tankový prapor Přáslavice cvičil nováčky. strana 24

4/2015

Kontrolou předcházíme problémům

2

Valorizace původního návrhu

6

Štít pro Bagrám

8

Představujeme náměstka pro řízení sekce dozoru a kontroly Vláda ČR schválila nové platové tarify VzP

Příprava na misi Resolute Support v Afghánistánu

Tankové střelby

73. tankový prapor Přáslavice cvičil nováčky strana 24

obsah

Českou republikou projel konvoj americké armády

Kontrolou předcházíme problémům

2

Takto by to dál nešlo

5

Valorizace původního návrhu

6

Vrbětické oko

7

Štít pro Bagrám

8

Představujeme nového náměstka pro řízení sekce dozoru a kontroly MO ČR Antonína Radu Úhel pohledu vrchního praporčíka Vláda ČR schválila nové platové tarify VzP Moderní technika VP šetří práci desítkám vojáků Uskutečnila se příprava na misi Resolute Support

Cvičení Quo Vadis

10

Spojenecká operace Active Fence

12

Když jde o život

13

Logistici pod palbou

14

Na telefonní lince A reportu

15

Vyzkoušej svůj postřeh

15

Přitahuje podobné záležitosti

16

Kurz vyšších důstojníků po americku

18

Logistici – alfou a omegou bojových útvarů

20

Domino

22

Tankové střelby

24

Novinky zbrojního světa

26

Komplexní modernizace Mi-171Š

28

Létající sudy GoldenEye

30

Bezpilotní UH-60 OPBH Black Hawk

32

Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO – Rumunsko

34

Voják s duší v Orientu

36

Bojovníci s tichou smrtí

38

Papírová paměť armády

40

Jak správně používat chrániče sluchu

41

Interní komunikační portál

42

Velké ztráty na „malé Dukle“

44

Eurofighter Typhoon na 21. zTL Čáslav Specialisté zabezpečovali spojení

V Bechyni se uskutečnil kurz boje zblízka Kurz pro příslušníky pardubického 14. plogp

Dragoon Ride

Stovky vojáků, sto dvacet kusů vojenské techniky a spousta doprovodných vozů. Tak vypadal návrat Američanů z Pobaltí na domovskou základnu Rose Barracks v bavorském Vilsecku. Událost vyvolala emoce a prověřila naši sounáležitost s demokratickou a svobodnou Evropou, především s ohledem na naše členství v Severoatlantické alianci. Průjezd amerických vojáků přes Českou republiku schválila vláda 16. března a byly o něm informovány obě komory Parlamentu České republiky. Logisticky šlo o  náročnou operaci. Bylo třeba zajistit ubytování, doprovod a  především pak i  zprostředkovat ukázky techniky a  přístup veřejnosti na  všechna místa, kde byla naplánována zastávka, tedy zejména do kasáren. Konvoj projíždějící ve dnech 29. března až  1.  dubna  2015 byl rozdělen na  tři části, Harrachov–Liberec, Náchod–Pardubice a Bohumín–Vyškov. Závěrem cesty bylo přenocování všech účastníků v  ruzyňských kasárnách. Nejobdivovanějším prvkem techniky byl bezesporu kolový obrněný transportér Stryker a  dále pak vozidla Humwee. Kromě obrněné techniky a řady tahačů přes naše území přejelo i několik desítek doprovodných vozů, zahrnujících cisterny a mikrobusy.

Jsme hrdí na účast v NATO

Američtí vojáci si pochvalovali přivítání v České republice. Velitel konvoje Tim Payment to označil za překvapení. "Měli jsme neuvěřitelnou podporu všude, kde jsme zastavovali," uvedl. Reakce občanů na  konvoje překvapila řadu

vojáků. Úsměvy, květiny, společné focení a hlavně vlna solidarity a  sounáležitosti jsou způsobem, jakým jasně dáváme najevo, kdo je náš spojenec a kam patříme. „Jsem rád, že  to chápe a  podporuje i  velká většina našich občanů. V  době, kdy bezpečnostní rovnováhu v  Evropě a  jejím okolí narušují aktivity Islámského státu na  jedné straně a nevypočitatelné chování Putinovy vlády v Rusku na  straně druhé, dramaticky roste význam spolehlivě zajištěné národní bezpečnosti. Pokud by našemu státu hrozilo bezprostřední nebezpečí, nesmíme zůstat a  nezůstaneme sami, jako v  roce 1938," řekl premiér Bohuslav Sobotka. Ministr obrany považuje setkání s  americkými vojáky za  satisfakci. „Masivní propaganda na  sociálních sítích i  jinde vyprodukovala něco opačného, než chtěla. Spoustu lidí to naštvalo a  aktivizovalo: naprosto spontánně jeli lán světa, aby si udělali pár fotek a  popovídali si s vojáky. Mám z toho dobrý pocit," řekl Martin Stropnický.

Nejen ukázka techniky

Součástí všech zastávek byla kromě osvěty a  možnosti pohovořit si s  vojáky i  řada

doprovodných programů. V Praze to byl koncert přímo u kasáren a následný závěrečný koncert v klubu La Fabrika. V prostoru zvaném Slévárna vystoupili Jiří Suchý, vokální skupina Totál Vokál, Petr Janda, elektroswingová kapela Mydy Rabycad, Markéta Foukalová, David Koller Band, Adam Mišík a další čeští zpěváci a umělci. Tady v sále to má „pěkný grády“ a Češi jsou „úžasný“, svěřili se američtí vojáci. Někteří zvolili raději pohled do historie a jeli navštívit památník Díky, Ameriko na  plzeňské Americké třídě. Dojemné vyprávění pamětníků vojáky obměkčilo a připomnělo jim jejich druhy, kteří padli v roce 1945 při osvobozování Československa. Text a foto: Michal Voska

se starostou Prahy 6 Ondřejem Kolářem Naleznete šest rozdílů na dobové ilustraci? Hrdinové všedních dnů

Přípravu Command and General Staff College v USA absolvovalo již dvacet tři českých důstojníků

A fakta STRYKER

Kolový obrněný transportér Stryker vyrábí pro armádu Spojených států amerických od  roku  2002 kanadská firma General Dynamics Land Systems. Jedná se o  vozidla s  vysokou odolností a  mobilitou umožňující i  pohyb v  zastavěných oblastech a  leteckou přepravu, např. stroji C-130 Hercules. Využívají se pro přesun jednotek do místa určení a pro následné vedení bojové činnosti. Vozidlo je schopné přepravit družstvo v počtu devíti osob, dvojčlennou osádku (velitel vozidla a řidič) s výstrojí a materiálem a poskytnout palebnou podporu pro sesedlou pěchotu proti nechráněným a lehce obrněným cílům. Vozidlo má šestistupňovou převodovku, systém ABS a pohon na čtyři kola (8 × 4) s možností přepnutí na všech osm kol (8 × 8). Modifikace vozidla Stryker M1126 Stryker ICV − obrněný transportér M1127 Stryker RV − průzkumné vozidlo M1128 Stryker MGS − mobilní kanonový systém M1129 Stryker MC − samohybný minomet M1130 Stryker CV − velitelské vozidlo M1131 Stryker FSV − vozidlo palebné podpory M1132 Stryker ESV − ženijní vozidlo M1133 Stryker MEV − zdravotnické vozidlo M1134 Stryker ATGM − stíhač tanků M1135 Stryker NBCRV − chemické průzkumné vozidlo Výzbroj vozidla tvoří lafetovaná dálkově ovládaná hlavňová zbraň (Kongsberg Remote Weapon Station) s kulometem M2HB ráže 12,7 mm nebo granátometem MK19 ráže 40 mm, čtyři vrhače dýmových granátů M6, kulomet M240 ráže 7,62mm a protitankové řízené střely Javelin. Takticko-technická data: Hmotnost 16,47 t Délka 6,95 m Šířka 2,72 m Výška 2,64 m Osádka 2 + 9 (v klasickém provedení) Výkon motoru 260 kW Maximální rychlost 97 km/h

14. pluk logistické podpory posiluje Zaujalo nás 73. tankový prapor Přáslavice cvičil nováčky Na výstavě zbraní a střeliva IWA v Norimberku Technika a výzbroj Technika a výzbroj Technika a výzbroj

Manuál profesionálního vojáka Historie Historie

Nové sídlo resortních archivářů Manuál profesionálního vojáka

Historie

2



A report 4/2015

za  kvalitní odborníky z  hlediska velitelského a  organizačního, v  těchto podmínkách zklamali. Neunesli často odloučení od  rodin, neunesli podmínky blížící se válečnému stavu. Tehdy jsem si uvědomil, že  je potřeba hledat lidi, kteří budou schopni fungovat v  krizových podmínkách. Když jsem měl později po návratu do republiky možnost založit zvláštní odbor Vojenské policie, vybíral jsem si právě takové vojáky, kteří se v Bosně osvědčili. Měl jsem totiž možnost se na vlastní oči přesvědčit, jak se chovají v opravdu těžkých situacích, jak dokáží vstřebávat stres, těžkosti a  být loajální. To bylo v té době to nejlepší, co jsem mohl udělat. Vždy jsem říkal, že  jestli někdo neumí nějaké zákony či normy, to všechno se dá naučit. Ale tyto vlastnosti a  schopnosti člověk buď má, anebo nemá.

Součástí nově vytvořené sekce dozoru a kontroly Ministerstva obrany je odbor inspekce ministra, odbor dohledu nad akvizicemi, odbor státního dozoru a odbor vojenského letectví. Od počátku letošního roku stojí v čele této sekce náměstek ministra obrany Ing. Antonín Rada. A právě jeho jsme požádali o následující rozhovor.

Představujeme nového náměstka pro řízení sekce dozoru a kontroly Ministerstva obrany Antonína Radu

Kontrolou předcházíme PROBLÉMŮM V roce 1980 jste se přihlásil na Vojenskou střední odbornou školu elektrotechnickou a  radiolokační. Proč jste se takto rozhodl? Co vás tehdy před lety na armádě lákalo? Od  dětství jsem se zajímal o  vojenskou techniku a  elektrotechniku, což časem vyústilo v  rozhodnutí začít studovat elektrotechnický obor na vojenské střední odborné škole. Samozřejmě v tom byla i touha poznat něco nového. Ty začátky na škole ale byly určitě poměrně tvrdé, přece jenom se to očekávání nejspíš poněkud lišilo od reality… To asi ano, ale velice rychle jsem si zvykl, protože jsem byl od dětství veden k určité skromnosti a samostatnosti, takže jsem se bez větších problémů vypořádal s vojenským prostředím. Mně osobně systém pořádku a disciplíny vyhovoval. Při vzpomínce na  střední školu se mi dnes vybaví hlavně kamarádi, spolužáci. To kamarádství, které v  tomto prostřední vzniklo, převýšilo negativa tvrdého vojenského režimu.

A report 4/2015

Následně jste vystudoval Vojenskou technickou školu v  Liptovském Mikuláši, obor automatizované systémy velení, již po  třech letech praxe jste ale přešel od  protivzdušné obrany k  Vojenské policii. Co vás tehdy přimělo k  poměrně razantní změně profese? Po  skončení vysoké školy jsem byl zařazen na radiotechnický prapor ve Stodu, na jeho rotu v šumavském Zhůří. Ještě před listopadem 1989 jsem byl za náš vojenský útvar pověřen jednáním s  vojenskou prokuraturou. Pokud voják něco ukradl nebo se nevrátil z  dovolené, řešil jsem to následně já právě s  vojenskou prokuraturou. Když se počátkem devadesátých let výrazně uvolnila morálka v AČR, reagoval na to tehdejší ministr obrany nařízením o zřízení útvarových skupin pro boj s kriminalitou. A protože jsem měl již jisté zkušenosti s prokuraturou, byl jsem do těchto skupin začleněn i já. Nakonec to vyústilo v to, že jsem dostal nabídku, zda bych nechtěl jít sloužit k Vojenské policii v Žatci, která se právě v této době začala formovat.

Vojenská policie se v  té době stavěla na  zelené louce, nikdo neměl žádné zkušenosti. To asi byla poměrně zajímavá práce? Ano, začínali jsme skutečně od  nuly. Jen z toho, co jsme měli odkoukané z kina či načtené z  kriminálek. Nebyl opravdu nikdo, kdo by nám mohl předat nějaké zkušenosti. U Vojenské policie jsem strávil podstatnou část života. Sloužil jsem u ní od roku 1991 až do roku 2009. V  letech 1997 až  1998 jste se účastnil mise SFOR v Bosně a Hercegovině. Jak vzpomínáte na toto období vašeho života? Co vám pobyt v těchto poměrně extrémnějších podmínkách dal? Tato mise mne skutečně obohatila. Během mého nasazení jsme museli řešit například pád našeho vrtulníku, při kterém bylo zraněno šestatřicet lidí. Naštěstí to všichni přežili. Z hlediska policejní práce a  následného zkoumání technického stavu to byla velká zkušenost. Dospěl jsem i k určitému lidskému poznání. Mnozí jedinci, kteří byli v České republice považováni

Zvláštní odbor Vojenské policie měl přívlastek protikorupční. V době jeho vzniku se hodně proklamoval boj s  korupcí, realita ale byla asi o  poznání složitější... Ano, v té době se boj s korupcí hodně proklamoval. Měl jsem tehdy za sebou deset let strávených u  Vojenské policie v  různých funkcích. Dobře jsem tedy znal situaci. Uvědomoval jsem si, že ve struktuře Vojenské policie chybí prvek, který by měl celorepublikovou působnost. Který by mohl bojovat proti korupci bez ohledu na teritorium a měl „zcela volné ruce“. Nejspíš právě na základě výsledků mé policejní práce jsem dostal nabídku, zda bych nechtěl vybudovat tento

3 nový prvek, zvláštní odbor, v rámci Hlavního velitelství VP v  Praze. Jak jsem již zmínil, oslovil jsem kolegy, které jsem za deset let práce dobře znal. A právě s nimi jsem odbor začal stavět. Jak moc složité to bylo? Když jsem tehdy skoro po dvaceti letech služby v  armádě přišel do  Prahy, čekalo mě velké rozčarování. Chvíli nám trvalo, než jsme se vůbec začali orientovat v  systému, než jsme pochopili všechny souvislosti a dokázali z hlediska policejní činnosti z toho těžit. Teprve pak se nám dařilo dosahovat našich cílů, tedy odhalovat a  objasňovat trestnou činnost v  resortu Ministerstva obrany.

Ovšem po  devíti letech své existence byl v  roce  2009 tento útvar bez nějakého bližšího vysvětlení zrušen. Měl jste tehdy dojem, že  se děje něco nesprávného? Odcházel jste z armády s určitou hořkostí? Nechci se bavit o  tehdejších vrcholových funkcionářích resortu a  s  nimi spojených kauzách. To, že  někdo řekl „Rada nám tady škodí a  musí resort opustit“ mne až  tolik nemrzelo. Daleko více mě mrzelo, že zanikl celý ten odbor. Deset let tvrdé a vynikající práce přišlo vniveč. Myslím si, že  Vojenská policie tímto krokem na nějaký čas ztratila ze dne na den schopnost odhalovat trestnou činnost páchanou v resortu MO a poukazovat na ni.

Proč byly všechny ty souvislosti tak složité? Bylo to proto, že dotyční neměli zájem, aby se v těchto záležitostech dokázal někdo orientovat? To si nemyslím, to už by byla konstrukce. Zúčastnění těžili z toho, že nikdy žádný takový vyšetřující orgán neexistoval, a někteří tehdejší funkcionáři se cítili být naprosto nedotknutelní a vůbec nepředpokládali, že jakýsi prvek uvnitř armády by byl schopen následně takové kauzy dohledat a rozkrýt.

Dozvěděl jste se někdy důvod změn ve vašem odboru? Došlo vám, proč jste byl odvolán? Došlo. Ale nerad bych tady o tom hovořil.

Takže po čase začaly přicházet úspěchy... Ano, posunuli jsme se o  velký kus dopředu. Moji podřízení v  tomto období prošli vším možným. Nasbírali obrovské množství znalostí a zkušeností. Po třech letech jsme začali sklízet první velké úspěchy naší práce.

Takže ty začátky tam pro vás byly hodně složité? Určitě ano. Na  rozdíl od  jiných resortů se Ministerstvo obrany, ač se to mnohým zaměstnancům nemusí zdát, o  své lidi skutečně dobře stará. Všechno tady má určitý řád a  systém. Tam, kam jsem nastoupil, nebylo

V následujících letech jste působil na Ministerstvu dopravy a  na  Úřadu vlády ČR, kde jste se i  nadále věnoval oblastem kontroly, dozoru a boje s korupcí. Nakolik se toto prostředí liší od  toho, které známe z resortu? Liší se to velice výrazně.

4



nic z toho. Přišel jsem do jiného a zcela cizího prostředí. Jak složité je naskočit po šesti letech do rozjetého vlaku Ministerstva obrany, a  navíc do  funkce náměstka pro řízení sekce dozoru a kontroly? Nebyl to velký problém. Potřeboval jsem jen asi měsíční aklimatizaci. To zásadní tady běží tak jako v  minulosti. Proto můj návrat byl pro mě plynulý a  příjemný. Armáda pro mne byla vždy srdeční záležitost, sledoval jsem ji, i když jsem byl mimo resort. Zpravidla nebývá problém v systému, ale v lidech. Říkáte, že  není problém v  systému. Znamená to, že  výsledkem posledních organizačních změn je

5

A report 4/2015

úhel pohledu vrchního praporčíka A fakta

Takto by to dál nešlo

Antonín Rada vystudoval Vysokou vojenskou technickou školu v  Liptovském Mikuláši. Armádní karié­ru zahájil u  útvarů a  jednotek protivzdušné obrany státu ve  Stodu a  Zhůří. Od  roku 1991 působil v  různých složkách Vojenské policie. Po  návratu z  mise  SFOR v  Bosně a  Hercegovině byl v  roce  2000 pověřen vybudováním zvláštního odboru Vojenské policie. Od  roku 2010 pracoval na  Ministerstvu dopravy, na  odboru auditu, kontroly a  dopravy. Později přešel na  Úřad vlády ČR, kde působil v sekci pro koordinaci boje s korupcí. K jeho zálibám patří cestování, tenis a lyžování.

V dnešním příspěvku bych rád poukázal na trvalku mezi problematickými oblastmi zabezpečení života vojáků, kterou je jejich výstrojní zabezpečení. Tentokrát se zaměřím na výdejny součástek naturálního odívání (VSNO) a způsob výdeje výstrojního materiálu našim vojenským profesionálům. Ten se totiž po určité době vrátil do doby dávno minulé, o které jsme si mysleli, že je již pryč. Současný způsob výdeje součástek naturálního odívání se pro mužstvo, poddůstojníky a praporčíky našich ozbrojených sil opět stal trnem v patě. A ten je třeba vytrhnout. Stejně jako mnozí jiní vojáci i já jsem minulý měsíc měl tu čest navštívit VSNO Praha. Zajel jsem do  výdejny součástek odívání příslušníků reprezentačních součástí a  při této příležitosti jsem se rozhodl, že zajdu i do výdejny součástek naturálního odívání, abych si doplnil některé chybějící výstrojní součástky. Nic jsem však nenakoupil. Jen jsem vkročil do budovy a hned jsem musel totiž změnit své rozhodnutí. Důvodem byla dlouhá fronta vojáků, kteří čekali, až  je obslouží pracovníci VSNO nedávno zavedeným pultovým způsobem. Musím konstatovat, že pultový výdej součástek naturálního odívání je opatřením, nad kterým musí každému normálnímu profesionálnímu vojáku 21. století rozum stát. Tento návrat do  minulého století se nedá nazvat jinak než jako vojákům uživatelsky nepřátelské opatření, které nemá nic

pouze sloučení fungujících složek a že jste nemusel nic vymýšlet a budovat od nuly? Když jsem nastoupil, měl jsem strukturu sekce pevně danou. Věděl jsem, které prvky, respektive úřady se stanou součástí nové sekce. Šlo jen o  to, osvěžit si v  paměti, co tyto prvky dělají a jací tam jsou lidé. Většinou jsem jednal s lidmi, které jsem z minulosti znal. Z tohoto pohledu to pro mne nebylo stresující, ale spíše příjemné. Odbory, které mám pod sebou, působily do konce loňského roku samostatně. Musel jsem lidem vysvětlit, že  sekce vznikla proto, aby kontrolní činnost v  rámci resortu byla efektivnější a  koordinovanější, což v  minulosti mnohdy nebylo. Nyní jsou mi všechny kontrolní prvky podřízeny a  měl bych řídit jednotlivé odbory tak, aby jejich činnost byla cílená, účelná, efektivní, vzájemně provázaná a především koordinovaná.

Mohu porovnávat se dvěma úřady mimo resort a jsem přesvědčen, že zde je to víceméně v pořádku. Jsem zastáncem myšlenky, že kontrola se musí provádět zejména tam, kde je v čase a místě nutná. To znamená operativně. Kontrola by měla být jasně cílená a nečekaná. Pokud bude mít tyto parametry, dokáže ukázat pravý stav věci. Někteří lidé si myslí, že inspekce by měla být ještě více nezávislá. Jak vnímáte tuto záležitost vy? Tím, že  inspekce ministra obrany byla zařazena do sekce dozoru a kontroly MO, rozhodně nebyla dotčena její nezávislost. Odbor inspekce ministra funguje v podstatě stejně, jako fungoval předtím. Výstupy z kontrolních a dozorových činností jsou plně v  gesci jednotlivých ředitelů odborů. Není možné, aby náměstek do toho jakýmkoliv způsobem zasahoval.

inspekce  MO nejdůležitější složkou z  těch, které vám jsou podřízeny? Nechtěl bych říkat, že  je to nejdůležitější složka sekce. Prostě má svoji pozici, stejně jako další prvky sekce. Nechtěl bych proto srovnávat inspekci například s  odborem státního dozoru. Jednou ze  zásadních činností odboru státního dozoru je také kontrolní a dozorová činnost. Ale kromě té provádí i celou řadu činností spojených s výkonem státní správy například na úseku stavebního řádu, požární ochrany či energetiky, obdobně jako odbor vojenského letectví ve vztahu k  letecké technice, leteckému personálu apod. Neméně důležitá je i práce odboru dohledu nad akvizicemi, kdy se nám daří eliminovat chyby zadavatelů veřejných zakázek. Společným cílem sekce je přispívat svojí činností k maximální efektivnosti a  hospodárnosti resortu Ministerstva obrany.

