ula: bA3 – 4; Abajeho a Ravův kolega. [376] Ravina: bA6; žák Ravy, spolu s ravem Ašim se s jeho jménem spojuje začátek ediční práce na Talmudu babylonském. Žil poblíž Sury. [67, 409, 420, 425, 431, 509, 513n] Reš Lakíš: iA1; žák a švagr rabiho Jochanana, někdejší gladiátor a dionýsovská postava mezi izraelskými amorajci. [65, 87, 319, 375, 384, 386, 406, 434, 447, 450n, 520, 523, 525, 531] Simaj, rabi: Učitel konce tanajského období, jeho jménem tradoval rabi Jochanan. [400] Simlaj, rabi: iA2; poházel z babylonské Nehardeje, ale přesídlil do judského Lodu. Vynikal v polemikách se sektáři. [442, 444, 449] Simon, rabi: iA2–3, žák rabiho Jehošuy ben Leviho, agadista. [442, 444, 449] Šamaj Starší: Postava kolektivní paměti rabínské literatury, spolu s Hilelem Starším tvoří Z5. Oproti vlídnému Hilelovi představuje přísnou tvář Tóry. [60, 100, 161nn, 170, 172n, 192n, 195, 208, 221, 228, 230, 242n, 256n, 298, 309, 366, 373nn, 463, 487, 493, 512, 514n, 517] Šejla, rav (rabi): Pod tímto jménem působilo několik učenců, T3; divotvorce, jehož navštívil Elijáš, ale také bA1, který spolu se svými žáky polemizuje s Ravem. [263, 439, 448] Šemaja: spolu s Avtaljonem tvoří Z4. Učitel Hilela a Šamaje Starších. [36n, 192, 347, 349, 351, 397, 437, 515] Šerira Gaon: Představený akademie v babylonské Pumbeditě 10. století n. l., vznešený, dle vlastních slov davidovského původu. Je autorem epištoly, nazývané Igeret rav Šerira Gaon. Na žádost Židů z Kairouanu v severní Africe v ní popisuje okolnosti vzniku a redakce Mišny a Talmudu. [58n, 65, 67, 119, 282, 494, 509] Šešet, rav: bA2–3; žák rava Huny a rava Jirmeji bar Aby. [409]

528


Šimon ben Azaj: T3 – 4; žák rabiho Akivy, jeden ze čtyř, kteří „vstoupili do → ráje“. Nedosáhl rabínské ordinace. [174, 201, 221n, 239, 250, 261, 263, 307, 370, 494, 517, 530] Šimon ben Elazar: T4; žák rabiho Meira, polemizuje s Jehudou ha-Nasim. [204, 221, 238, 280] Šimon ben Gamliel, raban: Pod tímto jménem vystupují v rabínské literatuře dvě postavy, T1; syn Gamliele staršího. Spolu s rabanem Jochananem ben Zakajem je spojen s činností školy v Javne bezprostředně po pádu Jeruzaléma v r. 70 n. l. T4; otec Jehudy ha-Nasiho.V mládí se účastnil bar Kochbova povstání, později podle tradice působil jako patriarcha v Uše. [165, 193, 218, 220, 238, 242, 248, 252, 255, 318, 352, 520n, 526] Šimon Chasida: iA1. [408] Šimon ben Jehocadak: buď T5 a učitel rabiho Jochanana nebo iA3. [401] Šimon ben Jehuda (z Kfar Jako), rabi: T5; tradent výroků Šimona bar Jochaje. [212] Šimon (ben / bar Jochaj), rabi: T4; žák rabiho Akivy, kvůli své kritice úřadů se musel více než 12 let spolu se svým synem Elazarem ukrývat v galilejské jeskyni. S jeho jménem je později spojována Mechilta de-rabi Šimon a kvůli jeho mystickým zájmům také kniha Zohar. [61, 84, 135, 212, 308, 317, 388n, 401n, 416, 432, 442, 446, 517, 520, 527] Šimon bar Kosiba: Vůdce židovského protiřímského povstání ve 30. letech 2. století. Vlastním jménem Šimon bar Kosiba, byl svými stoupenci v aluzi na Nu 24,17 (...vyjde hvězda z Jákoba...) nazýván bar Kochba, odpůrci, k nimž se kloní i převládající názor rabínské literatury, naopak bar Koziba, syn lži. [418, 457] Šimon ben Lakiš → Reš Lakiš: Šimon ben Mnasja: T5; diskusní partner rabiho Jehudy ha-Nasiho. [212] Šimon ben Ntanael: T2; jeden z žáků rabana Jochanana ben Zakaje, zeť Gamliele staršího. [195]

