Po obědě, ke kterému byla bramborová kaše s uzeným masem a rajská polévka-následoval polední klid. Někteří lidé ještě pracovali na protipovodňových valech, ale většina odpočívala. Když polední klid skončil, šli jsme se připravit na objevnou cestu potokem. Než jsme stihli odejít, přijel Lukáš a všichni se s ním vítali. Pak už nám nic nebránilo vyrazit. Šli jsme od kuchyně po proudu potoka a cestou nám Jarda ukázal starou lávku, kterou odnesla voda, a která se zachytila o stromy. Na některých místech byla cesta špatně průchodná, překážely tam větve. Na soutoku u Zubčického a Markvartického potoka se voda ochladila a potok se rozšířil. Na malém kamenitém ostrůvku jsme postavili mohylu z placáků, chtěli jsme ji mít vyšší než mohyly, co už tam byly. Jarda nám potom řekl, že se tam dřív těžilo zlato, a tak jsme chvíli hledali.
Matesovi se podařilo najít velký zlatý nuget a někdo pak našel další dva. Jardovi se zdálo, že se jeden kámen na různých místech zlatě leskne, ale bohužel to byla jenom slída. Potom jsme se šli podívat na louku, kde jsme našli tábor skautek a tipovali, kolik měli teepee na spaní nebo kde stála jídelna. Také Jarda našel šamotové cihly a tak jme si je vzali, protože leželi na místě, kde by je odplavila voda.
Návrat zpátky vedl po cestě kolem potoka. Co potokem trvalo hodinu, po cestě jsme zvládli za deset minut. V táboře nám Jarda vyplatil dolary za cestu, protože Bobo, Kačka a Terka na cestu odmítli jít. K následující svačině nám dali přesnídávku s rohlíkem a pak se šli všichni umýt a zaplavat do naší skvělé hráze. Bylo volno a pak večeře. Jarda ovšem posílal zpět všechny, kdo neměli pevné boty, které měli být protože to předtím bylo vyhlášeno. Po večeři (rohlíky s paštikou) jsme vyrazili pro poklad. Každý si měl vzít uzlovačku, nůž, dlouhé rukávy a dostali jsme sušenky. Šli jsme cestou k Bílé paní a potom směrem na Malinovou rokli, jak nám ukazovala mapa s křížkem, kterou jsme získali včera.
Kousek místa od křížku nám řekl Jarda, abychom se pozorně dívali a hledali nějaké znamení. Někdo zahlédl u cesty dva zkřížené stromy, ale všem se to zdálo moc blízko od místa, které Sam vyznačil na mapě. Pokračovali jsme dál po cestě a prozkoumali jsme malý lesík na vyvýšeném místě.Tam ovšem nic nebylo a tak jsme šli na pole, kde jsme s trochu posilnili skvělými kukuřičkami. Jarda sledoval oblohu a říkall, že se mu to vůbec nelíbí a že se v dálce žene určitě veliká bouřka, ale svítilo ještě trochu sluníčko a tak mu to nikdo moc nevěřil. Takže jsme se po svačince vrátili zpět ke znamení kříže a kopali v pařezu, který se nám zdál vhodný. To už se ale docela zatáhlo a začalo být hrozné dusno A skutečně jsme vpařezu našli další malý váleček. Vevnitř byl dopis Někoho napadlo jít tam ještě dnes, ale blížila se bouře. Do tábora jsme hodně spěchali a ozývaly se děsné hromy. Okamžitě po návratu byla večerka. Stihli jsme to přesně. Jak jsme zalezli, naše stany bičovali proudy deště a dokonce i krup.
Ráno byl budíček v půl osmé. Následovala trochu nečekaná rozcvička. V lese stál Žralok a zvonil na zvonec. Kdo doběhl, dostal čokoládovou tyčinku a bonbón. Pak jsme se poklusem vrátili do tábora. Jediný Hrom zůstal v táboře, protože tato rozcvička byla nečekaná. Po rozcvičce byla snídaně, k níž jsme měli müsli a v kuchyni dělal šéfkuchaře Blesk. Po snídani se pískal hlavní nástup, kde se četl rozpis, debilníček a jídelníček.
