TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 14
Sedm˘ tankov˘ prapor v útoku na spû‰nû vybudovanou obranu nepfiítele
e 23.47, tedy pfiesnû o 17 minut pozdûji, neÏli stálo v plánkonspektu, vykonal kapitán tank. Václav Matka kontrolu rozmístûní bojov˘ch vozidel ve v˘chodi‰ti k útoku a postál asi pût minut u tanku, jemuÏ velel ãetafi Krajta, aby se podíval na zahájení okopov˘ch prací. Mûsíc, napÛl skryt˘ podzimními mráãky, zaléval pfiízraãn˘m svûtlem pûtiãlennou skupinu, bu‰ící otupen˘mi krumpáãi do kamenité zemû, a tank, kter˘ se tyãil v pozadí a zdvihal ocelov˘ nos k svûtélkujícímu nebi, vypadal, jako by zasnûnû hledûl nûkam naproti na stráÀ Okrouhlického vrchu, rozrytou stopami mnoha útokÛ. Jakmile se kapitán obrátil a spolu se sv˘m prÛvodem, upjat˘m do montgomerákÛ, zmizel v noãní páfie mezi roztrou‰en˘mi stromy za tankem, pracovní úsilí skupinky se rychle zmírnilo. Kapitán sám, odûn˘ neposkvrnûnou kombinézou, na níÏ byly je‰tû patrné vymaãkané hrany (následek dlouhého skladování v intendanãním skladu), kráãel magick˘m pfií‰efiím záfiijové pÛlnoci k svému ‰tábnímu vozu. Necítil nic z poezie této podivné pfiedpÛlnoãní chvíle a podivné situace; pfiem˘‰lel, jak˘ byl blbec, kdyÏ se pfied dvûma lety, kdy mu trochu hofiela koudel ve Státní poji‰Èovnû, dal nachytat na armádní v˘zvu, zanechal pohodlného postavení kádrováka a ode‰el do zvlá‰tního desetimûsíãního kursu pro rychlov˘robu tankov˘ch specialistÛ se zaji‰tûn˘m brzk˘m pov˘‰ením. Tehdy nemûl tu‰ení o nûjak˘ch noãních cviãeních, která se konají t˘den co t˘den a za kaÏdého
14
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 15
poãasí. Ani o jin˘ch podobn˘ch nepfiíjemnostech. Do‰el na cestu a posvítil si baterkou na plánkonspekt: „23.00 – 04.00 osádky provedou okopové práce a zamaskování bojov˘ch vozidel, 04.30 – 04.50 pohotovost k vyraÏení k útoku, 04.50 zahájení dûlostfielecké pfiípravy, 05.00 vyraÏení k útoku.“ MÛÏe tedy do pÛl páté spát. Mûl by ov‰em chodit po osádkách a sledovat práci. Ale hovno. Zhasil lucerniãku a odboãil z cesty ke kfioví, kde stál zamaskovan˘ ‰tábní vÛz. Zastavil se u schÛdkÛ a obrátil se na svého prÛvodce. „Hospodin,“ oslovil v˘chovného náãelníka praporu. „Mrkni se na to a trochu jim zvedni mandle. Já du chrápat. E‰tû sem tenhle tejden ani jednu noc pofiádnû nespal, chlapi. V pondûlí ta kulturní konference, v úter˘ stranická schÛze do tfií do rána, pak sluÏba, ve stfiedu velitelskej den – vzbuì mû ve ãtyfii, Hospodin.“ „Provedu, soudruhu kapitáne,“ pravil Ïertovnû poruãík Hospodin a cvakl podpatky. Sotva za kapitánem zapadly dvefie ‰tábního vozu, ode‰el poruãík k fiidiãské kabinû a otevfiel dvífika. Za volantem pokojnû chrápal fiidiã. Hospodin jím zacloumal a vzbudil ho. *** „Co je?“ zabruãel fiidiã ospale. „Heleì,“ pravil poruãík. „BûÏ pomoct rotn˘mu Smifiick˘mu, jsou tam jenom ãtyfii. A pfiijì mû ve tfii ãtvrti na ãtyfii vzbudit.