To znamená, že v resortu zavedený systém kontroly je v pořádku?

Lidé vás tak trochu setrvačností vnímají jako generálního inspektora resortu. Je skutečně

Text: Vladimír Marek, foto: Jana Deckerová

společného s  péčí o  profesionální vojáky. Ponechme pro chvíli stranou skutečnost, že máme nedostatek výstroje, čímž mimořádně ztěžujeme běžný život vojákům u jednotek. Ti ji totiž potřebují jako sůl v množství, kvalitě a běžném standardu dostupnosti moderní armády NATO. Jako by to samo o  sobě nestačilo. Místo toho, abychom řadovým vojákům ulehčili jejich situaci, kdekoliv je to možné, tak přitvrdíme, a naši vojáci tak musí v současné době trávit svůj drahocenný čas stáním ve frontách VSNO. Je úplně jedno, jaké důvody vedly vedení výstrojní služby k tomu, že toto opatření uplatnilo. Pokud se ve VSNO ztrácely nějaké výstrojní součástky, je to otázka důsledné kontroly nakupujících personálem VSNO při placení nebo zavedení moderních elektronických forem ochrany materiálu, běžných v civilní sféře. Pokud to není personál schopen zajistit, pak je to otázka jeho důsledného vedení a  kontroly ze  strany nadřízených. Domnívám se, a jistě ne sám, že brát si řadové vojáky za rukojmí problémů ve VSNO není ten správný postup, který měl být ve VSNO zvolen. To by si měli uvědomit všichni funkcionáři, kteří VSNO řídí. Druhý problém týkající se VSNO se pojí s  využíváním plných mocí vojáky k  tomu, aby si zabezpečili nákup výstrojních součástek prostřednictvím svých kolegů, kteří mají do VSNO zrovna cestu. Nedávno se ke mně dostal e-mail

od  jednoho z  vrchních praporčíků. Byl to pro mě podnět k  tomu, abych se začal zajímat, proč není při nákupu ve  VSNO možné používat plné moci. Argumentace a  zdůvodnění některých odborných orgánů, které jsem viděl, jsou pro mužstvo, poddůstojníky a  praporčíky neakceptovatelné. Není možné, aby nějaký odborný funkcionář vydal pokyn, že  se plné moci nebudou uznávat, a učinil tak s odkazem na  to, že  nějaká vnitroresortní norma neobsahuje zmínku o  možnosti použít plnou moc při výdeji materiálu ve VSNO. Musím si nutně klást otázku o  právním vědomí takového funkcionáře a o jeho znalosti obecně závazných právních norem tohoto státu, jako je občanský zákoník, který tuto oblast poměrně explicitně upravuje. Zkrátka a dobře, pro některé funkcionáře je pohodlné odbýt naše řadové vojáky s tím, že není možné vydat jejich výstrojní součástky někomu jinému na základě plné moci. Z mého pohledu to není v  zájmu našich vojáků a  jednoznačně musí dojít k narovnání tohoto pokřiveného vidění světa ve prospěch zabezpečovaných vojáků. I když to někoho dostane z jeho komfortní zóny a znamená to pro něj více přemýšlení při tvorbě našich resortních norem.

Vrchní praporčík AČR št. prap. Petr Seifert, ilustrační foto: Vladimír Marek

6



A report 4/2015

Vláda ČR schválila nové platové tarify vojáků z povolání, které v souladu se zákonem č. 332/2014 Sb. budou platit od počátku července letošního roku

Vrbětické oko

Se střežením muničního areálu pomáhá speciální monitorovací systém tvořený soustavou kamer a mobilních pracovišť. Ten je znám již z mise KFOR. Modernizace a především vyšší rozlišení umožňují nasazení i v dnešní době.

Novela č. 332/2014 Sb., která mění dosavadní zákon o vojácích z povolání, má vedle celé řady dalších aspektů upravovat nejen systém řízení kariér, ale také přinést zcela nové platové ohodnocení, které by mělo umožnit ozbrojeným silám snadněji získávat kvalitní vojenský personál pro zajišťování bezpečnosti České republiky.

O tom, že Vojenská policie není jen represivní složkou, ale především vítanou pomocí napříč armádními útvary, se mohou přesvědčit vojáci ve Vrběticích. Nově jsou zde nasazeny soupravy systém ochrany a  monitorování (SOM) a  kontrolní pracoviště centrální ochrany (KPCO), které umožňují střežení důležitých objektů, ochranu vojenského letiště Kbely, či  v  případě potřeby monitoring nasaditelný kdekoliv po světě. Oba prostředky jsou ve  vlastnictví Velitelství ochranné služby VP Praha. Ta zajišťuje nejen ochranu určených osob, ale také doprovodů, zahraničních delegací či důležitých objektů Ministerstva obrany. Kromě toho má také na starosti provádění dopravní a pořádkové služby. Není asi žádným tajemstvím, že k další úpravě minimální mzdy by mělo dojít počátkem roku 2016. Zda a v jakém rozsahu se v této souvislosti uskuteční další úprava platových tarifů vojáků, to bude záležet na  celé řadě faktorů. Rozhodující by při tom mělo být, zda se uskuteční valorizace mezd zaměstnanců ve  státním sektoru. Svou roli v případě těchto změn určitě sehraje i stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí. Pokud ale skutečně dojde k  dalšímu navýšení minimální mzdy, měl by ho kopírovat minimálně služební platový tarif vojína. Jak tomu bude v případě dalších hodností, na to si budeme muset počkat.

Služební tarif

Výše služebních tarifů pro vojenské hodnosti uvedené v § 68 odst. 2 novely zákona o vojácích z povolání činí: Vojenská hodnost

Služební tarif v Kč měsíčně

Vojenská hodnost

Služební tarif v Kč měsíčně

Poručík

29 580

Nadporučík

33 660

Kapitán

38 760

Major

43 860

Podplukovník

48 960

Plukovník

59 160

Brigádní generál

69 360

Generálmajor

79 560

Generálporučík

89 760

Armádní generál

99 960

Výše služebních tarifů pro vojenské hodnosti v  hodnostním sboru čekatelů uvedené v  § 68 odst. 4 novely zákona o vojácích z povolání činí: Vojenská hodnost

7

Moderní technika Vojenské policie šetří práci desítkám vojáků

Valorizace původního návrhu

Přesto připravované platové podmínky profesionálních vojáků prošly v  posledních letech mnoha peripetiemi. Původně je měl řešit samostatný zákon o služebním platu vojáků z povolání. Na základě doporučení ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí došlo k zapracování jeho návrhu do  novely č. 332/2014 Sb., která upravuje zákon o vojácích z povolání. Tato novela vstoupí v  platnost 1. července letošního roku. Mezitím ale byla dvakrát upravena minimální mzda, od  které by se služební platové tarify měly odvíjet. Osmitisícový tarif, který platil v  podstatě od  roku 2007, se s  platností od  1.  srpna 2013 zvýšil na  8  500 korun. Počátkem letošního roku pak byla minimální mzda stanovena na  9  200 Kč. A  právě na  tuto skutečnost bylo potřeba reagovat. Novou podobu služebních tarifů projednala a schválila na svém zasedání vláda 9. března 2015 a  následně je podepsal i premiér. Zákon do sebe v podobě návaznosti na minimální mzdu zakoncipoval valorizační prvek, který by reagoval na případné navyšování mzdy v civilním sektoru. Nejedná se však v žádném případě o nárokovou záležitost. Možné navýšení posuzuje vláda s  přihlédnutím k  celé řadě faktorů. Proto také, přestože v uplynulém období byla navýšena minimální mzda o patnáct procent, nejednalo se o automatické kopírování tohoto růstu. Podle pracovníků odboru platové politiky sekce státního tajemníka bylo smyslem tohoto opatření spíše reagovat na valorizaci mezd zaměstnanců ve státním sektoru, ke které došlo v závěru loňského roku. Služební platový tarif vojáka v hodnosti vojína se zvedl z původních 8 800 Kč o 4,5 procenta na současnou úroveň minimální mzdy, tedy na 9 200 Kč. V ostatních hodnostních sborech se jednalo o navýšení o dvě procenta.

A report 4/2015

Služební tarif v Kč měsíčně

Vojín

  9 200

Vojín

  9 200

Svobodník

19 690

Svobodník

  9 600

Desátník

20 810

Desátník

10 000

Četař

22 040

Četař

10 400

Rotný

25 710

Rotmistr

27 540

Rotný

10 800

Nadrotmistr

29 380

Rotmistr

11 200

Praporčík

31 420

Nadrotmistr

11 600

Nadpraporčík

33 660

Štábní praporčík

43 860

Text a foto: Vladimír Marek

Monitoring bude pokračovat

Areál muničního skladu a  jeho okolí budou zatím nadále monitorovány a  střeženy, dokud nebude rozhodnuto jinak a  munice nebude kompletně převezena do jiných skladů či k přímým majitelům. „Podpora Vojenské policie je svým rozsahem s  přihlédnutím k  počtu osob zcela unikátní,“ doplnil plukovník Jiří Roček, velitel Velitelství ochranné služby VP Praha. K plnění úkolů je třeba, aby každá složka pracovala zcela bezchybně, jako jeden celek. Je třeba zajistit nejen zázemí, logistické úkony, ale i rychlé

Nepřetržitý dohled

Sestavy SOM a  KPCO sledují okolí ve  dne i  v  noci a  za  jakéhokoliv počasí díky soustavě kamer a  senzorových jednotek. Každé pracoviště je obsluhováno dvacet čtyři hodin denně třemi specialisty, kteří se střídají v týdenních turnusech. „Díky našim technickým prostředkům nasazeným ve Vrběticích ušetříme práci zhruba šedesáti vojákům, kteří by museli přidělený prostor fyzicky střežit. Naše stanoviště monitorují asi pětinu perimetru, což znamená pět a půl kilometru,“ uvedl major Petr Bebelák z Velitelství ochranné služby VP Praha. Použití moderních technických prostředků je samozřejmostí při většině operací u nás, ale i v zahraničí. Vojenská policie disponuje i mobilním kontrolním pracovištěm vstupu (MKPV), které je i v kontejnerové verzi, již lze využít na zahraničních pracovištích. Tato varianta bude prezentována i široké veřejnosti na výstavě IDET v květnu tohoto roku.

Letecký pohled na hlavní základnu v Haluzicích

A fakta Souprava SOM-2 sestává v základní úrovni ze systému SOM a ze dvou vozidel na unifikovaných podvozcích Land Rover 130, opatřených speciálními skříněmi. Podle určení provedení těchto speciálních skříní se vozidla soupravy SOM-2 rozlišují na monitorovací a logistické vozidlo. Senzorovou jednotku tvoří senzorová hlava, směrový manipulátor a  stativ. V  základní konfiguraci je barevná TV kamera s  transfokátorem, infračervená kamera s  nechlazeným detektorem a černobílá kamera s vysokou citlivostí. Dosah systému činí 4 000 metrů. Vojenští policisté u monitorovacího stanoviště

Kamerový systém SOM-2 bdí na perimetr ve Vrběticích

přesuny techniky a vojáků. V tom vydatně pomáhá i  24. zDL Praha-Kbely. V  případě příznivého počasí dopravuje vojáky v  rámci výcviku vrtulník. Tím se významně ušetří čas strávený při přesunu z Prahy.

Text a foto: Michal Voska

8



A report 4/2015

A report 4/2015

9

Na Vyškovsku se uskutečnila příprava 4. strážní roty na misi Resolute Support v Afghánistánu

Štít pro Bagrám Vesnice Podivice nedaleko Vyškova se stala dějištěm přípravy už čtvrté strážní roty BAF, která se v dubnu vydá do Afghánistánu. Společně s americkými vojáky bude střežit jednu z nejdůležitějších koaličních základen v zemi, Bagrám. Cvičení s názvem Shield (štít) probíhalo pod vedením vyškovského Velitelství výcviku – Vojenské akademie od  2. do  6. března a  mělo za  úkol prověřit znalosti a  schopnosti vojáků v  oblasti průzkumu, ochrany a  vyjednávání. Kvůli tomu, aby byla příprava do náročné mise co nejefektivnější, zvolili organizátoři prostředí skutečné vesnice. „S  Podivicemi spolupracuje vyškovské velitelství už dlouhá léta a místní jsou na přítomnost vojáků zvyklí. Naopak, pochvalují si, že  se ve  vesnici něco děje,“ vysvětlil podplukovník Ladislav Zakuťanský, velitel cvičení Shield. Ačkoliv se do  výcviku místní obyvatelé aktivně nezapojili, už jen jejich přítomnost byla pro vojáky cenná. Představovala totiž běžný, každodenní život, s nímž se budou vojáci v Afghánistánu setkávat. Díky tomu se mohou lépe připravovat na reálnou podobu hlídek a strážní činnosti v okolí Bagrámu.

Pod dohledem instruktorů

Příslušníky 4. strážní roty BAF čekal v  Podivicích tvrdý dril, opakování a  zdokonalování postupů. Na vše dohlíželi instruktoři, kteří dění okamžitě vyhodnocovali, a  případné chyby se tak odstranily ihned na místě. Vojáky přivítal instruktor, který představoval kmenového vůdce. Nabídl vojákům pohoštění,

ale rovněž je upozornil, že  jejich přítomnost ve  vesnici není vítána. „Úkolem vojáků bylo vést jednání, které bylo třeba plynule překládat do  angličtiny. Po  celou dobu vyjednávání bylo třeba vesnici zabezpečovat, hlídat okolí a kontrolovat projíždějící vozidla,“ nastínil realitu, která vojáky čeká i  v  Afghánistánu, podplukovník Ladislav Zakuťanský. Moravská vesnička sice není ani vzdáleně podobná tradičním obydlím v Afghánistánu, ale představuje reálné prostředí. Pro dotvoření reality byla užita řada převleků: týkalo se to i  ženy v  modré burce s  dítětem v náručí. Dítě představovala umělohmotná panenka.

Kolona pod palbou

Druhou fází byla příprava na  reálný útok, která probíhala ve výcvikovém prostoru a v přilehlých lesích. Protivník přichystal výbušniny, jež simulovaly improvizované výbušné zařízení, na které najel první vůz kolony, a následné nastřelení posledních vozů pomocí RPG. To mělo za  následek těžká zranění posádky prvního vozu a vyřazení z akce. „Vojáci se museli rychle zorien­tovat v  nepřehledné situaci, vytlačit protivníka z místa boje, eliminovat ho a ošetřit zraněné. Vše opět za bedlivého dozoru instruktorů,“ uvedl Zakuťanský s tím, že pro reálnost situace bylo použito několik velice věrohodných

masek. Řada z nich na první pohled vzbuzovala hrůzu až odpor. Simulovaly těžké popáleniny, ale i urvanou ruku. Pro vojáky je takto vedený výcvik nezbytný, jelikož v Afghánistánu se mohou setkat s čímkoliv a kvalitní, důsledná a praktická příprava je dokáže připravit na nejhorší.

Přesně mířená střelba

Při výcviku je kromě pozorování, zrychlených přesunů a  zdravotních kurzů drilována

především střelecká příprava. Střelba z  místa a  v  klidu je záležitost pro víkendovou zábavu na střelnici, ale vojákům je k ničemu. Těm, pokud musí zbraň použít, se tak stane v  situaci ohrožující život, při eliminaci protivníka, ve stresu, v běhu či při plazení. Jako záštita může sloužit transportér či jiná technika. Při cvičení Shield bylo zapotřebí rychlou a  především přesnou střelbou protivníka zneškodnit, ale též přemýšlet, kolik je zásobníků k dispozici. Akční střelba bez myšlení patří na plátna kin, nikoliv do reálné situace boje. Vojáci jsou vybaveni útočnou puškou CZ 805 Bren ve  shodné ráži jako koaliční partneři. Důvod je zřejmý – možnost doplnit munici od  vojáků z  jiných zemí. Jako záložní zbraň jim slouží „gloky“ či „fantomy". Spolehlivé pistole s vysokou kapacitou zásobníku.

Pomoc raněnému

Rychlý přesun, střelba, ochrana perimetru. To je součást základních dovedností. K  té neméně důležité patří zdravotní příprava. Při výcviku je kladen důraz na  bezchybné použití škrtidel a  ošetření zraněných. Právě škrtidlo je nezbytnou součástí výbavy, jelikož dle statistik je nejvíce mrtvých právě díky vykrvácení. Zástavu krvácení je třeba cvičit a  drilovat: voják se může dostat do situace, kdy bude třeba, aby si krvácení zastavil sám a vyčkal tak do příjezdu Medevacu, na bezpečný transport do nemocnice kvůli profesionálnímu ošetření. Ve  výcvikovém prostoru bylo možné po zmíněném nástřelu

A fakta Čtvrtou strážní rotu BAF budou tvořit převážně příslušníci 42. mechanizovaného praporu Tábor. Jejich připravenost na možné bojové střety je rozhodující při plnění svěřených úkolů v rámci mise Resolute Support a samozřejmě při ochraně životů jich samotných.

a  odpalu improvizovaného výbušného zařízení pozorovat doslovný koncert. Nebylo třeba slov, každý přesně věděl, kde je jeho místo, co má dělat a  jak raněnému pomoci. Kromě cvičení přes den je drilována příprava i v noci. Za pomocí přístrojů pro noční vidění je napíchnutí žilního katetru těžkým úkolem, vyžadujícím naprostou profesionalitu.

Nebojíme se

I  přes náročné prostředí a  ztrátu několika příslušníků AČR se vojáci ze čtvrté strážní roty do  Afghánistánu jet nebojí. Je to naše práce, jsme na ni připraveni a uděláme vše pro to, aby byl každý úkol splněn a  základna ochráněna, shodují se. V jejich práci jim bude brzy pomáhat i  bezpilotní komplet ScanEagle, který byl představen v  minulém čísle A  reportu a  který bude od května na Bagrámu nasazen. Pomůže tak nejen k ochraně perimetru, ale i k podpoře hlídek. Stane se jejich vzdáleným okem, jelikož dokáže pracovat ve  velkých výškách více než dvacet čtyři hodin bez nutnosti tankování. Technika vojákům dokáže pomoci, ale lidský faktor je

stále nejpodstatnější. Spoléhat se jeden na druhého, stmelit jednotku, dokázat dýchat za druhé a vždy být připraven nasadit vlastní život pro kamarády ve zbrani technika nedokáže. To dokáže jen dobře vycvičený voják.

Afghánistán v současnosti Vzhledem k postupnému stahování koaličních vojsk, kdy z původních více než sto třiceti tisíc vojáků z původní mise ISAF působí v Afghánistánu nyní přibližně třináct tisíc vojáků, je současná situace nelehká. Nároky kladené na vojáky jsou enormní, je třeba počítat se vším. V  minulých letech bylo obvyklé, že zimní období znamenalo snížení počtu útoků − dá se říci, že se Tálibán schoval před zimou a aktivity vyvíjel až na jaře. Letošní zima byla opakem: řada útoků a nástřelů nenechávala vojáky na pochybách, že je zde tvrdý protivník, který se nevzdává, a  jen díky přípravě je možné riziko snížit na minimum. Text a foto: Michal Voska

10



A report 4/2015

A report 4/2015

11

Britské stíhací stroje Eurofighter Typhoon na 21. základně taktického letectva Čáslav

Cvičení Quo Vadis

Čeští stíhací piloti na strojích JAS-39 Gripen změřili své síly se zdánlivě silnějšími stroji britského Královského letectva ze základny Coningsby. ,,Zvolenská“ základna kromě cvičení oslavila i významné jubileum.

Před příletem bylo třeba učinit řadu opatření a  přichystat zázemí pro britský pozemní personál. Ten přistál na  Letišti Václava Havla den před příletem typhoonů, tedy 11. března. Ihned po „aklimatizaci“ se muselo zkontrolovat servisní zázemí, učinit všechny potřebné úkony spojené s  příletem a  následnou údržbou. Britští stíhači přilétli ve  formaci tří jednomístných a  jednoho dvoumístného stroje. Ještě před dosednutím byla provedena řada průletů, včetně formace s gripeny, které svým kolegům udělaly čestnou stráž a zároveň důstojný doprovod na základnu.

16 let v NATO Průlet čtyř letounů Eurofighter Ty­phoon, mezinárodní cvičení Quo Vadis, průlet letounů JAS-39  Gripen, hřmění motorů letounů  L-159  ALCA, slavnostní nástup v  odpoledních hodinách za  účasti starostů měst, městysů a  obcí Středočeského kraje, takový byl den 21.  základny taktického letectva Čáslav přesně 16 let po  vstupu České republiky do  NATO. Armáda se hned od  počátku svého členství zapojila do  aktivit Severoatlantické

aliance. „Dne 12.  března 1999 přiletěl velitel společných vzdušných sil střední Evropy generál John P. Jumper na čáslavskou základnu, která se dnem vstupu do Aliance ihned zapojila do  integrovaného systému protivzdušné obrany NATO,“ uvedl v  úvodu slavnostního nástupu velitel 21.  základny taktického letectva Čáslav plukovník Petr Hromek. „Naše základna se účastnila misí Air Policing v  Pobaltí a  na  Islandu. Reprezentovali jsme nejen základnu, ale hlavně Armádu České republiky,“ dodal Hromek.

ale dostali do fáze, která neměla vítěze,“ dodává nadporučík Čejka. Na  strategii českých stíhačů tak nebude potřeba nic měnit, důležité bude taktické schopnosti i nadále zdokonalovat.

Zásah zaznamenán

Vyhodnotit boj jsou piloti schopni téměř okamžitě. Ten, který dokáže dostat letoun soupeře do  zaměřovače pro možnost odpálení rakety či použití kanónu, je vítězem. I díky tomu bylo možné konstatovat, že  v  celkovém hodnocení našich a britských pilotů dopadlo cvičení smírně, nerozhodně. Ukazuje to na fakt, že se naši letci ve  světě rozhodně neztratí. To dokazují i  naše účasti na cvičeních NATO Tiger Meet či na společné ochraně vzdušného prostoru pobaltských spojenců Baltic Air Policing.