Pak se hrála hra zloději. Šlo o to, že každá družina si zvolí svého zloděje a ten krade lístečky na nástupišti. Harry byl zloděj a odhalili ho jako prvního hned na začátku. Následovalo pro něj peklo. Neustále ho sledovala polovina tábora a neustále měl u sebe jeden nebo dva stíny, které se ho nepustily. Nějaké lístečky přece jenom nasbíral. Stavěl se třeba na ruce, chodil po nich a přitom sbíral lístečky.
Při zlodějích se vyndaly lasa a taky se vyndal kriket, aby nebyli všichni tak pozorní. Ale protože se kriket hrál na nástupišti, bylo to podobné. Nejdřív zájemců nepřibývalo celkem málo, ale postupem času se lidi přidali, když se trasy změnily. Přes dopoledne se nic dalšího nedělo kromě zlodějů.
Potom byl oběd. K obědu jsme měli šunkofleky. Většině asi chutnaly. Po obědě následoval jako obvykle odpolední klid. Akorát jsme se šli jednou smočit, jen někdo zůstal venku. Po odpoledním klidu byla svačina asi hodinu po něm jsme šli konečně pro poklad. Došli jsme na místo napsané v dopise, který jsme včera našli v dutém pařezu. Byli jsme u malého jezírka. Místo někdo našel po vícero neúspěšných pokusech. Mělo být označené plochým kamenem. Poklad nebyl tolik hluboko pod zemí, přesto nám trvalo kopání hodně dlouho. Navíc jsme ve volné chvilce pokáceli soušku na tee-pee. Někdo zaslechl zařinčení řetězem. Za chvíli se to ozvalo z druhé strany. Bylo to jasné. Krvavý Joe si nás našel a pohyboval se kolem. Kdo nekopal, držel hlídku pro případ útoku.
Poklad se dost těžko dovykopával. V této fázi se vyznamenala Růža. Neustále hrabala a díky ní se poklad dostal ven. Cinkání se občas ozvalo. K našemu velkému překvapení se začala díra plnit vodou. Naštěstí ne úplně. Ale kvůli ní vznikl obrovský podtlak a bedna nešla vyndat. I ona sama vážila přes padesát kilo. Museli jsme na ucha uvázat uzlovačky. Datel s Dvojkou odnesli poklad do kárky. Se štěstím se tam bedna vešla. Kolem vozíku stáli bodyguardi a hlídali. Vydali jsme se na zpáteční cestu. Po chvíli chůze se opět v dálce ozvalo cinkání. Najednou proti nám vyběhl Krvavý Joe. Po cestě běžel přímo proti nám. Začali jsme pálit ze všech dostupných zbraní. Asi deset metrů od nás zaběhl do křoví. Nikdo ho nemohl najít. Opatrně jsme vyšli dál. Kolem cesty několikrát zařinčel řetěz. Všichni se semkli kolem pokladu. V tom ho Fanda uviděl na cestě. Všichni malí se rozběhli za ním. V tom si uvědomili, že by měli být u pokladu a rozběhli se zpět. Fanda při běhu střelil ze svého koltu. Joe se chytil za bok a jeho bezvládné tělo se zřítilo ze skály do divokých peřejí Yukonu. Nad ním se zavřela voda a jeho tělo se již nikdy nenašlo. Nejspíše ho sežraly dravé ryby nebo zetlelo a zmizelo v nedozírných dálkách moře.
Odměna nebyla nikdy vyplacena, protože Joeovo tělo se nenašlo. Nedalo se tedy s jistotou říct, jestli doopravdy zemřel. V táboře jsme otevřeli bednu. Na vrchu ležela petrolejka a další osobní věci. Odkryli jsme plachtu a pod ní jsme našli zlaté nugety. Další vrstva skrývala zlaté cihly. Bylo jich hodně. Všichni oněměli úžasem. Tolik zlata.