“ „Do prdele,“ odpovûdûl nesrozumitelnû fiidiã a vylezl ven. Byl to je‰tû lemoun, pfiíslu‰ník prvního roãníku, a na vût‰í odpor se nezmohl. Venku ho roztfiásla zima. Mal˘ poruãík Hospodin se zatím ãile vy‰krábal na jeho místo do kabiny a zavfiel za sebou. Za oknem se mihl cíp deky, jak se do ní dÛstojník balil. Vojín Holen˘, fiidiã, se otoãil, strãil ruce do kapes, a drkotaje zuby pustil se smûrem neurãitû severním ke skupinkám kefiÛ, které tam stály jako realistické kulisy na ochotnickém jevi‰ti. Noãním tichem zvonily a skfiípaly vzdálené nárazy lopat a krum-
15
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 16
páãÛ. Holen˘ spûchal vysokou trávou a cítil, jak mu rosa prosakuje plátûn˘mi kalhotami letní uniformy. To ho je‰tû víc rozladilo. U jedné skupiny kefiÛ kotvil ‰tábní vÛz politického oddûlení, a právû kdyÏ ‰el Holen˘ kolem, rozsvítil nûkdo baterku a na pozadí osvûtlen˘ch dvefií vozu se zaãernaly dvû dÛstojnické ãepice. Pak zavrzaly schÛdky, dvefie se otevfiely a svûtla i s ãepicemi v nich zmizela. Kurvy, pomyslel si Holen˘, ãlovûka vyÏenou ven a sami jdou chrápat. KdyÏ se v‰ak pfiiblíÏil k místÛm, kde podle rozmístûní mûla vyrábût okop pro stfiední tank osádka rotného Smifiického, zaznûlo od nejasné skvrny v noãní mlze, kterou Holen˘ povaÏoval za skupinu kefiÛ, zahuãení tankov˘ch motorÛ a skvrna se pohnula. Byl to tank. Holen˘ rozeznal kanón ve vysoké elevaci, ale ten se najednou prudce nahnul dopfiedu a pohybující se skvrna zmizela v jednotvárné ‰edi travnaté plánû pod mlhou. Také motor umlkl. Holen˘ rychle pfiiklusal k dûji‰ti toho zázraku. Opravdu; Ïelezná bedna spoãívala jakoby zapu‰tûna do krásnû zhotoveného okopu. Po obou stranách se tyãily kopce vyházené hlíny a kanón pfiesnû pfiesahoval vzornou pfiedprseÀ. Holeného naplnila hluboká úcta k osádce, oslabené o jednoho muÏe (mûl kapavku), která v ãase krat‰ím, neÏ stanoví normy, vykopala tak obrovskou díru do zemû. Pfiistoupil k veliteli, jenÏ právû slézal s vûÏe, a oslovil ho napÛl kamarádsky, napÛl s povinnou úctou k poddÛstojníkovi, jeÏ v‰ak pramenila nikoli z povinnosti, ale z momentálního upfiímného obdivu: „Soudruhu rotn˘, mû sem poslal Hospodin, abych vám prej pomoh s vokopem. Ale –“ „Ta píãa!“ zaznûlo z fiidiãského otvoru a na pfiedprseÀ se z nûho vyhrabal podsadit˘ voják v zama‰tûné kombinéze s desátnick˘mi pr˘mky na prsou. „Von si myslí, Ïe se kvÛli nûmu ztrháme. AÈ si posere hlavu, kráva.“ Obrátil se k veliteli a fiekl slu‰nûji: „Tak co, Danny? Nefiikal sem to? Ukázkovej vokop. DyÈ sem
16
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 17