A fakta Technické údaje JAS-39 Gripen • Osádka: 1 (2 pro JAS-39B/D) • Délka: 14,1 m • Rozpětí: 8,4 m • Výška: 4,5 m • Nosná plocha : 30,0 m² • Hmotnost (prázdný): 5 700 kg • Hmotnost (naložen): 8 500 kg • Maximální vzletová hmotnost: 14 000 kg • Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor Volvo Aero RM12 s přídavným spalováním • Suchý tah: 54 kN • Tah s forsáží: 80,5 kN Výkon • Maximální rychlost: 2 204 km/h • Přeletový dolet: 3 200 km s příd. nádržemi • Akční rádius: 800 km • Plošné zatížení: 336 kg/m² • Dostup: 15 452 m • Tah/Hmotnost: 0,97

Souboj jeden na jednoho Britové cvičili souboje proti strojům JAS-39  Gripen poprvé. Piloti se shodli na  tom, že  to je pro ně cenná zkušenost. „Naše stroje jsou možná motorově silnější, gripen naopak umí operovat při nižších rychlostech a  tuto schopnost čeští piloti výtečně užívají, takže výsledek souboje se odvíjí od  zvolené taktiky pilota,“ uvedl major Paul Gardiner. Cvičení Quo Vadis, organizované čáslavskou 211. letkou, bylo sice dvoudenní, vzdušných bojů byly však desítky.

Lion Effort „Trénovali jsme vzdušné boje jeden na  jednoho a dva na jednoho. Souboje dva na jednoho dopadly dle očekávání, početní převaha je garancí úspěchu, souboje jeden na jednoho však tak jednoznačné nebyly,“ vysvětloval starší pilot letounu JAS-39 Gripen nadporučík Stanislav Čejka. „V pátek jsem se utkal se zkušeným pilotem eurofighteru a  střetnutí nemělo vítěze. Jednou jsem vyhrál já, jednou on, několikrát jsme se

A fakta Technické údaje Eurofighter Typhoon • Posádka: 1 • Délka: 15,96 m • Rozpětí: 10,95 m • Výška: 5,28 m • Nosná plocha: 51,2 m² • Hmotnost (prázdný): 11 150 kg • Vzletová hmotnost: 16 000 kg • Maximální vzletová hmotnost: 23 500 kg • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Eurojet EJ200 s přídavným spalováním • Suchý tah: 60 kN • Tah s forsáží: 89 kN Výkony • Maximální rychlost: 2 495 km/h • Dolet: 2 900 km • Přeletový dolet: 3 790 km • Dostup: 19 810 m • Stoupavost: 315 m/s • Plošné zatížení: 312 kg/m2 • Tah/Hmotnost: 1,15

Dva dny vzdušných soubojů a  nácviků jsou předzvěstí významného cvičení Lion Effort, které budeme hostit v květnu tohoto roku. Účastníky budou země, jejichž armády disponují jakýmikoliv verzemi letounu JAS-39 Gripen (uživatelé jsou známí pod zkratkou GUG = Gripen Users Group). První cvičení tohoto druhu se konalo v  roce 2009 v  Maďarsku, druhé v  roce 2012 ve  Švédsku. Obou se účastnila i  21. základna taktického letectva Čáslav a její piloti − jak letounů Gripen, tak L-159 ALCA. Po třech letech se bude cvičení GUG opakovat, tentokráte bude hostitelem Česká republika a  21. zTL. Cvičení bude dvoutýdenní s  hlavním letovým úsilím v pracovní dny od 11. do 24. května 2015. Aktivní leteckou účast již přislíbilo Švédské království a Maďarsko, Thajské království se bude účastnit bez své letecké techniky. Vzdušné síly Armády České republiky do cvičení zapojí nejen své gripeny, ale i letouny L-159 ALCA, vrtulníky Mi-171 a Mi-24 a dopravní letoun CASA C-295. Členové Gripen Users Group se setkávají pravidelně dvakrát do roka; uživatelé této letecké techniky si vyměňují informace a zkušenosti s nadzvukovým letounem čtvrté generace. Letecké cvičení, jakým bude Lion Effort 2015, nemělo v naší zemi prozatím obdoby: množstvím letecké techniky a dobou trvání bude srovnatelné s mezinárodním cvičením Flying Rhino, Ramstein Rover či Ample Strike. Text a foto: Michal Voska

12



A report 4/2015

Specialisté z Lipníka nad Bečvou zabezpečovali spojení s operačním velitelstvím NATO

Spojenecká operace Active Fence Česká republika se v uplynulých měsících účastnila operace, která je zaměřena na posílení aliančního integrovaného systému protivzdušné obrany jižní části Turecka za pomoci systémů Patriot.

Nejen Češi

Česká jednotka DCM nebyla jedinou, která působila v  prostoru nasazení. Další jednotky

českých vojáků; naší skupině poděkoval v závěrečné řeči při slavnostním ceremoniálu předání operačního úkolu Španělům i velitel holandského kontingentu. Ze strany NATO, v prostoru nasazení reprezentovaného velitelem NACT, jsme měli plnou podporu po  logistické i  odborné stránce. Všichni příslušníci skupiny obdrželi mezinárodní hodnocení od velitele NACT, všichni s  celkovým hodnocením „very good“ nebo „outstanding“.

Perfektní spolupráce

Orientace v prostředí

Celkově byla spolupráce naprosto bezproblémová, a to jak s holandskou jednotkou Patriot, tak i s přebírající jednotkou španělskou. Holanďané velmi oceňovali ochotu a  profesionalitu

A kvíz

: em NATO od roku Turecko je člen   1952    c) 2004 b) a)  1982   

Když jde o život

Tichá likvidace, boj nožem nebo nácvik pádů s krátkou a dlouhou zbraní. To je jen malý výčet technik týdenního kurzu boje zblízka pro průzkumné a zpravodajské orgány 15. ženijního pluku, který se pořádal v březnu v Bechyni.

Výcvik ušitý na tělo

Vzhledem k  tomu, že  jednotka DCM je součástí 3. spojovacího praporu NATO, je pro nás práce v mezinárodním prostředí běžnou součástí denního života. V podstatě by se dalo říci, že se jednalo o stejnou činnost, jakou běžně naši příslušníci vykonávají v rámci zabezpečování spojení pro velitelství na  mezinárodních cvičeních, kterých se naše jednotka účastní dvakrát ročně. Většina příslušníků skupiny v  Turecku proto již měla praktické zkušenosti ještě před odletem do  mise. Někteří také absolvovali zahraniční kurzy v NATO Communications and Information Systems School v italské Latině.

Nonstop služba

Čeští VzP měli směny ve dvou osobách, vždy dvanáct hodin − vzhledem k tomu, že jich bylo šest, tak to byly tři směny po  šesti, tj. dvanáct hodin směna a  pak dvacet čtyři hodin odpočinek. Hlavním úkolem bylo monitorování všech systémů, řešení případných vzniklých problémů a požadavků uživatelů. To vše bylo náročné na organizaci, ale díky dlouholetým zkušenostem (cvičení Steadfast Jazz v Lotyšsku aj.) a praktické přípravě nebyl problém profesionálně a bezchybně plnit zadané úkoly a umožnit tak datové, hlasové a videospojení s velitelstvím NATO. Text: Michal Voska, foto: archiv skupiny DCM

13

V Bechyni se uskutečnil kurz boje zblízka pro průzkumné a zpravodajské orgány 15. ženijního pluku

Jednalo se o  pilotní kurz v  Armádě České republiky, který je specifický především v tom, že byl zaměřen výhradně na techniky s použitím zbraní,“ vysvětluje major Vlastimil Urban, náčelník zpravodajského oddělení pluku.

jiných členských států NATO měly své příslušníky ve  městech Kahramanmaras a  Gaziantep, kde poskytovaly stejnou podporu jako my pro německou a  americkou sílu Patriot. Po dobu nasazení byla naše skupina předána do operační podřízenosti AC Rammstein, velení nad všemi třemi skupinami na  taktické úrovni měl velitel NCISG koordinačního týmu (NACT). Práce našich vojáků spočívala v  nepřetržitém monitorování rozvinutých komunikačních systémů a v případě vzniku problému v jeho neprodleném odstranění.

věď: b Správná odpo

Úkolem naší jednotky bylo zabezpečení a  udržování utajovaného a  neutajovaného datového a  hlasového spojení do  sítě NATO pro holandskou jednotku protivzdušné obrany Patriot, dislokovanou na americké letecké základně Incirlik v turecké Adaně. Od dvacátého šestého ledna pak holandskou jednotku vystřídali Španělé. Pro zabezpečení úkolu byla vyslána skupina sedmi osob z  jednotky DCM (Deployable Communication Module) z Centra OTS VŘ v Lipníku nad Bečvou, ve složení velitel skupiny, dva technici satelitního spojení, dva systémoví administrátoři a  dva síťoví technici. Pro velitelku nadporučici Michaelu Čuříkovou to bylo první nasazení v zahraniční misi. „Pro mě osobně se jednalo o  první nasazení v  zahraniční operaci, takže účast v  operaci Active Fence znamenala především velkou zkušenost po odborné stránce. Zároveň je také neocenitelným přínosem možnost spolupráce s příslušníky jiných armád a s velitelstvími NATO."

A report 4/2015

„Výcvik zaměřený na  boj zblízka probíhal v  kompletní výstroji i  výzbroji a  členům průzkumné čety byl koncipován přímo na tělo,“ informuje hlavní instruktor kurzu praporčík Daniel Kotlář.

protože důležitou součástí je i periferní vidění,“ dodává instruktor. Kurzu se zúčastnilo čtrnáct specialistů a podle jejich slov byl výcvik náročný, ale pestrý a účelový. „Instruktoři kurz přizpůsobili našim potřebám a vycvičenosti,“ konstatoval poručík Zbyšek Lavička, jeden z  účastníků. „Jedním z  nejpraktičtějších nácviků bylo odzbrojování protivníka, ať už použije pistoli, dlouhou zbraň, anebo nám drží nůž pod krkem.“

V  závěrečném hodnocení pak specialisté 15.  ženijního pluku pochválili především koncepci celého výcviku. Tento kurz byl pilotní, byl perfektně připravený a  určitě ho ocení i  další účastníci, shodli se všichni. Text: kpt. Miroslava Štenclová a npor. Petr Sochor, foto: kpt. Miroslava Štenclová

Unie studentů a přátel Fakulty vojenského zdravotnictví pořádá desátý ročník branného závodu Pod záštitou primátora města Hradec Králové jsme pro vás připravili náročný extrémní závod čtyřčlenných týmů, které se mimo jiné mohou těšit na disciplíny s vojenským zaměřením jako střelba, slaňování, překonávání vodní překážky či první pomoc.

KDY? 25. dubna 2015 KDE? centrum Hradce Králové

Prap. D. Kotlář vysvětluje odzbrojení protivníka

Celý týden nacvičovali a  drilovali účastníci kurzu mimo jiné pády s  krátkou a  dlouhou zbraní, s následným přechodem do střeleckých pozic, další technikou bylo vyproštění krátké a dlouhé zbraně při pokusu o odzbrojení nebo odzbrojování s krátkou a dlouhou zbraní a nožem. Při boji zblízka pak příslušníci zpravodajských a průzkumných orgánů cvičili boj s využitím polní lopatky, boj nožem a osvojili si techniky tiché likvidace.

Pády na denním pořádku

„Jedná se o dovednosti, které zkušení bojovníci využijí při bojovém nasazení v rámci řešení krizových situací a při vlastním ohrožení života,“ pokračuje praporčík Kotlář. Nejnáročnější bylo zvládnout tiché přiblížení a  likvidaci protivníka. „Tuto techniku musí účastníci procvičovat v různých prostředích a v různou denní i noční dobu,

Závodu se lze účastnit ve dvou kategoriích dle náročnosti: NORMAL – pro ty, kteří mají rádi sport, chtějí se pobavit, užít si legraci, zažít něco nového a nevšedního. Přibližná délka trasy závodu v této kategorii je do 15 km. HARD – určená ostříleným borcům, kteří jsou vytrvalými běžci, dobrými atlety a hledají opravdovou výzvu. V této kategorii naběhají závodníci až 25 km. Pro více informací lze navštívit stránky branného závodu http://brannyzavod.uspfvz.cz či facebookový profil https://www.facebook.com/pages/Branný-závod-FVZ-UO/271357969590473. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na adresu [email protected]. Registrace k závodu bude začínat měsíc před startem.



A report 4/2015

Logistici pod palbou Zdokonalení v bojových drilech a ve střelbě z (útočných) pušek s novými zásobníky. To bylo hlavní náplní týdenního kurzu příslušníků pardubického 14. pluku logistické podpory, který pro ně začátkem března připravili instruktoři prestižního armádního kurzu Komando ve výcvikovém prostoru Jince. I když logistici v případě boje nestojí v první linii, jsou důležitým zázemím pro bojové jednotky a  stávají se častým terčem útoků. „Logistikové jsou důležitou a  neoddělitelnou součástí každé bojové akce,“ říká praporčík Milan Šiler, jeden z instruktorů kurzu Komando z vyškovského Centra speciální přípravy. „Proto v bojových situacích patří k těm nejzranitelnějším a útoky na ně mohou někdy ohrozit i výsledek celé operace.“ Proto pardubičtí logistici nenechávají nic náhodě a výcvik nepodceňují. V rámci bojové operace musí bez problémů zapadnout do  bojové jednotky a stát se její součástí.

Bojové drily a střelba Střelecká příprava spočívala v  nastřelení zbraně a  střelbě s  bojovým a  taktickým přebitím, výcvik bojových drilů probíhal v otevřeném prostoru, během patroly. „Úkolem cvičících bylo překonat nebezpečné prostory a opustit vozidlo pod palbou,“ doplňuje Šiler. Výcvik završili logistici střelbou ostrou municí ve dvojicích, při které se nacvičovalo vzájemné krytí a palba na nepřítele po kontaktu. Při výcviku drilovali s útočnou puškou CZ 805 Bren, která prošla úpravami pro použití zásobníků do pušek

na telefonní lince A reportu

15

Vyzkoušej svůj postřeh Naleznete šest rozdílů na dobové ilustraci? Řešení přinášíme pod obrázkem. Na  propagačním obrázku je za  řídítky motocyklu Jawa 175 desátník Vojenského zeměpisného ústavu. Za  ním sedí vojín aspirant, který má na  sobě červené dragounské rajtky a  na  rukávu zákopnický znak. Motocykl z konstrukční dílny Václava Pavlíčka vyráběl strakonický závod Česká zbrojovka, akciová společnost Praha, od roku 1934. Od jara 1938 byl tento stroj produkován s  modifikovaným motorem o  výkonu 5 kW, který měl již dva výfuky (viz stroj na obrázku). Armáda odebrala od poloviny třicátých let více než dvě stě padesát těchto strojů. Většinu z nich z počátku využívala jako motorizovaný spojovací prostředek u motorizovaných jednotek pěchoty a dělostřelectva. Motocykl Jawa 175 vážil 95 kilogramů a  jeho délka byla přibližně dva metry. Byl vybaven dvoudobým tříkrálovým jednoválcem o objemu 172,5 cm³. Motocykl dosahoval rychlosti osmdesát kilometrů za hodinu

typu M-16, jež jsou kompatibilní se zbraněmi armád NATO. Na tuto verzi byly dosud přezbrojeny jen 4. brigáda rychlého nasazení a  právě 14. pluk logistické podpory.

Součástí bojových jednotek „Zájem o  cvičení vzešel z  naší strany a  důvodů bylo hned několik,“ konstatuje plukovník Stanislav Hudeček, velitel 14. pluku logistické podpory. „Chceme, aby se naše jednotky přiblížily jednotkám bojovým, protože naším prvořadým úkolem je jejich zabezpečení v poli. V rámci tohoto úkolu nesmíme vyčnívat z řady a musíme být plnohodnotnou součástí bojových jednotek.“ Zároveň velitel dodává, že  dalším důvodem zdokonalení výcviku logistiků jsou i  zahraniční mise. Je potřeba, aby si nemuseli doplňovat to, co je jinde standardem. „Rádi bychom si vytvořili tým vojáků, kteří budou pomáhat instruktorům při výcviku jednotek, u kterých plánujeme do budoucna vytvořit předpoklady k plnění úkolů s bojovými jednotkami,“ informuje plukovník Hudeček. Právě proběhlé cvičení posunulo účastníky opět na vyšší úroveň i vzhledem k tomu, že pluk byl přezbrojen na  nejnovější zbraně, které v  současné době v  naší armádě jsou. Z  toho vyplývají i  nové postupy a  metody při činnosti se zbraněmi. „Nadrilování automatických postupů, získání jistoty a důvěry k nově zavedeným zbraním, to je základ úspěchu každé bojové operace, a proto jsem rád, že toto cvičení proběhlo a v rámci výcviku nás posunulo opět výš,“ dodává plukovník Stanislav Hudeček. Text a foto: npor. Lucie Masaříková

a jeho dojezd byl tři sta kilometrů. Bohužel nebyl doplněn přídavnou nádrží. Také většinu vybavení motocyklistů bylo nutné přepravovat na nákladních automobilech. Užitečné zatížení tohoto stroje dosahovalo sto sedmdesáti kilogramů. V  souvislosti s  reorganizací naší armády v  druhé polovině třicátých let došlo k  vytvoření čtyř rychlých divizí. Vznikly na základech jezdeckých brigád a do budoucna se počítalo s tím, že do nich budou začleněny již existující pluky útočné vozby. Jejich součástí byly i  tzv. motorizované předzvědné oddíly s  rotou, jejíž výzbroj tvořilo šedesát motocyklů převážně značky Jawa 175. Oddíly měly provádět průzkum operačního prostoru, podporovat rozvinutí při střelných bojích, případně zajišťovat ústup. Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek, ilustrace ze sbírek VHÚ

Ondřej Kolář starosta Prahy 6

Pane starosto, vaší nejpočetnější „rodinou“ je Armáda České republiky, která měla a má mnoho čestných občanů a významných osobností, hrdinů i  odborníků. Co pro vás znamená mít vojáky, ale třeba i velení české armády na svém území? Jako první se nabízí odpověď, že se díky armádě můžeme cítit na  Praze 6 bezpečněji. Ale to by byla odpověď moc jednoduchá a  vtíravá. Armáda je pro naši městskou část významným partnerem, navíc partnerem spolehlivým. Disponuje zde obrovským majetkem, zaměstnává nespočet lidí. Tedy přítomnost armády na  našem území rozhodně vítám: celkově určitým způsobem zvyšuje prestiž Prahy 6, jejíž části koneckonců historicky byly budovány jako vojenské čtvrti. Mnoho slavnostních akcí a ceremoniálů probíhá ve společné režii. Jak se vám s vojáky spolupracuje a kdo je pro vás tím nejčastějším partnerem? Spolupráce s  armádou je perfektní. Naším nejčastějším procesním partnerem je Posádkové velitelství Praha, které nám úžasně vychází vstříc. Samozřejmě máme, řekl bych, nadstandardní vztahy i  s  Generálním štábem Armády ČR a ostatními vojenskými složkami, které na Praze 6 sídlí. Letos v květnu si připomeneme 70 let od ukončení druhé světové války. Můžete prozradit, jaké zajímavé akce, u kterých bude i Armáda ČR, chystáte? Připomínky 70. výročí konce druhé světové války budou na území Prahy 6 probíhat od začátku května na Vítězném náměstí a v Dejvické ulici a Armáda ČR bude u toho. Společně pak s organizací Post Bellum (mimochodem to v překladu znamená „po válce“) připraví město svým občanům bohatý kulturně-vzdělávací program, včetně interaktivní výstavy, koncertu pro veterány, a  mnoho dalšího. Praha  6 chystá ve spolupráci s naší armádou slavnostní odhalení pamětních desek dvěma významným osobnostem – prvním je plukovník Karel Lukáš, druhým pak Ladislav Karel Feierabend. Text a foto: Jana Deckerová

Rozdíly: chybějící jezdec na koni, poznávací značka, hodnost na lodičce, chybějící brašna, rukávový odznak a chybějící odznak v soupisu odznaků na pravé straně

14

16

Hrdinové všedních dnů

A report 4/2015

Přitahuje podobné záležitosti Muž ležící na podlaze viditelně nedýchal. Rotmistr Martin Neuer zkontroloval průchodnost dýchacích cest a urychleně začal s masáží srdce. Chvíli to trvalo, ale nakonec člověk v bezvědomí nabral dech a pohnul se. V té době se již podařilo navázat spojení se záchrankou a její dispečink předával po telefonu pokyny Martinu Neuerovi, jak pokračovat v oživovacích aktivitách.

Čtvrteční ráno 22. května 2014 bylo pro rotmistra Neuera jako každé jiné. S  manželkou a dětmi vstali ale o něco dříve než jindy. Počítali totiž s tím, že se ještě zastaví na nákup v Kauflandu ve Žďáru nad Sázavou. Z Nového Veselí, kde žijí, je to tam nějakých šest sedm kilometrů.

Připadalo mu to jako věčnost „Bylo něco kolem půl osmé, už jsme se chystali zaplatit na pokladně, když se v hale tohoto obchodního řetězce rozezvučely reproduktory. Hlášení nebylo příliš rozumět, myslel jsem si, že se jedná o běžnou reklamu, a tak jsem tomu nevěnoval příliš vekou pozornost. Až  později jsem se dozvěděl, že sháněli mezi zákazníky lékaře. Naštěstí jsem si ale všiml, že poblíž pokladen leží na zemi muž v bezvědomí. Prodavačky stály kolem něj a nikdo se neměl k tomu, aby mu poskytl první pomoc, a tak jsem začal sám,“ vzpomíná rotmistr Neuer.

Nejdříve zkontroloval, zda dotyčný ještě žije a má uvolněné dýchací cesty. Pak začal s pravidelnou masáží srdce. „Připadalo mi, že  to trvá celou věčnost. Manželka, která mezitím hlídala děti, mi později ale řekla, že dorazili velice rychle. Tak trochu ironií osudu zůstává, že podle plánu jsem pouhý týden po této události absolvoval ve Vyškově kurz rozšířené zdravotnické pomoci. Musel jsem tedy čerpat výhradně z toho, co nás během odborné přípravy naučil náš zdravotník rotmistr Ondřej Hrobský. Naštěstí to ale stačilo. Později jsem se dozvěděl, že jsem třiapadesátiletému Vladislavu Elerovi, který měl srdeční zástavu, zachránil život,“ vysvětluje Martin Neuer.