Rejstřík rabínů

529

Šimon ha-Pakoli: T2; „ten, který dere len, dráč“. Podle bMgi 17b „uspořádal před rabanem Gamlielem v → Javne → Modlitbu osmnácti požehnání. [161] Šimon Spravedlivý: postava rabínské kolektivní paměti, jeruzalémský velekněz, jehož výroky rabínská literatura uchovala. Žil v prvé polovině 2. století př. n. l., před vypuknutím povstání Makabejců. [59n, 191, 354, 357n] Šimon ben Šetach: spolu s Jehudou ben Tablem tvoří Z3. [192] Šimon Tejmanský: T3; žák rabiho Eliezera, Jehošuy a Akivy, ovládal prý 70 jazyků. [217, 250] Šimon ben Zoma: T3; žák rabiho Jehošuy, přítel rabiho Akivy a rabiho Šimona ben Azaje. Nedosáhl rabínské ordinace, ale podle bChag14b patřil ke čtveřici, která vstoupila do ráje – a navždy to ranilo jeho mysl. [163, 231n, 248, 259, 370, 377, 380, 494, 517] Šmuel: bA1; diskusní partner Ravův. Vzdělán rabínsky, ale také v přírodních vědách, zejména v lékařství a hvězdářství. Tvrdíval o sobě: „V dráhách nebeské klenby se vyznám stejně dobře jako v ulicích Nehardeje.“ Přezdíván Šmuel Jarchinaa („Šmuel Měsíčňan“). Setkával se prý s perským vladařem Šapurem I. Přestože nedosáhl rabínské ordinace a nenese titul rabi či rav, stál mnoho let v čele akademie Nehardeji, nazýván uctivě Mar Šmuel („Pan Šmuel“). [56, 66, 380, 391, 407, 413, 415, 422n, 432, 443n, 446nn, 450, 519, 521n, 525, 526n] Šmuel bar Jicchak, rav: bA3 – 4, žák Ravův. [88, 304] Šmuel Malý: T2; podle bBra 28b zkomponoval 12. prosbu → Modlitby, týkající se sektářů. [111, 204] Šmuel bar Nachmani, rabi: iA2–3; jeden z důležitých agadistů, působil v Lodu, v Jerušalmi a v midraších nazýván Šmuel bar Nachman. Žákem rabiho Jonatana, Jochanana a rabiho Jehošuy ben Leviho, byl znám svými návštěvami lázní v Tiberiadě. [330, 333n, 388, 399, 400, 414, 419, 437, 442] Šmuel bar Šilat: bA1–2, žák rava Šmuele, otec rava Jehudy bar Šmuele. [370] Tabi, rabi: bA3; blíže neznám. [411] 530


Tanchum/a (bar Aba), rabi: iA6; významný agadista z Antiochie, jemuž je připisován Midraš Tanchuma. [302n, 309, 326, 337, 417, 420n] Tanchum bar Chanilaj, rabi: iA2; žák rabiho Jehošuy ben Leviho, agadista. [414] Tanchum bar Chija: iA2–3, působil v Tiberiadě, tradent rabiho Jehošuy ben Leviho a rabiho Jochanana. [302] Tanchum bar Marjon: iA3; žák rabi Jochanana, agadista, jehož příběhy se odehrávají v Římě. [314] Tanchuma z Nevaje, iA4 –5. [366n] Tarfon, rabi: T2; diskusní partner Akivův, vyučoval v Lodu. [98, 100, 163, 170, 197, 223n, 249] Ula: Buď iA2; pak synem Jišmaelovým, nebo iA5. [376, 406, 409n, 437, 445, 447] Zejra, rabi: iA3; původem Babyloňan, který přišel do země Izraele, když předtím studoval v akademiích v Suře i Pumbeditě, tradoval jménem Rava a Šmuele. V Izraeli studoval u rabiho Jochanana, Reš Lakíše a rabiho Elazara. Podle tradice prý držel sto dní půst, aby zapomněl, jak sám říkal, babylonské hlouposti. [65, 304, 351, 411, 434, 440, 444, 452n]