vûdûl, Ïe tady je. Tady to znám jak sv˘ hovno. Vokrouhlickej vrch sem dobyl uÏ aspoÀ pûtsetkrát.“ Velitel tanku se rozhlédl. „Je to fajn, Andûlíne. Doufám, Ïe na to nepfiídou.“ „âerta star˘ho, kamaráde,“ pravil fiidiã. „A dyby – já se jim na to vyseru. Já uÏ mám vodslouÏíno sv˘. AÈ se dfiou lemouni, ale ne dubÀáci. A du chrápat.“ „Poãkej, e‰tû to maskování, aÈ je to z krku!“ zavolal za ním velitel. „To aÈ udûlá Juraj tady s Holenym, dyÏ ho Hospodskej poslal.“ „Hovno!“ zaznûlo z vûÏe. „Na to se vyseru.“ „Neser, Juraji,“ pravil pedagogicky fiidiã. „Koukej maskovat!“ „Do prdele, nech mû bejt!“ „Kurva, Juraji, neser boha! Pfiece nenechበstar˘ho Stfievlíãka, aby maskoval za tebe.“ „Vyserem se na to kolekt˘vnû,“ fiekl nabíjeã. „Tak neblbni, Juraji,“ rozkázal velitel. „Nûco na to nasrat musíme, aÈ nás zbyteãnû nebuzerujou.“ Ale nabíjeãÛv názor vyjádfiilo jediné slovo: „Hovno.“ Z nitra vûÏe se ozval jin˘, dut˘ hlas: „Lepáku, vypal, moc se sere‰. A makat!“ „BûÏ se vysrat!“ pravil nabíjeã. Hned nato ve vûÏi nûco slabû kfiáplo, jako kdyÏ udefií do plechového hrnce. Juraj zafival: „Au! PusÈ mû! Neser!“ „Lemoune!“ promluvil hlas z vûÏe. „Pude‰ maskovat?“ „UÏ du!“ „Chci to vidût!“ fiekl hlas a nabíjeã kvapnû seskoãil. Dopadl vedle Holeného. „Tak kluci, bûÏte natrhat trávu a nûjak˘ vûtve. Staãí, dyÏ to naházíte na vûÏ a trochu na pfiedprseÀ vepfiedu,“ pravil velitel. Holen˘ se otoãil a nabíjeã ho s bruãením následoval. ¤idiã Stfievlíãek vylezl na motor tanku, rozprostfiel na nûm kabát, lehl si a zabalil se do kabátu. Îaluziemi stoupalo z motoru pfiíjemné teplo. ¤idiã se uprdl a vmÏiku usnul.
17
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 18
Rotn˘ Danny Smifiick˘, velitel tanku, se dal pomalu do obhlídky. Byl to ãlovûk bojácn˘, a proto svûdomit˘. Zodpovídal za tank i za osádku, jak to stálo v fiádech, a kdyby sem teì pfii‰el kapitán nebo politick˘, odnesl by to on. ¤idiã i stfielec spí, zatímco by mûli provádût technickou prohlídku vozidla, a tank není dosud vÛbec zamaskován. A kdyby nûkter˘ lampasák zjistil, Ïe se vyka‰lali na kopání a zajeli do hotového starého okopu, skrytého kfiovím, byl by bengál a museli by kopat znova, pod kontrolou. Stfievlíãek sice s naprostou jistotou tvrdil, Ïe v‰ichni dÛstojníci dávno zalehli a chrápou, ale rotn˘ byl z lidí, ktefií se obávají v˘jimek potvrzujících pravidla. Poode‰el, aby se podíval po vûtvích k maskování. V blízkém kfioví ulomil dvû mohutné haluze a pfiivlekl je k tanku. Tam uÏ stál na vûÏi nabíjeã Juraj Bamza a sypal kolem sebe hrstû trávy. Holen˘ zastrkával filigránské vûtviãky za madla a do Ïaluzií. Rotn˘ opfiel obû haluze o pfiední pancífi vûÏe. Bylo mu zima. Podíval se na hodinky. Tfii ãtvrtû na jednu. KdyÏ pÛjde teì spát, naspí asi tfii hodiny. To je krásné. Ale mûl by samozfiejmû postavit hlídky. V‰ichni by se mûli vystfiídat. Asi po pÛlhodinû. Vûdûl v‰ak dobfie, Ïe dubÀáky Stfievlíãka a Îloudka k takovému nesmyslu nedonutí. Rozhodl se proto, Ïe dá rozkaz obûma nováãkÛm, a uvaÏoval: já, jako velitel, mám po skonãení okopov˘ch prací právo na odpoãinek. Oni jsou povinni uposlechnout rozkazu. Vydám jim rozkaz a pÛjdu spát. Jestli hlídat nebudou a pÛjdou chrápat, je to jejich vûc. KdyÏ je pfii tom nûkdo chytí, mnû nemÛÏe nic fiíct. Jestli mám právo chrápat, nemÛÏe pfiece po mnû nikdo chtít, abych zároveÀ hlídal hlídaãe. „Hele, Juraji,“ fiekl. „Budete se stfiídat s Holenym.