Místo policie armáda

Pětatřicetiletý Martin Neuer studoval gymnázium ve  Žďáru nad Sázavou a  vyšší odbornou školu se zaměřením na  prevenci kriminality. Patří ještě k té generaci, která absolvovala vojenskou základní službu. Nastoupil ke spojařům do  Lipníku nad Bečvou. Později ho převeleli

A report 4/2015

17

přihlásil do výběrového řízení k Vojenské policii. Postupně se stal velitelem směny 5. pracoviště ochrany objektů Jaroměř – Nový Ples. Práce mu vyhovovala. Kromě odborné přípravy, střeleb a  některých dalších záležitostí ho každý měsíc čekalo zhruba osm čtyřiadvacetihodinových směn. Takovýto režim mu nejen usnadňoval dojíždění z  více než sto kilometrů vzdáleného domova, ale měl i čas na své vlastní vzdělávání a  především na  rodinu. O  té s  úsměvem říká, že patří k jeho velkým koníčkům. Má dva jedenáctileté kluky, dvojčata. Onoho osudového dne byli s ním ve žďárském Kauflandu. Byli hrozně zvědaví, nechápali, co se děje. „Jedním z mých hlavních cílů v  současnosti je dostavět si dům v  Novém Veselí. Podílíme se sami na  jeho výstavbě, což, kromě úspory peněz, přináší i dobrý pocit,“ říká rotmistr Neuer.

Nepřestává se učit

Přestože to Martin Neuer pro svoji současnou funkci nepotřebuje, absolvoval bakalářské studium na  Fakultě informatiky v  Hradci Králové. Začátkem února ukončil inženýrské studium ekonomického směru na Zemědělské univerzitě v Praze. Věnuje se i jazykům. Udělal si Stanag 2 z angličtiny. Chtěl by si oprášit němčinu, kterou měl na gymnáziu, a věnovat se i francouzštině. Jazyky ho prý baví a  docela mu i  jdou. Podle velitele pracoviště se to projevuje také tím, že  ostatním kolegům opravuje chyby v  jejich českých textech. Pomáhá jim ale i  s  počítači a informatikou obecně. V posledních měsících absolvoval kurz rozšířené zdravotnické pomoci ve  Vyškově a  v  červenci ho v  souvislosti s  tím, že  je zařazen do  mnohonárodního praporu Vojenské policie,

čeká také kurz CLS (Combat Life Saver), což je záchrana života pod palbou. Hodně také sportuje. Běhá, chodí do posilovny.

Dostal pamětní odznak

Od květnové události ve žďárském Kauflandu uplynulo více než půl roku. Martin Neuer na ni téměř zapomněl. Zachráněný Vladislav Eler ho ale nepřestával hledat. Chtěl mu osobně poděkovat. Získat kontakt se mu podařilo prostřednictví Policie České republiky až počátkem letošního roku. „Setkal jsem se s ním a bylo to moc

milé. Vyprávěl mi, že po mém zákroku ho transportovali vrtulníkem do Brna do nemocnice. Říkal, že hodně chodí na procházky a vyhýbá se rizikovým záležitostem. Srdeční příhodě v  jeho případě pouze předcházely obvyklé problémy s krční páteří,“ líčí Martin Neuer. „Říkal mi, že kdyby si nešel ráno koupit rohlíky a stalo se mu to doma, tak kdoví jak by to s ním dopadlo. Setkáním s panem Elerem jsem si uvědomil, jak se ve vteřině může aktivnímu člověku, sportovci, změnit život. Jsem rád, že jsem se mohl podílet na tomto příběhu, který měl šťastný konec.“ Díky tomuto setkání se o  mimořádném činu dozvěděli i  ostatní. Velitel Velitelství Vojenské policie Olomouc plk. gšt. Miroslav Murček udělil rotmistru Neuerovi za  záchranu lidského života pamětní odznak Velitelství Vojenské policie Olomouc. „Nejspíš podobné záležitosti přitahuji. Již několikrát jsem se dostal do takovéto situace. Před časem jsem zastavil na silnici u automobilové havárie. Tam ale naštěstí nebylo potřeba poskytovat první pomoc. Pouze jsme zavolali sanitku, vytáhli starší paní z havarovaného vozu a uklidnili malou holčičku, která byla v  šoku,“ vzpomíná rotmistr Neuer. „Pokud se jedná o nějaké vážné zranění, u kterého je hodně krve, asi není jednoduché pro člověka, jenž se tím pravidelně nezabývá, neza­ zmatkovat a skutečně účinně pomoci.“ Ze  setkání s  rotmistrem Nauerem jsme pochopili, že před námi stojí skromný člověk. Možná až příliš. Po celou tu dobu odmítal představu, že  by vykonal něco mimořádného, nějaký hrdinský čin. Prostě si prý jen s čistým svědomím splnil svou povinnost. Text: Vladimír Marek, foto: autor a kpt. Pavla Dostálová

ke  spojovacímu praporu do  Havlíčkova Brodu. Uvažoval o tom, že se po skončení vojenské základní služby přihlásí k  Policii České republiky. Nakonec to ale nějak nevyšlo. A tak v roce 2003 nastoupil k 4. brigádě rychlého nasazení. Stal se profesionálním vojákem. Když se velitelství brigády přestěhovalo z Havlíčkova Brodu do Žatce, sloužil nějaký čas na muniční základně v Chotěboři. Ta ale byla zrušena. A tak se v roce 2004

Výzva V nové rubrice Hrdinové všedních dnů bychom chtěli upozornit na statečné a obětavé jedince, kteří mnohdy nikým nepozorováni žijí vedle nás. Je tedy jen na vás, našich čtenářích, ale i na velitelích všech stupňů a vojenských kolektivech, abyste posílali své návrhy, o kom konkrétně bychom v této rubrice měli psát. Pokud se bude jednat skutečně o mimořádný čin, naše redakce k vám přijede a společnými silami připravíme portrét dotyčného. V lednu příštího roku komise vybere jeden z průběžně publikovaných příběhů a vyhlásíme vítěze ceny Vojenský čin A reportu. Předem vám děkujeme za spolupráci.

18



A report 4/2015

Jedenáctiměsíční přípravu Command and General Staff College v USA absolvovalo již dvacet tři českých důstojníků

Kurz vyšších důstojníků po americku V polovině prosince loňského roku se vedoucí starší důstojník oddělení bojové přípravy na velitelství 7. mechanizované brigády v Hranicích kapitán Zdeněk Soural vrátil z kurzu konaného v rámci Command and General Staff College (CGSC) ve Spojených státech amerických. CGSC se nachází ve  Fort Leavenworthu, ve  státě Kansas. Škola je určena ke  vzdělávání a  k  přípravě vyšších důstojníků, jedná se tedy o ekvivalent kurzu vyšších důstojníků naší armády. Spolu s  kapitánem Souralem kurz zahájilo zhruba čtyři sta studentů, včetně čtyřiceti cizinců. Česká republika na  tento kurz vysílá zpravidla jednoho vyššího důstojníka ročně. Doba studia je stanovena na deset měsíců. Pro zahraniční studenty a americké studenty jiných druhů vojsk je studium o měsíc delší kvůli sladění úrovně znalostí.

Od brigády až po sbor První měsíc má přípravný charakter. Probírají se v  něm základy amerických doktrín, znalost situačních značek, základy logistiky a velitelský rozhodovací proces (MDMP, Military Decision Making Process). Součástí úvodních hodin je rovněž výuka problematiky kritického, kreativního myšlení a struktury psaní eseje. Zhruba do poloviny kurzu se výuka uskutečňuje v  několika pětitýdenních cyklech a  každý z nich je ukončen testem nebo esejí. Konkrétně se jedná o přednášky s tématy – zásady vedení vojenských operací na taktické, operační a strategické úrovni, generování sil a  prostředků v rámci US Army, leadership, etika ve válečném konfliktu a historie válečného umění. Druhá polovina kurzu je zaměřena na rozvoj velitelsko-štábních dovedností. Je rozdělena do učebních bloků, které se věnují problematice na úrovni armádního sboru, divize a brigádního úkolového uskupení. Poslední dva měsíce kurzu jsou vyčleněny pro zájmové oblasti každého studenta, který

má možnost vybrat si ze  seznamu zhruba sta volitelných předmětů. Z nich si volí osm témat například z oblasti historie, strategických studií nebo vedení mnohonárodních operací.

Velitel 14. pluku logistické podpory nabízí volná systemizovaná místa na základní a nižší velitelské funkce u nově vznikajícího 143. zásobovacího praporu.

Vyučují lidé z praxe

Výuka probíhá ve  studijních skupinách po šestnácti studentech, z nichž jsou vždy dva ze  zahraničí. Složení vojenských odborností ve  třídě je také záměrně různorodé, což otevírá nové úhly pohledu při plánování a  vedení operací. „Potěšila mne skutečnost, že zde vyučují důstojníci, kteří jsou na  školu krátkodobě převeleni z velitelských pozic u útvarů a jejich praxe od vojsk v kombinaci se znalostí doktrín je optimální pro efektivní výuku,“ zdůraznil kapitán Zdeněk Soural. Kurz v  CGSC nabízí zahraničním studentům kromě klasických výukových hodin také možnost účastnit se poznávacích výletů, souvisejících s  probíranou tématikou. Ty velmi dobře doplňují osvojenou teorii. Pro studenty jsou naplánovány exkurze několika muzeí, univerzit, nebo návštěva sídla vlády, Pentagonu, či bojiště z doby války Severu proti Jihu, Gettysburgu. Kapitán Zdeněk Soural, mimo jiné úspěšný absolvent amerických kurzů Ranger a  Special Forces, tak rozšířil řady třiadvaceti příslušníků Armády České republiky, kteří kurz na  škole Command and General Staff College zdárně dokončili. Po návratu na velitelství 7. mechanizované brigády nyní své znalosti a  zkušenosti předává dál. Text: nadporučice Martina Hušková, foto: archiv kapitána Zdeňka Sourala

Dislokace a místo výkonu služby: Lipník nad Bečvou Systemizovaná místa nepodléhají výběru osob dle Směrnice NGŠ AČR čj. 776-1/2014-2230 ze dne 15. 12. 2014. (Na SM podléhající výběru osob budou vyhlášena řádná výběrová řízení.) Bližší informace poskytne kontaktní osoba. (U základních funkcí výhodou vojenský řidičský průkaz skupiny C) Žádosti se strukturovaným (profesním) životopisem doručte faxem, elektronicky nebo osobně kontaktní osobě. Žádost musí obsahovat souhlas velitele a telefonní kontakt.

Kontaktní osoba: mjr. Ing. Martina URBÁNKOVÁ náčelník personálního oddělení Tel. 242 005; fax: 242 633 E-mail: [email protected]

20



A report 4/2015

A report 4/2015

21

14. pluk logistické podpory posiluje: staví 143. zásobovací prapor se sídlem v Lipníku nad Bečvou

LOGISTICI – alfou a omegou bojových útvarů

A fakta 14. pluk logistické podpory (14. plogp) je součástí pozemních sil AČR. Je určen k  provádění přípravy, plánování, řízení a  k  organizaci logistického zabezpečení pozemních sil při jejich rozvinutí a plnění úkolů mimo území republiky. 14. plogp poskytuje dodatečné, plně profesio­nální logistické kapacity k  zajištění logistického zabezpečení operace do  velikosti brigády (BÚU − brigádního úkolového uskupení) bez potřeby mobilizace zdrojů a záloh. – 141. zásobovací prapor Pardubice – 142. prapor oprav Klatovy – 1 43. zásobovací prapor Lipník nad Bečvou (ve výstavbě)

V současné době jsou v Pardubicích na velitelství 14. pluku logistické podpory v plném běhu přípravy k postavení 143. zásobovacího praporu. K 1. červenci letošního roku by měla být připravena plně fungující struktura organizačního jádra v počtu 54 lidí, které začne zabezpečovat v Lipníku nad Bečvou zázemí pro nové jednotky. Nově vznikající prapor by měl být plně funkční k 31. prosinci 2018. „Velitel praporu byl vybrán a v jeho plné kompetenci je i výběr organizačního jádra,“ říká plukovník Stanislav Hudeček, velitel 14. pluku logistické podpory v Pardubicích. „Nyní jsou v plném proudu přípravné fáze, a to jak dokumentační, tak technické, aby se zabezpečilo místo působení, a to tak, aby se prapor mohl začít od 1. ledna 2016 personálně naplňovat.“ Proto štáb velitelství 14. pluku logistické podpory pracuje naplno ve prospěch 143. zásobovacího praporu.

Přípravy v plném proudu

Organizační jádro v tom prvním půl roce působení musí mimo jiné převzít vyčleněné budovy a objekty v Lipníku nad Bečvou, kde kdysi působily tři útvary. Prostory a objekty jsou v současné době opuštěné a  prázdné, takže prvním úkolem vznikajícího celku je zabezpečit mate­ riál, ať už z jiných útvarů (nadbytečný, odsunutý do skladu), nebo stavebně-ubytovací materiál zajistit nákupem. Vše se musí zajistit tak, aby po  personálním naplnění bylo možné vojáky ihned ubytovat, a poskytnout jim tak podmínky pro bezproblémové fungování.

„Je to spousta práce, která nás před vznikem organizačního jádra nového praporu v tuto chvíli, v  rámci přípravné fáze, čeká,“ pokračuje plukovník Hudeček. „Pořizování materiálu je běh na delší trať, proto jsme už nyní rozjeli některá výběrová řízení, tak abychom v  době, kdy bude prapor postaven, měli tento materiál k dispozici.“

143. zásobovací prapor bude posilou Nový 143. zásobovací prapor bude v podstatě zrcadlový k 141. praporu a bude plnit zásobovací úkoly ve prospěch jednotek nebo uskupení dle potřeby Armády České republiky nebo v případě mezinárodního konfliktu i dle potřeb Aliance. „V  současné době působí v  naší armádě pouze jeden takový prapor, takže jsme neměli možnost konsolidace střídání jednotek, tak jako jiné brigády,“ vysvětluje velitel pluku. „Ideální je, když se v jednom roce připravují pro nějaké uskupení nebo NRF, v  druhém roce plní úkoly daného uskupení a třetím rokem probíhá konsolidace jednotky.“

Toto však nebylo možné, protože 141. zásobovací prapor byl víceméně permanentně v akci. Proto nově vznikající prapor má nesmírný přínos především pro 141. prapor a částečně i pro 142. prapor, který působí v Klatovech, protože bude svým způsobem možnost obnovy i v rámci držení hotovosti.

Etapní jednotka – požadavek NATO Vzhledem k našim aliančním závazkům je dalším úkolem, který bude nový prapor zajišťovat, výstavba tzv. etapní stanice. Tento úkol musí Armáda České republiky být schopna plně zabezpečit od 1. ledna 2019. V případě nějakého konfliktu je potřeba logisticky zajistit po celé trase i v místě působení jednotku, která by v rámci NRF vyjížděla do určeného místa zásahu i mimo naši republiku. Vznik nového praporu prokázalo i  cvičení Strong Campaigner, které proběhlo v minulém roce. „Tento termín se zdá být velmi vzdálený, nicméně se zajištěním veškerých náležitostí, ať už dokumentačních, či  technických, musíme začít

už nyní,“ informuje plukovník Hudeček. „Velké problémy budou především s  technikou, ale i  s  personálním obsazením, protože odborné funkce je potřeba zajistit z větší míry už zkušenými a hlavně vycvičenými vojáky, aby jednotka byla schopna okamžitě fungovat.“ Prapor je možné obsadit a doplnit specialisty z ostatních útvarů, ale ve větší míře to není možné, protože ty stávající a fungující by se zhroutily. Naplněnost nebude hned, je to dlouhodobější proces. To samé platí i při výběru nových rekrutů. Nastoupí jich velký počet, ale velmi často se stává, že velké procento odpadne.

K tomu, aby tento prapor mohl všechny tyto logistické úkoly zabezpečovat pro ostatní jednotky, musí po logistické stránce být soběstačný a schopen zajistit se sám. Nezbytností bude například polní kuchyň s  kuchařem nebo sociální zařízení do pole. „Co se týče etapní jednotky, logistici musí zajistit bojovým jednotkám podmínky k vytvoření zázemí, aby vojáci mohli především dotankovat techniku pohonnými hmotami, ale i odpočinout si, najíst se nebo se vyspat,“ doplňuje Hudeček. „Proto tato jednotka bude mít k dispozici i více stanů k zabezpečení ubytovacích kapacit.“

Co logista, to specialista

Logistika v první linii

Velký zájem bude především o  vojáky s odbornými specializacemi, především o řidiče těžké techniky, zejména s vleky. „Ale jedná se i o víceméně všechny logistické odbornosti, jako jsou centralisté, kuchaři, opraváři,“ podotýká velitel pluku Hudeček. A dodává, že  součástí praporu bude i  zdravotní jednotka jako praporní obvaziště, ale prvořadým úkolem bude přeprava materiálu a  distribuce rezerv k jednotkám.

Doba na vystavění plně fungujícího praporu je od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2018. „Jak už jsem zmínil, velké problémy očekávám především se zabezpečením techniky i  vzhledem k  tomu, že  nebyla dlouhodobě doplňována a  obnovována,“ pokračuje velitel. „Proto počítám s tím, že pokud budou vojáci nového praporu personálně plně připraveni, vyčlením deset procent techniky ze svého již fungujícího praporu, případně ho doplním technikou z praporu, kde by byla již po předešlé misi nebo hotovosti technika obnovena. Takže problémy s technikou budou, ale ne zase takové, abychom je nebyli schopni překonat. To ovšem platí pouze v případě, že bychom nemuseli nasadit oba již fungující prapory současně.“ Hlavním důvodem, proč vzniká „stočtyřicettrojka“, je zajištění plného spektra logistického zabezpečení ve druhé i třetí úrovni. Proto se také navyšují počty vojáků-specialistů logistických odborností, aby bylo možné vytvořit zázemí pro bojové jednotky v první linii kdekoli na trase i v místě působení.

14. pluk logistické podpory zajišťuje:  logistické zabezpečení 2. a 3. úrovně,  organizaci a  zabezpečení všech druhů doprav a  přeprav osob, techniky a materiálu,  příjem, zmanipulování, evidenci, přerozdělení a výdej materiálu a techniky,  opravu techniky do  rozsahu středních oprav,  vyprošťování a odsun techniky,  odsun nepotřebného a  poškozeného materiálu,  kontraktační a podpůrnou činnost – plnění požadavků v místě nasazení,  vedení finančního hospodaření,  udržování zásob a  jejich distribuci jednotkám,  podporu personálního zabezpečení – dopravu osob,  zabezpečení zbraněmi a  municí, jejich dopravu, skladování a opravy,  podporu zdravotnického zabezpečení – podporu přepravy raněných,  podporu polních poštovních služeb – přepravu psaní, cenin a zásilek,  zabezpečení dispečinku dopravní služby ve  prospěch AČR, včetně přeprav do zahraničí. „Vznik nového praporu považuji za  krok správným směrem,“ shrnuje velitel 14. pluku logistické podpory plukovník Stanislav Hudeček. „Tento závěr vyplynul i  z  konečného vyhodnocení cvičení Strong Campaigner, které proběhlo v minulém roce. Vytvoření plně fungujícího zázemí a zabezpečení podmínek bojovým útvarům jsou nezbytností pro jejich fungování. Zkrátka, logistika je alfou a omegou bojových operací.“ Text: Jana Deckerová, foto: npor. Lucie Masaříková

22

Domino

A report 4/2015

A report 4/2015

Zaujalo nás Od  2. března má ministr obrany Martin Stropnický ve  svém týmu nového náměstka. Právník Jakub Landovský (ČSSD) převzal jmenovací dekret a tím i funkci koaličního náměstka, kterou definuje zákon o státní službě. Do  loňského listopadu působil na  Ministerstvu obrany jako poradce náměstka pro legislativu a veřejnou diplomacii Jakuba Kulhánka, který se koncem roku stal náměstkem ministra zahraničních věcí.

Trojnásobný olympijský medailista a  reprezentant Dukly Liberec v běhu na  lyžích sedmatřicetiletý Lukáš Bauer získal stříbrnou medaili v  závodě na  50 kilometrů světového šampionátu v  klasickém lyžování ve  Falunu. V silně obsazeném závodě ho překonal jen Nor Peter Northug.

Na  Ministerstvu obrany se uskutečnilo setkání pamětníků bojů druhé světové války, bitvy u Sokolova v roce 1943 a bitvy u Jasla v roce 1945. Tradičního slavnostního setkání se zúčastnili členové Českého svazu bojovníků za  svobodu, Československé obce legionářské, České obce sokolské a dalších veteránských organizací.

Ve dnech 4. až 10. března proběhlo již devatenácté cvičení orgánů krizového řízení členských zemí a  partnerských států Severoatlantické aliance pod názvem CMX 2015. Cvičení zahájil ve Společném operačním centru Generálního štábu AČR krizový štáb Ministerstva obrany, který řídil náčelník Generálního štábu armádní generál Petr Pavel. Cílem cvičení bylo prověřit alianční i národní postupy krizového řízení na strategické politicko-vojenské úrovni.

Začátkem března se uskutečnila pracovní návštěva náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Petra Pavla v  africkém Mali. Na  velitelství výcvikové mise EU TM v  hlavním městě Mali v Bamaku se setkal s velitelem mise španělským generálem Alfonsem Garcíou-Vaquerem Pradalem. Generál Pavel v  rámci své návštěvy zavítal i do výcvikového kempu v Koulikoru, kde se setkal s  francouzským velitelem centra, jeho španělským nástupcem i  velitelem malijských vojáků. Navštívil také německou polní nemocnici, která poskytuje péči v případě potřeby i českým vojákům. Generál Pavel návštěvu ukončil neformálním setkáním s českými vojáky a spolu s ním odletěla zpět do vlasti po půlročním působení první část 4. jednotky AČR.

Ministerstvo obrany připravilo začátkem března pro účastníky Pražského studentského summitu besedu o  příspěvku České republiky v  rámci NATO. Ředitel odboru obranné politiky Jan Jireš v  rámci tohoto setkání představil čtyřiadvaceti studentům základní podstatu Severoatlantické aliance, rozhodovací procesy, způsob vysílání českých vojáků do zahraničních operací, jakož i význam společných aliančních cvičení pro kolektivní obranu členských zemí.