Rejstřík rabínů

531

15.4 JMENNÝ REJSTŘÍK AUTORŮ A DĚJINNÝCH P OSTAV

Z MÍNĚNÝCH V KNI Z E ( KROMĚ RABÍNSKÝCH U Č ENCŮ , UVEDENÝCH V KA P. 1 5 . 2 )

A Abraham ibn Ezra 115, 122 Abraham ibn Daud 58, 60, 119, 122, 128n, Hanokh Albeck 69n, 72, 82, 160, 214nn, 298 Tiberius Alexandr 50 Alexandr Makedonský 43, 45 – 47, 54, 93, 321, 324n, 404n, Salome (Šlomcijon) Alexandra 59 Antiochos IV. Epifanes 47n Antipater 49 M. A. Severus Antoninus → Carracalla Aristobulos I. 49, 107 Aristobulos z Paneas 127 Áron ben Meir 122 Artaxerxes 46 Yehuda Ashlag 132 Augustus 50 Šlomo Avineri 140 Michael Avi-Yonah 42 B Wilhelm Bacher 58, 77, 146, 148, 403 Leo Baeck 146n Milan Balabán 124 Arthur Balfour 150 Selig Bamberger 115 James Barr 24 Hans Jürgen Becker 77 Benjamín ben Moše z Nehavendu 121 Charles Ber Chavel 120 Dov Ber z Mezriče 136n Michael Berg 132 Hugo Bergman 142, 151 Meir Berlin (Bar Ilan) 151 Samuel A. Berman 83 Jakob Bernays 146 Jon Laurence Berquist 42

542

David Biernot 82 Jiří Blažek 176 Moses Bloch 147 Gabriele Boccaccini 132 Gerhard Bodendorfer 82 Daniel Boyarin 82, 150 Thorleif Boman 124n Daniel Bomberg 77, 90, 105, 114, 348, 458 Bohumil Bondy 92 Michael Banner 143 Max Brod 144 Jaroslav Brož 24, 82 Martin Buber 131, 136, 142, 151 Sanford Budick 82 Giullio Busi 132 Johann Buxdorf 104 C Pius Iulius Caesar 49, 50 Severio Campanini 132 Luciano Canfora 41 M. A. Severus Antoninus Carracalla 52, 395, 405n Ernest G. Clarke 86, 155 Tiberius Claudius Caesar Augustus 50, 94 Abraham Cohen 15, 58, 77 Arthur A. Cohen 124 Herrmann Cohen 131, 146n Menachem Cohen 86, 114, 155 Shaye J. D. Cohen 42, 69, 72nn, 92, 106 Leopold Cohn 125 John J. Collins 132 F. H. Colson 125 Dietrich Correns 70 Robert Cover 29 Georg Cruciger 104


Č Filip Čapek 24 Marek Čejka 136, 140 Tereza Černá 106 D Gustav Dalman 149 Pavla Damohorská 160 Herbert Danby 70 Slavomil C. Daněk 35n Dareios III. 46 David Daube 24, 82 Philip R. Davies 24 Franz Delitzsch 149 Jacques Derrida 131 Carmine Di Sante 160 Diodor Sicilský 93 Jan Divecký 115 Josef Dobrovský 105 Christoph Dohmen 15, 24, 34, 82 Mikuláš Donin 124 M. Mary Douglasová 215 Dan Drápal 92 Alfred Dreyfus 140 Jan Dušek 43 František Dvorský 92 E Johannes Andreas Eisenmenger 102n Ismar Elbogen 146n, 160, 183 Isidore Epstein 77 Jaakov Nachum Halevi Epstein 69, 71 John Wesley Etheridge 86 Eusebios Kaisarijský 92, 98n, 127 F Petr Fiala 43 Filon Alexandrijský 50, 94, 124, 126nn, 151, 484, 541 Israel Finkelstein 27 Louis Finkelstein 150 Stanley Fish 82 Michael Fishbane 82 Gesius Florus 50n