Šli jsme jíst. Byla večeře a k ní krupicová smíchaná s kakaem, rozinkami, skořicovým cukrem a malinovým dopingem. Po večeři bylo chvíli volno a pak na nás čekala fungl nová hra Desperáti. Nejdříve se ukončila hra zloději. Vyhrála ji žlutá, protože Dvojka odhalil Harryho a za to bylo dvacet bodů. Dalších dvacet za neodhaleného zloděje. Protože bylo opravdu těžké krást, toto zvítězilo. U žluté kradla Jana, u hnědé Kačka, v modré Bobo a v zelené smolař Harry. Pak už se šlo konečně na Desperáty. Na tábor již padla tma. Hrálo se po družinách. Všichni členové museli běhat spolu. Rychlejší čekali na pomalejší a přizpůsobovali jim své tempo. Po lese na stromech byli rozvěšeni banditi desperáti. Každý měl pod sebou příslušný počet políček. Nejméně bylo čtyři, nejvíce osm.
Každá družina nesla náboj ve své barvě a lepidlo. Pokud našli banditu s prázdným políčkem, náboj tam nalepili. Pro nový běželi zpátky do tábora. Za každý náboj na banditovi jsme měli bod. Kdybychom nalepili poslední políčko, vzali jsme desperáta do tábora. Za poslední náboj byly dva body. Pokud někdo zabil banditu úplně sám, dostal tři body navíc. Zabít sám znamená, že všechny místa jsou zalepeny náboji stejné barvy. Tudíž za čtyřmístného desperáta dostala jedna družina (pokud ho zabila sama) dohromady měla osm bodů. Což je mnoho. Jakmile si někdo vyhlédl banditu a chtěl ho zabít sám, všichni zhasli baterku a snažili se být potichu, aby mohli právě oni nalepit poslední náboj a překazit plán soupeřů. Bylo to velmi obtížné. Podařilo se to pouze zelené. A že neuhodnete, jak se ten bandita jmenoval. Pan Green, čili zelený. Brzy po začátku hry se objevilo pravidlo, že jeden z družiny může zůstat v táboře. Až půjdou pro další náboj, vymění ho za jiného člena. V táboře se nechávali nejslabší nebo nejunavenější. Všichni měli aspoň jednoho pomalého, podle nějž museli běhat. Vyhrála zelená, druhé místo se stejným počtem bodů obsadila hnědá a žlutá a třetí modrá. Hra se opravdu povedla a byla skvělá. Pak už jsme šli ale spát.
Budíček byl v půl deváté. Po několika minutách na převlečení Jarda zapískal nástup na rozcvičku. Běželi jsme za Fandou lesem a pak si pinkali ananasem (molitanový kužel bez špičky se čtyřmi červenými péry nahoře). Pinká se rukou a moc nám to nešlo. Nakonec někdo vymyslel, že pokud neodrazíme ananas desetkrát za sebou, nepůjdeme na snídani. Nakonec jsme to zvládli a k snídani byl rohlík s medomáslem. Po snídani následovala hygiena, klíšťata a velmi potřebný úklid ve stanech. Poté se vyplácelo dopředu za všechno, protože dnes končí hodnocení družin i jednotlivců. Šlo o kuchyni a kroniku. Den pokračoval hrou Boj o vlajky. Šla i kuchyně. Tuto hru jsme hráli asi po šesti letech. Po cestě jsme měli hledat ztracený šíp z luku. Odměna se vyšplhala až na deset dolarů. Nakonec ho našel Tom.
Každá družina si udělala území o rozloze tee-pee. Ohraničili ji papírovou páskou. Do tohoto území nesmí nikdo z nich. Ostatní ano. Vevnitř kruhu je vlajka dotyčné družiny. Uvnitř sedí jeden vedoucí a zapisuje body. Ten do hry nezasahuje, ale může svým radit. Každý má u ramene přilepený asi deseticentimetrový krepák. To je jeho život. Ostatní z jiných družin mu ho můžou strhnout. Když se potkají dva protivníci, většinou dojde na souboj. Jde o to, že kdo první strhne život, vyhrál. S ukořistěným životem doběhne na svou základnu a dá život vedoucímu. Ten si připíše dva body. Pokud mu protivník strhne krepák dříve, vrací se na základnu a vezme si nový. Když si je vezmou na stejně, běží pro dva body a zároveň se i oživit. Někdo se schovával, pak ze zálohy skočil na protihráče a odebral mu život. Ale jde hlavně o vlajky. Jakmile někdo pronikl do cizího území, nikdo na něj nemohl a on si vzal libovolnou vlajku. S ní doběhl k sobě a tam vlajku zapíchl. Za každou přinesenou vlajku je deset bodů. Družina samozřejmě své území chrání a snaží se vzít život útočníkům.