Armáda České republiky zahájila 5. března střídání vojáků ve výcvikové misi Evropské unie EU TM v africkém Mali. Příslušníci 5. jednotky pokračují v  zabezpečení ochrany velitelství výcvikové mise EU TM v hlavním městě Bamaku, v provádění doprovodů a konvojů. Velitelem 5. úkolového uskupení AČR v Mali je kapitán Pavel Kraina ze 102. průzkumného praporu z Prostějova. Právě prostějovští vojáci také střídají v Mali vojáky ze 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic, kteří zde dosud působili od počátku září loňského roku.

V  rámci aktivačního cvičení vyčleněných jednotek NRF 2015 se v  březnu uskutečnil praktický nácvik vývozu rezerv. Cílem bylo prověřit připravenost osob a  techniky k  plnění úkolu, včetně reálnosti zpracovaných harmonogramů vývozu. Do  akce bylo zapojeno 129  osob ze  14. pluku logistické podpory a jednotlivých center Agentury logistiky. Úkolem bylo během tří dnů naložit v  určených časových intervalech celkově 278  palet materiálu a  33 kusů techniky 14. pluku logistické podpory a  4. brigády rychlého nasazení.

23 V  březnu byl založen Vojenský fond solidarity. Bude pomáhat vojákům a  jejich blízkým, kteří se ocitli v  tíživé situaci. V  pražském Arcibiskupském paláci byla podepsána dohoda o  spolupráci Armády České republiky a  Charitou ČR. Jménem příslušníků AČR, Vojenské policie, Vojenské kanceláře prezidenta republiky, Hradní stráže a Vojenského zpravodajství dohodu podepsal náčelník GŠ AČR armádní generál Petr Pavel. Vojenský fond solidarity – číslo účtu: 44665522/0800, VS: 918.

Na  táborské radnici se uskutečnilo u  příležitosti nadcházejícího 70. výročí ukončení války v  Evropě ocenění válečných veteránů. Zástupce vojenského atašé Ruské federace mjr.  Alexandr Fedjajev předal pamětní medaile k  70.  výročí vítězství ve  Velké vlastenecké válce 1941−1945 účastníkům zahraničního a  domácího protifašistického odboje. Mezi oceněnými byli Vasil Hajdur, plk.  v. v., účastník bojů u  Sokolova, Kyjeva, na  Dukle a na Slovensku, dále účastníci domácího partyzánského odboje Julius Leitner, plk.  v. v., Ladislav Janouch, plk.  v. v. a  Čestmír Smolka, plk. v. v. Michal Rižák, plk. v. v., byl oceněn in memoriam a medaili převzal syn Jaroslav Rižák.

Ministr obrany Martin Stropnický gratuloval úspěšným medailistům z  halového mistrovství Evropy v atletice – reprezentantům ASC Dukla: čtvrtkaři Pavlu Mydlákovi, mílaři Jakubu Holušovi, koulaři Ladislavu Prášilovi a  dalším ze  štafety, Patriku Šormovi a Danielu Němečkovi.

Centrum biologické ochrany v  Těchoníně po úspěšném cvičení prokázalo, že je připraveno na  nebezpečnou nákazu. Unikátní armádní zařízeno dokázalo, že  umí zaktivovat a  zcela zprovoznit specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčení osob se smrtelnou nákazou.

Delegace řecké armády v čele s náčelníkem generálního štábu generálem Mikhailem Kostarakosem navštívila v  polovině března liberecké chemiky a  seznámila se s  jejich schopnostmi. Součástí prezentace byl simulovaný zásah s únikem nebezpečné látky a pomoc raněným.

U  příležitosti 73. výročí hrdinné smrti štábního kapitána Václava Morávka vyznamenal náčelník Generálního štábu  AČR armádní generál Petr Pavel na  90  příslušníků aktivní zálohy a  vojáků z  povolání za  výsledky při plnění úkolů a  za  podíl na  rozvoji činnosti aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky. Všichni ocenění se pak zúčastnili slavnostního pietního aktu u  památníku štábního kpt.  Václava Morávka na Prašném mostě.

K 7. mechanizované brigádě do Hranic zavítal velvyslanec Spojených států amerických v ČR Andrew H. Schapiro. Velitel brigády plukovník Josef Kopecký ho seznámil s  posláním, organizační strukturou a  výzbrojí brigády, jejími úkoly a  nasazením v zahraničních operacích i s hlavními cvičeními doma a v zahraničí.

Text: Jana Deckerová, foto: archiv

24



A report 4/2015

A report 4/2015

25

73. tankový prapor Přáslavice cvičil nováčky

Tankové střelby

Závěrečný kurz střelců tanků prověřil schopnosti a dovednosti vojáků. O tom, že být tankistou není jen umět střílet, se přesvědčilo několik desítek příslušníků 73. tankového praporu na Libavé. Tři dráhy, tedy tři palebná postavení, jsou pro nováčky vítanou vzpruhou po náročném výcviku. Předtím než můžou usednout do tanku, musí zvládat řadu dovedností. Ovládání tanku není jen o soustavě pák, ale především o disciplíně, drilu a  hlubokých znalostech, včetně matematiky a  fyziky. Přáslavští se stejně jako ostatní zprvu učí na  simulátoru ve  Vyškově a  poté je čeká praktická ukázka a výuka v terénu na tanku T-72M4CZ. Jde o  modernizovaný tank, který snese srovnání s  řadou zahraničních strojů, o  čemž svědčí fakt, že  při dřívějších cvičeních porazil tanky Leopard 2 A4-A5.

Střelba na odkrytý cíl

Nováčci si rozdělili role: část šla pozorovat dalekohledem zásahy a hlásit je a zapisovat a část měla pro ně příjemnější roli v  podobě obsluhy tanku a střeleb. Před tím vším bylo ovšem potřeba dovézt munici. Jednalo se o cvičnou munici 125 ECvSv. Ta má podstatně větší rozptyl než munice ostrá. To bylo patrné na  prvních střelbách, kdy po  povelu ze  stanoviště a  vyvěšení červené vlajky postupně obsluha tanků vyjížděla na  dráhu. Terčem je v  tomto případě hydraulické zařízení, které se vyklopí a  střelec může zaměřit a  pálit. Rozptyl byl v  normě: byl sice větší, ale prakticky většina střel šla do  terče, který měl rozměr přibližně 3,5 metru na  šířku

a 2,3 metru na výšku. Střílelo se ze vzdálenosti 1 800 až 2 000 metrů, podle toho, jak byla posádka schopná rychle zareagovat, terč zaměřit a vystřelit.

Vyhodnocení zásahu

Společně s majorem Jánem Kerdíkem, zástupcem velitele 73. tankového praporu, nasedáme do uazu a jedeme k terčům. Potvrdilo se to, co hlásila obsluha u dalekohledů. Většina střel terč zasáhla. Každý zásah je zakroužkován, zapsán a  s  poznatky jsou následně konfrontováni jak střelci, tak pozorovatelé. Zaujalo nás, že terč je vlastně jen černě natřená pytlovina natažená na rám. Nicméně to bohatě stačí a svůj účel to splní. Prostor na Libavé je skvěle uzpůsoben pro

nácvik střelby z tanku, ale i z kulometů na tancích. Obsluha musí umět ovládat obojí, pro chyby zde není prostor. Kromě kulometů a střel z tanků si ale nováčci osvojují i střelbu z útočné pušky CZ 805 Bren a pistole CZ 75 Shadow. Bren hodnotí velmi pozitivně, pro přesnost a zároveň i  univerzální použití a  možnost navěšení všemožného příslušenství.

Jen o střelbách to není

Každé cvičení vyžaduje bezchybnou koordinaci. Je třeba zajistit zásobování, stravu, přísun munice, v  tomto případě i  pyrotechniky dohlížející na  správnou manipulaci a  otevření beden s municí a schopné velení. Pokud by jediný článek selhal, řetěz se roztrhne. Tanky jsou

A fakta T-72M4 CZ je určen k  ničení tanků a  ostatních obrněných cílů, popř. i  živé síly protivníka, a proti nízko letícím cílům. Balancuje na hranici mezi 3. a 4. generací tanků a některé jeho parametry překonávají i stávající stroje, jako jsou americký M1A2 Abrams a německý Leopard 2 (např. kadence a brodivost). S plným využitím svých možností se jeví jako nepřekonatelný konkurent vůči západoevropským tankům s kanony ráže 120 mm a náboji sabot či heat, přičemž 125mm kanon 2A46M tanku T-72M4 CZ s vysoce průbojným projektilem APFSDS-T je schopen bez problému prorazit 500mm pancíř na vzdálenost přesahující 2 000 m. Některé zdroje uvádí až  880 mm silný kompozitní pancíř na  vzdálenost 3  000 m. T-72M4 CZ tím může konkurovat ruským T-90S. Podle hodnocení odborníků jde o nejlepší modernizaci tanku T-72 vůbec.

po jízdách v terénu značně špinavé a to samozřejmě nelze nechat jen tak. Podle majora Kerdíka trvá mytí tanku přes hodinu: vysokotlakou hadicí je třeba odstranit nános písku, prachu, bláta a  kamenů. Na  těchto střelbách bylo celkem sedm tanků, z  toho jeden sloužil opodál

k výcviku a zkouškám z teorie. Zájem o profesi „tankisty“ je značný, podobné střelby se opakují minimálně každé dva měsíce, a prověřují tak naši připravenost a profesionalitu. Text: Michal Voska, foto: Jan Kouba

26



A report 4/2015

A report 4/2015

27

Připomeňme si, že  vz.  58 byl vyráběn pro náboje 7,62 × 39 mm, které byly vyvinuty v tehdejším Sovětském svazu během druhé světové války pro pušku SKS. Nově vyráběná ,,kosa“ využívá jak původní, tak i novou ráži .223 Remington. Ta má stejné vnější rozměry jako náboj 5,56 × 45 mm (který je využíván v rámci armád NATO, vč. útočné pušky CZ 805 Bren od České zbrojovky), nicméně je laborována na nižší výstřelkový tlak a nižší úsťovou rychlost. Sa vz. 58 vypadá na první pohled trochu jinak než známá klasika. Je černěn, včetně pažby, která může být buď pevná, sklopná, či  moderní teleskopická. Mířidla a  ovládací prvky jsou shodné s předchůdcem. Zásobníky jsou využívány moderní, plastové, poloprůhledné. Výrobce nabízí

Doplňky a tuning Řada výrobců se specializovala na úpravu již používaných a vyráběných zbraní. K vidění byla řada odlehčených spouští, světlovodných mušek, taktických doplňků či pouzder. Kdo má doma například zmíněnou klasickou „kosu“, přišel by si na  své u  stánků FAB Defense či  Roni. V  jejich sortimentu je řada lišt, resp. railů, pažeb, ale i dvounožek. U pušek bylo k vidění mnoho úprav zvyšujících užitnou hodnotu zbraně. Jako ideální řešení pro zájemce o  střelbu s  pistolí na  větší vzdálenost či pro zpřesnění střelby byla nabízena řada takzvaných karabinových konverzí. Ty fungují tak, že vezmete pistoli, vložíte ji do připraveného otvoru, zajistíte – a z vaší pistole je

zaměřena na  pohyb v  zalesněných oblastech, byla zde řada výjimek. Zejména asijská produkce, hojně zastoupená u desítek stánků, ukazovala prapodivné vzory kombinující pouštní maskování s  listy. Čínské značky se snaží prosadit na světových trzích, bohužel kvalita je obvykle značně nestálá a odlepující se podrážka na jedné z vystavených bot do terénu nebudila příliš důvěry. Pravým opakem je značka Tilak ze Šumperku. Jejich kolekce pro letošní rok je moderní, funkční a ušita z nejkvalitnějších materiálů. Kolekce Military představuje špičku, která je našim vojákům důvěrně známá. Novinka v podobě bundy Raptor MiG v  kamufláži Multicam Crye z materiálu Polartec je nejen lehká, ale zároveň „dýchá“ a hřeje.

Na výstavě zbraní a střeliva IWA v Norimberku se představily i české firmy

Novinky zbrojního světa

V německém Norimberku se již několik desítek let koná výstava zaměřená na zbraně, střelivo a obranné prostředky. Ani letošní ročník nebyl výjimkou a na odborné návštěvníky čekala řada novinek na poli krátkých i dlouhých zbraní. České firmy předvedly aktuální zbrojní trendy a doprovodný blok přednášek poukázal na bezpečnostní rizika a hrozby.

Na  více než 86  000 čtverečních metrech se v  devíti výstavních halách točilo vše kolem osvědčených věcí a novinek v rámci tří velkých výstavních segmentů – Target Sports, Nature Activities a  Protecting People. IWA Outdoor Classics je nejen výstava, ale i  mezinárodní setkání neobyčejného významu. Letošní ročník navštívilo přes čtyřicet jedna tisíc odborných návštěvníků ze sto dvaceti zemí světa a své produkty předvedlo 1 383 vystavovatelů z přibližně padesáti zemí. I  naše země měla na  výstavě řadu zástupců v podobě firem Tilak, STV Group, Dasta, Czech Small Arms, ALFA-PROJ, České zbrojovky, Meopty a  mnoha dalších. Jejich produkty drží krok s aktuálními trendy a v některých případech i  zahraniční výrobce předčí.

Sa vz. 58 trochu jinak

Samopal vzor 58, mezi vojáky přezdívaný „kosa“, neztrácí na své kvalitě a atraktivitě ani po mnoha desítkách let. Jednoduchá konstrukce, spolehlivost a  dostupnost střeliva z  ,,kosy“ dělají ideální vzor k  mnoha úpravám a  ladění. Česká společnost Czech Small Arms (CSA), která se zabývá výrobou a  vývojem zbraní na  základě Sa  vz.  58 a  Sa vz. 61 (Škorpion), předvedla řadu novinek a  vylepšení. Základem je výroba z nových, nikoliv použitých či repasovaných dílů. Výrobce se ani nebrání využívání jiných ráží, než jsou pro zmíněné zbraně obvyklé.

A kvíz

rní

legendá e vyráběl s ži rá í n vod V jaké pů 61 Škorpion? vz. l a p o m a s Luger m  m a)  9 ing m Brown b)  7,65 m Browning m c)  6,35 m :b

Ve dvou dnech před zahájením veletrhu IWA Outdoor Classics, 4. a 5. března 2015, předvedl veletrh Enforce Tac – International Exhibition & Conference Law Enforcement, Security and Tactical Solutions nejnovější služební zbraně, balistické příslušenství, vyspělou optotroniku, funkční služební oděvy a  vysoce kvalitní potřeby nejen pro policii. Tento speciální veletrh, který byl vyvinut výhradně pro potřeby úřadů, nabídl odborníkům z řad policie, justice, ochrany hranic, celní správy, vojenské policie a  vojska skvělou příležitost získat všestranné informace o aktuálním vývoji bezpečnostní techniky

Mezinárodní význam

O  tom, že  vyrábíme výborné zbraně, svědčí i řada zahraničních vystavovatelů, kteří měli část svého výrobního programu zaměřenou právě na naše zbraně, zejména pak na jejich úpravy a vylepšení, takzvaný tuning.

odpověď

Enforce Tac

a výbavy. Evropská odborná konference policejních instruktorů a odborná konference Německé policejní akademie navíc skýtaly dostatek příležitostí k  odbornému dialogu. V  ucelených blocích doprovodných přednášek často zaznívala slova spojená s  hrozbou terorismu, který s rozmachem takzvaného Islámského státu zaměstnává řadu bezpečnostních expertů z  řad policie i vojska.

Správná

Veletrh IWA Outdoor Classics se vyvinul v nejdůležitější mezinárodní přehlídku loveckých zbraní a střeleckého sportu, outdoorové výbavy a výstroje pro účely civilní a institucionální bezpečnosti. V roce 1973 se v Norimberku poprvé otevřely brány národní přehlídky výkonů specializovaného obchodu se zbraněmi a puškařského řemesla, která čítala sotva 100 vystavovatelů. Za název IWA Outdoor Classics veletrh vděčí rychle rostoucímu mezinárodnímu významu a multitematické nabídce, která spojuje tradiční řemeslo s inovativními nápady.

i  poměrně unikátní ,,kosu“ v  podobě zkráceného modelu, která měří 435 mm se sklopenou pažbou. Nabízí se v obou rážích a úsťová rychlost vzhledem ke  krátké hlavni činí maximálně 700 m/s ve  verzi 5,56 × 45. Na  stánku této firmy z Jablůnky byla k vidění i řada ,,škorpionů“ v neobvyklých rážích 9 mm Browning či 9 mm Makarov. Zbraně je možné dodat buď s  jednotlivou střelbou, či pro ozbrojené složky a majitele příslušných oprávnění i pro střelbu dávkou.

rázem něco mezi útočnou puškou a pistolí. Díky teleskopické pažbě si můžete zbraň při střelbě pohodlně opřít o  rameno a  na  připravené lišty můžete namontovat řadu příslušenství, od lepších mířidel, kolimátorů, až  po  taktickou svítilnu. Tyto konverze jsou k dostání na našem trhu i pro většinu známých výrobců, od České zbrojovky a  jejich CZ  75 až  po  Glock. Jejich cena často překračuje cenu samotné zbraně.

Maskování a outdoor

Vidět a nebýt viděn, i tak by se dala nazvat rozsáhlá část výstavní plochy, která představovala nové, moderní trendy v  maskování. Představena byla řada jak pro myslivce či zálesáky, tak také pro policii a armádu. Moderní maskovací vzory Kryptek, známý Multicam, ale i  neznámé vzory všemožných výrobců dávají tušit budoucnost maskování. I  když byla většina

Budoucnost a zlepšení

Výstava IWA vždy potěší, bohužel někteří vystavovatelé občas zklamou. Škodou byla absence útočné pušky CZ 805 Bren u České zbrojovky, stejně tak jako chybějící ukázka Škorpionu EVO. Bohužel náročné papírování zabralo tolik času, že se tyto zbraně nepodařilo na výstavě prezentovat. Naopak potěšila snaha mnohých menších výrobců a úpravců ukázat to nejlepší ze své produkce, mnohdy i na velmi omezeném prostoru. I  když stále roste počet vystavovatelů a  odborných návštěvníků, je výstavní plocha pořád stejná. Zvětšení výstavních ploch, zlepšení podružných služeb včetně občerstvení a zmírnění předpisů pro dovoz zbraní na výstavní účely by jistě potěšily nejednoho návštěvníka.

Foto a text: Michal Voska

28

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 4/2015

A report 4/2015

TECHNIKA A VÝZBROJ

1

2

3

4

5

29

6

7

16

Komplexní modernizace Mi-171Š Výstavu Future Forces v polovině října loňského roku si státní podnik LOM PRAHA zvolil jako místo první oficiální veřejné prezentace víceúčelového vrtulníku Mi-171Š, modernizovaného na tzv. třetí a zatím nejnovější úroveň. Stroj využívá všechny modernizační prvky tzv. první modernizace, kdy v souvislosti s plánovaným nasazením trojice Mi-171Š v  afghánské misi (roky 2009 až 2011) prošlo v roce 2009 celkem pět strojů poměrně náročnou modernizací (detailní informace viz ATM 10/2012). Jednalo se o vrtulníky v provedení se sklopnou záďovou rampou, kterých má AČR k  dispozici celkem osm kusů. A i dále zmiňovaná poslední modernizace se týká výhradně těchto strojů. Určitě dobrý a  snadný rozpoznávací znak poslední modernizace představuje zlepšení palebné síly. Vzhledem k  tomu, že  se počítá s možností nasazení vrtulníků ve prospěch nejen pozemních jednotek, ale i týmů sil zvláštního určení (SOF), se v obou bočních dveřích nacházejí nové lafetace americké firmy Dillon Aero. Jsou určeny pro instalaci dalšího produktu tohoto výrobce – šestihlavňového kulometu v nejnovější verzi Hybrid M134D-H ráže 7,62 × 51 mm, která v  konstrukci využívá kombinaci ocelových a  titanových dílů (viz  ATM 11/2014). Pro každou zbraň je k  dispozici schránka s  kapacitou až  3  000  nábojů. Avšak ani původní

kulomety PKM ráže 7,62 × 54 mm nebudou vyřazeny. S jejich osazením se počítá, pokud bude vrtulník nasazen v akci se slaňováním výsadku pomocí tzv. rychlého lana (Fast Rope), kdy rozměrnější lafetace s  Minigunem této technice částečně brání. Kulomet PKM bude také výhodnější v případech nouzového přistání na území protivníka, kdy lze PKM na rozdíl od M134D vymontovat a použít i mimo vrtulník.

Safire III vyrábí americká firma FLIR Systems a  jeho gyroskopicky stabilizovaná hlavice obsahuje noční infračervenou kameru, denní barevnou kameru typu CCD, pátrací kameru CCD s  velkým přiblížením, laserový dálkoměr a  laserové ukazovátko (laser pointer). Zobrazení ze Star Safire III mohou piloti sledovat na palubních displejích v modernizovaném kombinovaném konvenčním/skleněném kokpitu. Jeho přístrojová deska kromě jiného obsahuje dvojici LCD displejů Barco o rozměru 6 × 8” a dvojici menších (5 × 5”) víceúčelových Rockwell Collins EHSI MFD 255EF. Jak kokpit, tak i celá nákladová kabina mají osvětlení plně kompatibilní s noktovizory (NVG).