“ „Co stfiídat?“ „No stráÏ. Na kaÏd˘ho pfiíde hodina a pÛl.“ „Na to se ti vyseru.“ „Nekecej a neblbni. Já to mám za pár a nechci pfiijít do prÛseru,“ fiekl pfiísnû rotn˘, vylezl na pfiedprseÀ a protáhl se fiidiãsk˘m otvorem dovnitfi. Dal jsem mu rozkaz, fiíkal si v duchu. Jestli ho nesplní, je to jeho vûc. Vyfie‰il jsem situaci pfiesnû
18
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 19
podle fiádÛ, vojensk˘m zpÛsobem. Podle vzoru soudruha velitele. Provlekl se opatrnû pfiíklopem a dosedl na fiidiãskou sedaãku. Vzadu na ja‰ãíkách chrápal ãetafi Îloudek. Rotn˘ nahmatal zaji‰Èovací ‰roub pfiíklopu, odjistil ho a pfiíklop zavfiel do bojové polohy. Otevfiel v‰ak prÛzory, aby vidûl, kdyby snad nûkomu napadlo pfiijít, sebral z vedlej‰í sedaãky Stfievlíãkovu kuklu, nasadil si ji na hlavu místo pol‰táfie a opfiel se pohodlnû vlevo o drÏáky ruãních granátÛ a v˘pustn˘ kohout zavzdu‰Àovacího potrubí. PrÛzorem záfiila dovnitfi jasná hvûzda a v tanku bylo cítit naftu a olej. Zvenãí slabû zaznívaly údery krumpáãÛ od vedlej‰ích vozidel. Tam se je‰tû pracuje. Rotn˘ si dal ruce do podpaÏí, aby si je zahfiál, a zadíval se na hvûzdu. Zasnil se. Ihned se ho zmocnila dfiímota, a v pfiíjemn˘ch mrákotách ho je‰tû napadlo, Ïe by si mûl honem dát udûlat u fotografa v Okrouhlici snímek. Fotograf má vlastní kuklu k dispozici. Lizetce by se fotka s kuklou snad líbila. Mûla by z ní asi legraci. Ale bude si muset pospí‰it, protoÏe –. Z vûÏe zaznûl nabíjeãÛv hlas: „UÏ se na to vyser, vole!“, po Ïelezném stropû zaklapaly podkÛvky, cinkly o pancífi a zapraskalo síÈoví Ïaluzií nad motorem. Jdou spát, pomyslel si rotn˘ v polospánku. Ale já jsem jim dal rozkaz a já spím. Pocítil nepfiíjemn˘ tlak v kfiíÏi, kam se mu svezla pistole. Pfietáhl si ji na bfiicho. A kdyby byla válka, nemohli by teì asi vÛbec spát, protoÏe by mûli v kalhotech. Dovedl si ten strach pfiedstavit. Strach tankov˘ch osádek, kter˘m vojen‰tí statistici vypoãetli, Ïe jejich Ïivotnost v boji jsou ãtyfii minuty. Ale snad válka nebude. MoÏná Ïe jo, moÏná Ïe ne. Ale asi bude, pomyslel si, ale jak usínal, myslil na to, Ïe uÏ brzy pÛjde do civilu. A co bude vlastnû dûlat, a na nedobytnou Lizetku, a jestli mu sestfienice Alena seÏene to místo v Praze. Usnul v jednu hodinu. Tou dobou uÏ kapitán Matka, nataÏen˘ na pohodlném kavalci svého ‰tábního vozu, dávno spokojenû oddychoval (podle plánkonspektu cviãení provádûl kontrolu okopov˘ch prací); spal i v˘chovn˘ náãelník Sedmého tankového
19
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 20