Jakmile na jejich základně není žádná vlajka, není co bránit a všichni vyrazí do útoku. Území byla kousek od sebe, z některých jsme viděli na jiné. Když někdo nesl vlajku a jiný ho zabil, vlajku bral vítěz a běžel k sobě. Samozřejmě menší neměli šanci na větší a proto se jim vyhýbali nebo je překvapili. Jakmile brali družině vlajku z její základny, všichni se semkli kolem kruhu a bylo velmi těžké se odtud dostat. Byl to velký boj. Přesto se nikomu nic nestalo. Když Jarda ohlásil pět minut do konce, všichni znervózněli. Za každou vlajku na základně po skončení hry, jsme dostali čtyřicet bodů a za svou vlastní padesát. Takže opravdu mnoho. Provedlo se několik frontálních útoků a dokonce se spolu spojily dvě družiny, aby měli výhodu. Nakonec modrá uhlídala svojí, žlutou a hnědou vlajku. Zelená se nikomu nepočítala, protože byla na cestě ke své základně. Modrá jasně zvítězila a pak už jen o to, kdo ukořistil víc vlajek a životů. Druhá skončila zelená a třetí žlutá. V této bojovce zářil Mates. Jakmile někdo začal souboj s ním, skoro jistě prohrál. Mates si prostě stoupl, neustoupil a svou silou zaútočil. Za tuto hru nám vyplatili ohromné množství peněz. Prvnímu deset dolarů pro každého, dalšímu osm atd.
Už hodiny ukazovali půl druhé a proto nás nahnali k obědu. K němu byla čočková polévka a vepřo knedlo zelo. Při poledním klidu se šli všichni rozloučit s Upírem, který musel odjet už dnes. Aládin měl pravdu a začalo pršet. Proto jsme zalezli do jídelny a dělali makety. Všichni už měli veškeré domečky. Začali se prodávat koleje. Na ně se dražili dva vagony. Za tři sta dolarů vydražila jeden modrá a druhý zelená.
Protože neustále pršelo, vyhodnocovalo se vevnitř. Začalo se družinami. První skončila zelená s 1073 dolary a udělala takzvaný zlatý hattrick. Vyhrála tři tábory po sobě a vždy pod jiným rádcem. Druhé místo obsadila modrá s 1024 dolary. Tyto dvě družiny spolu vedli souboj po celý tábor a skončil dosti těsně. Dokonce vyhrála na vítězství ve dnech, takže jiný rok by obsadila první místo i na konci. Ale letos se hrálo na množství. Mnoho lidí fandilo modré, protože Žralok měl derniéru jako rádce. Příští rok už totiž bude vedoucí. Třetí skončila žlutá s 719 body. Zde už byl znát větší rozdíl. S 643 dolary byla na čtvrtém místě hnědá. Jako vždy dostala každá družina jeden dort. Letos jsme měli různé druhy ovocných dortů a družiny si je vybíraly podle pořadí. Každý dostal svůj díl a nechal se kousek i vedoucím.