Špičkové přístrojové vybavení Druhým vnějším spolehlivým rozpoznávacím znakem je příďová instalace kulového elektrooptického pozorovacího systému a  také radomu povětrnostního dopplerovského radaru TWR 850 firmy Rock­ well Collins. Zmíněný elektrooptický pozorovací systém typu Star Pohled na modernizovanou přístrojovou desku

15

14

13

12

11

10

2

9

8

Vybrané prvky modernizovaného stroje Mi-171Š: 1  –  anténa havarijního vysílače, 2  –  anténa VHF/UHF radiostanice Talon, 3  –  antény systému GPS, 4  –  IČ rušič KT-01, 5  –  rám pro lano Fast Rope, 6  –  anténa satelitní komunikace Iridium, 7  –  povětrnostní radar TWR 850, 8  –  systém Star Safire III, 9  –  senzor AN/AAR 60, 10  –  balistická ochrana kokpitu, 11  –  anténa IZS Matra, 12  –  vypěněné palivové nádrže, 12  –  výmetnice BAE ROCAR, 13  –  výmetnice BAE ROCAR, 14  –  senzor AN/AAR 60, 15  –  anténa systému VOR/ILS, 16  –  anténa IFF AN/APX-119

Modernizované avionické vybavení je založené na  navigačním počítači CMA 9000 firmy CMC Easterline. Zahrnuje navigační prostředky jako například radionavigační systém (VOR/ ILS/DME) řady Pro Line 21 společnosti Rock­ well Collins, dále kombinovaný inerciální/GPS navigační systém LN-100G amerického výrobce Northrop Grumman a  družicovou GPS navigaci CMA 5024 od společnosti CMC Easterline. Navigační údaje může posádka sledovat na displeji digitální mapy EuroNav V firmy EuroAvionics. Z  moderního spojovacího vybavení lze zmínit rušení odolné VHF/UHF radiostanice firmy Rockwell Collins typu Talon (řady AN/ARC-210) či  satelitní komunikační systém SatCom Iri­ dium. Ten kromě standardní hlasové komunikace umožňuje příjem nebo předávání menšího množství navigačních dat. Nelze opomenout ani šifrovací systém ELCRODAT 4-2 firmy Rhode & Schwarz pro utajované spojení, nový palubní odpovídač (IFF) Raytheon AN/APX-119 či  rovněž nový hlasový a  datový zapisovač CVFDR od české firmy SPEEL Praha.

Odolnost a bezpečnost

Vrtulníky disponují zcela novým systémem vlastní ochrany, jehož řešitelem a  integrátorem je izraelská společnost Bird Aerosystems. Obsahuje celkem pět po draku vrtulníku vhodně rozmístěných senzorů AN/AAR 60 (zachycujících primárně odpal PLŘS), jejichž údaje zpracovává řídicí počítač, jenž v  případě ak­ tuální hrozby aktivuje výmetnice klamných cílů od firmy BAE ROCAR. K dispozici je ukrajinský infračervený rušič KT-01 Andros a  na  výstupech motorů zůstává původní zařízení pro směšování horkých výtokových plynů s  okolním vzduchem. Bezpečnost a provozuschopnost při nasazení v  extrémních podmínkách zajišťuje účinný protiprachový filtr Centrisep firmy Pall Corporation.

1 3

2

1

3

Pohled na otočný elektrooptický pozorovací systém Star Safire III a rozmístění hlavních komponentů: 1  –  CCD TV kamera, 2  –  dvě optické soustavy termovizního systému, 4  –  laserový systém

Zvláštní pozornost byla věnována balistické ochraně. Pancéřování kokpitu navrhla firma LOM PRAHA. Jedná se o odolnou a zároveň relativně lehkou kompozitovou ochranu na bázi kombinace keramiky, kevlaru a vysokohustotního polyetylenu. Z posledně jmenovaného materiálu je i balistická ochrana podlahy nákladového prostoru. Vybrané partie motorového prostoru a hlavního reduktoru chrání moderní balistická ocel.

Většina se uskutečnila vloni V loňském roce na popsaný standard mělo být upraveno sedm strojů, přičemž pouze některé

dílčí úpravy proběhly v  prvním kvartále 2015. V souvislosti s tímto programem stojí za pozornost fakt, že část modernizačních komponentů získala České republika zdarma, konkrétně jako dar americké vlády. Zároveň je třeba dodat, že tyto komponenty nejsou k dispozici pro všech sedm výše zmiňovaných vrtulníků AČR. Američané dodali celkem pět elektrooptických pozorovacích systémů Star Safire III, stejné množství radarů TWR 850 a 14 kulometů M134D-H Minigun. Modernizované stroje ale mají provedeny příslušné instalace tak, aby zmíněné vybavení mohly nést. Text: Michal Zdobinský, foto: LOM PRAHA a US DoD

30

Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM

A report 4/2015

A report 4/2015

TECHNIKA A VÝZBROJ

31

Létající sudy GoldenEye O letadlech se odjakživa říká, že když dobře vypadají, tak také dobře létají. V případě bezpilotních dálkově řízených stojů to ale už dávno neplatí. Jedním z nejvýraznějších představitelů „ošklivých“, a přesto plně funkčních letadel jsou i nekonvenční taktické vzdušné prostředky řady GoldenEye, vyvíjené již více než desetiletí ve společnosti Aurora Flight Sciences. Při pohledu na  bezpilotní prostředky řady GoldenEye člověka napadne otázka, zda taková „věc“ může vůbec létat. Odpověď zní ano, může, a  to dokonce velice efektivně. Počátky jejich vývoje spadají až  do  roku 1999, kdy americká výzkumná agentura DARPA (Defence Advanced Research Projects Agency) spustila program označovaný jako Clandestine. V  jeho rámci tehdy hledala létající dálkově řízený prostředek schopný dopravovat průzkumné senzory o hmotnosti jeden až deset kilogramů a „umisťovat“ je na  těžko přístupná místa, jako jsou střechy domů, skály či  třeba koruny stromů, a  to na  území ovládaném protivníkem. Muselo tedy jít o stroj schopný visu ve vzduchu i svislého vzletu a přistání. Samozřejmě, že  jako nejjednodušší řešení tohoto požadavku se jeví použití bezpilotních vrtulníků, které dnes existují v  podstatě ve  všech hmotnostních kategoriích. Americká společnost

Příprava vzletu nejnovější verze GoldenEye 80

Aurora Flight Sciences ovšem místo toho nabídla zcela nový a  velice unikátní koncept. Pod označením GoldenEye 100 představila prostředek ze všeho nejvíce připomínající sud opatřený křídly. GoldenEye 100 byl charakteristický svým válcovitým tělem o průměru 0,9 m a celkové výšce 1,7 m. Letadlo nebylo vybaveno konvenčním podvozkem, ale místo něho vzlétalo a přistávalo svisle v poloze nosem vzhůru, přičemž na zemi dosedalo na čtveřici jednoduchých noh připevněných na koncích čtyř souměrně rozmístěných ocasních ploch. Na bocích trupu jsou pak umístěna dvě plovoucí křídla s rozpětím 3,0 m, která se ve  visu používají k  eliminaci vlivů větru na  stabilitu stroje (primárně zajišťována částečným vektorováním tahu); při vodorovném letu, kdy se trup natočí do  vodorovné polohy, pak zajišťují potřebný vztlak. Pohonné ústrojí, umístěné kompletně uvnitř trupu, představovalo dmychadlo poháněné spalovacím rotačním

Wankelovým motorem AR741 o výkonu 28 kW od  britské společnosti UAV Engines. Hmotnost prázdného stroje činila 48 kg, maximální vzletová hmotnost pak 68 kg, z  čehož 11 kg připadá na užitečné zatížení. První prototyp GoldenEye 100 byl zalétán 8. září 2003 s tím, že následně sloužil především jako technologický demonstrátor aerodynamické a  pohonné koncepce. Při zkouškách bylo potvrzeno, že  může fungovat podle představ konstruktérů. GoldenEye 100 byl během všech testů řízen pouze „povelově“ s tím, že samotný pohyb ve  vzduchu ve  všech fázích letu byl řízen automaticky pomocí vestavěného autopilota představovaného systémem GuideStar od firmy Athena Technologies. Společnost Aurora totiž své prostředky navrhuje tak, aby nevyžadovaly „pilota“, který bude stroj řídit na  dálku, ale aby jej mohl používat jen minimálně vyškolený operátor, který zadá požadavky na  konkrétní úkol, který následně stroj sám splní. Obsluha se tedy může věnovat pouze řešení taktické situace a nemusí se zabývat samotnou pilotáží. Golden­ Eye představuje stroj kombinující výhody vrtulníku, jako je schopnost svislého vzletu a přistání, s  výhodami letounu, především rychlostí. Maximální rychlost v případě GoldenEye 100 činí 295 km/h, dolet téměř neuvěřitelných 1 000 km, vytrvalost letu pak čtyři hodiny.

Nejmenší z řady –GoldenEye 50

Letoun Excalibur s kombinovaným elektrickým/turbínovým pohonem

GoldenEye 80 v letu bez plovoucích křídel, ale s průzkumnou elektrooptickou hlavicí FLIR

O  necelý rok později po  záletu Golden­ Eye 100, konkrétně v září 2004, se do vzduchu poprvé vznesl další stroj, označený tentokrát GoldenEye 50. Ten již byl vyvíjen v rámci programu agentury DARPA pojmenovaného OAV II (Organic Air Vehicle), který měl poskytnout bezpilotní prostředek se svislým vzletem a přistáním použitelný v rámci malých jednotek pozemních vojsk. Aerodynamická a pohonná koncepce zůstala zachována, jeho rozměry jsou ale proti předchůdci zhruba poloviční, díky čemuž je možné jej přepravovat i v neupraveném terénním vozidle HMMWV. Výška činí 0,7 m, rozpětí křídel  1,4 m, hmotnost pak jen asi 10 kg. Stroj unese vybavení o  hmotnosti 1 kg, při cestovní rychlosti 100 km/h má vytrvalost letu v  délce jedné hodiny, maximální rychlost je 280 km/h. Výrobce se strojem GoldenEye 50 absolvoval řadu zkoušek a také předváděcích akcí pro jednotky US Army a  ozbrojených sil dalších zemí NATO. Používán byl rovněž k  testování manévrovatelnosti ve vysokých rychlostech a v dubnu 2005 na  něm byla poprvé demonstrována schopnost automatického přechodu z  režimu visu do vodorovného letu. Nejmladším z  řady „létajících sudů“ společnosti Aurora Flight Sciences je prostředek GoldenEye 80, který vzlétl poprvé v  listopadu 2006 a který je rovněž vyvíjen v rámci programu OAV II. I v tomto případě je stroj poháněn dmychadlem a  Wankelovým motorem AR741 upraveným pro použití leteckého paliva Jet-A a JP8. GoldenEye 80 si zachovává také dvě plovoucí křídla, jejichž rozpětí činí 2,9 m. V porovnání s GoldenEye 100 jde o téměř identický

Prototyp bezpilotního prostředku GoldenEye 100

rozměr, stejně tak jako v  případě výšky, která u verze 80 dosahuje hodnoty 1,65 m. U nového stroje ale nenajdeme čtyři pevné ocasní plochy, na jejich místě jsou nyní jen čtyři sklopné přistávací nohy. GoldenEye 80 ovšem narostl, pokud jde o hmotnost – ta v případě prázdného stroje činí 59 kg, maximální vzletová hmotnost je pak 104 kg, přičemž hmotnost užitečného zatížení 11 kg zůstala stejná. Zatímco prostředky GoldenEye 100 a 50 sloužily především k  testování letových vlastností, GoldenEye 80 již představuje kompletní systém včetně integrace průzkumného elektrooptického vybavení, standardizované pozemní řídicí stanice a interoperability a kompatibility s vojenskými systémy pro přenos dat a videosignálu, jako je ROVER či  TCDL. Na  vývoji posledních dvou modelů se navíc podílejí také společnosti jako

General Dynamics Robotic Systems a Northrop Grumman, což je jasným důkazem, že nejde jen o produkty nadšených snílků, ale reálně použitelné systémy nabízející řadu výhod proti dnes běžně používaným bezpilotním strojům, jako je nízká hlučnost a  viditelnost ve  vzduchu, relativně jednoduchá konstrukce zejména v porovnání s vrtulníky a především pak široký rozsah provozních rychlostí. Společnost Aurora Flight Sciences už pracuje i na dalších netradičně pojatých strojích, jako například na  prostředku Excalibur s  hybridním elektrickým/turbínovým pohonem, který by měl zachovávat schopnost svislého vzletu a přistání, být vyzbrojen moderní lehkou protizemní řízenou municí a jehož maximální rychlost by měla být až 740 km/h. Text: Tomáš Soušek, foto: Aurora Flight Sciences

32

Připraveno ve spolupráci s redakcí Armádních novin

A report 4/2015

A report 4/2015 K dispozici jsou nejnovější verze strojů Sikorsky UH-60M/L Black Hawk, Boeing CH-47F Chinook nebo Sikorsky CH-53K Super Stallion. Potenciál současných vrtulníkových platforem přitom není zdaleka vyčerpán.

Volitelně pilotované vrtulníky Jedním ze  zajímavých modernizačních směrů je vývoj volitelně pilotovaných strojů OPV (Optio­nally Piloted Vehicles). V  současnosti je zřejmě prvním OPV vrtulníkem stroj K-MAX. Vrtulník K-MAX již prošel ostrým nasazením v Afghánistánu s velmi pozitivními výsledky. Od prosince 2011 až do května 2014 provedl jediný vrtulník K-MAX v Afghánistánu 2 000 misí a  strávil ve  vzduchu 2  150 hodin. Během svého období přepravil 2 040 tun nákladu. Vrtulník K-MAX je optimalizován pro transport nákladu v  podvěsu. Stroj unese náklad až  o  hmotnosti  2  700 kg, což je více, než je hmotnost samotného vrtulníku. V případě potřeby lze K-MAX ovládat klasicky v  kokpitu (výjimečně), nebo z řídicího centra na zemi. Originální tandemové dvourotorové uspořádání (obě vrtule se synchronně protiběžně otáčejí) propůjčují stroji výjimečnou stabilitu a velkou citlivost na  zásahy pilota/operátora. Tedy

Bezpilotní UH-60 OPBH Black Hawk Americká armáda (US Army) a firma Sikorsky pracují společně na vrtulníkovém programu MURAL (Manned/ Unmanned Resupply Aerial Lifter). Cílem je vyvinout a otestovat technologický demonstrátor volitelně pilotovaného vrtulníku UH-60 OPBH (Optionally Piloted Black Hawk). Americká armáda vidí v podobných „robotických“ vrtulnících způsob, jak výrazně zvýšit efektivitu a přepravní kapacitu svého dopravního vrtulníkového letectva.

Lépe modernizovat, než nakupovat nové

Dle analýzy Zpravodajského centra pro vojenský průmysl a trhy IHS Jane´s (Defence Industry & Markets Intelligence Centre, IHS Jane´s) Maximum utility: the future of support helicopteers se americká armáda zaměří více na  modernizaci své současné vrtulníkové techniky. Vzhledem ke  stagnujícímu obrannému rozpočtu je nákup nové vrtulníkové platformy americkou armádou nereálný. Trend dokazuje

například zrušený program průzkumného bojového vrtulníku AAS (Armed Aerial Scout) v hodnotě 16 miliard dolarů. Například i na výsledky ambiciozního vrtulníkového programu FVL (Future Vertical Lift), jehož cílem je najít částečnou náhradu za bitevní i transportní vrtulníky americké armády, si musíme počkat až na (za) rok 2030. Velmi pravděpodobné je přitom zdržení a  zdražení programu, jehož cena se dnes odhaduje na 100 miliard dolarů za vývoj i nákup

přibližně 4 000 vrtulníků. Navíc to, zda vrtulníky FVL někdy vstoupí do služby, není vůbec jisté. Přitom pro příklady zrušených amerických zbrojních programů nemusíme chodit daleko. Kromě AAS se realizace nedočká ani program nového bojového vozidla pěchoty CGV (Combat Ground Vehicle) nebo obří vzducholodě LEMV (Long Endurance Multi-Intelligence Vehicle). Z  minulosti můžeme připomenout zrušený projekt průzkumného a bojové vrtulníku RAH-66 Comanche nebo námořního bitevního letadla A-12 Avenger II. Podle Heidi Shyu, asistentky sekretáře pro akvizici, logistiku a technologie americké armády, současný rozpočet americké armády si jednoduše nemůže dovolit nákup nové vrtulníkové platformy. „Půjdeme do  příštích konfliktů se systémy, které máme dnes; budeme modernizovat a postupně vylepšovat současné platformy," řekla Shyu na  mezinárodní vrtulníkové konferenci IQPC International Military Helicopter v Londýně. V současné době Ozbrojené síly Spojených států pracují na  řadě modernizací vrtulníků.

TECHNIKA A VÝZBROJ vlastnosti nezbytné pro precizní doručování nákladu v podvěsu. Dalším – a o řád ambicióznějším – projektem je vrtulník UH-60 OPBH, vznikající v rámci programu MURAL. UH-60 OPBH využívá stávající platformy vrtulníku UH-60 Black Hawk. Hlavní ideou programu MURAL je výrazně snížit zátěž posádky, umožnit vrtulník pilotovat pouze jedním člověkem nebo v  případě potřeby použít vrtulník jako bezpilotní stroj. Program MURAL si klade za cíl navýšit přepravní kapacity, využitelnost a bezpečnost dopravního vrtulníkového letectva. Podle výše uvedené analýzy IHS Jane´s není současná přepravní kapacita omezena (v americkém případě) počtem dostupných strojů, ale v daný čas počtem dostupných posádek. UH-60 OPBH řeší podobné cíle jako vrtulník K-MAX – při jednoduchých a jednotvárných zásobovacích misích využívat bezpilotní (volitelně pilotované) vrtulníky a snížit personální nároky na zajištění letu. Odstraněním posádky lze vrtulníky používat prakticky bez omezení. Vrtulníková posádka může odpočívat a  připravovat se na  složitější mise. Stejně tak lze posádku více chránit před palbou protivníka – což mimochodem znamená, že není nutné držet v pohotovosti záchranný tým. Na programu MURAL pracuje společně několik oddělení US Army a firma Sikorsky. Vývojové práce probíhají již od roku 2007 a první let

33

vrtulníku UH-60 OPBH se uskutečnil v polovině minulého roku.

UH-60 OPBH a Matrix

UH-60 OPBH je de facto platformou pro pokročilý systém řízení letu Matrix firmy Sikorsky. Matrix lze chápat jako pokročilého autopilota a  robotického asistenta pilota. Matrix pomáhá posádce pilotovat vrtulník při „vjemově intenzivních" situacích, např. při letu vysokou rychlostí, letu v  nízké výšce, výběru přistávací plochy nebo při přistání. Systém Matrix vyvíjí výzkumná divize Sikorsky Innovations. Stejná divize vyvinula technologický demonstrátor vrtulníků Sikorsky X2. Vrtulník X2 je vybaven koaxiálními rotory a zadní tlačnou vrtulí. Maximální rychlost stroje je 460 km/h. Právě znalosti získané z programu X2 a také z programu Matrix mají vést ke stavbě víceúčelového volitelně pilotovaného vrtulníku Sikorsky SB-1 Defiant. Jedná se o  jednoho z  potenciálních adeptů na vítězství v programu FVL. Klíčový prvek vrtulníku, systém Matrix, je však možné umístit prakticky do jakéhokoliv vrtulníku. Firma Sikorsky systém Matrix vyvinula za vlastní prostředky a úspěšně otestovala na civilních vrtulnících Sikorsky S-76. Firma uvolnila podrobnosti o  systému na  začátku roku 2013 na  semináři o  bezpilotních systémech AUVSI (Association for Unmanned Vehicle Systems International) ve Washingtonu. Vrtulník vybavený systémem Matrix, například UH-60, je schopen pilotovat pouze jeden člověk. V případě potřeby dokáže Matrix ovládat vrtulník zcela autonomně, zejména při jednoduchých zásobovacích misích. Pilot pouze kontroluje a mentoruje let z pozemní stanice. Matrix rovněž dokáže eliminovat chyby pilotů nebo operátorů (např. při únavě), zvýšit bezpečnost letu v nepříznivém počasí a umožňuje provádět operace při nebezpečných nebo dlouhotrvajících misích. „To, co se v podstatě snažíme udělat, je automatizovat spoustu věcí u VTOL strojů (stroje s kolmým startem a přistáním – pozn. redakce), které musí dělat pilot,“ vysvětluje Igor Cherepinsky, šéfinženýr firmy Sikorsky pro autonomní projekty. Cílem je vytvořit nové rozhraní člověk/stroj ve  vrtulníku. Pilot se systémem Matrix se nemusí starat o  správné ovládání kolektivu, nožního řízení, cyklického řízení, soustředí se pouze na misi. Matrix umožňuje ovládat vrtulník doslova a do písmene jednoduše jako ve videohře, ať už sedí pilot v kokpitu nebo v řídicím středisku na zemi. „Představte si vrtulník, který může zdvojnásobit produktivitu Black Hawků v  Iráku a  Afghánistánu, létající celý čas s  jedním pilotem místo dvou, snižující pracovní zátěž, snižující riziko, a v čase, kdy jsou mise opravdu monotonní nebo nebezpečné, dokáže létat zcela bez pilotů," říká Chris Vaun Buiten, viceprezident pro technologie a inovace ve firmě Sikorsky. Text: Jan Grohmann, foto: US Army, Sikorsky, Lockheed Martin, zdroj: Maximum utility: the future of support helicopteers, Sikorsky

manuál profesionálního vojáka kaleidoskop

Velitel 22. základny vrtulníkového letectva organizuje výběr kandidátů na obsazení systemizovaných míst vrtulníkové letky – palubní střelec

Seznamte se s vojenským hodnostním označením armád NATO

Rumunsko

Rumunsko se rozprostírá na  ploše 238  391 kilometrů čtverečních. V  současnosti zde žije přes 21 670 000 obyvatel. Hlavním městem je Bukurešť, kde se v březnu roku 2008 uskutečnil summit NATO. Základ samostatného Rumunska sahá do  roku 1829, kdy knížectví Valašsko a  Moldávie, která byla od  16. století závislá na  Osmanské říši, získala autonomii. V  roce 1858 se sjednotila a  položila tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo v roce 1878. Rumunsko je od roku 2004 členem Severoatlantické aliance a od roku 2007 členem Evropské unie. Rumunská armáda je od roku 2007 plně profesionální. Tvoří ji pozemní síly, vzdušné síly a námořnictvo. Má šedesát tisíc profesionálních vojáků. Dalších několik desítek tisíc tvoří zálohy.