praporu, poruãík Hospodin, v fiidiãské kabinû tatry (agitaãní práce v osádkách na téma DodrÏováním okopov˘ch norem bojujeme za mír), po trochu tûÏké veãefii se neklidnû pfievaloval na kavalci svého ‰tábního vozu zástupce velitele pro vûci politické nadporuãík RÛÏiãka, trápen tûÏk˘mi sny (kontrola práce agitátorÛ ãet a osádek), a nadporuãík Pinkas, náãelník ‰tábu, se pokou‰el pfiimût nepoddajné nervy ke klidu dávkami somniferu a snaÏil se vypudit z hlavy pfiedstavu své manÏelky Janinky, která spí sama v prázdném bytû, nebo moÏná nespí a není sama... (provûfiení obeznámení velitelÛ ãet se situací, kontrola jejich palebn˘ch náãrtkÛ ãet). Pod nataÏenou plachtou jiné tatry, rovnûÏ poklidnû, spali i tfii velitelé rot (kontrola ãinnosti osádek); jenom ãtvrt˘, snaÏiv˘ poruãík Hezk˘, na nûhoÏ si pro jeho pfiiãinlivost kapitán Matka zasedl, vykonával poctivû plánkospektem mu pfiedepsané ãinnosti, a navíc – k malé radosti podfiízen˘ch vojínÛ – pomáhal kopat Ïalostnou napodobeninu tankového okopu osádce ãetafie Vytáhlého, skládající se toho ãasu jen ze dvou muÏÛ (ostatní byli v base). Leã tuto jeho snahu vidûl z nadfiízen˘ch pouze PánbÛh, a jeho existenci armádní velení neuznávalo. Ke druhé hodinû ranní umlkly poslední údery lopat a krumpáãÛ. Únava pfiemohla i snaÏivost poruãíka Hezkého. Jeden po druhém zahuãely na krátk˘ okamÏik motory. Tanky zajíÏdûly do mûlk˘ch dûr, naznaãujících okopy, a usazovaly se v nich jako kvoãny. Veliké a údajnû spravedlivé ticho se rozhostilo kolem úpatí Okrouhlického vrchu. Do toho ticha svítil mûsíc, filtrovan˘ noãní mlhou, a shlíÏel na kovové hlavy tankÛ. V nich spali vojáci pfiehlídkové jednotky a snili o ‰iroké a slunné oblasti Ïivota, naz˘vající se „zapár“. *** A tak se stalo, Ïe kdyÏ se z ranní mlhy vynofiil dÏíp s ãíslem ‰tábu divize, naskytl se oãím majora Boroviãky, zvaného
20
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 21
„Malinkatej ìábel“, poklidn˘ a realistick˘ obraz krajiny s tanky. LeÏely jako pfieÏraní kanci v mûlk˘ch jámách a ranní vûtfiík si la‰kovnû pohrával s chomáãi trávy a spor˘mi vûtviãkami, nastrkan˘mi tu a tam za madly a kolem pfiíklopÛ. Srdce nepatrného majora se zatetelilo radostí, neboÈ se mu zde nask˘tala moÏnost dokonale se uplatnit. Vydal svému fiidiãi ostr˘ rozkaz, aby zastavil. Potom kfiepce vyskoãil z dÏípu, a sekaje vojensky noÏkama v nale‰tûn˘ch holínkách spûchal k dobfie viditelnému ‰tábnímu vozu. V‰ude po úpatí Okrouhlického vrchu rozlévalo se pfiíjemné ticho; nepfieru‰oval je ani zpûv ptákÛ, neboÈ ti vût‰inou nevyãkali konce prezenãní sluÏby pfiíslu‰níkÛ Sedmého tankového praporu a neukáznûnû odletûli na jih. Major Boroviãka dorazil orosenou trávou k ‰tábnímu vozu a s jistou námahou se vy‰plhal na schÛdky fiidiãské kabiny. Nahlédl dovnitfi a tváfi mu ozdobil radostn˘ úsmûv. Na sedadle spatfiil poruãíka Hospodina, zabaleného v erární dece, z níÏ mu vykukovaly jen nos a brada, obrostlá