Následně nám Jarda rozdal zlato. Každý dostal jednu zlatou s cihlu s vyrytým nápisem Dawson 2013. Dále jsme si vzali jeden zlatý valounek. I dražba se udělala vevnitř. Na jeden stůl se vyložily všechny ceny a byly postupně představeny veřejnosti. Každý měl chvíli na přemýšlení, co by si tak vzal a počítal, kdo by mu cenu chtěl vzít. Jako vždy přišel první z celkového pořadí a mohl si vybrat cokoliv. Druhý už měl menší výběr, třetí ještě menší a poslední si mohl vybírat pouze ze zbylých cen po všech. Vyhrál Zíza s 196 dolary a vzal si lebku dinosaura z minulého tábora. Druhý byl Harry s 172 dolary a vydražil buzolu a třetí skončil Bobo s 163 dolary a vzal si osm let nedoceněná skvělá a jedinečná Toulavá kopyta. Tato knížka už na dražbě byla osm let a nikdo jí nechtěl. Letos si ji Bobo konečně vzal. Následoval čas stolních her. Naposledy se otevřelo casino. V baru prodávala Kačka s Lulu. Kostky házel Harry s Žralokem, karty vykládal Blesk s Datlem a Dvojka tahal hřebík. Přibyla i nová hra. Jarda pod víčkem schovával kuličku a měnil je. Pak se sázelo, kde kulička je. Ale protože mu příliš nešlo schovávat machinace s kuličkou, začal si to schovávat za ruku a stal se z toho skutečný hazard. Nešlo už o postřeh.
Hrálo se a kupovalo u baru. Fanda s Peprníkem si vzali kytary a v průběhu hráli písničky. Jakmile se vyhlásil konec casina, vyhlásili zlatokopové útok na bar. Proto barmanky vymysleli, že si každý může koupit co chce, ale za všechny své žetony. Jestli měl někdo sto nebo pět bylo jedno. Při neustálém dešti jsme se přesunuli do teepee. Oheň v něm symbolizoval slavnostní. Tábor bez slavnostního ohně. Napřed moc sucho, pak moc mokro. Námi připravená hranice se má spálit na kukuřičné výpravě, pokud se tedy opět něco nestane. V tee-pee se začalo rozdávat mnoho diplomů. Napřed nováčci konečně spálili škrtátko od sirek, tedy svoje nováčkovství. Museli čekat dlouho. Ale přece se stali právoplatnými členy. Pokračovalo se vyhodnocením nejlepších zlatokopů. Vyhrála Kačka s Lulu, druzí byli Davídek s Káťou a třetí Dvojka s Tomem. Pak už se udílely tituly. Třeba Žralok dostal nejklíšťovatější, protože za pět dní měl čtyři klíšťata. První den u kolene, druhý u boku, třetí kousek pod podpaždím a to všechno na levé straně těla v jedné linii. Pak nic a pátý den čekalo klíště na druhé straně. Za nalezení parazita byla vyhlášena cena jednoho dolaru. Proto vznikly domněnky, že si snaží přivydělávat pro družinu.
Nebo Datel měl titul nejkozlovatější, neboť po celý tábor měl na bradě neoholené chmýří. Zvláštní dostal Tom, a to Nejbobovatější. Jakmile se dostal do Bobešovi blízkosti, změnil se a začal dělat nesmysly. Dostávalo se i za úklid ve stanech. Najednou se u vchodu ozvalo chrastění řetězu. Dovnitř vešel Žralok, převlečený za Krvavého Joea. Zjistili jsme, že Joea dělal Upír a Žralok. Větší si toto odvodili od svých zkušeností už během tábora, pro ostatní se vše vysvětlilo. Protože v tee-pee se nemůže hrát na kytaru, bo je tam málo místa, hráli jsme Černé historky. Třeba při kouzelnickém představení muž polykal deštník a aby mu diváci věřili, že je pravý, vyzval divačku, aby to vyzkoušela. Ona ovšem deštník zmáčkla a on se mu otevřel do pusy. Kouzelník se udusil. Nebo šerif seděl u holiče a venku mezitím zloduši zinscenovali přestřelku. Holič se lekl a břitvou podřízl šerifa. A pak jsme šli spát. Pro většinu z nás naposledy letos na táboře. Rozhodně jsme za sebou měli poslední den her. A že jich bylo dost. Zítra nás čeká jenom práce.