Jmenný rejstřík

David (Gustav) Flusser 58, 118, 142, 151 Charlotte Elisheva Fonrobert 15, 69 Marvin Fox 124 Jona Fraenkel 82 Daniel H. Frank 120, 124 Yitzhak Frank 77 Zacharias Frankel 146 Jonas Fränkel 146n Harry Freedman 83 G David ben Šlomo Gans 118, 120 Elijahu ben Šlomo Gaon z Vilna 137n Gedaljáš 36, 47 Abraham Geiger 147 Ašer Ginsberg 141 Moses Ginsburger 90 Abraham M. Goldberg 69, 72 Lazarus Goldschmidt 77n Ralf Golling 143 Ignaz Goldziher 148 Gomperzovi 148 Martin Goodman 43, 92, 110 Lester L. Grabbe 42 Heinrich Graetz 143 Bernard Grossfeld 86 Julius Guttmann 146 H Publius Aelius Hadrianus 51, 108 Václav Hájek z Libočan 102 Jehuda Halevi 120, 122n Geoffrey H. Hartman 82 Judith Hauptman 69, 76, 150 Miloš Havelka 125 A. Peter Hayman 132 Maurice-Ruben Hayoun 124, 144nn Heinrich Heine 145 Isaak Heinemann 24, 33, 35, 146, 151 Josef Heinemann 160 Hekataios z Abdery 93 Helena z Adiabene 56, 119 Jan Heller 422

543

Herakles, byzant. císař 53 Johann Gottfried Herder 124n Herodes Veliký 49n Hérodotos z Halikarnassu 43, 45 Theodor Herzl 139, 140n, Moses Hess 139, 141 Abraham Jehoshua Heschel 147, 150 Catherine Hezser 42 Hieronymus → Jeroným Jaakov Josef ha-Kohen ben Cvi Hirsch 136 Hartwig Hirschfeld 120 Samuel Holdheim 144 Oscar Holtzmann 70 Markéta Holubová 136, 176 Chaim Šaul Horowitz 82, 269, 272 Charles Horowitz 77 Ješaja Horowitz 141 Wilhelm von Humboldt 145 Jan Hyrkan 107, 225 Hyrkan II. 49 Ch Jehuda he-Chasid 132 Pablo Christiani 123n I Moše Idel 132n J Jaakov ben Chajim 105 Jaakov ben Neftali 132 Louis Jacobs 76 Martin Jacobs 42 Martin S. Jaffee 15 Alexandr Jannaios 49, 107 Marcus Jastrow 77, 86, 287, 331 Adolf Jellinek 132, 134 Jeroným (Hieronymus) 62, 100 Šlomo ben Jicchak → Raši Regina Jonas 147 Josef ben Matitjahu → Josephus Flavius Josephus 92–95, 105, 118n, 354, 463, 496

544

Justin Martyr 62, 92, 98 císař Flavius Petrus Sabbatius Justinian (Iustinianus) 53 K Saul Isaak Kaempf 176 David Kaufmann 146, 148 Avigdor Karo 101 Josef Kimchi 123 David Kimchi (= RaDaK) 104, 116 Jaakov al- Kirkisani 121 Guido Kisch 143 Menachem Kister 355 Jonathan Klawans 215 Klement Alexandrijský 127 Otakar Klíma 189 Kosmas, kronikář 102 David Kraemer 76 Moric Kraus 130, 176 Samuel Krauss 106, 112, 148 Luboš Kropáček 124 Michael Krupp 42, 69n, 77, 106, 140, 189, 191 Avraham Jicchak Kuk (Kook), rav 120, 143, 150n Cvi Jehuda Kuk 143 Kýros II. Veliký 45n, 452 L Jiří Langer 101, 136, 137 Oliver Leaman 124 Gottfried Wilhelm von Leibniz 504 Oskar Leiner 143 Emannuel Lévinas 131 Etan Levine 86, 114 Lee Israel Levine 42, 150 Libanios z Antiochie Syrské 52 Saul Lieberman 70, 150, 228 Jack N. Lightstone 77, 81 Ofra Limor 120 Gerhard Lisowsky 215 rabi Jehuda Liva ben Becalela (= rabi Loew či MaHaRaL) 115, 117, 120, 137 Karl Löwith 118 Martin Luther 101nn