ra‰ícími vousy. Maliãk˘ major chvíli balancoval na stupaãce, potom spokojenû frkl a ohlédl se. PÛvodnû chtûl seskoãit, ale kdyÏ spatfiil témûfi metrovou propast pod sebou, rozhodl se pro mírnûj‰í postup. Ruãkou se pevnû pfiidrÏel drÏadla na dvefiích a na pravé noze udûlal dfiep, aÏ ‰vy tûsn˘ch kalhotek nebezpeãnû zapraskaly. Marnû v‰ak ‰mátral levou nohou po jistotû matiãky Zemû. Navíc mu pravá noha uklouzla, takÏe dÛstojník proti své vÛli bolestnû dosedl rozkrokem na stupaãku a slabû zakvikl. Nûjakou chvíli zÛstal zamraãenû v této pozici, potom se s velikou námahou opût vytáhl na stupaãku a poãal se opatrnû otáãet, aÏ stál zády k dvífikÛm. Pohybem, svûdãícím o krajní promy‰lenosti, svezl se zvolna do hloubky pod sebou a koneãnû zaÈal zuby a seskoãil. Dopadl na v‰echny ãtyfii a ãepice se mu svezla do ãela. Ihned v‰ak vstal, upravil si vojensk˘ vzhled a s vítûznû krvelaãn˘m úsmûvem zamífiil k schÛdkÛm ‰tábního vozu. Vystoupil po nich, otevfiel dvefie a vlezl dovnitfi. Ve voze bylo zad˘chané teplo, naplnûné pachem ovãích koÏichÛ, potu, cigaretového koufie a láhvového piva. V tom ozónu
21
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 22
na kavalci mohutnû oddychoval kapitán Matka. V noci si zfiejmû udûlal pohodlí. Na jednom konci lehátka trãely zpod koÏichu za‰pinûné ponoÏky, na druhém svítil kapitánÛv do brunátna opruzen˘ obliãej. Jedna holínka stála na zemi, druhá se válela po mapû na stolku pod zatemnûn˘m oknem. Majorek se chvíli kochal rajskou scénou. Poté zaujal vzpfiímen˘ postoj, prsíãka vypnul vpfied, aÏ se mu prdelka v na‰ponovan˘ch rajtkách ostfie zar˘sovala, a otevfiel ústa. Usmûvav˘ generál, kter˘ se právû chystal odmûnit plukovníka Matku fiádem Kutuzova, otevfiel rovnûÏ ústa, ale místo pochvaly zajeãel neuvûfiitelnû protivn˘m hláskem: „Vztyk!“ Kapitán Matka, nedbaje koufie z hofiících americk˘ch tankÛ, se vztyãil, jak nejrychleji to stihl, a vytfie‰til na generála oãi. Generálova tváfi se promûnila v dobfie znám˘ obliãej Malinkatého ìábla. „Soudruhu kapitáne,“ pronesl drobn˘ major pekeln˘m tónem. „âas je nula ãtyfii ãtyfiicet pût. Va‰e ãinnost?“ Kapitán polkl. Cáry snu se mu v hlavû pomíchaly se syrovou skuteãností. Nejdfiív mûl tendenci podat hlá‰ení o vítûzném stfietnutí s americk˘mi pancéfiov˘mi ãely, ale pak se upamatoval na plánkonspekt. Sáhl mechanicky do kapsy na stehnû, jenÏe hned si uvûdomil, Ïe podle fiádu musí vûdût v‰echno zpamûti, a najednou mu v mozku svitlo. Nula ãtyfii ãtyfiicet pût. To je pfiece ve v‰ech plánkonspektech, které mu kdy pfii‰ly do ruky, stejné – to jest stejnû opsané z jakéhosi prapÛvodního plánkonspektu na téma Tankov˘ prapor v útoku na spû‰nû vybudovanou obranu nepfiítele s materiálem. Odvûtil fiíznû: „Pohotovost k vyraÏení k útoku. Pfiesvûdãuji se, zda –“ zarazil se, protoÏe mu do‰lo, Ïe se o niãem nepfiesvûdãuje. Ostatnû major ho sám pfieru‰il: „Kdy fiíkáme, Ïe je tankov˘ prapor v úplné bojové pohotovosti?“ Kapitán zalapal po vzduchu. Zbytky heroického snu odlétly a opojná vÛnû bitvy se vypafiila. Uvûdomil si naplno dosah faktu, Ïe je tfii ãtvrtû na pût a Ïe tu stojí ve svém ‰tábním voze pfied lidoÏroutem Boroviãkou, jenÏ ho dopadl pfii provádûní