Ráno byl budíček posunutý, protože se včera šlo spát pozdě. Ráno se necvičilo. K snídani bylo müsli s mlékem. Po snídani jsme si šli sbalit věci do stanu. Jarda řekl, že kdo má sbaleno, ať vynese své věci ven a čeká na příjezd rodičů, aby své věci dal do kufru jejich auta. Každý vynesl svůj rošt ze stanu. Začali pomalu přijíždět rodiče. Fanda s Peprníkem začali svou těžkou práci ve skladu. Jako každý rok museli do něj dát všechny táborové věci, což není nikdy lehké. Vyhodili se dvě staré skříňky a tím se ve skladu udělalo mnoho místa. Vyndala se i další skříň, aby se mohla podložit novou paletou. K tomu se ven dalo všechno nářadí. I jinde se pracovalo.
Dnes měla i kuchyně jiné složení. Vařili v ní všechny holky a Tom. Ze stanů se vyneslo všechno, tedy i postele a lina. Začali se vypouštět i sudy z umývárek, pak se na ně dalo lino a následně byly palicemi zničeny i dvě vyhozené skříňky. Stany byli ještě po včerejším a nočním dešti mokré a sluníčko zatím nesvítilo, aby vše usušilo. Potom se třeba rozebírali latríny, které se pak přikryly lávkami. Staré přikrytí se odneslo na oheň, neboť bylo ztrouchnivělé. Následoval oběd. K němu se podávala rajská omáčka s těstovinami. Po obědě se začali bourat stany. Plachty se dali ještě chvíli doschnout. Sundala se áčka a rozmontovaly podsady. První velký úkol pro naše skladníky. Po udělání stanů se ve správné ničitelské náladě šla zbourat i trampolína. Samozřejmě všechno šetrně, aby vše vydrželo do příštího roku. Ničitelská vášeň pokračovala a zboural se stan na ping pong, který se předtím dal sušit na slunce. Šlo se i na druhý velký stan a i na hráz, kterou tam nemůžeme nechat kvůli povodním.
Byla i svačina, k níž byl perník. Někteří rodiče už nechtěli čekat a přáli si odjet. Proto se udělal slavnostní nástup a slavnostně se ukončil tábor. Také jsme se dozvěděli, jaký bude příští tábor. Bude námořnický. Přesto mnoho dětí oproti minulému roku zůstalo až do nástupu. Po nástupu větší část dětí odjela. Zůstali pouze velcí, nebo ti kteří měli starší sourozence. Skládali se plachty a do skladu se postupně nosili části podsad. Sundala se i plachta z tee-pee. Neustále se nad námi vznášela hrozba deště. Po celý den se k nám blížili černé mraky, ale nikdy k nám nedoputovali nebo neukázali svou sílu. Pak odjel na chvíli i Jarda, aby odvezl svou rodinu. Pouze několik rodičů ještě pořád pomáhalo. Neustále do skladu putovalo spoustu věcí, ale vše šlo pomalu, protože se musí dovnitř všechno pořádně zarovnat, aby se tam všechno vešlo. Tee-pee mezitím ostatní pěkně skládali. Je to při bourání i stavění jedna z nejnebezpečnějších prací. Dále se rozmlátila další skříňka. Všechna ničení skříněk dělal Datel. Žralok běžel do vsi zavřít hydrant. Musel běžet, protože mu kolo rozbil Datel, když na něm jel. Utrhl mu přehazovačku. Všechny palety se nanosili do kuchyně, odkud se předtím vynesla kamna a sporák. Díky vyhozeným skříňkám se tam všechno skvěle vešlo. Do mezery se dal i ping pong. To už tu byl Jarda.