OR1

OR2

OR3

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

soldat

soldat

fruntas

OF1

OF2

OF3

OR4

OR5

OR6

OR7

OR8

OR9

sergeant

sergeant major

plutonier

corporal

MM clasa V

MM clasa IV

MM clasa III

MM clasa II

MM clasa I

MM principal

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

plutonier major plutonier adjudant plutonier adjudant SEF

BEZ HODNOSTI

sublocotenent MM – m  aistru militar

locotenent

capitan

maior

locotenant-colonel

colonel

general de brigada general-maior general-locotenent

general

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

sergeant

sergeant major

plutonier

soldat

soldat

fruntas

corporal

MM clasa V

MM clasa IV

MM clasa III

MM clasa II

MM clasa I

MM principal

OF1

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

OR8

OR9

plutonier major plutonier adjudant plutonier adjudant SEF

BEZ HODNOSTI

sublocotenent MM – m  aistru militar

locotenent

capitan

locotenent-comandor

capitan-comandor

comandor

general de flotila aeriana

OR1

OR2

OR3

OR4

OR5

OR6

OR7

BEZ OZNAČENÍ

BEZ OZNAČENÍ

sergeant

sergeant major

plutonier

soldat

soldat

fruntas

corporal

MM clasa V

MM clasa IV

MM clasa III

MM clasa II

MM clasa I

MM principal

OF1

OF2

OF3

OF4

OF5

OF6

OF7

OF8

OF9

OF10

general-maior general-locotenent

general

OR8

OR9

plutonier major plutonier adjudant plutonier adjudant SEF

BEZ HODNOSTI

aspirant MM – m  aistru militar

locotenent

capitan

locotenent-comandor

capitan-comandor

comandor

contraamiral de flotila

contraamiral

viceamiral

amiral

Vstupní podmínky:   VzP s minimálně 2 roky praxe u útvaru   předchozí služba v bojových jednotkách AČR výhodou   středoškolské vzdělání s maturitou   znalost AJ minimálně 1111   zdravotní klasifikace „A“ výsadkář   držitel BP na stupeň „Tajné“ nebo předpoklad pro její získání   zařazení na SM “výsadkář“ výhodou   kurz CLS výhodou   fyzické a psychické předpoklady

Naše nabídka:   služba na funkci palubní střelec v hodnostech praporčického sboru u prestižní vrtulníkové letky   dynamicky se rozvíjející profese   odborná příprava a výcvik v zahraničí   odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku   výcvik ve výsadkové přípravě   nasazení v zahraničních operacích

Průběh výběru:   Registrace uchazečů proběhne formou zaslání strukturovaných profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní tel. a Alcatel) a potvrzení o souhlasu velitele útvaru s přeložením na adresu [email protected] do 30. května 2015.   Vybraní uchazeči budou na základě posouzení životopisů pozvání k účasti na druhé části výběru do 12. června 2015.   Druhá část výběru bude jednodenní a uskuteční se v týdnu od 22. do 26. června 2015 u 22 zVrL Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou.   Součástí druhé části výběru bude:   –  prověření fyzické zdatnosti v rozsahu výročního přezkoušení z TV,   –  SAC (skokansko-akrobatické cvičení),   –  topografická, zdravotní, střelecká (vševojsková) příprava   –  znalost cizích armád,   –  motivační pohovor.

V případě dotazu je možné kontaktovat telefonicky nprap. Milana RUBEŠE na tel. čísle 702 011 523, případně NO-1 mjr. Ing. Patrika ZAORALA, Alcatel: 437 911.

historie

Od narození francouzského důstojníka a československého legionáře armádního generála Josefa Šnejdárka uplynulo sto čtyřicet let

37

Voják s duší v Orientu

Josef Šnejdárek se narodil 2. dubna 1875 v Napajedlích. Po matčině smrti vyrůstal u příbuzných v Jičíně. Vzpomínky, které se na něho z té doby dochovaly, hovoří o jeho neklidné povaze a lásce k Orientu. To bylo také důvodem, proč již v patnácti letech utekl z domova do Turecka. V důsledku tohoto činu byl po návratu vyloučen z  německého reálného gymnázia. Po  odloženém ukončení středoškolského studia však absolvoval v  roce 1895 pražskou pěší kadetku jako premiant. Také v rakousko-uherské armádě ale doplatil na  svou slabost pro Orient. Prošel vojenskými posádkami v  Budapešti a  Insbruku a nakonec se v roce 1897 přihlásil jako dobrovolník do turecké armády ve válce s Řeckem.

Ve službách cizinecké legie Když byl po návratu do vlasti za to v armádě disciplinárně potrestán, rozhodl se, že  nebude již na  nic čekat a  zamířil do  severní a  rovníkové Afriky. V roce 1899 vstoupil jako dobrovolník do  francouzské cizinecké legie. Jako voják zde začínal téměř od  píky. O  jeho odborných vojenských schopnostech však svědčí, že nejenže

mádě ancouzské ar k dosáhl ve fr Josef Šnejdáre c)  majora hodnosti: pitána    ka   b)     a)  generála

věď: c Správná odpo

Vrchní velitel československých vojsk na Těšínsku podplukovník Josef Šnejdárek přebýval během bojů o tuto oblast počátkem roku 1919 v bytě svého přítele, ředitele spořitelny V. Mezery v Orlové. Příslušníkům Polske organizacje wojskowe se podařilo umístit bombu pod jeho postel v ložnici a odpálit ji. Šnejdárek však šťastnou shodou okolností vyvázl bez úhony. A to i přesto, že více než polovina domu byla srovnána se zemí.

A kvíz

Dům ředitele spořitelny v Orlové zničený po atentátu na Šnejdárka

Ve velmi krátké době dokázal situaci divize ustupující pod velkým tlakem protivníka obrátit a dobýt řadu slovenských měst. Koncem roku 1919 byl přidělen k  francouzské vojenské misi. Již v  propůjčené generálské hodnosti se postupně stal velitelem 9. pěší divize v Trnavě, 7. pěší divize v Olomouci a 11. pěší divize v Košicích. Zde se zároveň podílel na budování zemského vojenského velitelství. V únoru 1927 byl v hodnosti majora propuštěn z francouzské armády a jako divizní generál přijat do československé branné moci. I v mírové službě si vedl velice dobře. O necelé čtyři roky později byl povýšen do hodnosti armádního generála. V roce 1932 se stal velitelem vojenského zemského velitelství v Bratislavě a byl považován za horkého favorita na místo náčelníka Hlavního štábu po generálu Janu Syrovém. Na tento post byl nakonec ustanoven generál Ludvík Krejčí, se

o šesti praporech, dvou bateriích a jedné jízdní eskadroně, dále samostatný prapor olomouckého 54. pěšího pluku, samostatný prapor šumperského 93. pěšího pluku, fryštátský 17. myslivecký prapor a  dva místní dobrovolnické prapory. Naštěstí ani pro Polsko nebyla situace příliš příznivá. Značná část jeho jednotek byla vázána boji na Ukrajině o východní části Haliče. Šnejdárek se ještě před zahájením bojové operace pokusil dosáhnout mírového řešení. Jeho návrhy se stejně jako nóta odeslaná 21. ledna naší vládou do Varšavy nesetkaly s odezvou. Československé jednotky se 23. ledna 1919 daly do pohybu směrem na Bohumín a Karvinou. Přímo bleskový byl postup třetího praporu našich legionářů z  Francie, který velice rychle obsadil Bohumín i s nádražím. Na Karvinou pochodoval první a  druhý legionářský prapor podporovaný praporem 54. pluku. Ráno následujícího dne Poláci toto město vyklidili.

Chtěl až do Krakova velice rychle získal francouzské občanství, ale v  roce 1907 ukončil v  hodnosti poručíka francouzské armády pěchotní školu v Saint-Maixent. V následujících letech se účastnil sedmnácti vojenských tažení – v Alžírsku, Tunisku, západním Maroku a saharské Africe. Několikrát byl raněn. Také během bojů na  francouzském území v době první světové války prokázal nemalou odvahu a rozhodnost. Když byl v listopadu 1917 přidělen jako instruktor ČNR k československým le­giím, nemohla existovat pro naši vznikající zahraniční armádu lepší volba. Zkušený velitel, boji ostřílený voják, jehož rodnou řečí navíc byla čeština. Později působil jako pobočník velitele 21. čs. střeleckého pluku a styčný důstojník velitele nově budované čs. armády francouzského

generála Pierra Janina. V prosinci 1918 převzal v Padově velení nad 22. čs. střeleckým plukem, se kterým se počátkem roku 1919 vrátil do vlasti.

Neuspěl s mírovými návrhy Zde bylo potřeba nejen zajistit hranice nově vzniklého státu, ale vybojovat i zápas o Těšínsko a Slovensko. V polovině ledna 1919 se Šnejdárek stal vrchním velitelem čs. vojska na  Těšínsku. V té době byla krizová situace i na Slovensku, a  tak na  přístupech k  Těšínsku mohly být soustředěny pouze omezené síly. Jejich jádro tvořil 21. pluk francouzských legií a  II. brigáda

Ve  dnech 25. a  26. ledna 1919 byly během drobnějších bojových střetnutí poraženy polské jednotky u Zebrzydowic, Stonavy a Louky a ráno následujícího dne došlo bez boje k obsazení Těšína. V tomto okamžiku bylo ale ještě potřeba dobýt strategickou železnici vedoucí z  Bohumína do  Žiliny. A  tak již večer 27. ledna dostal podplukovník Šnejdárek z  Prahy rozkaz k  dalšímu postupu na západní břeh Visly. Rozhodující boje byly v tomto období svedeny u Skoczówa. Bezprostřední postup našich jednotek k  Visle byl za nepříznivých povětrnostních podmínek zahájen 30. ledna ráno. Skupina majora Bláhy dosáhla do večera bez větších obtíží stanoveného cíle. Hůře se vedlo střední skupině podplukovníka Hanáka, která u Kisielowa, Lonczky a Godzisówa narazila na  houževnatý polský odpor. Protivník

Josef Šnejdárek během bojů na Slovensku u Banské Štiavnice si chtěl udržet především Skoczów s předmostím na jižním břehu Visly. Hrozilo mu však obklíčení, a tak musel ustoupit za řeku Ilównici. Šnejdárek byl po těchto úspěších pln optimismu. V hlášení do Prahy navrhoval pokračovat dál v útoku. Domníval se, že v silách jeho jednotek je postoupit až ke Krakovu. Zastavilo ho ale sjednané příměří.

Rozhodný i na Slovensku Stejně energicky si Šnejdárek počínal na Slovensku, kde po  napadení jednotkami Maďarské republiky rad byl 31. 5. 1919 již v hodnosti plukovníka ustanoven velitelem 2. pěší divize.

kterým se dostal názorově do křížku. A tak počátkem července 1935 odešel v šedesáti letech do výslužby. Z  Bratislavy, kde žil až  do  rozpadu republiky a vytvoření Slovenského státu, odešel v červnu 1939 i s rodinou do exilu ve Francii. Po kapitulaci Francie se přestěhoval nejdříve na jih země a  odtud pak do  marocké Casablanky. Zde se ještě dožil konce druhé světové války. Zemřel při lékařském zákroku 13. května 1945. V roce 1996 byly jeho ostatky převezeny do  rodných Napajedel. Text: Vladimír Marek, foto: VHÚ, VÚA-VHA Zdroje: Armádní generál Josef Šnejdárek, Vojenské rozhledy 1996, Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945

historie

Před sto lety byly u belgických Yper poprvé v moderních dějinách ve větším měřítku použity chemické zbraně

Bojovníci s tichou smrtí

39

Jednalo  se o  upravené minomety, které vrhaly do  nepřátelských pozic miny naplněné fosgenem. Také Němci horečně vyvíjeli nové prostředky. Během třetí bitvy u Yper v roce 1917 použili yperit. Proti novému plynu nepomáhaly plynové masky. Leptal kůži, oslepoval oči, vojákům naskakovaly velké žlutohnědé puchýře. Většinou sice přímo nezabíjel, o to větší množství vojáků ale vyřazoval z boje.

Ve čtvrtek 22. dubna 1915 vládl v německých okopech poblíž belgických Yper skutečně čilý ruch. Němci se chystali použít chemické zbraně a zasadit tak britskému protivníkovi tvrdý úder. Chlór vypouštěný z ocelových lahví vytvářel páry těžší než vzduch, které se držely při zemi a větrem byly neseny k nepřátelským liniím.

Počátky plynové služby

Vytyčování kontaminovaného prostoru, přelom 60.–70. let (archiv VHÚ Praha)

Na tyto události musela po skončení první světové války reagovat i nově vytvořená československá armáda. Prvním takovýmto počinem bylo zřízení Referátu pro plynovou službu. Základní kámen rozvoje chemického vojska byl položen. Zkušenosti s  použitím bojových chemických látek na bojištích první světové války měli i českoslovenští vojáci. Se vznikem Československé republiky v říjnu 1918 se ochrana proti bojovým

Druhá světová válka V letech druhé světové války se českoslovenští vojáci účastnili bojů na všech frontách a součástí jejich činnosti byla rovněž ochrana proti možnému použití bojových chemických látek. Po  děsivých zkušenostech z  prvního celosvětového válečného konfliktu naštěstí nedošlo k vypuknutí chemické války. Nicméně v  srpnu 1945 svrhly bombardéry letectva Spojených států amerických na  japonská města Hirošimu a  Nagasaki jaderné pumy. Hrůzným používáním chemických látek se stalo hromadné vyvražďování hlavně obyvatel židovského původu v  nacistických vyhlazovacích táborech.

A fakta

Česká družina v Rusku používala v roce 1916 jednoduché protiplynové chrániče z několika mulových vrstev i nové masky Zelinského-Kummantova (archiv VHÚ Praha) K  určitému dílčímu použití chemických prostředků v  boji došlo sice již předtím. Tento útok je však považován za zrod chemické války v  moderních dějinách. Dohodové státy musely na  nový způsob vedení války co nejrychleji reagovat. Kromě toho, že  se snažily své vojáky vybavit ochrannými prostředky, začaly rovněž připravovat své chemické zbraně. Trvalo jim to však téměř půl roku. Odpověď na první německý chemický útok přišla až 25. září 1915 u Loos, kde Britové použili více než pět tisíc ocelových lahví naplněných přibližně 150 tunami plynu. Ještě méně připraveni na vedení takovéto války byli Francouzi. První francouzský vlnový útok byl proveden v polovině února 1916 u La Neu­ ville. Vojáci měli k  dispozici jeden a  půl tisíce plynových lahví. Vypouštění plynu z  lahví bylo ale až příliš závislé na meteorologických podmínkách, především na směru větru a jeho rychlosti. A tak se občas stávalo, že plynem byli zasaženi i vlastní vojáci. Tyto problémy se snažili řešit Britové. V dubnu  1917 provedli úspěšný útok plynomety.

Současné chemické vojsko AČR tvoří 31.  pluk radiační, chemické a  biologické ochrany, jehož součástí je česko-britské velitelství brigády radiační, chemické a biologické ochrany pro spojenecký sbor rychlé reakce ARRC (Allied Rapid Reaction Corps), Ústav OPZHN Univerzity obrany, alianční expertní centrum na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení JCBRN Defence COE (Joint Chemical, Biological, Radiological and Nuclear Defence Centre of Excellence). Výzkumem a vývojem v oblasti chemického zabezpečení se zabývá Vojenský výzkumný ústav, s. p.

Vznik chemického vojska Výcvik 31. prchbo, činnost družstva odběru vzorků, 2014 (archiv 31. prchbo)

Českoslovenští vojáci s ochrannými maskami vz. 35 v roce 1938 (archiv VHÚ Praha)

Družstvo odběru vzorků při nasazení v misi ISAF KAIA v Afghánistánu, 2007 (archiv 31. prchbo)

chemickým látkám stala jednou z  významných otázek řešených v rámci budování branné moci. V září 1919 byl nařízením Hlavního štábu čs. branné moci zřízen Referát pro plynovou službu. To je možné považovat za  základ pozdějšího rozvoje chemického vojska. V roce 1921 byl v Olomouci zřízen Ústav pro plynovou službu (od roku 1925 přejmenován na Vojenský chemický ústav), který působil jako ústřední chemická zbrojnice i výcvikové a školicí středisko. K zavedení prvního typu československé vojenské ochranné masky došlo v  roce 1923. První chemickou jednotkou se v  roce  1935 stal 401. dělostřelecký oddíl v  Olomouci. Jeho úkolem bylo odmořování, zamořování, zadýmování a používání otravných látek pomocí plynometů. Slovo „dělostřelecký“ bylo v názvu oddílu uvedeno z  důvodů utajení. V  roce  1937 byla v Žilině dostavěna vojenská továrna produkující mimo jiné fosgen a yperit.

Dne 27. září 1949 bylo dekretem prezidenta republiky ustanoveno chemické vojsko jako samostatný druh. Hlavní součásti chemického vojska tvořily chemické prapory – 101. v  Jaroměři a 103. v Šafárikově (dnešní Slovenská republika). Dne 1. listopadu 1952 byl v Liberci zřízen 105. plamenometný prapor, mezi jehož úkoly patřila ochrana proti zbraním hromadného ničení. Od roku 1952 byla rovněž věnována pozornost radiologické ochraně. Koncepce činnosti chemického vojska vycházela od  druhé poloviny padesátých let z nutnosti předpokládat masové použití zbraní hromadného ničení. V  říjnu 1957 došlo ke  zřízení 1. brigády chemické ochrany se sídlem v Trutnově (součástí byl i v roce 1958 reorganizovaný 105. prapor chemické ochrany Liberec a  v  říjnu 1960 zřízený 98. prapor pro odmořování terénu Liberec). V  roce 1968 došlo v  Liberci k  ustavení 105. pluku chemické ochrany. Dne 1. září 1977 vznikla v Liberci 102. brigáda chemické ochrany. V tomto městě byl kromě velitelství a štábu dislokován 51. prapor chemické ochrany,

61.  prapor odmořování terénu a  103. prapor chemické ochrany.

Chemické vojsko po roce 1989 Po listopadu 1989 pokračovalo chemické vojsko ve  své činnosti, která v  letech 1990–1991 vyvrcholila účastí československého protichemického praporu ve  válce v  Perském zálivu. Rozdělením Československa v  roce 1993 skončila etapa společné činnosti českých a  slovenských chemiků. Reprezentantem chemického vojska v České republice se pak v Liberci stala 1. výcviková a mobilizační základna chemického vojska. Po vstupu České republiky do NATO se stala součástí sil okamžité reakce NATO i 9. rota chemické ochrany, která vznikla v roce 1999 v Liberci a  byla první plně profesionální jednotkou AČR. Dne 1. července 2005 vznikla v Liberci 31. brigáda radiační, chemické a biologické ochrany, jež se k 1. prosinci 2013 reorganizovala na 31. pluk radiační, chemické a  biologické ochrany. Jedná se o  jediný specializovaný svazek Armády České republiky určený pro řešení úkolů chemického zabezpečení jednotek AČR a  odstraňování následků po  použití zbraní hromadného ničení a  jiných toxických látek. Chemické jednotky se zúčastnily nejen operací Pouštní bouře a Trvalá svoboda na  územích Saúdské Arábie, Kuvajtu, Iráku a Afghánistánu, ale rovněž aliančních a koaličních operací v Bosně a Hercegovině a Kosovu. Nasazeny byly také při ochraně olympijských her v  Řecku a  dalších významných mezinárodních událostech.

Text: kpt. Vlastimila Cyprisová a Vladimír Marek, foto: archiv VHÚ a 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany Zdroj: Vojenský historický ústav Praha

40



manuál profesionálního vojáka kaleidoskop

A report 4/2015

A fakta Novými archivními kulturními památkami se na  základě návrhu historické komise Odboru archivní správy a  spisové služby Ministerstva vnitra ČR stávají, a  to po  téměř padesáti letech: AKP č. 161 − Složka 308/1−3 ze sbírky 37, obsahující archiválie výsadkové skupiny Antropoid, jejíž členové, rotmistři Josef Gabčík a  Jan Kubiš, provedli 27. května 1942 atentát na Reinharda Heydricha AKP č. 161 – Jmenný seznam československých dobrovolníků roty Nazdar AKP č. 162 – Deník bojové činnosti České družiny z  období od  15. srpna 1914 do 13. února 1915 AKP č. 163 – Kronika Československého dobrovolnického sboru v Itálii 1917–1918

Budova bývalého vojenského gymnázia se stala novým sídlem resortních archivářů

Papírová paměť armády Za účasti ministra obrany Martina Stropnického byl slavnostně otevřen nový vojenský archiv. Na jeho stavbě pracovala firma Metrostav tři roky. Bylo třeba odvézt desetitisíce kubíků zeminy i suti po bývalém gymnáziu, ze kterého zbyly jen obvodové zdi.

ministr obrany Martin Stropnický při svém úvodním proslovu. Jeho přáním je, aby to byl archiv živý a přístupný a aby to byl „organismus propojený se všemi, co mají o naši minulost, a tím pádem i budoucnost zájem“. Ředitel Vojenského

Nový archiv nese jméno jednoho z předchozích náčelníků, plukovníka Vojtěcha Fejlka, který se v  roce 1958 stal náčelníkem Vojenského ústředního archivu v Praze a později významně reformoval tehdejší strukturu vojenského archivnictví. Vysoce odborná instituce, která byla po dlouhá léta spojována s karlínskou Invalidovnou, neměla v historické budově zrovna ideální podmínky. Vlhko, zima, omezená či  dokonce zcela nemožná instalace moderních technologií, to vše bylo důvodem hledat pro Vojenský ústřední archiv nové, vhodné prostory. Našly se po  téměř 25 letech. Rozhodnutí o  změně působiště, které bude splňovat všechny požadavky moderního archivnictví, uspíšily paradoxně až povodně v roce 2002.

Jak správně používat chrániče sluchu V rubrice Manuál vojenského profesionála přinášíme praktické rady z nejrůznějších oblastí, které nerozlučně patří ke službě a životu profesionálního vojáka. Postupně se zaměříme na zdravotnictví, topografii, taktiku, zbraně, minové nebezpečí, péči o výstroj, logistiku, přežití, chování v zajetí atd. Tentokrát se budeme věnovat ochraně sluchu při střelbách a dalších činnostech souvisejících s povoláním profesionálního vojáka. Ochrana sluchu může některým jedincům připadat jako triviální záležitost, ke  které není potřeba jakýchkoliv dalších doporučujících vysvětlení. Praxe nás však přesvědčuje o opaku. Jak se zvyšuje intenzita výcviku, roste i počet zaměstnání zaměřených na střeleckou přípravu. V poslední době se množí případy, kdy právě v důsledku neodborné ochrany sluchu došlo k  určitým problémům. A  právě proto jsme se rozhodli věnovat této problematice samostatnou kapitolu.

Všeobecné informace

Při volbě prostředků ochrany sluchu musí být zohledněny jejich ochranné vlastnosti ve  smyslu účinného útlumu vnějšího hluku.