22
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 23
zaspání. Pfiipadal si jako králíãek v tlamû hyeny. Mechanicky se dal do odfiíkávání fiádového otãená‰e: „Takov˘ prapor je v úplné bojové pohotovosti, jestliÏe v‰echna vozidla i jejich osádky jsou v úplné bojové pohotovosti, to znamená, jestliÏe v‰echny osádky jsou úplné a zdravé, jestliÏe v kaÏdém tanku je pfiedepsaná zásoba stfieliva, pohonn˘ch látek, mazadel a proviantu, jestliÏe zbranû jsou fiádnû zrektifikovány a o‰e–“ „A co boty?“ zajeãel majorek. „Boty?“ „Boty,“ opakoval svéhlavû trpaslík. „Jak to, soudruhu majore –“ „Boty. Obyãejné vojenské boty,“ pravil ëábel ironicky. Matka sklonil zrak smûrem dolÛ, spatfiil své nohy v ponoÏkách a polilo ho horko. „Soudruhu majore,“ zaãal, ale drobn˘ dÛstojník ho pfieru‰il, a metaje z oãí ‰kodolibé blesky s gustem si ho podával: „Jak si to pfiedstavujete?“ meãel hláskem kle‰tûncÛ. „Co to má znamenat? Takhle provádíte v˘cvik? Víte, Ïe v˘cvik je vበbojov˘ úkol v míru na obranu vlasti? Podle plánkonspektu se máte pfiesvûdãovat, jestli jsou správnû vykopané okopy a jestli osádky jsou v úplné bojové pohotovosti – a vy si tady chrápete! Budete se hlásit u velitele divize, rozumíte?“ „Soudruhu majore –“ odváÏil se Matka. „Mlãte! Víte, co je rozkaz? Na nic jsem se vás neptal! Vy máte b˘t pfiíkladem sv˘m vojákÛm v jejich plnûní povinností? Pak se divíte, Ïe vojáci jejich povinnosti neplní! Styìte se!“ Kapitán Matka stál v pfiísném pozoru a v duchu zufiil. Major energick˘m trhem pozdvihl levou ruku a stáhl koÏenou rukavici ze zápûstí, aÏ se objevily velké ‰v˘carské hodinky. „Je nula ãtyfii ãtyfiicet osm. Pfiesunuji hodinu há o deset minut. Pfiesnû v nula pût deset vyrazí vበprapor k útoku. Odchod!“ „Provedu!“ Matka se pokusil udûlat ãelem vzad, ale to mu pfiipomnûlo neúplnost jeho v˘stroje. Ohlédl se, provinile sebral jednu botu z mapy a druhou ze zemû a nervóznû se do nich
23
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 24
zaãal cpát. Malinkat˘ ìábel ho potmû‰ile pozoroval. Neodpustil si je‰tû jednu poznámku: „Stát se to v boji, soudruhu kapitáne, mûl byste z toho polní soud!“ Matka souhlasil. „Ano, soudruhu majore,“ pravil pevnû a vydusal z vozu. Venku ihned zafival: „Vojín Holen˘! Ke mnû!!!“ B˘ãí hlas se v‰ak bezmocnû rozplynul v idylickém tichu jitra na sklonku babího léta. Ve dvefiích ‰tábního vozu se objevil major Boroviãka a ledovû pravil: „Vበfiidiã tu není, soudruhu kapitáne.“ Zasmál se, jako kdyÏ ‰krábe noÏem o plechov˘ hrnec, a udûlal vtip: „Patrnû dezertoval k nepfiíteli.