Přinesla se i cisterna, odkud bereme pitnou vodu. Byl rozdělán i oheň, kde se jako vždy pálili nepotřebné věci. Následovala večeře. K ní všichni měli nakrájený salám, buď na rohlíku nebo v talíři s octem a cibulí. Vyskytl se ovšem problém, protože Harry chtěl poloviční porci. Napřed bez cibule, pak se divil, že ji nedostal a diskutoval i o octu. Ale jinak všem večeře chutnala. Oheň se neustále udržoval. Už byla tma. V lese jsme viděli další oheň. Zapálili ho tam trampové, kteří procházeli naším táborem v podvečer. Asi doufali, že budou moci u nás přespat, neboť jsme tam už nemuseli být. Nevěděli, že tu jsme až do neděle. Jarda jim říkal gambusíni, ale brzy jim všichni říkali gambrinusáci. Rozdělali si oheň přímo v lese. Dále se všichni vrátili do práce. Už se jenom rovnali věci ve skladu. V této chvíli zde zůstali pouze vedoucí, rádcové a Zíza jako jediný člen. Ovšem ani rádcové nebyli kompletní. Chyběl Blesk, který zvracel a musel odjet. Následně si všichni šli sednout k ohni. Vyndali se utopenci, aby bylo co jíst. Jedlo se i víc věcí, neboť se musí dojídat věci, které zbyly z tábora. U ohně se spálily skříňky, zbytky maket a kryty z latrín a další dřevěný odpad. U ohně se následně hodnotil tábor a mluvilo se několika dalších důležitých věcech pro další tábor a chod oddílu. Toto sezení se protáhlo přes půlnoc. Pak jsme šli spát. Všichni do hrachovinky, protože byla velká zima. Nahoře spal Jarda, Fanda, Žralok a Zíza. Dole spal Harry, protože strašně smrděl a Datel. U skříně spala Růža.
Ráno byl budíček v půl osmé. Následně všichni postupně vylézali ven. Každému se chtělo ještě spát. Gambrinusáci ještě spali. Hned následovala snídaně. K ní jsme měli buchtu a utopence. Na stole vedoucích naše oči uviděli ptáčka. Narazil v noci do mucholapek, oblepil se a spadl na stůl. Tam byl vylitý ocet, o který se přilepil ke stolu. Jarda ho odlepil, ale on uskočil na zem. Odtud ho Jarda sebral a vynesl na světlo. Na světle zjistil, že místo něj sebral stejně velkou hrudku hlíny. Ptáček mezitím odskákal do dřevníku. Ale nemohl od ulepení létat, takže asi špatně dopadl. A šlo se znovu pracovat. Tyče na tee-pee jsme nandali do jídelny. Harry dodělal i jednu novou tyč. Přijel Žralokův táta. Ten nám pomáhal po celý včerejší den a tedy i dnes. Ale na oplátku odjela Růža a s ní i Harry. Začali jsme vracet lávky na své místo pod střechu. Na ně přišlo nově i křeslo z Přechodu přes rovník. Jedna z lávek se rozřezala a znovu byl zapálen oheň, protože ze včerejška ještě něco zbylo. Všechny palety se museli srovnat do kuchyně. Také bylo přerovnáno všechno nářadí ve skladu. Ovšem všichni se obávali, že tento pořádek v nářadí dlouho nevydrží.
V pilné práci nás vyrušili gambrinusáci, kteří se vraceli domů z čundru. Rovnou Fanda naplánoval na kukuřičnou výpravu brigádu na dřevník. Potřeboval by celý přerovnat. Přesto není jisté, jestli tento návrh bude schválen. Náš oheň jsme už zhasili, ale šli jsme se podívat, jestli nenechali gambrinusáci v lese nepořádek. Naštěstí skvěle zamaskovali ohniště. Ale udělali ho přímo v lese. Dokonce jsme našli ohořelý kořen. Teď přišla velmi těžká část. Opticky jsme všechno udělali, zbylo tu ovšem mnoho drobné práce. Skládali se igelity, rovnalo dřevo za tee-peem. Následně se dávalo zbylé jídlo do skladu. Jakmile něco nebylo potřeba, Datel si to vzal. I když měl plný kufr, vzal cokoliv, co z jídla Jarda nabízel. Pak se Jarda s Fandou šli sbalit, uklidit hrachovinku a vše bylo hotovo. Z tábora jsme odjížděli ve dvě hodiny. Ještě jsme se rozloučili na konci asfaltky, Jarda poděkoval všem za skvělou týmovou práci a rozjeli jsme se každý do svých domovů.