Zátkové chrániče sluchu

Náročné stěhování

Novou budovu, z  jejíhož původního vybavení zbyly jen základy a obvodové zdi, v úterý 17.  března slavnostně otevřeli ministr obrany Martin Stropnický spolu s obchodním ředitelem Metrostavu Milanem Veselským a ředitelem VÚA Josefem Žikešem. Výstavba v letech 2011−2014 proměnila bývalé vojenské gymnázium v moderní pracoviště, do kterého bylo nutné přestěhovat zhruba 20,5 kilometru archiválií a  5  kilometrů dokumentů Vojenského správního archivu. Zdejší podlahy musejí podle norem unést 1 400 kilogramů na metr čtvereční. V novém archivu už návštěvník nenajde klasické radiátory a trubky. Teplota a vlhkost vzduchu jsou automaticky řízeny centrální klimatizací. Některé archiválie už také získaly digitální podobu. Hned u  vchodu

Výrobci vyjadřují útlum číselným parametrem (SNR v jednotkách dB), který uvádí, o kolik decibelů se sníží hladina slyšitelného hluku při použití dané ochrany. Pro případy bojových nácviků a činností vojsk s výskytem impulsního hluku způsobovaného střelbou a detonacemi doporučuje Vojenský zdravotní ústav Praha kombinovanou ochranu sluchu ve formě ušních zátek a sluchátkových chráničů sluchu. Jestliže je takto zvýšená ochrana sluchu v konfliktu s nácvikem bojové činnosti, tedy s nezbytností slyšet i  okolní zvuky a  hluky, vnímat situaci na  cvičišti včetně povelů, komunikace apod., je vhodné použít aktivní sluchátkové chrániče, případně je kombinovat s  průchozími ušními zátkami. Potřebujeme-li použít účinnou ochranu sluchu zároveň s ochrannou přilbou, jsou na trhu dostupné soupravy s možností kombinace přilby s ochrannými sluchátky včetně variant s implantovaným komunikačním zařízením. Při střelbách v uzavřených střelnicích se musejí vždy používat sluchátkové chrániče sluchu. Odpovědnost za důslednou kontrolu využívání těchto ochranných prostředků je na velitelském sboru. K  tomu, aby byly chrániče účinné, je nutné používat je po  celou dobu pobytu v prostředí s rizikem hluku. I krátké přerušení aplikace chráničů sluchu významně snižuje efektivní ochranu sluchu před poškozením hlukem.

jsou pracoviště pro badatele. V  přízemí upoutá výstava obrazů s  pražskými motivy. Témata dalších expozic, které budou navazovat, budou vždy nějakým způsobem spojena s  armádou. V půdních prostorách se nacházejí kanceláře.

Uchování minulosti

„Znalost toho, co dokázali naši předkové, je zcela zásadní pro naše rozhodování o  budoucnosti a také pro poučení se z chyb. Věřím tomu, že  právě takovým omylům, které vznikly z  nepoučitelnosti, funkční Ústřední vojenský archiv napomůže tak, aby se nekonaly," uvedl

ústředního archivu Josef Žikeš připomněl roky předcházející, s důrazem na ty, které se týkaly výstavby nového sídla této instituce. „Všem vojenským archivářům se splnil jejich dávný sen, a to vytvořit pro uložené dokumenty a archiválie natolik důstojný stánek, aby byl chloubou resortu obrany a co nejlépe sloužil domácí a zahraniční badatelské veřejnosti,“ konstatoval ředitel VÚA Praha. Archiv je svou skladbou archivních fondů a sbírek velmi důležitý i pro národní dějiny a  v  případě dějin druhé světové války má význam celoevropský. Text a foto: Michal Voska

špatně

správně

Při jejich použití je nutné si uvědomit, že nemusí vždy k ochraně sluchu postačovat, záleží na jejich typu a výši útlumu (v dB) udávaného výrobcem. Velmi důležitá je jejich správná aplikace. Před zasunutím chráničů do uší je doporučeno potřít povrch chráničů zdravotním gelem (např. Cedis Gel). Chrániče se nesmí do  uší tlačit silou, protože to by způsobovalo bolestivý tlak vzduchu na ušní bubínek. Pokud se nepodařilo chránič správně zavést napoprvé, nedotlačujte jej dále do zvukovodu, ale vyjměte jej a následně ho opět zasuňte do ucha. Při zavádění chráničů je nezbytné respektovat anatomii ucha. Zvukovod směřuje dozadu a šikmo nahoru, stejně je tedy nezbytné směřovat i  chrániče při jejich zasouvání do  uší. Pro usnadnění aplikace chráničů se doporučuje uchopit ušní boltec druhou rukou kolem hlavy a natáhnout jej směrem nahoru a dozadu; zvukovod se tak co nejvíce takzvaně narovná a otevře. Pomoci může i otevření úst.

kaleidoskop

A report 4/2015

Interní komunikační portál www.ikp.army.cz

Úměrně s  blížícím se termínem nabytí účinnosti zákona č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o  vojácích z  povolání, ve  znění pozdějších předpisů a  další související zákony, se na  portále zvyšuje počet dotazů a diskusních témat k této problematice. Proto redakce zavedla v  nabídce Aktuality rubriku Novinky k  novele zákona o  vojácích z  povolání. V  této rubrice, která je průběžně doplňována, mohou uživatelé portálu nalézt nejnovější informace, které se týkají přípravy a schvalování prováděcích a vnitřních předpisů k novele zákona o vojácích z povolání. Naleznou zde také pomůcku, „brožuru“ s názvem Přelomová novela zákona o vojácích z  povolání – druhá fáze profesionalizace, připravenou zaměstnanci sekce státního

Chrániče je nutno zasunout tak hluboko do  zvukovodu, jak je to možné. Vyčnívající část by měla být pouze minimální, tak aby umožňovala vytažení chráničů konečky prstů. Výrobci vychází při konstrukci chráničů z délky lidského zvukovodu; zasunutí chráničů k ušnímu bubínku brání taktéž anatomicky druhý záhyb zvukovodu. Pěnové chrániče sluchu je potřeba před zasunutím do  zvukovodu zmenšit na jejich průměru otáčivým pohybem mezi palcem a ukazovákem a následně urychleně vsunout co nejhlouběji do ucha. Lamelové chrániče sluchu nelze do ucha vpravovat násilím: při zavádění je potřeba chráničem lehce otáčet pro dosažení pohodlného usazení lamelu chrániče. Pro zavedení lamelových chráničů bývá k výrobku přiložen aplikátor.

tajemníka Ministerstva obrany. Tato „brožura“ shrnuje a  srozumitelným způsobem objasňuje vše, co bylo předmětem novely zákona o  vojácích z  povolání, která nabude účinnosti k 1. 7. 2015. Další nabídkou portálu, připravenou v  souvislosti s  blížícím se termínem nabytí účinnosti novely zákona o vojácích z povolání, je platová kalkulačka pro vojáky z povolání, kde si registrovaný uživatel portálu může sám, po doplnění příslušných údajů, spočítat čistý plat a další příspěvky pro své služební zařazení po  1. 7. 2015. Přístup na  tuto platovou kalkulačku je pomocí odkazu přímo z Aktualit IKP.

Redakce IKP

Vyjmutí chráničů z uší

Chrániče musíme vyndávat z uší pomalým otáčivým pohybem, nenásilně tak uvolňujeme jejich utěsnění. Rychlým vytažením chráničů z uší by mohlo dojít k nežádoucímu jevu, kterým je vytvoření bolestivého podtlaku v  uchu. Při obtížích s  vyjmutím chráničů si můžeme pomoci tím, že druhou rukou táhneme za ušní lalůček směrem dolů. Současně několikrát maximálně otevřeme ústa, případně zezadu zatlačíme na  ušní kanál. Pokud se vám samotnému nepodaří vyjmout chrániče z uší, vyhledejte zdravotníka či lékaře ORL.

Sluchátkové mušlové chrániče sluchu

Sluchátkové mušlové chrániče sluchu plní svoji funkci, pouze pokud je správně přizpůsoben náhlavní oblouk a jejich polštářky těsně přiléhají kolem uší. Správnému přilehnutí mohou bránit brýle, vousy (kotlety) nebo husté vlasy. Správnost usazení zátkových chráničů sluchu je nutno průběžně kontrolovat a opravovat.

Údržba, hygiena, kontrola

Chrániče sluchu musí být pravidelně udržovány a čištěny (případně dezinfikovány) podle pokynů výrobce. Znečištění chráničů může mít

vliv na jejich tlumící schopnosti a může způsobit podráždění pokožky nebo vznik ušního zánětu. Zátkové chrániče sluchu jsou osobní ochranou: používá je vždy pouze jeden pracovník, při manipulaci je nezbytné dodržovat hygienu čistých rukou. Jednorázové zátkové chrániče sluchu se nemají používat opakovaně, výrobcem není při opakované aplikaci garantován deklarovaný útlum. Zátkové chrániče sluchu pro opakované použití musí být v souladu s návodem po každém použití řádně očištěny od ušního mazu a dalších nečistot. V případě potřeby je třeba je vydezinfikovat a uložit v čistém, suchém uzavíratelném obalu. V případech, kdy sluchátkové mušlové chrániče sluchu používá více osob, musí být chrániče před každým použitím hygienicky očištěny. Je-li při používání chráničů sluchu podrážděna nebo odřena pokožka nebo dojde k jiným potížím v oblasti sluchu, je nezbytné vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Chrániče sluchu musí vojáci a velitelé pravidelně kontrolovat; jejich bezvadný stav zajistí útlum deklarovaný výrobcem. Poškozené chrániče sluchu je nutné vyřadit z užívání.

Možné závady

Mezi ně patří u sluchátkových chráničů sluchu deformace hlavových oblouků nebo opotřebované dosedací polštářky (ztráta tvaru, pružnosti, příp. praskliny); u zátkových chráničů sluchu potom únava materiálu (natržené, utržené lamely apod.). Text: Jan Šíma, VZÚ Praha, ilustrační foto: Vladimír Marek Použitý zdroj: Naďa Hošťálková, Auris audio

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 542, 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Vladimír Marek Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Jazyková korektura: Jana Menšíková V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 7. 4. 2015 Toto číslo vyšlo dne: 13. 4. 2015 Foto na titulní straně: Jan Kouba

kontakty do redakce Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected] Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail: [email protected] Andrea Bělohlávková (grafička) telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: [email protected] Jan Kouba (fotograf) telefon: 973 215 664 mobil: 606 674 257 e-mail: [email protected]

Kontrola správné aplikace

Při čelním pohledu do  zrcadla by neměly být chrániče po  aplikaci viditelné. Bočním pohledem zkontrolujeme maximální zasunutí chráničů do zvukovodu. Funkční sluchová kontrola se provádí tak, že třeme prsty v blízkosti ucha: když používáme chrániče správně, pohyb prstů neslyšíme. Vlastní hlasový projev navíc působí zesíleným dojmem. Správnost usazení zátkových chráničů sluchu je nutno průběžně kontrolovat a opravovat. Některé typy ušních zátek mohou při žvýkacích pohybech úst a mluvení, případně v důsledku pocení, postupně vyjíždět z uší.

43

redakční rada Jan Pejšek, plk. Jana Růžičková, Vladimír Lukovský, Olga Haladová

V příštím čísle se podíváme na další zajímavé novinky a zkušenosti z provozu portálu. K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou adresou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data nebo připojení přes WIFi). Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné...  Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu.  Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří a naskenuje.  Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu, nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu. Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce. Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.

informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:  jméno a příjmení,  datum narození (NE rodné číslo!),  údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo resort,  adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále:  číslo VÚ či VZ a město posádky,  číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort:  číslo účtu, na který má být poslán honorář,  název a číslo banky,  na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Velké ztráty na „malé Dukle“

A kvíz

pověď: c

V druhé polovině ledna 1945 se československým a sovětským jednotkám podařilo z východního Slovenska proniknout na Spiš a atakovat hranici Vysokých Tater. Koncem ledna 1. československý armádní sbor postoupil až do Liptovského Hrádku. Vše šlo jako po másle. Liptovský Mikuláš byl na dohled. Právě tohle středoslovenské město se ale ukázalo být pomalu stejně tvrdým oříškem jako několik měsíců předtím Dukla. V tomto okamžiku totiž sovětské velení stanovilo jako hlavní směr útoku zaměřeného na osvobození Československa Ostravu a Moravskou bránu. Na Moravě totiž existovaly mnohem příznivější geografické podmínky pro případný postup. A  právě z  důvodu převelení nejen československého letectva a tankového vojska se náš sbor v bojích o Liptovský Mikuláš musel obejít bez těchto prostředků.

Liptovský Mikuláš se rozkládá v  úzké úžině sevřené ze  severu Vysokými a  z  jihu Nízkými Tatrami. To umožňovalo Němcům a  Maďarům rozvrstvit obranu do  hloubky a  na  jednotlivých vyvýšeninách vytvořit pozorovatelny. Díky nim měli dokonalý přehled o  připravovaných akcích našich a sovětských jednotek. „Má baterie měla

Pámátník osvobozujícím vojákům v Liptovském Mikuláši

Boje na Velké Fatře, duben 1945 chránit pěchotu. Němci její útok odrazili, takže byla nucena ustoupit. Zaujala obranné postavení před našimi děly. Nějaký patnáct, dvacet metrů. Protivník se snažil zabránit pěchotě v  ústupu, takže přestřeloval její pozice. Pak se zaměřil na naši baterii. První nástřel byl krátký, druhý byl dlouhý, třetím se však již trefili. Měli jsme dva mrtvé, já jsem byl společně s dalšími deseti vojáky raněn,“ popisoval Antonín Babič. „Část střepin mi vyndali v sovětském vojenském lazaretu v Popradě, asi jedenáct menších mi vyoperovali až v roce 1949 ve vojenské nemocnici.“

Dokonalý přehled protivníka

Zranění Klapálka Velitel sboru v době druhého útoku Karel Klapálek

Těžké boje na jaře 1945 na Slovensku probíhaly v zasněženém terénu

é

odruh ikuláš byl p Liptovský M svobozen: ěo a definitivn 44 19 a)  4. dubna 1945 a zn ře b . 0 b)  3 1945 c)  4. dubna

Správná od

historie

Boje o Liptovský Mikuláš představovaly pro náš armádní sbor v SSSR stejně krvavou bitvu, jakou svedl sbor o několik měsíců dříve na Dukle

Série útoků na město byla neúspěšná. Během bojů o  Smrečany byl navíc na  pozorovatelně v  Žiaru střepinami granátu vážně zraněn velitel naší 3. brigády generál Karel Klapálek. „V té době jsem byla přidělena k  předsunutému obvazišti, jehož velitelem byl sovětský lékař nadporučík Novikov. Naše obvaziště bylo umístěno ve Svatém Ondreji v místní škole. S vážným zraněním hlavy přivezli na naši ošetřovnu generála Klapálka. Osobně jsem ho ošetřovala a byla jsem na to velice hrdá. Věnoval mi tenkrát jako upomínku perziánovou čepici,“ vzpomínala po válce volyňská Češka Věra Citterbergrová. „V  únoru a  březnu 1945 probíhaly neustálé boje a  přes naši ošetřovnu procházeli všichni ranění z přední linie. Měli jsme plné ruce práce, na  odpočinek nebyl čas. Někdy jsme pět šest dní vůbec nespali. Dnem i  nocí k  nám byli dováženi ranění, nejčastěji s  průstřely nohou. Ošetřovnu jsem prakticky neopouštěla, byla jsem ráda, když jsem si mohla hodinku zdřímnout. Lehčí případy jsme léčili sami, těžší jsme odesílali do polní nemocnice do týlu. Co se pamatuji, nenechali jsme umřít nikoho. Raněné jsme do nemocnice převáželi pouze v noci. Přesto právě během ní zabili Němci nejednoho našeho vojáka.“

Rozbahněný terén Na  pár dnů převzal velení třetí brigády plukovník Viliam Talský. Pak ale byl jmenován novým velitelem pozdější generál Jaroslav Selner. Na 3. března 1945 byl naplánován generální útok na Liptovský Mikuláš. Po půldruhahodinové dělostřelecké přípravě se zvedla pěchota k útoku. Hlavní úder vedla sovětská 24. střelecká divize. Po jejím pravém křídle útočil náš sbor. Za cenu nemalých ztrát se podařilo město konečně dobýt. Němci se s tím ale nemínili smířit. Od třetího do jedenáctého března podnikli šedesát čtyři protiútoků. Desátého března se jim podařilo zmocnit některých předměstí a  jedenáctého již

bylo celé město opět v  jejich rukou. „Za  cenu velkých ztrát jsme se dostali do Liptovského Mikuláše. Moc se nám tam ale nedařilo. Nedokázali jsme ho udržet,“ vzpomínal Jan Jakubo, který se těchto bojů účastnil. V té době na základě povinných odvodů vznikla čtvrtá brigáda, která posílila sbor. Navíc byly doplněny i počty vojáků první a třetí brigády. Příprava další ofenzivy trvala až do třetí březnové dekády. Mezitím přišla obleva. Rozbahněný terén komplikoval přesuny těžší techniky.

Němcům hrozilo obklíčení Základ formace během druhého útoku na město tvořila nově postavená čtvrtá brigáda. Levé křídlo jí kryla sovětská 24. střelecká divize. Na pravém křídle postupovala naše první a třetí brigáda. Boje se kvůli těžko prostupnému terénu rozdrobily na řadu menších šarvátek. Mezitím ale sovětské jednotky začaly dotírat na  Bratislavu. Údolím Oravy navíc poměrně rychle postupoval 17. gardový střelecký sbor. Možnosti případného ústupu německých jednotek se výrazně zhoršily. A tak 4. dubna tlačeni našimi a sovětskými vojáky vyklidili Němci město. Jednotky sboru tak v rychlém sledu osvobodily nejen Liptovský Mikuláš, ale i Ružomberok a Martin. „Druhý útok na  Liptovský Mikuláš byl již úspěšný. I  tak jsme ale zažili perné chvíle. Do města jsme se probíjeli již za tmy. Člověk vůbec nevěděl, na koho vlastně střílí. Hodně našich kluků padlo. V Liptovském Mikuláši jsme se ale nezdržovali a postupovali dál. Byl jsem svědkem, jak Němci vyhodili do povětří most přes Váh. Byl to ohromný výbuch, kdy kusy mostu lítaly vzduchem a my se báli, že budeme zasaženi. Němci, kteří most vyhodili do  vzduchu, se pak snažili utéct. Vršek prudkého srázu jsme ale měli obsazený my. Nakonec se část Němců vzdala. Někteří popadali ze skal nebo byli zastřeleni,“ líčil přímý účastník Jan Jakubo.

aspekty, které toto nasazení ovlivnily. Především se jednalo o vedlejší směr útoku. Tomu také odpovídala nedostatečná dělostřelecká a  letecká podpora. Nepřítel měl dost času připravit si a vybudovat obranná postavení. Původně se předpokládalo, že hlavní obranná německá linie vznikne až u Ružomberku, či dokonce až při Žilině. Z tohoto důvodu byli naši vojáci zaskočeni silou nepřátelského odporu v této oblasti. K tomu přispěl i nedostatečný průzkum, který československým a  sovětským jednotkám neposkytl věrohodné informace o postavení, technice a zbraních protivníka. Největším problémem byl ale nedostatek zkušených velitelů na  nižších stupních a  ostříleného mužstva vůbec. Po  doplnění mobilizací se poměr těch, kteří již prošli boji, ve srovnání s nováčky snížil u některých jednotek až na jedna ku třem. Navíc noví vojáci přicházeli na frontu nedostatečně připraveni a vycvičeni. Ideální nebyla bojová morálka, a  to především u  vojáků, kteří byli nedobrovolně zmobilizováni. Uvědomovali si totiž, že  se blíží konec války a  ochota obětovat za  této situace vlastní život nebyla příliš velká. Právě mezi slovenskými odvedenci bylo velké procento těch, kteří se snažili bojům vyhnout − i  za  cenu dezerce. Na  stav morálky působily samozřejmě i  některé neúspěchy. K  tomu všemu se přidávala únava, nedostatek spánku a nepříznivé počasí. Mráz střídala obleva, déšť a mlha. O tvrdosti bojů, které se sváděly o Liptovský Mikuláš, nejlépe svědčí skutečnost, že  mnozí naši zkušení vojáci je přirovnávali k  těm, které prodělali během karpatsko-dukelské operace. To ostatně potvrzují i velké ztráty na obou stranách. Armádní sbor přišel od poloviny ledna do poloviny dubna o pět a půl tisíce vojáků. Z tohoto počtu představovalo téměř devět set padlých. Několikanásobně větší ztráty byly na  straně Rudé armády. Němci a  Maďaři přišli zhruba o  třináct tisíc vojáků. Z  toho bylo asi patnáct set zajatců. Ne nadarmo si tyto boje vysloužily přezdívku „malá Dukla“.

Jaké byly příčiny? Ošetřovatelka Věra Citterbergrová se účastnila osvobození Liptovského Mikuláše

Pro skutečně objektivní hodnocení bojů o Liptovský Mikuláš je potřeba vzít v úvahu veškeré

Text: Vladimír Marek, foto: VÚA-VHA

601. SKUPINA SPECIÁLNÍCH SIL GENERÁLA moravce organizuje

VÝBĚR OSOB BOJOVÉ JEDNOTKY ( kategorie A) ZABEZPEČOVACÍ JEDNOTKY ( kategorie B)

18. 24.5.2015

kategorie B pouze 18. 19.5.2015

VSTUPNÍ PODMÍNKY : • min. 2 roky ve služebním poměru VZP (bráno ke dni 31.5.2015) nebo absolvent vojenské školy • min. stupeň vzdělání úplné středoškolské s maturitou • zdravotní klasifikace „schopen A“ • čistý rejstřík trestů NABÍZÍME : • osobnostní a profesní rozvoj v prestižní jednotce AČR • atraktivní práci v dynamicky rozvíjejícím se týmu • nadstandardní ohodnocení příslušníka bojové jednotky • široké pole zahraničních zkušeností (kurzy, výcvik, operace) • práci s nejmodernější technikou a systémy Více informací o průběhu výběru osob naleznete na webových stránkách 601. skupiny speciálních sil dostupných na adrese www.601skss.cz Zájemci o absolvování výběru osob, kontaktujte personální oddělení na telefonním čísle : 973 411 595

DUM SPIRO SPERO