“ Matka zrudl a pustil se tûÏk˘m klusem ke ‰tábnímu vozu, kter˘ stál asi padesát metrÛ opodál. Cestou rychle rozvíjel praktické úvahy, do nichÏ se mísily návaly vzteku a bezmocné zufiivosti, namífiené jednak proti Malinkatému ìáblovi, jednak proti pfiíslu‰níkÛm jeho vlastního dÛstojnického sboru, a jednak, jako vÏdy, proti nûmu samému – Ïe mohl b˘t takov˘ vÛl a nezÛstal v teplé kanceláfii kádrového oddûlení Státní poji‰Èovny. Dobûhl k ‰tábnímu vozu a naboural se dovnitfi jako dûlová koule. Samozfiejmû, nadporuãík Pinkas a nadporuãík RÛÏiãka tam leÏeli pod koÏichem jako dva buzeranti. „Vztyk!“ zavelel, a sotva se vztyãili, poãal plnit rozkaz majora Boroviãky: „Jak si to pfiedstavujete? Tohle je u vás pohotovost k vyraÏení do útoku? Kde máte velitele rot? Kde je dûlostfielecká pfiíprava? Je nula ãtyfii padesát! Má zaãít!“ Oba hodnostáfii naÀ zoufale mÏourali. „Za tohle si ponesete následky. Budete se u mû hlásit po cviãení. Pfiekládám hodinu há na nula pût deset. V nula pût deset chci vidût vyraÏení k útoku. Soudruhu nadporuãíku, seÏeÀte ihned velitele rot! A vy mi seÏeÀte vojína Holeného! Odchod!“ Nadporuãíci vyskákali z vozu. Kapitán vy‰el kolébav˘m kro-
24
TANK_ZLOM.QXD:M_ZLOM.QXD
4/8/11
12:08 PM
Stránka 25
kem za nimi, a jak letmo pohlédl k svému autu, spatfiil tam svého v˘chovného náãelníka v lati pfied prskajícím majorkem. Ale pocit slabého zadostiuãinûní nemûl kdy náleÏitû se rozvinout. Kapitán spû‰nû otevfiel dvefie fiidiãské budky, zacloumal právû se probouzejícím fiidiãem, a ten uÏ v následujícím zlomku vtefiiny pádil k nejbliωímu okopu s tajn˘m rozkazem vzbudit osádky tankÛ, pfiipraven˘ch do zteãe. Svoje poslání, kapitána a v‰echno ostatní pfiitom v duchu komentoval v˘razy nenacházejícími se v bûÏn˘ch slovnících. *** Osádka rotného Smifiického pfiijala kur˘rovu zvûst s nedÛvûrou. „A co Ïrádlo?“ pfiivítal jitro útoku ãetafi Îloudek, podíval se na hodinky a dodal: „Kurva, uÏ je pût. To sme uÏ mûli bejt v prdeli.“ Z fiidiãské sedaãky se kolem nûho vzhÛru drápal rotn˘ Smifiick˘. Posadil se k radiostanici a nervóznû si natahoval kuklu. Îloudek ho sledoval s lehk˘m opovrÏením dubÀáka. „Doprdele, já to nevyladim,“ vzdychl rotn˘ a zmatenû zakroutil knoflíky aparátu. „Vyser se na to,“ fiekl Îloudek, „stejnû bude zas hovno spojení.“ Rotn˘ v‰ak kroutil knoflíky dál. Îe jsme chrápali, to nám pro‰lo, myslel si. Juraj mûl rozkaz mû vzbudit, a nevzbudil. Ale teì musím dostat spojení, nebo se fiítím do prÛ‰vihu já. „DyÈ sem to fiikal, kamarádi,“ ozval se od motoru Andûlín Stfievlíãek. Vztyãil se do stoje a pátravû hledûl ve smûru ‰tábních vozÛ. „Starej Macecha zachrápal a starej RÛÏiãka taky.“ Rotn˘ se vzdal úsilí o spojení a vytáhl se do velitelské vûÏiãky. Vzadu u ‰tábních vozÛ se hemÏila skupinka dÛstojníkÛ a zmatenû pobíhaly spojky. K tomu chumlu se právû blíÏil maliãk˘ dÛstojník. „Páni, je tu Boroviãka!“
25