M Maharal → Liva Michael Maher 86 Moše ben Majmon ( = RaMBaM či Maimonides) 115nn, 124n, 129, 130 Jonatan Makabejský 48 Juda Makabejský 48n Šimon Makabejský 48n, 225 Mordecai Margulies 82, 322 Markión ze Sinopé 96 Reymund Martini 113 Matitjáš z Modiin 48 Martin McNamara 86 Meir ben Efraim 132 Meliton ze Sard 98n Menachem, syn Judy Galilejského 51 Miloš Mendel 140 Moses Mendelssohn 131, 144 Paul Mendes-Flohr 124 Menelaos, velekněz 47 Mikuláš z Kamenky 105 Mikuláš z Lyry 103 David M. Miller 132 Patrick D. Miller 215 Pico della Mirandola 103 Moses Montefiore 141 Ladislav Moučka 132 Muhammad syn Abduláhův 53, 57, 89 Klaus Müller 106, 108 Sebastian Münster 104 Jehošua Boaz Mvorach 117 N André Neher 115 Leon Nemoy 120 císař Nero Claudius Caesar 51 Adolf Neubauer 58, 118 Jacob Neusner 21, 24, 42, 68nn, 74, 77n, 80n, 83, 92, 124n, 143, 150, 282, 362 Ja‘akov Newman 15 Bedřich Nosek 70, 77, 125, 160, 189n Martin Noth 42n, 461 Tomáš Novotný 132

Jmenný rejstřík

O Origenes z Alexandrie 52, 62, 88, 99 Peter von der Osten-Sacken 143 P Pavel, apoštol (Šaul z Tarsu) 29, 95nn, 108 Tomáš Pěkný 15, 92 Eliezer Perlman / ben Jehuda 141n Petr, apoštol (Šimon bar Jona) 96 Platon 127 Petr Pokorný 43 Gnaeus Pompeius Magnus 49 Bezalel Porten 42 Felix Pratensius 105 Johann Pfefferkorn 104 Martin Prudký 20 Ptolemaios I. Soter 47 Ptolemaios II. Filadelfos 497 R Jisrael Avraham Rabin 82, 272 Mordecai Dov Rabinowitz 125 Radak → Kimchi Rambam → Moše ben Majmon Raši ( = rabi Šlomo ben Jicchak RaŠiJ) 103, 115, 362, 369, 426n, 436, 441, 451, 458, 494, 505n Rembrandt H. van Rijn 143 Ernest Renan 147 Johanes Reuchlin 103n, 113 August Rohling 103 Stefan Rohrbacher 143 vdova a bratři Rommovi 118, 137, 398, 495 Franz Rosenzweig 131 Edmond James de Rothschild 141 Azarja dei Rossi 118, 120 Aryeh Rubinstein 136 S Saadja ben Josef ha-Gaon 116, 120, 122 Magne Saebø 82 Shmuel Safrai 15, 69, 82, 86, 92

545

Sanbalat III. 46 E. P. Sanders 73 James A. Sanders 24, 28 Seleukos I. Nikanor 47 císař Julius Severus 52 Obadja Sforno 104 Herschel Shanks 42 Peter Schäfer 43, 77, 92, 132, 134 Salomon Schechter 15, 24, 150, 354n Adrian Schenker 155 Lawrence H. Schiffman 86 Friedrich D. E. Schleiermacher 145 Gershom Scholem 132n, 136, 151 Moses Schreiber (Chatam Sofer) 147 Stefan Schreiner 149 Kurt Schubert 15, 92, 149 Nathan Schur 120 Dov Schwarz 124 Karol Efraim Sidon 15 Maurice Simon 83 Abu Alí al-Husajn ibn Sína neboli Avicena 126 Gavri‘el Sivan 15 Pavel Sládek 15 Petr Sláma 24, 43, 82 Willem Smelik 86 Daniel L. Smith-Christopher 106 Michael Sokoloff 77, 86 Sokrates 127 Zdeněk Soušek 132 Ondřej Stehlík 27 August Stein 189 Adin Steinsaltz 58, 77n, Günter Stemberger 15, 24n, 34, 58, 70, 77, 81, 82, 92, 120, 144, 149, 512 Hermann L. Strack 143, 149 Guy G. Stroumsa 120 Willem Surenhuis 105 Š Šaul z Tarsu (→ Pavel, apoštol) Miroslav Šedina 24, 124 Šerira Gaon 58n, 67, 118n, 282, 494, 508, 528 Šneur Zalman z Ljady 136n,

546

T Šlomo Tal 176 Julius Theodor 82 Jehuda ibn Tibon 123 Šmuel ibn Tibon 129 Titus Flavius → Vespasianus Tobiáš(ovci) 47 Jiří Tobíšek 106 Karel van der Toorn 24 U Frank Ueberschaer 189 chalifa Umar II. 53n, 57, 68 Efraim Elimelech Urbach 15, 24, 106 V James C. VanderKam 132 Lenka Veselá-Prudková 92 Titus Flavius Vespasian 51, 354n, 358 W Joel P. Weinberg 42 Isaak Hirsch Weiss 82, 283 Isaak Meyer Weiss (= Wise) 149 Julius Wellhausen 43, 45 Paul Wendland 125 G. H. Whitaker 125 Elie Wiesel 58 Judah Wistinetzky 132 Ernst Würthwein 40 Y Yosef Hayim Yerushalmi 77, 118 Z Šneur Zalman z Ljady 136n Erich Zenger 17, 24 Moses Samuel Zuckermandel 70, 76 Leopold Zunz 144n


16 Summary

Tanu rabanan introduces the Rabbinic Literature of the formative period of Jewish history (2nd–7th century CE). The book begins by pursuing the plurality and the centrality of the Rabbinic concept of torah. This concept is rooted in a prolific interplay between the Hebrew Bible and the Middle Platonic logos theology which was common in the late Hellenistic period. Following the historical outline of the history of Rabbinic movement, the most important genres and works of Rabbinic literature are introduced chronologically. The book elucidates unambiguously the character of the Rabbinic literature by delineatig what this literature is not, namely by its medieval interpreters, Jewish historiography and apologetics, philosophy, Kabbalah and Hasidism, Zionism and by the post-Enlightenment’s Wissenschaft des Judenthums. Comprising the major part of the book are Czech translations of selected passages of Tannaitic a Ammoraitic texts. The anthology contains three tractates of Mishna, one of Tosephta, passages from various types of Midrashim and minor tractates, as well as extracts from Talmud Yerushalmi and Bavli. In the end, an elaborated glossary of technical terms, a list of all Rabbinic teachers mentioned in the text, an index of Biblical quotations and also an index of all non-Rabbinic names conclude the book. Keywords: Rabbinic literature Mishna Tosephta Babylonian Talmud Yerushalmi

16 Summary

547

Edice Světová náboženství

tanu rabanan antolo g ie r a b í n s ké l i t e r at u r y

petr slá ma Úvodní studii napsal, texty z hebrejštiny a aramejštiny vybral a přeložil, glosářem a rejstříkem opatřil Petr Sláma Typografie Zbyněk Kočvar Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2010 jako svou 954. publikaci Vydání první. AA 29,61. Stran 552 Odpovědný redaktor Jaroslav Vrbenský Vytiskla tiskárna Ekon, Jihlava Doporučená cena 498 Kč

Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7021-722-1

tanu rabanan petr sláma

Recommend Documents